Teoretické a praktické možnosti ochrany hub

~~­

Teoretické a praktické možnosti ochrany hub

)

Zuzana Bieberová

)

První snahy mykologů o ochranu hub se objevily již někdy ve dvacátých letech minulého století, ale teprve v letech sedmdesátých se jim začalo dostávat kon­ krétních podob. Vznikla Komise pro ochranu hub ajejich životního prostředí při České vědecké společnosti pro mykologii při ČSAV, která uspořádala něko­ lik seminářů s tematikou ochrany hub a vydala k nim sborníky. Ochrana hub se stala vážně diskutovaným problémem se snahami o řešení. Koncem 80. let by­ la vyhlášena první chráněná území, kde se jedním z podnětů pro vyhlášení stal i výskyt vzácných hub (Velký vrch u Vršovic, okres Louny, Rendezvous u Val­ tic, okres Břeclav). V této době vznikl také výběr druhů hub pro 4. díl Červené knihy ohrožených a vzácných druhů rostlin a živočichů SR a ČR. Z hlediska ochrany hub došlo v naší republice k velkému přelomu v roce 1992, kdy vešel v platnost nový zákon o ochraně přírody a krajiny. Poprvé v histo­ rii se mezi zákonem chráněnými druhy ocitly i houby. Podařilo se prosadit sice jen 46 druhů, což je jen zlomek těch, které by nejpřísnější ochranu zasluhova­ ly, ale i tak je to velký úspěch našich mykologů s ochranářským cítěním. No­ vou naději na zařazení většího počtu druhů skýtá připravovaná novela zákona - do ní je jich navrženo dalších 55. Nabízí se otázka, nakolik se fakt zařazení hub do zákonem chráněných biolo­ gických druhů odrazil v běžné houbařské a mykologické praxi. Kolik lidí dnes ví, že zákonem chráněné houby existují?

Všeobecná neznalost chráněných

druhů

V prvních letech po vydání nového zákona se mezi houbaři o existenci chráně­ ných druhů hub nevědělo vůbec. Tato situace se bohužel po téměř deseti letech jeho platnosti přes veškeré snahy ochranářů změnila jen velmi málo. Odborní­ ci na mykologii jsou s chráněnými druhy seznámeni poměrně dobře, jejich zna­ lost navíc vychází z dlouholeté praxe a studia odborné literatury. I bez záko­ na jsou si vědomi, které druhy u nás ubývají a bylo by třeba je chránit, i když se jejich názory na nutnost a způsob ochrany jednotlivých druhů občas poně­ kud liší. Horší je to s běžnými houbaři a veřejností vůbec. Ti se k odborné lite­ ratuře dostanou jen sporadicky, většinou při ověřování jedlosti hub, a v běžně

Kresba Jalla Steklíka

Rostou? Vladimír Antonín Houby přitahují zásluhou svého nelvykl é­ ho tvaru i různých barcv zájem lidí od nej­ starších dob. Zmínky o houbách nacházím e již v nejstarší psaných i obrazových materi á­ lech. V mnohých regionech předev š ím západ­ ní a severní Evropy se v průběhu staletí mezi lidmi vytvořil negativní vztah k houbám. pro­ tože mají podvědomou hi storickou nedůvčru ve vše, co pochází " ze špíny a lesní vlhkosti ". Naopak ve slovanských zemích. ale také na­ příklad v jižní Francii nebo v Itálii je vztah lidí k houbám jako potravinám velice vře lý. U nás je houbaření něco mezi davovým šílen­ stvím a národním sportem . Kdykoliv se nč­ kde objeví houby ve větším množství, ihned se o tom dočtete v denním tisku a lidé využí­ vají každou možnost jak přírodč urvat nčco (a pokud možno co nejvíce) z toho, co vytvo­ řila a co lze využít v kuchyni. r přes tyto mí­ jezdy je však příroda k houbařům velice štěd­ rá. Vždyť o letošních prázdninách na mnoha místech (např. na Znojemsku nebo na Břec­ lavsku) nosili houbaři "praváky" po stovkách. Někteří houbaři, kteří sbírané pravé hřiby po­ čítají. se chlubili čísly přesahujícími dva ti síce! Ovšem negativní stránky houbaření - otravy ­ se projevují i lelos. Teď, kdy píši lenlo úvod­ ník,je srpnová sobota a právě jsem sc vrálil ze svého pracoviště z vyšetření vzorků poslaných z jedné brněnské nemocnice - další a už ale­ spoň desátá letošní otrava! Tentokrál naštěs­ tí jen mírně jedovatým žampionem zápašným. Je opravdu neuvěřitelné, jak vysoký je každo­ ročně počet otrav! Důvody - neznalost, nepo­ zornost, lehkomyslnost. Ale o tom až v článku věnovaném otravám houbami. V lomto čísle časopisu Veronica naleznete ně­ kolik článků, které nabízejí trochu nezvyk­ lý pohled na houby. Kromě shrnutí poznatkú o otravách houbami a jejich typech se můžctc dočíst málo známé údaje o tak bčžné houbč. jakou je václavka, zajímavý pohlcd na trachc­ omykózy (které jsou většinou spojovány jcn s odumíráním jilmů) nebo informace o potřcb­ nosti chránit houby. Doufám, žc tyto články přispějí k bližšímu poznání tak obrovské, růz­ norodé a komplikované skupiny. jakou houby bezesporu jsou.

•

Hřib

Fechtneniv (BoLetusfechtneri). Roste vzác­ v Ilejteplejších oblastech na vápellcem boha­ tých půdách ve světlých listnatých lesích, přede­ vším pod duby, 1Iěkdy i buky. Kriticky ohrožený druh v seZl/amu zvláště chráněných dru/ui huh. Foto Vladimír A1ltollín 1Iě

~U~J1'\]DIlufi®~

OCHRANA HUB A HOUBAŘENÍ

1

Kresba Rostislava Posp{šila

dostupných atlasech se nic o tom, že je příslušný druh zákonem chráněný, ne­ dočtou . Tyto informace obsahují jen některé kvalitní knihy o houbách vydané v posledních letech . Náhodné články různých redakton'l v tisku a časopisech vnášejí do věci spíše zmatek, neboť vesměs jde o informace přinejmenším ne­ přesné, zmatené a zavádějící. Často jsou za vzácné nebo chráněné označovány houby naprosto běžné, nebo naopak ohrožené a ubývající druhy jsou doporu­ čovány pro svou skvělou chuť ke konzumaci. Výjimkou nejsou ani v tisku uve­ řejněné fotografie hub se špatně uvedeným názvem, a to někdy i u druhů, kte­ ré jsou si vzhledem na hony vzdálené (z poslední doby lze uvést např. popisek ohnivec šarlatový, což je - laicky popsáno - živě červená mistička téměř při­ sedlá k substrátu, pod fotografií pěkného smrže, což je houba se žlutým až ok­ rovým žebernatým kuželovitým kl oboukem a dobře vyvinutým bělavým tře­ něm). Laik je spokojen, odborník zděšen.

Omezené možnosti kontroly

houbařů

Jistě

mnohé z vás napadne, zda a jak je v praxi sběr chráněných hub kontrolo­ ván. Představa, že vás n ěkdo na cestě z lesa zastaví, prokáže se prúkazkou a od­ znakem státní ochrany přírody a požádá vás, abyste vyskládali obsah košíku ke kontrole nasbíraných hub, je pro mnohé ú s měvná, al e je teoreticky možná ! Tu­ to možnost kontroly, finančníh o postihu a odebrání ned ovol en ě sebraných plod­ nic zvláště chráněných druhLI hub má stráž ochrany přírod y Umenuje j i územ­ ně příslušný okresní úřad nebo správa CHKO nebo NP a dle zákona Č. 238/99 Sb. má status veřejného činitele), pracovníci České inspekce životního prostředí a okresních úřadů nebo pověřených obecních úřadů. Vzhledem k minimálnímu počtu odborníků mykologLI na těchto místech je však velmi těžké tyto kontro­ ly zajistit, nehledě již na praktickou proveditelnost v terénu . Chráněné druhy je přitom možno i zabavit. Tyto plodnice by měly skončit s patřičnými údaji o ná­ lezu alespoií jako herbářová položka v nejbližším muzeu s mykologickým her­ bářem. A kolik zaplatíte v případě, že jste sebrali zákonem chráněnou houbu? To závisí na mnoha okolnostech. Teoreticky se horní výše pokut pohybuje od 5 000 Kč do I 000 000 Kč a je odstupňována podle stupně ohroženosti druhu, Ucháč svazčitý (Gyromitrafastigiata). Roste vzáCllě v teplomilných doubravách a habrových doub­ ravách pod duby, habry a bllky. Je zařazell do Cervellé knihy SR a CR. Foto Vladimír Antonín

Seznam zvláště druhů hub

chráněných

Kriticky ohrožené druhy: Agrocybe sleppo.l'a polnička stepní AlI1anita caesarea muchomůrka císařka

Amanita villadinii muchomůrka Vittadiniho Armillaria eClypa václavka bažinná Biscogniauxia simplicior káčovka ploská Boletus fechlneri hřib Fcchtnerův

Bole/us mOre/víclI.\' hřib moravský Boletus regius hřib královský Cama/'Ops IlIbllli/la bolinka černohnědá Chall10niría caespllo.m šamonie modrající

Dermolo/lla josse ran di i

čirůvka Josserandova

Floccularia s/ramillea náramkovitka žlutozelená Geast rUIll pou~arii

hvězdovka Pouzarova

Hohenbuehelia abieti/Ul hlívička jedlová Inocybe aClllella vláknicc zašpičatčlá Marasmiellus cameopallidus špička stepní Montagnea arenaria kvčtka písečná

Phellodon conj/lIens lošáček statný PseudorhiúnLl .I'phaerospora ucháčovcc šumavský Raf71ariopsis subartica kuřincc subarktický Rhodocl,be obscura rudo~šck tmavý Rhodotll,l' palma/US hlívovcc ostnovýtrusý Russu/a he/odl's holubinka rašelinná Sf7(J/lgipe//is fi'(/ctipes plstnatcc různotvarý TricllOlofl1{/ ifloderfllewll čirůvka hnčdočervenavá

Tuber aestivltff1 lanýŽ letní Xeru/a fIlelanotricha slizcčka chlupatá

2

OCHRANA HUB A HOUBAŘE Í _ __ _ __ _ _ _ _ __ _

_ _ _ _ _ ~'([~m:JDnufi®2;l}

V1~n~ Dllun®~

S iln ě

oh rožené druhy :

Amylocystis /apponica modralka laponská

Ascotremellafaginea mozkovka rosolovitá

C/itocvbe barbu/arulII strmělka suchomilná Cortinarius nanceiensis pavučinec

nancyský

'Emo/mna babingtonii zvonovka Babingtonova

Hygrocybe sciophana voskovka cihlová

HygrophorLIs piceae plžatka smrková

Microg/osslllll I'iride pazoubek zelený

Omphalina discorosea kalichovka lužní

Otidea concin/w ouško citronové

Hlívovec ostnovýtrusý (Rhodotlls pallllatus). Roste ve/mi vzácně na mrtvých větvích listlláčz"t v teplých oblastech. Kriticky ohrožený druh v seZllalllU zvláště chrállěných drullll hub. Foto Vladimír Alltonín

škody, kterou způsobíte, a zda tak učiníte jako fyzická osoba nebo jako práv­ nická osoba při podnikatelské činnosti. Jinými slovy, sebere-li bábinka v lese muchomůrku císařku, mi'1Že zaplatit až 50 000 Kč (císařka je kriticky ohrožený druh - nejvyšší kategorie ochrany), zničí-li firma lokalitu této houby např. při stavbě lesní cesty, měla by zaplatit až milion. Každý jistě podvědomě cítí, že mámit na stařence 50 000 za sebrání houby, kterou celý život s úspěchem vy­ lepšovala jídelníček, asi nebude ta správná cesta, jak muchomůrku císařku jako druh zachránit. Nadějnější je již možnost postihu za ničení lokalit a poškozo­ vání stanovišť zvláště chráněných druhů včetně jejich okolí. To ovšem vyžadu­ je nekompromisn~ přístup státních orgánů a skoncování s mechanickým udělo­ váním různých výjimek.

ušíčko

jedlové

SUil/LlS fiavidlls klouzek žlutavý

Volvariella caesiotincta kukmák

dřevní

Ohrožené druhy: Bovista pa/uc/osa prášivka bažinná

Geastrw71 hungaricwn hvězdovka

uherská

Hysterangium ca/carewll loupavka vápencová

Pholiota henningsii šupinovka Henningsova

Do lesa s nůší na zádech?

Russula a/netorllln

Nejde však jen o několik druhll zvláště chráněných hub, ohroženy jsou stále více i dříve běžné druhy. Pracovníky mnohých institucí ochrany přírody zne­ pokojuje stále rostoucí zájem široké veřejnosti o houby, neboť tento trend s se­ bou spolu s všeobecným úbytkem hub v přírodě přináší i další negativní jevy ­ spousty zaparkovaných aut na okrajích vozovky a přilehlých cest v lesnatých oblastech, hlučné rodinné houbařské výpravy, plašení zvěře a ptactva, poško­ zování vegetačního krytu, sešlapávání pi'ldy. Každý se snaží o plný košík, ale většina hub nakonec stejně skončí v městských kontejnerech. Nejde přitom jen o houby nejedlé nebo červivé, ale i o staré plodnice jedlých druhů, které nevy­ držely transport. Přitom právě ponechání těchto starých a naopak velmi ma­ lých plodnic v lese je základním pravidlem dobrého houbaře a napomáhá udr­ žení druhu na lokalitě. Vrcholem všeho jsou pak televizní repOltáže o šťastných nálezcích hub, zubících se nad núšemi praváků a pyšnících se počtem naleze­ ných jedinců - tu jde o stovky, tu dokonce o tisíce. Je nutné takové kořistnictví? Dosti často se na konci reportáže dovídáme, že onen člověk vlastně ani všech­ no nedokáže upotřebit a houby rozdá, někteří je dokonce vůbec nejedí. Ovšem není nad to být v televizi! Skvělý příklad k následování - kdo najde víc? Takto bychom rozhodně k houbaření přistupovat neměli. Jiným smutným příkladem

~'(j~n«]DTIun([3~

Pseudop/ectania vogesiaca

holubinka olšinná

Tubaria con(ragosa kržatka

vrásči lá

Kresba Ja1la Steklíka

OCHRANA HUB A HOUBAŘENÍ

3

lhostejného vztahu některých lidí k naší přírodě je příhraničn í prodej hub napří­ klad v jižních oblastech Čech. Podél silnic poblíž hranic se zde nabízejí k pro­ deji lišky a hřiby ve značném množství s vidinou příjmu v cizí měně. Co se asi stane s neprodanými houbami, které celý den ležely vystavené na slunci?

Zakázat nebo vychovávat? Jak změnit tuto neutěšenou situaci, jak zabránit plenění lesů? Nejde o to, zaká­ zat lidem chodit do lesa a sbírat houby, ale naučit je houby více poznávat, chrá­ nit a hlavně využívat roz u mně. Houby by se měly sbírat jen pro vlastní potřebu a prodej volně rostoucích druhů by měl být zakázán. Jako jedna z dalších re­ álných možností se nabízí osvětová práce. Zde mají prostor houbařské porad­ ny se svými přednáškami o houbách a hou baření a s mykologicky zaměřenými vycházkami s odborným výkladem. Snad by bylo vhodné směrovat spotřebi­ tele ke konzumaci pěstovaných hub a volně rostoucí druhy začít považovat za "nejedlou" součást přírody, kterou je třeba zachovat pro příští generace. To je ovšem v zemi, kde co Čech, to houbař, téměř nadlidský úkol. Možná by bylo vhodné začít s takovou výchovou už na základních školách, protože děti jsou ovlivněny nejvíce zkušenostmi rodičů a vyprávěnímprarodičů, kteří ještě zažili lesy rozsáhlé a houbami bohaté. Dnešní situace je však poněkud jiná, ubylo le­ sů i hub, a proto by se mělo stát samozřejmostí, že již není možné houbařit tak jako za časů našich dědů a pradědů. Z hlediska ochrany hub je velmi důležité zabránit zejména déletrvajícímu sešlapávání půdy, ke kterému při hromadných návštěvách lesa dochází a které negativně ovlivňuje růst podhoubí a následnou tvorbu plodnic. V některých státech je zamezení vstupu do lesa v určitých ča­ sově ohraničených termínech k ochraně hub využíváno. Jak by takové naříze­ ní asi dopadlo u nás? I když existuje možnost zakázat nebo omezit vstup do lesa v určitém období (a to dokonce v extrémním případě až na šest měsíců! ­ viz § 19 zákona Č. 289/95 Sb. o lesích), málokterý vlastník nebo správce lesa jí aspoň zčásti využije. Houbaře neodradí ani výstražné obecně závazné vyhláš­ ky okresních a obecních úřadů (např. v době silného výskytu klíšťat, vztekli­ ny, chemického ošetření lesa ap.), které jsou vlastně v jeho zájmu. Zdá se, že je přímo v naší národní povaze veškeré zákazy a upozornění ignorovat. O to těž­ ší je dosáhnout viditelných úspěchů v nějaké nové ochranářské problematice. Dnes už asi těžko potkáte někoho, kdo by si natrhal kytici chráněných vstava­ čů nebo sněženek, protože chráněné rostliny jsou již dostatečně dlouho v po­ vědomí lidí. Zatím ale asi málokdo nechá na místě jedlou houbu, i kdyby vě­ děl, že je chráněná.

Nutnost komplexní ochrany

stanovišť

Pokusme se na závěr o shrnutí. Základem ochrany zvláště chráněných druhů hub je především komplexní ochrana jejich stanovišť a bezprostředního oko­ lí. Podle zákona jsou zvláště chráněné druhy vyjmenované ve vyhlášce Č. 395/ 92 Sb. chráněny ve všech svých podzemních a nadzemních částech a všech vývojových stadiích; chráněn je rovněž jejich biotop. Je zakázáno je sbírat, tr­ hat, vykopávat, poškozovat, ničit nebo jinak rušit ve vývoji. Problémem zůstá­ va neznalost těchto druhů mezi běžnými houbaři a neochota zákon respekto­ vat. Proto bude nutné začít důsledně kontrolovat dodržování zákona o ochraně přírody a krajiny v praxi a v nejvyšší možné míře využívat všechny možnos­ ti postihu, které nám tento, ale i další zákony nabízejí. Neméně důležitá bude neustálá osvětová práce se zaměřením na vysvětlování nutnosti ochrany hub a jejich rozumného využívání s ohledem na úbytek druhů v přírodě co do po­ čtu i rozmanitosti, a na seznamování veřejnosti s chráněnými druhy hub. Spe­ cializovaná literatura s touto tematikou není bohužel příliš bohatá, v poslední době vyšly dvě publikace (obsáhlá Červená kniha 4 a drobná příručka Chráně­ né houby ČR), občas se objeví článek v mykologických periodikách nebo jsou vydávány různé příspěvky regionálně. Zájemci o hlubší poznání problematiky ochrany hub se mohou o podrobnostech informovat na odborných mykologic­ kých pracovištích, která jsou většinou zřizována při muzeích, dále na Agentu­ ře ochrany přírody a krajiny ČR a v houbařských poradnách. Ing. Zuzana Dieberová - AOPK CR, Brno

4

Houby

V herbáři

Vladimír Antonín Cas od času přinesou houbaři do houbařské poradny nějakou méně hojnou houbu, kterou se vyplatí uložit do herbáře. Když nám posky­ tují podrobnější údaje o místě nálezu pro her­ bářovou etiketu, mnoho z nich se ptá,jak vlast­ ně vypadá mykologický herbář, jak se v něm houby konzervují a uchovávají a k čemu vlast­ ně sloužÍ. Na to by měl, alespoň v základě, od­ povědět tento článek. Jak se houby uchovávají? Dříve se plodni ­ ce hub uchovávaly ve skleněných válcích ne­ bo lahvích s konzervační tekutinou. Tak je na­ příklad konzervována velká část sběrů našeho významného mykologa Josefa Velenovské­ ho (1858-1949). V současné době se ve svě­ tě až na malé výjimky používá už jenom je­ diný zpúsob - sušenÍ. Usušené plodnice jsou vloženy do krabiček nebo speciálních papíro­ vých herbářových obálek a opatřeny etiketou (schedou) s pokud možno podrobnými údaji o místě a datu sběru. Ovšem není sušení jako sušenÍ. Plodnice hub se obvykle suší při teplotě 40-45 na vzdušném místě nebo v dobře vě­ trané sušičce (vhodné jsou např. komerčně vy­ ráběné sušičky na ovoce). Pouze některé hou­ by (např. kornatcovité, u niehž při pomalém sušení kolabují bazidie, které jsou pro jejich určování zásadním znakem) vyžadují prudší sušení za vyšších teplot. Sušíme-Ii (nebo spí­ še pečeme-Ii) houby při vysoké teplotě (nebo dokonce na přímém slunci), plodnice se st,l­ vají velice křehkými a dojde také k poškození mikroskopických znaků. Totéž platí i v přípa­ dě, kdy "dusíme" houby v nevětraném pro­ storu, např. v zavřené troubě. Usušené houby jsou pak dezinfikovány stejným způsobem ja­ ko herbář rostlin . Dříve se hojně používal je­ dovatý a výbušný sirouhlík, v současné době přešla většina herbářů na dezinfekci vymrazo­ váním v mrazničkách. Samozřejmě může být oprávněná námitka, k čemu jsou v herbáři houby, které sušením

oe

~.

V současllé době se používá užjellollljeden zpll­ sob uchování huh v herbáři - mŠellí. Usušené plodnicejsou pak vloženy do krahiček nebo spe­ ciálních obálek a opatřeny etiketou s podrohllÝ­ mi údaji. Foto autor

•

OCHRANA HUB A HOUBAŘENÍ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~u5n~Dn1lfi®~

Houby a láska k

přírodě

Olga Hubíková

--------------Kresba Jalla Steklíka

"Rostou ?" Přinejmenším

v hlavní houbařské sezoně pro většinu lidí zcela srozumitelná otázka. Když fakt rostou, můžeme si z lesa nosit vrchovaté koše, ač nám mož­ ná není úplně jasné, co si s těmi kily a kily hub počneme. Hromadné nájezdy svátečních houbařů na lesy často dělají vrásky ochranářům. Jaký význam však má "chození na houby" pro tyto hledače? Houbaři svou vášeň běžně vysvětlují láskou k lesu nebo rovnou k celé přírodě. Věrohodnost takového tvrzení by bylo nezbytné prozkoumat v kontextu celého životního stylu daného houbaře. Ale i když to neuděláme, můžeme pro začátek třeba jen na základě literatury zmínit alespoň pár z řady pohnutek, které tolik různých lidí rok co rok ženou do hvozdů. Hledání hub je určitě mnohem více než jen racionální snaha využít příležitosti k obohacení jídelníčku.

Hoby: houby A tak se v lese sejdou lidé odlišní věkem, · vzděláním, profesí, majetkem, po­ dioptrií i znalostmi hub a vzájemně si nenápadně nakukují do košíků, kdo má víc a méně ožrané od slimáků. Avšak největší rozdíl je mezi davy všech pří­ ležitostných houbařů a amatérskými mykology, kterým jsou houby koníčkem v pravém slova smyslu. Přes tuto odlišnost je užitečné zahájit sondu do feno­ ménu houbaření právě prostřednictvím studia subkultury amatérských myko­ logi't - ti jsou určitě schopni houbaření reflektovat mnohem komplexněji než sváteční houbaři. Uvědomují si také některá dilemata, která asi běžný houbař řeší spíše bezděčně a jistě kvůli nim nemá rozpracovánu takovou škálu rafino­ vaných legitimizací a racionalizací. Právě v prostředí amatérských mykologů provedl svůj rozsáhlý výzkum hou­ baření Američan Gary Alan Fine. Z hlediska Fineova výzkumu se houbaření nejeví tak neproblematické a jednoduché jako třeba tomu, kdo v neděli prostě vezme košík, kudličku a jde "na hřiby" . Nápadné je to zejména, když Fineovi houbaři debatují o problému "vysbírávání lesů" , nadměrného sběru hub. Odha­ lují přitom nejen své představy o správném vztahu mezi lidmi a přírodou, ale zároveň nabízejí různá ospravedlnění svého faktického houbařského jednání, které občas jejich deklaracím zjevně odporuje. čtem

Houbařská

zcela změní svůj tvar i barvu a úplně 7lralí

chuť i vůni? r když makroskopické znaky jsou,

zejména u masitých hub, zcela zmčněny, nepo­

rušeny (pokud byla houba dobře usušena) zů­

stávají mikroskopické znaky. A mikroskopické

znaky jsou pro určení většiny druhů hub rozho­

dující. Dá se říci, že bez mikroskopu se dá ur­

čit pouze velice malé procento druhů. Ale nejen

pro mikroskopická studia, ale také na zjišťování

obsahových látek (těžkých kovů, radioaktivity)

nebo pro získávání nukleových kyselin pro dal­

ší studium jsou herbářové položky vhodné. Dů­

ležité pro určování jsou samozřejmě také mak­

roskopické znaky, v některých skupinách hub

(např. u hřibovitých) jsou dokonce pro určová­

ní rozhodující. Proto je důležité plodnice hub

před usušením podrobně popsat. Přitom se sou­

středíme zejména na znaky, které sušením nej­

vÍCe utrpí: lvar plodnice ajejích částí , povrcho­

vé struktury (např. šupiny, ojínění. vláknitosl),

barva a vůně. Tyto popisy je vhodné vložit do

herbářových obálek nebo je mít na místě pří­

stupném všem badatelům.

Největší mykologické herbáře u nás jsou ulo­

ženy na mykologickém oddělení Národního

muzea v Praze, na katedře botaniky přírodo­

vědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze

a na botanickém oddělení Moravského zem­

ského muzea v Brně.

•

Housellice hlavatá (Cordyc eps capitata). Dosti vzácllá vřeckovýtrusá houha rostoucí parazitic­ ky /lajelellkách. Foto Vladimír Alltollín

identita

Když Fi neovi houbaři hovoří o svém vnímání lesa a celé přírody, prolíná se je­ j ich vyprávění s popisem prožívání zvláštního hoby, jehož provozování rozhod­ ně není samo sebou - amatérský mykolog nemůže být každý. Chce to řadu zna­ lostí a zkušeností, fyzickou kondici a někdy i trochu odvahy. Být mykologem je součástí jejich identity, a ta je navíc posilována členstvím v příslušné orga­ nizaci. Zároveň tito amatérští mykologové svoji identitu upevňují a své vlast­ ní púsobení legitimizují tím, že se ri'tznými zpúsoby vymezují vúči "druhým", kteří sice také chodí na houby, ale spíše drancují les, a tím ohrožují i budou­ cí úrodu hub. Ochranářská rétorika amatérských mykologů a třeba i skutečná snaha les chránit však nemusí být primárně motivována nezištnou láskou k přírodě. Je­ jich velká starost o lesní ekosystém múže být v prvé řadě vyvolávána obava­ mi o základní předpoklad přetrvání jejich oboru. Zdravý les je jim prostřed­ kem, hlavním cílem je zajistit budoucnost mykologie. Jak Fine zdůrazňuje, "vysbírávání" je hrozbou pro samotnou identitu houbařů: kdyby hub neby­ lo, přišli by o všechno - o své přednášky, výjezdy, víkendové akce i utaje­ ná místa.

\J'U9n«JDDun®~

OCHRANA HUB A HOUBAŘENÍ

5

Otravy - stinná stránka houbaření

Vladimír Antonín

Čepičatka jelzličllallová (Ga/erilla margillata). Prudce jedovatá houba obsahující alllatoxillY, kte­ rá roste hoJllě na rozkládaJícím se dřevějehličllaflll i listnáčů, ale také na pilinách a odřezcích dře­ va. Foto Z. Tllričík

Expertní vědění Amatérští mykologové svou identitu zakládají mimo jiné na svém zvláštním vě­ dění, díky němuž rozumějí mnohému, co S houbami souvisí. Zároveň jako by je jejich vědění privilegovalo - ač se rádi distancují od plenících houbařských barbarů, ani jejich vlastní výpravy nejsou žád nými "lovy beze zbraní". I když spolehlivěji než laici poznají, že se právě sk l ánějí k vzácné a chráněné hou bě, nebo i když se pohybují v oblasti, kde je sběr hub zakázán , přesto často zvítěz í frommovské konzumní "mít" . Nestačí houbu nalézt a po těši t se pohledem na ni, popřípadě ji zdoku mentovat, ale je třeba si ji přivlastnit v pl ném slova smys­ lu - sebrat, pochl ubit se so u kmenovcům a nakonec ji pozřít. Jak Fine zjistil, v tomto ohledu panuje v úzkém společenství amatérských my­ kologů tichý konsenzus, že právě oni jsou vyvoleni ochranář ké zákony re­ spektovat jen výběrově. A příslušná legitimizace? Amatérští mykologové věří, že expertní houbařské vědění právě jim umožňuje odhadnout, kam až ve svém porušování zákonů mohou zajít, aby nedošlo ke skutečným škodám.

Odreagování Další z

motivů houbařských

výprav bývá snadno prezentován jako projev bez­ lásky k přírodě. Ve skutečnosti však patří spíše mezi techniky duševní hygieny a zvládání stresu. Fine cituje jednoho "velmi zaměstnaného člověka" , houbaře, který se chodí do lesa, stejně jako mnoho dalších přetížených lidí, "psychicky nakopnout". Příroda je brána jako lék a přes všechny prokla­ mace o lásce k ní je v podobných případech primární starost o vlastní duševní zdraví. Různé formy pobytu v přírodě se tak stávají pouze p rostředkem, stej­ ně jako ji nému slouží k obnovení psychické pohody třeba adrenalinový sport, riskantn í jízda v automobilu či noc v kasinu. Jestliže se někteří z houbařú cho­ dí do přírody zbavit napět í a stresu, aby podali větší výkon v zaměstnání a dí­ ky tomu třeba vy dělali víc peněz, pak navzdory lásce k p řírodě , lesu i houbám zůstává hlavní hodnotou právě výkon. prostřední čisté

Peníze Komerční ho ub aři se neskrývaj í za lásku k přírodě . Svoji motivaci netají: ex­ pertní vědění .prodávají, houby sbírají pro peníze. Své počínání obhajují pou­ kazem na rovná práva všech . Pro "nezištn é" mykology, kteří považují podob­ né počínání takřka za svatokrádež, maj í jasný vzkaz: zprostředkováváme n ěco z přírody těm, kdo si sami nemoho u doj ít do lesa, třeba starým č i nemocný m. Pomáháme, aby e také on i občas potěš ili chutí volně rostoucích hub. Proč by měli těchto plodů le a užívat jen myko logové a jej ich p řátelé? Tomu je těžké

Houbaření, stále více populární záliba mnoha našich lidí, s sebou přináší také nčkteré stinné stránky. Pomineme-Ii různé úrazy nebo zdnl­ votní problémy po infekci klíš(aty. tak vel i­ ce závažným a vůbec ne vzácným jevem jsou otravy houbami nebo alespoň zdravotní obtí­ že po pOlití hub. Stále více a více lidí vyrúží do lesů sbírat "maso lesa" nebo "maso chu­ dých". jak se dříve houbám říkalo. S narLlsta­ jícím počtem houbařů však nenarůstají jejich znalosti hub. Jaké jsou tedy nejčastější příčiny otrav hou ­ bami? V atlasech se obvykle dočteme, že nej­ častější příčinou je Lámčna jedlých druhLI 7a jedovaté. I když záměny mají na svědomí hod­ ně otrav, je podle mého názoru hlavní příči­ nou lehkomyslnost při sběru a pokud je ješ­ tě spojena s neznalostí, jde o kombinaci přímo "vražednou". Dlikazem pro toto tvrzení můi.e být množství houbařů, kteří se ptají po náLvu hub, které si už předtím upravili kjídlu! Mno­ ho houbařů se také domnívá, že jedovatých je pouze několik druhů, o kterých se obvykle nejčastěji píše (např. muchomůrka lelená a jí příbuzné druhy, muchomúrka tygrovaná. zá ­ vojenka olovová, vláknice začervenalá - Pa­ touillardova). Ve skutečnosti se počet jedova­ tých druhú odhaduje kolem dvou set' N ejvážnější otravy způsobují druhy hub, které působí na tkáň (parenchym) především ledvin a jater. Do této skupiny patří houby obsahují­ cí jako účinné látky amatoxiny (muchomLlrka zelená -Amanita plzalloides, m. jarní -A. VI'/'­ na, m. jízlivá - A. virosa, čepičatka jehlična­ nová - Galerina margina/a, beclla hnědočer­ venavá - Lepiota brunl1eoincama/a a některé další druhy drobných bedel), houby obsahující orelanin (např. pavučinec plyšový - Corcinari­

us orellanus, pavučinec skvělý (e. .I'peciosissi­ mus) a gyromitrin (ucháč obecný - Gyromi//'Cl esculenla). Tyto otravy, pokucl nejsou odborně léčeny, končívají často smrtí postiženého. Vážné otravy mohou způsobit i druhy obsahu­ jící mu karin - látku působící na vegetativn í nervový sys tém. ejznámější z nich je vlákni­ ce začervenalá neboli Patouillardova (/nocybe erubescens = I. palouillardii), ale velké množ­ ství této tox ické látky obsahují i další druhy vláknic a také velká část bíle zbarvených str­ mělek (např. s. vosková - Clitocybe plzyl/ophi­ la). Proto býchom se měli vyvarovat jak poku­ sů s jedlostí vláknic (žádná z nich není jeclhí. hodně druhů jedovatých), tak i sběru bíle zbar­ vených hub s nálevkovitým kloboukem (tvar věťiny strmělek) .

Populární je požívání hub. které působí na cen­ trální nervovou soustavu - hub halucinogen­ ních . Nej zná m ější z nich jsou Iysohlávky (I. kopinatá - Psilocybe sellli/ancea/a a l. mod­ rající - P. cyanescens). Tyto, kromě svých ha­ luci nogenních úč in ků, často vyvolávají žalu­ deční a střev n í obtíže a někdy rovněž dochází ke zranění či smrti následkem toho, že jejich uživatel po poži tí někam spadne či má snahu " lítat". H alucinogenní účinky mají v malém množství také houby obsahující isoxazoly ­ např. mu chomůrka tygrovaná (AlI1anita pan­ -~

6

OCHRANA HUB A HOUBAŘENÍ _ _ __ __ _ _ __

_

_

_ _ _ _ _ _ ~u~n~Dn1lfiCB~

Žampion perličkový (Agaricus praeclaresqua­ mosus). Mímě jedovatý druh žampiollu z pří­ buzenstva žampiollu zápašného, jehož klohouk je na hl7ém nebo šedavém podkladě .\:edo/mědě až čemě šupinkatý. Roste dosti hojně v listna­ tých i jehličnatých lesích, parcích, zahradách a sadech, na IOltkách, často /la dusíkem hoha­ tých stallovištích, zvláště častý bývá podél vod­ Ilích tokll a v lužních lesích. U citlivých osoh vyvolává žaludeční a střev/lí obtíže. Foto Vla­ dimír Antonín

therina) a m. červená (A. IIIL1scario) . Ale je­ jich působení na organismus i projevy jsou jiné a jejich požití ve větším množství může vést až k těžkým otravám. V žádném případč není muchomůrka červená jen neškodnou drogou. jak se někteří lidé domnívají! Navíc patří otra­ vy muchomůrkou tygrovanou, způsobené ob­ vykle záměnou za m. růžovku (masák), mezi vůbec nejčastější otravy! Nejběžnější otravy zplIsobují houby, jejichž oponovat. Teorie nezamýšlených dúsledků jed nání nás však snadno poučí, že obsahové látky nějakým způsobem dráždí trá­ bude-Ii chtít každý do svého j ídelníčku čas od čas u zařadit třeba jedinou hou­

vicí sys tém. a tím vyvolávají silné střevní a ža­ bičku, může být les brzy vysbíraný, ač to je to poslední, co si všichni dohroma­

ludeční obtíže. Mezí nejznámější z nich patří závojenka olovová (En/oIO/na sÍlwatlllll). hřib dy přáli - a rozhodně nikdo nejedl přes míru.

A zakázat prodej hub? To by kromě j iného bylo nutné jednu formu zisku, třeba sata n (Boletus satanas), žampion zápašný (Agaricus xanthodermus). některé druhy ho­ uspokojení sběratelské záliby nebo odbourání stresu, přesvědčivě obhájit jako lubinek a ryzců a za syrova též populární vác­ legitimnější než j in ou - fin anč n í zisk .

lavka (z okruhu ArmiLLaria mel/ea) . Při neléče­ Záměrně jsem tuto úvahu jed nost ra nn ě vyhrotila. Nemín ila j sem hou baření ně­

ní těchto otrav může dojít k těžké dehydrataci komu zošklivit a už vůbec ne zostud it amatérské mykology. Jen jsem chtěla při ­ organismu a někdy i k smrti postiženého. mět nás alespoň k zaváhání, až se příště ocitneme v lese a narazíme na jedlou U některých hub , např. ryzce šeredného (Lac­ houbu. Proč nás tak svrbí prsty, když sp atříme malebného hříbka? Proč někte­ tarius necalOr) nebo líhy srostlé (Lyophyllu/ll cOl1natum), byly nalezeny látky, které sice ne­ ří z nás až nutkavě sbírají houby, když jejich potěšení z houbaření končí právě

jsou jedovaté, ale mohou vyvolat rakovinné sběrem - čištění velká zábava není a požitek z jídla kazí chorý žlučník? Není bujení. Známé jsou rovněž houby vyvolávající to někdy podobné jako s naku pováním - motivací je spíše vzrušení z nabývá­

alergické reakce (např. žampiony, klouzky, ale téměř každá houba může na citlivého člověka ní než uspokojení z vlastnění?

působit). I když většinou život neohrožují, mo­ Kdo by chtěl zjistit víc, tak hurá s dotazníkem do terénu. Podle hroznů aut hus­

hou být po požití některých hub (např. čechrat­ tě lemuj ících okraje lesů soudím, že právě rostou, takže o respondenty nebu­

ky podvinuté - Paxil/us involwlIs) tyto reakce de nouze.

i smrtelně nebezpečné. Známá je rovněž silná reakce na alkohol po požití jídla z hnojníku in­ Mgr. Olga Hubíková - Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, Brno koustového a otravy po nevhodnč uložených (zapařených) houbách. Rovněž na konzumaci syrových hub (až na malé výjimky) není naše trávicí soustava stavěná. Ucháč obecný (Gyrolllitra eSClIlenta). Roste dosti h ojně na zemi vjehličnatých, převážně borových le­ .~ích. Je jedovatý, průběh otrav je podobný otravám muclzolllllrkou zelenou. Foto Vladimír Antonín Jak tedy určit jedlou houbu? Houbaři se čas­ to domnívají, že existuje nějaké univerzál­ ní pravidlo na určení jedlosti nebo nejedlosti houby. Z toho plynou i známé houbařské po­ věry (např. červivá houba není jedovatá, stří­ brná lžička ponořená do jídla vařeného z je­ dovatých hub zčerná , jedovaté houby nejsou chutné atd.). Bohužel, žádná univerzální me­ toda neexistuje. Ochutnávací metoda platí pou­ ze u holubinek - která z nich je po ochutnání palčivá nebo hořká, je nejedlá, pokud je mír­ ná, lze ji sbírat. Ale znovu upozorňuji - pla­ tí to pouze u holubinek ! Jedinou možností jak poznat jedovaté druhy je tedy naučit se houby znát a vyvarovat se pokusů s jedlostí tčch dru­ hů, které dobře neznáte a o kterých si jen mys­ líte, že by moh ly být jedlé. Ze všech těchto řádkůje zřetelné základní pra­ vidlo houbaření , sbírejte jenom ty houby, kte­ ré bezpečně znáte.

•

RNDr. Vl adimír Antonín, CSc. - Moravské zem­ ské muzeum, botanické oddělení. Brno

~'U~n'\l Dnufl®~

OCHRANA HUB A HOUBAŘENÍ

7

Sběr

lesních plodin

Luděk Šišák

Sběr lesních plodin je v České republice jednou z velmi populárních aktivit oby­

vatel. Mezi lesní plodiny můžeme řadit množstvÍ různých druhů lesních plodů, hub a léčivých rostlin, ale i okrasné rostli ny a jejich části pro dekorativní úče­ ly. Pokud jde o objemy sběru lesních plodin, patří obyvatelé České republiky k nejpilnějším v Evropě. Mnohdy je sběr lesních plodin řazen k rekreačním ak­ tivitám, má však také nezanedbatelný ekonomický rozměr. V českém právním systému, zejména v lesním zákoně, je otázka sběru lesních plodin zmíněna jen velmi nejasně a mlhavě, což může zapříčinit i různé výklady. Sběr

jako součást národní tradice

Bezplatný a volný sběr lesních plodin je u nás výsledkem dlouhého společen­ ského vývoje již od středověku, kde toto právo měli poddaní na mnoha pan­ stvích. V řadě zemí Evropy je tomu s právem volného sběru plodin návštěvniky lesa obdobně jako u nás - např. ve Skandinávii, Polsku, Německu, ale v jiných zemích je sběr různým způsobem omezován z důvodu obavo neúměrné vyčer­ pání zdrojů a snížení biodiverzity - např. v Itálii, Švýcarsku, Rakousku. Význam hub a hlavních lesních bobulovin v rámci ČR je sledován, možno říci již systematicky, na katedře ekonomiky a řízení lesního hospodářství lesnické fakulty České zemědělské univerzity v Praze s podporou a pro potřeby odvět­ ví lesního hospodářství Ministerstva zemědělství. Z šetření vyplývá, že lesní plodiny sbírá v průměru 66 % populace a 4/5 domácností. Houby jsou sbírány v 72 % domácností, borůvky v 46 %, maliny v 30 %, ostružiny v 22 %, bezinky v 15 % a brusinky v 8 % domácností.

Objem sběru lesních plodin Výměra

hlavních lesních bobulovin v lesích přístupný~h veřejnosti byla pod­ le šetření v roce 1994 následující: borí'lvka (Vaccinium myrtillus L.) 197 tisíc ha, ostružiník maliník (Rl/hus idaeus L.) 80 tisíc ha, bez černý (Samhucus nig­ ra L.) 61 tisíc ha, ostružiník křovitý (Ruhusfruticossus L.) 52 tisíc ha, brusin­ ka (Vaccinillm vitis idaea L.) 18 tisíc ha. Ze zjištěných údajů vyplývá, že v letech 1994-200 I připadalo v prúměru roč­ ně kolem LI kg sběru hlavních lesních plodin na jednu domácnost. Polovinu z tohoto množství tvořily houby. Hodnoty mezi jednotlivými roky kolísají, při­ čemž rozhodující vliv má vývoj počasí v jednotlivých letech. Rovněž poměrně velké rozdíly existují v intenzitě sběru uvedených lesních plodin na jednotku plochy v rámci jednotlivých regionů, což je způsobeno nejen intenzitou sbě­ ru domácnostmi, ale i počtem obyvatel připadajících na jednotku výměry lesní půdy přístupné veřejnosti (tj. zejména bez lesí'l ve správě Ministerstva obrany). Výrazně nadprůměrné množství lesních plodin na jednotku plochy je sbíráno na území Středočeského kraje (vliv obyvatel Prahy). Celkový objem sběru hlavních lesních plodin podle Let ve sledovaném období 1994-200 I na území ČR je uveden v tab. I. Prí'lměrná roční hodnota dosahuje úrovně kolem 42 tisíc tun s ročníin kolísáním mezi mjnimální hodnotou 34,9 tisíc tun v roce 1996 a maximální hodnotou 58,5 tisíc tun v roce 1995. Objem sběru v peněžním vyjádření ukazuje tab. 2 v běžných cenách daného období. Průměrná roční hodnota se pohybuje kolem 3 mld. Kč při minimální úrovni ne­ celých 2 mld. Kč v roce 1996 a maximální úrovni 3,6 mld. Kč v roce 2001. Ob­ jem sběru hlavních lesních plodin dosahuje více než 16 % tržně realizované pro­ dukce dřeva v ČR a dokonce 25 % HDP dosahovaného v lesním hospodářství.

Kresba Jana Steklíka

Chvála zpustlé zahrádky Jan Lacina Není to tak dávno, kdy v kraji i městě bylo ~"y' kem každý kousek země užitečně využIt. Tak i v naší akademické zahrádce na Veslařské uli· ci soupeřili ředitel s kádrovákem, kdo z nich bude mit větší úrodu rajčat, plnějH hlál1ky .1'0, látu či slodšíjahody. Vítězil kádrol'(ík, proto~e měl na ~ahrádkářské kutění přece jen více ta· su. Škodolibí kolegové však jeho nesporné pěs· titelské úspěchy vysvětlovali tím. ž,e si propadl' toval pozemek blíže k deponiu radioaktivních izotopů. Proto i divoké jahody tam dosahovaly velikosti /(~ch zahradních a troši{ku :áři/): Pozemek tehdy op(ýval rt1mobarevn.ými plo· dy a rozmanitým št'Gvnatýlll lupením. Škodli· ví hlodavci i hmyzožravci byli fyzicky i che· micky hubeni, zpěvné plactvo pla.feno kFikelll a třpytiv.'Í'l/li fáborky, veverky klackem odhá· n.ěny Z ořechu.

Dnes je naše akademická zahrádka přece jen veselejší. To prolO, že už, přes de.l'etlet do ní ni­ kdo nezabořil r)~č, nikdo nevzal do ruky pilku. Jen párkrát do roka se zde za ranní rosy l'O,e· zvučí kosa, když si phjde soused posekat buj· n.ý pažit pro králíÁ.y. Tvrdí, že p)'r o bršlice ko· zí noha jim velice chLllná. Kdysi drobná liána břečťanu objala kmen a 1'.1" šplhala do koruny, takž,e se ze staré třešně stal vždyzelen.ý strom. Obdobně plamének opL/stil svůj plot a zamířil až do vrcholku vysoké hm.f· ně pastorn ice. Tam, kde mívali vtidčí předs/{J· vitelé vědecké/1O ústavu své úhledné ~áh(}ll' ky, bují džungle kopřiv pod keFi (emého be~ll. Za májov)íCh dešťů 10 zde pak C'llí stejně nád· herně ajithvě jako v Hrubí/lOvě Romanci pro křídlovku. Zplanělá vinná réva se chytla mN· ži a nahlí~í do oken. A asfalt pNstupol'é cesty prorazily ztepilé divim)'. Jen těžko pře těžko se uprostřed takové kou::.el· né zahrady bádá. Těžké je soustredit se u pm· covního stolu. Třebaž,e okna zLisICÍI'ojí úmyslně neumyta, vidím polád dost. Dro~d Jaroslal' se brzy zjara vrátil a už si zase vplétá hnízdo do chvojí stříbmého smrku jen kOl/sek pod IlI1í::.· dem holuba hřivnáče. Schnoucí orech prokle· pávají strakapoudi velký, malý i prostřední, ně· ~

8

SBĚR LESNÍCH PLODIN_ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~'([5n'\lDTI~1'!l

Roky Průměr

Plodiny

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

houby

23,6

2,7

18,4

17,8

17,7

20,2

23,8

23,4

21,8

bonhky

11,3

15,0

9,4

8,7

10,3

13,0

8,7

8,9

10,7

maliny

4,2

5,8

3,1

4,0

4,9

3,5

4,1

3,7

4,1

ostružiny

2,7

2,8

1,8

1,7

2,3

2,3

2,7

2,3

2,3

brusinky

0,7

l,3

0,7

0,9

0,6

1,2

0,7

0,7

0,8

bezinky

3,9

3,9

1,5

2,2

2,6

3,2

1,8

1,4

2,6

58,5

34,9

35,3

38,4

43,4

41,8

40,4

42,3

46,4

Celkem ~ . _­

-­

--­

-

--- - - - ­

Tab, I: Celkové I/lnožs(vís!lěl'll hlavllích lesllích plodili v ČR v obdob 1994-2001 (ti.\'. t)

Roky

Plodiny

Průměr

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

1314

1658

1082

1510

1578

1880

2087

2298

1676

bo r ůvky

881

I 164

456

585

727

973

628

710

766

m al iny

180

248

173

202

260

197

290

294

230

ostružiny

161

169

129

96

138

144

218

176

154

brusinky

22

43

42

72

51

105

66

65

58

bezinky

140

137

113

95

118

149

72

93

115

Celkem

2698

3419

1995

2560

2872

3448

3361

3636

2999

houby

Tab. 2: Celkové mlložství sběru hlavních leSllích plodin v ČR v období 1994-2001 (mil. Kč, celly)

běžné

kdy i zelená ;'lulla. Zvučí zpěv pěllic, pl';llkal', zvonohlíkLi a brávníkLl ... V poz.dl/ě ;:áFij(l\'(i/ll slunci se Ila révě lěsně u okn(/ ;:all'pr/í ,I'fi(/('­ ci a obrovití sr.Í'lli. Zbylé hroz.n\', ji;' I'CI'rklci a zkva.Í'ené, pak labu;'nicky obírají l'e lw'nky. Ani I ' zil1l ě /IIi z.deFí pNroda 11I!dopreje klid. Na hroudu loje llalelLljí s(~jky a IIm'lwli, ;:Ol'i'· sí se na /li ce/,í roj dlouhoocasvch /IIlynClNkti. V odpadkov';/II koši I' kucltyiíce tu ohc'a,I' taje/ll­ ně zašusli. To rejsek se .I'em sláhl ;:1' z.almulr na z.imu, aby mi' flotěJil v samoI Ir, A do okna už zase bu.ší brhlik, abych /llLI 1/0S\'lwl slunel'· nicová semínka... Ulíkávám na toaletu, abych nl'ru.\:enl do­ myslel svojI' odhomé slatl. P(cc(' Jl'1l /lil /al/I snad nějaká //lv,vlenka napadne. Ano. Nellll/­ síme všechno ulllěle Cl nákladně rCI'ilaliz.(!I'OI. Naše akademická zahrádka je dLika;.e/ll, ;'e sto­ čí, aby nebyli pFičinliví kcídrol'cíci, o ;c!incíl'l'kú parcela ,1'(' sama z.mění v biocenl/'lllll. V rO.l'lít· kll pod zcícllOdOl'.Í'1/1 oUnkelll .1'(' pak z.abydlľ l10mík rucl)í i pěvuška modrá. A tax(,/Il I/rčil/ i Karafiálovi Broučci,

•

Mědirytina Vít Slíva Hladí, kdy;' hlali.

Ryje ly měděné kopce.

Tv z-vonové hrozny, ne~ dozní.

upijí srdce, ne:; dochce,

Deštné Vít Slíva

Super market v lese? Sběr les ních plodin ovliviíuje do znač né míry i kvalitu a kvantitu návštěvn os­ ti lesa. Hlavním dllvodem n ávštěvy lesa je podle údajů z let 1994 a 1995 pro 42 % návštěvníkll lesa krátkodobá rekreace a relaxace, pro 29 % s běr lesních plodin, pro 12 % záj mová č inn ost (zej mé na přírodovědn é aktivity, sport a mys­ livost), pro 8 % delší vícedenní rekreace, pro 5 % jiné dúvody (pracovní, pro­ fesní, vlastnické apod.) . Loká l ně je návš těvnost z načně ovl i vňována především 'sběrem borllvek. Prů­ měrný ročn í počet návštěv připadající v ČR na I ha lesa přístupného veřejnos­ ti, v dlouhodobém prúměru kolem 91 , se v lesích s porosty borúvky zvyšuje v prLlměru o dalších přibližně 170, s koncentrací do krátkého období 2-4 týd­ Illl se všemi důsledky, které z toho vyplývají. Překvapivě velký význam mají u nás pro sběr lesních plodin území s lesy vý­ razně nadprllměrně zatíže nými im isemi. Lesní plodiny rostou a obyvatelé ČR je sbírají prakticky bez ohledu na míru imisního postižení lesa. Z provedených šetření však vyplývá, že lesní plodi ny v lesích výrazně postihovaných Imise­ mi nejsou kontaminovány těžkými kovy statisticky významněji než lesní plo­ di ny z oblastí imisemi méně postiženými či nepostiženými. Daleko větší vý­ znam má v tomto směru charakter přirozeného pozadí obsahu těžkých kov II v plldě a podloží. Při návštěvách lesa a sběru les ních plodin jsou působeny také škody. Z posled­ ního šetření z roku 1999 vyplývá, že zjištěné škody zapříčiněné návštěvníky le­ sa na lesních porostech a zařízeních v lese v období 1996-1998 dosahovaly na úrovni ČR 34,8 mil. Kč. I to je pro nás pro všechny otázka k zamyšlení.

Mateřský

lihovar.

Dupámy z./ar.

Nal1lísto holíren - pily.

Jako by map)' ten kraj

~'t[~n,,(]DTIun®~

snily!

Vílll jell: v lé cizácké končinl musí b.vt tajn)í vchod

do prusko-rakouské I'á/ky.



Čílil ale utajen ?

Vyrezl)íll7,

;:če rněl1.Í'1Il

kNkem!

Kampa 15. srpna 2002 Vít Slíva HolanO\ 'i Nal'I'CÍ/i/ se. zničil báseií po.l'ledllľ:



ke stropu se 1';:lyčit ­ ro::'l'ali/ sl'é ;:di,

{f

[Doklapaly ml/ny,

cel'; pod 1'0dOLI.

Přes

Doc, Ing, Luděk Sišák, CSc. - Lesnická fakulta ČZU v Praze

slepě

rytmy a rÍ'lIl,l'

vlny jdou. J

voll/ě

SBĚR LESNÍCH PLODrN

9

Mikroskopické houby, mykoflóra dřevin,tracheomykózníonemocnění

Libor Jankovský

a ophiostomatální houby

s oučas n osti

hů

V s ouč as né době má mnoho lidí poj my mi kroskopi cké houby a dřev i ny spoje­ ny hl avn ě s o n emocn ěními st rom ů často o z n ačovaný mi j ako tracheomykózy. Vztahy mikroskopických hub a d řev i n j sou velmi různ orod é , mnohem kom­ pli kovan Vjší, než se na první pohl ed zdá. Jsou ovl i vňován y zdravotním stave m rostl iny, b zobratl ým i, abiotic ký mi faktory (podnebí, podložÍ ap od. ) a mnoha dalš ím i okol nostmi, které hraj í v tě c hto vztazích důlež i té role.

studia hub

Oz nače n í

mikroskopi cké houby není vymezeno na základě taxonomického po­ stave ní hu b, ale j e to určeno způ s obem jej ich studia ( určen í v ý lu č ně možné pouze pomoc í mikroskop ické techniky a kul ti vace v kulturách v labo ratoříc h ) . Nej z n ámější mikroskop ic ké houby patří do tříd Ascomycetes, Deuteromycetes, Zygomyceres a OOl1lycetes . Kro m ě mikroskop ickýc h jsou i houby makrosko­ pické (j ej ich sběr a určení je v ý lu č n ě mož né bez mikroskopu ), j ej ic hž typ i čt í zástupci patří do tříd y Basidiomycetes a č ásteč n ě i Ascomycetes (ú roveň zmí­ n ě n ý ch sk upin se často m ě n í pod le názoru j ed notli vých autorů a jejich přes n é označen í ne ní nápln í tohoto č l án k u ).

Vzáj emné vztahy rostli n a hub Vztahy rostlin a mikroskopických hub jsou velmi rozman ité a nejed ná se pou ze o případ ho tite lé a patogeny. Tyto vztahy ajej ich vý voj jsou ovli vn ěny mnoha fakto ry (věke m rostl iny a jejím zdravotním stavem, jinými druhy makroskopic­ kých i mikroskopických hub, abi otickými podmínkami, ži voči ch y vyskytující­ mi se v okolním prostředí). Včtš i na hub žije s rostlinou v sym bióze (symbióza v širokém slova smyslu je jakýkoliv vztah dvou organ ismů, symbióza v úz­ kém slova smysl u je souži tí dvou organismů, z ně h ož mají oba partn eři vý ho­ du) v úzkém slova smyslu nebo komensal ismu (nepoškozuje ji a přitom má ze soužití prospěch). Houby často žij í v rostlině delŠÍ dobu bez příznaků jako tzv. endofyty a více se projeví jako patogeny nebo saprofyty v okamžiku, kdy Nepohlavní výtrusy druhu Cryplosporiopsis radicico/a, který se řel/ech dI/lili (1 cm = 10 !Im). Foto a/ltor

j e popsáno ko lem čtyřiceti dru­ václavek, které jsou známy prakticky le všech typů Icsníc h ekosystémli počínaje ror­ macem i tropi ckého deš tného Icsa na rovníku a k on če ekosystémem keřových formací tUIl­ dry za pol árním kruhem. Jsou uvádčny z vícc než 600 druhli h o stitelů čí tajících jak dřeviny. tak i by li ny, včet n ě j edn o d ěložných ro~tlin. Dl ouh o by la václ avka rozlišována pouzc j a­ ko taková bez jakékol i další druhové ~pcci ­ lici ty pod názvem A n ni//aria /J/('//ea (Vah!.: Fr.) Ku mmer sensu lato. Nezvyk lá r ůznoro­ dost mor fologie jejích plodnic byla vysvětlo­ vána vn i trodru hovou variabilitou. Poté. co sc d osp ě l o k závěr u . že ,e jedná o druh kumu ­ lativní, byla na základě morfologických od­ chylek popsána řada dru h ů. jejichž opodstat­ něnost však záhy vyvrátilo vyulití moderních de te r m inačních metod. Z,ísadní obrat přine~­ ly práce Ko rh onena ze 70. let. který roz li šil p ět bio logických druhú václavek oproti dří ­ ve u v áděným zhruba dvaceti druhLIITI . V sou­ čas n osti je rozlišováno pčt druhu prstenatých václavek (An nillaria OSlOy({(', A. galla·a. tl. cep islipes, A. borealis, A. 1IIl'i{('O) a dva dnl­ hy bezprste nné (A. lahescell.\", A. ('("t"{JiI). K určová n í václavek se kromč klasických de­ ter m inač n íc h metod. založených vesm6, na morfo logii plod nic. užívají postupy vychú/c­ jící z principli genetiky a molekulární biolo­ gie. Václavky jsou atraktivními modelovými houbami, na kterých je mOLno studovat Cl'­ lou řadu aspcklli biologie. genetiky. fyziolo­ gie a ekologie dřevních hub. V

David N ovotný

Způsoby

Václavky jako součást lesních ekosystémů

běžně

vyskytl/je jako endofyl v ko­

Ekologie václavek Václavky najdeme prakticky ve všech lypcch dřevinné vegetace od keříčkovité al po tro­ pické lesy. Významný je vliv václayek v xc­ rofilních formacích tvrdolisté mediteľ<Ínnl vegetace, v lesních formacích teplomilných stálezelených í opadavých duhLI. ve smíšc­ ných lesích mírného pásma. boreúlních lesích apod . Vúclavky se uplatiíují jako patogen rov­ ně7 na eukalyptech ve formacích sklernlil­ ních neopadavých lestl v Austmlii . Obdohnc škody pusobí i v podobných společenstvech v Afnce a Severnl Amence . V tropických oblastech václavky hojnč napadají vedle no­ vě zaloLených sekundárních porostli lesních dřevin také výsadby hospodúřských plodin. Z lesních dřevin bývají v tropických oblas­ tech vúclavkou poško/eny přcdev~ím sekun­ dární výsadby jehličnanu počínaje rLlznými druhy borovic přes cypřišky až po araukáric. Ve velkém měřítku jsou václavkami napad,í­ ny také výsadby již zmínčných eu"alYPlLI. Václavky jsou uvúdčny jako púvmlci kořeno­ vých hnilob kakaovníku . kávovníku. kaučl1­ kovníku. čajovníku. banánovníku apod. Václavky vyl vMcjí rlizné formy Illycel i í (pod­ houbí). Pro vúclavky je typická t vorha černých provazcovitých rhizomorf (houhových vl,íkenl a černých linií v degradovaném dřevč. Char;t"­ ~

10

HOUBY A DŘEVINY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ V1Sn'11DnDfi®~

teristickéjsou také bílé pláty mycelia ve formč syrrocií a samozřejmě substrátové podhoubí. Rhizomorfy slouží k přetrvávání nepříznivého období, k šíření v půdním prostředí II rovn č; k pronikání do hostitelských pletiv. Černé linie v hnilobě zajišťují regulaci vlhkostních i plyn ­ ných poměrů uvnitř degradovaného dřeva. Po­ mocí syrrocií mohou václavky rychle koloni­ zovat čerstvě odumřelého hostitele 7 lýkové části, odkud pak kolonizují i běl. Rozklad dře­ va zajišťují enzymaticky aktivní substrátové hyfy a mikrohyfy. Schopnost václavek rozkládat celou řadu sub­ strátů spolu s jejich ekologickou valencí na­ bízí jejich využití k biodegradaci cizorodých látek. Úspěšně již bylo testováno vyuLití my­ celia václavek při odbourávání fcnolátll v ocl­ padních vodách, ropných derivátů. při naru­ šování některých plastů apod.

Václavky a les Nepolzlavní stadiulII drllhu Ophiostoma piceae - vrcho/svazčitého stadia rodil Pes 0/11111 dříve oZlla­ čované téžjako GraphiulIl (1 Clil = 25 ll/ll). Foto alltor

je strom silně oslaben, kdy odumírá nebo kdy již odumřel. Pojem endofytické houby je dnes používán hlavně pro druhy žijící většinu svého života uvnitř své hostitelské rostliny, s níž mají už úzké vazby (např. vzájemné poznání). Mno­ ho druhů hub prochází ve svém životním cyklu tímto stadiem a při pohlavním a nepohlavním rozmnožování vytvářejí na povrchu rostliny výtrusy, jimiž se šíří do okolního prostředí, a mají tak možnost kolonizovat dosud neobsazený list, větev nebo jinou část hostitele. Endofytický vztah je při podrobnějším po­ hledu velmi podobný vztahu parazitickému. Při obou dochází nejprve k proni­ kání houbové hyfy do buňky hostitelské rostliny, ale u endofytu se proniknutí omezí jen na jednu nebo několik málo buněk, dále se již nešíří, buňky nezabí­ jí a čerpá z nich živiny v omezené míře. Parazit oproti tomu se šíří do okolních buněk, živiny čerpá v daleko větší míře a případně i buňky zabíjí. Endofyty poskytují rostlině ochranu před jinými druhy hub i před bezobratlými. Složení endofytické mykoflóry nezávisí jen na druhu hostitelské rostliny, ale je odliš­ né v listech, ve větvích a v kořenech hostitele. Endofyticky žijícími druhy jsou např. zástupci rodů Peúcula (s anamorfním stadiem Cryptosporiopsis), Hypo­ xylon (s anamorfními stadii Geniculosporium a Nodulosporium), Lophodermi­ um, Phialophora aj.

V boreálním lese jsou václavky původci kru­ hového odumírání, které dle leteckých sním­ ků dosahuje např. v USA a Kanadě rozsahu a7 desítek hektarů . Václavky zde vytvářejí jaký­ si pblykormon - genetu. kdy jeden jedinec zde zaujímá plochu i několika hektarů. V lese bo­ reálním náležejí václavky mezi několik fakto­ rů, které startují jeho velkoplošný roLpad naru­ šením statické odolnosti porostu v tzv. velkém generačním cyklu. Jednotlivé vývraty a velko­ plošné oslabení porostů jsou jedním z faktorů nastartování gradací některých druhů podkor­ ní ho hmyzu, u nás především lýkožrouta smr­ kového Ips typographus. Ve smíšeném středoevropském lese kolonizu­ jí václavky kořenový systém jednotlivých osla­ bených a přestárlých stromll a účastní se tak na obnově, regulaci druhového spektra i včkové­ ho složení společenstva. Je možno uvést řadu příkladů , kdy stávající smíšený les na 2ivných stanovištích středních poloh byl zakládán jako čistá smrková monokultura a ve věku kolem sta let je zastoupení smrku minimální. Přesto že jsou václavky nejčastěji zmiiíovány v kontextu s jejich parazitismem na lesních dřc­ vinách, jsou ekologické aliance václavek pod­ statně pestřej ší. Existují reference o mykorhiL­ ních asociacích václavek s travami, orchidejemi i dalšími jednoděložnými rostlinami. Hlavní ekologická funkce václavek v lese však spočívá v rozkladu v půdě uložené dřev­ ní hmoty (pařezy, kořeny) a v regulaci druho­ vého spektra dřevin v průběhu sukcese. Vác­ lavky infikují především dřeviny na okraji ekologického optima. resp. dřeviny nějakým způsobem oslabené. Schopnost napadat stro­ my představuje pro václavky výraznou eko­ logiCKOU výhodu v soutěži s dalšími dřevními houbami. Na vzniku infekce se v první řadě podílí predispozice hostitele, teprve druhořa­ dě hraje roli potenciální patogenita václavek . resp. virulencejejich kmenů.

Václavky v podmínkách České republiky V České republice byly naleleny všechny evropské druhy václavek. Pouze l několika nálezů z jižních Čech (Novohradské hory) a Českomoravské vrchoviny (Pilský rybník )

~'U~J1'lJDllufi®~

HOUBY A DŘEVINY

•

11

Houby žijící na povrchu i pod povrchem rostlin Kromě endofytů, patří

do mykoflóry rostlin i houby, se kterými se můžeme setkat i v jiném prostředí. Jednak jsou to epifyty (např. rod Cladospori­ um) žijící na povrchu listů a kůry, kteří uvolňují výtrusy do ovzduší a společ­ ně s pylem mohou způsobovat alergie člověku. V kořenech a na nich žijí my­ korhizní houby, jež ovlivňují vÝŽtVU a vývoj rostliny. Okolo kořenů ve vrstvě zvané rhizosféra žije houbové společenstvo označované jako rhizosférní my­ koflóra. Kromě těchto více známých vztahů, žijí v dřevinách část svého živo­ ta tzv. vodní hyfomycety, jež se ve vodě podílejí na rozkladu listů a větévek. V rostlinách byly také nalezeny druhy, které žijí v exkrementech obratlovců (např. rod Sordaria). V rostlinách je možné nalézt i druhy, které jsou vázány na živočichy (hmyz, há­ ďátka, roztoči aj.) a které mohou ovlivňovat život rostliny, jak je to například u některých ophiostomatálních hub (viz dále). Některé druhy hub mohou být i patogeny hmyzu nebo háďátek (např. druh Esteya vermicola). běžně

Tracheomykózní onemocnění

Tracheomykóza je onemocnění rostlin, při němž dochází k poškození vodi­ vých pletiva k omezení přístupu vody do výše položených částí rostliny. Tento typ choroby mnoho lidí všeobecně spojuje s houbami rodu Ophiostoma a Cer­ atocystis, protože nejznámějším takovýmto onemocněním je tracheomykóza Typický obrázek smrkových porostli na živných stanovi.ftích středních poloh. Plodnice václav­ jilmů (grafióza jilmÍl) způsobená druhem Ophiostoma novo-ulmi (donedávna ky smrkové Armillaria ostoyae Ila kmeni s typic­ součást druhu o. uhni) přenášeným kůrovci Scolytus multistriatus a S. scoly­ ky rozšířellou bází kmene jako následek infekce tus. U tohoto onemocnění mycelium produkuje mykotoxiny, které vyvolávají smrku václavkou. Foto Libor Jallkovský obrannou reakci jilmů, při níž se vytvářejí ucpávky cév (tzv. thyly), které brá­ ní přístupu vody do výše rostoucích větví, a strom si vytváří náhradní větve v nižší části stromu. Podobné druhy způsobují vadnutí dubů v Severní Americe je známa kriticky ohrožená bezprstenná vác­ (Ceratocystis fagacearum) a nekrózy platanů (Ceratocystis fimbriata var. pla­ lavka bažinná Armillaria ectypa. Pouze z nej­ tani). Tracheomykózní onemocnění nejsou způsobena pouze zástupci dvou vý- teplejších oblastí jižní Moravy je známa další

bezprstenná václavka A. tahescens. Spory IIepohlavlllno druhu DipLodia mutila, jež část svého života lil/lže žít jako endofyt, ale mzlže Teplomilným druhem je václavka obecná Ar­ se stát i parazitem dubll (nalezella při studiu mykojlóry hirovce běLokaza dubového). Spory o dél­ millaria mellea. Z Čech je známá pouze z nč­ ce 20-30 pill. Foto autor kolika nálezů z okolí Prahy. V oblasti již­ ní Moravy je častým parazitem na ovocných dřevinách. Ohniskovitě se vyskytuje rovnč2 na listnáčích v teplomilných lesních forma­ cích na jih od Brna. Hostitelské dřeviny tvoří takřka výlučně listnaté dřeviny, v jižní Evro­ pě mezi hostitele náležejí i jehličnany - cyp­ řiše (CupresslIs), cedry (Cel/rus). jedle (Abi­ es) aj. Z české republiky je jediný záznam Le

zeravu (Thuja sp.) z Brna.

Nejrozšířenějším druhem je václavka smr­

ková Armillaria os/oyae. Rozšířena je pře­

devším ve (2.) 3. až 5. (7.) lesním vegetač­

ním stupni (lvs). Ve zvýšené míře ohrožuje

smrkové monokultury na živných stanoviš­

tích 3. a 4. Ivs. Přirozené spektrum hostitc­

lů však tvoří především jedle bělokorá Abú's

aLba, dub zimní Quercus pelraea, buk Fagl/s

sylvatica. habr Carpinus be/u/us aj .

Václavka hlízovitá Armillaria ga/lica je do­

minantním druhem lužních lesů a termolll­

ních doubrav. V oblasti střední Evropy však

vystupuje i do podhorských oblastí. kde je

-~

12

HOUBY A DŘEVINY _ _ __ _ _ _ __ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ \J'([~rruDnnfi®~

Kresba Rostislava Posp{šila

še jmenovaných rodů, ale i na příklad druhy z rodu Verticillium. Podobné pří­ znaky jsou i při tracheobakterióze, kde příčinou onemocnění jsou bakterie, jež vyvolávají stejné příznaky jako výše zmíněné houby.

<'

častější především

na vlhkých stanovištích podél vodních toků. Hostitele představuje ši­ roké spektrum listnáčů. Stejnč jako A. OSlOyoc příležitostně napadá výsadby jehličnanů. Od václavky hlízovité obtížnč rozlišitelná václav­ Ophiostomatální houby ka drobná A. cepistipes je obecně povalová­ na za saprofyta. Použití DNA diagnostiky pro­ Zejména v posledních dvaceti letech bylo zaznamenáváno hromadné chřadnu­ kázalo přítomnost tohoto druhu na kořenech tí především dubů, ale i jiných druhů lesních dřevin. Toto odumírání dubů (an­ chřadnoucích buků v oblasti Radějova v Bí­ gl. oak decline) není pozorováno pouze v České republice, ale v mnoha státech lých Karpatech. Obdobně byly determinov.\­ ny kmeny izolované na buku ze 'sLP Křtiny. Evropy (Polsko, Maďarsko, Německo, Francie, Itálie aj.) aje nazýváno trache­ Chování tohoto druhu tak nemusí být zcela omykóza dubů, onemocnění s tracheomykózními příznaky nebo hromadné hy­ v souladu s obecně platnými názory. Nicmé­ nutí dubů. Charakteristickými příznaky jsou nekrotické skvrny v kůře a dřevě ně i v těchto případech václavka drobná rea­ kmenů a větví, žloutnutí, atrofie a předčasný opad listů,. odumírání větví v ko­ govala na stresovou zátěž hostitele. runě, tvorba větví z náhradních pupenů (tzv. vlků), zbarvování dřeva, odumírání Václavka severská Armil1aria borea/is se vy­ skytuje spíše v chladnějších oblastcch Evro­ a opadávání kúry a tvorba hnědých exsudátú. Symptomy jsou podobné trache­ py. V Ceské republice jde o přehl ížený druh. omykóze jilmů, a proto byl jeho původce hledán mezi ophiostomatálními hou­ který byl potvrzen prozatím z několika loka­ bami. Během výzkumú se ukázalo, že se ophiostomatální houby vyskytují ne­ lit, mimo jiné ze 'sLP Křtiny, Krkonoš. 'suma­ jen v nekrotických skvrnách v kúře nebo dřevě, ale i v pletivech bez příznaku vy a Ceskomoravské vrchoviny. a v žádném případě to nejsou organismy vyvolávající primárně toto chřadnutí. Václavky byly v rámci Ceské republiky pozo­ Spíše kolonizují pletiva oslabených nebo odumírajících dubů. Kromě těchto hub rovány prakticky na všech druzích domácích bylo v těchto pletivech nalezeno mnoho jiných druhů, z nichž i další byly hod­ i exotických dřevin, listnatých i jehličnatých. noceny jako příležitostné patogeny. Byly to například Fusarium solani, hojně Ke kuriózním hostitelům můžeme řadit nálc/ na kořenech rlJží, na pelargoniích, na bram­ se vyskytující houba nejen v rúzných druzích rostlin, půdě, ovzduší, Botryos­ phaeria stevensii - druh známý především z dubů zjižní Evropy, kde způsobují borách apod. Problematická struktura a zdravotní stav na­ nekrózy na větvích. Při studiu mykoflóry kořenů hynoucích dubú byli izolováni šich lesů je výsledkem hospodářského a spo­ zástupci rodu Phythophthora a Pythium, z nichž někteří vykazovali patogenní lečenského vývoje v našich zemích. Daní za schopnosti vůči dubúm. U ophiostomatálních hub nalezených v pletivech dubú snahu o co největší produkci dřevní hmoty je

byly zjištěny slabé nebo žádné patogenní schopnosti. Podrobněji byly zkoumá­ ny tyto schopnosti u druhu Ophiostoma querci, přičemž u většiny izolovaných kmenů (klony hub stejného druhu získané kultivací jsou označovány kmeny) nebyly tyto vlastnosti zjištěny vúbec a u zbytku se projevovaly pouze při osla­ bení testovaných dubových semenáčkú nedostatkem vody.

•

U odumírajících, respektive silllě stresova­ Ilých stromů vytváří václavka pod kziroll syrro­ ciUIIl - na kllře se roní pryskyřice. Foto Liho/' Jankovský

Zásadní vliv abiotických podmínek

Ukazuje se, že v případě hynutí dubů, a z dúvodú podobných pří znaků u hy­

nutí jiných dřevin (smrk, olše, borovice, buk), se lze oprávněně domnívat, že

se jedná o komplexní chorobu zapříčiněnou abiotickými podmínkami. Z nich

jsou to hlavně množství a rozložení srážek během roku a vegetační sezony, prů­

měrná roční teplota, průměrná teplota během vegetační sezony a délka přímé­

ho slunečního svitu, který zvyšuje výrazně teplotu, jež se standardně měří ve

stínu . Při pohledu na množství srážek a teploty v některých oblastech repub­

liky, kde bylo zaznamenáno hynutí dubů, se ukazuje, že v letech 1990-1994

došlo oproti období 1965-1989 ke zvýšení prúměrné roční teploty až o I °C

a o snížení ročních srážek až o jednu pětinu. Kromě abiotických faktorů a vli­

vu hub zjištěných uvnitř pletiv dubú nelze zapomenout na vliv parazitických

hub žijících na povrchu listú, z nichž asi nejdů l ežitější je Microsphaera alphi­ toides. Zdravotní stav ovlivňuje i púsobení parazitického hmyzu, jak listožra­

vého, tak podkorního.

Při zvážení všech vlivú je vidět, že toto hynutí dubů je komplexní choroba způ­

sobená nepříznivými abiotickými podmínkami a mikroskopické houby jsou se­

kundárními parazity nebo pouze saprofyty žijícími v oslabených nebo odumře­

lých rostlinných pletivech.

Ophiostomatální houby se daleko častěji než v neporušených pletivech dřevin

~U~n'\lDn1)Ů®~

HOUBY A DŘEVINY

13

Plodnice václavky smrkové Armillaria ostoyae na kmelli dubu. Foto Libor Jankovský

vyskytuj í ve společenstv u s podkorn ím hmyzem . Rů zné druhy těchto hub by­ ly nalezeny na mnoha druzích ků rovců - např. lýkožrout smrkový (Ip s typo­ graphus) na smrku, běl okaz dubový (Scolytus intricatus) na dubech, lýkožrout pruhovaný (Scolytus multistriatus) a I. jilmový (S. scolytus) na jilmech, lýko­ žrout modří n ov ý (Ips cemb rae) na mod řínu . Ve spojitosti s ni mi se tyto houby mohou podílet na hy nu tí n ěkterýc h d řevi n (n apř. smrku nebo modřínu) . Jed­ notlivé druhy těc h to brou kú určité druhy ophiostomatálních hub pře nášej í pra­ vide l ně a ji né vzác n ě. Houby žij ící ve spojitosti s hmyzem jsou členěny do tří ekologických skupin: ambros iové, poloambrosiové a sekundárn í (příležitost­ nč se vyskytující) houby. Do prv ní skupiny patří houby podílející se při vý­ živě larev (různé druhy kvas inek, zástupci rodu Ambrosiella). Poloambrosio­ vé houby se mohou částečně podílet na výživě, změkčovat d řevo pro snad něj ší konzumaci larvo u a oslabovat obranný systém stromu, a tím chránit larvu před obran nou reakcí stromu. Do této skupiny j sou řazeny nej č astěj i op hiostomatál­ ní houby. Seku ndární, pří l ež i tostn ě se vyskytující houby kolon izuj í c h od bič ­ ky vytvořené brouky nebo jej ich larvami. Patří mezi n ě např. některé druhy ro­ du Penicillium. V současné době se tzv. ophiostomatální houby řad í do rodu Ophiostoma z řá­ du Ophiostomatales a do rodu Ceratocystis z řádu Microascales. Ačko l iv jsou si tyto rody morfologicky podobné, posledn í poznatky ukazuj í, že jsou mé ně příbuzné, než se dříve myslelo. Odlivení je na zák l adě morfologických znaků plodniček (pohlavní = teleomorfní tadium), nepohlavních (= anamorfních) sta­ dií a poznatků získaných pomocí molekulárně-genetických metod. Dříve byl uznáván ještě rod Ceratocystiopsis, ale druhy do něj patřící byly přeřazeny do rodu Ophiostoma. Mikroskopické houby žijí s rostlinami ve vztazích, které se neustále proměňují vlivem životních podmínek, genetické výbavy partnerů a mnoha dalších okol­ ností. Odumírání stromů, jehož si všimne mnoho z nás, není většinou způsobe­ no jen houbami, bezobratlými nebo jinými organismy, ale je mnohdy vyvoláno oslabením dřevin nepříznivými klimatickými podmínkami. Hynutí dubů po­ zorované v posledních více než dvaceti letech v České republice, je podmíně­ no oslabením stromů nepříznivým klimatem a živé organismy (zejména houby a bezobratlí) pouze využívají této situace ke svému většímu rozvoji a na chřad­ nutí nemají rozhodující vliv.

posu nutí některých dřevin na hran ice ekolo­ gické ho optima. Nejvýraznějším příkladem je smrk, který je v pod mí nkách 3. a 4. Ivs syn­ erg icky stresován četnými přísušky, vysoký­ mi teplotam i, krátkou dobou vegetačního kl idu a následnou aktivizací hmyzích škůdců a hou­ bových patogenů. V podm ínkách českého lesnictví jsou václavky nejvýzna m nější jako pů vodci poškození koře­ nového systému a nás led né destabil izace smr­ kových poros t ů na živných stanov ištích 3. a 4. ]vs, reprezentovaných např. skupinou lesních ty­ pů Querceto-Fagetum. Hlavní příčinou je č l ově­ kem změněná druhová sklaJba původního smí­ šeného le a. Pouhým respektováním přirozené druhové skladby je možno škody púsobené vác­ lavkam i zásadně eliminovat. Ve stávajících smr­ kových porostech středních polohje postupuj ící riziko p řípad ný c h škod minimalizováno již sní­ žením ob mýtí na 60--80 let. Aplikace fungicidll j e vz hl ede m k c harakteru les ních spo l ečenstev pro blemati cká a předevší m n eúčinná. Známé jsou také některé antago nistické houby. Václavky náležejí k významným činitelllm. kteří se podílejí na chřadnutí lesú. Výrazné projevy chřadnutí za účasti václavek je mo/.­ no pozorovat na severní Moravě v okolí Opa­ vy. Václavka se zde aktivizovala na suchcm oslabených sm rkových porostech prakticky všech věkových stupňl!. Velmi rychle zde ko­ lo nizuje lýko i běl odum írajících smrků. Závěrem

Z hlediska existence a skladby lesa je nut­ no považovat václavky za biotický stanovišt­ ní či n ite l , který může omezovat pěstování ur­ č ité d řev iny. K lasickým příkladem je vztah václ avky smrkové Armilfaria oSlOyae a smr­ k u na ž iv ných stanovištích nižších a střed­ ních poloh. Z pohledu člověka může aktivi­ ta václavky působit jisté hospodářské škody a omezovat jeho aktivity. Přesto rozklad ko­ řenů a jiné v zemi uložené dřcvní hmoty jc pro kontinuitu lesa zásadní. Stejnč pozitivní mŮLe být i zpětná vazba, regulující druhové složení lesa. Poškození smrkových porostů václavkou je možno chápat také jako důsle­ dek fungování přirozených regulačních mc­ chanismů ekosystému. Na pořadu dne je také otázka další aktivizace václavek v podmínkách před vídaných scénáři kl imatické zmčny pro naše územÍ. Předpok lú­ dá se, že václavky budou jedním z nejzávaž­ nějších biotických agens. které mohou dá­ le destabilizovat stresované smrKové porosty i ve vyšších polohách.

•

Mgr. David Novotný -

14

Přírodovčdecká

fakulta MU Brno

HOUBY A DŘEVINY_ __

_ __ __ _ _ _ _ _ __

•

Dr. Ing. Libor Jan kovský - Ústav ochrany lesů a myslivosti, Lesnická a dřevařská fa­ kulta MZLU v Brně

_ _ _ _ _ _ ~'([~n~Dn1lD®~

Krajina mého srdce Jan Novotný

Nosím v hlm'ě obrázkov.ý slovník, v něll1~ se mi zjevují pravzory věcí, ale i činností a po­ citL/. Ta nej;ákladnější slova: Feka, les, most, hora, blesk - běžet, pršel, zranit se, básnit ­ radosl, LÍ/WI'll, údiv, strach, se v Ilěm spojují s v\yevy Z okolí PoUčné u Va lašského MeÚNčí. U našich tet Vivy a Slávy jsem tam pro{.il- po­ suzováno ne podle délÁ.J! fyzikálního času, ale podle inteflzity zážitkLi - většinu dětsk)íCh let. Začínám sen.timentální cestu po starých pamě­ tov)ích stopách v Abácii, parku meú Vsetínkou a Ro~novkou. Vzpomenou si na něj i čtená· t'i Gabry a Málinky? K OSI rohu mezi voda­ mi se pojí hned tFi slovníková hesla: Spoj, Řeka a Říčka. Toky jsou dosti drsně obezdě­ ny, ale pNrodně pění v kamenitých naplave­ ninách. Mezi vodami nacházím tabuli naučné slezle)' T. G. Masaryka s mnolw ~ajímavostmi () Bdvách. Jako kluk jsem symbolicky začínal prá~dniny prebroděním Bečl '.\'. I nyní vstupl/ji do vlahých vod Vsetínky. Voda chladí a kaflle­ ny porosllé rasami hladí mé nohy. Pokračuji proLi proudu, fIIíjím pomníček pripomíf/ající, ~e breh se slal za válle'y popravištěm tN mla­ dých Me~iNčalHi. telím Zfl1i~ef/( mohutll)ích topolLi, které kdysi reku lel/lOl'aly. Za chvíli jsem u telez/láku, svého Mostu, na kultovním místě, kde jsem se přestal bát vody a f/aual se plavat. Tady na kamenit.ých plážích jsme trá­ vili nádherná a neuvěřitelně dlouhá odpoled­ ne. Pod nenápadným dohledem maminky jsm.e s bratrem házeli žabky, plašili rybí potěr na mělčinách, hledali barevné kamínky a vzruše­ ně naslouchali dunění vlaků kousek nad hla­ vou. Někdy jsme se odvážili vyběhnout na //lost a posadit se na pilíř, aby nús vlak ova/Ut! vichrem a posypal sazemi. K večeru nám tatí­ nek, kterlí pro nemoc nesnlÍš('1 slunce, prine­ sl dOIl/Úcí OI'ocné koláče a prošli jsme se dál proti proudu. Jako často /la mi/.\ích místech, pt'ipadá fIli, ~e se svět od mých mlad)'ch lel :horšil. PI{Í~e jsou méně ro:sáhlé a je na nich víc bláta. rvhičekje ve vodě méně, vegetace na břehll všednější. Hráze, v)'tváFející kOllpalištl~ se liŽ lidem nechce stavět. O něco 1'.\;.1' se Bečva phmyká k Piškol'é, I'.vs­ pě Hos(ýns/..jch vrc/nt Jen ÚZk\í c/wdnítek dělí Řeku a Horli, spadající desítky metni vysok)'­ mi písti(ými srázy. To jsou Bražiska, lIprost/'ed rozčísn[{tá poúlčkem, kte/)' vytéká;: tajemné­ ho lesního šera, a dnes olemovaná mohutn.ý­ mi, přímo ukázkovými sesuvy. Tady jsem si pFedstavol'al a malovával do náčrtníku ideál­ ní koupání (jež se nikdy neuskLlletnilo, proto~e maminka by si ve zdejších mělk)íclz a dral'.lích proudech nezaplavala). Mohu je však učinit skutkem dnes. Pak se posadím na balvanllpro­ střed šumících vod. Bražiska ani dnes nemají chybu, plal'ou lu ryby a poletují motýli. Stejně

~'U5n~DIlufi®~

ja.ko kdysi mě udivují paralelní sledy balvanů, které vyčnívají ze srázů Bražisek a pokraču­ jí v řece. Tatínek jim Nkal žebra matky Země. Probíhá chvíle, které bych rád řekl s Faustem: Postůj, jsi krásná. Z tabule naučné stezky se dozvím, že jsem na míSlě nejv)íchodnějšílw výskytu jaterníků. Še­ rou roklí podél potůtku a pak slrmou stezitkou vystupuji na horní okraj Bražisek s úžasným ­ pořád to tak cítím - výhledem na divokou ře­ ku. Borovice, která za mých dětslc;íclz let pevně kořeni/a v zemi, visí krkolomně nad propastí. Po stráníc/Z Piškové mezi roztroušenými cha­ lupami dojdu k velkému cíli rodinných výletů - Jarčovské Kule. Je to šedoterný sloupovi­ tý balvan, od něhož jsme se lalysi dívávali do údolí Bečvy a na dýmající vlaky na hlavní tra­ ti. Zjejic/z oken zase bylo možno pozdravit po­ hledem Kulu. Dnes ji už přerostl les. Prý kdysi Kula vypadla z náručí čertovi, jak o tom svěd­ tí otisky jeho tlap v kamenné /zmotě. Další část cesty nabí;;í nejlepší výhledy do dá­ lek: panorama nejvyšších beslc;,dských vrcho­ lů - Javorník, Radhuš( Knělzyně, Smrk, Lysá hora. Důležit;ím zaslavením pouti je Hubert. Kdysi tu byl namalován na obrázku, jak sklá­ ní pušku před jelenem, mezi jehož parohy sví· tí stříhrný kříž. Dnes ho nahradila Panna Ma­ ria. Malý obelisk připomínající Masaryka, který sem chodíval jako valašský poslanec, přečkal v zapadlém místě nepHzeň časů. Ceslou dohl se stavuji u své Studánky, a tepr­ ve nyní se z tabule dovídám, že se jmenuje Ja­ níčkova. Teče z ní přítok potLltku, který je mi zvláště mi(ý, protože tatínek se kdysi dal pře­ Peřeje

mluvit, abychom podle vody vystollpili k jeho prameni. Viděli jsme pritom podil'uhodllé \ '0 ­ dopády. Sám tatínek uznal, ~e kdyb.l'chom tll vše desetkrál zvětšili, nezadalo by si místo se Slovenským rájem. Ve vzpomínce na to sbíhám cestou necestou ke strži, v níž pottltek bublá, a sleduji jeho tok. Ale běda, ani s primhozde­ ním očí nenacházím nic, co bych jako dospě­ lý uznal za vodopád. Zato vdechuji koreně/loll vůni lesa a vyplaším srnku. Kolem kaplic'kv s čeh'enoLl věžitkou nad Kotlinou (ta /lení jeli v mém slovníku, ale opravdu se tak jmenuje) scházím opět na nivu Bečvy. PI'ehra;:uje ji Ild­ sep trati, IÍtotiště pro šípkové n15tky a květiHl' nejrůznějHch barev a tvani. Násep provrtdl'á Tunel - nemohu odolat, abych si I' /lěm /le~{/· řval. JeH asi deset centimetni pod I'rcholemje­ ho klenby vidím čáry svědčící o tOIf1, kam do­ sahovala voda za povodně. TlIdy se roku 1997 valila pohroma na Po/ičnou. Z dětskýclz let pamatuji, jak někdy 17e~b.\Íl'alo mnoho, aby se Betva vylila ~ bFellLi. Jako ob­ divovatel hnlzné I'Z/lešenosti ;,ivhijsťm si laj­ ně přál, aby se to stalo Cl aby opět, jak jS(,f/1 slýchal Z vyprávění, \'oda of1l'\'l'ol(/ sclllidky do chalup.\' a po ulici bylo mo~no je~dit I' f1('­ ckách. Nebyl jsem však v Poličné, kdy~ phna stoletá voda. Mezi domy se valil proud dosa­ hujíci až ke spodnímu okraji okcn. vstupo· val bezostyšně dovnitF a nitil, n(/ co dosá· /zl. Dnes u;: to pFipomínd jen tabulka na ;:di školy a "čáry ponoru" /za stal'eních. Jedna z nich je i na domě, ve kterém jsme I' létě byd­ leli a na jehož kouzelné zahradě konBm svoI./ pout'. •

pod BraŽisky. Foto Jan Novotný

KRAJINA MÉHO SRDCE

15

České vesnice v rumunském Banátě

Pavel Klvač



V průběhu 20. let 19. století se v rámci kolonizace pustého a divokého pohrani­ čí habsburské monarchie vystěhovalo do hor banátských Karpat nad Dunajem několik tisíc Čechů. V šesti odlehlých českých osadách na území Rumunska­ Svaté Heleně, Gerniku, Rovensku, Bígru, Sumici a Eibentálu - zde dodnes ži­ je téměř 3 000 obyvatel. Češi v každé z nich tvoří přes 90 % z celkového po­ čtu. Přísná etnická endogamie (uzavírání sňatků mezi příslušníky téhož etnika) kráčela spolu se zachováním kulturní odlišnosti. Do dnešního dne si zde čes­ ká minorita uchovala svoji púvodní kulturní svébytnost - jazyk, náboženství, zvyky, zpúsob hospodaření. .. Česká kolonizace divokého Banátu

Oblast Banátu se nachází v jihozápadní části Rumunska. V první třetině 19. sto­ letí, kdy přicházeli do Banátu čeští kolonisté, patřilo území k rakouské Vojen­ ské hranici s vojenskými posádkami jako administrativními centry, které mě­ ly bránit tureckým vpádům dále do Evropy. Nízká hustota zalidnění jeho jižní části (pouhých 6 obyvatel na I km 2 ) byla důvodem zájmu úřadů na osídlování daného územÍ. Příchod českých kolonistú do zdejší oblasti nejjižněj š ích výběž­ kú Karpat proběhl ve dvou vystěhovaleckých vlnách. První migrační vlna mezi lety 1820-1824 souvisí s výzvou místního velkopodnikatele se dřevem , jistého Magyarlyho. Ten vyslal do Čech agenty, aby sehnali schopné dřevorubce a lesní dělníky, kteří by pro něj z neprostupných bukových pralesů dobývali a přepra­ vovali dřevo, pálili dřevěné uhlí. Pod slibem některých úleva výhod se za vidi­ nou lepšího živobytí vydalo do Banátu odhadem 150- 200 rodin dřevařů a drob­ ných řemeslníků z Plzeňska, Domažlicka, Klatovska, Kladenska a Čá~lavska. Byly založeny první dvě české vesnice - Svatá Elizabeta a Svatá Helena, po­ jmenované údajně po Magyarlyho dcerách. Poté, co v roce 1826 vypršela Ma­ gyarlymu nájemní smlouva, zrušil zásobování vesnic, odvezl nářadí a zmizel. Ceští přesídlenci se ocitli v situaci krajní nouze a nezbylo, než požádat vojen­ ské úřady o přijetí do svazku hraničářských obcí. Jejich žádosti bylo vyhově­ no. Druhou kolonizační vlnu už organizovala sama rakouská vojenská správa,

Báječný

rok na vsi!

Pavel Klvač Rekl am ní leták jako cenná výpověd o zázra­

cích všedního dne na české vesnici.

Leden

V novém roce staré ceny (PovlÍnoční slevová

vánice) - Pod palbou Slev! (James hy se di­ vil!!!) - Váš krok do nového tisíciletí (2ádllé

deky ani nádohí!) - Ceny na bodu mrazu! (Na ­ kupujte hypervýhodnej - Hollywood vobývá­

ku! (Nabídka, které neodoláte) - Bunda kůže­

-oliva (Hot Sale) [27 dkg]

Únor

Únor bílý, ceny sníží! (Platí jen do vyprodá­ ní zásoh) .:.. Taška s plyšáčkem, smetanový li­

kér, pár kocourků ... (K Valentýnovi) - Zdarma

a nezávazně! (Poradíme, zaměříme, zpracuje­ me... ) - I + I = koupíš + dostaneš (Jen u nás! )

- Bez běhání, bez čekání, splníme Vám vaše

přání! [34 dkg]

Březen

Přišlo

jaro, končí zima, u nás je vždycky prí­

ma! (V síti smluvních prodejen) - Babeta cit­

ronová, Moscato de luxe, hrnek S úsměvem ...

(Jarní inspirace) - Vyražte k nám - k pračce

získáte vysavač za I korunu! (Velk.ý nákup i pm

malou peněženku) - Nikde tak dobře za míl1!

(Jarní akce) - Ford + dárek [38 dkg]

Duben Svatá Helena - nejstarší z českých vesnic. Foto Pavel Klvač

Hody, hody doprovody, nákup jako malovaný (Veselé Velikonoce u nás) - Lehátko skládací. křeslo polohovací, uhlí grilovací. .. (Hurá do přírody!) - Cenové bomby (Až III~ed Váš dLlIl1!) - Navštivte nás na cca 90 min. a poznáte, jak je pro Vás příroda důležitá (Jen pro manželské páry!) [30 dkg] Květen

Výprodej textilu a bot (Kulturní dům) - Na­

vštivte nás - celá akce je krátkodobá! (Určello

osobám starším 18 let) - Rozmrazuje, ohřívá,

vaří, jogurtuje, zapéká-suší, peče-smaží, gri lu­

je, toustuje, zavařuje (AlI1erick.\í patent) - Na­

vštivte lázně, kde se léčí i pan prczident! (Pro­ dejní show zdarma) [39 dkg]

Červen

20 000 letenck na letní prázdniny va­

šim dětem zdarma! (A plece je to levnější!) -

Jednou kup a navždy řež! (Nejsilnější pila ~a

neuvěřitelnou cenu) - Až týden slunce navíc!

CZllanna) - Konečn ě něco, co jste ještě nevi­

děl i!! (Přednáška o výrobku. kter.ý nemá kon­ -~

kurenci) [26 dkg] Věnuji

16

ČESKÉ VESNICE V RUMUNS KÉM BANÁTĚ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ ~U9n'\IDIl1lfi®~

V1~n~ Dllun®~

která potřebovala rozšířit řady svých pohraničníků. Nabídka úhrady cestovních Červenec nákladl\ osvobození od vojenské služby a daní, finanční příspěvek do prvních Užívejte si prázdnin s našimi výrobky za su­ žní, půda pro pastviny a pole, místo pro dům a dřevo na jeho stavbu vyvolaly per ceny! (Cenová pohoda) - Go na Summer (Bl':: hranic) - Souprava s podprsenkou v Čechách vystěhovalecké nadšenÍ. V letech 1826-1830 doputovala na vozech -Show! téměř zadarmo! (Výjill1ečná nah(dka, které je z Čech do Vídně a odtud na lodích po Dunaji do Banátu druhá vlna kolonistů . těžké odolat) - Posaďte se do kůže! (KráIOl'· Byly založeny další české vesnice - Bígr, Eibentál, Rovensko, Gernik, Šumice ská nabídka) - Prožijte s námi příjemné chví­ le (Každému účastníkovi ::rněNlIle krevní tlak a Frauvízn. Odhaduje se, že v obou vlnách přesídlilo kolem 4 000 lidí. zdanna) [16 dkg) První léta v banátských horách byla pro osadníky velmi náročná. Historik Fran­ tišek Karas je ve svém textu, vydaném v roce 1937, líčí následovně: "A jaký byl Srpen

jejich pozdější osud? Sto roUt kácel tu náš člověk od rána do noci lesy, vzdoro­ Trápíte se doma nudou? Tak pojeďte na večí­

val nevlídnému, drsnému podnebí a lopotil se na kamenitých stráních ve stálé rek s hudbou! (Dopral'a aulObl/sem tam i ::pět

obavě, aby mu déšť nesmetl tenkou vrstvičku země, slibující slabou úrodu. " Jis­ zdarma) - Co byste řekli pozvánce na hosti­

té je, že v době příchodu kolonistú do divoké karpatské krajiny se zde nacháze­ nu? (Kupte chladničku a vyhrajte šek na ná­ la pouze řídká síť horských stezek, spojující jednotlivé rumunské salaše. Oblast kup potravin) - Netrapte se! (Někdy stačí pou­ hých 15 minut použití našeho přístroje a jste

byla pokryta listnatými, převážně bukovými pralesy. Vzpomínky na tvrdé dobý­ bez bolesti) - Senzace zdarma! (Přímo l1a mís·

vání nekultivované liduprázdné divočiny se uchovaly i v pověstech, které v 60. tě) [20 dkg)

letech 20. století zaznamenali čeští etnografové: "Tady byl samej les. A každejc, kdo jel prvně do lesa, tak se rozloučil s ženou a s dětmi. Kdyby se převrh, že Září

by to wbilo koně a všecko. " Výskyt u nás již vyhubených šelem je zde dodnes Podzim v záři slev! (Nakupujte hypen '.\'llOdn ě)

- Plastová okna od nás, ideální řešení pro kap­

běžný. V zimě se občas zatoulají hladoví vlci až k vesnicím, čas od času si pro su, dům i Vás! (Sleva na druhou!) - Ostré ce­

svou kořist přijde i medvěd. Zatím poslední byl zastřelen vloni na Bígru. Některé

environmentální souvislosti

Krajina je zde tvořena velm i členitou pahorkatinou o výšce 400-900m nad mořem, zvedající se strmě od hladiny Dunaje, který tu protéká ve výšce pouze několika desítek metrů nad mořem a dosahuje monumentální šířky (až 2km). Dramaticky různorodý vápencový reliéf tvoří hluboká údolí, skalní útvary, pro­ pasti, soutěsky. Okolí Svaté Heleny, Gerniku a Rovenska je bohaté na charak­ teristické krasové jevy jako jeskyně , vodopády, ponorné řeky, krasová jezír­ ka nebo závrty. V krasové oblasti, zvláště po vymýcení lesů, nastaly problémy

ny! (Co jinde za litr- u nás za kilo!) - Potřebu­

jete nutně peníze, ať už z jakéhokoliv důvodu ')

(Neváhejte a zdanila volejte) - Výrobek třetího

tisíciletí (Dva přístroje v jednom!) [61 dkg]

Říjen Sbírejte známky za nákup a získejte dom,l­ ci maňáskové divadlo (Akce) - Zveme Vás na úžasný výlet s odpolední zábavnou show (Ochutnávka vepřových hodLl zdarma) - Cena. která se cení! (Televizor za hororově ní::kou Cl' ­ nu) - Necítíte se dobře? Známe řešení! (Léc'eb· ná procedura zdarma!) [30 dkg)

Listopad

Orba jedn omdličným pluhe/11II obce Gemik. Foto Pavel Klvač

Tolik zboží. až se točí hlava (Skvělé ceny ka;;­ dý den) - Konečně něco, co jste ještě nevi­

děli!! (Přednáška v)írobku, kterÍ' /Ielllcí kon­ kurenci) - Unikátní výrobek! (Na vlastní oči)

- Přijďte a buďte u toho!!! (Kaf,d)' třetí vyhrá­ vá) - Cenová senzace (Ž,ivot máte jen jeden.')

- Ulovte si svého kapra! (Let 's make things

beuer) [44 dkg]

°

Prosinec

Lentilkový Mikuláš (Přijdie se pobavit) - V,l­

noce s námi stojí za to! (Děda Mrá:: ajeho ka­ marácli) - Vánoce zdarma! (Předvánoční /l{í­ kup zaplatíte a;; v tÍnoru) - Skřítek Usínáček

mile vrní a světélkuje (Novinka ... (/ dalších I

500 nejkrásnějších hraček, mobihl a kol od Bé·

dy Trávníčka!) [53 dkg)

Suma sumáru m - 4,18 kg reklamních letákll do pošlovní schránky jedné české venkovské domácnosti za rok. Mgr. Pavel Klvač - doktorand oboru Humanilni environmentalistika FSS MU v Brně

~u~n'UDnun®~

ČESKÉ VESNICE V RUMUNSKÉM BANÁTĚ

17

Kresba Rostislava Pospíšila

s pitnou vodou. Její nedostatek byl údajně příčinou zániku dvou českých ves­ Slovensko moje ... nic - Svaté Elizabety a Frauvíznu.

Odlehlost českých osad ve špatn ě přístupném horském terénu (cca 5-20 km od

Dunaje) byla dúležitým faktorem jejich izolace. Jak říkají místní: " Cert tady dává pozdravení! ". Signál mobiln ích operátorú dorazi l do těchto končin dřív Tomáš Mazáč než drátová telefonní linka. Díky uzavřenosti a odtrženosti od okolního světa Připsállo L . M. se zde do dnešních dnú uchoval charak ter zemědělské malovýroby odpovídající v mnohém situaci v naší zemi před kolektivizací. Výnosy z polností a hospodář­ ství jednotlivých rodin slouží z převážné většiny pro vlastní spo třebu. V dobách Zpět. Měl být vykřičník! Slovensko totiž UL dobré úrody se drobné přebytky zpeněží, aby pak bylo možné zase přikoupit šestým rokem oslovuji, volám jako svou na­ v časech horších. Významnou instituCÍ jsou trhy, kde lze podle místních koupit ději, svou inspiraci, svou lásku. své zoufalství, svůj strac h. Nemám tam příbuzné, už žádnou "všecko na světě". Pravidelně se konají v údolních rumunských městech a osa­ lásku, majetek. nic předurčeného . A přece je dách, každou poslední neděli v měsíci i na návsi v českém Gerniku. České že­ tato nádherná země vším , čím jsem já. z čeho ny na ně chodí prodávat především mléko, máslo, smetanu, tvaroh a sýr.

je us trojena má duše. Z polních plodin se pěstuje především pšenice (méně oves a žito), kukuřice

a brambory (mezi kukuřici se někde sázejí ještě dýně - "turky li), z pÍCnin je­ Slovensko patetické. Plac<ící se Sedmibolest­ tel a vojtěška. Oblíbené jsou luštěniny, zvláště fazole. Na zahrádkách u domu nou, patronkou země. Zámlko. Kročeji po ku­ mení. Panllo Maria na drobl1,Í'ch slovenskvch se pěstují podobné druhy zeleniny jako u nás. Na zimu se do kyselého nále­

mincích, oroduj za kopce, ~a IlOr\', ~a ovečk.", vu nakládají celé hlávky zelí, rozkrájené papriky a zelená rajčata ("parataj­ za Ilás za l'šechny... :::le H). Z ovocných stromú převládají vlašské ořechy, jabloně , hrušně a přede­

vším švestky, ze kterých se destiluje jednou přepalovaná pálenka - "cujka Beč í cí ovce, velikánské stádo. jsem na Slo­ Z hrušek a švestek se vaří povid la (méně též např. ze Šípkú). Hojně je chován vensk u u viděl poprvé při cestě autem do hote­ lu. Ovce byly špinavé a nevoněly. Psíček sna­ hovězí dobytek, koně do zápřahu, prasata, kozy a drůbež. Na rozdíl od Rumu­

živě hafal . pastýř kráčelo holi vyšší než byl nů se málo chovají ovce.

sám . Důstojně. skoro by se chtčlo říct, že ne­ Krasové závrty (H dolíky li) s hlubší půdou erodovanou z okolních svahú a vlh­

tečně. Trpělivě jsme počkali. až ovečky pře­ čím prostředím se dříve též využívaly k pěstování zeleniny. Dnes jsou převážně

jdou. a počítali jsme: jedna. dvě. tři a tak dále. osety kukuřicí. (Jedno z přísloví praví: "Kdeje dolík, takje tolik. Kdeje rovno, jako když nemůžeme večer usnout. Když už talll je hovllo. li) Málo úrodnou púdu, ve svazích navíc postiženou erozí (např. oveček bylo namále. osmělil jsem se si jednu . Rovensko ajeho polnosti leží na hřebenu hor, ve výšce 750-780 m nad mořem), tu předposlední, pohladit. Ani na <:hviličku se je nutné vydatně přihnojovat. Jelikož se používá výhradně hnoje od domácích kvůli tomu nezastavila .. . zvířat, která se krmí místními produkty a hojně se pasou, potraviny z místní pro­

Slovensko živých lidi. Lidí se srdce/lllla dlani i dukce se v mnoha ohledech blíží kritériím biologického zemědělství.

be::. srdce. Nevinn)ích i l'inll,Ých. lIlilujících i lIe­ H .

návidících. Chytrých, vychytral,vch i hloupých, Jako vJude jinde oslatně... Přestojim ~ávid[1II jejich měkká slol'a: lI<eba "ailje/" . jl lé s/a/JI­ ce "je" je lel. Na.~i " andělé" mojí křídla SI 'I.I ­ le slo::'encí. Ne~dá se vám?! Řeka Váh teče tiše. Aspoň v Zilině a pod Strečnem . Mám rád krajinu s řekou. Řeka značí pohyb. cestu. A soutok Váhu s Kysu­ cou za budatínským zámkem je spíš objetím než kapitulaci menšího před vcl ikým . Váh te­ če tiše. Laskavě a zlověstně jako splněný slib. Mližeš jej přejet přívozem , kompou. pokud se nebojíš. přejít po mostě pro pěší, odkud 1l1~IŠ zaručeně nejkrásnější pohled na hrad Strcčnll. anebo zjednoho říčního břehu na druhý doletí tvá zadumaná, táhlá píseň. Váh teče tiše, aspoií třikrát tišej i ncl všechny ostatní řeky na svčtč . Protože číslovka tři je zaklínadlo.

Nejvýše položel!á Foto Pavel Klvač

18

česká

osada Rovensko.

ČESKÉ VESNICE V RUMUNSKÉM BANÁTĚ _ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ _ _ ~u~n~Dnufi~~

~



~­ Kresba Rostislava Posp{šila

Z ekologicky šetrných technologií nelze rozhodně opomenout vodní mlýnky (" vodenice "), stále udržované a používané v některý ch vesnicích. Důmy sln ý archaický mechan ismus je poháněn protékajícím potůčkem a představuje uni­ kát nejen z tech nického hlediska. Pod vesnicí Gern ik se potok j eš tě navíc vyu­ žívá ke chlazení kon denzačního aparátu místní palírny. A aby nic nepřišlo na­ zmar, v popelu vyhrabaném z topeniště se pečou brambory, zatímco přepáleným ovocným kvasem (" komynou") se posléze krmí prasata.

Slovellsko Božích muk. Jsou jako paláckl'. chrámky osvětlené za IlOcí mal.~íllli lunami ~ú­ rovek. Zlá se, že si no ně netroufile a//i rabi­ játská ruka špatného člověka . Tady SI/ad i :10 má svou etiku. Někde dochovány dokonce std­ tue se sochami, ještě v)íl1lluvnějši, ještě oblla­ Ženější.

Byli jsme spolu za ta léta na hodně místech. hnáni podivným. úzkostným neklidem. Vra­ Mezi tradicí a modernitou? celi jsme se jenom někam. Nej víc do Ra­ jeckých Teplic , zpomalený film povlovných Většina vesnic byla elektrifikována zhru ba před púlstoletím. Na Rovensku nedě lní ch odpůldní na promenádč i v par­ a v Bígru však ještě nedáÝno zajišťoval výrobu elektrické energie naftový agre­ ku lěch filigránských lázniček. ještě načis­ to nahatých, bez cukrkandlových vylepše­ gát, který běžel pouze někol i k málo hod in denn ě. Televizor dnes nechybí prak­

ticky v žádné domácnosti. Sledování nekonečných amerických seriálů se stalo ní, nepřestává běžet mou hlavou. Pouštím si koloritem doby, stejně jako u nás. Na střechác h domů lze tu a tam zahlédnout jej stále dokola ve chvílích, kdy jsem slím. Trenčia n ské Tepl ice, do puntíku přesné jako satelitní anténu.

všecko funkcionalistické, nás lákaly coby bí­ S tupeň mechanizace hospodářstv í je zde stále nízký. Obiloviny se sejí a převáž­

lá betonová skořápka. Dokonale skryti a ni­ ně i sklízejí ručně (podobně je tomu u brambor). Orba se provádí j ed n oradli č­

kol iv nešťastni jsme tam prodlévnli . nejradě­ ným pluhem, k zápřah u se užívá koní a krav. Motorové mlátičky a fukary jsou ji těsně před anebo záhy po sezonč, milujíce teplickou melancholii snášející se na nás jako již dávno zcela běžné , objevují se ruční motorové pi ly. Nejvíce modernizova­

ná je v tomto smysl u Svatá Helena, odkud je i nejblíže k načerpání pohonných řídký, vlažný déšť. Jeden návrat se nám nepo­ vedl. Byl do Bojn ie. Všude plno lidí. všudy­ hmot. Podle sč ítán í Josefa Peka, předsedy místn ího Demokratického svazu Slo­ přítomné odpadkové koše zvracející kelímky váků a Cechťt v Rumunsku, p řipadalo letošního léta na 144 svatohelenských do­

a ž luto hnědé banánové slupky zely. Nic jsme mácností 51 automob ilú, 14 traktorú a 3 kombaj ny. Nicméně práce na poli je tehdy nevynechali - pohádkovou vypiplanou i nadále velmi namáhavá. Polnosti mnohých usedlostí jsou vzdálené více než stavbu, nutkavě mně připomínající svou slad­ kostí náš Bouzov. " modrý bazén". koupališ­ dvě hodiny chůze. Každo roč n í obavy o kvalitu úrody jsou značně závislé na po­

tě "Čajka". hotel "Regia", kde se nám dis­ č as í - " Kolik nám pánbůh dá, tolik sklidíme ... ".

Po změně politických poměrů v roce 1989 v naší zemi a předev ším v Rumunsku neyovsky barevně nasvícený bojnický hrad tehdy promítal širokoúhle, po celé délce okna započala organizovaná pomoc rumunským krajanům. S podporou českých stát­

hotelového pokoje - marně. tentokrát už jsme ních orgánú byly k českým vesn icím zrekonstruovány přístupové cesty, uprave­

to tam nenašli .. .

ny v n itřní kO(TIunikace. V roce 1998 byla ve Svaté Heleně otevřena nově posta­

ve ná základ ní škola. Opraveny a dovy baveny byly i školy v dalších vesnicích. Slovensko hor a pahrbkú. Ne11lusí.f rovnou do

Tater. Stačl, kdy~ si vyjdeš na Kysuce. Drsnota hor tě zajme /lav~dycky. Kam s/! na sepe­ ru Slopenska rozlétneš, čeká tě LÍdo/í, dolillo a "hora ", po našem: "les". Děkuju ti. ::.vlá.\'t//ě opuštěná Turčiallská Štiavlličko, ~/! jsi mi do­ polila hladit tě po plasech Tvých stralllli, dík." za "medok:vš", pramen čisté vody pFišel vhod. A nakollec děkuju za hospodu s gu/cí.Í'em o vlhl­ nou servírkou jak: cukru. Bylo mi dohFe, hory a hory - lesy vábily na dosa/z. Tak bli~ko, a~ .1'(' nám tal1lllěkdv docela /"Ouhavě n/!chtělo ... těch

o Žil i ně nic nevím. Bydlel jsem tam. dlel jsem tam srdcem. no zkrátka se vším všudy jednu dobu žil. A chtějte pak něco vědět o námčstí nebo o komínech! Jednoduše to nejde ... Proč') Taky třeba proto. že bez tajemství není vrouc­ nosti. A každá vyslovená láska je už naplil kýč . Ale něco přece jen prozradím. Nedúm dopustit -~

Rozlehlé pastvillY Pavel Klvač

~l(I9Jl1JDllun
II

Svaté Hele ny. Foto

ČESKÉ VESNICE V RUMUNSKÉM BANÁTĚ

19

V několika z nich vyučují i učitelé z Čech, placení českým ministerstvem škol­ ství. Významně pomáhají i české církevní instituce. S koncem socialismu se rumunským Čechům otevřely hranice pro návrat do Čech. Podařilo se pro ně vyjednat úlevy pro získání trvalého pobytu v ČR. Mno­ zí z nich, hlavně mladší, této možnosti ,:yužili. V průběhu 12 let odcestovaly do ČR stovky krajanů, velká část jich v Cechách zakotvila natrvalo. Díky čet­ ným odchodům do České republiky počet obyvatel banátských vesnic neustále klesá. Dramaticky se mění i demografická struktura zdejší populace. Perspek­ tivy života českých osad tak nabývají chmurných vizí. Jednou z možností, jak odlivu místních čelit je podle společnosti Člověk v tísni "přinést do oblasti pe­ níze" formou drobného podnikání a rozvoje agroturistiky. Nedostatek pracov­ ních příležitostí (zvláště při útlumu těžby v okolních rudných a antracitových dolech, které představovaly pro zdejší muže prakticky jedinou možnost zaměst­ nání) patří mezi hlavní dúvody odchodu mladých lidí do Čech. I přes změny, které by přinesla do tradičního zpúsobu života místních obyvatel agroturistika, tak vidí v jejím rozvoji někteří znalci místních poměrú jedinou možnost udrže­ ní existence krajanské komunity v Banátě. Nemúže však rozvoj turistiky pod­ porovat i opačný efekt? A je to zlé, i kdyby tomu tak bylo?

Do Banátu za romantikou! Zatímco místní odcházejí z Banátu pryč do České republ iky, výletníky z Čech to táhne přesně opačným směrem. Naplněné autobusy, menší skupinky i jed­ notliví turisté se během 90. let stali součástí banátského folkloru. Organizovaná turistika, zajišťovaná brněnským Klubem cestovatelú a romanti­ ků Kudrna, slibujícím svým klientům" opravdovou cestu proti proudu času" do české historie, se po více než deseti letech víceméně institucionalizovala. Účast­ níci čtyř pravidelných autokarových návštěv během sezonního cyklu - veliko­ noční, dožínkové, babího léta a povánoční - bývají ubytováni přímo v domác­ nostech krajanú na Svaté Heleně, a přinášejí tak peníze do rodinných rozpočtú. Takto utržené koruny představují pro místní jednu z mála možností, jak si při­ vydělat na cestovné k návštěvě svých blízkých v Čechách. Majitel zmíněné ces­ tovní kanceláře Vilda Dvořák chápe turistiku jako vhodnou formu pomoci kra­ janúm. Sám nechyběl při vzniku Sdružení pro pomoc banátským CecMm, na jehož aktivitách se od jeho počátku cestovní kancelář podílela. Podpora agro­ turistiky patří i mezi priority "rozvojového projektu" spol ečnosti Člověk v tís­ ni při ČT. Přítomnost turistů v citlivém prostředí tradičního banátského mikrosvěta však není bezproblémová, zvláště při rostoucím počtu nejlŮznějších putovních a cyk­ loturistických zájezdll. Při třech turnusech ve vesnici během jedné letní soboty se pro takto praktikovanou turistiku nutně vkrádá označení spíše "masová" než­ li "šetrná". Odlišná kultura tradiční společnosti je naší dnešní mentalitě vzdále­ ná. Mnoho necitlivých přestupkú vúči jejím zvyklostem a normám tak pramení u turistú spíše z neporozumění řádu zdejšího světa nežli z jejich záměrné bez­ ohlednosti. Nevhodné oblečení při okukování bohoslužeb, narušování postní­ ho období halasným zpěvem nebo osobní hygiena ve žlabech pro napájení do­ bytka patří mezi ty nejviditelnější. (Chování bezostyšných fotografů pak tvoří samostatnou kapitolu.) Pozorný a uctivý návštěvník se ale zpravidla takových excesů nedopouští. Je­ ho návštěva by mu měla pomoci uvolnit sevření, jímž nám zaběhlý způsob na­ ší samozřejmé každodennosti spoutává mysl. A nemusíme být zrovna romanti­ ky, aby nám takových příležitostí dával život v Banátě víc než dost. Mgl·. Pavel

20

Klvač

K mému Slovensku patří nerozlučllě osobnosl žilinského uměleckého knihaře lána Vrtílka (1906 Vyškov Ila Moravě- 2000 Žilina). Pokor­ ně tvořil v rozpěti let, jaké obsáhne celý jeden průměrně dlouhý lidský život. Foto Pavel Kasll na žilinské vlakové nádraží vystavěné z cihli­ barvy hovězího masa. V jeho hale jsou mo­ numentální plastiky a barevné vitráže jak nč­ kde v galerii. Ale nejčastěji se lady vystavuje odjezd. Loučení. ček

Slovensko moje... Trpké a ztracené. Už bl/dem v Cadci, chystám lístek a pas. Vrátím se ...

• Míjí Vít Slíva Jaro míjí spící břehy jako oblak léto.

Chvěje-li



se podzim z něhy, to.



na IIlraze LI::' je

V lásce

čas

se s časem míjí,

dvojí:

přítomllost je

jedllou chvilinky se lijí,

druhá v prázdnu SlOjí.

- doklorand oboru Humanilní environmentalistika FSS MU v Brně

ČESKÉ VESNICE V RUMUNSKÉM BANÁTĚ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~U3n"(]Dnufi®g;}

Galerie Letiči

a lodě Miloše Vlčka

Petr Čermáček

nemýlím, připíši-Ii petrovské Karla a H eřmana Kotrby rozho­ dující vliv na Vlčkovu tvorbu. Ne, neupírám zásluhy řadě výborných učitelů na střední uměleckoprůmyslové škole v Brně ani vy­ soké v Praze, ale Dílna pro chrámové umě­ ní Uak zněla firemní tabulka na petrovských vratech) byla nejen školou. Představuji si, a snad se příliš nemýlím, že právě tady čtr­ náctiletého Miloše definitivně uchvátila dů­ věrně známá vůně, vůně stolárny z jeho ro­ diště Brna-Slatiny. Tady proběhla "iniciace", tady se z kluka, který si stavěl dřevěné lodič­ ky a snilo modelu skutečného korábu, stá­ val kumštýř. Schválně píši kumštýř a niko­ liv umělec. neboť precizní řemeslný základ, který Vlček u Kotrbů získal, zúročil nejen ve volné tvorbě, ale i v četných pracích restaurá­ torských. Mohl bych zde vypisovat četné re­ alizace ve veřejných prostorách, ať již v Br­ ně či jinde, aúspěšné výstavy, restaurovaná díla. Neučiním tak, sotva by mi stačil pro­ stor Galerie. Raději budu psát o svých návště­ vách na Petrově či na Vránově mlýně v Brně­ -Mokré Hoře, o vyprávěních poslouchaných mezi překládáním dřeva či doušky výborné kávy od paní Vlčkové. Pamětí mi tiše pluje sled obrazů. Tak třeba tenhle. Stojím v zahradě pod hrází rybníka, v dřevěných korytech zurčí voda. Prsty hla­ dím příjemně opršelý povrch Lodi-Města, ztrácím se v uličkách stop dláta i ve vyso­ kých městských věžích, v královském cim­ buří. A poslouchám, jen občas řeknu slo­ vo, větu. Povídáme si o tradici, o kořenech, o úctě ke kráse, o řemeslu. O tom, že zá­ kladem všeho výtvarného kumštu je kres­ ba a bez ní člověk nic nezmůže, ať si gale­ risté či kritici říkají, co chtějí. Anebo jiný obraz. Je zimní podvečer. Malými okénky petrovské dílny přichází jen malé zbytky měkkého denního světla. Odráží se na dlá­ Snad se

příliš

dílně bratří

Pád. Lípa, mosaz, 40 x 60 cm Vzdušné plující lodě-labyrinty. Mohutné a přitom křehké. Křídlaté. S hlásnými trou­ bami dálek. Hudební lodě'. Dřevo jen jemně tónované anebo temné, starobylé, jak touha plout do neznáma, jak touha létat v oblacích. A nejen v nich, také nad oblaky, v kosmic­ kých výšinách. Mezi kometami, meteory. lé­ tavicemi a hvězdami. Vzlétat, přelétávat, pro­ létávat, přilétávat, padat. Vostrých zářezech v masivu dřevěné desky. S mosazně kovovým srdcem v modři polychromie. Letiči a létavice Miloše Vlčka, stejně tak jako jeho tajemné lodě, mi učarovali hned napopr­ vé a okouzlení dodnes zůstává. Dodnes mne na drobných létavých skulpturách fascinuje syro­ vá jednoduchost, radikální a přitom velmi cit­ livý přístup k tématu, přístup který ctí materi­ ál a dává vyniknout nápadu. Ostatně Nápad je vzýván a veleben, je jednou z kosmických de­ sek rozbrázděnou průletem, na jehož konci se rodí šperk myšlenky. Sním. Klukovsky sním, když se procházím mezi loděmi na vysokých podstavcích. A můj sen o lodích končí mezi de­ chem koní odpočívajících ve stáji v domě ra­ jhradského kláštera v Brně na Petrovč č.p. 5. Bývala tam ještě nedávno dílna bratří Kotrbů a ateliér Miloše Vlčka a také jeho syna Patrika. A proč můj sen míří tam? Protože lodě a konč byly pro mne jako malého caparta symbolem dálek, znamením krásného světa dobrodruž­ ných knih (dnes bych řekl atributem, tenkrát jsem to slovo neznal). V ateliéru jsem se s Mi­ lošem Vlčkem také poprvé setkal. Mezi tříska­ mi a vůní klihu se tam totiž nejen pracovalo, ale také setkávalo, povídalo, snilo a plánova'lo.

~U~l1'\IDllUŮ®~

Průlet.

Nápad. Dub, kov, 80 x 115 Clil tech ležících na pracovní dubové desce z fo­ šen tvořících původně podlahu prochozenou kopyty kočárových koní. Pan Vlček vypráví o pracích starých řezbářů, o levočském ol­ táři mistra Pavla, o Světelském oltáři z ada­ movského kostela sv. Barbory. Často citu­ je Heřmana Kotrbu. Vzpomíná na kulišárny. které pan Heřman s panem Karlem vyvádě­ li v přestávkách mezi prací. Ze stolu na mne zpod svých mohutných obočí hledí oči Ja­ na Skácela na modelu pomníku z Kotlář­ ské ulice. V lipovém dřevu hrají housle či basa, z úz­ kého krku vlají plachty. Hudba pluje v noto­ vých linkách, stopách dláta. A anděl vzepjal křídla. Cítím se dobře ve světě dřevěných těl. Jejich korpus je křehký a přitom v něm ně­ kde spí tříska věčnosti . A Miloš Vlček ji umí probudit.

•

Lípa, mosaz, 40 x 38 cm

Léto Vít Slíva V létě přem/lO{,en.Vch vos

duN oblak jako nos

opíchaný osinami.

Oheií přemnožený stohem slámy.

GALERIE

21

Přírodní parky

Baba Šárka Střítežská

Přírodní

park Baba, vyhlášený v roce 1990, zahrnuje souvislý komplex převáž­ ně listnatého přírodě blízkého lesa o cel­ kové rozloze 850 ha. Svou jižní částí se prakticky dotýká brněnských městských částí Komína a Medlánek, dále se táh­ ne směrem severním až k městu Kuřimi. Impulsem k jeho vyhlášení byly jak jeho přírodní hodnoty, tak významná estetická funkce v pří městské, lidmi hustě osídlené a dlouhodobě využívané krajině. Přírodní park byl pojmenován podle dvou významných vrcholů - Velké (446 m) a Malé (396 m) Baby. Ty mohou, zvláště za úsvitu, zahaleny do vystupujícího bě­ lavého oparu typického pro přilehlé sní­ ženiny, opravdu připomínat ohnutou, ne­ vlídnou stařenu. Dalšími vrcholy jsou Sychrov (458 m), Kuřimská hora (435 m), Bosně (365 m). qeomorfologové nazýva­ jí tuto izolovanou hrásť s charakteristic­ kou úzkou vrcholovou částí a re l at ivně prudkými zlomovými svahy Babí hřbet. Z pohledu geologického spadá celé území do brněnského masivu a je tvořeno pest­ rou škálou hornin, převážně granodiority a diority. Celá oblast patří do mírně teplé klimatické oblasti, průměrná roční teplo­ ta vzduchu se pohybuje v rozmezí 7-8 °C, na ročním úhrnu srážek 550-600 mm se podepisuje poloha v mírném srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny. Úze­ mím celého parku neprotékají žádné vý­ znamnější vodní toky, pouze ve vlhkostně příznivějších obdobích se místní vodoteče dočasně naplní vodou. Při cestě z Jinačo­ vic na Velkou Babu snad s výjimkou těch nejparnějších dnů osvěží voda z Maruš­ činy studánky a pohled na nebetyčné ko­ runy staletých buků. I pod samotným vr­ cholem Velké Baby se před zraky turistů

Přírodní park

Baba

putujících po z n ače n é trase ukrývá v hor­ ní části údolí spadajícího prudce k Iva­ novicím méně vydatná Hrbáčkova stu­ dánka. Od polností k chatovým koloniím Stávající charakter přírodního parku je dán dlouhodobým osídlením a využí­ váním krajiny. V 19. století se v přízni­ vějších polohách vyskytovala celá řada drobných polních enkláv. O jejich pří­ tomnosti nám ještě dnes vypovídají sta­ ré březové háje. Také celá severní část Kuřimské hory byla odlesněna a využí­ vána jako pastvina. I v jižní části území, na vyvýšenině zvané Bosně, byly kame­ nité pastviny, přidělené místním sedlá­

kům v roce 1878 v době bosenské oku­ pace (odtud název kopce) jako náhrada za povinnou přípřež hasičům . Během 20. století se v důsledku zintenzivnění zemědělské činnosti od využívání těch­ to ploch postupně upouštělo. Byly uměle zalesňovány či samovolně zarůstaly ná­ letem dřevin. Ještě v 50. letech 20. sto­ letí se na prosvětlených lesních okrajích vyskytovala travinobylinná spo l ečens t va s řadou teplomilných d ru h ů rostlin, jako byl např. koniklec ve l kokvětý, křivatec český, hvězdnice chl umní či růže gal­ ská. Tyto lokality byly postupně vytla­ čeny vlivem v z růstajícího zápoje nále­ tových dřevin či (především při jižních okrajích parku) zakládáním zahrad a vý­ stavbou chatových kolonií.

Panoramatický polzled na Přírodní park Baba. Foto Sárka Střítežská

22

PŘÍRODNÍ PARKY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __

_ _ _ __

_ ~~9rruDIlufi®~

části př írod níh o

parku přev lád ají p ři ro ze­ né až přírod ě blízké tep lomilné doubravy, dodnes nesoucí stopy po dříve zde provo­ zovaném pařezi novém hospodaření. Ještě než se duby zazelenají , vítá tu jaro svými c h o máčky žlutých kvě tů v hoj ném poč tu zde rostoucí dř ín obec ný. Neopa­ kovatelnou atm osféru jara po dm ani vě do­ kresluje pestrobarevná mozaika sasanek, konvalinek, píicníků, hrachorů, prvosenek a vún ě rozkvétajících h lohů . Letmým po­ hledem nezajímavý se m ůže zdát blížící se př íchod léta, který zvěstuje nenápadná, ale v hojném počtu rozkvétaj ící tolita lé­ kařská. Při pozorném zahl edění však mi ­ '~~ le překvapí nemalé množství c hrán ě nýc h a ohrožených druh ů ros tlin , jako je lilie Kresba Jalla Steklfka zl atohlávek, lýkovec jedovatý, běl ozář k a v ět vitá, náprstní k v elkok větý, pl amének přímý či medovník velkokvětý. Kromě běžné orchideje brn ě n s ký ch les ú hlístní­ Zakrslé bukové doubravy při vrcholu Sychro­ ku hnízdáku zde můžem e obdivovat i ve­ va. Foto autorka meník dvouli stý a zelenavý, okrotici bílou Sad, když pad a dl ouho listou a prstnatec bezový, vykvé­ Sasanky a konvalinky Vít Slíva tající podl e místního rodáka a znalce k vě ­ teny J. Saula na Malé Babě v přek vapi vě Téměř celé území přírodn íh o parku po­ V sadě zpustfém, zdivočelém

počet n é populaci (až 500 exemplářú). Ko­ drsný čahoun, šlahoun jilmu

krývaj í lesy. V severn í čás ti územ í - na nec prázdni n každý rok neomylně ozna­ nad otcovým padlým tělem.

K u řimské hoře, západních svazích Vcl­ Stínem ránu políbil mu.

muje bramboří k nachový, rozkvé tající ké Baby a Sychrova - byly původn í pře­ na suťových svazích příkře spadajících vážně bukové porosty s dubem a habrem Blesky-šlaky, strakaprídí

k Mniš ímu potoku . zásadně druhotně pozměněny. Nahradily elektrické relé ­ je monokultury stanovištně n epůvodního hymnus hmyzu v hluché hrudi,

Krkavčí volání divočiny smrku, ménč často borovice a modřínu, ticho rozbrnělé ­ výjimečnč douglasky. Oproti tomu v jižní Fauna přírodn í ho parku není ničím ne­ minllty jak červí vruly,

obvyklá. Z dravých ptáků zde hnízdí ká­ rozpad svět/a v tkáni pradml ­ Rybllíček II MaruščillY studánky. Foto alltorka ně lesní, krahujec obecný, jestřáb lesní, za trupem Z kúry vvsunut.\í

šera lze občas zahlédnout puštíka obecné­ dalekohled k hvězdoprázdnLl.

ho. Z plazů tady žije ještěrka obecná, sle­ pýš křehký a užovka obojková. Truch/ím, š/a/lOl/n z t/'ollchnivinv.

Díky své poloze, obklopen monotónními Cichám kakost, výkal hrobníkLlI;

scelenými pozemky polí, v současnosti Sadem bují, přenistají viny

představuje přírodní park Baba především a zachvívá jím vilný chropoI stlv.

významné turistické a rekreační zázemí pro přilehlou brněnskou aglomeraci. Za Samé dm,)~ samé trní. Jenom drn Cl Irn.

posledních deset let město Brno znatel­ &i/z si suší kNf.a/y

ně proniká svými chapadly na sever, a tak a minulost sem ,zavezenou, slady star.\~ch Brn,

múžeme v těsné blízkosti parku postupně v pivovarsk}ích sudech odsud /dmivě ~as('

pozorovat vyrůstající "milionářské" kolo­ odva". nie či golfová hřiště. V kontrastu s nimi pak i na první pohled obyčejnč působící lesní komplex, dokreslený třeba jen občasným hlasitým přeletem krkavců, vyvolává pocit nespoutané divočiny. Co asi volají?

\

\

Mgr. Sárka Střítežská - Ústav geoniky AV ČR, Brno

\)'U9n11Dllun®~

PŘÍRODNÍ PARKY

23

Zajímavosti z přírody

Geologie Brna Na relativně malém území Brna a v jeho nej­ bližším okolí se setkáváme s množstvím skal­ ních defilé a horninových odkryvů, které dá­ vají městu svůj osobitý ráz. Výrazná pestrost reliéfu a výšková členitost města je dána slo­ žitým a dlouhým geologickým vývojem ob­ lasti. Málokteré město se může pochlubit tak zajímavou geologickou historií. Jeho podloží budují horniny všech geologických období od prvohor přes druhohory, třetihory až po čtvrto­ hory. Město se nachází na styku dvou evropsky významných systémů.- staršího Českého ma­ sivu na západě a mladších Karpat na východě. Geologické poměry Brna tak mohou být pře­ neseně nazývány učebnicí geo logie Evropy. Mnohé geologicky zajímavé lokality v Brně jsou zároveň místem chráněných druhů rost­ lin a živočichů, a jsou tedy součástí chráně­ ných území města. llaik tuší, že biotopy jsou ovl ivn ěny charakterem geolog ického podloží. Vápencovému podloží např. na Strán ské ská­ le č i Hádech vděčíme za botani cky velmi pest­ rá společe n stva chrá n ě n ýc h rostli nných druhiL Některé geologi cké lokalit y jsou oblíbeným místem vycházek Brňanů a většina z nich ne­ tuší, že právě kráčí po korálovém útesu teplého tropického moře či po prastaré rozlehlé pusté a suché kamenité poušti. Tato velmi zajímavá místa přímo vybízejí k vybudování geologic­ ké naučné stezky. Nejstarší horniny - vyvřeliny a metamorfity brněnského masivu datované na více než 600 milionů let nalezneme přímo v centru města. Jakoby symbolicky na nich stojí dominanty města - katedrála sv. Petra a Pavla a pevnost Spilberk. Nejstarší částí brněnského masivu je tzv. metabazi tová zóna. která se táhne severo­ jižním směrem středem města. Podle nejnověj­ ších výzkumů právě z této metabazi tové zóny pocházejí nejstarší vulkanity celého Českého masivu, datované na 725 milionů let. Vyvřelé a metamorfované horniny brněnského masivu lze vidět také v lomech v Komíně, Kohouto­ vicích , Bosonohách. Žebětíně, Želešicích, v prostoru Brněnské přehrady, lomech v Krá­ lově Poli a Obřanech. Z prvohorních sedimentů v Brně vystupují na povrch především horniny devonského stá­ ří (380-360 mil. let). Vytvářejí v Brně hned tři významné a nápadné reliéfy - Červený ko­ pec. Žlutý kopec a Hády. První dva předsta­ vují svědectví polopouštního kontinentálního prostředí. Naopak Hády, které tvoří mohut­ ný výběžek devonských vápencll Moravské­ ho krasu. dokládají pří tomnost moře. NejZře­ telnějším důkazem je množství zkamenělých mořských živočichů (koráli, měkkýši , rameno­ nožci). kteří nahromaděním vytvořil i ohrom­ né masy vápenců .

24

Při troše štěstí lze dodnes vočich /I. Foto autorka

na

několika

lokalitách Brna nalézt otisky zkamenělých druhohorních ži­

Stránská skála, Bílá hora, Svédské valy a vr­ chol Hádů jsou místa, která jsou svědectvím druhohorní Uurské) mořské záplavy (cca 156 mil. let). I tady lze při troše štěstí nalézt otis­ ky zkamenělých živočichů - amonitů, měkký­ ů, ježovek nebo ra m enon ožců. Třeti horní sedim enty (20-15 mil. let) předsta­ vují svědectví záni ku moře Tethys při koneč­ ných fáz ích alp ínského vrás n ění. ejvýrazně­ ji j sou zastoupené v p ískovně v Če rnovi cích. Vytvářejí však až 800 m mocn é výplně tek­ to nických depresí, např. Žabo v řeské kotli ny a Kuř i msko-řečkovického prolomu. Čtvrtohory jsou na povrchu území plošně nej­ rozšířenější a jsou tvořeny sprašemi, fosilními půdami a říčními terasami. Pro zajímavost: ve spraších jsou vyhloubeny slavné středověké sklepy brněnského podzemí. Čtvrtohorní pro­ fil spraší a pohřbených půd - Červený kopec v bývalé Kohnově cihelně - je jedinou chrá­ něnou čistě geologickou lokalitou města (ná­ rodní přírodní památka).

dozvědět

výstavě

Ge­ v Mo­ ravském zemském muzeu na Zelném tr­ hu. Návštěvník na ní uvidí mineralogické, petrografické a paleontologické zajímavosti pocházející z místních lokalit. Mnohé z nich už neexistují, jako např. Svédské valy, a pro­ to muzejní sbí rky jsou jediným hmotným do­ kladem o existenci lokality. Na výstavě jsme neopomn ě li ani význam brn ěnské h o kamene pro člověka . V ýstava, která bude trvat do konce tohoto ro­ ku, je uspořádána u příležitosti vydání no­ vé geologické mapy a knihy Geologie Bma a okolí, kde jsou shrnuty dosavadní poznat­ ky o geologii tohoto území. Byla vydána Čes­ kým geologickým ústavem. Publikace i ma­ pa také upozorňuj í na 80 nejvýznamnějších geologických a paleontologických lokalit to­ hoto území. Více je možno se

na

oLogie Brna - nejstarší příběh

města

Růžena

Gregorová

Stránská skála BtM hora Švédské valy a vrchol Hádli jsou místa, která poskytují svědectví druho­ horní (jurské) ;nořské záplavy (cca před 156 miliony let). Foto Stránské skály Rližena Gregorová

ZAJÍMAVOSTI Z PŘÍRODY _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~U5n
v1~n~Dnun®~

Pozor na

netvařec

Vzácná husice egyptská na Berounsku

Netvařec křovitý

(Amorpha frttlicosa L.) jc až 4 metry vysoký keř z čeledi bobovité (Fa bace­ ae) s opadavými , až 30cm dlouhými lichozpeře­ nými listy, tmavě fialové květy jsou uspořádány v 7-15cm dlouhých, přímých a úzkých hroz­ nech. Latinský'i český název dostal beztvařec podle amorfní, "beztvaré" , tedy nedokonale vy ­ vinuté květní koruny. Netvařec křovitý pochází z východu Severní Ameriky. V Severní Americe, na jih po Mexiko, se vyskytuje ještě 14 dalších druhů rodu netvařec . U nás je netvařec křovitý dosti zřídka pěstován v parcích. býval vysazo­ ván na náspech železničních tratí, velmi často tvoří keřový lem větrolamů založených v 50. le­ tech minulého století na jižní Moravě. V součas­ né době je netvařec křovitý u mís často používán ve výsadbách kolem dálnic. Invazi netvařce do krajiny panonských údolních niv jsem po prvé pozoroval před nčkolika lety v ni­ vě Sávy západně od Bělehradu. Netvařec se hojnč vyskytoval v břehových porostech na přirozeném říčním břehu , tvořil takřka úplně zapojené keřo­ vé patro v topolových plantážích a pronikal i do rezervace Ohedska bara. V porostech tvrdého lu ­ hu s dubem letním a jasanem úzkolistým, připo­ mínajících naše lanžhotské lužní "pralesy". se ne­ tvařec š ířil na prosvětlených místech, především na průsecích . Překvapivě se začínal šířit i v níko­ sinách, kde rostl společně s vrbou popelavou. Ve všech těchto biotopech byl netvařec velmi vitální , výrazně redukoval výskyt ostatních rostlinných druhů a znemožňoval přirozenou obnovu lesních dřevin. Srbští lesníci tvrdili, že netvařec se dostal do zdejších luhů ze sousedního Chorvatska šíře­ ním podél řeky Sávy. Další zpráva o IIlvazi netvařce přichází z Bulhar­ ska. Ve Strategii ochrany a obnovy lužních lesů na dunajských ostrovech zpracované v roce 200 I v rámci me7.inárodního Dunajsko-karpatského programu WWF se uvádí. že netvařec obsadil již 7 % území bulharských dunajských ostrovů. Expanze netvařce zde vyvolává řadu negativních efektů. Dochází k potlačování domácích druhů rostlin. k omezování přirozené obnovy dřevin lužního lesa. předpokládá se, že netvařec vylu­ čuje c h~lin. který má určité alelopatické účinky na další druhy v rostlinném společenstvu . Inva­ ze netvařc c se stala velkým problémem pro ob­ novu biodiverzity dunajských ostrovú . Nezbytná eliminacc netvařcových křo vin bude dlouhodo bá a fi nančnč nároč ná .

Netvařee křovištní má všechny vlastnosti po­

třebné pro to. aby se mohl stát invazním dru­

hem i u nás. zřejmě především v teplých údol­

ních nivlÍch širokých řek. Jedná se o světlomilný druh s R-S populační strategií. produkuje vel ­ ké množství semen, šíří se i vegetativnč koře­ no vými výmladky. snáší záplavy i letní přísuš­ ky. Z území střední Evropy l:atím neznám případ samovolného invazního šíření netvařee . Musí­ me ovšem dát pozor na to, aby netvařec z výsa ­ deb na našem Llzemí "neutekl" a nestal se dalším z Ji ž tak dost početného souboru nepříjemných invazních druhů .

Antonín

~l([~n,,(]Dnufi([3~

Neobvyklý nález zaznamenali rokycanští ochrán­ ci přírody po upozornění pana Františka Ptáčka z Libomyšle na Berounsku v minulých dnech. Do blízkosti jeho zeměděl ské used losti, kde pro­ téká malá říčka , přilétl a nezvykle zbarvená husa a zhlUba za tři dny se k ní přidala dlUhá. Vzhle­ dem k tomu, že pan Ptáček je myslivec a velký znalec přírody, poznal v opeřenci husici egypt­ skou, občas nazývanou také husicí ni Iskou. Kon­ taktoval proto rokycanské ochránce přírody, kte­ ří se okamžitě vydali na místo a zhotovili něko l ik fotografií pro další případné určení. Zjistili, že se skutečně jedná o husici egyptskou, která patří mezi nejpočetnější zástupce vrubozobýeh na af­ rickém kontinentě jižně od Sahary. Dříve hnízdila i na Dunaji a úspěšně byla znovu vypuštěna v An­ glii . U nás se v podstatě nevyskytuje s výjimkou zoologických zahrad či soukromých chovů. Má štíhlou postavu s tenčím krkem a velkou hlavou. Převládající barvou peří je žlutohnědá, v křídle je i černá, zelená a bílá. Ziví se trávou, semeny, listy II stonky vegetace i drobnými bezobratlými živočichy. Vzhledem k tomu, že se k oběma hu­ sicím dalo přiblížit na menší vzdálenost, předpo­ kládáme, že se jedná o ptáky ulétlé ze ZOO či od soukromého chovatele. Navíc menší kachnička měla na noze kroužek. Obě husice byly k ostat­ ním vodním ptákům , které pan Ptáček chová, ve­ lice agresivní, i když šlo i o větší husy. Pozoro­ vání husice egyptské v Čechách není ojedinělou záležitostí. neboť tohoto krásného opeřence měli možnost pozorovat i kolegové na Moravě. Setká­ te-li se se zajímavým živočichem v přírodě, kon­ taktujte rokycanské ochránce přírody na telefon­ ním čísle 603 239 922. Děkujeme.

Pavel Moulis

Plačk ův les a říčka Satava PR Plačkův les a říčka Šatava je zaplavovaný zbytek lužního lesa s bohatou avifaunou, rozklá­ dá se mezi Vranovicemi a Ivaní. Jedná se o typic­ ký lužní les. Šatava, která jím protéká, zde vytvá­ ří širokou mělkou rozlitinu, při jejíchž okrajích je prakticky stojatá voda. Hladinaje místy pokryta okřehkem menším, na dně rostou ojediněle me­ chy a řasy, místy jsou nánosy spadlého listí. Je zde poměrně bohaté společenstvo vodních živoč i ­ chů: červi (např. ploštěnka černá a hltanovka ba­ henní), měkkýši (např. svinutec sploštčlý). korýši (věšenka obecná, lasturnatky, buchanky. beruška vodní) a hmyz (larvy jepic, larvy šidélek, kleš ťan ­ ky, znakoplavky, larvy pakomárů. larvy a dospěl­ ci vodních brouků).

Březinská

bažinka

Jdeme- Ii po silnici z Hradčan do Březiny (na Ti š­ novsku), spatříme asi 100 m před mostem pře ~ Svratku po pravé straně silnice proh lubeň o 1'07­ měreeh přibližnč 70 x 10m. Na jaře po tání sně­ hu je tato proh l ubeň naplněna vodou . takže je zde velmi mělká tůň, Jejíž okraj blíže k Hradča ­ nům je spíše bažinatý. Ponořené vodní rostliny jsou řídké . zvířena (tůň je bez ryh) je převážně tvořena červy, korýši a vodním hmy7.cm. Vodní plochu a nejbližší okolí vyhledávají vodní ptáci (např. divoké kachny). V suchém letním období voda vysýchá a prohlubeň zarůstá četným rostlin­ stvem . I tak zůstává pomčrně vlhká. Samozřejmč i zde se projevuje vliv člověka v podobě odhoze­ ných odpadků a splachů z okolních poli. Březin­ ská bažinka představuje zbytek tůní a zatopených prohlubní v inundačním území řeky Svratky na Tišnovsku a měla by být chráněna před dalšími škodlivými vlivy.

Evžen Wohlgemuth

Husice egyptská patří mezi nejpočetnější zástupce vrub()zobých lIa africkém kOlltinelltě.Ťižllě od Sa­ hary. Foto Pavel Moulis

--~".,--~~ . ~ ..~__=----~ ._~-:.?' . - - r ' ~ ..~ -- ­ ifi" 'C'~

=

--=­

Buček

ZAJÍMAVOSTI Z PŘÍRODY

25

Diskuse

Globální klimatické změny a povodně Před pěti lety udeřily na Moravč s nebývalou intenzitou povodně, které stály život desítky li­ dí a napáchaly miliardové škody. Letos obdob­ nému problému čelila polovina Čech a část již­ ní Moravy. Povodně vzaly život šes tnácti lidem a škody jsou asi 50 miliard. V podobných prob lé­ mech se zmítá řada zemí Evropy - od Spančlska, nám blízkého Rakouska až po Rusko. Co se to děje? A čímje to způso b eno? Velká voda přicházela čas od času i v minulosti . al e kdo sle­ duje trochu situaci i ve vzdálených zem ích , do­ jde k závěru , že probíhá nčco. co tu dříve nebý­ valo. Jen pár přík l adů - neobvyklé záp lavy ve střední Evropě, nebývale silné a č a s t é záplav y v Číně a Ba ngladéši , sucha a požá ry v Au !ráli i, smrtící přívaly vod z And na západn ím pobřež í Jižní Ameriky, č asté hurikány v karibské oblas­ ti a USA, tornáda vyskytuj ící se i tam, kde nor­ málně "nemají co dělat" (včetn ě Ev ropy. n apř. v ltúlii) . Tyto jevy mají téměř určitč jednu věc spo leč no u - globální kli matické z m čny. Pů s obí s a m oz řej­ mě i jiné faktory, třeba od l es n ění a neschopnost půdy zadržet vodu. Na klimatických z m ěnách se velmi podstatně podílí č l ověk svou čin n ostí, p ře­ devším spalováním fosilních paliv. Zjed nodu~e­ ně řečeno. tato "energetická konzerva" se vytvá­ řela desítky milionů let a my ji během pouhých dvou století zlikvidujeme ,1 do ovzduší uvolníme obrovské množství oxidu uhličitého, případně dal ších skleníkových plynlI (metan, oxidy uhlí­ ku . freony, vodní páry). Ještě nedávno jsme před ­ pokládali, že se změny budou dít relativně poma­ lu. bčhem desetiletí až staletÍ. Například takto: až koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší stoupne z dnešních 0,035 % na 9,042 %, začnou postup­ ně tát ledovce. To by mohlo nas tat kolem roku 20 IO. Hladina světového oceánu by do roku 2100 mohla stoupnout o pů l metru, možná až o jeden metr. To by vyvolalo migraci obyvatel z pobřež­ ních oblastí atd. Tetl' vidíme. že věci jsou komplikovančjší a hlav ­ ně vývoj neprobíhá lineárně, ale spíše exponen­ c iálnč. tedy mnohem rychleji , než j sme předpo­ kl;ídali. Například velkolepé ledovce na Aljašce dnes tají dvakrát rychleji. než před pouhými de­ seti lety! Tyto ledovce se snížily O několik desítek metrll. K tání ledovců (nejen na Alja šce) dochá ­ zí od padesátých let 20. století, ale rychlost tání se dramaticky zvýšila od počátku 90. lel. Přímo na severním pólu vzniklo předloni v letním ob­ dobí několik kilometrlI velké jezero. To nemoh­ lo být zplIsobeno jen slunečními paprsky, dochá­ zí ke zmčnám toku mořských proudlI. Je dost možné. že jde o přirozený výkyv klima­ tu a vstupujeme do období oteplování. Je však prakticky jisté, že tento jev ještě umocňuje člo­ věk , a dochází tak k intenziv ním, výše zmí n ěným fluktuaCÍm (tornáda, sucha. zápl avy...). Těm to vý­ zvám zatím. bohužel, nejsme schopni p revent i v n ě č elit. Zůstáváme, stejně jako naši před ci, na úrov­ ni řešení důsledků. Před třemi lety se větš i na zemí v japonské m Kjó­

26

tu dohodla na sn ížení emísí oxidu uh ličitého o pět procent do roku 20 IO. Jen třicet zemí dohodu rati­ fikovalo, naopak USA po nástupu George Bushe od ní odstoupily. To je "výborný" příklad pro roz­ vojové země. Taková Čína leží na obrovských zá­ sobách uhlí, které pálí v zastaralých elektrárnách, aje už dnes druhým největším producentem emi­ sí oxidu uhličitého (po Spojených státech). Aby by la biosféra schopna přebyte č ný oxid uhličitý pohltit, museli bychom světové emise snížit ne o pět, ale o sedmdesát procent. Toho o i vidně ne­ jsme schopni, proto je nutné při pravit se na ob­ dobí d ůsl ed ků. Záplavy na Moravě i v Čechách nyní jsou, podle mého názoru, jedním z projevú nastu pujících změn. Ve 20. století musel i naši ro d iče a prarodiče čel it hrozbám ekonomické krize, chudoby, soci ál ního napět í , totalitních rež imů nac ism u a poté komu­ nismu. Nás. naše dě ti a d ěti našich dětí čekají no­ vé výzvy - v tom dobrém i zlém. Biotechnologie, nanotechnologie či informač ní společnos t mohou být požehnáním i prokletím, záleží na způsobu využití. Možná největší výzvou ale bude "dát pla­ netu do pořádk u". Je to závod s č a sem a nej istým výs ledkem. Ale nezbývá ni c jiného, než usilovat o co nejlepší výsledek. Pavel

Nováček

Rozhodnutí na poslední chvíli minulého století zničily vo­ úpravy (Novomlýnské nádrže, narovnání toklI) více než tři desítky kilometrú čt verečních lužní krajiny - do té doby nej rozsáh­ lejší ve středn í Evropě. Revital izace úprav byla reakcí na již katastrofální stav při každoroč n ě se opakujících nepravidelných záplavách, které by­ ly důs l edkem rozvrácených vodohospodářs kých pomčrlI v pramen ných oblastech a celoplošné in ­ tenzifikace tzv. zeměd ělské velkovýroby bez re­ spektování protierozních opatření a praxí osvěd­ čených agrotechnických zásad. V dlIsledku úprav poklesla průměrná hladina podzemní vody v ni'.' Dyje až o půl metru. Výstavba rozsáhlé vodo h ospodářské soustavy Novomlýnských nádrží zn amenala obrovský zá­ sah do přírod n ích poměrů území. Nezohlednila jeho krajinářské řeše n í a nutnost obnovení poru­ šených ekologických vztahll, zejména návaznos­ ti lu hu pod a nad nádržemi. Proto se v souladu s odbornými stanovisky i ve­ řejným míněním začalo Ministerstvo životní­ ho prostředí ČR od roku 1990 zabývat řešením tohoto stavu. Na základě řady posudků, zpraco­ vaných studií a dalš ích materiálů renomovaných vědeckých institucí a odborníků byl přijat v roce 1993 koncepční zámčr postupného řešení, vyjá­ dřený v dokumentu Politika MŽP ČR k proble­ matice Novomlýnských nádrží. Jedná se o kom­ plexní pohled na celé územ í a realizace dílčích úprav a jednotli vých opatření předs t avuje časově i fin ančně náročný dlouh odobý program. Úpra­ vy se netýkají jen vlastních nádrží a jejich bez­ V poslední

čtvrtině

dohospodářské

prostředního okolí, ale i území pod nimi. tedy I prostoru lužních lesů k Břeclavi a soutoku Dy­ je s Moravou. V prostoru nádrží jde zejména o vybudování lzv. biokoridoru, což představuje vysázení příbřež ­ ního nepravidelného pásu lužních porostlI. pře­ devším podél odvodňovacích kanálů za boč ními hrázemi nádrží a vybudování a osázení soustavy ostrovů ve střední nádrži. Předpokladem pro vy­ budování biokoridoru bylo sníž il hladinu ve dru­ hé a třetí nádrži o 85 cm a udržet ji po celou do­ bu jeho budován í. Začátkem roku 1993 rozhodlo veden í MŽP o dalš ím pos tupu při řešení prob le mati ky No­ vo ml ýnských nádrží. Tím m ělo býl ukončeno něko l ik al eté o bd obí názorových střetů při h le­ dání vyváženého řešení vodohospodářské h o díla um ístěného do mimořádně hodnotné. zeměděl s ky intenzivně využívané krajiny. Princip ekologizace počívá ve vybudování ná ­ hrad ních biokoridorú jak na březích vodního díla , tak i v prostoru středn í nádrže. V prostoru střední nádrže to m ě l být zejména systém OSlI-OVÚ budo­ vaný z naplavených materiálú. Úprav y byly pro­ vád ě ny na z ák l ad ě sn ížení hl adiny púvodního stálého nadrže ní o 85 cm, a to ve středn í i dolní Novom lýnské nádrži. avrhovaný biokoridor má do bud oucna propojit zachované komplexy luž­ ních lesů a biotoplI pod vodním dílem s lesy na soutoku Jihlavy a Svratky. V roce 2001 byla místa, kde bylo snížením hla­ diny obnaženo dno, pokryta mladým až 6m vy­ sokým lesem. Přesto chce Povodí Moravy, zvý­ šením hladiny tento les zni č it. Od podzimu minulého roku drží hladi nu na kÓlě 170,00 ledy o půl metru výše.

Po složité papírové válcc, kdy proti sobě stála

rozhodnutí Okresního úřadu Břec lav a České in­

spekce živo tního prostředí. vydalo MŽP s datcm

J2. srp na 2002 rozhodn utí. které mční předcho­

zí rozhod nutí České inspckce životního prostře­

dí. Tímto rozhodn utím nařizuje Povodí Moravy.

s.p.. sn ížit hladinu trvale na kótu 169.50 (mimo povodňových situací) . Toto rozhodnutí je ko­ nečné a nelze se proti němu dál e odvolat. Oláz­ ka ovšem je, Lda povodí Moravy tohoto nařízení uposlechne. V právním státě by to hy la nesmy­ slná otázka. Státní podnik přece musí uposlech­ nout nařízení orgánu stání správy. Uvidíme, jak tomu budc u nás. Co může snížení hladiny znamenat ? V prvé řa­ dě to může znamenat záchranu pro mnoho stro­ mll, které ještě nebyly zcela zahubeny zvýšenou hladinou. takže se na vynořených plochách hude znovu rozvíjet lužní les. Za druhé se opět vynoří ostrovy včetně těch uměle vyhudovaných, na kte­ rých budou hnízdit ptáci (rybák obecný, husa vel­ ká, racek černohlavý a další). V neposlední řadě se zvětší reten č ní prostor pro povodňovou vlnu. Skoda. že Povodí Mo ravy a Okresní úřad v B řeclavi neuposlechl y nahádá­ ní Unie pro řeku Moravu a Poradního sboru Pála­ va ke snížení hladi ny j iž dříve - hladina o púlme­ tru nižší by se jim v době povodní veli ce hodila.

DISKUSE _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ __

Mo.imÍr Vlašín

_

_ _ ~U9n'UDnnfice~

Louky na Soutoku: nebo nezalesňovat?

..

zalesňovat,

Druhovč bohaté louky v nivách velkých ní­ žinných řek patří v českých zemích bezesporu k nejohroženějším rostlinným společenstvům. Jejich osud byl velmi podobný: po regulaci řck a výstavbč protipovodňových hnízí. většinou v těsné blízkosti napřímeného a prohloubené­ ho toku, následovalo rozorání luk. jež se ocit­ ly mimo dosah záplav běžného rozsahu . Z luž­ ních luk Polabí, dříve dosti rozsáhlých. se do současnosti uchovaly malé zbytky. O mnoho lepší není an i situace na Moravě . Po mi neme­ -Ii louky v nivě Odry a v nivě Moravy, zejmé­ na ty mezi Litovlí a Olomoucí, zbývají už jen louky v dolním Podyjí a Po moraví. Plochy luk v n i vě Dyje mezi Drnholcem ajejím soutokem s Moravou byly vskutk u impozantní, ale ani to je nezachránilo před neblahým osudem . Část jich zmizela pod ka lný mi vodami no vomlýn­ ských nádrží , část byla rozorána po regulac i řeky. Co dnes zbývá, p ředstavuje ve srov ná­ ní s dřívějším plošným rozsahem a dru hovým bohatstvím jen nepatrn ý odlesk něk d ejš í slá­ vy. Někte ré louky zůstal y nerozorány díky své bezvýznamné velikosti, jiné zachráni la poloha v zámeckém parku nebo v pásmu vodohospo­ dářské ochrany vod, všec hny jsou však více nebo méně postiženy absencí zápl av. od bě rem podzemní vody nebo ponecháním ladem. Existuje však i místo, kde se louky asi bez pod­ statné újm y na kvalitě d o čka ly dnešních dnů , a tím je oblas t mezi B řec lav í, Lanžhotem a sou­ tokem Morav y a Dyje. Byly zde uzavřen y v nc­ pří s tupn ém h rani č n í m pásmu, da leko od obcí, což je spolu s ča st ý m výskytem záplav zachrá­ ni lo před rad licí pluhu. Dokonce i regulace Dy­ je v úseku mezi B řecl av í a soutokem s Mora­ vou byla provedena mnohem ci tli věji , takže na mnohých mís tech zůs tal v široké m mezihrá­ zí as poň čás tečn ě zachován zápl avový režim . Dnes proto tyto louky před stavují sku teč ný kl e­ not přírody českých zemí. Nejen díky své roz­ loze, která činí 600-700 ha, ale i díky své je­ d in ečn osti . Jde totiž o rostlinné spo l ečenstvo kontinentálního rozšíření , které fytocenolo­ gové označ uj í jako kontinentální zaplavované louky s jarvou ži Inatou (svaz Cnidion venosi) a které v d ruho vě neochu zené podo bě do sahu­ je najižní Moravě severozápadního okraje své­ ho areálu. Rostou zde, vesm ěs v hojn ém množ­ tví. čet né z vl á š tě chráněn é Cl ohrožené druhy, napří kl ad ko nitrud lé k ařs k ý (Gratiola ojjici­ nalis), polej obecná (PulegiulIl 1Il/lgare) , síti­ na tmavá Uuncus atra/us), violka nízk á (Vio­ la pum ila) a viol ka vyvýšená (V ela/ior), jež nej en ji nde v Čes ké republice, ale i v soused­ ních státech té m ěř vyhyn uly nebo jsou velmi vzác né. Pozoruh odným jeve m je p ř í to mn o s t tzv. h r úd ů, malých p í sč i týc h vyv ýš eni n, kte­ ré um ožňují existenci suchých tráv n í ků v těs­

~u~rnJDllufl®~

né blízkosti mokřadní vegetace. Právě na těch­ to suchých místech roste např. kosatec pestrý (Iris variegata), tomkovice plazivá (Hieroch­ [oe repens) a kavyl písečný (Stipa borystheni­ ca), což je kontinentální druh, který se v České republice jinak vyskytuje jen na písčinách me­ zi Rohatcem a Moravským Pískem. Po zrušení hraničního pásma v roce 1990 se území okam ž itě stalo středem zájmu brněn­ ské včdecké a och ra nářské obce. N a pří k lad v letech 1996-1 998 zde pod vedením prof. Ji­ řího Vicherka z Masarykovy univerzity bá­ dal tým bota niků a mykologů z moravských vědeckých p racov i šť, kteří uveřejn i li výsled­ ky svých studií v monografii Fló ra a vegeta­ ce na sou toku Moravy a Dyje. Z botanického hl edis ka tak oblast patř í k nejlépe prozkouma­ ným místů m v Ceské republice. Hodnotu mo­ zaiky lučních společe ns tev a lu žn ích lesů do­ kládá i fakt, že v roce 1998 by lo toto místo před b ěž n ě !lomi nováno jako jedna ze třinác­ ti lokalit v Če ské republice do evropské sou­ stavy významných botanických území (Impor­ tant Plant Areas). To všec hno by neb yl o nic platné, kdyby se o louky nikdo nestaral. Před rokem 1989 to byly tehdejší Státní lesy a zeměděl ská druž­ stva. Po roce 1989 se lou ky dostaly do správy Pozemko vého fo ndu ČR . V sou vi slosti s eko­ nomickými z m ěnami na jedné stran ě prudce poklesl zájem o seno, na druhé straně se na ně­ která místa so u střed ily různé spekulativní zá­ j my, takže některé plochy zů s t al y neobhospo­ dařovány aj iné byly rozorány. V roce 1996 na vlastní žádost převzal práva k obho s pod a řo v á ­ n.í luk na Polesí Soutok Lesní závod Židlocho­ vice. Přivítali jsme tento krok, který předs ta vu ­ je .s ou ča sně obrovský závazek k péč i o kulturn í a přírodo vědn é hodnoty, a sami jsme se poku­ sili pomoci , mj . zpracováním Katalogu luční c h ploch Sou toku, který obsahuje zák lad ní bota­ ni ckou inventuru tamních luk a který měl slou­ žit jako podklad pro židlochovické lesníky, aby mohl i získat pro s tře d ky k péči o tento přírodní skvost. A vskutku, zlepšení musel v i dět každý: i n ěko li k let opu š tě né plochy byl y opět pose­ čen y a z mnoha míst ustoupila plevel ná vege­ tace. D ůl ež i tá pomoc pak vzešla ze spoluprá­ ce lesního závodu se slovenský mi o chran áři ze sdružení Daphne a s rakouskou organi za­ cí WWF v podo bě dvouletého projektu Pha­ re, jenž proběh l v letech 1998 a 1999. Zdrojem velkých přís pěvk ů na péči o lou ky je i domácí Program péče o krajinu. J eš tě v době trvání projektu Phare se však za­ čaly objevovat některé nežádoucí jevy. Na­ př íklad v roce 1998 byla bez povolení státní správ y z al es n ě na p řírodov ědec ky hodnotn á a krásn á louka na Dlúhé m hrúdu. A zale s­ ň ován í pokrač oval o , bohuže l bez jakéhoko­ liv odborného zhodnocení d o tče nýc h ploch , na nichž se vyskytují č etn é z v l áš tě chr án ě­ né druhy ro stl in, a to i kriticky a s i l n ě ohro-

Kon itrud léka řský, Gratiola offlcillalis, je v Ceské Republice siln ě ohrožený. Mezi Břecla­ ví a soutokem Moravy a Dyje j e však 'latí//! po­ m ěmě hojný. Foto Jiří Danihelka letech se stalo to, čím se v ř íjn u 2001 povolil na žá­ dost les ního Z<1vod u referát životního prostřc­ dí Okres ního ú řadu Břeclav zalesnění prvních 23 ha luk, z toho část jaksi dodatečně, a další "b alí ček" je na ce stě. Tento postup, kdy se nej dřív zalesň uje a tepr­ ve potom žádá o povole ní. je nejen protipráv­ ní, ale také navýsost pohorš li vý. Při vší úctě ke svým lesnickým kolegům - jeden z nás má také lesnick é v zd ělání - si myslí me. že sami nejsou schopn i posoudi t, které plochy lze bez větší škody na příro d ní c h hod notách zalesnit. a které nikoli . Skody na vysoce hodnotných rostli nných s pol ečen s t vech a ohrožených dru­ zích jsou vša k nenávratné. a proto každému z al esn ěn í musí před ch á ze t biologické hod no­ cení a odborná d iskuse. K to mu ovšem , pokud je nám známo , nedošlo. Js me v d ěč n i Les nímu závodu Žid loc hovi ce. že se o louky stará. Má právo i na to. aby ten­ to fakt vyu žil ke své propagaci, jak či n í n apří­ klad v Programu 2000 i ji nde. Na druhé straně však ne m ůžem e o něk t erýc h nežádoucích v ě­ cech m lčet , a proto žádáme, aby lesničt í ko­ legové postupovali s o tev ře ný m hledí m i tam, kde je to pro ně m o ment ál n ě n epříje m né. Na­ víc si ne myslíme, že byly v y čerp á n y všech ny možnosti. j ak získat p ro s třcd k y k p éči o lou­ ky. Cestu k nim by usnadnilo n apří kla d zahr­ nu tí tohoto území do biosfé rické rezervace, če­ mu ž se v Žid lochovi cích ovšem už víc než dva roky zarputile brání. žené. Teprve po

třec h

vl as t n ě mělo zač ít:

,Ji ří

Danih elka, Kateřin a Šumberová

DISKUSE

27

Recenze

Králová, H. (ed.): Řeky pro život. Revitalizace řek a péče o nivní biotopy. ZO ČSOP Veronica, Brno 2001,440 S. , 251 fotografií

Rozsáhlá publikace, kterou se, po více než jeden a plll roce usilovné práce, podařilo vydat, měla být původně pouze překladem druhého, rozšíře­ ného vydání britské příručky The New Rivers and Wildlife Handbook z roku 1994. Je potěšující, že se překladatelka Helena Králová rozhodla ke ko­ nečnému zpracování přizvat řadu specialistú z na­ šich odborných institucí a vysokých škol. upravit text na poměry území České republiky a rozší­ řit ho i o zkušenosti z revitalizací v Nizozemí. Vznikla tak jedinečná česká verze púvodního díla, zabývajícího se všestranným přístupem k vodním tokúm ajejich nivám, zejména zachováním jejich přirozené životodárné funkce a přírodní rozmani­ tosti vodních a mokřadních společenstev, tedy pé­ čí o toky ve prospěch živé přírody. Publikace je členěna do pěti částí. Část I se za­ bývá základní charakteristikou říční geomorfolo­ gie, hydrolog ickými charakteristikami a stano­ vištními požadavky rostlin a živočichú říčních biotopú. Část 2 objasňujc nezbytnost ekologic­ kého a geomorfologického prúzkumu před pro­ váděním zásahú na tocích. Část 3 rozebírá rúzné metody péče o řeky a uvádí příklady, které se nej­ lépe o vědčily v praxi. Část 4 je souborem přípa­ dových studií informujících na konkrétních rea­ lizovaných zásazích z Velké Británie o úpravách vyhovujících přírodě. V části 5 pak JSou uvedeny zkušenosti a příklady z Nizozcmí, které se v jed­ notlivostcch liší od řešení britských. Vlastní text je doplněn přílohami o zásadách bezpečnosti prá­ ce a ochrany zdraví při činnostech prováděných na tocích, citací ze směrnic EU - Natury 2000 a Rámcové směrnice o vodách, přehledem vybra­ ných druhú rostlin a živočichú vázaných na ře­ ky a výkladovým slovníčkem vybraných pojmú a použitých zkratek. Závěrečný přehled literatu­ ry z původní britské verze jc u jednotlivých kapi­ tol doplněn o českou odbornou literaturu vztahu­ jící se k tématu . Vydavatelé první verze originálu z Královské společnosti pro ochranu ptákú z Velké Británie v roce 1984 předpokládali, že nazrál čas ke změ ­ nč přístupu k řekám, do té doby lidmi znásilňova­ ných do přímočarých geomctricky pravidelných, nezřídka vydláždčných či dokonce vybetonova­ ných koryt, v nichž protékala tekutina téměř bez života, jen zdánlivě připomínající vodu, základ životních pochodú této planety. V předcházejí­ CÍm období se v Anglii podařilo zlepšit čistotu tokú a vytvořit tak předpoklad k postupné revi­ talil
28

Vychází-Ii nyní česká verze této příručky, lze že jsme se u nás dostali do obdo­ bí, ve kterém byla Anglie v roce 1984. To zna­ mená, že se zlepšila čistota vod a nazrál čas začít měnit koryta tokú a jejich okolí z ryze technické­ ho díla směrem k přírodnímu prostředí. Díky vy­ dané publikaci múžou ti, kterým je určena a kte­ ří chtějí realizovat úpravy toků, čerpat náměty a nápady ověřené praxí a věřím, že sami je ne­ jen rozvinou a zdokonalí, ale přijdou i na řešení nová, která se časem objeví v následně novelizo­ vaném dalším českém vydání příručky, které si vynutí komplexní změna náhledu na péči o naše řeky a také aplikace norem EU po našem přijetí do Evropské unie. Publ ikace moh la být vydána jen díky všeobec­ né a h l avně finanční podpoře Královské společ­ nosti pro ochranu p táků (The Royal Society for the Protection of Birds - RSPB) z Velké Británie a Velvyslanectví Nizozemského království v Pra­ ze. Na vydání také při spěli správci našich toků, státní podniky Povodí Labe, Odry, Ohře a Vltavy. Zarážející je však absence "domácího" správce­ Povodí Moravy. Inu ke změně firemního myšle­ ní a přístupu ke správě námi svěřených vodních toků zřejmě nestačí jen výměna na postu gene­ rálního řed i tele. Věřme tedy, že je pravdivé konstatování z úvod­ ního slova prof. Koháka k české verzi, že "bezo­ hledné poničení naší země není nezvratné. Je tře­ ba vůle, představivosti a ovšem zcela konkrétní představy - jak na to". A návod jak na to příruč­ ka Řeky pro život předkládá. To ostatní pak zá­ leží již jen na nás. předpokládat,

Jaroslav Hrabec

Kresba Jana StekUka

Ja n Dungel, Karel Hudec: Atlas ptáků České a Slovenské republiky. Academia, Praha, 200 I, 250 stran, z toho 118 barevných tabulí. Cena v Modrém knihkupectví v Brně 185 Kč. Autorům

i nakladatelství se podařilo stvořit neu­ krásnou a užitečnou příručku pro určo­ vání ptákú v terénu, která byla právem nomil]O­ vána v soutěži o nejkrásnčjší knihu roku. Karlu Hudcovi se na malém prostoru textové části po­ dařilo směstnat neuvěřitelné množství informa­ cí. U každého ze 436 ptačích druhů je uveden výskyt, charakterizován vzhled a hlavní určova­ cí znaky seřazené podle významu, popsán hlas a chování, uvedenaje početnost v ČR a v SR, po­ psáno je prostředí výskytu a hnízdo s uvedením počtu a velikosti vajec. Geografickou erudici pro­ kázal autoť při tvorbě mapek. Kombinací dvou barev - růžové a modrozelené (se dvěma odstí­ ny) dokázal u jednotlivých ptačích druhů odli­ šit oblasti hn ízdního rozšíření, zimního rozšíření i oblasti. kde se letní a zimní rozšíření překrývá. Pro uživatele je výhodné i to, že mapky zahrnují nejen území ČR a SR, ale i pi;lehlé oblasti všech sousedních státll. Roční prúběh ptačích aktivit (praVidelná přítomnost, přítomnost, zpěv, jiné hlasové projevy, stavba hnízda a vejce, mláďata) je zobrazen na přehledných diagramech. Pro orni­ tology začátečníky je v úvodní části knihy sesta­ ven velmi užitečný a přehledný třístránkový klíč k určování druhů podle prostředí. Originální ilustrace jsou dílem Jana Dungela. Do­ kázal skoro nemožné, neboť vytvořil nejen včrné a výstižné portréty jednotlivých ptačích druh ll, ale komponoval jednotlivé tabule jako svéhyt­ ná um ělecká díla. Portréty ptákll jsou zarámová­ ny v typických biotopech,jsou doplněny obrázky hnízd, vajec, často se na tabule kromč dospělých ptáků vešli i nedospělí a mladí, některé druhy jsou zobrazeny v "prostém" i "svatebním" ša ­ tu, v toku a při jiných charakteristických aktivi ­ tách. Přitom musel být Jan Dungel při výtvarném komponování obrazové části velmi ukázněný, ne­ boť na barevné tabule musel umístit všechny dru­ hy charakterizované na proti lehlé textové straně, Z hlediska uživatele příručky Je tento princip vel­ mi výhodný, pro výtvarníka obtížnč naplnitelný. Pro každého, kdo má rád přírodu je potěšením prohlížet si Dungelovy barevné tabule. Stará paní, která byla v knihkupectví, když jscm si Atlas ptáků kupoval, všimla si toho a koupila si ho také, protože chtěla vědět, jak se jmenují ti ptáci, co jí "lítají na krmítko", rozhodnč nebude zklamána. Všechny své ptačí strávníky bezpečně pozná a dozví se o nich spoustu informací. Huu ­ cůva Dungelúv Atlas ptáků nasadil hodně vyso­ ko laťku pro další populární a přitom vysoce od­ borné terénní přírodovědné příručky. Akademie věd České republiky, která vydání knihy podpoři­ la, může být s výsledkem více než spokojena. věřitelně

Antonín

Buček

RECENZE _______________________________________________ ~®~OO~~

Ekologická poradna

Nový stavební materiál ­ sláma Ludvík Mareš Je možné, že mnohým čtenářům bude znít nad­ pis absurdně, ale doufám, že se mi podaří v ná­ sledujících řádcích uvést vše na pravou míru. Nejprve se podíváme na slámu, jak ji všichni známe. Sláma je zbytek po sklizni obilí. Její využití je poměrně široké, nicméně stále po­ měrně neznámé. Běžně se sláma používá ja­ ko podestýlka nebo krmivo pro hospodářská zvířata, zahrádkáři ocení slámu jako vhodný mulč. nebo se může rozsekat a jednoduše za­ orat do pole, odkud vzešla. V poslední době se již objevuje také energetické využití v obec­ ních výtopnách na biomasu. Tyto výtopny mají speciálně uzpůsobené podavače a kotle na spa­ lování nejrůznějšího zemědělského odpadu, na kterém se významnou měrou podílí i obilná sláma. Nejméně známé a málo využívané je použití slámy jako stavebního materiálu. Zde se nabízejí slaměné došky. slaměné balíky jako svislý i vodorovný izolační materiál , lisované slaměné tepelně izolační desky nebo lisované desky použitelné na výrobu nábytku.

Sláma a ekologie

tinou. Dnes lze uvažovat spíše o izolaci stropu slaměnými balíky nebo izolaci podkroví izo­ lačními deskami z obilných vláken. Elegantním způsobem využití slámy je výro­ ba lisovaných desek. U nás jsou známé pod obchodním názvem STRAMIT. Lisováním obilné slámy za vysokého tlaku a teploty ve speciálním tvářeCÍm zařízení se sláma bez pou­ žití jiných přísad spojuje v kompaktní výrobek - ekopanel. Pro dosažení požadované povrcho­ vé úpravy se toto jádro polepí recyklovaným papírem. Oproti běžně používanému sádro­ kartonu mají desky výborné tepelně a zvuko­ vě izolační vlastnosti, dobrou pevnost i tvrdost a příčky z nich jsou samonosné. Takové desky je možné použít v běžné výstavbě bez jakého­ koli omezení. Extrémním případem slaměných desek lisova­ ných bez použití lepidlaje výroba prvků vzhle­ dově i vlastnostmi podobných dřevovláknitým deskám . Ty' lze pak použít na obklady, podhle­ dy i nábytek. Nejméně známé je ovšem použití lisovaných slaměných balíků jako hlavní stěnový prvek domu. Slaměný balík je sláma strojně slisova­ ná pod určitým tlakem do tvaru kvádru a ná­ sledně svázána dvěma až třemi provázky. Proč by se zrovna tento materiál měl používat na stavbu domu? Největší výhody slaměných ba­ líků plynou z jejich fyzikálních vlastností. Na

V zemědělství je potřeba slámy menší než je­ jí produkce, takže lze tento materiál považo­ vat za vedlejší produkt pěstování obilí a její zhodnocení je jednoznačná. i když skromná, podpora zemědělského sektoru. Ve srovnání ,jinými materiály je při výrobě slámy spotře­ bováno velmi málo fosilní energie, nepokraču­ je se v ničení i.ivotního prostředí otvíráním no­ vých dolů či lomů nutných na výrobu většiny stavebních prvků , sláma je na většině našeho území lokálně dostupmí. což podporuje lokální trh a nevyžaduje pohonné hmoty na velké do­ vozové vzdálenosti. Při dožití stavby lze slámu poměrnč snadno a ekologicky zlikvidovat.

Slaměný

Slaměný dům Největší předností slámy z hlediska ekologie je ovšem její izolační schopnost. Použijeme-li ji jako iL.olační materiál, lze očekávat energe­ tickou návratnost pouze nčkolik dní , to zname­ ná. že energie ušetřená rychle přesáhne energii vloženou do výroby. Z historických dob je známé využití slámy na doškové střechy. Tento způsob je již témčř za­ pomenut. Občas se objevují došky z rákosu, ale ze slámy již skutečnč velmi vzácně. proto­ že na výrobu slaměných došků je zapotřebí ko­ sit obilí ručnč nebo jinými vhodnými stroji, ale nikoliv kombajnem. A protože trvanlivost doš­ kové střechy je asi 30 let. byla v naprosté větši­ ně případů již dávno nahrazena taškovou kry­

~'(f~n\lDIlun®~

prvním místě je to především nízká tepelná vo­ divost. Nedá se určit přesně. protože je značně závislá na směru vláken, na aktuální vlhkosti a do jisté míry i na úrovni stlačení balíku, ale při b ližně má hodnotu _ == 0,045 až 0,06 WI (m.K) . Pro srovnání: polystyren má hodnotu tepelné vodivosti _ ::;; 0.03 až 0.04 WI(m. K) (nižší vodivost znamená lepší izolační schop­ nost) , má ovšem také 200x vyšší energetickou potřebu při výrobě a je více než IOOx dražší. Další velkou výhodou slaměných balíkll je je­ jich relativně dobrá únosnost, která dokonce umožňuje použít tento materiál přímo na vý­ stavbu nosných zdí jednopodlažního objektu. Samozřejmě, že se při tomto způsobu výstavby musí zároveň počítat s určitým sedáním (sni­ žováním výšky stěny) v průběhu prvních týd­ nů až měsíců a také se musí počítat s určitý­ mi komplikacemi z hlediska stability. nicménč tento samonosný systém se zejména ve Spoje­ ných státech používá a několik takových domů stojí v Nebrasce již více než sto let. Mnoho lidí jistě okamžitě namítne. jak je to s požární odolností a jestli se tam náhodou neuhnízdí hlodavci. Odpovím co možná nej­ stručněji. Požární odolnost byla zkoušena v USA a v Rakousku . V obou případech do­ sáhla oboustranně omítnutá slaměná stěna po­ žární odol nosti F90, tedy 90 minut trvá. než stěna prohoří do stavu, kdy neunese normo­ vé zatížení. Bčžný požadavek na nosné kon­ strukce rodinného domu je F60. Na hlodavce platí několik opatření : používat dobře vytluče­ nou slámu, silně slisované balíky a pečlivě stě­ nu "zavřít" do omítky. Takto upravená stčna by podle amerických zkušeností neměla hlodav­ ce nijak lákat.

Kresba Jalla Stekllka

sklad v Hostětíně

ZO ČSOP Veronica plánuje v příštím roce sta­ vět sklad na mošt pro moštárnu v Hostětíně. Protože se ve skladu nepočítá s vůbec žádným topením, je zapotřebí na stěny a strop zvolit vysoce izolační a zároveň levný materiál. To právě splňují slaměné balíky. které chceme po­ užít jako výplňový materiál do dřevěné nos­ né konstrukce. Jako experiment předcházejíCÍ tomuto projek­ tujsme letos na pozemku moštárny postavili ze slaměných balíků zahradní domek na usklad­ nění hospodářského nářadí. V tomto případč jsme zvolili balíky přímo jako nosný prvek . zato však nevyu7íváme tepelně izolační vlast­ nosti. Jako omítkovou směs jsme použili míst­ ní jílovitou hlínu smíchanou s pískem a řezan­ kou. Při stavbě jsme poznali řadu specifických vlastností, které je potřeba dodržovat velice přísně, například ochrana slámy před deštěm ve všech stadiích výstavby a jiné. Fotogalerii a podrobný popis projektu si můžete prohléd­ nout na webových stránkách www.vcronica.cz nebo v naší ekologické poradnč . •

EKOLOGICKÁ PORADNA

29

Kronika

O brazy pl né pohody? Opravdovou la h ůdku pro ctitele klasické české kraj inomalby připrav i lo letošní již 43. Výtvar­ né H lineeko pod názvem ,.Antonín Chiltussi a malíři Zelezných ho r" . Ve městě na pomezí Zďárských vrchů a Zelczných hor, v krajině, ve které prý kdysi sám Bedřich Smetana prohlásil dojatč. že tak krásné Cechy ještě neviděl, bylo možno o prát:dninách obdivovat originály čas­ to reprodukovaných obrazů nejen prvního čes­ kého následníka barbizonských plcnéristů A . Chiuussiho. ale i díla čtveřice slavných žáků Mařákova krajinářského ateliéru - Antonína Slavíčka. Františka Kavána, Bohuslava Dvo­ řáka a Otakara Lebedy a jejich následovníků Jindřicha Pruchy a Oldřicha Blažíčka. Všichni jmenovaní malíři spojili alespoň část svého života a díla s touto harmonickou, teh­ dy zcela zapadlou krajinou a podali jcdinečnou výpovčď o její duši. byť ncjvětší t: nich - A. Slavíček - na závěr svého pobytu v Kamenič­ kách se ..:drceně svěřil, že t:de nezmohl ani ti­ sící díl toho. co chtěl. Z včtšiny vystavovaného souboru více ncž 60 olejomaleb vytvořených v rozme7í let 1;878 (Chittussi) až 1944 (Blaží­ ček) vyzařovala pohoda a odvěký řád, třeba­ že se v nich často zmítala oblaka, ve vichru ohýbaly stromy a převalovala se sychravá ml­ ha. Tváří v tvář obrazům chtčlo se vejít do je­ jich prašných cest pod rozkvetlými mezemi, pít Slavíčkovu oblohu. roLptýlit ~c ve VZDU­ CHU DOMOVA,jak nazval jedno ze svých ra­ ných. leč vrcholných dčl F. Kaván. Ale protože právě zuřily ve velké části Cech povodnč, nebylo možno nevěnovat zvlášt­

ní pozornost zobrazeným vodním tokům. Ma lí ři vypovídají o tom, že na přelomu 19. a 20. s toletí ješ tě tek ly zdejší řeky Doubra­ va a C hrudimka se svým i p řítoky v přiroze­ ných korytech obklopenýc h loukami a pas­ tvinami, a m ě l y tak v kraji ně široký prostor pro divočení a rozli tí svých velkých vod. Při blízkém pohledu přek vapilo zejména rozměr­ né Kavánovo plátno "Zelezné hory od Zlaté­ ho potoka v Třemošnici" z roku 1895. Zná­ mý, často reprodukovaný obraz zalesněného hřbe tu Zeleznýeh hor mezi kl idnou letní ob­ lohou a pruhem zatravněné široké nivy s ka­ menitým korytem říčky patří v kontextu čes­ ké krajinomalby k těm nejpohodovějším. Přitom je naprosto zřejmé, že malíř zde za­ chytil široké povodňové kory to s nátržovými břehy, které vytvoři l a sotva deset kilometrů dlouhá říčka zřejmě o pět let dříve! Součas­ ně s Kavánem tehdy maloval týž motiv jeho spolužák z Mařákova krajinářského ateliéru B. Dvořák. Jeho zobrazení je ještě realistič­ tější, takže se dá po více než sto letech téměř beLpečně vyčíst, že ma l íři zachytili povodňo­ vá lada s do m inantním bodlákem křížatým, který se zde rozmohl díky se lekc i pastvou . Povodně tedy již dávno vstoupily jako při­ rozený krajinotvorný činitel i do české kľaji­ nomalby a nejen do české. Například i jeden z předních impreslolllstů Alfred Sisley již ľO­ ku 1876 v celé řadě děl vyjádřil své ohrome­ ní tehdejší velkou povodní na Seině, která mu - obdobně divoká - "stála modelem" i o čtr­ náct let později.

Želemé hory od Zlatého potoka v Třemoš/l ici. Fral/ti.vek Kaván, 1895

Jan Lacina

Kresha Rostislava Pospíšila

Antonínu

Bučkovi

k šedesátinám

Možná by se hodilo připojit k lOmu malý pohled - od člověka, který se věnoval na jiném ústavu CSAV minucióznějším problémúm na ­ ší přírody , Ale asi zcela společné názory na kra­ jmu jako na prostředí živých organismú včetnč člověka a na její promčny a vývoj nás svedly natrvalo dohromady. Bylo to nejen při soupisu "částí přírody vyžadujících zvláštní péče" v hr­ něnské aglomeraci,pk se v sedmdesátých letech pracovnč nazývala současná síi zvláštč c\mínč­ ných území na brněnském katastru, ale i při hle­ dání možností aktivní péče o krajinu, z nichž pak vyplynulo i vypracovávání teorie územních sy,­ témů ekologické stability krajiny. co;; bych vzdor všem námitkám a protivenstvím pova7.oval zale­ den z hlavních výsledků celoživotní spolupráce dvojice váLených pánů Bučka a Laciny a pro na­ ši přírodu postupnč snad vúbec za .Iedcn z nejdLI­ lcžitějŠích. Dodnes si dovolím litovat nehlahé­ ho konce Geografického ústavu Akademie včd. v němž oba pánové. ctitelé Zlatníka. s včdou o 7i ­ votním prostředí začínali. I když ani dnes by asi scientometricky pan kolega Buček neuspčl: puh­ likace původních vědeckých sdčlení v impakto­ vaných časopIsech mu nikdy nebyla vlastní. To nevyplývá asi jen z geografické védy jako přede­ vším lokálně Čl regionálně významlTé, ale i I . ne­ úřední povahy pana Bučka samotného: i nepuh­ likované zprávy píše nepříliš rúd (o termínech dodání rukopisú článkll ai si napíše pan redaktor sám). A tak přechod na Mendelovu t:cmčdčlskoll a lesnickou univerzitu po rozpadu bývalého GÚ sice neprospčl vědě. ale prospčl asi mnoha žáklllll a diplomantúm. které tam učí. Ov~cm i tam do­ hnat ho k takové zbytečnosti. jako je např. hahi­ litační práce, je úkol patrně nadlidský. Přeji mll však, aby jeho žáci na nčho vzpomínali jako na "svého palla Bučka", tak jak pánové BUl:ek a La­ cina vzpomínají na "svého profesora Zlatníka" , zvenčí

Karel Hudcc

30

KRONIKA _

_ _ _ _ _ _ _ __ _ _ _ _ __ _ _ _ _ __

_ _ vf9ll'UDnnD®2!l

Vzpomínka na Miloše Spurného Je tomu už bezmála čtyřicet let. kdy jsme cho­ dívali do jedné výkladní skřínč uprostřed ruš­ ného Brna obdivovat rozměrné fotografie roz­ manitých moravských krajin . Překvapovaly nús jak svou výtvarnou hodnotou, tak pravdi­ vou výpovčdí. Brali jsme je jako výzvu k zod­ povědnosti za krajiny našeho žití. Jejich auto­ ry byli členové skupiny Regionální krajinářské ťotogratie (REKRAFO) . zejména její iniciátor RNDr. Miloš Spurný, výrazná osobnost vědec­ kého i kulturního života v Brně. V prúběhu se­ dmdesútých let nás pak přesvčdčil o tom, že svou jcdinečnou schopnost vytvářet umělcc­ ký dokument o krajině dovede uplatnit i ve fil­ mu. Zejména nostalgicky laděný film ,.Sbohem staré řeky" o drastických vodohospodářských úpl:avách na jižní Moravě (1973) nás uchvátil. Spurného filmy zústaly bohužel kdesI v zaprá­ šených akadcmických archivech. Jeho fotogra­ fie rádi otiskujeme ve Veronice dodnes a výběr z nich jsme uspořádali do knížky "Moravské krajiny Miloše Spurného". kterou Veron ica vy­ dala v roce 1994. S fotografickou a filmovou tvorbou Miloše Spur­ ného úzce souvisejí i jeho jadľllé texty, publiko­ vané v rúzných odborných i popu lúrně vědeckých časopisech. Proto si připomínáme jeho nedožité osmdesútiny (nať. 12. 10. 1922 v Brně) i jednou L jeho podnětných úvah .

.Jan Lacina

Igor Míchal

sko nčil

toulání po

životě

Dne 4. srpna letošního roku zemřel Igor Míchal , vzděláním lesní inženýr, povoláním územní plá­ novač, odboľllou činností krajinný ekolog, srd­ cem ochránce přírody a krajiny, výtečný fotograf, milovník lidových písní a tanclI a především dob­ rý člověk. Rozsahcm odboľllé činnosti a šířkou kultuľllího rozhledu byl příkladem opravdového vzdělance a myslitele, s přemýšlivým zanícením usilovalo poznání zákonitostí života v přírodní i v kulturní krajině. Měl výjimečnou schopnost svébytně formulovat promy šleně koncepční dí­ la o vztahu člověka a krajiny a s lu čovat v nich poznatky rllzných oborů včdy i techniky s pří­ stupem zaníceného znalcc kul tu ry. Ještč stačil zkorigovat rukopis rozhovoru, který s ním k je­ ho letošním sedmdesátým narozeninám připravi­ la Věra Pospíšilíková pro minulé číslo Vcroniky, ale vydání se již nedočkal. V červenci stihl napl­ nit předsevzetí , že letošní léto chce "méně praco­ vat a více se toulat", navštívil milované Sloven­ sko a po vÍCe než třiceti letech I':IlOVU fotografoval rezervace Badínský prales a Kašivúrovú. Zákeř­ ná nemoc ho přepadla na dovolcné v domku u le­ sa v dlt Včľll č známém údolí na Českomoravské vrchovi n č, z plánované srpn ové cesty do pralesú Zakarpatské Ukrajiny už zltsta lo jen vízum v pa­ se. V tiskárně leží korekt ury tex tu rozsáhl é mo­ nografie o krajinném n\zu, jejíž pří pravč se věn o­ va l v posledních letech . ZLII'očil v ní celoživotní cílevědomé toulání krajinou a přemýšlení o to m, jak j i uspořádat tak, aby byla o pravdu krajinou domova. Zůstává po něm úctyhodné dí lo a zltstá­ vá také trvale zapsán jako dobrý člověk v myslích všech lidí. kteří ho znali.

Skutečná krajina je báječn)í a nevyčerpatel­ ný zdroj prožitků. Stávajícími fotochemid:ými postupy se nám však podaří zachytit vždy jen slabý odlesk primámího opojení. Lze vůbec dostat fotografickým způsobem do obrazu krásu kraj iny? Lze podat snímkem očividn:~ chikaz, že tato či ona krajina je slav­ ná, krásná a žeje třeba ji učinit nesmrtelnou? A musí být vědecká, dokumentární fotografie nev.Vtvarná, bez investice, bez lidského vkla­ du poezie a emocí? Musí být taková, jde-li

o snímky velkých krajilln.\'ch Ce/k/I, tedy slió­ tého systému s mnohostí lI1o~I!)'ch intl'rprl'tot­ nícll úrovní? Je vědecké v IOII/to pNp{{(h~ ./ell to, co je měřitelné a popsané "1'6 N.I'el a geo­ metrie? Estetika je přece také I'ědl/l obrJl: Vlili , jsou to kaciřské v.vzvy a 1II0hou otel'írat hrá­ ny všenZLI vrtkavému subjektivi.\·/I/II, libm'liIi a pavědě. Miloš S/JIl ni)', /981

Za Evženem Wohlgemuthem

biologie) ČSAV v Brně. Po roce 1990 pak praco­ val na různých ekologických pracovištích v Brnč , než mu náhlá mozková příhoda zabnínila na dlou­ hou dobu v pníci. I v invalidním dllchodu však s postupujícím 71epšováním zdravotního stavu nepřestával s činností, bohužel však druhá ataka zjara 2002 vedla k náhlému konci. l~lkic skonči­ la nejen jeho odborná činnost, ale i hluboké zá­ jmy a zkušenosti v akvaristice. esperantu i brid'i. A při svéráznosti své povahy hyl ochoten sehrát i nezapomenutelnou roli zahraničního experta ve veronickém Akademickém Insitním divadel ­ ním souboru. Ale nezapomeneme ho i jako ex­ perta skutečného. Karel Hudec

Parte ve schránce nemúže říci o mnoho víc, než že v pondělí 15. července 2002 zemřel náhle ve věku nedožitých 55 let RNDr. Evžen Wohlge­ muth, CSc. Ani to, že Evžen byl dlouholetým členem redakční rady Veroniky, že do časopi­ su také často přispíval zejména drobnými člán ­ ky o brněnské přírodě. Byly to především články o malých vodách a jejich drobných obyvatelích. kterých byl velkým znalcem. Vystudoval totiž na Přírodovědecké fakultě MU zoologii a speci­ álně hydrobiologii, ve které pokračoval v ichtyo­ logickém oddělení Ústavu pro výzkum obratlov­ ců (pozdějším Ústavu systematické a ekologické

Žně u Bystrce zachytil Milo,;i Sl'Il nI."

v roce 1955

redakce Při svých toulkách Igor Míchalllavštívilllěko ­ likrállaké NPR Habnlvecká Bučill a

~'U~n
KRONIKA

31

Letní kurz v Hostětíně Také o letošních prázdninách (8 .- 19. 7. 2002) uspořádala Veronica tradiční vzdělávací a pra­ covní kurz v Bílých Karpatech. Ú častníci kurzu se během pobytu podrobně seznámili s jednolli­ vými projekty. které Veronica v CHKO a Biosfé­ rické rezervaci Bílé Karpaty realizuje (zpracová­ ní místních odrůd ovoce sušením a moštováním, hospodaření s energií v obci - výtopna na bio­ masu a instalace slunečních kolektorů. kořeno ­ vá čistírna odpadních vod. budování Centra pro podporu modelových ekologických projektů pro venkov). Účastníci také významně přiložili ruku k dílu, zejména při kosení bělokarpatskýc h luk na strmých stráních, při sušení a úklidu sena a ta­ ké při stavbě zahradního domku na uskladnění hospodářského nářadí z netradičního stavebního materiálu - ze slaměných balíků (více informací o stavbě si můžete přečíst v rubrice Ekologická poradna). Kurzu se v průbčhu čtrnácti dnů z(Jča t­ nilo téměř čtyřicet účastníků a my jim za vykona­ nou práci a pomoc ještě jednou děkujeme.

Sárka Stefanová Účastníci kunu si mohli vyzkoušet stavění z netradičIIl710 materiálu - slaměných halíkIl. Foto Ra­ dim Maclul

Představujeme Česká společnost

entomologická

Česká společnost entomologická bude zane­ dlouho (9. března 2004) slavit sté výročí své­ ho založení, a patří tedy k nejstarším biologic­ kým společnostem nejenom v českém kulturním prostředí. nýbrž - jako společnost rozvíjející na­ uku o hmyzu - entomologii - k nejstarším svého druhu na evropském kontinentu. K založení spo­ lečnosti jistě přispělo, že se v entomologii La ča­ ly prosazovat velké osobnosti, dnes už uznávaní klasikové světové entomologie - zejména dr. Jin­ dřich Uzel, profesor České techniky v Praze a za­ kladatel svčtové thysanopterologie (nauky o třás­ něnkách - jedné z nejmenších skupin hmyzu co do jeho velikosti), Brňan dr. Leopold Melichar, lékař a ministerský rada ve Vídni, klasik světo­ vé homopterologie (nauky o stejnokřídlém hmy­ zu - zejména o cikádách) atd. Bylo už jen otáz­ kou času, kdy se najde osobnost. která tomuto úsilí dá výraz celospolečenský. Stal se jím - jak jinak, "kantor", gymnaziální profesor na karlín­ ském gymnáziu v Praze - František Klapálek, spoluzakladatel světové trichopterologie (nauky o chrostících). Klapálkovou trvalou zásluhou jc však také jeho český překlad Darwinova díla, kte­ ré tak zpřístupnil široké české veřejnosti. Po je­ ho boku stála další vpravdč renesanční osobnost tehdejšího českého, ale již také svčtového evoluč­ ního myšlení - významný biolog a tvůrce české filoLofie přírodních věd (která v současnosti zno­

32

vu prodělává dlouho politicky záměrně brzděný vývoj)- dr. Emanuel RádI. Nedílnou součástí tohoto zakladatelského činu bylo také založe­ ní Časopisu České společnosti entomologické (Acta Societatis Entomologicae Bohemiae), kte­ rý přes četné peripetie a existenční ohrožení ze­ jména za druhé světové války a po ní za obou to­ talitních režimů nejenom přežil, nýbrž vešel do dějin světové entomologie zvláště svou neuvěři­ telnou kontinuitou, když proslul v zahraničních kruzích jako "Casopis". Po založení Českoslo­ venské republiky - s krátkým přerušením za I. světové války - až do rozpadu polistopadového Československa existovala společnost (i s časo­ pisem) jako Československá společnost entomo­ logická - dnes tedy Česká společnost entomolo­ gická. Mezitím však proslulý "Casopis" bohužel zanikl. Zpočátku totiž jediné odborné i materiál­ ní zajištění tohoto periodika jeho převzetím bý­ valým Entomologickým ústavem ČSAV se po ro­ ce 1989 stávalo neudržitelným hlavně finančně, ač se časopis propracoval (dokonce ještě za tota­ litního režimu) v přední evropské entomologic­ ké periodikum především proťesionalizací toho­ to oboru. Když se nakonec ukázalo, že se bez mezinárodní, zejména finační podpory neudrží, rozhodlo se jeho vedení také pro změnu jeho ná­ zvu - European Journal of Entomology - který s úspěchem vydává Entomologický ústav České akademie věd v Českých Budějovicích . Zacho­ val si však ročníkovou a tím i bibliografickou kontinuitu se svým předchůdcem, jak se uvádí v tiráži. Tím se na druhé straně otevřel prostor dalšímu entomologickému periodiku, které pod názvem "Klapalekiana" vychází péčí této společ­

nosti jako pokračování jejích dřívčjších "Zpráv" a je věnováno převážně entomoťaunistice a sys­ tematice. Bez nadsázky lze říci, že Češi patří k "nejento­ mologičtějším" národům na světě. S obnovou sa­ mostatné České republiky se otevřely rozmachu naší entomologie (z původních sotva šedesáti č le­ nů vzrostl jejich počet na více než dva tisíce včct­ ně patnácti zahraničních a desítky čestných) dří­ ve těžko představitelné možnosti sbírat hmyz jak jednotlivci, tak i malými expediccmi také na ji­ ných kontinentech, přičemž nejvíce přitahují po­ chopitelně tčžko přístupné lokality v tropech. Při stávající nemožnosti byť jen odhadnout počet dru­ hů hmyzu Uisté je, že jsou jich miliony a deci­ mací zejména tropického deštného lesa tisíce za­ niknou dříve, než budou objeveny) otevírají se naší entomologii. ale také entomofiziologii, cn­ tomoendokrinologii ajiným oborllm studia hmy­ zu nové možnosti. Doufejme, že po další generaci českých klasiků entomologie (např. objev myce­ tomů profesorem Karlem Šulcem, objev tzv. pa­ per-factoru dr. Karlem Slámou atd .) se dočkúmc dalších objevů, které nepřetržitč budou obohaco­ vat poznávání hmyzu ve světovém mčřítku. Dalibor Povolný

Vít Slíva (* ll. ledna 1951 II Hradci tl Opa­ vy). Vydal sbírky: Nepokoj hodin (Blok 1984), SOfa no kokoro (soukromá edice M. S. Halase Horehmll, 1987), Černé písmo (Blok, 1990), Volské oko (HaSl, 1997), Tancc v pochované base (HaSl, 1998) a další.

-pl­

KRONIKA/PŘEDSTAVUJEME ......._ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ ~u9n~Dnun®~