Teoretická část diplomové práce DŮVĚRYHODNÝ VZTAH
Barbora Kleinhamplová Ateliér intermediální tvorby 3 2014
1
POPIS PROJEKTU Dlouhodobě mě zajímá paradoxní vztah mezi navzájem si zdánlivě odporující logikou světa umění a ekonomie. Ve zjednodušeném schématu si lze představit na jedné straně imaginaci a iracionální pudy, na druhé exaktnost, logiku, rozum. V konfrontaci obou sfér se však propast mezi nimi náhle zdá méně nepřekonatelná, ekonomie se stává iracionální a umění je od ekonomie neoddělitelné. Má diplomová práce se odvíjí od konfrontace těchto zdánlivě nesouvisejících disciplín, racionality a ezoteričnosti. Konkrétně se jedná o volnou rekonstrukci kurzů neurolingvistického programování (NLP), typu koučinku užívaného především pro školení manažerů. Je však populární i v dalších oblastech mezilidské komunikace, v nichž hraje společenský úspěch důležitou roli.
Pro rekonstrukci kurzu jsem zvolila konkrétní prostor konferenční místnosti v pátém patře Veletržního paláce. Jedná se o prostor pro veřejnost běžně nepřístupný, kde se odehrává většina jednání souvisejících s chodem instituce. Divákovi je během performance umožněn voyerský pohled do situace přes prosklenou stěnu, která sousedí s chodbou. Místnost je uzavřena, podobná jakémusi akváriu. Situaci divák pozoruje pouze z chodby, neslyší, o čem je uvnitř řeč. Přístupná mu je tedy pouze redukovaná informace. Uvnitř konferenční místnosti se spolu s podnikateli, manažery, právníky a ekonomy, kteří by potenciálně mohli být skutečnými zájemci o kurz, nachází skupina performerů, kteří demonstrují konkrétní praktiky. Uvnitř konferenční místnosti je tedy ještě jakési vnitřní publikum, které je součástí scény. Kompozice kopíruje charakter kurzů, které apropriuje. Je doplněná o charakteristické rekvizity, jako je flipchart a projektor. Přidaným choreografickým prvkem je motiv džungle, v podobě shluku gigantických rostlin, shromážděných z chodeb budovy v jednom rohu místnosti. Nepřehledná skrumáž rostlin reprezentuje nevědomí tak, jak jej chápal Sigmund Freud, jako sféru iracionálních a společensky nepřijatelných pudů. FORMA Formátem díla je “site-specific performance” s následným přesahem do videozáznamu. Během obhajoby diplomové práce a vernisáže ve Veletržním domě prezentuji samostatně pouze performance, následně pak videozáznam. Videozáznam by však měl být schopen fungovat autonomně, jako samostatné dílo. Nejedná se o apropriaci existujícího uměleckého díla - pracuji s choreografickými prvky vycházejícími z nalezených videozáznamů na Youtube, které volně řadím za sebe a tak vzniká výsledný celek. Název “Důvěryhodný vztah” je převzat z reklamy na jeden z kurzů. 2
Performativní a cheografická složka celé práce odkazuje k dílům Tino Seghala, který rozšířil pojmový aparát současného umění o termín“constructed situation”, jímž definuje svou tvorbu. Jeho stavebním materiálem je lidský hlas, jazyk, pohyb a komunikace, zakládá si na tom, že nevytváří materiální objekty. Jeho díla jsou choreograficky pojatá představení, která se odehrávají v muzeích a galeriích a která používá „herce“, kterým říká interpreti. Výsledné umělecké dílo je konstruovanou situací, která vyvstává mezi diváky a interprety. Spojení performance a videa využívají i další autoři, například americká umělkyně Emily Roysdon, která pracuje s hromadnou performance s přesahem do videozáznamu, jenž se také stává samostatným uměleckým dílem. Podobně můžeme zmínit třeba performance, které rakouská autorka Tanja Widmann konstruuje přímo pro kameru a jediným výstupem je pak videozáznam. Určitou blízkost lze vytušit i v konstruovaných situacích Jiřího Skály nazvaných Konfrontační čtení, v nichž živí aktéři čtou předpřipravené texty o objektech. Skála však s účastníky během videozáznamu manipuluje stejně jako s předměty, o kterých je řeč. Vyvstává tu problém etiky manipulativního vztahu umělce a účastníka performance („interpreta“). V obecnějším smyslu se jedná i o ústřední problematiku samotného umění – vztahu umělce a diváka.
OBSAH Celá práce vychází z výzkumu různých okruhů témat, které v důsledku vykrystalizovaly ve vystavenou práci a jež se týkají dějin ezoterického myšlení právě na pozadí politických a ekonomických souvislostí. Základní předmět mého výzkumu představoval tzv. animální magnetismus, který v 18. století objevil švýcarský lékař Franz Anton Mesmer. Jde o sílu, jež podle něj vyplňovala celý vesmír a mohla mít léčebné účinky. Pomocí ní pak vyvinul speciální techniku, kterou nazval “mesmerismus”. Poprvé tuto metodu využil k léčbě hysterické pacientky Franzisky Österlinové, na kterou přikládal magnety. Později objevil, že stejného efektu dosáhne, bude-li k různým částem těla přikládat pouze ruce. “Pacientka cítila v celém těle tajemné proudění a po léčbě se cítila uvolněná.” Mesmerova léčebná technika se stala velice populární především u vídeňské vyšší třídy. Jeho žáci ji dále rozvíjeli a navozovali u svých pacientů hypnotické stavy. Právě v době romantismu, kdy se mesmerismus rozšířil, došlo k jeho proniknutí do jazyka politiky. V časech Velké francouzské revoluce byl mesmerismus využíván ke kritice politických oponentů. Radikálové vinili mocenské elity, že k „oblbování“ lidí využívají právě animálního magnetismu. Ve svých přednáškách namířených proti tehdejší vládě prohlásil anglický básník Samuel Taylor Coleridge: „William Pitt, ten vynikající expert na animální magnetismus, záludně působí na nemocnou fantazii Angličanů... náš národ uvrhl v horečnatý spánek, přivedl jej do krize, a to tak, 3
že se nyní možná zmítá ve smrtelných křečích!“1 Vyvstává zde zřejmá dvojznačnost mesmerismu, která se stala předmětem mého zájmu. Mesmerismus, který od počátku jevil silné známky šarlatánství, zůstal na dlouhá léta nástrojem v rukou esoterických léčitelů. Až do té doby, kdy byl jeho potenciál přezkoumán a znovu objeven pro nový kontext. Stal se jednou z vyučovaných technik v rámci koučinkových NLP kurzů, které radí, jak navodit pocit důvěryhodného vztahu, díky němuž je klient schopen ovládnout komunikační strategie a dosáhnout pozice manipulátora. Inspiračním zdrojem se pro mne stala postava italského mesmeristy, lektora kurzů NLP a autora mnoha publikací zaměřených na toto téma, Marca Pareta, který slaví uspěchy především v Itálii a ve Francii. Paret zavedl nový termín “hypnotic fascination”. Jedná se o speciální techniku upravenou tak, aby co nejlépe umožňovala zacházet se subjektem jako s objektem. Paret využívá metodu agresivního zírání, kdy nespouští ze subjektu po celou dobu oči. Za běžně tolerovanou délku pohledu jsou akceptovány maximálně 3 sekundy, při delším očním kontakt roste napětí a v případě, že dotyčný ovládá potřebné strategie, může dojít k uvedení jedince do tranzu pouhým upřeným pohledem. Metodu pak spojuje s fyzickými indukcemi, za využití animálního magnetismu ve spojení s verbálními pokyny, i když je možné ji uplatnit i nonverbálně. Dialog se tak zredukoval na akt demonstrace moci rezonující s politickými a společenskými zájmy jedince. Lidé se s pomocí této techniky na jedné straně proměňují v manipulátory a na druhé straně v objekty. Je s nimi zacházeno jako s věcí. Při mém výzkumu mne nejvíce zaujalo, jak na jedné straně pronikal ezoterický jazyk do oblasti politiky a businessu, a na druhé straně se i samotní kanoničtí ekonomové, kteří doslova postavili základní kameny dnešního ekonomického uspořádání, (iracionálními) lidskými pudy ve svém díle zabývali. Sám otec ekonomie Adam Smith ve své Teorii mravních citů například napsal: “Zdá se, že touha, aby nám lidé věřili, touha přesvědčit jiné lidi, vést a řídit je, je jednou z nejsilnějších mezi našimi přirozenými tužbami.”2 I sledování vlastního zájmu, což je podle Smithe nejsilnější pud člověka, je takovou touhou. Zatímco Smith považoval egoismus za pnutí, jež je ve svém důsledku pozitivní, jelikož podmiňuje funkční uspořádání společnosti, John Manyard Keynes, který se vůči myšlení svého o dvě stě let staršího předchůdce ostře vymezoval, tak jednoznačně kladně lidské pudy nevnímal. I podle něj v ekonomice působí mocné psychologické síly, které nazval “animal spirits”3, živočišné pudy.
1
Fulford, Tim. "Conducting and Vital Fluid: The Politics and Poetics of Mesmerism in the 1790s". Studies in Romanticism 43 (1): 57–78. 2 Adam Smith. Teorie mravních citů. 7.4.25.
4
Keynes tato pnutí spojuje především s psychologií investic a spekulací a vystihuje tak specifika ekonomických bublin a depresí. Podle některých teoretiků jsou “animal spirits” jednou z hlavních příčin současné krize. Výše zmíněný termín animální magnetismus má k těmto úvahám pozoruhodně blízko. Nevědomé pudy, kterým se vyplatí vládnout, lze proto nahlížet jako ekonomický koncept. Na druhé straně je úvaha o fungování moci v tržním systému zároveň analogií k uměleckému provozu, uměleckým institucím a vztahu umělce a diváka. Na všech úrovních se i zde objevuje touha ovládnout situaci, aspoň na krátký moment. Důvěryhodný vztah se, za využití prostředků současného výtvarného umění, pokouší tyto procesy vystihnout a představit divákovi. Jako živou performance jej bude možné vidět během vernisáže výstavy diplomových prací ve Veletržním paláci. Po zbytek výstavy bude k vidění videozáznam performance.
11/5/2014 v Praze
3
John Maynard Keynes. The General Theory of Employment, Interest and Money
5
