1
1.11. 2015 1. čtení: Mt 19, 1-12 Píseň: S278 – Přijď již, přijď Duchu stvořiteli Základ kázání: Mal 2, 9-17 Milé sestry, milí bratři, asi jste také již mnohokrát zaslechli, že Čechách posledních dvacet let raketově přibývají rozvody, a že to takhle dříve nebývalo. Že rozvod býval ekonomický a společenský problém pro matku-samoživitelku. Bible však historicky, sociologicky i teologicky dokládá, že nejde o žádné novoty. Rozvodů, ve starověku „rozluk“, bývalo vždycky hodně – a vždycky mnohem víc, než kolik jich bylo z přijatelných důvodů. V Israeli dokonce stačilo, aby muž shledal na ženě něco „odporného“, „nějakou mrzkost“, „něco, co mu nevyhovuje“ a mohl ji napsat rozlukový lístek (Dt 24, 1-3). A pozor, to se vztahuje pouze na ty, kdo byli Hospodinu alespoň trochu věrní! Jiní mohli ženou z domu prostě vyhodit, a ta nezmohla takřka nic. Obtížnost rozvodu pro ženu v rovině ekonomické, vztahové i sociální se dodnes změnila pramálo – pro ženy i muže. Pro matku-samoživitelku je situace trošku jiná jen tehdy, platí-li otec alimenty. Což stejně na dobrou výchovu zdaleka nestačí. Nebo na čas trávený jako rodina. Nebo na pokojný život matky či dětí. Z dnešního textu, ale také z prvního čtení, zřejmé, že Hospodinu se taková praxe partnerských vztahů nelíbila a nelíbí. Ne snad, že by rozluka či rozvod nastat nesměly za žádných okolností – ale nikdy neměly být vlastně běžnou praxí. Měly a mají být řešením krajním, vymezeným pro krajní situace třeba domácího násilí.
2
A tak není náhoda, že po tvrdém slovu kněžím – elitě národa – si bere Boží posel na mušku rodinu. Nejen proto, že rodina je základ státu, ale protože rodina je základ lidského života. Ježíš to říká moc hezky: „Někdo je od narození nezpůsobilý k životu v manželství, někteří byli učiněni nezpůsobilými druhými lidmi.“ Krom jiných vlivů je právě rodina prvním, a bohužel také často posledním, místem, kde se člověk učí partnerském vztahu. Odkud přebírá obvyklé vzorce chování nejen pro partnerské vztahy. To dokládá i moderní psychologie a sociologie, jakkoli to znal už člověk starověku. A tak se Malachiáš opírá do manželů. Ve starověku samozřejmě jen do mužů, ženy tehdy rozlukový list napsat nemohly. Dnes platí toto slovo i ženám, samozřejmě, když mohou také žádat o rozvod. A když jsou to ve srovnatelném procentu také ony, kdo podvádí své manžely. Nakonec v nezanedbatelném procentu je to žena, kdo v manželství týrá muže – tomu pak často nevěří ani policisté. K sociologii a psychologii přidejme ještě jazykovou drobnost: V ekumenickém překladu je v. 16 zformulován podle přidaného slova „každý“, jak jsme to i slyšeli. Toto slovo však v původním hebrejském textu není, a kdo nahlíží do kralického překladu vidí 16. verš v úplně jiném světle: „… manželce mladosti své nečiňte nevěrně, protože v nenávisti má propouštění, praví Hospodin, Bůh Izraelský.“ K rozvodům nelze zaujímat absolutní postoj, pokud nechci být svévolný sudič a odsuzovat lidi k soužití s násilníkem, alkoholičkou nebo s partnerem, který manželku prodává jako prostitutku. A Bible k absolutnímu postoji nenábádá, jakkoli se ten nepodložený ekumenický překlad takovým zdá být. Ani Hospodin sám či v Kristu nezastává absolutní postoj vůči rozluce: I Ježíš udělal výjimku v případě cizoložství. Katolická církev až do zhruba předminulého týdne zastávala zcela absolutní postoj nepřijatelnosti rozvodů. Následkem čehož mohl ke svatému přijímání snadněji přistoupit kající se několikanásobný vrah, než rozvedený partner – i když byl obětí a kál se sebevíc. Je dobře, že
3
katolická církev tento postoj změnila, jakkoli to byl právě tento absolutní postoj, který udržel tolik manželství pohromadě od pozdního středověku až do moderní doby. Je však otázkou, za jakou cenu se jí tak dařilo. Avšak i když je rozvod jediným únosným řešením, právě třeba v případech domacího násilí jakéhokoli druhu, nemá z něj Hospodin žádnou radost. Proto praví: „Střezte svého ducha, nejednejte věrolomně!“ Já dodám: Střezme také srdce a další části lidského bytí a těla, nejednejme věrolomně! Vždyť jak snadno si člověk před sebou obhájí nevěru či rozvod právě zamilovaností, touhou a chutí. „Srdce mi prostě to a to říká, tak ho musím následovat…“ Hospodin však říká: Ne. Jednou jsi dal a jednou jsi dala své slovo, sepsali jste manželskou smlouvu, tak nejednej věrolomně. A pojďme hlouběji, k podstatnější události pro manželství, než je samotná svatba a podepsání smlouvy: Střez svého ducha, už když si partnera vybíráš. Nepodléhej svým dojmům, emocím. Nevstupuj do manželství s tím, že partnera zachráníš, že partnerku změníš. Dokonce do něj nevstupuj ani jen proto, že druhého hrozně miluješ – za deset, dvacet, padesát let bude ledacos odlišně, včetně emocionálního prožívání lásky. A tím odlišnějšího, čím méně druhého znáš. Střez se vstoupit do manželství bez dobrého rozmyslu! Právě taková končí třeba i jen pár hodin po svatbě. Copak nemáme všichni jednoho Otce? Copak mně i tebe nestvořil jeden a ten samý Bůh? Máme a stvořil! A tak je nutno konfrontovat svůj partnerský vztah s Hospodinem. Ještě před manželstvím, i během něj. Ne proto, že by Bůh spojoval manželství – to je rozhodnutí lidí a je stvrzeno jen dalšími lidmi, ať už farářem nebo úředníkem. A Hospodin jistě nad nejednou svatbou lomil rukama. Konfrontovat partnerský vztah s Bohem totiž nutí nahlížet ho v širší perspektivě – časové, majetkové, situační. Umožňuje promyslet, jak zvládneme např. smíšené manželství, kdy jsou partneři odlišného vyznání. Vždyť i to řešil už Malachiáš před dvěma a půl tisíci lety (v.11).
4
Člověk má možnost žít v partnerském svazku, protože ho každý z nás potřebuje. A navíc je takový život krásnější a snazší, pokud se partnerství aspoň trochu povede. Což se netýká jen partnerství heterosexuálních. Copak homosexuály stvořil jiný Bůh? Mají jiného Otce? Copak homosexuál netouží po mezilidské lásce, přijetí, podpoře, porozumění a vztahu, který by ho nesl celý život? Žít s člověkem, který mě zná i v nejintimnější sféře a i s tou mě přijímá, to je velké požehnání. Žít s člověkem, který mě dobře zná a zároveň mě dokáže nejen podporovat, ale také na mě čas od času zatlačit, abych byl lepším člověkem – to už je skoro zázrak. Bohužel jen málokterému páru se daří kloubit přijetí a podporu se společnou prací na vztahu a na vlastních osobnostech. Pro křesťana by mělo být partnerství o něco snazší, neboť křesťan si je vědom ještě třetí osoby v tomto vztahu – Hospodina. Právě toho Otce a Stvořitele. Tak mají křesťanští partneři možnost se spolu modlit, zpívat, číst Písmo. A zejména společná modlitba tichá i hlasitá partnerství velmi posiluje. Společný zpěv ho může naopak trochu ohrozit, pokud nejsou partneři hudebně zrovna nadaní. Partneři-křesťani také žijí v širším společenství nějaké sboru – a tak mají před očima jiné příklady a možnosti. Také se mohou srovnávat mezigeneračně, čerpat trpělivost, naději, radost. Rodiny mimo církve velmi trpí právě nedostatkem běžného, pravidelného a někdy až nevyhnutelného setkávání s jinými páry a rodinami. Hospodinovo tvrdé slovo proti rozvodům, jež však není slovem absolutně zavrhujícím rozluku, je zejména Hospodinovo jasné „ano“ partnerským vztahům a svazkům. Bůh vždy byl a je pro partnerský svazek – „lépe je dvěma než jednomu“. Říká mu své veliké a mocné „ano“, podporuje ho svou mocí i milostí. A proto má člověk setrvávat ve věrnosti, „nechovat se věrolomně vůči ženě svého mládí.“ Ne hlavně z praktických důvodů. Když si však člověk vybere partnera nemoudře, ba dokonce špatně, Bůh naší svobodné volbě bránit nebude. Ale i v takovém vztahu Bůh bude a je přítomen, bude ho podporovat a zápasit o
5
pokoj a společný život všech zúčastněných. Stejně jako brání právo těch, kdo to nejen v partnerském vztahu potřebují. Amen. Píseň: S286 – Rok za rokem
