Tendence tradičních médií v důsledku expanze nových ICT

Filozofická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci Katedra ţurnalistiky

Tendence tradičních médií v důsledku expanze nových ICT Magisterská diplomová práce

Bc. Lucie LAJPERTOVÁ

Vedoucí práce: Mgr. Marek LAPČÍK, Ph.D.

Olomouc 2015

Obsah PROHLÁŠENÍ PODĚKOVÁNÍ ABSTRAKT KLÍČOVÁ SLOVA ABSTRACT KEYWORDS

4 5 6 6 6 6

ÚVOD

7

TEORETICKÁ ČÁST

11

1. MÉDIA 1.1. TRADIČNÍ MÉDIA A NOVÁ MÉDIA 1.2. INFORMAČNÍ A KOMUNIKAČNÍ TECHNOLOGIE 1.3. ROZVOJ MÉDIÍ: KOŘENY POJETÍ MÉDIÍ (MCQUAIL, 2007) 1.4. ZMĚNY V MÉDIÍCH 1.4.1. Technologický determinismus 1.4.2. Harold Innis a jeho proces změny 1.4.3. McLuhanova Gutenbergova galaxie 1.4.4. Změny v komunikaci u DeFleura a Ball-Rokeachové 1.4.5. Změny v komunikaci a ICT 1.5. UŢÍVÁNÍ MÉDIÍ 1.5.1. Funkce médií, účinky médií, aktivní a pasivní publikum 1.5.2. Teorie uţití a uspokojení 1.5.3. Ontologické bezpečí 1.6. GLOBALIZACE MÉDIÍ A TECHNICKÉ PROMĚNY MEDIÁLNÍ KOMUNIKACE 1.6.1. Globalizace médií 1.6.2. Technické proměny mediální komunikace: internet a média 2. DOSAVADNÍ VÝZKUM 2.1. KOEXISTENCE TRADIČNÍCH A NOVÝCH MÉDIÍ 2.2. JAK JSME NA TOM V ČÍSLECH 2.3. SHRNUTÍ TEORETICKÉ ČÁSTI A FORMULACE VÝZKUMNÉHO PROBLÉMU 3. METODOLOGICKÁ VÝCHODISKA 3.1. CÍLE VÝZKUMU 3.2. VÝZKUMNÉ OTÁZKY 3.3. VÝZKUMNÝ VZOREK, METODY SBĚRU DAT A ANALÝZA DAT

11 11 12 12 13

ANALYTICKÁ ČÁST

13 13 14 15 17 19 19 21 22 23 23 24 27 27 32 35 39 39 39 39 43

1. PŘEDSTAVENÍ ZÁKLADNÍCH OTÁZEK 43 2. PRŮBĚH VÝZKUMU CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 3. PŘEDSTAVENÍ ÚČASTNÍKŮ VÝZKUMU A JEJICH UŢÍVÁNÍ MÉDIÍ 48 3.1. MONIKA 48 2

3.2. IVETA 3.3. ANDREA 3.4. LUCIE 3.5. JAN 3.6. PETR 3.7. RICHARD 3.8. ZDENĚK 4. ANALÝZA A INTERPRETACE 4.1. UŢÍVÁNÍ MÉDIÍ 4.2. SLEDOVÁNÍ TELEVIZE 4.3. POSLOUCHÁNÍ ROZHLASU 4.4. ČTENÍ ZPRÁV 4.5. INTERNET A MÉDIA

50 53 55 57 59 61 63 68 68 70 71 72 73

ZÁVĚR

77

SEZNAM LITERATURY

80

SEZNAM GRAFŮ

83

SEZNAM PŘÍLOH

84

3

Prohlášení

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci na téma: „Tendence tradičních médií v důsledku expanze nových ICT“ vypracovala samostatně pod odborným dohledem vedoucího diplomové práce a uvedla jsem všechny pouţité podklady a literaturu. Celkový rozsah práce je 159 688 znaků.

V Olomouci dne. ….………..

Podpis ………………………

4

Poděkování

Ráda bych poděkovala především Mgr. Marku Lapčíkovi, Ph.D. za odborné vedení mé diplomové práce. Mé díky patří také osmi respondentům, kteří mi ochotně věnovali svůj čas a bez nichţ by tato práce nemohla vzniknout.

5

Abstrakt Práce se soustředí na proměnu uţívání tradičních médií v kontextu vzniku informačních a komunikačních technologií u vybraných uţivatelů ve věku čtyřicet aţ padesát pět let. Jejím cílem je zjistit, zda se uţívání televize, rozhlasu a tisku mění v kontextu pouţívání internetu, a jakým způsobem lidé z určených věkových hranic, kteří vyrostli s tradičními médii a byli ve věku dvacet aţ třicet pět let v době, kdy se internet v České Republice začal rozšiřovat, vnímají své dřívější i dnešní pouţívání médií . Chce zjistit, jakým způsobem dotazovaní, dle jejich názoru, zapojili nově vzniklá média do svých domácností zda podle nich tato nahrazují média tradiční a jestli si myslí, ţe ICT berou publikum tradičním médiím. Klíčová slova internet, informační a komunikační technologie, televize, rozhlas, tisk, konzumace médií, vliv Abstract This thesis focuses on the change of use of traditional media in the context of new information and communication technologies, with selected type of users aged forty to fifty-five years. The primary aim of the thesis is to determine whether the use of television, radio and print changes in the context of present Internet use, and how selected users who grew up with traditional media, which were aged twenty to thirtyfive years at the time when the internet began to expand in Czech Republic, perceive their use of the media earlier and these days. The thesis wants to know how per own opinion of designate respondents engage newly formed media in their households, whether the traditional media are replaced by new media, and if they think that ICT take traditional media the audience. Keywords Internet, information and communication technology, television, radio, press, media consumption, influence

6

Úvod Práce se chce zaměřit na změny v uţívání médií po nástupu internetu na český mediální trh. Bude se soustředit na formy uţívání tradičních médií v kontextu informačních a komunikačních technologií (ICT) u uţivatelů, kteří vyrostli s tradičními médii. Chce zjistit, jak vybraní uţivatelé vnímají tradiční média, zda jsou podle nich se vznikem a rozšiřováním internetu na ústupu z českých domácností a zda tak ztrácí své publikum. Bude se zabývat informačními a komunikačními technologiemi v opozici k médiím tradičním1 v prostředí domácnosti vybraných uţivatelů. Pokusí se zjistit, zda mají především tedy internet a internetová média dle uţivatelů ICT, , vliv na média tradiční ve způsobu práce s nimi u běţného uţivatele, zda se proměňuje pouze jejich forma uţívání, tedy vyuţívání internetových verzí tradičních médií a podobně, nebo jsou

informačními

a komunikačními

technologiemi

v

domácnostech

přímo

nahrazována. Klade si základní otázky: Jak se podle uţivatelů ve věku čtyřicet aţ padesát pět let, kteří vyrostli s tradičními médii, proměňuje uţívání médií v kontextu pouţívání informačních a komunikačních technologií? Jak lidé, kteří vyrostli s tradičními médii, vnímají jejich pouţívání, jakpouţívali média dříve, a jak dle svého názoru do svých domácností zapojili nově vzniklá média? Nahrazují podle nich nová média v domácnostech média tradiční? Myslí si, ţe ICT berou publikum tradičním médiím? Od devadesátých let dvacátého století, kdy se internet začal zpřístupňovat veřejnosti, se informační a komunikační technologie začaly stávat masově rozšířeným a uţívaným médiem, coţ potvrzují i údaje Českého statistického úřadu a projektu NetMonitor, poskytujícího informace o návštěvnosti internetu v České republice: “V roce 1991 mělo počítač přibližně pouze 100 tisíc (4 %) domácností. O deset let později bylo počítačově vybaveno asi 600 tisíc (15 %) českých domácností. Za dalších deset let však počet domácností s počítačem dosáhl již 2,6 milionu.“2 Počítač se stal běţným pracovním nástrojem a prostředkem k práci i zábavě. V současné době jsou

1

Tradiční média chápána jako televize, rozhlas a tištěná periodika Český statistický úřad. Informační a komunikační technologie v českých domácnostech.[Cit. 12. 3. 2014]. Dostupný z www: < http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/t/9D0030180E/$File/06200414a.pdf> 2

7

informační technologie všudypřítomné a počítač se stal mocným, masově uţívaným médiem. “Na internetu je 71 % české populace 10+ (alespoň jednou v měsíci navštívilo měřený server), což je o dva procentní body více než před rokem. V posledních dvou letech roste počet lidí využívající internet průměrným tempem 4 % za rok. U mladých lidí ve věku 10-24 let je míra penetrace internetu 92 %, internetová populace v této věkové skupině již nemá kam růst.”3 Práce předpokládá, ţe ústup tradičních médiích je např. u tisku patrný na úbytku čtenářské obce. Je tomu tak ale i u TV a rozhlasu? Nastal věk notebooků a sociálních sítí, přibývá potřeba komunikace, mění se způsob naplňování potřeb, zmnoţují se obrazovky v obývacích pokojích. Internet můţe poskytnout uţivateli různé alternativy k televizním, rozhlasvým i novinovým obsahům, počítač připojený k internetu můţe však zároveň nahradit televizi i rozhlas jako technologii. Všechny tyto vlastnosti počítače a internetu mohou v budoucnu vytlačit z obývacích pokojů klasické televizní přijímače a zásadním způsobem tak proměnit kontexty a způsoby uţívání televize. Jak uvedl Jakub Macek při své přednášce na Katedře ţurnalistiky: “Jednou z radikálních tezí je například myšlenka, že televize do deseti až patnácti let zmizí z domácností a vůbec nebude potřeba televizní aparát.” Tištěná média obstála jiţ při nástupu rozhlasových i televizních médií. Jak tomu ale bude v případě internetu? Internet vzhledem k televizi, tisku či rozhlasu nenabízí v podstatě nic jiného. V posledních letech vznikají ale internetové verze všech těchto starších konkurentů. Je to to samé v jiném přebalu, nebo nabízí internet něco navíc? V posledních letech se dá říci, ţe se veškerá média určitým způsobem propojují. Je to patrné především na internetu. To, ţe téměř kaţdé tištěné noviny mají i svůj internetový protějšek, se stalo jiţ pravidlem. Dnes je však jiţ běţné, ţe i kaţdá televizní či rozhlasová stanice je k dispozici online z internetu, anebo alespoň ze záznamů uloţených na dostupných internetových archivech těchto stanic. Ačkoli tištěná média v posledních letech zaznamenávají vzhledem k rozvoji jiných medií útlum, velká část populace dává stále přednost tištěné publikaci před elektronickou. Lze vypozorovat, ţe populace, která stále dává přednost tištěným médiím, stárne, a tak je moţno předpokládat i její postupný úbytek. Mladší generace uţ 3

NetMonitor [online]. [cit. 12. 3. 2015]. Dostupný z www: < http://online.netmonitor.cz/>.

8

informace z papírových novin příliš nečerpá. Mnohem častěji však vyuţívá jejich online internetové verze. Můţeme soudit, ţe je to především díky větší flexibilitě a aktuálnosti zpráv podávaných na internetových verzích novinových plátků, jelikoţ je zde moţnost pro redaktory neustále aktualizovat články takto poskytované. Dle Českého statistického úřadu jednoznačně nejoblíbenější skupinou činností provozovanou na internetu pro soukromé účely je komunikace, 92,5 % českých uţivatelů internetu jej pouţívá k zasílání a přijímání e-mailů a polovina vyuţívá sociální sítě. Pro čtení online zpráv vyuţívá internet 86% uţivatelů. Tato činnost zaznamenala oproti poslednímu měření v roce 2009 vzrůst o celých 15%. Online zpravodajské servery dokáţí reagovat na dané události během několika minut a tak se svou rychlostí podávání informací rovnat rozhlasu a televizi. Na internetu jsou informace neustále aktualizovány, jedná se o jiný způsob distribuce obsahů. Tištěná média nemohou reflektovat informace tak rychle jako jejich internetové obdoby. O prospěch psaného tisku však usilují také tyto internetové protějšky, které vlastní online prezentaci často vyuţívají jako reklamní plochu, kde odkazují na články které má čtenář moţnost nalézt pouze v tištěných variantách těchto periodik. Stejným způsobem se snaţí o propagaci i internetové protějšky rozhlasvých a televizních médií. 28% uţivatelů internetu vyţívá nové technologie i pro sledování televize a poslech rozhlasu. Celých 53% uţivatelů si pak dle Českého statistického úředu přes internet přehrává nebo stahuje filmy a videa. Právě aktuálnost informací hraje v médiích důleţitou roli, můţeme se domnívat, ţe čtenáři tradičních novin se přelévají právě z tohoto důvodu na internet. Je tomu tak ale i u televize a rozhlasu? Online televize pravděpodobně vynikají spíše ve chvílích, kdy nemáme k dispozici tradiční televizní přijímač. Online vysílání nijak neuspíší rychlost informace. Moţná proto vznikají u televizních programů spíše internetové archivy neţ online vysílání. U rádií je tomu opět trochu jinak, nalezneme jak online vysílání všech rádií, tak u některých i archiv, kde lze dohledat starší pořady. Hlavní výhodou internetu se zde jeví tedy dostupnost mnoha různých informačních kanálů, kde nepotřebujeme pro kaţdý kanál vlastní přijímač. Co tahle změna znamená pro tradiční média u vybraných uţivatelů mezi čtyřiceti aţ padesáti pěti lety? Rozvoj internetu přináší také nové výzvy pro tvůrce a proměny diváckých trendů. Internet se můţe jevit z hlediska mnoţství obsahů a tudíţ moţností výběru 9

mnohem uţivatelsky přívětivější, neţ tradiční média. Uţivatelé internetu oproti publiku tradičních médií disponují větší svobodou jak ve volbě mediálních obsahů, kterým se rozhodnou věnovat pozornost, tak i z hlediska časové flexibility. Co se týká rozhlasvých či televizních vysílání, nejsme časově vázáni na dané pořady, divák se můţe daným obsahům věnovat, kdy uzná sám za vhodné. Hlavním cílem práce je tedy zjistit, jak se mění uţívání médií po nástupu internetu na český mediální trh. Práce chce také poukázat na vztah ICT a tradičních médií v prostředí běţné domácnosti. Dále si klade za cíl zjistit, jaký vliv má rozvoj internetu na uţivatele a jeho mediální potřeby. Zjistit, zda mají ICT, především tedy internet a internetová média, vliv na způsob uţívání médií tradičních, zda se proměňuje jejich forma, nebo jsou informačními a komunikačními technologiemi v prostředí domácností přímo nahrazována. Podle McLuhanna nám znesnadňuje správně pochopit účinky nového média tzv. zpětné zrcátko, protoţe jej pozorujeme optikou médií předchozích, ve svém pohledu na svět jsme tudíţ stále o krok pozadu. K nové technice přistupujeme našimi psychickými a smyslovými reflexy, které jsou ale ještě podmíněné starou technikou. Tento konflikt je pro přechodné fáze typický. Všechny úkoly vycházející z nového prostředí se pokoušíme řešit nástroji prostředí starého. V této souvislosti hovoří McLuhan o období strachu.4 Můţeme tedy aktuálně vůbec zkoumat změny, které informační a komunikační technologie přinášejí? Dané téma v České republice dosud nebylo příliš prozkoumáno, jedinou prací se srovnatelnými cíly je práce, která vzniká pod vedením Jakuba Macka na Fakultě sociální studií v Brně, který se zaměřuje na rekonfiguraci privátního a veřejného prostoru. Jedním z nejvýznamnějších zahraničních autorů je například nizozemský sociolog Jan van Dijk, který patří mezi současné přední autory rozvíjející výzkum a teorii informační společnosti a nových médií.5

4

McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: 2007, Portál. Str. 109. Ten se stal mezinárodně známým knihou The Network Society: Social Aspects of New Media z roku 1999. Další jeho knihou k tématu je pak například The Deepening Divide: Inequality in the Informational Society. Pokud se zabýváme teoretickým zakotvením a tématikou práce, nepochybně nelze opomenout Christiana Fuchse s knihou Internet and society: social theory in the information age. 5

10

Teoretická část 1.

Média V uţivatelské praxi jsou média technické prostředky k šíření sdělení. Můţeme je

dělit dle několika různých kritérií. První měřítko je technické a najdeme v něm média primární, sekundární a terciální. Toto dělení je zaloţeno na předpokladu, ţe kaţdá komunikace je mediálním aktem. Klasifikace podle úlohy v komunikačním procesu dělí média na přenosová a transportní a média k ukládání a fixování dat. Klasifikace podle stupně zveřejnění rozlišuje čtyři základní typy komunikace, k nimţ se média vztahují. Je to komunikace interpersonální, v malé skupině, v organizaci či masová. Poslední klasifikace pak dělí média podle uţitých mediálních prvků.6 1.1. Tradiční média a nová média „Která média jsou nová a která naopak stará? A kdy ta dnešní ‚nová média‘ přestanou být novými a vystřídají je nějaká ještě novější? To je hraní se slovíčky, které ovšem ukazuje, jak jsme při definování takzvaných nových médií bezmocní.“7 Ve dvacátém století byla jako nová média označována rozhlas a televize, od devadesátých let je to uţ internet. Vţdy jsou to média elektronická, případně onlinová, jsou rychlá a ke konzumentům vstřícná. Jako staré, tradiční, médium můţeme bezpochyby označit noviny. Jako tradiční médium bývá však dnes obvykle označován tisk, rozhlas a televize. Mezi nově se prosazující informační a komunikační technologie patří například kabelová a satelitní televize, videopřehrávače, počítače a počítačové sítě, nebo třeba mobilní telefony. Nová média vţdy integrují média předchozí, a tak se význam termínu „nová média“ v průběhu let mění. Po nástupu televize za ně byla povaţována všechna média, která rozšířila vlastnosti telefonu, tedy televize, teletext, video, videotex, apod. S vývojem nových informačních a komunikačních technologií se význam přesouvá na nové formáty, pojem nová média označuje výhradně počítačová a digitální média.

6

SCHELLMANN, B., GAIDA, P., GLÄSER, M., KEGEL, T.. Média – základní pojmy, návrhy, výroba. Praha: 2004, Europa Sobotáles. Str. 9 – 12. 7 ČERMÁK, Miloš. Nová média. Úvod a stručná historie. Ţurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace ţurnalistiky. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2009.

11

1.2. Informační a komunikační technologie Informační a komunikační technologie neboli ICT se začaly do mediálního světa začleňovat od 80. let 20. století. V této době se i v důsledku jejich nástupu na mediální trh postupně začínají proměňovat média tradiční. „Před očima se nám dnes mění mediální publika a jejich zvyky i preference, mění se vysílatelé a jejich strategie – a mění se i společnost jako taková. Odborná diskuze o tom, v čem probíhající proces (označovaný někdy ne právě šťastně jako informační či digitální revoluce) vlastně spočívá a jaké jsou jeho klíčové vlastnosti, je plná rozporů, protikladů a nejasností a spíše než aby nabízela jasné odpovědi, učí nás dnes klást tváří v tvář novým a ještě novějším výzkumným výsledkům lepší otázky.“8 Vstup ICT na mediální trh přináší mnoho nových témat. Jako jiţ i některá tradiční média, všechny druhy nových médií vyuţívají systém dvojí reprezentace: „Obě trajektorie můžeme sledovat od třicátých let devatenáctého století, počínají na jedné straně Babbageovým Analytickým strojem a na straně druhé daguerrotypem. (...) Co tedy vzniká syntézou těchto dvou trajektorií? Převedení všech existujících médií do číselných dat přístupných počítačům. Výsledkem jsou nová média – grafika, pohyblivé obrazy, zvuky, tvary, prostory či texty v komputerizované podobě, vytvářející balík dat.9 Manovich se dále zabývá klíčovými důsledky nového statutu médií a spíše neţř interaktivitu a hypermédia

zmiňuje číselnou reprezentaci,

modularitu, automatizaci, variabilitu a kulturní překódování.10 Ve srovnání s tradičními médii jsou nová média odlišná, co se týče reprodukce, archivace a distribuce informací. Sdělení v binárním kódu totiţ lze libovolně mnoţit, ukládat prakticky na libovolný druh nosiče, dokáţou se šířit dříve nepředstavitelnou rychlostí, mohou se stále zpracovávat a hlavně je jejich distribuování i ukládání levné. Mezi další vlastnosti patří interaktivita i neinteraktivita, multimedálnost i textovost, síťovost i bezdrátovost a jiné. Všechny tyto aspekty proměňují prostředí médií jak pro poskytovatele, tak sekundárně především pro uţivatele, nabízejí nové typy produktů, dávají jim nové moţnosti vyuţití. 1.3. Rozvoj médií: kořeny pojetí médií (McQuail, 2007)

8

MACEK, Jakub. Úvod do nových médií. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2011. Str. 5. MANOVICH, Lev. Principy nových médií. TEORIE VĚDY XI(XXIV)2 2002, Str. 56. 10 Viz. tamtéž. 9

12

Masové média mají své kořeny v mezilidské komunikaci, která byla dříve nedílnou součástí organizace společností. Ve středověku pouţívala církev prostředky k přenosu informací, které by se daly povaţovat za masovou komunikaci, ovšem bez „média“ v tradičním smyslu, aţ do příchodu tisku. V dějinách masových médií se vyskytují čtyři hlavními prvky, jeţ vstupují do nejrůznějších vzájemných interakcí a v širším ţivotě společnosti mají různý stupeň důleţitosti. „Jsou to tyto prvky: -

konkrétní komunikační účely, potřeby užití;

-

technologie sloužící pro veřejnou komunikaci na určitou vzdálenost;

-

formy společenské organizace, které poskytují dovednosti a systémy pro vytváření a distribuci;

-

organizované formy vládnutí ve ‚veřejném zájmu‘.“11

Jejich vzájemné vztahy závisejí na okolnostech. K vyuţití všech moţností komunikačních technologii je důleţitá otevřenost společnosti. 1.4. Změny v médiích 1.4.1. Technologický determinismus Práce předpokládá, ţe internet ovlivnil uţívání médií jako je rozhlas, televize a rádio a spustil proces změny, jehoţ vnímání u uţivatelů médií se budu snaţit zkoumat. Jednou ze základních myšlenek procesu změny v médiích je technologický determinismus a jeho pojetí. Technologický determinismus chápe komunikační technologie jako základní stavební kámen společnosti. Technologie podle něj mají sklon k určité podobě komunikace, obsahů a uţitím médií. Společenské změny jsou ovlivňovány objevy i uţíváním komunikačních technologií. Revoluce v komunikaci vedou k revolucím ve společnosti. 1.4.2. Harold Innis a jeho proces změny Pokud se rozhodneme zabývat právě technologickým determinismem, nesmíme opomenout Harolda A. Innise. Ten se ve své práci Sklon komunikace začíná zabývat procesem změny a hledáním jejích příčin. „O Innisovi lze říci totéž, co v roce 1925 napsal Bertrand Russel o Einsteinovi: 'Mnohé nové myšlenky se dají vyjádřit

11

McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2009., Str. 36.

13

nematematickým jazykem, ale nejsou proto o nic jednoduššími. Neobávejme se změnit svůj vysněný obraz světa.'“12 Innis byl zakladatelem torontské školy, která se zaměřovala především na úvahy o médiích. „Innis přisoudil charakteristické rysy po sobě jdoucích dávných civilizací převládajícím a určujícím způsobům komunikace a vyvodil z toho, že každý typ komunikace bude mít svou vlastní 'náklonnost' k určité podobě uspořádání společnosti.“13 Klade si proti sobě kulturu orální a psanou, především ve smyslu, který jim dala řecká civilizace. „Objevil způsob, jak využít historických situací jako laboratoře, v níž se dá zkoušet povaha technologie při formování kultur.“14 Jako první hledal příčiny celé kultury v dominantní technologii. Tvrdil, ţe se společnost odvíjí od technologií, ale zároveň sama ovlivňuje média. Přišel s myšlenkou, ţe různá média mají sklon různými způsoby proměňovat naše časoprostorové

zakoušení

světa.

Tyto

rané

myšlenky

můţeme

promítnout

i do současného kontextu zmnoţování obrazovek v domácnostech či proměny časoprostoru, kterou s sebou přinesl internet. Dnes jiţ proti sobě neklademe orální a psanou kulturu, ale pozici tradičních médií v kontextu informačních a komunikačních technologií. 1.4.3. McLuhanova Gutenbergova galaxie Innisův koncept se později stává základem pro McLuhanovu tak zvanou Gutenbergovu galaxii i pro další koncepty kulturní změny. Gutenbergova galaxie je názvem díla Marshalla McLuhana, který zde formuluje svou teorii vývoje společnosti v závislosti na nových komunikačních technologiích. Za základní tři zlomová média povaţuje fonetickou abecedu, knihtisk a elektronická média. Také si myslí, ţe způsob myšlení, který přinesl vynález knihtisku, tedy lineární způsob, začíná být nahrazován způsobem vnímání globálnějšího měřítka a chápání prostřednictvím televizních obrazů a jiných elektronických zařízení. Zabývá se způsoby, jak prostřednictvím komunikačních prostředků proţíváme nejen společnost, ale celý svět. Veškerá média jsou podle něj rozšířením našich smyslů.

12

McLUHAN, Marshall. Člověk, média a elektronická kultura. Brno: Jota, 2000. Str. 97. McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Str.. 109. 14 McLUHAN, Marshall. Člověk, média a elektronická kultura. Brno, 2000. Jota. Str. 97. Str. 100 13

14

Nelze opomenout jeho slavnou větu: 'Médium je poselstvím.' „Jinými slovy, obsah médií je méně důležitý než dopad každého média na sociální, psychologickou a senzorickou úroveň.“15 McLuhan přichází i s teorií zpětného zrcátka, kdy nová média nahradí ta stará a učiní je tak zastaralými. Stará média se však stávají součástí nových, například televize přijme za svůj film, který svým způsobem nahradí. „komunikačně technologický determinismus věnuje pozornost sklonům komunikačních technologií soustřeďovat se na možnost prosazování sociální změny (čí příklon stranit jí) a podmaňovat si ostatní proměnné.“16 1.4.4. Změny v komunikaci u DeFleura a Ball-Rokeachové DeFleur a Ball-Rokeachová se ve své knize Teorie masové komunikace snaţí předloţit přehled hlavních koncepcí na téma ovlivňování příjemců médii a snaţí se zodpovědět otázky, jako se masová média uplatňují a jaké důsledky to má na jednotlivce i celou společnost. Snaţí se ve své knize zachytit důsledky změn v komunikaci na základě rozšíření masových médií. Z historického hlediska zkoumají společenské změny v obdobných událostech. Dle tohoto historického hlediska a komunikačních změn, které zásadně proměnily kulturu, stanovují čtyři základní epochy. Prvním časovým úsekem lidstva je podle DeFleura a Ball-Rokeachové epocha znamení a signálů, za ní následuje epocha mluvení a jazyka, další epochou je pak epocha psaní, epocha tisku a nakonec jsme vstoupili do epochy masové komunikace. Epocha znamení a signálů spadá do doby, kdy se naši předchůdci dorozumívali jako dnes vyšší ţivočišné druhy, kteří spolu komunikovali různými zvuky a pohyby těla, které měly charakter znamení a signálů. Tento způsob dorozumívání je samozřejmě výrazně omezen, co se týká předávání a přijímání dlouhých a sloţitých významů. Jejich sdělování muselo být tedy pomalé a jednoduché a tento trend měl vliv i na jejich společenský ţivot i myšlenkové procesy. Bylo prokázáno, ţe při naší interpersonální komunikaci vyuţíváme stejné prostředky jako při komunikaci s ostatními. Epocha mluvení a jazyka počíná člověkem kromaňonským, který byl jiţ 15

HORROCKS, Christopher. Marshall McLuhan a virtualita. Postmoderní setkávání, Triton. Praha, 2002. Str. 9. 16 McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: 2007, Portál. Str. 109.

15

fyziologicky vybaven pro řeč přibliţně tak, jako jsme dnes my, a dokázal jiţ řeč bezpochyby pouţívat. Mluvení a jazyk je tedy datováno někdy před 35 aţ 40 tisíci let. „Shrneme-li to, z našeho krátkého výkladu o vývoji mluvení, řeči a jazyka je patrné, že tato forma lidského chování měla zásadní vliv na jednotlivce i společnost. Schopnost používat jazyk žádné změny nezpůsobila, ale zcela jistě umožnila člověku, aby postoupil o velký kus dopředu.“17 Oproti předchozí epoše se zde člověk mohl jiţ lépe vyrovnat s fyzikálním i sociálním prostředím, sdělení mohla být delší, jazyk podporoval i rozvoj paměti a způsob ţivota se mohl stát díky mluvení kvalitnějším. K epoše psaní jsme se dopracovávali několik století. Písmo, jak ho známe dnes, původně pochází „od obrázkového převádění k fonetickým soustavám, od zachycování složitých myšlenek obrázky či stylizovanými kresbami k užívání jednoduchých písmen odpovídajících

představě

určitých

zvuků.“18

Vznikaly

nejprve

tak

zvané

konvencionalizované piktogramy, jednalo se o obrázky, které nesly významy, a na jejichţ základě byli tvůrci schopni si dané významy vybavit. Tyto piktogramy byly v rámci civilizace velkým pokrokem. Staly se základem pro ustálení vazeb, které vedly aţ k obrázkovému písmu v Egyptě, kde kaţdý symbol představoval jiţ určitou myšlenku, věc či pojem. Základem pro písmo, které pouţíváme dnes, bylo takzvané písmo hláskové. Bylo mnohokrát obměněno, ale ustálili ho aţ Řekové, kteří ho zjednodušili a vytvořili podobu písma řeckého. Později jej upravili ještě Římané a ti mu dali podobu, kterou s malými obměnami pouţíváme dnes. Neméně významnou roli pak hrála i epocha tisku. Přechod od ručního opisování knih k tisku byl opravdu revolucí v pravém slova smyslu. „Kdyţ se gramotnost začala postupně šířit, jen málokdo dokázal předvídat, ţe tak zásadně ovlivní směr lidských dějin.“19 Stále více lidí se chtělo naučit číst a vzhledem k dostupnosti knih to bylo i moţné, to vytvořilo půdu pro rozvoj tisku a tak i pro první masové médium. „Masové noviny zaznamenaly ohromný úspěch a během několika let se rozšířily do nejrůznějších koutů světa. Třetí desetiletí devatenáctého století se tedy stalo svědkem propojení rychlého tisku a myšlenkou novin a vznikem prvního skutečně masového prostředku

17

DeFLEUR, Melvin, BALLOVÁ-ROKEACHOVÁ, Sandra J. Teorie masové komunikace. Univerzita Karlova. Praha, 1996. Str. 30-31. 18 Viz. tamtéţ. Str. 31. 19 Viz. tamtéţ. Str. 35.

16

komunikace.“20 Poslední epochou u DeFleura s Ball-Rokeachovou je epocha masové komunikace. S masovými médii se rozvoj komunikace podstatně zrychlil, byl to telegraf následovaný filmem a bezdrátovou telegrafií, rozhlas a nedlouho po něm i televize, kabelový přenos, videomagnetofony i interaktivní videotex. Příchod masových médií do ţivota obyčejného člověka znamenal zásadní technickou změnu. Po vstupu televize i ostatních masových médií do ţivotů běţných lidí se zásadně změnila ale hlavně organizace jejich ţivotů. 1.4.5. Změny v komunikaci a ICT „Informační sítě poskytuji gramatiku, ve které se globální společnost artikuluje. Sítě, ve kterých se organizuje občanská společnost, narušuji spánek globálních elit podobně jako knihtisk a národní jazyky vyrvaly bibli z rukou bohaté a latinsky mluvící katolické církve a vedly k nástupu reformace – celospolečenské proměny středověkého světa.“21 S rozvojem internetu dochází k takzvané remediaci, promýšlení způsobů, jakými nové médium mění a vylepšuje starší mediální formy. I kdyţ remediace nepřináší automaticky zánik starého média, z pravidla je to proces nevratný. Kdyţ je staré médium příchodem svého potomka zasáhnuté, uţ nikdy nebude tím, čím bývalo předtím. Knihtisk nezrušil rukopis, dokonce tím, ţe tištěné knihy byly nepoměrně lacinější neţ manuskripty, se mohla zvýšit úroveň gramotnosti, takţe v důsledku a díky knihtisku víc lidí psalo rukou neţ v éře rukopisu. Ale rukopisný text se uţ nikdy nedostal do veřejného oběhu, nikdy – ani v obdobích cenzury – uţ nebyl tím artefaktem jako před vynálezem knihtisku. Znakem internetu jako metamédia22 je navenek nepopsatelná struktura a vnitřní přelinkovanost23. Části nejsou uzavřené do sebe a ohraničené, protoţe hyperlink24, i kdyţ je součástí elektronického dokumentu nebo digitálního objektu, zároveň otevírá 20

Viz. tamtéţ. Str. 37. BĚLOHOUBEK, Ivo. Globální občanská společnost: média, sítě a měkká síla. in Revue pro média č. 12/13: Mediální aktivismus. 22 médium schopné simulovat jiná média 23 link = internetový odkaz, téţ hyperlink 24 hypertextový odkaz v podobě textu či obrázku, na který lze kliknout - po kliknutí přemístí uţivatele zpravidla na jinou stránku nebo vyvolá jinou reakci 21

17

moţnosti dalším obsahům, hypertextový objekt je nekonečný, případně působí na svého uţivatele dojmem nekonečnosti stejně jako síťový celek. Internet je nekonečný i horizontálně, směrem do minulosti, protoţe postupně do něho vcházejí skeny (remediece) starších dokumentů. Remediace vede mimo jiné ke ztrátě aury díla v epoše elektronické kultury. Internet jako definitivní metamédium je univerzální socio-komunikační metasystém, v něm existují a fungují předcházející kulturní a společenské subsystémy. V této situaci se masivní remediace hmotných médií mění na remediaci fyzikálního světa do virtuální podoby. Přesun celé kultury a společnosti do virtuálního prostředí počítačové sítě sniţuje lidskou schopnost vnímat a uvědomovat si všudypřítomné a nevyhnutelné médium.25 „‘Revoluce‘ v komunikaci provázejí lidstvo po celou dobu jeho existence. Každá z nich přináší zásadní změny, které se projeví v lidském myšlení, v organizaci společnosti a ve vývoji kultury.“26 Můţeme dnes mluvit o epoše internetu? Jak vnímají uţivatelé změny, kterými prochází díky další nové technologii internetu? „I když sama technologická rovina, pro uspokojivé načrtnutí a pochopení toho kterého média nestačí, opominout ji můžeme jen stěží – specifičnost nových médií se odvíjí primárně právě od jejich specifičnosti technologické. Spojujícím prvkem nových médií je jejich digitální povaha – a ta vcelku razantně určuje jednak obecnější vlastnosti nových médií coby technických artefaktů i jejich povahu coby textů.“27 Nová média mají dva soubory technologických vlastností, materiální a nemateriální. S digitální podstatou nových médií souvisí materiální technologické vlastnosti, nemateriální pak zahrnují vlastnosti kódu a souvisí s textuální rovinou nových médií. „Technologická a textuální povaha nových médií otevírá nová média technologické a formální konvergenci.“28

25

HALUZOVÁ, Katarína. ČÍTANIE TLAČENÉHO A ELEKTRONICKÉHO TEXTU V MEDZIGENERAČNOM KONTEXTE. In: Staré a nové médiá – starí a mladí pouţívatelia [elektronický zdroj]. - ISBN 978-80-8127-089-5. - Bratislava : STIMUL, 2013. - S. 107-123 [online] 26 Viz. tamtéţ. Str. 39. 27 MACEK, Jakub. Úvod do nových médií. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2011. Str. 21. 28 Viz. tamtéţ. Str. 33.

18

1.5. Uţívání médií 1.5.1. Funkce médií, účinky médií, aktivní a pasivní publikum Dalším tématem, které nelze opomenout, jsou funkce a účinky médií. Pokud se chceme zabývat změnami nebo vnímáním změn v médiích, je potřeba zmínit motivace, které nás vůbec vedou k uţívání médií. „Funkcionalismus se snaží vysvětlit společenskou praxi a společenské instituce prostřednictvím 'potřeb', které má společnost i jednotlivec (Merton, 1957).“29 Společnost je systémem sloţeným ze subsystémů zajišťujících kontinuitu a řád. Jedním ze subsystémů jsou i masová média. „Mluvíme-li v souvislosti s médii o jejich 'funkcích', zkoumáme, k čemu média mají doopravdy být, co skutečně dělají a jaký má být účel jejich existence.“30 Funkce jsou závislé na sociálním, kulturním, politickém a ekonomickém kontextu a uspořádání společnosti. Mezi základní funkce médií se řadí funkce zábavní, informační, kulturní, sociální a politická. McQuail uvádí informování, korelaci, kontinuitu, zábavu a získávání. Dokáţe je internet pro uţivatele plnit všechny? Jak budou vnímat vybraní respondenti funkce, které pro ně média plní? McQuail stanovuje 4 fáze účinků médií. V prvním období převládal předpoklad o přímém působení mediálních obsahů, věřilo se, ţe mediální obsahy vyvolávají u recipientů shodné účinky. V druhém období se na základě empirických výzkumů začalo uvaţovat o tom, ţe tak, jak se odlišují jednotlivé osobnostní charakteristiky, můţe docházet i k individualizovanému přijímání mediálních obsahů. Třetí fáze se jiţ nesoustředila pouze na komunikátora a na šířené obsahy, nýbrţ v souvislosti s koncepcí uţití a uspokojení získával na významu aktivní přístup příjemce k médiím. V roce 1994 zavedl McQuail čtvrtou fázi dohadovaného vlivu, která je charakteristická představou o silné pozici médií i silné pozici publika.31 „Jednotlivé typy předpokládaných účinků je možné charakterizovat takto: krátkodobé a dlouhodobé účinky, teorie dvoustupňového a vícestupňového toku komunikace, teorie užití a uspokojení, vlivy na kulturu, změny v postojích, změny v poznání, morální paniky a kolektivní reakce, emocionální prožitky a osobní reakce, nastolování (určování) agendy, socializace, sociální kontrola, definování a konstrukce 29

McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2007. Str. 101. BURTON, Graeme. JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. Brno: 2003, BARRISTER & PRINCIPAL – studio. Str. 148. 31 JIRÁK, Jan. KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost. Praha: 2007, Portál. Str. 193. 30

19

reality, podpora a prosazování dominantní ideologie.“32 Myslí si vůbec vybraní účastníci výzkumu, ţe je média ovlivňují? S účinky se úzce pojí aktivita publika. Existuje mnoho teorií o aktivitě či pasivitě publika. „Význam slova 'aktivita' nicméně nikdy nebyl krystalicky jasný a může se bezpochyby týkat několika různých věcí.“33 Z hlediska manipulativní moci masových médií je pozornost zaměřena především na aktivitu ve smyslu schopnosti výběru. Dle výzkumu výběr a vyhýbání se jinému omezuje účinek, to však narušuje hypotézu o kulturním a informačním zlepšení v důsledku uţívání médií, a tak se zase uvaţuje o „nepoddajném publiku“, ale publikum tedy teorie masové společnosti alespoň nemusí být pasivní. Za nejméně selektivně uţívané médium se povaţuje televize. Za nejvíce selektivně uţívaní médium, to znamená médium poskytující největší prostor pro volbu uţivatelů a vybuzující je k aktivitě můţeme povaţovat internet? Frank Biocca uvádí pět různých verzí pojetí aktivity. První z nich je právě selektivita, kde publikum je tím aktivnější, čím více důkazů o jeho volbách máme. Jedná se o jiţ zmiňovaný výběr. V utilitarismu jsou pro publikum média předmětem uţívání a uspokojování potřeb. Z pohledu intencionality činí publikum vědomé volby na základě aktivně kognitivně zpracovaných přicházejících informací. Čtvrtou verzí aktivity podle Biocca je odolnost vůči ovlivnění, a tedy schopnost publika zabránit nechtěnému ovlivnění. Poslední je pak vtaţení. „Existují různé výklady významu tohoto termínu a způsobu jeho zkoumání, ale obecně lze říci, že čím více je člen publika 'zachycen' či 'pohlcen' neustálými mediálními zážitky, tím více je vtažen.“34 „Co prostředí digitálních médií podporuje, jsou jednoduché a pohodlné způsoby upravování textu: spolupracovat na tištěné knize, restrukturovat ji či interaktivně transformovat, by znamenalo skutečně stříhat a lepit stránky, zatímco možnost restrukturovat a zásadně měnit digitální text prostřednictvím funkcí kopírování a vkládání je nejenom jednodušší, ale je i předmětem sporu. … V nejobecnějším pojetí může být uživatelskou zpětnou vazbou přepínání televizních kanálů nebo užití tlačítka ‚pause‘ na DVD přehravači.“35 Do hry vstupuje uţivatelská volba. Pokud budeme 32

BURTON, Graeme. JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. Brno: 2003, BARRISTER & PRINCIPAL – studio. Str. 382. 33 McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2007. Str. 346. 34 Viz. tamtéţ str. 347. 35 COVER, Rob. 2007. Inter/aktivní publikum: Interaktivní média, narativní kontrola a revize dějin publika. in Mediální studia, 2( 2 ).

20

předpokládat, ţe internet a informační a komunikační technologie jsou nejvíce selektivním médiem a podporují tedy aktivitu publika. Internet lze chápat i jako prostředí, které si významně spoluutvářejí uţivatelé. Můţeme se domnívat, ţe ICT prohlubují aktivitu publika? I na tuto otázku se budu snaţit zaměřit v následujícím šetření. 1.5.2. Teorie uţití a uspokojení Teorie uţití a uspokojení úzce souvisí s funkcemi médií. Tradice výzkumu publika vychází z předpokladu, ţe uţívání médií slouţí mnoţství potřeb, které mají kořeny v osobní společenské situaci jednotlivce. Základem je publikum s vědomou a motivovanou volbou z nabízeného. Význam mediálního záţitku lze zjistit jen od publika samotného. Opětovně citované stanovisko k funkcionalistické teorii uvádí, ţe se tento přístup zabývá sociálními a psychologickými zdroji, potřebami, které vytvářejí a očekáváními směrem k masovým médiím. Tato očekávání vedou k různým typům vystavení médiím, čehoţ výsledkem jsou uspokojení potřeb a důsledky, zřejmě převáţně nezáměrné. Důvody, proč lidé uţívají média, najdeme v sociálních a psychologických okolnostech, problémech, pro jejichţ řešení jsou uţívána média. Dnes jsou teze poněkud přehodnocovány, oslabuje se kladení důrazu na potřeby, vznikají pochybnosti o velikosti nebo druhu účinků v souvislosti s rozlišováním publik podle uţívání médií a uspokojování potřeb. Dle McQuaila by tak mohlo nové vyjádření mít podobu: osobní sociální situace s psychologickými dispozicemi ovlivňují obecné zvyklosti v uţívání médií i přesvědčení a očekávání ohledně přínosů nabízených médii, která pak utvářejí specifické akty mediální volby a spotřeby stanovení hodnoty záţitku a pouţití nabytých přínosů v jiných oblastech zkušenosti a sociální aktivity. Mezi základní motivy k uţívání médií a uspokojení z jejich uţívání se řadí získávání informací a sniţování osobní nejistoty, učení se o společnosti a světě, nalézání opory pro vlastní hodnoty, získávání vhledu do ţivota a základů pro sociální kontakt, či jeho náhradu, vcítění se do problémů druhých a pocit spojení. Média nám dávají pocit úniku od problémů, emocionální uvolnění, přístup do smyšleného světa, struktury pro běţnou denní činnost a vyplňují náš čas. Mediálně-osobní interakce se dělí do 4 kategorií: informace, osobní identita, integrace a sociální integrace a zábava.36 Lze

36

McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2007. Str. 349 - 352

21

nalézt rozdíl mezi motivy k uţívání tradičních médií a motivy k uţívání informačních a komunikačních technologií? 1.5.3. Ontologické bezpečí Jednou z funkcí médií podle Anthonyho Giddense je tak zvané ontologické bezpečí. „Ontologické bezpečí je určitá forma, avšak velmi důležitá forma pocitů bezpečí v širokém slova smyslu.“37 Jedná se o důvěru v trvalost vlastní identity, stálost sociálního a materiálního prostředí jednání a spolehlivost osob a věcí. Pocit bezpečí má prapůvod v raném dětství, tato základní dávka důvěry otupuje existenciální obavy. Velký vliv zde hraje i zvyk. Rutina a ontologické bezpečí jsou neodmyslitelně spjaty. Zajišťování trvání rutinního řádu kaţdodenního ţivota, a tak pocitu ontologického bezpečí, je tedy i schopností médií. „Televizní přijímač se stal v posledních desetiletích nedílnou součástí naší každodennosti.38 Blikající obrazovka je s námi, když snídáme i večeříme. Díky televizi se nám daří lépe usínat, pomáhá nám zahánět samotu, úzkost nebo strach v prázdném bytě. Často nám však naopak strach nahání. Televize nás baví, obtěžuje i nudí. Občas je pro nás i výzvou. Dává nám zakusit vlastní samotu, ale zároveň nás též socializuje a umožňuje či spíše usnadňuje nám soužití s druhými. Stěžujeme si na ni, ale konzumujeme ji stále více. Televize je naše každodenní samozřejmost, nástroj, který se stále významněji podílí na konstrukci pocitu ontologického bezpečí, tj. existenčního stavu, který Anthony Laing definuje jako ‚pevný centrální pocit vlastní reality, reality jiných lidí a vědomí vlastní identity‘.“39 Podle Jaromíra Volka televize ovlivňuje povahu naší kaţdodennosti, okupuje náš prostor a čas, dimenze sociální reality, a podílí se tak na konstrukci našeho ontologického bezpečí. Televize je prvkem modernizace, podílí se na přeměně běţných sociálních činností a je dokladem tak zvaného časoprostorového rozpojení vedoucího podle Giddense k vykořeněnosti sociálních systémů. Nejtypičtější vlastností televizního vysílání je četné zprostředkování úzkosti a strachu, bývá vţdy ale alespoň na čas odstraněno. Střídání úzkosti a bezpečí je běţné obzvlášť pro zpravodajství. „Televize 37

GIDDENS, Anthony. Důsledky modernity. Praha: 2003, Sociologické nakladatelství. Str. 85. U televizní obrazovky stráví průměrně česká populace starší 16 let 21 hodin týdně, 2,5 hodiny v pracovních dnech, 3,5 hodiny ve dnech volna. Zdroj: Focus, listopad 1997. 39 VOLEK, Jaromír. Televize a konstrukce ontologického bezpečí. SBORNÍK PRACÍ FAKULTY SOCIÁLNÍCH STUDIÍ BRNĚNSKÉ UNIVERZITY, SOCIÍLNÍ STUDIA 3, 1998. 38

22

do značné míry okupovala prostor rutinních činností, tradicí a mýtů, které tvoří strukturu sociálního řádu, tedy aktivit, které vytváří pocit jistoty a bezpečí. V tomto smyslu ji pak musíme nahlížet jako oporu řádu, nástroj zachování statu quo.“40 Tyto teze dnes mohou být do značné míry překonány a pocit ontologického bezpečí nám můţe zajišťovat například počítač s internetem. Mladší generace se dnes upínají k sociálním sítím, které pro ně vytvářejí pocit jistoty a bezpečí. Sociální sítě se zdají mít lepší socializační funkce a tak nám mohou i více usnadňovat souţití s druhými. Dokáţe ale internet poskytnout plné rozhraní ontologického bezpečí? Mnoho uţivatelů médií si dnes televizi ani nepořizuje, právě tady vzniká prostor pro nová média. 1.6. Globalizace médií a technické proměny mediální komunikace 1.6.1. Globalizace médií Nová společnost je tvořena sítí. Globální finanční trhy jsou zaloţeny na elektronických sítích, které zpracovávají finanční transakce v reálném čase. Internet je síť počítačových sítí. Elektronický hypertext, propojení různých médií v celosvětovém nebo lokálním připojení, se skládá ze sítí komunikačně-produkčních studií, redakcí, počítačových informačních systémů, vysílání mobilních jednotek a stále více interaktivity odesílatele a příjemce. Globální ekonomika je síťí finančních transakcí, výrobních závodů, trhů a pracovních prostředků, poháněných penězi, informacemi a obchodními společnostmi. Síť podniků, jako nových forem obchodních společností, se skládá ze sítí firem nebo podjednotek podniků organizovaných kolem plnění podnikatelských projektů. Správa a řízení se opírají o skloubení různých úrovní institucionálního rozhodování propojeného informačními sítěmi. A nejvíce dynamické sociální hnutí je propojeno internetem skrz města, země i svět.41 Jedním ze základních rysů současnosti je překračování hranic ekonomických struktur a jejich propojování ve sféře trţní, sociální i kulturní. Od poslední čtvrtiny 20. století dochází i ke globalizaci obsahů v komunikaci a kultuře. Globalizaci médií umoţňují podmínky: moţnost ekonomického rozvoje, vznik a rozvoj nadnárodní 40

Viz tamtéţ. CASTELLS, Manuel. Toward a Sociology of the Network Society. Contemporary Sociology, Vol. 29, No. 5. (Sep., 2000), pp. 693-699. [Cit. 16.4.2015] Dostupný z WWW: 41

23

korporací, omezení regulace chování národních ekonomik. „Rozvoj globálních trhů dosáhl takové síly, že se mu jednotlivé národní státy musely začít podřizovat a rozrůstající korporace se začaly chovat tak, aby dostaly trh pod kontrolu – ve svých sektorech i za jejich hranicemi se začaly vertikálně a horizontálně koncentrovat. Vznik korporací a koncentrace vlastnictví se pochopitelně nevyhnuly ani médiím.“42 Jsou uzavírány skryté i otevřené dohody, zakládány kartely, vznikají nadnárodní korporace se sklonem k vertikální i horizontální koncentraci. V médiích se objevují střety obsahů i přístupu k nim. Zmnoţování kanálů i nástup nových médií si ţádá stále větší přísun mediálních produktů a zároveň umoţnění přístupu k nim. „Radikální technologické změny vedoucí ke konvergenci produkce i distribuce mediálních produktů jsou náročné na vstupní informace, zároveň ale slibují možnost oslovit nebývale početná a silná publika.“43 V tomto ohledu jsou na tom lépe velké mediální korporace. Dochází k růstu stejnorodosti kultur, jejich hybridizaci a vzniku hybridních kultur, probíhá globalizace ekonomická i globalizace kulturní. 1.6.2. Technické proměny mediální komunikace: internet a média Nejen ekonomický vývoj, ale i posuny v komunikačních technologiích umoţnily globalizaci mediální komunikace. Přichází digitalizace, která umoţňuje rozšířit moţnosti distribuce mediálních produktů. Se zmnoţováním stanic se fragmentarizuje publikum. Digitalizace umoţňuje standardizaci mediálních obsahů, která je i hlavním znakem této globalizace. Na konci 20. století došlo k rozvoji počítačových komunikačních moţností, propojily se do sítí, vznikl internet a World Wide Web, které umoţňují rychlou výměnu informací bez ohledu na hranice zemí i světadílů. Internet poskytl prostor pro rozvoj různých nových médií, od interpersonálních komunikačních aktivit po internetové deníky, rozhlas, televizi i www stránky. Internet není médiem v tradičním slova smyslu, spíše ho lze vnímat jako určité prostředí, rozšířením dosavadních komunikačních moţností bez existence prostoru a času. Média nabývají na interaktivitě, získávají moţnost aktivity v nakládání s hotovými produkty, propojují se. Existující média rozvíjejí svoje internetové verze, ale vznikají i nová média bez původní předlohy. „Je nesmírně těžké určit směr, jímž se budou mediální komunikace, obohacená 42 43

JIRÁK, Jan. KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost. Praha: 2007, Portál. Str. 193. Viz. tamtéţ. Str. 194.

24

o prostředí ‚sítě sítí‘, dál rozvíjet. Zatím se zdá, že toto prostředí jen umocňuje

nejsilnější paradoxy veškeré mediální komunikace. Její produkty jsou sice potenciálně dostupné všem, ve skutečnosti je však mohou reálně využít jen ti, kteří si k nim technicky i ekonomicky dokážou zjednat přístup. A dále – její produkty jsou potenciálně důležité pro rozhodování ve věcech soukromých i veřejných, ve skutečnosti jsou to však především produkty, které slouží k zábavě a rozptýlení.“44 Kombinace on-line a off-line aplikací, nových médií, které se pouţívají v tradičních společenských prostředích vázaných na konkrétním čase a prostoru a v online prostředí média překračují svoje rozměry, produkují konstrukčně nové vlastnosti těchto médií. Kombinace pomůţe snad realizovat nejslibnější společenskou perspektivu nových médií, která není náhradou místní komunikace face-to-face přes online zprostředkovanou komunikaci, ale potenciálně plodnou souhrou mezi nimi. V technické komunikační revoluci k zásadní změně dochází ve struktuře spojů, umělých vzpomínek a/nebo reprodukci jejich obsahů. Rozvoj knihtisku byl revolucí v reprodukci psaní. Ve druhé polovině 19. století, se konala druhá revoluce. Byly to především technické revoluce zaloţené na vynálezu a konstrukci dálkových spojů kabelem a vzduchem a zavádění nových analogových umělých vzpomínek (fotografie, film, gramofonové desky a zvukový záznam na pásky) a nových technik pro reprodukci (rotační lis zejména). Kvalitativně nový byl vývoj médií pro přímý přenos zvukových dat a obrazů prostřednictvím samostatných kanálů a na dlouhé vzdálenosti. Vynález telegrafu a telefonu se datuje dlouhou dobu předtím, přelomem devatenáctého do dvacátého století, a telex, rozhlas a televize do let bezprostředně poté. K jejich inovaci, coţ znamená prvnímu úvodu do pouţitelné formy, došlo v letech 1890 a 1925. K zavádění ve velkém měřítku bylo potřeba dalších 50 let. Nejnovější technická komunikační revoluce se vyznačuje zavedením digitálních umělých pamětí, a digitálním přenosem a reprodukci. Výraz "digitální revoluce" je vhodný právě v této souvislosti. Vývoj v současné komunikační revoluci probíhá podle stejného vzoru. Mnoho vynálezů přišlo během posledních padesáti let. V prvních desetiletích, po druhé světové válce, se objevily velké sálové počítače, které slouţily jako početní rachotící stroje nebo databázové procesory pro satelitní telekomunikaci. Poté, od roku 1960 byl představen menší a nyní ještě silnější počítač, který slouţil jako obecný, zabýval se interaktivní 44

Viz. tamtéţ. Str. 198 – 199.

25

manipulací s informacemi a symbolickým sdělením stroji, které byly zapojeny do sítě. Od té doby jsme prošli fází inovací prostřednictvím zavedení několika generací osobních počítačů, počítačových sítí, koncových zařízení, programů a sluţeb. V současné době dochází po celém světě k jejich rozsáhlému zavedení na pracovištích, ve školách, domácnostech a na veřejných místech. Tento proces bude pravděpodobně pokračovat aţ asi do roku 2040. Nyní jsme schopni odpovědět na klíčovou otázku: jak se kvalita zlepšila v současné strukturální a technické komunikační revoluci? Není to proto, ţe klíčové polohy prostoru a času se zdají být sníţeny na bezvýznamné rozměry, nebo proto, ţe je moţné komunikovat s kaţdým po celém světě během několika vteřin, pokud máte přístup k prostředkům, abyste tak učinili. Jinými slovy, je to skutečnost, ţe "svět se mění v obci", pouţijeme-li populární frázi. Podstatu současné revoluce lze shrnout v podmínkách digitálního kódu, integrace a interaktivity jako určujících charakteristik nových médií.45

45

Van DIJK, Jan. The Network Society, second edition. Londýn: 2001, SAGE Publications. Str. 5-6.

26

2.

Dosavadní výzkum 2.1. Koexistence tradičních a nových médií „Jsme právě uprostřed revoluce nových médií. Všechny formy kultury,

od produkce, přes distribuci až ke komunikaci, jsou zprostředkovávány počítačem. Tato nová revoluce má výrazně větší dopad než revoluce předešlé. Je přece pravda, že knihtisk ovlivnil pouze jednu úroveň kulturní komunikace, totiž mediální distribuci. Stejně tak vynález fotografie zasáhl pouze nepohyblivé obrazy. Revoluce počítačových médií ale naopak působí na všech úrovních komunikace a zahrnuje jak akvizici, tak manipulaci, uchovávání a distribuci. Samozřejmě ovlivňuje rovněž všechny typy médií: texty, pohyblivé a statické obrazy, zvuky i prostorové konstrukce.“46 Manovich určuje několik základních principů nových médií: 1. Číselná reprezentace - Všechna nová média jsou zaloţena na digitálním kódu; jsou číselnými reprezentacemi. 2. Modularita - Mediální dílo je sloţeno z nezávislých částí, ty se skládají z dalších, menších nezávislých částí atd., aţ na úroveň nejmenších „atomů“ – pixelů, 3D bodů nebo textových znaků. 3. Automatizace - Uţivatel počítače upravuje či vytváří své dílo výhradně podle šablony nebo jednoduchých algoritmů (software pro úpravu obrázků, 3D grafiky, textů, grafických návrhů atd.) 4. Variabilita – Neo-mediální dílo není něčím pevně daným, nýbrţ existuje v různých, takřka nekonečných verzích. 5. Překódování - Nahrazování kulturních kategorií a pojmů novými kategoriemi a pojmy, odvozenými z počítačové ontologie, epistemologie a pragmatiky. V posledních letech se dá říci, ţe se veškerá média určitým způsobem propojují. Je to patrné především na internetu. To, ţe téměř kaţdé tištěné noviny mají i svůj internetový protějšek se stalo jiţ pravidlem. Dnes je však jiţ běţné, ţe i kaţdá televizní

46

MANOVICH, Lev. Principy nových médií. TEORIE VĚDY XI(XXIV)2 2002, Str. 55.

27

či rozhlasová stanice je k dispozici online z internetu, anebo alespoň ze záznamů uloţených na dostupných internetových archivech těchto stanic. Zásadní změnou, kterou přináší internet do uţívání médií je aktivita publika. Lidé na internetu mohou komentovat, ale i vytvářet vlastní obsahy. Nastala éra internetových blogů. „Původně se blogy rozdělovaly na linkblogy (seznamy linků a odkazů na další stránky) a deníky (kombinace komentářů, zajímavých odkazů a deníkových zápisků, jejichž hlavní funkcí je pobavit čtenáře a ulevit autorovi, či ztvárnit jeho osobu na internetu).“47 Ve svých počátcích blogování bylo pojímáno hlavně jako aktivita mladistvých, postupně se však blogování začaly věnovat i úspěšnější a vlivnější autoři. Vznikají mediální blogy kriticky reflektující média, i blogy propojené s internetovými novinami. Protějškem knih se stávají tak zvané e-books, to znamená knihy v elektronické podobě. Tyto elektronické záznamy knih ukazují, ţe jiţ dávno není jediným způsobem čtení listování v kniţní papírové podobě. Běţně je moţné na nádraţích, ve školách, ve vlaku či v zaměstnání vidět čtenáře s notebooky, čtečkami elektronických knih, PDA48 či mobilními telefony, kteří si v nich rolují textem klasických děl renesance či procházejí nejnovější zprávy ze světa. Jakub Macek si v rámci své přednášky Mezi konvergencí a divergencí: od televizního obýváku k posttelevizní domácnosti? kladl několik základních otázek: Co se to děje s naší televizní kaţdodenností? Kam posouváme od myšlenek Morleyho a Silverstona? Jak televize funguje v kaţdodenní domácnosti? Jak se před deseti lety očekávalo, ţe se to změní? A co nám ukazují data? To, co známe z kaţdodenní skutečnosti, uniká mainstreamové reflexi v rámci mediálních studií. Teorie, která o tomto tématu doposud vyšla je jiţ diametrálně jinde, neţ praxe, neposunula se o mnoho dál, neţ výzkumy z minulé dekády. Jedním z výzkumů, který se problematikou aktuálně zabývá, je výzkum probíhající na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Výzkumy poměrně pomalu dokáţou reagovat na změny, budou k dispozici aţ tak za rok či dva, ale docházejí přibliţně ke stejným závěrům.

47

ŠEMBEROVÁ, Kristina. Není blog jako blog. In: OSVALDOVÁ, Barbora, TEJKALOVÁ, Alice. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2009. 48 personal digital assistant - osobní digitální pomocník

28

Dřívější výzkumy prováděli například David Morley nebo Roger Silverstone. Ten ve své práci pojímá televizi jako součást našeho ţivota a přiděluje jí několik rolí. Televize hraje ústřední roli, strukturuje prostor domácnosti, podřizuje si prostor i čas, televize funguje jako flow. Stává se jedním z klíčových pojítek fungování rodiny, soustředí se kolem ní řada rodinných rituálů, vyjednává se o tom, na co se budeme dívat, sada genderových rolí a podobně, hraje důleţitou roli i při udrţování partnerských vztahů. Navozuje nám také pocit ontologického bezpečí, fenomenologická kategorie, kde svět funguje tak jak má, aby se nám kaţdodennost nerozsypala jako domeček z karet. Jak Silverstone, tak i Morley vystihují skrz televizi, jak fungují naše domácnosti, jak funguje kaţdodennost. O tzv. „smrti“ tradičních médií se v posledních letech mluví převáţně v kontextu s vyuţíváním nových technologií, digitalizací, rozvojem satelitního vysílání, internetem a individualizací konzumní společnosti. Podle McQuaila a Livingstona jsou nová média spíše doplňkem a rozšířením stávajících médií v jejich rozšíření, dostupnosti a nepodléhání kontrole. Podle Postera je internet spojením rozhlasu, filmu i televize. Umoţňuje rozhovor mnoha lidí s mnoha lidmi, příjímání, změnu a opakovanou distribuci kulturních objektů, oddělování aktu komunikace od teritorializovaných prostorových vztahů modernosti, poskytuje okamţitý globální kontakt, vkládá moderní subjekt do strojního zařízení, které je zapojeno do sítě.49 Nastal věk notebooků a sociálních sítí, přibývá potřeba komunikace, mění se způsob naplňování potřeb, zmnoţují se obrazovky v obývacích pokojích. Zde si Jakub Macek pokládá zase několik otázek. Co se děje, kdyţ se sledování přemisťuje od televize k dalším obrazovkám? Jak se proměňuje role televize v kaţdodennosti? Co jí v této kaţdodennosti substituuje a jak? A jak se to v domácnosti projevuje? Pokud se na tuto problematiku podíváme přes optiku původních studií a odpovíme si, jak bude vypadat svět v domácnostech s nástupem internetu, zjistíme, ţe se předpokládala individualizace spotřeby a konzumace na základě zmnoţování kanálů. Kaţdý si bude moci vybírat obsahy, jaké chce a v důsledku toho se dívání na televizi stane vysoce individualizovanou záleţitostí, kde se bude minimalizovat ten společný, sdílený čas. Opakovaně se přesvědčujeme, ţe pokud něco neumíme 49

POSTER, M. Underdetermination, New Media & Society, 1999, 1, 1, Str. 12‒17. [Cit. dne 8. 1. 2015]. Dostupné z www: .

29

v sociálních vědách, tak nedokáţeme předvídat a selţeme. V tomto případě jde o mnoho nečekaných jevů, a tak se předvídá ještě hůř neţ v případě zemětřesení.

Jednou

z radikálních tezí je například myšlenka, ţe televize do deseti aţ patnácti let zmizí z domácností a vůbec nebude potřeba TV aparát.50 Televize by mohly být nahrazeny počítači ať uţ z hlediska přenášení televizních obsahů na internet většinou televizních stanic, tak i přídavných portů, které mohou přijímat televizní signál. Internet také můţe poskytnout širší nabídku pořadů a tak i větší moţnost volby pro uţivatele. Tyto radikální teze však jiţ lze však vyvracet i díky tak zvané smart TV51, která poskytuje jak přístup na internet, tak i nová sluţba video on demand52 umoţňuje širší moţnost práce s obsahy. Co se tedy skutečně děje? Fakulta sociálních studií vybrala několik respondentů, velmi homogenní vzorek, snaţili se, aby byli všichni víceméně stejní, páry z jednoho okruhu známých, on nebo ona patří do party spoluţáků z vysoké školy, všichni měli stejnou startovní pozici, podobný kulturní kapitál a měli 1-2 děti. Z průzkumu vyplynulo, ţe nakolik jsou respondenti stejní, tak v uţívání médií jsou neuvěřitelně rozdílní. „Vztah veřejného a privátního prostoru je v moderní společnosti poměrně razantně ovlivněn a formován přítomností mediálních technologií – a to jak médii umožňujícími komunikaci interpersonální (jako je například telefon), tak médii masovými. Roli médií při utváření a postupné proměně těchto dvou klíčových sociálních sfér je nutno zohlednit i tehdy, pokud odmítneme (z pohledu společenských věd zjevně neudržitelnou, srov. např. Chandler 1995 a 1996, Dahlberg 2004) technodeterministickou představu mediální technologie jakožto autonomního, povahu společnosti nevyhnutelně určujícího agens a přidržíme se sociálně-konstruktivistického pohledu na roli médií ve společnosti sociálně-konstruktivistické teorie, reprezentované ve své klasické podobě například prací Raymonda Williamse (2003), sice na média 50

MACEK, Jakub. Přednáška na téma Mezi konvergencí a divergencí: od televizního obýváku k posttelevizní domácnosti?. Katedra ţurnalistiky, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 31. 10. 2012. 51 někdy označována jako připojený televizor nebo hybridní televize, je to televizní přijímač nebo set-top box s integrovaným internetem a Webem 2.0, je příkladem technologické konvergence mezi počítači a televizními přijímači a set-top boxy 52 Video na vyţádání (zkr. VOD z anglického Video on Demand) je systém, který uţivatelům televize či Internetu umoţňuje vybrat si a sledovat video dle vlastního výběru, bez předepsaného televizního programu

30

nahlížejí jako na prostředek sloužící k naplnění kulturně formulovaných potřeb (moderní) společnosti, ale v důsledku médiím stále přiznávají zásadní roli při zajištění řady klíčových forem sociálního jednání.“53 Televize v domácnosti stále zůstává, ale mění se její role, pozice v kaţdodennosti. Mladšímu publiku obvykle vadí, ţe má televize kontrolu nad jejich časem, a právě proto, ţe strukturuje čas, je televize opouštěna, kontrolu si přetahujeme na svoji stranu. Televize ale samozřejmě nemizí, je zdrojem obsahů, zpravodajství, přesunula se do role, v níţ se před padesáti lety ocitl rozhlas. Stala se médiem, které hraje roli kulisy, je doplňkem k dalším aktivitám, stává se takovým bočním zrcátkem u auta. Není důleţité, co v televizi běţí, je chápána jako zdroj sdílené zábavy, není intenzivně sledována, často jen zahání ticho. Přestala být zdrojem konzumních aktivit, často se jiţ ztrácí i jako zdroj ontologického bezpečí, tím jsou dnes jiţ sociální sítě, messengery, zelené tečky. Naše tendence sledovat pořady online prozatím však není podpořena infrastrukturou, nutí nás krást. Sledovaná situace se od minulé dekády dramaticky zkomplikovala. Před deseti lidé trávili čas doma s médii a konzumovali obsahy jako rozhlas, písničky, knihy a dominantní televizi. Zájem byl kladen jen na to, jak se rozvíjely role. Nyní se však technologie masivně zmultiplikovaly. Mluví se o něčem, co variuje domácnost od domácnosti podle jejích preferencí. Sleduje se, co je důleţitější neţ televize v uspořádání domácnosti. Kaţdá rodina si buduje něco, nějaký mediální celek, sestavu mediálních technologií jakoţto zdrojů textu, vše odpovídá individuální sestavě potřeb, v kaţdé domácnosti se liší a má svoji historii. Mediální celek charakterizuje danou rodinu vzhledem k její specifičnosti. Ke kaţdé domácnosti lze přistupovat poměrně otevřeně, sledovat jak jsou poskládané, k čemu co slouţí. Kdyţ ze sestavy jednu věc vyhodíme, úlohu toho média substituuje funkčně jiné médium. Historie domácnosti je historií hledání, jak nasytíme potřeby, které máme: potřeba relaxace, sdílení (s blízkými), potřeba kontaktu s veřejným prostorem (zpravodajství, sociální sítě), zapojování se do veřejné komunikace, s blízkým sociálním okolím. Tyto sestavy nám dávají prostor pro pochopení a rekonstrukci toho, proč jsou 53

MACEK, Jakub. Nová média a rekonfigurace privátního a veřejného prostoru. Kap. z knihy Člověk – Kultura – Media (ed. Tomáš Hauer, 2010. Ostrava: VŠB-TUO) Dostupný z WWW: [ci t. 24.1.2013]

31

věci v dané domácnosti právě tak jak jsou. Jak do domácnosti vstupují kulturně rodinné historie obou partnerů, vnáší se do prostoru další potřeby. Kaţdý pár, v nikdy nekončící diskuzi, neustále vyjednává, jak právě jejich mediální sestava daných soustav bude vypadat. Můţeme pozorovat dva typy rozvrţení: buď takzvané konvergenty, kteří si vytvářejí vzájemně provázanou síť technologií, jeţ se mezi sebou přelévají. A nebo divergenty, vysokokulturního charakteru, coţ jsou lidé, kteří si velmi striktně lajnují, propojují a separé od sebe řeší kanály, médium. Náznaky u nich obvykle byly vidět jiţ kdysi, z nějakého zásadního historického důvodu mají princip, na kterém trvají. Televize nemizí, praxe se zmnoţují, k individualizaci dochází, jak lidé chtějí, dívání zůstává, dochází ke sdílení mediálního prostředí, zásadní je zde kontrola vlastního času. Byť se díváme jinak i jindy, většina funkcí stále zůstává. Nejedná se o dramatickou změnu, uvidíme, co bude za pár let, uvidíme, co s tím udělá social TV (multiscreen), skutečnost, ţe volnočasové aktivity mají charakter televize + počítač + sociální sítě. 54 2.2. Jak jsme na tom v číslech Jak uţ jsem zmínila, od devadesátých let dvacátého století, kdy se internet začal zpřístupňovat veřejnosti, se informační a komunikační technologie začaly stávat masově rozšířeným a uţívaným médiem, coţ potvrzují i údaje Českého statistického úřadu a projektu NetMonitor, poskytujícího informace o návštěvnosti internetu v České republice. “V roce 1991 mělo počítač přibližně pouze 100 tisíc (4 %) domácností. O deset let později bylo počítačově vybaveno asi 600 tisíc (15 %) českých domácností. Za dalších deset let však počet domácností s počítačem dosáhl již 2,6 milionu.“55 Počítač se stal běţným pracovním nástrojem a prostředkem k práci i zábavě. V současné době jsou informační technologie všudypřítomné a počítač se stal mocným, masově uţívaným médiem. “Na internetu je 71 % české populace 10+ (alespoň jednou v měsíci navštívilo měřený server), což je o dva procentní body více než před rokem. V posledních dvou letech roste počet lidí využívající internet průměrným tempem 4 %

54

MACEK, Jakub. Přednáška na téma Mezi konvergencí a divergencí: od televizního obýváku k posttelevizní domácnosti?. Katedra ţurnalistiky, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 31. 10. 2012. 55 Český statistický úřad. Informační a komunikační technologie v českých domácnostech.[Cit. 12. 3. 2014]. Dostupný z www: < http://www.czso.cz/csu/2014edicniplan.nsf/t/9D0030180E/$File/06200414a.pdf>

32

za rok. U mladých lidí ve věku 10-24 let je míra penetrace internetu 92 %, internetová populace v této věkové skupině již nemá kam růst.”56 Počet uţivatelů internetu se v České Republice v lednu 2015 přiblíţil k hranici 7 milionů uţivatelů. Uţivatelů navštěvujících webové stránky výzkumu NetMonitor ze zahraničí bylo v prvním měsíci letošního roku 1,7 milionu. Čeští internetoví uţivatelé provedli v lednu 8,6 miliardy zobrazení stránek. Denní návštěvnost webových stránek přesáhla počet 3,5 milionu reálných uţivatelů z ČR - počet uţivatelů internetu z České republiky, kteří navštívili alespoň jeden z webů zapojených do výzkumu NetMonitor během daného měsíce. Z mobilních zařízení překročil počet návštěvníků hranici 4 miliony, coţ je rekordní počet. Za posledních půl roku se počet uţivatelů webových stránek na mobilním telefonu zvýšil o 1,5 milionu. Čtení zpráv na mobilních telefonech je stále ještě doménou mladších a vzdělanějších uţivatelů. Nejvíce uţivatelů sleduje z mobilních zařízení domovské stránky portálů, weby z oblasti e-commerce a komunitní a komunikační servery. Dle Českého statistického úřadu jednoznačně nejoblíbenější skupinou činností provozovanou na internetu pro soukromé účely, je komunikace, 92,5 % českých uţivatelů internetu jej pouţívá k zasílání a přijímání e-mailů a polovina vyuţívá sociální sítě. Pro čtení online zpráv vyuţívá internet 86% uţivatelů. Tato činnost zaznamenala oproti poslednímu měření v roce 2009 vzrůst o celých 15%. Téměř všechny weby zaznamenaly růst, největší weby zabývající se Bydlením a realitami, Zdravím nebo Cestováním. Podle výzkumu devět z deseti Čechů nebo Češek starších patnácti let s přístupem na internet sleduje denně nějaký zpravodajský zdroj. Nejnavštěvovanějším zpravodajským zdrojem je server Novinky.cz, následuje ho internetová odnoţ televize Nova, České televize a stránky iDnes.cz. Zpravodajské weby jsou podle výzkumu netmonitor třetí nejnavštěvovanější internetovou kategorií a současně i místem, kde trávíme nejvíce času. Častěji na internetu uţ jen vyhledáváme nebo píšeme e-maily. Rádio a noviny sleduje věkově a vzděláním přibliţně stejná skupina uţivatelů. Zprávy v televizi sledují denně spíše starší lidé s niţším vzděláním, oproti tomu 56

NetMonitor [online]. [cit. 12. 3. 2015]. Dostupný z www: < http://online.netmonitor.cz/>.

33

na mobilním telefonu se zpravodajství věnují mladší a vzdělanější ročníky. Návštěvnost multimediálního obsahu na webech měřených výzkumem NetMonitor se zvýšila o 22 tisíc reálných uţivatelů z ČR a nyní dosahuje téměř 3,9 milionu. Počet zahájených přehrání přesáhl v červnu hranici 112 milionů. On-line videa sledovalo v červnu 2014 o něco více muţů neţ ţen (51 %); největší podíl uţivatelů, navštěvujících multimediální obsah, patřil do věkové kategorie 35–44 let (téměř 24 %). Sledování videa přitom nezávisí na velikosti obce: návštěvnost je v tomto případě rozloţena rovnoměrně. I kdyţ zpravodajství na internetu sledujeme i několikrát denně, nejčastějším zdrojem aktuálních informací zůstává stále to televizní. Na to se alespoň jednou denně dívá sedmdesát procent uţivatelů internetu. Poslouchají také denně zprávy v rozhlase, a to průměrně čtyři respondenti z deseti, alespoň jednou týdně pak sedm z deseti. Zatímco zpravodajská role rádií klesá postupně, u novin se podíl čtenářů zmenšuje poměrně rychle. Zatímco v roce 2008 denně četlo noviny třicet procent, v posledním výzkumu to bylo jiţ pouhých sedmnáct procent. Polovina internetových uţivatelů čte noviny méně neţ jednou týdně. „Pokles novin kompenzuje prudký nárůst sledování zpráv v mobilních zařízeních. Zprávy v mobilu čte denně necelá čtvrtina lidí aktivně využívajících internet, což je více než dvojnásobek oproti roku 2010.“57 Celkově častěji zprávy konzumují muţi, vybírají si zpravidla i serióznější zdroje neţ ţeny. Ţeny oproti tomu častěji sledují televizní zpravodajství, stejně jako starší ročníky, kteří jsou nejčastějšími uţivateli. Mladší generaci zajímá více internet, jinak zprávám moc neholduje. „Studie potvrzuje i další trendy, například to, že nejoblíbenější jsou krátké zprávy, dále fotografie a videa. Delší články, a tedy náročnější čtivo, které vyžaduje soustředění a práci s informací, sledují lidé mnohem méně. Zpravodajství se díky posunu v technologiích a mentalitě jeho uživatelů stává téměř rychloobrátkovým zbožím, důraz je kladen na vizualizaci a kvantitu.“58

57

MEDIARESEARCH. Alena Ivánková pro Strategii: Zprávy sledujeme online, noviny pouštíme k vodě. Dostupný z WWW: [Cit. 4. 4. 2015] 58 Viz. tamtéţ.

34

2.3. Shrnutí teoretické části a formulace výzkumného problému Jako tradiční médium bývá obvykle označován tisk, rozhlas a televize. Informační a komunikační technologie neboli ICT se začaly do mediálního světa začleňovat od 80. let 20. století. V této době se i v důsledku jejich nástupu na mediální trh postupně začínají proměňovat média tradiční. Vstup ICT na mediální trh přináší mnoho nových témat. Ve srovnání s tradičními médii jsou nová média odlišná, co se týče reprodukce, archivace a distribuce informací. My jako informační a komunikační technologie pro naše účely chápeme především internet. Masové média mají své kořeny v mezilidské komunikaci, která byla dříve nedílnou součástí organizace společností. Práce předpokládá, ţe internet ovlivnil uţívání médií jako je rozhlas, televize a rádio a spustil proces změny, jehoţ vnímání u uţivatelů médií se budu snaţit zkoumat. Jednou ze základních myšlenek procesu změny v médiích je technologický determinismus a jeho pojetí. Technologický determinismus chápe komunikační technologie jako základní stavební kámen společnosti. Technologie podle něj mají sklon k určité podobě komunikace, obsahů a uţitím médií. „I když sama technologická rovina, pro uspokojivé načrtnutí a pochopení toho kterého média nestačí, opominout ji můžeme jen stěží – specifičnost nových médií se odvíjí primárně právě od jejich specifičnosti technologické. Spojujícím prvkem nových médií je jejich digitální povaha – a ta vcelku razantně určuje jednak obecnější vlastnosti nových médií coby technických artefaktů i jejich povahu coby textů.“59 Pokud se chceme zabývat změnami nebo vnímáním změn v médiích, je potřeba zmínit motivace, které nás vůbec vedou k uţívání médií. Společnost je systémem sloţeným ze subsystémů zajišťujících kontinuitu a řád. Jedním ze subsystémů jsou i masová média. Mezi základní funkce médií se řadí funkce zábavní, informační, kulturní, sociální a politická. Tradice výzkumu publika vychází z předpokladu, ţe uţívání médií slouţí mnoţství potřeb, které mají kořeny v osobní společenské situaci jednotlivce. Základem je publikum s vědomou a motivovanou volbou z nabízeného. Opětovně citované stanovisko k funkcionalistické teorii uvádí, ţe se tento přístup zabývá sociálními a psychologickými zdroji, potřebami, které vytvářejí a očekáváními směrem k masovým médiím. Tato očekávání vedou k různým typům vystavení médiím, čehoţ výsledkem jsou uspokojení potřeb a důsledky. Důvody, proč lidé uţívají média, 59

MACEK, Jakub. Úvod do nových médií. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2011. Str. 21.

35

najdeme v sociálních a psychologických okolnostech, problémech, pro jejichţ řešení jsou uţívána média. Dnes jsou teze poněkud přehodnocovány, oslabuje se kladení důrazu na potřeby, vznikají pochybnosti o velikosti nebo druhu účinků v souvislosti s rozlišováním publik podle uţívání médií a uspokojování potřeb. Mezi základní motivy k uţívání médií a uspokojení z jejich uţívání se řadí získávání informací a sniţování osobní nejistoty, učení se o společnosti a světě, nalézání opory pro vlastní hodnoty, získávání vhledu do ţivota a základů pro sociální kontakt, či jeho náhradu, vcítění se do problémů druhých a pocit spojení. Média nám dávají pocit úniku od problémů, emocionální uvolnění, přístup do smyšleného světa, struktury pro běţnou denní činnost a vyplňují náš čas. Jednou z funkcí médií podle Anthonyho Giddense je tak zvané ontologické bezpečí. Jedná se o důvěru v trvalost vlastní identity, stálost sociálního a materiálního prostředí jednání a spolehlivost osob a věcí. Podle Jaromíra Volka televize ovlivňuje povahu naší kaţdodennosti, okupuje náš prostor a čas, dimenze sociální reality, a podílí se tak na konstrukci našeho ontologického bezpečí. Mnoho uţivatelů médií si dnes televizi ani nepořizuje, právě tady vzniká prostor pro nová média. Jedním ze základních rysů současnosti je překračování hranic ekonomických struktur a jejich propojování ve sféře trţní, sociální i kulturní. Od poslední čtvrtiny 20. století dochází i ke globalizaci obsahů v komunikaci a kultuře. Dochází k růstu stejnorodosti kultur, jejich hybridizaci a vzniku hybridních kultur, probíhá globalizace ekonomická i globalizace kulturní. Nejen ekonomický vývoj, ale i posuny v komunikačních technologiích umoţnily globalizaci mediální komunikace. Přichází digitalizace, která umoţňuje rozšířit moţnosti distribuce mediálních produktů. Se zmnoţováním stanic se fragmentarizuje publikum. Digitalizace umoţňuje standardizaci mediálních obsahů, která je i hlavním znakem této globalizace. Na konci 20. století došlo k rozvoji počítačových komunikačních moţností, propojili se do sítí, vznikl internet a World Wide Web, které umoţňují rychlou výměnu informací bez ohledu na hranice zemí i světadílů. Internet poskytl prostor pro rozvoj různých nových médií, od interpersonálních komunikačních aktivit po internetové deníky, rozhlas, televizi i www stránky. Internet není médiem v tradičním slova smyslu, 36

spíše ho lze vnímat jako určité prostředí, rozšířením dosavadních komunikačních moţností bez existence prostoru a času. Média nabývají na interaktivitě, získávají moţnost aktivity v nakládání s hotovými produkty, propojují se. Existující média rozvíjejí svoje internetové verze, ale vznikají i nová média bez původní předlohy. Kombinace on-line a off-line aplikací, nových médií, které se pouţívají v tradičních společenských prostředích vázaných na konkrétním čase a prostoru a v online prostředí média překračují svoje rozměry, produkují konstrukčně nové vlastnosti těchto médií. Kombinace pomůţe snad realizovat nejslibnější společenskou perspektivu nových médií, která není náhradou místní komunikace face-to-face přes on-line zprostředkovanou komunikaci, ale potenciálně plodnou souhrou mezi nimi. Nyní jsme schopni odpovědět na klíčovou otázku: jak se kvalita zlepšila v současné strukturální a technické komunikační revoluci? Není to proto, ţe klíčové polohy prostoru a času se zdají být sníţeny na bezvýznamné rozměry, nebo proto, ţe je moţné komunikovat s kaţdým po celém světě během několika vteřin, pokud máte přístup k prostředkům, aby tak učinily. Jinými slovy, je to skutečnost, ţe "svět se mění v obci", pouţijeme-li populární frázi. Podstatu současné revoluce lze shrnout v podmínkách digitálního kódu, integrace a interaktivity jako určujících charakteristik nových médií. O tzv. „smrti“ tradičních médií se v posledních letech mluví převáţně v kontextu s vyuţíváním nových technologií, digitalizací, rozvojem satelitního vysílání, internetem a individualizací konzumní společnosti. Podle McQuaila a Livingstona jsou nová média spíše doplňkem a rozšířením stávajících médií v jejich rozšíření, dostupnosti a nepodléhání kontrole. Podle Postera je internet spojením rozhlasu, filmu i televize. Umoţňuje rozhovor mnoha lidí s mnoha lidmi, příjímání, změnu a opakovanou distribuci kulturních objektů, oddělování aktu komunikace od teritorializovaných prostorových vztahů modernosti, poskytuje okamţitý globální kontakt, vkládá moderní subjekt do strojního zařízení, které je zapojeno do sítě.60 Podle dřívějších výzkumů, před deseti lidé trávili čas doma s médii a konzumovali obsahy jako rozhlas, písničky, knihy a dominantní televizi. Dnes se však technologie masivně zmultiplikovaly. Mluví se o něčem, co variuje domácnost 60

POSTER, M. Underdetermination, New Media & Society, 1999, 1, 1, Str. 12‒17. [Cit. dne 8. 1. 2015]. Dostupné z www: .

37

od domácnosti podle jejích preferencí. Sleduje se, co je důleţitější neţ televize v uspořádání domácnosti. Kaţdá rodina si buduje něco, nějaký mediální celek, sestavu mediálních technologií jakoţto zdrojů textu, vše odpovídá individuální sestavě potřeb, v kaţdé domácnosti se liší a má svoji historii. Mediální celek charakterizuje danou rodinu vzhledem k její specifičnosti. Ke kaţdé domácnosti lze přistupovat poměrně otevřeně, sledovat jak jsou poskládané, k čemu co slouţí. Kdyţ ze sestavy jednu věc vyhodíme, úlohu toho média substituuje funkčně jiné médium. Televize nemizí, praxe se zmnoţují, k individualizaci dochází, jak lidé chtějí, sledování zůstává, dochází ke sdílení mediálního prostředí, zásadní je zde kontrola vlastního času. Byť se díváme jinak i jindy, většina funkcí stále zůstává. Jak aktuální situaci tradičních médií v kontextu informačních a komunikačních technologií vnímají mnou vybraní účastníci výzkumu ve věku čtyřicet aţ padesát pět let budu zkoumat v nadcházejícím šetření.

38

3.

Metodologická východiska 3.1. Cíle výzkumu Výzkum si klade za cíl zjistit, jak lidé, kteří vyrostli s tradičními médii, vnímají

jejich pouţívání, jak je pouţívali dříve, a jak dle svého názoru do svých domácností zapojili média nová po jejich nástupu na trh. Hlavním cílem výzkumu je tedy zjistit, jak se podle cílové skupiny, uţivatelů ve věku čtyřicet aţ padesát pět let, proměňuje uţívání médií v kontextu pouţívání informačních a komunikačních technologií. Lidé tohoto věku, dle mých předpokladů, v roce 1995, tedy v roce, kdy se v České Republice začal rozmáhat internet, byli jiţ mladými dospělými, pracujícími, ve věku mezi dvaceti aţ třicet pěti lety, a tedy mohli být mladými uţivateli tehdejších „tradičních médií“ a s tradičními médii, tedy televizí, rozhlasem a tiskem vyrostli. Cílem výzkumu bude také zjistit, zda si uţivatelé myslí, ţe nová média nahrazují v domácnostech média „tradiční“ a jak vnímají proměny své domácnosti. 3.2. Výzkumné otázky Hlavní výzkumná otázka: Jak se podle uţivatelů ve věku čtyřicet aţ padesát pět let, kteří vyrostli s tradičními médii, proměňuje uţívání médií v kontextu pouţívání informačních a komunikačních technologií? Vedlejší výzkumné otázky: Jak lidé, kteří vyrostli s tradičními médii, vnímají jejich pouţívání, jak je pouţívali dříve, a jak dle svého názoru do svých domácností zapojili média nová? Nahrazují podle nich nová média v domácnostech média tradiční? Myslí si, ţe ICT berou publikum tradičním médiím? 3.3. Výzkumný vzorek, metody sběru dat a analýza dat Za cílovou populaci pro můj výzkum jsem si zvolila osoby ve věku 40 - 55 let. Provedu výběrové šetření, kde z cílové populace vyberu pouze výběrový soubor. Bude se jednat o případovou studii a tedy detailní studium několika málo případů.61 „Zatímco 61

HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. Str.104.

39

ve statistickém šetření shromažďujeme relativně omezené množství dat od mnoha jedinců (nebo případů), v případové studii sbíráme velké množství dat od jednoho nebo několika málo jedinců. V případové studii jde o zachycení složitosti případu, o popis vztahů v jeho celistvosti.“62 Pro svoje šetření jsem se rozhoda vyuţít kvótního výběru. Stanovení jednotlivých kvót jsem provedla na základě údajů čerpaných z Českého statistického úřadu. Vzorek o velikosti 8 osob odpovídajícího věku bude sloţen ze čtyř muţů a čtyř ţen. Z vybraných osmi jedinců by měly tři bydlet v domě a pět v bytě, dva by měli ţít na vesnici a zbytek ve městě. Sedm respondentu z osmi by mělo mít doma počítač s internetem.63 Pro výběr vzorku budu pouţívat metodu sněhové koule, kdy si nechám od jiţ dotazované osoby doporučit další vhodné jedince pro výzkum, a budu jej doplňovat vlastním pátráním. Práce bude pro dosaţení svých cílů vyuţívat kvalitativních metod analýzy dat. „Kvalitativní výzkum je proces hledání porozumění založený na různých metodologických tradicích zkoumání daného sociálního nebo lidského problému. Výzkumník vytváří komplexní, holistický obraz, analyzuje různé typy textů, informuje o názorech účastníků výzkumu a provádí zkoumání v přirozených podmínkách.“64 Ke sběru dat budu vyuţívat kvalitativních forem dotazování, přesněji polostrukturovaného rozhovoru. Mezi základní typy otázek, které budou respondentům kladeny, patří otázky demografické a kontextové, otázky o zkušenostech chování, názorech a hodnotách, otázky o pocitech, znalostech a vnímání. Rozhovor se zaměří jak na minulost, tak i na současnost a budoucnost uţívání médií vybranými účastníky šetření. Interview bude probíhat pomocí návodu, coţ bude seznam otázek, které je potřeba probrat. Základně se rozlišují otázky primární, které budu mít předem připravené, sekundární, a pak sondáţní, k prohloubení tématu přímo v průběhu rozhovoru. Celkem provedu osm rozhovorů, které budou zaznamenány na nahrávací zařízení a budou trvat přibliţně třicet minut. Jejich nahrávání bude probíhat

62

Viz. tamtéţ. Str. 104. SEDLÁKOVÁ, Renáta. VÝZKUM MÉDIÍ Nejuţívanější metody a techniky. Praha: Grada Publishing, 2014. 64 HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. Str. 50. 63

40

v domácnostech dotazovaných, které je jak předpokládám pro respondenty přirozené a sniţuje se tak riziko neţádoucích faktorů, které by mohly narušovat rozhovor. Samotnému výzkumu bude předcházet předvýzkum, cvičný rozhovor, který mi pomůţe nalézt a opravit potřebné detaily. Pouţiji připravený návod k rozhovoru a předvýzkum provedu na členech domácnosti, kteří jsou nicméně pro další výzkum partnery zkreslujícími. Při vyhodnocení pretestu zjistím, na kterých místech upravit návod k rozhovoru, aby byly otázky pro dotazované, ale i pro tazatele (pro získání relevantní informace) srozumitelné. V tomto ohledu omezím mnoţství informací uvedených ve scénáři a mnoţství explicitních otázek, aby si práce zachovala kvalitativní charakter výzkumu. Probíraná témata nebudou zjišťovat, jak reálně vybraní respondenti média uţívají, ale jak si myslí, ţe je uţívají, jak to oni sami vnímají. Po provedení rozhovorů budou rozhovory přepsány do písemné podoby a v těchto transkripcích budu hledat společná témata. Před pořizováním rozhovorů si sice stanovím rámcové otázky, kterých se při samotné interakci budu drţet, ale u kaţdého pak nezbytně dojde k mírnému odklonu, například podle zájmu respondenta či toho, co na něho má vliv (zaměstnání, škola, rodina, atd.). Definuji si pevné kategorie, do kterých zařadím jednotlivé části rozhovorů, které splňují dané podmínky. Po nadefinování a rozdělení těchto kategorií budu v rozhovorech hledat i další zajímavosti, které nějakým způsobem ovlivňují osloveného respondenta. Zkoumané kategorie budu analyzovat ve všech provedených rozhovorech a učiním závěry. Pro správnou interpretaci budu vyuţívat metody, dílčí postupy analýzy kvalitativních dat65, tak jak je uvádí Michal Miovský ve své knize Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu: -

„srovnávání a odhalování kontrastů – výzkumník pracuje s daty o dvou nebo více jednotkách a všímá si jejich podobností a odlišností v předem stanovených kritériích;

-

vytváření trsů – spočívá v uspořádávání částí dat do kategorií na základě jejich podobnosti, například podle společného tématu nebo místa či času, ke kterému se váží;

65

MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, 2006. Str. 221.

41

-

zachycení vzorců – navazuje na předchozí postup a soustředí se v datech na vyhledávání opakujících se struktur (vzorců);

-

faktorování - usiluje o nalezení faktorů, jež ovlivňují zkoumaný jev, ale mají většinou charakter latentních proměnných, které nejsou přímo pozorovatelné a v datech obsažené explicitně;

-

narativní rekonstrukce – slouží k rekonstrukci jevů nebo procesů na základě kvalitativních dat, příkladem je analýza biografických dat a vytváření životního příběhu (kazuistiky).“66

Tuto metodiku jsem si vybrala, protoţe je přehledně a jasně strukturovaná a měla by vyhovovat po formální stránce dosaţení mnou stanovených cílů. Samotná práce s daty se bude skládat z opakovaného procházení, pročítání, třídění, seskupování, kategorizování, promýšlení a přeuspořádávání dat. Tímto způsobem se budu snaţit najít skryté významy, struktury a formulovat nové poznatky. Data budu nejprve analyzovat a následně interpretovat, zároveň se budu snaţit vyvarovat přehnané interpretaci, dat, která nebudou v rozhovorech explicitně obsaţena.67

66

SEDLÁKOVÁ, Renáta. VÝZKUM MÉDIÍ Nejuţívanější metody a techniky. Praha: Grada Publishing, 2014. Str. 398. 67 Viz. tamtéţ. Str. 395 – 397.

42

Analytická část 1.

Představení základních otázek Pro splnění svých cílů a zodpovězení výzkumných otázek jsem připravila

rámcová témata, která jsem se rozhodla s vybranými respondenty probrat. Probíraná témata nezjišťují, jak reálně vybraní respondenti média uţívají, ale jak si myslí, ţe je uţívají, jak to oni sami vnímají. Ze strany respondentů můţe docházet ke stylizaci. a. Osobní údaje (viz. protokol rozhovoru) - jak se jmenují, kolik jim je let, jaké je jejich povolání, jaké mají dosaţené vzdělání, co studovali za obor, jaká je velikost jejich rodiny ţijící v jedné domácnosti, kolik mají dětí a jak jsou staré; bydliště – zda bydlí ve městě nebo na vesnici, jak je velké/velká, zda bydlí v bytě nebo v domě; b. Technické zázemí - kde všude mají v bytě umístěn televizor, rádio a počítač, kolik jich vlastní, jak dlouho mají doma televizi, rádio, počítač, s internetem, zda mají doma internetové připojení, kolik a jaká vlastní zařízení, která mají přístup k internetu a zda ho na nich pouţívají; c. Volný čas - jak obvykle tráví čas, jak vypadá jejich běţný pracovní den, kde se v něm vyskytují média, jaká média pouţívají, co běţně dělají o víkendu, kde se v něm vyskytují média, zda si strukturují čas podle nějakých mediálních obsahů, jaké jsou jejich záliby, zda vnímají konzumaci médií jako odpočinek, zda vyplňují jejich čas, jaké funkce si myslí, ţe pro ně média v ţivotě plní, zda mají pocit, ţe je média ovlivňují, případně jak; d. Televize – zda se dívají na televizi, jak často, kolik času si myslí, ţe denně stráví u televize, zda sledují něco pravidelně, přizpůsobují čas nějakým televizním obsahům, dívají se kaţdý den na zprávy, nahrávají si nějaké pořady, vyuţívají externí nabídku filmů či seriálů nebo se dívají i na pořady, které jiţ proběhly, prostřednictvím jejich televize, zda dělají u sledování televize i jiné činnosti, případně jaké, jestli pouţívají televizi jako kulisu, pouţívají u sledování televize internet, dívají se obvykle na televizi sami nebo ve skupině, zda je to pro ně způsob trávení společného času, dívají se na televizní obsahy i na internetu, sledují některé pořady z archivu, Pouţívají nějaký placený televizní kanál dostupný přes internet, stahují si filmy nebo 43

seriály, případně placené nebo neplacené, jestli se dívají online na filmy, seriály, jiné typy pořadů, jakým způsobem (v TV v počítači), jak často, jestli si kupují DVD či jiné nosiče s video obsahy, zda mají smart TV, případně jestli ví, co to je, zda na ní vyuţívají internet, nebo jestli by si ji koupili a internet na ní pouţívali, myslí si, ţe si strukturují prostor svého obydlí podle médií?; e. Rozhlas – zda poslouchají rozhlas, jak často, kde, na jakém zařízení, jestli poslouchají nějakou rozhlasovou stanici či pořad pravidelně, zda přizpůsobují čas nějakým rozhlasovým obsahům, vykonávají u poslouchání rozhlasu i jiné činnosti, jaké, jestli poslouchají rozhlas na internetu, případně na jakém zařízení, jestli poslouchají hudbu online (YouTube či jiné čistě internetové kanály), poslouchají některé rozhlasové pořady z internetového archivu, stahují si hudbu přes internet, placenou nebo neplacenou, kupují si CD či jiné hudební nosiče; f. Čtení zpráv – jestli čtou noviny nebo časopisy, jak často, jaké, zda čtou nějakou novinovou rubriku pravidelně, Jak důkladně noviny čtou, kaţdý řádek nebo jen vybrané články, zda čtou zprávy na internetu, jaké, jak důkladně, jestli čtou i něco jiného na internetu, nějaké čistě internetové noviny či jiné články, na jakém zařízení a zda čtou zprávy u televize nebo při poslouchání rozhlasu; g. Historicky – jestli měli doma rozhlas i v dětství, jak si myslí, ţe ho uţívali tenkrát, zda poslouchali něco pravidelně, jak poctivě, jestli pozorují nějaké změny oproti dnešku, myslí, ţe jejich uţívání rozhlasu nějak ovlivňuje rozvoj internetu, jak vnímájí tento posun; zda měli doma televizi i v dětství, od kolika let mají přístup k televizi, jak ji uţívali tenkrát, zda pozorují nějaké změny oproti dnešku, myslí, ţe jejich uţívání televize nějak ovlivňuje rozvoj internetu, jak vnímají tento posun; zda četli doma v dětství noviny, od kdy čtou zprávy oni, jak vnímají svůj osobní vývoj, co se týká čtení zpráv, zda kupovali nebo si je kupují v tištěné podobě, proč, jestli si myslí, ţe jejich čtení zpráv nějak ovlivňuje rozvoj internetu, jak vnímají tento posun; jak a kdy začali pouţívat internet, proč, kdy a jak se s ním začali více potkávat, zda byli nuceni internet pouţívat, jak dlouho mají doma zavedený internet; h. ICT - jak často pouţívají internet, k čemu jej nejčastěji vyuţívají, zda potřebují internet v práci, dokázali by si poradit bez internetu, případně: jak 44

činnosti, ke kterým dnes vyuţívají internet, praktikovali dříve a proč to tak nedělají dosud, v čem vidí výhody rozvoje internetu, z hlediska médií, má podle nich rozvoj internetu nějaké nevýhody, z hlediska médií, zda si dokáţou představit, ţe internet úplně vytlačí tradiční média; i. Připomínky - jestli mají nějaké vlastní podněty či připomínky k tématu, nebo by se chtěli na něco zeptat.

45

2.

Postup práce Jednotlivé přepisy rozhovorů jsem nejprve interpretovala a sepsala představení

účastníků na základě zjištěných dat. Rozhovory jsem dále rozčlenila dle témat a vybraných kategorií a podkategorií, které částečně korespondovaly i s plánovanými otázkami, a vytvořila tak trsy témat: I.

Uţívání médií obecně i. trávení času a média ii. strukturace času a prostoru iii. média a práce iv. ovlivňování v. funkce vi. odpočinek, výplň času vii. technické zázemí

II.

Televize i. dnes a dříve – způsob a čas uţívání ii. televize a internet iii. televize a jiná média iv. TV jako kulisa v. sledování dohromady nebo zvlášť vi. DVD + nahrávání z TV

III.

Rozhlas i. dnes a dříve – způsob a čas uţívání ii. rozhlas a internet iii. rozhlas a jiná média iv. rozhlas jako kulisa

IV.

Tisk i. dnes a dříve – způsob a čas uţívání ii. tisk vs. zprávy na internetu iii. tisk a jiná média iv. výběr obsahů, důkladnost čtení

V.

Internet i. internet a tradiční média a. televize a internet 46

b. rozhlas a internet c. tisk vs. zprávy na internetu ii. kdy a proč začali iii. četnost iv. činnosti v. Dokázali by si poradit? vi. jak dříve a proč ne dosud vii. výhody viii. nevýhody ix. Vytlačí tradiční média? VI.

Další, zajímavosti a připomínky Ve zvolených kategoriích jsem pak hledala podobnosti a odlišnosti a zachycovala

jsem vzorce a opakující se struktury. Snaţila jsem se nalézt faktory ovlivňující vypozorované jevy a objevit skryté významy. Jednotlivá zjištění jsem analyzovala a následně interpretovala.

47

3.

Představení účastníků výzkumu a jejich uţívání médií 3.1. Monika První respondentka Monika je rozvedená ţena ve věku čtyřicet sedm let a ţije

v sedmnáctitisícovém městě ve Středočeském kraji. Má dvě odrostlé děti ve věku dvacet sedm a dvacet devět let. Ţije ve dvoupokojovém bytě sama s kočkou. Její nejvyšší dosaţené vzdělání je středoškolské s maturitou na střední ekonomické škole. Pracuje jako účetní na ţivnostenský list, je osoba samostatně výdělečně činná, má pravidelnou pracovní domu, tzn. je v zaměstnání od pondělí do pátku, a pracuje v kanceláři mimo domov. Vlastní dva přenosné počítače, z nichţ jeden má doma a druhý v práci. Doma má umístěny dva televizory, jeden v loţnici a druhý v obývacím pokoji spojeném s kuchyní. Rádio vlastní pouze jedno a je umístěno taktéţ v obývacím pokoji s kuchyní. Vlastní celkově pět zařízení s přístupem na internet, mobilní telefon, tablet, dvě televize a dva počítače. Rádio a televizi měla doma Monika jiţ od dětství. Na počítači dělá jiţ dvacet let, vlastní ho alespoň patnáct, pravděpodobně i s internetem tak od roku dva tisíce. Mezi její záliby patří hudba, vaření, zvířata, příroda, zahrádka, cestování a posezení s přáteli. Má ráda dobré filmy, psychologické knihy a zajímá se o zdravý způsob ţivota. O všední pracovní den obvykle ráno vstane, nasnídá se, nakrmí kočku, umyje se a vyrazí do práce. Kdyţ přijde z práce, tak se nají, navštíví některou z kamarádek, uvaří, uklidí a dle svých slov se „v půl osmé skulí u televize a tak do půl desáté je obvykle tuhá.“ Média se v jejím pracovním dni vyskytují téměř všude. V autě poslouchá rádio, kdyţ má náladu, v práci jej poslouchá pravidelně, pouţívá internet a serverové připojení ke vzdáleným počítačům. Televizi většinou pouští aţ večer doma. O víkendu jezdí většinou na chalupu, kde dělá domácí práce, navštěvuje kamarády a večer tráví obvykle v hospodě. Počítač o víkendu nezapíná, pouţívá ale občas rádio a televizi. Myslí si, ţe si nestrukturuje čas podle mediálních obsahů, konzumaci médií vnímá jako odpočinek a večer vyplňují její čas. Internet pro ni plní hlavně funkci informační, televize pak zábavní. Myslí si, ţe ji média neovlivňují a prostor svého bytu podle nich nestrukturuje. Monika poslouchala rozhlas i v dětství, ale oproti dnešku v tom nevidí moc rozdíl. Říká, ţe poslouchali dříve zprávy a na chatě, kde neměli televizi, jej poslouchali místo ní. Myslí, ţe se nejspíš dřív rádio poslouchalo soustředěněji nebo pravidelněji, ale 48

ona osobně si nepamatuje, ţe by ho někdy uţívala jinak. Rozhlas Monika poslouchá tedy hlavně v práci a tak s ním stráví minimálně osm hodin denně. Pouţívá ho převáţně jako kulisu. Pravidelně u něj pracuje, ale také vaří nebo uklízí. Rozhlas a internet se u Moniky příliš nepropojuje. Dřív poslouchali s kolegyní v práci rozhlas z internetu, ale pořídili si raději pevný rádiový přijímač, protoţe to podle Moniky „blbě zní a není to úplně ono.“ Rozhlasové pořady si z internetového archivu nepouští a hudbu online poslouchá zcela výjimečně. Hudbu ale stahuje. Internet údajně ovlivňuje její uţívání rozhlasu a to hlavně z hlediska četnosti, myslí si, ţe rozhlas se kvůli němu poslouchá méně a méně. Vnímá to jako přirozený vývoj. V dětství televizi Monika moc nepouţívala, protoţe běţel jen jeden program a dle jejích slov nedávali nic kromě zpráv. Mohla se tedy dívat jen v neděli na pohádku a na večerníček jednou za den na deset minut. Později, kdyţ se vysílání rozšířilo na dva programy, bylo Monice třináct a televize ji uţ vůbec nezajímala, dívala se občas na nějaké seriály nebo v osm večer na hlavní pořad. Způsobem, kterým ji vyuţívá dnes, ji začala pouţívat, aţ kdyţ se rozšířily programy, řekněme po revoluci. U televize dnes Monika stráví v týdnu dvě aţ tři hodiny denně, o víkendu v závislosti na počasí. Obvykle sleduje televizi sama, o víkendu je to pro ni ale i způsob trávení společného času.

Pokud je ošklivo, běţí na chatě televize i celý den jako výplň času. Dělá

u televize i jiné činnosti, jako je například vaření či pouţívá internet, ale jako kulisu si myslí, ţe ji nepouţívá. Monika vlastní smart TV, na které občas vyuţívá internet, kdyţ se jí nechce zapínat počítač. Pouţívá internet u televize i u poslechu rádia. Na pořady z internetového archivu či online se dívá jen výjimečně. Stahuje přes internet filmy, ale dívá se na ně pak v televizi. Nemyslí si, ţe její uţívání televize jakkoliv ovlivnil internet. U Moniky doma se v dětství četlo Rudé Právo a Mladý Svět, čte noviny od té doby, co se naučila číst. „Tak jsem četla tenkrát Čtyřlístek a Mateří Doušku a já jsem četla už toho, Kocoura Vavřince, protože to jsem ještě neuměla číst, protože to bylo obrázkový a já jsem se to naučila nazpaměť. Já jsem byla jako geniální dítě a ve třech letech už jsem četla.“ Myslí si, ţe noviny čte čím dál tím míň, protoţe i dobrých zpráv je čím dál tím míň. Tištěné noviny čte dnes Monika tak jednou za týden a jen zběţně. Čte zprávy 49

hlavně na internetu a to několikrát denně přibliţně deset aţ patnáct minut, také ale jen vybrané články na Seznam.cz nebo Blesk.cz. Oproti čtení zpráv v tištěných novinách má podle ní čtení na internetu pro ni větší pravidelnost. Na internetu čte hlavně odborné věci k práci a vyhledává informace. Internet začala více pouţívat hlavně kvůli práci, doma ho má zavedený patnáct nebo dvacet let a pouţívá ho tedy denně kromě víkendu. Připojená je pořád a pouţívá ho tak desetkrát za den, kdyţ potřebuje něco vyhledat anebo poslat. Internet je pro ni, hlavně v práci, naprosto nepostradatelný. Potřebuje ho pro spojení s úřady a vyhledávání informací. „Pro práci ho potřebuju nutně, jak se spojením se všema úřadama, tak v podstatě ve vyhledávání různejch, já nevim, vůbec jestli existujou,

prostě

cokoliv.

Informační

funkce

v práci,

uplně

nepostradatelný pro mě, i ty zákony různý, nebo když něco nevím, nebo nemůžu se dočíst v těch zákonech daňovejch, tak taky hledám na internetu, takže v tomhle smyslu internet.“ Pokud něco neví nebo se nedočte v daňových zákonech, hledá na internetu. Pro Moniku je internet z devadesáti procent práce a deset procent čtení zpráv. Bez internetu by si nedokázala v dnešní době poradit. Dříve se obíhaly úřady a informace se čerpaly z kníţek. Internet je podle Moniky rychlejší a některá podání uţ nejdou v papírové formě ani podat. Hlavní výhody internetu vidí v informacích, je jich tam hodně, máte je rychle a najdete tam vše, co potřebujete. Základní problém shledává v komunikaci u dětí, která probíhá hlavně přes počítač a ne osobně a ve způsobu jejich trávení času, které je hlavně u počítače a to jiţ od malinka. Myslí si, ţe internet zapuzuje tradiční média, jako je rozhlas a televize, podle Moniky uţ je momentálně převálcoval a mnoho lidí uţ televizi ani nemá a pouţívá internet, eventuálně počítač. Dokáţe si dokonce představit, ţe by internet úplně vytlačil tradiční média. 3.2. Iveta Druhá respondentka je Iveta ve věku čtyřicet devět let, je invalidní důchodkyně, původně vyučená jako prodavačka. Ţije v třípokojovém bytě se synem a s manţelem, se kterým má dvě děti ve věku dvacet šest a dvacet osm let. Jejich byt se nachází 50

ve Středočeském kraji ve městě čítajícím sedmnáct tisíc obyvatel. Mají doma dva televizory, jeden v obývacím pokoji a jeden v dětském pokoji, jeden přenosný počítač a jeden tablet. Rozhlas mají v kuchyni a v obývacím pokoji. Vlastní celkově čtyři zařízení, z nichţ se lze připojit na internet, notebook, tablet a dva mobilní telefony. Doma pouţívají počítače, na cestách telefony. Myslí si, ţe si strukturují prostor svého obydlí podle médií, televizi musí mít vţdy postavenou tak, aby na ní viděla. Rádio a televizi si Iveta doma pamatuje od dětství, počítač mají dvacet nebo třicet let, internetové připojení tak deset. Iveta nemá moc zálib, baví jí květiny a zahrada. Kaţdý den ráno vstane, umyje se, nakoupí, uvaří, uklidí, vyvenčí psa, občas navštíví kamarádky, pak se dívá na televizi a jde spát. Televizi má puštěnou od rána, ale spíš jako kulisu, aby něco hrálo, kdyţ je v kuchyni a vaří, tak si pustí rádio. O víkendu pracuje na chatě, kde internet a počítač nemají, takţe jen televizi a rádio, kdyţ nehraje jedno, hraje druhé. Myslí si, ţe si strukturuje čas podle některých mediálních obsahů a média vyplňují její čas hlavně v zimě. Média pouţívá převáţně kvůli zjišťování informací. Má pocit, ţe jí ovlivňují, ale hlavně negativně, média jí poslední dobou spíš znervózňují, neţ uklidňují. „No, v dřívější době tak jako mi to nějak nevadilo, že mi to přišlo klidnější, dneska mi to spíš přijde, že mě spíš nervujou a stresujou, protože tam jsou samé negativní zprávy a různé krimi seriály a furt jenom vraždy a samý takovýhle blbosti. Takže spíš mě to znervózňuje, než mě to zklidňuje. Určitě pro nějaký zjišťování informací, ale to spíš jako ty zprávy nějaký večerní, ale spíš na jedničce, protože na těch ostatních jsou samý tragédie. Jenom abych věděla, co se kdy děje, jakej zákon kdy přijde, jenom aby člověk byl trošku informovanej, ale že bych v tom nějak ležela, to určitě ne.“ Televizi v dětství Iveta moc nesledovala, ovlivnila to hlavně nabídka, která v té době nebyla moc bohatá, buď se nevysílalo, nebo šly pořady s hvězdičkou. Na televizi se začala více dívat aţ po rozšíření programů. Na televizi se teď Iveta dívá kaţdý den. Tak, ţe se jí ale opravdu věnuje, aţ tak od osmi večer, odhaduje to na pět hodin denně. Pravidelně sleduje zprávy a některé seriály, které si vybere, zábavné programy nebo soutěţní či publicistické pořady. Obvykle televizi pouţívá jako kulisu, zašívá u ní nebo zalívá kytky. Běţně se dívá na televizi sama, aby ji u sledování nic nerušilo. U televize pouţívá občas i internet, ale jen minimálně, většinou pokud nějaký program odkazuje na 51

internetové stránky pro více informací. Internet jinak s televizí příliš nepropojuje, nedívá se na nic z internetového archivu, nepouţívá ţádný placený kanál přes internet ani nestahuje filmy či seriály nebo se na ně nedívá online. Rozhlas měla Iveta doma i v dětství, pouţívali tak zvaný dráťák, a protoţe televize šla aţ od osmi večer, přes den hrálo rádio. Poslouchala se pravidelně Svobodná Evropa68 a děti pohádky. Dnes rozhlas Iveta pouţívá hlavně v autě a pak také na chatě nebo při vaření. Myslí si, ţe se rozhlas dřív poslouchal intenzivněji, hlavně tedy místo televize. Rádio nyní poslouchá méně a nahrazuje ho právě televizí. Přes internet rádio neposlouchá, nepouští si ţádné pořady z archivu ani neposlouchá jinou hudbu online. Hudbu nestahuje, ale její manţel ano. Myslí si, ţe její uţívání rádia ani poslech hudby internet neovlivňuje. Noviny se u Ivety doma v dětství pravidelně odebíraly, ona zprávy čte ale aţ tak od patnácti let. Z tiskovin čte občas časopisy, ale minimálně, tak dvakrát do měsíce, vybírá si články, a kdyţ má čas, čte i podrobněji. Ke zprávám na internetu se dostane ještě méně, říká, ţe tak jednou za půl roku, čte jen titulky a vybrané články. Zprávy čte i u televize, nevnímá však, ţe by její uţívání tiskovin nějak ovlivňoval rozvoj internetu. Internet Iveta pouţívá asi od roku dva tisíce, začala ho pouţívat hlavně ze zájmu, ale práce ji k tomu také nutila. Internet si nechali domů zavést, „až když se udělala v domě centrální anténa pro příjem signálu.“ Pořídili si ho hlavně kvůli informacím a kvůli škole pro děti. Na internetu si vyhledává třeba odjezdy vlaků nebo jak sázet kterou kytku. Myslí si, ţe by si dokázala bez internetu poradit, ale protoţe okolní svět ne, tak asi ani ona ne. Vidí jeho výhodu hlavně v rychlosti a pohodlí. Rozvoj internetu má podle Ivety své plusy i mínusy, informace na internetu nepovaţuje za úplně relevantní a nepovaţuje je za kvalitní, povaţuje televizi a rozhlas za lepší a férovější a budí v ní větší důvěru. Internet je pro ni problematický i z hlediska komunikace, která se omezuje z osobního kontaktu na neosobní komunikaci přes počítače. Dokáţe si představit, ţe internet vytlačí tradiční média a je to podle ní jiţ patrné na novinách a tiskovinách vůbec. U televize tento fenomén úplně nespatřuje, ale myslí si, ţe obsahy dostupné na internetu ostatní média omezují.

68

Dráťák neboli rozhlas po drátě byl vybudován pro nerušené šíření Československého rozhlasu. Jedná se o stylizaci, nebylo možné na něm poslouchat Svobodnou Evropu.

52

3.3. Andrea Třetí dotazovaná se jmenuje Andrea, je jí čtyřicet devět let a bydlí v domě na vesnici o dvou tisících obyvatel ve Středočeském kraji. Je rozvedená, ţije s dcerou a přítelem, má dvě děti ve věku dvacet čtyři a dvacet jedna let. Mladší syn studuje na vysoké škole a bydlí převáţně na koleji. Andrea má vysokoškolské vzdělání z pedagogické

fakulty,

je

původním

povoláním

učitelka,

aktuálně

rentiérka

v domácnosti, kde se jako chovatelka stará o smečku psů a další domácí zvířata. Doma mají tři televizory, jeden v obývacím pokoji, jeden v kuchyni a jeden v pokoji u syna. Rádio vlastní jen jedno, které je umístěno v kuchyni a počítače mají dva, jeden v obývacím pokoji a jeden v dětském pokoji. Andrey dcera má ve svém pokoji ještě tablet a notebook. Televizi a rádio má doma od dětství, počítač dvacet aţ dvacet tři let a s internetem v podstatě celou dobu. Přístup na internet mají ze všech počítačů, z mobilů, netbooku a televize, Andrea jej pouţívá však jenom na počítači. Mezi její záliby patří literatura a zvířata. Kaţdé ráno obstará nejdříve zvířata, sedne si k počítači, přečte si emaily a zjistí co je nového. Média se v jejím běţném dni vyskytují v podstatě pořád. Kdyţ jede nakoupit, poslouchá v autě rádio a k vaření pouţívá televizi jako kulisu. Strukturuje si čas podle mediálních obsahů a to především podle večerních zpráv, které musí kaţdý den vidět. Prostor svého obydlí si dle svých slov podle médií nestrukturuje. Dřív byla závislá i na novinách, teď jí je nahrazují zprávy na internetu. Konzumaci médií vnímá Andrea jako relax a kromě toho pro ni plní i funkci informační. Má pocit, ţe jí média neovlivňují, i kdyţ dříve, dle svých slov, podléhala reklamám. Přístup k televizi má Andrea od svých pěti nebo šesti let. Na televizi se v té době dívali kaţdý den a myslí si, ţe se rodina u televize více sešla a povídala si. Večer kolektivně sledovali filmy a seriály a obsahům věnovali větší pozornost. Na televizi se Andrea i dnes dívá kaţdý den přibliţně dvě hodiny, sledování televize uţ však nevnímá jako způsob trávení společného času. Občas si nahrává večerní filmy, které jdou později, a pouští si je mimo stanovený čas. U televize obvykle ţehlí a vaří, počítala si u ní i daňové přiznání. Na televizní pořady z internetového archivu se dívá málokdy, ţádná videa si Andrea nestahuje, ani se nedívá na nic online nebo málokdy. Internet podle Andrey určitě ovlivňuje uţívání televize a to hlavně právě z hlediska trávení

53

společného času, „kdy dcera i syn raději tráví večery u internetu a televize se pro ně stává okrajovou záležitostí.“ Rozhlas se podle Andrey v jejím dětství poslouchal víc. Zdůvodňuje to rozvojem internetu, který alespoň v jejím případě, rozhlas vytlačuje. Aktuálně ho poslouchá Andrea jenom v autě, takţe pouze několikrát týdně, ale pravidelně poslouchá jednu rozhlasovou stanici. Internet s rozhlasem příliš nepropojuje, neposlouchá jej na internetu, nepouští si nic z archivu ani nevyhledává hudbu online. Občas si Andrea ale hudbu stahuje a pak ji poslouchá třeba v autě. Doma u Andrey se v dětství pravidelně četla Lidová Demokracie, a to poměrně kvalitně, článek od článku. Ona sama čte noviny aţ od vysoké školy, kde je potřebovala i ke studovanému oboru, a od té doby čte zprávy v podstatě kaţdý den. Andrea od dětství četla spíš knihy a noviny byli jako studijní materiál. Později však měla vyloţeně potřebu ráno si udělat kávu a sednout si k novinám a číst. Kaţdý den, i kdyţ chodila do práce, kupovala si noviny a brala si je s sebou. Skončilo to, aţ asi před rokem, kdyţ jí syn vysvětlil, ţe je to pokleslý ţánr, takţe na něj dala a upustila od toho. Místo toho si najde zprávy na internetu. Tisk čte teď Andrea tak dvakrát do týdne, kupuje hlavně regionální tisk a pro syna jednou týdně Právo. Ţádnou novinovou rubriku nečte pravidelně a vybírá si články, které jí zaujmou podle nadpisu. Čtení zpráv Andrea nekombinuje s uţíváním dalších médií. Čte hlavně zprávy na internetu a to obvykle na Seznam.cz a věnuje se také jen článkům, které jí zaujmou. Andrea vnímá internet jako serióznější a méně bulvární, neţ tištěné noviny, protoţe jí nabízí větší moţnost výběru. Nečte ţádné čistě internetové noviny či jiné servery pravidelně, ale vyhledává si na internetu informace ke všemu, co potřebuje. Myslí si, ţe starší lidi rozvoj internetu ve čtení zpráv neovlivňuje, jsou zvyklí na noviny, tak si je kupují, ale v jejím případě určitě. Je ráda, ţe ty zprávy na internetu má, pokud by internet nebyl, kupovala by noviny dál. „Vyhledávám dost, když něco potřebuju. Cokoliv, když něco nevím, tak okamžitě jdu na google a prostě hledám. Používám překladač, hledám, já nevím, třeba co se děje novýho přes psy, ve světě štěňat a jaký jsou, takový.“ Internet Andrea začala pouţívat asi před dvaceti lety, protoţe byla nucena v podnikání například objednávat zboţí. Pouţívá ho denně tak půl hodiny a nejvíce 54

na něm čte právě zprávy, posílá emaily a komunikuje. Bez internetu by měla problém hlavně s tou komunikací. Výhody internetu vidí hlavně ve snazší komunikaci a v rychlosti. Nevýhodou podle Andrey můţe být závislost na internetu. Myslí si, ţe tradiční média jsou kvůli internetu na ústupu, dokáţe si představit, ţe je internet omezí, ale ne, ţe by je úplně vytlačil. 3.4. Lucie Lucii je čtyřicet tři let a je pracovnicí v sociálních sluţbách. Má výuční list z oboru provozní chemik pro čistírny a prádelny. Bydlí s bývalým manţelem v bytě v padesátitisícovém městě v Moravskoslezském kraji. Má jednoho syna, kterému je dvacet pět let. Lucie vlastní dva televizory, jeden má umístěný v loţnici a jeden v obývacím pokoji. Rádio nevlastní, ale má počítač, který má své místo v obýváku. Televizi i rádio měla doma od dětství, počítač vlastní třináct let a celou dobu s přístupem na internet. Na internet se můţe připojit i pomocí televizoru. Lucie má ráda sportovní hry, knihy a procházky. Ve všední den chodí ráno do práce, odpoledne na procházku či do restaurace a pak navštívit přítele. Večer kdyţ přijde domů, tak si sedne k počítači a kolem deváté aţ půl desáté chodí spát. Hlavním médiem, které Lucie vyuţívá je právě počítač s internetem, říká, ţe rádio ani noviny příliš nevyuţívá. Večer si občas zapne televizi. Na internetu čte především ţenské články a zprávy nesleduje, aktuální informace se dozvídá z doslechu. O víkendu Lucie uklízí, vaří, pouţívá počítač, čte kníţky nebo chodí na procházky či za zábavou. Na počítači si hlavně hraje hry, občas zapne televizi, ale málo. Čas si podle médií nestrukturuje, ale prostor svého obydlí ano. Konzumaci médií jako jsou hry na internetu nebo poslouchání hudby povaţuje za relax, zprávy jí ale stresují. Hlavními funkcemi, které pro Lucii média plní jsou zábava a informovanost. Má pocit, ţe jí média neovlivňují, protoţe nesleduje zprávy, ostatní ale ano a vyvolávají u nich především strach. „… ale hlavně jako ty zprávy, já si myslím, že to hodně vyvolává strach v lidech. Jo, že oni se potom bojí a furt o potom myslí, a proto mluví, a proto já vlastně … proto se moc na ty zprávy nedívám. Protože ano, protože to ty lidi ovlivňuje. Určitě. Mě ne, protože se na to nedívám. Ale vím že, nenechám se až tolik do toho vtáhnout.“ 55

Televizi Lucie v dětství moc nesledovala, dopoledne se dívala na Jů a Hele a večer na film. Více se k ní dostala, aţ kdyţ byla na mateřské a měla potřebu některé seriály vidět opravdu kaţdý den. Má pocit, ţe čím je starší, tím se na ni dívá méně. Televizi sleduje hlavně k večeru a přibliţně dvě hodiny denně. U televize hraje obvykle hry na počítači, pouţívá u ní internet a dá se říci, ţe ji má jako kulisu, často ji raději ale ani nezapne. Sleduje obvykle televizi ve skupině a pouštěla si dříve i pořady z internetového archivu, teď uţ tuto sluţbu příliš nevyuţívá. Internet jinak s televizí ani Lucie moc nepropojuje. Filmy ani seriály si nestahuje, na online pořady se nedívá, vyuţívá ale občas internet na televizi. Myslí si, ţe její uţívání televize ovlivňuje internet hlavně z hlediska pozornosti. Zapne si sice televizi, ale stejně je stále souběţně na internetu. Místo televize často zapíná jen počítač, coţ dříve nedělala. Dříve Lucie pravidelně poslouchala v rozhlase písničky, dokud se neodstěhovala od rodičů. Teď rozhlas občas poslouchá v práci, ale spíš jen náhodně, kdyţ je někde puštěné, raději si pustí hudbu z CD. Rádio nevlastní a svůj čas rozhlasu nepřizpůsobuje, neposlouchá rádio ani přes internet, nevyuţívá ani ţádné přiřazené sluţby jako jsou třeba rozhlasové archivy na internetu. Občas poslouchá hudbu online například na kanálu YouTube. Hudbu si Lucie nestahuje, ani si nekupuje CD. S rozhlasem se setkává hlavně u přítele, který jej poslouchá pravidelně. Internet podle ní poslech rádia určitě ovlivňuje, protoţe se tam šíří informace mnohem rychleji a je jich tam více. Noviny si Lucie nekupuje, ale občas si přečte časopis ke svému oboru nebo si čte na internetu různé stránky a blogy, kde jsou příběhy za ţivota či různé rady jak na zdraví a podobně. Jak jí některý článek zaujme, tak si ho přečte celý. Vyhledává samozřejmě také informace k práci, kdyţ je potřeba. Noviny Lucie nečetla ani dříve, občas se podívala maximálně do televizního programu. Informace se obvykle dozví od maminky, která má přehled, nebo jiných známých. Internet Lucie začala pouţívat hlavně ze zájmu, ale potřebovala ho i při hledání práce. Průměrně za den stráví na internetu tři hodiny, více ho vyuţívá hlavně o víkendu na hraní her. Nejčastěji ho pouţívá na emailovou komunikaci, facebook, čtení článků a hlavně hry. Myslí si, ţe by si bez internetu dokázala poradit, kdyby nebyl, dělaly by se jiné věci. Internet podle Lucie zjednodušuje a zrychluje hlavně komunikaci. Jeho výhody vidí především v mnoţství informací, která nezveřejňují jen média. Lidi se na internetu projevují a komunikují mezi sebou, je tam více názorů a více úhlů pohledu, to dává moţnost podívat se na pro a proti. Nevýhody spatřuje v proměně komunikace mezi 56

lidmi, méně podle ní mluví mezi sebou a více přes internet. Ţe by internet úplně vytlačil tradiční média, si představit nedokáţe. 3.5. Jan Janovi je čtyřicet a je podnikatel, osoba samostatně výdělečně činná. Má středoškolské vzdělání a bydlí v Plzeňském kraji na vesnici čítající čtyřicet osm obyvatel. Ţije v domě s manţelkou a dvěma syny ve věku šest a devět let. Mají doma jedno rádio umístěné v loţnici a obýváku zároveň a jeden počítač v kuchyni. Jan nevlastní televizor, od svých patnácti let, kdy bydlí sám, televizi nikdy neměl. Rodiče ji pořídili asi v jeho osmi letech, takţe pouze sedm let byl jejím uţivatelem. Rádio má celý ţivot, počítač asi devět let a od začátku s internetem. Kromě pevného počítače má Janova rodina přístup na internet ještě z notebooku a mobilního telefonu. Jan rád tráví čas s rodinou a nepohrdne dobrým filmem, kdyţ se k němu dostane. Jeho běţný den má několik podob. Ráno hodina práce u zvířat na statku, dopoledne vyřizování pracovních věcí, odpoledne většinou práce venku u zvířat, to je jedna varianta pracovního dne. Druhá varianta je, ţe sedí dvanáct hodin za volantem a něco někam veze. Třetí varianta je, ţe prodává někde na trhu. Je spousta moţností. Média se vyskytují u něj doma, kdyţ je a něco potřebuje vyřídit nebo najít, tak internet, přes mobilní telefon je to pak kdekoliv a rádio v autě kdyţ jede. Konzumaci médií vnímá jako odpočinek a minimálně i vyplňují jeho čas, ale snaţí se to omezovat. Podle médií si nestrukturuje ani čas ani prostor. Média pro Jana plní komunikační, informační zábavní, kulturní i socializační funkci, od kaţdého trochu a ani jedno pro něj není dominantní. Myslí si, ţe ho média ovlivňují. „No určitě. Tak na některý věci ve světě nebo prostě nějaký části prostě, do který si nemůžeš tu zkušenost ověřit, tak se musíš vydat všanc teda nějakýmu zprostředkování tý informace a tam samozřejmě si díky tomu internetu teda můžeš vybrat několik zdrojů nebo prostě … a tím si udělat ten názor, tak to je to ovlivnění.“ Jan byl dle svých slov vystaven dívání se na televize mezi osmým aţ patnáctým rokem věku. Pouţívali ji tenkrát jako kulisu, běţně jako všichni, obvykle se koukalo doma na televizi, asi neběţela pořád, ale byla to tenkrát pro něj běţná součást ţivota. Televizi od té doby vůbec nesleduje, v restauracích si k ní sedá zády. Přes internet se 57

dívá na televizní pořady, které chce vidět, které ví, ţe běţely nebo poběţí, ale najde si je v čase, který tomu určí on a ne v tu dobu, kdy pořád dávají. Dívá se na českou televizi, ale ne na ţivé vysílání. Hlavní rozdíl v uţívání počítače a pouţívání televize pozoruje v tom, jestli se člověk dívá, podle toho co dávají, nebo jestli si pustí v jedenáct večer na půl hodiny něco, co jej zaujalo, nebo co by chtěl vidět. Obvykle u sledování pořadů nic jiného nedělá, ale jeho ţena u toho ţehlí. On nedokáţe, krom tedy konzumace některých věcí, u toho nic jiného dělat, soustředí se na to, co se tam děje. Za týden takovémuto způsobu sledování věnuje obvykle dvě aţ tři hodiny. Z internetu si stahuje filmy a to placené i neplacené. Jinde neţ v autě Jan rozhlas neposlouchá, ale protoţe hodně cestuje, poslouchá ho poměrně často. Obvykle si pouští něco z nabídky Českého Rozhlasu, buďto Radioţurnál nebo Vltavu. Čas rozhlasovým obsahům nepřizpůsobuje, ale pouští si někdy záznamy z internetového archivu, například Jana zajímá Host Radioţurnálu nebo Paměť národa. Na internetu občas rozhlas i poslouchá a to prostřednictvím mobilního telefonu. Hudbu si stahuje placenou přes Google Play a nic jiného nepouţívá. Podle Jana můţe člověk díky internetu jednak poslouchat stanice, které běţně v éteru nechytí nebo si můţe i dohledat informace, s tímto pokrokem je spokojen. U Jana doma se v dětství noviny moc nečetly, on sám zprávy sleduje od třinácti nebo od čtrnácti let. Říká, ţe „má od toho čím dál tím větší odstup, jak je člověk zahlcen banalitami, je čím dál tím těžší a těžší odfiltrovat věci, které jej jenom zaujmou od těch, nad kterými by bylo dobré přemýšlet a vědět je.“ Noviny si čte na internetu, odebírá Reflex a Lidé a Země. Časopisy si přečte jednou za týden, jinak se dívá pravidelně na Hospodářské noviny na internetu a to i několikrát denně. K jiným článkům se dostane jen příleţitostně, a to obvykle kdyţ něco hledá. Pouţívání internetu bylo u Jana dříve hlavně o jeho dostupnosti. Začal ho pouţívat ve chvíli, kdy se k němu přes pevnou linku byl schopen vůbec dostat. U nich na vesnici to nebyla zdaleka taková samozřejmost a umoţněno jim to bylo „opravdu až po několika letech žadonění.“ Říká, ţe bych ho jinak pouţíval nejspíš dřív, ale prostě to nešlo, nebyl. Pořídil si ho, protoţe chtěl mít moţnost internetu a chtěl informace. Pro jeho pouţívání se rozhodl sám, ale pro práci jej potřebuje. Na internetu je dnes denně alespoň hodinu a nejčastěji ho pouţívá právě na čtení zpráv. Neví, jestli by si bez internetu dokázal poradit, ale doufá. Dřív bylo hlavním zdrojem informací pro Jana rádio. Rozvoj internetu má podle něj výhody i nevýhody, a jestli si dokáţe představit, ţe 58

úplně vytlačí tradiční média? Neví, „je to možné, ale nepravděpodobné, prostě lidi potřebují denně ty mouchy něčím pomlátit.“ 3.6. Petr Respondentovi Petrovi je čtyřicet sedm let, je povoláním technik a vystudoval střední průmyslovou školu strojní. Ţije v třípokojovém bytě s manţelkou a dvěma dětmi ve věku dvacet jedna a dvacet šest let. Děti jsou však jiţ na vysoké škole v jiném městě, kde mají i své přechodné bydliště. Bydlí ve městě v Moravskoslezském kraji s počtem obyvatel kolem padesáti aţ šedesáti tisíc. Televizor doma mají pouze jeden a je umístěn v obývacím pokoji, rádiový přijímač mají ve třech vyhotoveních a to v kuchyni, v dětském pokoji a v obývacím pokoji. Počítač je přenosný, ale obvykle se nachází v dětském pokoji a lze se na něm připojit k internetu. Na záliby Petr nemá moc čas, ale rád čte knihy, sportuje, hraje fotbal a jezdí na kole. V pracovní den ráno vstává ve čtyři hodiny, v devět je v práci, domů přijde v sedm a mezi desátou aţ půlnocí jde spát. Petrova manţelka je z důvodu nemoci uvázána na lůţko, pokud není Petr zrovna v práci, obvykle se stará o ni. Média ráno běţně nepouţívá, v práci ale pracuje na počítači a vyuţívá na něm internet pro pracovní účely, pokud potřebuje něco najít nebo poslat email. Doma o všední den poslouchá rádio, kdyţ přijde domů, hraje mu tak dvě aţ tři hodiny, hudebně, aby ho slyšel. Televizi pouţívá jak kdy, odhaduje to na dvě hodiny za týden, záleţí, jak se k ní dostane, televize je umístěna v obývacím pokoji s loţnicí a běţně ji vyţívá jeho ţena. K internetu si obvykle večer sedne tak na hodinu. O víkendu obvykle dělá uklízečku a kuchařku. Rádio poslouchá jako kulisu, „televizi, jak kdy, dejme tomu půl hodiny při obědě a večer jak se podaří.“ Počítač v sobotu a v neděli pouţívá průměrně dvě hodiny. Konzumaci médií vnímá jako odpočinek a dá se říct, ţe i vyplňují jeho čas. Čas si podle mediálních obsahů ale nestrukturuje. Média pro něj plní hlavně funkci informační a v případě rádia také zábavní. Myslí si, ţe ho média neovlivňují. V obývací stěně mají „místo na televizi, takže tam televize automaticky stojí,“ ale nemá pocit, ţe by si záměrně strukturoval prostor svého obydlí podle médií. Televizi měl doma Petr, co si pamatuje, a uţívali ji tenkrát často. Kdyţ byl dítě, tak se díval zejména na pohádky a filmy. Dnes je podle něj hlavně větší výběr, ale o to méně času. Průměrně stráví Petr u televize asi hodinu denně. Pravidelně nic nesleduje, 59

protoţe se k televizi moc nedostane, ale třeba zprávy by viděl rád. U sledování televize dělá i jiné činnosti a tak ji pouţívá i jako kulisu. Na televizní obsahy se někdy dívá i na internetu a to zejména na sport na České televizi. Filmy ani seriály nestahuje a nedívá se na ně ani online. Na internetu Petr sleduje sportovní přenosy jen proto, ţe se nedostane k televizi, jinak by raději vyuţíval ji a internet by před televizí neupřednostnil. Rozhlas měl doma Petr od dětství a pravidelně se poslouchal například hokej a sportovní přenosy, jinak bylo jen puštěné a pouţívalo se jako kulisa. Myslí si, ţe se moţná dříve poslouchalo důkladněji, protoţe nic jiného nebylo a bylo na něj víc času. Petr dnes poslouchá rozhlas na běţném rádiu přibliţně dvě hodiny denně, sám v pokoji a obvykle poslouchá rozhlasovou stanici Čas Rock. Rozhlas poslouchal občas i na internetu v práci, dnes si pouští ale spíš hudbu, kterou má staţenou v počítači. Z internetového archivu rozhlas neposlouchá ani ţádnou jinou hudbu online, jednou za čas si nějakou stáhne, ale jen výjimečně. U poslechu dělá běţné domácí práce. Internet jeho uţívání rozhlasu údajně neovlivňuje, v rádiu si pouští hudbu, na internetu čte zprávy. V dětství se u Petra doma četlo pravidelně Rudé Právo, on sám čte zprávy asi od té doby, co je podle občanky dospělý. Ţádné tiskoviny pravidelně nečte, obvykle se k nim dostane tak jednou za měsíc. Kdyţ uţ si něco koupí, jedná se většinou o noviny, kde nepřečte všechno, ale jen to, co stihne. Čte zprávy hlavně na internetu a to především sport a zprávy z domova a ze světa. Vybírá si zprávy, které ho zaujmou na stránkách iDnes.cz, Seznam.cz a Denik.cz. Na internetu vyhledává ještě informace o výrobcích, k práci a „měl snahu i jazykově, když potřeboval, tak ruský internet.“ Zprávy čte běţně i při poslechu rádia, které má jako kulisu. Přestal kupovat noviny, „protože je to na internetu.“ Říká, ţe je to hlavně kvůli ceně a času. Nevidí důvod, proč noviny kupovat v papírové podobě, kdyţ si to samé přečte na internetu, a tak si i myslí, ţe jeho čtení zpráv ovlivnil rozvoj internetu. S internetem se Petr začal více potkávat zhruba před deseti lety v práci, a pak ho pořídil domů kvůli dětem a jejich škole. Petr si myslí, ţe byl v práci nucen internet pouţívat převáţně, co se týká komunikace a emailů. Internet pouţívá hlavně doma, o přestávce v práci a jinak pro pracovní účely. Nejčastěji ho vyuţívá právě ke čtení zpráv a zábavě. Představit ţivot by si Petr bez internetu dokázal, jestli by si bez něj ale poradil, to uţ si není jistý. Zásadní je pro něj asi rychlost a dostupnost informací, „třeba 60

až vypnou elektřinu,“ říká Petr. Jako nevýhodu internetu vidí jeho podobu poţírače času. Ţe by úplně vytlačil tradiční média, také nepovaţuje za reálné. „Představit život ano. Poradit? Poradil jsem si předtím, takže i teď. Samozřejmě by to bylo těžší. Tak samozřejmě v práci to potřebuju, kdybych to nepotřeboval … začínal jsem v práci, když internet neexistoval a taky jsem pracoval. Takže se to předtím posílalo, je to rychlejší samozřejmě. Před tím se všechny ty informace, které potřebuju teď nebo ty média, které jsem potřeboval práci, tak se posílaly poštou, teď se to posílá internetem. Dokázal bych si to představit samozřejmě, představit bych si to uměl, ale v této době asi těžko, v této době se to nedá.“ 3.7. Richard Dalšímu

dotazovanému

Richardovi

je

čtyřicet

tři

let.

Ţije

sám

ve dvoupokojovém bytě v centru padesátitisícového města v Moravskoslezském kraji. Je svobodný, bezdětný a pracuje jako pracovník v sociálních sluţbách. Vystudoval střední průmyslovou školu strojní. Televizor má v obýváku, rádio v kuchyni a v obýváku a počítač nevlastní. Rozhlas i televizi má Richard k dispozici od narození, internet vyuţívá na mobilu, kdyţ se připojí na nějaký dostupný signál nebo v práci. Mezi jeho záliby patří procházky, hory, kolo a sportovní hry. Richard kaţdý den vstane, skočí si na záchod, udělá hygienu, posnídá, jde do práce a po práci jde s přítelkyní někam si sednout a pak jdou k němu. Dívá se na Ulici, v osm se podívá na nějaký film a jde spát. A někdy vypne televizi a poslouchá rozhlas. S médii ţije pořád, jak přijde z práce, tak první co, tak musí pustit rozhlas a v práci kdyţ je čas, rozhlas mají puštěný na oddělení pořád, klientům pouští televizi i počítače s internetem. Rozhlas s televizí běţí jako kulisa, kdyţ je mistrovství, na televizi se i podívají. O víkendu Richard uklízí, vaří a pere, odpoledne pak relaxuje, přečte si kníţku, poslouchá rozhlas nebo se jde projít, navštěvuje rodiče a připravuje se na pondělní pracovní činnost. Rozhlas má o víkendu puštěný pořád, televizi sleduje hlavně v neděli dopoledne, kdy se dívá na Toulavou kameru a Prima svět. V neděli večer si pustí nějaký kvalitní český film a internet jednou za čas na balkóně, kdyţ chytne signál. Prostor svého obydlí si strukturuje hlavně podle rádia. Má pocit, ţe čas si strukturuje podle televize a jsou pořady, u kterých je opravdu rád, kdyţ je vidí. Konzumaci médií vnímá 61

jako odpočinek především v případě rozhlasu a televize. Média vyplňují jeho čas a hlavní funkce, které pro něj plní jsou informovanost, zábava a relax. Chtěl by, aby ho média neovlivňovala, ale někdy otevře „noviny a je to v novinách, je to v rádiu, je to v televizi, otevře ledničku a pomalu je to i tam,“ takţe někdy tomu nedokáţe zabránit. V dětství Richard televizi příliš neuţíval, zdůvodňuje to hlavně malou nabídkou, která čítala dva programy a vysílání pár hodin denně. Dopoledne se díval na Studio Kamarád a večer na film, otec sledoval zprávy a Richard občas „čekal do dvanácté na hymnu.“ O pár let později přišla vlna seriálů a všichni museli být přilepení u televize a sledovali západní styl ţivota. Richard se díval hlavně na Beverly Hills 90210 a Přátele. Dnes u televize Richard stráví průměrně dvě hodiny denně. Čas televizním obsahům přizpůsobuje hlavně v případě sportu. U televize někdy dělá i jiné činnosti, například ţehlí, a tak ji pouţívá i jako kulisu a dívá se na ni sám i ve skupině. Je to pro něj i způsob trávení společného času. Vzhledem k tomu, ţe Richard doma nemá počítač, televizní obsahy s internetem se v jeho případě příliš nepropojují. Nedívá se na nic online, nevyuţívá internetové archivy ani nestahuje ţádné video-obsahy. V dětství poslouchali u Richarda doma pravidelně po obědě pohádky, rozhlas poslouchali důkladněji, dá se říci, ţe byl pečlivější posluchač, ale frekvence poslechu se u Richarda nemění. Od dětství poslouchá stejnou stanici a to Radioţurnál, který povaţuje za nejserióznější. Rozhlas si Richard myslí, ţe poslouchá kaţdý den pět aţ šest hodin. Čas rozhlasovým obsahům přizpůsobuje opět v rámci sportovních přenosů. U rozhlasu dělá i jiné činnosti a to mu na něm právě vyhovuje, ţe se to dá. U rozhlasu uklízí, vaří, čte, vlastně všechno. Internet příliš nezasahuje ani do jeho způsobu uţívání rozhlasu, rádio ani jeho archivy na internetu nevyuţívá, hudbu nestahuje, vyuţívá ale v práci občas hudební kanál YouTube. V dětství se u Richarda četla Mladá Fronta, pro kterou musel pravidelně chodit. Od malička viděl čtení novin u táty a tak mu to připadalo samozřejmé a četl pravidelně. Dnes Richard čte občas i denní tisk, někdy si ve čtvrtek kupuje Mladou Frontu s přílohou Víkend. Jednou za měsíc si přečte odborný časopis Psychologie a kulturní zpravodaj. Běţně čte noviny od zadní stránky, klasicky od sportu aţ dopředu, ale vybírá si články, které ho zaujmou. Kdyţ má čas a chuť, přečte noviny i od A do Z, ale obvykle si vybírá. Pročítá si hlavně zprávy na internetu, vyuţívá Seznam.cz a volí si články, které si přečte na základě titulků. Zprávy čte hlavně v práci a kromě událostí vyhledává na internetu i informace k práci. 62

„Proč nekupuju ty noviny denně? … Asi jsem lenivý, jinak je to výmluva, protože ty stánky jsou třeba jinde nebo je to ve večerkách, nebo je to v obchodech ty noviny, že, ale asi ne, je to kvůli tomu, že tyhle ty informace dostávám vlastně ještě jiným způsobem, z toho netu a rádia.“ Denně noviny nekupuje z důvodu pohodlí a informace dostává z internetu a z rozhlasu. Noviny mu však nenahradil internet ale spíše rozhlas, čtení zpráv na internetu vnímá pouze jako doplněk a není to pro něj pravidelná aktivita. Informace na internetu jsou podle Richarda oproti tištěným novinám málo do hloubky, rychlé a pouze povrchní. Internet Richard začal pouţívat ze zájmu a zvědavosti, částečně také kvůli práci. Má email a facebook, ale nepovaţuje se za aktivního uţivatele. Doma internet nepouţívá, v práci jen pár minut denně. Vyuţívá ho hlavně na čtení zpráv, maily, facebook a jízdní řády. V práci ho potřebuje, ale myslí si, ţe by si dokázal bez internetu poradit. Hlavně komunikace mu přijde díky internetu rychlejší a pohodlnější. Výhody internetu jinak Richard příliš nespatřuje, je podle něj neosobní a raději má reálný svět neţ ten virtuální. Ţe by v dnešní době internet úplně vytlačil tradiční média, si představit nedokáţe. 3.8. Zdeněk Poslední dotazovaný se jmenuje Zdeněk a je mu padesát čtyři let. Je státní zaměstnanec a pracuje ve vězeňské sluţbě jako vychovatel ve vazební věznici. Zdeněk má středoškolské vzdělání s maturitou obor vysokofrekvenční a sdělovací technika na střední průmyslové škole elektrotechnické. Je rozvedený, ţije v domácnosti se svojí přítelkyní a její dcerou. Sám má dvě dcery ve věku dvacet sedm a dvacet devět let. Bydlí v domě na vesnici o dvou tisících hlavách. Televizor mají v obývacím pokoji, v kuchyni a v dětském pokoji. Rádio mají pouze v kuchyni a Zdeněk ho pouţívá také v autě a v práci. Sám vlastní netbook, který je přenosný, ale obvykle leţí v obýváku. Televizi má doma přibliţně od svých osmi let, rádio, co pamatuje, a počítač od doby, kdy mu dorostly dcery a začaly se o to více zajímat. Sám ho pouţívá asi od roku devatenáct set devadesát. Doma je připojen k internetu od roku devadesát osm aţ dva tisíce. Přístup k internetu má ze stabilního počítače, netbooku a mobilního telefonu. 63

Mezi jeho záliby patří sport, karty a četba. O všední den, kdyţ je Zdeněk v práci, tak vstává v pět hodin, sedne do auta, odjede do Prahy, tam má svou kancelář, ve které pracuje a končí kolem šesté aţ sedmé hodiny. Pak záleţí na tom, jestli má volnočasové aktivity, jako je mariáš, nohejbal nebo volejbal, anebo jede domů, kde si obvykle pustí nějaký film. V práci pouţívá počítač, ale bez internetu, který jim aktuálně zrušili, takţe jej vyuţívá pouze mimo pracovní dobu. V kanceláři má rádio puštěné celý den, v autě celou cestu. Kdyţ je doma, podívá se na zprávy, pokud to stihne. Noviny čte zřídkakdy, určitě si je nekupuje, kdyţ mu někde přijdou do ruky, tak si je přečte. O víkendu běţně „vstane v osm, vezme si na sebe montérky a buďto, pracuje na baráku nebo jsou s přítelkyní někde po výletech.“ V sobotu a neděli se večer podívá na zprávy, k snídani si v televizi pustí ČT24, ale jinak média ani internet nevyuţívá. Své zprávy si obvykle podle mediálních obsahů nestrukturuje, i kdyţ zprávy by sledoval rád. Rádio a televizi vnímá jako odpočinek, na internet chodí, jen kdyţ něco potřebuje a hlavně kvůli informacím. Média pro Zdeňka plní právě funkce informační a zábavní. Myslí si, ţe ho média ovlivňují. Kdyţ Zdeňkovi bylo osm let, tak v televizi byl jeden jediný program a hlavně za socialismu je televize vychovávala. Začalo to tím, ţe se „koukal pravidelně večer na večerníček, jinak tam nic nebylo.“ Později občas vysílali od osmi nějaký film, ale to měl jiné starosti, takţe se moc nedíval. Aţ po osmdesátém devátém roce začaly přibývat televizní stanice a člověk si mohl vybírat. „Já jsem potom měl malé děti a ty třeba ráno vstávali a chtěli se koukat o víkendu na pohádky, tak jsme se s nimi koukali na pohádky.“ Dnes se podle Zdeňka zpravodajství uţ nechá i věřit a vidí to pozitivně, protoţe je to aktuální. V televizi si dnes lidé můţou vybrat, mají to tříděné, zapnou si sportovní kanál, kdyţ se chtějí dívat na sport, dokumentární kanál, kdyţ na dokumenty. Sledováním televize dnes Zdeněk stráví průměrně tři hodiny denně, pokud je doma. Pravidelně nic nesleduje, ale nahrává si občas filmy na flash disk, které dávají v době, kdy nejsou schopni televizi sledovat, obvykle po nocích. Televizi občas vyuţívá i jako kulisu a je to pro něj způsob trávení společného času a relaxace, hlavně přes zimu. Sledování televize je podle Zdeňka hodně o ţivotním stylu. Kdyţ bydlel v panelovém domě, neměl příliš co dělat a pustil si televizi častěji, neţ v domě, kde je stále co. Konzumní způsob ţivota ho nebaví. Internet a televizi Zdeněk také příliš nepropojuje, na televizní obsahy na internetu se nedívá, nesleduje online filmy ani seriály, internetové archivy nevyuţívá ani nic nestahuje. Prostor svého obydlí má Zdeněk 64

strukturovaný hlavně podle televize, například sedačka v obývacím pokoji je situovaná tak, aby bylo vidět právě na televizi. Rozhlas u Zdeňka doma v dětství hrával, ale on mu nevěnoval příliš pozornost. Říká, ţe tou dobou nebyly takové moţnosti, dneska je rádio v kde čem, v mobilu, autorádio a rádia jsou všude i vyřazená, tak si ho člověk zapne, kde uzná za vhodné, ale tou dobou to byla bedna nepřenosná, která byla umístěná na jednom místě v domě nebo v bytě. U Zdeňka doma ho měli v kuchyni, kde to rádio hrálo, a kdyţ do té kuchyně přišel, tak rádio slyšel. Autorádia neexistovala, museli se pouštět kazety nebo něco takového, protoţe přenos do autorádia byl tak nekvalitní, ţe se to nedalo poslouchat, takţe, tak nebylo na výběr. I dřív Zdeněk vnímal rádio jako něco, co má primárně hrát a mluvené slovo výchovného socialismu mu bylo spíše na obtíţ. Rozhlas dnes poslouchá Zdeněk denně, pokud je v práci nebo jezdí autem. Kdyţ je v práci, puštěné ho má i čtrnáct hodin. Občas z kanceláře odběhne, ale rádio běţí pořád. Dlouhodobě poslouchá rozhlasovou stanici RockZone, protoţe tam hrají písně jeho mládí, mají tam minimum reklam a ve zpravodajství se omezují na nejnutnější věci. U rozhlasu Zdeněk obvykle řídí, pracuje na počítači, případně spí nebo jí, pouţívá ho hlavně jako kulisu. Rozhlas si Zdeněk občas pustí i na internetu, pokud zrovna sedí u počítače, kde nemá rádio. Jinou hudbu si ale online nepouští, neposlouchá nic z archivu ani hudbu nestahuje. Myslí si, ţe jeho uţívání rozhlasu neovlivňuje rozvoj internetu, ale je to podle něj individuální, kdyţ bude chtít poslouchat rozhlas a bude tam mít zrovna u sebe počítač nebo notebook, tak si ho v tom notebooku pustí. „Dnes už si člověk rozhlas může pustit i v televizi, může si ho pustit v notebooku, takže kupovat rádio jako takové je zbytečné.“ Prodávají se přehrávače a ty jsou pak většinou i s rádiem, ale kupovat si speciálně jenom rádio, to uţ je dneska spíš jen výjimka, říká Zdeněk. U Zdeňka doma se v dětství odebíralo mnoho novin. „No, tatík byl ve straně, tak musel povinně odebírat Rudé Právo, děda byl v opozici, tak odebíral Svobodné slovo, máma byla učitelka, tak odebírala nějaký Učitelský noviny, do toho se tam odebíralo nějaké Pletení – Háčkování a já fakt nevím co, ale já vím, že když potom ve škole dělali průzkum, co se u nás všechno odebírá, tak já byl populární, protože než jsem všechno vyjmenoval, co tam bylo.“ 65

Tiskoviny podle Zdeňka v té době fungovaly stylem, ţe Rudé Právo zprávu muselo mít první, tam to vyšlo a ostatní noviny to směly převzít, ale aţ po určité době. Takţe to co bylo v Rudém Právu v pondělí, tak bylo ve Svobodném Slově ve středu a v Lidových Novinách třeba ve čtvrtek nebo v pátek. To samozřejmě ovlivňovalo způsob čtení zpráv v té době. Zdeněk četl odborné časopisy k oboru, ABC nebo Mladý Svět, který byl ale silně nedostatkový. Mladý Svět měli jenom ti, kteří ho měli objednaný, aby ho mohli odebírat, ale to nešlo kaţdému, to se muselo počkat, aţ si ho někdo odhlásil, aby ty si ho někdo další mohl přihlásit. Zdeněk četl jen vybrané články, za revoluce si občas něco z povinnosti přečetl, ale dnes kdyţ uţ se k těm zprávám dostane, tak jim i věří. Noviny ani časopisy si Zdeněk nekupuje, přečte si je pouze v případě, ţe se mu dostanou do ruky. U Zdeňka doma na stole občas leţí regionální tisk nebo informační noviny, kdyţ chodí darovat plazmu, vozí si s sebou časopis Epocha, Století nebo Historie. Průměrně čtením tisku stráví tři hodiny týdně. Pravidelně čte rubriku kulturní akce. V tisku si přečte titulky, pokud ho zaujmou, přečte si i články. Pravidelně čte zprávy na internetu, vyuţívá internetový server Seznam.cz, opět zběţně projde titulky a vybere si články, které ho zaujmou. Obvykle pro pročítání zpráv vyuţívá počítač, v čekárně v ordinaci ale prohlíţí novinky třeba i na mobilu. Tištěná média si Zdeněk uţ nekupuje, protoţe na ně nemá příliš času a informace získává z jiných zdrojů jako z rádia, televize a internetu. Internet začal Zdeněk pouţívat, protoţe ho to zajímalo a jeho děti si na něm chtěli hrát. Nikdy nebyl nucen internet pouţívat ani v práci, počítač ano, ale internet ne. Internet má doma patnáct aţ sedmnáct let a pouţívá ho průměrně hodinu denně. Nejčastěji na něm čte zprávy, nakupuje, získává informace, objednává se na plazmu nebo pouţívá internetové bankovnictví. Internet Zdeňkovi v práci aktuálně zrušili, ale pro vyhledávání informací by se mu pro pracovní účely hodil. Bez internetu by si dokázal poradit, ale sloţitě. Vyhledává například trasy pro cesty na internetu, bez něj by si musel vzít zase automapu a ptát se na cestu, s internetem je to jednodušší. Výhody internetu Zdeněk ţádné nepozoruje, je dnes jiţ takový přístup, ţe je toho podle něj spíš moc, sociální sítě nazývá dokonce veřejným neštěstím. Internet podle něj ovlivňuje lidi, aby na něm trávili čím dál tím víc času a u mládeţe uţ je to podle Zdeňka asi problém.

66

„ … až dojde k tomu, že se zruší družice nějakým způsobem, tak nastane konec světa … jednou za čas máš sluneční aktivitu na tolik výraznou, že je schopná ti zrušit družice. A družice je věc, přes kterou ti dneska fungujou mobilní telefony, internet, televize, navigace a nastane celosvětovej kolaps, protože přes ty družice je řízený všechno dneska. Tam nejde o to, že nebude internet, tam jde o to, že nebudou mezi sebou komunikovat dejme tomu záchranný složky a podobně a nebudou schopný koordinovat svou činnost, nebudou objednávky, dodávky zboží, nebude nic. Armáda to možná jištěný má částečně, ale jako zbytek ne. Takže my jsme na tom v současný době tak závislí, že jakmile dojde k tomu, že ty družice nějakým způsobem odejdou, tak nastane konec světa.“ Ţe by internet zcela vytlačil tradiční média, si představit nedokáţe, vţdy tu bude určitá část populace, kteří tolik internet pouţívat nebudou.

67

4.

Analýza a interpretace 4.1. Uţívání médií Vybraní respondenti, ač jejich uţívání médií v dětství bylo velmi podobné, dnes

se v mnoha ohledech velmi liší. Televizi většina z nich sleduje hlavně večer, kdy jí i věnuje zvýšenou pozornost. Můţeme pozorovat tuto tendenci hlavně z důvodu umístění televizních přijímačů především v domácnostech, kde se respondenti přes den obvykle nevyskytují, a trávení času jiným způsobem, především prací nebo domácími činnostmi. Pokud je televizor zapnutý i přes den, obvykle funguje pouze jako kulisa. Všechny ţeny uvedly, ţe televizi občas pouţívají právě jako kulisu, pokud vaří, dělají jiné domácí práce nebo se třeba baví na internetu. „No televize je puštěná od rána, ale spíš jako kulisa, né že bych na to koukala, jenom aby tam jako něco hrálo, takže většinou tam hrajou písničky. Nebo když jsem v kuchyni a vařím, tak si pustím rádio místo té televize.“ (Iveta) Muţi si jako kulisu obvykle pouští rádio. Rádio se poslouchá převáţně jako kulisa u všech a to standardně v práci anebo v autě. Doma rádio poslouchají jen tři dotazovaní z pěti. To, ţe se jako kulisa pouţívá zejména rozhlas, je vysvětlitelné převáţně mnoţstvím pozornosti, které je potřeba danému médiu věnovat. Alespoň u poloviny účastníků je uţívání médií závislé na počasí a roční době, kdy v zimě či v dešti je uţívají více, za hezkého počasí se respondenti obvykle věnují venkovním aktivitám, jako jsou procházky, výlety či sport. Pouze jeden respondent uvedl, ţe média jeho čas nevyplňují anebo se to alespoň snaţí omezovat. Všichni vnímají média jako odpočinek, a to převáţně rádio a televizi. Internet vyuţívají hlavně kvůli informacím, jak pracovním, tak i ze zájmu. Rádio si uţivatelé mezi čtyřiceti aţ padesáti pěti lety pouští hlavně kvůli hudbě, mluvené slovo je jim často na obtíţ. Lze to opět vysvětlit mnoţstvím pozornosti, kdy mluvené slovo si ji nárokuje více, neţ hudba, kterou většina zúčastněných poslouchá při práci. Televizi v pracovní době vyuţívají jen dva dotázaní a to proto, ţe ji pravidelně pouští svým klientům. Internet pouţívá v práci pět z osmi účastníků šetření, pro některé je dokonce naprosto nepostradatelný. Dva jej nevyuţívají, protoţe do zaměstnání nechodí a poslední by ho potřeboval, ale bohuţel jim ho v práci aktuálně zrušili. Velká 68

část z nich jej vyuţívá pro pracovní účely i pro zábavu, pokud mají zrovna čas. Obvykle ve volných chvílích pročítají zprávy. Většina respondentů si myslí, ţe si nestrukturuje svůj čas, podle mediálních obsahů. Pět z nich se nedívá ani neposlouchá nic pravidelně, další dva se ale kaţdý den dívají na zprávy, jeden svůj čas přizpůsobuje i některým seriálům nebo sportovním přenosům. U prostoru svého obydlí však strukturaci podle médií vnímá více dotazovaných. Čtyři z nich pozorují strategii uspořádání svého nábytku podle umístění televizoru, jeden dokonce podle rádia. Zbylí tři účastníci šetření strukturaci buď nevnímají, nebo rozmístění nábytku v prostoru obydlí médiím nepřizpůsobují. Pro všechny dotázané plní média funkci informační a zábavní. Kdy jako médium pro zábavu je pouţívána převáţně televize a rádio a médiem informačním se myslí internet. Tři ţeny ze čtyř si myslí, ţe je média neovlivňují, naopak tři muţi ze čtyř vnímají působení médií jako ovlivňující. Tabulka č. 1 – Technické zázemí

Tabulka č. 1 - Technické zázemí nevlastní

vlastní 1ks

vlastní 2ks

vlastní 3ks 4

3

3

3

3

Počet osob

3

1

1

1

1

1 0

Televize

Rádio

Zařízení používaná pro přístup k internetu

Z osmi dotazovaných respondentů nevlastní televizi pouze jeden, jeden ji má doma v jednom provedení, tři vlastní právě dva kusy a další tři pouţívají tři televizory. Ţádné rádio nemá v domácnosti jedna osoba, jedno rádio tři respondenti, další tři pak mají dva rádiové přijímače a pouze jeden dotazovaný vlastní tři kusy. Internet na vlastním zařízení nevyuţívá jedna osoba z osmi. Tři lidé pro přístup k němu pouţívají právě jedno zařízení, zbylí čtyři vlastní právě dvě zařízení, z kterých se připojují k internetu (viz. Tabulka č. 1 – Technické zázemí). 69

4.2. Sledování televize „Nejprve televize vysílala dva nebo tři dny v týdnu, na konci roku 1953 už čtyři dny v týdnu a od února 1954 bylo vysílání prohlášeno za pravidelné. V roce 1955 se vysílalo již šest dnů v týdnu a od 29. prosince 1958 spatřili diváci televizní obraz na svých přijímačích každý den. S přibývajícími vysílacími dny a přístroji na trhu rostl počet televizních koncesionářů. V roce 1962 platil za televizi milion diváků, na konci roku 1969 již tři miliony a v roce 1978 už čtyři miliony. Přitom od května 1970 mohli diváci sledovat už dva televizní programy a od 9. května 1973 bylo možné sledovat i barevné televizní vysílání.“69 Všichni dotazovaní vyrůstali ve stejné době a jejich uţívání televize bylo často velmi podobné. V dětství našich účastníků výzkumu v televizi vysílaly pouze jeden aţ dva programy a nabídka pořadů byla velmi úzká. Na televizi se tedy moc nedívali, obvykle sledovali jen večerníček, nedělní pohádky a od osmi hlavní pořad, obvykle nějaký film. V té době televize diváky hlavně vychovávala a vysílalo se jen několik hodin denně. Večer šly obvykle pořady s hvězdičkou, na které se naši respondenti jako děti nesměly dívat. Televizi se tenkrát věnovala o něco větší pozornost a často slouţila jako předmět setkávání, u kterého si rodina povídala. S větší nabídkou pořadů, která se začala rozšiřovat po revoluci v roce osmdesát devět, přicházel i větší zájem televizi sledovat. Nastala vlna seriálů typu Beverly Hills 90210 a Přátelé, která rozšiřovala poptávku a v tomto období se i většina našich respondentů začala více dívat na televizi. „… když mi bylo osm let, tak v televizi byl jeden jedinej program a hlavně za socialismu nás televize vychovávala, že jo, Takže tam byly programy, které nás měly vychovávat. Začalo to tím, že jsem se vlastně koukal pravidelně večer na večerníček, jinak tam nic nebylo. No, potom nám tam občas dali od osmi nějakej film, ale to já jsem měl jiný starosti, takže na to jsem se příliš nekoukal. Až teprve po tom osmdesátym devátym začaly přibejvat televizní stanice a že si člověk mohl vybírat, na co chce koukat. Do tý doby prostě buď jsi si zapla televizi a koukala ses na to, co tam bylo, anebo jsi prostě mala smůlu.“(Zdeněk)

69

MALETÍNSKÝ, Václav. Televize a její historie. VTM. [Cit. dne 17.4. 2015]. Dostupné z www: < http://vtm.e15.cz/aktuality/televize-a-jeji-historie>.

70

Na televizi se účastníci výzkumu podle svého názoru dívají průměrně dvě aţ tři hodiny denně. Nejvíce, pět hodin denně, ji sleduje Iveta, která je invalidní důchodkyně a tráví většinu času doma. Nejméně se dívá podnikatel Jan, a to přesněji vůbec, který televizi nevlastní a v restauracích si k ní sedá zády. Pořady z televize si nahrávají jen dva dotazovaní. Chytrou televizi s internetem vlastní jen tři, dva z nich na ní občas vyuţívají i internet. Jak uţ bylo zmíněno, televizi přes den pouţívají i jako kulisu, polovina uţivatelů si pustí u televize i internet. Internet a televizi nikdo z dotázaných příliš nepropojuje. Na pořady online či z internetového archivu se nedívají buď vůbec anebo jen výjimečně. Filmy, seriály ani jiné typy pořadů si většina uţivatelů, kromě dvou, nestahuje. Na Českou televizi online se dívá pouze Petr. Specifickým uţivatelem video obsahů na internetu je opět pouze Jan, který nevlastní televizi, a tak se dívá průměrně tři hodiny týdně na pořady z archivu a stahuje si filmy přes internet. Ţe televizi internet neovlivňuje, potvrzuje i výzkum Zpravodajství a zpravodajské weby 2014, který provedla společnost Mediaresearch, a z něhoţ vyplývá, ţe ve zpravodajství vedou právě TV a internet.70 4.3. Poslouchání rozhlasu Alespoň jedno rádio mají doma všichni respondenti aţ na jednoho. Průměrně se v kaţdé domácnosti nachází dva rádiové přijímače. Rozhlas se v dětství poslouchal u všech. Zařízení však nebylo tak variabilní, jako je dnes, a tak obvykle hrálo jen v jedné místnosti v obydlí. Signál autorádií byl mizivý, takţe moţnosti poslechu nebyly aţ tak bohaté, jako jsou dnes. Větší část respondentů vnímá dřívější poslech jako soustředěnější a pravidelnější. Rozhlas se podle nich poslouchal důkladněji, protoţe nic jiného nebylo. Pravidelně se poslouchaly například pohádky anebo sportovní přenosy. Jak jiţ bylo řečeno, dnes většina dotázaných pouţívá rádio hlavně jako kulisu a poslouchá ho převáţně v práci nebo v autě. Tři respondenti z osmi při poslechu rádia dělají i domácí práce jako vaření a úklid, nebo si čtou. Ve dvou případech se rádio jiţ neposlouchá vůbec anebo je velmi omezeno, je nahrazováno televizí anebo internetem. Většina uţivatelů poslouchá stejnou stanici pravidelně, obvykle vyhledávají ty, kde převáţně hraje hudba. Svůj čas rozhlasovým obsahům přizpůsobuje pouze Richard, který poslouchá sportovní přenosy. 70

MEDIARESEARCH. Alena Ivánková pro Marketing & Media: Ve zpravodajství vedou TV a internet. Dostupný z WWW:

71

Vyuţívání internetu v propojení s hudbou je u uţivatelů mezi čtyřiceti aţ padesáti pěti lety o něco častější. Hudbu z internetu stahuje polovina, stejný počet poslouchá nebo někdy poslouchal rádio přes internet. Hudbu online třeba na kanálu YouTube si občas pustí tři účastníci výzkumu z osmi. Z internetového archivu téměř nikdo ale rozhlasové pořady neposlouchá. Výjimkou je opět Jan, který si pouští oblíbené rozhlasové pořady, které ho zajímají. Z osmi respondentů řekli, ţe poslouchají rádio čím dál tím méně, ve všech případech se jedná o ţeny. Důvod spatřují tři z nich v přecházení na internet a jedna k televizi. Uţivatelé, kteří v práci neposlouchají rádio, si pravidelně jako kulisu pouští hudbu přímo z počítače nebo CD. 4.4. Čtení zpráv Ve většině domácností se před revolucí noviny pravidelně odebíraly nebo kupovaly a četly. Běţně se naši respondenti o Tisk začaly zajímat aţ tak kolem patnácti aţ osmnácti let, do té doby četly dětské časopisy nebo knihy. O pravidelném čtení novin se zmínili jen dva dotazovaní, dnes z nich však pravidelně denní tisk nekupuje nikdo. Tištěné noviny nebo časopisy čtou nejvíce dvakrát do týdně, nejméně pak jednou za měsíc. Všichni se vybraným tiskovinám věnují jen zběţně, vyberou si články podle titulku a ty si pak přečtou. Kdyţ mají čas, čtou někteří ale i podrobněji. Obvykle si vybírají regionální tituly anebo naučné či publicistické časopisy, jako je Reflex, Lidé a Země, Psychologie, Epocha, Století či Historie. Periodické noviny si jednou za čas koupí jen tři z dotázaných. „Americký autor Philip meyer napsal v roce 2004 knihu Mizející noviny. Zamýšlí se v ní nad důvody, proč počet čtenářů v Americe v posledních letech vytrvale klesá. Tu hlavní příčinu vidí v technologiích, z nichž internet je zatím tou poslední a nejvýraznější.“

71

Všichni dotázaní čtou články na internetu, většina z nich převáţně

zprávy, Lucie vyhledává články ze ţivota a čte blogy, zprávám se vyhýbá. Iveta se ke zprávám na internetu dostane tak jednou za půl roku. Ostatní pročítají zprávy na internetu i několikrát denně. Čtení se tak pro většinu z nich stává i pravidelnější aktivitou. Obvykle vyuţívají server Seznam.cz, Petr se dívá i na idnes.cz a denik.cz, Jan čte Hospodářské noviny. Všichni si pouze vybírají články podle titulků, které je zaujmou. Papírové noviny nekupují hlavně z důvodu pohodlí, financí, času a čerpání 71

ČERMÁK, Miloš. Nová média. Úvod a stručná historie. Ţurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace ţurnalistiky. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2009. Str. 8 – 9.

72

informací z jiných zdrojů. Obvykle tisk nahrazuje právě čtení zpráv na internetu, Richardovi ho nahrazuje rozhlas. Na internetu vyhledávají také odborné články, obvykle k práci, nákupům anebo zálibám. 4.5. Internet a média Informační a komunikační technologie se začaly do mediálního světa začleňovat od 80. let 20. století. My jako informační a komunikační technologie pro naše účely chápeme především internet. Na začátku 90 let 20. století se objevuje WWW72 a Česká republika je připojená k Internetu. V této době se i v důsledku jeho nástupu na mediální trh postupně začínají proměňovat i média tradiční. Ve srovnání s tradičními médii jsou nová média odlišná, co se týče reprodukce, archivace a distribuce informací. Internet a World Wide Web umoţňují rychlou výměnu informací bez ohledu na hranice zemí i světadílů. Jinými slovy, je to skutečnost, ţe "svět se mění v obci", pouţijeme-li populární frázi. Internet poskytuje prostor pro rozvoj různých nových médií, od interpersonálních komunikačních aktivit po internetové deníky, rozhlas, televizi i www stránky. Internet není médiem v tradičním slova smyslu, spíše ho lze vnímat jako určité prostředí, rozšířením dosavadních komunikačních moţností bez existence prostoru a času. Média nabývají na interaktivitě, získávají moţnost aktivity v nakládání s hotovými produkty a propojují se. Podstatu současné revoluce lze shrnout v podmínkách digitálního kódu, integrace a právě interaktivity jako určujících charakteristik nových médií. Průměrný uţivatel internetu má doma zavedený internet 14 let, vlastní jeden aţ dva počítače a tři zařízení, z nichţ se můţe připojit na internet. Reálně internet vybraní uţivatelé pouţívají běţně na jednom nebo dvou zařízeních. Začali ho pouţívat hlavně ze zájmu, zvědavosti, touhy po informacích a kvůli dětem. Téměř všechny, šest z osmi, ale i práce k uţívání internetu někdy nutila. Většina respondentů si myslí, ţe stráví na internetu denně průměrně půl hodiny aţ hodinu. Výjimkou je Iveta, která internet téměř nevyuţívá, a pak Lucie, která jej pouţívá průměrně tři hodiny denně. U Lucie je tento časový interval větší, protoţe ho primárně vyuţívá pro hraní her a tedy k zábavě a jako výplň času.

72

World Wide Web – celosvětová síť

73

Mezi základní motivy k uţívání médií a uspokojení z jejich uţívání se řadí získávání informací a sniţování osobní nejistoty, učení se o společnosti a světě, nalézání opory pro vlastní hodnoty, získávání vhledu do ţivota a základů pro sociální kontakt, či jeho náhradu, vcítění se do problémů druhých a pocit spojení. Média nám dávají pocit úniku od problémů, emocionální uvolnění, přístup do smyšleného světa, struktury pro běţnou denní činnost a vyplňují náš čas. Mezi činnosti, které běţně na internetu praktikují všichni zkoumaní respondenti, nebo téměř všichni, patří čtení zpráv a článků, komunikace, jak emailová tak i sociální sítě, a vyhledávaní informací, převáţně k práci, ale i k zábavě, zájmům, nákupům, nebo i jízdní řády. Mezi zbylé, ne tak časté, činnosti pak můţeme zařadit nákupy přes internet, internetové bankovnictví nebo spojení s úřady (viz. Tabulka č. 2 – Aktivity na internetu) Tabulka č. 2 – Aktivity na internetu

Tabulka č. 2 - Aktivity na internetu Počet osob vykonávajících danou aktivitu na internetu z dotázaných osmi respondentů 1 1

Vyhledávání informací 2

8

4

Komunikace Čtení zpráv a článků

4

Sledování video obsahů 7 3

Poslech rádia a hudby Stahování

8

Internetové bankovnictví Hraní her Spojení s úřady

Dle výzkumu Mediaresearch se zjistilo, ţe více neţ polovina internetových uţivatelů

starších

patnácti

let

kritizuje

zpravodajství

pro

bulvární

obsah

„Ve zpravodajství českých médií se objevuje příliš mnoho bulvárních témat – tento názor ve výzkumu vyjádřila více než polovina respondentů. Druhou nejčastější odpovědí je pak názor, že je zpravodajství příliš komerční a plné reklam (33 %) a podle 30 % dotázaných je zpravodajství čím dál méně nezávislé. Více než čtvrtina respondentů se dále shoduje, že média jsou obsahově čím dál horší. Spokojenost se zpravodajstvím

74

vyjádřilo pouhých 11 % lidí.“73 V našem výzkumu internetové zpravodajství jako bulvární a nekvalitní vnímá pouze jeden respondent ve věku čtyřicet aţ padesát pět let. Další dotazovaný naopak přešel asi před rokem ze zpráv tištěných na ty internetové, protoţe v nich tolik bulvarizace nespatřuje. „Od dětství jsem četla pak spíš knihy a samozřejmě ty noviny byly spíš jak studijní materiál, ale pak jsem měla třeba vyloženě potřebu třeba ráno si udělat kafe a sednout si k novinám a číst, vždycky. Každej den, i když jsem chodila do práce, kupovala jsem si a brala jsem je s sebou. No a v podstatě to skončilo až asi před rokem, když mě syn teda vysvětlil, že to je pokleslý žánr, to co čtu, takže jsem na něj dala a upustila od toho a nějak mi to nechybí. Místo toho si najdu zprávy na tom internetu.“ (Andrea) To, ţe téměř kaţdé tištěné noviny mají i svůj internetový protějšek se stalo jiţ pravidlem. Dnes je však jiţ běţné, ţe i kaţdá televizní či rozhlasová stanice je k dispozici online z internetu, anebo alespoň ze záznamů uloţených na dostupných internetových archivech těchto stanic. Námi vybraní respondenti tyto internetové verze obvykle nevyuţívají, online či z archivu média občas vyuţívají dva z osmi a to jen z toho důvodu, ţe nemají přístup k tradičnímu přístroji, který by jim vybraný pořad zprostředkoval. Nejpatrnější propojení, mezi internetem a tradičním médiem, vybraní respondenti spatřují u tisku. Všichni čtou články na internetu i několikrát denně, tištěná média jsou u nich však na ústupu. Zúčastnění vnímají tento posun hlavně právě v závislosti na internetu. Tato tendence je částečně patrná i u rozhlasu, kde zejména ţeny poslouchají rozhlas méně a zdůvodňují to také převáţně rozvojem internetu. Rádio uţ online alespoň polovina účastníků šetření slyšela, internetové zpravodajství však vyuţívá kaţdý. Televize je specifické médium pro uţivatele mezi čtyřiceti aţ padesáti pěti lety převáţně oddělené od internetu. Online jej vyuţívají pouze dva a to ne příliš často a v závislosti na nedostupnosti televizoru. Vliv internetu na své pouţívání televize nespatřují.

73

MEDIARESEARCH. TZ Více neţ polovina internetových uţivatelů kritizuje zpravodajství pro bulvární obsah. Dostupný z WWW: < http://www.mediaresearch.cz/press/vice-nez-polovinainternetovych-uzivatelu-kritizuje-zpravodajstvi-pro-bulvarni-obsah/>

75

Ţe by si v dnešní době dokázali poradit bez internetu, si myslí tři účastníci našeho výzkumu, sami však uznávají, ţe by to bylo sloţité. Další čtyři to nepovaţují za reálné a jeden neví. Problém vidí všichni hlavně v komunikaci a posílání informací, muselo by se nejspíš znovu chodit na poštu. Zásadní výhody spatřují právě v usnadnění a rychlosti komunikace. Rychlejší jsou ale i informace, je jich podle dotazovaných větší mnoţství, najdete vše, co potřebujete, a jsou dostupnější. Na internetu se objevují i informace z více zdrojů, dává moţnost vidět problém z více úhlů pohledu. Základní roli ve vyuţívání internetu hraje také pohodlí. Nevýhody spatřují naši dotazovaní obzvlášť ve způsobu komunikace přes počítač, která je neosobní a v internetu jako ve způsobu trávení času a závislosti na něm. Podle Ivety jsou informace na internetu často nekvalitní. Ţe vytlačí internet tradiční média, si dokáţou představit jen dva lidé z osmi, čtyři z nich však připouští, ţe je můţe internet při nejmenším omezit.

Tabulka č. 3 – Nevýhody rozvoje internetu

Tabulka č. 3 - Nevýhody rozvoje internetu Počet osob s tímto názorem

6 5 4 3 2 1 0 Neosobnost komunikace přes Závislost, způsob trávení času Nerelevantnost informací na počítač internetu

76

Závěr V práci jsem zkoumala, jak vybraní uţivatelé médií ve věku čtyřicet aţ padesát pět let, kteří dle mého předpokladu vyrostli s tradičními médii, vnímají změny ve svém uţívání rozhlasu, televize a tisku a jak do něj zapojují internet. Na osmi respondentech jsem pomocí rozhovoru zjišťovala jakým způsobem média uţívali v dětství a jak je uţívají dnes, respektive jak si myslí, ţe je uţívají, a zda vnímají nějaký posun v kontextu rozvoje informačních a komunikačních technologií. Kladla jsem si několik základních otázek, na které jsem výzkumem a rozhovory s vybranými účastníky chtěla odpovědět: Jak se podle uţivatelů ve věku čtyřicet aţ padesát pět let, kteří vyrostli s tradičními médii, proměňuje uţívání médií v kontextu pouţívání informačních a komunikačních technologií? Jak lidé, kteří vyrostli s tradičními médii, vnímají jejich pouţívání, jak je pouţívali dříve, a jak dle svého názoru do svých domácností zapojili média nová po jejich nástupu na trh? Nahrazují podle nich nová média v domácnostech média tradiční? Myslí si, ţe ICT berou publikum tradičním médiím? Vybraní respondenti ve věku čtyřicet aţ padesát pět let, kteří vyrostli s tradičními médii, příliš nevnímají, ţe by se jejich uţívání médií proměňovalo v kontextu pouţívání informačních a komunikačních technologií. Příliv pozornosti k internetu zaznamenaly zpravodajské servery, které dle našich dotazovaných nahrazují tisk. Z provedených rozhovorů vyplynulo, ţe zúčastnění vnímají posun způsobený rozvojem internetu zejména u tištěných novin a částečně také u rozhlasu. Frekvence čtení tiskovin se u některých dotazovaných viditelně sníţila, zprávy na internetu čtou ale všichni, i ti kteří tištěné noviny nevyhledávali příliš ani v dětství. Rozhlas přestávají poslouchat převáţně ţeny, které u sebe pozorují také přesun k internetu, ale ne k poslechu, v jednom případě dokonce i k televizi. Právě zmíněnou televizi podle vybraných účastníku výzkumu rozvoj internetu téměř neovlivňuje. Televize je specifické médium pro uţivatele mezi čtyřiceti aţ padesáti pěti lety převáţně oddělené od internetu. „Samozřejmě, určitě je to asi o kupování to znamená o ceně. Proč bych to kupoval, když to samé si přečtu na internetu. No a časově, nemám na ně moc času, abych tu kupoval plno novin a nepřečetl to. Neměl bych na to čas, na noviny, na časopisy, spíš z toho důvodu. Přečtu 77

jenom na internetu jenom to, co časově stíhám, jenom ten základ, zprávy, sport, domov, co se děje ve světě.“(Petr) Většina z dotázaných zmínila jako hlavní důvod, proč číst zprávy na internetu, pohodlí. Aktuálnosti a dalších moţností, které poskytování zpráv tímto způsobem umoţňuje, si vybraní respondenti nevšímají, v uveřejněných zprávách nespatřují rozdíl. Mezi činnosti, které běţně na internetu praktikují všichni dotazovaní, nebo téměř všichni, patří čtení zpráv a článků, komunikace, jak emailová tak i sociální sítě, a vyhledávaní informací, převáţně k práci, ale i k zábavě, zájmům, nebo i vyhledávání v jízdních řádech. Mezi zbylé, ne tak časté, činnosti pak můţeme zařadit nákupy přes internet, internetové bankovnictví nebo spojení s úřady. Tyto informace potvrzují i data z

Českého

statistického

úřadu,

která

ukazují,

ţe

nejčastějšími

činnostmi

provozovannými na internetu pro soukromé účely je komunikace, 92,5 % českých uţivatelů internetu jej pouţívá k zasílání a přijímání e-mailů a polovina vyuţívá sociální sítě. Pro čtení online zpráv vyuţívá internet 86% uţivatelů. Tato činnost zaznamenala oproti poslednímu měření v roce 2009 vzrůst o celých 15%. 28% uţivatelů internetu vyţívá nové technologie i pro seldování televize a poslech rozhlasu. Celých 53% si pak dle Českého statistického úředu přes internet přehrává nebo stahuje filmy a videa. Hlavní výhodou internetu se jeví dostupnost mnoha různých informačních kanálů, kde nepotřebujeme pro kaţdý vlastní přijímač. Internet poskytuje větší moţnost volby jak v čase sledování, tak i ve výběru obsahů a informací, které chce uţivatel čerpat, coţ uvedli dva respondenti jako pozitivní stránku internetu. Internet lze chápat i jako prostředí, které si významně spoluutvářejí uţivatelé. Můţeme se domnívat, ţe ICT prohlubují aktivitu publika. Mediálně-osobní interakce se dělí do 4 kategorií: informace, osobní identita, integrace a sociální integrace a zábava. Lze nalézt rozdíl mezi motivy k uţívání tradičních médií a motivy k uţívání informačních a komunikačních technologií. Pro námi vybrané respondenty jsou zásadní u internetu právě informace, pro zábavu uţívají tradiční média jako je televize a rozhlas. I proto můţeme soudit, ţe tradiční média si nalézají u vybraných respondentů stále své místo. Informační a komunikační technologie v domácnostech tedy striktně nenahrazují tradiční média, stále se uţívají, frekvence i způsob jejich uţívání je ale jiný, obzvlášť v případě tiskovin.

78

„Jako vždycky bude skupina obyvatel, který tolik ten internet používat nebudou. Nevím, třeba doroste generace, která už bude na tom internetu závislá i v důchodovym věku, ale v současný době prostě, nemluvím o babičce, dědovi, ty k tomu vůbec nemaj přístup, ale ani třeba my dva na tom internetu nejsme až tak závislí, že by nás to až tak ovlivnilo“ (Zdeněk) Vybraní uţivatelé si myslí, ţe tradiční média jsou na ústupu převáţně u tisku. Televize a rádio podle nich zůstávají. Ţe by internet úplně vytlačil tradiční média, si většina z nich představit nedokáţe.

79

Seznam literatury BĚLOHOUBEK, Ivo. Globální občanská společnost: média, sítě a měkká síla. in Revue pro média č. 12/13: Mediální aktivismus. ISSN 1211-9938. BURTON, Graeme. JIRÁK, Jan. Úvod do studia médií. Brno: 2003, BARRISTER & PRINCIPAL – studio. ISBN 80-85947-67-6 CASTELLS, Manuel. Toward a Sociology of the Network Society. Contemporary Sociology, Vol. 29, No. 5. (Sep., 2000), pp. 693-699. [Cit. 16.4.2015] Dostupný z WWW: . ISSN: 1939-8638. ČERMÁK, Miloš. Nová média. Úvod a stručná historie. In: OSVALDOVÁ, Barbora, TEJKALOVÁ, Alice. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2009. ISBN 9788024616841. Český statistický úřad. Informační a komunikační technologie v českých domácnostech. [Cit. 12. 3. 2014]. Dostupný z www: COVER, Rob. 2007. Inter/aktivní publikum: Interaktivní média, narativní kontrola a revize dějin publika. in Mediální studia, 2( 2 ), 2007. [Cit. 15.4.2015] Dostupný z www: < https://medialnistudia.files.wordpress.com/2011/08/ms_2007_2_preklad.pdf >. ISSN 1801-9978. DeFLEUR, Melvin, BALLOVÁ-ROKEACHOVÁ, Sandra J. Teorie masové komunikace. Univerzita Karlova. Praha, 1996. ISBN 80-7184-099-8. GIDDENS, Anthony. Důsledky modernity. Praha: 2003, Sociologické nakladatelství. ISBN 978-80-7419-035-3. HALUZOVÁ, Katarína. ČÍTANIE TLAČENÉHO A ELEKTRONICKÉHO TEXTU V MEDZIGENERAČNOM KONTEXTE. In: Staré a nové médiá – starí a mladí pouţívatelia. Bratislava: STIMUL, 2013. Str. 107-123. ISBN 978-80-8127-089-5. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum. Praha: Portál, 2005. ISBN 978-80-262-0219-6. HORROCKS, Christopher. Marshall McLuhan a virtualita. Postmoderní setkávání, Triton. Praha, 2002.ISBN 80-7254-269-9. JIRÁK, Jan. KÖPPLOVÁ, Barbara. Média a společnost. Praha: 2007, Portál. ISBN 978-80-7367-287-4. MACEK, Jakub. Přednáška na téma Mezi konvergencí a divergencí: od televizního obýváku k posttelevizní domácnosti?. Katedra ţurnalistiky, Filozofická fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci, 31. 10. 2012.

80

MACEK, Jakub. Nová média a rekonfigurace privátního a veřejného prostoru. In Člověk - Kultura - Media. Ostrava: VŠB-TU Ostrava, 2010. s. 7-14, [cit. 24. 1. 2013] Dostupný z WWW: . ISBN 978-80-248-2340-9. MACEK, Jakub. Úvod do nových médií. 1. vyd. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, 2011. ISBN 978-80-7464-025-4. MALETÍNSKÝ, Václav. Televize a její historie. In VTM. [Cit.17.4. 2015]. Dostupný z www: < http://vtm.e15.cz/aktuality/televize-a-jeji-historie>. ISSN 1214-4754. MANOVICH, Lev. Principy nových médií. TEORIE VĚDY XI(XXIV)2 2002. [Cit. 1.4.2015] Dostupný z www: < http://www2.iim.cz/wiki/images/5/52/Manovich202i.pdf> McLUHAN, Marshall. Člověk, média a elektronická kultura. Brno: Jota, 2000. ISBN 978-80-7217-128-6. McQUAIL, Denis. Úvod do teorie masové komunikace. Praha: Portál, 2009. ISBN 97880-7367-574-5. MEDIARESEARCH. Alena Ivánková pro Marketing & Media: Ve zpravodajství vedou TV a internet. [cit. 2. 4. 2015] Dostupný z www: MEDIARESEARCH. Alena Ivánková pro Strategii: Zprávy sledujeme online, noviny pouštíme k vodě. [cit. 2. 4. 2015] Dostupný z www: MEDIARESEARCH. TZ Více než polovina internetových uživatelů kritizuje zpravodajství pro bulvární obsah. [cit. 2. 4. 2015] Dostupný z www: MIOVSKÝ, Michal. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. Praha: Grada Publishing, 2006. ISBN 80-247-1362-4. NetMonitor [online]. [cit. 12. 3. 2015]. Dostupný z www: < http://online.netmonitor.cz/>. POSTER, M. Underdetermination, New Media & Society, 1999, 1, 1, s. 12‒17. [Cit. 8. 1. 2015]. Dostupné z www: . ISSN 14617315. SCHELLMANN, B., GAIDA, P., GLÄSER, M., KEGEL, T.. Média – základní pojmy, návrhy, výroba. Praha: 2004, Europa Sobotáles. ISBN 80-86706-06-0.

81

SEDLÁKOVÁ, Renáta. VÝZKUM MÉDIÍ Nejužívanější metody a techniky. Praha: Grada Publishing, 2014. ISBN 978-80-247-3568-9. ŠEMBEROVÁ, Kristina. Není blog jako blog. In: OSVALDOVÁ, Barbora, TEJKALOVÁ, Alice. Žurnalistika v informační společnosti: digitalizace a internetizace žurnalistiky. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2009. ISBN 9788024616841. Van DIJK, Jan. The Network Society, second edition. Londýn: 2001, SAGE Publications. ISBN 1-4129-0867-1. VOLEK, Jaromír. Televize a konstrukce ontologického bezpečí. SBORNÍK PRACÍ FAKULTY SOCIÁLNÍCH STUDIÍ BRNĚNSKÉ UNIVERZITY, SOCIÍLNÍ STUDIA 3, 1998. ISBN 80-210-2623-5.

82

Seznam grafů TABULKA Č. 1 – TECHNICKÉ ZÁZEMÍ ..................................................................................... 69 TABULKA Č. 2 – AKTIVITY NA INTERNETU ............................................................................. 74 TABULKA Č. 3 – NEVÝHODY ROZVOJE INTERNETU ................................................................ 76

83

Seznam příloh 1. SAMOTNÝ ROZHOVOR, TEMATICKÉ BLOKY: .............CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 2. PROTOKOL ROZHOVORU ...........................................CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 3. PRAVIDLA TRANSKRIPCE ...........................................CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 4. PŘEPISY ROZHOVORŮ ................................................CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 4.1. MONIKA ................................................................ CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 4.2. IVETA .................................................................... CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 4.3. PETR ...................................................................... CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 4.4. ANDREA ................................................................ CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 4.5. ZDENĚK ................................................................. CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 4.6. RICHARD A LUCIE .................................................. CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA. 4.7. JAN ........................................................................ CHYBA! ZÁLOŢKA NENÍ DEFINOVÁNA.

84