Inovativní tendence v oblasti zvuků bicích nástrojů

JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra bicích nástrojů Hra na bicí nástroje

Inovativní tendence v oblasti zvuků bicích nástrojů Diplomová práce

Autor práce: BcA. Pavel Cafourek, DiS. Vedoucí práce: Mgr. Ing. MgA. Dan Dlouhý, Ph.D. Oponent práce: doc. Martin Opršál

Brno 2012 Bibliografický záznam CAFOUREK, Pavel. Innovative tendencies in the sounds of percussion instruments. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, Fakulta Hudební, Katedra bicích nástrojů, rok 2012, 56 s. Vedoucí diplomové práce Mgr. Ing. MgA. Dan Dlouhý, Ph.D.

Anotace Diplomová práce „Inovativní tendence v oblasti zvuků bicích nástrojů“ pojednává o soudobých tendencích v oblasti zvuků nejen bicích nástrojů, společně s popisem a ukázkami nejnovějších možností hudebních nástrojů.

Annotation Diploma thesis " Innovative tendencies in the sounds of percussion instruments " deals with the contemporary trends in not only the sounds of percussion instruments along with a description and examples of the latest possibilities of musical instruments.

Klíčová slova Inovativní tendence, bicí nástroje, klasické bicí nástroje, etnické bicí nástroje, akustické bicí nástroje, elektro-akustické bicí nástroje, ready-mades, nezařaditelné bicí nástroje, ukázky.

Keywords Innovative trends, percussion , classical percussion , ethnic percussion , acoustic percussion , electro -acoustic percussion instruments , ready- mades , miscellaneous percussion , samples

Prohlášení Prohlašuji, že jsem předkládanou práci zpracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu. V Brně, dne 23.května 2012

Pavel Cafourek

Obsah ÚVOD ............................................................................................................................................. 1 1

HUDEBNÍ NÁSTROJ - DEFINICE...................................................................................... 3

2

NETRADIČNÍ ZPŮSOBY HRY NA BICÍ NÁSTROJE ...................................................... 8 2.1 ROZEZNÍVÁNÍ TŘENÍM .......................................................................................................... 8 2.2 METODOU NEÚHOZOVOU ..................................................................................................... 9 2.2.1 Dřevěnou paličkou (nejčastěji na malý buben atd.) ..................................................... 9 2.2.2 Gumovou paličkou ................................................................................................... 10 2.2.3 Pomocí koňských žíní ............................................................................................... 10 2.2.4 Metoda rozeznívání smyčcem ................................................................................... 10 2.2.5 Drnkání ................................................................................................................... 11 2.3 NEZAŘADITELNÉ ZPŮSOBY A KOMBINACE ........................................................................... 11

3

HISTORICKÉ BICÍ NÁSTROJE A JEJICH VYUŽITÍ.................................................... 12

4

VYUŽITÍ ETNICKÝCH BICÍCH NÁSTROJŮ ................................................................. 14

5

BICÍ NÁSTROJE S ÚPRAVAMI ....................................................................................... 17

6

VYTVÁŘENÍ NOVÝCH HUDEBNÍCH NÁSTROJŮ ....................................................... 19 6.1 AKUSTICKÉ NÁSTROJE ....................................................................................................... 19 6.2 ELEKTROAKUSTICKÉ NÁSTROJE .......................................................................................... 27 6.2.1 Stručná historie a dělení vývoje elektroakustických hudebních nástrojů..................... 28 6.2.2 Současné elektroakustické nástroje - výběr ............................................................... 32 6.3 KOMBINOVANÉ, OBTÍŽNĚ ZAŘADITELNÉ HUDEBNÍ NÁSTROJE ............................................... 35

ZÁVĚR ......................................................................................................................................... 38 POUŽITÉ INFORMAČNÍ ZDROJE ........................................................................................... 39 PŘÍLOHY ..................................................................................................................................... 43

Předmluva Téma „Inovativní tendence v oblasti zvuků bicích nástrojů“ jsem si vybral z důvodu

jeho

aktuálnosti.

V dnešní době

se

muzikologové,

badatelé

a

experimentátoři v hudebním světě stále více zabývají tzv. conterporary music (soudobou hudbou) a snaží se objevovat nové možnosti zvuků, nástrojů (nových i starých). Já se ve své práci zabývám tvorbou jak nových zvuků na klasické nástroje, tak na nástroje nové, paralelně na vytváření nových nástrojů. V každé ukázce níže popisuji daný zvuk či nástroj. Ukázky jsou zařazeny do konkrétní kapitoly. Tato práce by mohla sloužit pro inspiraci nejen na katedře kompozice, ale i na katedře bicích nástrojů na JAMU, protože právě zde se v poslední době tvoří mnoho autorských skladeb. Já bych tuto činnost tímto rád podpořil.

Úvod V této práci se pokusím systematizovat a popsat inovativní tendence v oblasti zvuků klasických bicích nástrojů, etnických bicích nástrojů, tzv. ready-mades (nových akustických a elektroakustických nástrojů) a nástrojů vyrobených pro určitý zvukovým záměr. Rozhodl jsem se pro toto téma, protože jsem se poslední dva roky studia na JAMU zabýval výhradně soudobou hudbou a komponováním vlastních skladeb, kde jsem chtěl použít netradičně nejen bicí nástroje. Nejobsáhlejší budou kapitoly o vytváření nových akustických a elektroakustických nástrojů – nástroje vyrobené uměle ke konkrétnímu využití a s určitým zvukovým záměrem a ve většině případů amplifikované a s použitím různých „smyček“, delay či samplů. Jelikož je v tuto chvíli dostupná asi jediná publikace s touto tématikou na JAMU - Dan Dlouhý - „Přehled, systemizace a zhodnocení tembrálních inovací''rozhodl jsem se vycházet z ní a rozšířit ji o nové poznatky. Obsah každé kapitoly rozšiřuji o mé zkušenosti, nové poznatky, nástroje. Jelikož bych kopírováním ukázek z youtube.com a dalších serverů porušil autorská práva, nemohu k této práci přiložit DVD s jednotlivými ukázkami. U každé ukázky je však link (odkaz) na její zobrazení. V příloze přikládám alespoň vizuální ukázky v podobě screenshotů. Pokusil jsem se i o pár svých pokusů, které však nemám umístěné nikde na internetu z osobních důvodů. Rovněž ale přikládám alespoň screenshoty. Pro moji práci patří internet mezi hlavní zdroje informací. I když vím, že se nepovažuje za důvěryhodný, u videí se, myslím si, nedá pochybovat o pravdivosti. Zde jde především o autentické ukázky pro snazší názornost. Chtěl bych doporučit, aby ten, kdo bude studovat tuto práci, měl k dispozici přístup k internetu, na kterém lze sledovat vybrané ukázky. Jelikož jde vývoj nejen v oblasti zvuků obrovskou rychlostí vpřed, je prakticky nemožné nějak ucelit toto téma. Snažím se proto vybrat spíše inspirativní

1

ukázky a sdělit touto formou diplomové práce své poznatky a popsat jednotlivé zvuky či nástroje.

2

1 Hudební nástroj - definice Antonín Modr popisuje hudební nástroje ve své publikaci „Hudební nástroje“ (33) jako „předměty různých tvarů a velikostí, na nichž lze vzbuzenou silou dosáhnout rozkmitu pružné hmoty anebo jí ohraničeného vzduchového prostoru. Výsledný jev kmitání je zvuková vlna, která přichází do sluchového ústrojí a dále nervovými vlákny do mozkové kůry; teprve zde si ji uvědomíme. Je-li rozkmit pružné hmoty pravidelný, vzniká tón (z řeckého tonos - napjatá struna), tj. zvuk, jehož polohu (výšku) lze přesně vymezit. Tón je hudební zvuk, vlastní většině hudebních nástrojů. Podstatou nehudebních zvuků jsou zvukové vlny, které vznikají nepravidelnými rozkmity hmoty. Tak vzniká cinkání, šramot, šumění, šelest, vrzání, syčení, pískot, praskot, rachot, dunění, dusot, lomoz, hluk, hřmot aj. Nástroje, které vydávají nehudební zvuky, jsou pouhým doplňkem hudebních nástrojů tónových''. V roce 1938 vyšla tato publikace poprvé a od té doby se svět hudby natolik změnil, že se nad touto definicí hudebního nástroje muselo začít znovu přemýšlet a značně ji pozměnit. Toto zapříčinil prudký vývoj hudebních nástrojů společně s teorií v posledních sedmdesáti letech a s tvorbou nových kompozic a aplikací těchto nových poznatků v nich. K této přeměně přispěl i obrovský rozvoj hudebního průmyslu a nových nejen záznamových a sdělovacích technologií. V rámci světových výzkumů se po čas druhé poloviny minulého století dospělo k obecnějším a možná vhodnějším definicím. Profesor PhDr. Pavel Kurfurst z brněnské Masarykovy univerzity se pokusil možná o nejvhodnější a zároveň obecnou definici hudebního nástroje - „Hudební nástroj je předmět, který umožňuje produkování hudebního zvuku“ - společně se stanovením teoretického modelu hudebního nástroje - „Model definuje všechny možné prvky nejrůznějších zvukových zdrojů a jejich vzájemné vazby a lze jej použít ke klasifikaci jakéhokoliv typu hudebního nástroje“. Samotný úvod této definice je zvláště dnes diskutabilní, jelikož dochází k velmi častému využití elektrické energie při tvorbě zvuku. Rozbor této, dnes už poněkud zastaralé definice, je velice dobře popsán v disertační práci Dana Dlouhého, cituji: “Hudební nástroj je sice tvořen zdrojem kmitání (generátorem) a jeho 3

zesilovačem (rezonátorem), ale ''materiální'' stránka původní definice je sporná. Lze například na syntetizéru nebo dokonce při práci s hudebním softwarem ''vzbuzenou silou dosáhnout rozkmitu pružné hmoty anebo jí ohraničeného vzduchového prostoru''? Za ''vzbuzenou sílu'' můžeme považovat v podstatě: centrální nervovou soustavou řízených pohybů prstů na klaviatuře syntetizéru nebo klávesnici počítače, přes elektrickou energii jako proud elektronů, nebo např. kosmické záření, převáděné speciálním převodníkem na audiosignál, po programem řízený tok binárních dat. Je hudebním nástrojem syntetizér (který je vlastně nástrojem na vytváření nástrojů), nebo jeho konkrétní - ať už výrobcem nebo uživatelem - naprogramovaná ''rejstříková'' podoba (jichž může být u kvalitních nástrojů obrovské množství a to tak zvukově odlišných, že nemusí být vůbec jasné, nejen jakou značkou té které firmy jsou produkovány, ale i zda se vůbec jedná o zvuk původem syntetický, audioprocesovaný zvuk přírodní atd.). Je v případě převodu řeči na hudbu pomocí počítačového programu hudebním nástrojem původní řeč, program nebo počítač? Co je také nástrojem při reprodukci zvuků předem vytvořených (ať už synteticky, samplingem, záznamem již hotového zvuku nebo již hotové hudby) např. z CD přehrávače, na němž můžeme i pomocí tak banálních prostředků, jako je používání funkce stop/pauza a funkcí rychlého převíjení dozadu i dopředu, hudbu nebo spíše její úryvky smysluplně organizovat v čase (obdobně jako se tomu děje při scratchingu pomocí klasického gramofonu a gramofonové desky). Dalším problematickým termínem původní definice je ''rozkmit pružné hmoty'' - v současné době to totiž může být i oscilace analogových nebo digitálních oscilátorů, ''spouštěné'' vzorky z paměti syntezátoru, sampleru, počítače, minidisku atd., ale také rozkmit membrány mikrofonu v případě využití mikrofonu jako hudebního

nástroje,

snímače

zvuku

nebo

reproduktorových

(eventuálně

sluchátkových) membrán. Dále není již dnes automaticky pravidlem, že hudební nástroj je ''předmětem určitého tvaru a velikosti'' - velikost a tvar např. softwarového sampleru je možno určit buď na základě textového výpisu jeho programu, nebo také geometrického 4

rozměru CD, na němž je tento program zaznamenán, velikostí paměti počítače, kterou zabírá, geometrickým rozměrem počítače, v němž je instalován, rozměrem klávesnice, kterou je sampler pomocí MIDI v počítači řízen atd. Hudební nástroj také zdaleka nemusí být ''předmětem'' - sestavy nejrůznějších bicích nástrojů v soudobých kompozicích pro sólové bicí nástroje mohou dosahovat počtu několika desítek. Je potom výsledkem sestava nástrojů nebo nástroj nový? Zdánlivě jednoznačnou odpověď možná zpochybní nástroje Harryho Partche a jiných tvůrců, kteří dávají jméno pevně spojeným nástrojům odlišného druhu. Skladatelem ne zcela přesně předepsané nástroje mohou také různí interpreti vybrat z hlediska jejich ''rozměru'' zcela odlišně - místo relativně malých a ve zvuku vysokých koncertních tom-tomů lze použít i sadu velkých bubnů. Sestavy navíc mohou obsahovat i speciální nástroje dechové, strunné, elektroakustické atd. a navíc mít i výtvarnou funkci. (Proto není podle mého názoru v tomto případě příliš vhodný ani dnes zaváděný termín ''multipercussion'' pro sestavy různých bicích nástrojů - zvláštní dechové nebo strunné nástroje nepatří do kategorie nástrojů perkusivních a kromě toho je ve skladbách pro tyto sady řada bicích nástrojů často rozezvučována např. třením. Na druhé straně je pravda, že do elesmatofonických bicích nástrojů jsou zařazovány i primitivní dechové nástroje, protože je ovládají hráči bicích nástrojů.) Dalším dnes již neplatícím výrokem jsou věty o tónu jako hudebním zvuku vlastním ''většině'' hudebních nástrojů, a výroky o nástrojích, které vydávají nehudební zvuky, jenž jsou ''pouhým doplňkem'' hudebních nástrojů tónových. Důraz, jež byl již od začátku minulého století kladen na sóničnost hudebního projevu, způsobil nejen netušený rozvoj bicích nástrojů, nezvyklých způsobů hry na běžné nástroje a využívání nástrojů etnických a historických, ale zejména vznik tzv. hudby konkrétní a elektronické, u nichž je výskyt neharmonických zvukových spekter velmi častý, nebo dokonce mnohdy zcela zásadní. To platí jak pro tzv. artificiální hudbu, tak hudbu nonartificiální (současná taneční elektronická hudba využívá tónových struktur často v menšinovém poměru vůči objektům nontónovým).

5

Z výše uvedeného plyne, že za hudební nástroj dnes nemůžeme považovat jen objekt, tvořený jedním tělesem (i když složeným z řady spojených segmentů), spojujícím v sobě oscilátor i rezonátor, u něhož jsou díky přímému fyzickému působení napáječe na mechanický generátor vytvářena bezprostředně slyšitelná převážně harmonická - spektra (kromě přechodových tónů, jež jsou přirozenou součástí zvuku). Jako nejvhodnější se tedy jeví použití obecného modelu hudebního nástroje, vypracovaného organologem Prof. PhDr. Pavlem Kurfurstem, obsahující přehled všech možných základních prvků nástroje a jejich vazeb. Podle tohoto schématu může hudební nástroj obsahovat jeden nebo více hlavních oscilátorů s odlišnými možnostmi přeladění (které jsou nebo nejsou v současném provozu a produkují různé typy kmitů tlumených nebo relativně netlumených), jejich napáječů, zesilovačů a modulátorů. Kromě toho se může vyskytovat i oscilátor nebo oscilátory vedlejší s vlastními napáječi, zesilovači a modulátory. Na základě tohoto modelu lze klasifikovat jakékoliv zdroje zvuku, ať už se jedná o nástroje, produkující zvuky syntetické (libovolnou metodou elektroakustické syntézy, přehráváním vzorků z paměti sampleru, počítače, kompaktního disku, minidisku, mgf. pásu atd.), o speciální neobvyklé nástroje, jakékoliv znějící předměty (nádobí, nářadí, hračky, motory atd. v původní akustické i elektroakustické - pouze amplifikované nebo modifikované - podobě), akustické struktury, vzniklé transformací signálů biologického

nebo

kosmického

původu

(např.

toků

nejrůznějších

částic,

elektromagnetického záření v různých oblastech spektra, mechanického vlnění atd.), pomocí nejrůznějších převodníků a podobně. Přesto, že tradičně zaměření skladatelé a teoretici nebudou tomuto tvrzení věřit, je nutno konstatovat, že jako hudební nástroj lze skutečně použít cokoliv. Záleží pouze a výhradně na tom, jak - stejně jako v jakémkoliv jiném oboru lidské činnosti. Možných kombinací a tudíž modelů zvukových zdrojů je sice velké množství, ale systematika samotných témbrů je daleko problematičtější, možná dokonce nereálná. Zatímco v případě barev světelných je počet všech barevných odstínů sice velmi vysoký, ale konečný (navíc tvořený kombinací několika základních 6

eventuálně doplňkových - barev), a počet zvukových barev prakticky nekonečný. Přirovnávání neobvyklých témbrů k barvě tradičních nástrojů je jen pomocné vodítko aplikovatelné pouze v určitém kulturním okruhu, protože nejužívanější nástroje v tom kterém etniku jsou samozřejmě odlišné. Důvodem nespočítatelného množství témbrů je dle názoru autora skutečnost, že na rozdíl od v podstatě statického hodnocení světelné barvy je zvuk jev, probíhající v čase. I když odmyslíme skutečnost vlivu výskytu kontrastních sousedících zvukových barev na jejich výsledné vnímání (což ostatně platí i ve výtvarném umění) a oddělíme širokou škálu ''zvukových barev'', vzniklých pouze terminologickou nepřesností (např. ''mimořádně barevná harmonie'' je termín, popisující pro posluchače nezvykle informačně bohatou organizaci tónových výšek, ne témbrů), nelze díky časovému průběhu zvuku

považovat

počet

kombinací

za

vymezitelný.

Při

ideální

elektroakustické analýze zvuku, která určí počet a frekvenci všech sinusoid, z nichž se jediný tón nebo dokonce bohatý souzvuk skládá, vytváříme vlastně obraz zvuku v časovém řezu. Pro kvalitní zachycení zvuku je ale potřeba několik desítek tisíc časových řezů za sekundu (v digitální technice je obvyklá samplovací frekvence 44, 1 kHz), protože zvukový průběh není nikdy sumou zcela stejných opakovaných časových řezů. Má svůj náběh, vlastní průběh a doznění, vyjádřitelné obálkou amplitudovou i frekvenční, a navíc je v reálném čase modulován hráčem nebo v elektroakustickém nástroji dle nastaveného programu (např. změna charakteru zvuku při jeho modulaci nízkofrekvenčním oscilátorem s různým tvarem signálu je známá každému hráči na syntetizér), a to vše je teoreticky možné zaznamenat pouze obrovským počtem následných časových řezů. (Kolik by jich například muselo být pro pečlivou analýzu témbrů, tvořených vektorovou syntézou, v níž se výsledný zvuk skládá z více postupně prolínaných, nebo metodou morfingu, kdy je v reálném čase propočítáván postupný přechod mezi několika počátečními signály. Totéž platí pro nejrůznější druhy dozvuku a echa, které i prostý krátký sinusový tón výrazně délkově modifikují. V případě extrémních délek signálu, jako je např. akustická transformace

7

kosmického záření, nebo i prosté „zasmyčkování“ zvukové struktury nebo tónu, by počet časových řezů dosáhl nekonečna.).1

2 Netradiční způsoby hry na bicí nástroje Dnes se bicí nástroje nerozeznívají pouze úhozem různými typy paliček (například gumové spojené provázkem, extrémně hutné a velké paličky, klastrové paličky – všechny tyto typy pro různé způsoby hry – glissanda, tahání po kamenech, víření), ale i různými jinými metodami jako jsou například drnkání, tření, rozeznívání dechem, atd. Mezi netradiční způsoby hry lze přiřadit i kombinační hru na různé bicí nástroje – souběžná hra na vibrafon a zvony, marimbu a tympány atd. V dnešní době už není ani výjimkou hra šesti paličkami. Dnes se tyto nové metody rozezvučení, na rozdíl od minulosti, považují za techniku hry na bicí nástroje. Dělení této kapitoly je následující: Rozeznívání třením, Metodou neúhozovou a Nezařaditelnými způsoby.

2.1 Rozeznívání třením Příkladem neúderového způsobu tvorby zvuku na bicí nástroje je rozeznívání třením metličkami, prsty či dlaní, hranou jiného předmětu apod. Na většinu bicích nástrojů nelze vyluzovat dlouhé tóny jinak než vířením (tremolo) z důvodu krátkého doznívání. Technika rozeznívání třením však prodlužuje délku doznívání tak dlouho, jak dlouho jsou nástroje v kontaktu s třecím předmětem. Záleží na kombinaci nástrojů, které se třou a na intenzitě tření, aby požadovaný zvuk byl hlasitý nebo tichý, kratší nebo delší. Tímto způsobem rozeznívání dochází k neobvyklým zvukovým barvám nepřeberného množství. Na všechny druhy bicích nástrojů lze použít metodu rozeznívání metličkou. Na některé nástroje méně, na některé více slyšitelné. Záleží na povrchové úpravě a

1

DLOUHÝ, D.: Přehled, systemizace a zhodnocení tembrálních inovací. Brno 2002, str. 20.

8

způsobu hry. Takzvané míchání metličkami (kruhovitý nebo podélný pohyb metličkami po povrchu nástroje) je asi nejtypičtější a nejlépe se provádí na nástroje s větší hrací plochou. Podle tvaru přizpůsobíme i směr pohybu metličky. Lze i střídat ruce, ale pro dosažení kontinuálního zvuku je zapotřebí delšího nácviku. Potom je zvuk plynulý a zní takřka nepřetržitě. Metličky mohou být vyrobeny z různých materiálů v závislosti na požadované hlasitosti. Na nástroje s hladkým třecím povrchem můžeme použít metle z plastových, bambusových nebo jiných hrubších materiálů. Pro ještě jemnější rozezvučení nástrojů můžeme použít dlaň nebo prsty. Nástroje s drsnějším povrchem budou znít podobně, jako když se sype písek. Lze použít i nehty pro případné zesílení zvuku. Problém však nastává při rozezvučování nástrojů s hladkým povrchem, zde je zapotřebí jiného způsobu tření. Navlhčené konečky prstů smýkáme po povrchu nástroje tak, aby prsty „rezonovaly“ a tyto mikro nárazy rozezvučí nástroj. Nejčastěji se s touto technikou setkáme při hře na skleněné nástroje, anebo při hře na blanozvučné nástroje, kde můžeme místo navlhčení prstů použít kalafunu pro zdrsnění hladkého povrchu. Této technice je zapotřebí se více věnovat.

2.2 Metodou neúhozovou Tato metoda je založená na neúhozovém způsobu tvoření tónu za pomocí různých druhů paliček.

2.2.1

Dřevěnou paličkou (nejčastěji na malý buben atd.) Hlavičkou nebo koncem paličky smýkat po povrchu nástroje, anebo držením

paličky kolmo na nástroj a s mírným tlakem pohybovat po něm. Nejvíce se daří touto metodou rozezvučet nástroje kovové (činely, gongy, vibrafon apod.), výsledný zvuk je velmi zvláštní a specifický. Dalším příkladem jsou dvě dřevěné paličky s vroubky po celé délce a obvodě. Lze smýkat jednu paličku po druhé, anebo touto paličkou po hraně jakéhokoliv 9

předmětu, vždy vznikne zajímavý zvuk. Na blanozvučné nástroje přitlačíme jeden konec jedné paličky o blánu a druhou třeme po první. S tlakem vyvíjeným na opírající se paličku se mění intonace.

2.2.2 Gumovou paličkou Dnes označená názvem „Power ball“. Gumová kulička (dětský „hopík“) o různých průměrech, ideální 3-5 cm, je nasazená na pevnější drát nebo pružný rattan. Technika hry spočívá v přejíždění tímto powerballem po nástrojích. Gumový povrch powerballu zajistí protiskluzové vlastnosti a tudíž kladený odpor při tahu vyvolá vrnivý zvuk. Nejlépe se tato metoda osvědčuje na blanozvučných a kovových nástrojích s větší plochou. Dřevěná palička a na ní navlečená gumová bužírka slouží k rozeznívání spíše kovových nástrojů kulatých tvarů. Kroužení po obvodě se nástroj rozezní a zvuk se dá udržet libovolně dlouho. Pro ozvláštnění zvuku lze do kulaté nádoby napustit vodu.

2.2.3 Pomocí koňských žíní Dalším způsobem rozeznívání třením je způsob tření koňských žíní lidového nástroje zvaného „famfrnoch“, kdy hráč musí nástroj držet a zároveň na něho hrát. Tento problém odpadá v inovativní verzi tohoto nástroje (vyrábí německá firma Kolberg), kdy je tahavý pohyb ruky nahrazen pohybem kliky. Hráč tak nemá zaměstnané ruce jedním nástrojem, ale jednou rukou ovládá famfrnoch a druhou může ovládat jiný nástroj současně. Délka zvuku tak není limitovaná.

2.2.4 Metoda rozeznívání smyčcem Mezi další způsob rozeznívání třením můžeme zařadit rozeznívání za pomocí smyčce. I když by někdo mohl namítat, že smyčec nepatří do bicích nástrojů, tak právě při jeho použití na bicích nástrojích do nich patří. V rámci inovativních 10

tendencí je tento způsob hry vyluzování různých zvuků téměř nepostradatelný. Smyčec většinou rozezní lépe nástroje kovové než-li dřevěné. Tuto techniku nelze využít na blanozvučné nástroje z důvodu nemožného kontaktu znějící (rozeznívané) plochy a smyčce. Hráč na bicí nástroje si toto dokáže lépe představit, navíc s touto technikou jistě přišel do styku. Hlasitost tohoto zvuku můžeme ovlivnit přítlakem smyčce na nástroj a rychlostí tahu navíc i míru alikvotů, které nezní vždy stejně – nástroj s neurčitou výškou tónu. Nejvhodnější pro tento způsob hry jsou smyčce kontrabasové nebo violoncellové, houslové se využívají zřídka, jsou menší, tudíž žíně vytváří menší plochu a ta má zásadní vliv na tvorbu zvuku. Pro snazší hraní lze nakalafunovat jak smyčec, tak místo, ve kterém dochází ke styku.

Jiný způsob rozeznívání může být spouštění kovových řetězů na různé druhy nástrojů. Nejčastěji však na kovové nástroje, jako např. činely, gongy, různé metalofony a blanozvučné nástroje.

2.2.5

Drnkání Různé způsoby drnkání na nejrůznější netradiční místa samozvučných bicích

nástrojů.

2.3

Nezařaditelné způsoby a kombinace Kombinace některých výše uvedených způsobů (klasické úhozy a některé

další způsoby) hry mohou barevnost zvuků značně obohatit. Přikládání úst k místům nástroje, kde vychází zvuk, a pohybováním jimi mění charakter tónu. Vyvíjením tlaku na blánu se mění intonace, vkládáním kovových rozeznělých nástrojů do vody se rovněž mění výška tónu. S nástroji lze házet, třesat, houpat v určitých intervalech, to vše mění charakter tónu.

11

3 Historické bicí nástroje a jejich využití Historické nástroje se dnes vyrábí ve velice slušných kopiích a jejich technické, potažmo zvukové možnosti, jsou širší než v minulosti. Soudobé ansámbly tyto „historické“ nástroje již využívají, a to záměrně. Dnes existuje spousta firem, které se zabývají výrobou klasických nástrojů v inovativní podobě, neboť doba se opět vrací k originalitě nejen výrazem, ale i co se týče nástrojů. Přikláním se k názoru Dana Dlouhého, jak píše ve své práci: „O historických bicích nástrojích nemá z hlediska soudobého využití větší smysl se zmiňovat. Ne proto, že by byly tak bezvýznamné, ale zcela naopak - tato nástrojová kategorie zaznamenává dnes obrovský rozkvět a řada firem, vyrábějících současné nástroje, má ve svých katalozích i kopie etnických i historických nástrojů. Kromě toho řada zemí tzv. třetího světa vyváží originální etnické nástroje, které se často od svých historických verzí příliš neliší. Ke speciální výrobě kopií historických exemplářů kvůli dosažení neobvyklého zvuku v soudobé hudbě není tudíž praktický důvod.“2

Ukázka č. 1 Autorská ukázka skladby „Friction“ Tato ukázka je autorská. Je z mé skladby „Friction“. Už z názvu je zřejmé, že zvuky budou vznikat třením. Ve skladbě jsem použil klasické nástroje, ale netradiční způsoby jejich rozeznívání. Velký buben upevněný do horizontální polohy má pískovanou blánu potřenou kalafunou pro ještě větší účinek tření. Čínský činel kolmo smýkaný hranou po bláně velkého bubnu vytváří různé zvukové barvy – vrnění, vrzání, kvílení, bručení, apod. Záleží na úhlu, ve kterém je činel smýkán po bláně. To záleží na interpretovi, větší spektrum zvuků však dokáže vytvořit sunutím činelu od sebe a mírně nakloněným na sebe. Pochopitelně také záleží na tlaku vyvíjeném činelem na blánu. Zvuky se mohou lišit změnou tvaru a velikostí činelu. Dále je ve skladbě použito krotalů pro vytváření různých melodií. Tahem po bláně se krotal rozezní společně se silnými alikvotními tóny což v kombinaci s krotalem 2

DLOUHÝ, D.: Přehled, systemizace a zhodnocení tembrálních inovací. Brno 2002, str. 45.

12

jiného tónu zní úchvatně. Já jsem ještě tyto zvuky kombinoval s hvízdotem buď ve stejné výšce tónu krotalu nebo mírně podladěným, a výsledek byl velice překvapivý. Další zvukové možnosti této kombinace nástrojů jsou: smýkání činelu celou plochou po bláně – šumění, alikvotní hraní – činel smýkat po bláně jen lehce a okraj činelu přidržovat dvěma prsty.

Ukázka č. 2 http://www.youtube.com/watch?v=0OoOzcUEu1Y&feature=related Typický příklad netradičního hraní na klasické bicí nástroje navíc s multimediálním přesahem. Skladba od Georgese Aperghise s názvem Les Guetteurs De Sons, kde interpreti hrají holýma rukama na standardní bicí nástroje. Kdyby mělo dojít pouze k poslechu této skladby bez vizuálního vjemu, nebylo by to příliš autentické. Dívky zde znázorňují rukama a horní polovinou těla jakousi pantomimu – koordinované náznaky hry na bicí nástroje a do toho přidávají zvuky vytvářené ústy.

Ukázka č. 3 http://www.youtube.com/watch?v=fiTK7mQWGH0 Ukázka velmi kuriózního „klasického“ nástroje. Jde o xylofon, který je schodovitě uspořádán kolem odpadkového koše. Mechanismem pro otevírání tohoto koše se vhodí kulička na první kamen xylofonu a ta samospádem skáče po točitém xylofonovém schodišti dolů. Lze vhodit i více kuliček a vytvářet tak určité melodie.

13

4 Využití etnických bicích nástrojů Ačkoliv je ve světě mnoho publikací o těchto nástrojích, nelze všechny zaznamenat, nebo si je pamatovat a stejně tak nelze všechny vepsat do této práce. Pokusím se tedy uvést jen příklad nástrojů, které by mohly charakterizovat tuto skupinu. Spousta etnických nástrojů vznikala především v minulé době, ale vznikají i v této době a budou vznikat nadále. Etnikum se neustále vyvíjí. V české literatuře je nejznámější a nejucelenější publikace o bicích nástrojích od Josefa Kotka, ze které vycházím i já. Nesčetně firem po celém světě se zabývá výrobou této skupiny nástrojů a nabízí je i ve svých katalozích. Etnické nástroje, zejména blanozvučné, se v dnešní době využívají především v severoamerické a západoevropské kultuře, ale především v takzvané world music. Typickým příkladem - dnes už populární nástroj - je arabský jednoblanný buben darabuka vyrobený buď z keramiky nebo z litiny a nebo z jiného kovu. Jiný, velmi podobný nástroj, jen o něco větší, je djembe. To se vyrábí především ze dřeva a je typické svým basovým zvukem uprostřed a vysokým zvukem u kraje nástroje. Dalším nástrojem jsou timbales, původem z latinské Ameriky. Dva kovové bubny s velmi napnutou tenkou blánou, na které se hraje paličkami se stejnými konci. Typický zvuk tohoto nástroje vychází z techniky úderu rimshot. Takovým trochu zvláštním nástrojem je indické tablo. Vždy minimálně v páru. Techniku hry se interpret učí třeba i třicet let. Tyto nástroje jsou specifické svými glisandy a do jisté míry tóny určité výšky, které vydávají. Dalším nástrojem je podpažní buben, původem z afriky, na který se hraje jednou rukou a druhou je držen v podpaží, aby bylo možné stiskem napínacích šňůr měnit výšku tónu bubnu. Při hře je tak možné docílit velice konkrétních intonačních pochodů. Méně obvyklým blanozvučným nástrojem je frame drum, původem z Austrálie. Je to tzv. šamanský buben, který se skládá z dřevěného lubu potaženého kůží. Aby nástroj dobře zněl, je zapotřebí prstového tréninku. Nepoužívají se totiž žádné paličky. Buben se opírá lubem o stehno a ovládá se v jedné ruce pouze prsty a v druhé prsty a dlaní. Nástroje jako

14

conga a bonga zde nebudu zmiňovat, protože patří dnes mezi standardní nástrojovou výbavu. Mezi etnické dřevěné idiofony (xylofony) můžeme zařadit nástroje jako trogxylofon (javanský nástroj), mokkin (japonský nástroj), africký balafon (v podstatě etnická marimba). Při poslechu těchto starých etnických nástrojů na nás může zapůsobit duch starých kultur, protože tyto nástroje nebyly laděny temperovaně, nýbrž harmonicky, a to v člověku z „civilizace“ může vyvolat zvláštní pocity. Dnes se s laděním nástrojů hodně experimentuje a od temperovaného ladění se mnohdy upouští. Xylofony, které nejsou laděné, se dnes běžně využívají nejen v soudobých skladbách. Klasickým příkladem jsou velké asijské templbloky, nebo vodní bubny původem z afriky – polokoule z tykve položené na vodní hladině, či známé log drums (slit drum), které skladatelé jako Crumb či Stockhousen používali ve svých skladbách. Metalofony – v této kategorii můžeme nalézt všechny možné gongy (barmské, čínské, thajské, javanské) laděné, neladěné, velké malé. Méně známý nástroj nese název hang drum. Je to nástroj původem ze Švýcarska a jde o dutou nádobu ve tvaru létajícího talíře. Nástroj se drží na klíně a prsty se hraje na horní stranu, kde jsou různě velké prohlubně tvořící tón určité výšky. Vydávaný zvuk je velice krásný a specifický. V podkategorii metalofonů mohou být zařazeny nástroje zvoncovitého tvaru, např.: tibetské mísy, alpské zvonce, zvonce, atd. Další podkategorií metalofonů může být kategorie drnkacích jazýčkových nástrojů. Sem lze přiřadit například africký nástroj kalimbu (m'biru). Tento nástroj je vhodný jako improvizační. Podmanivý zvuk kalimby zní vždy dobře. Já jsem si kalimbu (do svého projektu) přeladil do harmonického ladění a znělo to opravdu skvostně. Do skupiny lithofonů mohou být zařazeny různé druhy kamínků, ale i obří kamenné sochy, které jsou nařezané do poloviny a vzniklé pláty po přejetí kamenem vydávají neobvyklé zvuky. 15

Ukázka č. 4 http://www.youtube.com/watch?v=v7uq3q8f7zM&feature=related Tato ukázka je důkazem toho, že lithofony existují a dá se na ně i hrát. Obrovská masa kamene nařezaná na tenké pláty. Autor na ně hraje pomocí kamene drženého v ruce. Kamenné sochy těchto velikostí jsou neforemné a velmi špatně se s nimi manipuluje, ale na druhou stranu lze něco podobného udělat i s menšími kameny. Stěžejní při výrobě tohoto nástroje bude kvalitní diamantový řezný kotouč.

Mezi skupinu elasmatofonů patří všelijaké drobné předměty jako například guiro, clave, cockolo, maracas, vibraslap, bručoun, chimes, ale také drobné aerofonní předměty píšťalky, slavíci a různé vábničky. Většinou i tyto aerofonní nástroje ovládají perkusionisté.

Ukázka č. 5 http://www.youtube.com/watch?v=BtkHypTq3p4 Ukázka asi nejdelší chimes na světě (cca 15 m). Tato rarita je zanesena i v Guinessově knize rekordů z roku 2006.

Ukázka č. 6 http://www.youtube.com/watch?v=y2t5cWuDIYw&feature=related V této ukázce jsou představeny jednotlivé, dnes už klasické etnické bicí nástroje, jako triangl, frame drume, guiro, cockalo, pružina, clave. Hráč na ně hraje určitý rytmus a jednotlivé nástroje nahrává do smyček. Celek tak tvoří zajímavé zvukově barevné uspořádání.

Ukázka č. 7 http://www.youtube.com/watch?v=Z3b1bz_9gEo&feature=related Ukázka nádherné pěti - oktávové mbiry (kalimby).

16

5 Bicí nástroje s úpravami Do této kategorie bych zařadil různé druhy mechanických změn (užité na obvyklých nástrojích) a v souvislosti s nimi též změny intonačních náchylností. Co se týká zařazení procesování zvuku a amplifikace (barevnost zvuku může být oproti mechanickým úpravám mnohem jasnější a výraznější), přikláním se k zařazení do skupiny elektroakustických hudebních nástrojů. Pro některé může být toto zařazení diskutabilní – všechny čistě akustické nástroje bychom totiž mohli chápat jako potenciální elektroakustické nástroje a v podstatě kterýkoliv akustický nástroj může znít jako elektroakustický vzhledem k předešlému užití elektroakustické modifikace. V některých případech se úprava od netradičního způsobu hry odlišuje jen tím, že charakter produkce zvuku se relativně trvale změní a užité prostředky se téměř neliší. Z globálního hlediska můžeme využít jednoduchých změn či úprav, např. odebrat nebo připojit aparát k obvyklému nástroji, umístit jej do prostředí akusticky změněného nebo použít k jeho výrobě odlišný materiál apod. Z těchto uvedených poznatků můžeme ale usoudit, že je tato problematika diskutabilní nejen z důvodu některých banálních úprav, jež se řadí zejména do oblasti netradičních způsobů hry, ale zejména kvůli vážným konstrukčním změnám a změnám v ladění, kdy se adaptovaný zdroj zvuku vnímá ve své podstatě jako nástroj nový. Podobně jako se preparují nástroje strunné, je možné preparovat i nástroje bicí. Například vibrafon pokrytý alobalem a hra na něj – využil např. americký skladatel George Crumb - nebo přikládání různých mincí na vibrafonové kameny. Já jsem použil ve skladbě Johna Cage One4 preparovaný xylofon. Nebo příklad od brněnského skladatele Zdenka Plachého – dva hráči drží naproti sobě lanko s navlečenými drobnými předměty a libovolně posouvají po kamenech marimby a další hráč do tohoto hraje na marimbu klasickým způsobem. Dalším příkladem může být pokládání různých předmětů na rezonující části nástroje (blány) za účelem změny původního zvuku. V etnických kulturách tomu bylo zvykem už dávno, že se na nástroje věšely různé kovové kroužky, prstence, řetízky a další věci pro zvýraznění 17

zvuku. Typickým příkladem jsou kovové prstence zavěšené na kovových jazýčcích kalimby – chřestivý zvuk. Vrstvením různých velikostí činelů na sebe docílíme též zajímavých zvuků. Také přidávání různých typů ozvučnic či rezonátorů k nástrojům může značně pozměnit charakter zvuku. Téma úprava standardních bicích nástrojů je téma velice rozsáhlé a myslím si, že nebude nikdy uzavřeno. Lidé po celém světě neustále vymýšlí nové možnosti preparování standardních nástrojů, a proto se tímto stává téma nevyčerpatelné.

Ukázka č. 8 Autorská ukázka: John Cage- One4 V této ukázce vycházím ze skladby Johna Cage – One4. Autor zde přímo nepředepisuje způsob hraní ani nástroje. Já jsem na popud mého spolužáka Emila Machaina zvolil velice netradiční způsob hraní této skladby. Malé mixéry na tvorbu pěny v kávě nám přišly jako nejvhodnější. Ve skladbě je třeba držet i dvě minuty nepřetržitě jeden zvuk a tento strojek fungující na baterie to hravě zvládl. Zvuky jsem tvořil tak, že v jedné ruce jsem měl strojek a druhou rukou jsem si přidržoval nástroje, kterých jsem se dotýkal. Pravidelné otáčení rotoru poháněného baterií mi zajistilo stabilní výkon k tomu, abych mohl libovolně pohybovat strojkem po činelech, tom-tomech, ozvučnicích xylofonu, flexatonu, apod. Zvukové možnosti malých mixérů jsou nepřeberné. Je možné s nimi hrát tak jako s paličkami a v podstatě na cokoliv. Výsledek bude vždy dobrý a překvapivý.

18

6 Vytváření nových hudebních nástrojů 6.1 Akustické nástroje V dnešní době vzniká velké množství nových akustických nástrojů, které jsou neobvyklé nejen tím, jak vypadají a jak jsou zkonstruovány, ale také tím, jakým způsobem se na ně hraje. Jednoznačné zařazení k určité nástrojové kategorii je tedy nesnadné. Je to dáno také tím, že zvuky, které jsou z nástroje vyluzovány, mohou vycházet díky několika rozličným druhům rozezvučení. Některé můžeme řadit do oblasti elektroakustických nástrojů – to v případě, že fungují, jen když je využita amplifikace, jiné nástroje nejsou ani tak nástroji hudebními, jako spíše věcmi či předměty, které užíváme v běžném životě (“ready-mades“- termín převzatý z výtvarného umění) a některé nástroje jsou zajímavé zejména po stránce designové a výtvarné, ale z hlediska hudebních možností je využití menší. Způsoby, jakými jsou z nástrojů zvuky vyluzovány, nemohou být vždy absolutně nové, neboť nástroje, které jsou využívány v celosvětové etnické hudbě už v podstatě uplatňují skoro všechny typy rezonátorů a generátorů. Nesmím opomenout zmínit také vznik experimentálních hudebních-bicích nástrojů, kterých je na trhu v současnosti mnoho a proto není zcela možné, aby vznikaly nástroje absolutně nové a v tom případě se mohou do jisté míry podobat. Pokud se liší a jsou “jedinečné“, může to spočívat např. v tónové poloze, jiným či ojedinělým způsobem rozeznívání, zabarvením,

apod. Významnými tvůrci

takovýchto nástrojů jsou např. James Wood, Alec Duncan, Harry Partch, ad. Mnoho akustických nástrojů-originálů také vzniká pouze pro potřeby a účely výtvarné, architektonické nebo multimediální a proto není příliš pravděpodobné, že by se výrobou šířily dále. Náročné je pak pro hráče naučit se s takovýmto nástrojem pracovat. Jak už jsem zmiňoval, nejen v současnosti (ale též ve 20. století, v mnohých případech i dříve) vzniklo a vzniká mnoho nových akustických zvukových zdrojů, jež můžeme řadit do skupiny bicích nástrojů a společně s elektroakustickými nástroji 19

patří k oborům komplexně se rozvíjejícím. Neustálý rozvoj těchto oborů nám nabízí nepřeberné množství již užívaných druhů, které jsou určitým způsobem inovovány (lepší trvanlivost a kvalita materiálu při užívání, design, přijatelnější kvalita akustiky, atd.) nebo naprosto nové druhy nástrojů. Mnohé z těchto nástrojů zařazujeme do oblasti elasmatofonických nástrojů. Spadají sem jak obvyklé bicí nástroje (clave, vibraslap, řehtačka, cockolo, flexaton, maracas, ad.) tak neobvyklé bicí nástroje (jsou to např. hračky pro děti či prostředky, které používáme jako signální zařízení (siréna, píšťalky, klakson, ad.). Pokud jsou tyto nástroje užívány v orchestrech, obsluhují je hráči bicí sekce. Globálně můžeme říct, že do kategorie elasmatofonických nástrojů dnes můžeme zařadit libovolný nástroj s drobnými úpravami ovlivňující charakter zvuku. Již v 18. a 19. století se užívalo takovýchto technik. Za zmínku stojí např. Dětská symfonie Leopolda Mozarta (1719-1787), kde je užito zvuku altové zobcové flétny, která připomíná hlas kukačky, dále řehtačka, slavík nebo maracas. V 19. století použil skladatel Petr Iljič Čajkovskij (1840-1893) ve svém symfonickém díle “1812“ zvuků dělostřelby. Z 20. stol. pochází zajímavý koncert pro psací stroj a orchestr The typewriter skladatele Leroye Andersona (1908-1975). V závěrečném tvůrčí období skladatele Erica Satieho (1866-1925) vznikl balet Parade, v němž je také použit psací stroj, dále pistole, sirény či morzeovka. Klaksonu využili ve svých dílech také George Gerschwin (1898-1937) a Györgyi Ligeti (1923-2006). Klakson se stal také součástí nástrojů Tret-Orgel-Teppich-Objekt a Car Horn Organ autorů Horsta Glaskera a Wendy Chambersové. Další počin ve vzniku nových speciálních nástrojů pochází z roku 1910 -

Kinesounder a Allefex – zdokonalené obdoby

nástrojů pro vytváření zvukových efektů (např. sirén, píšťal, aj.) Za důležité považuji zmínit také bicí nástroje amerického skladatele a tvůrce experimentálních hudebních nástrojů

Harryho Partche, které jsou zajímavé

především z hlediska mikrointervalového rozpětí, ale také zajímavé co do designu (např. baňky-mísy zavěšeny v mlhové komoře, či netemperovaná marimba s kameny, které jsou manuálovitě uspořádané okolo hráče). Dalším zajímavým nástrojem je tzv. 20

hlukový intonátor, jehož tvůrcem je Luigi Russola. Ten označuje tento svůj experiment jako „umění hluku“. Řadíme sem např. zvuk tramvaje, spalovacího motoru, hlučícího davu, apod. Zajímavostí může být, že v krátkém čase několika týdnů vytvořil osm souborů hlukových intonátorů, jež jsou založeny na principu flašinetu. Za bicí nástroje můžeme považovat spoustu předmětů, ovšem jde o to, jakým způsobem je skladatel či hráč využije a zda se z nich tedy patřičným využitím stanou hudební nástroje. To dokazují někteří hráči na bicí nástroje, např. Han Bennink (holandský jazzový bubeník a perkusionista), který hrál na polena a kmeny stromů, dále David van Tieghem (americký skladatel, hudebník, klávesista, proslulý svojí filozofií o použití všech dostupných objektů jako bicích nástrojů), který jako bicí nástroj využil okna, odpadkové koše, chodníky v newyorských ulicích, apod. Až kuriózní může být skladba pozoruhodného amerického skladatele Stuarta Saunderse Smitha pro sólového hráče na bicí nástroje - zvláštností této skladby je zařazení živých stromků (třesením větvemi a hrou na větve a kmeny pomocí paliček vzniká rozličné množství zvuků). Neméně zajímavou a významnou oblastí, která do této kategorie spadá, je hra na lidské tělo. Vyluzování zvuků pomocí těla a vokální složka patří k nejstarším projevům lidstva. Mnozí skladatelé využívají těchto prostředků ve svých kompozicích. Skladba Clapping music Steva Reicha je toho důkazem. Aktéry jsou pouze hráči vytleskávající sled několika rytmů. Další možností může být hra na celé tělo, kdy hráč používá úhozů pěstí a dlaní na hrudník, ústa či břicho, aj. K tomu může využít rychlých pohybů nohou a dupání.

Ukázka č. 9 http://www.youtube.com/watch?v=w0myibc4AbA&feature=related Zde si interpret vyrobil metalofon z různých druhů a velikostí klíčů a šroubů. Správným výběrem dosáhl dokonalé intonace a temperovaného ladění, díky kterému

21

lze hrát na tento nástroj v podstatě libovolné melodie. Hráč zde používá kovové paličky na rozeznívání tohoto metalofonu.

Ukázka č. 10 http://www.youtube.com/watch?v=pvCYq-DqmMM&feature=related Opět metalofon, ale s nepřesnou výškou tónu. Jedná se o tyčový nástroj, připomíná něco jako anténu s trychtýřovitou ozvučnicí umístěnou pod ní. Kulatiny o průměru asi 5mm jsou od sebe vzdáleny cca 2,5cm a spojeny diagonálně další tyčí stejného průměru. Tato způsobuje rozdělení kulatin na různé výšky a podle toho čím je na ně hráno vytváří specifický zvuk.

Ukázka č. 11 http://www.youtube.com/watch?v=MWXrN3nIZyI&feature=related Zde můžeme vidět kreativitu a zároveň zručnost Aleca Duncana, multiinstrumentalistu z Austrálie, který se věnuje studii dětských nenáročných hudebních nástrojů. Tyto nástroje jsou specifické tím, že si je dokáže vyrobit téměř každý. V jeho podání jsou nástroje dotaženy do velkých detailů co se týká ladění i vzhledu a lze je použít i pro jiné účely, než ke kterým byly původně vyrobeny. V ukázce jsou nejen nástroje bicí, ale i strunné a dechové. Já se zde budu věnovat pouze bicím nástrojům. Jako první je na ukázce vidět nástroj připomínající zvukem „Basovou kytaru“ (nikoliv však elektrickou). Nástroj je vyroben z novodurových trubek a kolen. Na obou koncích vyúsťují kolena otočená vzhůru tak, aby na ně šlo shora udeřit. Zvuk vznikne úderem plastové podrážky od bot do těchto kolen. Nelze však hrát na tento nástroj dlouhé tóny, reaguje pouze na jednotlivé údery, které stlačí vzduch v trubkách a ten vytvoří zvuk. Druhý nástroj funguje na stejném principu jako první s rozdílem výšky tónů. Ta je ovlivněna jak průměrem novodurové trubky, tak i délkou. Další nástroje jsou vyrobeny z různě velkých plastových barelů a jsou potaženy blánami. Mohou sloužit jako náhrada bicí soupravy. Záleží na velikosti a 22

průměru barelu. Zvuk lehce připomíná etnické bicí nástroje s většími rozměry. Následuje nástroj, který by se dal pojmenovat plasto-metalofon. Jde o hliníkové pláty spojené provazem do jedné řady a pod touto řadou je ozvučnice z plastu (vyříznutá kolébka z novodurové trubky většího průměru). Nástroj se dá samozřejmě ladit a hraje se na něho klasickými paličkami např. na vibrafon. Další zajímavý netradiční bicí nástroj je vyroben opět z novodurových trubek o průměru asi deset centimetrů a v délce podle výšky tónu. Každá trubka je z jedné strany ucpaná plastovou koncovkou. Interpret drží v každé ruce jednu trubku a ucpaným koncem naráží kolmo na podlahu. Ve střídavých úhozech trubky vytváří rytmicko-melodické prvky. Tento nástroj je ideální v souborové hře, čím více hráčů, tím více možností. Každý hráč má dvě trubky různých velikostí a v celku může soubor vytvořit krásné rytmicko-melodické spektrum. Další příklady hudebních nástrojů, které interpret ukazuje, jsou spíše ilustrativní, osobně je nepovažuji za důležité.

Ukázka č. 12 http://www.youtube.com/watch?v=Obu_xxgZpV4&feature=relmfu Jedná se o netradiční bicí nástroje tzv. Ready Mades, které sloužili původně k jiným účelům než jako nástroje. Plastové nádoby, ve kterých byla původně malířská barva, staré smaltované hrnce různých velikostí, plechové nádoby na zrnkovou kávu. Interpreti si zvolili nádoby tak, aby splňovaly jejich požadavky především po stránce zvukové. Emil (vpravo) hraje úryvky melodie na staré smaltované hrnce různých velikostí a Jakub (vlevo) používá prázdné plastové nádoby a nádoby na zrnkovou kávu jako rytmické bubny pro jeho doprovod. Zvuky jsou zcela inovativní v této kombinaci a vytváří zajímavé rytmicko-melodické spektrum.

Ukázka č. 13 http://www.youtube.com/watch?v=riDmYd55Oaw&feature=related Další příklad netradičního metalofonu. Kulatý prstenec z kovu o průměru asi padesát centimetrů má na polovině vnitřní strany zavěšeny kovové čtvercové profily 23

o různých délkách. Na protilehlé vnitřní straně je upevněno závaží, které visí kolmo k těmto profilům a lehce se jich dotýká. Při otáčivém pohybu celého nástroje (na rovné podložce) se závaží rozhoupe a přejíždí sem a tam po kovových profilech – vytváří tak náhodné melodie vlivem valivého pohybu.

Ukázka č. 14 http://www.youtube.com/watch?v=lLH-TJ1sJNI&feature=relmfu Na této ukázce je nástroj vyrobený pouze z kovových částí. Na kovovém stojanu jsou připevněny ozvučné předměty - miska a nad ní činel – nedotýkají se, dále jsou na něm připevněny dva komolé kužele a z jejich dna vychází do prostoru kovové pružiny. Interpret při hře na tyto pružiny rozezní i tyto ostatní ozvučnice.

Ukázka č. 15 http://www.youtube.com/watch?v=4h9o7fNKfuE&feature=relmfu Příklad jednoduchého, ale efektního xylo-metalofonu. Dřevěné kolo se třemi dřevěnými špicemi, mezi kterými jsou na provázcích upevněny kovové profily o různých délkách, se po roztočení otáčí kolem své osy a podle rychlosti otáčení lze drnkáním na tyto špice vyluzovat různé melodie v různých rytmech. Ukázka č. 16 http://www.youtube.com/watch?v=do9vkLmnml0&feature=related Další z neobvyklých nástrojů je takzvaná „větrná harfa“. Z více druhů ukázek jsem vybral právě tuhle z důvodu jasné názornosti jak tento nástroj funguje. Na kovové rouře o délce asi tří metrů je připevněna blána a na ní „kobylka“, která drží napnutou strunu (drát, provaz, vlasec). Vítr naráží do asi dvoumetrové struny a obtékáním vytváří různé zvuky, které zesiluje kovová roura jako ozvučnice. Tyto zvuky jsou někdy až děsivé.

24

Ukázka č. 17 http://www.youtube.com/watch?v=4X3RZ5l4QnU&feature=fvwrel Ukázka netradičního nástroje zvaného „Daxophon“. Vynálezcem tohoto nástroje je Hans Reichel a lze ho zařadit do kategorie třecích idiofonů. Skládá se z tenké dřevěné čepele uchycené v dřevěném bloku s jedním nebo dvěma kontaktními mikrofony. Nejčastěji se hraje na vyklenutý volný konec smyčcem nebo různým drnkáním. Vibrace se přenáší do dřevěného bloku, kde se zvuk zesílí a kontaktní mikrofony zvýrazní basy. Široká škála zvuků daxophonu se odvíjí nejen od jeho tvaru, ale i od druhu dřeva, ze kterého je vyroben.

Ukázka č. 18 http://wn.com/sound_sculpture Ukázka takzvaných „kinetic sound sculptures“ (kinetické zvukové sochy). Jde o „trsy“ dlouhých kovových prutů o různých průměrech. Po rozkývání do sebe naráží a tím vytváří zvuková spektra.

Ukázka č. 19 http://www.youtube.com/watch?v=tA6NLmew3zA&feature=fvwrel Experimentální ukázka. Jako rytmicko-melodický objekt může být i obyčejná kniha. Pouhým otáčením stran dochází k tvorbě nejrůznějších zvuků. Otočením jedné strany nebo několika stran se bude zvuk měnit v barevnosti. Rychlost otáčení stran také přispěje k rozmanitosti zvuků, především hlasitosti. Pokud se tyto zvuky amplifikují, lze je potom libovolně zesilovat pro lepší slyšitelnost.

Ukázka č. 20 http://www.youtube.com/watch?v=9Zcz5gsi-EQ&feature=related Tato ukázka je zajímavá ve výběru objektu. Interpret zde použil obyčejnou tužku a snímá zvuky vytvářené při kreslení po obyčejném papíře. Jiný zvuk vytváří

25

tužka při rychlém pohybu, jiný při pomalém pohybu a podobně. Při zesílení tento zvuk připomíná „sketching“.

Ukázka č. 21 http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=QJ2Wd26sa8c Ukázka kompozice od Györgyho Ligeti „Poéme Symphonique“ pro sto mechanických metronomů. Natažené metronomy, každý nastavený na jiné tempo, se hromadně spustí a dohromady vytváří neskutečné spektrum polyrytmů do té doby, než se napětí pružiny uvolní natolik, že se kyvadlo zastaví.

Ukázka č. 22 http://www.youtube.com/watch?v=dJ8BMf0xYxk&NR=1 Ukázka skladby od Thierry De Mey „Musique de Table“ v podání Laszla Hudacseka „Looping on the Ghost Train of Time“ pro video verzi. Skladba pro tři dřevěné stoly intonačně odstíněné (alt, tenor, bas). Interpret využívá ke hraní pouze svoje ruce. Různé polohy dlaní při úderech do desky způsobují barevné obměny. Ve spojení s rytmickými hodnotami se tato skladba stává velice originální.

Ukázka č. 23 http://www.youtube.com/watch?NR=1&feature=endscreen&v=2M1Pa7U5XSU Velké deskové skleněné zvony, na které se hraje dřevěnými kladívky. Tento nástroj však ovládá stroj z důvodu citlivosti, se kterou dokáže udeřit do skleněných tabulí. Tón deskového zvonu je závislý na rozměrech tabule.

Ukázka č. 24 http://www.youtube.com/watch?v=r-uEbJOrUYY „Jedna kulička, jedna skladba“. Tento úžasný experiment jak vylepšit xylofon tak, aby hrál sám bez pomoci jakékoliv elektroniky. Zvuk vytváří kulička z tvrdého materiálu, která vlivem gravitace postupně sjíždí po kaskádovitě upravené klaviatuře 26

s kameny dolů. Rychlost tempa je dána sklonem a šířkou kamenů – kulička skáče rychleji. Pro tento experiment je potřeba hodně prostoru, v tomto případě je koryto s kameny umístěné v lese.

Ukázka č. 25 http://www.youtube.com/watch?v=a0eUW1ho1PA Na této ukázce můžeme vidět sice akusticky samostatně znějící, ale amplifikovanou, kovovou nádobu. Interpret používá pro rozeznění svoje ruce. Nádoba zní podle toho, kam se na ni udeří a jakou částí ruky se na ni udeří.

Ukázka č. 26 http://www.youtube.com/watch?v=yxraRSqUufM&feature=related Tento nástroj svým zvukem připomíná gamelany. Je vyroben z kovu, má tvar komolého kuželu a vzhledem se podobá varhanním píšťalám. Na tyto kužely lze pro rozeznění použít jakékoliv paličky.

6.2 Elektroakustické nástroje V předešlé kategorii nástrojů popisuji ty nástroje, které zní samy o sobě a byly proto i vytvořeny. Nepotřebují tedy žádný elektrický proud pro jejich rozeznění. V této kapitole se naopak budu věnovat nástrojům, které jsou přímo závislé na elektrické energii, aby vytvořily určitý zvuk, nebo alespoň elektrický impuls pro rozeznění. Dnes, ve světě technologií, vzniká většina těchto nástrojů v kombinaci s počítači a právě jejich zvuky nebo jejich vyvolání má na starosti počítač. Budeme tedy mluvit o softwarovém zvukovém zdroji s možností všemožných úprav.

27

6.2.1 Stručná historie a dělení vývoje elektroakustických hudebních nástrojů Elektroakustické nástroje můžeme rozdělit na akusticko-elektrické a elektroakustické. Do skupiny akusticko-elektrických nástrojů patří nástroje amplifikované a elektrifikované. V případě amplifikovaných se jedn o běžné hudební nástroje, jejichž zvuk je snímán buď mikrofonem, nebo nejrůznějšími typy snímačů kontaktních a bezkontaktních

(elektromagnetických,

elektrostatických,

elektro-optických,

ultrazvukových). U nástrojů elektrifikovaných vzniká zvuk sice stejně jako u akustických, ale konstrukční úpravy jsou již dosti podstatné, protože zde nenajdeme rezonanční skříně. Elektřina je využívána pouze k přenosu signálu. Chvění naladěných kovových částí (jako např. jazýčků, tyčí nebo strun) je snímáno snímačem a zesilováno. Tyto nástroje existují již od druhého desetiletí 20. století a patří sem zvukové zdroje, založené jednak na principu chvění tyčí (např. ladičkový klavír a zvonkohra, Neo-Bechstein klavír z 30. let, klavír Fender-Rhodes z přelomu 60. a 70. let), dále na principu chvění strun (rozeznívaných pomocí zvláštní techniky hry s názvem ''Hammering'' - nástroj Stick, nebo kladívek - např. Grand Yamaha Piano nebo Clavinet Hohner na principu klavichordu), nebo trsání (elektrifikovaná kytara, baskytara, kontrabas, citera, harfa a také systém trsacích jazýčků, jako např. elektrifikované cembalo a na podobném principu založený Klavifon, Klaviset, Pianet, Wurlitzer Piano atd.). Rozezvučování ale mohlo být provedeno i pomocí smyčce (kromě všech běžných smyčcových nástrojů to byla i niněra), nebo na principu nástrojů bicích (již koncem 20. let elektrifikovaný gong a elektrifikovaná zvonkohra) a od konce 20. let 20. století i vzduchových klávesových (dnes elektrifikované akordeony a harmonia).3 V podstatě lze do této kategorie zahrnout nástroje, které se mechanicky rozezvučují, ale pro jejich výsledný zvuk je zapotřebí elektrické energie.

3

DLOUHÝ, D.: Přehled, systemizace a zhodnocení tembrálních inovací. Brno 2002, str. 58.

28

Elektroakustické nástroje také vznikaly již na začátku minulého století a tvoří rozsáhlou skupinu nástrojů elektrofonických a elektronických. Elektrofonické nástroje vyrábějí elektrický signál mechanickou cestou. Vyráběny byly na základě tří bezkontaktních a dvou kontaktních principů. Rozdělit je lze na nástroje elektrofonické bezkontaktní (tzn. elektromagnetické, elektrostatické a elektrooptické) a kontaktní (gramofonické, magnetofonické a elektronické). Nástroje elektrofonické, bezkontaktní, elektromagnetické jsou tvořeny rotačními generátory z kovových ozubených koleček a elektromagnetickými snímači (např. Singing Arc Williama Duddella - 1899, Telharmonium Thadeuse Cahilla vytvořené už na začátku 90. let 19. století, ale veřejně předvedené až roku 1906, Choralcelo Melvina Severyho - 1888 až 1909, Dynamophon kolem roku 1900 a Hammondovy varhany - 1934 až asi 1974). U elektrostatických nástrojů se vyhodnocují změny elektrostatického pole. Hlavní součástí je rotační generátor, tentokrát na principu kondenzátoru (nejznámější nástroje pocházejí od firmy COMPTON ORGAN ze 40. let - Compton varhany). Elektrooptické opět využívají rotační generátory a jsou sestaveny ze skleněných kotoučů s nakreslenými křivkami a snímače, tvořený žárovkou a fotocitlivým prvkem, který registroval změny intenzity světla, procházejícího přes různě začerněný kotouč. (patří sem např. Superpiano - 1927, Cellulophone - také 1927, Rhytmicon - 1931, Welte Orgel - 1933, Variophon - 1949, Mignon Orgel, ANS 1957). Do kategorie kontaktních nástrojů gramofonických patří nejrůznější prototypy nástrojů využívajících v 30. letech gramodesky se záznamy tónů. Magnetofonické již místo gramodesky zaznamenávaly zvuk nebo hudební sekvenci na zvláštní magnetofonový pás pro každou klávesu nástroje. Stiskem klávesy byl pás přitlačen kladkou k hlavě, která sejmula záznam jedné ze tří stop. Po uvolnění klávesy se pás přetočil automaticky na začátek. Jednalo se vlastně o mechanický sampler. (Je to zejména Mellotron ze 60. let, používaný ještě v polovině následujícího desetiletí.) Kromě klávesových nástrojů byl tento princip využit 29

americkou zpěvačkou a textařkou Laurie Andersonovou u speciálního ''smyčcového'' nástroje - místo žíní byl na smyčci napnut nahraný mgf. pás, kterým se přejíždělo přes mgf. hlavu, umístěnou na houslích v místě kobylky. Podobné použití lze nalézt ve výtvarném umění happeningového typu - mgf. hlavou se pohybuje po ploše ''obrazu'', který je tvořený nalepenými nahranými magnetofonovými pásky. Tento princip poskytuje díky velké celkové délce pásků s různými zvuky a hluky samozřejmě daleko širší zvukové možnosti, než v případě poměrně krátkého pásku na smyčci. Elektronické vyrábějí elektrický signál výhradně elektrickou cestou pomocí řady typů syntéz. Vznikaly již ve druhém desetiletí 20. století, od třicátých let se vyrábějí v menších sériích a od padesátých let se staly nejrozšířenějšími elektroakustickými nástroji. Dělí se na výhradně analogové, analogově-digitální a zcela digitální. Nástroje analogové byly v první fázi elektronkové (vyráběly se od 10. do 60. let 20. století a byly jednohlasé - monofonní, vícehlasé - multifonní i mnohohlasé polyfonní. Patří sem např. nedokončené Audion Piano Lee de Foresta z roku 1915; ''bezkontaktní'' nástroj Theremin nebo také Termenvox Lva Termena z roku 1920, na který se hraje přibližováním rukou ke dvěma anténám; Sférofon; Trautonium se strunovými kovovými hmatníky ovládané klaviaturou; ve své době zejména francouzskými skladateli hojně využívané Martenotovy vlny (1922), které se ovládají také bez klaviatury pomocí otočného kondenzátoru ovládaného lankem a stiskem tlačítka; Rhytmicon; Hammondův Novachord a Solovox; Clavioline; Olsonův

a

Belarův

Electronic

Music

Synthesizer;

Ionika

aj.

Kromě

modernizovaného Termenvoxu se dnes nepoužívají). Další generace byla již tranzistorová (zejména elektronické varhany a rytmery 50. a 60. let, jako např. Subharchord, Clavivox, Electronium; dnes se již také neužívají) a nakonec přišly nástroje s integrovanými obvody, které využívaly principu napěťového řízení (nejrůznější analogové syntetizéry, elektronické varhany, klavíry, smyčce, rytmery a

30

kombinované nástroje; vyráběly se v letech 1963 - 1982, dnes se opět používají; výjimečně byly vícehlasé nebo mnohohlasé, jako např. PolyMoog). Analogově-digitální byly vícehlasé syntetizéry (4 - 12 hlasů), u nichž se vyráběl a zpracovával audiosignál stejně jako u analogových nástrojů. Digitální obvody odečítaly klaviaturu, přiřazovaly hlasové jednotky a obsluhovaly paměť (zápis a vyvolání nastavení ovládacích prvků). Vyráběly se v letech 1978 - 1986), dnes se používají z důvodů snadné programovatelnosti (jako u analogových syntetizérů) a současně rychlého vyvolání nastavených kombinací z paměti (jako u nástrojů digitálních). U digitálních nástrojů je na rozdíl od analogově-digitálních digitalizován již i proces tvorby zvuku. Od roku 1987 se jiné než digitální nástroje nevyrábějí a jsou to syntetizéry (umožňující digitálně generovat zvuk pomocí řady typů syntéz, např.kromě analogových nástrojů běžných - aditivní subtraktivní, také syntézu Wavetable - nástroj PPG Wave 2.2 z roku 1982, FM syntézu - Yamaha DX-7 z roku 1983, vektorovou syntézu - SCI Prophet VS, KORG WaveStation, Yamaha SY-22/35, syntézu PD - CASIO CZ série 1985, syntézu LA - Roland D série 1987 atd.), samplery (vzorkovače), které jsou schopny zaznamenat do paměti a znovu přehrát digitalizovaný zvuk, digitální varhany, klavíry, digitální rytmery, sekvencery a nový typ nástroje - Portable Keyboard, což je snadno přenosný multifonní presetový nástroj s doprovodnou automatikou, rytmerem a zabudovaným zesilovačem a reproduktory. Dále vznikají nástroje typu Workstation (integrované hudební pracoviště) obsahující multitémbrový tónový generátor, digitální efektovou jednotku, klaviaturu, sekvencer, někdy i automatickou doprovodnou jednotku a možnost zaznamenání externího audiosignálu. Nejpokročilejším typem digitálních nástrojů jsou Resyntetizéry, které reagují na herní nuance stejně jako nástroje akustické. Vyrábí se od roku 1993 - např. Yamaha VL - 1. Všechny zmíněné typy nástrojů i stejné typy různých značek spolu mohou komunikovat od roku 1983 pomocí MIDI normy a ovladače, jimiž hráč nástroj řídí, mohou být klávesové, strunné, dechové, bicí, bezkontaktní (převádějící různou míru ovlivňování paprsků viditelného světla, 31

infračerveného paprsku nebo laserových vln hráčem nebo prostředím na řídící povely, čímž je možné snímat například i změny mozkové aktivity interpreta ). Jiným typem je široká škála amplifikovaných nebo procesovaných zvukových zdrojů, ať už s oscilátory typu strunného, dechového nebo bicího, eventuálně několika dohromady. 4

6.2.2 Současné elektroakustické nástroje - výběr Kapitolu elektroakustických hudebních nástrojů nelze uzavřít (ostatně stejně jako u nástrojů akustických). Denně vznikají nové elektroakustické nástroje, které nelze zaznamenat s nějaký předstihem. Nástroje uvedené výše, mohou být dnes považovány za téměř historické, avšak v tomto oboru byly průkopnické. Dnes se málo nových nástrojů vůbec nějak nepojmenovává, vznikají tak rychle a většinou z důvodu experimentu, že názvy snad ani tvůrci nestíhají vymýšlet.

Ukázka č. 27 - 32 http://www.youtube.com/watch?v=7k0M4C8aauw http://www.youtube.com/watch?v=Q21pHyXDbms http://www.youtube.com/watch?v=_HzFsdDYkB8&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=Noun81OAMl4 http://www.youtube.com/watch?v=hbp9rZp0W_E&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=Cxc02NTY0KA&feature=related Na těchto ukázkách můžeme vidět hudební nástroj s názvem Experimental Percussion Box – Drum box. Autor zde používá kovové části různých rozměrů, které jsou svedeny do kovové ozvučnice, kde se nachází snímače zvuků. Při hře různými předměty na různé velikosti kovových částí se zvuk liší jak výškově, tak zbarvením hra smyčcem pro dlouhé tóny, hra dřevěnými paličkami nebo hra prsty (styl drnkání). Toto vše podporuje a umocňuje různými syntezátory, efekty, samply,

4

DLOUHÝ, D.: Přehled, systemizace a zhodnocení tembrálních inovací. Brno 2002, str. 61.

32

sequencery, apod. Jednotlivé zvuky v rytmických obměnách pak opakuje ve smyčkách. Tento nástroj lze připojit 1/4" output jackem k jakémukoliv koncovému zesilovači nebo efektu.

Ukázka č. 33 - 34 http://www.youtube.com/watch?v=a1KlaY803n0 http://www.youtube.com/watch?v=GDv3loBc53I Dalším příkladem je tzv. Experimental instrument - Sonic Forest. Jde o různě dlouhé struny připevněny kolmo na kovovou ozvučnici, ve které je zvukový snímač, který převádí zvuky dál do zesilovačů, efektů či samplerů. Funguje na stejném principu jako předchozí Drum box. Výstup je rovněž 1/4" output jack.

Ukázka č. 35 http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=hInZ_Y4vfnQ Interpret si zvolil jako objekt svého pokusu plechovou thermo láhev. Tenkostěnný plech sám o sobě zní velice dobře, a když se plechovka připojí na snímač, mohou z toho vzniknout různé zvuky. Hráč si zvolil spíše rytmus s drobnými výškovými změnami zvuku. Tělo plechové láhve zní dlouze a krátké zvuky se tvoří u hrdla, střídají se při tom prsty. Pro tvorbu hlubokých zvuků hraje dlaní kolmo na hrdlo. Láhev obsahuje několik mililitrů vody a po naklonění se mění výška zvuku, lze tak měnit výšku zvuku. Snímač je připojen u spodní částí lahve a obepíná ji. Zvukový efekt, který ovládá hráč nohou, způsobuje ozvěnu. Citlivost lze nastavit potenciometry, a proto to zní, jakoby hráč občas zahrál dvojúdery.

Ukázka č. 36 http://www.youtube.com/watch?v=v_ocW0lp1_o V této ukázce je šest výjimečných exponátů ze světa zvuků a akustiky. Na první pohled triviální předměty skrývají unikátní zvukové schopnosti. Magický charakter každého objektu je spojen s malým příběhem jak zcela utajit existenci 33

technických prvků, jako jsou reproduktory nebo senzory. Jen malé spojovací porty lze zahlédnout. Pro nahrávání zvuků je zde použito audio vstupů – pro živé zpracování zvuku, který se mění na digitální zvuk v závislosti na senzorických datech. První objekt je malá krabička od sirek, která při pootevření tiká. Druhým objektem je nádoba od saponátu se šroubovitým uzávěrem. Při otáčení uzávěru a pohybováním jím nad hrdlem se mění výška vydávaného zvuku. Jako třetí je můj nejoblíbenější objekt – kafemlýnek. Interpret ze shora do mlýnku nahraje pár zvuků jdoucích po sobě a otáčením kliky mění výšku a charakter toku zvuku – dopředu, dozadu. Výsledný efekt je opravdu působivý! Čtvrtým předmětem je brašna. Pokud se do ní zavolá, vznikne ozvěna (delay). Dalším objektem je bota, která má v sobě snímač. Podle chůze (nášlapu) se ozývají zvuky. A posledním šestým objektem je klasický kýbl. Ten dovede při „vylévání obsahu“ sjednotit zvuky, které do něho byly nahrané nebo namluvené.

Ukázka č. 37 http://www.youtube.com/watch?v=urWlLOTDwUU Na této ukázce můžeme vidět anglického multiinstrumentalistu Felixe Thorna, který o sobě říká: „Jsem umělec, který si o sobě myslí, že je vědec“. Je to neskutečný vynálezce malých dokonale pohyblivých hudebních strojků. Tyto jednotlivé strojky spojuje dohromady ve velké stroje, které spolu vytváří dokonalou hudbu. Každý komponent obsahuje diodu a když dojde ke styku při úderu, rozsvítí se. Většinou používá různá kladívka pro rozezvučení nejen bicích nástrojů. Dovolil bych si proto označit tyto nástroje jako „perkusní stroje“.

Ukázka č. 38 http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=VV5NBaGZzQw Nástroj s názvem Slaperoo je elektronický laditelný perkusní nástroj od společnosti Andy Graham production. Podle názvu je zřejmé, že nástroj bude 34

vycházet z techniky hry na basovou kytaru či hry prsty na nějaký perkusní nástroj. Je to nástroj tyčového tvaru s elektronickým bezpražcovým hmatníkem. Nástroj se používá podobně jako elektronický kontrabas, jen místo smyčce hráč drží špejle a s nimi rytmizuje po hmatníku. Pokud je hráč vybaven dobrou prstovou technikou, může použít jen je.

Ukázka č. 39 http://www.youtube.com/watch?v=WkkhcwXpYy4&feature=fvwrel Nástroj s názvem Laser Harp. Funguje na podobné bázi jako Teremin. Laserové paprsky mají určitou délku a když se délka přeruší (v tomto případě rukou), ozve se tón.

6.3

Kombinované, obtížně zařaditelné hudební nástroje Tato podkategorie skupiny „Vytváření nových nástrojů“ určitě stojí za

zmínku, i když nelze přesně určit co ještě spadá do bicích nástrojů a co ne. Ze svých zkušeností vím, že se o tyto druhy „nástrojů“ nejvíce zajímají právě hráči na bicí nástroje nebo skladatelé a badatelé se zkušenostmi v elektroakustickém odvětví. Proto zde uvádím spoustu ukázek, které mohou sloužit jako inspirace. Dnešní technicky velmi pokročilá doba umožňuje průnik různých uměleckých stylů a hudebních žánrů. Nejsou tedy stanoveny žádné meze v oblasti tvůrčí činnosti. Lidé jsou odjakživa vynalézaví, a proto každým dnem přibývá spousta nových nástrojů. Nejrůznější způsoby hry na tyto nové nástroje, tvary nebo jejich originální zvuky, se jen velmi obtížně jednoznačně specifikují, a proto je ještě obtížnější zařadit tyto nástroje do nějakých určitý „podskupin“. Toto téma by mohlo obsáhnout minimálně bakalářskou práci.

35

Ukázka č. 40 http://www.youtube.com/watch?v=TY7ltnRxUgc Tato ukázka se obtížně zařazuje do nějaké určité kategorie. Způsob hry spočívá v pohybu velkých deskových profilů proti stojanu s mikrofonem. Mezi těmito předměty dochází ke zpětné vazbě, kterou lze ovlivnit vzdáleností zmíněných deskových profilů od mikrofonu a úhlem náklonu. Na ukázce jsou tři interpreti, kteří koordinovaně pohybují deskami do stran, dopředu , dozadu a v rotaci. Vlivem změny aktivního pole pro zpětnou vazbu lze tvořit zajímavé zvukové plochy. Mikrofon musí mít vyladěnou citlivost, aby reakce na změnu polohy desek nebyla moc prudká. Jelikož je zde využitý potenciál určitého elektrického napětí, přiřazuji tuto ukázku právě do této kategorie elektroakustických nástrojů.

Ukázka č. 41 http://www.youtube.com/watch?v=0jP50pUjdRY Tuto „bizardní“ ukázku nelze přiřadit jinam než do této kategorie. Osobně si myslím, že stojí zato se o ní zmínit. Interpret má po celém těle připevněnou soustavu reproduktorů a mikrofonů, které jsou značně vybuzeny tak, aby vytvářely zpětnou vazbu s reproduktory. Navíc má na ústech další mikrofon, který je rovněž vybuzený a mluvená slova extrémně zkresluje. Při pohybu těla jakýmkoliv směrem se citlivá pole mezi reproduktory a mikrofony

mění a výsledkem jsou kuriózní spektra

různých zvuků, skřeků, vrzů a pískotu. Samozřejmě herecký výkon a vzezření interpreta ještě znásobí celkový zážitek z představení.

Ukázka č. 42 http://www.youtube.com/watch?v=H3Hz_pZi2sw&feature=channel Zde interpret používá dotykový tablet, který přenáší jednotlivé dotyky, tahy aktivního pera přes zvukové efekty až do reproduktorů. Opět nelze přesně určit kam tento nástroj zařadit.

36

Ukázka č. 43 http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=XeZZqWX6r7M Příklad toho, jak vytvářet zvuky v závislosti na vzdálenosti objektů pomocí senzoru. Na ventilátor je připevněn snímač, který reaguje na vzdálenost předmětů pohybující se před ním. Zvuk se převádí do reproduktorů. Interpret tak může za pomocí posouvání předmětů před ventilátorem vytvářet různé „melodie“. Foukání, které vychází z ventilátoru, nemá na zvuk žádný vliv, důležitý je pouze pohyb hlavy ventilátoru.

Ukázka č. 44 http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=6Cvj8N2tEUw V této ukázce můžeme vidět hmatatelné rozhraní pro hudební kompozici a performance. Interpret pokládá tzv. překážky na aktivní podložku (interaktivní tabuli), která je citlivá na umístění předmětu a signál je opakovaně snímán v určité rychlosti v pohybu zleva doprava. Lze tak pomocí překážek (přidáváním, ubíráním, posouváním) vytvářet rozmanité rytmy.

Ukázka č. 45 http://www.youtube.com/watch?v=t39448bSTww&feature=related „Typing“! Takto výstižně je pojmenována ukázka. Jde o psaní na počítačové klávesnici. Perfektní rytmy lze vytvářet při psaní na klávesnici, především, když umí interpret psát všemi deseti prsty.

Ukázka č. 46 http://www.youtube.com/watch?v=h_AcYpEoBSg&feature=related Na této ukázce jsou zvuky, které vznikají stříháním skutečných vlasů. Někomu mohou připadat nepříjemné pokud je poslouchá déle. Mně však tyto zvuky uklidňují a dokážu si při jejich poslouchání navodit pocit, že jsem u kadeřníka a odpočívám. Nůžky všeobecně mohou sloužit k inspiraci při komponování. Já osobně 37

komponuji skladbu „Scissors“ pro šestery nůžky (tři hráče) různých velikostí a z různých materiálů. Zvukové možnosti tohoto předmětu jsou obrovské.

Ukázka č. 47 http://www.youtube.com/watch?v=mhVC9_e2hzQ Ukázka, která vrcholí až v samotném závěru. Čtveřice mikrofonů zavěšených dolů, na asi dvoumetrové mikrofonní šňůře, se rozkymácí proti různým deskám tak, aby vznikala zpětná vazba. Vlivem zemské přitažlivosti se pohyb mikrofonů pomalu zastavuje a tím vznikají silnější a delší zvuky zpětné vazby.

38

Závěr V této práci jsem si vytyčil za cíl systematizovat a popsat inovativní tendence v oblasti zvuků klasických bicích nástrojů, etnických bicích nástrojů, tzv. readymades (nových akustických a elektroakustických nástrojů) a nástrojů vyrobených pro určitý zvukový záměr. Dle mého názoru bylo cíle dosaženo, což ale nevylučuje potřebu neustálého rozšiřování daného tématu, protože nových inspirativních nápadů se ve světě objevuje velmi mnoho a přibývají den co den. Myslím si, že by tato práce mohla posloužit jako pomůcka k výuce nejen na katedře kompozice, ale i na katedře bicích nástrojů. Jak jsem zmínil v úvodu, nelze použít k této práci přílohy s video ukázkami a to z důvodu porušení autorských práv, proto jsem se pokusil popsat jednotlivé ukázky alespoň slovně.

39

Použité informační zdroje BUCHNER, Alexandr. Hudební nástroje od pravěku k dnešku. Praha: 1956

DAVIES, Hugh. Neue Instrumente und Klangskulptur. Bulletin Ars Electronica. Linz: 1987 DLOUHÝ, Dan. Přehled rytmického členění a způsoby jeho zápisu z hlediska soudobé kompoziční praxe. Diplomová práce JAMU. Brno: 1999 DLOUHÝ, Dan. Přehled, systemizace a zhodnocení tembrálních inovací. Disertační práce JAMU. Brno: 2002 DLOUHÝ, Dan. Vývoj, výroba a využití nových a netradičních bicích nástrojů. Diplomová práce JAMU. Brno: 1992 GRACE, Richard: Hudba a zvuk na počítači. Grada. Praha: 1999 HUTTER, Josef: Hudební nástroje. Praha: 1945 KOFROŇ, Petr: Tón ne! Host. Brno: 1998 KOTEK, Miroslav: Bicí nástroje. Panton. Praha: 1983 MODR, Antonín: Hudební nástroje. Supraphon. Praha: 1982

http://www.youtube.com/watch?v=0OoOzcUEu1Y&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=fiTK7mQWGH0 http://www.youtube.com/watch?v=v7uq3q8f7zM&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=BtkHypTq3p4 http://www.youtube.com/watch?v=y2t5cWuDIYw&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=Z3b1bz_9gEo&feature=related 40

http://www.youtube.com/watch?v=w0myibc4AbA&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=pvCYq-DqmMM&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=MWXrN3nIZyI&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=Obu_xxgZpV4&feature=relmfu http://www.youtube.com/watch?v=riDmYd55Oaw&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=lLH-TJ1sJNI&feature=relmfu http://www.youtube.com/watch?v=4h9o7fNKfuE&feature=relmfu http://www.youtube.com/watch?v=do9vkLmnml0&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=4X3RZ5l4QnU&feature=fvwrel http://wn.com/sound_sculpture http://www.youtube.com/watch?v=tA6NLmew3zA&feature=fvwrel http://www.youtube.com/watch?v=9Zcz5gsi-EQ&feature=related http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=QJ2Wd26sa8c http://www.youtube.com/watch?v=dJ8BMf0xYxk&NR=1 http://www.youtube.com/watch?NR=1&feature=endscreen&v=2M1Pa7U5XSU http://www.youtube.com/watch?v=r-uEbJOrUYY http://www.youtube.com/watch?v=a0eUW1ho1PA http://www.youtube.com/watch?v=yxraRSqUufM&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=7k0M4C8aauw http://www.youtube.com/watch?v=Q21pHyXDbms http://www.youtube.com/watch?v=_HzFsdDYkB8&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=Noun81OAMl4 http://www.youtube.com/watch?v=hbp9rZp0W_E&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=Cxc02NTY0KA&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=a1KlaY803n0 http://www.youtube.com/watch?v=GDv3loBc53I http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=hInZ_Y4vfnQ http://www.youtube.com/watch?v=v_ocW0lp1_o

41

http://www.youtube.com/watch?v=urWlLOTDwUU http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=VV5NBaGZzQw http://www.youtube.com/watch?v=WkkhcwXpYy4&feature=fvwrel http://www.youtube.com/watch?v=TY7ltnRxUgc http://www.youtube.com/watch?v=0jP50pUjdRY http://www.youtube.com/watch?v=H3Hz_pZi2sw&feature=channel http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=XeZZqWX6r7M http://www.youtube.com/watch?feature=endscreen&NR=1&v=6Cvj8N2tEUw http://www.youtube.com/watch?v=t39448bSTww&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=h_AcYpEoBSg&feature=related http://www.youtube.com/watch?v=mhVC9_e2hzQ

42

Přílohy Obrázky 1 – 46 jsou přiřazeny k jednotlivým ukázkám 1 – 46. Obrázek č. 1

Obrázek č. 2

Obrázek č. 3

43

Obrázek č. 4:

Obrázek č. 5:

Obrázek č. 6:

44

Obrázek č. 7:

Obrázek č. 8: Není k dispozici. Obrázek č. 9:

Obrázek č. 10:

45

Obrázek č. 11:

Obrázek č. 12:

Obrázek č. 13:

46

Obrázek č. 14:

Obrázek č. 15:

Obrázek č. 16:

47

Obrázek č. 17:

Obrázek č. 18:

Obrázek č. 19:

48

Obrázek č. 20:

Obrázek č. 21:

Obrázek č. 22:

49

Obrázek č. 23:

Obrázek č. 24:

Obrázek č. 25:

50

Obrázek č. 26:

Obrázek č. 27-32:

Obrázek č. 33-34:

51

Obrázek č. 35:

Obrázek č. 36:

Obrázek č. 37:

52

Obrázek č. 38:

Obrázek č. 39:

Obrázek č. 40:

53

Obrázek č. 41:

Obrázek č. 42:

Obrázek č. 43:

54

Obrázek č. 44:

Obrázek č. 45:

Obrázek č. 46:

55

Obrázek č. 47:

56