TALICHŮV BEROUN 2011 MEZINÁRODNÍ HUDEBNÍ FESTIVAL 18.10.-22.11. 2011 ZAHAJOVACÍ KONCERT 18.10. 2011 Mimořádný koncert k poctě Václava Talicha u příležitosti 50. výročí jeho úmrtí ve spolupráci s Českou filharmonií .
brozura.indd 1
8/9/11 1:10:15 PM
Doprovodné akce festivalu Talichův Beroun 2011: 24. června 2011 "Podvečer s houslistou Jiřím Bezděkovským" v kapli Bolestné Panny Marie 11. října 2011
"Pocta Václavu Talichovi" Koncert učitelů ZUŠ V. Talicha od 17:30 hodin v koncertním sále ZUŠ Václava Talicha v Berouně
25. října 2011
"Pietní akt" u hrobu Václava Talicha v 16:00 hodin
25. října 2011
"200 let Pražské konzervatoře - nejstarší konzervatoře ve střední Evropě" Vernisáž výstavy ve foyer České pojišťovny, a.s. v 18:30 hodin
brozura.indd 2
8/9/11 1:10:17 PM
Letos se již po devětadvacáté rozezní tóny našeho hudebního festivalu Talichův Beroun, který se již stal pevnou součástí českého hudebního a společenského života. Na jeho pódiu se vystřídala celá řada umělců - od těch renomovaných, až po ty mladé - začínající. Většina z nich se netajila tím, že svoje vystoupení na festivalu brala jako poctu Václavu Talichovi, bezesporu jednomu z nejvýznamnějších českých dirigentů 20. století a také velkému příteli našeho města. Pro festival a jeho publikum je proto skvělé a povzbuzující, že Česká filharmonie, toto špičkové, doma i ve světě uznávané, hudební těleso, v jehož čele nejdéle ze všech šéfdirigentů stál právě Václav Talich, se vstřícně ujala zahájení letošního ročníku Talichova Berouna. Stává se tak již podruhé, neboť počátkem osmdesátých let minulého století Česká filharmonie vystoupila v Berouně pod vedením tehdejšího šéfdirigenta Václav Neumana. Letos se ale festival poprvé představuje mimo Beroun, když právě festivalový koncert České filharmonie se uskuteční ve Dvořákově síni pražského Rudolfina. Atmosféru hudebních produkcí vedle účinkujících velmi významně ovlivňuje také přítomné publikum. Podle slov umělců, vystupujících na festivalu Talichův Beroun, to naše patří mezi vyspělé a bezprostřední, mile dotvářející příjemnou atmosféru, která tak umocňuje oboustranné prožitky z hudby. Publikum našeho festivalu je převážně stálé a věrné, mající vztah nejen k umění, ale i ke svému městu. Patří mu za to poděkování, stejně jako všem těm, kteří se na dramaturgickém, organizačním a finančním zajištění festivalu podílejí. Vystoupení České filharmonie se jistě stane významným impulzem pro to, aby se nejen ten příští, jubilejní ročník Talichova Berouna, ale i všechny další, staly přitažlivými také pro více mladých lidí. Vedení města spolu s orgány festivalu pro to jistě udělají maximum. Mgr. Ivan Kůs, místostarosta města
brozura.indd 3
8/9/11 1:10:18 PM
brozura.indd 4
8/9/11 1:10:20 PM
1. koncert 18. října 2011 v 19:00 hodin Talichův Beroun 18. 10. 2011 v 19:00 hodin Dvořákova síň Rudolfina Bedřich Smetana:
Vyšehrad Symfonická báseň z cyklu Má vlast
Josef Suk:
Pohádka Suita z hudby k Zeyerově pohádce Radúz a Mahulena, op. 16 O věrném milování Radúze a Mahuleny a jejich strastech Hra na labutě a pávy Smuteční hudba Runy kletba a jak byla láskou zrušena ----------------
Antonín Dvořák:
Symfonie č. 8 G dur „Anglická“, op. 88 Allegro con brio Adagio Allegretto grazioso Allegro ma non troppo
Česká filharmonie Petr Altrichter - dirigent
Česká filharmonie
5
brozura.indd 5
8/9/11 1:10:20 PM
Dirigent: Petr Altrichter
Symfonickou báseň Vyšehrad, první z šestidílého cyklu Má vlast, otvírají "harfy věštců". Skladba evokující mýtus, historické vyprávění a motivy české krajiny pak jedinečně propojuje programní hudbu s přehledností formy. Bedřich Smetana (1824 - 1884) komponoval Vyšehrad na podzim roku 1874 v době, kdy ztrácel a nakonec úplně ztratil sluch. Hudba této básně, zamýšlené však a započaté již o dva roky dřív a v koncepci tedy jasně navazující na to, k čemu tehdy dospěl při psaní opery Libuše, představuje symbolický, vznešený a pevný základ české státnosti. Do konce roku ještě následovala Vltava, po Vánocích Šárka a po přestěhování do Jabkenic pak na podzim 1875 báseň Z českých luhů a hájů. Poslední dvě partitury vznikly až o tři roky později. Má vlast je výrazem dobových politických a kulturních emancipačních snah české společnosti v rámci monarchie, výrazem zaujetí pro osudy českého národa a přesvědčení vůdčích intelektuálů národního obrození - včetně Smetanovy prorocké vize - o jeho důstojné budoucnosti. První souborné provedení celého cyklu se konalo 5. listopadu 1882 v Praze na Žofíně, jednotlivé symfonické básně však veřejnost slyšela už předtím. Vyšehrad tak poprvé zazněl v březnu a s Vltavou znovu v dubnu 1875. A když v roce 1929 vznikla za řízení Václava Talicha první gramofonová nahrávka České filharmonie, bylo logické, že to byla právě Má vlast. Úspěchu nové symbolistní hry Julia Zeyera o Radúzovi a Mahuleně, vycházející z motivů slovenské pohádky, v níž sílu lásky nezničí ani kletba, výrazně pomohla v roce 1898 hudba mladého nadějného hudebníka Josefa Suka (1874 - 1935). Už o rok později se skladatel rozhodl, že z rozsáhlé partitury vytvoří suitu pro koncertní uvádění. Zazněla poprvé v roce 1901 pod taktovkou Oskara Nedbala, který předtím patřil na Pražské konzervatoři stejně jako Suk k žákům Antonína Dvořáka a který v té době ještě se Sukem také hrál v Českém kvartetu, prvním stálém profesionálním komorním souboru v českých zemích. Josef Suk, po čtyři desetiletí houslista Českého kvarteta, ale z dnešního odstupu v české hudbě významnější jako klíčový autor evropského významu na pomezí romantizmu a moderny, se v Pohádce projevil především jako výrazný lyrik s velkou fantazií a smyslem pro melodramatičnost. "Já mám teď samé velké myšlenky v hlavě...," psal Antonín Dvořák (1841 - 1904)
6
brozura.indd 6
8/9/11 1:10:21 PM
v době úvah o Rekviem, brzy po dokončení Osmé symfonie. Zazněla poprvé v únoru 1890, a to pod jeho taktovkou na koncertě orchestru Národního divadla. Téhož roku ji pak Dvořák dirigoval ještě v Londýně. S prací na symfonii G dur začal ve Vysoké u Příbrami, kde trávil pravidelně léto, v srpnu předchozího roku. Tehdy se v jednom dopise radoval: "Mám toho plnou hlavu, jen kdyby to mohl člověk ihned zapsat... Jde to nad očekávání lehce a melodie se mi jen hrnou." Partituru dokončil v listopadu. Je plná invence, radostné pohody, taneční lehkosti i poetičnosti, duchaplnosti i živelnosti, pozitivních pocitů, graciéznosti i oslavných tónů a především výrazných melodií - a je dnes téměř stejně populární jako Novosvětská symfonie. Jsou to právě tyto souvislosti, v nichž se traduje Brahmsův výrok na Dvořákovu adresu: "Jeho témata pro vedlejší myšlenky by mně docela stačila i na myšlenky hlavní…“ Vídeňskou premiéru hned další rok, v lednu 1891, řídil Dvořákův příznivec Hans Richter. Skladba, vydaná londýnskou firmou Novello - odtud nejspíš její název, se brzy rozlétla po světě. Dvořák, jedinečně syntetizující klasicko-romantické evropské kompoziční dědictví a tuzemské hudební tradice, se během let stal asi nejproslulejší osobností českého národa. Nejen jeho devátá, ale i osmá symfonie existuje také v nesčetných nahrávkách. Snímek velkého českého dirigenta Václava Talicha s Českou filharmonií, vydaný před čtyřmi lety na CD v mnohadílné talichovské edici, je z roku 1951, ze závěru jeho aktivní dráhy. Česká filharmonie počítá svou historii od 1. ledna 1896, kdy v pražském Rudolfinu dirigoval první koncert nového tělesa vytvořeného hudebníky operního orchestru Národního divadla Antonín Dvořák. Jednou z nejvýznamnějších etap uměleckého vývoje orchestru bylo období let 1919 až 1941, kdy v jeho čele stál dirigent Václav Talich (1883 - 1961), jehož hvězda vyšla s premiérou Sukova Zrání. Dal pevné základy charakteristickému interpretačnímu stylu a zvuku filharmonie a spoluvytvořil ideál platný pro českou tvorbu. Po několika letech, kdy vedl až do odchodu do emigrace filharmonii Rafael Kubelík, byla dalším dlouhým a významným obdobím dvě šéfovská desetiletí Karla Ančerla a obdobně dlouhá éra Václava Neumanna. Orchestr pod jejich vedením upevnil svůj profil a získal koncerty i nahrávkami mezinárodní proslulost; vedle toho těžil z domácích privilegií, která ovšem po pádu komunizmu ztratila opodstatnění. Po letech nestability, v nichž se u dirigentského pultu rychle vystřídali Jiří Bělohlávek, Gerd Albrecht, Vladimír Ashkenazy, Zdeněk Mácal a Eliahu Inbal, se naděje upírají k návratu Jiřího Bělohlávka, který má být šéfdirigentem od podzimu 2012. Petr Altrichter (1951), absolvent ostravské konzervatoře a Janáčkovy akademie múzických umění, asistent Václava Neumanna u České filharmonie, spojil svou uměleckou dráhu zejména s brněnskou filharmonií, jejímž byl v letech 2002 až 2009 nakonec šéfdirigentem. Dlouhá léta má také kontakty se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK, který vedl po roce 1990. Soustavnou spolupráci vyvíjel i se zlínskou a s pardubickou filharmonií. Úspěchy zaznamenal rovněž v zahraničí. Už v roce 1976 získal na světové dirigentské soutěži v Besançonu druhou cenu. Čtyři roky (1997 - 2001) stál v čele Královského filharmonic kého orchestru v Liverpoolu, kam nastoupil po tamním desetiletém působení Libora Peška, a jedenáct let jako umělecký ředitel a šéfdirigent vedl Jihozápadní německou filharmonii v Kostnici. (veb)
7
brozura.indd 7
8/9/11 1:10:21 PM
2. koncert 25. října 2011 v 19:30 hodin Talichův Beroun 25. 10. 2011 v 19:30 hodin Sál České pojišťovny Giovanni Battista Pergolesi: Salve Regina c moll pro soprán, smyčce a varhany Salve Regina Ad te clamamus Ad te suspiramus Eia ergo Et Jesum O clemens, o pia Arcangelo Corelli:
Concerto grosso D dur op. 6 č. 4 pro smyčce a basso continuo Adagio - Allegro Adagio Vivace Allegro - Giga. Presto ----------------
Johann Christian Bach:
Ouverture č. 1 D dur pro dvě flétny, dva hoboje, dva lesní rohy a cembalo Allegro con brio Andante Allegro
Joseph Haydn:
Symfonie č. 6 „Ráno“ Adagio - Allegro Adagio - Andante - Adagio Menuet e Trio Finale
Komorní smyčcový orchestr Pražské konzervatoře Petr Zejfart - dirigent
8
brozura.indd 8
8/9/11 1:10:22 PM
Komorní smyčcový orchestr Pražské konzer vatoře
Kapelník, houslista a operní autor Giovanni Battista Pergolesi (1710 - 1736) je nesporně jedním z nejslavnějších představitelů neapolské skladatelské školy. Mimořádnou pozornost vzbudil za života, když rozpoutal v Paříži svým mimořádně invenčním intermezzem "Služka paní" vášnivé spory mezi zastánci staršího vážného typu hudebního divadla a přívrženci moderní komiky. Opera buffa má v Pergolesim jednoho z významných zakladatelů. Svou vrcholnou duchovní velikonoční kompozici, jímavou Stabat mater, stejně jako dnes hrané zhudebnění starobylého textu Salve Regina (Zdrávas Královno), psal těžce nemocen, na sklonku svého nedlouhého života, v ústraní kláštera. Středověká antifona, v rámci katolické zbožnosti poslední oddíl růžence, je jednou z nejslavnějších mariánských modliteb. Po většinu aktivního uměleckého života hrál houslista a skladatel Arcangelo Corelli (1653 - 1713) v Boloni nebo v Římě v různých orchestrech, mimo jiné v reprezentačních souborech některých vlivných kardinálů. Jako autor se prosadil zejména v žánru triové sonáty a concerta grossa, a to dokonce tak výrazně, že jeho sbírka dvanácti nástrojových koncertů pro smyčce a continuo vydaných posmrtně v roce 1714 jako opus 6 prokazatelně ovlivnila evropskou tvorbu v době vrcholného baroka. Je také považován za jednoho ze zakladatelů moderní techniky houslové hry a do určité míry za houslistu populárního ve své době obdobně jako byl v 19. století Paganini, ten ovšem jako cestující virtuos a v romantickém chápání jako skutečný mág. Bachův jedenáctý syn Johann Christian Bach (1735 - 1782), narozený a vychovaný v protestantském Lipsku, byl ovlivněn svým o řadu let starším bratrem Carlem Philippem Emanuelem spíš než otcovou hudbou. Studoval v Itálii a stal se tam nejen římským katolíkem, ale také uznávaným varhaníkem v milánské katedrále. O něco později však, po
9
brozura.indd 9
8/9/11 1:10:22 PM
Dirigent: Petr Zejfart
přesídlení do Anglie, získal jako autor italských oper pro královské divadlo a učitel hudby v královské rodině přízvisko londýnský Bach. V Londýně k němu také v šedesátých letech vodili Mozarta, tehdy teprve zázračné dítě. Mladý Bach ho zasvěcoval do kompozice a patrně výrazně ovlivnil jeho budoucí směřování a rané umělecké názory. Melodická hudba Johanna Christiana Bacha, typická pro dobový galantní styl stojící na přechodu mezi barokním a klasicistním hudebním myšlením, hudba odlišné emocionality než skladby Johanna Sebastiana, hudba určená především pro koncertní provoz, se příjemně poslouchá. Jsou to vedle oper komorní díla i klavírní sonáty, ale také symfonie a další orchestrální nebo ansámblové instrumentální skladby, podobně jako i dnes hraná Ouvertura. Nejplodnější tvůrčí léta Josepha Haydna (1732 - 1809), klíčového představitele vídeňského hudebního klasicizmu, jsou spojena s kapelnickou službou v zámožné šlechtické rodině Esterházyů sídlících vedle Vídně i na zámcích v Esterháze a Eisenstadtu. Haydn psal serenády, písně, instrumentální koncerty, napsal čtrnáct mší a řadu dosud nedoceněných oper. Na sklonku života pod dojmem dlouhých pobytů v Londýně zkomponoval také dvě velká a dnes slavná vokální díla, jimiž výrazně přispěl k vývoji oratoria - Roční doby a Stvoření. Především však dal ve své obsáhlé celoživotní tvorbě základy symfonii a smyčcovému kvartetu - v té podobě, která je v obou žánrech dodnes považována za klasickou a vzorovou. Právě v instrumentálních dílech - v osmi desítkách kvartetních kompozic a ve stovce symfonií, je obsažen celý Haydnův umělecký vývoj od rokokových začátků až po vrcholná díla uzavírající epochu. Šestá symfonie je první skladbou svého druhu napsanou po příchodu do esterházyovských služeb. Je virtuózní, navazuje ještě na tradice concerta grossa. V sólech využívá mimořádného hráčského potenciálu tehdejších členů šlechtické kapely, kteří se tak současně mohli před svým chlebodárcem blýsknout a mít naději ve větší finanční odměnu. Premiéra se uskutečnila v roce 1761 ve Vídni. Pražská konzervatoř oslavila letos v dubnu dvě stě let od zahájení prvního školního roku. Je nejstarším vzdělávacím zařízením svého druhu ve střední Evropě a po konzervatoři pařížské zřejmě druhou podobnou školou na světě. Přímým impulsem k jejímu založení bylo provolání pražské hudbymilovné šlechty z 25. dubna 1808, považované dnes za zakládací listinu konzervatoře. Brzy po jeho zveřejnění se začaly scházet první finanční dary. Veškeré snahy však přerušily napoleonské války. Až v březnu 1810 založil šlechtický spolek novou
10
brozura.indd 10
8/9/11 1:10:23 PM
Společnost pro zvelebení hudby v Čechách. Ta pak po následujících více než sto let konzervatoř financovala a řídila. V současnosti jde o šestiletou střední školu poskytující úplné střední a vyšší odborné vzdělání pro budoucí profesionální hudební a divadelní umělce. Počet studentů se dlouhodobě pohybuje okolo pěti set šedesáti, počet pedagogů okolo dvou set dvaceti. Škola má vlastní činoherní soubor a smyčcový, dechový a symfonický orchestr; ten letos zahájil Mou vlastí festival Pražské jaro. Vedle toho studenti tvoří řadu komorních souborů různého obsazení. Každoročně se uskuteční na dvě stě veřejných koncertů a kolem čtyřiceti divadelních představení. Flétnista a dirigent Petr Zejfart (1951), dlouholetý pedagog Konzervatoře Arriga Boita v Parmě, je absolventem pražské konzervatoře a Akademie múzických umění. V roce 1984 odešel do Itálie, věnoval se studiu hry na zobcovou flétnu a spolupracuje od té doby se soubory staré hudby. Jeho vlastní ansámbl historických nástrojů nese název Musica Concertiva. Zejfart pořádá semináře o předromantické hudbě pro mladé hudebníky, je spoluzakladatelem mezinárodního tělesa mladých hudebníků Orchestra Posticum Juventutis Internationalis, s nímž každoročně podniká z rumunské základny turné po evropských městech. Loni byl v rámci projektu Haydnovy konzervatoře v Eisenstadtu pozván k nastudování rakouské premiéry Hummelova oratoria Přechod přes Rudé moře v podání studentů z různých zemí. Zajímá se také o stavbu klávesových nástrojů. (veb)
11
brozura.indd 11
8/9/11 1:10:24 PM
3. koncert 1. listopadu 2011 v 19:30 hodin Talichův Beroun 1.11. 2011 v 19:30 hodin Sál České pojišťovny Georg Friedrich Händel: Sonáta E dur op. 1 č. 15 pro housle a klavír Adagio Allegro Largo Allegro Arcangelo Corelli:
Sonáta A dur op. 5 č. 6 pro housle a klavír Grave Allegro Allegro Adagio Allegro
Franz Schubert:
Sonatina č. 3 g moll pro housle a klavír Allegro giusto Andante Menueto Allegro moderato ----------------
Johann Sebastian Bach: Sonáta č. 1 pro sólové housle Adagio a Fuga g moll Eugéne Ysaÿe:
Sonáta pro sólové housle op. 27 č. 2 Obsession - Prelude. Poco vivace Malinconia - Poco lento Dance des ombres - Sarabande. Lento Les furies - Allegro furioso
Pablo de Sarasate:
Cikánské melodie pro housle a klavír
Henryk Wieniawski:
Koncertní polonéza D dur pro housle a klavír
Jan Mráček - housle Lukáš Klánský - klavír
12
brozura.indd 12
8/9/11 1:10:25 PM
Původem saský protestantský hudebník Georg Friedrich Händel (1685 - 1759) po sbírání zkušeností v kato-
Jan Mráček - housle
lické Itálii a po angažmá v šlechtických službách v Hannoveru přesídlil počátkem 18. století do Londýna, kde hledal a našel náboženskou i uměleckou tvůrčí svobodu. Stal se učitelem hudby v královské rodině a operním podnikatelem, psal opery na italská libreta a komorní skladby, anglikánskou duchovní i oslavnou světskou hudbu pro potřeby dvora a v druhé polovině života pak zejména monumentální oratoria. Vodní hudba, Hudba k ohňostroji, concerti grossi, varhanní koncerty… to je ta nejznámější část z jeho odkazu instrumentální tvorby. O dnes hrané sonátě, vydané roku 1730, někteří ovšem pochybují jako o skutečně Händelově. Skladatel bydlel
šestatřicet let v ulici Brook Street číslo 25, dnes je v domě jeho muzeum. Žádné jiné město v Evropě není tak spojeno s touto postavou jako Londýn. Händelova hudba se nakonec stala v Británii národním kulturním majetkem. Jeho biblická oratoria na anglické texty, vedle děl na starozákonní témata především oratorium Mesiáš, takřka zlidověla, hrají se dodnes a figurují v Británii i v repertoáru neprofesionálních souborů.
Arcangelo Corelli (1653 - 1713), italský hudebník působící nejprve v Paříži a v Německu, ale posléze houslista orchestrů v Boloni a v Římě, zejména reprezentačních souborů vlivných kardinálů, je považován za jednoho ze zakladatelů moderní techniky houslové hry. Ve své době byl jako hráč a pedagog velmi populární. Mezi jeho žáky byli další známí barokní skladatelé, například Francesco Geminiani nebo Pietro Locatelli. Jako autor se prosadil zvláště v žánru triové sonáty a concerta grossa. Dvanáct houslových sonát vyšlo tiskem jako opus 5 první lednový den roku 1700 a jsou uznávány za referenční pro svou dobu natolik, že se o všech ostatních hovoří jako o sonátách před Corellim, nebo po něm. Podobné je to s jeho sbírkou dvanácti nástrojových koncertů pro smyčce a continuo vydaných pak posmrtně v roce 1714 jako opus 6; prokazatelně ovlivnila v době vrcholného baroka tvorbu v dalších evropských zemích. V odkazu vídeňského bohéma Franze Schuberta (1797 - 1828) obdivujeme jeho raně romantické symfonie, ale ještě víc stovky písní, v nichž prokázal mimořádné nadání pro tlumočení básnických představ a odstínů slov. Tři sonatiny pro housle a klavír nesly od autora, tehdy devatenáctiletého, právem označení sonáty. Zdrobnělina v názvu se poprvé objevila až u vydavatele, snad tak chtěl pomoci jejich snazšímu rozšíření. Jde o hudbu geniálního autora, o svěží raná díla mozartovského ražení, které netřeba přeceňovat, která však přinášejí zrovnoprávnění obou nástrojů a příležitost pro skvělé muzicírování. Sonáty a partity pro sólové housle tvoří v díle Johanna Sebastiana Bacha (1685 - 1750) výjimečnou položku. Jejich kontrapunktická lineárnost, a proto i obsahová a také hráčská náročnost, tedy nutnost překonávat značně omezené možnosti houslí v akordické hře, se vymyká
13
brozura.indd 13
8/9/11 1:10:25 PM
klasickému a romantickému pojetí houslí jako výrazně melodického nástroje. Dlouhou dobu se tato rozměrná díla udržovala v povědomí interpretů spíše jako studijní materiál než jako součást koncertního repertoáru. Neujalo se ani Schumannovo aranžmá s klavírním doprovodem, ani Stokowského orchestrální zpracování. V současnosti však už jde o standardní součást umění houslové hry, i když skutečné mistrovství a plný účinek zde přinášejí jen ti nejlepší. Zatímco partity uchovávají taneční charakter jednotlivých částí, tak sólové houslové sonáty se podobají italskému vzoru chrámových sonát se střídáním pomalých a rychlých částí a obsahují i fugy. Dnes hranou fugu z první Bachovy sonáty znají i varhaníci. Houslový král, nebo i car - takové přídomky nesl belgický houslový virtuos a profesor bruselské konzervatoře Eugéne Ysaÿe (1858 - 1931), žák slavných houslistů Wieniawského a Vieuxtempse. Je uznáván za prvního z moderních houslistů. Jeho vlastní interpretační styl popisovali pamětníci jako heroický - uměl neopakovatelná rubata a měl široké spektrum způsobů rozvibrování tónu. Hrával často některý ze svých osmi houslových koncertů nebo některou z řady sonát. Je to virtuózní hudba houslové hvězdy, brilantní, trochu salonní, která však potřebuje porozumění i pro tón a zvuk. Nejsou pro průměrné hráče. Sahají do vzdálených koutů houslového rejstříku, některé ovšem znějí i trochu bachovsky. Sonáty jsou dedikovány velkým houslistům přelomu 19. a 20. století. Druhá z nich Jacquesi Thibaudovi, osobnímu příteli. Cikánské melodie pro housle a klavír z roku 1878 jsou jedním z nejpopulárnějších děl svého druhu. Jejich tvůrce, španělský umělec Pablo de Sarasate (1844 - 1908), skvělý sólista s mezinárodní kariérou a autor brilantních houslových skladeb, rád ve své tvorbě využíval španělský folklór, ale také s oblibou přednášel vlastní fantazie na operní melodie. Měl krásný tón. Dvořák mu věnoval svůj Mazurek. A Eugéne Ysaÿe o něm říkal: Naučil nás hrát čistě…
Henryk Wieniawski (1835 - 1880) je představitelem francouzsko-belgické houslové školy, studoval v Paříži, ale byl původem Polák. Léta působil na pozvání Antona Rubinštejna v Petrohradu, a to na konzervatoři i na carském dvoře, koncertoval po Evropě a dva roky rovněž v USA, zemřel však v Moskvě a pohřben je ve Varšavě. Je autorem v repertoáru houslistů významných
Lukáš Klánský - klavír
14
brozura.indd 14
8/9/11 1:10:26 PM
skladeb, mimo jiné i mimořádně obtížných dvou koncertů s doprovodem orchestru. Podobně jako Chopin, s nímž se setkal v Paříži, se snažil ve svých polonézách a mazurkách o zachycení polského stylu.
Jan Mráček (1991), držitel druhé ceny a laureát loňské Mezinárodní hudební soutěže Pražského jara, hraje na housle od pěti let a k budoucí profesionální dráze směřoval očividně velmi brzy. Učil se u Magdalény Mickové, pak u Jiřího Fišera na hudebním Gymnáziu Jana Nerudy a nakonec začal studovat na Pražské konzervatoři. V roce 2003 se stal laureátem soutěže Prague Junior Note, roku 2005 vyhrál ve 3. kategorii Kocianovu houslovou soutěž v Ústí nad Orlicí a získal druhou cenu na Letních houslových kurzech Václava Hudečka. O rok později získal první cenu ve 4. kategorii na Kocianově soutěži a hlavní cenu na Hudečkových kurzech, kde dostal mistrovský nástroj z dílny Karla Vávry. Stal se i absolutním vítězem národního kola Mezinárodní rozhlasové soutěže Concertino Praga. V roce 2009 zvítězil na Mezinárodní interpretační soutěži Beethovenův Hradec. Má za sebou řadu koncertů a zahraničních kurzů. Lukáš Klánský (1989) je synem pianisty Ivana Klánského a na klavír hraje od pěti let. Na Pražské konzervatoři studoval ovšem nejen klavír, ale také dirigování. Zúčastnil se dvou desítek národních i mezinárodních klavírních soutěží, na nichž získal často první ceny. Má za sebou již mnohá koncertní vystoupení, a to jako sólista i jako člen klavírního Tria Helios Praga. Opakovaně účinkoval v přímých přenosech komorních koncertů na stanici Český rozhlas 3 - Vltava a vytvořil již několik studiových nahrávek. Jeho rozvoj kromě pedagogů a vlastního otce ovlivnily i konzultace u klavíristů Garricka Ohlssona nebo Martina Kasíka a v neposlední řadě i studium sborové tvorby u Miroslava Košlera. (veb)
15
brozura.indd 15
8/9/11 1:10:27 PM
4. koncert 8. listopadu 2011 v 19:30 hodin Talichův Beroun 8. 11. 2011 v 19:30 hodin Sál České pojišťovny Fryderyk Chopin: Scherzo b moll op. 31 č. 2 Mazurky op. 24 g moll C dur As dur b moll Andante spianato a Velká brilantní polonéza Es dur op. 22 ---------------Franz Liszt:
Uherská rapsodie č. 2 Nocturno č. 3 Španělská rapsodie
Martin Kasík - klavír
Martin Kasík - klavír
16
brozura.indd 16
8/9/11 1:10:29 PM
Básníkem klavíru nazýváme Fryderyka Chopina (1810 - 1849) díky oduševnělé náladě jeho charakteristických kusů, subjektivních lyrických a melancholických meditací i čistě virtuózních skladeb, projevů ryzího hudebního romantizmu i plodů mimořádné pianistické zběhlosti. Je pohřben v Paříži, jeho srdce ve stříbrné schránce, podobně jako jeho posmrtná maska, bylo však téměř jako relikvie uloženo ve Varšavě. Chopin je polským národním skladatelem, třebaže jeho otec byl francouzský emigrant a třebaže sám strávil druhou polovinu celého nedlouhého života v cizině - Varšava byla provinčním městem, ale především upadla po prohraném povstání plně do područí ruské říše. Skladatel se domů už nikdy nevrátil. Chopinova hudba, v mnohém originální výraz národních idejí i lásky k národu a úvah o jeho slávě i utrpení, prozrazuje mimořádnou melodickou i harmonickou invenci. Preludia odrážejí jeho improvizační schopnosti, etudy jsou u něj samostatnými uměleckými útvary, nokturna zase vynikají jemnou, figuracemi opředenou melodikou. Napsal desítky balad, impromptus, stylizovaných polonéz, mazurek a salonních valčíků. Zabezpečen příjmy z vyučování v bohatých rodinách a nijak tedy tlačen k vlastním koncertům, jako pianista Chopin získal podle komentáře jednoho současníka „výjimečnou reputaci nejvyššího řádu na základě minimálního počtu veřejných vystoupení“. Hrával nejčastěji jen v salonech nebo u sebe doma pro přátele, ale nijak to nezpochybňuje jeho interpretační umění. K českým zemím se Chopinův život a dílo váže několika okolnostmi. Jeho jediným učitelem klavíru byl Čech Vojtěch Živný, při svých koncertních cestách se zastavil také v Praze. V Teplicích, v Mariánských Lázních, Děčíně a Karlových Varech se vzpomíná na jeho pobyty a na setkání s rodinou. V Československu vznikla v roce 1959 jedna z prvních Chopinových společností mimo území Polska. Již Bedřich Smetana se netajil vlivem, který na něho měla jeho hudba. Chopinovo Scherzo b moll je datováno rokem 1837 a Schumann ho přirovnával k básním Lorda Byrona. Chopinovi ovšem naopak na Schumannově hudbě vadila provázanost s poezií a literaturou a odmítal i Schumannův poetizující výklad své hudby. Mazurky op. 24 jsou o čtyři roky starší než Scherzo b moll; zejména první z nich patří k jeho nejznámějším. V Chopinově odkazu mazurky nejviditelněji souvisejí s národními intonacemi. Jsou mezi nimi prosté veselé obrázky z polské společnosti i subjektivní poezie, v níž nad rytmy jakoby vane měkký, snový stesk. V některých mazurkách jsou k nalezení i příklady Chopinových nejodvážnějších harmonických postupů. V pařížských salonech se tato neagresivní hudba vyjímala velmi dobře. Andante spianato z roku 1834 s Velkou brilantní polonézou Es dur z roku 1831, uváděné podle autorova záměru pohromadě, je možné slyšet většinou s doprovodem orchestru, ale stejně tak i jako sólovou kompozici. Také Franze Liszta (1811 - 1886), jehož jméno se kvůli maďarskému původu často píše Ferenc, ovlivnil český hudebník - v Paříži byl jeho učitelem kompozice tamní uznávaný pedagog a skladatel Antonín Rejcha. Liszt byl především cestujícím klavírním virtuosem, možná vůbec největším klavíristou v dosavadní historii, interpretem, který si ve své době v pověsti a popularitě díky sólovým recitálům příliš nezadal dokonce s legendárním a fascinujícím houslistou Paganinim. Právě pod vlivem jeho příkladu a působení se ostatně formoval do podobně výjimečné individuality, sugestivně ovládající publikum. Poznala ho tak v polovině století několikrát i Praha. Rozkvět jeho skladatelské a publicistické činnosti je
17
brozura.indd 17
8/9/11 1:10:29 PM
spjat především až s léty strávenými po roce 1848 ve Výmaru ve funkci dvorního kapelníka. Jeho umělecké ideje se odtamtud šířily po celé Evropě a zasáhly i Bedřicha Smetanu, který mu věnoval svůj opus 1 a dočkal se Lisztovy podpory. Lisztovy skladby pro klavír, vedle symfonických básní asi nejpodstatnější příspěvek evropské hudbě, jsou většinou mimořádně technicky náročné a virtuózní. Jsou mezi nimi nesčetné transkripce děl jiných autorů, včetně parafrází Wagnerovy hudby, salonní skladby i dvě desítky „uherských“ rapsodií psaných na melodie běžně hrané cikánskými kapelami. Na cikánské hudbě Liszta v každém případě fascinoval především čardáš s typickou dvoudílnou formou - s pomalou a rychlou částí. Prvních patnáct rapsodií vzniklo postupně v letech 1848 až 1853, poslední čtyři na vlastní melodie o třicet let později. Třetí a nejznámější z nokturen Liebesträume (Sny lásky) z roku 1850 patří do velké skupiny úprav vlastních děl, v tomto případě původně písní. Španělskou rapsodii, původní klavírní skladbu z roku 1863, inspirovaly předchozí cesty. V roce 1870 se stal Lisztovým zetěm, sňatkem s jeho dcerou Cosimou, provdanou do té doby za pianistu Hanse von Bülow, Richard Wagner. Liszt v těchto letech často pobýval v Římě, kde se oddával kouzlu romantických legend a středověkých ceremoniálů, v Pešti, kde byl oslavován jako národní hrdina, a pak i ve Wagnerově sídle v bavorském Bayreuthu, kde také tři roky po Wagnerovi zemřel. Martin Kasík (1976) je vítězem Mezinárodní hudební soutěže Pražské jaro v roce 1998 a o rok později se stal i vítězem jedné z nejprestižnějších světových soutěží Young Concert Artists Competition v New Yorku. Vystudoval konzervatoř v Ostravě a potom Hudební fakultu AMU v Praze pod vedením Ivana Klánského, od kterého pak roku 2008 převzal štafetu předsedy české Společnosti Fryderyka Chopina a současně i prezidenta Chopinova festivalu v Mariánských Lázních. Kasík už koncertoval v řadě nejslavnějších síní Evropy od Berlína a Helsinek přes Amsterdam po Curych a Barcelonu, vrací se rovněž do USA i do Japonska, a to jako sólista turné českých orchestrů i samostatně. Na jeho deskách jsou nahráni Schumann, Rachmaninov, Bartók, Janáček, Klement Slavický, Luboš Fišer, Antonín Dvořák a samozřejmě i Chopin, o němž se mluví nejen jako o technicky brilantním, ale zároveň jako o okouzlujícím, poetickém, intimním, senzitivním a nenapodobitelně svěžím. Intenzita prožitku nasvědčuje tomu, že je v tom vedle mládí ještě cosi jiného a zřejmě hlubšího, něco, co bychom mohli možná nazvat uměleckou i lidskou čistotou a upřímností - tak "chopinovský" Chopin se slyší opravdu jen velmi vzácně, napsal časopis Harmonie. (veb)
18
brozura.indd 18
8/9/11 1:10:29 PM
5. koncert 15. listopadu 2011 v 19:30 hodin Talichův Beroun 15. 11. 2011 v 19:30 hodin Sál České pojišťovny Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet B dur op. 18 č. 6 Allegro con brio Adagio, ma non troppo Scherzo - Allegro La Malinconia. Adagio - Allegretto quasi allegro Bedřich Smetana:
Smyčcový kvartet č. 2 d moll Allegro. Molto moderato Allegro moderato. Andante cantabile Allegro non piú moderato, ma agitato e con fuoco Finale. Presto. Allegro ----------------
Johanes Brahms:
Klarinetový kvintet h moll op. 115 Allegro Adagio Andantino Finale. Con moto
Zemlinského kvarteto Jana Lahodná - klarinet
Zemlinského kvateto
19
brozura.indd Brozura 2011 6 19 krekt indd 19
8/9/11 27 7 2011 1:10:30 15:01:06PM
Šestnáct smyčcových kvartetů je v komorní tvorbě Ludwiga van Beethovena (1770 - 1827) jedním z vrcholů. Jsou originálně koncipovány, jejich struktura je dokonale propracována; pozdní z nich mají rozvrh a stavbu upravenu podle originálního ideového programu a dobírají se intenzivních poloh, hlubokých citových výpovědí a filozofických reflexí. Smyčcový kvartet, vedle klavírní sonáty asi nejreprezentativnější druh komorní hudby klasicizmu, se ovšem vyvíjel postupně, a to - obdobně jako symfonie - z vícevětého suitového cyklu užitkové hudby typu divertiment a serenád. Až od šedesátých let 18. století se stal normou čtyřvětý rozvrh. Této klasické a vzorové cyklické podoby i typických detailů doJana Lahodná - klarinet sáhl smyčcový kvartet zásluhou Haydnovou. Inspiraci jeho komorními skladbami přiznal i mladší Mozart. Také Beethoven, který byl Haydnovým žákem, poznal tento zdroj, jakmile počátkem devadesátých let přišel do Vídně. Ke kompozici smyčcových kvartetů se však sám odhodlal až o několik let později, záleželo mu na tom, aby jeho první kvartetní opus - stejně jako v té době jeho 1. symfonie - byl dobrou uměleckou vizitkou. V té době už dávno vykrystalizovala diferenciace mezi orchestrální a komorní sazbou a smyčcový kvartet - stejně jako symfonie - se vyhranil do osobité, v základních parametrech už stabilizované formy. Ve Vídni získával Beethoven svými vystoupeními i skladbami přízeň politické aristokracie. Dosáhl pravidelné podpory knížete Lichnovského, na jehož letním sídle v Hradci u Opavy několikrát pobyl, a renty olomouckého arcibiskupa Rudolfa a několika dalších šlechticů, zejména z českých zemí. Byl tak vyvázán z přímé závislosti na objednávkách a mohl proto omezit početní rozsah díla ve prospěch individualizace každé skladby. Hlavním zdrojem inspirace mu byly osobní prožitky, velké společenské ideály, heroické náměty i jasné mravní požadavky. Na šesti smyčcových kvartetech prodaných roku 1801 jednomu vídeňskému nakladateli a jako vytištěný opus 18 věnovaných knížeti Lobkowitzovi pracoval dva roky, přičemž první tři ještě od základů přepracovával. Lobkowitz patrně skladatele tehdy finančně podpořil. Bedřich Smetana (1824 - 1884) patří jako spoluzakladatel novodobé české hudby do čtveřice jejích nejznámějších autorů. Vedle programních symfonických básní, v nichž vyniká cyklus Má vlast, je vrcholem jeho odkazu osm dokončených oper, ale oba smyčcové kvartety se vedle nijak neztrácejí. Větší část jeho zralého díla vznikala po ztrátě sluchu, která ho postihla roku 1874, a je to tedy i případ Smyčcového kvartetu č. 2 d moll z roku
20
brozura.indd 20
8/9/11 1:10:30 PM
1883. Na rozdíl od předchozího kvartetu, majícího podtitul Z mého života, u Smetanova posledního komorního díla neexistuje vlastní přímý a autentický skladatelův výklad, nicméně není pochyb o tom, že i zde jde o osobní zpověď. Smetana ostatně v jednom z dopisů z Jabkenic psal: "Jakási rozervanost vládne celou větou a bude, jak se mi zdá, dělat velké obtíže hráčům - je to následek mého nešťastného živobytí…". Je pravda, že skladba premiérovaná v roce 1884 a tiskem vydaná až roku 1889 vzbudila rozpaky a zůstala delší dobu nepochopena. Je hutná a koncentrovaná, myšlenkově nová i stavebně nově řešená, niterná. Smetana se evidentně ponořil do svých představ a usiloval o umělecké vyjádření plné pravdy a tíhy své situace. Nebyl to však nezvládnutý tvůrčí proces, jak se současníci domnívali - naopak: ukazuje se, že Smetanův druhý kvartet nekompromisně předběhl svou dobu a přiřadil se k hudbě, kterou s odstupem chápeme jako most do dvacátého století. Traduje se ostatně výrok k avantgardě směřujícího skladatele Arnolda Schönberga, že právě tato skladba mu "otevřela světlo". Johannes Brahms (1833 - 1897) se v žánrech komorní hudby, intimních a nejnáročnějších v chápání krystalizujícím od doby vídeňských klasiků, stal autorem par excellence. Jeho hudba byla současníky kvůli svému tradicionalizmu a přísné, dokonalé a propracované klasicistní uměřenosti, ukázněnosti a střídmosti stavěna ovšem do protikladu k hudbě Wagnerově či Brucknerově. K okruhu Brahmsových přátel patřil Schumann a jeho žena Clara. Brahmsovi byla vzdálena programní i operní tvorba. Stal se tak nechtěně protipólem i takových romantiků, jako byl Liszt nebo Smetana, avšak v něčem vzorem třeba Dvořákovi, jemuž doporučením u berlínského nakladatele Simrocka navíc velmi pomohl. Těžiště Brahmsovy tvorby právem leží v instrumentální hudbě a snad ještě v písních. Tvůrce 1. klavírního koncertu, Německého rekviem a Variací na Haydnovo téma vyvolal v hudebním světě vzrušení až roku 1876, kdy uvedl svou 1. symfonii c moll. Podobně jako Beethoven začínal dráhu úspěchy klavírního virtuosa. Jeho hra se prý vyznačovala sytým zvukem, bohatstvím dynamiky a častým užíváním pedálu. Mnoho času strávil tento hamburský rodák na koncertních turné, i když pak již zastával místo sbormistra v Lippe - Detmoldu, dirigenta vídeňské Singakademie a uměleckého ředitele tamní Společnosti přátel hudby. Doprovázel houslistu Reményiho, seznámil se s houslistou Joachimem. Brahms, tehdy už dávno natrvalo usazený ve Vídni a věnující se převážně kompozici a pedagogice, absolvoval velké a úspěšné koncertní turné po Německu ještě i dva roky před smrtí. Přívětivý Klarinetový kvintet h moll op. 115 je datován rokem 1891 při pobytu v alpském letovisku Bad Ischl. Zdálo se, že Brahms je oproti opernímu novátoru Wagnerovi tvůrcem diametrálně odlišným, vcelku konzervativním pokračovatelem beethovenovských tradic, nepříliš nakloněným jakýmkoli hudebním novotám; z dnešního nadhledu už však lze směle říci, že ve své epoše tkví stejnou měrou hudba Brahmsova, jak Wagnerova. Zemlinského kvarteto od roku 1999 hraje ve složení: František Souček a Petr Střížek - housle, Petr Holman - viola a Vladimír Fortin - violoncello. Jméno rakouského skladatele Alexandera Zemlinského (1871 - 1942), Brahmsova a Mahlerova přítele a Schönbergova učitele a tchána, po šestnáct let dirigenta Nového německého
21
brozura.indd 21
8/9/11 1:10:31 PM
divadla v Praze, přijala čtveřice v prosinci 2005. Do té doby devět let vystupovala pod názvem Penguin Quartet. Během studií na Pražské konzervatoři a později i na Akademii múzických umění soubor vedli členové renomovaných českých komorních těles - Kvarteta města Prahy, Talichova, Kocianova a Pražákova kvarteta. Mladý soubor se rovněž účastnil mistrovských kurzů v tuzemsku i v zahraničí a v letech 2005 až 2008 studoval kvartetní hru u Waltera Levina, legendárního pedagoga a primária kvarteta LaSalle Quartet. Repertoár Zemlinského kvarteta tvoří více než 180 děl českých i světových skladatelů včetně nových kompozic současných autorů. Jeho členové jsou nyní asistenty na Hudební akademii v Basileji, působí na Mezinárodní hudební akademii v Plzni a v rámci svých turné vyučují na mistrovských kurzech. František Souček je od roku 2009 také pedagogem Pražské konzervatoře. Kompaktní desky souboru obsahují skladby Antonína Dvořáka a dalších českých mistrů - Janáčka, Suka, Martinů a Františka Xavera Richtera, dále Zemlinského kvartety a Mendelssohnova a Schubertova díla. S Kocianovým kvartetem se soubor podílel na nastudování a uvedení kompletního kvartetního díla Viktora Kalabise, a to na CD i koncertně na festivalu Pražské jaro. V roce 2005 bylo kvarteto úspěšné v soutěži Pražského jara, uspělo i na soutěžích v Londýně a v Kanadě a loni získalo 1. cenu na 6. mezinárodní soutěži smyčcových kvartet ve francouzském městě Bordeaux. Je nositelem Ceny Českého spolku pro komorní hudbu a z roku 2009 ceny Nadace Alexandra Zemlinského ve Vídni. Klarinetistka Jana Lahodná je posluchačkou Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze ve třídě Jiřího Hlaváče a Vlastimila Mareše. Jedním z jejích největších úspěchů je 3. cena v mezinárodní soutěži Pražského jara v roce 2008. V roce 2006 se stala členkou Filharmonie Hradec Králové a pro dvě minulé sezóny byla stážistkou Pražské komorní filharmonie. (veb)
22
brozura.indd 22
8/9/11 1:10:31 PM
6. koncert 22. listopadu 2011 v 19:30 hodin Talichův Beroun 22. 11. 2011 v 19:30 hodin Sál České pojišťovny
Wolfgang Amadeus Mozart: Titus. Předehra k opeře Figarova svatba. Árie Cherubína
Georg Philipp Telemann:
Vodní hudba
Georg Friedrich Händel:
Rinaldo. Árie z opery Xerxes. Árie z opery
----------------
Georges Bizet:
Carmen. Předehra k opeře Habanera Seguidilla
Komorní orchestr Pražských symfoniků Andrea Kalivodová - zpěv
Komorní orchestr Pražských symfoniků
23
brozura.indd 23
8/9/11 1:10:32 PM
Andrea Kalivodová - zpěv
Příznivý ohlas, který měla hudba Wolfganga Amadea Mozarta (1756 - 1791) za jeho života v Praze, ohlas mnohdy příznivější než ve Vídni, je známou skutečností. Nejmarkantněji se to projevilo v případě Figarovy svatby, operní verze Beaumarchaisovy delší dobu zakázané divadelní hry o žárlivosti a lásce s podtitulem Bláznivý den, jejíž děj se odehrává v 18. století na venkovském šlechtickém sídle ve Španělsku a nevyznívá pro vládnoucí vrstvy příliš lichotivě. Šlo o první spoluprací Mozarta a italského libretisty Lorenza da Ponte. Od vídeňské světové premiéry jedné z nejlepších světových oper uplynulo letos 1. května 225 let. Hrána byla však tehdy jen devětkrát. Druhým městem, které Figarovu svatbu vidělo a slyšelo, byla Praha, a to už na sklonku téhož roku 1786 - a přijetí bylo nesrovnatelně jiné, triumfální. Mozart tak mohl z pozdější pražské návštěvy psát v dopise: „Zde mluví všichni jen - o Figarovi. Všichni hrají, troubí, zpívají, hvízdají jen - Figara. Nikdo nechodí na jinou operu než na Figara a věčně Figara - jistě velká čest pro mne.“ Díky tomuto úspěchu divadelní impresário Bondini u Mozarta objednal operu určenou speciálně pro Prahu - tou byl o rok později ve Stavovském divadle premiérovaný a dnes už dávno proslavený Don Giovanni, opět psaný na libreto Lorenza da Ponte. Druhou Mozartovou operou, která měla premiéru v Praze, byl Titus - v italském originále La clemenza di Tito. Dílo bylo zamýšleno jako hold ke korunovaci císaře českým králem. První představení se konalo v září 1791. Objednávku bylo potřeba splnit rychle, a tak Mozart využil starší libreto s konvenčním dějovým rozvrhem. Hudebně však přesto dokázal dát opeře tak novou a odvážnou podobu, že se o ní při premiéře velmi nelichotivě vyjádřila sama císařovna, milovnice starých forem. Příběh ze starověkého Říma o spiknutí a pomstě končí velkodušným odpuštěním, Titovou „dobrotivostí“ či „shovívavostí“ z titulu opery. Georg Philipp Telemann (1681 - 1767), hamburský kapelník, šéf městské opery a veřejných koncertů i autor chrámové hudby luterské církve, zanechal mimořádně rozsáhlé a různorodé dílo. Byl díky němu ve své době proslulejší než lipský kantor Bach, jeho vrstevník. Vodní hudba z roku 1723 je napsána ve francouzském stylu. Vznikla na oslavu stoletého jubilea hamburské Admirality. V rozsáhlé ouvertuře se skladatel pokusil se značným zvukomalebným umem vystihnout různé pohledy na stále se proměňující mořské scenérie a zachytit představy o některých mořských živočiších; dalším částem, brilantním a výstižným tanečním větám, dal pak podtituly spojené s některými mytologickými postavami souvisejícími s mořem - bohem Neptunem počínaje a najádami konče.
24
brozura.indd 24
8/9/11 1:10:33 PM
Georg Friedrich Händel (1685 - 1759), rodák ze saského města Halle a hudebník na hannoverském dvoře, přesídlil počátkem 18. století z kontinentu do Anglie, kde hledal tvůrčí a uměleckou svobodu. Stal se v Londýně operním autorem a současně podnikatelem sázejícím na úspěšnost a oblibu soudobé italské opery. Teprve když se změnil vkus a jeho záměry přestaly fungovat, obrátil se ke komponování oratorií na starozákonní texty v angličtině. Pracoval také jako učitel pro královskou rodinu a pro potřeby dvora psal anglikánskou duchovní hudbu i oslavné světské skladby. Nejznámější část z jeho odkazu je vedle oratoria Mesiáš instrumentální tvorba jako Vodní hudba, Hudba k ohňostroji, concerti grossi, varhanní koncerty a nástrojové sonáty; k nim se v oblibě připojuje mezi operami na italské texty určitě Rinaldo z roku 1711, Händelovo první londýnské operní dílo, jehož námět je převzat z eposu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém z doby první křížové výpravy. A stejně tak je díky některým melodiím známá Händelova opera Xerxes, v italštině Serse, která měla v britské metropoli premiéru v roce 1738; odehrává se kolem roku 480 před Kristem v Persii a propojuje prvky evropské a orientální kultury. Král Xerxes se zamiluje do ženy, zaslíbené jeho bratru. Aby ji získal, vyhání bratra, ale po různých intrikách se nakonec stává obětí svých vlastních úkladů a opera končí pro původní pár dobře. Jedním z největších paradoxů dějin hudby je, že opera Carmen Georgese Bizeta (1838 - 1875), počítaná dnes mezi nejpopulárnější a nejuváděnější, při premiéře - zřejmě jako příliš naturalistická - zcela propadla. Skladatel se už nedožil jejího úspěchu ve Vídni, velmi záhy totiž zemřel. Opera o vášnivé, svobodomyslné, vyzývavé a přelétavé cikánce zavražděné žárlivým odmítnutým vojákem vznikla na motivy stejnojmenné novely Prospera Mériméeho. Bizet využil tragický námět nejen pro strhující hudební drama, ale také pro barvité uplatnění španělského koloritu s tanci a sbory. Ani se nechce věřit, že ve Španělsku předtím sám nikdy nebyl. Jedna z nejslavnějších oper světového repertoáru je plná ohnivých rytmů a snadno zapamatovatelných melodií. Patří k nim Habanera (s textem volně překládaným jako Láska ptáče je volné), kterou ve formě pomalého původem španělského tance, podobného tangu, zpívá Carmen. A patří k nim i smyslná Seguidilla, druhá árie (s textem U hradeb tam za Sevillou), jinak rychlý tanec s doprovodem kastanět. V Praze se Bizetova Carmen poprvé dávala v německém jazyce už v roce 1880, česky pak byla prvně uvedena v překladu Elišky Krásnohorské na počátku roku 1884. Komorní orchestr Pražských symfoniků se skládá z vedoucích členů a dalších hráčů Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Vznikl v roce 1989 z popudu violisty Pavla Peřiny. Koncertuje v tuzemsku i v zahraničí, doprovází sólisty, natáčí, podílí se i na mezižánrových projektech. Orchestr FOK, zkráceně Pražští symfonikové, je předním českým hudebním tělesem, zřizovaným a financovaným městem Prahou, institucí s více než pětasedmdesátiletou tradicí. Jeho zakladatelem byl na podzim roku 1934 dirigent a hudební organizátor Rudolf Pekárek; program činnosti nového tělesa vymezil slovy Film-Opera-Koncert, která se ve zkratce dostala do jeho názvu a zůstala tam dodnes. Symfonický orchestr hl.m. Prahy FOK hostoval ve většině evropských zemí, opakovaně i v Japonsku a USA. Navštívil rovněž Jižní Ameriku, Portoriko, Tchaj-wan, Koreu, Turecko, Izrael a další země.
25
brozura.indd 25
8/9/11 1:10:33 PM
Mezzosopranistka Andrea Kalivodová, od roku 2003 sólistka Státní opery Praha, ztvárnila na této scéně různé role. Koncertuje vedle toho v Evropě, Americe a v Japonsku. V roli Carmen se představila v monstrózním uvedení slavné opery v pražské multifunkční Aréně a pak ve stejném projektu i v Budapešti, Mannheimu, Freiburgu a dalších evropských městech. V červenci 2009 vystupovala na otáčivém jevišti v Českém Krumlově ve Dvořákově Rusalce v roli Ježibaby. Hostovala také v Hudebním divadle Karlín v operetě Polská krev Oskara Nedbala. Rodačka z Kroměříže studovala na brněnské konzervatoři a na hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Stážovala také na Universität für Musik und Darstellende Kunst ve Vídni a zúčastnila se tam mezinárodních mistrovských kurzů. V roce 2001 v Londýně získala jako mladý talent první cenu nadace Emy Destinnové na mezinárodní pěvecké soutěži The Anglo-Czechoslovac Trust. V roce 2003 se stala držitelkou třetí ceny na mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech v písňovém oboru. (veb)
26
brozura.indd 26
8/9/11 1:10:33 PM
brozura.indd 27
8/9/11 1:10:34 PM
XXIX. ročník mezinárodního hudebního festivalu
TALICHŮV BEROUN 2011 Pořadatel: Město Beroun
Generální sponzor: Českomoravský cement, a.s., nástupnická společnost Sponzor: PROBO BUS, a.s. Hudební festival Talichův Beroun se uskutečňuje za finanční podpory Středočeského kraje Mediální partneři: Český rozhlas Region, Echo, Berounský deník
DRAMATURGICKÁ RADA: Jiří HLAVÁČ - profesor HAMU Ivan KLÁNSKÝ - profesor HAMU Ladislav HORÁK - profesor Pražské konzervatoře Karel ABRAHÁM - vedoucí OŠKVV - MěÚ Beroun Jana FOREJTOVÁ - člen rady
FESTIVALOVÝ VÝBOR: Karel ABRAHÁM - zástupce dramaturgické rady Jiří ŠIMÁČEK - ředitel ZUŠ Václava Talicha Jiří ŠEVČÍK - člen České filharmonie Lubomír BOČEK - zástupce generálního sponzora Miloslava ŠTAFLOVÁ - referentka OŠKVV - MěÚ Beroun Jana LÁSKOVÁ - produkce festivalu Petr VEBER - texty Karel MÍŠEK - grafický design, tisková příprava MÍŠEK DESIGN
brozura.indd 28
8/9/11 1:10:34 PM
