Klub Pathfinder
Klub Pathfinder TÁBOR ODDÍLU ORLÍCI – ŠUMPERK 2016 Stroj času aneb Jak přežít konec světa Rok se s rokem sešel, a tak se Orlíci ze sboru Šumperk spolu s několika kamarády opět vydali za dobrodružstvím, které je čekalo na tradičním letním táboře. Stejně jako v posledních letech, i letošní tábor byl v Rýdrovicích, kde máme v myslivecké chatě a v přilehlé stodole zázemí pro případ nepřízně počasí. Jsme vděční Bohu, že zatím na „mokrou variantu“ nikdy nemuselo dojít. Pokud nám v uplynulých letech zapršelo, bylo to pouze v noci nebo při stavění či bourání stanů – asi aby to bylo zajímavější. Téma letošního tábora „Stroj času aneb Jak přežít konec světa“ vyvolávalo v myslích táborníků zvědavost a otázky. O co tentokrát půjde? Určitý vhled do vážné situace, ve které se lidstvo nachází, mohli táborníci získat hned první den, kdy se zúčastnili fiktivního zasedání předních světových vědců. „Vědecké“ kapacity seznámily přítomné s nevyvratitelným faktem, že se blíží konec světa. Z dramatické diskuze vyplynulo, že z vědeckého hlediska existuje jediná možnost, jak získat informace potřebné pro přežití lidstva. Slavný profesor Zweistein údajně sestavil funkční prototyp stroje času a vytipoval časová období, ve kterých by mělo být možné získat indicie pro přežití
Advent 10/2016
konce světa. Profesor sice i s prototypem stroje času před nějakou dobou zmizel, ale v jeho laboratoři by údajně mohl být druhý prototyp nebo alespoň plán na jeho výrobu a snad také kódy pro cesty časem. Protože cestování časem je evidentně spojeno s mnoha nebezpečími a protože vědecké špičky nechtěly riskovat své vlastní životy, byly sestaveny čtyři týmy z dobrodruhů (táborníků), kteří pro záchranu lidstva byli ochotni nebezpečné cesty podstoupit. Vědci vyjádřili naději, že snad alespoň jeden z týmů přežije, vrátí se zpět a přinese odpověď na to, jak zachránit lidstvo. Než se budoucí hrdinové stačili vyrovnat s tím, co je v nejbližších dnech čeká, události nabraly rychlý spád. Ozval se ohlušující výbuch. Laboratoř profesora Zweisteina byla zničena! Zdálo se, že vše je ztraceno.
31
Klub Pathfinder
Při průzkumu situace dobrodruhové zjistili, že prototyp stroje času i plán na jeho sestavení byly explozí rozmetány po širokém okolí. Díky vzájemné spolupráci všech čtyř týmů se podařilo najít jednotlivé části stroje času i plánu na jeho výrobu a stroj sestavit. Po zadání kódu pro první cestu časem se však nic nestalo. Není stroj funkční kvůli chybějící součástce? Nebo je chyba v něčem jiném? K prvnímu skoku časem nakonec došlo – v noci. Táborníci byli probuzeni zvučným hlasem, který oznamoval, že svět bude zničen potopou. Když vylezli ze svých stanů, setkali se s Noemem, který jim vysvětlil, že dostal od Boha úkol postavit archu, a vyslal týmy do temného lesa hledat potřebné nářadí. Ráno Noe táborníky seznámil s dobou, ve které se ocitli, a zadal jim další úkol – prokázat svou zručnost a podle plánu postavit model archy. Následovaly další úkoly a soutěže a za jejich splnění byly večer při táboráku nejlepším týmům předány indicie, které měly pomoci najít odpověď na klíčovou otázku: Jak přežít konec světa? Při soutěži se dobrodruhům také podařilo získat kód pro další cestu časem. Zadali jej do stroje a čekali, kdy dojde ke skoku časem a ve kterém období se ocitnou. Tak to šlo den po dni. Každého rána se táborníci probudili do dalšího časového období a setkali se s význačnou historickou osobností, která je seznámila s časem, ve kterém se ocitli. Každý den prožili různorodá dobrodružství, soutěže a hry, každý den získali indicie, které jim měly pomoci zjistit,
32
jak přežít konec světa, a také kód pro další cestu časem. Po Noemově době se ocitli v Egyptě, a to krátce předtím, než Mojžíš vyvedl Izraelce ze zajetí. Po oblíbené akční hře Pyramidy a dalších soutěžích vyšli z Egypta i táborníci a cestou prokázali, že i bez maminky a moderních technologií dokážou uvařit chutnou polévku. Po návratu do tábora dobrodruhové zjistili, že se ocitli v době prvních křesťanů a na vlastní kůži spolu s nimi zakusili pronásledování a mnozí dokonce vězení či ukřižování. Ani při krutém mučení však nikdo víru v Krista nezapřel. V dalších dnech se táborníci přesunuli časem do doby Cyrila a Metoděje, kdy luštili hlaholici a přenášeli verše z Písma mezi několika dobře střeženými městy. V husitské době prošli tréninkovým centrem kališníků a svedli drsnou bitvu s křižáky a v poslední den se setkali s Williamem Millerem a Ellen Harmonovou, kteří jim řekli o velkém zklamání, které prožili ti, kdo v roce 1844 očekávali návrat Ježíše Krista. V tomto časovém období dokonce potkali ztraceného profesora Zweisteina, který jim předal šifrovaný klíč. Ten jim měl pomoci k tomu, aby ze shromážděných indicií získali odpověď, kterou je vědecká komunita vyslala hledat. V té chvíli týmy udělaly něco těžko uvěřitelného – vzdaly se vzájemné řevnivosti, přestaly spolu soutěžit, spojily se a společnými silami vyluštily odpověď na otázku „Jak přežít konec světa?“. Po návratu do současnosti byli vědci jejich zjištěním uneseni a ocenili výkon všech hrdinů. A jak že ta dlouho a těžce hledaná odpověď zní? Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný (J 3,16). Táborníci zjistili, že možnost záchrany je otevřená pro všechny. Že ten, kdo věří v Ježíše Krista, konec světa přežije. Odjížděli z tábora s tím, že tuto dobrou zprávu je potřeba hlásat, předávat dál, aby mohlo být zachráněno co nejvíce lidí.
Advent 10/2016
Klub Pathfinder
Pozdrav z výročního setkání
Po roce – na výročním setkání oddílu č. 002 – opět v kruhu kamarádů Old Pathfinderů prožíváme příjemný čas víkendu. Tentokrát jsme se sešli na chatě generála Brauna v Trojanovicích. Na programu jsme měli pohodový program, který začal už v pátek večer. Jerry přivezl několik zajímavých her s biblickou tematikou, a když jsme se v soutěživém duchu jako malí kluci (a holka) „zažrali“ do biblické písmenovky, tak nás musel kolem půlnoci od ní doslova „násilím“ odtrhnout, abychom mu ráno při pobožnosti nedřímali. Dopoledne jsme prožili ve dvou krocích. Ten první bylo zamyšlení nad tématem „CO JE a NENÍ VÍRA“. A tím druhým byla napínavá soutěž dvojic v pathfinderských znalostech. Nebýt kručícího žaludku, možná tam soutěžíme dodnes… Vítězství mezi družstvy z Čech, Moravy a Slovenska vybojovali Moraváci – a byli na to patřičně hrdí. Bůh nám uprostřed deštivých dnů na sobotu daroval překrásné, slunečné počasí, a tak i odpolední procházka po hřebeni Radhoště neměla chybu. Večer jsme pak završili dlouhým povídáním u ohně, na němž jsme si opékali jedinečné klobásky, které nám, jako chutný dárek, přivezli kamarádi Turóciovci z bratrského Slovenska. Neděle se pak nesla v duchu „akční expedice“, kterou pro nás, jako překvapení, připravili kamarádi ze severní Moravy. Nevadilo nám, že se počasí pokazilo, neboť jsme na ostravské šachtě Eduard Urx sfárali do dolu a se zaujetím procházeli ukázkovými důlními pracovišti. Takové realistické hornické muzeum hned tak někde nenajdete. (Jerry se tu cítil jako doma, neboť v podobném prostředí prožil kus svého mládí.) Jako nejzajímavější část celé expozice jsme zvolili originální havířskou šatnu, kde se oblečení (ať již čisté, nebo špinavé fáračky) kdysi vytahovalo háky na řetězu k vysokému stropu šatny. Při dobré „papce“ v havířské harendě (což je zdejší stylová restaurace) jsme zavzpomínali na celou řadu dalších našich kamarádů – Old Pathfinderů, kteří udělali chybu, že nedorazili. Bylo nám, jak se říká tady na ostravsku, „fajně“. Příště si to už nesmíte nechat ujít! To nás totiž opět něčím zajímavým překvapí bratři OP – Slováci. J.
Advent 10/2016
33
Klub Pathfinder
Výprava oddielu KP WAPITY Pohanský hrad Začal sa školský rok a my sme sa ako pathfinderi konečne stretli všetci. V kalendári „svietil“ štátny sviatok a aj počasie sa javilo byť super – vhodné na nejaký ten výletík. Za cieľ sme si vybrali Pohanský hrad. Ráno sme sa zišli na vlakovej stanici. Jeden vedúci, traja radcovia a šesť detí. Cestovali sme vlakom do Hajnáčky a odtiaľ hore do kopcov. Po ceste sme sledovali bielo-zelené turistické značky, hrali sme slovné hry za pochodu, občas sme si dali pauzu na oddych – prosto veci, ktoré sa robia počas turistiky. Ako sme kráčali, prišli sme na križovatku. Bez dlhšieho rozmýšľania sme sa vydali vpravo – čo sa nám zdalo ako rozumné rozhodnutie, keďže na veľkom strome vedľa križovatky bola bielo-zelená šípka, ktorá ukazovala zvláštnym smerom. Ani vpravo, ani späť…. Po pár metroch, či skôr nejakom tom kilometri, sme skonštatovali, že sme vlastne nevideli žiadnu značku, a tak … bolo nutné vrátiť sa späť. Nikomu sa nechcelo, lebo cesta, ktorou sme šli, bola z kopca a vrátiť sa znamenalo šliapať do kopca, ale čo už… Niekto navrhol, aby sme sa pomodlili, keďže sme to nespravili na začiatku výletu. Prosili sme Pána Boha, aby sme našli správnu cestu, aby sme to zvládli. Cesta naspäť sa zdala byť dlhšia ako cesta tam – a ešte keď sa každé dieťa v priebehu minútky aspoň trikrát spýta, či sme už tam, ako dlho ešte, koľko sme
už prešli atď., prosto liezlo to už všetkým na nervy. Asi po pol hodine trápenia sme konečne uvideli ten veľký strom uprostred križovatky. Deťom zasvietili oči a akoby si iba vymenili baterky, boli znovu plné síl. Naša túra sa mohla teda „začať odznova“. Vykročili sme vpred a za malou zákrutou, ktorá bola pred nami, sme na prvom strome, ktorý sme si všimli, uvideli turistickú značku. A o pár desiatok metrov ďalšiu! Takže sme vedeli, že ideme správne. Pohanský hrad bolo miesto v lese, žiadna zrúcanina či veľké skaly – čo nás trošku prekvapilo, ale bolo tam aj tak krásne. Spravili sme si pauzu na jedlo a oddych. Počas prežúvania sme počúvali nové informácie o ohňoch, kde sa môžu zakladať, z čoho, kde to zas vhodné nie je a tiež aj to, aké ohne poznáme. Oddýchnutí sme sa vydali hľadať správne miesto na ohnisko. Našli sme aj suché drevo, založili oheň, nakrútili si ,,hadov“ na palice a mohlo sa opekať. Stihli sme tiež ošetriť jednu porezanú dlaň, uhasiť oheň a vydať sa na spiatočnú cestu. Hnal nás smäd a v očakávaní chladenej kofoly sme kráčali nejako rýchlo. Na veľké prekvapenie sme žiadne otvorené pohostinstvo v dedine nenašli, a tak sme sa nejako dotrmácali na vlakovú stanicu – samozrejme smädní. Vďaka milému výpravcovi, ktorý nám daroval fľašu minerálky, sme sa bratsky rozdelili a smäd ako-tak uhasili. Vo vlaku poniektorí zvládli ešte nejaké tie ukazovacie hry – a ani sme sa nenazdali, už sa vystupovalo. Domov sme sa vrátili príjemne unavení, akurátne špinaví, hladní a smädní. Krásne zážitky a dojmy z výletu – to je to, prečo pôjdeme aj nabudúce. A aj keď sme zablúdili … bolo super. Za Surikaty z odielu Wapity Jakub Mochťák
34
Advent 10/2016
TÁBOR SEVERNÍ HVĚZDY
Severní hvězda měla svůj tábor opět na našem tábořišti v Jizerských horách. Letošního tábora se účastnilo 50 dětí ve věku od 6 do 15 let. Kruh vedoucích byl tentokrát omlazen celou řadou nových osobností, a musím říci, že se ukázali v tom nejlepším světle. Program tohoto již 20. ročníku se nesl v libretu cest apoštola Pavla. Celých 14 dní jsme se snažili prožívat v duchu zážitků apoštola Pavla popsaných v Bibli. Všechny hry a táborové workshopy byly zaměřeny na konkrétní dovednosti, jež ve své činnosti uplatňoval i apoštol Pavel. Uměl si přece poradit při ztroskotání lodě u ostrova Malty, a my jsme se proto učili stavět přístřešky, vařit v přírodě. Pavel zvěstoval evangelium pohanům a také my jsme přemýšleli nad Biblí o tom, jak bychom mohli i dnes v tomto lidem pomáhat. Pavlův křesťanský životní styl a bu d o v á ní přátelství s novými lidmi se stalo pro nás příkladem k následování, a to nejen po dobu tábora. Tyto a mnoho dalších činností bylo na denním programu našeho tábora. Spokojenost a radost z prožitého času na táboře nás vedla k vděčnosti našemu Bohu. A také všem organizátorům a vedoucím patří naše velké uznání a dík. Už dnes se těšíme na příští tábor. Sepsal Pupík
Ná š v a l a š s k o -kloboucký oddíl Majáci každoročně pořádá letní tábor. Jsme vděčni za to, že už třetím rokem máme k dispozici krásnou základnu skautů ze Zlína. Je to zapomenuté místo na p om e z í Mor av y a Slovenska, s krásným výhledem do kraje, kde můžeme za jasných nocí pozorovat oblohu s mléčnou dráhou, bez světelného smogu.
Putujeme do Jeruzaléma
Letos jsme si zvolili za téma biblické svátky s názvem: „Putujeme do (nebeského) Jeruzaléma“. Každý den jsme se s dětmi zamýšleli nad poselstvím jednotlivých svátků, nad jejich odkazem a významem pro dnešní dobu. V rámci každého svátku jsme pak vyráběli různé předměty: svitky Tóry, lucernu, pekli nekvašený chléb nebo stavěli přístřešky (suky). Pátek večer byl pak v duchu židovského zahájení soboty, do které jsme vstupovali v průvodu s vlastnoručně vyrobenými lucerničkami. Vrcholem týdne, v sobotu v poledne, bylo přichystáno překvapení zvláště pro vedoucí. Jednotlivé skupinky představily své celotýdenní dílo. Děti si musely během tábora při různých hrách a soutěžích „vydělat“ na stavební materiál, zakoupit stavební povolení a v určeném čase zhotovit dle vlastních představ město Jeruzalém. A podařilo se jim to skvěle. Každé městečko bylo originálem s mnoha zajímavostmi a „vychytávkami“. Musím přiznat, že letošní prázdninové počasí nám trochu nahánělo obavy, ale kromě prvních dvou dnů nám Bůh dopřál krásné počasí. Závěr prázdnin se vydařil a my jsme Nejvyššímu vděčni za ochranu a jeho požehnání během celého týdne. Při přípravě tábora jsem ze studia Bible pochopil, že jediný z velkých židovských svátků zůstává ještě nenaplněn – svátek Sukot (Dt 16,16). Jako adventisté hlásající a snad i očekávající druhý Ježíšův příchod určitě nebudeme mít problém s našimi židovskými bratry na závěr tohoto svátku stánků zvolat: „Příští rok v Jeruzalémě!“ Co radostnějšího bychom mohli očekávat, než setkání s naším Stvořitelem a Zachráncem. Martin Žůrek
