Jak přežít konec světa

Jak přežít konec světa

„Na rozhodujících místech jsou u nás nekompetentní lidé, samoočisťující mechanismy přestaly fungovat. To, co si tady dovolují banky, operátoři a obchodní řetězce, by jim jinde neprošlo. Nevidím už možnost nápravy, euroatlantická civilizace zaniká,“ varuje 59letý absolvent strojní fakulty v Brně, který žil léta v emigraci v Rakousku, kde se seznámil s myšlenkami survivalismu.

„Když vidíme, jaké dopady u nás měla čtyřdenní povodeň, asi by si měl každý položit otázku, jak by se vyrovnal s jenom 24hodinovým výpadkem elektřiny, jak by si pár dní poradil bez televize, počítače, mobilu? Kdo dnes umí rozdělat v provizorních podmínkách oheň a ohřát si jídlo, zajistit si potravu bez lednice, přišít knoflík? Stojí za to se zabývat tím, že některé zdroje nenávratně zmizí, a vědomě snížit spotřebu. Třeba sníst bez pocitu frustrace k nedělnímu obědu ovesnou kaši a kašlat na módní trendy. Budete-li mlít obilí mezi kameny, nebude vás zajímat poslední model umělých nehtů.“ Na rozdíl od militantních survivalistů v USA, kteří hlásají připravenost přežít za každou cenu – i zabíjení jiných –, upřednostňuje v časech všeobecného chaosu před brokovnicí s upilovanou hlavní pasívní metody obrany: zákopy, vodní příkopy, elektrické ohradníky, chemickou ochranu. „O tom, kam až při obraně života a majetku zajít, nechci uvažovat. Vím jen, že ve společnosti, kterou líčí katastrofické romány nebo filmy, bych žít nechtěl,“ zdůrazňuje.

Zásoby na dva týdny

Skromnější život a větší pokoru k přírodě a svému okolí považuje za stále nutnější i geolog, klimatolog a popularizátor vědy Václav Cílek: „Nemyslím, že naše civilizace je odsouzená k zániku, to je spíš hollywoodské téma. Každopádně nás čeká deset let ekonomické stagnace, osekávání vymožeností sociálního státu, pokles penze na 30 procent průměrného platu, zkrátka chudší přechodné období, které nebude jednoduché.

A lepší životní podmínky si nelze vykřičet na náměstí, spíš je potřeba přemýšlet o jiných způsobech dobrého života: jak být spokojený, i když mé reálné příjmy poklesnou a mnohé z toho, na co jsem byl zvyklý, nebude dosažitelné.

1/6


Na dovolenou třeba nemusím na druhý konec světa. Omezím televizi, protože televize nepřináší klid. Budu se věnovat nějaké manuální činnosti, chodit do přírody, rozvíjet sociální vztahy. Několik mých kamarádů si třeba doma vaří pivo, když ho nechtějí pasterizovat, pozvou přátele a vypijí ho spolu. V Čechách tradičně pomáhala přežít hra na hudební nástroje, ještě v sedmdesátých letech umělo spoustu lidí hrát na kytaru. Možností je mnoho, dobrý život je aktivní život, člověk se však o něj musí starat, vymýšlet ho.“ Cílek rozlišuje u survivalistických skupin dva postoje – tvrdě militantní, hlásající, že je nutné se ozbrojit a někde v bunkru přečkat období chaosu, a směr, který se orientuje na tzv. rodinnou připravenost, tedy jak zabezpečit rodinu v době krize.

„Podstatné samozřejmě je, jak dlouho krize potrvá,“ uvažuje vědec. „Rozeznáváme krizi 10 až 14denní – to byl třeba hurikán Katrina, který v roce 2009 zdevastoval New Orleans, nebo výbuch v jaderné elektrárně ve Fukušimě – a tříměsíční, jako byla ropná krize v roce 2008. Pak jsou roční i delší krize – takové jsme v současnosti svědky v Sýrii, taková by třeba následovala po masívním výbuchu sopky a následném snížení úrodnosti.“

Na desetidenní krizi by měl být podle Václava Cílka připravený každý: „Například ve Švýcarsku musí mít podle zákona každý občan potravinové zásoby na dva týdny. Protože nebudou fungovat telefony, je dobré mít malé rádio na kliku, pro které nepotřebujete baterie. Variantou jsou tužkové baterie se solární nabíječkou.“

Další nezbytností je baterka (většina krizí přijde v noci a do té nadcházející nepřejde) a pitná voda: kdo nemá vlastní studnu, měl by si pořídit keramický filtr na vodu – ten nejmenší o velikosti propisovačky vydrží na sto litrů.

A jak si bez elektrické energie zajistit potraviny? Spolehnout se na ty trvanlivé: například rýže nebo bezvaječné těstoviny vydrží – zamezíme-li pomocí vakuovačky nebo kyslíkového absorbéru přístupu vzduchu – až dvacet let.

Ferdinand Šmikmátor upozorňuje, že rýže nebo těstoviny nestačí, protože z nedostatku vitamínů by hrozily kurděje: „Když máte nějaké zrno, které se dá naklíčit, máte vitamíny zaručené, aniž opustíte obydlí. Jsou o těchto věcech nejrůznější kurzy a diskusní fóra, stačí se podívat do nějakého prohlížeče na survival nebo přežití a najdete informace, které potřebujete. Je třeba si vybírat, protože tam jsou i velmi militantní skupiny a jde v podstatě o přípravu na boj.“

2/6


Kdy to tu zhasne?

K vědcům, kteří se zamýšlejí nad pravděpodobností kolapsu naší civilizace, patří i předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Dana Drábová: „Kolaps civilizace je relativní pojem a nemusí vždycky být negativní. Prostě se dramaticky změní to, na co jsme zvyklí. A kde je psáno, že to musí být k horšímu? Může to být impulz k řešení věcí, které se v příliš složité společnosti už řešit nedají,“ zamýšlí se.

Pokud jde o její vědní obor, je přesvědčená, že období energetřeb. tického dostatku, na který jsme zvyklí a který je předpokladem civilizace, jakou známe, skončí: „Přes všechna silná prohlášení nevíme, jak nahradíme fosilní paliva, která uspokojují 80 procent našich energetických poNavíc se jejich zásoby nacházejí v zemích, které zrovna nejsou vzorem stability.

Lidstvo bude mít k dispozici obnovitelné zdroje – dokážou ale pokrýt 80–90 procent našich energetických potřeb, které stále rostou? Pouze stlačíme-li naše energetické potřeby na třetinu! A kdo je k tomu ochotný? Konec fosilních paliv je na dohled a obnovitelné zdroje prostě naši současnou energetickou potřebu nenaplní,“ konstatuje jaderná fyzička a zároveň připomíná, že evropská energetika žije z infrastruktury, kterou postavili naši dědové, částečně otcové.“

Ideologie obnovitelných zdrojů Daně Drábové moc neimponuje, hlavně způsobem, jakým se v Evropě prosazuje: „Nejvíc fotovoltaik vybudovaly země jako Německo nebo Česko, které mají třetinový počet slunečních dnů! Pěstovat na polích místo potravin fotovoltaické panely je hloupost.“

Jak by podle ní měla vypadat energetická politika, která by odolala krizovým situacím? „Všechno je závislé na elektřině, to je nejdůležitější forma energie a spotřeba nadále poroste. Domy a malé komunity by se tedy měly snažit o soběstačnost. Ideální je kombinace malé fotovoltaické elektrárny na střeše s nějakým akumulačním systémem, doplněná malou větrnou turbínou. To může mít lokálně velký význam. Jenže tam subvence nešly,“ povzdychne si.

Znamená to tedy, že se v tomto ke kolapsu náchylném světě máme uzavírat do svých komunit

3/6


a spoléhat na místní zdroje?

„V extrémní verzi znamená soběstačnost obrovské zchud -nutí – to bychom se dostali na úroveň Severní Koreje: všechno si vypěstujeme u sebe, proto -že nechceme s nikým obcho -dovat – taky tam proto bývají hladomory,“ odpovídá viceguvernér České národní banky Mojmír Hampl.

Programové uskromňování mu však velký smysl nedává: „Úvaha, že bychom měli chvilku chudnout a tím bude na světě líp, mi přijde scestná. Když ekonomika roste, společnost se kultivuje. Nezažil jsem nikoho, komu by přišly chudé země kultivovanější.“ Přesto našeho předního liberálního makroekonoma úvahy o možném kolapsu současného systému zajímají. „Pádům civilizací vždy předcházel stav, kdy se bohatá společnost zastaví v růstu a její ekonomická výkonnost není schopná udržet standard, na který si zvykla. Má příliš rozsáhlé byrokratické systémy a přerozdělování přes veřejné rozpočty přesáhlo rozumnou míru. To je bohužel i současný trend.

Přerozdělování a vládní výdaje za poslední století stouply alarmujícím tempem: například ve Francii tvořily vládní výdaje před sto lety 17 procent HDP, v roce 2009 už 56; ve Velké Británii stouply z 12,7 na 47,2 procenta,“ uvádí příklad viceguvernér ČNB a dodává, že dalším aspektem hroutícího se systému vždy byla neochota expandovat, jak vojensky, tak ekonomicky: „Najde se pak jiný civilizační okruh, který expandovat chce. Žijete-li v blahobytu, vždycky je někdo, kdo vás o něj chce připravit.“

Je tedy čas vstoupit do nějaké survivalistické skupiny a chystat se na kolaps? „To si nemyslím, ale Češi se na špatné časy rozhodně připravují – málo utrácejí. Spotřebitelská poptávka je extrémně nízká. Běžný český střádal vidí budoucnost černě,“ konstatuje viceguvernér.

Co na to egyptolog?

Ředitel Českého egyptologického ústavu profesor Miroslav Bárta je iniciátorem neformální skupiny významných českých vědců a intelektuálů z různých oborů, kteří se společně zamýšlejí nad tím, zda je naše civilizace udržitelná, či jsme na prahu jejího kolapsu. „Netvrdím, že má naše civilizace na kahánku. Říkám jen, že na základě analýz vývoje různých civilizací, které tady existovaly dřív, je na místě připustit, že naše civilizace má závažné problémy. Ve starém

4/6


Egyptě doprovázel rozmach říší vzestup byrokracie, úřednické vrstvy zajišťující výběr daní a jejich směrování na velké státní projekty jako chrámy nebo zavlažovací zařízení. Postupně byrokratická vrstva tak narostla, že začala pohlcovat velké množství mandatorních výdajů a zároveň byla stále méně produktivní. Úředníci si uzurpovali stále větší moc a vládci postupně ztráceli schopnost svá rozhodnutí prosadit.

Důležité je, aby se lidé se státními projekty identifikovali. Kdy tomu tak bylo u nás? Naposledy snad při stavbě Národního divadla. Dnes se Češi spíš identifikují s vítězným fotbalovým týmem nebo s nákupním centrem, kde tráví víkend. Vymizení duchovního substrátu je významný krizový faktor.

Čeká nás tedy totéž, co mocné říše v minulosti: rozklad, chaos, převálcování jinými kulturami a zánik? Bárta odpovídá: „Každý systém má svůj okamžik zrodu, vrcholení a úpadku, po němž nastává transformace, které se méně vhodně říká kolaps. Není to nutně období čistého zmaru, systém prostě vyčerpal podstatu svého fungování a hledá novou podobu.

Přenastavení systému však může provázet velký propad životní úrovně.

Zredukuje se globální trh a tím i spotřební nabídka. V případě krize je dobré, jsou-li jednotlivé regiony v základních potřebách soběstačné. Nevyplatí-li se v některých letech pěstovat určité obilí nebo chovat některá zvířata, neznamená to, že se to po čase nezmění. Nelze se svými potřebami spoléhat na globální trh.

Střadatelé mohou přijít o peníze v bankách. Podívejte se, co se stalo na Kypru. Jeden den platila jedna pravidla, druhý den jiná. Nevymyslíme-li nějaký skok v získávání a uchování energie, bude nedostatek pohonných hmot. Lidé třeba nebudou moct jezdit o víkendu na chalupy.

Problém je, že politici se opírají jen o ekonomický pohled na svět. Sami ekonomové přitom uznávají, že nedokážou pochopit, co se v poslední době děje s finančními trhy. Lidé by měli vnímat, co se kolem nich děje, a snažit se vzdělávat. Nejde o to, aby šli všichni na vysokou – sám za nejdůležitější považuji základní a střední školství –, ale aby se každý snažil přemýšlet o světě, v němž žije. Lepší budoucnost není v rukou vlády nebo politiků, ale v našich.

5/6


A co tedy se survivalisty? „Ti lidé to činí ze svých prostředků a nikoho tím neotravují. Kdyby došlo na nejhorší, mohou to být ostrůvky pozitivní deviace. Většinou to jsou lidé, kteří odešli na venkov a vyhnali ze svého života určité civilizační produkty, které nepotřebují, a žijí blíž přírodě. To jim lze jen závidět,“ odpovídá profesor.

Magazín Práva, 14.9.2013, Dana Braunová

6/6

Jak přežít konec světa

Recommend Documents