To m á š D u r d í k
Nakladatelství Libri Praha 2001
Autoři kreseb: ing. arch. Vlastimil Durdík, dále ing. arch. Petr Chotěbor, CSc., PhDr. Tomáš Durdík, DrSc., Jaroslav Tájek, Jana Minarčíková a Helena Komárková Kresba mapy: Marie Záleská Autor a nakladatelství děkují následujícím jednotlivcům a institucím za nezištné poskytnutí některých fotografií: ing. Pavlu Bolinovi PhDr. Martinu Gojdovi, CSc. Karlu Vlčkovi Miroslavu Vlčkovi Archivu ARÚ AVČR Praha Archivu SÚPP Praha
Obrázek na obálce: Hugo Ullich – hrad Karlštejn před Mockerovou puristickou přestavbou
© PhDr. Tomáš Durdík, DrSc., 1995, 1996, 1997, 1999, 2001 ISBN 80-7277-035-7
OBSAH ˇ NÍ POZNÁMKA . . . . . . . . . . . . . . . REDAKC ˇ EDMLUVA . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . PR ÚVODNÍ Cˇ ÁST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Úvod . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Nástin vývoje cˇ eských hradu˚ . . . . . . . . . . . Život na strˇedoveˇ kém hradeˇ . . . . . . . . . . . . Jména hradu˚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SLOVNÍK . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ˇ ÁST . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . MAPOVÁ C Mapy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam hradu˚ podle jejich cˇ ísla na mapeˇ . . . SEZNAM VYOBRAZENÍ . . . . . . . . . . . . . . . Fotografie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kresby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . SEZNAM LITERATURY . . . . . . . . . . . . . . . . ˇ ÍK v knize zminˇ ovaných cˇ eských hradu˚ REJSTR
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . .
. 6 . 7 11 11 15 33 49 51 337 337 344 347 347 348 356 361
ˇ NÍ POZNÁMKA REDAKC Vážení cˇ tenárˇi, dostává se Vám do rukou již páté vydání publikace Encyklopedie cˇeských hradu˚ od našeho prˇedního specialisty dr. Tomáše Durdíka. Od doby prvního vydání nakladatelství LIBRI významneˇ pokrocˇ ilo ve svém zámeˇ ru postupneˇ mapovat naše architektonické bohatství. Vyšla rovneˇ ž opakovaneˇ práce Pavla Vlcˇ ka Encyklopedie cˇeských zámku˚ a dotisku i dalších vydání se docˇ kaly Hrady a zámky na Moraveˇ a ve Slezsku od Miroslava Placˇ ka. K naší velké radosti jsou beznadeˇ jneˇ rozebrány Cˇeské, moravské a slezské zvonice Karla Kucˇ i, dotisku se už také docˇ kala historickou obcí vysoce hodnocená Encyklopedie cˇeských klášteru˚ od kolektivu autoru˚ pod vedením P. Vlcˇ ka, P. Sommera a D. Foltýna. Vyšla rovneˇ ž syntetická encyklopedie Zahrady a parky v Cˇechách, na Moraveˇ a ve Slezsku, kniha veˇ novaná mostu˚ m, zacˇ ala ˇ echách, vyšla i „cˇ erná“ kniha Zaniklé hrady, vycházet série knih o vodních mlýnech v C zámky a tvrze Cˇech, prˇipravujeme encyklopedie moravských klášteru˚ , pevností, lázní a další publikace. Zárovenˇ ve velké rˇadeˇ vyšly už první cˇ tyrˇi svazky z unikátního, mnohadílného projektu Meˇsta a meˇstecˇka v Cˇechách, na Moraveˇ a ve Slezsku z pera K.Kucˇ i. V téže rˇadeˇ vyšly i trˇi bohateˇ fotograficky vypravené publikace o Praze, všechny s fotografiemi E. Havlové (Praha 1891–1918. Kapitoly o architekturˇe velkomeˇsta J. E. Svobody a Z. Lukeše, Praha 1610–1700. Kapitoly o architekturˇe raného baroka Pavla Vlcˇ ka a Praha 1919–1940. Kapitoly o meziválecˇné architekturˇe autoru˚ J. E. Svobody a Z. Lukeše) a také tento projekt bude v budoucnu pokracˇ ovat každý rok novým svazkem (Praha 800–1310, Praha 1700–1780 atd.). Ve velké rˇadeˇ však také vyšla dveˇ vydání zásadneˇ doplneˇ né a bohateˇ vybavené obrazovým materiálem Ilustrované encyklopedie cˇeských hradu˚ od T. Durdíka, na kterou odkazujeme hlubší zájemce o tuto problematiku, stejneˇ jako v prˇípadeˇ zámku˚ doporucˇ ujeme Ilustrovanou encyklopedii cˇeských zámku˚ od P. Vlcˇ ka.
6
ˇ EDMLUVA PR ˇ eské hrady nepochybneˇ náležejí k teˇ m památkám naší národní minulosti, které jsou již C tradicˇ neˇ v poprˇedí zájmu nejen odborné, ale prˇedevším nejširší verˇejnosti. Tomu odpovídá i množství ru˚ zných prací, které jim byly doposud veˇ novány a s nimiž se mu˚ že návšteˇ vník i zájemce seznamovat. Problém však spocˇ ívá v tom, že znacˇ ná cˇ ást zvlášteˇ soucˇ asné a nedávné literární produkce na toto téma neodpovídá dnešnímu stupni poznání a neobsahuje informace, které jsou výsledkem veˇ deckého studia této problematiky. V horším prˇípadeˇ pak prˇináší vyloženeˇ chybná a zavádeˇ jící sdeˇ lení. Platí to jak o mnoha drobných monografických brožurách, které jsou k dispozici návšteˇ vníku˚ m jednotlivých hradu˚ , tak o veˇ tších a rozsáhlejších publikacích. Vzhledem k atraktiviteˇ a romantickému zájmu široké verˇejnosti takovéto publikace nepatrˇí mezi neprodejné a úmeˇ rneˇ tomu se do jejich psaní mnohdy poušteˇ jí autorˇi zcela nepoucˇ ení, u nichž lze jen obdivovat odvahu a nedostatek zodpoveˇ dnosti, s jakými se odváží informovat o tématu, které jim není dostatecˇ neˇ známo. Ostatneˇ prˇedstava, že hrad je objekt, kterému rozumí takrˇka každý a s nímž každý mu˚ že podle své volné úvahy nakládat (pochopitelneˇ nejen v rovineˇ literatury), je prokletím nejen naší hradní architektury, ale nerovný zápas s ní podstupují se smutnými výsledky a katastrofálními ztrátami i hrady v neˇ kterých vyspeˇ lých evropských zemích. Druhým problémem veˇ tšiny zvlášteˇ souborneˇ jších a prˇedevším obrazových publikací o hradech, s nimiž se u nás setkáváme, je nereprezentativní výbeˇ r památek, se kterými jejich autorˇi pracují. Nalezneme v nich takrˇka bez výjimky hrady nejlépe dochované, s nejnádherneˇ jšími a nejzajímaveˇ jšími interiéry, cˇ i nejveˇ tší zrˇíceniny. Tímto „karlštejnským“ prˇístupem jisteˇ získáme prˇedstavu o zcela nahodilém výbeˇ ru náhodneˇ nejlépe dochovaných objektu˚ , realiteˇ odpovídající reprezentativní obraz hradní produkce cˇ eského strˇedoveˇ ku však takto získat v žádném prˇípadeˇ nelze. Studium cˇ eských hradu˚ má dlouhou tradici, s níž je možno se ve strucˇ nosti seznámit v úvodu této knihy. V soucˇ asné dobeˇ je cˇ eská kastellologie (veˇ da o feudálních sídlech) na jednom z velmi cˇ estných míst v rámci evropského bádání. Intenzivní komplexní výzkum posledního cˇ tvrtstoletí prˇinesl množství nových a zcela zásadních poznatku˚ , které staví do nového sveˇ tla témeˇ rˇ všechny okruhy otázek týkajících se všech stránek života, funkcí, vývoje a podoby našich strˇedoveˇ kých hradu˚ . Tato malá encyklopedie cˇ eských hradu˚ je vedena snahou zprˇístupnit v ru˚ zných odborných publikacích roztroušené a mnohdy ješteˇ nepublikované výsledky. Vlastní slovníkové cˇ ásti prˇedcházejí trˇi souvislé kapitoly. V Úvodu získá cˇ tenárˇ základní informace o vývoji zájmu o cˇ eské hrady a ru˚ zných typech prˇístupu˚ k jejich studiu. V následujícím strucˇ ném Nástinu vývoje cˇ eských hradu˚ je podán prˇehled základních vývojových etap a tendencí cˇ eské hradní architektury a kapitola Život na strˇedoveˇ kém hradeˇ si všímá každodenního života na hradeˇ jak v míru, tak v dobeˇ obležení. Teˇ žišteˇ knihy prˇedstavuje slovníková, encyklopedická cˇ ást. Její podoba je výsledkem snahy obsáhnout co nejvíce podstatných informací jak k jednotlivým objektu˚ m, tak k ostatním otázkám a problému˚ m, které s hrady souvisejí. Možnosti výbeˇ ru jednotlivých hesel byly pochopitelneˇ omezeny rozsahem knihy. Slovníkovou cˇ ást tvorˇí hesla neˇ kolika typu˚ . Zarˇazena byla strucˇ ná informace o badatelích, kterˇí již nežijí a kterˇí hráli ve vývoji studia cˇ eských hradu˚ významnou roli. Další skupina hesel si všímá charakteristických prvku˚ hradní dispozice a hradní architektury. Tato kniha pochopitelneˇ i z du˚ vodu rozsahu nemu˚ že suplovat základní prˇírucˇ ky o vývoji architektury a stavebních slohu˚ . Takovéto základní poucˇ ení cˇ tenárˇ nalezne naprˇíklad v beˇ žneˇ dostupných
7
instruktivních publikacích Jaroslava Herouta. Další závažná skupina hesel si všímá hradní typologie, která v poslední dobeˇ hraje prˇi studiu hradní problematiky velmi du˚ ležitou a prˇínosnou úlohu. Z obecneˇ historické problematiky byla zarˇazena hesla prˇedních stavebníku˚ , kterˇí postavili veˇ tší pocˇ et hradu˚ nebo do vývoje hradní architektury zasáhli zvlášteˇ výrazným zpu˚ sobem. Z teˇ chto du˚ vodu˚ se jedná prakticky pouze o cˇ eské krále a pražské biskupy (arcibiskupy). Z ostatní historické problematiky byly prezentovány prˇedevším neˇ které zásadní skutecˇ nosti z oblasti právní. Samostatná hesla mají i známí stavitelé hradu˚ . Pozornosti se dostalo i otázkám z okruhu provozu, zázemí a sídlištneˇ -geografických souvislostí hradu. Další skupiny hesel vycházejí z archeologie strˇedoveˇ ku, deˇ jin umeˇ ní, vojenské historie, pomocných veˇ d historických a dalších disciplín, které se na studiu hradní problematiky podílejí. Skladba slovníkové cˇ ásti byla vedena snahou o zachování vyváženého zastoupení jednotlivých druhu˚ okruhu˚ hesel. Podstatnou složku slovníkové cˇ ásti tvorˇí monografická hesla jednotlivých hradu˚ . I zde bylo nutno prˇistoupit k výbeˇ ru lokalit, které byly tímto zpu˚ sobem do knihy zarˇazeny. Prˇi konecˇ né volbeˇ hrály kromeˇ možného rozsahu publikace významnou roli veˇ domosti, které jsou v soucˇ asné dobeˇ k jednotlivým lokalitám k dispozici. Stav poznání je totiž velmi nerovnomeˇ rný (což se odráží i v podobeˇ informací obsažených v jednotlivých heslech). Výbeˇ r, tvorˇený 275 hrady, byl proveden tak, aby podchytil co nejúplneˇ jší vzorek základních typu˚ , jevu˚ a skutecˇ ností. Tak se mu˚ že stát, že v knize není uveden samostatneˇ rozsáhlý a známý objekt, o neˇ mž toho však mnoho nevíme, a naopak jsou zde zahrnuty málo známé, cˇ i zcela neznámé hrady, jejichž výpoveˇ d’ je však znacˇ ná a mnohdy zcela zásadní. Zarˇazeny byly ovšem i takové hrady, u nichž se dostupné informace týkají trˇeba jen jediného, avšak du˚ ležitého jevu, zatímco ostatní otázky jsou prozatím málo známé, cˇ i zcela neznámé. To, co bylo rˇecˇ eno o výbeˇ ru lokalit, platí pochopitelneˇ i o výbeˇ ru ilustrací, z technických du˚ vodu˚ omezených na pérovky. Vlastní monografické heslo hradu se skládá z neˇ kolika cˇ ástí. Prvou je charakteristika soucˇ asného stavu a základní lokalizace. Jako zachované hrady jsou uvádeˇ ny využité objekty pod strˇechou, jako zrˇíceniny hrady s rozsáhlejšími zbytky nadzemních zdeˇ ných konstrukcí. Za zaniklé jsou považovány objekty s malými zbytky nadzemních konstrukcí cˇ i dochované pouze v podobeˇ terénních reliéfních reliktu˚ a za zcela zaniklé pak ty, z nichž se témeˇ rˇ nic nebo vu˚ bec nic nedochovalo. Lokalizace je uvedena zcela rámcoveˇ pouze pro prvou, základní orientaci, které slouží i mapy v této knize. Vzhledem ke svému rozsahu i zameˇ rˇení nemu˚ že tato kniha suplovat turistické publikace, detailneˇ popisující možnosti prˇístupu na jednotlivé hrady. Tyto informace cˇ tenárˇ získá z turistických map cˇ i z kolektivní publikace Hrady a zámky v Cˇ echách, kterou v edici A–Z na cesty vydalo nakladatelství Olympia v roce 1986. Druhá cˇ ást každého hesla podává strucˇ ný prˇehled historie hradu. Nebylo pochopitelneˇ ani úcˇ elem, a tím méneˇ v možnostech této strucˇ né knihy, psát politické deˇ jiny jednotlivých hradu˚ . Bližší informace najde zájemce ve fenomenálním patnáctisvazkovém díle Augusta Sedlácˇ ka Hrady, zámky a tvrze Království cˇ eského. Pro základní informaci mu˚ že sáhnout i po — bohužel znacˇ neˇ problematické — rˇadeˇ nakladatelství Svoboda Hrady, zámky a tvrze v Cˇ echách, na Moraveˇ a ve Slezsku. Vzhledem k charakteru této publikace je však nutno pocˇ ítat s tím, že každé zde uvádeˇ né tvrzení je nezbytné pracneˇ (kniha neobsahuje citace) proveˇ rˇovat, zda odpovídá realiteˇ . V heslech naší encyklopedie se setkáme pouze s nejzákladneˇ jšími fakty o dobeˇ vzniku a zániku a majetkových zmeˇ nách, dobytích, požárech a jiných skutecˇ nostech, které meˇ ly vliv na podobu a vývoj stavby. Trˇetí odstavec každého hesla podává popis podoby a nástin vývoje hradu. Informace zde
8
Foto I. Kuneˇ tická Hora. Hrad v leteckém pohledu s dobrˇe patrnými dveˇ ma velkými zemními rondely, trˇetí (vlevo) odteˇ žen lomem.
obsažené odpovídají u jednotlivých hradu˚ mnohdy navzájem zcela nesrovnatelnému stupni poznání. Otázky podoby a vývoje neˇ kterých hradu˚ jsou v odborné literaturˇe prˇedmeˇ tem diskuse. Ve veˇ tšineˇ prˇípadu˚ tuto diskusi vzhledem k rozsahovým možnostem nebylo možno prˇenášet do strucˇ ného sdeˇ lení v encyklopedickém heslu. V takovém prˇípadeˇ je uvedena varianta výkladu, která je dle autorova prˇesveˇ dcˇ ení nejblíže pravdeˇ . Záveˇ recˇ ný odstavec každého hesla hodnotí hrad v širších souvislostech, které odpovídají soucˇ asnému stupni poznání problematiky cˇ eských hradu˚ . Velký problém naprosté veˇ tšiny dosavadních prací o cˇ eských hradech prˇedstavují publikované plány hradu˚ . Veˇ tšinou není uvedeno, odkud takový plán pochází, cˇ i jakým zpu˚ sobem byl porˇízen, a tak se i v jedné knize (naprˇíklad v syntéze Dobroslavy Menclové) vyskytují vedle sebe nikterak neodlišeny prˇesná geodetická zameˇ rˇení se skicami, jejichž styk s realitou není velký. Ve snaze vyvarovat se takto vzniklých chyb jsou v popiscích plány v této knize rozlišeny podle pu˚ vodu cˇ i zpu˚ sobu porˇízení. Jako pu˚ dorys jsou oznacˇ ena profesionální geodetická zameˇ rˇení provádeˇ ná pomocí zemeˇ meˇ rˇicˇ ských stroju˚ . Pod pojmem terénní nácˇ rt se skrývají meˇ rˇení pásmem, cˇ i krokovaná, provedená ortogonální metodou nebo triangulací, stejneˇ jako meˇ rˇení protínáním na stolku. Spolehlivost této skupiny dokumentace je znacˇ ná. Jako skica jsou oznacˇ eny nácˇ rty bez meˇ rˇení, které mají hrubší orientacˇ ní hodnotu. Pokud není známo, jakým zpu˚ sobem dokumentace vznikla, je prezentována pod oznacˇ ením plán a v popisce je uvedeno, od jakého autora byla prˇevzata. Knihu doplnˇ uje strucˇ ný výbeˇ rový soupis základní literatury, který musel z du˚ vodu rozsahu zcela rezignovat na monografické tituly. Veˇ tšina zarˇazených prací však obsahuje pocˇ etné odkazy na další literaturu, které umožní vážneˇ jšímu zájemci podrobneˇ jší studium. K usnadneˇ ní orientace slouží kromeˇ mapy hradu˚ s monografickým heslem i rejstrˇík všech hradu˚ , o kterých je v knize zmínka a které se nalézají na dnešním cˇ eském území.
9
ˇ eské hrady mají mezi ostatními kulturními památkami poneˇ kud výjimecˇ né postavení. C Díky zájmu, který z mnoha du˚ vodu˚ prˇitahovaly a prˇitahují, náležely a náležejí mezi památky nejpoškozovaneˇ jší a mnohdy vinou neinformovanosti a hlouposti poškozované a nicˇ ené zcela zbytecˇ neˇ a nenávratneˇ . I když jsme zemí s velkým bohatstvím hradní architektury, je tato skutecˇ nost, v soucˇ asné dobeˇ ješteˇ urychlovaná novou vlnou nekulturních pseudopodnikatelských prˇedstav i aktivit, závažným problémem a nebezpecˇ ím. Zda cˇ eské hrady jako živý, plnohodnotný, výpoveˇ dischopný historický pramen zu˚ stanou zachovány i dalším generacím, je záležitostí nás všech. Pokud tato malá encyklopedie cˇ eských hradu˚ dokáže prˇispeˇ t k tomu, aby nejširší verˇejnost k našim hradu˚ m prˇistupovala s veˇ tším porozumeˇ ním, úctou a pochopením, pak bohateˇ splnila úkol, který si autor prˇedsevzal. Tomáš Durdík
10
ˇ ÁST ÚVODNÍ C ÚVOD Prˇedstavíme-li si typickou cˇ eskou krajinu, jisteˇ jí bude dominovat hrdá silueta starého hradu nebo jeho zrˇíceniny. Naše vlast je na tyto památky velmi bohatá, a to i v evropském kontextu. Snad každý jisteˇ nejeden hrad navštívil a s jinými se setkal na stránkách ucˇ ebnic ˇ asto se hradu˚ m rˇíká neˇ mí sveˇ dkové minulosti. Ovšem tak deˇ jepisu nebo historických knih. C zcela neˇ mí nejsou a tomu, kdo se umí pozorneˇ dívat, umožní poznat mnohé nejen o sobeˇ a o dávném životeˇ , ale i o dobeˇ , která je prˇivedla k životu — strˇedoveˇ ku. Ve skutecˇ nosti mohou být sveˇ dky velmi výmluvnými. Porozumeˇ t jejich rˇecˇ i ovšem znamená nárocˇ nou, témeˇ rˇ detektivní práci. Z jednotlivých stop jako z drobných kaménku˚ skládáme mozaiku pu˚ vodního obrazu. Mnohdy neˇ které její cˇ ásti chybeˇ jí a doplnit by nám je dokázal jen du˚ kladný, zvlášteˇ archeologický výzkum. ˇ ást z nich zcela Neˇ které však navždy zu˚ stávají skryty v minulosti a nám zbývají jen dohady. C nenávratneˇ zanikla a teˇ chto ztrát musíme želet prˇedevším v teˇ ch prˇípadech, stalo-li se tak zbytecˇ neˇ v nedávné dobeˇ cˇ i v soucˇ asnosti — vinou lidské hlouposti, nekulturnosti a nepochopení. Pokusíme-li se vžít do strˇedoveˇ kého zpu˚ sobu života a pochopit jeho potrˇeby a zákonitosti, stane se i pro nás hrad živým místem každodenního života našich prˇedku˚ . Jak se v pru˚ beˇ hu staletí vyvíjely a meˇ nily potrˇeby, možnosti a nároky majitelu˚ hradu˚ , tak se meˇ nil a vyvíjel i hrad sám. Dobou, která mu dala vzniknout a jejímž symbolem se stal, byl strˇedoveˇ k, v neˇ mž hrady plnily celou ˇradu funkcí. Další století novoveˇ ku je jako nepotrˇebné odsunula do pozadí a poznamenala spíše nicˇ ivou silou. Ty, které nebylo možno prˇestaveˇ t na sídlo nového typu, totiž zámek, nebo utilitárneˇ , nejcˇ asteˇ ji hospodárˇsky využít, byly ponechány svému osudu a zmeˇ nily se ve zrˇíceniny. Mnohé se staly zdrojem stavebního materiálu pro široké okolí a témeˇ rˇ zcela zanikly. Nový zájem o hrady se probouzí až na pocˇ átku 19. století. Z hradu˚ jsou v té dobeˇ již veˇ tšinou památky, a to památky minulého života, jenž je svou tajemností tolik prˇitažlivým, zajímavým a lákavým zdrojem nového umeˇ leckého a životního smeˇ ru 19. století — romantismu. Romanticˇ tí umeˇ lci se ve svých dílech cˇ asto navraceli do minulosti, aby v ní hledali vzory pro svou tvorbu. Malebná krajina s hradem se stala oblíbeným námeˇ tem romantických malírˇu˚ a obrázky zrˇícenin plnily i skicáky literátu˚ . Karel Hynek Mácha, který byl velmi zrucˇ ným kreslírˇem, meˇ l na „hrady spatrˇené“ zvláštní sešit. Jeho kresby díky osobnosti autora známe velmi dobrˇe, podobných sbírek však existovalo velké množství. Všechny tyto obrazy a obrázky jsou pro nás dnes cenným historickým pramenem, nebot’ mnohé z nich zachycují stavby, které vlivem nelítostného zubu cˇ asu i lidské bezohlednosti zmeˇ nily v pru˚ beˇ hu staletí svou tvárˇ, nebo dokonce zcela zmizely. Protože archivárˇe a historiky umeˇ ní veˇ tšinou zobrazené skutecˇ nosti jako pramen pro poznání podoby konkrétních staveb prˇíliš nezajímají a mnohdy není dokonce ani urcˇ eno, který hrad je vyobrazen, prˇináší bohužel stále nesystematické studium vyobrazení z konce 18. a z 19. století nová a nová prˇíjemná prˇekvapení. Teˇ sneˇ prˇed polovinou 19. století, v pru˚ beˇ hu 40. let, vznikla také první souhrnná práce o cˇ eských hradech. Sedmisvazkové dílo v neˇ meckém jazyce Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser (Cˇ eské hrady, tvrze a zámky) napsal František Alexander Heber. Tento romantik na svých cestách porˇídil velké množství kreseb a plánku˚ , podle nichž pak byly zhotoveny krásné rytiny jako ilustrace knihy. Nad Heberovým textem, zvlášteˇ prvých svazku˚ , se dnes mnohdy neubráníme úsmeˇ vu, ale jeho prˇesné obrázky a podrobné popisy nám umožnˇ ují dobrˇe rekonstruovat podobu hradu˚ tak, jak vypadaly zhruba prˇed sto padesáti lety.
11
Foto II. Kokorˇ ín. Jádro hradu v leteckém pohledu.
V mladších svazcích se již Heber snažil o historické pojetí a lze jen litovat, že jeho pilnou práci prˇervala prˇedcˇ asná smrt. Romantický zájem o hrady neskoncˇ il jen u sbírání jejich obrázku˚ . Díky prˇestavbám se totiž beˇ hem staletí hodneˇ promeˇ nily. Nebudily již proto dojem rytírˇského strˇedoveˇ ku, po kterém jejich majitelé v duchu dobové módy tak toužili. A tak se objekty znovu prˇestavují, tentokrát ve snaze vrátit jim „pu˚ vodní“ strˇedoveˇ kou podobu. Vše mladší se veˇ tšinou bouralo nebo bylo prˇizpu˚ sobováno románskému cˇ i gotickému slohu. Výsledek pak bohužel neodpovídal pu˚ vodnímu stavu památky. V lepším prˇípadeˇ hrad vypadal tak, jak by ho snad mohl postavit neˇ jaký cizí, nejcˇ asteˇ ji neˇ mecký, anglický nebo francouzský stavitel. Tak se k nám ˇ echách nikdy nepoužívala, naprˇíklad tudorská anglická gotidostala architektura, která se v C ˇ asteˇ ji byl však hrad ve snaze o veˇ tší ka, v jejímž stylu byla naprˇíklad prˇestaveˇ na Hluboká. C romantický úcˇ inek doslova olepen novými veˇ žicˇ kami, ochozy a cˇ etnými dalšími detaily, které by na strˇedoveˇ ké stavbeˇ nebyly úcˇ elné. Pu˚ vodnímu hradu dodávaly pouze pohádkovou kulisu (klasickou ukázkou jsou Žleby). Jinde byl hrad rozšírˇen o nové, romantické cˇ ásti (Horní hrad – Hauenštejn). Tyto romantické a pozdeˇ ji puristické úpravy (purus znamená latinsky cˇ istý; jde tedy o takové úpravy, které se snažily památku ocˇ istit od všeho mladšího a vrátit jí pu˚ vodní vzhled) ješteˇ doznívaly a probíhaly, když se cˇ eské hrady dostaly do poprˇedí zájmu historiku˚ . Slibný nábeˇ h prˇedstavovala již práce F. Bernaua, ale prvního veˇ deckého knižního zpracování se docˇ kaly až z pera Augusta Sedlácˇ ka. Vzhledem k tomu, že byl školením historik, poskytuje jeho patnáctisvazkové dílo Hrady, zámky a tvrze Království cˇ eského, jehož poslední svazek vyšel v roce 1927 již po smrti svého autora, prˇedevším prˇehled deˇ jin všech našich hradu˚ . Dodnes nebylo napsáno úplneˇ jší historické dílo a každý, kdo se bude chtít s cˇ eskými hrady blíže seznámit, se k neˇ mu bude obracet. V prˇípadeˇ jednotlivých objektu˚ prˇineslo mladší bádání zákoniteˇ cˇ etné doplnˇ ky a korektury, ale to nic nemeˇ ní na skutecˇ nosti, že jde nepochybneˇ o základní historické kompendium cˇ eské kastellologie.
12
Možnosti, které cˇ eským historiku˚ m fenomenální Sedlácˇ kovo dílo nabízelo, zu˚ staly bohužel prakticky až doposud nevyužity a historické bádání o cˇ etných otázkách spojených s hradní problematikou se prakticky nerozvinulo. Ve druhé polovineˇ 19. století se nejvýznamneˇ jší hrady, respektive jejich nejnárocˇ neˇ jší interiéry, staly samozrˇejmou soucˇ ástí publikací o vývoji cˇ eského výtvarného umeˇ ní, prˇedevším architektury. Ale ani tento smeˇ r neprˇinesl další rozvoj bádání, který by se veˇ noval hradu jako takovému. Nové podneˇ ty prˇišly ve trˇicátých letech ze zahranicˇ í, zejména díky dílu neˇ meckého archeologa Carla Schuchhardta, který zavedl do studia hradu˚ typologické myšlení a chápání. Jeho myšlenky se obrazily v modifikované a rozvinuté podobeˇ v díle H. Weinelta. V dalším období zkoumání hradní architektury, které je spojeno prˇedevším se jménem architektky Dobroslavy Menclové, prˇevládala snaha o nalezení místa hradu v deˇ jinách výtvarného umeˇ ní. Hrad je podle tohoto pojetí výrazem umeˇ leckého slohu dané epochy a jeho jednotlivé typy pak odpovídají ru˚ zným výtvarných názoru˚ m a proudu˚ m. Své nesmírneˇ rozsáhlé celoživotní dílo shrnula tato pilná badatelka do dvojdílné knihy Cˇ eské hrady, s níž se cˇ tenárˇi mohli seznámit v roce 1972 a která uzavrˇela jednu významnou etapu cˇ eské kastellologie. Již koncem 19. století zapocˇ aly snahy o výkopy a vyvážení závalu˚ jednotlivých hradu˚ . Výjimkou byly akce vedené poznávacími cíli, jako naprˇíklad výzkum J. Švehly na Kozím ˇ innost ru˚ zných spolku˚ , prˇedevším Klubu cˇ eských turistu˚ , vyplývala ze snahy ucˇ init Hrádku. C objekt co nejatraktivneˇ jším, prˇístupným a v lepším prˇípadeˇ i stavebneˇ zajišteˇ ným. Množství nálezu˚ , získaných prˇi teˇ chto akcích, vesmeˇ s z hlediska vypovídací schopnosti hradu nešt’astných, pokud se dochovalo, doposud cˇ eká na své zhodnocení. K prvým výkopu˚ m vedeným veˇ deckými cíli náležely v prvé polovineˇ 20. století výzkumy na Pražském hradeˇ , Vyšehradeˇ a Novém hradeˇ u Kunratic. U pocˇ átku˚ archeologického studia cˇ eských hradu˚ stáli i manželé Menclovi svými výkopy na Dražicích ve cˇ tyrˇicátých a Švihoveˇ v padesátých letech. Archeologický výzkum cˇ eských feudálních sídel se dále rozvíjel v celoživotním díle A. Hejny. Prvým moderním odkryvem celého jádra hradu se stal výzkum E. Jánské na Sioneˇ v šedesátých letech. V roce 1954 byl založen Státní ústav pro rekonstrukce památkových meˇ st a objektu˚ v Praze. V jeho pru˚ zkumném oddeˇ lení byla Dobroslavem Líbalem vypracována metodika provádeˇ ní stavebneˇ historických pru˚ zkumu˚ , podle níž bylo doposud formou pasportu zhodnoceno i množství cˇ eských hradu˚ . Tato cˇ innost prˇedstavuje du˚ ležitou komponentu soucˇ asného stupneˇ poznání. Soudobé studium hradní problematiky vychází z komplexní metodiky, vypracované na samém pocˇ átku 70. let. Dle ní je hrad chápán jako živý organismus, který plnil ve své dobeˇ mnoho rozlicˇ ných funkcí a úkolu˚ . A k tomu musel být uzpu˚ soben. Každodenní život a provoz, prˇedevším úcˇ el a poloha samotné stavby, její obrana, hospodárˇství, nároky majitele na bydlení, odpovídající dobovým meˇ rˇítku˚ m, úloha hradu v systému osídlení a širších souvislostech ovlivnˇ ovaly jeho usporˇádání. Jisteˇ že i požadavky na umeˇ lecké ztvárneˇ ní místností hradního pána i kaple, tedy otázky reprezentace, hrály svou úlohu, ale zrˇejmeˇ nebyly hlavním hlediskem prˇi výstavbeˇ hradu. Celkem prˇesný obraz pu˚ vodní podoby hradu a života na neˇ m mu˚ žeme získat tehdy, když zkoumáme všechny tyto stránky ve vzájemném vztahu. Znamená to studium všech funkcí a stránek života hradu v jejich vzájemných vazbách. Tak jako se navzájem podminˇ ovaly a kombinovaly, musejí se kombinovat a doplnˇ ovat i metody užívané prˇi výzkumu, vlastní neˇ kolika speciálním historickým disciplínám. Mezi nimi si díky množství pramenu˚ , které prˇináší i pro ostatní smeˇ ry studia, zachovává urcˇ ité vu˚ dcˇ í postavení archeologie strˇedoveˇ ku. Soucˇ asná cˇ eská kastellologie je tedy typickou mezní historickou
13
Foto III. Konopišteˇ . Letecký pohled.
disciplínou, umožnˇ ující plastický, strˇedoveˇ ké realiteˇ blízký obraz. Její komplexní pojetí je v evropském meˇ rˇítku dosti ojedineˇ lé a tato „cˇ eská škola“ si již vydobyla i mezinárodního uznání. Více jak dvacet let aplikace této metodiky plneˇ potvrdilo její oprávneˇ nost a produktivnost (at’ již prˇi velkých dlouhodobých výzkumech na Krˇivokláteˇ , Týrˇoveˇ , v Jindrˇichoveˇ Hradci, tak prˇi cˇ etných menších záchranných akcích a povrchových pru˚ zkumech). Prˇineslo velké množství výsledku˚ , mnohdy až prˇekvapiveˇ odlišných od záveˇ ru˚ prˇedcházejícího studia, zatíženého chybami z jednostrannosti pohledu. Vzhledem ke krátké dobeˇ nejsou ješteˇ zdaleka všechny poznatky publikovány ve veˇ tších souborneˇ jších pracích. Prˇesto však lze mnohé z nich nalézt v odborných cˇ asopisech a sbornících jak našich, tak zahranicˇ ních, a v posledních letech zvlášteˇ na stránkách sborníku Castellologica bohemica, v neˇ mž cˇ eská kastellologie po více než 150 letech své existence získala publikacˇ ní základnu. V roce 1984 bylo možno, úmeˇ rneˇ tehdejším podmínkám spíše populární formou, vydat prvou novou syntézu vývoje cˇ eských hradu˚ (T. Durdík: Cˇ eské hrady, Praha 1984) a v roce 1994 knižní monografii o hradech kastelového typu. Acˇ koliv jsou cˇ eské hrady v poprˇedí zájmu badatelu˚ již zhruba sto padesát let, zbývá vykonat ješteˇ velmi mnoho práce. ˇ echy na strˇedoveˇ ké hrady velmi bohatou zemí, není obecneˇ jejich stav Prˇestože jsou C dobrý a každým neodborným zásahem, byt’ vedeným sebeušlechtilejšími pohnutkami, nenávratneˇ zanikají neopakovatelné historické prameny. Dnes je již problém najít intaktneˇ dochovaný objekt, jehož vypovídací hodnota by nebyla snížena zásahy ru˚ zného druhu. Zvlášteˇ nyní se dostávají spolu se vzedmutou vlnou romantismu do poprˇedí zájmu širokého okruhu lidí: od hledacˇ u˚ pokladu˚ , ru˚ zných pseudopodnikatelu˚ až po ru˚ zné i velmi obeˇ tavé nadšence, kterˇí jim chteˇ jí dle svých prˇedstav pomoci. Výsledek však bohužel bývá v naprosté veˇ tšineˇ prˇípadu˚ stejný, totiž nenapravitelné poškození. Situace není o mnoho lepší ani prˇi veˇ tšineˇ památkových úprav, které za cenu kulisovitého zachování hmoty památky ji mnohdy témeˇ rˇ zcela likvidují jako historický pramen. Mnoho pozu˚ statku˚ hradu˚ dokonce fyzicky zaniká. Vinna je cˇ asto hloupost, nekulturnost a neinformovanost, nebot’ rozhodovat o osudu našich hradu˚ se cítí povolán leckdo. V tom mají hrady skutecˇ neˇ mezi našimi památkami smutný primát. Aby tito neprˇehlédnutelní sveˇ dkové strˇedoveˇ ku zu˚ stali zachováni jako plno-
14
hodnotný historický pramen i dalším generacím, je nutná co nejširší informovanost o všech otázkách, které jsou s nimi spojeny, a zvlášteˇ o jejich památkové podstateˇ a nutnosti kompletní ochrany, vcˇ etneˇ terénní archeologické situace. Z této informovanosti by meˇ lo vyplynout nezbytné porozumeˇ ní, respekt a pokora prˇi zacházení s nimi. Odpoveˇ di na veˇ tšinu otázek soucˇ asný stav poznání v bohaté mírˇe nabízí. K tomu, aby se tyto poznatky staly soucˇ ástí národního kulturního poveˇ domí, se snaží prˇispeˇ t i naše kniha. Pozornému cˇ tenárˇi pomu˚ že udeˇ lat si uceleneˇ jší prˇedstavu nejen o jednotlivých objektech, jejich soucˇ ástech a dalˇ echách, o ješích otázkách s nimi spojených, ale i celkový obraz o strˇedoveˇ kých hradech v C jich vývoji, usporˇádání, životeˇ a spolecˇ enské úloze. Snad k vám tito pouze zdánliveˇ neˇ mí sveˇ dkové minulosti promluví. ˇ ESKÝCH HRADU ˚ NÁSTIN VÝVOJE C Vznik strˇedoveˇ kého hradu je spojen s urcˇ itým stupneˇ m vývoje feudální spolecˇ nosti. Protože historický vývoj v Evropeˇ neprobíhal ani rovnomeˇ rneˇ , ani všude shodneˇ , došlo ke vzniku vrcholneˇ strˇedoveˇ kého hradu v ru˚ zných zemích v odlišné dobeˇ . Obecneˇ lze konstatovat, že tento proces postupoval od jihu a západu k severu a východu. S nejstaršími kamennými hrady se na našem území setkáváme ojedineˇ le již od 12. století, vu˚ dcˇ ím typem opevneˇ ného sídla se však staly až okolo roku 1230. ˇ echách stal hlavním typem užívaných Do té doby, než se vrcholneˇ strˇedoveˇ ký hrad v C opevneˇ ní, plnilo tuto funkci hradišteˇ . Tento název, který dnes beˇ žneˇ jako terminus technicus používáme, je vlastneˇ nesprávný. Hradišteˇ je název místa, na neˇ mž stál hrad, stejneˇ jako tvrzišteˇ , dvorˇišteˇ cˇ i meˇ stišteˇ oznacˇ ují místo tvrze, dvora cˇ i meˇ sta. Soudobé písemné prameny veˇ tšinou hradišteˇ též nazývaly hrady a pokud bychom chteˇ li u tohoto oznacˇ ení setrvat, museli bychom je doplnit prˇívlastkem raneˇ strˇedoveˇ ké. Od hradu˚ vrcholného strˇedoveˇ ku, o nichž tato kniha pojednává, se však velmi lišily. Protože oba kvalitativní typy neˇ jaký cˇ as (až do zmíneˇ ných 30. let 13. století) existovaly paralelneˇ vedle sebe a protože vývoj starších hradišt’ sehrál svou roli prˇi vzniku nejstaršího horizontu našich vrcholneˇ strˇedoveˇ kých hradu˚ , je nutno si hradišt’ ve strucˇ nosti povšimnout. Nejstarší známá opevneˇ ná hradišteˇ si naši prˇedkové pocˇ ali staveˇ t již v 8. století. Tehdy kromeˇ ochrany svých stálých obyvatel poskytovala hradišteˇ v prˇípadeˇ potrˇeby i útocˇ išteˇ zemeˇ deˇ lskému obyvatelstvu ze širokého okolí. Tato útocˇ ištná funkce jim zu˚ stala až do pocˇ átku 13. století. Vyžadovala velkou rozlohu opevneˇ né plochy. Délka hradeb byla znacˇ ná, a aby takovéto opevneˇ ní mohlo být úcˇ inneˇ bráneˇ no, muselo být obsazeno velkým pocˇ tem obráncu˚ , kterˇí se nepochybneˇ rekrutovali do znacˇ né míry z okolního obyvatelstva. Podobneˇ jako vrcholneˇ strˇedoveˇ ké hrady i hradišteˇ mohla být bud’ výšinná (u nás veˇ tšinou ostrožná, vrcholová cˇ i na terénních blocích), nebo nížinná, nejcˇ asteˇ ji blatná. Volba typu staveništeˇ vykazuje urcˇ ité regionální zvyklosti a zvláštnosti, související nejspíše s historicko-politickými vztahy. Opevneˇ ní bylo zpravidla budováno po celém obvodu. Pouze u neˇ kterých výšinných, zvlášteˇ ostrožných hradišt’, kde se terénní konfigurace vyznacˇ ovala dostatecˇ neˇ strmými svahy, nebylo nutno bocˇ ní strany výrazneˇ ji ohrazovat. S vývojem spolecˇ nosti a její diferenciací se vyvíjela a meˇ nila i hradišteˇ . Nejpozdeˇ ji v pru˚ beˇ hu 10. století se u ústrˇedních hradišt’ vydeˇ luje zvláštní centrální, samostatneˇ opevneˇ ná cˇ ást, zvaná akropole. Její úcˇ el je jasneˇ jší než u ostatní rozsáhlé plochy, husteˇ zastaveˇ né prˇíbytky obyvatel, nejcˇ asteˇ ji charakteru chat, srubu˚ cˇ i zemnic. Akropole se stává rezidencí knížete nebo pozdeˇ ji jeho správcu˚ — kastelánu˚ — kterˇí spravovali nejen vlastní hradišteˇ , ale i prˇi-
15
lehlou provincii (kraj). Sít’ teˇ chto kastelánských hradišt’ tvorˇila hradskou soustavu, základní správní systém zemeˇ , fungující až do pru˚ beˇ hu prvé poloviny 13. století. Vznik akropole je díky dlouhodobému archeologickému výzkumu Rudolfa Turka velmi dobrˇe znám na Libici nad Cidlinou, která byla hlavním slavníkovským hradišteˇ m. Na akropoli zde stál výstavný kamenný kostel, s nímž sousedil knížecí palác. Mocný rod Slavníkovcu˚ , z neˇ hož pocházel i druhý pražský biskup svatý Vojteˇ ch, vlastnil v 10. století velkou cˇ ást ˇ ech (prˇedevším jižní a východní) a silneˇ ohrožoval svými ambicemi pražské Prˇemyslovce. C Proto v prˇíhodnou chvíli v roce 995 prˇepadla prˇemyslovská vojska Libici a vyvraždila zde všechny prˇítomné cˇ leny rodu. Libice se pak stala rˇadovým prˇemyslovským hradišteˇ m. Noví hradští správci z rodu Vršovcu˚ si zde ješteˇ zbudovali palác, ale kromeˇ neˇ ho se na akropoli vrátila opeˇ t i beˇ žná drobná zástavba. Opevneˇ ní hradišt’ tvorˇila zpocˇ átku veˇ tšinou palisáda, doplneˇ ná poprˇípadeˇ i šikmo zaráženými ku˚ ly. Záhy se však zacˇ aly budovat mnohem mohutneˇ jší hradby s drˇevohlinitou konstrukcí. Jejich základem bylo nasýpané hlineˇ né teˇ leso, zpevneˇ né drˇeveˇ nou ztužující konstrukcí. Tu nejcˇ asteˇ ji tvorˇily drˇeveˇ né rošty z mohutných kulatin, mohlo však jít i o rouˇ elní stranu zpevnˇ ovala a prˇed ohneˇ m chránila zed’ vyskládaná z kamene bené komory. C spojovaného jílem, tvorˇící svislé cˇ elo hradby. Podobná zídka nebo roubená steˇ na zajišt’ovala i zadní stranu, která mohla být též stupnˇ oviteˇ upravena. Méneˇ nárocˇ né provedení, vyskytující se ve starších dobách, mohlo mít drˇeveˇ nou i cˇ elní stranu. Teˇ leso takovéto hradby bylo velmi teˇ žké a prˇes ztužení mohlo záhy vykazovat statické problémy. Toho si byli stavitelé veˇ domi, a proto mezi hradbou a prˇíkopem soubeˇ žným s její cˇ elní stranou ponechávali úzký prostor zvaný berma, zamezující sklouznutí cˇ ela opevneˇ ní do prˇíkopu. Hradby našich hradišt’ byly nepochybneˇ velmi nárocˇ né na pru˚ beˇ žnou údržbu. Pokud byla zanedbána, došlo postupneˇ k jejich destrukci do podoby valu˚ , jak je dnes známe z našich hradišt’. Jak rychle tento proces postupoval, názorneˇ ilustrují osudy rekonstruované brány ve vneˇ jším opevneˇ ní Staré Kourˇimeˇ , jejíž obnovu nechal Miloš Šolle provést v rámci svého archeologického výzkumu. Beˇ hem neˇ kolika let drˇeveˇ né konstrukce zcela zanikly a brána se rozvalila tak, že dnes je již velmi špatneˇ patrné i její místo. Klícˇ ovým bodem každého opevneˇ ní je vstup. Brána prˇerušuje prstenec hradeb a toto zranitelné místo bývá zákoniteˇ nejcˇ asteˇ jším cílem útoku˚ . U cˇ eských hradisek se setkáváme s bránami neˇ kolika typu˚ . (Obr. 1) Nejjednodušší variantu prˇedstavovaly prosté pru˚ chody, nad nimiž zrˇejmeˇ stávala drˇeveˇ ná veˇ ž. Známe však i podstatneˇ složiteˇ jší rˇešení. Na Libušíneˇ naprˇíklad stávala uprostrˇed brány v ohybu hradeb jakási kamenná bašta, na niž se napojovala drˇeveˇ ná steˇ na deˇ lící vlastní pru˚ jezd. Nejdokonalejší dvojdílné brány byly zkoumány na Levém Hradci, jednom z nejdu˚ ležiteˇ jších prˇemyslovských hradišt’, a na Staré Kourˇimi, ústrˇedním hradišti zlickém. Zde oba šikmo vedené vjezdy oddeˇ loval mohutný blok valu, jehož boky smeˇ rem do pru˚ jezdu˚ zajišt’ovala pouze lehká košatinová steˇ na. Ta se v prˇípadeˇ nebezpecˇ í dala lehce odstranit a strˇední blok se poté rozvalil a neprodyšneˇ uzavrˇel oba vstupy. To bylo nepochybneˇ zcela krajní rˇešení; normálneˇ se brány uzavíraly masivními vraty. Teˇ žký železný záveˇ s takových vrat byl nalezen na luckém hradišti Vlastislav. Hradišteˇ se postupneˇ stávala složiteˇ jšími vícedílnými dispozicemi, prˇicˇ emž se na prˇedhradí kumulovaly hospodárˇské funkce. S postupujícími spolecˇ enskými zmeˇ nami se ve 12. století jejich rozsah zmenšoval. Poznání teˇ chto nejmladších hradišt’ však zu˚ stáváme doposud velmi mnoho dlužni. Hradišteˇ po celou dobu jejich existence charakterizuje striktní deˇ lba funkcí mezi jejich jednotlivými cˇ ástmi. Obranu umožnˇ ovala pouze obvodová hradba; vnitrˇní, veˇ tšinou znacˇ neˇ neusporˇádaná zástavba se na jejím zajišteˇ ní nijak nepodílela. Kromeˇ veˇ ží nad branami se
16
Obr. 1: Ukázky opevneˇ ní raneˇ strˇedoveˇ kých hradišt’. Vlevo nahorˇ e rekonstrukce brány ve strˇedním, dole ve vneˇ jším valu na Staré Kourˇimi. Vpravo nahorˇe rekonstrukce brány prˇedhradí na Levém Hradci, dole val hradišteˇ Libušín; v poprˇ edí rekonstrukce hradby s patrnou vnitrˇní konstrukcí, v pozadí dnešní stav (podle M. Šolle, I. Borkovského a Z. Váni).
obranné stavby prakticky nevyskytovaly. Po celý raný strˇedoveˇ k se však jako poslední útocˇ išteˇ mohly využít pevné zdeˇ né kamenné kostely, které po prˇijetí krˇest’anství nalezneme prakticky na všech du˚ ležiteˇ jších hradištích. Zvlášteˇ pak jejich veˇ že mohly hrát významnou obrannou roli. Nejstarším vrcholneˇ strˇedoveˇ kým kamenným hradem na našem území je Prˇimda z doby prˇed rokem 1121, kterou — stejneˇ jako prvou fázi hradu v Chebu — vystaveˇ li páni z Vohburgu. Chebsko však tehdy nebylo soucˇ ástí cˇ eského státu a i Prˇimda byla na cˇ eském území vystaveˇ na neoprávneˇ neˇ . Po dlouhou dobu zu˚ stala osamocena. Pro další vývoj meˇ la znacˇ ný význam románská prˇestavba Pražského hradu knížetem Sobeˇ slavem II., prˇipomínaná k roku 1135, která dala tomuto centrálnímu sídlu velkolepou, zcela výjimecˇ nou podobu. Hrad byl opatrˇen zdeˇ ným opevneˇ ním zpevneˇ ným veˇ žicemi a obsahoval monumentální knížecí palác. Typologicky však zu˚ stal i nadále hradišteˇ m. Kamennou profánní zástavbu dostala i další centrální hradišteˇ , prˇedevším Vyšehrad a Meˇ lník. Pražský hrad nepochybneˇ inspiroval druhého nejmocneˇ jšího feudála v zemi — pražského biskupa — ke stavbeˇ hradu v Roudnici. Kromeˇ tohoto prˇípadu zu˚ stala stavba hradu˚ po celé 12. století vyhrazena panovníkovi a i ti nejdu˚ ležiteˇ jší šlechtici (pokud nebyli hradskými správci) vlastnili sídla charakteru dvorcu˚ , jejichž jedinou zdeˇ nou soucˇ ást prˇedstavoval tribunový románský kostel. Podobná sídla si ostatneˇ v blízkosti hradu˚ , které jim byly sveˇ rˇeny, staveˇ li i kasteláni. V prvé trˇetineˇ 13. století zu˚ stává stále vu˚ dcˇ ím typem hradišteˇ . Vznikají další ojedineˇ lé hrady, zbudované v románském slohu, jako naprˇíklad Landštejn, Strakonice, Loket cˇ i Blatná.
17
S veˇ tší koncentrací teˇ chto již plneˇ strˇedoveˇ kých hradu˚ se setkáváme pouze na Chebsku, kde v okolí falce v Chebu, zbudované Fridrichem Barbarossou, již ve druhé polovineˇ 12. století postupneˇ vznikla celá sít’ hradu˚ závislých feudálu˚ — ministeriálu˚ ( Libá, Starý Hroznatov, Ostroh, Skalná a Hazlov). Toto území ovšem v dané dobeˇ nebylo soucˇ ástí cˇ eského státu a zmíneˇ né hrady souvisejí se soudobou neˇ meckou hradní architekturou. Doposud se na území ˇ ech nevytvorˇil žádný typ, uvedené stavby jsou souborem ojedineˇ lých individuáltehdejších C ních rˇešení, ovlivneˇ ných prˇevážneˇ cizími vzory. K zásadnímu zlomu dochází na pocˇ átku trˇicátých let 13. století, kdy definitivneˇ dosloužila stará hradská soustava a kdy je proto položen základ nové síteˇ královských hradu˚ . V té dobeˇ se, zatím ješteˇ ojedineˇ le, setkáváme i s prvými hrady šlechtickými. Zde již je možno hovorˇit o typech. Noveˇ vznikající královské hrady prˇíslušely trˇem typu˚ m: hradu prˇechodného typu, hradu s obvodovou zástavbou a francouzskému kastelu. Neˇ které z teˇ chto hradu˚ mohly být založeny ješteˇ za vlády Prˇemysla Otakara I. ( Jindrˇ ichu˚ v Hradec cˇ i Zvíkov), vlastním zakladatelem nové síteˇ základních opeˇ rných bodu˚ královské moci je však Václav I. Hrady prˇechodného typu stojí mezi plneˇ strˇedoveˇ kým hradem a starším hradišteˇ m, od neˇ hož prˇejímají prˇedevším valové opevneˇ ní, do kterého jsou však na rozdíl od hradišt’ vkládány obytné stavby, jejichž jedna strana tvorˇí soucˇ ást opevneˇ ní. Tento druh hradu˚ byl zjišteˇ n díky archeologickému výzkumu teprve v poslední dobeˇ , nebot’ starší, umeˇ leckohistoricky orientované bádání lokality podobného typu vu˚ bec neregistrovalo. Zkoumány byly doposud cˇ tyrˇi ukázky. Nejstarší a nejveˇ tší prˇedstavuje Hlavacˇ ov u Rakovníka, který byl nejrozsáhlejší, a také se svou podobou nejvíce blížil k starším hradištím. Ve své dobeˇ nejdu˚ ležiteˇ jším z teˇ chto cˇ tyrˇ hradu˚ býval pohranicˇ ní Tachov. Díky archeologickému výzkumu známe dobrˇe podobu Angerbachu u Kožlan a Týnce nad Sázavou, který je o to du˚ ležiteˇ jší, že vznikl prˇestavbou starší sídelní situace prˇi románské rotundeˇ . Kvalitativní rozdíly mezi teˇ mito jednotlivými (i dalšími prozatím nezkoumanými) stavbami jsou znacˇ né a nelze vyloucˇ it, že se díky dalším výzkumu˚ m podarˇí celou skupinu ješteˇ jemneˇ ji rozcˇ lenit. Základním typem královského hradu se stává hrad s obvodovou zástavbou, který prokázal velkou životnost, byl cˇ asto obmeˇ nˇ ován a v dalším vývoji z neˇ ho vyšel naprˇíklad i strˇedoevropský kastel. Jde o rozsáhlé, komplikované hrady s množstvím staveb. Prˇi volbeˇ jejich polohy i rozlohy v prvé polovineˇ 13. století zrˇejmeˇ ješteˇ pu˚ sobila hradištní tradice. K obvodové hradbeˇ prˇiléhají pocˇ etné stavby, jejichž vneˇ jší steˇ na tak tvorˇí soucˇ ást opevneˇ ní. Do poloviny století vznikl naprˇíklad Jindrˇ ichu˚ v Hradec, snad Jivno, a prˇedevším Krˇ ivoklát, k jehož vývoji a pu˚ vodní podobeˇ prˇinesl mnoho nových poznatku˚ soucˇ asný systematický výzkum. Oba zmíneˇ né typy umožnˇ ovaly pouze pasivní obranu. Za krále Václava I. vznikla však i prvá stavba umožnˇ ující obranu aktivní. Je jí hrad Týrˇ ov, reprezentant importovaného francouzského kastelu. Tomuto typu odpovídá prˇedevším dolní cˇ ást hradu. Francouzské prvky (naprˇíklad veˇ žice cˇ i châtelet) nalezneme i v organismu horního hradu. Obeˇ cˇ ásti tvorˇí jednotný celek. Systém flankovacích veˇ ží umožnˇ oval postrˇelovat všechny kurtiny a krˇížoveˇ prˇ edpolí hradu. Zásad francouzského kastelového schématu bylo využito i prˇi výstavbeˇ hradu Džbánu, který je zárovenˇ možno chápat i jako prvý prˇípad typového míšení. Jeho cˇ elo se trˇemi okrouhlými veˇ žemi souvisí s francouzským kastelem, zbytek odpovídá hradu s obvodovou zástavbou. Nejstarší, ješteˇ ojedineˇ lé šlechtické hrady prˇísluší bergfritovému typu. Tyto stavby byly velmi jednoduché, v cˇ ele stála okrouhlá veˇ ž, která mohla v prˇípadeˇ potrˇeby sloužit jako poslední útocˇ išteˇ obráncu˚ hradu. Proto byla prˇístupná pouze po mu˚ stku cˇ i žebrˇíku, který mohli obránci lehce odstranit. Vstup býval veˇ tšinou v úrovni prvého patra. Palác stál na
18
Foto IV. Strˇekov. Hrad v leteckém pohledu.
nejchráneˇ neˇ jším místeˇ (veˇ tšinou na konci hradní ostrožny) a s veˇ ží ho spojovaly hradby, v nichž byla v blízkosti bergfritu prolomena brána. Kromeˇ této základní varianty známe již v prvé polovineˇ století úsporneˇ jší rˇešení ( Krašov, kde veˇ ž je nahrazena veˇ žicí), i složiteˇ jší ( Cˇ eský Šternberk, v jehož opevneˇ ní se u nás poprvé uplatnˇ uje štítová zed’, a vzhledem k situování hradu na hrˇebeni, a tím zaprˇícˇ ineˇ né existenci dvou cˇ el, i zdvojení veˇ ží). Poznání nejstarších šlechtických hradu˚ bergfritového typu velmi komplikuje skutecˇ nost, že tento velmi úsporný typ byl záhy s rostoucími možnostmi i nároky šlechtických majitelu˚ prˇestavován a rozširˇován, takže pu˚ vodní podoba byla mnohonásobneˇ prˇevrstvena a modifikována. Zvlášteˇ u hradu˚ prˇestaveˇ ných na zámky dnes cˇ asto na existenci pu˚ vodního jednoduchého hradu upozornˇ uje prˇedevším okrouhlý bergfrit, vycˇ nívající ze složitého zámeckého organismu (z nejstaršího období naprˇíklad Zbiroh). Další etapu ve vývoji našich hradu˚ prˇedstavuje druhá polovina 13. století. Výstavba síteˇ královských hradu˚ je za Prˇemysla Otakara II. a jeho syna Václava II. prakticky dokoncˇ ena. Dále se rozvíjí základní dispozice s obvodovou zástavbou ( hrad s obvodovou zástavbou), mezi jejímiž objekty se zacˇ íná objevovat velká cˇ tverhranná obytná veˇ ž ( donjon), která však není hlavní stavbou obytnou a není ani plnohodnotná z hlediska obrany. Nejstarší stojí v jádrˇe Zvíkova, další na hradech Oseku, Jencˇ oveˇ , Jindrˇ ichoveˇ Hradci a Týrˇoveˇ , kde byla vestaveˇ na do staršího areálu horního hradu. Soucˇ ástí neˇ kterých meˇ st zakládaných na „zeleném drnu“ se stává rovneˇ ž královský hrad. Pokud nebyl k dispozici vhodný terénní útvar, musel být hrad zaklíneˇ n prˇímo do meˇ stského organismu. Plocha meˇ sta byla rozdeˇ lena na víceméneˇ pravoúhlý systém parcel, kterému byl hrad s obvodovou zástavbou nucen se prˇizpu˚ sobit, takže získal cˇ tverhrannou podobu. Ta ale nebyla prˇíliš výhodná z hlediska obrany. Proto byla obzvlášteˇ citlivá místa v nároží zpevneˇ na veˇ žemi bez možnosti flankování. Vznikla tak dispozice, kterou oznacˇ ujeme jako strˇedoevropský kastel. Na našem území nejznámeˇ jší ukázky prˇedstavují Kadanˇ a Písek. Podobné
19
hrady staveˇ l Prˇemysl Otakar II. též v Rakousku (ve Vídni, Marcheggu, Loebenu a jinde). Pochopitelneˇ ne všechny hrady nacházející se ve meˇ stech musely prˇíslušet tomuto velkolepému typu, který prˇedstavuje prvý velký prˇínos našich zemí do pokladnice evropské hradní architektury. Ovlivnil hradní architekturu v Uhrách (Köszeg) a sehrál zrˇejmeˇ významnou roli prˇi vzniku charakteristického hradního typu rˇádu neˇ meckých rytírˇu˚ v Pobaltí. Díky stoupajícím nároku˚ m se zvyšoval i pocˇ et místností královského hradu. Spojení mezi nimi ve vyšších podlažích obstarávaly pavlacˇ e cˇ i vzácneˇ ji ( Písek, Zvíkov, Krˇivoklát, Kadanˇ ) výstavné arkádové ochozy, prˇipomínající rajské dvory klášteru˚ . Pravidelnou podobu mohl však královský hrad získat i mimo meˇ sta, a to tehdy, když byl jako staveništeˇ zvolen úzký a dlouhý ostroh. Meˇ l-li pak hrad obsahovat požadované množství prostor, musely vzniknout dlouhé budovy po stranách stísneˇ ného nádvorˇí, jak je patrno nejlépe v prˇípadeˇ Kamýku nad Vltavou. Stejným podmínkám vdeˇ cˇ í za svou podobu i jeden z našich nejkrásneˇ jších hradu˚ — Bezdeˇ z. Zde se rovneˇ ž poprvé setkáváme se snahou o oddálení prvního styku s neprˇítelem co nejdále od hradního jádra. Opevneˇ ní s prvými trˇemi branami a Cˇ ertovou veˇ ží sleduje prˇístupovou cestu daleko pod hrad. V dalším vývoji cˇ eských hradu˚ byla tato myšlenka a posléze naléhavá potrˇeba dále rozvíjena. Do kontextu francouzských kastelu˚ náležel zrˇejmeˇ hrad Nižburk (dnes Nižbor) a hrad Hradišteˇ v dnešním Táborˇe, který je rovneˇ ž prvou ukázkou nepochopení zásad aktivní obrany, nebot’ jeho veˇ že jsou prakticky vtaženy, takže ztrácejí flankovací schopnost. Až v pokrocˇ ilé druhé polovineˇ 13. století došlo k druhému prˇímému nezprostrˇedkovanému importu tohoto pokrokového typu v prˇípadeˇ hradu Konopišteˇ . Vzhledem k dobeˇ , v níž vznikl — kdy byla celá sít’ základních mocenských panovnických opor prakticky hotova — se již prˇímých následovníku˚ nedocˇ kal. V druhé polovineˇ 13. století se též cˇ asteˇ ji setkáváme s veˇ žemi s brˇitem, které se ojedineˇ le vyskytly již drˇíve (naprˇíklad zrˇejmeˇ na Cˇ eském Šternberku). Bylo-li možno hrad ohrozit strˇelbou pouze z jediného smeˇ ru, byla okrouhlá veˇ ž opatrˇena vytaženou ostrou hranou ( brˇ item), jejíž osa smeˇ rˇovala do nebezpecˇ ného prostoru. Strˇely odsud vystrˇelené pak neškodneˇ sklouzly, nebot’ dopadly pod ostrým úhlem. Takto byly zajišteˇ ny veˇ že Zvíkova, Svojanova i neˇ kterých šlechtických hradu˚ , naprˇíklad Stráže nad Nežárkou cˇ i Strakonic. S jedinecˇ ným dvojbrˇitem se setkáváme na severovýchodní nárožní flankovací veˇ ži dolního hradu na Týrˇoveˇ . Mezi královskými hrady se za vlády Prˇemysla Otakara II. setkáváme i s výjimecˇ nými objekty s prˇevažující reprezentacˇ ní funkcí, jako bylo druhé palácové jádro na Krˇ ivokláteˇ nebo rozsáhlý pravidelný hrad v Myšenci. Ve sledovaném období byla rovneˇ ž prolomena ostrá hranice mezi královskými a šlechtickými hrady, vyplývající z rozdílných možností obou skupin stavebníku˚ . Neˇ které královské hrady (naprˇíklad Orlík nad Vltavou) se blíží šlechtické bergfritové dispozici. Mezi menšími královskými hrady se setkáme i s hradem s plášt’ovou zdí ( Lanšperk) cˇ i se zvláštní kombinací ru˚ zných prvku˚ ( Svojanov). Hrady, ˇradící se po bok královské hradní architekturˇe, staveˇ la i církevní vrchnost, konkrétneˇ pražští biskupové. Nejznámeˇ jší z nich, Horšovský Týn, náleží mezi strˇedoevropské kastely. Volba tohoto reprezentativního královského hradního typu zde má nepochybneˇ prestižní charakter, odpovídající výjimecˇ nému postavení biskupa. Systém královských hradu˚ posledních Prˇemyslovcu˚ , dobudovaný za Václava II., tvorˇil víceméneˇ rovnomeˇ rnou sít’ pokrývající zemi, v níž se vyskytují dveˇ nápadné koncentrace. Prvou prˇedstavuje strˇedocˇ eská oblast starého prˇemyslovského loveckého hvozdu na rˇece Berounce s hrady Týrˇovem, Krˇivoklátem, Nižborem, Džbánem, Hlavacˇ ovem, Angerbachem u Kožlan, Jivnem, Jencˇ ovem a snad i Tetínem a Horˇovicemi. Šlo o jakési srdce
20
Foto V. Tocˇ ník. Cˇ elo hradu nad šíjovým prˇíkopem s královským palácem. Stav prˇed posledními památkovými úpravami.
cˇ eských královských držav, oblast, která stála vždy v poprˇedí zájmu cˇ eských králu˚ . Jihocˇ eská koncentrace zhruba na rˇekách Lužnici, Vltaveˇ a Otaveˇ , tvorˇená hrady Hradišteˇ m, Bechyní, Orlíkem, Zvíkovem, Hlubokou, Pískem, Myšencem, Protivínem, Újezdcem a zrˇejmeˇ Viteˇ jovicemi, má odlišný, totiž liniový charakter. Její vznik je nepochybneˇ výsledkem strˇetu s rozpínavostí a ambicemi mocného rodu Vítkovcu˚ , který teˇ žil i ze svého výjimecˇ ného postavení, vyplývajícího z faktu, že cˇ ást jejich majetku se nacházela za hranicemi království. Pevnou hrází jejich zájmu˚ m a postupu se stala práveˇ zmíneˇ ná linie hradu˚ , posílená ješteˇ ˇ eské Budeˇ jovice (v neˇ mž se snad též nacházel hrad) a klášterem Zlatá Koruna. meˇ stem C Do konce století vzniká velký pocˇ et šlechtických hradu˚ , z nichž naprostá veˇ tšina prˇísluší bergfritové dispozici. Jelikož tato vskutku jednoduchá dispozice byla veˇ tšinou se stoupajícími nároky majitelu˚ prˇestavována a doplnˇ ována, zachovala se z ní dodnes prˇevážneˇ pouze hlavní veˇ ž, pohlcená mladší zástavbou, jak je možno si povšimnout na Lemberku, Náchodeˇ , Cˇ eském Krumloveˇ a mnoha dalších hradech. Soucˇ asneˇ se vyvinul ješteˇ úsporneˇ jší typ, jehož hlavní — a prakticky jedinou — stavbou obytnou i obrannou byl obdélný palác, jehož delší osa je rovnobeˇ žná se smeˇ rem prˇístupové cesty. Takto vypadaly naprˇíklad archeologicky zkoumané hrady Rˇ ebrˇík a Tetín. Spíše z jihovýchodního a východního sousedství k nám pronikl i hrad s plášt’ovou zdí ( Pustohrad u Horˇic). Ojedineˇ le k nám, zrˇejmeˇ z Podunají, rovneˇ ž proniká cˇ tverhranná útocˇ ištná veˇ ž ( Klenová cˇ i Žerotín). Setkáváme se s ní ve dvou prˇípadech i u pozoruhodné architektury hradu Choustníka, prˇedstavitele tzv. Ganerbenburgu. Jde o dvouhrad, který má spolecˇ né opevneˇ ní a dveˇ palácová jádra, z nichž každé bylo sídlem jedné rodiny. Je všeobecneˇ známo, že strˇedoveˇ ký vývoj probíhal znacˇ neˇ nerovnomeˇ rneˇ , což lze ilustrovat opoždeˇ nou šlechtickou variantou prˇechodné dispozice, prˇedstavovanou hradem Budeˇ tice. Hrady na pískovci, zvlášteˇ hrady skalní, byly silneˇ determinovány geomorfologickou situací a vykazují cˇ etná specifická rˇešení.
21
Stoupající nároky šlechty se projevily neˇ kolika výjimecˇ nými stavebními podniky. Stavebníci z nejbližšího okolí panovníka si ve dvou prˇípadech ( Rˇ ícˇ any, Vízmburk) s použitím kvalitních stavebních hutí postavili miniatury královských staveb hradu˚ s obvodovou zástavbou. Svými celkovými rozmeˇ ry se oba hrady nevymykají ze standardu šlechtické hradní produkce, obsahují však všechny náležitosti velkého královského hradu. Díky tomu je Vízmburk zrˇejmeˇ nejstarším šlechtickým hradem vybaveným kaplí. Pouze dva rody byly schopny zcela výjimecˇ neˇ vystaveˇ t hrady ˇrádoveˇ srovnatelné s menšími královskými dispozicemi typu s obvodovou zástavbou. Prvým byli zákoniteˇ jihocˇ eští Vítkovci, jejichž Prˇíbeˇ nice mají neobvyklou osmibokou veˇ ž. Stavba tohoto hradu, zcela prˇekonávající hlavní soudobá rodová sídla, byla nepochybneˇ mocenskou demonstrací v místeˇ ostrého strˇetu s královskými zájmy, které se projevily založením sousedního hradu a meˇ sta Hradišteˇ (dnes Tábor). Druhým rodem byli posázavští páni z Dubé, k jejichž rodovému hradu Stará Dubá se prˇipojovaly hradby podhradního meˇ stecˇ ka Odranec. Vývoj cˇ eské hradní architektury 13. století doznívá v dobeˇ kolem r. 1300. Za Václava II. je založeno, zvlášteˇ v pohranicˇ ních oblastech, ješteˇ neˇ kolik královských hradu˚ , které bud’ navazují na prˇedcházející královskou hradní produkci ( Krupka), nebo již i vycházejí z modifikované bergfritové dispozice ( Hasištejn). Další vývoj však díky historickým souvislostem probíhal vcelku zákoniteˇ ve znamení prudkého rozvoje šlechtické hradní architektury. Význacˇ neˇ ho poznamenal energický nástup cˇ tverhranné obytné veˇ že — donjonu. Prˇední místo v tomto vývoji zaujímá typ s velkou obytnou veˇ ží (donjonem) jako hlavní obrannou a obytnou stavbou. Tyto hrady byly zrˇejmeˇ vzorem veˇ žovitých šlechtických tvrzí, které se ve 14. století staly vu˚ dcˇ ím typem sídel drobných feudálu˚ . Prvé ukázky hradu˚ donjonového typu prˇedstavují naprˇíklad Rabí, Cˇ ejchanov a zrˇejmeˇ i prˇestavba Košumberka. Další hrady tohoto schématu se budovaly prakticky až do 60. let 14. století. Jejich donjony patrˇí k nejveˇ tším u nás ( Rabí 13 x 18 metru˚ , Pajrek 16 x 16 metru˚ nebo Vítku˚ v Hrádek 14 x 17,5 metru˚ ).
Foto VI. Prˇ imda. Zrˇíceniny donjonu prˇed opravou a doplneˇ ním na pocˇ átku 20. století.
22
ˇ tverhranný donjon prˇedstavuje du˚ ležitou soucˇ ást i dalších hradních typu˚ , vrcholících C vznikem blokové dispozice. Pozornost si zaslouží složiteˇ jší dispozice s cˇ tverhrannou obytnou veˇ ží, stojící mezi donjonovými a blokovými, která se podle možností stavebníku˚ opeˇ t dále deˇ lí. Nejjednodušší variantou jsou hrady s veˇ ží stojící o samoteˇ a doplneˇ nou dalšími, veˇ tšinou neprˇíliš pocˇ etnými stavbami prˇi obvodové fortifikaci, jako naprˇíklad Kozí Hrádek, Bradlo, Krˇikava, nebo s veˇ ží vevázanou do obvodové fortifikace jako Rabštejnek cˇ i Strádov. U nárocˇ neˇ jších staveb donjon sru˚ stá s palácovou zástavbou okolo dvora v blok, obklopující ze trˇí stran cˇ i zcela stísneˇ né nádvorˇí. Pak hovorˇíme o dispozici blokové, kterou reprezentují naprˇíklad hrady Zlenice cˇ i Kámen u Pacova. Byly-li financˇ ní a spolecˇ enské možnosti feudála i staveništeˇ dostatecˇ neˇ velké, sevrˇený blok se uvolnˇ uje a nádvorˇí se zveˇ tšuje. Tyto výstavné hrady ( Kost, Lipnice cˇ i Okorˇ) patrˇí k našim nejznámeˇ jším a nejpu˚ sobiveˇ jším památkám. Typ vykazoval znacˇ nou variacˇ ní šírˇi a pestrost a mohl být aplikován i na zcela miniaturním staveništi, jak dokládá naprˇíklad hrad ve Vrchotových Janovicích. Miniaturizace mohla vést až k nahrazení donjonu cˇ tverhranným bergfritem, jak se stalo na Orlíku nad Humpolcem. Velmi zajímavou otázku prˇedstavuje sledování možného vyzneˇ ní zásad aktivní obrany, vlastních francouzskému kastelu, který je cˇ eskému prostrˇedí bytostneˇ cizí. Ve veˇ tším pocˇ tu byly flankovací veˇ že použity již pouze prˇi výstavbeˇ hradu Práchneˇ po roce 1315. S náznakem flankovacího systému, vzhledem k terénní konfiguraci použitého zcela nesmyslneˇ , se setkáváme i na Strˇekoveˇ . Oba hrady se však vymykají z beˇ žného šlechtického kontextu, nebot’ byly postaveny z poveˇ rˇení krále Jana Lucemburského a poté (jak je doloženo na Strˇekoveˇ ) jako královský majetek udeˇ leny za podmínek výhodných pro krále jejich stavebníku˚ m v léno. Jedna flankovací veˇ ž, veˇ tšinou v nároží cˇ i v pru˚ beˇ hu strany dispozice, se jako ohlas našemu prostrˇedí cizího francouzského kastelu vyskytuje pak u veˇ tšího pocˇ tu hradu˚ ( Borotín, Pecka, Kost). V prvých trˇech cˇ tvrtinách 14. století vzniká velké množství šlechtických hradu˚ , mnohdy velmi výstavných, nebot’ v této dobeˇ se možnosti velkých feudálních stavebníku˚ prˇiblížily královským, jak již bylo uvedeno. Ve strˇedoveˇ ku nejživotneˇ jší a nejvíce obmeˇ nyschopnou se vzhledem ke své jednoduchosti a univerzálnosti zákoniteˇ ukázala dispozice bergfritová. Ve cˇ trnáctém století je, kromeˇ stále dostacˇ ující základní varianty, dále rozvíjena a doplnˇ ována dalšími stavbami obytnými, hospodárˇskými i obrannými. Nejmarkantneˇ ji se projevuje v neˇ kterých prˇípadech prˇidání druhé veˇ že ( Pecka, Frýdštejn, Kostomlaty pod Milešovkou). Ve výjimecˇ neˇ jším prˇípadeˇ mu˚ že dojít prˇímo ke zdvojení ( Vlašim) cˇ i ke ztrojení ( Zvírˇetice) bergfritu. Jiné hrady tohoto typu se nápadneˇ protahují do délky a jejich paláce získávají podobu obytné veˇ že ( Hasištejn cˇ i Kokorˇín). Cˇ asteˇ ji se setkáváme s používáním zaoblených nároží, která se vyskytovala již v prˇedešlém století. Ke zlepšení obranyschopnosti cˇ ela hradu mu˚ že prˇispeˇ t vytažení obvodové hradby okolo bergfritu do plášteˇ , který obíhá veˇ ž ( Pirkenštejn). Neˇ které zvlášteˇ rozmeˇ rné dvouveˇ žové hrady ( Házmburk) mohou prˇedstavovat svéráznou syntézu mnoha dispozicˇ ních prvku˚ . Jinou charakteristickou a pocˇ etnou skupinu cˇ eských hradu˚ 14. století prˇedstavují hrady bezveˇ žové. Pokud hlavní tíha obrany leží na mohutné obvodové hradbeˇ , nazýváme je hrady s plášt’ovou zdí. V cˇ isté podobeˇ reprezentuje tento typ naprˇíklad Opárno cˇ i Porˇešín. Prvý z nich náleží k beˇ žneˇ jší varianteˇ s plášt’ovou hradbou vedenou v meˇ kkých, oblých krˇivkách, druhý zastupuje variantu s ostrohranným obrysem. Typ je užíván prˇedevším ve východní cˇ ásti ˇ ech, kam pronikl patrneˇ z Moravy, kde je ve cˇ trnáctém století zcela beˇ žný. Plášt’ová zed’ C
23
mu˚ že prˇedstavovat i soucˇ ást hybridních rˇešení, která užívají i prvku˚ jiných dispozic (první fáze na Házmburku s cˇ tverhrannou veˇ ží). Dále se používá hradu s palácem jako hlavní obrannou i obytnou stavbou, a to i u rozsáhlejších hradu˚ ( Nový Žeberk). Postupneˇ se však s tímto typem setkáváme u malých hradu˚ ( Pru˚ honice nebo Vlcˇ tejn). Typickým produktem doby Karla IV. je dvoupalácová dispozice, evidentneˇ vzniklá zdvojením palácu˚ v du˚ sledku skutecˇ nosti, že nárocˇ neˇ jším stavebníku˚ m již jeden palác neposkytoval dostatek vnitrˇních prostor. S dvoupalácovou dispozicí se setkáváme i u stavebních podniku˚ nejvýznamneˇ jších feudálu˚ , jako byli Rožmberkové (jde o jejich významné a dobrˇe datovatelné hrady Maidštejn a Helfenburk u Bavorova). Pocˇ átky užívání dvoupalácového hradu však leží hloubeˇ ji v prvé polovineˇ století ( Kožlí). Nalézáme ho na veˇ tším pocˇ tu hradu˚ . Jako ukázky uved’me Velhartice, Léštno (dnes Líšno) a Skálu u Prˇestic. Poslední prˇípad je mimorˇádneˇ zajímavý, nebot’ se jedná o Ganerbenburg, jehož jedno jádro je dvoupalácové a druhé má odlišnou dispozici. Významné ukázky dvoupalácového typu vznikly ješteˇ za vlády Václava IV., a to jak novostavby ( Vysoký Chlumec), tak prˇestavby ( Egerberk). Toto schéma hrálo znacˇ nou roli, byt’ již ve velmi modifikované podobeˇ , i u Václavových staveb. Jádro dvoupalácové dispozice tvorˇí dva prakticky v hmoteˇ rovnocenné paláce, spojené vysokou hradbou, které jsou hlavní stavbou i z hlediska obrany. Vyskytne-li se veˇ ž, má funkci spíše komunikacˇ ní (schodišteˇ ), cˇ i zajišt’uje vneˇ jší opevneˇ ní. Dvoupalácová dispozice byla typem vyloženeˇ módním. Odpovídal dobrˇe klidným pomeˇ ru˚ m, které umožnˇ ovaly stavebníku˚ m soustrˇedit se na obytnou složku hradu. Byla též zrˇejmeˇ prvým typem, u neˇ hož se nádvorˇí stalo plnohodnotnou soucˇ ástí celkového rˇešení, a ne pouze provozní plochou, která v hradním areálu v podstateˇ vybyla. Módnost tohoto typu názorneˇ dokládají i oba zmíneˇ né rožmberské hrady, kde úmeˇ rneˇ možnostem a významu stavebníku˚ byly k pravidelnému dvoupalácovému jádru aditivneˇ prˇiloženy další cˇ ásti dispozice s cˇ etnými jinými prvky, vcˇ etneˇ veˇ ží. Vyvážená dvoupólovost dvoupalácových dispozic byla zjevneˇ tendencí, která se projevila i u jiných hradních typu˚ a konkrétních hybridních staveb. Výraznou skupinu prˇedstavují stavby dvouveˇ žové. Nejjednodušší variantu reprezentuje patrneˇ Hamrštejn s drˇeveˇ ným palácem a se dveˇ ma veˇ žemi, obklopenými obvodovou hradbou. Vrcholem jsou pak složité objekty s veˇ tším pocˇ tem budov okolo obdélného dvora, sevrˇeného mezi dveˇ ma cˇ tverhrannými veˇ žemi. V nejnárocˇ neˇ jší dvoupalácové varianteˇ jde o stavby nejvýznamneˇ jších stavebníku˚ (rožmberský Cˇ eský Krumlov), cˇ i hrady osob z nejbližšího okolí Karlova ( Libštejn). Do tohoto kontextu náleží i koncem století založený hrad Trosky, využívající unikátního dvoupólového skalního útvaru. Ojedineˇ lým jevem zu˚ stala stavba hradu Dražic, kterou pro biskupa Jana IV. z Dražic provedli francouzští mistrˇi. Šlo vlastneˇ již o prˇestavbu staršího hradu, prˇi níž vznikl prˇedevším vysoký, nádherneˇ vybavený palác s kaplí. Sít’ královských hradu˚ byla v podstateˇ dobudována za Václava II. a Jan Lucemburský do ní zasáhl spíše ve výjimecˇ ných prˇípadech. Jeho nejdu˚ ležiteˇ jší stavbou je Preitenstein na du˚ ležité zemské stezce, prvý prˇípad hradu, jehož hlavní funkce byla cˇ isteˇ vojenská. Meˇ l tvorˇit opeˇ rný bod a mohl pojmout a ubytovat velký pocˇ et vojáku˚ . Tomu je také prˇizpu˚ sobena jeho nezvykle rozsáhlá dispozice, v níž se jednotlivé stavby prˇikládají k obvodové hradbeˇ a která neobsahuje žádné výrazné palácové jádro. Prˇipomíná tak spíše opevneˇ ný tábor. Podobné stavby známe pak až jako produkt husitských válek. Král Jan vzhledem ke svým neustálým financˇ ním teˇ žkostem spíše stavbou hradu˚ poveˇ rˇoval šlechtické stavebníky, jimž pak hrad udeˇ lil v léno. Tento postup máme dobrˇe zachycen historickými prameny v prˇípadeˇ Strˇekova u Ústí nad Labem cˇ i Kamýku u Litomeˇ rˇic, prˇedpokládat ho však mu˚ žeme i u dalších hradu˚ .
24
Foto VII. Hrady Žebrák a Tocˇ ník koncem 19. století.
Význacˇ ného doplneˇ ní a obohacení se docˇ kala sít’ královských hradu˚ za Karla IV., který ˇ ech cíleveˇ domým vykupováním nejdu˚ ležiteˇ jších objektu˚ , které jeho otec po svém návratu do C zastavil cˇ eské šlechteˇ , obnovil sít’ základních mocenských panovnických opor. Snažil se ji i kodifikovat svým pokusem o psaný zákoník známý pod názvem Majestas Carolina, avšak pro odpor šlechty neúspeˇ šneˇ . Tento slavný panovník byl již nejednou charakterizován jako velký sbeˇ ratel. Této charakteristice odpovídá i fakt, že prakticky každý z jeho hradu˚ prˇísluší jinému typu. Kromeˇ prˇestaveb Pražského hradu, Vyšehradu, Laufu u Norimberka a severoneˇ meckého Tangermünde nesly témeˇ rˇ všechny jméno svého zakladatele: Karlštejn, Karlsberg ( Kašperk), Karlskrone ( Radyneˇ ), Karlshaus ( Hrádek u Purkarce), Karlovy Vary, moravský Karlsburk (Tepenec) cˇ i Karlsfried a Karlswald (oba poslední se dnes nacházejí na území SRN, stejneˇ jako Karlem prˇestaveˇ ný hrad Ojvín). Pravdeˇ podobneˇ jedinou cˇ eskou stavbou, která Karlovo jméno nenese, je Dobrˇíš, zde však mohlo jít o prˇestavbu. Nejznámeˇ jší z teˇ chto hradu˚ , a patrneˇ nejznámeˇ jší cˇ eský hrad vu˚ bec, je Karlštejn, který i mezi ostatními Karlovými hrady zaujímal od zacˇ átku zvláštní místo. Jeho dispozice, formovaná složiteˇ jším vývojem beˇ hem stavby, nakonec se dveˇ ma donjony obsahujícími kaple a mohutným sálovým palácem, vycházela zrˇejmeˇ ve znacˇ né mírˇe z králových osobních potrˇeb i potrˇeb uložení korunovacˇ ních klenotu˚ cˇ eských i ˇríšských, stejneˇ jako z cíleveˇ domého a programového navazování na prˇemyslovskou tradici. Proto také k tomuto hradu nenalézáme prakticky bezprostrˇední analogii a jeho du˚ sledneˇ cˇ lánkovaný, v podstateˇ již anachronický organismus s hmotami stoupajícími k velké veˇ ži s kaplí sv. Krˇíže, patrˇící k nejlépe zachovaným i nejpu˚ sobiveˇ jším gotickým interiéru˚ m Evropy, zu˚ stává zcela osamocen. Neznamená to však, že by jeho podoba nebyla odvoditelná z prˇedcházejícího vývoje cˇ eské hradní architektury. Hrádek u Purkarce navazoval na prˇemyslovské dispozice s obvodovou zástavbou, a to zrˇejmeˇ zámeˇ rneˇ , nebot’ Karel IV. se prˇi všech možných prˇíležitostech hlásil k odkazu svých prˇemyslovských prˇedku˚ .
25
Jediné dva Karlovy hrady, které se navzájem podobaly, jsou Kašperk a Radyneˇ . Jejich dlouhý obdélný palác byl vložen mezi dveˇ veˇ že, v prˇípadeˇ Kašperka cˇ tverhranné, u Radyneˇ mezi jednu cˇ tverhrannou a jednu polookrouhlou. Tento typ prˇedstavoval cˇ isté vyvrcholení tendence ke sru˚ stání obytné veˇ že s palácem do jednoho bloku. Ten se zde osvobodil od kontaktu s obvodovým opevneˇ ním a s veˇ žemi srostlý rozmeˇ rný palác stojí zcela volneˇ v ohrazené ploše. Typ nalezl své následovatele jak mezi hrady šlechtickými ( Becˇ ov nad Teplou), tak v sousedním Neˇ mecku a Uhrách. Hrad Dobrˇíš byl nepochybneˇ hradem menšího významu a jeho hlavním objektem se stal mohutný palác. Do stejné kvalitativní kategorie zrˇejmeˇ náležely i Karlovy Vary s mohutným donjonem. Karel IV. rovneˇ ž prˇestaveˇ l Pražský hrad, který však strˇedoveˇ kým hradem v pravém slova smyslu nikdy nebyl. Typologicky prˇísluší k hradišti, které bylo postupem cˇ asu pouze moderneˇ opevnˇ ováno. Stejneˇ je možno klasifikovat i velkorysou prˇestavbu Vyšehradu. Ten se tak vlastneˇ typologicky stal posledním hradišteˇ m, které se u nás staveˇ lo. Veˇ domosti o hradech pražského biskupství, pozdeˇ ji arcibiskupství, zu˚ stávají i pro dobu vlády Jana Lucemburského a Karla IV. velmi zlomkovité. Není pochyb o tom, že cˇ etné objekty této církevní vrchnosti, které meˇ ly spíše charakter dvorcu˚ , se stávají skutecˇ nými hrady, eventuálneˇ tvrzemi, až v tomto období. Oba hrady, o nichž jsme informováni o neˇ co lépe, totiž Trhový Šteˇ pánov a Krˇ ivsoudov, meˇ ly pravidelný obrys. Hodnotíme-li hrady prvých trˇí cˇ tvrtin 14. století jako celek, je na první pohled nápadná naprostá pasivita jejich obrany a ve velkém pocˇ tu prˇípadu˚ z hlediska obrany velmi nevýhodná volba staveništeˇ . Byly proto snadno ohrozitelné z okolních blízkých vyšších kopcu˚ . S tímto faktem se setkáváme dokonce i u hradu tak du˚ ležitého, jako je Karlštejn. Svu˚ j vliv zde jisteˇ sehrál prˇedevším fakt, že vláda Karla IV. byla obdobím relativneˇ velmi klidným. I když prˇetrvávalo poveˇ domí o nutnosti obranyschopnosti hradu˚ , ta nebyla v praxi proveˇ rˇována. Veˇ tšina výdobytku˚ aktivní obrany 13. století mohla být zapomenuta a k jejímu znovuobjevení vedl pak až rozvoj palných zbraní po husitských válkách. Za teˇ chto okolností se pozornost stavebníku˚ zákoniteˇ uprˇela prˇedevším k rozvíjení obytné složky hradu a jeho komfortu, jak názorneˇ ilustruje naznacˇ ený vývoj. V následujícím období, spjatém s vládou Václava IV., se u staveb dvorské huti setkáváme s ješteˇ veˇ tším du˚ razem na obytnou funkci a se zvyšováním komfortu bydlení na úkor obranyschopnosti. Velká pozornost je veˇ nována uzavrˇenému prostoru nádvorˇí a vybavení jednotlivých místností. Královské stavby se dokonce zdají být v neˇ kterých aspektech poprˇením celého dosavadního vývoje. Naprˇíklad na Tocˇ níku se palác, situovaný vždy na nejméneˇ ohrozitelném místeˇ , dostává do polohy nejexponovaneˇ jší — nad šíjový prˇíkop. Jinak jádro hradu navazuje na dvoupalácové dispozice, cˇ tverhranná veˇ ž se dostává do vyloženeˇ podružného postavení (pokud vu˚ bec již vznikla v této dobeˇ ). Ve strˇední cˇ ásti trojdílného hradu stála velká sálová stavba. Nejmladší z Václavových staveb — Nový hrad (zakladatel jej mínil nazvat Wenzelstein) u Kunratic — byla témeˇ rˇ zcela znicˇ ena. Jednotlivá krˇídla zde rovneˇ ž uzavírala prostor nádvorˇí. Stavbou, kterou dospeˇ l hrad doby Václavovy ke kulminacˇ nímu bodu snah o intimitu prostor a pohodlné bydlení za soucˇ asného omezení obranné složky hradu až na hranici únosného minima, je Krakovec, který pro králova milce Jíru z Roztok staveˇ la dvorská hut’. Klidný prostor témeˇ rˇ obdélného nádvorˇí byl zcela uzavrˇen steˇ nami trˇí palácových krˇídel a plochou zadní stranou cˇ elní protáhlé polookrouhlé veˇ že. Ve dvou úrovních ho obíhaly pavlacˇ e. Pravidelnost prostoru lehce rušila jen mírneˇ nakoso postavená vstupní brána. Veˇ ž na výšku neprˇesahovala palácová krˇídla. Vývoj tak dospeˇ l až na práh kvalitativní zmeˇ ny hradu v zámek.
26
Foto VIII. Bezdeˇ z. Celkový pohled.
Významné byly i obeˇ Václavovy rezidence v pražských meˇ stech — Králu˚ v dvu˚ r na Starém Meˇ steˇ a Hrádek na Zderaze. Václav ovšem prˇestavoval i hrady starší, kromeˇ Pražského hradu zejména Žebrák, Krˇivoklát a Loket a Vlašský dvu˚ r v Kutné Horˇe. V podobeˇ králových hradu˚ hrál du˚ ležitou roli charakteristický veˇ žovitý palác, prˇedstavující hlavní obytnou stavbu dispozice ( Králu˚ v dvu˚ r, Vlašský dvu˚ r, Tocˇ ník, Loket, Nový hrad u Kunratic). Neˇ která rˇešení jsou i variacemi na dvoupalácovou dispozici (obohacenou naprˇíklad o obytné veˇ že), v níž však jeden z palácu˚ získává dominantneˇ jší roli ( Tocˇ ník, Hrádek na Zderaze). Na králových stavbách se vytvorˇil charakteristický sloh dvorské huti, libující si v hravé nepravidelnosti, užití bosovaných kvádru˚ a dalších charakteristických detailech. Ostatní stavebníci se snažili držet s králem krok a jejich hrady se blíží královským, mnohdy ješteˇ za využití typu˚ doby karlovské. Z nich je nutno uvést Jenštejn, soukromé sídlo arcibiskupa Jana z Jenštejna, cˇ i šlechtické hrady Vysoký Chlumec, Egerberk (Lestkov), Roupov, Kynžvart, a hlavneˇ Hrádek v Kutné Horˇ e, prestižní stavbu budovanou nejspíše podle vzoru Václavova pražského Hrádku na Zderaze. I na veˇ tšineˇ teˇ chto staveb se setkáváme s charakteristickými prvky užívanými dvorskou hutí, jakými jsou naprˇíklad ˇ asté jsou bosované kvádry cˇ i klenební obrazce neprˇizpu˚ sobující se pu˚ dorysu místností. C v dobeˇ václavské rovneˇ ž arkýrˇové kaple ( Krakovec, Vlašský dvu˚ r v Kutné Horˇe, Egerberk), vyskytnou se však i kaple s presbytárˇem v síle zdi ( Jenštejn). Z bohaté stavební aktivity pražského arcibiskupství této doby známe prˇedevším prˇestavbu Kyšperka a velkolepé rozšírˇení a prˇestavbu Helfenburku u Úšteˇ ka. Celý plynulý vývoj cˇ eské hradní architektury doby Karla IV. a Václava IV. byl násilneˇ prˇerván výbuchem husitských válek, které nesmlouvaveˇ ukoncˇ ily snahy o vznik co nejnádherneˇ jších a nejpohodlneˇ jších rezidencí. Témeˇ rˇ všem starším hradu˚ m prˇipravily drastickou zkoušku a zákoniteˇ nasmeˇ rovaly zájem jejich majitelu˚ zcela odlišným smeˇ rem. Husité prˇedevším opevnili své hlavní centrum — meˇ sto Tábor. Toto opevneˇ ní prˇedstavuje doslova zlom ve vývoji fortifikacˇ ní architektury, a proto mu na tomto místeˇ musíme veˇ novat neˇ kolik slov, prˇestože jde o opevneˇ ní meˇ stské (byt’ do neˇ ho byl zavázán starší hrad Hradišteˇ ).
27
Husité obsadili výhodné místo, kde již za Prˇemysla Otakara II. existovalo královské meˇ sto s hradem. V dobeˇ jejich prˇíchodu však na konci ostrožny obtékané Lužnicí a Tismenickým potokem existoval již jen hrad. Ten blokoval zadní krcˇ ek, po neˇ mž se vstupovalo na rozsáhlou, zhruba cˇ tverhrannou plochu ostrožny, spojenou s plání prˇed ní druhým úzkým krcˇ kem. Nové hradby se napojily na hrad (obr. 2) a ve dvojité linii ohradily plochu meˇ sta. Hlavní hradební zed’ ukoncˇ enou cimburˇím zpevnˇ ovaly na cˇ elní straneˇ a v úseku nad potokem polookrouhlé, dovnitrˇ otevrˇené veˇ že, kryté vysokými strˇechami, které na cˇ elní straneˇ mají pravidelný rozestup. Tato linie v podstateˇ nevybocˇ ovala z dosavadního opevnˇ ovacího zpu˚ sobu. Du˚ ležitou, ne-li již rozhodující roli v obraneˇ však hrála nižší parkánová hradba, ukoncˇ ená krytým hrázdeˇ ným strˇelecObr. 2: Tábor. Celková pu˚ dorysná situace meˇ sta s hukým ochozem. Vystupovaly z ní velsitským opevneˇ ním, do neˇ hož je zavázán starší hrad ké, polygonální deˇ lostrˇelecké bašty, Hradišteˇ . které sloužily jako palebná postavení teˇ žšího deˇ lostrˇelectva. Vzdálenost mezi nimi odpovídala úcˇ innému dostrˇelu veˇ tších ráží, cˇ inila tedy zhruba 250 metru˚ . Z teˇ chto uzlových bašt, které znicˇ ující palebnou silou zajišt’ovaly kurtiny mezi nimi, se doposud, byt’ v prˇestaveˇ né podobeˇ , dochovaly dveˇ (Soukenická a Žižkova). Systém aktivní deˇ lostrˇelecké obrany doplnˇ ovaly ješteˇ další menší polookrouhlé cˇ i protáhle polookrouhlé parkánové bašty. K vedení bocˇ ní a krˇížové palby, prˇedevším z rucˇ ních palných zbraní, sloužily i trojúhelné baštovité výstupky, které vycˇ nívaly z linie parkánové hradby. Vstup do meˇ sta umožnˇ ovaly dveˇ veˇ žovité vedlejší brány — fortny — a dva promyšlené komplexy hlavních bran. Na zadním krcˇ ku vstup do meˇ sta sledoval bocˇ ní frontu hradu. Na opevneˇ ní jeho cˇ ela navázala doposud dochovaná Bechynˇ ská brána, která svou masivní podobu se steˇ žejkovým padacím mostem dostala až prˇi prˇestavbeˇ okolo roku 1430. Zadní Klokotská brána byla prostá cˇ tverhranná pru˚ jezdní veˇ ž, uzavíratelná hrˇebenem. Protilehlá šíje prˇedstavovala hlavní vstup do meˇ stského areálu a v prˇípadeˇ obležení i nejohroženeˇ jší místo. Z tohoto du˚ vodu zde kromeˇ veˇ tší hustoty všech opevnˇ ovacích prvku˚ vznikl i nebývale mohutný komplex Pražské brány. Prˇíchozí postupneˇ musel projít trˇemi branami. Zadní veˇ žovitá brána byla soucˇ ástí hlavního hradebního okruhu. Strˇední vystupovala prˇed parkánovou zed’ do prˇíkopu, který zde byl znacˇ neˇ rozšírˇen. S mohutným prˇedsunutým ˇ elní hradba barbakánu dosahovala polygonálním barbakánem ji spojoval kamenný mu˚ stek. C síly 7,5 metru˚ . Brána v ní byla situována tak, aby se prˇístupová cesta musela prˇed vstupem i po vstupu do barbakánu zalomit, takže strˇední a zadní bránu nebylo možno ohrozit prˇímou
28
ˇ elní zed’ barbakánu sloužila jako strˇelbou. Široký prˇíkop v okolí barbakánu byl vyzdeˇ n. C palebné postavení deˇ l všech ráží — od nejveˇ tších v kobkách v prˇízemí až po rucˇ ní palné zbraneˇ a malé ráže v hrázdeˇ ném ochozu. Celý tento komplex se pod názvem Nová brána poprvé prˇipomíná k roku 1433. Tou dobou byl prˇestaveˇ n již i protilehlý vstup s Bechynˇ skou branou a s ním související hrad, jehož upravená nárožní veˇ ž je nejstarší bateriovou veˇ ží u nás. Opevneˇ ní Tábora je prvou reakcí na rozvoj a masové použití palných zbraní. Bylo tak prˇevratné, že neˇ které jeho prvky byly v bližším i vzdáleneˇ jším sousedství napodobovány a jejich pu˚ vod se obrazil i v názvu — velkým, polygonálním deˇ lostrˇeleckým baštám se ješteˇ dlouho rˇíkalo i v neˇ mecky mluvících zemích Tábor. Je znacˇ neˇ pravdeˇ podobné, že jsou prˇedchu˚ dcem mladších bastionu˚ a prˇedstavují tak vlastneˇ základní kámen novoveˇ kých fortifikací. Rovneˇ ž barbakán a bateriová veˇ ž jsou prvými známými stavbami svého druhu. Je pochopitelné, že nejveˇ tší pozornosti se dostalo opevneˇ ní Tábora, protože byl hlavním centrem husitství. V pru˚ beˇ hu husitských válek nebylo zbudováno mnoho hradu˚ . Ty, které vznikly, meˇ ly v du˚ sledku soudobých pomeˇ ru˚ jiná hlavní poslání než poskytovat komfortní bydlení. Stavby provedené husity, respektive husitskými hejtmany, mu˚ žeme v zásadeˇ rozdeˇ lit do dvou skupin. Prvá zahrnuje objekty, které meˇ ly sloužit též jako opeˇ rné body, eventuálneˇ jako zimovišteˇ cˇ ástí husitských vojsk. Jako prˇíklad uved’me hrady Kalich Jana Žižky z Trocnova, Valecˇ ov Bernarda a Bartoše z Valecˇ ova cˇ i Kuneˇ tickou horu Diviše Borˇka z Miletína. Ta kromeˇ vlastního malého jádra meˇ la velké prostranství opevneˇ né mohutnou hradbou, které mohlo sloužit jako stálý opevneˇ ný tábor. Podobnou funkci plnila i zvláštní rozsáhlá cˇ ást Valecˇ ova s množstvím sveˇ tnicˇ ek vysekaných do pískovcové skály. Druhou skupinu tvorˇí sídla zbohatlých husitských hejtmanu˚ , o nichž je možno rˇíci, že se blíží malým hrádku˚ m cˇ i velkým tvrzím prˇedcházejícího období. Naprˇíklad Oltárˇík Jakoubka z Vrˇesovic byl kromeˇ drobné vstupní veˇ žicˇ ky tvorˇen pouze obytnou veˇ ží. Sion Jana Rohácˇ e z Dubé nemeˇ l, jak ukázal archeologický výzkum, veˇ ž ani vlastní vodní zdroj a nebyl pu˚ vodneˇ zamýšlen jako hrad schopný dlouhodobeˇ jší obrany. Proto byl až v dobeˇ hrozícího nebezpecˇ í narychlo zpevnˇ ován a opatrˇen sypanou zemní baštou. Výjimecˇ neˇ mohla takováto hejtmanská sídla vzniknout i ve meˇ steˇ ( Kolín Bedrˇicha ze Strážnice). Opevneˇ ní hradu˚ husitských stavebníku˚ bylo v podstateˇ ješteˇ dosti konzervativní a nevybocˇ ovalo veˇ tšinou prˇíliš z podoby sídel nižší šlechty prˇedcházejícího období. Bezprostrˇední reakcí na znicˇ ující úcˇ inky obléhacího deˇ lostrˇelectva byla volba staveništ’ v polohách na vysokých osameˇ lých vrcholech. Takto položený hrad nebylo možno ohrozit deˇ lostrˇelbou ze sousedních výšin, ovšem extrémní poloha prˇinášela obrovské problémy se zajišteˇ ním beˇ žného provozu hradu, prˇedevším se zásobováním vodou. Proto po uklidneˇ ní pomeˇ ru˚ veˇ tšina teˇ chto novostaveb zanikla. Prˇes výše uvedenou charakteristiku se v opevneˇ ní neˇ kterých husitských hradu˚ setkáváme s velmi pokrocˇ ilými prvky zásadního významu. Netvorˇí zde však ješteˇ ucelený systém. Jde zejména o zemní deˇ lostrˇeleckou vysunutou baštu na Kalichu, s hradem spojenou opevneˇ ným koridorem, a zemní sypanou obezdeˇ nou baštu na Sioneˇ , stejneˇ jako o velkou zemní baštu tamtéž, v níž se zmeˇ nilo prˇedhradí hradu. I tyto prvky náleží k základu˚ m novoveˇ kého evropského pevnostního stavitelství. S prvými pokusy o systém aktivní deˇ lostrˇelecké obrany se v dobeˇ husitských válek setkáváme na panství jihocˇ eských Rožmberku˚ . I zde ( Zvíkov, Choustník) se již hlavní tíže obrany prˇenesla na nové, na pocˇ átku 30. let vystaveˇ né parkány. Zajistily je cˇ tverhranné deˇ lostrˇelecké bašty navazující na prˇedcházející vývoj a na Choustníku se setkáváme i s nejstarší baštou prˇedsunutou, byt’ ješteˇ do nevelké vzdálenosti od vlastního opevneˇ ní. Husitské války tvrdeˇ proveˇ rˇily slabiny dosavadní hradní architektury a nemilosrdneˇ
29
ukázaly zpoždeˇ ní, které meˇ l vývoj opevneˇ ní cˇ eských hradu˚ 14. století vu˚ cˇ i bourˇlivému rozvoji soudobého vojenství. Mohutný rozvoj palných zbraní byl smrtelným nebezpecˇ ím pro veˇ tšinu starších hradu˚ . Horecˇ né hledání úcˇ inné obrany proti nim se pak stalo hnacím motorem celého dalšího vývoje cˇ eské hradní architektury. Reakce doslova šokovaných majitelu˚ hradu˚ se mohla v zásadeˇ ubírat dveˇ ma smeˇ ry. Prvým z nich byla pasivní obrana. Do jejího okruhu náleží i volba extrémneˇ položených dominantních staveništ’ neohrozitelných prˇímou strˇelbou, s níž jsme se setkali již za husitských válek. Rozvoj tohoto smeˇ ru dále vedl k zvyšování mohutnosti a odolnosti opevneˇ ní, které postupneˇ získává lineární charakter. Dochází též ke stavbeˇ mechanických prˇekážek, prˇedevším štítové zdi cˇ i valu, které za svojí hmotou skrývají prˇed prˇímou strˇelbou vlastní jádro hradu. Druhý smeˇ r pocˇ ítal s aktivní deˇ lostrˇeleckou obranou. Deˇ la sice prˇedstavovala pro hrad smrtelné nebezpecˇ í, ale zárovenˇ , byla-li vhodneˇ umísteˇ na v hradním opevneˇ ní, mohla výrazneˇ zlepšit obranné možnosti jednotlivých staveb. Proto hrady prˇi prˇestavbách po husitských válkách, a hlavneˇ ve druhé polovineˇ 15. století, dostávají ve veˇ tšineˇ prˇípadu˚ nové vneˇ jší opevneˇ ní s baštami pro vedení aktivní deˇ lostrˇelecké obrany jak flankováním kurtin, tak krˇížovým postrˇelováním prˇedpolí. Tápaveˇ (naprˇíklad prvá fáze vneˇ jšího opevneˇ ní Hasištejna, jejíž mírneˇ vystupující bašty byly sotva prakticky úcˇ inneˇ využitelné) se hledá nejlepší typ a tvar bašt a jejich vzájemné rozmísteˇ ní. Postupneˇ je shledána jako nejvýhodneˇ jší bašta polookrouhlá a okolo poloviny 15. století vznikají prvé uceleneˇ jší obranné systémy ( Ronov cˇ i Kumburk). Kombinací prvku˚ aktivní i tradicˇ ní pasivní obrany (cˇ tverhranná veˇ ž ve štítové funkci) prˇed polovinou 15. století vznikla jedna z nejkuriózneˇ jších cˇ eských hradních staveb — prˇední cˇ ást hradu Velhartice, prˇinášející jako soucˇ ást dispozice opevneˇ ný most. Pocˇ átky užívání pasivních obranných prvku˚ , zvlášteˇ štítové zdi obecneˇ , nejsou prˇíliš jasné. Nelze vyloucˇ it, že neˇ které ukázky ( Výrov) by mohly být již prˇedhusitské, jiné ( Ralsko) nejsme schopni za soucˇ asného stavu veˇ domostí datovat. Prˇesneˇ ji datovatelné ukázky ( Krupka, Tolštejn) pocházejí až z druhé poloviny století. Štítovou zed’ mohl nahradit i mohutný zemní val, jako se stalo na hradeˇ Pravda. Zde byla tato pasivní ochrana ješteˇ umocneˇ na dveˇ ma aktivními prvky — lunicovitými deˇ lostrˇeleckými zemními palebnými postaveními prˇed valem v cˇ ele prˇedhradí, umožnˇ ujícími dokonalé krˇížové postrˇelování prˇedpolí. Vrcholným projevem opevneˇ ní s takovým masivním štítovým valem je hrad Klenová, kde val dostal zdeˇ né cˇ elo zpevneˇ né ješteˇ baštami. Tento systém z doby okolo poloviny 15. století prˇedbeˇ hl svou dobu a našel následovníky v podstateˇ až za dveˇ generace. Strˇedoveˇ ký vývoj probíhal vždy velmi nerovnomeˇ rneˇ , a tak vedle velmi pokrocˇ ilých staveb (jeden z vrcholu˚ fortifikací doby podeˇ bradské prˇedstavuje opevneˇ ní Bechyneˇ se zcela nedoceneˇ ným systémem polygonálních bašt v cˇ ele meˇ sta prˇed hradem) mohly vzniknout i objekty, jejichž stavitelé nemeˇ li zjevneˇ se soudobým deˇ ním prakticky žádný kontakt. Názorneˇ to dokládá naprˇíklad Nový hrad u Jimlína z let 1464–75. Témeˇ rˇ veškerá stavební aktivita na cˇ eských hradech po husitských válkách a v dobeˇ podeˇ bradské se týkala opevneˇ ní a obytné cˇ ásti hradu˚ byly upravovány pouze v prˇípadeˇ naléhavé praktické potrˇeby. Jirˇí Podeˇ bradský sám byl stavebníkem pouze v prˇípadeˇ hradu Litice nad Orlicí. Stavbu zde provádeˇ la hut’ nevalné úrovneˇ , což platí jak pro obytné cˇ ásti, tak pro opevneˇ ní. Další zateˇ žkávací zkoušku, která si svou nicˇ ivostí a urputností nikterak nezadala s husitskými válkami, prˇedstavovaly pro cˇ eské hrady války Jirˇího Podeˇ bradského s opozicí. Beˇ hem nich došlo opeˇ t k významnému rozvoji obléhací artilerie, vcˇ etneˇ zveˇ tšení dostrˇelu deˇ l. Veˇ tšina starších hradu˚ byla v dobeˇ svého vzniku mimo dostrˇel tehdejších obléhacích
30
Foto IX. Krˇivoklát. Celkový pohled.
prostrˇedku˚ . Nová výkonná deˇ la je ovšem smrtelneˇ ohrozila. Pokud si meˇ l hrad udržet svu˚ j význam, musel se s tímto problémem vyporˇádat. To se veˇ tšinou stalo formou výstavby samostatné prˇedsunuté bašty, která nebezpecˇ nou výšinu zablokovala. Meˇ l-li nebezpecˇ ný prostor tvar hrˇebenu cˇ i úzké ostrožny, obracela se bašta k jeho ose mohutným brˇitem (jako naše nejlépe zachovaná bašta nad Cˇ eským Šternberkem cˇ i bašta nad Libštejnem); byl-li nebezpecˇ ný prostor tvorˇen planinou, obracela se k neˇ mu bašta obloukoviteˇ vypnutým cˇ elem, aby bylo umožneˇ no jeho veˇ jírˇovité postrˇelování (naprˇíklad bašty nad Okorˇí, Vimperkem nebo Krašovem). V nových opevneˇ ních se již definitivneˇ prosadila polookrouhlá bašta. Z kvalitních ukázek fortifikací ze 70. a 80. let prˇipomenˇ me Svojanov, Nové Hrady nebo Helfenburk u Bavorova. Jeden z vrcholu˚ flankovacích systému˚ pocˇ átku˚ vladislavské doby prˇedstavuje dovnitrˇ prohnuté cˇ elo opevneˇ ní se trˇemi baštami na hradeˇ Ohebu. Zvláštní pozornost si zaslouží i obranný systém hradu Krupky s masivní štítovou zdí a dalšími prvky aktivní deˇ lostrˇelecké obrany. Progresivní prvky aktivní obrany prˇedstavovaly i bateriové veˇ že. U neˇ kterých hradu˚ mohou sloužit jako hlavní obranné cˇ lánky. Platí to v prˇípadeˇ Doubravské Hory, o které se ješteˇ zmíníme, a prˇedevším o Hartenštejnu, k jehož promyšlenému obrannému systému náleží i spirálovité vedení prˇístupové komunikace okolo hradu. Vyvrcholení vývoje pozdneˇ gotických hradu˚ prˇináší doba pokrocˇ ilé vlády Vladislava Jagellonského. Prˇedstavují je stavby Benedikta Rejta (Rieda) a okruhu jeho huteˇ , stavby ovlivneˇ né sousední oblastí saskou a konecˇ neˇ stavby pernštejnské, jimiž vývoj strˇedoveˇ kého hradu koncˇ í. Benedikt Rejt (Ried) nejprve po Hansi Spiessovi (Špissovi) vedl prˇestavbu Pražského hradu. Prˇebudoval zde Starý královský palác, kde vznikl známý Vladislavský sál, a hlavneˇ opatrˇil hrad novým opevneˇ ním. Nejohroženeˇ jší severní stranu zajišt’ovaly trˇi mohutné
31
bateriové veˇ že — Daliborka, Bílá veˇ ž a o neˇ co mladší Prašná veˇ ž (Mihulka). Všechny tyto veˇ že prˇevyšovaly hradbu, kterou meˇ ly bránit. Na jižní straneˇ Rejt pracoval s baštami, na východeˇ pak s barbakánem. Na dalších dvou Rejtových stavbách — Švihoveˇ a Rabí — se již setkáváme s pravidelneˇ rozloženými baštami stejné výšky jako kurtiny mezi nimi. Bašty i hradby nesly hrázdeˇ né strˇelecké ochozy. Rejtovi cˇ i spíše jeho okruhu prˇísluší rovneˇ ž nové opevneˇ ní Rýzmberka a snad i Brˇeznice. Mistr Benedikt staveˇ l i na Blatné, kde je však jeho dílem pouze prˇestavba paláce. V prˇípadeˇ Švihova a Rabí (kde vystaveˇ l i nejstarší torion u nás) meˇ l Rejt prˇi výstavbeˇ nové fortifikace tu výhodu, že bylo dostatek místa pro stavbu nového hradebního okruhu i racionální rozmísteˇ ní bašt. V prˇípadeˇ Krˇivoklátu, který byl vlastneˇ jediným, avšak o to velkolepeˇ jším stavebním podnikem krále, tomu tak nebylo. Prˇesto se však neznámému mistrovi podarˇilo i zde vybudovat dokonalý systém aktivní deˇ lostrˇelecké obrany. V pestrém rejstrˇíku jeho prvku˚ se zde poprvé setkáváme s bollwerkem. Jedna ze zdejších bašt, nesprávneˇ , lecˇ vžiteˇ zvaná Zlatá, patrˇí k nejpokrocˇ ilejším u nás a prˇedznamenává již vývoj renesancˇ ních opevneˇ ní. Obrací se totiž ke kurtinám rovnými boky, zatímco zbytek zu˚ stává okrouhlý, takže je zajišteˇ no optimální postrˇelování jak kurtin, tak prˇedpolí. Mezi hrady vykazujícími vlivy saské architektury okruhu Arnolda Vestfálského vyniká Doubravská Hora u Teplic. Mnohoúhelná dispozice byla opevneˇ na sedmi okrouhlými, nejspíše cˇ tyrˇpatrovými bateriovými veˇ žemi, opatrˇenými klícˇ ovými strˇílnami. Stavby hradu prˇiléhaly k obvodové hradbeˇ . Ve srovnání s rejtovskými fortifikacemi je zdejší obranný systém konzervativneˇ jší. Opevneˇ ní obecneˇ neleželo v poprˇedí zájmu saských mistru˚ , a tak se jejich vliv zákoniteˇ projevuje prˇedevším na stavbách a prˇestavbách palácu˚ , které byly vzhledem k tomu, že se obytná a reprezentativní složka hradu˚ konecˇ neˇ mohla navrátit do poprˇedí zájmu˚ hradních pánu˚ , velmi pocˇ etné. Saský vliv (prˇedevším užívání sklípkových kleneb, charakteristické lineární profilace architektonických cˇ lánku˚ , záclonových oblouku˚ a podobneˇ ) lze sledovat prˇedevším na palácích mnoha hradu˚ , z nichž uved’me alesponˇ Chomutov, Bor u Tachova, Karlštejn, Budyni nad Ohrˇí, Strˇekov, Bílinu, Konopišteˇ , Hrubý Rohozec, Dobronice cˇ i Becˇ ov nad Teplou. Zvláštní problematiku prˇedstavují jihocˇ eské hrady pozdní gotiky, prˇedevším stavby Rožmberku˚ . Zde nebyl vývoj husitskými válkami prˇerušen jako na ostatním cˇ eském území a kontinuálneˇ se zde vyvíjela i obytná složka hradu. Z hlediska vývoje opevneˇ ní zde nevznikaly prvorˇadé objekty. Specifickou syntézu rezidencˇ ních a pasivních obranných prvku˚ patrneˇ podunajského pu˚ vodu prˇedstavuje rozšírˇení Horního hradu v Cˇ eském Krumloveˇ . Ten spolu s nákladneˇ a velkoryse prˇestaveˇ ným hradem v Jindrˇichoveˇ Hradci náležel mezi nejnárocˇ neˇ jší a nejreprezentativneˇ jší šlechtické rezidence své doby. Poslední, mimorˇádneˇ významnou, do jisté míry samostatnou skupinu našich hradu˚ tvorˇí stavby podnikané pány z Pernštejna na Potštejneˇ , Chlumci nad Cidlinou, Kuneˇ tické horˇe a Pardubicích. Opevneˇ ní Potštejna bylo ješteˇ dosti konzervativní, s malými cˇ tverhrannými baštami. Pernštejnským doplnˇ kem zde však byl charakteristický opevneˇ ný koridor, vybíhající daleko prˇed hrad. S touto pernštejnskou novinkou se strˇetáváme i na Kuneˇ tické horˇe, kde však hlavní tíha deˇ lostrˇelecké obrany ležela na trˇech sypaných zemních rondelech. Ty obíhala prˇi pateˇ hradba se strˇílnami pro strˇelce z rucˇ nic a na horní ploše hradba prolomená deˇ lostrˇelecˇ tyrˇi analogické rondely, ovšem kými strˇílnami, ukoncˇ ená krytou strˇeleckou chodbicˇ kou. C v dokonalejším systému, opevnˇ ovaly i Pardubice. Na horní ploše rondelu˚ byla deˇ lostrˇelecká postavení, která již zrˇejmeˇ nebyla kryta kamennou zdí. Patu bašt obíhá hradba s klícˇ ovými
32
strˇílnami pro lehké palné zbraneˇ . Vlastní hrad stál v opevneˇ né ploše již bez kontaktu s mohutným zemním ohrazením. Toto pravidelné obdélné opevneˇ ní s nárožními rondely spolu s analogickou fortifikací v Chlumci nad Cidlinou a se starší fortifikací moravského Tovacˇ ova patrˇilo ve své dobeˇ k nejprogresivneˇ jším ve strˇední Evropeˇ a uzavírá se jimi na pocˇ átku 16. století celý dlouhý vývoj cˇ eského strˇedoveˇ kého hradu. Nemeˇ nila na tom nic ani skutecˇ nost, že se na dvou trcˇ kovských hradech ( Lipnice, Orlík u Humpolce) nejspíše setkáváme s prvými ohlasy staroitalské bastionové školy. V dalším ˇ echách relativneˇ klidné pomeˇ ry. Horecˇ ná opevnˇ ovací aktivita pru˚ beˇ hu 16. století zavládly v C se díky tureckému nebezpecˇ í prˇesunula na jihovýchod a další opevnˇ ování cˇ eských hradu˚ ve zmeˇ neˇ ných spolecˇ enských podmínkách i životním stylu nebylo již nutné. Mohly proto svou roli feudálních sídel prˇedat rezidencˇ nímu, veˇ tšinou neopevneˇ nému objektu nové kvality — zámku. Stavba opevneˇ ní, která by odpovídala soudobému stupni vojenství, již byla zcela mimo možnosti jednotlivého, byt’ sebebohatšího pána. Ostatneˇ není pochyb o tom, že mnohé šlechtické stavebníky již koncem 15. a na pocˇ átku 16. století stavby nárocˇ ných opevneˇ ní jejich hradu˚ financˇ neˇ zruinovaly a staly se prˇícˇ inou úpadku mnoha prˇedních rodu˚ . Deˇ jinným paradoxem se stalo, že naprostá veˇ tšina takto vzniklých opevneˇ ní byla beznadeˇ jneˇ zastaralá již v dobeˇ svého dokoncˇ ení. Budoucnost náležela již zcela jednoúcˇ elovým, specializovaným vojenským stavbám — pevnostem. Neˇ které hrady se prˇestavují na zámky, jiné jsou nadále využívány prakticky pouze jako hospodárˇské a pomocné provozní a správní objekty. Ty, které se ani k jedné z teˇ chto možností nehodí, jsou ponechány svému osudu a rychle se meˇ ní ve zrˇíceniny. Definitivní konec vojenské hodnoty i teˇ ch nejkvalitneˇ jších hradu˚ pak znamená trˇicetiletá válka, beˇ hem níž cˇ eský strˇedoveˇ ký hrad jako funkcˇ neˇ dožívající objekt definitivneˇ prˇestává hrát aktivní roli na jevišti deˇ jin. ŽIVOT NA STRˇ EDOVEˇ KÉM HRADEˇ Hrady ve strˇedoveˇ ku plnily soucˇ asneˇ neˇ kolik navzájem provázaných funkcí. K nejvýznamneˇ jším veˇ tšinou náležela funkce obytná. V beˇ žné realiteˇ strˇedoveˇ ku se však i obytná stavba musela v mnohém podrˇídit požadavku˚ m bezpecˇ nosti pro prˇípad neprˇátelského útoku a nezbytné obrany. Po celé 13. a 14. století dával majitel, a tedy i stavitel hradu prˇednost stavbeˇ bezpecˇ né a obranyschopné prˇed pohodlným bydlením. Teprve v pru˚ beˇ hu 14. století a zvlášteˇ u neˇ kterých staveb budovaných dvorskou hutí Václava IV. na prˇelomu 14. a 15. století mu˚ žeme pozorovat, že požadavky obrany ustoupily do pozadí — opevneˇ ní se omezuje na nejnutneˇ jší minimum a obyvatelé hradu dávají prˇednost pohodlí a komfortu. Je to patrné zejména na hradeˇ Krakovci, který také stojí již na samé hranici kvalitativní zmeˇ ny hradu v zámek. Mluvíme-li však o pohodlí a komfortu, musíme mít na pameˇ ti, co tato slova znamenala v podmínkách strˇedoveˇ ku. Dnes si jen teˇ žko mu˚ žeme prˇedstavit, jak se na strˇedoveˇ kém hradeˇ bydlelo, a je pro nás zcela nemyslitelné, že bychom meˇ li žít tak jako prostý strˇedoveˇ ký cˇ loveˇ k. Hlavní obytnou cˇ ástí hradu byl palác. Prˇízemí meˇ lo z obranných du˚ vodu˚ jen úzká okna vedoucí do nádvorˇí hradu, a mohlo proto být poveˇ tšineˇ využíváno jen jako skladišteˇ . Hlavní prostorou paláce byl velký sál v patrˇe, doplneˇ ný neˇ kolika komorami, které sloužily jako ložnice. Již od 13. století se stavitelé hradu˚ snažili vyhoveˇ t požadavku˚ m na veˇ tší pohodlí, a proto se v paláci, a to zvlášteˇ u hradu˚ královských, budovalo více obytných místností. Starší paláce byly velmi jednoduché, místností v jednotlivých patrech nebylo mnoho, a nevznikaly proto žádné potíže s jejich vzájemným spojením. Na hradech Prˇemysla Otakara II. se
33
setkáváme se skladebnou jednotkou, kterou tvorˇil velký sál, z neˇ hož se vcházelo do dvou komnat po stranách. Když pozdeˇ ji pocˇ et místností vzrostl, jen teˇ žko mohly být rˇazeny za sebou jako pru˚ chodící. Stavitel musel ˇrešit prˇístup zvencˇ í. Nedílnou soucˇ ástí nádvorˇí se tak staly pavlacˇ e, z nichž se vcházelo do jednotlivých místností. Dnes prˇi pozorné prohlídce našich hradu˚ najdeme po pavlacˇ ích jen stopy — kamenné konzoly nebo otvory po drˇeveˇ ných konzolách, které pavlacˇ e nesly, neˇ kdy i otisky vlastní konstrukce strˇíšek. U význacˇ ných královských hradu˚ 13. století, jakými byly naprˇíklad hrady Písek, Zvíkov, Krˇivoklát nebo Kadanˇ , nahradil pavlacˇ výstavný arkádový ochoz prˇipomínající rajský dvu˚ r klášteru˚ . Spojení mezi jednotlivými patry paláce zajišt’ovalo schodišteˇ bud’ prˇímo v interiéru, nebo ˇ asto to bylo schodišteˇ tocˇ ité (šneumísteˇ né v síle zdiva, neˇ kdy na vneˇ jší straneˇ budovy. C kové). I tady je patrné, že stavitel pocˇ ítal s prˇípadnou obranou. Jestliže bylo schodišteˇ pravotocˇ ivé, byl útocˇ ník v nevýhodeˇ , zatímco obránce meˇ l pro svou pravou ruku více prostoru. S podobnými detaily, které jsou dány potrˇebou obrany hradu, se ostatneˇ setkáme i jinde. Prˇi pecˇ livé prohlídce hradních zrˇícenin si mu˚ žeme všimnout, že v bocˇ ních steˇ nách dverˇních a mnohdy i okenních výklenku˚ jsou proti sobeˇ dva cˇ tvercové otvory, neˇ kdy vyložené drˇevem. Jeden z nich bývá meˇ lcˇ í, zato druhý dosahuje až neˇ kolika metru˚ hloubky. Jde o pozu˚ statky závory, která sloužila k pevnému uzavrˇení prostoru. Dverˇe cˇ i okenice se otvíraly dovnitrˇ a v dobách míru byl v hlubší kapse zasunut pevný trám. V prˇípadeˇ nebezpecˇ í stacˇ ilo dverˇe cˇ i okenici zavrˇít a trám prˇes neˇ vysunout tak, že druhý konec zapadl do protilehlé meˇ lcˇ í kapsy. Ve výjimecˇ ných prˇípadech, a to i na zrˇíceninách, se zbytky tohoto trámu dochovaly doposud. Veˇ tšina dverˇí byla ješteˇ zvencˇ í pobita plechem, mnohdy ru˚ zneˇ zdobeným. Nejcˇ asteˇ jší formou byly krˇižující se železné pásky tvorˇící cˇ tverhranná polícˇ ka, která vyplnˇ ovaly desticˇ ky s reliéfy, nejcˇ asteˇ ji s erby. V místeˇ krˇížení pásky prˇichycovaly mohutné hrˇeby cˇ asto s charakteristickou ozdobnou hlavou, tvarem prˇipomínající formu na bábovku. Takto zajišteˇ né dverˇe, opatrˇené ješteˇ bytelným zámkem a zástrcˇ kou, se mohly stát pro prˇípadného útocˇ níka další vážnou prˇekážkou. Mezi palácovými interiéry meˇ l zvláštní postavení velký sál. Byl místem, kde se odehrávaly cˇ innosti spojené s rytírˇským zpu˚ sobem života, vyžadujícím okázalou manifestaci urcˇ itého životního stylu i rytírˇských ctností. Proto byl velký sál jednou z nejreprezentativneˇ jších a umeˇ lecky nejnárocˇ neˇ ji pojednaných prostor a vlastneˇ prˇímo jakousi vizitkou postavení svého majitele. Zde prˇijímal návšteˇ vy, ru˚ zné partnery ke svým jednáním, porˇádal hostiny a rozlicˇ ná setkání i osveˇ dcˇ oval mezi sobeˇ rovnými nezbytnou rytírˇskou velkorysost a šteˇ drost. Ve srovnání s nádherou i rozmeˇ ry sálu byly vlastní obytné místnosti hradního pána v naprosté veˇ tšineˇ prˇípadu˚ méneˇ okázalé. Ve výzdobeˇ reprezentacˇ ních prostor, zvlášteˇ malírˇské (pokud se dochovala) se uplatnˇ ovaly velmi cˇ asto heraldické motivy a rytírˇská tématika. Patrneˇ nejkrásneˇ jší ukázkou je místnost se svatojirˇskou legendou na hradeˇ v Jindrˇichoveˇ Hradci (datovaná do roku 1333). V prˇípadeˇ hlavních královských hradu˚ , u nichž reprezentativní složka dostávala zemské dimenze, mohly velké sály získat až obrovské rozmeˇ ry ( Pražský hrad cˇ i Krˇivoklát). Vznikaly také celé komplexy staveb se speciálním urcˇ ením, naprˇíklad k diplomatickým jednáním ( Krˇivoklát nebo Tocˇ ník). Výjimecˇ neˇ pak mohly vzniknout i hrady, u nichž reprezentacˇ ní charakter zcela prˇevažoval ( Myšenec). S obytnými prostorami souvisela i hradní kaple, umísteˇ ná veˇ tšinou ve vyšším patrˇe, protože její velká okna nesmeˇ la narušovat obranyschopnost hradu. Pokud byla v nižším podlaží, osveˇ tlovala ji okna pouze z nádvorˇí. Velkou samostatnou kapli meˇ ly veˇ tšinou jen královské a nejdu˚ ležiteˇ jší šlechtické hrady a rovneˇ ž stavby církevní vrchnosti. U ostatních mohla být drobná výklenková nebo arkýrˇová kaple prˇímo soucˇ ástí obytných prostor paláce. Mnoho menších hradu˚ kapli zcela postrádalo. Kaple bývala nejnákladneˇ jší a nejhonosneˇ jší
34
prostorou hradu. O tom se mu˚ žeme prˇesveˇ dcˇ it na cˇ etných dochovaných ukázkách. V paláci bydlel majitel hradu a lidé z jeho nejbližšího okolí. Prˇíbytky ostatních obyvatel hradu byly skromneˇ jší. Jak dokládají výsledky archeologických výzkumu˚ , naprˇíklad na hradeˇ Krˇivokláteˇ i na výstavných královských hradech 13. století, mohli žít obyvatelé i v prostých zemnicích, jaké známe ze soudobého venkovského nebo meˇ stského prostrˇedí. Na královském hradeˇ Angerbachu u Kožlan byla zemnice dokonce nejhonosneˇ jší stavbou prˇední cˇ ásti hradu. (Viz obr. 15) I dnes se mu˚ žeme prˇi návšteˇ veˇ hradu˚ na vlastní ocˇ i prˇesveˇ dcˇ it, že silné kamenné, mnohdy vlhké zdi prˇedstavovaly pro jejich obyvatele neustálý problém — dýchal z nich neprˇíjemný chlad. Proto byly neˇ kdy do kamenných steˇ n vkládány roubené komory — drˇeveˇ né, veˇ tšinou valeneˇ sklenuté místnosti, sloužící jako tepelná izolace. Na jejich existenci nás upozornˇ ují pu˚ lkruhové ústupky s malými trojúhelneˇ usporˇádanými okénky na vneˇ jší fasádeˇ . Na Obr. 3: Jindrˇichu˚ v Hradec. Krb v patrˇe zdech neˇ kterých zrˇícenin se zachovaly i otisky starého paláce. trámových cˇ i kulatinových steˇ n komory, jak si mu˚ žeme všimnout naprˇíklad na Borotíneˇ nebo Kamýku nad Vltavou. Tyto teplejší místnosti veˇ tšinou obývaly ženy — fraucimor. Podobný úcˇ el jako roubené komory meˇ lo i obkládání steˇ n drˇeveˇ ným obložením. Nejnárocˇ neˇ jší variantu prˇedstavovalo táflování. Takovouto vzácneˇ dochovanou táflovanou sveˇ tnici najdeme na hradeˇ Karlštejneˇ . V místnostech paláce se zpocˇ átku topilo prˇevážneˇ v krbech, umísteˇ ných nejcˇ asteˇ ji v rohu místnosti. (Obr. 3) Vytopit ovšem tímto zpu˚ sobem rozlehlou a studenou místnost bylo prakticky nemožné, protože veˇ tšina tepla unikala prˇímým komínem. V méneˇ du˚ ležitých a prostorneˇ jších stavbách se proto zrˇejmeˇ užívalo obycˇ ejných otevrˇených ohništ’ cˇ i pícek. Výrazný pokrok prˇinesl pocˇ átek 14. století, kdy se zacˇ ínají objevovat kachlová kamna. Nejenže výrazneˇ zlepšila vytápeˇ ní místnosti, ale neˇ které jejich varianty, zbudované z tzv. komorových kachlu˚ , se staly du˚ ležitou ˇ elní steˇ ny teˇ chto kachlu˚ byly totiž zdobeny ru˚ znými reliéfy. výzdobou hradního interiéru. C Spatrˇíme tu biblické výjevy, lovecké scény, erby, turnajové, architektonické i mnohé jiné motivy. Výjevy na kachlech cˇ asto citliveˇ reagovaly na dobové politické deˇ ní. Objevíme-li kachel z hradu Rabí z druhé poloviny 15. století s papežským erbem a nápisem Papez pan pyssnych porodil psuotie, nebudeme na pochybách, že tehdejší držitel hradu Vilém z Rýzmberka tím dává jasneˇ najevo své protipapežské smýšlení a politickou prˇíslušnost k táboru krále Jirˇího. (Obr. 4) Kamna tak mohla plnit i propagandistickou funkci nejspíše srovnatelnou s dnešními plakátovacími steˇ nami. Mohly se zde odrážet i politicky zajímavé reminiscence minulých událostí. Názorneˇ to dokládají naprˇíklad kamna vystaveˇ ná Janem IV. z Dražic na hradeˇ Kyšperku. Na cˇ elních vyhrˇívacích steˇ nách jejich kachlu˚ proti sobeˇ v turnajové konˇ asteˇ ji figuraci jedou v opisu oznacˇ ení Prˇemysl Otakar II. a jeho sok Rudolf Habsburský. C se však odrážela soucˇ asná politická situace tak, jako tomu bylo na zmíneˇ ném kachli z hradu
35
Rabí cˇ i na kachli z kamen, která na Týrˇ oveˇ nechal postavit Aleš Holický ze Šternberka. Tento katolický odpu˚ rce husitu˚ nechal svá kamna opatrˇit reliéfní výzdobou s husitským bojovníkem ležícím na zemi, po neˇ mž šlape gryf, tedy pekelná stvu˚ ra. Naproti tomu na kachlích z paláce husitského hejtmana Jana Rohácˇ e z Dubé na hradeˇ Sionu dva andeˇ lé pozvedají kalich. Svou stavbou kachlová kamna mnohdy prˇipomínají hrad. Mohutný cˇ tverhranný sokl zakoncˇ ovala rˇímsa, lemovaná podobneˇ jako hradby hradu zuby cimburˇí. Nad soklem se zvedal užší, ale výrazneˇ vyšší nástavec, ukoncˇ ený podobneˇ nebo zvláštními štítkovými cˇ lánky. Tato cˇ ást kamen mohla být i okrouhlá cˇ i polygonální. To platí o kamnech z komorových kachlu˚ , ty ovšem mohly být kombinovány i s kachli jiných typu˚ . Obr. 4: Rabí. Protipapežsky motivovaná výzdoba (Obr. 5) U zvlášteˇ honosných kamen se cˇ elní vyhrˇívací steˇ ny komorového kachle. Ve strˇedu v nástavci setkáváme s kachli s prorˇezápapežský erb. V opisu nahorˇe . papez . pan . vanou cˇ elní steˇ nou, napodobující goticpyssnych . porodil . psuotie . Dole pak + tuto formu kou architekturu, zvlášteˇ kružbová okna. . dielal . kubice . Uvedení jména autora kachlové Méneˇ honosná kamna se staveˇ la z kachformy náleží mezi projevy zmeˇ neˇ ného vztahu tvu˚ rcu˚ lu˚ s pravoúhlým ústím (povrch kamen k jejich dílu, s nímž se v pozdní gotice setkáváme pak svým charakterem prˇipomínal obecneˇ . plástev), ve vrchní cˇ ásti mohly být využity i kachle cibulové, jejichž horní partie naopak z plochy vystupovala. Kamna stála na zdeˇ ném soklu a jejich kachle byly spojovány kvalitní hrncˇ írˇskou hlínou, z níž mohly být domodelovávány i ru˚ zné doplnˇ ky, naprˇíklad zuby cimburˇí. Topilo se v nich zásadneˇ ze sousední místnosti cˇ i prostory, kterou mohl být eventuálneˇ i arkýrˇ ( Jindrˇichu˚ v Hradec). Druhým dokonalým zpu˚ sobem vytápeˇ ní bylo teplovzdušné topení — hypocaustum. Topilo se ve spodní komorˇe velké pece, která byla od komory horní oddeˇ lena z cihel vyklenutými pasy. Mezery mezi nimi byly zarovnány volneˇ naskládanými cihlami a na nich v horní komorˇe ležela silná vrstva krˇemenných valounu˚ . Ty se topením rozžhavily a takto nahromadeˇ né teplo ohrˇívalo vzduch, který komínovým efektem stoupal vzhu˚ ru budovou kanálky ve zdivu cˇ i prˇímo místnostmi. Pokud pec již pouze sálala a neprodukovala kourˇ, bylo též možno odkrýt veˇ tšinou bronzové poklicˇ ky, které uzavíraly kruhové otvory ve stropeˇ horní komory, a poušteˇ t jimi horký vzduch prˇímo do místnosti nad pecí. Pece teplovzdušného vytápeˇ ní byly archeologickými výzkumy odkryty naprˇíklad na Žebráku nebo Pražském hradeˇ , kanálky systému tohoto zpu˚ sobu topení jsou pak vcelku dobrˇe patrné naprˇíklad na Kamýku nad Vltavou cˇ i Myšenci. Kromeˇ uvedených zpu˚ sobu˚ topení mohli obyvatelé paláce používat pro prˇitápeˇ ní prˇenosné železné koše plneˇ né rˇerˇavým drˇeveˇ ným uhlím. Jestliže je staveˇ li stále na stejné místo, dlažba pod nimi se vypalovala. To dokazuje i nález na Vízmburku.
36
