T ŽEBNÍ TVARY RELIÉFU NA ŠUMPERSKU A JEJICH DALŠÍ MOŽNÉ VYUŽITÍ

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PĜírodovČdecká fakulta Katedra Geografie

Bc. Milada DUŠKOVÁ

TċŽEBNÍ TVARY RELIÉFU NA ŠUMPERSKU A JEJICH DALŠÍ MOŽNÉ VYUŽITÍ

Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. RNDr. Irena Smolová, Ph.D. Olomouc 2010

Prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci vypracovala sama pod vedením doc. RNDr. Ireny Smolové, Ph.D a také, že jsem veškerou použitou literaturu a zdroje uvedla v pĜíslušném seznamu. V Olomouci dne 3. kvČtna 2010

podpis autora

Obsah 1 Úvod .................................................................................................................... 7 2 Cíle práce ........................................................................................................... 8 3 Metody zpracování ............................................................................................ 9 4 PĜehled literatury ............................................................................................ 11 4. 1 Obecná odborná literatura a zdroje .................................................................. 11 4. 2 Regionální literatura ........................................................................................ 12

5 Vymezení zájmového území ........................................................................... 13 6 PĜehled tČžby nerostných surovin na Šumpersku ........................................ 22 6. 1 6. 2 6. 3 6. 4

Rudy ................................................................................................................ 23 Nerudy ............................................................................................................. 25 Stavební suroviny ............................................................................................ 29 Ostatní suroviny .............................................................................................. 31

7 Základní typologie a geneze antropogenních tvarĤ ..................................... 32 7. 1 TČžební tvary vzniklé hlubinnou tČžbou nerostných surovin ......................... 32 7. 2 TČžební tvary vzniklé povrchovou tČžbou nerostných surovin ...................... 33 7. 3 Podoba tČžebních tvarĤ po ukonþení tČžební þinnosti .................................... 35

8 Souþasné trendy ve využití opuštČných tČžebních tvarĤ ............................. 37 8. 1 Komerþní využití tČžebních tvarĤ ................................................................... 37 8. 2 8. 3 8. 4 8. 5 8. 6

Využití dĤlních prostor v podobČ úložišĢ a skladĤ ......................................... 40 Využití opuštČných tČžebních tvarĤ v cestovním ruchu a lázeĖství ................. 43 Biocentra a zvláštČ chránČná území ................................................................ 48 Využití vodních ploch vzniklých tČžbou nerostných surovin ......................... 50 VČdecko-pedagogické využití tČžebních prostor ............................................ 53

9 Hodnocení souþasného stavu využití opuštČných lokalit na Šumpersku ... 55 9. 1 Turisticky atraktivní tČžební tvary .................................................................. 55 9. 2 Praktická využití povrchových tČžebních tvarĤ .............................................. 57 9. 3 Bioekologicky hodnotné tČžební tvary ............................................................ 60 9. 3. 1 PP Chrastický lom .................................................................................... 60 9. 3. 2 PP Štola MaĜka ......................................................................................... 60 9. 3. 3 Jezerní pánve vzniklé tČžbou štČrkopískĤ .................................................60 9. 4 Studie využití opuštČného kamenolomu v ZábĜeze ......................................... 62

9. 5 Možnosti budoucího využití souþasných tČžeben s ohledem na plány sanací a rekultivací ........................................................................................ 63 9. 5. 1 Kamenolom Kozí Vrch .............................................................................64 9. 5. 2 Kamenolom Krásné u Šumperka ............................................................. 64 9. 5. 3 Vápencový kamenolom v BohdíkovČ ....................................................... 64 9. 5. 4 Kamenolom Dolní Libina ........................................................................ 64 9. 5. 5 Pískovna v Horní Temenici ..................................................................... 65

10 Návrhy na využití tČžebních tvarĤ na Šumpersku ................................... 66 10. 1 10. 2 10. 3 10. 4 10. 5 10. 6

Vápencový lom ve VitošovČ jako bioekologicky hodnotná lokalita ............ 66 Areál cihelny v Lošticích jako technická památka výroby cihel ...................68 Využití štČrkopískových jezer pro terénní exkurzi ....................................... 71 UmČlé koupalištČ v pískovnČ v BludovČ ...................................................... 75 Multifunkþní využití hanušovického kamenolomu .......................................77 VestavČný hotel v jámovém lomu ve Velkém VrbnČ ................................... 79

11 ZávČr ............................................................................................................. 81 12 Summary ........................................................................................................ 83 Klíþová slova – Key words .................................................................................. 85 Použité zdroje ..................................................................................................... 86 Seznam obrázkĤ .................................................................................................. 95 Seznam tabulek .................................................................................................. 95 Seznam pĜíloh ..................................................................................................... 96

1 Úvod Dobýváním pĜírodních zdrojĤ na jedné stranČ získáváme nezbytné materiální prostĜedky zajišĢující nám prosperitu, ale souþasnČ významnČ zasahujeme do krajiny, která je našim životním prostĜedím. PĜirozenou krajinu postupnČ promČĖujeme v kulturní, a na mnohých místech až v prĤmyslovou þi tČžební. Zdevastovaná a ekologicky degradovaná území pĜedstavují zejména území vážnČ narušená tČžbou nerostných surovin. Z našeho území jsou velice dobĜe známé podkrušnohorské uhelné pánve, které svojí existencí ovlivĖují nejen ekologické vazby v oblasti, ale také zásadnČ pĤsobí na zpĤsob vnímání industriální krajiny. Máme ve zvyku tyto artefakty našich stále se zvyšujících nárokĤ považovat za negativní jev, nČco, k þemu je lepší otoþit se zády, opustit a zbavit se jejich dosahu, aniž bychom se zamýšleli nad jejich další existencí. Takový zpĤsob vnímání ale není blízký dĤmyslné lidské podnikavosti, která dokázala dát tČžebním tvarĤm nový význam a smysl tím, že je znovuvyužila pro další úþely. Podoby nového využití tČžebních tvarĤ nabývají nejrĤznČjších forem. NČkteré patĜí mezi již tradiþní možnosti využití a jiné zase pĜedstavují nové a nápadité projekty, které zpravidla reagují na aktuální a konkrétní potĜeby moderní spoleþnosti. Nový význam byl dán také mnohým tČžebním tvarĤm a dobývacím prostorĤm na Šumperku. V nČkterých pĜípadech korespondují se souþasnými svČtovými trendy ve využití opuštČných tČžebních tvarĤ a mohou být inspirací pro další regiony ýR.

-7-

2 Cíle práce Cílem pĜedkládané diplomové práce je komplexní charakteristika tČžebních tvarĤ v zájmovém regionu Šumperska se zamČĜením na souþasné i opuštČné lokality tČžby. V pĜípadČ opuštČných tČžebních tvarĤ bude pĜedmČtem terénního výzkumu postižení geneze vzniku tvarĤ a hodnocení perspektiv jejich možného dalšího využití. PĜi mapování bude sledováno souþasné využití lomĤ. Pro inventarizaci bude využit soupis lomĤ z 50. let 20. století a mapové podklady, které budou konfrontovány s realitou v terénu. Podstatná þást práce naváže na poznatky a závČry získané pĜi zpracování tématicky blízké bakaláĜské práce s názvem TČžba nerostných surovin v Mohelnické brázdČ. Ve spojitosti s možnostmi využití tČžebních tvarĤ bude uveden pĜehled souþasných svČtových i þeských trendĤ ve využívání tČžebních lokalit. PĜehled svČtových a þeských moderních metod využití dobývacích prostorĤ poslouží jako rámec pro zhodnocení souþasného využívání tČžebních prostor na Šumpersku. V práci bude pĜedstaven potenciál nejen opuštČných, ale i souþasných þinných tČžených lokalit, a to na základČ vlastních návrhĤ a pĜedstav.

-8-

3 Metody zpracování Diplomová práce byla zpracována na základČ vybraných metod regionálnČ geografického výzkumu. Podstatná þást spoþívala na terénním výzkumu, studiu publikovaných zdrojĤ, práci s internetovými zdroji, konfrontaci získaných informací s realitou v terénu, interview a na vlastním hodnocení. Zájmovým územím diplomové práce je region Šumperka, který v základním vymezení pĜedstavuje mČsto Šumperk a jeho spádové okolí, v širším významu je tvoĜeno stávajícím okresem Šumperk, který také byl jako jasnČ definovaná územní jednotka vybrán za zájmové území. Diplomová práce je z velké þásti založena na pĜedkládání historických souvislostí a údajĤ, které byly þerpány z tištČných publikací. Komplexní charakteristika regionu Šumperska je široce popsána v publikaci, kterou editoval Miloš Melzer a vydalo VlastivČdné muzeum v Šumperku v roce 1993. Stejná instituce vydává také již od roku 1957 vlastivČdné sborníky, které jsou dalším dĤležitým zdrojem informací k tČžbČ nerostných surovin v regionu. ZjištČné historické lokality tČžby nerostných surovin vytvoĜily pĜedpoklad pro dohledání konkrétních tČžebních tvarĤ reliéfu. Základním východiskem pro celou práci bylo shrnutí výskytu a podob tČžebních lokalit v zájmovém území. K tomuto cíly byla použita zejména inventarizace lomĤ z 50. let 20. století, realizovaná ýeskou geologickou službou, a dále Regionální surovinová studie pro potĜeby okresních úĜadĤ ýeské republiky, která byla zpracována v roce 1992 a nabízí pĜehled všech evidovaných tČžebních tvarĤ na okrese Šumperk. Samostatnou þástí pĜi zpracování diplomové práce bylo studium mapových podkladĤ. Z vlastního pozorování v terénu jsem se pĜesvČdþila, že mnohé tČžební tvary nejsou v mapách vyznaþeny, konkrétnČ se jedná o turistické mapy v mČĜítku 1 : 50 000. Jako nejvhodnČjší se nabídly webové mapové služby ýeského úĜadu zemČmČĜiþského a katastrálního, které poskytují k nahlížení mapy velkého mČĜítka. Pro vyhledávání bylo použito mČĜítko 1 : 5 800. PodobnČ bylo využito mapového serveru ýeské geologické služby – Geofondu a mapové služby Portálu veĜejné správy, které poskytují informace o poddolovaných územích. NovČ zjištČné lokality byly zakresleny do turistickým map, které se staly základním pĜedpokladem pro terénní výzkum. V rámci terénního šetĜení byla pozorována souþasná podoba a zpĤsob využití tČžebních tvarĤ. Práce s internetem se stala nezbytnou také v souvislosti s Ĝešením problematiky souþasných trendĤ využití tČžebních tvarĤ, zejména v pĜípadČ jejich komerþního využití. Metodu interview jsem využila k získání informací o souþasných þinných tČžebních lokalitách. Kontaktovány byly všechny tČžaĜské spoleþnosti v regionu, ale jen nČkteré byly ochotny poskytnout informace o své þinnosti a plánech na budoucí stav tČžeben. Informace -9-

ke kamenolomu Kozí vrch Loštice a kamenolomu v Hanušovicích mi poskytl vedoucí provozu Jan Montág, k štČrkopískovnČ v Mohelnici Ĝeditel provozovny Pavel Rulíšek, k tČžbČ a budoucí podobČ grafitového lomu ve Velkém VrbnČ Ĝeditelka spoleþnosti Marie Bergmannová a k podobČ stČnové pískovny v BludovČ mi informace poskytl vedoucí lomu Petr Kubíþek. O plánu využití opuštČné cihelny v Lošticích mČ informoval majitel cihelny KvČtoslav Dohnal a historii této lokality mi blíže popsala paní Turecká, pamČtnice a vnuþka zakladatele cihelny. Údaje o plánech sanace a rekultivace kamenolomu Krásné u Šumperka, pískovny v Horní Temenici a vápencovém lomu v BohdíkovČ – KomĖátce, mi byly nabídnuty k prostudování vedoucím lomĤ Antonínem Semanem. Technické dokumenty ke kamenolomu v Dolní LibinČ mi nabídl vedoucí lomu Michal Axmann. V pĜípadČ konkrétních plánĤ na využití opuštČných tČžebních lokalit jsem kontaktovala odbor plánování a územního rozvoje v ZábĜeze a starostu obce Maletín. K zhodnocení souþasného stavu opuštČných štČrkopískoven v Mohelnici byly použity interní materiály Správy CHKO Litovelské Pomoraví. Na základČ shromáždČných informací jsem se pokusila kategorizovat jednotlivé druhy zpĤsobĤ využití tČžebních tvarĤ, ovšem s pĜedpokladem, že se v mnohých pĜípadech tyto zpĤsoby využití pĜekrývají, ale zejména synergicky doplĖují a rozvíjejí, jako je tomu napĜíklad v pĜípadČ pĜírodovČdecky hodnotných lokalit a cílĤ cestovního ruchu. Proto je i struktura charakteristik relativnČ volná a tČžební tvary jsou vždy zaĜazeny do kategorií, které odpovídají jejich dominantnímu zpĤsobu využití. Zvláštní þástí práce jsou vlastní návrhy na využití opuštČných tČžebních lokalit. Vypracování návrhĤ jsou velice volné, nekonkrétní a neopírají se o žádné technické znalosti. PĜi vytváĜení plánĤ využití bylo zohlednČno okolí lokalit, širší socioekonomické i fyzickogeografické charakteristiky oblastí, které byly jednak získány na základČ studia, ale zejména se opírají o vlastní dobrou znalost regionu. Ze šesti návrhĤ byly dva nabídnuty ke konkrétní realizaci. Využití štČrkopískových jezer v rámci terénní exkurze jsem poskytla pedagogu Gymnázia Jana Opletala v Litovli Ivo Chytilovi. Možnost využít prostory opuštČné cihelny v Lošticích, pro vybudování technického skanzenu, byl konzultován se sbČratelem cihláĜských produktĤ Petrem Vondrákem, který v souþasnosti rozšiĜuje své plány na realizaci muzea cihel.

- 10 -

4 PĜehled literatury 4. 1 Obecná odborná literatura a zdroje TČžební tvary reliéfu jsou pĜedmČtem studia antropogenní geomorfologie, která je v þeskojazyþné literatuĜe zpracována napĜíklad L. Zapletalem (1969) a J. Demkem (1984). Výsledkem zkoumání tČžebních antropogenních tvarĤ reliéfu je zhodnocení pochodĤ jakými vznikají a jejich klasifikace a charakteristika jako nových prvkĤ v krajinČ, ale více se již neĜeší jejich možné další využití. Tato problematika zaþala být zohledĖována v þeské literatuĜe teprve v souvislosti se vznikem velkoplošných tČžebních prostor po povrchové tČžbČ hnČdého uhlí v podkrušnohorských revírech, kdy zde vznikla potĜeba znovuobnovit a využít tČžbou zniþené a novČ vzniklé prostory. Od 50. let 20. století se tak tČžební tvary staly pĜedmČtem studia samostatné vČdní interdisciplíny, zabývající se sanací a rekultivací ploch zasažených hornickou þinností, jejíž postupy a metodiku s následným vznikem dále využitelných ploch popisuje napĜíklad S. Štýs (1990, 2001). Souþasné konkrétní projekty využití popisuje J. Vráblíková (2009). Poslední dvČ desetiletí jsou tČžební tvary hodnoceny pĜedevším z ekologického hlediska. Poþátky zájmu o montánní antropogenní tvary, které se podílí na degradaci ekosystému, jsou spojeny se vznikem samostatného oboru ekologie obnovy (restoration ecology), kterou blíže popisuje K. Prach (2009). Devastované tČžební prostory se tímto staly objektem zájmu celé Ĝady pĜírodovČdeckých oborĤ, které zkoumají novČ vzniklá stanovištČ z botanického hlediska (pĜ. Gremlica, T., 2007; Škorpík, M., 2009; Láník, B., Láníková, D., 2009; Lipský, Z., 2007; Tlusták, V. 2007) a v rámci zoologických vČd (pĜ. John, F., Kostkan, V., 2007; Navrátil, M., Poulíþková, A., 2001; KovaĜík, P., 2003). Komplexní pĜírodovČdecké zhodnocení nabízí I. Smolová (2006) a T. Chuman (2007). TČžební tvary jsou jako novodobé významné krajinné prvky posuzované také z esteticko-krajináĜského pohledu, který do hodnocení zapojuje psychologický rozmČr vnímání krajiny a provokativnČ konfrontuje jejich existenci s nároky hmotných potĜeb soudobé spoleþnosti. Tímto aspektem tČžebních tvarĤ se pravidelnČ od roku 2001 zabývá multioborová konference TváĜ naší zemČ – krajina domova, jejímž výstupem jsou publikované soubory sborníkĤ. ZávČry dílþích posudkĤ tČžebních tvarĤ napomáhají dotváĜet pĜedstavu o jejich výjimeþnosti, kterou zaþínají zohledĖovat i tČžební spoleþnosti v rámci projektĤ pĜi ukonþování tČžební þinnosti. K této problematice se blíže vyjadĜuje J. Sádlo a L. Tichý (2002) a v konkrétních podobách je zpracována v soutČži Zelený most, o nejlepší rekultivaþní plány tČžebních prostor, kterou poĜádá od roku 2006 TČžební unie. - 11 -

OcenČné tČžební tvary nabízí uplatnČní v turistice, zejména v novČ se formující þásti cestovního ruchu – geoturismu, jehož východiska uvádí napĜ. J. Macadam (2002) a v þeském prostĜedí A. Bajer a J. Kynický (2007). Cíle montánní turistiky v pĜehledu pĜedstavuje V. Lednický (2003). V pĜípadČ praktických projektĤ využití tČžebních prostor neexistuje shrnující literatura. PĜedevším pak mnohé souþasné komerþní zpĤsoby využití jsou známy pouze z marketingových prezentací firem a spoleþností, které je zveĜejĖují na internetu. Naopak velice podrobnČ jsou popsány projekty využití podzemních prostor jako úložišĢ a skladĤ, Ĝešící aktuální potĜeby nutnosti skladování zemního plynu, radioaktivního materiálu, oxidu uhliþitého a dalších rĤzných podob odpadového materiálu.

4. 2 Regionální literatura Základní literaturou vztahující se k zájmovému území je shrnující publikace o okresu Šumperk, kterou editoval M. Melzer a vydalo VlastivČdné muzeum v Šumperku v roce 1993. V rámci této instituce publikují již od roku 1957 vČdeþtí pracovníci muzea, kteĜí se mimo jiné zabývají i tČžbou nerostných surovin. Významný pĜínos k tomuto tématu zpracoval v mnoha pracích Z. Gába, který vedle geologie lokalit popisuje i historické souvislosti tČžební þinnosti. DĤležitým zdrojem poznání množství a stavu tČžebních tvarĤ pĜedstavuje nepublikovaná studie V. ýably a Z. ýablové (1992) o pĜehledu nerostných surovin v okrese, která je uložena na pracovišti ýeské geologické služby – Geofondu. K historickému výskytu tČžebních lokalit se dále vztahuje inventáĜ z 50. let 20. století zpracovaný A. Polákem (1951). Nepublikovány jsou také technické materiály tČžebních provozĤ a interní dokumenty a studie Správy CHKO Litovelské Pomoraví. Naopak bohatá literatura je k tématu mineralogických a paleontologických lokalit, které pro region Šumperska zpracoval J. Zimák (2002) nebo P. Pauliš (2001, 2005).

- 12 -

5 Vymezení zájmového území Okres Šumperk se nachází na severu Olomouckého kraje. Na jihovýchodČ sousedí s okresem Olomouc a na severu s okresem Jeseník. Na východČ má spoleþnou hranici s okresem Bruntál z Moravskoslezského kraje a na západČ hraniþí s okresy Svitavy a Ústí nad Orlicí z kraje Pardubického. Ze severozápadu je vymezen státními hranicemi s Polskem. Okres Šumperk ve své dnešní podobČ vznikl v roce 1996, a to vyþlenČním 22 obcí na severovýchodČ, které se staly souþástí novČ vzniklého okresu Jeseník.

Obr. 1 Okres Šumperk (zdroj: http://mesta.obce.cz/vyhledat2.asp?okres=3809#vypis, [cit. 2010-03-03]) RegionálnČ-geologicky pĜedstavuje oblast jedno z nejsložitČjších území ýeského masivu. StĜedem území od severu k jihu prochází hranice mezi lužickou a moravskoslezskou oblastí ýeského masivu. PĜevládají metamorfované horniny, které spolu s vyvĜelinami budují horstva regionu. Nížiny a údolí jsou vyplnČny tĜetihorními a þtvrtohorními sedimenty. Západní þást regionu je budována krystalinikem s pravdČpodobnČ až starohorním stáĜím, v nČmž pĜevládají silnČ metamorfované ruly, místy s výchozy serpentinitu (hadce) a prĤniky mocných vyvĜelých žulových tČles (tzv. tonalitová žíla). Na východČ je region budován nČkolika jednotkami vystupujících

- 13 -

v klenbách, rovnČž se starohorními, silnČ metamorfovanými horninami, pĜedevším rulami. Na okrajích kleneb vystupují mladší devonské horniny: kvarcity, fylity, moĜskou sedimentací vzniklé vápence a vulkanické horniny pĜemČnČné na amfibolity, které tvoĜí napĜíklad sobotínský masív, v nČmž se pĜemČnou hadcĤ vytvoĜila zvláštní hornina s vysokým podílem mastku zvaná krupník. Jih regionu je budován kulmskými horninami, které jsou v západní þásti pĜekryty sedimenty druhohorní kĜídové tabule. Východní þásti zájmové oblasti jsou vyplnČny tĜetihorními moĜskými a jezerními sedimenty (Melzer, M. et al., 1993). Kvartérní eolické sedimenty se vyskytují v regionu na svazích vrchovin v mocných polohách. Údolí Ĝek je vyplnČno þtvrtohorními fluviálními sedimenty, které jsou zvláštČ v jižní þásti oblasti vyvinuty v široké Ĝíþní nivy. Ty jsou dále pĜekryty mocnou vrstvou holocénních hlín. Šumpersko je z hlediska geomorfologie a výškové þlenitosti velice pestré. Ráz povrchu utváĜí v naprosté vČtšinČ vrchoviny a hornatiny, které vystupují v obvodu okresu ze západu, severu a východu a svažují se do stĜedu oblasti v podobČ kotlin, údolí a brázd. Jižní, nížinná þást pak postupnČ pĜechází pĜes Mohelnickou brázdu do Hornomoravského úvalu.

Obr. 2 Typy krajin podle reliéfu (zdroj: http://geoportal.cenia.cz/, [cit.2010-03-03])

- 14 -

Horské þásti území buduje kerné pohoĜí Hrubého Jeseníku s nejvyšší moravskou horou PradČdem (1391 m n. m.). Jeho podcelkem je Keprnická hornatina se stĜední nadmoĜskou výškou 896 m a stĜedním sklonem svahĤ 15° 37´ (nejvČtším v celé ýeské vysoþinČ). Na hlavním hĜbetČ podcelku PradČdské hornatiny pak již probíhá hranice mezi šumperským a bruntálským okresem. Hlavní vrcholy tohoto masívu jsou PradČd, Petrovy kameny (1 448 m n. m.), Vysoká hole (1 464 m n. m.), Jelení hĜbet ( 1 367 m n. m.) a Pecný (1 334 m n. m.). Nejvyšší partie nad hranicí lesa tvoĜí pro Jeseníky charakteristické náhorní plošiny. Kerná stavba omezená zlomy podmiĖuje hluboce zaĜíznutá údolí, jako je tomu napĜíklad v údolí Divoké Desné, která oddČluje od hlavního hĜbetu masív Mraveneþníku (1 343 m n. m.), na jehož sousedním temeni byla vybudována horní nádrž pĜeþerpávací vodní elektrárny Dlouhé stránČ. Údolí Ramzovského potoka s Ramzovským sedlem na severu oddČlují od Hrubého Jeseníku soustavu pokleslých ker Rychlebských hor, které spadají do Šumperska pouze svou jižní okrajovou þástí. Kladské sedlo a údolí Ĝeky Krupé je vymezují od druhého nejvyššího pohoĜí Kralického SnČžníku (Kralický SnČžník 1423 m n. m.) se stĜední nadmoĜskou výškou 931 m n. m. a stĜedním sklonem svahĤ 15°. PohoĜí pokraþuje do Polska, kde se nazývá Masyw ĝnieznika. Šumperskému okresu patĜí východní polovina pohoĜí bez nejvyšší ústĜední þásti. Jižním podhĤĜím jesenického pohoĜí je Hanušovická vrchovina s nejvyšším vrcholem JeĜáb (1003 m n. m.), která je dále dČlena na podcelky Branenská vrchovina, Šumperská kotlina, HrabČšická hornatina a Úsovská vrchovina. Mohelnická brázda oddČluje Hanušovickou vrchovinu od ZábĜežské vrchoviny na západČ. Je to úzká protáhlá sníženina s minimální výškovou þlenitostí, protékaná Ĝekou Moravou. Na jihu je vymezena horninami moravského kulmu, za nímž pak zaþíná Hornomoravský úval. ZápadnČ od brázdy vystupují široké hĜbety ZábĜežské vrchoviny s hluboce zaĜíznutými vodními toky, které ohraniþují její podcelky. Na sever od Moravské Sázavy vystupuje nejvyšší podcelek Drozdovská vrchovina (Pustina 626 m n. m.) na jich od ní pak Mírovská vrchovina (Kanþí vrch 606 m n. m.). Nejnižší Bouzovská vrchovina, která je od Mírovské oddČlena údolím TĜebĤvky, zasahuje do okresu jen nepatrnČ. Kompletní seznam geomorfologických celkĤ a podcelkĤ s výškovou þlenitostí a nejvyššími body podává tabulka 1.

- 15 -

Tab. 1 Geomorfologické jednotky na území okresu Šumperk Oblast, celek , podcelek Orlická oblast Orlické hory Bukovská hornatina Kladská kotlina Králická brázda Jesenická oblast ZábĜežská vrchovina Drozdovská vrchovina Mírovská vrchovina Bouzovská vrchovina Mohelnická brázda Hanušovická vrchovina Úsovská vrchovina HrabČšická hornatina Šumperská kotlina Branenská vrchovina Kralický SnČžník Hrubý Jeseník Keprnická hornatina PradČdská hornatina Nízký Jeseník Bruntálská vrchovina Rychlebské hory Hornolipovská hornatina

výšková þlenitost (m)

300 - 500

nejvyšší bod

Suchý vrch 995 m n. m.

75 - 150 200 - 400 200 - 300 150 - 300

Lázek 714 m n. m. Kanþí vrch 606 m n. m. Velký KosíĜ 442 m n. m.

200 - 300 300 - 500 50 - 100 150 - 400

Bradlo 600 m n.m. ýerné kameny 956 m n. m.

500 - 700 500 - 800

Keprník 1423 m n. m. PradČd 1491 m n. m.

100 - 300

Pastviny 790 m n. m.

300 - 500

Smrk 1125 m n. m.

JeĜáb 1003 m n. m.

(zdroj: Melzer, M. et al., 1993)

Hydrologické pomČry území jsou dány polohou oblasti na hranicích hlavních evropských rozvodí. Rozvodnice mezi Baltským a ýerným moĜem sleduje hĜbet Kralického SnČžníku po vrchol Smrk v Rychlebských horách a hlavní hĜbet Hrubého Jeseníku. ÚmoĜí Severního moĜe (povodí Labe) na území okresu nezasahuje, ale dotýká se jeho hranice na vrcholu JeĜábu. Okres náleží k úmoĜí ýerného moĜe, povodí Dunaje. Hlavní odvodĖovacím tokem okresu je Ĝeka Morava, která jím protéká v délce 68 km, a to bez poþáteþních 16 km, které Ĝeka protéká od pramene pod vrcholem Kralického SnČžníku na území ýech. Hlavními vedlejšími pĜítoky na jejím horním toku jsou Malá Morava, Krupá, Branná a Desná. Desná vzniká v Koutech nad Desnou spojením Divoké a Huþivé Desné, jejím pĜítokem je Merta. JižnČji, kde Ĝeka Morava ztrácí bystĜinný charakter, jsou hlavními pĜítoky Moravská Sázava (s pĜítokem BĜeznou), Mírovka a TĜebĤvka. Jihovýchod okresu odvodĖuje svými pĜítoky Oskava, která ústí do Moravy u Chomoutova nedaleko Olomouce. - 16 -

Vodní plochy na území Šumperska jsou témČĜ ve všech pĜípadech antropogenního pĤvodu. Nachází se zde nČkolik málo pozĤstatkĤ z dĜíve velice rozsáhlé rybniþní soustavy, napĜíklad Polický rybník (13 ha), Dolnolibinský (11 ha), Velký rybník u ýerné vody (10 ha), Sudkovský (8 ha), BrassĤv rybník v ZábĜeze (7,5 ha) aj. Významná je vodárenská nádrž na Nemilce (21 ha), zásobující pitnou vodou obci ZábĜeh, a víceúþelová nádrž Krásné na HrabČšickém potoce (10 ha). PlošnČ nejvČtší jsou pak tĜi nádrže vzniklé tČžbou štČrkopískĤ na Mohelnicku, mající celkovou plochu 200 ha. Unikátní jsou dvČ nádrže pĜeþerpávací vodní elektrárny Dlouhé StránČ na horním toku Divoké Desné v Hrubém Jeseníku. PĜedevším pak horní nádrž, která je vystavČna na temeni plochého hĜbetu Mraveneþníku v nadmoĜské výšce 1350 m n. m. o objemu 2 ,58 mil. m3. V údolí Ĝek a jejich nivách se v infiltraþním pásmu akumulují podzemní vody, které se jímají jako zdroje pitné vody. Pro tuto významnou funkci je jižní þást okresu vyhlášena jako ChránČná oblast pĜirozené akumulace Kvartér Ĝeky Moravy. ChránČny jsou také povrchové vody v pramenných oblastech Hrubého Jeseníku a Kralického SnČžníku (CHOPAV Žamberk-Králiky a CHOPAV Jeseníky). Vedle prostých vod se v okrese nachází i dva zdroje minerálních vod, které jsou využívány v lázeĖství, a to sirné oteplené až termální vody v BludovČ a Velkých Losinách (Melzer, M. et al., 1993). Na území Šumperska je zastoupení všech druhĤ podnebných oblastí. Teplá oblast je typická pro nížinné jižní þásti okresu. Naopak horské þásti s úzkými hlubokými údolími jsou Ĝazeny do chladné oblasti. Vrchoviny (ZábĜežská a Úsovská) spadají do mírnČ teplé podnebné oblasti (Quitt, E., 1971). Režim chodu hlavních klimatických prvkĤ je výraznČ ovlivnČn mČnící se nadmoĜskou výškou. PrĤmČrná roþní teplota vzduchu se pohybuje v rozmezí od 9 °C (Mohelnice) po 1 °C (PradČd). Roþní úhrn srážek je nejmenší na Mohelnicku (600 mm/rok), maximální úhrny jsou ve vrcholových polohách Kralického SnČžníku a Hrubého Jeseníku, kde dosahují hodnot 1470 mm/rok (Melzer, M. et al., 1993). Klimatické podmínky a výšková stupĖovitost Šumperska podmiĖují existenci vegetaþního pokryvu. Vegetace v rámci fytogeografických oblastí spadá do mezofytika (flóra pahorkatinného až podhorského vegetaþního stupnČ) a oreofytika (horská kvČtena, v jejíž skladbČ chybí teplomilné druhy). V nivních oblastech na jihu okresu jsou þasté luhy a olšiny, pĜecházející do dubohabĜin. Vrchoviny a pahorkatiny jsou typické kvČtnatými buþinami. V horských oblastech se vyskytují acidofilní horské buþiny, suĢové lesy, jedlobuþiny a jeĜábové smrþiny, které jsou na mnohých místech nahrazovány smrkovými monokulturami. V Hrubém Jeseníku se lze setkat již s kleþovým vegetaþním stupnČm, pĜirozeným holinovým bezlesím, s glaciálními relikty a arkto-alpínskými druhy.

- 17 -

Pestrost fauny na Šumpersku se odhaduje na pĜibližnČ 25 tis. druhĤ. PĤvodní fauna okresu, obdobnČ jako v jiných þástech ýeské republiky, je obohacena o nČkolik aklimatizovaných a zavleþených druhĤ. Jsou to napĜíklad králík, bažant, ondatra, potkan, muflon, jelen sika, danČk, pstruh duhový, siven americký, amur a tolstobik. V Hrubém Jeseníku je nepĤvodní také kamzík horský (Melzer, M. et al., 1993). V souþasnosti se v dĤsledku ozdravování pĜírodního prostĜedí zaþínají navracet dĜíve vymizelé druhy, napĜíklad bobr evropský, ledĖáþek Ĝíþní, þáp þerný a mnoho dalších. Vyskytující se vzácné a ohrožené druhy rostlin a živoþichĤ, ve spojení s pĜírodními stanovišti, jsou pĜedmČtem ochrany evropské sítČ Natura 2000. Na ochranu volnČ žijících ptákĤ byly na území šumperského okresu vymezeny ptaþí oblasti chránČných oblastí Kralického SnČžníku (chĜástal polní), JeseníkĤ (jeĜábek lesní a chĜástal polní) a Litovelského Pomoraví (druhovČ nejbohatší, pĜedevším ledĖáþek Ĝíþní). PĜírodních stanovišĢ volnČ žijících živoþichĤ a planČ rostoucích rostlin, tzv. evropských lokalit, je na Šumpersku vymezeno tĜináct. Dále jsou pĜírodní hodnoty Šumperska na mnoha místech chránČna formou rezervací, zón klidu nebo jako zvláštČ chránČná území. Do území okresu zasahují velkoplošné chránČné území Jeseníky a Litovelské Pomoraví. V CHKO Jeseníky je dále na území okresu vyhlášeno 3 národní pĜírodní rezervace, 7 pĜírodních rezervací a 1 pĜírodní památka 1 . V Litovelském Pomoraví pak 5 pĜírodních rezervací a 1 pĜírodní památka 2 . Ze severozápadu do okresu þásteþnČ zasahuje národní pĜírodní rezervace Kralický SnČžník. Výše zmínČný pĜírodní potenciál a zajímavosti, spoleþnČ s historickými a kulturními památkami, celoroþními kulturními akcemi a pestrou nabídkou volnoþasových aktivit vytváĜí z okresu Šumperk turisticky atraktivní oblast 3 . Okres Šumperk patĜí do turistického regionu StĜední Morava a Jeseníky a turistické oblasti Jeseníky – západ. V pĜípadČ Mohelnicka se jedná o turistickou oblast StĜední Morava . Výrazná výšková þlenitost reliéfu Šumperska je hlavním faktorem ovlivĖujícím zemČdČlskou výrobu. Pro zemČdČlství jsou nejvhodnČjší nivní pĤdy nacházející se podél toku Ĝeky Moravy v jižní þásti okresu v okolí PostĜelmova, ZábĜeha, Mohelnice a Loštic. Nejvíce zastoupeným pĤdním typem na Šumpersku jsou hnČdé pĤdy, které se vyskytují v rozmezí nadmoĜských výšek 450 – 800 m n. m., v oblastech pahorkatin a vrchovin. S rostoucí nadmoĜskou výškou také roste kyselost pĤd. Nad 800 m se nachází rezivé pĤdy 1

NPR Šerák-Keprník, PradČd, RašeliništČ SkĜítek; PR Pod Sluneþnou strání, Františkov, PĜemyslovské sedlo, Buþina pod Františkovou myslivnou, BĜidliþná, Na hadci, Rabštejn a PP Zadní Hutisko 2 PR Bradlec, Moraviþanské jezero, Doubrava, Kaþení louka, Za mlýnem, Pod Trlinou a OP Rodlen 3 Podle Czech Tourism (2009) byly v roce 2008 nejnavštČvovanČjšími turistickými cíly v Olomouckém kraji v poĜadí hned po ZOO Olomouc (356 tis. návštČvníkĤ) a Muzeu umČní v Olomouci (226 tis.) hrad Bouzov (93 tis.), VlastivČdné muzeum v Šumperku (64 tis.) a Papírny Velké Losiny (50 tis.).

- 18 -

s podzoly. HĜeben Hrubého Jeseníku je pokryt alpínskými pĤdními formami a vyskytují se zde i lokality s rašeliništní pĤdou vrchovištního typu (Melzer, M. et al., 1993). Území okresu se správnČ þlení na 77 obcí, z nichž 8 má statut mČsta (Šumperk, ZábĜeh, Mohelnice, Hanušovice, Loštice, Štíty, Staré MČsto a Úsov). NejvČtším mČstem v poþtu obyvatelstva je okresní mČsto Šumperk s 27 754 obyvateli. K 1. 1. 2009 žilo v okrese na ploše 1 313 km2 124 513 obyvatel, tedy v hustotČ 95 obyvatel na km2 (ýeský statistický úĜad, 2009). Obce jsou sdruženy do mikroregionĤ, kterých je v okrese Šumperk 9, a to Svazek obcí regionu Ruda, Svazek obcí TĜeština, Stavenice a Police, Svazek obcí údolí Desné, Mikroregion Hanušovicko, Luže, Mohelnicko, Šumpersko, Šumperský venkov a Mikroregion ZábĜežsko, které je poþtem sdružených obcí (30) nejvČtším mikroregionem na Šumpersku (Šumpersko, 2008).

- 19 -

Obr. 3 Administrativní rozdČlení okresu Šumperk (zdroj: http://www2.czso.cz/xm/redakce.nsf/itisk/0A004F0B5D, [cit. 2010-03-08])

- 20 -

Dopravní infrastruktura v hlavních tazích sleduje údolí vodních tokĤ Moravy, Moravské Sázavy, Desné a Branné. Významnými silniþními komunikacemi jsou rychlostní silnice mezi Olomoucí a Mohelnicí, která dále pokraþuje jako R 35 na Moravskou TĜebovou. Silnice I/11 vede hlavním tahem ve smČru Hradec Králové - Šumperk – Opava. Silnice I/14 spojuje Mohelnici, Šumperk a Jeseník, kde dále pokraþuje pĜes Mikulovice do Polska. Na Šumpersku se v železniþní síti nachází na hlavní trati mezi PĜerovem a ýeskou TĜebovou významný uzel ZábĜeh na MoravČ, z kterého vychází lokální tratČ smČrem na Jeseník a Šumperk. V okrese

Šumperk

pĤsobí

významné

prĤmyslové

podniky.

NejvČtším

zamČstnavatelem, pĜes 2 500 pracovníkĤ, je Siemens Elektromotory, s.r.o. se sídlem v Mohelnici, zamČĜené na výrobu elektromotorĤ. V Mohelnici dále pĤsobí Hella Autotechnik, s.r.o., zamČĜující se na výrobu svČtlometĤ. V Šumperku je významným podnikem strojírenská firma Pars Nova a.s. (760 zamČstnancĤ), jejímž zamČĜením je výroba a opravy železniþních a tramvajových lokomotiv a vozového parku. V regionu pĤsobí firma MEP PostĜelmov, a.s., zabývající se výrobou elektronických ovládacích pĜístrojĤ, Pramet Tools, s. r. o. a textilní firma Nobleslen, a. s. v Šumperku. Do poþátku roku 2010 byly významným zamČstnavatelem Olšanské papírny a.s. (660 pracovníkĤ), s provozy v Lukavici, JindĜichovČ a AloisovČ. PotravináĜský prĤmysl na Šumpersku pĜedstavuje Pivovar Holba, a.s., PMV ZábĜeh a tradiþní výroba tvarĤžkĤ v A.W., s. r.o. v Lošticích.

- 21 -

6 PĜehled tČžby nerostných surovin na Šumpersku Lidské aktivity jsou na Šumpersku doloženy již z doby kamenné a tak i v této dobČ lze hledat poþátky tČžební þinnosti. KonkrétnČ se jedná o neolit, který je charakteristický keramickými výrobky, jejichž základní surovinou byly spraše a sprašové hlíny. Kulturní a technologický vzestup spoleþnosti spojený s využíváním nových materiálĤ nutil hledat další zdroje nerostných surovin, zvláštČ rud. TémČĜ všechny ložiska stĜíbrných, zlatých a železných rud byly objeveny již Kelty a Slovany, ale jejich intenzivní exploatace zapoþala až ve 13. a 14. století, v dobČ velké kolonizace, kdy na Šumpersko pĜicházeli na pozvání zemČpánĤ prospektoĜi a horníci z ciziny. Hornická kolonizace byla také prvotním impulsem v zakládání nových sídel, napĜíklad Šumperka, Starého MČsta nebo Branné a docházelo tak k osídlování oblastí jinak zemČdČlsky nepĜíznivých. S rozvojem sídel rostla potĜeba stavebních surovin, jako je kámen, vápenec a cihláĜské hlíny, které byly tehdy tČženy v místech výskytu v malých objemech a pro místní potĜeby. Teprve všechny zmČny, které pĜinesla prĤmyslová revoluce, zásadnČ zasáhly do charakteru tČžby a zpracování nerostných surovin. TČžené suroviny byly nosným pĜedpokladem rozvoje materiální spoleþnosti, jejíž zvyšující se nároky vedly k dalšímu navyšování objemĤ surovin. Vedle stavebních surovin bylo hornictví v 19. století zamČĜeno pĜedevším na dobývání železných rud. Ovšem konkurenþní prostĜedí, v hospodáĜsky propojujícím se svČte, vedlo nakonec k ukonþení podnikatelských aktivit v hutnickém prĤmyslu na Šumpersku. Trend extenzivního využívání ložisek nerostných surovin, ve snaze zajistit si surovinovou a hospodáĜskou sobČstaþnost, pokraþoval po dobu témČĜ celého 20. století a na Šumpersku, bohatého na stavební suroviny, se projevil hlavnČ v 70. letech. Tehdy se s plánovanou socialistickou výstavbou staveb a komunikací otevĜely, nebo rozšíĜily a modernizovaly provozy na štČrkopísek, písek, vápenné, cementáĜské produkty a na cihláĜské výrobky. Od zaþátku 90. let 20. století probíhá útlum v tČžbČ neperspektivních nebo ekonomicky nevýhodných surovin, a naopak s racionalizací hospodáĜských mechanizmĤ a s ohledy na životní prostĜedí existují tendence maximálnČ využít souþasné otevĜené dobývací prostory. Na Šumpersku se v souþasnosti tČží na 12 lokalitách, a to v grafitových dolech ve Velkém VrbnČ, v kamenolomu a pískovnČ v BludovČ, v pískovnČ v Temenici, ve vápencových lomech v BohdíkovČ a VitošovČ. Dále jsou tČženy kamenolomy v Hanušovicích, ZábĜeze, Lošticích, Dolní LibinČ a v Krásném a štČrkopísky na Mohelnicku. - 22 -

6. 1 Rudy Rudy drahých kovĤ Rudy drahých kovĤ patĜí k nejstarším vyhledávaným, avšak objemem nevýrazným nerostným surovinám na Šumpersku. Od doby halštatské až po 15. století pĜedstavovala jejich produkce nepatrný význam ve srovnání se sousedním bohatým Zlatohorskem, ale i tak se jejich dĤležitost projevila napĜíklad ve jménech novČ založených hornických osad 14. století, jako KolštČjn (Branná) nebo Goldek (Staré MČsto). Zlato, a v menší míĜe i stĜíbro, se vyskytovalo u Hynþice pod Sušinou (Melzer, M. et al., 1993). Dalším zdrojem zlata byla zlatonosná Ĝeka Oskava a její pĜítoky. Dodnes jsou zde patrné sejpová pole a kanály, která pochází ze 13.-15. století (Novák, J., 1985). Železná ruda V minulosti patĜilo hornictví a hutnictví k nejdĤležitČjším hospodáĜským aktivitám na Šumpersku. Technologické inovace 14. století – vodní pohon, hamry, dmychadla nebo šachtové pece, které zavádČli novČ pĜíchozí horníci z ciziny, umožnily zpracovávat vČtší množství železné rudy a rozšiĜovat stará kutací železáĜská stĜediska. HutČ a hamry se na Šumpersku vyskytovaly od 14. století v povodí Ĝek Desné, Merty, Moravy, Krupé a Branné.4 BČhem 15. století mnoho tČžebních polí a hornických osad zaniklo v dĤsledku þeskouherských válek. V 16. století se dĤlní podnikání a tČžba rud obnovila novČ v režii vrchnostenských panství. Zaþala se zavádČt hlubinná tČžba, dolování se zintenzivnilo rozšíĜením štol, zavedením odvodĖovacích a vČtracích šachet. NovČ pĜibyly hamry v Pleþích a Vikanticích, ve Velkých Losinách, pĜiþemž mimoĜádného významu zaþalo nabývat železáĜské stĜedisko v SobotínČ (Melzer, M. et al., 1993). V sobotínském rudním revíru se tČžila magnetitová ruda z ložiska táhnoucího se zde od Rudné hory na severozápadnČ od VerníĜovic smČrem ke Švagrovu, na Hutisko a dále k severovýchodu, kde konþí v Mnišských jámách pĜi pramenech Desné. Další ložiska byla na levém bĜehu Merty u KosaĜe a VerníĜovic, jv. od Rudoltic, na sv. okraji Šumperka a v Sedmi Dvorech u VerníĜovic (ýabla, V., ýablová, Z. et al., 1992).

4

KonkrétnČ se jednalo o hutČ a hamry v SobotínČ, Rudolticích, Rejhoticích, Starém MČstČ, KláštČrci, Šumperku, RudČ nad Moravou, RaškovČ, Štítech a FrantiškovČ.

- 23 -

Obr. 4 Poddolovaná území v ložiskových pruzích magnetitových rud na Sobotínsku (zdroj: http://geoportal.cenia.cz, [cit. 2010-03-22]) V dobČ prĤmyslové revoluce se Ĝeditelem železáren v SobotínČ stal F. X. Riepel, odborník v oboru železáĜství a tvĤrce myšlenky výstavby Vítkovických železáren a železniþní dráhy VídeĖ – Polsko. Pod jeho vedením se hutnický prĤmysl na Sobotínsku zmodernizoval napĜ. výstavbou vysoké pece se slévárnou v SobotínČ a budováním zpracovatelského a strojního prĤmyslu v okolních obcích (továrny na stroje, válcovny kolejnic, výroba železniþního materiálu). Železárny v roce 1844 skoupili bratĜi Kleinové, kteĜí následnČ vybudováním dalších železáren ve ŠtČpánovČ vytvoĜili jeden výrobní celek zamČĜený na výrobu pro železnice, tČžební zaĜízení pro ostravské doly a podíleli se také na budování železniþní tratČ Olomouc - Praha. S nárĤstem výroby železa vzrostla i tČžba dalších surovin nutných pro výrobu a zpracování, jako byl grafit z velkovrbenské klenby, vysokoprocentní vápence z Bohdíkova a Rudy na Moravou a krupník, mastková hornina ze Sobotína a VerníĜovic, z níž se vyrábČl žáruvzdorný materiál, stejnČ jako z kvarcitu, který se tČžil nad Petrovem a VikýĜovicemi. Rychle se vyþerpávající železnorudná ložiska na Sobotínsku doplnila tČžba limonitových rud z okolí KvČtína a SlavoĖova, která se ovšem nehodila na výrobu oceli, novČ preferované pĜi stavbČ železnice. VzrĤstající konkurenþní prostĜedí a dovoz rud z ciziny nakonec vedl k postupnému úpadku sobotínských železáren. OpouštČní rudních revírĤ na Sobotínsku, Mohelnicku a Uniþovsku, definitivnČ ukonþilo hutní a železáĜskou výrobu na Sobotínsku v roce 1920 (Gába, Z., Tempírová, D., 2000).

- 24 -

MČdČná ruda TČžba mČdČných rud nemČla na Šumpersku velkého významu. Podle velikosti dochovaných dĤlních dČl lze spíše odhadovat na prospekþní práce. PrĤzkumný pĤvod má zĜejmČ nČkolik jam a štola v kĜemenných žilách s mČdČným zrudnČním u Bohutína (Melzer, M. et al., 1993). PodobnČ je tomu v pĜípadČ tČžební lokality na MČdČnci u VerníĜovic s výskytem chalkopyritu, kde se zachovala vyražená štola s datací 1680 (Skácel, J., 1956). Antimonové rudy Antimonové rudy byly objeveny na ložisku u Hynþice pod Sušinou v 18. století. BČhem první svČtové války byl tento výskyt krátce znovu hornicky otevĜen dvČma štolami (Pauliš, M., 2005), ale zĜejmČ technologické problémy se získáním jemných zrudnČlých žilek a þoþek byly dĤvodem, proþ bylo ložisko opuštČno (ýabla, V., ýablová, Z., 1992). V 50. letech došlo k obnovení a novému vyražení dvou štol a vyhloubení šachtic pĜi prĤzkumných pracech s cílem obnovit zdČ tČžbu, ale od zámČru bylo upuštČno (Pauliš, M. 2005). Další pokus o tČžbu antimonové rudy probČhl za první republiky na ložisku Jakubovice (Melzer, M. et al., 1993).

6. 2 Nerudy Vápence Šumpersko je oblastí s hojným výskytem vápencĤ. Jde pĜedevším o vápence tzv. série Branné, které se zhruba v 3-4 km širokém pruhu táhnou v délce 60 km od Vápenné (okr. Jeseník) k OlšanĤm a pokraþují pak dále v okolí Vitošova a Hrabové. Vápence skupiny Branné jsou zajímavé svými polohami þistých vápencĤ (místy obsahují pĜes 97 % CaCO3), které jsou využívány pro chemický, potravináĜský prĤmysl a pro pálení velmi kvalitního vápna. Nejstarší tČžební lokalita se vyskytuje na ložisku mezi obcemi Lesnice – Vitošov – Hrabová, v délce zhruba 3 km. Již v 15. století zde bylo založeno nČkolik malých lomĤ, ve kterých se vápenec dobýval až do 19. století ruþnČ. S nástupem prĤmyslového a technologicky propracovanČjšího dobývání a zpracování vápence se tČžba soustĜedila do jednoho dobývacího prostoru v katastru obce Vitošov. Zde byl od 60. let 20. století budován moderní provoz, který se soustĜedil pĜedevším na výrobu reaktivního vápna pro TĜinecké železárny. S nárĤstem dodávek pro železárny byl objem tČžby navýšen o 60 % a tím došlo k výraznému rozšíĜení tČžebního prostoru (Cikrt, J., Láník, J., 2001). Komorovými a od 70. let clonovými odstĜely se postupnČ zaþala vytváĜet dnešní podoba rozsáhlého stČnového kamenolomu o 10 etážích se zahlazenými závČrnými svahy.

- 25 -

V souþasnosti je ložisko vitošovských vápencĤ otevĜeno v délce 800 m a tČžba probíhá v jeho nejširší centrální þásti o mocnosti 40 m (Chorazy, J. et al., 1999). TČžební lokality vysokoprocentních vápencĤ, místy až mramorĤ, se nachází v Branné a v BohdíkovČ, kde byl rozvoj vápenického prĤmyslu spojen až s výstavbou železniþní tratČ v druhé polovinČ 19. století. Byly zde vybudovány kruhové vápenky, v Branné dvČ a v BohdíkovČ tĜi, k nimž pĜibyla v roce 1929 þtvrtá v KomĖátkách (Melzer, M. et al., 1993). V souþasnosti tČžený dobývací prostor Bohdíkov – KomĖátka navazuje na sousední starý a opuštČný tzv. DavidĤm lom, v nČmž se zaþalo intenzivnČ tČžit od roku 1907, po zavedení úzkokolejné dráhy. Souþasný tzv. nový lom byl stejnČ jako ostatní lokality rozšiĜován od 70. let 20. století. Dnes je 60 metrĤ hluboký jámový lom se šesti etážemi otevĜen v délce 540 m. Grafit Grafit pĜedstavuje jednu z nejvýznamnČjších tČžených surovin okresu. Vyskytuje se ve dvou ložiskových oblastech, známých a dobývaných již od pravČku. Významnou tČženou nerostnou surovinou se stal hlavnČ v dobČ prĤmyslové revoluce, kdy se zaþal používat ve slévárenství, metalurgii, vysoce žáruvzdorných hmot, tužek, na výrobu mazadel aj. Ložisková oblast na Lošticku a Mohelnicku byla tČžena od 12. do poþátku 20. století. Hlubinné dobýváni grafitu se soustĜedilo zejména do obce Svinov a jeho okolí, kde lze dodnes nalézt patrné jámy v terénu. Tuhová hlína byla nezbytnou souþástí materiálu pro výrobu tzv. loštických pohárĤ. Používala se v pĜímČsi s hrnþíĜským jílem a zajišĢovala výrobkĤm po vypálení vyšší ohnivzdornost, což bylo obzvlášĢ dĤležité v dobČ stĜedovČku, kdy si lidé vaĜili na otevĜených ohništích a nádoby þasto pĜi nerovnomČrném ohĜívání praskaly. Vedlejším efektem tuhy v pĜímČsi byla pĜi zvýšené teplotČ výpalu expandace Fe2O3, který na povrchu keramiky vytváĜel charakteristické a proslulé „puchýĜe“. PrĤmyslová tČžba tuhy, která v dobČ svého nejvČtšího rozmachu zamČstnávala až 100 horníkĤ, skonþila v roce 1912. Další lokality tČžby grafitu byly v okolí obcí Krchleby, Podolíþko a ěepová (Gába, Z., 1998). Daleko vČtšího významu však dosáhla tČžba grafitových slojí ve velkovrbenské grafitové sérii mezi obcemi Ostružná, Branná, Šléglov, Staré MČsto, Malé a Velké Vrbno. Ložisko grafitu se zde zaþalo dolovat od roku 1800. Zpoþátku tČžaĜi byli vČtšinou malí vlastníci pozemkĤ, kteĜí zakládali svislé jámy o hloubce kolem 25 m a dál razili smČrné chodby malého profilu s prudkým stoupáním. Z tČchto chodeb postupovali dovrchními dobývkami s ponecháním ochranného pilíĜe za sebou. Rubaninu uvolĖovali ruþnČ a pĜímo na porubu ji pomocí sít tĜídili a hlušinu zakládali do vyrubaných prostor. Projevy tohoto dobývání jsou patrné na všech dnes tČžených ložiscích grafitu. V polovinČ 19. století na

- 26 -

ložiscích zaþala dolovat tČžaĜská spoleþnost Alberti, která svou tČžební þinnost soustĜedila do okolí Malého Vrbna. Zde bylo otevĜeno raženými štolami 1 500 m dlouhé dolové pole Alois. Další tČžba probíhala v 1 300 m dlouhém dĤlním poli Badenberg v Branné, na ložisku Vohrwerk u Šléglova a na ložiscích Konstantin a Gustav u Velkého Vrbna a na ĜadČ dalších lokalit. NejvČtšími dĤlními ložisky byly až do konce 60. let ložiska Alois, HeĜman, HeĜman – sever v Malém VrbnČ. Menším ložiskem tČženým v rámci Rudných dolĤ Jeseník n. p. v pozdČjší dobČ bylo ložisko Kronfelzov (DP Šléglov I), ložisko MilíĜe (DP Velké Vrbno). Velkým pĜelomem v rozvoji závodu byl pĜechod z hlubinné na povrchovou tČžbu otvírkou ložiska Konstantin (DP Velké Vrbno I) jámovým lomem. V minulosti byly na ložisku Konstantin známy dvČ hlavní historické dĤlní míry (Konstantin a Libor) a jedna okrajová (Josefa). Po první jmenované dostalo ložisko i své jméno. SmČrná délka ložiska ovČĜená technickými pracemi je cca 800 m, mocnost ložiskových poloh se pohybuje mezi 2 m až 3 m. Vlastní grafitové sloje jsou doprovázeny velmi pestrou skladbou karbonátových hornin, od þistých krystalických vápencĤ po krystalické dolomity, které jsou v souþasné dobČ také odtČžovány a zpracovávány na výrobu hoĜeþnatovápenatého hnojiva (Grafitové doly Staré MČsto, a. s., 2007).

Obr. 5 Poddolované plochy na ložiscích grafitu u Starého MČsta (zdroj: http://geoportal.cenia.cz, [cit. 2010-03-28])

- 27 -

Keramické jíly a hlíny Keramické hlíny a jíly jsou z podstaty svého využití nejstarší tČženou nerostnou surovinou na Šumpersku. Dokládá to i množství archeologických nálezĤ, z nichž ten poslední, z roku 2003, odhalil u obce PostĜelmov nejen základy osady z mladší doby kamenné, keramické nádoby a stĜepy, ale i pás jam vzniklých tČžbou hlíny (Goš, V., 2004). Keramické jíly se na území Šumperska tČžily pĜedevším v jeho jižní þásti, na Mohelnicku a Lošticku. NejkvalitnČjší kaolinické jílovce se nachází 2 km západnČ od Loštic, v polní trati „Masnice“, která byla intenzivnČ dolována od 12. století žadlovickými, loštickými a pavlovskými hrnþíĜi. Z této jemné hlíny se vyrábČla velmi kvalitní, bČlavá a hladká keramika. V pĜípadČ, že do ní hrnþíĜi pĜidali i tuhovou hlínu (s místním názvem železnice podle obsahu oxidĤ železa) nebo pĜímo tuhu z okolí nedalekého Svinova, vypálili z materiálu svČtovČ proslavenou puchýĜovitou keramiku. HrnþíĜské Ĝemeslo se soustĜedilo do Loštic, kde se jím v dobČ rozkvČtu v 15. století zabývala témČĜ každá usedlost. Dodnes jsou nám toho dĤkazem archeologické nálezy odpadních jam, stĜepišĢ a vypalovacích pecí. Pro místní potĜebu byly dále vypalovány obyþejné, šedohnČdé nádoby z písþité hlíny, kterou hrnþíĜi získávali na místČ. Keramická hlína se v oblasti tČžila až do první poloviny 20. století, kdy výroba loštické keramiky definitivnČ zanikla (Melzer, M. et al., 1993). Na Masnicích bylo ještČ v druhé polovinČ 20. století evidováno 380 dolĤ a jam hlubokých 4 až 19 m, které byly pozdČji zavezeny hlínou a na jejich místČ vznikla zahrádkáĜská osada. Jedinou dnešní pĜipomínkou zdejší slavné tČžby je název osady Barborka a její zrekonstruovaná socha, odkazující na patronku horníkĤ. Výskyty hrnþíĜských hlín se nachází také v okolí Starého Maletína, kde byly tČženy a továrnČ zpracovávány na šamotové a hlinČné zboží v dobČ od druhé poloviny 19. do poloviny 20. století. JihovýchodnČ od obce Bludov byl do poþátku 20. století tČžen kaolin, který se zde vyskytuje ve stráni vrchu Brousná a pĜi jeho úpatí, kde byl dobýván mČlkými jámami na výrobu kameninových výrobkĤ (Melzer, M. et al., 1993). U obce Leština se vyskytují mocné naváté spraše s vysokým obsahem oxidĤ sodíku, draslíku a vápníku, které se používaly pro výrobu pĜírodních glazur. TČžba probíhala ve stČnovém lomu pĜedevším v druhé polovinČ 19. století, ale pĜíležitostnČ se zde tČžilo až do 80. let 20. století (Gába, Z., Zitová, J., 1985). Živcové suroviny Živce se používají jako taviva pĜi pĜípravČ keramických smČsí, glazur, skláĜského kamene, smaltĤ apod. V minulosti tČžené ložisko se vyskytuje v MČstském lese u Šumperka, kde tvoĜí 4 žíly o délce 500 m a mocnosti 5 – 25 m (ýabla, V., ýablová, Z. et al,

- 28 -

1992). Další výskyty jsou známy na západním svahu vrchu Chocholík jz. od Šumperka, kde bylo založeno více jak osm malých stČnových lomĤ. Mastek TČžba mastkové horniny, místnČ nazývané krupník, byla úzce spojena s hutním prĤmyslem na Sobotínsku. Vyskytuje se v okolí VerníĜovic a Sobotína, kde byla dobývána nČkolika stČnovými lomy od 17. do poþátku 20. století. Používal se pĜedevším k vyzdívání železáĜských pecí, ale zhotovovaly se z nČj i sochy a rĤzné keramické výrobky (Melzer, M. et al., 1993). Kvarcit Bílá jemnozrnná kĜemenná surovina byla do zaþátku 20. století tČžena ve VikíĜovicích. Používala se jako ohnivzdorný materiál pro vyzdívky skláĜských pecí v RapotínČ (Melzer, M. et al., 1993).

6. 3 Stavební suroviny Stavební suroviny jsou vzhledem ke geologické stavbČ Šumperska nejþastČjší tČženou nerostnou surovinou. Dekoraþní kámen Ve staromČstském krystaliniku se vyskytuje hadec (serpentinit), který se jako drcené kamenivo využíval pro svou þernozelenou až þernou barvu na výrobu teracových dlaždic. Jeho nejvČtší ložiska se vyskytují u Raškova a u Chrastic, kde byl mezi svČtovými válkami založen jámový lom (ýabla, V., ýablová, Z. 1992). Maletínské kĜídové pískovce KĜídové pískovce, tČžené od 14. století, se vyskytují západnČ od Starého Maletína a þásteþnČ i na území svitavského okresu. V dobČ baroka se stal maletínský pískovec vyhledávaným sochaĜským a stavebním materiálem. Všechny barokní skulptury v Olomouci jsou zhotoveny z tohoto materiálu. V okolí Starého Maletína bylo založeno asi 10 stČnových lomĤ, které byly v þinnosti až do druhé svČtové války. Po roce 1946 byly lomy zavĜeny a uvádí se pouze ojedinČlá tČžba blokĤ na opravy nebo na nové plastiky na poþátku 50. let 20. století (Šrámek, J., 2003).

- 29 -

Stavební kámen a drcené kamenivo Šumpersko je velmi bohaté na výskyt hornin vhodných pro drcené kamenivo na stavební kámen. Jedná se pĜedevším o kulmské horniny na jihu okresu a metamorfované ruly a amfibolity jader orlicko-snČžnické, keprnické a desenské klenby. V minulosti se tyto suroviny tČžily na mnoha místech, þasto v polohách pĜirozených výchozĤ horniny. Nespoþet lomĤ bylo založeno u sídel a novČ budovaných komunikací, kde sloužily jako lehce dostupný materiál pĜi výstavbČ. TČžba v lomech malých rozmČrĤ probíhala vČtšinou ruþnČ. Postupné zavádČní mechanizace umožnilo rozšiĜovat ty lomy, které se jevily jako vhodné pro množství zásob a vlastnosti suroviny. Objem tČženého kameniva výraznČ vzrostl v 70. letech 20. století v souvislosti s nároky stavebního prĤmyslu. V souþasné dobČ je tČžba v okrese soustĜedČna v pČti velkých stČnových lomech. U Loštic (Kozí vrch) se tČží kulmské droby, rula v ZábĜeze (Raþice), Dolní LibinČ a Hanušovicích a amfibolity v Krásném u Šumperka. ŠtČrkopísky a písky Ložisková území štČrkopískĤ a pískĤ se nachází v nivách Ĝek Moravy, Moravské Sázavy a Desné. Jako produkty zvČtrávání (eluvium) jsou tČženy písky ve zvČtralých zónách šumperského granodioritu – u Bludova a v Temenici u Šumperka. NejvČtší akumulace štČrkopískĤ se nachází v údolní nivČ Ĝeky Moravy na Mohelnicku, kde byly štČrky a štČrkopísky tČženy od 19. století. Šlo o tČžbu bez technického vybavení, bez dalších úprav materiálu a v malých objemech (max. 8 000 m3 za rok), které odpovídaly místní spotĜebČ kameniva ve stavebnictví (Polák, A., 1951). V druhé polovinČ 20. století, v souvislosti s plánovanou socialistickou výstavbou panelových sídlišĢ a dopravních staveb se objem tČžené suroviny navýšil stonásobnČ. TČžební prostor se rozšíĜil do podoby tĜí velkých tČžebních jam, zaplnČných prosakující podzemní vodou, které si vynutily i pĜeložení koryta Ĝeky Moravy. V souþasnosti tČžba probíhá v nejsevernČjším jezeĜe. CihláĜské suroviny CihláĜské suroviny, rĤzného složení a rozdílné kvality, se na území okresu vyskytují v hojné míĜe. SpoleþnČ se stavebním kamenem tvoĜí tradiþní a v minulosti nejþastČji používanou stavební surovinu, zdící prvek. Hliníky, milíĜe a od 19. století kruhové pece byly samozĜejmou souþástí všech sídel, kde se tato surovina vyskytovala. Jedná se pĜedevším o jižní þástí okresu, a to o východní svahy ZábĜežské vrchoviny, na nichž se v prĤbČhu þtvrtohor usazovaly spraše a sprašové hlíny. Ty se v rĤzných mocných vrstvách tČžily vČtšinou ruþnČ a mnohé z tČchto hlinišĢ byly opuštČny do první poloviny 20. století. Jen v místech významnČjšího a kvalitního výskytu, u vČtších mČst, jako byly

- 30 -

Loštice, Mohelnice, ZábĜeh, Šumperk, Nový Malín, se po zavedení strojové tČžby ložiska využívala do 70. let 20. století, kdy došlo k ukonþení tČžební þinnosti (kromČ lokality v Lošticích), v dĤsledku využívání novČ vyvinutých materiálĤ ve stavebnictví a zejména v souvislosti s výstavbou moderních velkokapacitních provozĤ v jiných þástech republiky.

6. 4 Ostatní suroviny Wollastonit Wollastonit patĜí mezi mnohostrannČ využitelné suroviny a na území ýeské republiky je jeho výskyt velice vzácný. Významné ložisko se nachází na severním okraji obce Bludov ve skarnových horninách, oznaþovaných jako „bludovit“, které byly v minulosti tČženy pro stavební a drcený kámen. Ale právČ jeho tvrdost a houževnatost nutila tČžaĜe lomy opustit (Polák, A., 1951). V roce 1991 stát vyhlásil tento nerost za vyhrazený a v roce 1994 vyhlásil na nerost wollastonit v BludovČ dobývací prostor. Dnes je ložisko v malých objemech a sezónnČ tČženo ve stČnovém lomu. Beryl Horniny bohaté na chrysoberyl se vyskytují v okolí Maršíkova, kde byl také poprvé v EvropČ nalezen v roce 1919 na lokalitČ Rasovna. Další jeho lokalitou výskytu je StĜelecký dĤl ("Scheibengraben") u Maršíkova, která je otevĜena malým lomem na živec a krátkou štolou. Mezi svČtovými válkami byl beryl tČžen nČmeckou spoleþností k výrobČ berylia a ke šperkaĜským úþelĤm (Gába, V., 1976). Fluorit Minerál fluorit je vázán na snČžnické ruly a je pokraþováním známého ložiska v Polsku. Jeho výskyt je na území okresu spíše mineralogického charakteru. Jen jediné jeho ložisko bylo v minulosti v malém rozsahu pro tento minerál tČženo, a to StĜíbrnice u Starého MČsta (ýabla, V., ýablová, Z. et al, 1992). PĜírodní barvivo – okr NalezištČ malého množství železných hlinek se vyskytuje v okolí Police a u BezdČkova na Úsovsku. Ty byly v první polovinČ 20. století tČženy malým závodem na výrobu pĜírodního þerveného barviva (Melzer, M. et al., 1993).

- 31 -

7 Základní typologie a geneze antropogenních tvarĤ TČžba nerostných surovin a využívání pĜírodních zdrojĤ obecnČ patĜí mezi nejstarší lidské aktivity, pĜi nichž pĜímým pĤsobením dochází k modelování georeliéfu a vzniku nových geomorfologických tvarĤ, které se stávají pĜedmČtem studia antropogenní geomorfologie. TČžební þinností vznikají konvexní tvary agradací nebo konkávní tvary degradací. Planací se pĤvodní georeliéf zarovnává a exkavací se vytváĜí podzemní prostory, pĜi nichž vznikají tzv. antropogenní suterény (Zapletal, L., 1969). TČžba nerostných surovin se uskuteþĖuje dvČma zpĤsoby – metodami povrchovými a metodami hlubinnými. S rozvojem mechanizace zemních prací, zejména od druhé poloviny 20. století, se tČžba stále více zamČĜuje na povrchové zpĤsoby, které jsou ekonomicky efektivnČjší, vykazují vyšší výkonnost a vysokou výrubnost ložiska. Proti hlubinným metodám se však vyznaþují vysokou intenzitou pĜemČny krajiny vlivem technických zásahĤ (Štýs, S., 1990). Následky tČžební þinnosti v krajinČ jsou následnČ zahlazeny v rámci sanaþních a rekultivaþních projektĤ. Podoba tČžebních tvarĤ je odvislá od užité technologie dobývání nerostné suroviny a vlastností tČženého materiálu. PĜi destrukci horninového prostĜedí vznikají v reliéfu krajiny tvary, které lze rozdČlit na vlastní tČžební tvary, tedy lomy, šachty, štoly, haldy, aj., a na prĤvodní tČžební tvary, jako jsou poklesové kotliny, pinky, aj. (Demek, J., 1984).

7. 1 TČžební tvary vzniklé hlubinnou tČžbou nerostných surovin Hlubinným zpĤsobem, jsou tČžena ložiska uhlí, rud i rĤzných nerudních surovin, V závislosti na charakteru tČženého nerostu a nadloží se používají rozdílné metody. Uhelná ložiska jsou podle mocnosti, úklonu a vlastností sloje dolována komorováním, pilíĜováním nebo stČnováním. Zvolená metoda pak ovlivĖuje zmČny na povrchu dobývacího prostoru, které souvisí se promČnou napČĢového stavu v nadložních horninách. Po komorování a propadnutí stropu vznikají na povrchu nálevkovité propadliny, pĜi stČnování bez základky vznikají poklesové kotliny, jejichž hloubka odpovídá mocnosti tČžené sloje. PĜi stČnování se základkou jsou poklesy terénu ménČ intenzivní. Sledy vrstev v nadloží slojí se pĜi zmČnČ napČĢového stavu postupnČ lámou, zalamují a prohýbají, což se na povrchu projeví poklesovou kotlinou, která, je-li nadržena vodou, se stává poklesovým jezírkem. Prolomení a pružné deformace nadložních vrstev se viditelnČ projevují po urþité dobČ v závislosti na báĖsko-technických podmínkách. Poklesy nadložních hornin nad poddolovanými plochami mohou vznikat i v oblastech tČžby ropy a zemního plynu, þerpáním podzemních vod apod.

- 32 -

PĜi hlubinné tČžbČ je þást území devastována ukládáním hlušiny, která je odpadním substrátem pĜi tČžbČ a úpravČ. Hlušina se ukládá jako základka do vyrubaných prostor, nebo na povrchu, þímž vzniká halda. Podle zpĤsobu sypání mají haldy tvar hĜebenovitý, kuželovitý nebo tabulovitý, s vrcholovou plošinou a pĜíkrými svahy. Na svazích hald vznikají postupnČ stružky, strže, soliflukþní proudy, sesuvy, bahenní proudy. KromČ toho v haldách probíhají vnitĜní procesy jako napĜ. vnitĜní hoĜení, sesedání, vznik dutin, závrtovitých sníženin apod. Rudné žíly o rĤzné mocnosti, úklonu a v nepravidelném prĤbČhu musí být tČženy s doprovodnými horninami. VytČžená hlušina (rubanina) je pak ukládána buć pĜímo v dole jako základka, nebo na povrchu na odvalech (Štýs, S., 1990). Prostory vzniklé po hlubinných dolování jsou šachty, štoly a komory. Na povrchu je ložisko otevĜeno dĤlními díly, které tvoĜí trvalé spojení s povrchem. Štolou se rozumí horizontální nebo uklonČná chodba ražená pĜi prĤzkumu nebo tČžbČ nerostných surovin. NejspodnČjší štola je zpravidla dopravní a odvodĖovací a u ní je postaven závod. ýást ložiska pod úrovní této štoly mĤže být otevĜen slepými jámami. Šachta je strmá, zpravidla svislá, nČkdy i šikmá chodba sloužící dopravČ osob, vytČžené suroviny, hlušiny nebo pomocných materiálĤ dolu, pro odvod vody, plynĤ a pĜívod vzduchu. V hlubinných dolech jsou pro rĤzné úþely vyhloubené umČlé prostory, které se oznaþují jako komory (Demek, J., 1984). Zvláštní nové tvary nabývá reliéf pĜi tČžbČ, resp. rýžování zlata z Ĝíþních sedimentĤ. PĜi ruþním rýžování vznikají sejpy, nevelké pahorky složené hlavnČ z písku a hlíny, které mají zpravidla výšku 1-2 m, výjimeþnČ kolem 5 metrĤ (Zapletal, L., 1969).

7. 2 TČžební tvary vzniklé povrchovou tČžbou nerostných surovin PĜemČna území povrchovou tČžbou je technologicky spjata s nutností odklizu nadložních hornin, které jsou v prvotní fázi vývoje lomu odstranČny na vnČjší výsypky. Po založení lomu a postupem tČžební fronty vzniká vlastní sníženina lomu, využitelná jako vnitĜní výsypný prostor. Podle výškové orientace vĤþi pĤvodnímu okolnímu terénu lze rozlišovat výsypky podúrovĖové, úrovĖové a nadúrovĖové. Zakládané lomy jsou na základČ uložení a polohy tČžené nerostné suroviny stČnové, jámové a kombinované, a podle druhu suroviny rozlišované na kamenolomy, pískovny, hliništČ nebo štČrkovny. OtevĜené lomy v pĤvodním konvexním tvaru reliéfu jsou stČnové. TČžba na nich postupuje vČtšinou horizontálnČ smČrem do svahu kopce po stupních. V pĜípadČ že tČžební

- 33 -

fronta dosahuje velkých výšek, je rozþlenČna na patra (etáže). Vodorovné plošiny a svahy etáží ve velkolomech dosahují nČkolikametrových rozmČrĤ. Jámové lomy se zakládají na plochém terénu, v mírném svahu nebo na vrcholu kopce, a tČžba v nich postupuje vertikálnČ od povrchu do hloubky, u vČtších lomĤ po etážích. Dále se rozlišují lomy zahloubené, které jsou kombinací pĜedchozích dvou typĤ, kdy se lom založí stČnovým zpĤsobem ve svahu kopce a dále tČžba postupuje vertikálnČ jámovým zpĤsobem (Sádlo, J., Tichý, L., 2002). Na podobČ tČženého prostoru má vliv soudržnost tČžené horniny a technika lámaní, která bČhem doby prošla technologickým vývojem. Od stĜedovČku po baroko vznikaly tzv. selské lomy – mČlké nepravidelné prostory o rozloze desítek až stovek þtvereþních metrĤ, v nichž pĜevládalo kopání povrchovČ navČtralé horniny nad lámáním kompaktní skály. V dnešní krajinČ jsou pĤvodní selské lomy zcela zarostlé vegetací a þasto jediným signálem jejich existence jsou mČlké sníženiny podobné závrtĤm nebo místy vystupující drobné skalky. PromČna techniky dobývaní pĜišla v 19. a v první polovinČ 20. století, kdy se zvýšenou poptávkou narĤstal i objem tČžené suroviny a rozloha lomĤ nabyla podstatnČ vČtších rozmČrĤ. ZavádČla se mechanizace, nové technologie pĜi zpracování kameniva, v lomech se stavČly úzkokolejné dráhy a jednoduché stroje. K lámání kamene se používal stĜelný prach, kterým se skalní masív rozpojil do podoby þetných a rĤznČ þlenitých lomových ploch, výstupĤ a suĢových osypĤ pĜi patČ lomu. Se zmČnou politického uspoĜádání druhé poloviny 20. století došlo k promČnČ vlastnických vztahĤ ve spoleþnosti. Vlastnictví kamenolomĤ pĜešlo od pĤvodních majitelĤ, což byli jednotlivci, rodinné firmy a akciové spoleþnosti, do správy národních podnikĤ, které se snažily maximalizovat zisky bez ohledu na hospodárné využití ložiska a suroviny. S nárĤstem spotĜeby kameniva byly zavádČny komorové odstĜely. PĜi tomto zpĤsobu dobývání se hornina rozpojuje velkými soustĜedČnými náložemi, které se ukládají do komor pĜístupných štolami. PĜi odstĜelu se uvolĖuje velké množství rubaniny a tČžební stČny dosahují nČkolik desítek metrĤ. Z mnoha dosud nevelkých lomĤ postupnČ vznikly rozsáhlé dobývací prostory þlenČné do Ĝady etáží. Pro nedostatky komorových odstĜelĤ, jako byly velké otĜesy zpĤsobené mohutnou explozí koncentrovanČ uložené trhaviny nebo þasté dodateþné rozpojování skalních blokĤ sekundárními odstĜely a bezpeþnostní rizika s tím spojená, byly od druhé poloviny 20. století nahrazovány odstĜely clonovými. Jejich podstata spoþívá v uvolnČní kamene odpálením trhaviny uložené v soustavČ svislých vrtĤ, doplnČných podle potĜeby horizontálními podvrtávkami v patČ tČžební stČny. Touto technikou se vytváĜí charakteristická struktura etážové lomové stČny o výšce pater 10-20 m v podobČ hladkých lomových závČrných svahĤ (Tarmac CZ, 2008).

- 34 -

Mechanizace a strojová tČžba v druhé polovinČ 20. století mČnila i podobu pískoven, štČrkopískoven a hlinišĢ. Suroviny byly v minulosti odlamovány z tČžebních stČn nebo bĜehĤ ruþnČ za pomocí klínĤ a kladiv. V pískovnách a na hliništích se zavádČly koreþková rypadla a pásové nakladaþe, které umožnily vytvoĜit stČnové lomy s vysokým bĜehem. TČžba štČrkopískĤ se od 60. let provádČla koreþkovými a drapákovými bagry, se kterými se vytČžila surovina pod úrovní podzemní vody do hloubek až 35 m, s následným vznikem vodních ploch.

7. 3 Podoba tČžebních tvarĤ po ukonþení tČžební þinnosti Podobu tČžebních tvarĤ a jejich následné využití po ukonþení tČžební þinnosti mĤže ovlivnit plán rekultivace, který patĜí mezi zákonem stanovené povinnosti a souþástí tČžební þinnosti. Zaþátky zákonných ustanovení o ochranČ a rekultivaci pĤdy pĜi báĖské þinnosti se vztahují k Hornímu zákonu z roku 1852, který obsahoval obecná ustanovení, že báĖští podnikatelé jsou povinni peþovat o to, aby tČžbou postižené pozemky byly navráceny pĤvodním úþelĤm. Zákon byl v platnosti po více než sto let, ale jeho plnČní se nijak nedodržovalo (Štýs, S., 1990). Sanaþní zámČry se zaþaly organizovat od roku 1908. Povinnost obnovit pozemky postižené tČžbou se v této dobČ vztahovaly pĜedevším na hlubinné dobývání uhelných ložisek. Realizace sanace spoþívala v zavážení propadlin povrchu (pinek) po komorovém dobývání uhelné sloje, resp. v jejich odvodĖování (Štýs, S., 2007). V této dobČ se zaþaly dokonce poprvé prosazovat i nČkteré principy ochrany pĜírody a krajiny, když byly vymezeny podmínkami pĜi otvírkách nových kamenolomĤ. Ovšem vývoj smČĜující k ochranČ krajinného rázu byl po roce 1948 pĜerušen (Cílek, V., 2000). Doba po druhé svČtové válce byla charakteristická výrazným rozvojem tČžby, která zabírala v dĤsledku orientace na povrchové dobývání stále více zemČdČlské pĤdy a tím se zvýšila i intenzita destrukce krajiny. V tehdejší legislativČ se to projevilo naĜízením tČžbou postižené plochy rekultivovat, tedy obnovit je za úþelem dalšího možného využití (horní zákon þ. 41/1957 Sb). TČžbou postižené prostory byly rekultivovány zemČdČlsky (na ornou pĤdu, louky a pastviny, ovocné sady a vinice), lesnicky (na lesy úþelové a hospodáĜské, doprovodné a roztroušenou zeleĖ), hydricky (na vodní plochy a vodní toky, mokĜady) a na ostatní plochy, tedy na plochy pro sport a rekreaci, pro rĤznou výstavbu a infrastrukturu. V druhé polovinČ 20. století byly vzhledem k zájmu o ornou pĤdu direktivnČ ukládány preference zemČdČlské rekultivace. V 60. a 70. letech byla rekultivace brána jako jednoduché ozelenČní, popĜípadČ obnovení produkþní schopnosti znovunavrácených devastovaných ploch (Štýs, S. 2001), s cílem co nejvíce retušovat pĜítomnost tČžbou

- 35 -

ovlivnČných území, která mČla v ideálním pĜípadČ z krajiny v co nejkratším þasovém horizontu zmizet (Gremlica, T., 2007). Od 80. let se zaþíná aplikovat tzv. sociálnČ vstĜícná rekultivace, která byla realizována na místech opuštČných hnČdouhelných tČžeben, kde byl postaven napĜíklad autodrom, hipodrom, golfové hĜištČ þi malé letištČ. V souþasnosti je v platnosti horní zákon þ.44/1988 Sb., který organizacím provádČjícím tČžbu nerostných surovin udČluje povinnost zajistit sanaci a rekutlivaci všech pozemkĤ dotþených tČžbou. O budoucí podobČ tČžebního tvaru je rozhodnuto ještČ pĜed otevĜením dobývacího prostoru. Tradiþní postup sanace a rekultivace spoþívá ve vyrovnání terénních nerovností tČžebního prostoru, nejþastČji úpravou stČn, vytvoĜením stabilních závČrných svahĤ lomu, likvidací nebo redukcí etáží, pĜípravou dna (pokud možno s mČlkými jezírky), pro lesní nebo jinou rekultivaci. Prostor lomu je zavezen odpadním a pĜevrstven skrývkovým materiálem a ornicí, aby mohl být dále kultivován (lesnicky, zemČdČlsky) (Kužvart, M., Laštoviška, Z., 2002). Metodika tČchto plánĤ je dnes již znaþnČ zastaralá, nebere v potaz krajináĜskou hodnotu novČ vzniklých tČžebních tvarĤ a obrovskou druhovou rozmanitost v novČ vzniklých prostorech – skalní stČny kamenolomĤ, osypové kužely, vlhké sníženiny a jezírka, prostĜedí výsypek, a to vše kolonizované množstvím rostlin a živoþichĤ. Poslední desetiletí se tČžební organizace zaþínají zajímat o rekultivace tzv. pĜírodČ blízké, kdy jsou pĜi postupech zahlazování tČžební þinnosti upĜednostĖovány procesy pĜirozené nebo Ĝízené sukcese, které mají blízko k zájmĤm ochrany pĜírody a krajiny. DotČžované tČžební tvary jsou pak v rámci technické rekultivace upraveny do takového stavu, aby co nejvíce vyhovovaly kolonizující vegetaci a na ni vázaným živoþichĤm, což má dopad i na koneþnou podobu tČžebního tvaru.

- 36 -

8 Souþasné trendy ve využití opuštČných tČžebních tvarĤ TČžba nerostných surovin celosvČtovČ ovlivnila zhruba 1 % souše, tedy asi 1,5 mil. km , na území ýeské republiky to þiní zhruba 700 km2 rozlohy (Prach, K. et al., 2009). PozĤstatkem po tČžebních aktivitách jsou tČžební tvary, které vznikaly již s rozvojem 2

lidských aktivit od pravČku, ale výrazný nárĤst jejich poþtu je spojen až se zvyšujícími se nároky moderní spoleþnosti v posledních 200 letech. Za tu dobu bylo tČžební þinností vyþerpáno nebo z dĤvodĤ neperspektivnosti opuštČno mnoho tČžebních prostor, které jsou dnes nedílnou souþástí kulturní a prĤmyslové krajiny, a které hledají další možné využití. Prostory, tvary, specifické podmínky, ale také atmosféra opuštČných tČžebních prostor se nabízí pĜi realizaci praktických, ekologických i netradiþních projektĤ, což dokládají mnohé pĜíklady ze svČta i ýeské republiky.

8. 1 Komerþní využití tČžebních tvarĤ TČžební tvary povrchových lomĤ nabízí zajímavý prostor pro architektonické zpracování sportovních areálĤ nebo divadel. PĜíkladem mĤže být chorvatský fotbalový stadion Kantrida v Rijece s kapacitou 10 tis. míst, který byl postaven v roce 1911 na místČ stČnového vápencového lom (Wikipedia, 2010). Mnohem známČjší je portugalský fotbalový stadion s kapacitou 30 tis. míst ve mČstČ Braga, navržený Eduardem Souto de Mourem a vystavČný v úboþí granitového kamenolomu v roce 2003, který se stal i jedním z hostujících stadionĤ Mistrovství Evropy ve fotbale 2004 (Spampinato, A., 2010). Kolmé vysoké stČny s plochým lomovým dnem nabízí vhodný prostor pro výstavbu amfiteatru pro divadelní a jiné spoleþensko-kulturní akce. PĜíkladem je divadlo v opuštČném vápencovém lomu v australském Perthu pro 550 lidí. V roce 1986 byl 80 let opuštČný lom na lokalitČ v Reabold Hill znovuotevĜen jako The Quarry Amphitheatre. V areálu lomu se každoroþnČ uskuteþĖují baletní, divadelní a hudební pĜedstavení. Prostor je nabízen také pro firemní akce a svatby (The Quarry Amphitheatre, 2010). V britském Cornwallu, nedaleko Redruthu na kopci Carn Marth v bývalém granitovém lomu funguje od roku 1986 iniciativa místních nadšencĤ podporována místními orgány, kteĜí z obav pĜed obnovou tČžby lom odkoupili. Biologicky, ale i historicky cennou lokalitu opeþovávají z financí, které získávají z divadelních pĜedstavení, pro které byla þást prostor lomu upraven (The Carn Marth Trust, 2010). Ve mČstČ Grimstadu na jihu Norska byla pĜed druhou svČtovou válkou tČžena v nČkolika malých lomech ve Fjærheia þervená žula jako dekorativní kámen. V dobČ nacistické okupace se z lokality stal velkolom, z nČhož se granit odvážel na stavbu - 37 -

norimberského stadionu. Rozsáhlý opuštČný tČžební prostor byl v roce 1995 odkoupen divadelní spoleþností Agder Theatre, která zde do roku 1999 nechala vystavČt amfiteatrum s kapacitou 960 míst (Bjørklund, A. J., 2010). V obci FertĘrákos v Maćarsku, u jihozápadním bĜehu Neziderského jezera, se v minulosti tČžily bloky litavského vápence. Díky výborné akustice se v prostoru lomu od roku 1970 poĜádají letní hudební festivaly, taneþní, divadelní a operní pĜedstavení, které mĤže shlédnout až 750 osob (Fertörákos, 2010). ObdobnČ je Ĝešen akusticky kvalitní prostor ve vápencovém lomu ve švédské Dalhalle. Povrchový dĤl v hloubce 60 metrĤ byl v roce 1991 vytipován pĜi hledání vhodného areálu pro organizaci letních festivalĤ. Po úpravách podle návrhĤ švédských architektĤ Erika Ahnborga a Kurta Axelssona tu vzniklo pĜírodní divadlo pro 4 tis. divákĤ, s þásteþnČ krytým jevištČm o rozmČrech 40 × 18 metrĤ, technicky dokonale vybaveným samostatným orchestĜištČm a se širokým okruhem využití. Od roku 1993 se tu konají jak symfonické koncerty a operní pĜedstavení, tak variace moderní hudby, taneþní i jiná produkce (Dalhalla, 2010).

Obr. 6 Opera Dalhalla (foto: J. Scherman 2007, zdroj: en.wikipedia.org/wiki/Dalhalla, [cit. 2010-03-12])

- 38 -

Hlubinné tČžební prostory jsou z estetického hlediska zajímavé jako jedineþné lokality pro výstavbu hotelĤ a rezidencí. V stĜíbrných dolech ve švédské Sale jsou nabízeny vedle atrakcí spojených s tČžbou a hornickým prostĜedím také dĤlní díla v hloubce 155 m pod povrchem v podobČ banketní haly a apartmánu pro dvČ osoby, které jsou vhodné pro poĜádání svatebních oslav. Podzemního hotel zde má spíše funkci další atrakce, protože nabízí ubytování v dyskomfortních teplotách 18 °C, a to až po vytopení z pĤvodních 2 °C (Sala Silvergruva, 2005). Naopak v polopouštní australské krajinČ v Coober Pedy, kde se od zaþátku 20. století hlubinnČ tČží opál, byl v 80. letech vybudován luxusní hotel Desert Cave Hotel s pokoji v podzemí, které jsou vzhledem k vysokým teplotám na povrchu ideálním ubytovacím prostorem v turisticky zajímavé lokalitČ (Desert Cave Hotel, 2010). Jiný prostor poskytl pĜístupový tunel do vápencového lomu v missourském Festu v USA. V pĜístupovém tunelu v masivu skály byl vestavČn plnČ funkþní rodinný dĤm. Skalní prostĜedí navíc nabízí tepelné vlastnosti horniny pro regulaci teploty a také puklinovou vodu využitelnou jako užitkovou (United Press International, 2009). DĤlní prostory se svými mikroklimatickými podmínkami se nabízí také jako pČstírny zemČdČlských plodin, jak to dokládá pĜípad belgických a nizozemských vápencových podzemních lomĤ. V karbonátových horninách východnČ od Maastrichu bylo v minulosti založeno asi 180 hlubinných dolĤ na stavební kámen pro místní potĜebu. Jemný a vysoce porézní vápenec byl tČžen vyĜezáváním blokĤ, chodbicováním s ponecháním ochranných pilíĜĤ, což dalo vzniknout rozsáhlé pravoúhlé sítí chodeb. Od antiky tČžené lokality za válek sloužily jako kryty a nemocnice a bČhem 20. století se zde rozmohlo pČstování žampionĤ, které v nČkterých belgických lomech pĜetrvává dodnes. V souþasnosti nČkteré lomy vlastní i firmy, které se orientují na podzemní turismus s organizovanými projížćkami na horských kolech nebo þtyĜkolkách a podzemní stČny hlubinných lomĤ nabízí k lezení (JuĜíþek, D., 2004). PČstování užitkových plodin na novČ vzniklých tČžebních tvarech je známé také v ýeské republice z PodkrušnohoĜí, kde se na zemČdČlsky rekultivovaných dĤlních výsypkách zakládály sady a vinice. V souþasnosti se však dává pĜednost projektĤm, které odpovídají více potĜebám rozvoje mČst. Tento trend je v posledním desetiletí patrný v oblastech povrchové tČžby uhlí také v NČmecku v okolí Lipska, v PorúĜí, v Sasku a v polském Slezsku, kde se území zrekultivovaných výsypek uplatĖuje pĜi výstavbČ rodinných domĤ, rekreaþních areálĤ ale i prĤmyslových objektĤ a zón (Vráblíková, J. et al., 2009).

- 39 -

V ýeské republice jsou pĜíklady využití prostor vzniklých po tČžbČ hnČdého uhlí pro rozvoj podnikatelských aktivit a výstavbu nových sídel známé z Mostecka v PodkrušnohoĜí. Zde na staré dĤlní výsypce, v prostoru bývalého lomu Vrbenský, byl vybudován závodní okruh v délce pĜes 4 km pro poĜádání automobilových soutČží na mezinárodní úrovni. Areál doplnila v roce 1992 vodní plocha v místČ zbytkové jámy lomu s plážovými a parkovými úpravami a možnostmi koupání a provozování vodních sportĤ. Další mostecká Velebudická výsypka byla zrekultivována do podoby pĜímČstského rekreaþního zázemí mČsta, které tvoĜí dostihové závodištČ s tribunami pro 40 tisíc divákĤ a golfové hĜištČ. V pĜípadČ Bylanské výsypky poskytuje zrekultivované území plochy pro úþel výstavby rodinných domkĤ (Smolová, I. 2006a). Na Mostecku dále vzniká projekt využít zemČdČlsky zrekultivované výsypky pro pČstování energetických plodin. V souþasné dobČ se pokusnČ pČstuje šĢovík „Uteuša“ na Slatinické výsypce na výrobu biomasy, která mĤže být dále využita ve spalovnách a elektrárnách, na výrobu briket nebo palet (Czech Coal, 2008). ZámČr využití rekultivované krajiny pro další rozvoj území je v souþasnosti zpracován také pro Radovesickou výsypku na Bílinsku, která patĜí svou rozlohou 1 340 ha k nejvČtším výsypkám ve stĜední EvropČ. NovČ vzniklé plochy budou využity pro hospodáĜský les, zemČdČlskou þinnost, cyklotrasy, nauþné stezky, sportovní hĜištČ, sportovní stĜelnice, bikrosové a motokrosové dráhy nebo paintballové areály (Vráblíková, J. et al., 2009).

8. 2 Využití dĤlních prostor v podobČ úložišĢ a skladĤ Hlubinná dĤlní díla nabízí svými uzavĜenými prostory, izolovaností od zemského povrchu a speciálním mikroklimatem využití jako úložištČ, sklady a zásobárny. VytČžené podzemní prostory se od zaþátku 20. století uplatĖují jako zásobníky zemního plynu, které umožĖují skladovat letní pĜebytky pro pokrytí zvýšené spotĜeby v zimČ. Pro uložení jsou nejvhodnČjší jednak již vyþerpaná ložiska zemního plynu nebo ropných polí, zvodnČ, které jsou upraveny pro akumulaci plynu (tzv. aquifery), kaverny po tČžbČ soli nebo opuštČné prostory hlubinných podzemních dolĤ. První podzemní zásobníky na plyn vznikly v roce 1915 ve vytČženém ložisku plynu v KanadČ, ve státČ Ontario a o rok pozdČji v ložisku Zoar field u Buffala ve státČ New York, které dosahuje kapacity až 62 mil. m³ (Kirchner, K., 2005). V ýeské republice bylo od 60. let 20. století vybudováno osm podzemních zásobníkĤ zemního plynu s celkovou kapacitou 3,077 mld. m3. ÚložištČ v plynových ložiscích jsou v Dolních Dunajovicích u Mikulova, Tvrdonicích u BĜeclavi, TĜanovicích u ýeského TČšína, ve Štramberku u

- 40 -

Nového Jiþína, v UhĜicích a Dolních Bojanovicích. Jediný zásobník typu aquifer se nachází v Lobodicích u PĜerova. Poslední zásobník v Hájích u PĜíbramy byl vybudován v bývalém uranovém dole, v hloubce jednoho kilometru. SvČtovČ se jedná o unikátní projekt vzhledem k využitému prostoru, který pĜedstavuje standardnČ ražené chodby v granitovém masívu. ÚložištČ se budovalo v 90. letech, po ukonþení tČžby v uranových dolech, které souþasnČ nabídly i hornické zázemí pro výstavbu zásobníku. Projektanti využili žulového masivu výhodnČ umístČného nedaleko bývalého dolu. NČkolik kilometrĤ od této šachty a o kilometr hloubČji byla vyražena síĢ þtyĜiceti osmi kilometrĤ chodeb, které umožĖují rovnomČrné vtlaþování a þerpání zemního plynu (RWE Gas Storage, 2009). DĤlní prostory s ukonþenou tČžbou se využívají také jako úložištČ pro nebezpeþný a toxický odpad. Prakticky využitá dĤlní díla tak pĜispívají k eliminaci zabírání nových ploch a zneþištČní životního prostĜedí, v pĜípadČ jejich povrchového skladování. Za nebezpeþný odpad lze považovat teplárenské nebo elektrárenské popílky, prĤmyslové odpady z hutnictví, nerudného hornictví, cementárenského prĤmyslu, odpady vznikající spalováním uhlí, kaly z þištČní plynĤ nebo z þistíren odpadních vod apod. PrĤmyslové odpady slouží souþasnČ pĜi uložení jako základkové smČsi, které v podobČ dĤlnČstavebního materiálu zamezují poklesĤm povrchu poddolovaných území nebo unikání metanu z opuštČných uhelních dolĤ. ZneškodĖování prĤmyslových odpadĤ zakládáním do hlubinných báĖských dČl zaþalo v 80. letech ve Spolkové republice NČmecko v hlubinných uhelných dolech, a bohaté zkušenosti s tím mají i v Polsku a Maćarsku, kde odpad tvoĜí hlavnČ popel z odsiĜovaných kouĜových plynĤ. V ýeské republice byla tímto zpĤsobem provedena likvidace Dolu Jan Šverma v ŽacléĜi (DvoĜáþek, J., 2003). OpuštČné nebo netČžené uhelné sloje a vyþerpaná ložiska uhlovodíkĤ jsou v souþasnosti v mezinárodním mČĜítku pĜedmČtem výzkumĤ využití pro ukládání antropogenního CO2 (tzv. geosekvestrace CO2), která aktuálnČ souvisí s plnČním závazkĤ státĤ ve snižování emisí skleníkových plynĤ (Kjótský protokol). V dotČžovaných ložiscích ropy a zemního plynu dokáže navíc ukládaný CO2 vytČsĖovat zbytkové zásoby a navýšit tím celkovou vytČžitelnost ložiska o 10 – 15 %. Metoda se aplikuje již nČkolik desetiletí, zejména v USA. První zatláþecí metody s použitím oxidu uhliþitého byly odzkoušeny a následnČ využívány v Texasu (1972). Od té doby se úspČšnČ používá na mnoha ložiscích v USA, KanadČ, Turecku, Trinidadu, Maćarsku. V bývalé ýSSR byly tyto pokusné práce zahájeny v roce 1966 za úþelem zvýšení výtČžnosti ropných ložisek Hrušky a Brodské – Vysoká kra (Bujok, P. et al., 2007).

- 41 -

Podzemní prostory v podobČ úložišĢ slouží také pro izolaci nebezpeþných radioaktivních odpadĤ s krátkodobým až stĜednČdobým þase rozpadu, mezi které patĜí staré mČĜicí pĜístroje, radioaktivní záĜiþe, zneþistČné pracovní odČvy, látky, papír, injekþní stĜíkaþky atd., používané ve zdravotnictví, prĤmyslu, zemČdČlství a výzkumu, a které by jinak na povrchu pĜedstavovaly ohrožení pro živé organismy. Na území ýeské republiky se tyto odpady ukládají od roku 1964 v úložišti Richard, které se nachází nedaleko LitomČĜic, v komplexu bývalého vápencového dolu pod vrchem Bídnice. Prostory dolu v hloubce 80 m vznikaly od 19. století hlubinnou tČžbou vápence. V letech 1943−1944 došlo k výraznému rozšíĜení prostor výstavbou nČmeckého váleþného továrního provozu, a dále byly zvČtšeny bČhem pováleþné obnovy hlubinného dolování. V souþasnosti se v komplexu vykytuje více než 40 km chodeb a pĜekopĤ s celkovým objemem 17 tis. m3, z þehož polovina je urþena pro vlastní ukládání. Další úložištČ bylo vybudováno v roce 1974 v þásti opuštČných podzemních prostor bývalého uranového dolu Bratrství v JáchymovČ, kde je na ploše 10 km2 více než 80 km štol a pĜekopĤ. ÚložištČ je situováno v prostorech okolo bývalé TČžní štoly, kterou byl vyvážen v 50. letech materiál ze slepé tČžební jámy "ZdaĜ BĤh" a okolních dobývek. Celkový objem prostoru pro ukládání je 1 200 m3 (Správa úložišĢ radioaktivního odpadu, 2008). Jedním z prĤvodních jevĤ tČžební þinnosti je vyplĖování vydobytých a likvidovaných tČžebních prostor dĤlní vodou, která pod vlivem pĤsobení horninového prostĜedí a znaþných hloubek získává specifické fyzikálnČ-chemické vlastnosti. V souþasnosti se realizují projekty na využití odþerpávaných teplých dĤlních vod jako alternativního zdroje obnovitelné geotermální energie. Jeden z plánĤ vznikl v dotČžené ostravské pánvi Ostravsko-karvinského uhelného revíru. Po likvidaci dolĤ zde bylo nutné Ĝešit þerpání a udržování hladiny dĤlních vod na takové úrovni, aby nepĜetékaly do sousedních dílþích pánví uhelného revíru, petĜvaldské a karvinské. Vody jsou odþerpávány z retenþního prostoru o objemu 1,3 mil. m3 þerpací stanicí Vodní jáma Jeremenko do vodního toku Ostravice. V roce 2005 bylo k þerpací stanici pĜidáno tepelné þerpadlo, které využívá teplé dĤlní vody o teplotČ 26-28 °C k ohĜevu užitkové vody prostĜednictvím výmČnikového systému. PodobnČ je zpracován projekt na využití dĤlních vod ze zatopeného uranového ložiska Olší na vytápČní a pĜípravu teplé vody pro nedaleko ležící obec Drahonín. Radioaktivní a nebezpeþné dĤlní vody s obsahem radia a uranu o teplotČ 10–12 °C se naþerpají z hloubky 130 m, a po výmČnČ tepla pĜes tepelné þerpadlo a výmČnikovou stanici budou svedeny zpČt do dĤlního prostoru (Michálek, B. et al., 2007). Praktické využití nabízejí opuštČné dĤlní prostory v podobČ velkokapacitních skladĤ a depozitáĜĤ pro dlouhodobou archivaci. Bohaté zkušenosti s tím mají napĜíklad v

- 42 -

USA, kde se takto využívají vápencové doly na stĜedozápadČ ve státech Kansas, Missouri, Illinois a Kentucky (Marengo Warehouse, 2010; The Mountain Complex, 2009; Underground Vaults & Storage, 2008). V upravených prostorech hlubinných dolĤ se nachází garáže pro zimní skladování lodí, prostory pro chladírenské a mrazící úþely, pĜekladištČ, depozity archivních materiálĤ, mikrofilmĤ, filmových materiálĤ, umČlecký dČl a firemních dat. Jejich výhodou jsou nízké náklady na výstavbu a údržbu prostor. V pĜípadČ archiválií a cenných pĜedmČtĤ pĜedstavují bezpeþné prostĜedí pro uchování cenností pĜed extrémními klimatickými vlivy a katastrofami. Zajímavý pĜíklad mnohostranného využití opuštČných vápencový dolĤ se nachází ve mČstČ Kansas City ve státČ Missouri, kde byly v roce 1996 otevĜeny podzemní prostory jako souþást univerzitního kampusu spojeného s vČdeckotechnickým parkem: Parkville Commercial Underground. V prostorech se nachází kanceláĜe firem, strojírenské firmy, úschovny datových materiálĤ, sklady potravin, jídelna, knihovna, uþebny, vzdČlávací stĜedisko, knihkupectví nebo restaurace (Parckville Commercial Underground, 2006).

8. 3 Využití opuštČných tČžebních tvarĤ v cestovním ruchu a lázeĖství Na svČtČ i v ýeské republice existuje celá Ĝada zpĜístupnČných dolĤ, štol, hornických skanzenĤ, muzeí a nauþných stezek zamČĜených na tČžební prostĜedí. O hornickou tématiku se širší veĜejnosti zajímá od poloviny 19. století, což dokládá doba vzniku mnoha hornických muzeí. V souþasnosti jsou netČžené a vhodnČ upravené tČžební prostory využívány v cestovním ruchu v rámci rozvíjející se montánní turistiky. Zejména podzemní prostory, s ukázkou historických provozĤ, postupĤ tČžby, ale také jako pĤsobivé a netradiþní prostĜedí, získávají více na atraktivnosti. Tento zvýšený projev zájmu o názorný proces získávání nerostných surovin Lednický (2003) vysvČtluje jako projev stále vČtší odtržeností þlovČka od podstaty materiální výroby v moderní dobČ. Nejvíce zpĜístupnČných hlubinných tČžebních lokalit se nachází v zemích s bohatou hornickou historií, tedy v NČmecku (okolo 122), v USA (110), ve Velké Británii (63), Austrálii (44), Švédsku (41) nebo Rakousku (38) (Duckeck, J., 2009). Atrakce nabízené v hornických skanzenech nabývají nejrĤznČjší podoby a þasto jsou spoleþnČ s tradicí hornických aktivit základem pro celou strategii cestovního ruchu lokality. NapĜíklad norské mČsto Röros vzniklo v 17. století jako hornická kolonie u mČdČných dolĤ. TČžba tu však byla ukonþena na konci 70. let 20. století a dĜevČné hornické mČsteþko se s celou báĖsky pĜetvoĜenou krajinou stalo krajinou památkou UNESCO a turisticky vyhledávaným místem, kde návštČvníci po prohlídce historického mČsta, starobylé úpravny rudy a muzea, projedou v elektrobusech haldami hlušiny do hor,

- 43 -

kde je þeká exkurze do podzemí (Holý, M., 2001). ObdobnČ se za montánní turistikou jezdí napĜíklad do nejstarších solných dolĤ v polské Wielizcce, do rakouského Hallstadtu, do mČdČných dolĤ v Cornwallu (Macadam, J. 2002), nebo za unikátními tČžebními tvary v Las Médulas ve ŠpanČlsku, které vznikly v antice netradiþním zpĤsobem dolování zlata (Morávek, P., 2009). O obnovení cestovní ruch s využitím tČžebního tvaru a báĖské tradice se v souþasnosti pokouší východobosenské mČsto Tuzla, které je již od neolitu spojené s dobýváním soli. TČžené podzemní slané vody byly do poþátku obþanské války v 90. let 20. století bČžnČ využívané v lázeĖství. PrĤmyslová tČžba, založena na odþerpávání pĜirozených slaných vod a umČlém louhování podzemních slojí, byla zahájena v roce 1885. Objemové navýšení þerpané solanky v 50. letech 20. století však bylo pĜíþinou zmČn izostatických podmínek v tČžených slojích, které vedly k prolamování a propadĤm nadložních vrstev hornin. Od roku 1956, kdy se zaþalo s geodetickým mČĜením, až do souþasnosti, terén poklesl o více jak 12 m pod pĤvodní úroveĖ. Na povrchu se poklesy projevily na více než 7 km². Negativní dĤsledky jsou nejvíce patrné v centru mČsta, jenž je z dĤvodĤ narušené statiky budov vysídleno. Naopak dílþího poklesu na okraji mČsta bylo využito pro vybudování mČlkého koupalištČ, které je zavodĖováno þerpanou solankou. „Slane jezero“ nebo také „Panonske more“ spoleþnČ s mnoha dalšími atrakcemi v areálu je od doby svého vzniku v roce 2003 vyhledávanou rekreaþní lokalitou místních obyvatel a také pomalu se zvyšujícího se poþtu turistĤ (Kadušiü, A., Kulenoviü, S., 2006).

Obr. 7 Slané jezero v Tuzle (foto: M. Dušková, 2009)

- 44 -

ýeské republika patĜí také k zemím s bohatou hornickou tradicí, se kterou seznamují turisty mnohá muzea a hornické skanzeny (42 objektĤ). Mezi nejnavštČvovanČjší (více než 50 tis. návštČvníkĤ za rok) a souþasnČ nejvČtší hornické muzeum v ýR patĜí Okresní muzeum v PĜíbrami, které již od roku 1886 seznamuje návštČvníky s montánní historií a památkami PĜíbramska. Podstatná þást objektĤ muzea se v souþasnosti nachází v areálu historických bĜezohorských dolĤ, které muzeum získávalo od 70. let 20. století postupným ukonþováním tČžby v rudném revíru. Souþástí expozice je šachetní budova a odval Ševþinského dolu, dĤl Anna z roku 1789, které ukazují vývoj tČžební techniky a technologie v rudném hornictví. Dále areál nabízí prohlídku podzemí v Prokopské štole, která je i nejhlubší jámou v revíru z roku 1832, jízdu dĤlním vláþkem, ukázku cáchovny a vodní štoly z 18. století. NejzajímavČjší þástí muzea je ukázka dolu VojtČch, na kterém bylo dosaženo svČtového prvenství v 1000 m svislé hloubky v roce 1875. Expozice dále seznamuje s bČžným životem havíĜských rodin na pĜíkladu hornické chalupy ze 17. století a nabízí také galerii výtvarných dČl s hornickou tématikou. Druhým nejnavštČvovanČjším muzeem je Hornické muzeum OKD v OstravČ založené již v roce 1905, ale teprve po ukonþení tČžby v roce 1991 bylo umístČno do areálu dolu Anselm na jihovýchodním úpatí vrchu Landek. Souþástí Hornického muzea OKD je od roku 2001 kladenský Hornický skanzen Mayrau ve VinaĜicích v areálu dolu Mayrau, který byl zpĜístupnČn ještČ pĜed ukonþením provozu v roce 1994. DĤl Mayrau pĜedstavuje výjimeþné kulturní dČdictví evropského významu, protože zde prĤbČžná provozní a technická modernizace byla provedena tak, že težní budovy a zaĜízení byly zachovány bez podstatnČjších zmČn. Skanzen nabízí simulovaný dĤlní provoz v šachtách pod kopcem Homole s ukázkou komplexnČ mechanizovaného stČnového porubu. CelkovČ je expozice koncipovaná na principu tzv. posledního pracovního dne, tedy je zachován stav, jako by lidé, kteĜí zde pracovali, právČ odešli a vše zanechali na svém místČ. Další zpĜístupnČné tČžební prostory, které jsou v péþi spolkĤ nebo památkáĜĤ, se nachází v uhelném dole Jana Švermy v ŽacléĜi, v areálu ýeského muzea StĜíbra v Kutné HoĜe, v grafitovém dole ýeský Krumlov, v bĜidlicovém dole Staré OldĜĤvky u Budišova nad Budišovkou, v PĜíbrami – Mariánská štola, v Plané - štola OnĜeje Šlika, v železnorudném dole Chrustenice, v uhelném dolu Paskov ve StaĜících nebo v zlatonosném revíru štola Josef v Jílovém u Prahy. Vedle zpĜístupnČných tČžebních prostor se hornickou tématikou zabývá celá Ĝada mČstských, okresních, technických a tématicky zamČĜených muzeí. Na problematiku tČžby nerostných surovin jsou zamČĜeny také mnohé nauþné stezky, jako je napĜíklad NS po hornických památkách JestĜebích hor „RtyĖský okruh“, hornická NS Údolím MilíĜky (JiĜetín pod Jedlovou), hornická stezka v Kutné HoĜe, v okolí Kladna, NS Jílovské zlaté

- 45 -

doly, NS Historie hornictví na StĜíbrsku nebo turistická nauþná stezka po bývalých dolech v Novém KnínČ a jeho okolí (Lednický, V., 2003). Novým trendem ve využívání opuštČných, ale i þinných tČžebních prostor, pĜedstavuje v posledních letech rozvíjející se geoturismus, jehož podstatou je spojení volnoþasových aktivit s poznáváním geologických, geomorfologických, pedologických a jiných souvislostí krajiny, a to pĜímo v terénu (Bajer, A., Kynický, J., 2007). Na souþasný trend zájmu o geologické dČdictví a geodiverzitu obecnČ navazuje zĜizování sítČ geoparkĤ na národní, evropské a mezinárodní úrovni. Pro úþely geoturismu a popularizaci geovČd široké laické veĜejnosti jsou geoparky vybírány s vysokými nároky na vzdČlávací možnosti území.V Evropské síti, která byla založena v roce 2000, je vedeno 37 geoparkĤ. V roce 2004 se síĢ geoparkĤ rozšíĜila pod patronací UNESCO i na mezinárodní úroveĖ a v souþasnosti eviduje na území 19 státĤ 64 geoparkĤ (Macadam, J., 2010). PĜíkladem svČtovČ známého geoparku, který využívá tČžební prostory k seznamování turistĤ s poznatky z geovČd, je English Riviera Geopark na jihu hrabství Devon. V území bylo vybráno nČkolik opuštČných, ale i þinných lomĤ, na kterých je návštČvníkĤm za doprovodu prĤvodce vysvČtlena geologie oblasti (Bajer, A., Kynický, J., 2007). ýeská republika se do sítČ zaĜadila v roce 2005 geoparkem ýeský ráj. Z geologických, paleontologických a mineralogických fenoménĤ oblasti je jich mnoho zastiženo právČ v lomech. NejznámČjší je VotrubĤv lom na KozákovČ, s výskytem celé Ĝady minerálĤ, nČkolik opuštČných lomĤ na vrchu Kozinec u Jilemnice nebo þinný lom východnČ od BezdČþína, kde se ve výplních mandlovce vyskytují drahé kameny kĜišĢálu, záhnČdy, aj. (Geopark ýeský ráj, 2006). TČžebním tvarĤm je tak dán v rámci geoparkĤ nový význam. Jsou ústĜedním tématem doprovodných brožur, knih, informaþních panelĤ a geoturistických map. V pĜípadČ þinných lomĤ, které pro mnohé pĜedstavují zdevastované þásti krajiny, zaþínají být vnímány pozitivnČ. Tyto aktivity ovšem existují i bez pomoci institucionální garance státu nebo organizací, jak to dokládá pĜíklad v þinném vápencového lomu Nussloch v bádenském Baiertalu. Prohlídky lomu s doprovodem prĤvodce tu organizuje tČžební spoleþnost. Všechny provozy tČžebny roþnČ navštíví až 20 tis. lidí, kteĜí zde chodí obdivovat velké tČžební stroje, odstĜely i zajímavou geologií a biologií lokality. RoþnČ se zde uspoĜádá více než 80 individuálních prohlídek s prĤvodcem, pĜedevším pro školy, univerzity, organizace ochráncĤ pĜírody a také soukromé osoby. Zájem široké veĜejnosti o lokalitu vedl tČžební spoleþnost k vytvoĜení bezpeþné nauþné stezky, která je vedena mimo aktivní þásti lomu, kam se lze dostat pouze s doprovodem. Stezka je doplnČna vyhlídkou, z níž je možné

- 46 -

sledovat trhací práce v lomu. V trase je dále 29 informaþních panelĤ s údaji o geologii, biologii, historii tČžby, zemČdČlství a souþasných tČžebních procesech. Informace jsou pĜedávány jak pasivní formou, tak i aktivnČ napĜíklad v podobČ her pro dČti (Radenmacher, M., 2006). Specifické mikroklimatické podmínky podzemních tČžebních prostor jsou využívané k léþbČ nČkterých onemocnČní dýchacích cest. Speleoterapeutické metody jsou založeny na pĜíznivém vlivu vlhkého a þistého podzemního vzduchu s nízkým obsahem prachu a alergenĤ, který ulevuje pĜi repsiraþních obtížích, zejména alergikĤm a astmatikĤm. Jiné podzemní terapie využívají leþívého pĤsobení radioaktivního radonu a iontĤ rozpuštČných solí v solných dolech (tzv. haloterapie). Velké množství dĤlních dČl uzpĤsobených k léþení se nachází pĜedevším ve stĜední a východní EvropČ, kde se tarepie v podzemí považuje za lékaĜskou metodu. Množství zotavoven se vyskytuje v bavorských hornických oblastech (štola Tiefer v železnorudném dolu v Aalenu, dĤl Fürrstenzechce v Lamu, štola Barbara v dole na stĜíbro v Bodenmaisu) nebo v mČdČných dolech na západČ zemČ, jako je tomu napĜíklad v Kilianstollen v Marsbergu nebo Hella-Glück-Stollen v Neubulachu. Jinde speleoterapie v hlubinných dolech tvoĜí nedílnou souþást velkých lázeĖských center, jako napĜíklad Eisensteinstollen v Bad Grundu v Dolním Sasku, Felicitas Heilstollen v dole na kamencovou bĜidlici v Bad Fredeburgu v Severním Porýní nebo radonová inhalaþní terapie v RudolfovČ štole v Bad Kreuznachu v zemi Porýní-Falc. V Itálii se procedury nabízí v mČdČném dole v alpském Pretau. V rakouských lázních Bad Gastein se provádí radonová terapie ve starém dolu na stĜíbrnonosné rudy, která je oproti jiným lokalitám specifická vysokou teplotou vzduchu (až 41° C). Solné doly využívané pro haloterapii se nachází v Rakousku (dĤl v Berchtesgadenu), v polské Wieliczce nebo v rumunském dole Troilus v Târze Ocne. ZajímavČ byl využit solný dĤl Avan nedaleko arménského Jerevanu, v nČmž od 80. let funguje v hloubce 235 m podzemní klinika (Duckeck, J., 2010). V ýeské republice se pro speleoterapii využívá od roku 1995 jediné zrekonstruované dĤlní dílo, které je souþástí DČtská léþebny respiraþních nemocí ve Zlatých Horách. V 1 600 m dlouhé štole v masivu hory PĜíþná je vybudovaná malá tČlocviþna s hĜištČm pro basketball, volejbal, stolní tenis, dále uþebna a odpoþinková místnost s lehátky (Boháþ, S. et al., 2006).

- 47 -

8. 4 Biocentra a zvláštČ chránČná území Povrchová tČžba surovin pĜedstavuje vždy výrazný zásah do reliéfu a podstatnou mČrou ovlivĖuje ekosystém místa širšího okolí tČžené lokality. Na druhou stranu mohou tČžební tvary a tČžební þinnost za jistých podmínek zvýšit pestrost pĜírodního prostĜedí a obohatit jej o biotopy, které v nČm pĤvodnČ neexistovaly nebo byly vzácné. V tČžebních tvarech v závislosti na míĜe oslunČní panuje specifické mikroklima, existují zde morfologicky rĤznorodé lokality v podobČ etáží, lomových stČn, osypĤ, hald, deponií skrývkového materiálu, odvalĤ a novČ vzniklých vodních ploch. PĜi tČžbČ dochází k odkryvu horninového podloží, které je s ohledem na tČženou surovinu specifické svým chemismes a odlišné od intenzivnČ zemČdČlsky obhospodaĜované a eutrofizované krajiny, bohaté na dusík a fosfor. TČžební þinností vznikají nové stanovištní podmínky a tČžební prostory se tím stávají dĤležitými útoþišti ohrožených druhĤ organismĤ (Chuman,V., 2007). Nezbytným pĜedpokladem vzniku biologicky cenné lokality v opuštČném tČžebním tvaru je zanechání jeho zarĤstání samovolným pĜírodním pochodĤm. Dokladem nám toho jsou v souþasné krajinČ þetné staré a opuštČné tČžební prostory, které prošly spontánním sukcesním vývojem, jako napĜíklad žulový kamenolom na Cínové hoĜe u Znojma s vzácným výskytem bezobratlých (þeleć krascovitých) (Škorpík, M., 2009) nebo opuštČné hliništČ na severozápadním okraji Boskovic s nálezem vzácné pĜesliþky rĤznobarevné (Láník, B., Láníková, D., 2009). Staré opuštČné tČžební tvary se pro výskyty vzácných druhĤ stávají pĜedmČtem zájmu odborníkĤ z celé Ĝady oborĤ (botanici, zoologové, pĤdní biologové, hydrobiologové, ornitologové, entomologové apod.). V posledních letech byly pĜírodovČdecky zkoumány výsypky po tČžbČ uhlí na Mostecku, Sokolovsku a Kladensku, þediþové lomy v ýeském stĜedohoĜí, vápencové lomy v ýeském a Moravském krasu, nČkteré silikátové lomy na ýeskomoravské vrchovinČ, štČrkopískovny ve stĜedním a východním Polabí, PooodĜí, na TĜeboĖsku, ýeskolipsku, Ostravsku a moravských úvalech (Prach, K. et al., 2009). Pozorování a vČdecké poznatky napomáhají osvČtlit význam tČžebních prostor a tvoĜí podklad pro tvorbu plánĤ rekultivaþních projektĤ souþasných dobývacích prostorĤ, v nichž se zaþínají upĜednostĖovat ekologické zámČry pĜi likvidaci tČžebních lokalit. V ýeské republice jsou tyto aktivity zviditelĖovány napĜíklad TČžební unií, která od roku 2006 organizuje soutČž Zelený most o nejlepší plány revitalizací tČžebních prostor. Jedním z ohodnocených projektĤ se stal projekt rekultivace vápencového lomu Kurovice u obce Tlumaþov, který se zamČĜil na uchování geologicky cenných profilĤ, paleontologických nalezišĢ a zejména zvláštČ chránČných a cenných populací živoþichĤ a rostlin, která zde byla zjištČna na základČ biologických prĤzkumĤ. Projekt byl realizován bČhem let 1998-2004 v soubČhu s dotČžovacími pracemi, pĜi nichž se dotváĜela podoba

- 48 -

vhodných stanovišĢ pro cenná spoleþenstva. Lom Kurovice se jako lokalita s mimoĜádnČ významnými pĜírodními hodnotami stal nedílnou souþástí územního systému ekologické stability, pĜírodní památkou a souþástí evropské sítČ Natura 2000 (TČžební unie, 2007). Ekologický význam opuštČného tČžebního tvaru dokládá také pĜíklad Kopitské výsypky v Mostu v PodkrušnohoĜí. PrávČ tato oblast patĜí mezi nejvíce tČžbou postižená území v ýeské republice. Povrchovým dolováním hnČdého uhlí jen na Mostecku vzniklo asi 200 km2 výsypek, které pro devastaci území nabyly povČsti mČsíþní krajiny. Kopitská výsypka o rozloze 400 ha se nachází v centrální þásti Mostecké pánve mezi Mostem, areálem rafinérie ropy v Záluží a elektrárnou v KomoĜanech. Vznikala v letech 1945-1976 jako vnČjší výsypka nejvČtšího lomu ObráncĤ míru a bČhem 60. a 70. let na ní došlo k lesnické a hydrické rekultivaci s þásteþnou pĜirozenou sukcesí. V souþasnosti zarostlá Kopitská výsypka je nejvČtším lesním komplexem v území Mostecké pánve a má tak v prĤmyslovém prostĜedí a umČle vytvoĜené a devastované krajinČ pánve klíþový význam jako regionální biocentrum, které poskytuje útoþištČ mnohým druhĤm rostlin a živoþichĤ, zejména obojžívelníkĤm (Lipský, Z., 2007). Pro výskyt þolka velkého byla Kopistská výsypka v roce 2005 vyhlášena evropsky významnou lokalitou v rámci soustavy Natura 2000 (Natura 2000, 2006). Význam tČžebních tvarĤ z biologického a geovČdního pohledu vystihuje i jejich poþet evidovaný v ÚstĜedním seznamu ochrany pĜírody. Na území ýeské republiky se nalézá 152 maloplošných zvláštČ chránČných území, které chrání tČžební tvary jako objekt ochrany pĜírody a krajiny, z nichž naprostou vČtšinu tvoĜí kamenolomy (143). ChránČných dolĤ je šest a deponie (odvaly þi výsypky) jsou chránČny tĜi. Z hlediska kategorií je jich naprostá vČtšina (120) vedena jako pĜírodní památky, tedy jako útvary menší rozlohy s regionálním ekologickým, estetickým a vČdeckým významem. 13 lokalit se statusem pĜírodní rezervace je chránČno pro soustĜedČné pĜírodní hodnoty se zastoupením ekosystémĤ typických a významných pro pĜíslušnou geografickou oblast. V 17 pĜípadech národního až mezinárodního významu nesou statut národní pĜírodní památky a ve dvou pĜípadech (RašeliništČ Jizerky a Novozámecký rybník) statut národní pĜírodní rezervace. Z hlediska geografického rozložení se jich nejvíce nachází ve StĜedoþeském kraji (33) a v Praze (30), což je dáno dlouhodobým hustým osídlením regionu a s ním spojenými nároky na množství stavebního materiálu (Chuman, T., 2007).

- 49 -

8. 5 Využití vodních ploch vzniklých tČžbou nerostných surovin Povrchovou i hlubinnou tČžbou nerostných surovin vznikají povrchové deprese, které se po zaplnČní podzemními nebo povrchovými vodami stávají jezerními pánvemi. NovČ vzniklá jezera patĜí mezi vyhledávané rekreaþní lokality s možností koupání, rybaĜení, jachtingu, windsurfingu nebo potápČní, ale souþasnČ také pĜedstavují biologicky cenné biotopy zvyšující diverzitu krajiny. PrávČ vodní plochy byly v minulosti v dĤsledku intenzifikace zemČdČlství devastovány. VodospodáĜské zásahy v podobČ napĜimování meandrujících tokĤ, zazemĖování vedlejších a mrtvých ramen Ĝek a odvodĖování mokĜadĤ, byly pĜíþinou snižování stupnČ ekologické stability krajiny, která je pĜímo závislá na pomČru rozlohy vodních ploch a ploch orné pĤdy (Sedláþek, T., 2006). Na území ýeské republiky se nachází pĜes 700 jezer antropogenního tČžebního pĤvodu a tento poþet se bude vzhledem k vzrĤstu exploatace nerostných surovin stále navyšovat. NejþetnČjší jsou jezera oprámová, vznikající propadnutím stropu štoly nebo v jámách po povrchové tČžbČ v uhelných oblastech. Na území ýeské republiky je evidováno 443 oprámových jezer, která jsou nejvíce soustĜedČna do severoþeských hnČdouhelných pánví (asi 298) a ostravské kamenouhelné pánve (asi 145 jezer). Na Ostravsku a v okolí Orlové a Karviné mají oprámová jezera mČlké dno (2-5 m), což odpovídá výšce propadlých štol (Rubín, J. et al., 2006). V PodkrušnohoĜí mají jezera po povrchové tČžbČ vČtší hloubky i vodní plochy a nabízí tak širší možnosti uplatnČní. NapĜíklad rozlohou nejvČtší oprámové jezero Barbora (65 ha) v OldĜichovČ, vzniklé v 70. letech zatopením jámy bývalého hnČdouhelného dolu Barbora v Chomutovsko-mostecké pánvi, je v souþasnosti využívané jako rekreaþní centrum teplického okresu. Nabízí možnosti jachtingu, golfové hĜištČ a svou hloubkou místy až 65 m slouží jako výcvikové stĜedisko Svazu þeských potápČþĤ (Vráblíková, J. et al., 2009). Další možnosti rekreaþního využití v budoucnu nabídnou projektované vodní plochy souþasných tČžeben v PodkrušnohoĜí, a to jezero Libouš na Chomutovsku, které má dosáhnout plochy více než 500 ha, a jezero Bílina na Mostecku, s plánovou rozlohou 1 145 ha a maximální hloubkou až 170, které by po vzniku pĜedstavovalo nejvČtší jezero v ýeské republice (Smolová, I., 2006b). Jezera v kamenolomech vznikají zadržením podzemní i povrchové vody v jámách vytČžených hornin a v odhadu se jich na území ýeské republiky vyskytuje více než sto, z þehož více než tĜetina se nachází v žulových lomech mezi Hlinskem a Skutþí na ýeskomoravské vrchovinČ. Jezera v kamenolomech jsou vzhledem k vČtšinou dobré kvalitČ vody i hojnému a rozptýlenému výskytu v krajinČ vyhledávaným útoþištČm drobné vodní fauny ze širokého okolí (napĜ. korýšĤ, plžĤ, broukĤ, vážek, žab a þolkĤ).

- 50 -

TČžbou nČkterých surovin dochází v zatopeném prostoru ke vzniku specifického vodního prostĜedí, vážícího na sebe výjimeþné druhy organismĤ. ýasto jsou také pro svoji unikátnost vyhledávanými turistickými cíly. PĜíkladem jsou kaolinová jezera, vznikající nadržením podzemní i srážkové vody v jámách po tČžbČ kaolínu a kaolinitických jílovcĤ v západních ýechách v okolí Karlových VarĤ, Horní BĜízy a Františkových Lázní (okolo 36 jezer). Na jv. okraji Chomutova se nachází svČtovČ unikátní jezero vzniklé v první polovinČ 19. století zaplavením jámy po tČžbČ kamencové (vitriolové) bĜidlice. Vodní nádrž, o rozloze 16 ha a hloubce 3 m, obsahuje 1 % rozpuštČného kamence (síran hlinitodraselný), který i pĜi nízké koncetraci zabraĖuje životu organismĤ ve vodČ. Proto je þistá a zdravotnČ nezávadná voda využívaná k rekreaci. Stejná hornina je pĜíþinou þerveného až þervenohnČdého zabarvení vody v ýerveném jezírku, které se nachází na dnČ pĜes 60 m hluboké jámy bývalého lomu v obci Hromnice u PlznČ. BĜidlice se zde tČžila od 16. století k výrobČ kyseliny sírové metodou zavlažování hald vytČžené horniny. Výluh se nechal odpaĜit ve velkých kádích a v hutích se zpracoval na kyselinu zvanou vitriol. Srážkovou vodou promývané odkryté horninové prostĜedí v lomu je stále zdrojem roztokĤ síranĤ, které se hromadí na dnČ jámy a vzhledem k vysoké kyselosti (pH kolem 3) znemožĖují existenci živým organismĤm. Jezírko dlouhé asi 200 m a 18 m hluboké bylo v roce 1975 vyhlášeno za pĜírodní památku. Podobným zpĤsobem vzniklo Zelené jezírko v Borce u KaznČjova, kde roztok kyseliny sírové zapĜíþinil svČtle zelené zabarvení dĤlní vody. V nivách a nejmladších terasách Ĝek jsou nejrozšíĜenČjším typem štČrkopísková jezera. Nejvíce se jich nachází pĜi Lužnici na TĜeboĖsku (asi 15), pĜi Labi (asi 37) a pĜi Ĝece MoravČ (asi 67). K zatopení tČžebního prostoru dochází již pĜi samotné tČžbČ vyplnČním odtČžené deprese poĜíþními vodami, které prosakují propustnými kvartérními fluviálními sedimenty. ŠtČrkopísková jezera bývají pomČrnČ velkých rozmČrĤ s hloubkou kolem 10-20 m. Profiltrovaná voda skrze klastické náplavy bývá þistá a proto jsou mnohé lokality vyhledávané pro rekreaci, vodní sporty a rybaĜení. PĜíkladem mĤže být PíšĢanské jezero, které se nachází mezi Lovosicemi a Velkými Žernoseky. Jedná se o rozsahem nejvČtší štČrkopískové jezero v ýechách (100 ha), na nČmž se zachovaly þtyĜi ostrĤvky. K rekreaþním úþelĤm pĜi Labi dále slouží jezera ProbošĢák u Staré Boleslavi, KĜenek u Ovþár a jezero u Lhoty na Staroboleslavsku nebo jezero mezi PodČbrady a obcí Kluk. PĜi Ĝece MoravČ jsou pro rekreaþní úþely využívána zejména jezera Náklo (95 ha) a PodČbrady (17 ha) na Olomoucku (Rubín, J. et al., 2006). Vedle rekreaþního využití jsou zatopené štČrkopískové jezerní pánve jedineþnými biotopy s vysokou ekologickou hodnotou, zvyšující diverzitu krajiny. TČžba štČrkopískĤ je soustĜedČna do oblastí výskytu fluviálních nebo eolických þtvrtohorních uloženin, na kterých se souþasnČ vyskytují velice kvalitní a úrodné pĤdy (þernozemČ, þernice, nivní

- 51 -

pĤdy apod.). Ty byly v minulosti rozšiĜovány na úkor vodních ploch a v dĤsledku hnojení a používání pesticidĤ se zmČnil i jejich chemismus. TČžbou na jedné stranČ dochází k devastaci kvalitního a na živiny bohatého pĤdního fondu, ale souþasnČ vznikají daleko cennČjší oligotrofní stanovištČ, která pĜedstavují útoþištČ pro rostlinné a živoþišné druhy mizející z ostatních mokĜadních stanovišĢ. Tímto štČrkopísková jezera nabývají velkého významu pro ochranu pĜírody a krajiny. PĜi sledování sukcesních pochodĤ na nich probíhajících a monitoringu stavu fauny a flóry, jsou využívány také jako studijní plochy pĜi vČdecko-pedagogických aktivitách. VytČžené prostory se stávají pĜedmČtem zájmu nejen vČdeckých kruhĤ, ale i neziskových organizací veĜejnosti. PĜíkladem je ekologické obþanské sdružení Calla vzniklé v roce 1991, které se zabývá aktivitami a projekty v ochranČ jihoþeských pískoven. Vedle praktické ochrany pĜírody, napĜíklad úpravou hnízdních stČn pro chránČné bĜehule Ĝíþní, se zamČĜuje na vzdČlávání. Pískovny jsou tak využívány pro terénní výuku biologie, geografie a jiných pĜírodovČdných pĜedmČtĤ na základních a stĜedních školách. UþitelĤm jsou k dispozici kompletní materiály s informacemi o nerostných surovinách, tČžebních prostorech a spoleþenstvech na nich žijících, s Ĝadou praktických návodĤ na didaktické aktivity (JanošĢák, J., ěehounek, J., 2008). PĜíkladem ekologicky hodnotných ekosystémĤ štČrkopískových jezer jsou Tovaþovská jezera, nedaleko soutoku Ĝek Moravy a Beþvy. V minulosti zde existovala pĤvodnČ rozsáhlá soustava rybníkĤ, napájená Ĝíþkou Blatou, která byla v dĤsledku rozšiĜování ploch orné pĤdy od 18. století pĜemČnČna na zemČdČlsky využitelnou plochu. PĜevaha polních kultur pĜevažovala až do 60. let 20. století, kdy se zaþalo s prĤmyslovou tČžbou štČrkopískĤ (Sedláþek, M., 2006). V souþasné dobČ se Tovaþovská jezera o celkové rozloze 328 ha skládají ze þtyĜ samostatných vodních ploch, a to Vodárenské jezero, Annínské jezero, Skašovské jezero neboli Donbas, která se vyskytují na pravém bĜehu Ĝeky Moravy a Troubecké jezero na levém bĜehu Ĝeky. Pro hodnotu ekosystémĤ vodních, mokĜadních a lužních spoleþenstev s výskytem významných a zvláštČ chránČných druhĤ rostlin a živoþichĤ byla Tovaþovská jezera v roce 2006 navržena k vyhlášení za zvláštČ chránČné v kategorii PĜírodní památka (Tlusták, V., 2007). PrĤzkumy zde prokázaly výskyt kriticky ohroženého bobra evropského, dále byla zaznamenána pĜítomnost celkem 14 druhĤ zaĜazených do þerveného seznamu cévnatých rostlin ýeské republik. Ornitologický prĤzkum prokázal pĜítomnost 71 druhĤ ptákĤ (napĜ. bukáþek malý, rybák obecný, ledĖáþek Ĝíþní, žluna šedá, Ģuhýk obecný, atd.). Dle ichtyologického prĤzkumu je v rybáĜském revíru Tovaþovská jezera evidován výskyt 32 druhĤ ryb. K nejznámČjším patĜí kapr, karas, cejn, amur, tolstolobik, jelec, štika, candát, okoun a také sumec (Bouchal, L., 2008). NovČ vzniklá jezera jsou však souþasnČ atraktivními lokalitami pro rekreaci, jejíž dĤsledky negativnČ ovlivĖují cenné biotopy oblasti a narušují ekologicky hodnotný ekosystém.

- 52 -

Jedná se o výstavbu chat, sekání trávníkĤ a oplocování parcel, které vytváĜí bariéry pro migraci živoþichĤ, a využívání jezer jako koupalištČ i pĜes pĜísný zákaz. ZvláštČ rušivČ pĤsobí povolený sportovní rybolov, který se výraznČ podílí na eutrofizaci vod pĜi zakrmování. Dalšími negativními vlivy jsou sešlap vegetace, množství odpadkĤ, bivakování a táboĜení, jež narušují klid potĜebný pro hnízdČní ptákĤ (Tlusták, V., 2007). Bioekologickou hodnotu štČrkopískových jezer dokládá skuteþnost, že mnoho z nich bylo zahrnuto do území, na kterém se vyhlašoval režim ochrany. PĜíkladem je CHKO Litovelské Pomoraví. V minulosti byla v povodí Moravy založena celá Ĝada malých štČrkoven (okolo 1 ha), které sloužily do 50. let 20. století jako zdroj stavebních surovin pro místní potĜeby. Po dobu druhé poloviny 20. století byly ponechány samovolné sukcesi, pĜirozenČ zarĤstaly a stávaly se biocentrem a refugiem vytlaþovaných druhĤ organismĤ ze zemČdČlsky obdČlávané krajiny. PĜi vyhlašování CHKO bylo dvanáct malých štČrkopískoven zahrnuto do ochranného území a jako cenné biotopy jsou spolu s jinými fenomény pĜedmČtem vyššího stupnČ ochrany. PĜíkladem je pĜírodní památka Bázlerova pískovna o rozloze 0,3 ha u obce Hejþín, která se stala stanovištČm zejména pro obojživelníky (blatnice skvrnitá). Mezi velikostí rozsáhlejší jezera po tČžbČ štČrkopískĤ v CHKO patĜí jezero PodČbrady (17 ha), PR Chomoutovské jezero (82 ha) a PR Moraviþanské jezero (126 ha) (Anonymus, 2003). Vodní nádrž Chomoutovské jezero bylo intenzivnČ tČženo mezi lety 1952-1968. Po ukonþení tČžební þinnosti byla rozsáhlá vodní plocha v letech 1974-1990 využívána jako zdroj pitné vody. OdbČr a úprava vody však byly ukonþeny v dĤsledku zhoršující se chemické a biologické kvality, kterou zpĤsobila postupná eutrofizace mČlké jezerní pánve (max. 2 m) a zejména velká kolonie rackĤ. V roce 1993 byla tato významná ornitologická lokalita vyhlášena za pĜírodní rezervaci, na které hnízdí 31 zvláštČ chránČných druhĤ ptákĤ (Navrátil, M., Poulíþková, A., 2001).

8. 6 VČdecko-pedagogické využití tČžebních prostor Každý tČžební tvar má potenciál pro vČdecko-pedagogické využití. Jako novČ vzniklý i jako starý a opuštČný prostor vykazuje svébytné charakteristiky, které jsou pĜedmČtem studia celé Ĝady odborníkĤ. O pĜírodovČdeckých hodnotách a zájmu pĜírodovČdcĤ byla zmínka výše. Z historického pohledu jsou zajímavé velice staré tČžební prostory, ve kterých jsou uchovány historické zpĤsoby tČžebních postupĤ, nebo dokonce i nástrojĤ jako cenných dokladĤ a pĜíspČvkĤ do historie Ĝemesel a montánní historie. Svojí povahou jsou však tČžební prostory zajímavČ pĜedevším pro geology a báĖské inženýry. - 53 -

TČžební þinností dochází k odkryvu poloh vrstev a souvrství, které by jinak, za bČžných a pĜirozených geomorfologických pochodĤ zĤstaly zakonzervovány a neznámy. ýerstvé odkryvy odhalují profily hornin, jejich petrografii a mineralogii, a tím mohou pĜispívat k rozvoji znalostí o geologických pomČrem v území, posloupnosti horninových tČles, mechanismu jejich tvorby apod. Známé jsou historické lomy v území hlavního mČsta Prahy a jeho okolí, které slouží jako studijní plochy geologĤm již více než 200 let. Profily lomĤ, založených v prvohorních moĜských usazeninách pražské pánve s druhovČ pestrou škálou zkamenČlin, umožnily poznat sled vrstev, které jsou hodnoceny i z celosvČtového hlediska jako mezinárodní opČrné profily mezi silurem a devonem. Mezinárodní stratotypy geologických chronostratigrafických hranic jsou vymezeny v lomu Na Požárech u ěeporyj (stratotyp spodní hranice nejvyššího oddČlení silurského útvaru - pĜídolí), ve vápencové lomu Homolka u Velké Chuchle (hranice mezi stupni lochkov a prag) a v lomu Prastav v Novém MlýnČ u HolynČ (doplĖkový stratotyp hranice mezi spodním a stĜedním devonem). Na mnoha dalších tČžebních tvarech Barrandienu jsou dále vytyþeny také doplĖkové a opČrné profily k mezinárodním stratotypĤm (Rubín, J. et al, 2006). Pro pedagogické, výzkumné a experimentální úþely slouží v souþasnosti budované Podzemní výukové stĜedisko v obci ýelina na PĜíbramsku. Jedná se o nové pracovištČ Stavební fakulty ýVUT otevĜené v roce 2007, ve zrekonstruované štole Josef, která byla ražena v 80. letech 20. století. PĜi geologickém prĤzkumu zlatonosných ložisek v revíru Psí hory, v souvislosti se zamýšlenou obnovou tČžby zlata, zde vznikla soustava chodeb o délce více jak 8 km. V souþasné dobČ je zrekonstruováno a využíváno prvních 600 m podzemních prostor. Ve výuce vysoké školy je skalní masiv využíván k seznamování studentĤ se základy technologií používaných v dolech a na podzemních stavbách, které si mohou pĜímo vyzkoušet. Dalším pĜínosem podzemního prostĜedí je možnost realizovat testy a provozní zkoušky konstrukþních materiálĤ a technologií, které probíhají ve spolupráci vysoké školy se stavebními firmami. Horninový masiv je také využíván k pokusĤm, z nichž nejvýznamnČjší je experiment dlouhodobého pĤsobení teplotních úþinkĤ vyhoĜelého radioaktivního odpadu s dlouhodobým þasem rozpadu na ostČní úložného tunelu. Ze závČrĤ z pokusĤ se bude následnČ vycházet pĜi výstavbČ úložišĢ pro radioaktivní odpad jaderných elektráren, které mají vzniknout v roce 2065 (ýVUT v Praze, 2010).

- 54 -

9 Hodnocení souþasného stavu využití opuštČných lokalit na Šumpersku

9. 1 Turisticky atraktivní tČžební tvary Za turisticky vyhledávané tČžební lokality na Šumpersku lze považovat tČžební tvary s historickou hodnotou a lokality sloužící k poznávací turistice. Zvláštní postavení pak mají tČžební lokality, které jsou objektem zájmĤ mineralogĤ, paleontologĤ a speleologĤ. PĜíkladem historické tČžby jsou zachovalá velká rýžovištČ zlata v povodí Ĝeky Oskavy u obce Dolní Libina. V délce asi 1 500 m a šíĜce kolem 500 m je terén porušený rýžovnickými pracemi ze 14.-15. století. Dodnes jsou tu patrné mohutné, 6 metrĤ vysoké haldy, valy a soustava kanálĤ a pĜíkopĤ v hloubce 5 m (Novák, J., 1985). Historicky zajímavá je také lokalita Mnišské jámy u VerníĜovic, kde byla od 13. století tČžena železná ruda. Oblast zasucených štol, pinek a odvalĤ leží na staré hornické cestČ, kterou byla vydobytá ruda svážena ve vacích na hĜbetech soumarĤ do Sobotína nebo Louþné ke zhutnČní. PĜed pĜepravou však musela být hornina rozbita na malé úlomky, které dodnes v terénu tvoĜí znatelné drobné haldy a odvaly (Zimák, P., 2002). Vyhledávanou historickou lokalitu spojenou s tČžebním tvarem pĜedstavuje 30 metrĤ vysoký stČnový lom založený ve svahu kopce, na jehož vrcholu stojí stĜedovČká tvrz z poþátku 14. století. Jedná se o Líšnickou tvrz nacházející se sv. od obce Líšnice nedaleko Starého Mlýna, která plnila obrannou funkci pĜi obchodní cestČ Olomouc – Loštice – Moravská TĜebová, a po uherských válkách, od 15. století pustla. Jádro tvrze bylo ve 20. století odtČženo postupující stČnou lomu natolik, že dodnes jsou v terénu patrny jen pĤlkruhy hlavního pĜíkopu a okružních zdí (pĜíl. 1). Do budoucna se plánuje využít jako turistický cíl opuštČný pískovcový lom v MaletínČ, jehož atraktivita je založena na historické tČžbČ sochacího materiálu, ze kterého se zejména v baroku tvoĜily skulptury, vyskytující se po celé stĜední MoravČ. Ve spojení s tČžebním tvarem se navrhuje také vytvoĜit doprovodné akce, které by propagovaly místní tradici tČžby a tímto by se rozšíĜily i možnosti cestovního ruchu v regionu (Svazek obcí mikroregionu Mohelnicko, 2007) (pĜíl. 2). Podle ýeské geologické služby se na území okresu Šumperk nachází 104 poddolovaných ploch, které pĜedstavují jak ojedinČlé dĤlní díla (napĜ. šachty, krátké štoly nebo štoly s neznámým prĤbČhem a rozsahem, chodbice), tak soustavu systémĤ - 55 -

hlubinných dĤlních dČl. Jejich výskyt lze shrnout do nČkolika oblastí. Na jihu okresu byla hlubinná dĤlní díla ražena pĜi dobývání grafitu a železné rudy v okolí Svinova, KvČtína a na Úsovsku. Dalšími oblastmi je okolí Rudy nad Moravou, území mezi Starým MČstem a Branou a koneþnČ území s nejbohatšími ložisky železné rudy v okolí Sobotína a VerníĜovic. Hlubinný zpĤsob dobývání na Šumpersku probíhal v období od 13. do poþátku 20. století, v pĜípadČ grafitu ve Velkém VrbnČ až do 70. let 20. století. OjedinČlé byly v 50. letech 20. století raženy také prĤzkumné štoly na železnou rudu, ale k tČžbČ nikdy nedošlo. BČhem této doby bylo opuštČno velké množství tČžebních lokalit, aniž by se zpravidla vytvoĜila nebo dochovala dokumentace o jejich existenci a rozsahu. Na Šumpersku tak existuje velké množství neevidovaných dĤlních dČl, která jsou vyhledávána a objevována nadšenci a speleology. V souþasnosti jsou stará dĤlní díla hrozící nebezpeþím (napĜ. ztráta stability stropĤ) zajištČna nebo znepĜístupnČna zasutČným materiálem. Bezpeþná díla mají ponechány volná ústí štol (pĜíl. 3). Podzemní tČžební prostory þasto doprovází v reliéfu poddolovaného území poklesové kotliny a pinky. DobĜe sledovatelný prĤbČh systému štol je patrný na železnorudném ložisku u KvČtína, tČženém do poþátku 20. století. Zde se na zemČdČlsky obhospodaĜovávaném poddolovaném území nachází také propadlá a zasutČná jáma po tČžební šachtČ, která zĤstala zalesnČna a dnes slouží jako útoþistČ vysoké a polní zvČĜi (pĜíl. 4). Odvaly vyrubaného materiálu a hlušiny, která provází dĤlní díla v jejich bezprostĜedním okolí, pĜedstavují vyhledávaný zdroj sbírkového materiálu mineralogĤ. Na Šumpersku je vytipováno a popsáno velké množství lokalit spojených s hlubinnými, ale i povrchovými tČžebními tvary, jako místy odkryvu zajímavého horninového prostĜedí, mineralogických a paleontologických nalezišĢ. Mezi nejzajímavČjší mineralogické nalezištČ patĜí napĜíklad lokalita Scheibengraben (StĜelecký dĤl) v MaršíkovČ, kde bylo v 19. století lomem a krátkou štolou otevĜeno pegmatitové tČleso s výskytem velkého množství minerálĤ, z nichž nejcennČjší jsou beryl a akvamarín. Na lokalitČ Zadní Hutisko ve VerníĜovicíh bylo v 19. století lomem odkryto krupníkové tČleso, které proslulo pĜedevším výskytem vynikajících ukázek mastku a dolomitu. V roce 1982 se lom s haldami stal chránČným pĜírodním výtvorem (Zimák, J., 2002). SvČtové proslulosti nabylo nalezištČ epidotu v nČkolika starých malých lomech založených v amfibolitech, na lokalitČ Pfarrerb v SobotínČ, kde byl nalezen historicky nejvČtší krystal dlouhý 14 cm a silný 26 mm. Další mineralogicky vyhledávané lokality spojené s tČžebním tvarem jsou lom Krásné u Šumperka s nálezy minerálĤ alpských žil, opuštČný mastkový jámový lom v SobotínČ (Pauliš, P., 2001), lom Konstantin ve Velkém VrbnČ s mikrokrystalickým grafitem, haldy po tČžbČ rud s vzorky antimonitu v Hynþici pod Sušinou, tČžený bludovský stČnový lom na bludovit s obsahem wollastonitu, granátu a

- 56 -

vesuvianu nebo opuštČná cihelna v Novém MalínČ, kde se v jílové surovinČ nachází velké krystaly staurolitu a granátu (Pauliš, P., 2005). Paleontologicky vyhledávaným tČžebním tvarem je napĜíklad hliništČ cihelny ve Štítech. Zdejší svchnoturonské písþitoslídnaté jílovce obsahují hojnou druhohorní faunu, jejíž zvápnČlé schránky jsou velmi dobĜe zachované. Jednotlivé vzácné druhy blíže popisuje Ziegler (2002). Mineralogické a paleontologické lokality na Šumpersku jsou souþástí širšího souboru vybraných exkurzních míst, které mohou navštívit vedle turistĤ a odbornČ zamČĜené veĜejnosti také studenti geovČdních disciplín (Zimák, J., 2002). Z hlediska využití tČžebních tvarĤ v geoturismu má zcela mimoĜádný význam Mineralogická nauþná stezka Sobotín – Maršíkov. Trasa stezky vede terénem narušeným historickou tČžbou železných rud a amfibolitĤ, kde jsou na haldách, odvalech, v hlušinČ a lomech odkryty horniny, v nichž se nachází zajímavé minerály. Ty jsou spolu s informacemi o tČžbČ hornin, petrografii a mineralogií popsány na 6 lokalitách v trase o délce 12 km. Ostatní nauþné stezky na Šumpersku þasto zmiĖují hornickou þinnost a tČžební tvary v rámci popisu širšího okolí. NapĜíklad jednou ze zastávek nauþné stezky Lesní ekostezka Švagrov je stará uzavĜená štola o délce 351 m, nauþná stezka Pasák v okolí Branné seznamuje s hornickými aktivitami v okolí Branné a Alojzova, NS Kralický SnČžník zmiĖuje hornické tradice Starého MČsta, nauþná stezka Lišky Bystroušky na Lošticku popisuje historii dolování grafitu v obci Svinov nebo NS Údolím Moravské Sázavy, v jejíž trase je jeden z informaþních panelĤ vČnován geologii a petrografii lomu Humenec v ZábĜeze.

9. 2 Praktická využití povrchových tČžebních tvarĤ Praktická využití tČžebních tvarĤ na Šumpersku nabízí pouze povrchové tČžební tvary, zejména kamenolomy, hliništČ a pískovny. Možnost využít starých dĤlních dČl je vzhledem k jejich souþasnému stavu nepravdČpodobné. Naopak v minulosti, i pĜes nedoložené dĤkazy, lze pĜedpokládat využití podzemních prostor jako skladištČ potravin nebo pro jiné podobné úþely. Na základČ terénního šetĜení, použití mapových podkladĤ, soupisu lomĤ z 50. let 20. století (Polák, A., 1951) a regionální surovinové studie (ýabla, V., ýablová, Z., 1992), bylo na území Šumperska evidováno 230 povrchových tČžebních tvarĤ, z nichž naprostou vČtšinu tvoĜí stČnové lomy na stavební kámen, dále to jsou hliništČ, pískovny a štČrkopískovny vyplnČné podzemní vodou. - 57 -

Uvedený poþet povrchových težebních tvarĤ není absolutní. Mnoho z malých zarostlých povrchových lomĤ nejsou v dnešním terénu již patrné a v mapách zakreslené. To se vztahuje pĜedevším na severní þásti okresu, kde byl stavební kámen natolik dostupný, že staþilo materiál odebírat z þetných pĜirozených skalních výchozĤ, na kterých je dnes antropogenní podíl na vzniku tvaru tČžko prokazatelný. PodobnČ je tomu u záĜezĤ v blízkosti silniþních komunikací, kde se blízké skalní masívy nabízely pro materiál pĜi budování cest. PatrnČ znaþná vzdálenost od sídel nebo možné nevhodné vlastnosti kamene pak byly pĜíþinou opuštČní lomĤ, které se v pochodech pĜirozené sukcese postupnČ zaþlenily do okolní krajiny (pĜíl. 5). Malé lomy na stavební kámen (rozsahem do 1 ha) jsou nejþastČjšími tČžebními tvary v jižní þásti okresu, v ZábĜežské a Úsovské vrchovinČ. Jejich výskyt zde navazuje na rovnomČrnou a hustou síĢ sídel a silniþních komunikací. Až do druhé svČtové války byl v lomech kámen lámán v malých objemech a pro místní potĜeby (Polák, A., 1951). Po válce byly lokality opuštČny, a to v dĤsledku promČny vlastnických vztahĤ, v souvislosti s nástupem socialistického zĜízení. Na opuštČných tČžebních lokalitách nebyly provedeny žádné sanaþní práce, lomy se ponechaly samovolnému zarĤstání, a tím se jako nový krajinný prvek staly souþástí okolního reliéfu (pĜíl. 6). Tyto pĜírodnČ zaþlenČné, avšak tvarovČ odlišné lokality v krajinČ se staly þastými vyhledávanými místy pro táboĜení a odpoþinek. PĜíkladem je tzv. Sudkovská skalka jihovýchodnČ od obce Sudkov. Jedná se o opuštČný lom o rozmČrech 50 × 30 × 30 m, z kterého se stalo oblíbené táboĜištČ místních obyvatel (pĜíl. 7). Další táboĜištČ se nachází napĜíklad také v dnes již velmi zarostlém malém lomu (20 × 20 × 10 m) pĜi lesní cestČ asi 2 km sz. od obce Vlachov. PodobnČ je, podle výskytu nČkolika ohnišĢ, využíváno i pĤsobivé prostĜedí opuštČného rekultivovaného kamenolomu Pelegrad v BohdíkovČ (pĜíl. 8). V pĜípadČ zámČrného využití, se tČžební prostory v druhé polovinČ 20. století stávaly z vČtší þásti neĜízenými skládkami odpadu, jako napĜíklad v opuštČném lomu na stavební kámen v Rohli, Lipince, KlopinČ, ěepové, v pískovnČ v JestĜebí a mnoha dalších tČžebních lokalitách (ýabla, V., ýablová, Z., 1992) (pĜíl. 9). Vysoké tČžební stČny lomĤ se zase využily pro stĜelecká cviþení (pĜ. stĜelnice v Dubicku nebo v Žadlovicích, pĜíl. 10) Lomy, které se nacházely bezprostĜednČ u sídel, se v dobČ jejich rozšiĜování staly vhodnými stavebními plochami. Rodinné domy jsou postaveny napĜíklad v malém stČnovém lomu ve svahu v obci Lesnice nebo v západním svahu vrchu Brousná v BludovČ. V BohutínČ jsou na dnČ stČnového lomu (80 × 40 × 15 m) vystavČny skladovací budovy. V obci Vlþice je ve starém stČnovém lomu vystavČna chata (pĜíl. 11) a nedaleko se také nachází zahrádkáĜská kolonie, která vznikla na místČ tČžby jílovitých hlín pro výrobu tzv.

- 58 -

loštických pohárĤ. V terénu bylo založeno pĤvodnČ až 400 jamových lomĤ o hloubce 4 až 19 metrĤ, které byly na zaþátku 20. století zavezeny navážkou hlíny a zarovnány. Stavebními plochami se staly také mnohá hliništČ v blízkosti sídel. PĜíklady lze nalézt ve mČstČ ZábĜeze. Blízko centra mČsta byl v opuštČném hliníku postaven rodinný dĤm se zahradou. V prostoru hliništČ, v okrajové þásti mČsta Krumpach, byly v druhé polovinČ 20. století vystavČny zemČdČlské budovy. Zajímavé využití starých opuštČných tČžebních prostor nabídly tzv. Mohelnické lomy v Podolí u Mohelnice. V 40. letech 20. století zde byly opuštČny dva malé stČnové lomy o velikosti 40 × 20 × 15 m a 25 × 30 × 8 m, založené ve vápenci s mocnými polohami kulmských bĜidlic (Polák, A. 1951). Lokalita s nároþným terénem se od 50. let 20. století stala závodištČm motocrosu. Od roku 1999 se tvary a prostory kamenolomĤ využívají k poĜádání mezinárodnČ vyhledávané soutČže nákladních aut Extrem Truck Trial, která v souþasnosti pĜedstavuje jednu z nejznámČjších organizovaných akcí na Šumpersku (Velká cena Mohelnice, 2009) (pĜíl. 12). TČžební prostory z druhé poloviny 20. století se od starších tvarĤ odlišují poþtem a rozsahem. Po druhé svČtové válce došlo k obnovení tČžby na lokalitách s dostateþnými objemy nerostných surovin. Místo malých, pĤvodnČ z vČtší þásti ruþnČ tČžených dobývacích prostor, zaþaly vznikat velkoplošné tČžební tvary, které umožnila rozšiĜovat zainvestovaná strojní technika. Zejména v 70. letech 20. století, v souvislosti s poptávkou po stavebních surovinách, se zaþaly na Šumpersku rozvíjet velkolomy na stavební kámen v Hanušovicích, BohdíkovČ, BohutínČ, BludovČ, v Krásném u Šumperka, v ZábĜeze – Raþici a Humenci, v Dolní LibinČ a na Kozím Vrchu u Loštic, dále grafitový povrchový dĤl ve Velkém VrbnČ, stČnové lomy na vápenec v BohdíkovČ a ve VitošovČ, štČrkopískovna na Mohelnicku a hliništČ v Lošticích. Naopak v 70. letech 20. století došlo k ukonþení tČžební þinnosti v mnohých velkých cihelnách, které již nestaþily svými produkty konkurovat novČ vyvinutým stavebním materiálĤm a pĜedevším mnohonásobnČ pĜevyšující výrobČ modernČ vystavČných cihelen napĜ. v Hranicích. Na Šumpersku tak vznikly nové potČžební prostory v Mohelnici, ZábĜeze a Šumperku. V Mohelnici pod jednu cihelnu spadaly dvČ zhruba jednohektarové hliništČ o hloubce 4 m, které oddČlovala silniþní komunikace. Na jedné z dnes již zarovnaných lokalit je postaven supermarket a druhou, kde zĤstala i budova kruhové pece, využívají technické služby mČsta. Prostor hliništČ v ZábĜeze – Skaliþce je zahloubený do svahu vrchu ýlupy o výšce stČn 12 m a po ukonþení tČžby se využil pro sbČrnu druhotných surovin (pĜíl. 13).

- 59 -

V západní þásti mČsta Šumperka byl tČžební prostor po ukonþení tČžby cihláĜských hlín, s ohledem na blízkou bytovou zástavbu, pĜemČnČn z þásti na lesopark, který je v souþasnosti vyhledávaným procházkovým místem obyvatel z pĜilehlých obytných zón.

9. 3 Bioekologicky hodnotné tČžební tvary 9. 3. 1 PP Chrastický lom Sukcesní pochody v tvarovČ pestrých, þlenitých a hlavnČ rozsahem nevelkých opuštČných tČžebních prostorách vytvoĜily hodnotné biotopy, které se staly pĜedmČtem ochrany pĜírody. Na Šumpersku je objektem ochrany lom v Chrasticích (pĜíl. 14). V jámovém lomu se mezi svČtovými válkami tČžily serpentinity, které po výbrusu byly užívány jako dekoraþní kámen. Od poloviny 20. století opuštČný lom s lomovým jezírkem podléhal postupnému samovolnému zarĤstání rostlinnými spoleþenstvy, která kolonizovala vhodná stanovištČ na odkrytých hadcových horninách. V souþasné dobČ se na tČžebních odvalech vyskytují vyvinutá spoleþenstva skalních štČrbin hadcĤ a hadcových sutí, s jedním z nejbohatších výskytĤ evropsky významného druhu sleziníku nepravého na MoravČ, který se stal hlavním motivem pro ochranný režim na lokalitČ. Z dalších významných druhĤ zde byly zjištČny hruštice jednostranná, kapradina laloþnatá a kruštík širokolistý. PĜírodní památka Chrastický hadec (3 ha) má z hlediska ochrany vzácných spoleþenstev hadcových sutí celostátní i evropský význam (Natura 2000 v Olomouckém kraji, 2009). 9. 3. 2 PP Štola MaĜka OpuštČná štola se nachází v obci Raškov u Bohdíkova. Byla ražena ve váleþných letech 1941–1944 s cílem usnadnit pĜepravu vytČženého vápence z lomu do vápenky v BohdíkovČ. V souþasnosti 300 m dlouhá štola o svČtlosti 3,5 × 2,5 m pĜedstavuje vĤbec nejvČtší stanovištČ a zimovištČ letounĤ na Šumpersku. Vyskytuje se zde 12 druhĤ letounĤ, pĜedevším netopýr velký, netopýr þerný, vrápenec malý a dálší druhy fauny jeskynních bezobratlých, pro které byla štola zaĜazena do soustavy Natura 2000 (Natura 2000 v Olomouckém kraji, 2009). 9. 3. 3 Jezerní pánve vzniklé tČžbou štČrkopískĤ Souþasné výrazné tČžební tvary na Šumpersku pĜedstavují jezerní pánve vzniklé po tČžbČ štČrkopískĤ na Mohelnicku. Jejich vysoká pĜírodovČdecká hodnota, jako nových cenných ekosystémĤ obohacujících diverzifikovanost krajiny, byla dĤvodem vyhlášení ochranného režimu. Vodní plochy zaþaly vznikat v 60. letech 20. století a dnes tvoĜí tĜi

- 60 -

dobývací prostory. V tČžbČ je pouze severní jezero DP Mohelnice I (30 ha). DP Mohelnice (111 ha) a DP Moraviþany (60 ha) se nachází na území CHKO Litovelské Pomoraví a vzájemnČ jsou propojeny vodní cestou. DP Moraviþany vþetnČ spojovacího kanálu a jižní þásti DP Mohelnice bylo v roce 1994 vyhlášeno za pĜírodní rezervaci Moraviþanské jezero (92 ha). CHKO Litovelské Pomoraví je souþasnČ i územím ptaþí oblasti Natura 2000 a výskyt Ĝady vzácných druhĤ ptákĤ je zde vázán právČ na vodní plochy, které poskytují ptactvu vhodná lovištČ, hnízdištČ, zimovištČ nebo tahové zastávky bČhem jarních a podzimních pĜeletĤ (pĜíl. 15). V PR Moraviþanské jezero vzniklo tČžební þinností nČkolik pĜírodovČdecky hodnotných míst, bohatČ þlenČná dna a pobĜeží jezer a na nich vzniklé vodní a mokĜadní ekosystémy. Zvláštní význam v oblasti mají pĜedevším píseþný náplav na jihu DP Mohelnice a na východ od nČj kolmý vyšší píseþný bĜeh, v nČmž hnízdí bĜehule Ĝíþní. Náplav využívají bahĖáci a þasto tu loví brodiví ptáci a další druhy (KovaĜík, P., 2003). Náplava je hodnotná hlavnČ z botanického hlediska. Vyskytuje se zde nejvČtší a nejbohatší populace kriticky ohroženého druhu pĜesliþky cídivky peĜesté, která je v souþasnosti na území ýeské republiky známá pouze z deseti lokalit. Výskyt bohaté populace pĜesliþky je v PR Moraviþanské jezero existenþnČ vázán na tČžební aktivitu. PĜi ní dochází k usazování kalĤ po propírání štČrkopískĤ, které je cídivka schopná, na rozdíl od vČtšiny dalších druhĤ, pĜi zvyšující se úrovni terénu prorĤstat na povrch. Cídivka peĜestá je druhem iniciálních sukcesních stádií, tedy tČžce snáší konkurenci okolní vegetace (olšiny, vrby), které postupují sukcesi. Tento vývoj se potvrdil i pĜi monitoringu. Když v druhé polovinČ 90. let byla na Moraviþanském jezeĜe ukonþena tČžba, akumulace jemných vlhkých náplavĤ ustala a stanovištČ cídivky zaþaly kolonizovat jiné druhy rostlin. Po dohodČ s tČžaĜi o pĜepouštČní pĜebyteþných vod z provozu pĜes náplav došlo ještČ na nČkolik let k obnovení podmínek pro existenci druhu. V souþasnosti je už však pĜítomnost vzácné cídivky peĜesté vázaná pouze na ochranáĜské zásahy (Polášek, V. et al., 2009). Kvalita novČ vzniklých vodních a mokĜadních ekosystému po tČžbČ štČrkopísku byla zohlednČna i pĜi programu reintrodukce bobra evropského zpČt do naší krajiny v 90. letech 20. století. Za místa výsadku a lokálního transferu byly vybrány na základČ vyhodnocení vhodnosti biotopu Chomoutovské a Moraviþanské jezero. V souþasnosti pĜedstavují tato jezera dĤležitá stanovištČ pro dlouhodobé udržení populace bobra evropského v naší krajinČ (John, F., Kostkan, V., 2007). Vedle ochranáĜských zámČrĤ jsou jezera v CHKO využívána i pro sportovní rybolov a rekreaci. Tyto aktivity však na chránČnou oblast pĤsobí silnČ negativnČ. PĜi rybaĜení dochází k sešlapu cenné vegetace a množství lidí, vyhledávající jezera pro koupání v letních mČsících, ruší hnízdící ptactvo. Stanovení možnosti využití jezer

- 61 -

v CHKO Litovelské Pomoraví urþuje jeho správa, která hledá kompromisní Ĝešení v podobČ vymezených prostor vyhrazených pro rybolov a rekreaci (pĜíl. 16). Možné využití souþasné tČžené vodní plochy v DP Mohelnice I. je znemožnČno zákazy tČžební spoleþnosti.

9. 4 Studie využití opuštČného kamenolomu v ZábĜeze Studie využití kamenolomu v ZábĜeze je svého druhu prvním konkrétním a komplexním plánem na využití opuštČného tČžebního tvaru na Šumpersku. Návrh zaþlenit nevyužívanou opuštČnou lokalitu vznikl v souvislosti s tvorbou strategie rozvoje cestovního ruchu mČsta ZábĜeha a mikroregionu Svazku obcí ZábĜežsko. Lokalita Humenec se nachází na jihu mČsta, u Ĝeky Moravské Sázavy a navazuje na místní þásti Rudolfov a Skaliþku. Lom byl založen v proterozoických horninách zábĜežského krystalinika v roce 1922, jako zdroj drceného kamene na výstavbu druhé koleje železniþní tratČ Olomouc – Praha, která prochází nedaleko lokality (Pospíšil, J., 1963). K ukonþení tČžby došlo v 90. letech a od té doby je 200 m dlouhý, 150 m široký a 13 m hluboký stČnový lom zarĤstán náletovými kĜovinami, bĜízami a olšinami (pĜíl. 17) V souþasnosti je využíván jako exkurzní lokalita pĜi výuce geologie místním gymnáziem a pozornost je mu vČnována také prostĜednictvím informaþní tabule, která je souþástí nauþné stezky Údolím Moravské Sázavy. Odkrytý profil zvrásnČných biotických bĜidlic a rul slouží k vysvČtlení geologických horotvorných pochodĤ a tČžební tvar je popsán také jako antropogenní prvek krajiny s probíhajícími sukcesními procesy. Lom však nabízí vzhledem ke své pozici a nevyužitým volným plochám možnosti širšího uplatnČní, a ty byly navrženy a zpracovány v roce 2004 ateliérem zahradní a krajináĜské architektury. Cílem architektonického návrhu je vytvoĜit polyfunkþní, atraktivní prostor se širokou nabídkou sportovnČ spoleþenské rekreace tak, aby došlo souþasnČ k zapojení pĜírodního potenciálu území, které pĜedstavuje nedaleký les, Ĝeka Moravská Sázava, zelenČ zahrad patĜící k rodinným domĤm v RudolfovČ a luþní porost v kopcovitém reliéfu nad tČžebním prostorem. Podoba tČžebního tvaru bude vymodelovaná zatravnČným terénem. Prostor lomu se rozdČlí na nČkolik funkþních celkĤ propojených stezkami. Jeden z nich by pĜedstavovala sjezdovka dlouhá asi 200 m urþená pro denní i noþní lyžování a v létČ využitá jako þást okruhu pro horská kola, kondiþní bČhy nebo procházky. Od nebezpeþných lomových stČn bude prostor oddČlen lehkou konstrukcí s barevnými sítČmi, které se souþasnČ stanou i jedním z prvkĤ landartu. V objektu bude jako zázemí sloužit restaurace s pĜístĜešky, které se napojí na objekty vodáckého centra vodákĤ u Moravské

- 62 -

Sázavy. Mimo lyžaĜskou sezonu by spodní centrální þást areálu lomu sloužila jako pĜírodní amfiteátr, kde by se odehrávaly rĤzné spoleþenské akce, koncerty nebo oslavy. HledištČ poskytnou upravené svahy. Na terasách lomu vzniknou odpoþívadla s lavicemi, výhledy a zábrany z drátokošĤ vyplnČných kamenem v kombinací s dĜevČnými kládami. Celý prostor teras bude urþen k instalaci umČleckých dČl, které mohou vznikat pĜímo na místČ v rámci rĤzných dílen a aktivit umČleckých škol a workshopĤ. Na spodní terase je mimo stezku navržena také lukostĜelecká dráha. Horní terasa a þást spodní, vþetnČ jejich spojnice se upraví pro cyklo sporty, pĜedevším trial. ýást lomu se stabilizovanou stČnou skály je navrhovaná jako uzavĜené lanové centrum s odborným dozorem a metodickým vedením. Vrcholová partie kamenolomu bude vyhlídkovým místem do krajiny. Celý prostor se zatravní, parkovČ upraví a propojí se cestami na stávající komunikace. Vegetaþní pokryv bude složen z autochtonní vegetace, doplnČné rĤznorodými dĜevinami za úþelem založení nauþné stezky. Souþástí nauþné stezky by se mohla stát i geologická sbírka, která by sloužila pro terénní výuku v pĜírodČ (Babka, V., Sendler, Z., 2004). Realizace tohoto plánu by napomohla mČstu s 15 tis. obyvateli zajistit další možnosti sportovního vyžití. Nabízené atraktivity, jako je lyžaĜská dráha nebo lezecká stČna, v blízkém okolí chybí, což místní obyvatele, ale i návštČvníky mČsta a turisty nutí vyjíždČt do vzdálených stĜedisek v Jeseníkách. Výstavbou velkého množství plánovaných atrakcí by se z areálu Humenec stala jedna z nejvyhledávanČjších lokalit v rámci celého Šumperska. Navrhovaná a krajináĜsko-architektonicky zpracovaná studie souþasnČ dokládá skuteþnost, že na Šumpersku se zaþíná prosazovat trend maximálního využití potenciálu opuštČných prostor (brownfields), které v tomto pĜípadČ pĜedstavuje starý opuštČný lom.

9. 5 Možnosti budoucího využití souþasných tČžebních tvarĤ s ohledem na plány sanací a rekultivací NejvýraznČjší tČžební tvary na Šumpersku pĜedstavují souþasné þinné tČžební prostory, mezi které patĜí jámové lomy Konstantin ve Velkém VrbnČ, v BohdíkovČ a stČnové lomy v Hanušovicích, Krásném, Temenici, v Dolní LibinČ, ZábĜeze – Raþici, ve VitošovČ, na Kozí vrchu v Lošticích, stČnový lom na tČžbu skarnových hornin a stČnová pískovna v BludovČ a štČrkopískovna v Mohelnici. O podobČ jejich dalšího využití se rozhoduje v rámci PlánĤ sanací a rekultivací, které jsou nezbytnou souþástí plánĤ otvírky dobývacího prostoru. Všechny tČžebny, jejichž dokumentace byla nabídnuta k prostudování, a které jsou uvedeny níže, mají v plánu - 63 -

realizovat tradiþní postupy sanace s následnou lesnickou, hydrickou, biologickou, a v pĜípadČ hliništČ ve Výmolých v Lošticích i zemČdČlskou rekultivací. 9. 5. 1 Kamenolom Kozí Vrch V pĜípadČ Kozího vrchu v Lošticích, který nabýval podoby velkolomu od 70. let 20. století, byla již þást dobývacího prostoru s vnitĜními haldami odpadového provozního materiálu lesnicky rekultivovaná výsadbou borovic. Ve vytČžené a v souþasnosti opuštČné þásti lomu se na dnČ vytvoĜilo mČlké lomové jezírko, které kolonizují vodní a mokĜadní spoleþenstva (pĜíl. 18). Ve snaze maximálnČ využít ložisko stavebního kamene bude tato opuštČná þást znovuotevĜena. Po definitivních dotČžení vznikne lomová stČna, která bude stržena a lesnicky rekultivována. Souþasný tČžební prostor bude zahlouben o další dvČ etáže a po ukonþení tČžby se nechá zavodnit (ústní sdČlení vedoucího lomu ing. Montag). Po ukonþení tČžební þinnosti, v odhadu za dalších 60 let, tak vznikne z tČžebního tvaru výrazný krajinný prvek s vodní plochou v jinak hustČ zalesnČné oblasti. 9. 5. 2 Kamenolom Krásné u Šumperka Návrh rekultivace stČnového lomu v Krásném je zpracován s ohledem na polohu v chránČné oblasti CHKO Jeseníky, s jejíž správou jsou konzultovány všechny sanaþní a rekultivaþní plány. DĤležitý je zejména správný výbČr rekultivaþních rostlin, které musí vycházet z genofondu oblasti. V dotČženém kamenolomu vznikne v zahloubené 8. etáži lomové jezero s plochou až 3 ha (Pokorný, M., 2005) (pĜíl 19). 9. 5. 3 Vápencový kamenolom v BohdíkovČ Vápencový jámový lom v BohdíkovČ – KomĖátce je založen v krystalických vápencích, které se tČží pro stavební a lomový kámen. Na lokalitČ se nachází starý opuštČný tzv. DavidĤv lom (pĜíl. 20) a souþasnČ tČžený 60 m hluboký hlavní lom (pĜíl. 21), jehož životnost se odhaduje do roku 2024. Velká þást tČžebního prostoru bude po ukonþení tČžby ponechána pĜirozené sukcesi a na dnČ lomu vznikne lomové jezero. Po zalesnČní lomových stČn a ploch je plánované hospodáĜské využití lesĤ (Pokorný, M., 2000). 9. 5. 4 Kamenolom Dolní Libina Lom v Dolní LibinČ je založen v hĜbetu oblého kopce na jižním okraji JeseníkĤ. Dnešní podobu získával od roku 1973, kdy byl otevĜen ve dvou desetimetrových etážích. V souþasnosti tČžební organizace lom rozšiĜuje zahlubováním dalších dvou etáží s výškou lomových stČn až 12 metrĤ. V souvislosti s novou otvírkou ložiska byl vypracován nový plán sanace a rekultivace, který Ĝeší budoucí podobu a možné využití lomu. DotČžení ložiska ruly je pĜedpokládáno do roku 2088. Po ukonþení tČžební þinnosti vznikne

- 64 -

v bezodtokovém území jámový lom o maximální výšce lomového svahu 48 metrĤ, na jehož dnČ se vytvoĜí vodní plocha. TČžební organizace nemá v plánu po ukonþení tČžby prostor využívat a tak ho bude možné po sanaþních a rekultivaþních pracech navrátit do krajiny jako krajinotvorný a ekologicky stabilizující prvek, který zvýší biodiverzitu území. Podoba tČžebního tvaru se bude vytváĜena po etapách v prĤbČhu dotČžování lomu sestĜelením všech stČn do závČrného svahu. Poslední odstĜely již nebudou odtČženy, ale pouze pĜihrnuty k patám tČžebních stupĖĤ. Na oþištČných þástech ploch bude navezena zemina pro biologickou rekultivaci a druhy porostu budou vybrány tak, aby se z lokality stalo nové biocentrum. MČlké jezírko na dnČ lomu (0,1 ha) vytvoĜí vhodné prostĜedí pro rozmnožování nČkterých zvláštČ chránČných živoþišných druhĤ, pĜedevším obojživelníkĤ (Koliáš, K., 2006). 9. 5. 5 Pískovna v Horní Temenici Pískovna v Horní Temenici byla založena v biotické navČtralé rule a granodioritech již v 19. století ve dvou samostatných lomech, které byly po instalování tČžebního zaĜízení v roce 1969 spojeny v jeden stČnový lom (pĜíl. 22). Životnost ložiska je odhadována do roku 2030. Podle návrhu by byl lom po ukonþení tČžby a provedení tradiþních sanaþních a rekultivaþních zásahĤ oplocen a uzavĜen pĜed vstupem pro veĜejnost do doby, než by se lomové stČny stabilizovaly vzrostlým porostem. Návrh budoucího využití z roku 1979 nabízí dva projekty. Jeden poþítá s pĜemČnou opuštČné pískovny na lesopark s parkovou skladbou ve volném anglickém slohu, který by byl využíván pro rekreaci a odpoþinek. Druhá varianta navrhuje lesnicky a zemČdČlsky rekultivovaný lom využít jako hospodáĜský les a pastviny (Pokorný, M., 1981). Souþasná legislativa udČluje povinnost zpracovat plán sanace a rekultivace tČžebního prostoru v rámci Plánu otvírky, pĜípravy a dobývky, tedy pĜed otevĜením dobývacího prostoru. Obecná klasifikace novČ vytvoĜených ploch v plánech rekultivací však v sobČ nenese žádné konkrétní pĜedstavy o budoucím využití tČžebního prostoru. Je to dáno také skuteþností, že mnohá souþasná ložiska tČžených nerostných surovin se vyskytují ve velkých objemech a pĜedpokládaný þasový horizont vytČžení se stanovuje na Ĝadu desetiletí. V budoucnu se tak návrhy projektĤ mohou pĜed koneþnou likvidací dobývacího prostoru výraznČ pozmČnit nebo se vytvoĜí nové, s ohledem na územní plány a konkrétní projekty.

- 65 -

10 Návrhy na využití tČžebních tvarĤ na Šumpersku 10. 1 Vápencový lom ve VitošovČ jako bioekologicky hodnotná lokalita Vápencový lom ve VitošovČ je nejvýraznČjším tČžebním tvarem na Šumpersku. Jako velkolom vznikal od 70. let 20. století clonovu metodou odstĜelu tČžebních stČn, pĜi níž bylo dosaženo souþasné podoby hladkých závČrných svahĤ. Lom je v ložisku vápence otevĜen deseti etážemi v délce 800 m a šíĜce 40 m. DefinitivnČ je tČžba ukonþená od 10. do 4. etáže a na souþasném dobývacím prostoru je pĜedpokládaná životnost do roku 20202025. Do bucoucna je však plánované zahlubování lomu až pod úroveĖ nivy Ĝeky Moravy (Morávek, R., 2001). Tím se jednak prodlouží životnost ložiska, ale pĜedevším po ukonþení tČžby ve vytČženém prostoru vznikne vodní plocha. O koneþné podobČ ovšem rozhoduje Plán sanace a rekultivace lomu, se kterým se nebylo ovšem možné blíže seznámit. Mnou navrhované budoucí využití vápencového lomu vychází z vlastností karbonátových hornin, na kterých se vytváĜí jedineþné prostĜedí pro výskyt nelesních spoleþenstev. Vápencové prostĜedí vytvoĜené v lomu je do jisté míry podobné stanovištím krasových oblastí. Ta jsou typická otevĜenými strmými svahy se skalními terasami, stČnami a sutČmi, kde panují extrémní pĤdní a klimatické podmínky, blokující nástup lesa. PrávČ tato stanovištČ jsou ve stĜední EvropČ jedním z botanicky nejzajímavČjších a druhovČ velmi bohatých biotopĤ. V ýeské republice se vyskytují pouze v oblasti ýeského masívu a i zde jsou vzácným typem geologického podloží, a tak i rostliny na nČ vázané jsou mnohem vzácnČjší než ostatní druhy tolerující jiné složení pĤd. PĜíklady pĜírodovČdecky hodnotných a ochranáĜsky cenných opuštČných vápencových lomĤ je v ýeské republice celá Ĝada, jako napĜíklad Státní lom a Vápenici na Velkém KosíĜi, RĤženin lom na Hádech u Brna, StrejþkĤv lom u Grygova, Štramber, lom na Radobýlu u LitomČĜic, lom Na Kobyle v ýeském krasu a další (Sádlo, J., Tichý, L., 2002). Vitošovský vápencový lom by se tak mohl stát další velice cennou biologickou lokalitou. Nezbytnou podmínkou usktuteþnČní tohoto zámČru by musela být taková koneþná úprava dobývacího prostoru, ve kterém by byly maximálnČ zohlednČny podmínky pro procesy pĜirozené nebo Ĝízené sukcese. Lom by musel pĜedevším získat novou podobu. Souþasný jednotvárný tvar hladkých závČrných stČn by musel být rozþlenČn na pestré, þlenité a rĤznorodé plochy s množstvím volných balvanĤ a osypĤ pĜi úpatí stČn a na plošinách etáží. PĜírodnČ pestré skalní stČny, osypy, etáže s rĤznými mikroklimatickými

- 66 -

podmínkami, by se pak staly atraktivní pro kolonizující druhy rostlin a na nČ závislých živoþichĤ. Druhová bohatost lokality by se zĜejmČ zvýšila i v souvislosti s plánovanou tČžbou pod úroveĖ nivy Ĝeky Moravy, po které by došlo k zaplavení a vytvoĜení lomového jezera, popĜípadČ mokĜadĤ, které ve vápencových lomech, vzhledem k chemismu horniny, na sebe váží vzácnou slamomilnou vegetaci. ÚspČchy na rychlou a hodnotnou kolonizaci lomu by zvýšila pĤvodní druhovČ bohatá vegetace, uchovávající se asi v 200 m vzdálené PĜírodní rezervaci Pod Trlinou, která by posloužila jako zdrojové biocentrum. Na ploše o rozloze 50 ha se vyskytuje xerothermní kvČtena, jejíž zbytky se zde zachovaly na výbČžku devonského vápence. Z chránČných rostlin jsou zde zastoupeny okrotice bílá, okrotice þervená, hoĜeþek brvitý, vemeník dvoulistý a bradáþek vejþitý. Na þlenitém terénu se vyskytuje bohatý porost šípku a trnky. Na dýmnivku dutou je zde vázán ohrožený druh motýla jasonČ dýmnivkového. V habrovo-bukový porostu hnízdí mnohé druhy ptactva a vyskytuje se zde teplomilná houba psivka obecná (Holínek, B., 1976). Návrat a úprava lomu do pĜírodního stavu by nejen zvýšilo pestrost pĜírodního prostĜedí na Šumpersku, ale mohlo by se stát i vyhledávanou lokalitou pro ochranáĜe, biology, geology, paleontology a jiné zájmové skupiny. Vhodným zapojením odpoþinkových zastávek s informaþními panely by lokalita mohla sloužit také jako exkurzní lokalita pro žáky, studenty, turisty a návštČvníky, kteĜí þasto míjí lom na frekventované cyklotrase „Moravská stezka“ .

Obr. 8 Vápencový lom Vitošov tvoĜí krajinnou dominantu Šumperska (foto: M. Dušková, 2008) - 67 -

10. 2 Areál cihelny v Lošticích jako technická památka výroby cihel Areál cihelny ve Výmolých se nachází v intravilánu obce Loštice. Na ložisku je vymezen dobývací prostor, ale majitel zde již nemá zájem tČžit a vyrábČt. Podle zastaralého plánu sanace a rekultivace by mČla být v tČžebním prostoru provedena zemČdČlská rekultivace s tvorbou orné pĤdy, na níž by se pČstovaly pícniny. V souþasnosti je okolí cihelny hustČ obydleno a v Návrhu územního plánu mČsta Loštice je na lokalitČ plánovaná obytná plocha. TČžba cihláĜské hlíny zde byla ukonþena v roce 2005. V souþasné dobČ se v areálu nachází rozsáhlé hliništČ, tČžební stroje, úzkorozchodná dráha, výrobní zaĜízení, ploty s rošty na sušení cihel a historická 14 komorová kruhová pec. Na základČ tohoto zachovaného vybavení by areál mohl sloužit jako technická památka výroby cihel, která by nabídla další možnosti poznávací turistiky v regionu. Poloha Loštic na kĜižovatce frekventovaných cyklostezek spolu s pestrou nabídkou turistických atraktivit, jako je Památník Adolfa Kašpara, Muzeum tvarĤžkĤ, židovský hĜbitov a synagoga, kde se poĜádají výstavy a koncerty, by cihelnČ mohly zajistil dostateþnou návštČvnost. V areálu bude vytvoĜen okruh se zastávkami a informaþními panely v jednotlivých úsecích tČžby a výroby. NávštČvníci se tak mohou pĜímo v terénu seznámit s historií tČžby a zpracování cihláĜských výrobkĤ, tedy þinností, která vzhledem k úpadku využívání cihel ve stavebnictví mnohým není známá nebo pĜipadá nezajímavá. Informaþní tabule budou koncipovány jako prĤĜez historií vývoje konkrétní þinnosti, napĜ. u hliníku by byl popsán zpĤsob tČžby od ruþní po mechanizovanou s koreþkovými bagry, stejnČ jako u lisovny, kde by vedle lisovacích strojĤ byl popsán i ruþní zpĤsob formování cihel. Tímto by se efektivnČji docílilo snahy zaujmout návštČvníky. Okruh by zaþínal na místČ hliníku, kde jsou do dnešní doby zachována koreþková rýpadla. Od nich povede zrekonstruovaná úzkorozchodná dráha. V minulosti mČla v areálu v dobČ tČžby délku zhruba 500 m a dnes je z vČtší þásti odinstalovaná. V prostoru hliníku se dále nachází drtiþe skrývky a porĤznu zanechané výklopné vozíky.

- 68 -

Obr. 9 TČžební zaĜízení v prostoru hliništČ (foto: M. Dušková, 2008)

Obr. 10 Výklopné vozíky (foto: M. Dušková, 2008)

Další zastávkou by byly výrobní prostory a zastĜešené venkovní pĜírodní sušárny na sušení cihelných polotovarĤ. Ve výrobním úseku se dodnes nachází mnoho strojĤ, jako napĜíklad kolové mlýny, lis, pĜepravník a jiné. NávštČvníci by se zde dozvČdČli o procesu výroby, jehož mechanismus zĤstal od dob ruþního zpracování nezmČnČn, jen byl právČ v 70. letech zdokonalen zavedením strojního zaĜízení.

Obr. 11 Výrobní úsek (foto: M. Dušková, 2008)

Obr. 12 Sušiþky cihel (foto: M. Dušková, 2008)

Poslední zastávkou bude kruhová pec, v jejichž prostorech by mohla být umístČna stálá expozice. K tomuto úþelu se nejvíce hodí horní patro, pĤvodnČ sloužící jako skladovací prostory pro uhlí (koks), které se pĜihazovalo úzkými válcovými prĤduchy v zemi do prostor pece. 14 komorová kruhová pec z roku 1914 dnes v podstatČ tvoĜí jednu

69

z dominant mČsta a jako industriální památka by dokládala vývoj pokroku techniky a podávala by svČdectví o dynamickém období prĤmyslové revoluce v regionu. O tom by pojednávala i expozice, tvoĜená dobovými fotografiemi a informacemi z historie oboru cihláĜství. Celý okruh trasy by mohl být ukonþen ve spodní þásti pece tématickou vČdomostní soutČží. V kruhovém prostoru pece, bez pĜístupu denního svČtla, by návštČvníci procházeli s baterkami a hledali porĤznu umístČné otázky, vztahující se k tématice, které by zapisovali do pĜipravené doplĖovaþky. Cenou by pak mohl být nČjaký reklamní pĜedmČt mČsta Loštice.

Obr. 13 Horní patro kruhové pece (foto: M. Dušková, 2008)

Obr. 14 Vypalovací prostory kruhové pece (foto: M. Dušková, 2008)

Areál opuštČné cihelny s množstvím zanechaných stop provozu, materiálu, zaĜízení a výrobkĤ pĤsobí dojmem „posledního pracovního dne“. Pro prezentaci cihelny by bylo velice pĜínosné všechen ten materiál zanechat pokud možno v co nejvíce autentické podobČ, aby se u návštČvníkĤ zvýšil zážitek z poznávání technické památky. Tento návrh byl konzultován se sbČratelem cihel Petrem Vondrákem, který v souþasné dobČ hledá vhodnou lokalitu pro instalaci své rozsáhlé sbírky, se zámČrem realizovat muzeum cihel. Majitel cihelny však v tomto ohledu nemá žádný zájem. Jeho zámČrem je využít pozemky ekonomiþtČji, a to jako stavební parcely.

70

10. 3 Využití štČrkopískových jezer pro terénní exkurzi Využití štČrkopískových jezer je omezeno vzhledem k vyhlášené pĜírodní rezervaci Moraviþanské jezero a k ní náležejících ochraných pásem. DĤvodem je zamezení nadmČrného pohybu lidí, kteĜí zde svou pĜítomností ruší hnízdící ptactvo a sešlapávají vegetaci. V pĜípadČ mnou navrhované cesty terénní exkurze by byl pohyb žákĤ omezen na polní cestu procházející územím. Trasa se tak vyhne nejcenČjším plochám, kterými jsou pĜedevším pobĜežní oblasti s litorální vegetací. Tím by nedocházelo k zatČžování a narušování oblasti.

Obr. 15 Plánovaná trasa terénní výuky Litovelským Pomoravím (zdroj:http://www.mapy.cz/#mm=TTtTcP@x=138904832@y=134901504@z=12, [cit. 2010-04-11]) 71

Terénní výuka je urþena žákĤm základních a stĜedních škol v trase o celkové délce 10 km. Navrhovaná trasa se nachází mezi komunikaþnČ dobĜe dostupnými obcemi Mohelnicí a Stavenicí. Cesta zaþíná u autobusové zastávky ve Stavenici a pokraþuje na jih asi 700 m zpevnČnou polní cestou do lesa ve stráni, která se již nachází na území CHKO Litovelské Pomoraví. Následuje výstup do prudkém svahu ke skalnímu výchozu (1). Zde bude podán výklad o geologii širšího okolí a jeho vývoji. Pro tento úþel je lokalita nejvíce vhodná, protože v prĤseku lesa nabízí široký rozhled na ZábĜežskou vrchovinu na západČ, Úsovskou vrchovinu na východČ a na širokou údolní nivu Ĝeky Moravy. Ve výhledu do krajiny lze popsat hned nČkolik významných geologických jevĤ a procesĤ, jimiž celá oblast prošla. Jsou to horotvorné procesy variského vrásnČní a vznik hornin, které budují okolní vrchoviny. Na nich se dá popsat dČlení ýeského masívu na dílþí oblasti - lužická a moravskoslezská oblast, jejichž hranice prochází právČ v ose území pod mocnými tĜetihorními a þtvrtohorními uloženinami. V místČ výhledu lze dále vysvČtlit devonskou moĜskou sedimentaci na vitošovském lomu a proces pĜemČny hornin, který souþasnČ reprezentuje moravský kulm. PrávČ v místČ výhledu se nachází skalní výchoz droby, kterou si mohou žáci blíže prohlédnout. Další zmínČnou etapou by byla tĜetihorní jezerní sedimentace, která vyplnila sníženinu (propadlinu) mezi vrchovinami místy až sto metrĤ mocnými jíly, písky a štČrky. A jako nejdĤležitČjší geologická událost by bylo vysvČtleno kvartérní navátí eolického materiálu ve spojitosti s kontinentálním ledovcem, který se zastavil na severních svazích z místa výhledu viditelných horstev Kralických, Rychlebských hor a Hrubého Jeseníku. Výklad o Ĝíþní sedimentaci je vhodnČjší popsat pĜímo o Ĝeky. Exkurze bude pokraþovat lesní cestou podél pĜírodní rezervace Doubrava. BČhem cesty by mohly být vyhledávány a popisovány dĜeviny, které se zde vyskytují v zachovalé skladbČ (duby, habry, jasany). PĜípadnČ lze vysvČtlit soustavu ochrana pĜírody v ýR, a to jak druhovou, územní, národní i evropskou, pĜedstavující Evropsky významné lokality a Ptaþí oblasti, jimiž je PR Doubrava souþástí (2). Další zastávkou bude lokalita Hradisko na kótČ 316. Tato lokalita sloužila od 6. století k obranČ sídelní oblasti nacházející se v nivČ Ĝeky. Dodnes je zde viditČlnČ zachovalý areál s valy, který by byl blíže popsán (3). Pokraþování trasy by navazovalo na turistickou znaþenou cestu smČrem do Moraviþan, bČhem níž by mohl být pĜipomenut fenomén jarních povodních, nezbytných pro existenci lužních lesĤ a luk, které jsou pĜedmČtem ochrany CHKO Litovelské Pomoraví. Z obec vede sv. smČrem cesta k PR Moraviþanské jezero. TČsnČ za obcí míjí na levé stranČ na vyvýšeninČ þást obce (tzv. Na Dílech), která je známá jako jedna z

72

nejvýznamnČjších archeologických lokalit na Mohelnicku (4). V minulosti zde byla nalezena pohĜebištČ neolitického lidu s rĤznými kulturami a mladších etnik (doba laténská, Ĝímská, slovanská), která dokládá soustavné osídlení této oblasti. Zde je vhodné podat výklad o pravČku Mohelnicka. PopĜípadČ lze navázat na vliv lidské þinnosti od dob pravČku až po souþasnot pro celé území Mohelnicka. Zmínilo by se usídlování prvních zemČdČlcĤ, jejich aktivity (výroba keramiky, kácení místních lesĤ, pastva). StĜedovČké využívání krajiny (významné obchodní cesty v této oblasti, vznik mČst) až po novovČké prĤmyslové výdobytky (železnice, promČna krajiny). Cesta by dále pokraþovala podél Moraviþanského a Mohelnického jezera. PĜi prĤchodu PR Moraviþanským jezerem bude podán výklad o vzniku tohoto jezera a jeho postupném zarĤstání chránČnou vegetací. Z fauny se zdĤrazní ptactvo, pro které je tato lokalita chránČna, a také bobr evropský, po kterém tu žáci naleznou nemálo stop. ŽákĤm se vysvČtlí jaké aktivity jsou v této chránČné þásti zakázané a z jakých dĤvodĤ.

Obr. 16 PobĜeží Moraviþanského jezera (foto: M. Dušková, 2010)

U Mohelnického jezera, které náleží do již II. ochranné zóny, bude z pobĜeží jezera pozorována soustava pásĤ štČrkopískovny, tĜídiþky a tČžebních strojĤ. Zde bude podáno vysvČtlení o zpĤsobu tČžby štČrkopískĤ za mokra, jejich pĜeprava a finální zpracování. PĜipomnČla by se historie štČrkovny v návaznosti na potĜeby stavebního prĤmyslu 70. let, socialistické budování i nucená pĜeložka toku Ĝeky Moravy (5). U Mohelnického jezera, u autobusové zastávky, by terénní výuka konþila, protože do dalšího tČžebního prostoru DP Mohelnice I. je již vstup zakázán. 73

Obr. 17 Jezerní pánev s tČžebními stroji (foto: M. Dušková, 2008)

Velké množství nabízených témat je možné s ohledem na vČk studentĤ a þasové možnosti omezit nebo vynechat. StejnČ tak návrh terénní výuky neĜeší do dĤsledku didaktické hledisko exkurze. To by muselo být podrobnČjí rozpracováno v pĜípadČ plánované realizace projektem, na kterém by se museli podílet uþitelé s rĤznými aprobacemi (zemČpis, biologie, historie). V terénu názornČ vyložené mezipĜedmČtové vztahy žákĤm a studentĤm pomohou získat nové znalosti o krajinČ a životním prostĜedí v nČmž žijí. Poznali by, jak je krajina využívána, pĜetváĜena, obohacována, ale i ochuzována, ohrožována a jak je jí þlovČk sám ohrožován. V prĤbČhu terénní výuky lze zadat nČkolik úkolĤ, které by rozvíjeli geografické dovednosti žákĤ, jako je práce s buzolou, orientace v mapČ a konfrontace se skuteþností. Výuka mĤže být založena na práci s pracovními listy nebo na vlastních výstupech žákĤ v podobČ referátĤ, které by ovšem odpovídali vČkovému stupni žákĤ a studentĤ. Výlet by mohl být ukonþen prací studentĤ (prezentace, referát, projekt), díky nČmuž by si upevnili znalosti získané pĜi terénní výuce. Návrh terénní exkurze byl nabídnut Mgr. Chytilovi z Gymnázia Jana Opletala v Litovli, který projekt zhodnotil jako realizovatelný, ovšem s nutností propracovat jej do detailĤ.

74

10. 4 UmČlé koupalištČ v pískovnČ v BludovČ Pískovna Na BaštČ v BludovČ, kde se tČží eluvia biotické, svČtle šedé až šedohnČdé žuly, je velice stará tČžební lokalita. Polák (1951) charakterizuje historií její tČžby „odedávna“, ale podobu dnešního stČnového pískovištČ s 5 etážemi, hloubkou 30 m, délkou 250 m a šíĜkou 180 m získávala od druhé poloviny 20. století. V souþasnosti je stČnový lom v tČžbČ a tČžená zvČtralá žula je na místČ zpracovává drcením na rĤzné frakce. Pískovna se nachází v intravilánu obce Bludov, v jižním svahu vrchu Hradisko. Horní hrana lomu je v nadmoĜské výšce 380 m n. m, odkud je stČnový lom pozorovatelný z velké vzdálenosti. Vzhledem k jižní exponovanosti a etážovému uspoĜádání svahĤ by lom mohl nabídnout vhodné plochy pro rozmístČní solárních panelĤ na výrobu elektrické energie. Tím by ale došlo k pohledovému znehodnocení krajiny. Jiná možnost se nabízí v podobČ koupalištČ. SoubČžnČ s dotČžováním a zpracováním suroviny se na lokalitČ ponechá vrstva nadrceného písku, který bude dokonale simulovat pĜirozené plážové prostĜedí. Lom v blízkosti zástavby nemá problém s dostavbou technické infrastruktury, pĜedevším s dostateþným zásobováním vodou, protože v bezprostĜedním okolí se žádný vodní tok nenachází. Stávající budovy se použijí jako základ pro zázemí koupalištČ. ýást pískových ploch se využije pro dČtské hĜíštČ s rĤznými atrakcemi. Neodmyslitelnou souþástí koupalištČ bude plocha na beachvolejbal. Centrální þást s místy na ležení, laviþkami, odpoþívadly zabere spodní prostory lomu. Horní partie lomu se nechají parkovČ zarĤst vhodnými dĜevinami, které tvarovČ a pĜedevším druhovČ naváží na souþasný lesní porost nad horní hranou lomu. Na pevných lomových stČnách se ukotví jednoduchý lanový systém v podobČ sítí, které se využijí na lézení a jiné sportovní aktivity. ZpevnČné etáže poslouží jako terasy pro vycházky. Na nich budou instalovány laviþky, odpoþivadla s možností širokého rozledu na jižní þást šumperského okresu. Procházková terasa naváže na turistickou trasu vedoucí podél severní hrany tČžebního prostoru. V západní þásti lomu, v které dnes již tČžba neprobíhá vznikne táboĜištČ. Jsou tu již mnohé plochy samovolnČ zarostlé vegetací. V pĜípadČ, že by se na lokalitČ potvrdil výskyt nČjakých zvláštních druhĤ rostlin a živoþichĤ, (což je vzhedem k horninovému prostĜedí prostoru oþekávatelné), veĜejnost by o tom byla informována prostĜednictvím panelĤ, kde by se i dovČdČla, jak se v takovém cenném uzemí chovat a nenarušovat stanovištČ ohrožených druhĤ.

75

Obr. 18 Pískovna Bludov (foto: M. Dušková, 2008)

Obr. 19 Pískovna nabízí široké výhledy na jižní þásti Šumperska (foto: M. Dušková, 2008)

76

10. 5 Multifunkþní využití hanušovického kamenolomu Lom v Hanušovicích je situován na pravé stranČ silnice Hanušovice – Staré MČsto, nad soutokem Ĝek Krupá a Morava, nedaleko železniþní stanice Hanušovice – zastávka. Území se nachází ve vyhledávané turistické oblasti, a právČ lom by se mohl stát jednou z dalších možných atraktivit. V zimním období bude lom sloužit jako sportovní areál. Vybuduje se zde lyžaĜská sjezdová, bobová nebo sáĖkaĜská dráha a ledová stČna. Sjezdová dráha bude vymezena mimo tČžební prostor, na svahu težbou nedotþeného kopce. Naopak lanovka, snČhová dČla a osvČtlení se mohou umístit pĜímo do lomu. Na serpentinovČ probíhajících plošinách etáží vznikne bobová nebo sáĖkaĜská dráha, která v letních mČsích bude využita jako trasa pro horská kola. Vysoké stČny lomových svahĤ poskytnou plochu pro ledovou stČnu. Realizaci tohoto návrhu by umožnilo studené a chladné klima v zimních mČsících a pozice lomu v hlubokém zaĜízlém údolí, který by zajistil delší dobu trvání ledové vrstvy. Možný zdroj vody by mohla poskytnout pod lomem tekoucí Morava, popĜípadČ svedení vody z menšího bezejmeného potoka, který stéká jižnČ od lomu do úzkého údolí. Ledová stČna hanušovického kamenolomu by se tak stala alternativou k souþasné jediné možné lezecké lokalitČ pod Ovþárnou. Zdejší dvacetimetrový pĜírodní kaskádový vodopád se ovšem nachází v I. stupni ochrany v CHKO Jeseníky a jeho využívání pro ledové výstupy je omezenováno na poþet lidí za den (Turek, J., 2003). Vedle neomezeného pĜístupu by se další výhodou hanušovické ledové stČny stala snadná dopravní dostupnost. Poloha na frekventované silniþní a železniþní trati, ale také na cykloturistické trase, by mohla být využita pro provozování restaurace nebo motorestu. Ty by souþasnČ vytvoĜily zázemí k organizování kulturnČ-spoleþenských akcí v letních mČsících, jako jsou napĜíklad divadelní pĜedstavení, hudební produkce a letní kina, pro které by byla þást lomu upravena. SouþasnČ odlehlost lokality od hustČ zalidnČné þásti mČsta, by umožnily realizovat zde hudební akce jinak veĜejností pĜijímaných negativnČ. K rozvoji cestovního ruchu v oblasti by dále napomohlo spojení místního produktu – pivo Holba a spoleþenských akcí, v podobČ napĜíklad pivních slavností.

77

Obr. 20 Kamenolom v Hanušovicích (foto: M. Dušková, 2010)

Obr. 21 Kamenolom v Hanušovicích z ptaþí perspektivy (zdroj: http://www.mineral-cesko.com/cz/provozovny-lomy/moravastred/contactid_16/kamenolom-hanusovice.aspx, [cit. 2010-04-02])

78

10. 6 VestavČný hotel v jámovém lomu ve Velkém VrbnČ Povrchový jámový lom ve Velkém VrbnČ je v souþasnosti rozfárán v délce 750 m, v šíĜce 200 m a do hloubky 50 m. Tvar stČnového lomu je oválný s rovným dnem. Velké Vrbno patĜí mezi turisticky známé a atraktivní lokality. Nachází se v horském prostĜedí na rozhraní Hrubého Jeseníku, Rychlebských hor a masivu Králického SnČžníku s velkým množstvím turistických cílĤ. V malé obci je nČkolik horských chat a hotelĤ a v okolí jsou vyhledávané lyžaĜské areály, jako napĜíklad stĜedisko Snowpark Paprsek – Olšanka v nadmoĜské výšce 780 – 1010 m s širokou nabídkou zimních sportovních atrakcí. Celé stĜedisko disponuje vleky v délce 490 a 980 m a areál je rozdČlen na 6 tratí. Kolem Velkého Vrbna vede upravovaná bČžecká trasa navazující na Jesenickou magistrálu. V létČ je oblast využívána pro horskou turistiku a organizují se zde letní dČtské tábory, ozdravné pobyty pro dČti, školní výlety a lyžáĜské výcviky. CeloroþnČ vyhledáváná lokalita by se tak mohla rozšíĜit nejen o ubytovací kapacitu, ale pĜedevším o jedinČþnou unikátní stavbu hotelu vybudovaném v lomu. Celý projekt by stál na originalitČ architektonického návrhu, který dokáže maximálnČ a pĜitom citlivČ využít komplexu lomu a jeho okolí. Základem koncepce bude zajistit na budovČ co nejvíce prĤhledĤ a pohledových možností na surový prostor lomových stČn a obnažené profily hornin, které budou zároveĖ tvoĜit ideový rámec pĜi výbČru a užití materiálĤ, tvarĤ a detailĤ stavby. NejideálnČjší by bylo navázat na povahu lomu jako na industriální prvek krajiny užitím moderních materiálĤ a konstruknþích prvkĤ – skla, ocelové konstrukce a lana, pĜírodní (místní) kámen. Samotná budova takto nebude pĤsobit jako prvek izolovanČ, ale propojí celý prostor lomu. K tomu by mohly pĜispČt také mnohé mĤstky a lávky, které spojí horní hrany lomu a rovnou stĜechu stavby, na níž bude bČhem léta zahradní restaurace. Napojení lávek bude sledovat stávající komunikace a novČ zapojí louky na západní stranČ lomu jako vycházkové a odpoþinkové místo. SouþasnČ mĤže být v horní þásti budovy hlavní vchod s recepcí a zázemím hotelu, což se projeví i v odlišném vnímání budovy, kde by se k pokojĤm muselo scházet nebo sjíždČt výtahem. Prostory dna lomu se pĜizpĤsobí aktivitám ubytovaných. Na zajištČné stČny se nainstalují lanové aktrakce, závČsy, žebĜíky takovým zpĤsobem, aby mohly být využívany jak malými dČtmi, tak i sportovci. V þásti dna lomu se zachová pĜírozené jezírko, které poslouží v létČ ke koupání a v zimČ jako kluzištČ. K sáĖkování se využijí nČkolikametrové haldy na jižním okraji lomu. Široké plochy v jižní þásti tČžebního prostoru nabídnou prostory pro táboĜení s ohnČm nebo pro realizaci aktivit vČtších skupin, napĜíklad školních výletĤ. Rozsáhlost prostranství umožní také organizovat i vČtší spoleþensko-kulturní akce. Skalní stČny lze využít jako expoziþní prostor umČleckým dílĤm (sochy, landart), nebo pro letní filmové projekce a hudební akce. Kulturní produkce, jedineþnost hotelu vystavČného 79

v lomu ve spojení k ubytovací kapacitou Velkého Vrbna, by do oblasti novČ pĜilákal i jinak než sportovnČ zamČĜené turisty.

Obr. 22 Grafitový jámový lom ve Velkém VrbnČ (foto: Dušková 2010)

PĪVWHN

+27(/

PĪVWHN WiERĢLåWď

KDOG\

Obr. 23 Možná podoba využití tČžebního prostoru lomu Konstantin (upraveno podle zdroje: http://nahlizenidokn.cuzk.cz/Mapa.aspx?typ=KU&id=754544, [cit. 2010-03-18]) 80

11 ZávČr TČžba nerostných surovin a využívání pĜírodních zdrojĤ patĜí na Šumpersku k nejstarším lidským aktivitám, pĜi kterých pĜímo docházelo a stále dochází k modelování georeliéfu a vzniku nových geomorfologických tvarĤ. Hlavními tČženými nerostnými surovinami byla železná ruda, cihláĜské hlíny, a dodnes pokraþující tČžba grafitu, stavebního kamene, vápence a štČrkopískĤ. Po hlubinné tČžbČ železné rudy a grafitu, se na Šumpersku vyskytuje 104 poddolovaných území, které pĜedstavují jak ojedinČlá dĤlní díla, tak soustavu systémĤ hlubinných dĤlních dČl. V terénu na nČ navazují povrchové doprovodné tvary, jako haldy, odvaly nebo poklesové kotliny. Hlavní místa výskytu jsou soustĜedČna do oblastí StaromČstska, Sobotínska, v okolí Rudy nad Moravou a Mohelnicka. Povrchovou tČžbou nerostných surovin vzniklo na Šumpersku více než 230 povrchových tČžebních tvarĤ, které v naprosté vČtšinČ pĜedstavují lomy na stavební kámen. Více než dvČ tĜetiny se jich nachází v jižní þásti regionu, kde navazují na husté a rovnomČrné osídlení území. Severní hornatá þást Šumperska je typická menším poþtem výskytu lomĤ a jejich vyšší koncentrací u sídel a silniþních komunikací. KromČ 12 v souþasnosti þinných lomĤ, se ve všech pĜípadech jedná o rĤznČ staré opuštČné tČžební lokality, které jako novČ vzniklé prostory nabývají nového smyslu. Mnohé pĜíklady ze svČta i z ýeské republiky dokládají, že významnost a hodnota tČžebních tvarĤ je zužitkovatelná v rĤzných podobách. Jako nové prostory jsou uplatnitelné pĜi realizaci podnikatelských aktivit, prostornost opuštČných dĤlních dČl zase vyhovuje projektĤm zamČĜených na skladování a úkládání. Dále jsou netČžené a vhodnČ upravené tČžební prostory využívany v cestovním ruchu, v rámci rozvíjející se montánní turistiky a geoturismu, a také jako léþebny. V souþasnosti je vyhledávána a oceĖována jejich bioekologická hodnota, pro kterou se stávají i objektem ochrany pĜírody a krajiny. Tento smČr je zejména sledovatelný na vodních plochách vzniklých po tČžbČ nerostných surovin. SvČtové i þeské trendy ve využití opušĢených tČžebních lokalit se uplatĖují i na Šumpersku, kde pĜi uplatnČní tČžebních prostor dominuje geoturismus a ochrana bioekologicky hodnotných lokalit pro ekostabilizujíci funkci v krajinČ. V minulosti byly volné prostory kamenolomĤ využívány ryze úþelovČ jako skládky, stĜelnice a stavební plochy. Velká þást lomĤ na Šumpersku se však v dĤsledku samovolného procesu zarĤstání zcela zaþlenila do okolní krajiny. Tímto zajímavé lokality se tak staly atraktivními místy pobytĤ v pĜírodČ, a v pĜípadČ kamenolomu v Chrasticích, který kolonizoval vzácný druh kapradiny, i objektem ochrany. Ochranný režim se vztahuje také na jezerní pánve vzniklé tČžbou štČrkopískĤ na Mohelnicku, které pĜedstavují dĤležitý ekostabilizující prvek v zemČdČlsky využívané krajinČ. Mnohé tČžební prostory jsou

81

vyhledávanými místy odkryvu jedineþných geologických profilĤ a výskytu minerálĤ, a jako mineralogické a paleontologické lokality pĜedstavují cíle geoturismu. Na rozvoji cestovní ruch a zvýšení atraktivnosti regionu se podílí zejména Mohelnické lomy, na nichž se poĜádají automobilové a motocrosové závody s mezinárodní úþastí. Zvýšení turistického potenciálu regionu mají umožnit v souþasné dobČ dva plány na vužití opuštČných tČžebních prostor, a to maletínského pískovcového lomu a zábĜežského kamenolomu. V druhém pĜípadČ je plán souþasnČ dokladem aktuálního trendu Ĝešit problémy brownfields mČsta, aby se z pĤvodnČ prázdné a nevyužité plochy vytvoĜil multifunkþí a efektivnČ využívaný areál, který by zaujal nejen obyvatele samotné obce, ale i pĜíchozí návštČvníky a turisty. Zhodnocení souþasného stavu využití opuštČných lomĤ dokládá, že pĤvodnČ zniþené lokality mohou najít další uplatnČní, které zvyší jejich hodnotu. Podle toho by nový význam mohly nabýt i v souþasnosti tČžené lokality na Šumpersku, které by využily vysokého potenciálu dotČžených prostor pro realizaci konkrétních projektĤ, pro které by nalezly inspiraci v široké škále pĜíkladĤ ze svČta i z ýeské republiky.

82

12 Summary Šumperk district is located in the northern part of the Olomouc region. Šumperk district has a long mining tradition. Mineral extraction is the emergence of new forms in geomorphological relief, which are currently looking for new uses. The main raw materials were mined iron ore, brick clay, and still continuing graphite mining, building stone, limestone and gravel. After the underground mining of iron ore and graphite 104 undermined areas are occured in the region. Undermined areas are both unique works of mine (such as galleries, shafts a pits) and system of systems deep mine workings. In the field, they follow the accompanying surface shapes as the dumps, heaps, or subsidence basin. The main findings of these shapes are concentrated in the areas of Staré MČsto, Sobotín, in neighbourhood of the city Ruda nad Moravou and near the city Mohelnice. Surface mining of mineral resources was created more than 230 surface mining shapes which represent the vast majority of quarries for building stone. More than two thirds of them located in the southern region, which follow the uniform and dense population areas. Northern mountainous part of Sumperk district is typical of fewer quarries and their higher concentrations near settlements and roads. Addition to the 12 currently operating quarries, in all cases are different old abandoned mining sites, which are forming a new area to usage. Many examples of world and Czech Republic show that the significance and value of mining shapes is utilized in various forms. As new areas are applicable in the implementation of entrepreneurial activities. Area of abandoned mines is appropriate for the purposes of storage. Mining areas are also used in tourism, especially i geoturism and tourism which is intent on minning environment. Underground facility also serves as a sanatorium. Many mining sites have biological value and become the object of nature and landscape protection. Currently, this trend concerns the water areas created by mining and quarrying. Czech and world trends in the utilization of abandoned mining sites are applied in Šumperk district too. In the past, open spaces of quarries were used as tips, shooting ranges and building sites. Many quarries in the Šumperk was due to the spontaneous process of succession integrated into the surrounding countryside. This interesting sites have become attractive localities for living in the open. In the case of a quarry in Chrastice, there was the qaurry colonized by the rare species of ferns, and then became the object of conservation. Protective regime also applies to the lake basins resulting from the extraction of gravel, which constitute an important ekostabilizing element in the agricultural landscape. Many mining areas are popular places uncovering unique geological profiles and occurrence of minerals, and as a mineralogical and paleontological sites are targets of the geoturism. 83

Tourism and attraction of the region are developed by quarries in Mohelnice, where are organized automobile races and motocros with international participation. Tourism potential of the region will increase two plans. First project want to use a sandstone quarry in Maletín, the second will use an abandoned quarry in ZábĜeh to build a multifunctional complex for local residents and tourists and visitors. Assessment of current status and usage of abandoned quarries shows that initially damaged sites may find further application to increase their value. Current mining site may obtain a new meaning, when they use, after the extraction, their potential to realize concrete projects, for which they would find inspiration in a wide range of examples from the world and from the Czech Republic.

84

Klíþová slova – Key words tČžba nerostných surovin, Šumpersko, antropogenní tvary reliéfu, kamenolom, lom, jezerní pánve, sanace, rekultivace, revitalizace, opuštČný tČžební tvar, možnosti využití, souþasné trendy, sukcese, ochrana pĜírody, krajina, návrhy využití

mining and quarrying, Šumperk district, anthropogenic land forms, quarry, lake basin, restoration, reclamation, revitalisation, abandoned mining shape, possibility of using, current trends, succession, nature protection, landscape, plan of usage

85

Použité zdroje Publikované práce Bajer, A., Kynický, J. (2007): Geoturismus v kontextu stĜedoevropské krajiny. In Ekologie krajiny v ýR - TČžba nerostných surovin a ochrana pĜírody. Sborník ze 7. roþníku semináĜe vČnovaného Ekologii krajiny v ýR, konaného 14.-15. záĜí 2007 v Horce nad Moravou, s. 4-9. ISBN 978-80-87154-08-3. Cikrt, J., Láník, J. (2001): DvČ tisíciletí vápenictví a cementárství v ýeských zemích. Praha: Svaz výrobcĤ cementu a vápna ýech, Moravy a Slezska, 201 s. Cílek, V. (2000): Nejstarší rekultivace v ýechách. In Sborník Zlatý kĤĖ. Praha: Zlatý kĤĖ, s. 110. ISBN 80-85304-69-4. Demek, J. (1984): Obecná geomorfologie III. Antropogenní geomorfologie. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 139 s. DvoĜáþek, J. (2003): Ekonomika likvidace hlubinných uhelných dolĤ jejich zakládáním. In Sborník vČdeckých prací Vysoké školy báĖské – Technické univerzity Ostrava. ěada hornicko-geologická. Ostrava: Vysoká škola báĖská - Technická univerzita, þ. 2, s. 914. ISSN 0474-8476. Gába, Z. (1998): Loštice, mČsto a jeho obyvatelé. Loštice: MČstský úĜad Loštice, 87 s. ISBN 80-238-4087-8. Gába, Z., Tempírová, D.(2000): BratĜí Kleinové - stavitelé silnic a železnic. Šumperk: Okresní vlastivČdné muzeum, 53 s. ISBN 80-85083-34-5. Gába, Z., Zitová, J. (1985): Glazovací hlína od Leštiny. In Severní Morava, sv. 50. Šumperk 1985. Goš, V. (2004): PostĜelmov – osada z mladší doby kamenné. Šumperk: VlastivČdné muzeum v Šumperku. 6 s. Gremlica, T. (2007): Haldy po tČžbČ þerného uhlí – velmi cenné biotopy v industriální a urbanizované krajinČ. In TČžba nerostných surovin a ochrana pĜírody. Sborník ze 7. roþníku semináĜe vČnovaného Ekologii krajiny v ýR, konaného 14.-15. záĜí 2007 v Horce nad Moravou, s. 33-64. ISBN 978-80-87154-08-3. Holínek, B. (1976): Státní pĜírodní rezervace Pod Trlinou. In VlastivČdné zajímavosti, þ. 142. Šumperk: VlastivČdný ústav, 4 s. Holý, M. (2001): Kam se ubírá pĜíbČh destrukce tČžbou v krajinČ. In TváĜ naší zemČ – krajina domova: sborník pĜíspČvkĤ ke konferenci konané ve dnech 21.-23. února 2001 na Pražském hradČ a v PrĤhonicích. Svazek 6 – Krajina v ohrožení. Lomnice nad Popelkou: Studio JB, s. 96-105. ISBN 80-86512-00-2.

86

Chorazy, J. et al. (1999): SoubČh tČžební þinnosti a záchranné dokumentace ve vápencovém lomu Vápenky Vitošov, s.r.o. In Uhlí–Rudy–Geologický prĤzkum, þ.10. Praha: ZamČstnavatelský svaz dĤlního a naftového prĤmyslu, s. 21-24. ISSN 1210-7697. Chuman, T. (2007): TČžební tvary v krajinČ jako objekt ochrany pĜírody. In Ekologie krajiny v ýR - TČžba nerostných surovin a ochrana pĜírody. Sborník ze 7. roþníku semináĜe vČnovaného Ekologii krajiny v ýR, konaného 14.-15. záĜí 2007 v Horce nad Moravou, s. 85-94. ISBN 978-80-87154-08-3. JanošĢák, J., ěehounek, J. (2008): Škola v pískovnČ, pískovna ve škole. In: Sborník pĜíspČvkĤ a anotací z VIII. pedagogické konference StĜedoþeského kraje: Výchova a vzdČlávání pro život 2008. Vlašim: Podblanické ekocentrum ýSOP, s. 44 – 46. John, F., Kostkan, V. (2007): Vodní plochy vzniklé tČžbou štČrkopískĤ jako biotop bobra evropského (Castor fiber). In Ekologie krajiny v ýR - TČžba nerostných surovin a ochrana pĜírody. Sborník ze 7. roþníku semináĜe vČnovaného Ekologii krajiny v ýR, konaného 14.15. záĜí 2007 v Horce nad Moravou, s. 98-107. ISBN 978-80-87154-08-3. JuĜíþek, D. (2004): Podzemní lomy v okolí Maastrichu. Zpráva o akci TMS Permon Sint Pietesberg. In Krasová deprese, þ.10. Praha: KD - BáĖsko-historická a speleologická spoleþnost, s. 38-43. ISSN 1214-6021. Kadušiü, A., Kulenoviü, S. (2006): Savremeni urbanogeografski problemi Tuzle. In Zbornik radova Prirodno-matematiþki fakultet. Svazek Geografija, roþ. 3, þ. 3. Tuzla: Univerzitet u Tuzli, Prirodno-matematiþki fakultet, s. 45-56. ISBN 1840-0515. Kužvart, M., Laštoviþka, Z. (2002): Budoucnost nerud a nerudy budoucnosti v globalizovaném svČtČ. In: Minerální suroviny - Surowce mineralne, þ. 2. Brno: TČžební unie. s. 62-67. ISSN 1212 – 7248. Láník, B., Láníková, D., (2009): PĜekvapení v opuštČném lomu – nová lokalita pĜesliþky rĤznobarevné v ýeské republice. In Živa, þ. 6. s. 254-255. Praha: Academia. ISSN 00444812. Lednický, V. (2003): ZpĜístupnČné hornické technické památky v ýeské republice. 1. vyd. Ostrava: Vysoká škola báĖská - Technická univerzita, Ekonomická fakulta, 67 s. ISBN: 80-248-0230-9. Lipský, Z. (2007): Rekultivace Kopitské výsypky: vznik regionálního biocentra v devastované krajinČ. In TČžba nerostných surovin a ochrana pĜírody. Sborník ze 7. roþníku semináĜe vČnovaného Ekologii krajiny v ýR, konaného 14.-15. záĜí 2007 v Horce nad Moravou, s. 119-128. ISBN 978-80-87154-08-3. Melzer, M. et al. (1993): VlastivČda šumperského okresu. 1. vyd. Šumperk: Okresní vlastivČdné muzeum, 585 s. ISBN 80-85083-02-7.

87

Michálek, B. et al. (2007): Využití tepelné energie dĤlních vod zatopených hlubinných dolĤ. In Acta Montanistica Slovaca, roþ. 12, þ. 1. Košice: Fakulta BERG Technickej univerzity v Košiciach, s. 92-98. ISSN 1335-1788. Morávek, P. (2009): Las Médulas zlatá pokladnice Ĝímské Ĝíše. In Vesmír: pĜírodovČdecký þasopis, roþ. 88, þ. 4. Praha: Vesmír, s. 232-236. ISSN 0042-4544. Natura 2000 v Olomouckém kraji (2009). 1. vyd. Olomouc: Olomoucký kraj, 87 s. ISBN 978-80-254-5736-8. Navrátil, M., Poulíþková, A. (2001): Fytoplankton štČrkovištČ Chomoutov u Olomouce. In Czech Phycology: zprávy Algologické sekce ýeské botanické spoleþnosti, Praha: ýeská botanická spoleþnost, s. 53-61. ISSN 1213-3434. Novák, J. (1985): RýžovištČ zlata na Ĝece OskavČ. In Severní Morava: VlastivČdný sborník, sv. 50. Šumperk: VlastivČdný ústav, s. 30-37. ISSN 0231-6323. Pauliš, P. (2001): NejzajímavČjší mineralogické nalezištČ Moravy a Slezka. Kutná Hora: Kuttna. ISBN 80-86406-14-8. Pauliš, P. (2005): NejzajímavČjší mineralogická nalezištČ Moravy a Slezska II. Kutná Hora: Kuttna, 128 s. ISBN 80-86406-35-0. Polák, A. (1951): Soupisy lomĤ ýSR. ýíslo 44. List spec. mapy Šumperk. Praha: ÚstĜední ústav geologický, 52 s. 1951. Pospíšil, J. (1963): O zábĜežském kamenolomu. In PrĤvodcem kulturou ZábĜeha, þ. 4. ZábĜeh: MČstMN. s. 8. Prach, K. et al. (2009): Ekologie obnovy narušených míst II. Místa narušená tČžbou surovin. In Živa, þ. 2. s. 68-72. Praha: Academia. ISSN 0044-4812. Radenmacher, M. (2006): TČžba a pĜíroda – nauþná stezka v lomu poblíž Heidelbergu v NČmecku. In Minerální suroviny - Surowce mineralne, þ. 3. Brno: TČžební unie, s. 46-49. ISSN 1212 – 7248. Rubín, J., et al. (2006): PĜírodní klenoty ýeské republiky. 1. vyd. Praha: Academia, 318 s. ISBN 80-200-1377-6. Sádlo, J., Tichý, L. (2002): Sanace a rekultivace po lomové a dĤlní tČžbČ: tržné rány v krajinČ a jak je léþit. Brno: ZO ýSOP Pozemkový spolek Hády, Rezekvítek, 35 s. ISBN: 80-903121-1-X. Sedláþek, M. (2006): Unikátní spolupráce tČžaĜĤ a ochráncĤ pĜírody. In Minerální suroviny - Surowce mineralne, þ. 4. Brno: TČžební unie, s. 27-32. ISSN 1212 – 7248. Skácel, J. (1956): Datovaná štola u VerníĜovic na Šumpersku. In Zprávy Krajského VlastivČdného Muzea. Olomouc, þ. 64, s. 106.

88

Smolová, I. (2006a): Možnosti využití opuštČných ploch po tČžbČ nerostných surovin. In Využití brownfields neprĤmylsového charakteru. Ostrava: Vysoká škola báĖská, Technická univerzita Ostrava, Fakulta stavební, s. 115-124. ISBN 80-248-1042-5. Smolová, I. (2006b): TČžební tvary, významná biocentra a zvláštČ chránČná území. In Minerální suroviny – Surowce mineralne, þ. 3. Brno: TČžební unie, s. 40-44. ISSN 1212 – 7248. Škorpík, M. (2009): Spontánní renaturalizace kamenolomu Cínová hora u Znojma. In Minarální suroviny - Surowce mineralne, þ.1. Brno: TČžební unie, s. 22-25. ISSN 1212 – 7248. Šrámek, J. (2003): Maletínské a mladČjovické pískovce na þestném sloupu nejsvČtČjší trojice v Olomouci. In Zprávy o geologických výzkumech v roce 2003. Praha: ÚstĜední ústav geologický, s. 158-161. ISBN 80-7075-617-9. Štýs, S. (1990): Rekultivace území devastovaných tČžbou nerostĤ. 1. vyd. Praha: Nakladatelství technické literatury, 186 s. ISBN 80-85087-10-3. Štýs, S. (2001): PromČny krajiny severoþeské hnČdouhelné pánve. In TváĜ naší zemČkrajina domova: sborník pĜíspČvkĤ ke konferenci konané ve dnech 21.-23. února 2001 na Pražském hradČ a PrĤhonicích. Svazek 5 –Krajina z pohledu dnešních uživatelĤ. Lomnice nad Popelkou: Jaroslav Bárta, Studio JB, 2001, s. 145-158. Quitt, E. (1971): Klimatické oblasti ýeskoslovenska. Studia Geographica 16. Brno: Academia, Geografický ústav ýSAV v BrnČ, 73 s. TČžební unie (2007): Zelený most. Návrat života - pĜíklady úspČšných revitalizací kamenolomĤ. Brno: TČžební unie, 16 s. ISBN 978-80-254-6418-2. Tlusták, V. (2007): Flóra a vegetace pískoven u Tovaþova. In Ekologie krajiny v ýR TČžba nerostných surovin a ochrana pĜírody. Sborník ze 7. roþníku semináĜe vČnovaného Ekologii krajiny v ýR, konaného 14.-15. záĜí 2007 v Horce nad Moravou, s. 197-210. ISBN 978-80-87154-08-3. Turek, J. (2003): Ledy þeské. In Everest, roþ. 4, þ. 13. Ústí nad Labem: Czech Press Group, s. 38. ISSN 1213-1849. Zapletal, L. (1969): Úvod do antropogenní geomorfologie, 1. díl.1. vyd. Olomouc : Univerzita Palackého, 278 s. Ziegler, V. (2002): Vycházka þ. 165 do cihelny ve Štítech. In Geologické vycházky ýeskou republikou. Ed. Gába et. al. 1. vyd. Praha: Karolinum. 2002. ISBN 80-7184-972-3. Zimák, J. et al. (2002): Exkurzní prĤvodce po mineralogických lokalitách na Sobotínsku. Univerzita Palackého v Olomouci, PĜírodovČdecká fakulta. Olomouc 2002. 1. vyd. 84 s. ISBN 80-244-0453-2.

89

Nepublikované práce Anonymus (2003): Analýza nerostného surovinového potenciálu v CHKO Litovelské Pomoraví a limity jeho využití. Podklad pro analyticko-sysntetické zpracování dílþích závČreþnách zpráv z r. 2000-2002. 35 s. MS Správa CHKO Litovelské Pomoraví. Babka, V., Sendler, Z. (2004): Studie využití lokality Humenec v ZábĜehu na MoravČ. MS Brno: Atelier zahradní a krajináĜské architektury. 24 s. ýabla, V., ýablová, Z. (1992): Regionální surovinová studie pro potĜeby okresních úĜádĤ ýeské republiky. Okres Šumperk. MS Zlaté Hory: Unigeo, a.s. Koliáš, K (2006): Plán otvírky, pĜípravy a dobývání v dobývacím prostoru Dolní Libina. MS Libinská Agro, a. s. Libina. KovaĜík, P. (2003): Ornitologický prĤzkum PR Moraviþanské jezero a nejbližšího okolí – závČreþná zpráva, 16. str., Olomouc. MS Správa CHKO Litovelské Pomoraví. Morávek, R. (2001): Karsologický výzkum vápencové lokality Vitošov. ZávČreþná zpráva výzkumného úkolu za období let 1999-2000. MS Olomouc: VlastivČdné muzeum v Olomouci. Pokorný, M. (1981): Plán tČžby. Provozovna: pískovna Šumperk – Horní Temenice. MS Ekozis s.r.o. ZábĜeh na MoravČ. Pokorný, M. (2000): DoplnČk þíslo 1 Plánu likvidace a rekultivace. Kamenolom Bohdíkov – KomĖátka. MS Ekozis, spol. s. r. o. ZábĜeh. Pokorný, M. (2005): Plán otvírky, pĜípravy a dobývání výhradního ložiska povrchovým zpĤsobem. Kamenolom Krásné. MS Ekozis, spol. s. r. o. ZábĜeh. Polášek, V. et al. (2009): Návrh na vhlášení zvláštČ chránČného území PĜírodní památka Zátrže. 8 s. MS Litovel: Správa CHKO Litovelské Pomoraví. Elektronické zdroje Boháþ, S. et al.: Co se vlastnČ dČje v Sanatoriu Edel? In Bruntálský kurýr. Internetový deník Podnikatelského informaþního centra Bruntálska. roþ. II., þ. 124. [Microsoft Word Document] 5. 9. 2006 [cit. 2010-03-28]. Dostupné z: <www.mubruntal.cz/soubory/1316/kuryr_124.doc>. Bjørklund, A. J.: Historie [online]. Agder Teatre, 2010 [cit 2010-03-21]. Dostupný z: . Bouchal, L.: Tovaþovská jezera [online]. 3. 2. 2008 [cit. 2010-03-17]. Dostupné z: .

90

Bujok, P. et al.: Možnosti utrácení CO2 v dotČžovaných ložiscích uhlovodíkĤ. PĜíspČvek ke konferenci Aprochem 2007 konané ve dnech 12. - 18. dubna 2007, Milovy - SnČžné n. M. [Adobe Acrobat Document]. Milovy, 2007 [cit. 2010-04-02]. Dostupné z: . Czech Coal: Roþní zpráva skupiny Czech Coal: HospodaĜení a udržitelný rozvoj [Adobe Acrobat Document]. Upraveno 15. 10. 2008 [cit. 2010-04-12]. Dostupný z: . Czech Tourism: NávštČvnost turistických cílĤ v ýR 2008 [Adobe Acrobat Document]. 14. 8. 2009 [cit. 2010-03-03]. Dostupné z: . ýeský statistický úĜad: Malý lexikon obcí ýR 2009: Vybrané ukazatele v okresech, v krajích [online]. 16. 12. 2009 [cit. 2010-03-01]. Dostupné z: . ýVUT v Praze: Podzemní výukové stĜedisko JOSEF [online] ©2000-2010 [cit. 2010-0401]. Dostupné z: . Dalhalla [online]. 2010 [cit. 2010-04-02]. Dostupné z: . Desert Cave Hotel: International Standard Hotel Accommodation Underground - Coober Pedy's Desert Cave Hotel [online]. 2010 [cit. 2010-04-15]. Dostupné z: . Duckeck, J.: Indexes [online]. Poslední revize 1. 14. 2009 [cit. 2010-03-28]. Dostupné z: . Fertörákos: Stone Quarry, Cave theatre [online]. 2010 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z: . Geopark ýeský ráj [online]. 2010 [cit. 2010-04-10]. Dostupné z: . Grafitové doly Staré MČsto, a.s. : Historie a souþasnost. Dolování grafitu na StaromČstsku [online]. © 2007 [cit. 2010-02-19]. Dostupné z: . Kirchner, K.: Antropogenní geomorfologie – poznámky k pĜednášce [Adobe Acrobat Document]. Brno: Ústav geoniky AV ýR, 2005 [cit. 2010-04-16]. Dostupné z: . Macadam, J.: Potential European Geoparks, and the present state of Geotourism, Geoconservation, and Geo-education in Cornwall, south-west Britain [Microsoft Word Document]. 10. 1. 2002 [cit. 2010-04-28]. Dostupné z: .

91

Macadam, J. : Geoparks [online]. 23. 4. 2010 [cit. 2010-04-08]. Dostupné z: . Marengo Warehouse [online]. 2010 [cit. 2010-03-22]. Dostupné z: . Natura 2000 [online]. Agentura ochrany pĜírody a krajiny, © 2006 [cit. 2010-04-06]. Dostupné z: . Parckville Commercial Underground [online]. © 2006. [cit. 2010-03-23]. Dostupné z: . RWE Gas Storage: Podzemní zásobníky plynu RWE Gas Storage [online]. © 2009 [cit. 2010-03-09]. Dostupný z: < http://www.rwe-gasstorage.cz/cs/mapa-zasobniku/ >. Sala Silvergruva: Mine suite 155m under ground! [online]. © 2005 [cit. 2010-04-13] Dostupné z: . Spampinato, A.: Estádio Municipal de Braga [online]. World Stadiums, 2010 [cit. 201003-12]. Dostupný z: . Správa úložišĢ radioaktivního odpadu: Bratrství, úložištČ radioaktivních odpadĤ [Adobe Acrobat Document]. Praha, 2008 [cit. 2010-04-11]. Dostupné z: . Správa úložišĢ radioaktivního odpadu: Richard, úložistČ radioaktivních odpadĤ [Adobe Acrobat Document]. Praha, 2008 [cit. 2010-04-11]. Dostupné z: . Svazek obcí mikroregionu Mohelnicko: Návrh priorit pro Strategii rozvoje mikroregionu Mohelnicko [Adobe Acrobat Document]. Mohelnice, 2007 [cit. 2010-04-22]. Dostupné z: . Štýs, S.: Rekultivace – resocializace – revitalizacev promČnách þasu. [Adobe Acroba Document]. [online]. Ecoconsult Pons, 17. 10. 2007. [cit. 2010-04-07]. Dostupné z: . Šumpersko: Mikroregiony a svazky obcí [online]. Šumperk: Regionální a mČstské informaþní centrum, 39. 5. 2008 [cit. 2010-03-01]. Dostupné z: .

92

Tarmac CZ: Kámen kolem nás aneb proþ a jak se tČží kámen [online]. 25. 2. 2005 [cit. 2010-04-07]. Poslední revize 2008. Dostupné z: . The Carn Marth Trust: Carn Marth Trust, Carn Marth, Lanner, Cornwall, UK - caring for land on Carn Marth [online]. Poslední revize 18. 2. 2010 [cit. 2010-03-19]. Dostupný z: . The Mountain Complex [online]. Poslední revize 15. 9. 2009 [cit. 2010-03-22]. Dostupné z: . The Quarry Amphitheatre [online]. Poslední revize 15. 2. 2010 [cit. 2010-03-20]. Dostupné z: . Underground Vaults & Storage [online]. © 2008 [cit. 2010-03-22]. Dostupné z: . United Press International: Family to sell cave home on eBay. 19. 3. 2009 [cit. 2010-04-13]. Dostupné z: . Velká cena Mohelnice [online]. © 2009 [cit. 2010-03-01]. Dostupné z: . VeĜejná správa online: MČsta a obce online - portál územní samosprávy [online]. © 19962010 [cit. 2010-03-01]. Dostupné z: . Vráblíková, J. et al.: Zpráva o Ĝešení A418. Rekultivovaná krajina a její možné využití. Souþást projektu WD-44-07-1: Modelové Ĝešení revitalizace prĤmyslových regionĤ a území po tČžbČ uhlí na pĜíkladu PodkrušnohoĜí. Doba Ĝešení od 30. 1. 2008 do 30. 9. 2009 [Adobe Acrobat Document]. Ústí nad Labem: Univerzita J. E. PurkynČ, Fakulta životní prostĜedí, 2009. [ cit. 2010-04-13]. Dostupné z: . Wikipedia, slobodna enciklopedija: Stadion Kantrida [online]. Poslední revize 17. 1. 2010, [cit. 2010-03-05]. Dostupný z: < http://hr.wikipedia.org/wiki/Stadion_Kantrida>. Mapové podklady Turistická mapa Hrubý Jeseník 1 : 50 000. 3. vyd. Praha: Trasa, 2003. Turistická mapa Králický SnČžník 1 : 50 000. 1. vyd. 1994, aktualizovaný dotisk 1998. Praha: Klub þeských turistĤ. Turistická mapa ZábĜežsko, Moravská TĜebová, Mohelnice, Uniþov, Litovel 1 : 50 000. 1. vyd. Praha: Klub þeských turistĤ, 1997.

93

Quitt, E.: Klimatické oblasti ýSR 1 : 500 000. Geografický ústav ýSAV, Brno 1975. Webové mapové služby Geoportál ýÚZK - Webová mapová služba pro katastrální mapy. ýeský úĜad zemČmČĜiþský a katastrální, © 2004-2010. Dostupné z: < http://wms.cuzk.cz/wms.asp >. Mapový portál Mapy.cz. Seznam.cz, -2010. Dostupné z: < http://www.mapy.cz/>. Mapový server. ýeská geologická služba – Geofond. © 2010. Dostupné z: <www.geofond.cz/mapsphere/geofond/> Mapové služby Portálu veĜejné správy. CENIA ©2005-2010. Dostupné z: . Ústní sdČlení (ústní sdČlení) [Bergmannová, Marie] [ Grafitové doly Staré MČsto, a.s., Lom Konstantin, Staré MČsto pod SnČžníkem] [8. 3. 2010] (ústní sdČlení) [Dohnal, KvČtoslav] [KvČtoslav Dohnal – TESTAKA, Litovel] [8. 3. 2010] (ústní sdČlení) [Chytil, Ivo] [Gymnázium Jana Opletala, Litovel] [23. 4. 2010] (ústní sdČlení) [Montag, Jan] [Kamenolom Kozí Vrch Loštice] [9. 3. 2010] (ústní sdČlení) [Rulíšek, Pavel] [KÁMEN Zbraslav, spol. s r.o.- Pískovna Mohelnice] [15. 3. 2010] (ústní sdČlení) [Vondrák, Petr] [Chudobín] [15. 3. 2010]

94

Seznam obrázkĤ Obr. 1 Okres Šumperk Obr. 2 Typy krajin podle reliéfu Obr. 3 Administrativní rozdČlení okresu Šumperk Obr. 4 Poddolovaná území v ložiskových pruzích magnetitových rud na Sobotínsku Obr. 5 Poddolované plochy na ložiscích grafitu u Starého MČsta Obr. 6 Opera Dalhalla Obr. 7 Slané jezero v Tuzle Obr. 8 Vápencový lom Vitošov tvoĜí krajinnou dominantu Šumperska Obr. 9 TČžební zaĜízení v prostoru hliništČ Obr. 10 Výklopné vozíky Obr. 11 Výrobní úsek Obr. 12 Sušiþky cihel Obr. 13 Horní patro kruhové pece Obr. 14 Vypalovací prostory kruhové pece Obr. 15 Plánovaná trasa terénní výuky Litovelským Pomoravím Obr. 16 PobĜeží Moraviþanského jezera Obr. 17 Jezerní pánev s tČžebními stroji Obr. 18 Pískovna Bludov Obr. 19 Pískovna nabízí široké výhledy na jižní þásti Šumperska Obr. 20 Kamenolom v Hanušovicích Obr. 21 Kamenolom v Hanušovicích z ptaþí perspektivy Obr. 22 Grafitový jámový lom ve Velkém VrbnČ Obr. 23 Možná podoba využití tČžebního prostoru lomu Konstantin

Seznam tabulek Tab. 1 Geomorfologické jednotky na území okresu Šumperk

95

Seznam pĜíloh PĜíloha 1 Líšnická tvrz narušená tČžební þinností PĜíloha 2 Maletínský pískovcový lom PĜíloha 3 OpuštČná štola s otevĜeným ústím u Malého Vrbna PĜíloha 4 Železnorudné tČžební pole u KvČtína PĜíloha 5 OpuštČný kamenolom u Bohdíkova PĜíloha 6 OpuštČný lom v PavlovČ PĜíloha 7 OpuštČný kamenolom v SudkovČ PĜíloha 8 Kamenolom Pelegrad v BohdíkovČ PĜíloha 9 OpuštČný lom v Horní Temenici PĜíloha 10 OpuštČné hliništČ v Žadlovicích PĜíloha 11 ZastavČné lomové dno kamenolomu ve Vlþicích PĜíloha 12 Mohelnické lomy PĜíloha 13 ZastavČné hliništČ v ZábĜeze – Skaliþce PĜíloha 14 Chrastický hadcový kamenolom s lomovým jezírkem PĜíloha 15 PR Moraviþanské jezero PĜíloha 16 Mohelnické jezero PĜíloha 17 Kamenolom na Humenci PĜíloha 18 Kamenolom Kozí vrch v Lošticích PĜíloha 19 Kamenolom v Krásném u Šumperka PĜílohy 20 DavidĤm lom v BohdíkovČ PĜíloha 21 Hlavní lom v BohdíkovČ PĜíloha 22 StČnové pískovištČ Horní Temenice

96

PŘÍLOHY

Příloha 1 Líšnická tvrz narušená těžební činností

Patrné pozůstatky valů a vnitřních zdí Líšnické tvrze (foto: M. Dušková, 2010)

Příloha 2 Maletínský pískovcový lom

Reliéfem ozdobená stěna lomu spolu se studánkou představují vyhledávané místo pro pobyty v přírodě (foto: M. Dušková, 2010)

Příloha 3 Opuštěná štola s otevřeným ústím u Malého Vrbna

Otevřené ústí starého důlního díla na těžbu magnetitu u Malého Vrbna (foto: M. Dušková, 2010)

Příloha 4 Železnorudné těžební pole u Květína

Poklesy v terénu sledují systém propadlých štol. Uprostřed tzv. Schrammova jáma. (foto: M. Dušková, 2010)

Příloha 5 Opuštěný kamenolom u Bohdíkova

Malý lom na stavební kámen s lomovým jezírkem na dně byl založen při výstavbě silnice Bohdíkov – Temenice (foto: M. Dušková, 2010)

Příloha 6 Opuštěný lom v Pavlově

Starý lom, který byl těžen do druhé poloviny 20. století, dnes tvoří přirozenou součást krajiny (foto: M. Dušková, 2010)

Příloha 7 Opuštěný kamenolom v Sudkově

(foto: M. Dušková, 2008)

Příloha 8 Kamenolom Pelegrad v Bohdíkově

(foto: M. Dušková, 2010)

Příloha 9 Opuštěný lom v Horní Temenici

Opuštěný kamenolom na stavební kámen dnes slouží jako skládka. (foto: M. Dušková, 2010)

Příloha 10 Opuštěné hliniště v Žadlovicích

Opuštěné hliniště s vysokými stěnami nabízí ideální prostor pro střelecká cvičení (foto: M. Dušková, 2010)

Příloha 11 Zastavěné lomové dno kamenolomu ve Vlčicích

(foto: M. Dušková, 2010)

Příloha 12 Mohelnické lomy

Komplikovaný terén lomů umožňuje pořádat závody truck trial (foto: M. Hošek, 2009)

Příloha 13 Zastavěné hliniště v Zábřeze – Skaličce

(foto: M. Dušková, 2008)

Příloha 14 Chrastický hadcový kamenolom s lomovým jezírkem

(foto: M. Dušková, 2010)

Příloha 15 PR Moravičanské jezero

Významné zimoviště ptactva (foto: M. Dušková, 2009)

Příloha 16 Mohelnické jezero

Vyhledávané lokality pro rybaření i koupání (foto: M. Dušková)

Příloha 17 Kamenolom na Humenci

(foto: M. Dušková, 2010)

Příloha 18 Kamenolom Kozí vrch v Lošticích

Současná opuštěná část kamenolomu s lomovým jezírkem (foto: M. Dušková, 2010)

Příloha 19 Kamenolom v Krásném u Šumperka

(foto: M. Dušková, 2010)

Přílohy 20 Davidům lom v Bohdíkově

(foto: M. Dušková, 2010)

Příloha 21 Hlavní lom v Bohdíkově

(foto: M. Dušková, 2010)

Příloha 22 Stěnové pískoviště Horní Temenice

(foto: M. Dušková, 2010)