Morfologie Gramatika – gramatické tvary a konstrukce a jejich sémantické funkce - obecný úvod Autorem materiálu a všech jeho částí, není-li uvedeno jinak, je Mgr. Petra Hrnčířová. Dostupné z Metodického portálu www.sstrnb.cz/sablony, financovaného z ESF a státního rozpočtu ČR. Provozováno Střední školou technickou a řemeslnou Nový Bydžov.
Anotace Tematický celek zaměřený na tvarosloví - úvod je zpracován do 1 prezentace, kterou lze použít pro více vyučovacích hodin k výkladu dané problematiky. Prezentace seznámí žáky se základními morfologickými pojmy a jevy . Tematické celky je vhodné doplnit kontrolními otázkami, popř. využít materiály DUM k tomu určené a zaměřené. Autor
Mgr. Petra Hrnčířová
Období tvorby
Listopad 2012
Obory
Střední vzdělání s MZ, čtyřletý maturitní obor – 2. ročník
Tematická oblast
Český jazyk - tvarosloví
Klíčové pojmy druhy, pád, číslo, rod
Morfologie, slovní druhy – přehled, přechody mezi slovními
Druh učebního materiálu
Výklad
Cílová skupina
Žák
Věková skupina
15 - 20 let
TVAROSLOVÍ (MORFOLOGIE) = část mluvnice (gramatiky), nauka o tvarech slov, zabývá se tříděním slov na slovní druhy a morfologickými kategoriemi slov, tj. jejich tvary a mluvnickými významy
Slovní druhy Skloňování (Deklinace)
Časování (Konjugace)
Podstatná jména
Tabule, kočka, člověka, dům
Přídavná jména
Hezký, červený, přátelský
Zájmena
Já, můj, ten, kdo
Číslovky
Pět, pátý, pětkrát, mnoho
Slovesa
Psát, moci/moct
Příslovce
Krátce, tam, nahoře
Předložky
S, v, nad, mimo
Spojky
Že, ale, nebo, a, když
Částice
Ať, kéž
Citoslovce
Ach, bum, haf
Ohebnost a neohebnost Ohebné slovní druhy: podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa Neohebné slovní druhy: příslovce, předložky, spojky, částice, citoslovce Ohýbání = flexe je dvojí: skloňování (deklinace) = připojování pádových koncovek ke kmeni, vyjadřuje se pád, číslo, jmenný rod moř-i, moř-em (týká se slovních druhů č. 1 – 4) časování (konjugace) = připojování osobních koncovek ke kmeni, vyjadřuje se osoba, číslo, čas, způsob, slovesný rod, slovesný vid nes-e, nes-ou (týká se sloves)
Slova - morfologická ( tvaroslovná) ohebnost skloňování Jmenné (substantivní)
zájmenné
X
neohebnost
časování Složené (adjektivní)
Plnovýznamová (význam věcný i gramatický) Neplnovýznamová (význam podstatná jména, přídavná jména, slovesa, příslovce, gramatický) předložky, spojky, citoslovce částice, některá slovesa
Syntaktické (skladebné) – syntaktické funkce slov ve větě Větným členem jsou Podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa, příslovce
nejsou Předložky, spojky, částice, citoslovce
Přechody mezi slovními druhy zpodstatnělá přídavná jména (hostinský, pokojská, telecí) zpodstatnělá adjektivní zájmena (naši = rodiče) se zlobili) přechody od slov ohebných k neohebným: tvary podstatných jmen k příslovcím (večer, málem), k předložkám (kolem, během), k částicím (naštěstí), k citoslovcím (hrome), k spojkám (dokonce), tvary přídavných jmen, k příslovcím (bezmála, snadno), k částicím (možná), tvary zájmen, k částicím (ono, to prší), tvary sloves, k příslovcím (vsedě, chtě nechtě), k předložkám (vyjma), k spojkám (bud), k částicím (nechť), k citoslovcím (hle, vida)
Mluvnické kategorie jmen
a) pád (casus [kázus]) - vyjadřuje vztahy jména ve větě; pády jsou: prosté (bezpředložkové) předložkové
7 pádů 1. nominativ 2. genitiv 3. dativ 4. akuzativ 5. vokativ 6. lokál 7. instrumentál
otázky kdo? co? koho? čeho? čí? komu? čemu? koho? co? oslovení (o) kom? (o) čem? kým? čím?
pády vyjadřují: věcné významy:
pád často původcem děje (+ sloveso v rodě činném), nebo cíl děje (+ sloveso v rodě trpném), 4. pád vyjadřuje cíl děje, 6. a 7. pád okolnosti děje, 3. pád přivlastňování, prospěch (dám matce knihu), 2. pád má význam přivlastňovací (dílo J. Nerudý), původce děje (přednáška profesora) i cíl děje (potrestám viníka), částečnosti (sklenice vody), vlastnosti (dívka modrých očí), srovnáni (starší tebe), po slovese má význam cílový (dosáhnout cíle), odlukový (odtrhnout od stopky, zbavit se nepřátel), částečnosti (nasypal cukru, uber vody), záporový (nemá naděje, nemám slov); nominativ jmenovací: město Praha, řeka Vltava, řezník Novák
syntaktické funkce: 1. pád = podmět (jaro přichází), 4. pád - předmět (slyším hudbu), 2. pád - přívlastek (střecha domu) i předmět (dosáhl cíle), 6. a 7. pád - převážně příslovečné určení (jel po mostě, jel autem), 3. pád -předmět (podobal se matce) nebo příslovečné určení (byl zbitý k nevíře), 5. pád nemá platnost větného členu, vyjadřuje zvolání, výzvu, je jednočlennou větou (Pane!), 7. pád může být i doplňkem (zvolili ho králem), předmětem (třásl stromem) oslovovací formy: pane Nováku i pane Novák, ale pane Vrabec, Hess
b) jmenné číslo (numerus) - vyjadřuje číselné vztahy reálné skutečnosti
singulár - jednotné číslo (k označení jedné osoby, věci) muž, dívka, tužka
plurál - množné číslo (k označení více věcí, osob) muži, dívky, tužky
ve staré češtině existoval ještě duál (dvojné číslo) pro označení lidí a věcí v páru - z toho dodnes zbytky: na ramenou, rukou, nohou; rukama, očima, ušima, očičkama
zvláštnosti: mluvnické číslo není totožné s označením počtu
jména pomnožná (pluralia tantum) - tvar množného čísla, ale označují 1 osobu, věc
◦ ústa, kalhoty, kamna, spalničky, narozeniny, varhany, Vánoce, Budějovice, Čechy
jména hromadná (singularia tantum) - tvar jednotného čísla, ale označují větší počet předmětů chápaných jako celek a téhož druhu
◦ uhlí, stromoví, vojsko, bratrstvo, bratrství, mládež, skot
jména látková (materiální) - označují tvarem jednotného čísla věci, jejichž části jsou shodné s celkem ◦ písek, mák, hrách, žito, voda
c) jmenný rod (genus) - jména svým tvarem vyjadřují příslušnost k některé kategorii přirozený rod
mužský, ženský a jeho absence - střední (u životných)
spisovatel-spisovatelka, holub - holubice – holoubě; muž - žena, jelen - laň, pes - fena - štěně - neodvozená slova gramatický rod
mužský (maskulinum), ženský (femininum), střední (neutrum) (je součástí významu životných i neživotných jmen)
rozlišování rodu je vlastností substantiv - u ostatních jmen je rod dán rodem řídícího podstatného jména (shoda) ◦ starý člun, dlouhá chvíle, to širé moře
životnost - neživotnost u jmen mužských maskulina neživotná (inanimata): ◦ 4. p. = 1. p. v pl. i sg.
maskulina životná (animata): ◦ 4. p. = 2. p. sg. ◦ v 3. a 6. p. sg. -ovi (-u, -i), 1. pl. -i, -é, -ové ◦ páni, muži, občané, mužové
biologická životnost x mluvnická neživotnost
dobytek, hmyz, skot, národ - gramaticky neživotné
nebožtík - gramaticky životné
lidičky, rodiče, koně - sice koncovky neživotné, ale shoda podle smyslu (jako u životných) koně se splašili
u některých substantiv neživotných lze užívat koncovek životných i neživotných ukazatele/é, násobence/i, ledoborce/i ledoborce vypluly, ledoborci vypluli; všechny činitele byly vyloučeny x všichni činitelé se usnesli
totéž např. u sledě/i, slanečky/čci, zavináče/i, mikroby/i, koníčky/čci, draky/ci
archaismus - koncovka -ové (životná) dnové skončili
kolísání v rodě
škodlivý/á rez - 2. sg. rezu (hrad) nebo rzi (kost)
přechod v rodě: dítě (neutrum) - děti (femininum - děti si hrály, oko (neutrum) - oči (femininum) oči se naplakaly
dvourodost: kedluben/na, prostor/a, řádek/ka aj.
rod podle přirozeného rodu: choť (muž i žena - nešika; náš/naše Stáňa přišel/přišla)
mluvnický x přirozený rod ◦ děvče - přiroz. rod žen., gramaticky střední, žabec - přiroz. rod. žen., gramaticky mužský, r. střední - mladí jedinci (kuře, kůzle) i jiné jevy ◦ o mluvnickém rodu pomnožných jmen rozhodují koncovky vrata (města), Čechy (ženy), Javorníky (hrady)
životné formy akuzativní, tzv. citový rod (prostředek slohově příznakový) najít hřiba, dát si buřta, hrát debla (hovorovost i nespisovnost)
jména zvířat: sýkorka, tetřev, koroptev, had, bažant nevyjadřuje rozdíly, leda opisem (samec, samice) domácí zvířata rodově rozlišeno, např. kohout - slepice, kráva – býk, kůň, vepř existuje dvojice: klisna – hřebec, svině - kanec
Zdroje:
Mužíková, O., Markvartová, B.: Odmaturuj z českého jazyka. Brno : DIDAKTIS, 2002. ISBN 80-86285-36-7
SOCHROVÁ, M.: Český jazyk v kostce. Havlíčkův Brod : Fragment, 1996. ISBN 807200-041-1.
