Systematika závazkových vztahů v novém občanském zákoníku

PRÁVNICKÁ FAKULTA MASARYKOVY UNIVERZITY Právo a právní věda Katedra občanského práva

Diplomová práce

Systematika závazkových vztahů v novém občanském zákoníku Michaela Marečková

2014

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Systematika závazkových vztahů v novém občanském zákoníku zpracovala sama. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použila k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu literatury.

………………………………….. Michaela Marečková

1

Na tomto místě bych chtěla poděkovat vedoucímu své práce prof. JUDr. Janu Hurdíkovi, DrSc., za cenné rady, čas a vedení, který mi věnoval. Rovněž bych chtěla poděkovat své rodině za jejich podporu během celého studia.

2

Abstrakt Tato práce se zabývá realitou systematiky závazkových vztahů po velké soukromoprávní rekodifikaci. V práci je představeno současné české legislativní řešení. Cílem práce je odhalit, kterými zdroji se osnova nového občanského zákoníku inspirovala. Pro tento účel je věnován prostor historické genezi, zejména pak předchozí právní úpravě. Dále též věnován prostor současným národním civilním kodexům, které ovlivnily systematiku závazkových vztahů v novém občanském zákoníku. Závěrem jsou představeny evropské projekty závazkového práva.

Abstract in English The crucial point of this thesis is to present the classification of the law of obligations in the new Civil Code which came into force recently. The aim of the thesis is to find out the sources of inspiration for the fourth part of the new Civil Code. For this purpose the historical background of the lawmaking is presented in this paper. The focus of the paper is mainly on the previous Civil Code. In addition this paper briefly presents the nowadays civil codes that influenced the classification of the law of obligations in the new Civil Code. The last part of the paper deals with the European projects of the law of obligations.

Klíčová slova Závazkové právo, občanský zákoník, systematika, smluvní závazky, evropské projekty

Key words in English Law of obligations, Civil Code, classification, contractual obligations, European projects

3

Obsah ÚVOD

6

1. KAPITOLA: HISTORICKÝ VÝVOJ SYSTEMATIKY ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ

9

1.1 Systematika závazkových vztahů v římském právu ........................................................................9 1.2 Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch ......................................................................................... 11 1.3 Bürgerliches Gesetzbuch ............................................................................................................. 13 1.4 Občanský zákoník z roku 1950 .................................................................................................... 13 1.5 Občanský zákoník z roku 1964 .................................................................................................... 17 1.5.1 Novela občanského zákoníku z roku 1991 ................................................................................ 19 1.6 Obchodní zákoník z roku 1991 .................................................................................................... 21

2. KAPITOLA: SYSTEMATIKA ZÁVAZKOVÝCH VZTAHŮ V NOVÉM OBČANSKÉM ZÁKONÍKU

27

2.1 Přehled systematiky v NOZ ......................................................................................................... 27 2.2 Všeobecná ustanovení o závazcích v NOZ .................................................................................. 29 2.3 Ustanovení o závazcích z právních jednání .................................................................................. 30 2.4 Ustanovení o závazcích z deliktů ................................................................................................. 37 2.5 Ustanovení o závazcích z jiných právních důvodů ....................................................................... 42 2.6 Komparace systematiky závazkových vztahů v NOZ se systematikou v OZ................................. 44

3. KAPITOLA: EVROPSKÉ PROJEKTY ZÁVAZKOVÉHO PRÁVA

46

3.1 Vývoj evropských projektů závazkového práva ........................................................................... 46 3.2 Návrh společného referenčního rámce (DCFR)............................................................................ 47 3.3 Projekt IEL ................................................................................................................................. 48 3.4 Vliv evropských projektů závazkového práva na systematiku závazkového práva v NOZ ............ 51

ZÁVĚR

52

SEZNAM PRAMENŮ

54

4

Seznam použitých zkratek

ABGB Allgemeines Bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten deutschen Erbländer der österreichischen Monarchie, rakouský Všeobecný zákoník občanský z roku 1811

BGB Bürgerliches Gesetzbuch, německý občanský zákoník

DCFR Draft Common Frame of Reference; výsledek dlouhodobého projektu pro revizi zákonných úprav v oblasti závazkových vztahů v Evropě

EU Evropská Unie

IEL International Encyclopaedia of Laws, Mezinárodní encyklopedie práva; encyklopedické dílo pro vytvoření společné osnovy pro národní kodexy smluvního práva

NOZ Nový občanský zákoník, z.č.89/2012Sb., ve znění pozdějších předpisů

ObchZ Obchodní zákoník, zákon č.513/1991 Sb, ve znění pozdějších předpisů

OZ Dosavadní občanský zákoník, z.č 40/1964Sb.

PECL Principles of European Contract Law

5

Úvod Závazkové právo má v civilním právu odedávna nezanedbatelnou roli, protože s ním úzce souvisí další systémové části občanského práva. 1 Význam římského práva a jeho dopad na evropskou kulturu je nezanedbatelný. Už Římané rozlišovali závazky z kontraktu a z deliktu. Některé druhy smluvních závazků jsou v našem zákoníku dodnes, například prodej, pronájem a další. Proto je římské právo zařazeno do předmětu zkoumání této práce. Na českém území byl vývoj závazkového práva až do roku 1918 součástí vývoje rakouského.2 Proto se jako další zkoumaný předmět této práce stal ABGB. S nástupem socialistického režimu došlo v naší právní úpravě k zásadním změnám i v systematice závazkového práva, tudíž je věnován prostor i občanskému zákoníku z roku 1950, z.č.141/1950Sb. S ním došlo k upuštění od římskoprávní terminologie a ze závazků se staly služby, které poskytoval socialistický stát obyvatelstvu. 3 Prostor je věnován i občanskému zákoníku z roku 1964, z.č.40/1964Sb., a to ve znění před novelou z roku 1991, a též ve znění po této novele, protože během účinnosti tohoto civilního kodexu došlo k přechodu od socialismu k návratu k demokracii a tím pádem se i jeho osnova závazkových vztahů změnila. Zmíněn je i obchodní zákoník, z.č.513/1991Sb., jelikož v našem právním řádu před nabytím účinnosti současného občanského zákoníku existovala dualita právní úpravy závazkových vztahů. Nový občanský zákoník, z.č.89/2012Sb., úpravu závazkových vztahů na našem území sjednotil do ucelené systematiky, které je v této práci věnována největší pozornost. NOZ nabyl účinnosti 1.1.2014, tedy teprve nedávno, což dává prostor pracím jako je tato jej přiblížit. Právě pro svou aktuálnost a převratnost jsem si pro svou práci vybrala téma související s velkou českou soukromoprávní rekodifikací. Podstatou této práce je systematika 1

HURDÍK, Jan a HANDLAR, Jiří. Koncepce a systém závazků ze smluv v návrhu nového českého občanského zákoníku. 2

VYHNÁNEK, Leoš. České závazkové právo dnes, zítra a …? [online]. Olomouc, 2000 [cit. 26.2.2014]. Dostupné z: http://publib.upol.cz/~obd/fulltext/Iuridica2/Iuridica2_27.pdf. s.225. 3

Tamtéž.

6

závazkových vztahů. Kontinentální právo je charakterově pozitivistické, psané. Důležité je tedy zkoumat zákon a jeho systematiku. To je jeden ze stěžejních pilířů občanského práva z povahy charakteru kontinentálního práva. Vedle platného práva stojí občanské právo na doktríně, jakožto druhém pilíři civilistiky. NOZ nově výslovně upravuje doktrínu jako pramen práva občanského.4 Třetím pilířem občanského práva je judikatura, která ke dni psaní práce k NOZ zatím neexistuje, proto se jí ve své práci nevěnuji. Zabývám se systematikou závazkových vztahů v NOZ. Práce se zabývá historickými inspiracemi pro tuto část NOZ, vyzdvihuje rozdíly oproti úpravám dřívějším. V práci je též zahrnut exkurz do systematik závazkových vztahů současných civilních kodexů, které ovlivnily podobu NOZ. Práce se též zabývá evropskými projekty závazkového práva, zda tvůrci NOZ jejich harmonizační snahy promítly do osnovy závazkových vztahů. Význam své práce spatřuji v přehledu systematiky závazkových vztahů v NOZ. Stanovuji si otázky- do jaké míry je NOZ ovlivněn předchozí úpravou? Jakými dalšími významnými kodexy se inspiroval? Bral v potaz evropské harmonizační projekty? Pro zodpovězení jsem si zvolila metodu sledování vývoje konkrétního fenoménu v čase. Prve se budu zabývat historickým vývojem závazkových vztahů v našem právním prostředí. Budu se věnovat nejvýznamnějším kodexům, které ovlivnily současnou právní úpravu. Zejména ABGB, jakožto nejvýznamnější evropský zákoník a OZ, předcházející právní úprava. Je potřeba vzít v potaz i evropské harmonizační projekty závazkového práva a faktický vývoj závazkových vztahů v Evropě. Ve své práci jsem využila zejména knihy a odborné články. Vedle české literatury jsem využila též řadu cizojazyčných pramenů. Informace jsem čerpala jak v tištěné, tak v elektronické podobě z internetu. V mé práci se neobjevuje judikatura, která z časové povahy věci není k datu vydání práce k dispozici. Pracovala jsem také s platnými i historickými právními předpisy, a to jak s českými, tak i se zahraničními, a to zejména pro účel srovnání. Ve své práci jsem využívala logické metody, a to již zmiňovanou komparaci, dále též dedukci a indukci, analýzu, a to analytickou, komparativní a historickou. Vzhledem k charakteru práce jsem zvolila částečně deskriptivní přístup.

4

§10/2 NOZ

7

V diplomové práci se vyskytují odborné pojmy související s problematikou. Některé z nich jsou v textu definovány, jiné nikoliv. Odborné termíny jsou zpravidla užívány tak, jak je vykládá citovaný právní předpis. V textu práce se též nezřídka vyskytují zkratky. Důvodem jejich použití jsou častá dlouhá slovní spojení a jejich opakování z povahy obsahu práce. Proto jsem zavedla seznam zkratek. Účelem je lepší přehlednost práce pro čtenáře. Pro z.č.40/1964Sb. a z.č.89/2012Sb. jsem si dovolila použít v akademické obci ustálené označení OZ a NOZ.

8

1. kapitola: Historie a vývoj systematiky závazkových vztahů 1.1 Systematika závazkových vztahů v římském právu Římský právník Ulpiánus třídil právo na soukromé a veřejné podle toho, zda slouží jednotlivci, či státu5. Zájmová teorie již není v dnešní době považována za směrodatnou, protože v současné době se zájmy jednotlivců s veřejným zájmem prolínají. 6 V podmínkách římského práva lze občanské právo ztotožnit s právem soukromým. 7 Snaha římského práva o vymezení soukromého práva nerozlišovala právo soukromé podle dnešních kritérií. Celé období antického práva provázelo úsilí o vnitřní diferenciaci soukromého práva. Výsledkem je zrod systému práva, který tvoří ve vyvinuté podobě základ současné systematizace skupin soukromoprávních vztahů.8 Významné místo v centru snah o systematizaci civilního práva náleží Ciceronovi. 9 Podle Cicerona by mělo být veškeré právo rozděleno na malý počet obecných částí, které mají být dále děleny na jednotlivé problémy. 10 Systém civilního práva římské klasické doby není totožný se systematikou psaného práva

11

tehdejší doby. 12 Dalším významným římským systematikem byl Gaius, který svou

systematizaci civilního práva zakládá na důsledném respektování členění práva na genera a species. 13 Jeho dělení civilního práva je následující:

5

Ius publicum est quod ad statum rei publicae spectat, privatum autem quod ad singulorum utilitatem. (D 1.4.4.2) 6

Z pozdějších teorií je na místě zmínit teorii mocenskou a organickou. Tento výčet není konečný. In: Macur, J. Občanské právo procesní v systému práva. Brno: UJEP, 1975. S. 111 an. 7

HURDÍK, Jan a Josef FIALA. Úvod do soukromého práva. 2., rozš. a upr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 158 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 294. ISBN 8021029765. s.24-28. 8

Tamtéž.

9

Tamtéž.

10

HURDÍK, Jan; FIALA, Josef. Úvod do soukromého práva. 2., rozš. a upr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 158 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 294. ISBN 8021029765. s.24-28. 11

Z římského psaného práva stojí za zmínku zejména Zákon XII. desek.

12

HURDÍK, Jan; FIALA, Josef. Úvod do soukromého práva. 2., rozš. a upr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 158 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 294. ISBN 8021029765. s.24-29. 13

Tamtéž.

9

-personae (osoby)14 -res (věci) -actiones (žaloby) 15 Obligace Gaius dělil na kontraktní a deliktní.16 Justiniánská Digesta17 převzala Gaiovo dělení systému civilního práva.18 Oba římští právníci zařazují obligace do skupin res. 19 Gaius definuje obligace dnes obecně známým způsobem.20 Zatímco římský právník Teofil odděluje pojem obligatio od pojmu res směrem ke kategorii actiones. Tento posun již naznačuje proces abstrakce vedoucí k formování obecného termínu subjektivní právo.21 Klasické římské právo nerozlišovalo příliš jednotlivá subjektivní práva, jako prvky souboru mocí, propůjčených právním řádem jednotlivci k uspokojování jeho zájmů. Nebylo tedy v tomto systému nijak systematicky využito ani rozdílu mezi právy věcnými a obligačními. Tento rozdíl vystupoval pouze na půdě procesní jako rozdíl mezi vindicationes (actiones in rem) a actiones in personam. 22 Antičtí Římané závazky systematicky rozdělovali na závazky ze smluv (obligationes ex contractu) a závazky z porušení práva (obligationes ex delictu). Závazky, které nemohli 14

Osoby zahrnovaly lidi svobodné a otroky.

15

Tamtéž.

16

Toto dělení se stalo základem i pro dělení obligací v současném NOZ.

17

Systematiku Digest, která se používala až do 16. století se snaží nahradit kodifikační snahy humanistů a příznivců přirozenoprávní školy v 19. století. In: HURDÍK, Jan; FIALA, Josef. Úvod do soukromého práva. 2., rozš. a upr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 158 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 294. ISBN 8021029765. s.31. 18

Toto dělení práva se stalo východiskem systematik velkých civilistických kodexů v 19. století. Zejména napoleonský Code Civil z roku 1804, rakouský ABGB z roku 1811. In: HURDÍK, Jan; FIALA, Josef. Úvod do soukromého práva. 2., rozš. a upr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 158 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 294. ISBN 8021029765. s.34. 19

To svědčí o nízké míře abstraktnosti římskoprávního myšlení. In: HURDÍK, Jan; FIALA, Josef. Úvod do soukromého práva. 2., rozš. a upr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 158 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 294. ISBN 8021029765. s.29. 20

Viz citace č.10

21

HURDÍK, Jan; FIALA, Josef. Úvod do soukromého práva. 2., rozš. a upr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 158 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 294. ISBN 8021029765. s.30 22

VYHNÁNEK, Leoš. České závazkové právo dnes, zítra a …? [online]. Olomouc, 2000 [cit. 26.2.2014]. Dostupné z: http://publib.upol.cz/~obd/fulltext/Iuridica2/Iuridica2_27.pdf. s.225.

10

zařadit ani pod jeden typ, řadili ve zbytkový typ variae causae. Nebo je přiřadili ke smlouvám jako quasikontrakty nebo k deliktům jako quasidelikty.23 V římském právu existovali určité smluvní typy (contractus), všechny ostatní úmluvy (pacta) byly právně irelevantní. 24 Římské právo ostře rozlišovalo porušení smlouvy od ostatních případů. Závazek k náhradě škody způsobené porušením smlouvy nepojímali jako novou obligaci, ale jako změnu oprávnění a povinností v rámci původního závazku.25 Římské právo mělo v ohledu systémových dělení civilního práva výrazný vliv na současnou podobu systematiky kontinentálních civilních kodexů. 26 Klasické římskoprávní pojetí obligace inspiruje i NOZ. Závazek je právní pouto, které nás svou nevyhnutelností nutí, abychom v souladu s právem našeho státu poskytli někomu nějaké plnění. 1.2 Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch Kodifikační snahy o vytvoření jednotného civilního kodexu na území tehdejšího Rakouska-Uherska vyvrcholily v roce 1811 vydáním Všeobecného občanského zákoníku (dále jen ABGB).27 Původní český překlad názvu Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch byl „Kniha všeobecných zákonů městských“. 28 Platil pro tehdejší země Rakouské, vyjma Uher. Tento kodex se nejen pro svou všeobecnost a výlučnost řadí mezi nejvýznamnější v Evropě. Základním východiskem pro něj byla přirozenoprávní teorie. ABGB je inspirován římským

23

SEDLÁČEK, Jaromír. Obligační právo. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 1.díl, 323 s. Klasická právnická díla. ISBN 978-807-3575-199.s.1-11. 24

Tamtéž.

25

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. s.1019-1020. 26

HURDÍK, Jan; FIALA, Josef. Úvod do soukromého práva. 2., rozš. a upr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 158 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 294. ISBN 8021029765. s.35 27

ABGB byl vyhlášen císařským patentem Františka Josefa I. č.946 Sb. s platností pro všechny země Rakouského císařství s výjimkou zemí Koruny Uherské. Na Českém území byl platným právem až do vydání středního občanského zákoníku v roce 1950. Na území dnešního Rakouska v pozměněné podobě platí až dodnes, celých 261 let, nezapočítáme-li i kodifikační práce 203 let. Jeho kvalita je tedy léty prověřena, a i do budoucna se počítá s novelizací, nikoliv jako u nás s proběhlou podstatnou rekodifikací. In: SARIA, G. Reforming the ABGB- Old ideas and new attempts. Příspěvek přednesený na konferenci: The reform of private law in Europe dne 21.3.2014 v Brně. 28

MALÝ, K., Sivák, F. Dějiny státu a práva v České a Slovenské republice. Druhé vydání. Jinočany: H&H, 1993. s. 338.

11

právem, metodou usus modernus pandectarum.29 Začal platit bez výjimky pro všechny obyvatele státu bez ohledu na jejich společenské postavení. Obsahoval ovšem některé feudální a lenní přežitky, například institut dědičného pachtu, takzvaného purkrechtu. 30 Řada evropských zemí z jeho ustanovení čerpá pro své národní zákoníky. 31 V Zemích Koruny České platil až do vydání středního občanského zákoníku, některá ustanovení ovšem přešla i do dalších kodexů. ABGB skýtá 1502 paragrafů, je členěn vedle úvodu do tří oddílů:32 -práva osob -práva k věcem ve smyslu práv majetkových, podávající úpravu reálných práv ve vlastním smyslu slova (vyjma práv erga omnes) a právní nástupnictví, jako i práva reálná a osobní (obligace) -společná ustanovení týkající se práv věcných a osobních Místo nadpisů kapitol jsou v ABGB nadpisy jednotlivých paragrafů nebo jejich skupin. Objevují se v něm i ustanovení nesoukromoprávního charakteru, a to například §§2832, či §97 a §112. ABGB třídí smlouvy podle hlediska, zda je o smlouvy úplatné, či bezúplatné. Jsou v něm obsažena ustanovení o bezúplatném převedení vlastnictví- darování, dále ustanovení o úschově- smlouva schovací, pak o bezúplatném převedení věci k užívánípůjčka, dále o bezúplatném převedení věci k užívání, ovšem se závazkem věc vrátit stejné množství zastupitelných věcí- zápůjčka a konečně o bezúplatném poskytnutí služeb- příkaz. Římskoprávní reálné kontrakty depositum, commodatum a mutuum si zachovaly své vlastnosti

29

Usus modernus pandectarum je způsob nakládání s odkazem římského práva v 16-18 století, snaha o spojení římskoprávního odkazu s moderní dobovou praxí. In: MALÝ, K., Sivák, F. Dějiny státu a práva v České a Slovenské republice. Druhé vydání. Jinočany: H&H, 1993. s. 338. 30

SCHELLEOVÁ, Ilona a Karel SCHELLE. Civilní kodexy: 1811-1950-1964. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 1993, 594 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. ISBN 80-857-6508-X.s.19-20 31

SCHELLE, Karel, TAUCHEN, Jaromír. Civilní kodexy. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2010, 772 s. ISBN 9788074180705. s. 42. 32

Členění převzato z: HURDÍK, Jan ; FIALA Josef. Úvod do soukromého práva. 2., rozš. a upr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 158 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 294. ISBN 8021029765. s.35

12

i v ABGB. Nalezneme zde ovšem i nové typy smluv, které římské právo neznalo. Jedná se například o smlouvy svatební. 33 1.3 Bürgerliches Gesetzbuch Německý kodex z roku 1896, v původním znění Bürgerliches Gesetzbuch (dále jen BGB), přijal systematiku odvozenou od pandektního systému. BGB je tvořen následujícími pěti částmi34: -obecná část -právo věcné -obligace -právo rodinné -právní nástupnictví

Teprve ve druhé polovině 19. století byl pojem občanskoprávního závazkového vztahu převzat do systému objektivního práva, v BGB konkrétně § 241.35 1.4 Občanský zákoník z roku 1950 Po nástupu komunistů k moci na českém území v roce 1948 byl rakouský ABGB zrušen. ABGB platil v naší zemi téměř 150 let. Byl nahrazen prvním komunistickým Občanským zákoníkem, kterému se v akademické obci někdy přezdívá Střední zákoník,36 protože byl sám za pár let nahrazen37 velkým komunistickým kodexem. 38 Střední zákoník se dělil na šest částí: úvodní ustanovení, obecná ustanovení, práva věcná, práva závazková,

33

SEDLÁČEK, Jaromír. Obligační právo. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 2.díl, 163 s. Klasická právnická díla. ISBN 978-807-3575-199.s.13 34

HURDÍK, Jan; FIALA Josef. Úvod do soukromého práva. 2., rozš. a upr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 158 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 294. ISBN 8021029765. s.35 35

Právní úprava a změny závazku. SAGIT.CZ [online]. Ostrava [cit. 26.2.2014]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&levelid=oc_577.htm 36

Zákon č.141/1950 Sb., v tehdejším znění.

37

KUKLÍK, Jan. Vývoj československého práva 1945 - 1989. Praha : Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-741-6. s. 518. 38

Zákon č.40/1964Sb., ve znění před novelou z roku 1991

13

právo dědické a ustanovení přechodná a závěrečná. 39 Snaha o zlidovění práva se projevila zkrácením rozsahu a zjednodušením terminologie. 40 Střední zákoník vyňal z věcné působnosti kodexu oblast práva rodinného a pracovního. 41 Střední zákoník se odklonil od římskoprávních tradic. Socialistické právo odmítalo historicky zakotvený dualismus, snažilo se potírat rozdíly mezi právem soukromým a veřejným. Socialistické kodexy tedy byly charakteru smíšeného, stát upřednostňoval své zájmy nad zájmy jednotlivce.42 Výslovně uvedeno v §3 kodexu. Ovlivněno bylo zejména vlastnické právo. Zákoník zvlášť chránil socialistické společné vlastnictví, čemuž byla dána přednost před zájmy jednotlivce na vlastnictví. Na základě toho došlo ke znárodnění soukromého majetku. Právní úprava byla vyvrcholením právnické dvouletky, v duchu takzvaného sovětského modelu plánování. 43 Zvýhodňováním socialistických právnických osob44 byla uměle vytvořena nerovnost subjektů

soukromoprávních

vztahů.

Střední

zákoník

opustil

historicky

ověřenou

soukromoprávní zásadu autonomie vůle účastníků právních vztahů.45 Právo bylo politizováno, upraveno pro potřeby vládnoucí komunistické strany, ve jménu třídního zájmu. 46 Dobová socialistická doktrína se snažila o odstranění právního dualismu, která na našem území byla již od dob starověkého Říma.47 Komunistické vnímání 39

SCHELLEOVÁ, Ilona a Karel SCHELLE. Civilní kodexy: 1811-1950-1964. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 1993, 594 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. ISBN 80-857-6508-X. s.28. 40

KUKLÍK, Jan. Vývoj československého práva 1945 - 1989. Praha : Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-741-6. s. 518. 41

VYHNÁNEK, Leoš. České závazkové právo dnes, zítra a …? [online]. Olomouc, 2000 [cit. 26.2.2014]. Dostupné z: http://publib.upol.cz/~obd/fulltext/Iuridica2/Iuridica2_27.pdf. s.225. 42

KNAPP, Viktor. Předmět a systém československého socialistického práva občanského. Praha: ČSAV, 1959. S. 72. 43

KUKLÍK, Jan. Vývoj československého práva 1945 - 1989. Praha : Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-741-6. S. 518.s.122. 44

Příkladem budiž paragrafy 21, 87, 103, 125, 135, 140, 154 a další z.č. 141/1950 Sb., v tehdejším znění.

45

HURDÍK, Jan. Zásady soukromého práva. Brno: Masarykova univerzita, 1998. s. 39-49.

46

KUKLÍK, Jan. Vývoj československého práva 1945 - 1989. Praha : Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-741-6. S. 518. Na s.122 47

Kritérium členění odvětví soukromého práva je zřejmě věcí více politickou a účelovou, nežli právně teoretickou. In: Knapp, Viktor. Cesty občanského práva. Právník, 1987, č. 10. Str. 865.

14

státu podpořené Marxovým a Leninovým učením popíralo římskoprávní odkaz soukromého vlastnictví. Občanské právo mělo převýchovnou funkci na cestě od soukromoprávního charakteru předchozího občanského života k státem regulovanému. Snaha o transformaci společnosti vyvrcholila zestátněním výrobních prostředků k přísnému státnímu centralismu. Potírání soukromého vlastnictví bylo odůvodněno ideologií, že vše je veřejné. Marx-Leninovo učení směřovalo k odstranění soukromého práva ve jménu směřování k ideálu, komunistické beztřídní společnosti bez soukromého vlastnictví. To se v občanském právu promítlo do posílení kogentních norem na úkor dispozitivních.48 Pojetí věci bylo podstatné zúžené, šlo pouze o věci hmotné, ovladatelné fyzické předměty a přírodní síly sloužící potřebám člověka. Tedy věci nehmotné nebyly považovány za věci ve smyslu zákona.49 Závazkové právo bylo upravené v části čtvrté. V závazkovém právu došlo oproti úpravě v AGBG ke změnám. Došlo ke změně systematiky, tak i k zavedení některých nových smluvních typů. Byly sem zahrnuty některé smluvní typy, které dřív byly součástí obchodního zákoníku. Střední zákoník ještě upravoval některé smluvní typy, které byly později potlačovány. 50 Některé smluvní typy měly jiný obsah, avšak stejnou formu, což je podle mě zavádějící. Střední občanský zákoník neupravoval všechny smluvní typy, například pro pojistnou smlouvu byla speciální právní norma, zákon č.189/1950 Sb. Občanský zákoník z roku 1950 byl podřízen socialistické výstavbě. 51 Důvodem vzniku závazků bylo podle Středního socialistického kodexu provádění jednotného hospodářského plánu. 52

48

KUKLÍK, Jan. Vývoj československého práva 1945 - 1989. Praha : Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-741-6. S. 727. s.508-509. 49

SCHELLEOVÁ, Ilona a Karel SCHELLE. Civilní kodexy: 1811-1950-1964. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 1993, 594 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. ISBN 80-857-6508-X .s.28-30. 50

Tamtéž.

51

§1 z.č.141/1950 Sb., v tehdejším znění.

52

§211 z.č.141/1950 Sb., v tehdejším znění.

15

Systematika závazkového práva ve Středním kodexu byla následovná: část čtvrtá- závazkové právo (§211-§508) -vznik a obsah závazků -změny v obsahu závazků -změny v osobě věřitele nebo dlužníka -zajištění závazků -zánik závazků -závazky k náhradě škody -závazky z bezdůvodného obohacení -smlouva kupní a směnná -smlouva darovací -smlouva nájemní -výpůjčka -půjčka -smlouva schovací -smlouva příkazní -jednatelství bez příkazu -smlouva o dílo -smlouva zasílatelská -smlouva nákladní -smlouva zprostředkovatelská -smlouva o sdružení -smlouva o důchod -sázka a hra -veřejný příslib

16

1.5 Občanský zákoník z roku 1964 Politizované změny středního zákoníku byly ještě posíleny v občanském zákoníku z roku 196453 (dále jen OZ). Ten na našem území platil do nedávna, necelých padesát let. Po sametové revoluci, díky které na našem území skončil komunistický režim, byl OZ významně novelizován, z.č.509/1991Sb. Novelou došlo k významné změně v systematice závazkových vztahů, proto je v práci rozlišeno znění OZ před rokem a po roce 1991. Tradiční pojetí občanského práva ve smyslu ius civile bylo pod vlivem sovětského modelu narušeno jeho postupným drobením do užších odvětví, které v konečném důsledku vedlo k zúžení občanského práva na pouhou majetkoprávní úpravu. Tyto odvětví začaly díky tomu být vnímány jako samostatná právní odvětví. Vyčlenilo se zejména právo rodinné, pracovní, hospodářské (dnes obchodní), mezinárodní soukromé a částečně právo pozemkové. Základem nově vznikajících oborů se staly nově vznikající zákoníky. 54 Komunistický režim se snažil regulovat veškeré vztahy ve státě, každou dispozici s majetkem na úkor smluvní volnosti. Absence relativní neplatnosti měla na závazkové vztahy tvrdý dopad. Jestliže například ujednání o ceně ve sjednané kupní smlouvě neodpovídalo státem vydaným cenovým předpisům, mělo to za následek absolutní neplatnost celé smlouvy. Strany se od tohoto kogentního ustanovení nemohly odchýlit, riskovaly by neoprávněný majetkový prospěch, v dnešní terminologii bezdůvodné obohacení. 55 I zásada autonomie vůle byla značně podmíněna kogentními ustanoveními. Inominátní smlouvy OZ sice upravoval, 56 avšak jejich použitelnost byla značně omezená výhradou souladu s obsahem a účelem zákona. Dispozitivní ustanovení tedy byla výrazně potlačena. 57

53

Zákon č. 40/1964Sb., ve znění před novelou z roku 1991

54

Tamtéž.

55

KUKLÍK, Jan. Vývoj československého práva 1945 - 1989. Praha : Linde, 2009. ISBN 978-80-7201-741-6. S. 727. s.512-513. 56

§51 OZ, ve znění po novele z roku 1991.

57

ZOULÍK, František. Problematika rekodifikace soukromého práva v České republice. Právní praxe, 1995, č. 2. s. 127.

17

Systematika závazkových vztahů v kodexu byla nesystematická a zmatečná. Samotný pojem závazek byl nahrazen pojmem služby.58 Zákon rozlišoval služby, které poskytoval socialistický sektor obyvatelstvu, ty byly upraveny v hlavě čtvrté. V §§222 až 238 byla obecná ustanovení o službách a v §§238-383 byla ustanovení o jednotlivých typech služeb. A v hlavě páté byly upraveny závazky jiné než poskytované socialistickým sektorem, závazky mezi občany navzájem, zejména koupě, darování a půjčka. Tím jejich úprava ovšem nekončila. Nebyla upravena jednotně. Ustanovení o právních úkonech včetně smluv a též ustanovení o zajištění, změně a zániku práv a povinností byla vložena do části první. Pro přehlednost systematiky závazkových vztahů v OZ před velkou novelou z roku 1991: část první- obecná ustanovení o občanskoprávních vztazích, o právních úkonech včetně smluv část čtvrtá- služby poskytované socialistickými organizacemi (§222-§383) -obecná ustanovení o poskytování služeb -prodej v obchodě -půjčování věcí -zhotovení věci na zakázku -oprava a úprava věci -obstaravatelské služby -ubytovací služby -přepravní služby -právní pomoc advokátní organizace -peněžní služby -pojištění část pátá- práva a povinnosti z jiných právních úkonů (jiné než služby poskytované socialistickým sektorem) -občanská výpomoc včetně půjčky -koupě -darování 58

VYHNÁNEK, Leoš. České závazkové právo dnes, zítra a …? [online]. Olomouc, 2000 [cit. 26.2.2014]. Dostupné z: http://publib.upol.cz/~obd/fulltext/Iuridica2/Iuridica2_27.pdf. s.225.

18

-veřejná soutěž část šestá- občanskoprávní odpovědnost -úprava neoprávněného majetkového prospěchu /dnes bezdůvodné obohacení/ 59

1.5.1 Občanský zákoník po novele z roku 1991 Občanský zákoník z roku 1964 (dále jen OZ) byl novelizován vícekrát. Změny vyplynuly z rozsáhlého procesu přebudovávání komunistické společnosti z centrálně plánovaného hospodářství na společnost demokratickou s tržním hospodářstvím. OZ se stal v nových společenských podmínkách nepoužitelný. K nejvýznamnější novele došlo v roce 1991, z.č.509/1991Sb. Novela se po terminologické stránce vrátila k tradičním pojmenováním institutů. Díky novele došlo k návratu k principu soukromého vlastnictví a rozšíření předmětu úpravy, tím se občanský zákoník stal obecným základem celého soukromého práva. Co se týče konkrétně úpravy závazkových vztahů, v novele došlo k prohloubení principu autonomie vlastníků a autonomie smluvní. V souladu s potřebami tržního hospodářství novela zmodernizovala

zásadní občanskoprávní instituty,

mezi nejdůležitější zajisté patří

znovuzavedení jednotného a obecného pojmu vlastnictví. 60 Systematika OZ po novele z roku 1991 vypadala takto. Část osmá OZ obsahovala 20 hlav. V hlavě první jsou obecná ustanovení. Hlava druhá upravuje kupní a směnnou smlouvu. V hlavě třetí je možné nalézt smlouvu darovací. Hlava čtvrtá upravuje smlouvu o dílo. V hlavě páté nalezneme smlouvu o půjčce, v hlavě šesté následuje smlouva o výpůjčce. V hlavě sedmé je upravena nájemní smlouva, v hlavě osmé příkazní smlouva, v hlavě deváté jednatelství bez příkazu, v hlavě desáté smlouva o úschově. Hlava jedenáctá upravuje smlouvu o ubytování, hlava dvanáctá smlouvy o přepravě, hlava třináctá zprostředkovatelské smlouvy, hlava čtrnáctá vklady, hlava patnáctá pojistné smlouvy. A poslední v řadě osmá část závazkového práva obsahuje v hlavě šestnácté smlouvu o sdružení, v hlavě sedmnácté

59

Systematika OZ byla pro účely této práce zjednodušena. Předložena jsou vybraná ustanovení týkající se úpravy závazkových vztahů. In: SCHELLE, Karel, TAUCHEN, Jaromír. Civilní kodexy. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2010, 772 s. ISBN 9788074180705. s.54. 60

SCHELLEOVÁ, Ilona a Karel SCHELLE. Civilní kodexy: 1811-1950-1964. Vyd. 1. Brno: Doplněk, 1993, 594 s. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. ISBN 80-857-6508-X .s.35.

19

smlouvu o důchodu, v hlavě osmnácté sázku a hru, v hlavě devatenácté veřejnou soutěž a v konečně v hlavě dvacáté veřejný příslib. 61 Je vidno, že úprava závazkových vztahů v tomto kodexu nebyla jednotná. Závazkové vztahy jsou systematicky zařazené do části osmé. Ovšem některá ustanovení nalezneme již v části první, a to konkrétně obecná ustanovení pro právní úkony obecně a pro smlouvy. Je zde také úprava spotřebitelských smluv. Dále v části šesté je upraveno bezdůvodné obohacení. Navíc jsou závazkové vztahy ještě upraveny v zákoně č.513/1991Sb., obchodní zákoník. Což činí interpretaci velmi složitou. Systematice obchodního zákoníku je věnována další kapitola. Systematika závazkových vztahů v OZ po novele z roku 1991 byla následovná: část osmá- závazkové právo (§488-§852k) -obecná ustanovení -společné závazky a společná práva -změny v obsahu závazků -změny v osobě věřitele nebo dlužníka -zajištění závazků -zánik závazků -kupní a směnná smlouva -darovací smlouva -smlouva o dílo -smlouva o půjčce -smlouva o výpůjčce -nájemní smlouva -příkazní smlouva -jednatelství bez příkazu -smlouva o úschově -smlouva o ubytování

61

Zákon č.40/1964Sb. po novele z roku 1991.

20

-smlouva o přepravě -smlouva zprostředkovatelská -vklady -smlouva o sdružení -smlouva o důchodu -sázka a hra -veřejná soutěž -veřejný příslib -cestovní smlouva

1.6 Obchodní zákoník z roku 1991 Komunistická

nesystematičnost

poznamenala

i

systém

soukromého

práva.

V systematice závazkového práva se to projevilo v roztržení úpravy do dvou kodexů, něco upravoval tehdejší občanský zákoník, něco obchodní zákoník. Tato desintegrita se neobjevuje pouze v oblasti závazkového práva, ale i v jiných soukromoprávních disciplínách.62 Tato dualita právní úpravy závazkových vztahů způsobovala aplikační nejasnosti a zbytečný interpretační zmatek. Některé závazkové typy upravoval vedle občanského zákoníku i obchodní zákoník z roku 1991, dále jen ObchZ. 63 Tvůrci zákona byli nuceni vypořádat se s roztříštěností úpravy závazkového práva poznamenané socialistickou ideologií. Stěžejního kodex soukromého práva byl nekoncepční, nesystematický a poznamenaný státním centralismem a plánovacím hospodářstvím. Souběžně s ním pro okruh ekonomických vztahů platil hospodářský zákoník a zákoník mezinárodního obchodu.64 Závazkové vztahy byly před rokem 1991 upravovány několika kodexy, vedle již představených figuroval ještě zákoník práce65, který upravoval pracovní smlouvu, která je 62

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. ISBN 978-80-7208-922-2. s.7. 63

Zákon č. 513/1991 Sb., v platném znění.

64

Zákon č. 109/1964Sb., ve znění pozdějších předpisů a z.č. 101/1963Sb.,ve znění pozdějších předpisů.

65

Zákon č.65/1965Sb., ve znění pozdějších předpisů.

21

v současné době systémově zařazena do NOZ jako obecného zákona, pro systémovou úplnost, a blíže je upraven v zákoníku práce, který je ve vztahu k obecnému zákon speciální. Reforma soukromého práva v roce 1991 znamenala novelu OZ, čemuž se věnuje předchozí kapitola, a sestavila ObchZ, jehož autoři si dali za cíl odstranit nepřehlednost a nejednotnost úpravy závazkových vztahů před rokem 1991. Mezi hlavní přínos ObchZ patří vytvoření unifikovaných podmínek pro všechny účastníky tržních vztahů, díky čemuž došlo k odstranění preferencí některých subjektů a ke sblížení tuzemské úpravy a mezinárodními obchodními zvyklostmi. Dalším přínosem reformy soukromého práva v roce 1991 bylo přijetí řešení aplikačního problému kvůli existenci vícero kodexů nejen pro úpravu závazkových vztahů. A to takového, že ObchZ zákoník se stane speciálním předpisem soukromého práva, jehož úprava je podřazena obecným normám OZ. Dalším přínosem ObchZ je zavedení zásady smluvní svobody, což se projevilo zavedením vícero dispozitivních ustanovení v obchodních závazkových vztazích. Autorům ObchZ se podařilo překonat zastaralé totalitní pojetí závazkových vztahů, soukromoprávní reforma z roku 1991 ovšem nevyřešila duplicitní úpravu obligačních vztahů. Závazkové vztahy byly upravovány v obou základních kodexech (OZ, ObchZ), čímž docházelo k zdvojení normativních konstrukcí i těch nejzákladnějších soukromoprávních institutů. Na to bylo upozorňováno již ve stádiu příprav reformy v roce 1991, tvůrce zákona se s tím ovšem nevypořádal. Ucelené systematiky závazkových vztahů se naše právní prostředí dočkalo až po velké soukromoprávní rekodifikaci s nabytím účinnosti civilního kodexu v roce 2014, kterou blíže zkoumá tato práce.66 Mezi základní zásady ObchZ je již zmiňovaná zásada smluvní svobody, dále též zásada dispozitivnosti, obecná zásada svrchovanosti zákona, zákaz retroaktivity, zásada pacta sunt servanda, zásada poctivosti v obchodních stycích a další. Nelze je vnímat jako numerus clausus, NOZ stanoví, že soukromé právo vychází i z dalších obecně uznávaných zásad, například ze zásady bona mores.67 Jak již bylo řečeno, úprava závazkových vztahů v ObchZ byla úpravou zvláštní a úprava závazkových vztahů v NOZ úpravou obecnou českého soukromého práva před současnou soukromoprávní rekodifikací. V doktríně i praxi se častou používá označení

66

BEJČEK, Josef, ELIÁŠ Karel, RABAN Přemysl. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-337-0. s.3-5. 67

Tamtéž.

22

obchody, což není terminologicky úplně přesné, správně by se měl použít přesnější termín obchodní závazkové vztahy. Zkrácený výraz je v akademické obci uznáván pro svou praktickou úspornost, byť je obsahově zavádějící. V ObchZ se nachází tradiční dělení závazkových vztahů obchodního charakteru na obchody absolutní, které podléhají režimu ObchZ bez ohledu na subjekty vztahu, a obchody relativní, které mezi sebou mohou navazovat pouze obchodníci. Jelikož jde o subjekty profesionály, jsou relativní obchody, co se týče úpravy pravidel, liberálnější než pokud jde o obchody absolutní, kde je zastoupen laický prvek v ohledu subjektů. Prolamuje se zde zásada rovnosti subjektů za účelem ochrany nezkušenějších subjektů. Dochází zde k partikularizaci práva podle subjektivního principu. Pro režim obchodního závazkového vztahu je tedy určující povaha subjektů. 68 Obchody absolutní se později nazývaly obchody typovými, nominálními. Vystihuje to skutečnost, že tyto závazkové vztahy jsou upraveny jen jako typ pod určitým názvem v obchodním zákoníku. Může jít tedy o obchody z velké části jen podle jména smluvního typu a obsah závazku může být výrazně modifikován, například protekcionářským opatřením ve prospěch spotřebitele v neprospěch podnikatele, jak již bylo zmíněno v předchozím odstavci. 69 Obchody relativní prvního typu jsou závazkové vztahy mezi podnikateli za splnění předpokladu, že už při vzniku vztahu se jedná o jejich podnikatelskou činnost. 70 Nesplnění této zákonem stanovené povinnosti znamená, že podnikatelé mají možnost vstoupit do občanskoprávního vztahu. Zřejmá souvislost s podnikatelskou činností musí objektivně vyplývat ze všech okolností vzniku závazkového vztahu, nestačí pouhá subjektivní představa účastníků. Souvislost předmětu relativního obchodního závazkového vztahu s podnikatelskou činností může být různě intenzivní, myšleno tak, že předmět závazku může být předmětem podnikání, ale může jít i o zabezpečení realizace podnikatelské činnosti v širokém slova smyslu, lato sensu. Obchodní nauka tedy rozlišuje obchody základní a obchody akcesorické. 71

68

BEJČEK, Josef, ELIÁŠ Karel, RABAN Přemysl. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-337-0.s.23-25. 69

Tamtéž.

70

§261/1 ObchZ.

71

BEJČEK, Josef, ELIÁŠ Karel, RABAN Přemysl. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-337-0.s.25-26.

23

Relativní obchody druhého typu jsou závazkové vztahy mezi státem nebo samosprávnou územní jednotkou a podnikatelem jako druhým subjektem. 72 Je zde zákonem stanovená povinnost, že se musí jednat o podnikatelskou činnost při uspokojování veřejných potřeb. Výklad termínu veřejné potřeby je třeba vykládat v konkrétních případech, neexistuje zákonná úprava. Je potřeba zkoumat, zda závazek směřuje k uspokojení obecně uznávaného veřejného zájmu, nikoliv individuálního, ani úzce skupinového. 73 Typové neboli nominální obchodní závazkové vztahy, dříve označovány jako absolutní mohou být díky své zákonné úpravě74 výrazně obsahově odlišné, záleží na subjektech vstupujících do obchodnězávazkového vztahu. Subjektem typového obchodu mohou být podnikatelé, stát nebo samosprávná územní jednotka, dokonce i nepodnikatelé, klidně spotřebitelé. Nelze tedy obecně popsat charakter typových obchodů.75 ObchZ dělí typové obchody do tří skupin. Systematika typových obchodních závazkových vztahů je následující. V první skupině jsou vztahy korporátního charakteru, a to mezi zakladateli obchodních společností, mezi společníkem a obchodní společností, mezi společníky navzájem, ze smluv o převodu podílu společníka, mezi společností nebo družstvem a osobou, která je statutárním orgánem nebo jeho členem. Dále jsou v první skupině takovéto vztahy: mezi zakladateli a správcem vkladu, mezi zakladateli družstva, mezi členem a družstvem, mezi členy družstva navzájem a nakonec smlouvy o převodu členských práv a povinností. 76 Ve druhé skupině jsou vztahy ze speciálních obchodních smluv. A to vztahy z burzovních obchodů a jejich zprostředkování a vztahy z úplatných smluv týkajících se cenných papírů. 77

72

§261/2 ObchZ.

73


§261/3 ObchZ.

75

Tamtéž.

76


Tamtéž.

24

Třetí skupina obsahuje nesourodou skupinu obchodních závazkových vztahů, spojující prvek jednostranného právního úkonu.78 Jedná se o smlouvy o prodeji podniku nebo jeho částí, smlouvy o nájmu podniku, smlouvy o zástavním právu k obchodnímu podílu, smlouvy o úvěru, smlouvy o kontrolní činnosti, zasílatelské smlouvy, smlouvy o provozu dopravního prostředku, smlouvy o tichém společenství, smlouvy o otevření akreditivu, smlouvy o inkasu, smlouvy o bankovním uložení věci, smlouvy o běžném účtu, smlouvy o vkladovém účtu, smlouvy z bankovní záruky, z cestovního šeku, ze slibu odškodnění a poslední z finančního zajištění. 79 Režimu ObchZ podléhaly i vztahy vzniklé při zajištění plnění závazků z relativních a z typových obchodů, například pokud jde o bankovní záruku, ručení, či zástavní právo. 80 Kombinované obchody jsou smlouvy a jimi založené vztahy mezi podnikateli, anebo státem, či samosprávnými územními jednotkami, pokud jde o smlouvy v ObchZ jako smluvní typ neupravené, ale upravené jako typ v OZ. Kombinované obchody jsou následující smluvní typy: kupní smlouva na nemovitost, darovací smlouva, smlouva o půjčce, smlouva o výpůjčce, nájemní smlouva, smlouva o nájmu a podnájmu nebytových prostor, příkazní smlouva, smlouva o ubytování, smlouva o přepravě osob, smlouva o vkladu na vkladních knížkách a vkladních listech, vztahy s pojistných smluv uzavřených do 1.5.2006, smlouva o sdružení a posledně cestovní smlouva. Na tyto smlouvy se použily ustanovení ObchZ a OZ. V těchto případech se použijí ustanovení OZ, která upravují daný smluvní typ. Ve všem, co není dáno zvláštní úpravou příslušného občanskoprávního smluvního typu, se použila obecná ustanovení obchodních závazkových vztahů podle ObchZ. 81 Fakultativní obchody jsou vztahy, které nejsou obchody ani relativními, ani typovými, ani kombinovanými, ale pro něž si strany písemně sjednaly režim ObchZ. Tato kategorie

78

§261/3/d,e ObchZ.

79


Tamtéž.

81

BEJČEK, Josef, ELIÁŠ Karel, RABAN Přemysl. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-337-0.s.30-33.

25

obchodních závazkových vztahů umožňuje volbu volnějšího práva a únik od přísnějšího režimu OZ.82 Zvláštním případem obchodního závazkového vztahu je pojistná smlouva. 83 Dříve byla nazývána jako absolutní neobchod. Důvodem výjimečného postavení v systematice bylo použití OZ za účelem ochrany spotřebitele. 84

82

BEJČEK, Josef, ELIÁŠ Karel, RABAN Přemysl. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-337-0. s.30-33. 83

§261/6 ObchZ.

84

Tamtéž.

26

2. kapitola: Systematika závazkových vztahů v NOZ 2.1 Přehled systematiky v NOZ Před samotným zaměřením na závazkové vztahy je důležité podívat se na NOZ jako celek. Z důvodů popsaných v první kapitole byla v našem právním prostředí po roce 1989 velká potřeba soukromoprávní rekodifikace. Na přelomu tisíciletí byl z iniciativy tehdejšího ministra spravedlnosti Otakara Motejla vybrán pro rekodifikaci občanského práva návrh Karla Eliáše. 85 Na znění pracovala vybraná skupina několik let. Účinnost zákona č.89/2012Sb. byla odložena až k 1.1.2014. Tím došlo k výraznému zásahu do podstaty soukromého práva u nás. Tvůrci NOZ se snažili překlenout komunistické období, došlo tedy k právní diskontinuitě. Je diskutabilní, zda v míře přiměřené, či zbytečně široké.86 Nenavazuje tedy přímo na OZ, čímž je oslabena právní jistota účastníku závazkových vztahů. NOZ respektuje římskoprávní odkaz, kterému je blíže věnována první kapitola.87 Systematika NOZ vychází z tradic středoevropského práva 18. století. Toto období určilo povahu kodexu, inspiroval se přirozenoprávní a pandektní školou. Kodex ctí lidská práva a respektuje potřeby liberální tržní ekonomiky. Obsahuje jak tradiční instituty, jako je výměnek, pacht, tak i instituty moderní, které si vyžaduje vývoj společnosti, jako je franšíza, či úrazové pojištění. 88 NOZ vychází z vládního návrhu československého občanského zákoníku z roku 1937, který vznikl jako modernizovaná verze ABGB.89 Soukromé právo je po velké české soukromoprávní rekodifikaci od základů změněno. Většinu soukromoprávních vztahů opět upravuje NOZ jako lex generalis. Rozsah civilního

85

Dřívější koncepty připravili právníci Knapp a Zoulík.

86

HANDLAR, Jiří. Nový občanský zákoník– nenaplněná východiska. Právní rozhledy. 2010, roč. 18, č. 23, 844857. ISSN 1210-6410. s.845. 87

Zejména systematické dělení závazků na smluvní a deliktní.

88

HURDÍK, Jan. Institucionální pilíře soukromého práva v dynamice vývoje společnosti. Vyd. 1. Praha: C.H. Beck, 2007, viii, 119 s. ISBN 9788071793793. s.3-5. 89

HANDLAR, Jiří. Nový občanský zákoník– nenaplněná východiska. Právní rozhledy. 2010, roč. 18, č. 23, 844857. ISSN 1210-6410. s.845.

27

kodexu tedy mohutně vzrostl.90 Tím pádem si myslím, že vzrostla i jeho důležitost. Občanské právo tedy opět získává výsadní postavení v systému soukromého práva.91 Významnou změnou je převažující dispozitivnost ustanovení kodexu, který tím dává přednost zásadě smluvní svobody před přehnanou paternalizací, která se projevovala převahou kogentních ustanovení v OZ. NOZ je uspořádán na části, které jsou dále děleny na hlavy, díly, oddíly, pododdíly, rubriky a paragrafy. NOZ obsahuje pět částí. Obecnou část, nově zahrnuje rodinné právo, část třetí se zabývá absolutními majetkovými vztahy, část čtvrtá relativními majetkovými vztahy a v části páté jsou klasicky zařazena závěrečná a přechodná ustanovení. Tato práce se zaměřuje na část čtvrtou. Systematika závazkových vztahů v NOZ je upravena v části čtvrté pod názvem relativní majetková práva. V hlavě první nalezneme všeobecná ustanovení o závazcích. V hlavě druhé jsou upraveny závazky z právních jednání. V hlavě třetí nalezneme závazky z deliktů. V hlavě čtvrté jsou upraveny závazky z jiných právních důvodů. Hlavy jsou dále děleny na díly, oddíly, pododdíly, rubriky a paragrafy.

90

NOZ má 3081paragrafů. OZ měl 880 paragrafů, a to jich ještě většina byla velkou novelou v roce 1991 zrušena. 91

K.G.Wächter: Soukromé právo je takové, které není veřejné. Oproti tomu Emil Svoboda tvrdí, že co nemá vůbec veřejného zájmu, o to se soukromé právo nestará. Neexistuje podle něj soukromá norma bez veřejného zájmu. In: Eliáš, K., Zuklínová, M. Principy a východiska nového kodexu soukromého práva. Praha: Linde 2001. Str. 12. F. Weyr dokonce tvrdí, že dělení právních norem je problémem ryze interpretačním, nicméně z pohledu právní teorie se podstaty práva nedotýká, jinými slovy – dělení práva na soukromé a veřejné je zbytečné. In: Weyr, F. Teorie práva. Brno: Orbis, 1936.

28

2.2 Všeobecná ustanovení o závazcích v NOZ Ve všeobecných ustanoveních o závazcích v hlavě první se v prvním díle řeší vznik závazků a jejich obsah.92 Díl druhý upravuje smlouvu jako důležitý právní nástroj závazkových vztahů. Díl třetí se zabývá obsahem závazků. Tím jsou jako ve většině právních řádech kontinentální Evropy dare, facere, omittere, pati.93 Díl čtvrtý je věnován spotřebitelským smlouvám. Spotřebitelské smlouvy nejsou zvláštním smluvním typem, ale jsou to takové smlouvy, kde vystupuje spotřebitel jako subjekt jednající mimo svou podnikatelskou činnost. Tedy ochrana spotřebitele se projevuje ve více smluvních typech. Řada ustanovení o ochraně spotřebitele je do našeho právního řádu implementována směrnicemi Evropské Unie. 94 Vedle NOZ se ochranou spotřebitele zabývá jako lex specialis zákon o ochraně spotřebitele.95 § 3016 výslovně uvádí, že ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. 96 Směrnice č. 2005/29/ES zavádí pojem průměrného spotřebitele, který zajišťuje vyšší ochranu pro spotřebitele, který byl v minulosti často klamán nekalými praktikami podnikatelů, kteří zneužívali neznalost spotřebitele. Právo EU zvyšuje ochranu spotřebitele i u nás. Díl pátý hlavy první NOZ se zabývá společnými dluhy a pohledávky. Ustanovení navazují na předchozí úpravu. Díl šestý se zabývá změny závazků. Zákon rozeznává změny v osobě věřitele nebo dlužníka a změny v obsahu závazků. Díl sedmý upravuje zánik závazků. Závazek zaniká

92

Klíčovým pojmem obligačního práva je závazek, neboli obligace. Závazek znamená mezi dvěma či více osobami, právnickými, či fyzickými. Z tohoto vztahu vyplývá pro jednu stranu, nazývanou věřitel, konkrétní nárok očekávat splnění konkrétního závazku dlužníkem, případně i oprávnění takové splnění vymáhat. Pro druhou stranu závazku, nazývanou dlužník, vyplývá ze závazku konkrétní povinnost v budoucnosti něco dát, něco konat, něčeho se zdržet, nebo něco strpět., tedy nárok věřitele uspokojit. In: PRAŽÁK, Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem: zákon č. 89/2012 Sb. Český Těšín: Poradce, 2012. ISBN 978-80-7365-338-5.s.7 93

Povinnost něco dát, udělat, případně nedělat, či strpět.

94

Mezi nejvýznamnější směrnice EU věnující se ochraně spotřebitele se řadí: směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách, směrnice 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory, směrnice 2005/59/ES o nekalých obchodních praktikách, směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů. 95

Zákon č.634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.

96

§3016 NOZ.

29

splněním, či jiným způsobem stanoveným zákonem. 97 A to dohodou, započtením, zaplacením odstupného, splynutím, prominutím, výpovědí, odstoupením od smlouvy, následnou nemožností plnění a poslední způsob stanovený zákonem zániku závazku je smrt věřitele, pokud bylo právo omezenou pouze na jeho osobu. Smrtí dlužníka povinnost plnit nezaniká. Dlužník má povinnost splnit závazek a věřitel má povinnost řádně nabídnuté plnění přijmout. Díl osmý se zabývá institutem zajištění a utvrzení dluhů. Zákon zajištění a utvrzení dluhů rozlišuje. O zajištění jde v případě zástavy, ručení, bankovní záruky, zajišťovacího převodu a dohody o srážkách ze mzdy. O utvrzení se jedná v případě uznání dluhu a sjednání smluvní pokuty. Rozdíl je v tom, že v případě utvrzení nezajistí dlužník hospodářsky pohledávku věřitele, nýbrž mu poskytne extra výhodu.

2.3 Ustanovení o závazcích z právních jednání Hlava druhá části čtvrté NOZ obsahu závazky z právních jednání. Díl první řeší převedení věci do vlastnictví jiného. Zákon rozlišuje darování, koupi a směnu. Díl druhý řeší přenechání věci k užití jinému. Zákon rozeznává výprosu, výpůjčku, nájem, pacht, licenci, zápůjčku a úvěr. Díl třetí upravuje pracovní poměr. Pracovní smlouva je institut soukromého práva, tedy i subjektivní práva a povinnosti z této smlouvy jsou soukromoprávní povahy. Vznik, změnu a zánik pracovního poměru upravuje lex specialis, zákoník práce. 98 V důvodové zprávě autoři vysvětlují zařazení pracovní smlouvy do občanského zákoníku konvenční kontinentální tradicí, pro kterou je typická subsidiarita obecného zákona vůči zákonu speciálnímu. 99 Pokud tedy něco neupraví zákoník práce, použijí se příslušná ustanovení občanského zákoníku. Zařazením tohoto ustanovení do občanského zákoníku se respektuje systematické hledisko, vzhledem k němuž má občanský zákoník kodifikovat souhrn všech soukromoprávních smluvních typů. 100

97

§1981an NOZ.

98

Z.č.262/2006Sb., v platném znění.

99


Tamtéž.

30

Díl čtvrtý upravuje závazky ze schovacích smluv. Zákon rozlišuje úschovu, úschovu cenného papíru a skladování. Ustanovení smlouvy o úschově vychází z OZ a z vládní osnovy československého občanského zákoníku z r. 1937 s přihlédnutím k standardním evropským úpravám. 101 Úprava úschovy cenných papírů je převzata z dosavadního ustanovení §34, 35 a 38 zákona o cenných papírech. 102 Nová úprava reaguje na existenci zahraničních cenných papírů, které se u nás v důsledku globalizace objevují a doplnila k stávajícím paragrafům ustanovení, podle něhož se na listinné cenné papíry v úschově podpůrně použijí ustanovení o zaknihovaných cenných papírech v těch případech, kdy nelze požadovat vydání jednotlivého cenného papíru.103 Úprava ustanovení o skladování použilo úpravu skladovací smlouvy z tehdejšího obchodního zákoníku. 104 Díl pátý upravuje závazky ze smluv příkazního typu. Zákon rozeznává příkaz, zprostředkování, komisi, zasílatelství a obchodní zastoupení. NOZ odstraňuje dosavadní duplicitu občanskoprávní příkazní smlouvy a obchodní smlouvy mandátní a zavádí jediný smluvní

typ

odpovídající

standardnímu

pojetí

příkazní

smlouvy. 105

Smlouva

o

zprostředkování nahrazuje dosavadní smluvní typ, který OZ upravoval jako smlouvu o obstarání věci. Socialistický OZ na závazky nahlížel jako na služby, které poskytuje socialistický stát svým občanům, jak již bylo zmíněno v kapitole první (kapitola 1.6.). Terminologie OZ, takzvaného kodexu služeb, je v důsledku jiného vnímání závazků odlišná od tradiční terminologie objevující se v ABGB a v současném NOZ. Terminologie NOZ se v tomto konkrétním případě navrací k německé tradici (kapitola 1.7?).106 Komisi jako formu nepřímého zastoupení upravoval OZ pod termínem obstarání prodeje věci107, kde se jako v předchozím závazkovém typu projevila socialistické nahlížení na podstatu závazků, tehdy 101

Tamtéž.

102

Zákon č. 591/1992 Sb., v platném znění.

103


§527 z. č. 513/1991Sb., v platném znění.

105

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. s.903. 106


§737 OZ, po novele z roku 1991.

31

služeb. Duplicitně tuto formu nepřímého zastoupení upravoval i tehdejší obchodní zákoník. 108 NOZ sjednocuje úpravu obou kodexů do oddílu třetího dílu pátého pod jednotný termín komise. Tato úprava odpovídá evropským standardům, kterým se blíže věnuje třetí kapitola. V oddílu čtvrtém je upraven závazkový typ zasílatelství. Zasílatelství neboli spedice je species komisionářské smouvy. NOZ přejímá úpravu zasílatelství z obchodního zákoníku109 platného do velké soukromoprávní rekodifikace. 110 Obchodní zastoupení je do systematiky závazkových vztahů NOZ zahrnuto z důvodu přístupu autorů, kteří v důvodové zprávě zastávají stanovisko, že občanský zákoník má zahrnout úplný katalog smluvních typů. Tedy i těch, které byly dříve roztříštěně upraveny mimo občanský zákoník, konkrétně tento v obchodním zákoníku. Díl šestý upravuje závazkový typ zájezd. Ustanovení NOZ o závazkovém typu zájezd respektuje směrnici č.90/314/EHS o souborných službách pro cestování, pobytech a zájezdech. Stejný smluvní typ upravoval OZ v §852 jako cestovní smlouvu. Toto označení bylo převzato z německého termínu der Reisevertrag, což nebylo podle autorů NOZ úplně vhodné, protože plněním této smlouvy není cesta, nýbrž zájezd jako soubor služeb cestovního ruchu. Navíc cesta někdy ani nemusí být součástí tohoto smluvního typu. 111 NOZ vycházel z občanského zákoníku holandského, německého a slovenského.112 Díl sedmý upravuje závazky ze smluv o přepravě, kdy je rozlišena přeprava osob a věcí a prozob dopravního prostředku. Ustanovení o smlouvě o přepravě osob je zčásti přejata z OZ, s rozdílem systematičtějšího uspořádání. Ustanovení o smlouvě o provozu dopravního prostředku recipuje §638 ObchZ.113

108

§577 z.č. 513/1991Sb, ve znění pozdějších předpisů.

109

§601an z.č. 513/1991Sb, ve znění pozdějších předpisů.

110



Tamtéž.

113

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2.s.931

32

Díl osmý upravuje závazkový typ smlouvu o dílo. NOZ odstraňuje dualismus úpravy neobchodní a obchodní smlouvy o dílo před velkou soukromoprávní rekodifikací na počátku třetího tisíciletí. NOZ využívá dřívější úpravu v tehdejším obchodním zákoníku s přihlédnutím k zahraničním úpravám. 114 Díl devátý upravuje smlouvu o péči o zdraví. Jedná se o příklad nutnosti kodexu reagovat na vývoj společnosti. Socialistická koncepce upravená v zákoně o péči o zdraví lidu115 vycházela z pojetí nároku občana na léčení od státu a z mocenského postavení poskytovatele zdravotní péče vůči příjemci zdravotní péče. Kvůli tomu došlo k omezení úpravy zdravotní péče na péči poskytovanou provozovateli zdravotnických zařízení, tedy veřejnoprávní pojetí. NOZ pružně reaguje na dnešní dobu, kdy si společnost začíná uvědomovat důležitost nejen tělesné, ale i duševní integrity jedince. Vzniká řada soukromých poskytovatelů zdravotní péče, a to jak masérské, tak léčitelské a řada dalších. Tím se zavádí zásada rovnosti poskytovatele a ošetřovaného, poskytovatel přestává mít nad ošetřovaným mocenské postavení. I nadále je však poskytovatel postupovat s péčí řádného odborníka a de lege artis. NOZ byl pro úpravu tohoto konkrétního ustanovení vzorem holandský občanský zákoník a návrh ustanovení IV. knihy DFCR 116, čemuž se blíže věnuje kapitola 4. Díl desátý upravuje smlouvu o kontrolní činnosti. NOZ přejímá úpravu obsaženou v §591 dosavadního obchodního zákoníku. 117 Díl jedenáctý upravuje závazky ze smlouvy o účtu, jednorázovém vkladu, akreditivu a inkasu. NOZ opouští rozlišování smlouvy o běžném účtu se smlouvou o vkladovém účtu, podle autorů zákona ztratilo toto rozlišování během času své opodstatnění, protože právní úprava obou smluvních typů začala být téměř totožná. NOZ upravuje jako obecný smluvní typ smlouvu o účtu, která bude po příslušných smluvních modifikacích využitelná jak pro stávající běžné, tak pro stávající vkladové účty. 118 §2669 odkazuje na zákon o platebním 114

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2.s.937 115

Zákon č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.

116


Tamtéž.

118

Tamtéž.

33

styku, speciální zákon k zákonu obecnému, NOZ. Jako protipól obecné smlouvy o účtu upravuje NOZ smlouvu o jednorázovém vkladu. Pro něj je typická stejná výše vložených peněžních prostředků, u účtu ke změně dochází. Speciální případ jednorázového vkladu je vkladní list. NOZ pro vkladní list recipuje úpravu OZ a ustanovení obchodního zákoníku o smlouvě o vkladovém účtu.119 Ustanovení o akreditivu vycházejí z úpravy v obchodním zákoníku.120 Jelikož je nejčastěji využívaným akreditivem akreditiv dokumentární, vychází ustanovení NOZ z Jednotných zvyklostí a pravidel pro dokumentární akreditivy121 vydaných Mezinárodní obchodní komorou v Paříži. Stejně jako u akreditivu vychází i návrh ustanovení o inkasu z obchodního zákoníku 122 a přihlíží k revidované úpravě Jednotných pravidel pro inkasa vydaných Mezinárodní obchodní komorou v Paříži. Díl dvanáctý se zabývá závazky ze zaopatřovacích smluv. Tam zákon řadí důchod a výměnek. Smlouva o důchodu má svůj vzor v celé řadě evropských zákoníků 123 a v OZ. Smlouva o výměnku se v českém občanském právu naposledy objevila ve středním zákoníku, kterému je věnována kapitola 1.4. 124 V socialistickém občanském zákoníku z roku 1964, kterému je věnována kapitola 1.5, byla smlouva o výměnku vypuštěna. Některé právní řády řadí výměnek systematicky mezi práva věcná, konkrétně mezi reálná břemena, jiné právní řády výměnek řadí mezi práva obligační. NOZ se přiklání k návrhu občanského zákoníku z roku 1937, podle něhož není namístě spojovat výměnek jen se zřízením věcného břemene a podle něhož není důvod omezovat možnost zřízení výměnku jen na případ odstoupení nemovité věci spojené co do účelu s činností v zemědělství. Takto to bylo například ve středním zákoníku a tak to upravuje i polské právo doposud.125

119

Tamtéž.

120

§682-691 z.č. 513/1991Sb, ve znění pozdějších předpisů.

121

Uniform Customs and Practice for Documentary Credits.

122

§692-699 z.č. 513/1991Sb, ve znění pozdějších předpisů.

123

Například BGB, švýcarský občanský zákoník a quebecký občanský zákoník. V OZ se NOZ inspiroval § 844.

124

Smlouva o výměnku byla ve středním zákoníku upravena v §181 an.

125

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2.s.961

34

Díl třináctý upravuje společnost. NOZ tímto ustanovením nahrazuje smlouvu o sdružení upravenou v § 829 OZ. Sdružení se u nás zavedlo v socialistických padesátých letech, společnost byla vnímána negativně, jako kapitalistický přežitek. NOZ se terminologicky navrací ke standardnímu označení společnost, jak je v kontinentálním evropském právu tradiční. 126 Díl čtrnáctý upravuje tichou společnost. Nově se zařazuje do občanského kodexu, tímto je systematika smluvních typů úplná. Díl patnáctý upravuje závazky z odvážných smluv. Autoři

NOZ se při tvorbě tohoto ustanovení inspirovali

nizozemskou a rakouskou úpravou.127 Zákon upravuje smlouvu o pojištění. Zařazení pojistné smlouvy do nového občanskoprávního kodexu je ze systematického hlediska pro svou soukromoprávní povahu logické a pro svou návaznost na další instituty upravené občanským zákoníkem128 důležité. 129 NOZ se inspiroval řadou evropských kodexů, které zařazují pojistnou smlouvu do civilních kodexů.130 Model, kdy je pro pojistnou smlouvu zvláštní zákon a neřadí se tedy mezi systematiku občanského zákoníku, funguje v Rakousku, Německu a například ještě ve Švýcarsku. Podle autorů NOZ by tento model u nás tento model nesvědčil. Pro přijetí samostatného zákona pro úpravu pojistné smlouvy prý došlo na základě konkrétních historických událostí, které u nás nenastaly. Je pravdou, že zvláštní zákon ztěžuje přehlednost systematiky závazkových vztahů. Pojistná smlouva se v našem právním prostředí tradičně zařazuje mezi smlouvy odvážné. 131 NOZ zavádí institut pojistného zájmu, které má zabránit zneužití pojištění jako nástroj spekulace. Účelem pojistného zájmu je tedy zabránit spekulativním pojistkám, typicky pojištění sázky. NOZ se inspiruje zahraničními úpravy, kde se tento institut běžně objevuje. 132 Zákon upravuje pojištění škodové, obnosové, pojištění osob, životní pojištění, úrazové pojištění, pojištění pro případ nemoci, pojištění majetku, 126

Společnost se objevuje napříč významnými evropskými civilními kodexy. Zmínila bych zejména BGB, (Gesellschaft v §705); španělský občanský zákoník, (sociedad v čl.1665) a obdobně italský občanský zákoník, (societá v čl.2247). 127

§1267 ABGB.

128

Instituty jako pojetí škody, povinnost nahradit škodu a další.

129

ŠVESTKA, Jiří a kol. Nad vývojem i současným stavem rekodifikace českého soukromého práva. AUCIuridica, 1-2/2003, s. 50. 130

Zmínila bych například občanský zákoník italský, québecký, litevský, nebo ruský. In: Tamtéž.

131


Tamtéž.

35

pojištění právní ochrany, pojištění odpovědnosti, pojištění úvěru nebo záruky a posledně pojištění finančních ztrát. Pro praxi je zajímavé nové ustanovení NOZ, 133 které reaguje na společenské poměry, přináší nově možnost náhrady škody za nepoctivé jednání pojistitele při předsmluvním jednání, například neuvedení všech relevantních informací. V praxi to znamená, že již od zahájení jednání musí strany vystupovat transparentně a pokud by otevřenost nebyla dodržena, mohlo by to vést k náhradě škody. Jako další smluvní závazek z odvážných smluv upravuje zákon sázku, hru a los. Úprava těchto smluvních typů je v NOZ značně obsáhlejší než ta předchozí v OZ. Díl šestnáctý upravuje závazky z právního jednání jedné osoby. A to veřejný příslib a slib odškodnění. Úprava veřejného příslibu vychází z tradičního pojetí veřejného příslibu absolutního a relativního. Příslibem veřejným absolutním je vypsání odměny a příslibem veřejným relativním je vypsání ceny. OZ upravoval veřejný relativní příslib jako veřejnou soutěž. Bylo tomu takto v českém právu zavedením středního zákoníku, bylo tak činěno v duchu socialistické filozofie podpory pracovní soutěživosti. Takto to bylo vysvětleno v dobové důvodové zprávě k střednímu občanskému zákoníku. Občanský zákoník z roku 1964 na tuto socialistickou koncepci navazoval a upravoval pouze veřejnou soutěž, kterou mohly vyhlašovat pouze organizace socialistické. Po účinnosti novely z roku 1991 došlo k recepci institutů veřejná soutěž a veřejný příslib ze zrušeného zákoníku mezinárodního obchodu do občanského zákoníku bez odstranění socialistických deformací. NOZ se vrací k tradičnímu řešení a upravuje obě formy veřejného příslibu tak, že vypsání odměny představuje úpravu obecnou a pro účely vypsání ceny se stanovují nezbytné odchylky. Termín veřejná soutěž ponechán není, protože označuje jiný institut. Zvláštní úprava zadávání veřejných zakázek není návrhem této úpravy dotčena. 134 Úprava indemnizačního slibu 135 je převzata z obchodního zákoníku. 136 Systematika smluvních závazkových vztahů je výsledkem snahy zákonodárce vytvořit kodex logicky uspořádaný a ucelený sledující zejména ekonomický cíl smluvních typů a 133

§1728 NOZ.

134


Slib odškodnění.

136

§725-728 z.č.513/1991Sb.

36

subtypů. 137 Je patrná snaha zachytit moderní faktický vývoj společenských vztahů a současně zachování tradičního základu systému závazkového práva.

2.4 Ustanovení o závazcích z deliktů Hlava třetí upravuje závazky z deliktů. Díl první upravuje náhradu majetkové a nemajetkové újmy. Toto ustanovení vychází z tradice ABGB a současně hledí na nové vývojové trendy, které pružně reagují na poučení se z chyb minulosti. NOZ se inspiruje PETL138

a

současným

québeckým

občanským

zákoníkem. 139

NOZ

se

rozchází

s materialistickým pojetím náhrady škody v OZ. NOZ sice i nadále pracuje s pravidlem, že se zásadně hradí majetková újma, neboli škoda, a nemajetková újma se hradí pouze v případech zvlášť dále stanovených. NOZ ale nepřejímá socialistickou koncepci neplatnost všech dohod, kdy se osoba vzdává práv, které mají teprve v budoucnu vzniknout.140 NOZ též vylučuje možnost zprostit se povinnosti k náhradě škody prohlášením samotného škůdce. Taková prohlášení mohou plnit pouze funkci varování před hrozícím nebezpečím, nejedná se nikoliv však o vzdání se práva na náhradu škody. Tímto se NOZ inspiroval québeckým občanským zákoníkem. 141 Obecná ustanovení NOZ o předcházení škodám vychází z klasické římskoprávní zásady neminem leadere.142 Obecná prevenční povinnost byla uzákoněna i v OZ. 143 I toto ustanovení ovšem bylo poznamenáno socialismem. Příliš široké vymezení vedlo k nepředvídatelným efektům, které znamenaly pro osoby nejistotu, což je v rozporu se zásadou právní jistoty, na které je naše právo postaveno. Základ tradičních obsahuje ustanovení o povinnosti k náhradě škody je škodu vypořádat, respektive umožnit posouzení, 137

Ucelený kodex založený na racionálních principech vylučuje výkladové pochybnosti. In: SÓJKA; ZIELINSKA, Wielkie kodyfikacje cywilne XIX. Wieku, Warszawa, 1973, s.98. 138

Principy evropského deliktního práva vypracovaných Evropskou deliktní skupinou pro deliktní právo v roce 2005. 139

§1457 Quebeckého kodexu.

140

§574 OZ po novele z roku 1991.

141

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2 .s.1022. 142

Nikomu neškodit.

143

§415 OZ.

37

kdo nese odpovědnost za vzniklou škodu, má-li ji poškozenému nahradit a z povahy věci i předcházení vzniku škod. V těchto právních systémech mají prevenční význam zejména obecná ustanovení o povinnosti jednat v souladu s dobrými mravy nebo v objektivní dobré víře a úprava svépomoci, úprava jednání v v krajní nouze nebo v nutné obraně, jakož i zvláštní úpravami povinnosti k náhradě škod způsobených bez zavinění. Podle autorů v NOZ v tomto směru nejdále pokročil německý BGB a posléze québecký kodex, či ruský. 144 Autoři NOZ se vedle těchto významných evropských kodexů pro úpravu prevenčních ustanovení náhrady škody inspirovali OZ. 145 Rozdílně od dosavadní úpravy se však zakročení neukládá jako povinnost, nově je soukromou záležitostí každého, jak nakládá se svým majetkem, což ostatně podle autorů NOZ vyplývá ze zásady autonomie vůle i ze základního ustanovení o vlastnickém právu. NOZ oproti předchozí úpravě stanoví právní následek takové nečinnosti. Újma vznikla ve vlastní sféře jednající osoby v důsledku její pasivity, a proto nemá právo na její náhradu vůči jinému v tom rozsahu, v jakém škodě mohla zabránit.

146

Na vyloučení

povinnosti k náhradě újmy způsobené nutnou obranou nebo v krajní nouzi náleží ke standardním občanskoprávním úpravám a i v NOZ je zohledněna a zahrnuta. NOZ rozlišuje smluvní a mimosmluvní náhradu škody. NOZ opouští pojetí jednotné úpravy civilního deliktu. K pojetí jednotné úpravy směřovala právní nauka dříve. 147 Toto pojetí se objevilo v OZ z roku 1964. NOZ se navrací k tradičnímu pojetí v ABGB. 148 To má kořeny již v římském právu, k tomu blíže kapitola první. Občanské zákoníky v 19. století toto pojetí nesdílely, vycházely z přirozenoprávní nauky, podstatu protiprávnosti spatřovaly v porušení přirozeného práva, proto se jim oddělení smluvní a deliktní odpovědnosti jevilo jako umělá kazuistika. Úprava protiprávnosti more iuris naturali149 byla však kritizována a nauka se od tohoto pojetí časem odchýlila. Nauka se navrátila k tradičnímu rozlišení náhrady škody způsobené porušením povinností ze smlouvy od jiných případů. Mezi prvními španělský 144

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2.s.1023-1024. 145

§417 OZ.

146

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2.s.1023-1025 147

KNAPP, Viktor. Některé úvahy o odpovědnosti v občanském právu. Stát a právo. I. Praha: NČSAV, 1956, s.68. 148

§ 1295 ABGB.

149

Například v §1295 ABGB.

38

občanský zákoník a německý občanský zákoník.150 Toto oddělení kontraktní a deliktní povinnosti k náhradě škody přijala většina novodobých občanských zákoníků včetně nadnárodního unifikačního projektu DCFR, kterému je blíže věnována kapitola třetí. Rozdíly mezi smluvní a mimosmluvní povinností k náhradě škody jsou zejména v tom, že se pro vznik povinnosti nahradit škodu porušením smlouvy nevyžaduje zavinění a rozsah náhrady škody podmiňuje její předvídatelnost.151 Pro případ povinnosti náhrady škody způsobené porušením smlouvy vychází NOZ z úpravy obchodního zákoníku.152 Dosavadní právní úprava náhrady škody způsobené provozní činností a provozem zvláště nebezpečným je dle autorů NOZ zmatečná.153 NOZ důsledněji rozlišuje podmínky pro tyto dva typy náhrady škody. Co se týče provozu zvláště nebezpečného, NOZ opouští zjednodušené znění OZ z roku 1964. Podle NOZ vznikne povinnost k náhradě škody způsobené zvlášť nebezpečným provozem jen pokud škoda vzejde ze zdroje zvýšeného nebezpečí. Pro úpravu škody způsobenou provozem dopravního prostředku vychází NOZ z § 427 OZ. 154 NOZ nově upravuje zvláštní ustanovení o škodě způsobené zvířetem. Tato úprava odpovídá podle autorů standardům evropského kontinentálního práva, kterým se tato práce blíže věnuje v kapitole.. Škoda způsobená věcí je v OZ upravena v §420a a upravuje pouze případy škody způsobené okolností, která má svůj původ v povaze přístroje nebo jiné věci, jichž bylo použito při plnění závazku nebo při poskytování zdravotnických, sociálních, veterinárních a dalších biologických služeb. Toto ustanovení odpovídá socialistickému pojetí služeb, které poskytoval socialistický stát svému obyvatelstvu. Toto ustanovení představovalo nedůvodnou zátěž pro ty, kteří právní povinnost neporuší a postupují de lege artis. Zůstalo v českém občanském kodexu i po velké novele v roce 1991, bez reflexe společenských změn ve dvacátém století. V evropském kontextu bylo toto pojetí zcela ojedinělé a bizarní. NOZ vychází z evropských standardů, těm je blíže věnována kapitola třetí. 155 Co se týče úpravy škody způsobenou vadou výrobku, NOZ přejímá 150

Čl. 1106 a 1902 španělského občanského zákoníku a §276 a 823 BGB.

151


§ 373 z.č. 513/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

153

§ 420a a 432 OZ po novele z roku 1991.

154


ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. s.1038-1039.

39

úpravu ze zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou vadou výrobku. 156 NOZ recipuje úpravu obsaženou v OZ157 co se týče náhrady škody na věcech svěřených, odložených a vnesených. Autoři provedli pouze dílčí změny inspirováni německým BGB. 158 Podle německého vzoru byla mimo jiné vyňata z povinnosti k náhradě škody případy škod na vozidlech nebo na živých zvířatech, ledaže byla zvlášť převzata do úschovy. NOZ upravuje též ustanovení o škodě způsobenou informací nebo radou, která se vyskytovala již v systému římského práva.159 Dále jsou v systematice NOZ zařazena ustanovení o způsobech náhrady škody. NOZ opouští pojetí v OZ, které je autory kritizováno pro znevýhodněné postavení poškozeného Autory OZ byla dána přednost restitucí relutární před naturální. NOZ naopak formuluje zásadu, že se škoda nahrazuje především uvedením do původního předešlého stavu a relutární restituce přichází v úvahu jen pokud o to požádá poškozený. Je-li naturální restituce možná, bude záležet pouze na vůli poškozeného, jak způsob náhrady si vybere a soud už nebude moci zkoumat, zda je zvolený způsob náhrady škody podle jeho uvážení účelný, či dokonce obvyklý. Autoři NOZ tato hlediska považují za přežitek socialistického zřízení státu a uspořádání vztahů v něm. Dokonce by se tato hlediska dala považovat za totalitaristická. Zákonodárce pamatoval na možnost zneužití institutu o výběru způsobu náhrady škody, kdy by mohlo dojít k šikaně ze strany poškozeného vůči škůdci. V tom případě je nasnadě využití obecných ustanovení občanského kodexu. V prvé řadě se náhrada nemajetkové újmy přiznává při protiprávních zásazích do osobních práv člověka nebo do obdobných restriktivněji vymezených práv právnické osoby. V tomto směru je zásadně přejata úprava z OZ. S výjimkou nemajetkové újmy na zdraví nebo náhrady při usmrcení. NOZ opouští dosavadní koncept, aby byla výše náhrady plošně stanovena právní normou. Obzvlášť u tohoto předmětu náhrady škody je nemístné a nedůstojné, aby se zjednodušovalo stanovení výše náhrady

156

z.č.59/1998Sb., v platném znění.

157

§433 až 437 OZ ve znění po novele z roku 1991.

158

§701 BGB.

159

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. s.1041.

40

škody. 160 Autoři NOZ též poukazují na nemístnost, aby se moc zákonodárná nařizovala moci soudní, jak má rozhodovat. Soukromý život lidské jedince se projevuje v nekonečně rozmanitých formách a otázka bolesti či ztráty blízké osoby je natolik individuální záležitostí, že není možné a místné výši náhrady škody paušalizovat. Pro někoho je výše náhrady stanovené před účinností NOZ příliš málo, pro někoho zase třeba moc. Existuje nespočet okolností, které je potřeba vzít v potaz a zvážit při stanovení individuální konkrétní výše. Náhrada nemajetkových újem v souvislosti se zásahy do osobní sféry by neměly býti a ani před velkou soukromoprávní rekodifikací nebyly v jiných ohledech paušálně stanovovány. 161 V rozhodovací praxi s tím nebyl žádný problém, tak odpadá vůbec myšlenka nějaké sazebníku diktujícího soudci jak má rozhodovat.162 Při náhradě nemajetkové újmy se uplatňuje zásada vyrovnání. Nikdy nelze přesně vyčíslit škodu tak, aby byl poškozený a škůdce stoprocentně vyrovnáni, ale lze poškozenému vynahradit újmu. Při soudcovské libovůli je vyšší možnost spravedlivějšího rozhodnutí oproti fixnímu sazebníku. Pro způsob a rozsah náhrady NOZ zavádí povinnost přihlédnout i k okolnostem zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci,..163 NOZ též přichází s hlediskem věc zvláštní obliby při určování výši náhrady při poškození věci, kdy je možné získat vyšší náhradu, pokud se prokáže nadstandardní vztah poškozeného k poškozené věci. Díl druhý závazků z deliktů upravuje zneužití a omezení soutěže. Ustanovení je do NOZ zahrnuto, protože hospodářská soutěž není omezena na podnikatele, ale soutěžitelem může být i nepodnikatel. Jejich činnost zasahuje i práva a povinnosti dalších osob.

164

Po

obecných ustanoveních následují ustanovení o nekalé soutěži. Zákon vyjmenovává jednotlivé

160

Sazebník výše náhrad nemají ani v dalších právně vyspělých evropských zemích jako je Francie, Švýcarsko, Portugalsko a Nizozemí. Tamní právní systémy nemají žádné sazebníky, podle kterých by se měla stanovovat výše náhrad škod. Nechávají to plně na volném uvážení soudce, který v mezích zákonnosti rozhodne. In: ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. s.1046-1047. 161

Zásahy do složek osobní sféry jako je dobré jméno, čest, pověst a soukromí.

162


§2957 NOZ.

164

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. s.1049.

41

skutkové podstaty. Některé jsou přejaty z obchodního zákoníku,165 některé jsou nové. Sankce za porušení hospodářské soutěže jsou vesměs přejaty z OZ. 2.5 Ustanovení o závazcích z jiných právních důvodů Hlava čtvrtá, poslední hlava části čtvrté NOZ, upravuje závazky z jiných právních důvodů. Zákon upravuje bezdůvodné obohacení, nepřikázané jednatelství a upotřebení cizí věci k prospěchu jiného. Bezdůvodné obohacení je upraveno v díle prvém. Zásada, že nikdo se nesmí bezdůvodně obohacovat na úkor jiného, má svůj původ už v římském právu.166 Otázku úpravy vydání bezdůvodného obohacení ovlivňují dva přístupy. Pozitivistický a přirozenoprávní. ABGB vychází z přirozenoprávního pojetí, oprávnění vydat bezdůvodného obohacení z neospravedlněného důvodu167 je podle tohoto přístupu dáno již přirozeným právem a není tedy nutné ho upravovat do zákona. Pozitivistický přístup tíhne k ukotvení bezdůvodného obohacení v zákoně. Náš střední zákoník z roku 1950 vycházel z tohoto pojetí a stanovil případy bezdůvodného obohacení taxativním výčtem. OZ pojal bezdůvodné obohacení svébytně, co do pojetí i rozsahu, nikdo nesmí v jakékoli míře nepoctivě získat majetkový prospěch na úkor společnost, ani na úkor jiného občana.168 OZ po novele z roku 1991 omezila povinnost k vydání bezdůvodného obohacení na vymezené případy. Standardní evropské kontinentální přístupy měly vývoj tohoto právního ustanovení oproti českému poněkud odlišný. Příkladem budiž úprava italská, německá, švýcarská, portugalská, nizozemská a podobná evropským úpravám je i ta quebecká. Stejné pojetí se nachází i v návrhu DFCR, kterému se blíže věnuje 4. kapitola této práce. Autoři NOZ169 se těmito výše uvedenými návrhy inspirovali a jeho osnova upravuje povinnost k vydání bezdůvodného obohacení jako obecné ustanovení doplněné příkladmým výčtem typických případů. Obecné ustanovení prvního odstavce spojuje povinnost vydat obohacení s tím, že bylo nabyto bez ospravedlněného důvodu, obdobně to stanovuje úprava švýcarská.170 Nizozemská úprava

165

§52 z.č.513/1991Sb., ve znění pozdějších předpisů.

166

D,12,6,14.

167

Non ex iusta causa.

168

§451 OZ ve znění po novele z roku 1991.

169

§2991 NOZ.

170

ungefertige Weise

42

poukazuje na neospravedlněné obohacení. 171 Italská a portugalská úprava vylučuje bezdůvodnost obohacení, je-li pro ně spravedlivý důvod.172 Hlavní zásada bezdůvodného obohacení je, že musí být vydána věc, kterou obohacený bezdůvodně přijal.

173

Díl druhý upravuje v oddíle prvním nepřikázané jednatelství. NOZ se inspiruje předchozí úpravou174 a drobně ji pozměnil po vzoru klasického pojetí evropských úprav. Základní zásadou, která se promítá do ustanovení nepřikázaného jednatelství, je že by se nikdo neměl míchat do záležitostí jiného, nemá-li k tomu svolení dotyčné osoby. 175 V oddíle druhém dílu druhého hlavy čtvrté NOZ upravuje upotřebení cizí věci ku prospěchu jiného. NOZ výslovně upravuje případy nepravého jednatelství, kdy dojde k užití cizí věci, nikoli však s úmyslem do cizí věci zasáhnout. K tomu může dojít z různých příčin, i nezaviněných. Problematické bylo, že na tyto případy nedopadala ani ustanovení o náhradě škody, ani ustanovení o bezdůvodném obohacení. Vládní návrh občanského zákoníku trval na zachování tohoto ustanovení v našem právním řádu, při zjednodušení naší občanskoprávní úpravy středním zákoníkem byla tato ustanovení bohužel vypuštěna. NOZ je navrací. 176

171

ongerechtvaardigd

172

giusta causa, causa justificativa

173

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2.s. 1054-1059. 174

§742 OZ ve znění po novele z roku 1991.

175


Tamtéž.

43

2.6 Komparace systematiky závazkových vztahů v NOZ se systematikou OZ Z hlediska systémové integrity je NOZ soudržnější a komplexnější než OZ, který byl z důvodu přeměny společnosti výrazně do základů novelizován. OZ byl psán lidovým jazykem. Cílem bylo, aby mu každý rozuměl, aby byl dostupný. Oproti tomu NOZ se vrací k historickému odkazu i jazykově, tvůrci četně používají archaismy. Tvůrci NOZ navrací ovšem i terminologii, která tu nebyla několik let používána, což bývá kritizováno pro svou zastaralost a neaktuálnost. Navrací se například k termínům výprosa, pacht. NOZ oproti OZ nemíchá obsah základních termínů závazkového práva jako dlužník, věřitel, právo, pohledávka, dluh, závazek, smlouva. Dluh je co má být plněno. Dlužník je ten, kdo má plnit. Věřitel je ten, komu má být plněno. Dlužníkovo právo na plnění je pohledávka. Závazek vzniká z různých právních důvodů. Systematicky jsou rozděleny závazky z právních jednání a závazky z deliktů jako právní důvody vzniku. OZ je terminologicky nejednotný, zaměňuje závazek s dluhem, smlouvu se závazkem, nebo právo s nárokem, což ztěžuje srozumitelnost úpravy. 177 Závazkové vztahy v NOZ, stejně jako v OZ, lze třídit podle subjektů, předmětu a obsahu. Podle subjektů se třídí na závazky jednoduché a společné. Společnými závazky jsou dílčí, solidární, solidárně nedílné, vícestranné, ve prospěch třetí osoby a v NOZ nově i k tíži třetích osob.178 U společně zavázaných podnikatelů stanovuje NOZ domněnku solidarity.

179

Podle předmětu a obsahu se závazky v OZ i NOZ třídí na závazky s plněním dělitelným a nedělitelným, s plněním zastupitelným a nezastupitelným, s plněním jednotlivě a druhově určeným, s plněním kauzálním a abstraktním, s plněním peněžitým a nepeněžitým, s plněním částečným a ve splátkách, s plněním synallagmatickým a asynallagmatickým. Některé závazkové instituty jsou v systematice NOZ zařazeny jinam než tomu bylo v OZ. Například poukázka, narovnání, prodlení. Některé instituty jsou dokonce úplně nové, z dob dřívějších. Například výprosa, pacht, zápůjčka a výměnek. Nově je do systematiky občanského zákoníku zařazena pracovní smlouva. NOZ nově upravuje předsmluvní 177


§1769 NOZ.

179

§1874 NOZ.

44

povinnosti a vznik předsmluvní zodpovědnosti při jejich nedodržení. Nově je též upraveno utvrzení dluhů. Co se týče zániku závazků, NOZ respektuje zásadu, že smlouvy mají být plněny180 a v §1908 NOZ stejně jako v §559 OZ je jako ideální způsob zániku závazku uvedeno splnění. Toto ustanovení má své hospodářské pozadí, je žádoucí nejen plnit, ale i splnit. NOZ nově uznává vadné splnění181 jako způsob zániku závazku. .

180

Pacta sunt servanda.

181

§1914/2 NOZ.

45

3. kapitola:Evropské projekty závazkového práva 3.1 Vývoj evropských projektů závazkového práva Po vstupu ČR do EU182 ovlivňují náš právní řád nově normy evropského komunitárního práva. Nařízení jsou přímo účinné, směrnice vyžadují implementaci. Už v OZ byla řada ustanovení na základě implementace směrnic EU. Svá místa si našla i v NOZ, který komunitární právo respektuje. Za zmínku stojí především oblast spotřebitelského práva. Normy českého soukromého práva jsou ovlivněny řadou evropských směrnic, které jsou zmíněny ve druhé kapitole této práce. Mezi další oblasti těšící se zájmu EU se řadí i oblast autorského práva. Úprava evropského občanského práva není ucelená, nezabývá se obsahem občanského práva jako celkem, ale pozornost EU je směřována na vybrané dílčí oblasti. Ad hoc normotvorba s sebou nese úskalí nejednotnosti, nesystematičnosti a s tím spojené interpretační potíže. Potřeba přijmout pro účely společného trhu jednotnou úpravu závazkového práva, navazující na úspěch Vídeňské úmluvy o mezinárodní koupi zboží (1980) a představení Zásad UNIDROIT (1994)183 vyústila v projekt na vypracování návrhu Evropského občanského zákoníku, který by harmonizoval právní úpravu civilního práva v Evropě. Komise navázala akčním plánem z roku 2003184 a o rok později sdělením nazvaným Evropské smluvní právo a přezkum acquis: cesta vpřed.185 Zde se objevuje myšlenka společného referenčního rámce 186 namísto společného zákoníku. Společný referenční rámec má podle citovaného sdělení Komise představovat nezávazný nástroj, jehož obsahem by mělo být vymezení společných zásad smluvního práva, výklad stěžejních pojmů a stanovení modelových pravidel smluvního závazkového práva. Klíčovou roli v tomto ohledu hrála studijní Landova komise, která vypracovala Principles of European Contract Law z roku 182

Smlouva o přistoupení vzešla v účinnost dne1.5.2004.

183

UNIDROIT Principles of International Commercial Contracts. Dostupné z: http://www.unidroit.org

184

Communication from the Comission to the European Parliament and the Council: a more coherent European contract law: an action plan ze dne 12.2. 2003 Úřední věstník C 63 ze dne 16.3. 2003 185

Úřední věstník C 14 ze dne 20.1.2005.

186

Common frame of reference.

46

2000 (dále jen „PECL“),187 na jejíž činnost navazuje studijní skupina Acquis group.188 Z jejich práce je zřejmé, že evropský společný rámec se nebude omezovat pouze na smluvní závazky, jak naznačovalo vyjádření Komise, citované výše. Studijní komise se dále zabývá i mimosmluvní odpovědností za škodu, bezdůvodným obohacením a dále též úpravou pojistných smluv a ochranou spotřebitele. 3.2 Návrh společného referenčního rámce (DCFR) Dalším významným prostředkem sbližování civilního práva v Evropě je spontánní europeizace, což je podle autora citovaného článku sbližování soukromého práva prostřednictvím projektů.189 Dalším významným projektem je Draft Common Frame of Reference, v překladu Návrh společného referenčního rámce (dále jen DCFR). Základní koncepce smlouvy a smluvního závazku v DCFR jsou výsledkem rozsáhlé srovnávací aktivity, vedle vlastní skupiny SGECC též aktivity skupiny Acquis Group.190 DCFR vychází výhradně z konsenzuálního pojetí vzniku smlouvy a ze zásady neformálnosti smluv, smluvním stranám je zásadně ponecháno na vůli, v jaké formě smlouvu uzavřou.191 Autoři NOZ se inspirovali DCFR pro úpravu promlčení.192 Dále též pro úpravu smlouvy péče o zdraví193 se autoři NOZ inspirovali IV. knihou DCFR.194 Co do systematiky ustanovení péče

187

LANDO, Ole; BEALE, Hugh. Principles of European Contract Law. The Hague: Kluwer Law International, 2000, 561 s. ISBN 9041113053. s.155. 188

Celým názvem The European Research Group on Existing EC Private Law. Dostupné z: www.acquisgroup.org 189

TICHÝ, Luboš. Spontánní europeizace soukromého práva. Evropské právo. Příloha právních rozhledů, 2000, č.2. 190

HURDÍK, Jan; HANDLAR, Jiří; FIALA, Josef; SELUCKÁ, Markéta. Evropské unifikační projekty závazkového práva a české občanské právo. 1. vyd. Editor Jan Hurdík, Radim Polčák, Terezie Smejkalová. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 160 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. ISBN 978802-1050-426. s.21-22. 191

LANDO, Ole; BEALE, Hugh. Principles of European Contract Law. The Hague: Kluwer Law International, 2000, 561 s. ISBN 9041113053. s.155. 192


§2636an NOZ.

194

ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. ISBN 978-80-7208-922-2. s.943.

47

o zdraví následují autoři NOZ nizozemskou úpravu, jak je již zmíněno ve druhé kapitole. NOZ se DCFR inspiruje i co se týče povinnosti nahradit škodu u závazků z deliktů.195 3.3 Projekt IEL Neméně významný je projekt International Encyclopaedia of Laws, v překladu Mezinárodní encyklopedie práva (dále jen IEL) vydavatele Kluwer international v monografiích nazvaných Contract law. Tento projekt je významné encyklopedické dílo s propracovanou metodikou, jehož hodnota spočívá ve vytvoření a neustálého vylepšování společné osnovy pro národní kodexy smluvního práva. Tato osnova tvoří modelový systémový základ pro de lege lata inspiraci národních kodexů. 196 Systém jednotné osnovy se věnuje vedle dalšího klasifikaci smluv. Osnova IEL vypadá takto197: smlouvy

195

-

konsensuální

-

uzavírané slavnostním způsobem198

-

reálné

-

vzájemné a jednostranné

-

úplatné a bezúplatné

-

pojmenované a nepojmenované

-

standardní formy

-

hlavní a přidružené

-

rámcové

§2909-2914 NOZ.

196

HURDÍK, Jan; HANDLAR, Jiří. Koncepce a systém závazků ze smluv v návrhu nového českého občanského zákoníku. Bratislava - Trnava: IURA EDITION, 2009. 359 s. IURA EDITION, 158 sv. ISBN 978 -80 -8078 307 -5. s.331. 197

Členění převzato z HURDÍK, Jan; HANDLAR, Jiří. Koncepce a systém závazků ze smluv v návrhu nového českého občanského zákoníku. Bratislava - Trnava: IURA EDITION, 2009. 359 s. IURA EDITION, 158 sv. ISBN 978 -80 -8078 -307 -5. s.331. 198

Solemn contracts.

48

Zvláštní pozornost je věnována svěřenským fondům, které nepatří k historicky standardním institutům evropského kontinentálního práva. Díky tomu se objevuji v systematice NOZ, jehož autoři se inspirovali evropskými projekty. 199 Projekt IEL se zaměřuje na obecnou část smluvního práva. Obecná část neobsahuje například změnu v osobě dlužníka, nezohledňuje jak intercesi privativní, tak intercesi kumulativní. 200 Vedle postoupení pohledávky však řadí jako standardní změnu závazkového vztahu převod smluvní pozice jako celek.201 Zvláštní typy smluv dle osnovy IEL202: jednatelství úschova odvážné smlouvy kupní smlouvy smlouvy o dílo nájem /bytu, zemědělských prostor, zemědělská držba/ vzájemné započtení (atypicky zařazené mezi zvláštní typy smluvních závazků, rozdílně od naší systematiky) osobní zajištění (taktéž) ruční zástava

199


Tamtéž.

201

Tamtéž.

202

Členění převzato z HURDÍK, Jan; HANDLAR, Jiří. Koncepce a systém závazků ze smluv v návrhu nového českého občanského zákoníku. Bratislava - Trnava: IURA EDITION, 2009. 359 s. IURA EDITION, 158 sv. ISBN 978 -80 -8078 -307 -5. s.333.

49

půjčka (osnova odlišuje půjčku a výpůjčku, stejně jako systematika NOZ, OZ znal jen půjčku) veřejnoprávní smlouvy civilní společnost kvazikontrakty /jednatelství bez příkazu, bezdůvodné obohacení, plnění bez právního důvodu/

Porovnáme-li osnovu IEL s českou právní úpravou, je vidno, že v naší úpravě není možné nalézt smlouvy uzavírané slavnostním způsobem. V našem právním prostředí stačí písemná forma. Veřejnoprávní smlouvy nejsou v našem právním prostředí upravené v civilním kodexu, nýbrž ve správním. 203 Další odlišnost osnovy IEL oproti české úpravě zvláštních typů smluv v NOZ lze spatřit v zařazení započtení a zajištění. Osnova IEL je činí součástí osnovy zvláštních smluvních typů, NOZ nikoliv. Dále osnova IEL odlišuje půjčku a výpůjčku. OZ tak nečinil. NOZ se inspiruje systematikou osnovy IEL. Osnova IEL též nerozeznává dualismus občanskoprávních a obchodněprávních závazků, který byl u nás před účinností NOZ.204 Osnova IEL pro rozsah svého uplatnění převyšuje standardní evropské kontinentální projekty snažící se o společné rámce závazkového práva. Projekt IEL je inspirací pro národní kodexy civilního práva a v důsledku toho plní harmonizační účel stanovených těmito projekty. Dokonce nad rámec tohoto účelu jasně diferencuje společné a specifické trendy ve stávajícím právu smluvních závazků.205 Ke sbližování civilního práva v Evropě tedy dochází na vícero úrovní, je zde snaha o oficiální legislativní sbližování, ale je možné sledovat i akademickou cestu, prostřednictvím 203

Zákon č.500/2004Sb., v platném znění.

204

K tomu blíže v kapitole první, systematika OZ a ObchZ.

205

HURDÍK, Jan; HANDLAR, Jiří. Koncepce a systém závazků ze smluv v návrhu nového českého občanského zákoníku. Bratislava - Trnava: IURA EDITION, 2009. 359 s. IURA EDITION, 158 sv. ISBN 978 -80 -8078 307 -5. s.334.

50

výše zmíněných studijních skupin a dalších projektů. Významnou cestou sjednocování je tradiční cesta judikatorní. Orgánem, který zajišťuje jednotný a autonomní výklad komunitárního práva je Evropský soudní dvůr.

3.4 Vliv evropských projektů závazkového práva na systematiku závazkového práva v NOZ Při rekodifikaci soukromého práva se bral ohled nejen na historickou soukromoprávní úpravu, ruku v ruce s tím dle autorů NOZ šlo i o úsilí zjistit a přezkoumat moderní trendy v oblasti civilního práva v Evropě. Autoři přiznávají, že se jimi inspirovali. NOZ se též inspiroval Principy evropského smluvního práva vypracovanými Landovou komisí.206 Evropské projekty zřetelně akcentují smluvní svobodu a společnou vůli smluvních stran při dispozicích s jejich vzájemnými závazky.

207

Nevýhodou evropských projektů jsou limity

evropské legislativy a judikatury, v nichž není vždy zřetelné, co je základní hodnotou, co cílem a co prostředkem k jejich dosažení. Určitou výhodou je nízká zátěž evropského práva vlastní minulostí, na rozdíl od českého právního prostředí. 208

206



České právní prostředí je poznamenané mj. socialistickým obdobím, což je blíže vysvětleno v kapitole první.

51

Závěr: Cílem této práce bylo především nastínit současnou českou právní úpravu závazkových vztahů. Systematika závazkového práva v NOZ čerpá z historických zdrojů, mezi něž patří ABGB, BGB. A římskoprávními tradicemi, které jsou pro evropské kontinentální právo tak typické. Inspiruje se ale i současnými zahraničními národními kodexy. Zjistila jsem, že našel inspiraci v nizozemském kodexu pro smluvní úpravu zdravotní péče, 209 v italském, švýcarském a quebeckém pro úpravu bezdůvodného obohacení.210 V ruském a litevském civilním kodexu se NOZ inspiroval pro zařazení pojistné smlouvy do systematiky závazkových vztahů do občanského zákoníku. Historický vývoj české systematiky závazkových vztahů nebyl vždy v souladu se standardem evropského vývoje. Nejzávažnější odklon zaznamenaly socialistické zákoníky, jak je popsáno v kapitole první. NOZ se navrací k tradičním demokratickým zásadám, s úctou k římskoprávnímu odkazu. Předchozí úprava závazkových vztahů na našem území byla nepřehledná, z důvodu nejednotné úpravy. Závazkové vztahy byly upravovány v občanském, ale i v obchodním zákoníku. NOZ tuto dualitu odstranil. Tato systémová změna přináší do úpravy závazkových vztahů ucelenost a větší přehlednost. Nově je v osnově závazkových vztahů NOZ zařazena i pracovní smlouva a i pojistná smlouva, kterou OZ neupravoval. Byly pro ně speciální zákony. Pracovní smlouva je i nadále upravena v zákoníku práce, ovšem je zmíněna i v NOZ, což přináší kompletnost osnovy závazkových vztahů, tedy i onu přehlednost. Na druhou stranu NOZ znovu zavedl již archaickou terminologii a nahradil jej za zažitá označení z OZ. Což podle mě vede ke zmatku nejen v právní obci, ale i pro širokou veřejnost. Osnova NOZ byla vytvořena s respektem k evropským harmonizačním projektům. Autoři NOZ se inspirovali DCFR. Autoři NOZ se inspirovali DCFR pro úpravu promlčení,

209

§2636-2651 NOZ.

210

§2991-3005 NOZ.

52

dále též pro úpravu smlouvy péče o zdraví. 211 NOZ se DCFR inspiruje i co se týče povinnosti nahradit škodu u závazků z deliktů.212 Zajímavé je i srovnání s projektem IEL. Osnova IEL tvoří modelový systémový základ pro de lege lata inspiraci národních kodexů. Projekt IEL se zaměřuje na obecnou část smluvního práva. Obecná část neobsahuje například změnu v osobě dlužníka, nezohledňuje jak intercesi privativní, tak ani intercesi kumulativní. Vedle postoupení pohledávky však řadí jako standardní změnu závazkového vztahu převod smluvní pozice jako celek. Z komparace osnov závazkových vztahů je vidno, že osnova IEL odlišuje půjčku a výpůjčku, stejně jako systematika NOZ, oproti tomu OZ znal jen půjčku. Další odlišnost osnovy IEL oproti české úpravě zvláštních typů smluv v NOZ lze spatřit v zařazení započtení a zajištění. Osnova IEL je činí součástí osnovy zvláštních smluvních typů, NOZ nikoliv. Osnova IEL též nerozeznává dualismus občanskoprávních a obchodněprávních závazků, který byl u nás před účinností NOZ. V úvodu stanovených cílů práce jsem dosáhla. Samozřejmě s ohledem na rozsah práce nebylo možné postihnout všechny problémy, které vyvstávají v souvislosti se systematikou závazkových vztahů v NOZ. Se zřetelem na to byla práce zaměřena zejména na současné legislativní řešení. Pro další výzkum doporučuji zkoumání obecných trendů faktického vývoje smluvních vztahů v Evropě a jeho porovnání s realitou úpravy závazkových vztahů v NOZ. Za zajímavé považuji bádání, do jaké míry legislativní řešení odráží faktické potřeby a vývoj smluvních vztahů v kontinentálním prostředí.

211

§2636an NOZ.

212

§2909-2914 NOZ.

53

Seznam pramenů Monografie, komentáře, sborníky (1.) BARENDRECHT, Maurits. Principles of European law: study group on a European civil code. Munich: Sellier. European Law Publishers, 2007, lix, 1033 s. ISBN 9783935808415. (2.) BEJČEK, Josef, ELIÁŠ Karel, RABAN Přemysl. Kurs obchodního práva: obchodní závazky. 5. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2010. Právnické učebnice (C.H. Beck). ISBN 978-80-7400-337-0. (3.) ELIÁŠ, Karel. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem. 1. vyd. Sagit. 1119 s. ISBN 978-80-7208-922-2. (4.) ELIÁŠ, Karel. Občanský zákoník: velký akademický komentář : úplný text zákona s komentářem, judikaturou a literaturou podle stavu k 1.4.2008. 2. svazek §488-880. Praha: Linde, 2008, s. 1397-2639. ISBN 9788072016877. (5.) ELIÁŠ, Karel., ZUKLÍNOVÁ, Michaela. Principy a východiska nového kodexu soukromého práva. Praha: Linde 2001. 462 s. ISBN 80-7201-303-0. (6.) FIALA, Josef; HURDÍK, Jan. Contract law in the Czech Republic. Frederick, MD: Sold and distributed in North, Central, and South America by Aspen Publishers, c2012, 172 s. ISBN 90-411-4091-3. (7.) HURDÍK, Jan a kol. Evropský kontext vývoje českého práva po roce 2004: sborník z workshopu konaného na Právnické fakultě MU v Brně dne 26.9.2006. 1. vyd. Editor Jan Hurdík, Josef Fiala, Markéta Selucká. Brno, 2006, 426 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, sv. 305. ISBN 80-210-4182-X. (8.) HURDÍK, Jan; FIALA, Josef. Úvod do soukromého práva. 2., rozš. a upr. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002. Edice učebnic Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně, č. 294. 158 s. ISBN 80-210-2976-5. (9.) HURDÍK, Jan. Institucionální pilíře soukromého práva v dynamice vývoje společnosti. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007, 119 s. ISBN 9788071793793. (10.) HURDÍK, Jan. Evropské unifikační projekty závazkového práva a české občanské právo. Brno, 2009, 160 s. ISBN9788021050426. (11.) HURDÍK, Jan. POLČÁK, Radim. SMEJKALOVÁ Tereza. Czech law in European regulatory context. München: Medien und Recht Verlag, 2009, viii, 273 s. ISBN 978-393-9438-090.

54

(30.)

(12.) HURDÍK, Jan; HANDLAR, Jiří; FIALA, Josef; SELUCKÁ, Markéta. Evropské unifikační projekty závazkového práva a české občanské právo. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2009, 160 s. Spisy Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. ISBN 978-802-1050-426. (13.) HURDÍK, Jan; HANDLAR, Jiří. Koncepce a systém závazků ze smluv v návrhu nového českého občanského zákoníku. Bratislava - Trnava: IURA EDITION, 2009. 359 s. IURA EDITION, 158 sv. ISBN 978-80-8078-307-5. (14.) HURDÍK, Jan; LAVICKÝ Petr. Systém zásad soukromého práva. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2010. 197 s. ISBN 9788021050631. (15.) KELLER, Jan. Dějiny klasické sociologie. 2. vydání. SLON. Praha, 2005, 530 s. ISBN 80-86429-34-2. (16.) KNAPP, Viktor a kol. Tvorba práva a její současné problémy. Praha: Linde 1998. ISBN 80-7201-140-5. (17.) KNAPP, Viktor. Předmět a systém československého socialistického práva občanského. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1959, 183 s. ISBN 80-210-0810-5. (18.) LANDO, Ole a Hugh G BEALE. Principles of European contract law. The Hague: Kluwer Law International, 2000, xlviii, 561 s. ISBN 9041113053. (19.) LANDO, Ole, BEALE, Hugh. Principles of European Contract Law. The Hague: Kluwer Law International, 2000, 561 s. ISBN 9041113053. (20.) MACUR, Josef. Občanské právo procesní v systému práva. Brno: UJEP, 1975. 111 s. ISBN 80-210-0810-5. (21.) MALINA, Jaroslav. O tvořivosti ve vědě, politice a umění. II. díl. Brno: Nadace Universitas Masarykiana, 1993. ISBN 80-901305-7-7. (22.) MALÝ, Karel., SIVÁK, František. Dějiny státu a práva v České a Slovenské republice. Druhé vydání. Jinočany: H&H, 1993. 533 s. ISBN 8085467615. (23.) PRAŽÁK, Zbyněk. Občanský zákoník II. s komentářem: zákon č. 89/2012 Sb. Český Těšín: Poradce, 2012. ISBN 978-80-7365-338-5. (24.) SEDLÁČEK, Jaromír. Obligační právo. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010, 323 s. ISBN 978-807-3575-199. (25.) SCHELLE, Karel, TAUCHEN, Jaromír. Civilní kodexy: zákon č. 89/2012 Sb.. Ostrava: Poradce, 2010, 772 s. Právo (Key Publishing). ISBN 978-808-7475-003.

55

(26.) SCHELLE, Karel, TAUCHEN, Jaromír. Civilní kodexy. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2010, 772 s. ISBN 9788074180705. (27.) SCHULZE, Reiner a Fryderyk ZOLL. The law of obligations in Europe: a new wave of codifications.. xiii, 458 s. ISBN 9783866532465 (28.) SÓJKA-ZIELIŃSKA, Katarzyna. Wielkie kodyfikacje współczesność. Warszawa: Liber. ISBN 978-837-2060-327.

cywilne:

historia

i

(29.) WEYR, František. Teorie práva. Brno: Orbis, 1936. 388 s. ISBN 9788021049901.

Odborné články

(30.) HANDLAR, Jiří. Nový občanský zákoník– nenaplněná východiska. Právní rozhledy. 2010, roč. 18, č. 23, 844-857. ISSN 1210-6410. (31.) KANDA, Antonín. Nové trendy ve vývoji smluvního práva. Právník, 2003, č. 7, s. 649 – 664. (32.) KNAPP, Viktor. Cesty občanského práva. Právník, 1987, č. 10. Str. 865. (33.) KNAPP, Viktor. Některé úvahy o odpovědnosti v občanském právu. Stát a právo. I. Praha: NČSAV, 1956, s.68. ISSN (34.) ŠVESTKA, Jiří a kol. Nad vývojem i současným stavem rekodifikace českého soukromého práva. AUC-Iuridica, 1-2/2003, s. 50. (35.) TICHÝ, Luboš. Spontánní europeizace soukromého práva. Evropské právo. Příloha právních rozhledů, 2000, č. 2, s. ISSN 1210-6410. (36.) TOMÁŠEK, Michal. Lesk a bída "europeizace" občanského práva. Právník. 2004, č. 1, s. 15. (37.) ZOULÍK, František. Opět občanský zákoník. Právo a zákonnost, 1990, č. 6-7. s. 346 (38.) ZOULÍK, František. Problematika rekodifikace soukromého práva v České republice. Právní praxe, 1995, č. 2. s. 127.

56

Právní předpisy České národní předpisy Zákon č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, ve znění z roku 1950. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26.2.2014]. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění před novelou z roku 1991. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26.2.2014]. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění po novele z roku 1991. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26.2.2014]. Zákon č.20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26.2.2014]. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26.2.2014]. Zákon č.634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26.2.2014]. Zákon č.500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 26.2.2014]. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: ELIÁŠ, Karel a kolektiv. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou. Ostrava: Sagit, 2012. 1119 s. ISBN 9788072089222. [cit. 7. 3. 2014]. Zahraniční národní předpisy ABGB BGB italský občanský zákoník holandský občanský zákoník quebecký občanský zákoník švýcarský občanský zákoník

57

Evropské právní předpisy Směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. In: EURLex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské Unie [cit. 16.2.2014]. Směrnice 85/577/EHS o ochraně spotřebitele v případě smluv uzavřených mimo obchodní prostory. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské Unie [cit. 16.2.2014]. Směrnice 2005/59/ES o nekalých obchodních praktikách. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské Unie [cit. 16.2.2014]. Směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů. In: EUR-Lex [právní informační systém]. Úřad pro publikace Evropské Unie [cit. 16.2.2014].

Elektronické prameny VYHNÁNEK, Leoš. České závazkové právo dnes, zítra a …? [online]. Olomouc, 2000 [cit. 26.2.2014]. Dostupné z: http://publib.upol.cz/~obd/fulltext/Iuridica2/Iuridica2_27.pdf Právní úprava a změny závazku. SAGIT.CZ [online]. Ostrava [cit. 26.2.2014]. Dostupné z: http://www.sagit.cz/pages/lexikonheslatxt.asp?cd=151&typ=r&levelid=oc_577.htm The acquis principles- original version. [online]. [cit. 26.2.2014]. Dostupné z: http://www.acquisgroup.jura.uniosnabrueck.de/ag/dms/ag/dms.php?UID=mh5hbbbb5muaiep ciba8tb2gb7&p=home&s=Acquis%20Principles%20Hauptseite&UID=mh5hbbbb5muaiepci ba8tb2gb7 BAR, Christian a kol. Principles, Definitions and Model Rules of European Private Law Draft Common Frame of Reference (DCFR). [online]. Munich: sellier. european law publishers GmbH, 2009. [cit. 16.2.2014]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/justice/contract/files/european-private-law_en.pdf. VILHEMOVÁ, Lucie a kol. Model tzv. průměrného spotřebitele. EPRAVO.CZ [online]. 2013 [cit. 16.2.2014]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/model-tzv-prumernehospotrebitele-92188.html

58

Systematika závazkových vztahů v novém občanském zákoníku

Recommend Documents