Symbolické propojení. obsah

12/2013

REPORT

Vytrvalá obrana území AČR se zapojila do největšího aliančního cvičení posledních sedmi let Steadfast Jazz 2013 ARMÁDA ČESKÉ REPUBLIKY JE TADY UŽ DVACET LET

V kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje, ve kterém v červnu 1942 svedli svoji poslední bitvu naši parašutisté, byli vyřazeni absolventi kurzu Komando

obsah LEGISLATIVA

Symbolické propojení Ještě v úterý 26. listopadu jsme zastihli posledních sedm absolventů kurzu Komando ve výcvikovém prostoru, jak se brodí blátem a prodírají neprostupným terénem. O čtyři dny později v sobotu 30. listopadu již stáli ve slavnostních stejnokrojích v prostorách Národního památníku hrdinů Heydrichiády v Resslově ulici v Praze.

Politický kontrakt pro obranu: cesta ke stabilitě zdrojového zajištění obrany ČR Novinky v legislativě v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

2 21

TÉMA ROKU Stalo se (v armádě) před dvaceti lety Prosinec 1993

6

VÝCVIK Vytrvalá obrana území Nasazeni do vzdušných operací Podpora na objednávku Připraveni k bojovému nasazení Jediní na CAS v noci Jak zvládnout dav

8 12 22 24 28 30

HOST Ambice na reálných základech

15

PREVENCE Projekt Efektivní vnitřní kontrola v rezortu MO vstupuje do finále

Právě zde se totiž poprvé v historii uskutečnilo slavnostní vyřazení úspěšných absolventů tohoto kurzu organizovaného Velitelstvím výcviku – Vojenskou akademií ve Vyškově (VeV-VA). Na tomto slavnostním aktu byli přítomni zástupce náčelníka Generálního štábu AČR – ředitel Společného operačního centra MO generálmajor Aleš Opata, válečný veterán a jeden z posledních žijících parašutistů vysazených za druhé světové války nad protektorátem generálmajor v. v. Jaroslav Klemeš a další představitelé AČR a významní hosté. Kurz vznikl v roce 2005 z iniciativy příslušníků 4. brigády rychlého nasazení. U jeho zrodu stál mimo jiných právě generálmajor Aleš Opata. Od roku 2010 má organizování tohoto kurzu na starosti Velitelství výcviku – Vojenská akademie Vyškov. Tato forma výcviku se zaměřuje na rozvoj velitelských schopností a dovedností důstojníků, praporčíků a rotmistrů zařazených na vybraných systemizovaných místech velitelů malých jednotek (velitel a zástupce velitele čety, velitel družstva, velitel roty) v taktických situacích a činnostech blížících se reálným bojovým podmínkám se zvýšenou psychickou a fyzickou zátěží. „Myslím si, že je zde nemalá symbolika a to nejen v tom, že 18. června 1942 se v této kryptě bránilo sedm statečných československých parašutistů a dnes zde předáváme odznaky sedmi úspěšným absolventům našeho kurzu. Jen bych připomenul, že na začátku tohoto výběru bylo více než šedesát uchazečů,“ zdůraznil náčelník odboru výcviku VeV-VA plk. Karel Klinovský. „Tímto slavnostním vyřazením jsme se rozhodli založit novou tradici. Nejedná se totiž o jednorázovou záležitost. V příštím roce zorganizujeme podobné vyřazení pro každý kurz, tedy jak na jaře, tak i na podzim. Chtěli bychom tímto způsobem něco udělat nejen pro prestiž tohoto výcviku, ale především pro jeho úspěšné absolventy. Myslím si, že po tom, čím prošli, jim takováto pocta plným právem náleží.“ Od počátku byla snaha navázat na historickou tradici kurzů commandos, kterých se během druhé světové války účastnili příslušníci naší zahraniční armády ve Velké Británii, mezi kterými byl i generál Klemeš. „Převzal jsem nad tímto kurzem jakýsi patronát. Ti lidé, co jsou dnes zde, jsou moji kamarádi. Když mne tedy o tuto službu požádali, nemohl jsem je, nehledě na můj nedobrý zdravotní stav, odmítnout,“ řekl při této příležitosti generálmajor Jaroslav Klemeš. „Navíc vidím určitou paralelu mezi tímto kurzem a výcvikem, kterým jsme měli možnost před sedmdesáti lety projít ve Skotsku.“ Součástí slavnostního ceremoniálu bylo rovněž předání legendárních dýk FS jako symbolu jednotek commandos. Dostali je nejlepší absolventi kurzu Komando ve Vyškově za poslední tři roky. „Bylo pro mne velkou ctí, že jsem byl mezi těmito oceněnými a dostal jsem FS dýku. Již v tomto předmětu je nemalá míra symboliky. Během druhé světové války ji používali ti nejlepší vojáci,“ zdůraznil rotný Radek Sommer ze 43. výsadkového mechanizovaného praporu z Chrudimi. „Navíc pro předání těchto ocenění nemohlo být vybráno lepší místo. Je zde obrovská atmosféra. Když sem člověk přijde a uvědomí si, co všechno se zde v těch červnových dnech roku 1942 odehrávalo, tak ho až zamrazí.“ Text a foto: Vladimír Marek

20

VOJENSKÉ ZDRAVOTNICTVÍ Zelená cesta je zde pro vás

26

TĚLESNÁ PŘÍPRAVA Triatlon je tvrdý a nic nedává zadarmo Přebory a sportovní soutěže resortu MO v roce 2014 Úspěšný rok vojenských pětibojařů

32 33 34

MEDAILON Chci zase chodit

36

HISTORIE

VLRZ

Nevzdal se ani v zajetí

38

Aktivity pro děti a mládež v nabídce Volarezy pro rok 2014

40

TECHNIKA A VÝZBROJ CASA C-295 Odstřelovací puška Sako TRG 22

43 45

Společný dopis NGŠ AČR a vrchního praporčíka AČR 5 Fotoreportáž 18 Military English 41 Historické čestné názvy 48

legislativa

Vojensko-politické ambice ČR

Dne 25. října 2013 proběhla v Salmovském paláci na pražských Hradčanech konference Dvacet let Armády ČR: perspektivy českých ozbrojených sil. Konference, konaná pod záštitou prezidenta republiky a vrchního velitele ozbrojených sil Miloše Zemana a za účasti ministra obrany Vlastimila Picka, byla pořádána sekcí obranné politiky a strategie MO ČR. Konferenční sál s výhledem na Pražský hrad a historické centrum města zaplnilo na šest desítek účastníků z řad vedení Ministerstva obrany a Generálního štábu AČR, vojáků z povolání, civilních pracovníků MO, akademických odborníků na obranu a bezpečnost, expertů nevládních výzkumných organizací, novinářů a zástupců politických stran. Cílem konference bylo za účasti širší obranné a bezpečnostní komunity diskutovat otázky spojené s naplňováním vojensko-politických ambic ČR a dalšího rozvoje schopností AČR na rovině technologické a akviziční i na rovině zdrojové. První panel se věnoval základním východiskům obranné politiky ČR, tedy zájmům, závazkům, ambicím a na to navazujícím schopnostem. Kromě toho diskutoval nejdůležitější problémy a nedostatky stojící v cestě dosažení deklarovaných vojenských ambic ČR. V panelu vystoupili Daniel Koštoval (první náměstek ministra obrany ČR), gen. v z. Jiří Šedivý (bývalý náčelník Generálního

2

štábu AČR), Tomáš Weiss (Fakulta sociálních věd UK) a gen. Bohuslav Dvořák (zástupce náčelníka Generálního štábu AČR). Druhý panel se zabýval problematikou zvyšování technologické úrovně AČR jako jednoho z předpokladů naplňování ambic a výstavby schopností. Dále se věnoval souvislostem zdrojového zajištění obrany, a to jak na úrovni rozpočtové, tak personální a materiální, vztahům mezi ozbrojenými silami a společností a problematice mezinárodní obranné spolupráce. V panelu vystoupili Luboš Dobrovský (bývalý ministr obrany ČSFR), gen. Petr Pavel

V diskusích o financování obrany země se nutně střetávají dvě odlišné perspektivy. První z nich je čistě rozpočtová a vychází z více či méně restriktivní představy o zdrojových možnostech státu. Za téměř jakékoli situace bude tvrdit, že více prostředků na obranu dát nelze, a to bez ohledu na to, co skutečně potřebujeme k tomu, abychom dokázali hájit své bezpečnostní zájmy. Druhou je expertní pohled založený na identifikaci a hodnocení hrozeb, kterým čelíme, a potřeb spojených s naší obrannou politikou a našimi bezpečnostními zájmy. Od vstupu do NATO je naše obranná politika založena na principu minimální dostatečnosti. Ten však nelze chápat jako pouhou z nouze ctnost a nevycházíme z něj proto, že nejsme schopni alokovat pro obranu dostatečné zdroje. Aplikovali bychom jej i tehdy, kdybychom měli v zásadě neomezené rozpočtové zdroje, protože se v současném bezpečnostním prostředí jeví jako nejrozumnější a nejefektivnější. I když samozřejmě platí, že stanovit konkrétní úroveň takových minimálně dostatečných vojenských schopností musí být v případě každého členského státu NATO předmětem průběžné diskuse a vyhodnocování. Vojensko-politická ambice ČR je jasně vymezena v příslušných koncepčních dokumentech, především v Obranné strategii. Naší ambicí je mít k dispozici brigádní úkolové uskupení pro nasazení do aliančních operací souvisejících se článkem 5 Severoatlantické smlouvy. Pro účely mezinárodního krizového řízení chceme být schopni souběžně vyslat síly do tří operací: praporní úkolové uskupení, rotní úkolové uskupení a specializované týmy. Kromě toho samozřejmě naše ozbrojené síly nabízejí i další příspěvky do mnohonárodního

Rozpočtové výdaje na obranu V poměru k výši HDP vydávala ČR na obranu před deseti lety přibližně dvojnásobek toho, co v současnosti. Český resort obrany tak postihl největší a nejprudší pokles rozpočtu ze všech členských zemí NATO. Přesto lze tvrdit, že i když je výše rozpočtu na obranu důležitá, tak i s málem lze uskutečnit mnoho užitečného. Kromě celkové výše obranného rozpočtu jsou totiž velmi podstatné i další parametry, především jeho vnitřní struktura. Ministerstvo obrany si je dobře vědomo doporučení NATO a dlouho se mu úspěšně dařilo udržovat poměr přibližně 50 % obranného rozpočtu na mandatorní personální výdaje, 30 %

3,0 KONSKRIPČNÍ OZBROJENÉ SÍLY

PROFESIONÁLNÍ OZBROJENÉ SÍLY

2,5 58 mld. Kč

2,0 1,5

52 mld. Kč 43 mld. Kč

24 mld. Kč

1,0 0,5 0,0

100 000 vojáků (z toho 2/3 vojáků základní služby)

22 500 vojáků

1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

rozpočet MO

počet vojáků

HDP ČR

Struktura výdajů ČR na obranu v letech 1999 až 2013 podle NATO 60

100 90

50

80 70

40

60 30

50 40

(mld. Kč)

(náčelník Generálního štábu AČR), František Šulc (Ministerstvo obrany ČR), gen. v z. František Mičánek (Univerzita obrany) a Jan Havránek (Ministerstvo obrany ČR). Konference proběhla v první den voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, což poskytlo příhodný kontext diskutovaným tématům, z nichž většina se týkala právě problémů spojených s malým zájmem české politické reprezentace o obrannou politiku a z toho vyplývající nedostatečné stability a předvídatelnosti zdrojového rámce obrany. Následující text je upravenou verzí konferenčního příspěvku předneseného prvním náměstkem ministra obrany Danielem Koštovalem.

3,5

index: 1993 = 1,0

cesta ke stabilitě zdrojového zajištění obrany ČR

Vývoj finančních zdrojů na obranu v letech 1993–2012

(%)

Politický kontrakt pro obranu:

bezpečnostního úsilí – některým schopnostem jsme se rozhodli věnovat více, než jak bychom sami nezbytně potřebovali. Ty pak představují náš příspěvek do alianční zásobárny schopností a jsou projevem naší solidarity se spojenci. Vyjadřujeme tak naši ochotu přispět více, než kolik bychom sami nutně potřebovali. Lze však konstatovat, že dnes platné vojensko-politické ambice ČR jsou na spodní hranici akceptovatelnosti a musíme si stále klást otázku, zda jsou s ohledem na vývoj bezpečnostního prostředí dostatečné. Pokud chceme, aby k nám spojenci byli i nadále solidární, musíme své vojensko-politické ambice jak v praxi naplnit, tak zvažovat, zda je není nutné změnit (tedy zvýšit). Pokud se ČR stane v důsledku nenaplněných ambicí černým pasažérem (což hrozí i dalším členským zemím NATO) a nedostojí tomu, co je na základě principu minimální dostatečnosti potřebné, systém kolektivní obrany nebude v praxi fungovat a stane se jen prázdnou deklarací. V současnosti přitom své vojensko-politické ambice v praxi nenaplňujeme; celkově se pohybujeme kolem 70 % deklarovaných ambicí.

20

30 20

10

10 0 1999

2000

2001

2002

osobní mandatorní výdaje

2003

2004

2005

kapitálové výdaje

2006

2007

2008

2009

2010

výdaje na provoz a údržbu

2011

2012

2013

0

výdaje rozpočtu MO

na údržbu, provoz a další běžné operativní výdaje a 20 % na investice a rozvoj schopností. V poslední době se však udržování této doporučené struktury obranného rozpočtu přestává dařit, a to navzdory tomu, že Ministerstvo obrany uskutečnilo bezprecedentní transformační a restrukturalizační opatření a dosáhlo významných vnitřních úspor. Přesto to nestačí. Pokud se nám trend nepodaří zvrátit, posouváme se k absolutní dominanci personálních výdajů, což je budoucnost, jíž se musíme vyhnout. V situaci dnešního velmi omezeného obranného rozpočtu musíme bohužel volit mezi počtem vojáků a technologickou úrovní ozbrojených sil, tedy kvalitou jejich vybavenosti. To je dilema, které je krajně nežádoucí. Musíme proto učinit vše, abychom dvacetiprocentní podíl na investice a akvizice v následujících letech zajistili. Bez toho se českým ozbrojeným silám nepodaří udržet si kontakt se špičkou spojeneckých armád. Platí, že ozbrojené síly ČR jsou našimi spojenci a partnery vysoce ceněny pro své schopnosti, které prokazují v zahraničních misích. To ale nic nemění na tom, že rozpočtové zdroje na obranu je opravdu nutné zvýšit, a to především proto, abychom byli schopni reálně naplnit vojensko-politické ambice, které jsme si určili a které nabízíme

3

legislativa střednědobý plán 2015–2019

Střednědobé plánování a politický kontrakt pro obranu Předchozímu vedení Ministerstva obrany, tedy ministru Alexandru Vondrovi a prvnímu náměstku Jiřímu Šedivému, se podařilo plně obnovit systém střednědobého obranného plánování, což je pro zdárné fungování celého resortu a pro úspěšné budování potřebných vojenských schopností zcela zásadní. Přetrvává však zásadní problém,

Vážení vojáci, občanští zaměstnanci, příslušníci Armády České republiky

Finanční perspektiva

do společného obranného a bezpečnostního úsilí Severoatlantické aliance.

perspektiva střednědobého plánování (5 let +) 1

Rok 2013 se blíží ke svému závěru a Armáda České republiky pomalu završuje již devátý rok své existence v podobě plně profesionální armády. Tato doba je vhodnou příležitostí ke krátké bilanci roku 2013.

+ 2 roky současná finanční perspektiva státního rozpočtu (návrh státního rozpočtu + střednědobý výhled

1

+ 5 let potřebná finanční perspektiva pro střednědobý plán (5 let)

rok

2013

2014

2015

2016

2017

2018

2019

2020

2021

Česká republika musí svůj obranný rozpočet v následujících několika letech zvýšit, zatím alespoň k úrovni 50 miliard korun ročně. Pokud k tomu nedojde, hrozí, že systém kolektivní obrany NATO bude v praxi postupně erodovat a během několika let může být zcela vyprázdněn a bez reálného přínosu pro naši obranu a bezpečnost. Nejde samozřejmě o to, že bychom přestali být členem NATO, ale naše praktické zapojení do alianční kolektivní obrany by mělo jen zcela formální charakter. Takový scénář nesmíme dopustit, kromě jiného proto, že jakákoli alternativa ke kolektivní obraně by byla nakonec výrazně dražší než naše zodpovědná účast ve společném obranném úsilí zastřešovaném Severoatlantickou aliancí. Text: Daniel Koštoval, první náměstek ministra obrany ČR Foto: Vladimír Marek

kterým je odtrženost střednědobého plánovacího procesu od existujícího způsobu alokace zdrojů na obrannou politiku, tedy tvorba rozpočtového rámce obrany. Dnes se obranný rozpočet schvaluje z roku na rok s dvouletou rozpočtovou perspektivou. Střednědobý plán je ovšem vytvářen na pět let, takže se s rozpočtovým rámcem ve formátu 1 + 2 z velké části míjí. Navíc je nutné mít na paměti, že střednědobý plán je vnitřně složitý a provázaný organismus, do něhož není snadné ani žádoucí zasahovat každý rok. Z toho vyplývá, že naše obranná politika potřebuje nejlépe pětiletou rozpočtovou perspektivu, která by jednak časově odpovídala střednědobým plánům a jednak by přesahovala délku standardního volebního období, čímž by napomáhala dosažení konsensu na obranné politice napříč politickým spektrem. Za účelem naplnění našich vojensko-politických ambic nutně potřebujeme „politický kontrakt pro obranu“. Jde o to, aby napříč politickým spektrem došlo ke shodě na dlouhodobém rozvoji českých ozbrojených sil, aby nedocházelo k nahodilému měnění priorit a výstavbových cílů z roku na rok, a aby byly obraně přidělovány adekvátní zdroje ve stabilním a předvídatelném časovém horizontu. Pokud se podaří vytvořit takový „politický kontrakt“, na němž se budou podílet všechny relevantní politické strany ve vládě i v opozici, bude možné dosáhnout nadstranického konsensu na vyčleňování adekvátních zdrojů na obranu.

4

Stejně jako posledních několik let, ani rok 2013 nebyl rokem jednoduchým a byl výrazně poznamenán změnami, které jsou důsledkem snižování reálného rozpočtu Ministerstva obrany ČR, ze kterého AČR čerpá přidělené finanční zdroje na zabezpečení personálu, provozu a rozvoje. Muselo dojít ke změně organizačních struktur AČR. Byla zrušena velitelství společných sil a sil podpory a vytvořena malá komponentní velitelství. Vznikly agentury, z některých brigád se staly pluky a některé jednotky byly bohužel zrušeny. U dalších byly sníženy počty. Zcela přirozeně tyto změny nebyly všemi příslušníky AČR přijímány pozitivně. V průběhu celého roku jsme pozorně vnímali a vnímáme všechny ohlasy a reakce na tyto změny. Jsme si vědomi toho, že přijímaná rozhodnutí mají dopady na osobní životy mnoha vojáků a civilních zaměstnanců AČR. Bohužel, dnes nejsme v situaci, kdy by existovalo nějaké bezbolestné řešení. I přesto však stále platí, že dopady změn na personál jsou vždy jedním z hlavních kritérií, která jsou v průběhu rozhodovacího procesu posuzovaná. Stejně jako všichni ostatní příslušníci AČR bychom si přáli příznivější zdrojové a vnější podmínky pro činnost AČR. Nicméně, stejně jako jiné složky ozbrojených sil ČR a celé státní správy, musíme respektovat a adekvátně reagovat na aktuální ekonomickou situaci ČR. Realita nás nutí přizpůsobit se omezeným zdrojům na obranu na jedné straně a na druhé straně musíme i za této situace dostát našim závazkům a úkolům, které na nás klade vedení státu, naše civilní veřejnost a ke kterým jsme vázáni zákony a našimi spojeneckými závazky v mezinárodních organizacích. Nalezení optimálního řešení a rovnováhy mezi těmito často protichůdnými kritérii je pro velení AČR stále složitějším úkolem. Změny realizované v tomto roce jsou nutným kompromisem, který respektuje výši zdrojů, má předpoklady naplnit závěry strategických dokumentů a zároveň maximálně redukuje počty vojáků a občanů, kteří budou v důsledku změn nuceni armádu opustit. Velmi pozitivním rysem je, že tento vývoj zásadním způsobem neovlivnil nasazení jednotek a vojáků AČR při plnění spojeneckých závazků v zahraničních operacích a plnění úkolů AČR při výcviku a přípravě na plnění svého zákonného poslání doma v ČR. Jednotky a jednotlivci armády svými výkony při každodenní práci, nasazení v zahraničních operacích a cvičeních s našimi koaličními partnery průběžně dokazují své kvality, které jsou srovnatelné s nejlepšími armádami NATO a v některých aspektech je i převyšují. AČR se těší vysoké důvěře občanů ČR i našich spojenců a tato důvěra je odrazem i oceněním Vaší tvrdé práce. Armáda a její příslušníci se za své výkony rozhodně nemusí stydět. Rádi bychom proto v závěru tohoto roku poděkovali Vám všem za kvalitní a obětavou práci, kterou odvádíte ve prospěch AČR a ČR, za přístup, kterým armádu výborně reprezentujete nejen na veřejnosti doma, ale i při působení za hranicemi. Přejeme Vám i Vašim blízkým příjemné a klidné prožití vánočních svátků a v novém roce pevné zdraví, mnoho stěstí, spokojenosti a pracovních úspěchů.

Náčelník Generálního štábu AČR genpor. Petr Pavel

Vrchní praporčík AČR št.prap. Petr Seifert 5

rubrika

Hledáme zajímavé fotografie a příběhy z vojenského života od roku 1993

Prosinec 1993

ČTENÁŘSKÁ SOUTĚŽ

Od vzniku Armády České republiky uplynulo v letošním roce dvacet let. Při této příležitosti jsme se rozhodli připravit seriál, kterým se vracíme do doby před dvěma desetiletími. V každém čísle budeme přinášet nejvýznamnější události a nejdůležitější okamžiky, kterými v jednotlivých měsících roku 1993 žila naše armáda. V samém závěru roku 1993 odletělo patnáct českých důstojníků do mise OSN UNOMIL do Libérie. „Všichni naši vojáci dorazili 31. prosince v naprostém pořádku do hlavního města Libérie Monrovie. Nyní si již plní své úkoly. Mají dohlížet na dodržování příměří a již probíhající odzbrojení. Jejich úkolem kromě toho bude i ochrana hranic se sousedními státy, a pokud bude vše probíhat podle plánu, měli by se i podílet na přípravě a provedení svobodných voleb v této zemi,“ vysvětloval podplukovník Adolf Turek z oddělení mírových sil OSN GŠ AČR. „V této souvislosti bych chtěl upozornit, že podle původního plánu mělo

odjet do západní Afriky pouze deset našich pozorovatelů. Přestože požadavek OSN na patnáct příslušníků jsme dostali až 20. prosince, podařilo se nám misi rozšířit.“ V prosinci 1993 čekaly zásadní změny také systém civilní ochrany. V závěru roku docházelo ke zrušení štábů civilních ochrany na okresech a k některým dalším reorganizačním změnám. „Realizací těchto koncepčních záměrů sledujeme vytvoření nového systému, který bude úspornější než ten dosavadní. Uskutečněné transformační kroky budou ve svých důsledcích znamenat radikální změny celé organizační struktury,“ řekl v této souvislosti ministr obrany Antonín Baudyš. V armádě se v prosinci roku 1993 řešily i určité, dalo by se říci, kuriozity. Jednou z nich bylo například to, zda rozkaz vydaný ve slovenštině je z právního hlediska v pořádku

Ředitel Kabinetu ministra obrany ve spolupráci s redakcí časopisu A report vyhlašuje při příležitosti 20. výročí vzniku Armády České republiky čtenářskou soutěž v kategoriích: a musí se splnit. Právníci se nakonec přiklonili k názoru, že jeho platnost je stejná, jako kdyby byl vydán v češtině. Odvolávali se přitom na původní federální branný zákon, ve kterém bylo uvedeno: „Útvary ozbrojených sil se doplňují bez ohledu národnosti. Služebním jazykem je jazyk český a slovenský, ve styku s mužstvem neznalým služebního jazyka lze užít také jeho mateřského jazyka.“ Vzhledem k tomu, že po rozdělení Československa nedošlo ke změně tohoto ustanovení, byla v roce 1993 v Armádě České republiky nadále služebním jazykem jak čeština, tak i slovenština. Koncem roku 1993 také vrcholily snahy místopředsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Pavla Tollnera o úpravu zákona č. 75/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, která by vedla v konečném důsledku ke zrušení výsluhového příspěvku. Zdůvodňoval to příliš velkými finančními náklady na jeho vyplácení. Za účelem projednání tohoto návrhu se sešel s ministrem obrany Antonínem Baudyšem, ministrem spravedlnosti Jiřím Novákem a generálním ředitelem vězeňské správy Zdeňkem Karabcem. Výsledkem schůzky byl závěr, že každý resort se návrhem

Pavla Tollnera bude zabývat zvlášť a zpracuje k tomuto tématu konkrétní materiál. Antonín Baudyš v této souvislosti upozornil, že tzv. vojenskou legislativu je nezbytné připravovat v celkovém kontextu. „Všechny zákony týkající se této oblasti spolu velice úzce souvisí a nelze přistoupit k rozpracování jakéhokoliv z nich, pokud nebude jasno, jak má vypadat česká armáda. Základní prvky k výchozímu bodu transformace armády jsme věděli ne na začátku roku, ale až v červenci. Od toho se začíná teprve odvíjet zákon o armádě, zákon o sociálním zajištění vojáka, od toho se začíná teprve odvíjet veškerá problematika personální koncepce, školství a zdravotnictví v armádě. V současné době máme na ministerstvu hotový koncept militární, vojenské části bezpečnostní doktríny, která má dva prvky, a to problém vnější a vnitřní bezpečnosti. Nyní pracujeme současně na návrhu zákona o národní bezpečnosti, sociálním zajištění a dalších záležitostech. Nepředpokládáme ale, že by návrhy byly předloženy vládě dříve jak v polovině příštího roku. To prostě není technicky ani lidsky možné.“ V závěru roku 1993 finišovaly v Bruselu práce na projektu, který by pomohl v procesu postupného začleňování do NATO především zemím střední a východní Evropy. „Smlouva týkající se Partnerství pro mír nebude v kompetenci Ministerstva obrany, nýbrž Ministerstva zahraničních věcí, se kterým je potřeba militární část spolupráce projednat. Bude se týkat především technických aspektů vojenské spolupráce na nejrůznějších úrovních – výměny expertů, štábních cvičení a konkrétních vojenských cvičení. Mohu říci, že jsme dokonce trochu předběhli situaci. S francouzskou stranou máme dojednané cvičení na úrovni roty, jsou dohodnuty rovněž vzájemné návštěvy menších jednotek s Belgií a Nizozemím,“ upřesnil v této souvislosti ministr obrany ČR. „Partnerství pro mír představuje kromě jiného vyhledat určitý počet velice schopných a mladých důstojníků, kteří by byli jazykově vybaveni a měli perspektivu. Chtěli bychom jim poskytnout půlroční kurz, jehož náplní by byla intenzivní jazyková příprava, mezinárodní právo a organizace NATO. Měli by také získat nezbytné znalosti v součinnosti, plánování a organizování, aby nás mohli v jednotlivých institucích zastupovat.“

Text: Vladimír Marek Foto: archiv A reportu

6

FOTOGRAFIE z samostatná fotografie z fotoreportáž (5 až 7 fotografií)

PSANÁ TVORBA z příběh, medailon (rozsah do třech rukopisných stran – 5 400 znaků včetně mezer)

Vážení čtenáři, příspěvky s označením SOUTĚŽ jste na internetovou adresu redakce posílali v průběhu celého roku. Vám všem, kteří jste našli odvahu, chuť a čas „zalistovat“ ve své paměti, ve svém fotoarchivu, patří poděkování. Původní záměr redakce byl vítěze jednotlivých kategorií vyhlásit a také ocenit u příležitosti Dne veteránů – 11. listopadu 2013. Oprávněně se ptáte, proč tomu tak není? Důvodem je snaha redakce nevyřadit ze soutěže ty z vás, kteří se k zaslání příspěvků odhodlali „na poslední chvíli“ – tak výstižně jeden z vás nazval svůj e-mail s množstvím fotografií z různých období mise ISAF v Afghánistánu. Symbolicky proto odpočítávám tři, dva, jedna STOP! Soutěž jsme uzavřeli, vše v redakci zhlédneme, přečteme a v lednovém čísle oznámíme vítěze jednotlivých kategorií. Termín předání cen bude vítězům oznámen. 7

výcvik Také Armáda České republiky se zapojila do největšího aliančního cvičení posledních sedmi let Steadfast Jazz 2013

VYTRVALÁ obrana území

Země se již nějakou dobu chvěla. Do pohybu se totiž daly tanky Leopard 2A4 z 10. polské obrněné brigády. Jejich palbu podporovaly zezadu těžké houfnice. Všude kolem nás to bouchalo a stovky kusů vojenské techniky se navzájem promísily. Na obzoru právě útočily obrněné transportéry BTR-80 ukrajinské námořní pěchoty Fedosija. Podobně velké cvičení s nasazením těžké techniky Evropa již dlouho nezažila. Scénář cvičení Steadfast Jazz 2013 v polském vojenském výcvikovém prostoru Drawsko Pomorskie byl ale docela prostý. Neznámá země napadla Estonsko a ostatní členské státy NATO mu na základě článku 5 Washingtonské smlouvy přišly na pomoc. Přesto ale právě toto cvičení bylo převratné. Po dlouhých letech, kdy se procvičovalo převážně vedení asymetrické války, končí nasazení jednotek NATO v Afghánistánu, a pozornost je tudíž potřeba zaměřit na společnou obranu území členských zemí Aliance. Jednoho z největších aliančních cvičení posledního desetiletí se účastnilo šest tisíc vojáků armád dvaceti zemí. Českou stranu v něm v pozemních operacích zastupovala rota radiační a chemické ochrany z Liberce, předsunutí letečtí návodčí ze základny Sedlec,Vícenice a biologická laboratoř. Příslušníci Armády České republiky plnili úkoly také ve štábech spojeneckých velitelství v Lotyšsku, Polsku a Norsku.

Součást sil NRF

Čeští chemici se cvičení účastnili jako součást mnohonárodního praporu radiační, chemické a biologické ochrany sil rychlé reakce NRF (NATO Responce Force) pod francouzským velením. Kromě toho se do této jednotky zapojili ještě slovenští, polští a rumunští chemici. Příprava českého kontingentu na nasazení v aliančních silách rychlé reakce začala již počátkem letošního roku nejdříve vševojskovou přípravou ve vojenských výcvikových prostorech Boletice a Hradiště, na kterou navázal odborný výcvik v prostoru Tisá. Vše pak vyvrcholilo právě cvičením Steadfast Jazz, které mělo pro síly rychlé reakce certifikační charakter. Naši chemici přepravili techniku do Polska po železnici. V Liberci ji naložili na vagóny a dopravili do polského Jankova, což je zhruba deset kilometrů od výcvikového prostoru Drawsko Pomorskie. Poslední úsek překonala technika již po vlastní ose. „Jedním z cílů tohoto cvičení je sladit mnohonárodní prapor radiační, chemické a biologické ochrany a na závěr dosáhnout jeho certifikace.

8

Fungujeme pod francouzským velením, což obnáší jistá specifika. Francouzi mají jiný rozhodovací proces a jiné předávání informací podřízeným jednotkám. Jako velitel roty jsem od francouzské strany dostal k dispozici jejich obrněné vozidlo. A právě prostřednictvím systému velení a řízení, který je v něm zabudován, dostávám veškeré informace a bojové rozkazy. Obdobným způsobem posílám i já na vyšší stupeň veškerá data, která získávám. Nefunguje to tedy tak, jak jsme zvyklí u nás doma, že náčelník štábu nebo operačky předává rozkazy ústně. O jakoukoliv informaci si musím požádat prostřednictvím tohoto systému. V tom je to obtížnější,“ vysvětluje velitel české roty radiační a chemické ochrany nadporučík Rostislav Havelka.

Čekání na EOD tým

České družstvo radiačního a chemického průzkumu dostalo souřadnice místa, kde mají provést pěší radiační a chemický průzkum většího rozsahu. Ze všeho nejdříve bylo potřeba objevit v hlubokém lese betonový bunkr, kterého se průzkum týkal. V dostatečné vzdálenosti od místa nasazení si naši chemici oblékli ochranný filtrační převlek FOP-96. Ten pracuje na obdobném principu jako filtry ochranných masek. Jeho součástí je aktivní uhlí, což umožňuje propouštění vzduchu. Obleky tedy poskytují nejen určitý komfort, ale především dovolují nasazení po dobu čtyřiadvaceti hodin. Což není možné ani v ochranných prostředcích s dýchacím přístrojem. Družstvo radiačního a chemického průzkumu začalo metr po metru propátrávat betonový bunkr. Okamžitě na místě analyzovalo odebrané vzorky. V jedné z postranních chodeb objevilo laboratoř. U vstupu do ní byl ale neznámý oválný předmět, ke kterému

vedly dráty. Čeští vojáci okamžitě ukončili průzkum a celou oblast uzavřeli. „Francouzi pro nás připravují rozehru, která vychází z námětu cvičení Steadfast Jazz. Toto je již šestý nebo sedmý úkol, který plníme. Máme za sebou například několik dekontaminací osob a techniky, nyní dokončujeme chemický a radiační průzkum oblasti,“ připomíná nadporučík Havelka. Mezi tím se velitel družstva radiačního a chemického průzkumu rotmistr Tomáš Janků spojil s nadřízeným stupněm a ohlásil nalezení podezřelého předmětu. Dostal rozkaz zastavit činnost, dokud celou oblast neprozkoumá francouzský pyrotechnický EOD tým. „Předali nám souřadnice místa, kde máme provést radiační a chemický průzkum většího rozsahu. Bylo nám řečeno, že se jedná o betonový bunkr. Přímo na místě jsme zjistili, že prostor je v pořádku. Použili jsme k tomu chemický průkazník CHP-71. Výsledky jsme navíc ověřovali detekčními papírky PP3. Měření bylo negativní. Pokud by existovalo sebemenší podezření na přítomnost radiačních či chemických látek, museli bychom udělat několik dalších měření. Laboratoř v zadní části bunkru jsme již nemohli prověřit. V chodbičce byl totiž předmět, který až příliš připomínal improvizovaný výbušný systém. Jeho likvidace je již záležitostí francouzských pyrotechniků,“ upozornil nás velitel radiačního a chemického průzkumného družstva rotmistr Tomáš Janků. „Nyní čekáme na francouzské pyrotechniky. Dokud celou záležitost neprověří, nebudeme moci pokračovat. Teprve pak provedeme rozbor vzorků i v laboratoři. Až tady definitivně všechno skončíme, musíme ještě jet na místo dekontaminace.“

Dekontaminace mořské pěchoty O několik kilometrů dál zajišťuje naše četa dekontaminaci těžké roty ukrajinské námořní pěchoty Fedosija přepravující se na obrněných transportérech BTR-80. Ta se právě vrací z nasazení v prostoru zasaženém radiačními látkami a přímo z chodu míří pod dekontaminační rámy. „Měli jsme domluveno, že se bude jednat o deset až dvanáct vozidel. Pro tento účel jsme také postavili dekontaminační linku. Určitě je něco jiného provádět dekontaminaci naší techniky a něco jiného té zahraniční. Jednak existuje určitá jazyková bariéra, navíc dopředu neznáme ani rozměry techniky a její specifika. Problémem také může být použití některých směsí,“ upozorňuje velitel čety dekontaminace poručík Vilém Čejka. „Všechno tohle se ale dá většinou vyřešit dopředu prostřednictvím vzájemné komunikace. Žádal jsem nadřízenou složku o přidělení frekvencí na ukrajinskou jednotku. Ty jsem sice dostal, chyběl mi ale volací znak a navíc jsme nevěděli, zda nepoužívají určité utajovací omezovače. Takže se nám s nimi nakonec spojit nepodařilo. Nezbývalo nám tedy nic jiného než vyčkat jejich příjezdu a pak vše řídit pomocí standardních signálů. Člověk musí být připraven na všechno. Nakonec si vždycky nějak poradíme.“ Ukrajinské transportéry postupně projížděly dekontaminační linkou vz. 82. V jednotlivých rámech je možné použít různé dekontaminační směsi. Vždy se vychází z toho, jakou látkou bylo vozidlo zasaženo. V tomto případě se jednalo o radioaktivní spad. Čeští chemici tedy použili

9

výcvik

Tým obsluhující biologickou laboratoř byl pro potřeby mnohonárodního praporu radiační, chemické a biologické ochrany aliančních sil rychlé reakce NRF postaven z příslušníků Vojenského zdravotního ústavu Agentury vojenského zdravotnictví. Právě česká strana bude v příštím roce držet primát v podobě jediné biologické laboratoře těchto sil rychlé reakce. Náš biologický odřad má navíc kromě laboratoře k dispozici detekční systém BAWS (Biological Aerosol Warning System), který dokáže v polních podmínkách monitorovat a detekovat bioaerosoly. Systém se používá k zabezpečení významných vojenských prostorů před případným útokem bojovými biologickými prostředky. Detekční systém tvoří základna a několik dálkových senzorů, které zajišťují včasné varování.

Srdeční záležitost

směs detengertů, která na sebe váže kontaminát. Ten se pak dostává z techniky smýváním. Na prvním rámu se provádí hrubý oplach techniky, na druhém se nanáší směs detengertů a na třetím dochází k jejímu smývání. Jedná se o masový způsob dekontaminace. „Účast na tomto cvičení představuje pro mne velkou zkušenost. Podílí se na něm dvacet armád. Pro každého je dobré vyzkoušet si na vlastní kůži

10

takovéto mnohonárodní prostředí. Jde především o vzájemnou komunikaci. Jsou zde i různé přístupy k práci, jednotlivé armády mají i poněkud odlišné postupy. Poznat všechno tohle je určitě velice přínosné,“ dodává poručík Čejka.

Jediná biolaboratoř NRF V české biologické laboratoři bylo živo. Francouzský odběrový tým právě přivezl

biologické vzorky. Jsou však bez jakékoli legendy. Takto se prý velice špatně pracuje. Je potřeba nejen vědět, kdy a kde byly vzorky odebrány, ale i celou řadu dalších souvisejících údajů. Laboratorní specialista major Jiří Presler si ještě chvíli stěžoval, to už měl ale na sobě ochranný oblek a chystal se na samotný rozbor. „Naše biologická laboratoř plní úkoly průběžně, každý den dostáváme několik vzorků. Většinou se jedná o ty cvičné, které k nám přicházejí mimo jakékoliv scénáře. Dvakrát jsme ale dostali vzorky, které byly součástí určitého námětu. Jednalo se například o tajnou laboratoř, kterou se podařilo objevit. Francouzská odběrová skupina z ní odebrala vzorky a ty byly transportním týmem dopraveny přímo k nám,“ vysvětluje velitel bioodřadu plukovník Libor Píša. „V podobném uskupení jsem měl možnost pracovat již před pěti šesti lety, když vedoucí zemí byli Poláci. Takže jsem nebyl bez zkušeností a čekal jsem, jak tomu bude nyní pod francouzským velením. Je vidět, že v této oblasti mají zkušenosti. Trochu je problém v angličtině. Ne že by Francouzi nebyli schopni se v ní domluvit. Spíš mají poněkud zvláštní výslovnost. Musíme si mnohdy ujasnit, zda to, co jsme slyšeli, je opravdu to, co oni skutečně chtěli říct. Myslím si ale, že to zvládají velmi dobře, určitě je to zkušená země. Obzvlášť bych pochválil jejich logistické zabezpečení.“

„Je nás sice jen dvanáct, ale jsou mezi námi zastoupeni odborníci nejrůznějších profesí. Pokud by k nám přivezli vzorky odebrané z lidského těla, je to nejspíš oblast, kterou bych se zabýval já. Jsem totiž vystudovaný lékař. Kdyby přivezli vzorky odebrané ze zvířat, není to také žádný problém, máme mezi sebou i veterináře,“ říká velitel laboratoře podplukovník Zbyněk Valenta. Když se snažíme přijít na kloub tomu, proč někdo zanechá medicíny a jde dělat biologa, jen se usmívá. Dělat v tomto týmu je prý srdeční záležitostí. Je jen trochu škoda, že naši nejvyšší představitelé si neuvědomují, že ochrana proti biologickému nebezpečí musí být záležitostí celé země, a ne pouze armády. Nejnázorněji je to vidět na tom, že nikdo na té nejvyšší úrovni nechce převzít odpovědnost za Centrum biologické ochrany v Těchoníně. Jeho provoz není sice levnou záležitostí, ale je to jen nepatrný zlomek toho, co by Českou republiku stálo, kdyby skutečně došlo k nasazení biologických prostředků. A právě ty mohou být pro nejrůznější teroristické skupiny zajímavé nízkými náklady na pořízení. Úder, který by konvenčními zbraněmi vyšel na tisíc dolarů, stojí při použití nukleárních zbraní sto, chemických deset a biologických již jen jeden dolar. Mnohonárodní prapor radiační, chemické a biologické ochrany sil rychlé reakce bude držet hotovost po dobu celého příštího roku. Plukovník Píša sice nepředpokládá, že by v tomto období

skutečně došlo k ostrému nasazení, pokud by ale taková situace nastala, jeho podřízení by s tím neměli problémy. „Do prostoru tohoto cvičení jsme se i s laboratoří přepravili po vlastní ose. Z České republiky je to nějakých sedm set kilometrů a zvládli jsme to bez sebemenších potíží. Máme zde vše, co potřebujeme k naší činnosti. Jsme plně soběstační, až na stravování a ubytování, které nám zajišťuje francouzská strana. Umím si představit ostré nasazení. Francouzi by ho dokázali zabezpečit po logistické stránce a my bychom se byli schopni přepravit a plnit úkoly přímo na místě,“ dodává velitel odřadu.

Laboratoř v kufru

Naši biologové si nemyslí, že bychom nějak zaostávali za ostatními zeměmi. Pokud se týče biologických zbraní, tak těch možností moc není. Všechny rychlé diagnostiky jsou postaveny na polyfázové řetězové reakci. Nic lepšího zatím prý nikdo nevymyslel. „Na druhou stranu by určitě stálo za to, posunout se vpřed v oblasti co nejrychlejší rozmístitelnosti. V současné době již nestačí, že je někdo mobilní. Právě této oblasti se intenzivně věnuje německý bundeswehr a francouzské ozbrojené síly. Tyto dvě armády jsou schopny zabalit biologickou laboratoř určitého omezeného použití do několika kufrů, naložit je jako osobní zavazadla do letadla a odletět s nimi na místo určení,“ vysvětluje plukovník Píša. „To je trend, který v současné době sledujeme. Jsem přesvědčen, že tímto směrem se budeme postupně ubírat. Nebude se sice jednat o plnohodnotnou náhradu takové laboratoře, jakou jsme přivezli na toto cvičení. Je to spíš jen doplňování a rozšiřování schopností. Nastanou totiž situace, ve kterých bychom si vystačili jen s několika zavazadly, a naopak jindy budeme potřebovat plnohodnotnou laboratoř. Naše letectvo má k dispozici letouny CASA či Airbus, se kterými bychom takovouto redukovanou laboratoř bez problému přepravili. Plnohodnotná laboratoř umístěná na vozidle Tatra se nám ale do těchto letounů nevejde. Takže určitá miniaturizace by pro nás byla právě z hlediska velice operativní přepravy výhodná.“ Rozsah a charakter cvičení Steadfast Jazz odstartoval novou etapu v přípravě armád NATO. Již nyní se mluví o mnohem větším aliančním

cvičení ve Španělsku a Portugalsku v roce 2015, kterého by se mělo účastnit až čtyřicet tisíc vojáků. „V souvislosti s postupným stahováním jednotek z Afghánistánu se mění i výcvik naší armády. Mnohem více než asymetrickým operacím se budeme věnovat přípravě zaměřené na obranu našeho území. Právě obsah tohoto cvičení je přesně to, na co bychom se měli v následujících letech soustředit. Zdroje, které se nám uvolní ne tak intenzivním zapojením do zahraničních misí, nasměrujeme právě na oblast, kterou jsme v minulých letech poněkud zanedbávali,“ zhodnotil průběh cvičení náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Petr Pavel. „Na polské straně si cením především velice úzkou a aktivní spolupráci s námi. Myslím si, že budeme mít šanci podílet se s Polskou republikou i na některých vyzbrojovacích programech. Určitým příkladem dobré spolupráce je také Battle Group EU, sestavená z armád zemí tzv. Visegrádské čtyřky, která by měla převzít hotovost v roce 2016. To by měla být první velká vlaštovka, na které si budeme moci ověřit novou etapu naší spolupráce,“ dodal ministr obrany ČR Vlastimil Picek. Text a foto: Vladimír Marek

11

výcvik Do společných leteckých misí a podpory pozemních vojsk se na aliančním cvičení Steadfast Jazz 2013 zapojili také vojenští piloti z čáslavské základny taktického letectva

Nasazeni do vzdušných operací Na šest listopadových dnů se stala 31. baza lotnictwa taktycznego Poznaň-Krzesiny domovskou základnou pro létající a technický personál čáslavské 212. taktické letky. Z tamní ranveje vzlétaly české lehké bitevní letouny L-159 ALCA (Advanced Light Combat Aircraft) do výcvikového prostoru Drawsko Pomorskie, aby tam plnily úkoly přímé letecké podpory pozemních jednotek. Do spojeneckého cvičení NATO pod názvem Steadfast Jazz 2013 (SFJZ 2013) se ze vzdušných sil Armády ČR zapojily i bojové letouny JAS-39C Gripen, které operovaly z letiště Čáslav. Formace devětatřiceti letounů z České republiky, Maďarska a Polska tak výrazně přispěla ke splnění stanovených cílů tohoto největšího aliančního cvičení letošního roku. „Pro plnění úkolů cvičení Steadfast Jazz 2013 bylo nejefektivnějším řešením mít k dispozici šest podzvukových bitevníků L-159 ALCA. Tento počet nejenže zabezpečoval operační požadavky v jednotlivých fázích scénáře cvičení, ale vytvářel i optimální zálohu pro případné plnění mimořádných letových misí,“ říká na adresu kontingentu Armády České republiky dislokovaného na polské letecké základně Poznaň-Krzesiny velitel českého armádního uskupení podplukovník Ladislav Stolárik ze sekce rozvoje a plánování schopností Ministerstva obrany. Připomene také nasazení čtveřice letounů JAS-39C Gripen, které se zapojovaly do vzdušných operací nad územím Polska, přičemž prováděly tankování paliva za letu z francouzského tankeru KC-135FR. Mise gripenů, jejichž prvotním úkolem byla obrana vzdušného prostoru nad spojeneckými jednotkami před nepřátelskými letouny (DCA – defensive counter-air) trvaly i čtyři hodiny a de facto představovaly premiérové tankování pilotů 211. taktické letky v průběhu jejich operačního nasazení ve vzdušné operaci. Po splnění úkolu se čáslavští letci opět vydali k francouzskému „kácéčku“ a poté se vraceli zpět na mateřskou základnu v České republice.

12

Důvody, proč byly na cvičení SFJZ 2013 nasazeny modernizované letouny L-159, takzvané verze M4, komentuje pplk. L. Stolárik následovně: „V náročném operačním a mezinárodním prostředí se nepochybně ověří jejich komplexní schopnost pro případné nasazení a také se zde v reálu vyzkouší jejich interoperabilita při plnění operačních úkolů ve společných leteckých operacích, v nichž jsou zastoupeny různé typy letecké techniky z několika aliančních letectev.“ Jeho další slova však na několik následujících minut přerušuje hluk motorů dvojice „stopadesátdevítek“, které se připravují ke vzletu. V prostoru nasazení sice nejsou příznivé meteorologické podmínky k přímé letecké podpoře neboli ke „kesu“ (CAS – Close Air Support), ale letové úsilí v rámci společné operace COMAO (Composite Air Operations) je optimální možností k získání dalších taktických zkušeností, respektive je další profesní výzvou pro čáslavské piloty z 212. letky. V této souvislosti je třeba říct, že již dříve odstartovaly z čáslavské vzletové a přistávací dráhy víceúčelové nadzvukové bojové letouny JAS-39C Gripen. Na rozdíl od „alek“, které to mají do výcvikového prostoru Drawsko Pomorskie zhruba

sedmdesát námořních mil, gripeny musejí před příletem do prostoru nasazení tankovat za letu. Poté se letouny – a to v požadovaných konfiguracích – zapojí do scénáře cvičení. „Obecně lze říct, že se jedná jak o úkoly protivzdušné obrany, tak o vytvoření vzdušné nadvlády, která umožní podzvukovým bitevníkům L-159 podporovat pozemní operace,“ konstatuje podplukovník Jakub Štefánek z velitelství vzdušných sil Armády ČR, který na cvičení SFJZ 2013 velel českému kontingentu na krzesinské letecké základně.

Na radarovém řetízku

Se zadáním provést přímou leteckou podporu se rozjíždí na práh vzletové a přistávací dráhy číslo dva devět dvojice lehkých bitevních letounů vzdušných sil Armády ČR. Do jejich dnešní konfigurace jsou zařazeny cvičné řízené střely AIM-9 Sidewinder, takzvané katmy (CATM – Captive Air Training Missile), dále letecké pumy s laserovým naváděním GBU-12 a kontejner PL-20 Plamen s dvouhlavňovým 20milimetrovým kanónem. Piloti „stopadesátdevítek“, nadporučíci Pavel Švec a Michal Veleba, dávají plný výkon motoru Honeywell F124-GA-100 s tahem 28 kN a letouny L-159 se v dvacetisekundovém intervalu prudce rozjíždějí po dráze. Po pár stovkách metrů se oba stroje odlepují od ranveje a začínají stoupat na stanovenou letovou hladinu ve výšce zhruba pěti a půl kilometru. „Byli jsme na takzvaném radarovém řetízku. To je taková situace po vzletu, kdy si vedený vyhledá na radaru vedoucího a drží za ním konstantní vzdálenost,“ popisuje vedoucí dvojice lehkých bitevních letounů npor. P. Švec. Řádově za patnáct minut přilétají do výcvikového prostoru Drawsko Pomorskie a zahájí stanovené procedury. Tou klíčovou je součinnost s francouzským předsunutým leteckým návodčím, který je povede na nepřátelské stanoviště minometů. „Nepříznivé povětrnostní podmínky zapříčinily, že země byla skrytá pod oblačností. Proto bylo třeba vystoupat nad mraky. Když jsme

od návodčího dostali přesnou polohu cíle, směřovala naše činnost k provedení odhozu přesně naváděné munice,“ konstatuje zkušený čáslavský pilot letounu L-159 ALCA a dodává, že provádění úkolů CAS je standardní součástí jejich leteckého výcviku. „Splnění zadání je podmíněno celou řadou indicií. Od pozemního návodčího sice dostáváte potřebné informace, ale pilot musí aktuální stav na bojišti – a především jeho řešení – vyhodnocovat z mnohem širšího hlediska. Například, že kromě prostorového a časového obrázku dané situace musí reagovat na nepřátelské prostředky protivzdušné obrany nebo musí brát v potaz koordinaci střelby pozemních jednotek. Když se ve finále vše optimálně sejde, úkol je efektivně splněn. Plánování přímé letecké podpory si pokaždé vyžaduje precizní přípravu,“ konstatuje nadporučík Švec a zdůrazňuje, že nepoužívání ostré munice na SFJZ 2013 pro něj nebylo profesním handicapem.

Zahraniční premiéra verze M4 Modernizované letouny L-159A představují pro čáslavské taktické piloty další výrazný profesní progres. A to nejen při koordinaci letů v jednom

různorodém aliančním „balíku“ letadel neboli v COMAO, ale rovněž při součinnosti s pozemním „fakem“ (FAC – Forward Air Controller), který je navádí na cíl. Na rozdíl od takzvané verze M3 je „čtyřka“ ještě sofistikovanějším řešením. Mimochodem, PoznaňKrezsiny představovaly pro tuto verzi M4 zahraniční premiéru. Její přesný popis by vydal na samostatný článek, a tudíž uvedeme pouze klíčová fakta této konfigurace letounu, která umožňuje vyšší taktický formát. S jistou nadsázkou lze říct, že se vše točí kolem bull‛s eye neboli referenčního bodu a veškeré cíle se deklarují vůči němu. Pilot letounu už nedostává pokyny, aby za protivníkem směroval stroj tam či onam, protože má v systému takové zobrazení, kterým si cíl sám vyhledá. „Letoun dostane deklaraci, že od referenčního bodu se nachází jeho cíl tam a tam. Pilot si jej najde a následně na něho může působit,“ říká stroze, ale zcela výstižně pilot 212. taktické letky kapitán Denis Dúbravčík a zdůrazňuje, že právě v misích COMAO, kde je zásadní součinnost více typů letecké techniky – navíc z několika členských zemí NATO – na jednom úkolu, nelze bez výše uvedené konfigurace dosáhnout efektivní činnosti. „Konfigurace M4 nám umožňuje, abychom mohli v COMAO patřičně působit. Deklarace cílů tímto

způsobem je v Alianci standardním postupem,“ zdůrazňuje pilot „alky“. Není tajemstvím, že konfigurace M4 v mnohém povyšuje spolupráci pilota s „fakem“. Vedle doposud praktikovaných souřadnic cíle ve stupních a minutách lze nyní použít také formát, kdy se zadává kód čtverce. Díky milimetrovému měřítku je navedení na cíl s vyšší přesností. Dalším kladem je, že si čáslavští profesionálové ověřili funkčnost verze M4 v operačním nasazení a splnili přitom stanovené bezpečnostní parametry. Provozování tohoto vybavení totiž vyžaduje nejenom technickou vyspělost, ale také i odpovídající legislativu. Tím byl učiněn další krok k plnohodnotnému působení jednotek Armády ČR ve společných operacích Severoatlantické aliance. Technický krok vpřed však nebyl jediným benefitem 212. letky na aliančním cvičení Steadfast Jazz 2013. „Za nesporné pozitivum považujeme především naše aktivní zapojení do plánovacích procesů v rámci misí COMAO. Až tolik podobných příležitostí v tuzemsku totiž nemáme. Navíc to tady probíhá za asistence zkušeného amerického instruktora, který je zárukou, že postupujeme nejen podle platných standardů NATO, ale také s využitím aktuálních poznatků ze zahraničních operací,“ upřesňuje kapitán Denis Dúbravčík

13

výcvik

host Rozhovor s velitelem 21. základny taktického letectva Čáslav plukovníkem gšt. Petrem Hromkem

Ambice na reálných základech

a poukazuje i na druhý klad, který spočívá v následném provedení letu. „Nepříznivé povětrnostní podmínky nám sice neumožnily takové letové úsilí, jaké jsme si plánovali, ale s naší účastí na SFJZ 2013 jsme spokojeni. Někomu to může znít divně, ale pro nás nebyl klíčovým faktorem počet nalétaných hodin. Rovněž spolupráce se zdejší polskou letkou, vyzbrojenou letouny F-16, nám přinesla další důležité poznatky. Není sporu o tom, že každé zahraniční cvičení je pro nás přínosem,“ argumentuje kpt. D. Dúbravčík a dodává, že cvičení SFJZ 2013 se z 212. taktické letky zúčastnilo deset de facto nejzkušenějším pilotů, přičemž několik z nich má již kvalifikaci na pozici „mission commander“ neboli velitele formace aliančních letadel. V této souvislosti je třeba zmínit, že české uskupení „stopadesátdevítek“ společně například s polskými stíhačkami F-16 nebo maďarskými a českými gripeny bylo zařazeno mezi „modré“ a vedlo obranné operace proti „červeným“, které reprezentovaly polské Su-22, MiG-29 a další letecká technika. Pro zajímavost, do plnění úkolů cvičení se zapojilo také létající středisko řízení a včasného varování (AWACS – Airborne Warning

14

and Control System) a již výše zmiňovaný francouzský tanker KC-135FR.

Dvě cvičení v jednom

Rozhodně by nebylo spravedlivé, kdyby na letecké základně Poznaň-Krzesiny zůstali v zapomnění profesionálové Armády České republiky, kteří plnili úkoly cvičení na zemi. Jedná se zejména o příslušníky inženýrsko letecké služby 212. taktické letky a muže mnoha funkcí, kapitána Václava Svobodu. „Oproti první fázi cvičení Steadfast Jazz 2013, které proběhlo v Litvě (Baltic Eye), je zásadní změnou to, že na letecké základně Poznaň-Krzesiny provozujeme šest letounů L-159 jednomístného řízení, navíc v jiné konfiguraci než na letišti v litevském Šiauliai. Proto byl navýšen počet specialistů, zejména techniků zbrojířů, a z Čáslavi bylo přivezeno potřebné zařízení pro jejich činnost,“ říká zástupce velitele letky pro ILS – hlavní inženýr letky major Marek Pažúr. Poukazuje přitom na problematiku bezpečnosti, a to nejen při práci svých podřízených na letecké technice, ale také při pohybu na provozních plochách letiště.

„Na základně se provozují ‚efšestnáctky‘, které nesmí nasát sebemenší nečistotu. To jsme museli mít na paměti při každém našem kroku po pojížděcích plochách.“ Další důležitou indicií bylo parkování šestice českých „stopadesátdevítek“. Ani ne tak kvůli zbraňovým systémům na letounech, jako kvůli tajným zařízením na palubě. Stačí zmínit systém spojení Have Quick II., odolný proti rušení, dále zařízení pro utajované spojení Elcrodat 4-2, odpovídající standardům NATO, nebo identifikaci letounů s využitím Mode 4 IFF. „Letoun je ve stupni utajení ‚tajné‘, a proto nám pro něj polská strana poskytla odpovídající zázemí. Po skončení letové akce byly L-159 parkovány v takzvaných úlech a byly střeženy,“ dodává major Pažúr. V Armádě České republiky nebývá častým úkazem spojit dvě cvičení, navíc ve dvou zemích, de facto dohromady. O to víc je potěšitelné, že se to v případě Baltic Eye (Litva) a Steadfast Jazz (Polsko) podařilo. Nemalou zásluhu na tom má kapitán Václav Svoboda. Byť je to „ryzí“ odborný inženýr na čáslavské základně taktického letectva, během čtrnáctidenního nasazení v zahraničí opakovaně prokázal, že je mu i komplexní logistika velice blízká. Počínaje stravováním a ubytováním padesátičlenného kontingentu AČR a konče přistavením cisterny s F-34 k doplnění paliva do letounů. Jeho profesním majstrštykem se však stala přeprava. V mnohém připomínala legendární film Kulový blesk. Proč? „Musely se naplánovat lety nejen ze Kbel a Čáslavi do litevského Šiauliai, ale pak i z Litvy do Čáslavi a Poznaně. Proti nim se realizovaly přelety letadel opačným směrem, a to z Čáslavi do Poznaně-Krzesin. Podobné transfery proběhly i po pozemních komunikacích. Konkrétně se do nich zapojili řidiči VW Caravelle, autobusu a tatrovky T-810. Situaci nám nikterak neulehčilo ani počasí. Selhání kteréhokoliv článku mohlo ohrozit ten či onen přesun. Naštěstí se tak nestalo – a jak se říká – klaplo to,“ usmívá se kpt. V. Svoboda a nezastírá, že se nebude bránit případné další nominaci na zahraniční cvičení některého z úkolových uskupení Armády České republiky. Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

Pane plukovníku, byl pro vás transfer z odboru bojové přípravy vzdušných sil někdejšího Velitelství společných sil v Olomouci na čáslavskou základnu taktického letectva krokem do neznáma?

Čáslavská letecká základna pro mě nebyla až takovou neznámou. Jako náčelník odboru bojové přípravy vzdušných sil jsem byl obeznámen se situací na všech leteckých základnách. Jistý obrázek o činnosti tohoto útvaru jsem tedy měl. Navíc jsem na tamním letišti sloužil. Bylo to před dvanácti roky, když nás přemístili z Českých Budějovic. V Čáslavi jsem létal na stíhacích letounech MiG-23ML a poté, co jsem převzal funkci inspektora bezpečnosti letů základny, tak na cvičném proudovém stroji L-39 Albatros. Praxe na Velitelství společných sil mi přechod na základnu taktického letectva v mnohém ulehčila. Každá zkušenost na vyšším velitelství je přínosem, protože vám rozšíří obzory. Nyní dokážu informace, které přicházejí z Velitelství vzdušných sil AČR, posuzovat ze širšího pohledu a nežiji v představě, že je třeba preferovat pouze jednu leteckou základnu. Získal jsem nadhled, který mi umožňuje stát oběma nohama na zemi a být realistou.

celku. Na velitelství v Olomouci jsem nejednou žádal velitele leteckých základen, aby k nám na odborné stáže posílali řadové piloty. Oni se tak mohli přesvědčit, že tam nejde jenom o vytváření dokumentů, ale především o nezbytný servis pro podřízené útvary.

Zastávat vrcholný post na čáslavské letecké základně je metou nejednoho „modrého“. Co, respektive kdo, rozhodl o tom, že to budete právě vy?

Rozhodovací proces šel mimo mě a já jsem se v něm neangažoval. Vím, že to někoho může tahat za uši, ale já k tomu přistupoval jako voják, který by měl sloužit tam, kde ho armáda potřebuje. Osobně jsem byl připravený na to, že by to mohla být i jiná základna. Výsledek je takový, jaký je. Mě samozřejmě velice těší, že to vyšlo zrovna na Čáslav. Proč? Vždycky jsem byl stíhací pilot a tak se cítím dodnes, i když už nejsem takový operační pilot jako výkonní letci na letkách. Je to pro mě profesní benefit spojený s pozicí velitele letecké

Ne každý považuje službu na velitelstvích a štábech za profesní progres. Co vy na to?

Obecný přehled o situaci je velice důležitý. Člověk si udělá kompaktnější obrázek a potom se na danou problematiku dívá z jiného úhlu. Nejen ze svojí základny, ale i z pozice profesního

15

host základny. A abych vám úplně odpověděl na otázku, tak dodávám, že konečné slovo měl velitel vzdušných sil AČR brigádní generál Libor Štefánik.

Přesto, bylo něco, co vás překvapilo po příchodu na základnu taktického letectva?

Ujistil jsem se v tom, že čáslavská základna funguje velice dobře. Tady je nastavený vysoký standard. Pracuje zde kolektiv lidí, který přesně ví, co a jak má dělat, aby byly zadané úkoly bezezbytku splněny. A je jedno, jestli jde o ostrou hotovost v rámci aliančního systému protivzdušné obrany NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System) nebo o standardní úkoly leteckého výcviku. Jsou to přesně takoví profesionálové, jaké armáda potřebuje. Nejen já, ale i další velitelé a náčelníci na základně musíme udělat maximum proto, aby se toto profesní know-how stále posilovalo. Nejde o to, aby vše fungovalo jenom k mojí spokojenosti, ale aby to bylo zároveň ke spokojenosti všech příslušníků a zaměstnanců na základně.

I letmý pohled po základně stačí k vyslovení názoru, že je zde odpovídající infrastruktura. Uvažujete o její další modernizaci?

navádět na pozemní cíle nejenom bitevní vrtulníky Mi-24/35 a podzvukové letouny L-159 ALCA, ale také nadzvukové stroje. Není sporu o tom, že i pro piloty gripenů je to krok správným směrem. Letošní rok považujeme za takzvaně testovací. Zpracovaly se osnovy a provedlo se několik misí vzduch-země. Například na cvičení Ramstein Rover 2013. V příštím roce chceme intenzitu tohoto druhu leteckého výcviku zvýšit. Nezařadíme do něj všechny piloty z letky, ale jenom omezený počet. Ten bude mít schopnost působit proti pozemním cílům při přímé letecké podpoře pozemních jednotek. Piloti gripenů úkoly CAS (Close Air Support) již plnili na předcházejících typech letounů, a tudíž je dobře znají. Tak dojde k rozšíření jejich profesních schopností na vyšším typu letecké techniky. Efektivita je tady oboustranná. Navíc snižujeme výši finančních prostředků na výcvik předsunutých leteckých návodčích. Pokud by se takovýto výcvik pro české „faky“ prováděl mimo Českou republiku, nepochybně by se muselo počítat s mnohem vyššími finančními prostředky.

Generel výstavby letecké základny Čáslav nebyl z důvodu omezení finančních prostředků dokončen. Pravdou je, že některé skutečnosti v oblasti infrastruktury nás trápí. Na druhé straně dobrou zprávou je, že nás nedávno navštívili představitelé z velitelství NATO, kteří mají na starosti program NATO Security Investment Programme (NSIP). Zvažují totiž možnost, že bychom byli znovu zařazeni do tohoto programu, a tudíž bychom mohli získat určité finanční prostředky pro další investiční záměry. Já bych preferoval jejich využití do zázemí letištní vojenské hasičské jednotky nebo do nové příjezdové komunikace na základnu, ta stávající přes obec Chotusice je nevyhovující. Nebude to však ze dne na den. S možným zařazením do programu NSIP lze nejdříve počítat příští rok. O nějaké výstavbě, případně modernizaci na základně, je tedy možné uvažovat řádově za tři až čtyři roky.

Doposud není definitivně rozhodnuto o prodloužení pronájmu gripenů. Jakou má tato skutečnost odezvu?

V srpnu navštívili základnu předseda vlády, ministr obrany a náčelník Generálního štábu Armády ČR, kteří nás ubezpečili, že prodloužení pronájmu letounů JAS-39 Gripen je jedinou variantou a Česká republika se žádnou jinou cestou nechystá ubírat. Všichni tedy věříme, že v blízké době dojde k podpisu kontraktu a my budeme dále pokračovat s tímto typem nadzvukového letounu. Osobně jsem v souvislosti s (ne)prodloužením pronájmu gripenů nezaznamenal negativní reakce a na základně nebyla z tohoto důvodu přijata žádná omezení letového provozu.

Garantujete tedy stoprocentní připravenost příslušníků 211. taktické letky při zabezpečení pohotovostního systému NATINAMDS?

Určitě. Jinak tomu být ani nemůže. Profesní způsobilost personálu je na požadované úrovni, počet letounů je dostatečný k tomu, abychom určené zadání plnili. Tyto kapacity nám garantují, že je hlavní úkol základny stoprocentně zabezpečený. Pokud bychom však chtěli plnit další operační úkoly, související s nasazením v zahraničních operacích nebo s ochranou vzdušného prostoru jiného státu, muselo by dojít ke zvážení našich reálných možností. V této situaci jsme se nacházeli už dvakrát, když čáslavští stíhači chránili vzdušný prostor pobaltských republik. Dvojí „ostrá“ hotovost, v Čáslavi a v Šiauliai, nám prokázala, že jsme schopni takovéto mise provést na dobu maximálně čtyř měsíců a ne častěji než jednou za dva až tři roky. Za této situace totiž dochází k výraznému snížení intenzity leteckého výcviku na základně a omezení letového úsilí na zahraničních cvičeních.

Dosavadní bojové použití pilotů gripenů stálo výhradně na úkolech vzduch-vzduch (air-to-air). Nedávno jste rozšířili letecký výcvik také o mise vzduch-země (air-to-ground). Proč?

Máte pravdu, je to jistý zlom v bojovém použití pilotů 211. taktické letky. Jeden z důvodů tohoto rozhodnutí souvisí s výcvikem předsunutých leteckých návodčích. Oni k udržení, respektive ke zvýšení své kvalifikace potřebují

16

U 212. taktické letky, vyzbrojené podzvukovými bitevníky L-159 ALCA, jste zařadili do výcviku přímou leteckou podporu v noci. Můžete být konkrétnější?

Určitě je to pro piloty „stopadesátdevítek“ další posun v jejich profesi. Naše vize bohužel narážejí na materiální problém, a to zabezpečení létajícího personálu brýlemi pro noční vidění (NVG – Night Vision Goggles). Jisté pozitivum je v tom, že nám výrobce L-159 Aero Vodochody vychází v tomto směru vstříc. Provádění nočního „kesu“ jsme již zevrubně konzultovali s náměšťskými vrtulníkaři i lékaři-specialisty z pražského Ústavu leteckého zdravotnictví. O zkušenostech z tohoto nasazení opakovaně jednáme také s našimi aliančními partnery. Příprava osnovy nočního „kesu“ pro letouny L-159 se sice blíží ke konci, ale pokud nedojde k finančnímu zabezpečení tohoto výcviku, budeme stále ve stadiu teorie. Piloti 212. taktické letky jsou po profesní stránce k tomuto druhu výcviku připraveni. Avšak víc už z úrovně základny neovlivníme. Skutečností je, že nejde o krátkodobou záležitost. Osobně odhaduji, že to nebude dříve než za dva roky. Poté začneme piloty rozlétávat a připravovat je – od jednoduchých po složitější úkoly – na přímou leteckou podporu pozemních jednotek v noci.

Novým organizačním prvkem základny taktického letectva je 213. výcviková letka vyzbrojená čtyřmi letouny L-39ZA a šesti „spárkami“ L-159T1. Jaký je váš komentář k této výcvikové jednotce?

Pro mě je velice příjemné konstatovat, že máme taktické letectvo vzdušných sil Armády ČR na jedné základně. Výcvik bude zcela jistě komplexnější a efektivnější, než když se prováděl na dvou letištích. Největší pozitivum vidím v podstatném zkrácení taktického výcviku pilotů na nadzvukový letoun. Na profesní vrchol, chcete-li na gripena, by se piloti mohli dostat o dva či tři roky dříve, než je tomu v současné době. A to je skutečnost, která mě velice těší.

Můžete být konkrétnější?

Adepti na povolání pilota začnou na Univerzitě obrany v Brně v devatenácti dvaceti letech a následných šest roků studují. V šestadvaceti školu

ukončí a začnou létat první proudový letoun. Zhruba další čtyři roky absolvují výcvik na albatrosech a teprve potom přichází na čáslavskou základnu taktického letectva. Poté před nimi stojí „stopadesátdevítka“ a jsou před nimi zhruba tři čtyři roky na 212. taktické letce. Těm, které čeká gripen, už je minimálně třiatřicet let. Kdyby se nám podařilo tuto dobu zkrátit, byť o dva či tři roky, bylo by to výborné. Ve třiceti letech by pilot mohl začít létat JAS-39 a deset až dvanáct roků by mohl být v operačním nasazení. Upřímně řečeno, nepočítali jsme s tím, že tak veliký počet pilotů JAS-39 Gripen v průběhu předcházejících osmi let odejde z operační letky. Pilotáž gripena úzce souvisí s odpovídající zdravotní způsobilostí. Z toho vychází, že čím je člověk mladší, tím lépe mu letadlo sedne a tím víc jej pilot dokáže využít. Nemá takové limity jako jeho o něco starší kolega. Tím však vůbec nechci říct, že je ve čtyřiceti letech už člověk starý. Pro stíhacího pilota tedy obecně platí, že čím je mladší, tím je to pro něho lepší. Zastávám názor, že nejpozději do třiatřiceti roků by měl pilot zahájit přeškolení na gripena. V současné době plánujeme přeškolit dva piloty na JAS-39 Gripen každé dva roky.

Letecká technika čáslavské základny se poměrně často prezentuje na veřejnosti. Nezasahují vám tyto akce do kontinuity leteckého výcviku?

Snažíme se to korigovat na únosnou mez. Nadřízený stupeň, který nás na tyto akce pro veřejnost vysílá, se nás však zpravidla zeptá, zda ten či onen úkol můžeme z kapacitních důvodů nebo z hlediska provozuschopnosti letecké techniky zabezpečit. Nikdy nedostaneme nařízeno něco, co bychom nebyli schopni splnit. Pro okolní obce čáslavského letiště to bereme jako jistou povinnost za to, že je zatěžujeme hlukem. Vycházíme jim vstříc, protože i oni jsou vstřícní vůči nám a netelefonují na základnu při každém vzletu proudové techniky. Jelikož klademe důraz na efektivitu letového úsilí, provádíme maximum těchto letů v rámci našich výcvikových aktivit. Piloti, v rámci jednoho letu, prezentují svoje mistrovství a techniku na veřejnosti a poté plní úkol související s jejich leteckým výcvikem. Klademe důraz na efektivitu letového úsilí.

Na závěr něco k odlehčení, a proto, jak vy osobně vnímáte rivalitu mezi „gripeňáky“ a „alkaři“?

S nadhledem. Myslím si, že rivalita je v každém řemesle. Piloti taktického letectva jsou na pomyslném vrcholu profesní pyramidy a ti z gripenů jsou na její samé špičce. Když je mezi nimi ještě zdravé zápolení, tak si myslím, že to není na škodu. Oni proti sobě nebojují, ale snaží se vyhecovat k vyšším výkonům. A možná i proto jsem z titulu velitele letecké základny zatím mezi nimi nemusel takzvaně obrušovat hrany. V této souvislosti chci poukázat na rovnoměrné rozložení v managementu základny – já létám L-39 Albatros, můj zástupce plukovník Rejman L-159 a na křídle jsou velitel a jeho zástupce „gripeňáci“. Funguje to bez problémů a navíc ctíme nepsané letecké pravidlo – čím vyšší funkce, tím výkonově nižší typ letecké techniky. Text: Pavel Lang Foto: Jan Kouba

17

fotoreportáž

OCELOVÁ labutí píseň

Pro srdce vojáka to musela být doslova labutí píseň. Na planinu se z lesa vyvalila ocelová lavina, v jejímž čele postupovaly české tanky T-72M4 CZ následovány téměř dvěma desítkami bojových vozidel pěchoty BVP 2. Během několika minut prorazily obranu protivníka a doslova se přehnaly kolem výcvikové vesnice Ravensdorf. Takto nějak vypadalo 21. listopadu vyvrcholení mezinárodního cvičení Saber Junction II, během kterého přešly naše jednotky z manévrové obrany do protiútoku. Cvičení se od 8. do 25. listopadu účastnilo deset států NATO a aliančního programu spolupráce Partnerství pro mír. Ve společném výcvikovém centru ozbrojených sil USA v německém Hohenfelsu se do něho za českou stranu zapojilo téměř 590 vojáků a 120 kusů techniky. Veškeré zbraňové komplety, od ručních pěchotních zbraní až po tanky a dělostřelecké houfnice, byly vybaveny soubojovým laserovým systémem MILES. To umožňovalo co nejvíce přiblížit výcvik reálnému boji. Z hlediska Armády České republiky se jednalo o historicky nejmasovější využití těchto simulačních zařízení. Podrobněji se k celé záležitosti vrátíme ve dvou rozsáhlejších reportážích v lednovém A reportu již v roce 2014. Text a foto: Vladimír Marek

18

19

prevence

Projekt Efektivní vnitřní kontrola

v rezortu MO vstupuje do finále Realizace projektu s podporou EU Efektivní vnitřní kontrola v rezortu Ministerstva obrany, registrační číslo: CZ.1.04/4.1.00/59.00066, se blíží do svého finále v roce 2014. Klíčové aktivity projektu budou završeny v 1. čtvrtletí 2014 a jejich výstupy budou představeny napříč rezortem MO ve velkých vojenských posádkách. Nejdůležitějším milníkem bude konference k prezentaci výsledků projektu pro vedoucí zaměstnance rezortu MO, zejména pak pro funkcionáře přímo řídící kontrolní orgány. Konference proběhne 26. března 2014 v DAP Praha a pozvánky budou zaslány všem jejím účastníkům. Bližší informace o projektu lze získat na https://events.unob.cz/esf-imo.

Projekt s pod porou EU „Efektivní vn itřní kontrola v rezortu Min isterstva obr any“ realizace 201 1–2013 Cílem proje ktu je nastavit vn itřní kontrolní mechanism tak, aby se y zvýš vnitřní kontro ila efektivita a kvalita ly Dílčí cíle pr

ojektu Efektivní ko ordinace: systém vznik u, stanovení působnosti, cílů a činno sti kontrolní ch orgánů tak, aby se vyloučily jej ich duplicity a absence z Odbo rná příprava : systém odbo rné přípravy kontrolních pracovníků z Monito rování, dohle d a hodnocen monitorovací í: sy jeho nástrojů stém a návrh , který umož ní sledování za průběžné hájené kont roly, výkon dohle du nad jejím průběhem a po jejím uz avření i její kontrolu, včetně kont roly navržený ch opatření z

Objektivita + profesionalit a + transpar entnost Koncepce vn itřní kontroly Kontrolní ko dex z Protiko rupční strat egie z Vzdě lávací progra m kontrolního pracovníka z Konc epce inform ačního systé mu vnitřní ko ntroly z

z

20

legislativa

Novinky v legislativě v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Evropská agentura pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci (EU-OSHA) ve spolupráci s Ministerstvem obrany ČR – Úřadem státního odborného dozoru, Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR, Ministerstvem zdravotnictví ČR a Enterprise Europe Network uspořádala pro odbornou veřejnost seminář na téma Novinky v legislativě v oblasti BOZP, který se uskutečnil v polovině listopadu 2013 v prostorách konferenčního sálu hotelu DAP Praha. První část semináře, který se konal v rámci evropské kampaně Zdravé pracoviště 2012–2013, byla orientována především na problematiku pracovnělékařských služeb a jejich uplatňování v praxi. Výklad byl zaměřen nejen na zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, a prováděcí vyhlášku k tomuto zákonu č. 79/2013 Sb., o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče, ale také na provázanost této nové právní úpravy se zákonem č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce. V oblasti pracovnělékařských služeb bylo zdůrazněno, že dne 31. března 2013, kdy skončilo přechodné období podle ustanovení § 98 odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., vznikla povinnost zaměstnavatelům zajistit pracovnělékařské služby pro své zaměstnance v mezích ustanovení § 53 až 59 zákona, s výjimkou § 58, který povinnost zaměstnavatele hradit kompletně pracovnělékařské služby, s výjimkou posuzování nemocí z povolání, stanoví již od dubna loňského roku. Podle vyhlášky č. 79/2013 Sb. rozeznáváme několik druhů pracovnělékařských prohlídek. Prohlídkami, které se provádějí za účelem posouzení zdravotní způsobilosti ve vztahu k práci, jsou prohlídky vstupní, periodické a mimořádné. Prohlídkami, které slouží k zjištění případných změn zdravotního stavu vzniklých v souvislosti s výkonem práce, jsou prohlídky výstupní a následné. Podle ustanovení § 10 odst. 2 vyhlášky je vstupní prohlídka vyžadována i v případě převedení na jinou práci, která je vykonávána za odlišných podmínek, než ke kterým byla dříve posouzena zdravotní způsobilost zaměstnance. Těmito odlišnými podmínkami se rozumí navýšení rizikových faktorů nejméně o jeden bez ohledu na to, zda tato změna vede ke změně kategorie práce. V případě výkonu práce na základě dohody o provedení práce či dohody o pracovní činnosti není provedení vstupní lékařské prohlídky vždy nutné – viz zákon č. 47/2013 Sb.

Je nutné zmínit, že neplnění povinností zaměstnavatele včas a podle zákona může mít vážné dopady! Osoba ucházející se o zaměstnání, která se před vznikem pracovněprávního vztahu nepodrobí vstupní lékařské prohlídce, se považuje za zdravotně nezpůsobilou. Za zdravotně nezpůsobilého se považuje i zaměstnanec, který se včas nepodrobí periodické, popř. mimořádné prohlídce. Zaměstnavatel v takovém případě nesmí zaměstnanci přidělovat práci, protože dle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb. nesmí připustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Druhá část semináře byla zaměřena na novelu nařízení vlády č. 361/2007 Sb. provedenou nařízením vlády č. 93/2012 Sb. V oblasti mikroklimatických podmínek při práci i nadále zachovává novela dosavadní způsob jejich měření a hodnocení podle průměrné operativní teploty, nově se však upřesňuje výpočet teploty. Zavádí se dělení pracovišť třídy I a II a podle nároků na kvalitu vnitřního prostředí na pracoviště kategorie A (vysoké nároky), kategorie B (střední nároky) a C (běžné podmínky). Došlo také k upřesnění pojmu aklimatizovaný a neaklimatizovaný zaměstnanec se zavedením kritérií, jak u těchto zaměstnanců aplikovat opatření k ochraně zdraví při práci prostřednictvím střídání práce a bezpečnostní přestávky. „Ztráta tekutin nahrazovaná ochranným nápojem je v novele nově odstupňovaná jak v měřené teplotě pro danou třídu práce, tak v náhradě tekutin. Tím se umožní, aby bylo mnohem přesněji definováno množství skutečné náhrady ve formě ochranného nápoje podle jednotlivých pracovišť, resp. podle druhu vykonávané práce a skutečné zátěže teplem,“ uvedla Pavla Motyčková z Ministerstva zdravotnictví ČR, jedna z autorek legislativních úprav. Nejobsáhlejší změnou je pak úprava oblasti problematiky chemických látek a směsí a dále karcinogenů, mutagenů a látek toxických pro reprodukci, která je primárně upravena přímo použitelnými předpisy Evropské unie a nově rovněž

zákonem č. 350/2011 Sb., o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon). Touto problematikou se zabývá vyhláška č. 107/2013 Sb., (kterou se mění vyhláška č. 432/2003 Sb.) jež vstoupila v platnost 1. 5. 2013. Poslední část semináře byla věnována návrhu vyhlášky, kterou se stanoví práce a pracoviště zakázané těhotným zaměstnankyním, kojícím matkám a zaměstnankyním-matkám do konce devátého měsíce po porodu. Připravovaná vyhláška nahrazuje dosud platnou vyhlášku č. 288/2003 Sb. a předpokládá se, že vstoupí v platnost ještě do konce tohoto roku. Kromě tohoto vysoce profesně zaměřeného semináře připravil Úřad státního odborného dozoru letos i na příští rok celou škálu dalších vzdělávacích aktivit v oblasti BOZP. Jedná se o jednodenní semináře zaměřené na praktickou aplikaci právních a vnitřních předpisů, které budou realizovány v prostorech Velitelství výcviku – Vojenské akademie ve Vyškově nebo v DAP Praha. Namátkově lze jmenovat například jak na vyhledávání a hodnocení rizik v praxi, povinnosti zaměstnavatele v oblasti vedení dokumentace BOZP nebo ochrana zdraví při práci s rizikovými faktory mikroklimatických podmínek. Na základě prodloužení akreditace Úřadu státního odborného dozoru od Ministerstva práce a sociálních věcí ČR na dalších 10 let bude v roce 2014 probíhat i nadále v gesci tohoto úřadu přezkušování osob odborně způsobilých v prevenci rizik včetně přípravných kurzů. Připraveny jsou tři termíny v měsíci únoru, červnu a říjnu. Novinkou jsou přípravné kurzy a zkoušky z odborné způsobilosti v požární ochraně, které budou zabezpečovány ve spolupráci se Střední odbornou a Vyšší odbornou školou požární ochrany ve Frýdku-Místku. Podrobný seznam akcí a přihlášek je možno najít na intranetové adrese http://teams.sharepoint.acr/sites/intranetmo/UrSOD/default.aspx. Připravila: Ing. Jitka Jochová

21

výcvik Pozemní síly již léta pracují na vytvoření systému předsunutých pozorovatelů, kteří by usnadnili i velitelům malých jednotek přivolání dělostřelecké a letecké podpory

PODPORA na objednávku Před léty jsme měli možnost pozorovat v Afghánistánu při akci praporčíka Pavla Stehlíka, který tehdy jako jeden z prvních prošel v Náměšti nad Oslavou týdenním kurzem nouzové vzdušné palebné podpory na krátkou vzdálenost ICAS (Immediately Close Air Support). Od té doby urazila naše armáda v této oblasti notný kus cesty.

V červenci letošního roku se s velmi dobrým hodnocením vrátili z dvoutýdenního kurzu na americké letecké základně v německém Ramsteině první dva naši předsunutí pozorovatelé FO (Forward Observer) se zahraničním výcvikem. „Od samého počátku nasazení jednotek AČR v Afghánistánu bylo zřejmé, že v těchto bojových operacích si nevystačíme pouze s předsunutými leteckými návodčími, jejichž jednotka sídlí na 22. letecké základně. Jejich počet byl příliš malý na to, abychom těmito odborníky dokázali posílit roty či dokonce čety. Proto jsme se rozhodli z řad příslušníků mechanizovaných a dělostřeleckých jednotek vycvičit v další odbornosti vlastní předsunuté pozorovatele,“ vysvětluje podplukovník Petr Blecha z Velitelství pozemních

22 2 2

sil. „První kurzy nám pomohli zorganizovat předsunutí letečtí návodčí z Náměště nad Oslavou přímo na jejich základně. Na ně jsme navázali systémem kurzů dělostřelecké podpory AFO (Artillery Forward Observer), které připravujeme ve Vyškově. Nemalý význam v tomto směru mají i součinnostní cvičení brigád, při kterých jsou využívány dělostřelecké, minometné a letecké prostředky ke zvýšení odborné způsobilosti předsunutých pozorovatelů. Za této situace není divu, že jsme přivítali nabídku americké strany. Výsledky, kterých naši vojáci dosáhli, jen potvrzují, že v této oblasti již nejsme nováčky. To je ale teprve začátek. Rádi bychom, aby v příštím roce tímto kurzem prošlo patnáct příslušníků pozemních sil.“

předsunutých leteckých návodčích není tak velký, aby mohli podporovat roty či dokonce čety.

Snažili se je nachytat Pokud se týče přípravy a výcviku předsunutých pozorovatelů, vše začíná výběrem vhodných kandidátů na stupni útvar, následuje výběrové řízení ve Vyškově a v případě úspěšných uchazečů i samotný kurz zaměřený na dělostřeleckou podporu. Oblast letecké podpory se procvičuje v kurzech organizovaných předsunutými leteckými návodčími na 22. základně letectva. Vše pak završuje udržovací a zdokonalovací výcvik. Pokud se týče výcviku předsunutých pozorovatelů na americké letecké základně Ramstein, jednou ze základních podmínek přijetí je velmi dobrá znalost angličtiny. Testy se dělají přímo na americkém velvyslanectví v Praze a je potřeba dosáhnout alespoň pětaosmdesátiprocentní úspěšnosti. Tuto podmínku splnili oba naši absolventi kurzu s nemalou rezervou. Velitel čety dělostřeleckého průzkumu poručík Jan Ivan dosáhl 95 procent a rotný Petr Menhart 89 procent. Během samotného kurzu museli naši pozorovatelé zajišťovat veškerá hlášení, přijímat letouny, určovat náletové směry, dělat situační raporty a doporučovat pilotovi, jakou munici by měl použít. „Kromě nás a amerických vojáků se kurzu

Zachovat si návyky

účastnili i příslušníci maďarské armády. V místnosti jsme před sebou měli několik počítačů a jejich prostřednictvím jsme pracovali i se značkovačem. V hodnotící skupině byl jeden předsunutý letecký návodčí a jeden instruktor předsunutých pozorovatelů. Na hodnocení se tedy podíleli nejen bývalí letečtí návodčí, ale i piloti vrtulníků a dokonce i bombardéru. Každý krok, který jsme udělali, každou věc, kterou jsme řekli, si okamžitě vyhodnocovali a zanášeli do archů formátu A4. Některé body byly posuzovány jako obzvlášť důležité, pokud jsme udělali chybu právě v nich, byli jsme hodnoceni jako nevyhovující z celé simulace. Týkalo se to například špatného zopakování souřadnic,“ vysvětluje poručík Ivan. „Když jsme skončili s plněním zadání, první, co jsme se dozvěděli, bylo, zda jsme prošli, či ne. Celkem jsme absolvovali osm simulací. Kdo měl tři nevyhovující, okamžitě z kurzu vypadl. Něco podobného potkalo například amerického kolegu.“ Instruktoři se přitom snažili záměrně vytvářet co nejkomplikovanější situace a vyloženě absolventy kurzu nachytat. Při první simulaci se jim to povedlo i v případě našich pozorovatelů. „Když jsme přijeli do Ramsteinu a dozvěděli se, že na každou simulaci je padesát minut, říkali jsme si, že je to bez problému, že to zvládneme jako nic. Instruktoři ale vysloveně dělali všechno proto, abychom udělali chybu. Museli jsme pracovat extrémně pečlivě a najednou byl problém se do těch padesáti minut vejít. Úmyslně nám například špatně přečetli souřadnice cíle. Takovéto záludnosti jsme samozřejmě nečekali. Všechno se navíc dělo ve velké rychlosti, museli jsme se soustředit na víc věcí najednou. Prostě jsme měli smůlu. Naštěstí to byla naše jediná nevyhovující simulace,“ usmívá se již poručík Jan Ivan.

Extrémní pečlivost

Opět se tedy potvrdilo, že profese předsunutých pozorovatelů vyžaduje až extrémní pečlivost. Tento specialista si musí hlídat nejen souřadnice a cíle, ale i to, jaký je akční rádius, kde jsou jeho jednotky, kde je protivník, které oblasti jsou obydlené civilním obyvatelstvem a mnohé další. Všechny jejich informace mají ale pouze doporučující charakter. Předsunutý letecký návodčí je na základě vlastního uvážení může změnit. „Jediné, co musí pilot při použití laserem naváděné munice uposlechnout, je náletový směr. Bomba musí totiž zachytit signál zaměřovače, který ji navede na cíl,“ dodává rotný Petr Menhart. „Když jsme byli v kurzu v Náměšti nad Oslavou, učili nás spíše bojovou realitu včetně taktiky. Byli jsme v terénu, měli jsme k dispozici pouze mapu a bloček a šlo jen o to, co nejúspěšněji navést letadlo na cíl. Kurz v Ramsteinu byl zaměřen spíše na procedurální správnost. Představovalo to mnohem více práce. V Náměšti jsme neabsolvovali celou misi, cíleně jsme se vyhnuli věcem, které nespadají do našich povinností. Na americké základně jsme procházeli úplně vším, a to včetně vyhodnocení úkolu.“ Oba účastníci kurzu v Ramsteinu se shodují v tom, že samotné mezinárodní prostředí představuje obrovskou zkušenost. Posunuli se především v odborných jazykových znalostech. Instruktoři byli z nejrůznějších konců Ameriky, a to včetně Aljašky či Texasu. Absolventi kurzu působili s nimi ve dvojicích. Na konci bylo zřejmé, že se jim hodně přiblížili. Někteří z instruktorů dokonce tvrdili, že přebrali částečně jejich nářečí. Činnost předsunutých pozorovatelů představuje v reálném boji nemalý přínos především těm nejmenším jednotkám. Jak již bylo řečeno, počet

Rotný Petr Menhart se v roce 2011 účastnil mise v Afghánistánu s 2. jednotkou OMLT ve Wardaku. Šlo tehdy o jedno z nejtěžších nasazení naší armády, během kterého dva čeští vojáci zahynuli a další byli zranění. „Tato mise byla poměrně náročná a bez podpory leteckých návodčích a předsunutých pozorovatelů by se asi neobešla. Leteckou podporu jsme využívali minimálně třikrát týdně a dělostřeleckou v podstatě denně. Naváděli jsme palbu buďto amerických minometů anebo minometů, které měly přidělené k rotě Afghánské národní armády. Nebylo to jednoduché. V některých případech obsluhovali tuto techniku negramotní vojáci, kteří nedokázali odečíst ani čísla na zaměřovači. Problém byl i s počítáním prvků střelby. Museli jsme si vymyslet svůj systém, který kupodivu fungoval. Posledních šest týdnů jsme využívali ověřené houfnice ráže 122 mm D-30,“ vzpomíná rotný Menhart. „Celý ten náš systém tam ale výborně fungoval. Předsunuté pozorovatele jsme měli v každé četě. Na vyšších velitelstvích pak seděli jeden nebo dva letečtí návodčí. Jejich úkolem bylo zajišťovat koordinaci s letounem. Měli k dispozici výkonnější vysílačky a byli schopni řešit nezávisle na sobě tři čtyři úkony.“ Nejde ale jen o to, osvojit si schopnosti předsunutých pozorovatelů. Je nezbytné drilovat je v pravidelných intervalech. V opačném případě člověk zaostává. Pravidelný výcvik vyžaduje šest letových hodin na osobu a rok. Nezbytné je také využívat letecké střelnice, na nichž je povoleno používat laserové ozařovače. Navedení dělostřelecké palby je možné trénovat během výcviku mechanizovaných jednotek a dělostřelecké brigády. „Naši vojáci měli v Ramsteinu nespornou výhodu v tom, že jsou zařazeni na průzkumných funkcích u naší brigády. Mohli tak uplatnit spoustu zkušeností, jako je například zjišťování cílů, topografické znalosti, práce se spojovacími prostředky atd. Všechno tohle představuje ale pouze část schopností dělostřeleckých průzkumáků. U každé baterie máme průzkumnou četu vybavenou lehkým průzkumným a pozorovacím systémem LOS, která má za úkol zajišťovat průzkum pro palebnou baterii. Získává veškeré informace potřebné pro vedení palby. Tedy zjišťování cílů a navedení na ně,“ dodává zástupce velitele 13. dělostřelecké brigády pplk. Jiří Kývala. „Během připravované modernizace budeme myslet i na předsunuté pozorovatele. Jednou z věcí, které bychom pro ně rádi zajistili, jsou soupravy laserových naváděčů. Během nasazení v Afghánistánu byly součástí jejich vybavení. Máme s nimi jen ty nejlepší zkušenosti.“ Text a foto: Vladimír Marek

23

výcvik

PŘIPRAVENI k bojovému nasazení

Celá příprava se musí odvíjet od programu Combat Readiness Evaluation, kde je jednoznačně stanoveno, co vše se musí procvičit. Musí se například zaujmout prostor soustředění, rozvinout místa velení, systém spojení a poté následuje řešení rozehrané taktické situace. Varianty mohou být tři – obrana, útok nebo boj na zdrženou. Musíme si uvědomit, že program je určen pro typické bojové operace a jednotky, které projdou hodnocením CREVAL, jsou předurčeny

Letošní podzimní cvičení Grim Campaigner 2013, kterého se zúčastnilo téměř 1 900 vojáků s více než 600 kusy techniky, bylo pro příslušníky 41. mechanizovaného a 43. výsadkového mechanizovaného praporu vyvrcholením dlouhodobého výcviku. Velitelé obou jednotek po úspěšné prověrce bojové připravenosti převzali z rukou náčelníka Generálního štábu AČR generálporučíka Petra Pavla certifikáty podle alianční metodiky CREVAL (Combat Readiness Evaluation) – připraveni k bojovému nasazení. Předání certifikátů je svým způsobem již pouze formální akt, za kterým se ovšem skrývají tisíce hodin tvrdého výcviku. Celý proces má přesně stanovené podmínky a právě na tento systém jsme se zeptali náčelníka štábu Velitelství pozemních sil plukovníka Karla Schucha, který se touto problematikou dlouhodobě zabývá.

Ano. Určitá minima jsou jasně dána. Například v oblasti naplněnosti osob je stanovena hranice minimálně na 90 procent. Stejná úroveň platí pro naplněnost v počtech techniky a materiálu. Ostatní oblasti jsou napsány v kontrolních listech – například úroveň připravenosti personálu, způsob a obsah vedené dokumentace a další.

Lze přesně určit délku přípravy k certifikaci? V případě obou praporů to bylo od podzimu 2012?

Akt odeslání přihlášek je pouhou částí celého procesu přípravy, to není datum jeho zahájení. Celý proces výcviku je podstatně delší a je rozložen do několika fází a etap. Jen pro připomenutí. Již v roce 2006 jsme u 4. brigády rychlého nasazení hodnotili takzvané počáteční operační schopnosti, což byla počáteční fáze celého procesu hodnocení bojové jednotky. V průběhu těchto let došlo například k přezbrojení a modernizaci jednotek. My samozřejmě nehodnotíme jenom 4. brigádu rychlého nasazení, ale celé 4. úkolové uskupení. Nyní jsme certifikovali mechanizované prapory, dále se budeme věnovat jednotkám podpory a zabezpečení. Pro rok 2014 plánujeme závěrečné hodnocení velitelství 4. úkolového uskupení a certifikaci 42. mechanizovaného praporu.

Pane plukovníku, vše podle vašich slov vypadá přímo idylicky. Přihlásíme se, odcvičíme a předáme certifikáty. Problémy nejsou?

Samozřejmě že jsou, a to především v oblasti logistiky. To ovšem není problém certifikovaných jednotek, ale celkového finančního rámce, kterým disponují pozemní síly. Již v roce 2008, když byl poprvé hodnocen chrudimský 43. prapor, se ukázalo, že logistické zabezpečení je řekněme slabým místem, byť s hodnocením vyhovující, tedy splňující podmínky.

Současnost je tedy zřejmá, připraveny k bojovému nasazení jsou 311. prapor radiační, chemické a biologické ochrany, 41. mechanizovaný prapor a 43. výsadkový mechanizovaný prapor. Kdy jsou ve výhledu prapory od 7. mechanizované brigády?

Proces postupné certifikace vychází z určitého záměru. Nyní dokončujeme přípravu 4. úkolového uskupení a poté se zaměříme na jednotky 7. úkolového uskupení. Předpokládáme, že tento proces bude ukončen v roce 2018. Ač se tento časový horizont může někomu zdát příliš dlouhý, mohu všechny ujistit, že odpovídá standardním časovým plánům ostatních aliančních jednotek. Připravil: Jan Procházka Foto: Miroslav Šindelář

Pane plukovníku, čím je CREVAL pro alianční vojska?

Jde o jeden z pěti základních hodnotících programů NATO. Kromě zmíněného programu CREVAL, který je nejstarší a je určen pro hodnocení bojových jednotek pozemních sil a jejich velitelství, Severoatlantická aliance ještě používá další metodiky. Program Combat Readiness Evaluation funguje od roku 2006, předtím se používala metodika OPEVAL (Operational Evaluation). My jsme při letošním cvičení Grim Campaigner 2013 použili pouze část pro hodnocení jednotek, hodnocení připravenosti velitelství je plánováno na rok 2014. Samotný program hodnocení jednotek je rozdělen do pěti oblastí – na oblast dokumentace a plánování, na oblast hodnotící vlastní výcvik, dále se zabývá úrovní logistické podpory, podpory komunikační a informační a poslední oblastí je takzvaná administrativní podpora, kde se hodnotí především personální práce.

pro operace podle článku 5 Washingtonské smlouvy.

Cvičení bylo ukončením celého procesu certifikace. Kdy byl zahájen?

Kdo určí, která varianta bude použita? Dohlížitelé z aliančního velitelství?

Informace o tom, že 41. mechanizovaný a 43. výsadkový prapor budeme hodnotit, jsme na příslušné velitelství NATO do Monsu odeslali koncem roku 2012. Součástí je žádost o vyslání takzvaných dohlížitelů NATO (NATO Monitors), což jsou důstojníci, kteří musí být při certifikaci přítomni. Oni jsou garanti Hlavního velitelství sil NATO v Evropě, že hodnocení bylo provedeno v souladu se schválenými standardy. V současné době Česká republika patří pod alianční Velitelství pozemních sil v tureckém Izmiru, odkud byli vysláni čtyři hodnotitelé.

Podzimní cvičení bylo plné různých situací, útoků, přepadů, nasazení vrtulníků a dalších epizod. Kdo stanovuje celkový námět?

24

Stanovení námětu cvičení je ryze národní záležitostí, tak jako hodnotitelé jsou národní. Role pracovníků z aliančního velitelství je dohlížitelská z hlediska dodržení postupů a obsahu, jinak řečeno hodnotí, jak my hodnotíme. Přesto si mohou vybrat, kde chtějí při jednotlivých epizodách cvičení být, co a kterou jednotku chtějí vidět. Vše se zaznamenává do kontrolních listů, jejichž obsah a systém zápisu je přesně definován. Všechny rubriky musí národní hodnotitelé vyplnit, na všechny otázky musí být odpovězeno.

Máme-li být ovšem kompatibilní s ostatními aliančními armádami, pak lze předpokládat, že musíme splňovat některá minima již při samotném přihlášení se k certifikaci…

fakta NATO používá několik oficiálních programů pro hodnocení svých jednotek a velitelství: OPEVAL – Operational Evaluation – program pro hodnocení bojové připravenosti pozemních jednotek do roku 2005 CREVAL – Combat Readiness Evaluation – program pro hodnocení bojové připravenosti pozemních jednotek od roku 2006 TACEVAL – Tactical Evaluation – program pro hodnocení bojové připravenosti jednotek vzdušných sil MAREVAL – Maritime Evaluation – program pro hodnocení bojové připravenosti námořních jednotek JOINTEVAL – Joint Evaluation – program pro hodnocení bojové připravenosti společných velitelství SOFEVAL – Special Forces Evaluation – program pro hodnocení jednotek speciálních sil Kromě těchto programů pro státy NATO existuje ještě jeden – pro hodnocení jednotek a velitelství zemí PfP participujících v operacích NATO – OCC&EF Operational Capability Concept – Evaluation and Feedback. Jedná se v podstatě o program CREVAL – hodnocení je ovšem rozděleno do několika fází.

25

vojenské zdravotnictví

Potřebujete odbornou lékařskou péči?

ZELENÁ CESTA je zde pro vás Jste voják(yně), válečný veterán, vojenský důchodce, máte zdravotní problémy, potřebujete zajistit vhodný objednávkový termín odborného vyšetření, odborně ošetřit? Jste na správné adrese: Centrum ambulantní zdravotní péče ÚVN, Zelená cesta. Zelená cesta, společný projekt Ministerstva obrany a ÚVN, existuje již osm let. Jeho velkolepý start v roce 2005 rychle zabrzdil, až téměř znehodnotil, nedostatek finančních prostředků. Projekt několik let provázela stagnace a útlum a nutno přiznat, že i nespokojenost s jeho (ne)funkčností. V roce 2012 dostal program Zelená cesta v ÚVN opět zelenou a na podzim nastala významná změna. Svoji činnost zahájilo tehdy nově vytvořené a moderně vybavené Centrum ambulantní zdravotní péče (CAZP) ÚVN. To soustřeďuje ambulance kožní, neurologickou, interní, chirurgickou, ortopedickou, urologickou a stomatologickou, vyčleněné výlučně pro program Zelená cesta, tedy pro profesionály AČR v aktivní službě, válečné veterány, vojáky ve výslužbě a příslušníky některých dalších ozbrojených složek. Další odborná pracoviště (Oční klinika, ORL klinika, gynekologie, psychiatrie a rehabilitace) mají pro program Zelená cesta zvlášť vyčleněné termíny.

26

O zkušenostech s programem Zelená cesta v nových podmínkách hovoříme s MUDr. Igorem Krivosudským.

Zelená cesta už více než rok funguje nově. Lze nějak hodnotit spokojenost s projektem, řešíte i nějaké stížnosti?

Obecně lidé přijímají dobře vykonanou práci se samozřejmostí, nepovažují za nutné vyjadřovat pochvalu nebo uznání. K reakci zpravidla dochází, až když se služby neshodují s – někdy i nereálnými – představami nebo očekáváním. To pak přijde na řadu i stížnost. Za letošní rok prošlo ambulancemi ÚVN v rámci Zelené cesty téměř 7 tisíc pacientů, zaregistrovali jsme přitom jen jednu jedinou oprávněnou stížnost, a to na čekací dobu. Došlo tehdy k prodloužení čekací doby na plánované vyšetření. Udělali jsme opatření, aby k takovým situacím už nedocházelo. Nově jsme také zavedli telefonické dotazování, kdy se ptáme pacientů, jak byli se službami spokojeni. Je to pro nás důležitá informace, abychom mohli služby vylepšovat.

Je potěšitelné, že zatím máme v převážné většině pozitivní reakce.

přijme ortopedické pracoviště ÚVN. Ovšem počkáte si podstatně déle.

Zmínil jste nereálné představy a očekávání některých klientů Zelené cesty, s tím se také setkáváte?

A kdybych byla například blízká příbuzná vojáka v činné službě?

Podstatou Zelené cesty je zajišťovat vojákům v aktivní službě, vojenským důchodcům, válečným veteránům i některým dalším složkám ozbrojených sil vedle odborných ambulantních vyšetření a ošetření také specifický objednávkový servis. V praxi to vypadá tak, že klient Zelené cesty si zavolá na recepci CAZP, případně se dostaví osobně anebo pošle e-mail a my mu nabídneme nejbližší možný termín. Někteří ovšem očekávají, že zavolají a další den už půjdou do odborné ambulance. Tak to úplně není možné. Program má svá omezení, personální a technické možnosti. V současné době umíme zajistit díky vyčlenění ambulancí pouze pro program Zelená cesta termíny do dvou, maximálně tří týdnů, přičemž v běžné praxi je obvyklá objednací doba 2–4, v některých případech až 5 měsíců. Pochopitelně že se bavíme o plánovaných vyšetřeních a ošetřeních. Akutní případy jsou řešeny s ohledem na stav pacientů vždy přímo na jednotlivých odborných ambulancích.

Ani příbuzným nemůžeme za současných podmínek program Zelená cesta poskytovat. Kdyby se totiž program vztahoval například na příbuzné vojáků nebo válečných veteránů, pak by nastal značný nárůst pacientů. Za stávajících kapacit by tak došlo k významnému prodloužení čekacích dob. Program by ztratil svůj smysl.

Tak se vraťme k tomu, že jsem například válečný veterán, což jsem doložila v recepci CAZP, byla jsem zaregistrovaná do programu Zelená cesta… Tak to skutečně zavoláte nebo přijdete osobně a domluvíme nejbližší nejvhodnější termín. Pokud máte více odborných vyšetření, budeme se snažit je naplánovat a soustředit do jednoho dne. U ortopedie a očního, které patří

k nejvytíženějším v rámci programu Zelená cesta, je sice termín delší než u ostatních, tedy zhruba tři týdny, ale v brzké době dojde ke zkrácení i u těchto odborností.

Plánujete tedy nějaké změny?

Program Zelená cesta prochází určitým vývojem. Stále se řídíme jeho hlavním cílem, tedy dosáhnout efektivnějšího využití času. Zájem o poskytování zdravotní péče na Zelené cestě se stále rozšiřuje. Po analýze využití programu Zelená cesta v posledním čtvrtletí roku 2012 jsme přistoupili v únoru letošního roku k vyčlenění dalších termínů pro klienty Zelené cesty na ambulancích ortopedického, kožního a neurologického oddělení. Počítáme s dalším navýšením objednacích termínů, zejména na ortopedii a na očním.

Připravila: Jitka Zinke, tisková mluvčí ÚVN Praha

Takže si představme konkrétní situaci: Jsem zaregistrovaná v programu Zelená cesta, můj obvodní lékař mi doporučí odborné vyšetření na ortopedii, zavolám na recepci CAZP, kde dostanu termín za dva týdny v 10.30, já na objednanou dobu přijdu a nejpozději v 10.45 se mě ujme ortoped?

No, ve vašem případě, protože nejste ani voják, ani další, pro koho je program určený, nemůžete být zaregistrovaná do databáze Zelená cesta. Takže vám služby neposkytneme, určitě vás ale

připravuje pro rok 2014 ) rozšíření ambulancí o neurochirurgickou, ) rozšíření objednávání na specializovaná vyšetření kardiologie, gastroskopie, diabetologie, revmatologie, endokrinologie a cévní vyšetření

Měli byste vědět o programu Zelená cesta

) Poskytuje odborná ambulantní vyšetření, zajišťuje vhodné objednávkové termíny, skýtá nadstandardní prostředí. ) Umožňuje 5% slevu v lékárně ÚVN na veškerý volný prodej léků a zdravotnických potřeb, 30korunovou slevu na léčiva hrazená VZP, vázaná na lékařský předpis. ) Služby Zelené cesty mohou využívat profesionální vojáci a vojákyně v aktivní službě, váleční veteráni a vojáci ve výslužbě, další vybrané ozbrojené složky. ) Do databáze klientů programu Zelená cesta se lze zaregistrovat po předložení ) )

identifikačního průkazu a doložení příslušnosti k AČR či k válečným veteránům (předložením služebního průkazu, průkazu válečného veterána, rozhodnutí o přiznání výsluhového příspěvku). Objednání je možné na recepci CAZP vchod B3 pavilónu B v Ústřední vojenské nemocnici – Vojenské fakultní nemocnici Praha osobně, telefonicky na čísle 973 202 920 v době od 7.15 do 15.15, v pátek do 14.00 hodin, případně kdykoli e-mailem na adrese [email protected]. Program Zelená cesta nabízejí také ve vojenských nemocnicích v Brně a v Olomouci.

27

výcvik A report přináší další informace o procedurách „kes“ neboli přímé letecké podpory bitevními vrtulníky Mi-24/35

překážky, bývá to zpravidla záležitost minimálně jednoho roku, v nejednom případě i delšího časového období. Periodicita létání úkolů CAS není v osnově leteckého výcviku posádek vrtulníků Mi-24/35 striktně stanovena. Zpravidla záleží na dohovorech s jednotkou předsunutých leteckých návodčích, která je taktéž dislokována na základně letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou. „CAS nelétáme pouze ve prospěch náměšťských faků, ale de facto při každé součinnosti s pozemními jednotkami. Vyžadování podpory letectva je již standardní součástí ve vedení bojových operací. Nechci však, aby z výše uvedeného vyplynulo, že výcvik přímé letecké podpory je pro příslušníky letky prioritou priorit. Plníme celou škálu dalších úkolů. Kapitáni vrtulníků nalétali za loňský rok přibližně sedmdesát letových hodin. Z nich tvoří jistou část součinnostní lety pro výcvik jiných jednotek. Nic nás však nezavazuje k tomu, abychom třebas jednou do měsíce museli provést proceduru CAS,“ říká major Pavel Procházka.

Jediní na CAS v noci

Odezva na článek Cíl byl neutralizován! v říjnovém čísle A reportu nás potěšila. Povětšinou čtenáře zaujala činnost předsunutého leteckého návodčího neboli „faka“ (FAC – Forward Air Controller) při přímé letecké podpoře neboli „kesu“ (CAS – Close Air Support) napadené pozemní jednotky. Žádáte nás však o další informace. Protentokrát jsme navštívili vrtulníkovou „tygří“ letku základny vrtulníkového letectva Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou, která má s touto aktivitou již dlouhodobé zkušenosti.

28

Na úvod je třeba říct, že vedle profesních dovedností kapitána vrtulníku a pilota-operátora sehrává při přímé letecké podpoře klíčovou úlohu také stroj Mi-24/35 – dvoumotorový bitevní vrtulník určený pro přímou podporu pozemních jednotek, ničení tanků a obrněných cílů, jakož i k přepravě osob a materiálu v nákladovém

stejný počet napalmových nádrží. Na verzi Mi-24D byly na koncích křídla lišty pro 2 × 2 protitankové řízené střely 9M17P systému Falanga (v kódu NATO AT-2C Swatter-C). Stávající modernější verze Mi-24/35V používají protitankové řízené střely 9M114 Šturm (v kódu NATO AT-6 Spiral) a další účinné zbraňové prvky. Výše uvedené skutečnosti

prostoru. Přesněji řečeno, klíčové jsou jeho zbraňové systémy na palubě. Na nedávném aliančním cvičení Ramstein Rover (RARO) 2013 eliminovaly nepřátelská seskupení zejména střelbou ze čtyřhlavňového rotačního kulometu 9A624 ráže 12,7 mm, který je umístěný v elektricky ovládaném příďovém střelišti USPU-24, nebo automatickým granátometem 9A800 ráže 30 mm. Tím však potenciál výzbroje bitevních „čtyřiadvacítek“ zdaleka nekončí. Je třeba vzpomenout další přídavnou výzbroj, která se zavěšuje na čtyři závěsníky. Tvoří ji čtyři bloky UB-32 (každý s 32 neřízenými raketami S-5 ráže 57 mm), čtyři letecké pumy o váze 100 nebo 250 kg, případně dvě 500kg pumy nebo

tedy prokazují, že „čtyřiadvacítka“ je při „kesu“ ve prospěch pozemní jednotky, která se například dostala pod silnou nepřátelskou palbu, velice efektivním prostředkem. Také na RARO 2013 bitevní vrtulníky Mi-24/35 opakovaně přispívaly k tomu, aby alianční seskupení zvládlo krizovou situaci na bojišti a mohlo pokračovat v plnění stanoveného úkolu.

Vrchol bojového použití

„CAS je nedílnou součástí pokračovacího bojového výcviku v osnově bojové přípravy Mi-24/35. Každý kapitán čtyřiadvacítky tedy provádí

Nesnadná cesta k profesní způsobilosti Ne každý ví, že bitevní vrtulník Mi-24/35 je v současné době jedinou „českou“ platformou, která může provádět přímou leteckou podporu v noci. Jako pupeční šňůrou je to spojeno s používáním brýlí pro noční vidění (NVG – Night Vision Goggles), což je bez pochyby další profesní skok pro piloty „čtyřiadvacítek“. Noční CAS však nelétají

výcvik v přímé letecké podpoře,“ říká bývalý velitel 221. vrtulníkové „tygří“ letky (od 1. prosince 2013 náčelník oddělení letecké bojové přípravy 22. křídla) major Pavel Procházka a upřesňuje, že k úkolům CAS se kapitán vrtulníku dostane v okamžiku, kdy zvládne základní způsoby použití zbraňových systémů na palubě. „Poté, až si osvojí základní techniky a taktiku použití zbraňových systémů, pokračuje ve výcviku přímé letecké podpory. Nejdříve se začíná takzvaně na sucho, včetně fotostřelby, a následně se dostává k ostrým procedurám na střelnicích ve výcvikových prostorech,“ upřesňuje zkušený pilot Mi-24/35 a konstatuje, že CAS je nepochybně vrcholem

bojového použití létajícího personálu u této náměšťské letky bitevních vrtulníků. „CAS je pomyslná třešnička na dortu. Abychom ho však mohli létat naostro, předchází tomu celá řada dílčích profesních kroků. Než se kapitán vrtulníku k této kvalifikaci propracuje, je třeba vynaložit spoustu úsilí a pilotního mistrovství. Je to velice náročný proces,“ zdůrazňuje mjr. P. Procházka. Z následných slov majora Procházky vyplynulo, že zhruba sedmdesát procent kapitánů vrtulníků je již vycvičených k plnění tohoto náročného úkolu. Samozřejmě že se nejedná o krátkodobou záležitost. Od okamžiku, kdy usednou do zadní kabiny a jejich výcvik nekomplikují ty či ony

všichni kapitáni vrtulníků. Proč? „Je to otázka vybavenosti tímto specifickým zařízením a také aktuální personální situace. Zkrátka nemůžeme si v tomto směru dovolit cvičit všechny příslušníky letky. Nelze to dělat plošně se škálou úkolů, které plníme. Snad nic závažného neprozradím, když řeknu, že výcvik NVG provádíme pouze s nejzkušenějšími jednotlivci. Těmi jsou piloti-instruktoři. Převážně oni podporují faky v noci,“ vysvětluje náčelník oddělení letecké bojové přípravy 22. křídla na náměšťské vrtulníkové základně. Na rozdíl od mínění převážné většiny laické veřejnosti říkají kapitáni vrtulníků, že procedura přímé letecké podpory v noci není až tak složitá. „Je to

de facto jednodušší než ve dne! Obzvlášť proto, že kapitán vrtulníku zpravidla zřetelně vidí laserový paprsek, který mu označuje cíl, na nějž má provést zteč. Navíc i vzájemné korespondence mezi předsunutým leteckým návodčím a kokpitem vrtulníku je tam jaksi méně než za situace ve dne,“ říkají shodně někteří piloti z 221. vrtulníkové „tygří“ letky. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že ten, kdo četl reportáž ze cvičení NATO Ramstein Rover 2013 pečlivě, tak nepochybně zaregistroval, že CAS neprováděly pouze bitevní stroje Mi-24/35, ale také další reprezentanti vzdušných sil Armády České republiky. V reálu to byly podzvukové bitevníky L-159 ALCA a rovněž i víceúčelové bojové letouny JAS-39 Gripen z čáslavské 21. základny taktického letectva. Každý z těchto letounů dal do přímé letecké podpory svoje specifické know-how, a tím výrazně přispěl k rychlému a efektivnímu řešení krizové situace pozemního úkolového uskupení. Je tedy nabíledni, že se A report bude jejich výcviku v provádění „kes“ také věnovat. Vraťme se však na základnu letectva v Sedlci, Vícenicích u Náměště nad Oslavou. Je všeobecně známo, že náměšťská základna nedávno prošla reorganizační proměnou, a to v souvislosti se zařazením transportních vrtulníků Mi-171Š. Mimochodem – z bývalé ryze bitevní letky vyzbrojené stroji Mi-24/35 nově vznikla letka smíšená společně se „stosedmdesátjedničkami“ ve výzbroji. Co to udělá s „kesem?“ Navíc o dalším provozování vrtulníku Mi-24/35 ve vzdušných silách Armády ČR také není definitivně rozhodnuto… „Trvalo několik roků, než jsme se k této profesní způsobilosti související s přímou leteckou

podporou dopracovali. Myslím si – a věřím, že nejsem zdaleka sám – že by to byla obrovská škoda, kdybychom na tuto unikátní schopnost z jakéhokoliv důvodu rezignovali. Mělo by se udělat maximum možného, aby se stávající vycvičenost létajícího personálu v procedurách CAS zachovala. Je to soukolí, které funguje. Jeho benefit je přitom několikanásobný. Ve prospěch nejen Armády České republiky, ale i aliančních partnerů,“ říká na závěr major Pavel Procházka. Text: Pavel Lang Ilustrační foto: Jan Kouba

29

výcvik Co je výcvik CRC? CRC (Crowd and Riot Control) lze definovat jako vojenské nebojové operace, ve kterých armáda využívá své síly a prostředky proti civilnímu obyvatelstvu bez plánovaného použití zbraní a munice. Cílem je udržení či nastolení veřejného pořádku za co nejmenších ztrát na životech a zdraví obyvatelstva a majetku.

Jak zvládnout dav Demonstrace místních obyvatel před vojenskou základnou se vyostřuje. Vykřikování projevů nespokojenosti nabývá stále víc a víc na intenzitě, stejně jako agresivita chování protestujících. Někteří vylézají na bránu a snaží se násilím dostat dovnitř. Ostatní mezitím na hlavní příjezdové trase budují barikádu, kterou následně zapalují. Dozorčí služba přivolává jednotku vycvičenou ve zvládání davu. Ve spolupráci s vojenskými hasiči začínají demonstranty vytlačovat. Za pomoci vodního děla, umístěného na korbě hasičského vozu, se během několika minut daří uhasit hořící barikádu, kterou vojáci posléze rozebírají. Jejich úkol, nastolit pořádek a uvolnit komunikaci, je splněn. Tak lze popsat jednu z modelových situací, která prověřila schopnosti příslušníků druhé baterie 252. protiletadlového raketového oddílu ze Strakonic během jejich listopadového výcviku v jihočeských Boleticích. Procvičovali taktické postupy a návyky při zvládání davu a obnovení veřejného pořádku (tzv. CRC – Crowd and Riot Control). Na veškerý průběh cvičení dohlíželi zkušení instruktoři Vojenské policie. „Základní výcvik jednotlivce, týmu a družstva absolvovali vojáci

30

ve Strakonicích již letos v dubnu. V těchto dnech jsme se proto zaměřili na konkrétní situace, které mohou vojáky potkat během reálného nasazení,“ uvedl hlavní instruktor výcviku CRC praporčík Vladimír Kopřiva. Že si strakoničtí vojáci nemohli přát lepší učitele, dokládají bohaté zkušenosti instruktorů s vedením výcviku policejních složek či jednotek AČR, připravujících se do zahraničních operací na území Kosova či Afghánistánu. Ani nezávislému pozorovateli nemohlo uniknout, s jakou vervou se vojáci pouštěli do simulovaných konfliktů. Ať už se jednalo o zasahující těžkooděnce, či jejich kolegy, kteří se ujali role demonstrantů. „Doposud se v naší posádce podobná problematika necvičila,“ řekl jeden z účastníků nadrotmistr Jaroslav Nábělek a jedním dechem dodal: „Výcvik ve zvládání davu vyvolal u naší jednotky velký zájem a vojáci se těšili na procvičování

konkrétních situací, zejména na situaci s hořící barikádou.“ Aktivní přístup a maximální nasazení cvičících si nemohli vynachválit příslušníci Vojenské policie. „Je radost vést výcvik u lidí, které to baví a kteří mají skutečně zájem se něco naučit,“ řekl praporčík Kopřiva a doplnil: „Při tomto stupni výcviku je navíc důležitá koordinace, součinnost a souhra jednotky. Významnou roli často sehrává i improvizace přímo v místě zásahu.“ Jeho slova potvrzuje i velitel jednoho z družstev rotný Pavel Hammer: „Nikdy nevíte, jaká situace nastane. Několikrát jsme si během výcviku ověřili, že i důkladně naplánovaný postup se může při zásahu ukázat jako neefektivní a vy musíte improvizovat.“ Na vlastní kůži si spolu s ostatními rovněž vyzkoušel, že usměrnění agresivního davu je náročné nejen fyzicky, nýbrž klade i vysoké nároky na soustředění a psychickou odolnost člověka. „Ačkoliv v roli demonstrantů vystupovali naši kolegové z jednotky, nijak nás nešetřili. Plnili svůj úkol a my zase ten náš. V takovém případě fungujete na sto procent, soustředíte se jen na danou situaci a snažíte se ji co nejlépe vyřešit,“ přiblížil pocity zasahujících vojáků rotný Hammer. Do výcviku na Boleticích se zapojili i příslušníci Speciální pořádkové jednotky Policie ČR,

kteří shodou okolností absolvovali ve stejné době ve Strakonicích speciální zdravotnický výcvik CLS (Combat Life Saver). Ačkoliv jsou sami nasazováni při podobných situacích, jejich úkol byl tentokrát jiný. Poskytovali prvotní neodkladnou pomoc těm, kteří v důsledku nepokojů utrpěli zranění. Proč mají policisté zájem o zdravotnický výcvik, kterým prioritně procházejí vojáci před výjezdem do zahraničních operací, vysvětluje praporčík Miroslav Stach. „Jsme nasazováni při povodních a hromadných neštěstích, zasahujeme proti agresivním demonstrantům či fanouškům během sportovních utkání. Dostáváme se tak do situací, ve kterých musíme zvládnout velký počet lidí, velký počet zraněných. S klasickou první pomocí si tak už nevystačíme.“ Z výcviku CLS si tak odnášejí cenné poznatky o postupech při poskytování přednemocniční péče v taktickém prostředí. „Tento kurz odpovídá našim potřebám a je pro nás velkým přínosem,“ uzavírá praporčík Stach.

Autorka: kapitánka Jana Samcová, tisková a informační důstojnice 25. protiletadlového raketového pluku

31

Přebory a sportovní soutěže resortu MO v roce 2014

tělesná příprava

TRIATLON JE TVRDÝ a nic nedává zadarmo Dvojnásobný mistr České republiky v terénním duatlonu a triatlonu, přeborník Armády ČR na horských kolech, vítěz Českého poháru XTERRA v kategori M40−49 let, první a druhé místo na světových pohárech a čtvrtý muž světa v závodě XTERRA na Havaji (M45−49). To je letošní vizitka Františka Bulavy, sportovce tělem i duší, ale také pracovníka Úřadu pro obrannou standardizaci, katalogizaci a státní ověřování jakosti.

Žádný sport mu není cizí – běžky, sjezdovky, cyklistika, běh. V letech 1997 až 2002 byl také úspěšným reprezentantem AČR ve vojenském pětiboji, ale posledních třináct let se naplno věnuje terénnímu triatlonu – XTERRA. Bez těchto sportovních aktivit si už František Bulava nedokáže svůj život vůbec představit. Jak jde ale dohromady vážený úředník resortu obrany a sportovec, který i ve svých čtyřiceti sedmi letech sklízí jeden sportovní úspěch za druhým? „Triatlon je krásný sport, ale je tvrdý a nic vám nedá zadarmo,“ říká František Bulava. „Kdo mě zná, ví, že nejsem člověk, který vydrží dlouho v klidu. Těch osm a půl hodiny v kanceláři je skutečně tak akorát. Pak je dobré administrativní práci kompenzovat sportem. Jednak je to dobré ze zdravotního hlediska a pak si taky perfektně vyčistíte hlavu. Letos jsem měl ale skvělou formu a tomu odpovídaly i výsledky. Proto po srpnové

32

úspěšné kvalifikaci (pouze první dva z kategorie) na Světovém poháru XTERRA Germany v Žitavě, kdy jsem skončil na prvním místě, jsem zahájil i finální přípravu na vysněný závod – terénní triatlon XTERRA na havajském ostrově Maui, který se uskutečnil koncem letošního října.“ „Každou volnou chvíli jsem věnoval tréninku, regeneraci, ale také shánění sponzorů. Povedlo se, a tak Havaj začínala nabírat díky sponzorské podpoře zřetelnější obrysy. To ale také znamenalo do toho pořádně tréninkově šlápnout. Čtrnáct až šestnáct hodin dvoufázového tréninku týdně, víkendy, večery, často až do tmy, ve vedrech, ale i chladu a mnohdy za deště. Každé ráno po šesté, převážně za tmy a bez ohledu na počasí jsem sedal na kolo a jel 30 km do práce. Občas teploty klesaly i k nule a odpoledne bylo i o 20 stupňů více. Z práce jsem si na kole trénink prodloužil dle potřeby a přidal ještě plavání a běh. V sezoně

jsem jel i pár závodů, kdy bylo sedmatřicet až čtyřicet stupňů, a ty mi sedly. Všechny tyto zkušenosti se mi fakt na Havaji hodily,“ vzpomíná Bulava. „Vzhledem k dobré aklimatizaci a 12hodinovému časovému posunu jsme s partou dalších čtyř českých závodníků přiletěli po více než 24hodinové cestě na Maui o týden dříve. Vlastní závod startoval v neděli 27. října. Na ostrově bylo horko a vlhko a teploty přes den málokdy klesaly pod pětatřicet stupňů Celsia. Po pár lehkých trénincích a výletech jsme se prezentovali a projeli si trať závodu na horském kole – byli jsme od hlavy k patě červeně zaprášeni k nepoznání. Povrch tratě byl totiž tvořen všude přítomnou červenou půdou s prašnou horní vrstvou.“ V místě závodu to opravdu žilo mistrovstvím světa a na závodníky čekaly 1,5 km plavání v moři, 32 km na horském kole a 9,5 km běhu − to vše v členitém terénu. Samotný závod začal na pláži velmi emotivně. Modlitbou, zpěvem starých písní a požehnáním palmovou ratolestí závodníky vyprovázeli místní kněží – kahunové. „Podle kroužících kamer kolem mě jsem při startu zjistil, že jsem se nevědomky postavil na výhodné místo za nejlepší závodníky z kategorie profesionálů,“ pokračuje s úsměvem triatlonista. „Byl jsem ale velmi klidný, soustředěný a nepřipouštěl jsem si, že stojím na startu svého největšího závodu mé triatlonové kariéry. Plavalo se v mírných vlnách, nikam jsem se nehnal, plaval v závěsu, vyhýbal se kolizím a šetřil síly na kolo. Z depa jsem pak vyjížděl z 293. místa a pěkně přitlačil na pilu. Na technické trati se spoustou zatáček jsem předjížděl jednoho soupeře za druhým, což mi dodávalo sílu. Bohužel se mi ale nevyhnuly technické problémy – dvakrát jsem dofukoval přední plášť a ztratil minimálně 2 až 3 minuty. Držel jsem se ale osvědčeného motta: Nikdy to nevzdávej! Výsledkem byl 152. čas na kole. První půlka běhu byla převážně do kopce, druhá z kopce se spoustou ostrých zatáček. Celou trasu jsem běžel na hranici svých možností. Všude, kde to bylo možné, jsem se občerstvoval a poléval vodou, abych se ,neuvařil‘. Navzdory tomu jsem se ale menším křečím v nohách nevyhnul. Ale díky svému heslu – Neznáš bolest! – jsem běžel jako tank, prostě ,full gas‘! Z dokončení tak těžkého závodu jsem byl v takové euforii, že jako poděkování mladé Havajce, která mi v cílové

PŘEBORY AČR 2014 Název

bráně zavěsila na krk tradiční věnec lei z orchidejí, jsem dal dvě pořádné pusy. Smála se pak na mě ještě dlouho, když jsem šel kolem. V cíli jsem byl fakt totálně zničený, na krk jsem dostal medaili s nápisem Survivor Xterra World Championship a byl rád, že jsem tropickou výheň o 40 °C přežil bez újmy. Pár metrů za cílem na mě ale dolehla únava, motal jsem se jako nudle v bandě. Byl jsem rád, že mě organizátoři chvíli podepírali, ale na kapačky, jako mnozí další závodníci, jsem nemusel. V závodě jsem nechal všechno, co ve mně ten den bylo.“ „Po závodě mě ještě třetí den bolely nohy! Jednoznačně to byl pro mě nejtěžší závod mé triatlonové kariéry, navíc s neopakovatelnou a přátelskou atmosférou, kde jsem neměl problém si popovídat například s Australanem Benem Allenem (3. místo v absolutním pořadí), přičemž nás fotografovala jeho přítelkyně Jacqui Slack (9. místo). Po závodě jsme si vychutnali relax na pláži a plavání v moři a těšili se na vyhlášení vítězů se závěrečnou večeří. Nakonec se ještě konal Heloween costume party – maškarní ples, kde bylo vidět, že my, xteráci, umíme nejen závodit, ale se i výborně bavit. Mexický klobouk, červená paruka a fousy mi prý moc slušely:-).“ František Bulava, jinak reprezentant Lokomotivy Beroun, se v závodě umístil ve své věkové kategorii 45–49 let na vynikajícím 4. místě z 82 závodníků a bronzová medaile mu unikla o pouhých 1:48 minuty. Celkově skončil z 664 závodníků na 130. příčce. „Škoda těch problémů na kole, ale i tak být v první pětce na mistrovství světa je pro mě vynikající výsledek, ze kterého mám obrovskou radost! Speciálně bych chtěl poděkovat mé mateřské TJ Lokomotiva Beroun a MěÚ v Berouně, ale také firmám Pondy KS, Body – ID, Eurocat (Gelmodel), Dexter, Fotolab, Pivovarský dvůr, Pivovarská krčma v Chýni a Pavlu Fišerovi, protože také díky nim jsem mohl na Havaji startovat.“ A jaký vzkaz má František Bulava pro vás? „Pokud chcete, milí čtenáři Areportu, znát hranice svých možností, vyzkoušejte triatlon. A pokud chcete k tomu přidat ještě adrenalin a kromě soupeřů změřit své síly i s přírodou, jděte do XTERRY. Nebudete litovat. Zážitky s ní jsou opravdu silné! Vždycky věřte svým snům, a když pro ně uděláte maximum, stanou se jednou skutečností! Prostě: Nikdy to nevzdávejte!“ Připravila: Jana Deckerová Foto: archiv Františka Bulavy

Místo

Datum

Otevřené přebory v lyžování

Eduard Klínovec

8.–10. 1. 2014 20.–22. 1. 2014

Mezinárodní mistrovství AČR v zimním přírodním víceboji (Winter Survival 2014)

Ovčárna pod Pradědem

27.– 31. 1. 2014

Přebor AČR v leteckém pětiboji

Praha Žatec

12.–16. 5. 2014

Přebor AČR ve vojenském pětiboji – s mezinárodní účastí

Plzeň Vyškov

26.–30. 5. 2014

Turnaj MO a velení AČR v tenise dvojic

Měřín

25.–29. 6. 2014

Mezinárodní mistrovství AČR v letním přírodním víceboji (Summer Survival 2014)

Vyškov

29. 9. – 3. 10. 2014

Přebor AČR v přespolním běhu a „CISM DAY RUN“

Praha

4. 11. 2014

OTEVŘENÉ PŘEBORY AČR Název

Místo

Datum

Otevřený přebor AČR ve squashi

Praha

18.–19. 3. 2014

Otevřený přebor AČR ve sportovním skialpinismu

Špindlerův Mlýn, Brádlerovy boudy

19.–20. 3. 2014

Otevřený přebor AČR ve sportovním lezení

Brno

10.–11. 4. 2014

Otevřený přebor AČR ve stolním tenisu

Praha

15.–16. 4. 2014

Otevřený přebor AČR v golfu

Liberec, Ještěd

3. 6. 2014

Otevřený přebor AČR v plážovém volejbalu

Opava

17.–20. 6. 2014

Otevřený přebor AČR – letní terénní triatlon – Xterra 2014

Davidův Mlýn, Kružberk 2. 8. 2014

Otevřený přebor AČR na horských kolech

Praha

8. 10. 2014

Otevřený přebor AČR v nohejbalu O pohár A reportu

Praha

15. 10. 2014

Otevřený přebor AČR ve florbalu

Praha

22.–23. 10. 2014

Otevřený přebor AČR v badmintonu

Praha

12.–13. 11. 2014

Otevřený přebor AČR ve volejbalu smíšených družstev

Praha

19.–20. 11. 2014

Otevřený přebor AČR běžecká liga 2014

dle propozic

dle propozic

HARMONOGRAM BĚŽECKÉ LIGY 2014 Název

Místo

Datum

I. kolo

UO Brno

23.–24. 4. 2014

II. kolo

Opava

6.–7. 5. 2014

III. kolo

Jince

18.–19. 6. 2014

IV. kolo

Sedlec

15.–16. 7. 2014

V. kolo

Žatec

12.–13. 8. 2014

VI. kolo

Bechyně

26.–27. 8. 2014

VII. kolo

Lipník nad Bečvou

24.–25. 9. 2014

VIII. kolo

Přáslavice

15.–16. 10. 2014

IX. kolo

Praha

3.–5. 11. 2014

PŘEBORY MO A PPÚZ MO Název

Místo

Datum

Futsal

Praha

15.–16. 1. 2014

Malá kopaná

Praha

23.–24. 4. 2014

Plážový volejbal

Praha

13.–14. 5. 2014

Tenis

Praha

10.–11. 6. 2014

33

tělesná příprava

ÚSPĚŠNÝ ROK vojenských pětibojařů „Sport hraje v životě vojáka významnou roli pro udržení dobré psychické a fyzické kondice. Bez jakékoli pochybnosti lze říci, že nejvýznamnějším spojením mezi tělesným a vojenským tréninkem je vojenský pětiboj.“ Těmito nebo podobnými slovy jsou zahajovány prakticky každé závody ve vojenském pětiboji. Nejen pro tato slova, ale především pro svůj obsah, počet zainteresovaných závodníků a každoročně pořádaných závodů je vojenský pětiboj považován za sport číslo jedna v rámci sportů organizovaných Mezinárodní radou vojenského sportu CISM. Vojenský pětiboj je ve srovnání se světem nebo s tradičními sporty v AČR sportem mladým. Přesto se našim závodníkům podařilo svými výkony v letošní sezoně na sebe upozornit a ukázat soupeřům, že se s nimi musí počítat. Ale pěkně po pořádku… Prvním závodem byl v polovině května otevřený přebor AČR organizovaný již tradičně Velitelstvím výcviku – Vojenskou akademií (VeV-VA) Vyškov ve spolupráci s Vojenským odborem Fakulty tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (VO FTVS UK) Praha a Armádním sportovním centrem (ASC) DUKLA Praha pod záštitou sekce rozvoje druhů sil – operační sekce MO (SRDS-OS). Kromě patnáctky kvalifikovaných příslušníků AČR se ho účastnil téměř stejný počet příslušníků zahraničních armád, a to z Belgie, Německa a Polska. Naše družstvo mužů ve složení rotný Matěj Picka, poručík Michal Škobrtal, desátník Milan Wurst a poručík Jakub Rozsypal vybojovalo 2. místo hned za profesionálním týmem vojenského pětiboje z Německa, jehož členové získali také všechny medaile v individuální soutěži Open, a nechalo za sebou tým Belgie, který byl třetí. Mezinárodní závody na začátku června v Mnichově – Memoriál Hartmuta Nienabera

34

– byly druhým závodem. Tyto závody se konaly jako vzpomínka na legendu tohoto vojenského sportu číslo jedna. Onou jedničkou i po náhlém úmrtí v roce 2011 navždy zůstane Hartmut Nienaber, desetinásobný vítěz MS, 4× člen vítězného týmu Německa na MS, do dnešní doby držitel světových rekordů v hodu granátem na cíl a na dálku a v celkovém počtu dosažených bodů a hlavně skvělý člověk a kamarád, který pomáhal české armádní reprezentaci v jejích začátcích a nejen jí. Naši závodníci dosáhli výborných výsledků. Ženy skončily druhé za vítězným družstvem Nizozemska a nic na tomto výkonu neubírá skutečnost, že reprezentace ostatních států nedokázaly postavit úplná družstva. Muži skončili čtvrtí, za vítěznými Němci, Dány a Rakušany, a díky vynikajícímu výkonu v běhu porazili v dramatickém závěru družstva Belgie, Švédska, Nizozemska a Norska. Většina reprezentantů si vylepšila své osobní rekordy a za zmínku stojí druhý nejlepší výkon rtn. Matěje Picky z VO FTVS UK Praha v překážkovém plavání (současně nový český rekord 25,7 s) a třetí místo v běhu na 8 km svob. Milana Wursta z VÚ 4423 Přáslavice ze 45 startujících závodníků. AČR úspěšně reprezentovali: rtn. Linda Deutschová (UO Brno), por. Helena Holečková (VÚ 1902 Praha) a por. Martina Skalová (VÚ 1825 Tábor), rtn. Matěj Picka (VO FTVS UK Praha), por. Michal Škobrtal (VÚ 5104 Praha), svob. Milan Wurst (VÚ 4423 Přáslavice) a por. Jakub Rozsypal (VÚ 7935 Jince) – závodníci jsou vyjmenováni podle dosažených výsledků. V přípravě na prestižní závody ve Wiener Neustadt v závěru června potvrdili letošní dobrou formu vojenští pětibojaři na závodech v takzvaném Speed Pentathlonu v rakouském Seebsteinu. Ženy zvítězily, muži skončili třetí. Speed Pentathlon je nově zkoušená disciplína vojenského pětiboje, při níž všech pět disciplín závodníci absolvují v jednom dni. Zatímco první dvě – plavání s překážkami a překážková dráha – probíhají samostatně, závěrečnou disciplínu tvoří kombinace běhu, střelby a hodu granátem na cíl. Družstvo žen, ve složení poručice Martina Skalová z Tábora, rotná Linda Deutschová z brněnské Univerzity obrany a poručice Helena Holečková z Prahy, potěšilo individuálními výkony. Muži, v sestavě rotný Matěj Picka z vojenského oboru FTVS UK, poručík Michal Škobrtal z Prahy, svobodník Milan Wurst z Přáslavic a rotný Zdeněk Surovec z Olomouce, v závěrečné disciplíně přeskočili dosud třetí Belgii a zůstali pouze za silnými

profesionálními družstvy Rakouska a Německa. Druhými místy v jednotlivých disciplínách se blýskli rotný Matěj Picka (v překážkovém plavání časem 25,8 s zaostal jednu desetinu za českým rekordem) a svobodník Milan Wurst v kombinovaném běhu. Mezinárodní mistrovství rakouské armády ve vojenském pětiboji ve Wiener Neustadt bylo letos nejlépe obsazeným závodem v Evropě (celkem 90 mužů a 26 žen z 19 států). Naše družstvo mužů obsadilo vynikající 8. místo v novém českém rekordu. První bylo Rusko, na druhém místě skončilo Rakousko a na třetím Turecko. V soutěži žen vyhrálo také Rusko, druhá byla Brazílie a třetí Dánsko. Naše ženy tentokrát jako družstvo nestartovaly. Na vytvoření rekordu se podíleli rtn. Matěj Picka (VO FTVS UK Praha), svob. Milan Wurst (VÚ 4423 Přáslavice) – oba v osobních rekordech se ziskem přes 5 000 bodů – , por. Michal Škobrtal (VÚ 5104 Praha) a des. Ivo Vrba (VÚ 4423 Přáslavice). Dále AČR dobře reprezentovali por. Martina Skalová (VÚ 1825 Tábor), por. Jitka Opravilová (VÚ 3771 Prostějov), rtn. Zdeněk Surovec (VÚ 5616 Olomouc) a svob. Vlastimil Vávra (UO Brno). Nejlepšími individuálními výkony byly 3. místo M. Picky v plavání s překážkami (25,9 s), dělené 3. místo V. Vávry ve střelbě (197 bodů) a 4. místo M. Wursta v přespolním běhu na 8 km (26:45,9). Posledním závodem vydařené sezony bylo už 60. mistrovství světa. „Kulaté“ MS ve vojenském pětiboji pořádala Brazílie v Rio de Janeiru. Naši armádu z finančních důvodů reprezentovali jen aktuálně nejlepší pětibojařka por. Martina Skalová z VÚ 1825 Tábor a nejlepší pětibojař rtn. Matěj Picka z Vojenského oboru FTVS UK. Oba podali v závodech, kterých se zúčastnilo 196 závodníků (143 mužů a 53 žen) ze 30 zemí, vynikající výkony. Zhruba polovinu startovního pole totiž tvoří profesionální sportovci, kteří nic jiného než vojenský pětiboj nedělají. Martina obsadila 25. místo a vytvořila nový český rekord 4 918,8 bodů a Matěj 70. místo druhým nejlepším výkonem v historii českého vojenského pětiboje 5 083,1 bodů. V soutěži jednotlivců vyhráli a na stupních vítězů dále byli v kategorii žen jen reprezentantky Číny a v kategorii mužů reprezentanti Brazílie, Norska a Německa. Soutěže družstev skončily v obou kategoriích shodně. Vyhráli Číňané, druzí byli Brazilci a třetí Rusové. Na MS padly dva světové rekordy, v plavání s překážkami žen a ve štafetě na překážkové dráze žen a jeden světový rekord byl vyrovnán, a to na překážkové dráze mužů. Poděkování patří nejen jmenovaným závodníkům, ale také jejich velitelům, kteří v rámci svých možností vytvářejí pro jim podřízené vojáky a reprezentanty AČR tréninkové podmínky, a také OdZVSlTV SRPS MO a ASC DUKLA za podporu vojenského pětiboje. Připravil: plk. Lubomír Přívětivý

102. průzkumný prapor Generála Karla Palečka Prostějov organizuje

na pozice operátorů roty HUMINT – hodnost rotný Přijímací řízení (psychodiagnostické vyšetření, test odborných znalostí a všeobecného přehledu, modelové situace, pohovor) se uskuteční v posádce Prostějov ve dnech 13.–14. ledna 2014.

Požadujeme ¾ Praxe v AČR minimálně 2 roky ¾ Středoškolské vzdělání s maturitou ¾ Znalost AJ na úrovni STANAG 6001 2222 ¾ Zdravotní klasifikace „A“ ¾ Předpoklady pro získání BP pro stupeň „Tajné“ ¾ Předchozí účast v zahraničních operacích výhodou Nabízíme ¾ Zajímavou práci v dynamicky se rozvíjející profesi ¾ Účast na zahraničních kurzech a cvičeních ¾ Prostor pro kariérní růst a sebevzdělávání ¾ Možnost nasazení v zahraničních operacích

Strukturovaný životopis (označený „RH-výběr“) a stručný motivační dopis zašlete faxem na číslo 973 411 719 nejpozději do 7. 1. 2014. Vybraní zájemci budou telefonicky kontaktováni do 8. 1. 2014. Kontaktní osoba: npor. Václav Pokluda, tel.: 973 411 360, mobil 601 582 519 Více informací na www.102pzpr.army.cz

medailon

Chci zase chodit

A naráží tím i na operaci okohybného svalu, kterou Jirka podstoupil v září. Nerovnoměrné rozložení sil takových svalů stahovalo Jirkovo levé oko dolů, takže aby viděl před sebe, musel zaklánět hlavu. Se zakloněnou hlavou

Jasně, nespěchejme. I tak přítomným včetně mě Jirka opět vyrazil dech. Darem obdržel triko, které si usmyslel ihned obléknout. Na několika přítomných bylo vidět, že mají tendenci „nemohoucímu“ pomoci. Udrželi se a nastaly dvě minuty

se samozřejmě nemůže soustředit na udržení rovnováhy, a proto byl limitován i v chůzi. Když vše klapne, dočká se Jirka i operace pravého oka. To teď nechává zavřené proto, že v důsledku šilhání vidí dvojitě. Kromě denních cvičení dojíždí Jirka pravidelně na hipoterapii pod vedením Šárky Smíškové z občanského sdružení ISAR, která se též významně podílí na jeho rehabilitačním plánu. A příležitostně mu pomoc nabízejí i docela cizí lidé, kteří se o jeho příběhu dozvěděli z médií. Jako třeba Petr Havlíček z Uničova, jehož reflexní masáže jsou dobře známé vojákům 601. skss, jakož i olomouckým fotbalistům a hokejistům. „Cítím se uvolněně, je to úplně jiné než masáž,“ popisuje Jirka tuto terapii. A tím vším je Jirka inspirací pro další pacienty v podobné situaci, jakkoli právě jeho poranění je specifické. Rok metodou pokus-omyl trvalo jeho současnému fyzioterapeutovi sestavit optimální rehabilitační plán. A vůbec nebylo snadné vybrat k Jirkovi takového odborníka a současně nadšence v jedné osobě, jako je Martin. Přispěl k tomu i jiný fyzioterapeut Jakub Pětioký, který šest let pracoval na specializované klinice v saudskoarabském Rijádu, který se nyní soustředí na to, aby mezi českými kolegy propagoval tezi: „Když už pacient přežije těžké poranění mozku, má vysoký rehabilitační potenciál.“

naprostého ticha a úžasu, když si Jirka sundal kšiltovku, brýle, pečlivě srovnal nové tričko, oblékl je, pak zpět čepici a brýle. Precizně, přesně. Prý kvadruplegik? Ještě že se lékaři mýlili. Hned vedle stál soutěžící, který se s Jirkou osobně setkal poprvé v životě a chvíli před tím mu za celý svůj tým vzdal úctu a vyslovil podporu. Při pohledu na ten malý zázrak mu z dojetí stékaly po tvářích slzy. Kouzlo toho momentu ale nejde dost dobře popsat slovy. A pak mi Jirka vrátil tu výzvu, kterou jsem ho počastovala, když přijel. Spěchala jsem zpět do Prahy a loučila se slovy: „Musím letět.“ Houkl na mě: „Kde máš koště?“ No, jak říkám, je to s ním na nejlepší cestě.

Nadpraporčíka v. v. Jiřího Schamse asi netřeba představovat. Od osudného 17. března 2008 přestal být znám jen jako vynikající parťák svým kolegům ze speciálních jednotek v Prostějově a u Vojenské policie a – měřeno pohledem dnešních dnů – stal se téměř ikonou pro všechny, kteří cítí vůči českým vojákům respekt a hlubokou úctu. Nikoli ze soucitu kvůli těžkému zranění, které utrpěl při nasazení v Afghánistánu, ale na základě toho, co mělo teprve přijít. Příběhu o nezdolné vůli, píli a naději. Příběhu, který Jiří Schams, alias Regi, píše od té doby, kdy přežil.

Hlavně žádná očekávání? Poprvé jsem se s ním setkala až v červnu 2011. Tehdy ho jeho strýc přivezl na Vlkošské dny vojenských tradic. Jirka seděl takřka bez hnutí na invalidním vozíku, tiše proplouval davem. Zamával mi do kamery, ale nic víc. Tehdy ještě byly na lidech, kteří jej míjeli, znát rozpaky. Ve slavnostní uniformě, s řadami stužek na prsou, působil jako zmrzačený veterán, jaké je zdejší publikum zvyklé vídat jen z amerických filmů. Jako by se z myslí přítomných dalo vyčíst: „No jo, co od něj čekat, když má dva šrapnely v hlavě.“ Pak přišlo jaro letošního roku a potkali jsme se znovu. Nevěřila jsem vlastním očím, když Jirka sám přesedl z auta na vozík. Člověk s diagnózou kvadruplegik? Takovou „nálepku“ totiž původně dostal, ačkoli se vztahuje na pacienty, kteří po poranění míchy v dolní krční oblasti ztratí částečně či spíše zcela hybnost jak dolních, tak horních končetin. Jenže Jirka neměl poraněnou míchu, nýbrž poranění mozku od střepiny, která při vstupu nejvíce zasáhla takzvaný mozeček – centrum rovnováhy, stability, koordinace a plánování pohybů. Ona střepina (možná navíc nebyla jen jedna) napáchala i další škody, které vzhledem k omezenému poznání lidského mozku nikdo neumí přesně určit. Tím spíše ale bylo chybou Jirku škatulkovat v rámci známých diagnóz a částečně mu tím de facto odepřít zlepšení. Hlavní je, že letos na jaře se Jirka nejen o poznání lépe pohyboval, ale navíc také srozumitelně komunikoval, navíc v dobrém rozmaru dokonce vtipkoval. Jen o pár měsíců později jsem s ním připravovala krátký rozhovor po telefonu – žádný problém.

Vše nejlepší…

Zavolala jsem pak znovu, tentokrát s blahopřáním k narozeninám. „Já narozeniny většinou neslavím. Natož, že bych se po bouřlivé oslavě někde válel na zemi. Alkoholu neholduji,“ popsal mi Jirka ve stručnosti, jak vlastně přešel dvaadvacáté září. Připustil ale, že mu s gratulací volalo mnoho přátel a třeba i zdravotníci, kteří se o něj starali během rehabilitací. Neodpustila jsem si pak ještě otázku, co by si Jirka k narozeninám přál dostat za dárek. Co jiného jsem ale mohla čekat za odpověď, než: „Chtěl bych zase chodit.“ V zápětí dodal, že více než

36

věcných darů si cení zážitků. A po krátké odmlce pak diplomaticky vůči jednomu z dobrých přátel prohodil: „Ale dostal jsem krabici výborných sušenek.“

dostupného zařízení na Českém vysokém učení technickém. Prototyp bude do dvou let. (Pozn. red.: více o exoskeletech a českém projektu připravuje časopis ATM.)

Šance? Technický vývoj…

Zázraky? Dřina a odhodlání…

Zpět ale k hlavnímu Jirkovu přání – nemohu se zbavit dojmu, že je už vlastně na dosah ruky. Cest k jeho naplnění přitom vede několik. Už před létem se Jirka vypravil do britské Cambridge, aby si vyzkoušel takzvaný exoskelet. Robotickou vnější kostru, kterou Američané nejprve vyvinuli pro ulehčení chůze vojáků nesoucích těžká břemena. Patent pak uvolnili pro zdravotnický výzkum a hle – stala se z něj pomůcka pro pacienty s poraněním páteře nebo mozku. „Bylo to fajn. Kdybych měl jedním slovem shrnout, co pro mě pohyb v exoskeletu znamenal, tak větší autonomii,“ vyzdvihl na nové zkušenosti Jirka. Díky této nejmodernější pomůcce stál zpříma, pár minut chodil pouze s chodítkem a při denním tréninku by vystačil s berlemi. „Trochu se s přístrojem nejprve pral. Zatímco pacienti bez citu v dolních končetinách nechají exoskelet chodit za ně, Jirka mu vnucoval své pohyby. Hlavní přínos není v tom, že by na procházky jednou mohl vyrážet vstoje místo na vozíku, jakkoli by se to Jirkovi líbilo, ale především v tom, že přístroj mu pomáhá obnovit a zafixovat dráhy pohybu chůze, tak jak se správně mají provádět. Tedy přispěl by jako mezistupeň k nácviku chůze, nikoli jako její trvalá náhrada,“ vysvětluje podrobněji Jirkův asistent a fyzioterapeut v jedné osobě Martin Janoud. Jedinou překážkou je pořizovací cena tohoto zařízení, které dosud představily jen americká, izraelská a nedávno i japonská firma. To by ale nesmělo platit rčení „zlaté české ručičky“, aby se před pár týdny nerozeběhl naplno vlastní vývoj mnohem komplexnějšího a současně široce

Jenže to by nebyl Jirka, aby se spokojil s tím, že bude čekat na nějaké elektronické chodítko. A tak v létě vyrazil na tři týdny do klimkovického sanatoria, které je poslední dobou zmiňováno v médiích v souvislosti se „zázraky“ v rozchození dětí po mozkové obrně. Takzvaná KLIM Therapy spočívá v oblečení pacienta do stabilizačního oblečku a jeho jištění. Zavěšen na kladkách a pružinách si Jirka pochvaloval: „Pomocí hřejivých bandáží a masírování mi nejprve uvolnili svaly. Ty celkem pořád mám. Posiloval jsem a potom trénoval rovnováhu. Zvládl jsem se udržet ve vysokém kleku. A ujít i pár kroků o berlích.“ Záležet to na Jirkovi, pořídí si tento rehabilitační systém domů. Obecně se to laikům nedoporučuje, ale Jirkův fyzioterapeut Martin to chce zkusit: „Problém všech rehabilitací, jedno zda v zařízeních Kladruby, Slapy, Klimkovice a dalších, spočívá v tom, že se nedostatečně opakují. Jirka udělá za pár týdnů obrovské pokroky, ale za dva měsíce doma se vrací takřka zpět na výchozí úroveň.“ I proto Jirka v rámci možností trénuje denně, jako by to bylo jeho nové zaměstnání. To se ale léta nedělo: „Upřímně? Jako fyzioterapeut jsem se už v minulosti i s jinými hendikepovanými setkával s přístupem lidí a institucí, že když už je postižený schopen nějak žít a fungovat, tak může být rád a má si s tím vystačit. Dokonce i mnozí lékaři uvažují v kontextu výchozí diagnózy a diví se, když pacient žádá třeba nový chirurgický zákrok, s nímž dosáhne zlepšení,“ vysvětluje Martin.

Regi jako vzor a inspirace… Sešli jsme se s Jirkou znovu v září na soutěži MedCup, právě týden po jeho narozeninách. Přirozeně si nenechal ujít nultý ročník turnaje, který si kdysi jako bojový medik trénující s pražskou záchrankou sám vysnil. Vybídla jsem jej, ať jde raději po svých, ale on opáčil: „Ještě se na berle nemohu stoprocentně spolehnout.“ Pomyslela jsem si: „Opatrnost je na místě, ale brzy nám to beztak předvedeš.“

fakta

Nadpraporčík v. v. Jiří Schams se narodil 22. září 1972 v Praze. Základní vojenskou službu absolvoval nejprve u 1. smíšeného pluku radioelektronického boje v Kolíně a pokračoval již jako profesionální voják u 1. radiotechnického střediska ve Zbirohu. Na první misi se přihlásil do Bosny a Hercegoviny. Další metou, která splnila jeho chlapecké sny, byla 6. speciální brigáda v Prostějově. V roce 2002 v Praze vznikl Útvar speciálních operací Vojenské policie, tzv. SOG (Special Operations Group), a to byla pro Jirku další z velkých výzev. Tentokrát už v rámci nového elitního útvaru odjel začátkem října 2003 chránit kontingent 7. polní nemocnice v Iráku. Následovala mise v jižní provincii Basra. V tomto období si Jirka rozšířil svoji kvalifikaci o novou odbornost bojového zdravotníka (combat medic). V průběhu let 2005 až 2006 prošel Jiří znovu působením v misích. Dne 10. října 2007 se přesouvá do jihoafghánského Hílmandu a ten se mu nakonec stává osudným… Dne 17. března 2008 se u města Gerešk odpálí sebevražedný atentátník. Dva Dánové a čtyři Afghánci jsou na místě mrtví. Umírá i velitel ochranného týmu Milan Štěrba. Praporčík Schams je těžce zraněn. Tělo má prošpikované střepinami, ta osudná jej zasáhla do hlavy.

A ještě něco…

Předchozí odstavec by byl možná skvělou tečkou, ale musím doříct, proč je Jirka tak výjimečný, že jsem o něm v úvodu napsala, jak se až stává ikonou. Je to proto, že jeho příběh se opravdu stal známým a tisíce lidí dnes sledují každý pokrok, který Jirka zaznamená. Ať už si o tom přečtou ve speciální rubrice portálu Armyweb nebo sdílejí každou novinku a fotku na Facebooku. A pro mnoho z nich skutečně Jirka představuje vzor – jak vojenský, tak „diagnostický“. Na Dnech NATO jsem ve stánku Ministerstva obrany stála hned vedle prezentace Nadačního fondu REGI Base. Kolik jen lidí reagovalo na Jirkovu fotku a znalo jeho příběh – vojáci, policisté, hasiči. Ale také ti, kteří jsou upoutáni na invalidní vozík z rozličných důvodů. Jirka je příliš skromný na to, aby si tento svůj přenesený vliv připustil. Ale neváhá zapojit se přímo. Když v srpnu rehabilitoval v Klimkovicích, byl zde přítomen ještě jeden voják, desátník Lukáš Hirka, od jehož těžkého zranění uplynul v září právě rok. „Navštěvoval jsem ho skoro každý večer. Snažil jsem se mu svojí přítomností dodat chuť do dalšího cvičení. Lukáš na sobě totiž pořád pracuje a obrovsky se snaží,“ zmínil Jirka jen tak mimochodem.

Jirka a Vánoce... Protože je tento článek zařazen do prosincového čísla A reportu, logicky se nabízelo zeptat se Jirky Schamse, jak se připravuje na Vánoce, oč si píše Ježíškovi a co hodlá naopak sám svým blízkým nadělovat. Už už se nadechoval, aby prozradil, že by rád rozšířil o nějaký konkrétní kousek svou sbírku přileb, když tu se zastavil: „Aby se přání splnilo, nemá se přeci vyslovit. Berte to tak, že nemám žádné speciální přání, jen trvale to jedno jediné – makat na sobě a začít zase chodit. A co budu sám nadělovat za dárky, prozradit také nemohu, protože už by to pro moje blízké nebylo překvapení.“ A tak zbýval už jenom obligátní, poněkud stereotypní dotaz, co by Jirka popřál čtenářům A reportu. „Všem čtenářům přeji k Vánocům a do nového roku klasiku – hodně sˇtěstí, zdraví, vůle a odhodlání dosáhnout toho, o čem sní, po čem touží,“ usmívá se Jirka, který moc dobře ví, o čem mluví. Připravila: Mirka Pašková Foto: archiv Jiřího Schamse

37

historie Mnozí z našich důstojníků v řadách Svobodných Francouzů prokázali mimořádné hrdinství, Richard Zdráhala byl jedním z nich

Nevzdal se ani v zajetí

Pokud píšeme o druhoválečných veteránech, většinou se jedná o příslušníky našich jednotek ať již v SSSR, Velké Británii či na Blízkém východě. Richard Zdráhala je v tomto směru výjimkou. Patřil totiž k těm československým důstojníkům, které během války uvolnila naše armáda pro potřeby tzv. Svobodných Francouzů. Tedy francouzských jednotek, které bojovaly proti Němcům pod velením generála Charlese de Gaulla. Richard Zdráhala se narodil 23. 9. 1912 v Lipníku nad Bečvou. Obecnou školu navštěvoval v Lipníku a Medlově u Uničova. V červnu 1930 ukončil s vyznamenáním Vyšší reálné gymnázium v Šumperku. Po absolvování Vojenské akademie v Hranicích nastoupil v roce 1933 v hodnosti poručíka k dělostřeleckému pluku 10 do Lučence. Nejdříve jako první důstojník a později zástupce velitele 10. baterie. V Prostějově na Vojenském leteckém učilišti absolvoval kurz letounových pozorovatelů zbraní. Po jeho ukončení sloužil jako pozorovatel dělostřelectva u leteckého pluku 2 v Olomouci. Během mobilizace v roce 1938 byl přidělen jako letecký dělostřelecký pozorovatel k leteckému pluku 1. V červnu 1939 překročil Richard Zdráhala hranice do Polska. Bez problému se dostal k naší jednotce v Krakově. Tam však panovala velice svízelná materiální situace. Většina uprchlíků neměla teplé oblečení. Nebyl dokonce dostatek finančních prostředků ani na praní prádla. Po domluvě s velením se Zdráhala rozhodl vrátit se do protektorátu pro peníze, které zůstaly na účtu vojenských zátiší. Mezi tím Německo přepadlo Polsko a začala válka. Zdráhala byl pověřen úkolem zajistit v prostoru Velké nad Veličkou převedení několika významných vojáků a politiků, které si osobně vyžádal prezident Beneš, na Slovensko. Sám přešel na Slovensko a dále do Bělehradu až počátkem prosince 1939. Po strastiplné cestě přes Soluň, Ankaru a Bejrút byl v únoru 1940 ve francouzském Agde zařazen na funkci velitele baterie II. oddílu československého dělostřeleckého pluku. Po porážce Francie odplul Zdráhala do Velké Británie. Tam ho ale čekalo nemalé rozčarování. Z důvodu nadbytku důstojníků a nedostatku mužstva byly vytvořeny důstojnické jednotky. Do jedné z nich byl zařazen i on. Navíc nasazení do skutečných bojů bylo v nedohlednu. Jedinou nadějí pro něj tedy v té době bylo, že jako bývalý dělostřelecký letecký pozorovatel bude přijat k našemu letectvu. K tomu však stále nedocházelo. Na jaře 1941 byl u našich jednotek přečten rozkaz, ve kterém se oznamovalo, že generál de Gaulle hledá důstojníky pro svoji armádu

38

Svobodných Francouzů. Podmínkou byla znalost francouzštiny a speciální výcvik tankový, dělostřelecký, protiletadlový, protitankový anebo spojařský. Francouzi naopak nabízeli zachování hodnosti, které důstojníci dosáhli v naší armádě. Richard Zdráhala se přihlásil. V té době byl již kapitánem. Po soustředění ve výcvikovém táboře v Sandhurstu byl přepraven na belgické lodi Capacablana do afrického Konga. Bojový křest prodělal v Sýrii, kde byla jeho eho jednotka nasazena proti stoupencům kolaborantskéaborantského vichistického režimu. „Byl jsem přidělen k jednotce otce jižně od Bejrútu. Když jsem přišel k protitankové rotitankové baterii, neměla už ani jednoho důstojníka. Někteří padli, ostatní byli raněni. ěni. A tak jsem se stal jejím velitelem. K večeru čeru jsme přemístili baterii na jižní okraj Bejrútu, kde zaujala palebné postavení v prostoru letiště. Mezitím australská pěchota ta spolu s jedním praporem cizinecké legiee a praporem námořní pěchoty Svobodných odných Francouzů vnikla do města. Po dobytí Bejrútu se velitel vichistické armády v Sýrii generál Denitz vzdal,“ l,“ líčil ve svých pamětech Richard Zdráhala. hala. Dalším jeho úkolem bylo shromážomáždit veškerý kořistní dělostřelecký materiál v Sýrii a Libanonu, roztříditt ho a poškozené kusy nechat opravit. t. Na libyjskou frontu odjel v první rvní polovině roku 1942 jako velitel protitankové baterie brigády námořořní pěchoty. „Cítil jsem nedůvěru ru na každém kroku. Velitel praporu ru m major Savey také nevěděl, na čem je. Jako bývalý kněz podezíral al všechny, kteří přicházeli ze středníí a východní Evropy, a považovall je za rudé. Velitelé čet se těžko smiřovali s tím, že jim bude velet cizinec, i když hodností vyšší,“ vzpomínal kapitán. „Zatnul jsem zuby a říkal si, že to musím vydržet a nějak tu hráz mezi mnou

a ostatními důstojníky a vojáky odstranit. Volil jsem jinou cestu než ryze vojenskou, jenom strohým přikazováním bych nic nevyřešil. Proto jsem se s nimi často například radil, jak docílit lepších časů při zamíření na pohyblivý cíl. Domluvil jsem se s nimi, že předvedeme ostrou střelbu na skutečné tanky, aby vojáci viděli účinek protitankových granátů. Dále střelbu na pohyblivé terče, aby si mohli ověřit, od které hranice mají střílet, aby stačili zničit tanky při hromadném nájezdu.

Protože jsem měl známé v dělostřeleckém parku, nedělalo mi žádné potíže dát celou ukázku dohromady. Zjistil jsem, že mezi důstojníky a mužstvem se začalo povídat, že ten český důstojník je nějaký odborník na protitankovou střelbu. Začali se ke mně chovat přátelštěji. Důstojníci od baterie sami přicházeli s nápady, jak to či ono zlepšit.“ V polovině února 1942 dostala brigáda za úkol zaujmout obranná postavení jižně od libyjského Tobrúku u Bir Hakejmu. Kolem tohoto místa vybudovala kruhovou obranu v délce asi dvanácti kilometrů. „Velká část jednotky tanků udělala prudký obrat doleva a vyrazila do útoku přímo proti nám. Současně s tímto útokem zahájilo nepřátelské

dělostřelectvo těžkou kanonádu na přední okraj naší obrany, a to hlavně na postavení protitankových a protiletadlových děl. Z nebe se spustili letci Osy a zuřivě prováděli nálety. Když skončili svou ničivou práci, vyrazilo asi sto nepřátelských tanků prudce – s velkou rychlostí – na naše pozice. S nimi postupovala pěchota krytá pancíři. Tanky střílely za krátkých zastávek,“ přiblížil jednu z mnoha bitev této oblasti kapitán Zdráhala, který v té době již vykonával funkci zástupce velitele protitankového oddílu. „Nechali jsme nepřítele dorazit na vzdálenost tisíc pět set metrů od předního okraje obrany a potom jsme na něho zahájili prudkou a soustředěnou palbu. Ve zvířeném písku i v dýmu střelby jsem několikrát zpozoroval naše účinné zásahy. Některé pancéřové obludy vzplály. Jakmile jejich osádky vyskákaly ven, okamžitě jsme je kosili střelbou kulometů nebo pušek.“ Situace Zdráhalovy brigády a dalších jednotek Svobodných Francouzů se ale zhoršovala. Docházela munice a zásoby. Nakonec bylo rozhodnuto o tom, že nezbývá nic jiného než se probít z německého obklíčení. Zdráhala dostal za úkol zabezpečit jednotky probíjející se z obklíčení proti útokům nepřátelských tanků. „S rozedněním začaly na naše ustupující jednotky útočit nepřátelské tanky ze všech směrů. Pokud zbytek našich protitankových děl měl ještě nějaké střelivo, držel nepřátelské pancíře v uctivé vzdálenosti. Avšak s přibývajícím časem naše palba ochabovala. To umožnilo nepřátelským tankům a pěchotě odříznout část našich ustupujících jednotek a zatlačit je do minových polí kolem Bir Hakejmu, kde byly postupně likvidovány,“ napsal

o těchto pro něj osudových okamžicích Richard Zdráhala. „Když došla munice, nařídil jsem zbytku oddílu odpoutat se od nepřítele a vyrazit za ostatními ustupujícími skupinkami. Jihozápadně od Bir Hakejmu jsme narazili na postupující německou kolonu, která na nás ihned zahájila palbu. Brzy nám zničili dva vozy. Chtěl jsem jejich osádkám nadejet a případně je vzít do svého vozu. Ozvala se ohlušující rána. Měl jsem pocit, že jsme dostali přímý zásah, že nás někdo vyzvedl a vzápětí s námi mrskl o zem. Vůz se předkem zaryl do písku a převrátil se. Když jsme se z něho hrabali ven, objevili se před námi němečtí vojáci a řvali: Hände hoch! Nemohl jsem se postavit, cítil jsem strašnou bolest v koleně. Bylo celé od krve.“ Zdráhalu Němci odvezli zpět do Bir Hakejmu, který byl v té době již v jejich rukou. Odtud se pak dostal do italského zajateckého tábora v Derně. Po nějakém čase byl společně s dalšími důstojnickými zajatci letecky přepraven do zajateckého tábora poblíž italské Sulmony. Zde se skupině zajatců včetně Zdráhaly podařilo vykopat podzemní tunel a utéci. Společně s dalšími uprchlíky pochodovali na sever, až se dostali do horského masívu Gran Sasso, kde byli zadrženi. Neúspěšně skončil i další pokus Richarda Zdráhaly o útěk na jaře 1944 při transportu válečných zajatců z tábora u Mühlbergu. Po útěku se společně s anglickým majorem Fitzgeraldem přesunovali pěšky směrem na Prostřelmov. Po cestě se rozhodli, že si odpočinou, a za humny vnikli do stodoly a uložili se nahoře na seně. Tam je ale objevila skupina deseti německých ozbrojených civilistů se psy. V Zábřehu je pak předala bezpečnostní policii. Nakonec převezli Zdráhalu do nejpřísněji střeženého trestního tábora v zámku Colditz u Lipska. Ten osvobodila 15. dubna 1945 americká armáda. Po návratu do Československa byl Zdráhala nejdříve zařazen na velitelství dělostřelectva na Hlavním štábu MO. Již v září 1946 se stal velitelem školy důstojníků protitankového dělostřelectva se sídlem v Josefově. Po dvou měsících byl ale v hodnosti podplukovníka trvale přeřazen na místo referenta výcvikové skupiny Hlavního štábu velitelství dělostřelectva. Zdráhala patřil k těm nemnohým důstojníkům naší západní armády, jejichž vojenská kariéra nebyla přerušena ani převzetím moci komunisty v únoru 1948. Zemřel ve věku pětašedesáti let 19. července 1977. Text: Vladimír Marek Foto: VÚA-VHA

39

VLRZ

military english

Aktivity pro děti a mládež v nabídce Volarezy pro rok 2014 Šest turnusů zimních táborů se zaměřením na lyžování či snowboarding v nejlepším českém lyžařském středisku ve Špindlerově Mlýně 7 Vlastní skipasy s celodenní platností 7 Pestrý program letních dětských táborů pod vedením zkušených a oblíbených vedoucích 7 Tematické zaměření a balíčky adrenalinových aktivit 7 Nečekaný zájem o mezinárodní dětský tábor 7 Možnost pobytu v letním mládežnickém ICC Campu v Belgii. Od 1. listopadu mohou rodiče z řad příslušníků resortu svým dětem zajistit různorodé pobyty s programovou náplní pro období jarních a letních prázdnin příštího roku. Na období jarních prázdnin je opět připraveno 6 turnusů zimních táborů se zaměřením na lyžování či snowboarding v nejlepším českém lyžařském středisku ve Špindlerově Mlýně. Skiareál ve „Špindlu“ prodělal pod novým vedením pro blížící se lyžařskou sezonu mnoho pozitivních změn, které uživatelé pocítí v podobě zlepšení možností rychlého občerstvení na dojezdu sjezdovek a v podobě rozšíření některých tratí na sjezdovce Medvědín, což v rámci vyšší bezpečnosti dětí radostně vítáme. Podstatné pro organizaci tohoto typu tábora je zachování nákupní ceny skipasu. To i nadále bude umožňovat pořídit každému účastníkovi tábora vlastní skipas s celodenní platností na všechny typy sjezdovek ve „Špindlu“. I nadále budou děti absolvovat tábor pod vedením zkušených vedoucích s certifikovanými dovednostmi pro výuku lyžování. Tábor není ekvivalentem lyžařské školy, ale i tak je lyžování v jeho programové náplni dominantní. Doplňkový program zimního tábora a také ostatních táborů děti absolvují v námi provozovaném Wellness centru Vojenské zotavovny Bedřichov, kde jim bude k dispozici jak relaxační, tak i sportovní zázemí. Špindlerův Mlýn je také dějištěm konání námi pořádaných letních dětských táborů. Klasické dětské tábory o letních prázdninách pořádáme ve středisku Bedřichov a mezinárodní dětský tábor ve středisku Malý Šišák. Děti při všech typech letních táborů mají do programu tábora zanesen balíček adrenalinových aktivit s nabídkou přemostění, obří houpačky, bungee trampolíny,

40

slaňování a bobové dráhy. Veškeré atrakce jsou provozovány pod dohledem pracovníků specializované společnosti Yellow point, která je současně i provozuje. Volareza klade velký důraz i na výběr hlavních vedoucích a i zde jsme částečně pro následující rok 2014 omladili naše týmy. Větší prostor jsme dali kolektivu vedoucích, kteří letos poprvé samostatně vedli mezinárodní dětský tábor a jejich pojetí bylo s nadšením přijato všemi zúčastněnými zeměmi. Právě z těchto důvodů jsme rozhodli o zapojení tohoto mladého týmu studentů i do klasických táborů s nižším věkovým průměrem a dali možnost již i těm mladším dětem připravit se do budoucna na poněkud odlišný způsob průběhu táborů a později i mládežnických kempů, organizovaných v rámci jednotlivých evropských zemí organizace CLIMS. Letní tábory mají i svou obsahovou náplň vytvářenou právě týmem vedoucích. V roce 2014 bude 1. běh tábora pod tématem Tábor hrou a 2. běh tábora Devatero řemesel. Zde trošičku narážíme na potřebu zlepšit povědomí o průběhu táborů a jejich náplni. Proto v současné době zlepšujeme a znásobujeme informace o připravovaných táborech na stránkách www.volareza.cz v sekci Dětské tábory Volarezy. Mezinárodní dětský tábor na Malém Šišáku vykazuje pro následující rok až nečekaný nárůst zájmu ze strany zahraničních účastníků. Rok 2014 je historicky prvním rokem, kdy jsme museli mezi ostatními zeměmi provést početní selekci, a tím se nám na tábor dostává celkem 90 dětí z České republiky, Francie, Bulharska, Itálie, Španělska, Maďarska a Polska. Jak již bylo zmíněno, velký podíl na zvýšeném zájmu má nové vedení tábora

se svou kreativitou a nápaditostí v přípravě programu, ale i blízký věk vůči samotným účastníkům, kdy se daří lépe chápat potřeby, zájmy, ale i případné problémy dětí a dorůstající mládeže. Druhým aspektem zvýšeného zájmu o tábory je nabízená kvalita v porovnání s cenou. Často slýcháme, že námi pořádané tábory by mohly být levnější, ale rodiče si mnohdy neuvědomují, že tato oblast není námi chápána jako zisková, ale absolutní většina prostředků, které zaplatí, je námi opětovně vložena zpět ve prospěch jejich dítěte. Z pohledu zahraničních vojenských sociálních organizací je český mezinárodní tábor vnímán jako cenově velice přijatelný v porovnání s cenovou úrovní táborů ostatních členských zemí. Cena mezinárodního tábora pro české zástupce je pro rok 2014 stanovena na 5 500 Kč, což přibližně představuje částku 220 eur. Oproti tomu cenové rozpětí táborů pořádaných členskými zeměmi CLIMS je 450–600 eur. A právě zmíněná částka 450 eur je cenou bez dopravy pro nadcházející mládežnický kemp ICC, který bude uspořádán v Belgii v rekreačním zařízení Elsebornu v termínu 19. července – 2. srpna 2014 a jehož se bude účastnit přibližně 150 dětí z rodin belgických, bulharských, francouzských, italských, maďarských, polských, řeckých a španělských vojáků. Doufáme, že i přes poněkud vyšší cenu se ICC jako již tradičně zúčastní i mladí zástupci z České republiky. Veškeré informace k připraveným dětským aktivitám pro rok 2014 jsou uvedeny na webových stránkách Volarezy nebo je lze získat na dispečinku Volarezy na tel. 973 201 608. Ing. Patrik Letocha, obchodní náměstek VLRZ Foto: archív VLRZ

XI. WEAPONS OF MASS DESTRUCTION XI.III CHEMICAL AND BIOLOGICAL WEAPONS OF MASS DESTRUCTION Biological weapons of mass destruction (BWMDs) are complex systems that disseminate disease-causing organisms to harm or kill humans, animals or plants. The term weapon of mass destruction is not truly appropriate in the case of biological armament as lethal biological weapons may be capable of causing mass deaths, yet they are not capable of mass destruction of infrastructure, buildings, or equipment, the common attribute of all WMDs. Delivery systems of biological WMDs may be in forms of missiles, bombs, rockets and even spray-tanks fitted to aircraft and other means of transport for massive utilization. The employment of such weapons ranges over strategic and tactical military applications, political assassinations, introduction of widespread illness and even the infection of livestock or agriculture yield, which may consequently result in economic loss, fear and uncertainty among the public. Biological WMDs employ two types of agents, one of which is represented by disease-causing organisms such as bacteria, viruses, fungi, prions etc., and the latter one by poisons derived from animals, plants or microorganisms, or manmade synthetic substances, this group being called toxins. These biological agents’ natural states can be enhanced and thus become more suitable for mass production, storage and dissemination as weapons. Various goals may be achieved by employment of an agent befitting its purpose of lethality, ability to incapacitate, contagiousness, together with hardiness and stability. Due to the fact that biological WMDs present a public menace with the potential for starting widespread pandemics, and with the difficulty of controlling disease effect, a total of 177 countries have signed the Biological Weapons Convention (BWC) under which member states are prohibited from using, developing, testing, producing, stockpiling or deploying biological WMDS. Nonetheless, a not insignificant number of states still pursue this inexpensive, yet deadly type of strategic weapon. Chemical weapons of mass destruction (CWMDs) are designed to utilize any toxic chemical that can cause death, injury, incapacitation, and sensory irritation and are employed because of their direct toxic effect on humans, animals and even plants. The same implications of their effects, as in the case of BWMDs, may be insinuated as they do not cause any destruction to solid objects, nor personnel. Chemical weapons delivery systems make use of mechanisms including, but not limited to, ballistic missiles, rockets, artillery shells and mortars. Chemical weapon attacks are conducted in two phases; the delivery phase, which refers to launching of a rocket, bomb or the like; the dissemination phase, where the dispersal of the chemical agent is effectuated. The application of CWMDs is, to a certain extent, in accordance with that of BWMDs. There are several forms in which chemicals can be dispensed, such as liquids, vapor, gases and aerosols. These may include nerve agents, blister agents, choking agents and blood agents, all of which can permeate into the body through the eyes, inhalation, or absorption through the skin. Several factors, like chemical purity, weather conditions, wind direction and others, influence and control effectiveness of chemicals. The fact that some of them may require hours to take effect enhances the survivability of those exposed, if given the proper treatment and antidotes in time.

Glossary „ absorption /æbˈsɔrpʃən/ – vstřebání, absorbce; „ aerosol /ˈɛərəˌsɔl/ – aerosol; „ agent /ˈeɪdʒənt/ – agens, příčina nemoci; chemický prostředek/ činidlo; „ antidote /ˈæntɪˌdoʊt/ – protilátka, protijed; „ armament /ˈɑrməmənt/ – zbraně, výzbroj; „ bacteria /bækˈtɪərɪə/ – bakterie; „ befitting /bɪˈfɪtɪŋ/ – hodící se; „ blister /ˈblɪstər/ – způsobující puchýře; „ choking /ˈtʃoʊkɪŋ/ – způsobující dušení; „ conduct /kənˈdʌkt/ – provést; „ contagiousness /kənˈteɪdʒəsnəs/ – nakažlivost; „ control /kənˈtroʊl/ – regulovat, řídit; „ disease-causing /dɪˈzi:z kɔzɪŋ / – způsobující nemoci; „ dispersal /dɪˈspɜrsəl/ – rozptýlení, rozšíření; „ disseminate /dɪˈsɛməˌneɪt/ – (roz)šířit; „ effectuate /ɪˈfɛktʃuˌeɪt/ – uskutečnit, vykonat; „ enhance /ɛnˈhæns/ – vylepšit, zesílit; „ fungi /ˈfʌndʒaɪ/ – houby, plísně; „ hardiness /ˈhɑrdɪnɪs/ – odolnost; „ incapacitation /ˌɪnkəˈpæsɪˌt eɪʃən/ – zneschopnění řádné funkce; „ infection /ɪnˈfɛkʃən/ – infekce, nákaza; „ inhalation /ˌɪnhəˈleɪʃən/ – vdechnutí; „ insignificant /ɪnsɪgˈnɪfɪkənt/ – nevýznamný, neznačný; „ insinuate /ɪnˈsɪnjuˌeɪt/ – předložit, naznačit; „ irritation /ˌɪrɪˈteɪʃən/ – (po)dráždění; „ livestock /ˈlaɪvˌstɒk/ – hospodářská zvířata; „ menace /ˈmɛnɪs/ – hrozba „ pandemic /pænˈdɛmɪk/ – pandemie; „ permeate /ˈpɜrmɪˌeɪt/ – prostupovat, pronikat; „ prion /ˈpraɪɒn/ – infekční prionová bílkovina; „ prohibit from /proʊˈhɪbɪt//frəm/ – zákázat (co); „ purity /ˈpjʊərɪtɪ/ – čistota; „ pursue /pərˈsu:/ – usilovat (o), věnovat se (čemu); „ range over /reɪndʒ/ /ˈoʊvər / – pokrývat, postihovat (významově); „ respiratory /ˈrɛspərəˌtɔrɪ/ – respirační, dechový; „ sensory /ˈsɛnsərɪ/ – smyslový, senzorický; „ stockpile /ˈstɒkˌpaɪl/ – vytvářet a uchovávat zásoby; „ take effect /teɪk/ /ɪˈfɛkt/ – začít účinkovat; „ toxin /ˈtɒksɪn/ – toxin; „ uncertainty /ʌnˈsɜrtntɪ/ – nejistota; „ vapor /ˈveɪpər/ – pára, výpary; „ virus /ˈvaɪrəs/ – virus; „ yield /ji:ld/ – plodiny, výnos. Phonetic transcription taken from www.dictionary.com.

Phraseology and definitions Bacteria is an irregular plural form of a Greek origin word bacterium. Fungi is an irregular plural form of a Latin origin word fungus. A spray-tank is a large container or reservoir for the storage of liquids or gases into which air is pumped to force out the content, i.e. to spray.

Commentary Be careful when using the verb to check which has a different meaning from the verb to control. The former is used with the meaning of to inspect so as to determine accuracy, quality, or other condition; test, (e.g. Check the brakes and lights for defects.). The latter is used with the meaning of to exercise authority or direction over and in our context to regulate.

technika a výzbroj

EXERCISES 1. Read the statements and decide if they are true or false.

3. Complete with prepositions if necessary. 1. to be appropriate ___ the case

1. Biological WMDs are not able to cause deaths to a considerable extent.

2. to be capable ___ causing mass deaths

2. BWMDs are not only aimed against human beings.

3. to be ___ forms ___ missiles, bombs, rockets, etc.

3. Toxins, unlike disease causing organisms, are of purely manmade origin.

4. to range ___ strategic and tactical military applications

4. The primary goal of BWMDs is not always to cause casualties of any kind. 5. Chemical weapons utilize the explosive force of chemicals used in missiles. 6. The Biological Weapons Convention bans production of new biological weapons; old armaments may be used as deterrents though. 7. Chemical weapons require effect boosters for chemicals used as they are not effective in their natural states.

5. to result ___ economic loss 6. to be derived ___ animals, plants or microorganisms, etc. 7. to become suitable ___ mass production 8. an agent befitting ___ its purpose of lethality 9. a menace ___ the potential ___ starting pandemics 10. to be prohibited ___ using, developing, testing, etc. 11. a direct toxic effect ___ humans, animals and even plants

8. One can take advantage of natural elements to control the application of chemical weapons.

12. to be conducted ___ two phases

2. Use expressions from the text to match these definitions.

14. to permeate ___ the body ___ the eyes

1. (v)

_______________ – to scatter or spread widely

2. (n)

_______________ – an act of killing suddenly or secretively, especially a politically prominent person

3. (v)

13. to be ___ accordance ___ the convention

4. Complete the gaps with words from the box. There is one extra expression you will not need. agents dispensed

_______________ – to raise to a higher degree, intensify, magnify

nerve

4. (adj) _______________ – appropriate, suitable, proper

blister inhaled permeate

blood liquids respiratory

choking menace skin

(1)____________ agents, like sarin, tabun, and soman, are considered

5. (n)

_______________ – the ability to carry, spread or transmit a disease

6. (n)

_______________ – something that threatens to cause evil, harm, injury, etc.

7. (v)

_______________ – to accumulate (material, or the like) for future use

(5)____________ agents cause severe burns and blistering of the

8. (v)

_______________ – to accomplish, to cause to happen

mustards. (7)____________ agents, as the term indicates, cause

9. (v)

_______________ – to penetrate through the pores, surface, etc.

responsible for breathing. Examples of these (9)____________ include

10. (n)

_______________ – a medicine or other remedy for counteracting the effects of poison, disease, etc.

most deadly of four categories of chemical agents. They are usually (2)____________ in the form of (3)____________ or gases and thus can be inhaled or can (4)____________ through the skin. They cause severe damage to the central nervous system and can result in death. (6)____________. Typical examples of these agents are sulfur, or nitrogen (8)____________ failure when inhaled as they directly attack the system chlorine and diphosgene. (10)____________ agents lower the ability to use and transfer oxygen in the body. The chemicals, like cyanide, are generally (11)____________ and consequently transported into the blood stream.

Zpracoval tým CJP Vyškov

CASA C-295

Answer key to the exercises Ex. 1: 1F, 2T, 3F, 4T, 5F, 6F, 7F, 8T. Ex. 2: 1 disseminate, 2 assassination, 3 enhance, 4 befitting, 5 contagiousness, 6 menace, 7 stockpile, 8 effectuate, 9 permeate, 10 antidote. Ex. 3: 1 in, 2 of, 3 in + of, 4 over, 5 in, 6 from, 7 for, 8 – , 9 with + for, 10 from, 11 on, 12 in, 13 in + with, 14 into + through. Ex. 4: 1 nerve, 2 dispensed, 3 liquids, 4 permeate, 5 blister, 6 skin, 7 choking, 8 respiratory, 9 agents, 10 blood, 11 inhaled, extra: menace.

Vaše případné dotazy, připomínky a náměty nám prosím posílejte na naši e-mailovou adresu: [email protected].

Transportní letoun C-295 vznikl úpravou předchozího modelu CN-235, za jehož vznikem stojí španělská společnost CASA a indonéská IPTN. Obě firmy se na počátku osmdesátých let minulého století spojily, aby na trh uvedly novou generaci transportního letounu vhodného jak pro civilní, tak i vojenský trh. Aby nový letoun uspěl, musel nabídnout dobré letové výkony a nízké provozní náklady. Výsledkem přibližně tříletého vývoje se stal model CN-235, jehož první prototyp vzlétl 11. listopadu 1983. Po získání certifikace různých úřadů byla o pět let později zahájena sériová výroba. Letoun se na původně zvažovaném civilním trhu příliš neprosadil a nedokázal porazit konkurenční modely ATR-42, ATR-72 a Bombardier Dash 8, které trhu vrtulových dopravních letounů dominují. O to větší zájem o CN-235 projevili vojenští uživatelé. Velkou výhodou letounů CN-235 je totiž schopnost provozu z nezpevněných ploch a velmi krátký start i přistání. Pro vojenská letectva vznikla celá řada variant, včetně námořních hlídkových verzí vybavených řízenými protilodními raketami. Dosud bylo dokončeno přes 275 letounů, přičemž výrobní linka stále dokončuje nové kusy. V roce 1995 zahájila firma CASA, která se později stala součástí evropského konsorcia EADS, vývoj prodloužené verze. Právě požadavek na zvětšení objemu nákladové kabiny byl nejčastější připomínkou uživatelů. První prototyp prodlouženého modelu s označením C-295 byl poprvé zalétán v závěru roku 1997. Oproti svému předchůdci nabídl dvojnásobnou přepravní kapacitu. I v případě tohoto modelu výrobce původně zvažoval stavbu civilní varianty, nakonec ale vzniklo pouze vojenské provedení. První zákazníci své C-295 získali v roce 1998 a dosud bylo postaveno přes 100 kusů. Také C-295 se dočkal mnoha verzí, včetně námořní hlídkové varianty či verze pro vzdušné velení vybavené přehledovým radiolokátorem nad trupem. V současné době slouží stroje C-295 hned ve čtyřech členských zemích NATO, a to v Polsku, Portugalsku, Španělsku a nejnověji i České republice. Kromě toho je najdeme

ve vzdušných silách dalších dvanácti zemí, přičemž předchozí model CN-235 létá u dalších 26 vojenských uživatelů po celém světě. Během vojenské výstavy IDET 2009 v Brně podepsalo Ministerstvo obrany ČR smlouvu s konsorciem EADS o dodání čtyř letounů C-295M, z nichž jeden byl hrazen formou dodávky pěti letounů L-159. Nákup těchto transportních letadel měl vojenskému letectvu umožnit vyřadit dosluhující Antonovy An-26. Všechny čtyři pořízené stroje jsou od počátku provozovány na 24. základně dopravního letectva v Praze – Kbelích. Výrobce je dodal v univerzální konfiguraci, která měla být u některých letadel doplněná o ochranný systém umožňující nasazení i v prostředí s ohrožením palbou protiletadlovými raketami. Po dodání výrobce upravoval palubní vybavení, neboť avionika i ochranný systém vykazovaly určité nedostatky. Jako kompenzaci nakonec letectvo získalo zpět dva dvoumístné L-159.

technika a výzbroj

Odstřelovací puška SAKO TRG 22

přepravy maďarských vojáků do Kosova. Maďarské letectvo má dlouhodobě nedostatek transportní kapacity, který pomohly vyřešit české letouny zapojené do aliančního systému ATARES. Mezi méně tradiční úkoly patří transport koní Převalského do Mongolska. Kvalitu posádek i letadel samotných důkladně prověřila různá mezinárodní cvičení, včetně těch, která jsou zaměřená speciálně na zdokonalení schopností transportního letectva, jako například EATT 2012 ve Španělsku.

Základní technický popis

I přes relativně krátkou službu se letouny C-295 stihly zapojit do celé řady činností a plně nahradily An-26. Kromě pravidelné přepravy osob a materiálu v rámci ČR i během vojenských cvičení se letouny podílely na zajištění odsunu materiálu a vybavení AČR z mise KFOR v Kosovu, či naopak

Hlavní takticko-technická data C-295M:

Délka trupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Výška trupu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rozpětí křídel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Prázdná hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vzletová hmotnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Maximální rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dostup . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dolet . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

24,50 m 8,66 m 25,81 m 11 150 kg 23 200 kg 482 km/h 7 620 m 5 630 km

CASA C-295 je dvoumotorový samonosný hornoplošník určený pro přepravu až 71 pasažérů nebo odpovídajícího množství nákladu. Trup je vyroben z hliníkových slitin, některé prvky pak z kompozitních materiálů. Příď letounu začíná kabinou pro dva piloty vybavenou tzv. celoskleněným kokpitem, na niž navazuje nákladový prostor přístupný dvěma dveřmi na pravé straně trupu, jedněmi na levé a rozměrnou hydraulicky ovládanou rampou v zádi, která umožňuje snadnou manipulaci s nákladem. Uvnitř kabiny se nacházejí sklopné sedačky a naviják pro posun nákladu. Trup zakončují klasické ocasní plochy. K trupu je připevněno rozměrné křídlo opatřené mechanizací na odtokové hraně. Turbohřídelové motory PW127G o výkonu po 1 972 kW jsou uloženy v samostatných gondolách na křídlech a pohánějí šestilisté stavitelné vrtule. Levý motor zároveň slouží jako pomocná energetická jednotka. Zasouvací podvozek je tvořen příďovou nohou se dvěma koly a dvěma dvounápravovými hlavními nohami.

Text a foto: Jakub Fojtík

Odstřelovací puška Sako TRG 22 byla zavedena do výzbroje Armády České republiky počátkem jednadvacátého století. Jako první ji získala speciální jednotka Vojenské policie SOG. Následně jí byla vyzbrojena 4. brigáda rychlého nasazení, některé mechanizované jednotky a jednotky Vojenské policie. Jedná se ve své kategorii o skutečně velice zdařilou zbraň z produkce finské zbrojovky Sako. Odstřelovací pušky této kategorie využívá i Policie České republiky, která jimi nahradila původní dragunovy a odstřelovací pušky ČZ 550 Sniper. Firma Sako byla založena krátce po první světové válce. Zpočátku se zaměřovala na opravy a konverze vojenských zbraní na lovecké a sportovní pušky. Během druhé světové války tato zbrojovka téměř zanikla. Takže v roce 1946 musela být vybudována prakticky od základů znova. Již koncem padesátých let minulého století vyvinula řadu zajímavých sportovních a loveckých zbraní. Přelomovou pro její výrobu se ale stala osmdesátá léta, kdy začala vyvíjet vojenskou puškou TRG 21 a policejní pušku TRG 41. Veřejnosti ji představila v roce 1989. O deset let později na ni navázala nová modelová řada odstřelovacích pušek TRG 42 a TRG 22. A právě ty patřily ve své kategorii k nejlepším na světě. V současné době je firma Sako členem koncernu Berette Holding Group.

Pro speciální účely Odstřelovací puška Sako TRG 22 je zbraní jednotlivce a je předurčena ke speciálním účelům. Ozbrojené složky ji využívají k vedení mířené střelby na vzdálenost do 800 metrů. Tato opakovací zbraň je konstruovaná na standardní puškový náboj 7,62 × 51 mm (308 Win). Sako TRG 22 je velice přesnou zbraní, která zároveň svou variabilitou splňuje i ty nejnáročnější požadavky speciálních jednotek. Je vybavena opakovacím válcovým otočným odsuvným závěrem modifikovaného systému Mauser se třemi uzamykacími ozuby. Ocelová hlaveň se vyrábí

HLAVNÍ ČÁSTI: 1. HLAVEŇ 2. POUZDRO ZÁVĚRU 3. ZÁVĚR 4. SPOUŠŤOVÝ MECHANISMUS 5. PAŽBA S PISTOLOVOU RUKOJETÍ 6. PŘEDPAŽBÍ 7. ÚSŤOVÉ ZAŘÍZENÍ 8. NÁSUVNÉ RYCHLOUPÍNACÍ ZAŘÍZENÍ 9. OPTICKÝ ZAMĚŘOVACÍ DALEKOHLED 10. STAVITELNÁ RYCHLOUPÍNACÍ DVOUNOŽKA 11. TERMICKÁ CLONA

bírka Veřejná s /2010, Fio Bank 6240 7 4 0 0 1 2 u Číslo účt

POMNÍK

armádnímu generálovi Tomáši Sedláčkovi

rotačním kováním za studena. V ní je tvrdě chromovaný vývrt se čtyřmi drážkami. Takto kvalitní hlaveň umožňuje dosahování větší přesnosti střelby. Je našroubovaná do pouzdra závěru, což je jediné uchycení umožňující volné kmitání hlavně a rovnoměrný odvod tepla. Pouzdro závěru má tvar vícebokého hranolu. Uvnitř jsou vyfrézovány tři vodící drážky pro vedení uzamykacích ozubů. Na vrchní straně závěru je vyfrézovaná drážka pro nasunutí základny zaměřovacího dalekohledu. Závěr zabezpečuje vysouvání nábojů ze zásobníku, jejich zasouvání do nábojové komory, uzamčení nábojové komory při výstřelu a vytažení a vyhození náboje po výstřelu. Spoušťový mechanismus je uložen v pouzdře, které spojuje všechny funkční části do jednoho celku a je samostatně vyjímatelné ze základního profilu hliníkové slitiny.

Široké možnosti nastavení Pažba s anatomicky tvarovanou pistolovou rukojetí je vyrobena z plastu v kombinaci s hliníkem. Díky tomu bylo dosaženo velice přijatelné hmotnosti. K základnímu profilu je přišroubovaná dvěma šrouby. Díky posuvným prvkům má široké možnosti nastavení délky podle požadavku střelce. Dá se také velice rychle upravit pro praváka i leváka. Rovněž předpažbí je plastové. K rámu zbraně je přichycené šrouby, které jsou kryty hliníkovou lištou. Zbraň má pojistku uvnitř lučíku před spouští. Přepnutím dozadu se puška zajistí. Odstřelovačka Sako je dále vybavena vyjímatelným zásobníkem, nastavitelnou rychloupínací dvounožkou, nosným

Hlavní takticko-technická data: Ráže . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7,62 × 51 mm 308 Winchester Délka zbraně včetně úsťové brzdy . . . 1 220 mm Počet drážek v hlavni . . . . . . . . . . . . . . 4 pravotočivé Hmotnost zbraně včetně Příslušenství . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4,7 kg Kapacita zásobníku . . . . . . . . . . . . . . . . 10 nábojů Počáteční rychlost . . . . . . . . . . . . . . . . . 840 až 930 m/s

a střeleckým popruhem. Pro montáž optických zaměřovačů slouží rybinová drážka. Robustní úsťovou brzdu je možné odmontovat a nahradit tlumičem. Kvality zbraně umocňuje i eliminátor chvění teplého vzduchu. Součástí pušky je násuvné rychloupínací zařízení pro optický dalekohled systému Optilock. Jako optický zaměřovací dalekohled je dodáván Schmidt & Bender 4 – 16 × 50 PM II Mildot. Text: Vladimír Marek Foto: autor a vojenská publikace Metodika střelecké přípravy

Armádní generál Tomáš Sedláček byl a na navždy zůstává čestným příslušníkem Posádkového velitelství Praha. Svým jednáním, chováním a vystupováním patřil k nejvýznamnějším osobnostem našich vojenských tradic a pro mnohé z nás představoval symbol houževnatosti, odhodlání a obrovské vitality. Jeho odkaz je pro všechny příslušníky Posádkového velitelství Praha závazkem. Prvotní myšlenka vytvoření památníku vznikla z podnětu příslušníků praporu Čestné stráže, kteří chtěli důstojným způsobem vyjádřit poctu tomuto statečnému muži. Inspirací jim bylo odhalení základního kamene sochy generála Rudolfa Pernického (blízkého přítele gen. Sedláčka) v Praze-Suchdole. Tehdy se zrodila myšlenka oslovit Akademii výtvarných umění v Praze,

zda by se neujala vytvoření busty p pana generála, která by byla u umístěna v prostorách velite velitelství. Pr Profesor Peter Siegl, akad akademický sochař, z Akademie výtvarných um umění Praha vypracován ním návrhu pověřil stud denty, pro které se tento ú úkol nakonec stal zadáním ročn ročníkové práce. K posouzení jednotlivých jednotliv návrhů byla určena komise ze zástupců z Posádkového velitelství Pr Praha – pplk. Jaromír Jančura, Lubomír Adamus, mjr. Miroslav Leška, nprap. Milan Magerčák, vojenských historiků – Jiří Bílek, plk. Eduard Stehlík a rodinných příslušníků – dcery Klementýny Vilímové s manželem. Z řady prací nakonec bylo vybráno deset, které byly umístěny v útvarové síni tradic. Zde se k nim měla možnost vyjádřit také široká veřejnost. V červenci 2013 se osobně s celým projektem seznámil náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Petr Pavel. Ten také převzal záštitu nad celým projektem. V úterý 6. srpna 2013 si vystavené návrhy osobně prohlédl ministr obrany České republiky Vlastimil Picek. Také on vyjádřil projektu plnou podporu. Největší pozornost jak u laické veřejnosti, tak i u komise získaly

návrhy pod označením č. 8 a č. 1. A právě tyto dva návrhy byly na Akademii výtvarných umění Praha studenty dopracovány. Financování památníku bude velmi náročné. Komise oslovila a nadále vyhledává partnery a sponzory k jeho realizaci. V současné době jsou partnery projektu: Akademie výtvarných umění Praha, tým vedený prof. arch. Peterem Siegelem, Úřad městské části Praha 6 zastoupený starostkou Ing. Marií Kousalíkovou a místostarostou Janem Zárubou, Československá obec legionářská zastoupená předsedou plk. v z. Pavlem Budinským a městys Lázně Toušeň zastoupený starostou Lubošem Valihrachem. Základní myšlenkou financování však i nadále zůstává forma dobrovolných příspěvků jednotlivých dárců. Prosíme všechny kamarády, přátele a příznivce, kteří generála Sedláčka znali, ale i ty, kteří chtějí tímto způsobem zachovat jeho odkaz dalším generacím, aby nám pomohli. Dobrovolné příspěvky v libovolné výši budou shromažďovány na transparentním účtu, který je zřízen u Fio Bank, číslo účtu: 2100476240, banka číslo: 2010, pod názvem Společenství přátel armádního generála Tomáše Sedláčka, posádka Praha o. s. Z této veřejné sbírky budou financovány přípravné práce, vlastní výroba, instalace památníku a jeho následná údržba. V etuji, v duši památníku, bude uložen vzkaz budoucím generacím, který bude obsahovat určité písemnosti včetně výpisu z účtu. Zde budou uveřejněna také jména všech, kteří přispěli na zhotovení pomníku, včetně částky jejich daru. Za každý příspěvek organizátoři projektu výstavby pomníku armádnímu generálovi Tomáši Sedláčkovi předem děkují. Připravili: Lubomír Adamus a Vladimír Marek Foto: archiv Posádkového velitelství Praha

Případné dotazy zasílejte na e-mail: [email protected]

Vydává MO ČR Odbor komunikace a propagace Tychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694 www.army.cz Redakce Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553 973 215 786 Fax: 973 215 933 E-mail: [email protected] Šéfredaktor: Jan Procházka Grafická úprava: Andrea Bělohlávková Kresby: Jiří Král Jazyková korektura: Jana Menšíková Jaroslav Pajer V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje VHÚ Praha – produkční oddělení Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563 Tisk: EUROPRINT, a. s. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Uzávěrka čísla: 3. 12. 2013 Toto číslo vyšlo dne: 9. 12. 2013 Foto na titulní straně: Vladimír Marek

Kontakty do redakce Šéfredaktor Jan Procházka telefon: 973 215 553 mobil: 724 033 407 e-mail: [email protected] Redaktoři Pavel Lang telefon: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: [email protected] Vladimír Marek telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: [email protected] Grafik Andrea Bělohlávková telefon: 973 215 786 mobil: 601 579 644 e-mail: [email protected]

Informace pro autory Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje: „ jméno a příjmení, „ datum narození (NE rodné číslo!), „ údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort, „ adresu bydliště. V případě VZP, o. z. i přísl. AZ dále: „ číslo VÚ či VZ a město posádky, „ číslo RFO, který je vyplácí. V případě osoby mimo resort: „ číslo účtu, na který má být poslán honorář, „ název a číslo banky, „ na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu. Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

47

historické čestné názvy

Stále více útvarů Armády Č České republiky se může pyšnit historickými a ččestnými t ý i názvy. á Ne N ve všech š h případech ří d h jsou j ale l dostatečně d t t č ě prezentovány t á a mnohdy ani vojenská veřejnost přesně neví, co se za nimi skrývá. Právě tato skutečnost nás přivedla na myšlenku připomenout nejen odborné veřejnosti některé z těchto názvů a také tradice, k nimž se hlásí jejich nositelé. Tentokrát se budeme věnovat čestnému historickému názvu 24. základny dopravního letectva – „T. G. Masaryka“, která sídlí v Praze-Kbelích. V okamžiku, kdy začneme hledat kořeny 24. základny dopravního letectva, zjistíme, že se musíme zabývat historií československého letectva vůbec. Kbelský terén s velmi malým zvlněním, pevným podkladem a výhodnou polohou poblíž hlavního města byl pro letiště vybrán již v listopadu 1918. Prakticky okamžitě začala výstavba provizorních budov a plátěných hangárů. O měsíc později odsud vzlétly první letouny československé vzduchoplavby. Z bývalého rakouského letiště v Chebu sem byly přemístěny nejen letouny, náhradní díly a některá technická zařízení, ale i hangáry Wagner. Ve dvacátých letech se postupně stavěly budovy pro vojáky, betonové hangáry a řídící věž. V roce 1928 byla ukončena výstavba vodárenské věže Maják, jejíž vrchol sloužil k umístění soustavy výstražných a naváděcích světel. Kbelský 1. letecký pluk zahájil svou činnost 1. října 1920. Koncem dvacátých a začátkem třicátých let minulého století pomáhal především organizačně s budováním dalších československých leteckých jednotek. Ve Kbelích byly položeny organizační základy leteckých pluků, později dislokovaných v Milovicích, Hradci Králové a Brně. Ryze dopravní, případně výsadkový charakter kbelské jednotky se začal vytvářet po druhé světové válce. V roce 1947 byl do Kbel přemístěn letecký dopravní pluk. Ten kromě přepravních úkolů začal působit i ve prospěch právě vznikajícího výsadkového vojska. Původní kořistní německá letecká technika byla počátkem padesátých let minulého století nahrazována letouny Douglas. V roce 1953 byl dosavadní název pluku změněn na dopravně výsadkový letecký pluk. Ten do roku 1989 prošel celou řadou organizačních a dislokačních změn. Počátkem roku 1999 byl zrušen Státní letecký útvar Ministerstva vnitra, úkol přepravy ústavních činitelů převzal kbelský letecký útvar. V roce 2007 byly do letového parku 24. základny dopravního letectva zařazeny dva letouny Airbus A 319 CJ a následně i čtyři letouny CASA. Osobnost prvního československého prezidenta, jehož jméno tvoří čestný historický název kbelské základny, je veřejnosti s největší pravděpodobností natolik známá, že by publikování těchto údajů nebylo ničím jiným než nošením dříví do lesa, anebo ještě lépe sov do Atén. Takže jen pár údajů pro osvěžení paměti. Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Jeho otec Jozef Masaryk dělal kočího a byl slovenské národnosti. Matka Terezie, rozená Kropáčková, pocházela z Hané a byla německé národnosti. Mladý Tomáš se již od patnácti let živil sám jako domácí učitel dětí bohatých rodičů. Od roku 1869 žil ve Vídni, kde dokončil akademické gymnázium a filozofickou fakultu Vídeňské univerzity. Během ročního pobytu na univerzitě v Lipsku se seznámil se svou budoucí manželkou, dcerou newyorského podnikatele Charlotou Garrigue. Jejich zasnoubení v roce 1877 poněkud zkomplikovalo Masarykovu docenturu na vídeňské univerzitě o dva roky později. Zásadním okamžikem jeho další akademické kariéry bylo rozdělení pražské Karlo-Ferdinandovy univerzity

na českou a německou. Díky tomu se mu podařilo získat místo mimořádného profesora na české univerzitě. Zajímavostí je, že když i s rodinou přišel v roce 1882 do Prahy, uměl jen velice špatně česky. Velice rychle a dobře si však tento jazyk osvojil. Po nějaké době se stal i poslancem rakouské říšské rady. Svůj názor, že by Rakousko-Uhersko bylo možné reformovat do svazku autonomních zemí, opustil až po vypuknutí první světové války. V lednu 1915 odešel do Švýcarska, odkud ve svém projevu u příležitosti pětistého výročí upálení mistra Jana Husa vyhlásil v Reformačním sále Ženevské univerzity boj habsburské nadvládě. Od té doby se ze všech sil angažoval za vznik samostatného státu. A to nejen na poli politickém; uvědomoval si, že jeho vznik bude potřeba vybojovat s pomocí vojska. Proto také stál u vzniku našich legií ve Francii, Itálii a Rusku. Ze Švýcarska se přesunul do Francie a odtud do Anglie. Na londýnské univerzitě si získal pozornost nejen svými přednáškami, ale i osobními styky. Neváhal odcestovat do revolucí rozvráceného Ruska. Odtud se vydal přes Sibiř do USA. Tam právě svými názory a vlivem přiměl k myšlenkovému posunu prezidenta Woodrova Wilsona, který se v jedné fázi války na základě určitých informací domníval, že z Rakouska-Uherska je možné vytvořit jistou formu autonomie. Dávno předtím, než vzniklo Československo, nikdo z našich zahraničních vojáků, politiků a spojenců ani na chvíli nezapochyboval o tom, kdo jednou bude jeho prezidentem. Když se jím skutečně po skončení války Masaryk stal, zdálo se mnohým, že ani tato pocta není dostatečná. U příležitosti jeho osmdesátých narozenin byl v roce 1930 přijat tzv. zákon Lex Masaryk obsahující větu: T. G. Masaryk zasloužil se o stát. V prosinci 1935 byl na základě zákona č. 232/1935 Sb. z. a n. označen za prezidenta Osvoboditele. Masaryk byl sedmnáctkrát navržen na Nobelovu cenu míru. Zemřel 14. září 1937 v Lánech ve věku osmdesáti sedmi let.

Přestože Masaryk většinu svého života působil v akademickém prostředí, jako prezident si více než kdokoliv jiný uvědomoval význam armády pro udržení samostatného svobodného státu. Není rozhodně náhodou, že kbelský Letecký pluk 1 získal čestný historický název „T. G. Masaryka“ již v roce 1920 a podržel si ho až do likvidace československé branné moci v létě 1939. Dopravní letecký pluk se k tomuto názvu vrátil okamžitě po listopadu 1989. U příležitosti 55. výročí ukončení druhé světové války mu propůjčil prezident Václav Havel 8. 5. 1990 čestný historický název „T. G. Masaryka“. Později ale prošel dopravní pluk několika reorganizačními proměnami. A tak v říjnu 1998 u příležitosti osmdesátého výročí vzniku Československa prezident Václav Havel propůjčil ještě jednou tento čestný historický název. Kbelská letecká jednotka se od tohoto okamžiku jmenovala 6. základna dopravního letectva „T. G. Masaryka“. Když o pět let později došlo k jejímu přejmenování na 24. základnu dopravního letectva, svůj historický čestný název si již podržela. Text: Vladimír Marek Foto: autor, publikace Kbely letiště na okraji Prahy a VÚA-VHA