Svoboda podnikání v EU

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

Svoboda podnikání v EU Bakalářská práce

Autor:

Klára Zídková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

JUDr. Natália Štefanková, Ph.D.

Červen, 2015

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací. V Praze, dne 28.6.2015

Klára Zídková

Děkuji JUDr. Natálii Štefankové, Ph.D. za odborné vedení této práce, za podnětné připomínky a trpělivost.

Anotace Bakalářská práce se zaměřuje na svobodu podnikání v EU, analyzuje její podmínky a moţnosti realizace této svobody ve vztahu k fyzickým a právnickým osobám s pobytem na území EU. Existence jednotného vnitřního trhu tuto svobodu umoţňuje zejména prostřednictvím svobod volného pohybu zboţí, osob, sluţeb a kapitálu. Realizaci svobody podnikání určuje společná obchodní politika, která klade své podmínky a povinnosti, které jsou implementovány do jednotlivých členských států. V práci jsou vymezeny výhody, respektive nevýhody podnikání v EU.

Klíčová slova Evropská unie, Schengenský prostor, podnikatel, podnikání, jednotný vnitřní trh, podmínky podnikání, svobody volného pohybu zboţí osob sluţeb a kapitálu, výhody a nevýhody podnikání

Annotation The bachelor thesis focuses on business freedom in EU, analysing the conditions and possibilities of realization of this freedom in relation to individuals and legal entities residing in EU. The existence of a single internal market allows this freedom in EU particularly through the existence of the free movement of goods, people, services and capital. The realization of business freedom is defined by the uniform trading policy for all members, which sets conditions and obligations, which are implemented in each Member State. The thesis define the advantages and disadvantages of doing business in the EU.

Key words European Union, Schengen Area, entrepreneur, business, single internal market, business condition, free movement of goods, people, services and capital, the advantages and disadvantages of doing business

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1.

2.

Jednotný trh ........................................................................................................................ 8 1.1.

Definice vnitřního trhu................................................................................................. 8

1.2.

Vznik a vývoj ............................................................................................................... 8

1.3.

Lisabonská smlouva ................................................................................................... 10

1.4.

Schengenský prostor .................................................................................................. 10

1.5.

Principy a svobody..................................................................................................... 14

1.6.

Bariéry ....................................................................................................................... 15

1.7.

Diskriminace .............................................................................................................. 17

Podmínky pro svobodné podnikání v EU ......................................................................... 18 2.1.

Definice podnikání ..................................................................................................... 18

2.2.

Kdo je podnikatel ....................................................................................................... 18

2.2.1.

Fyzická a právnická osoba.................................................................................. 19

2.3.

Podnik ........................................................................................................................ 20

2.4.

Podmínky podnikání v EU ......................................................................................... 21

2.4.1.

Volný pohyb zboţí ............................................................................................. 22

2.4.1.

Volný pohyb kapitálu ......................................................................................... 24

2.4.2.

Volný pohyb sluţeb ............................................................................................ 24

2.4.3.

Svoboda přeshraničního poskytování sluţeb...................................................... 25

2.4.4.

Volný pohyb osob............................................................................................... 26

2.4.5.

Vysílání pracovníků............................................................................................ 27

2.4.6.

Svoboda usazování ............................................................................................. 29

2.4.7.

Osoby samostatně výdělečně činné .................................................................... 29

2.4.8.

Uznávání kvalifikací ........................................................................................... 30

2.4.9.

Sociální a zdravotní pojištění a daně .................................................................. 31 5

3.

4.

2.4.10.

Financování ..................................................................................................... 34

2.4.11.

Podmínky zahájení podnikání ......................................................................... 35

Realizace svobody v podnikání ........................................................................................ 36 3.1.

Evropská společnost................................................................................................... 36

3.2.

Vztah ekonomické a podnikatelské svobody ............................................................. 36

3.3.

Rakousko ................................................................................................................... 40

Výhody, resp. nevýhody podnikání v EU ........................................................................ 43

Závěr ......................................................................................................................................... 45 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 47 Seznam pouţité mapy a tabulek ............................................................................................... 51

6

Úvod Tématem mé bakalářské práce je svoboda podnikání v EU. K vymezení této problematiky je zapotřebí nejprve definovat samotný jednotný trh v rámci Evropské unie. Jeho historický vývoj se odráţí v postupné snaze o harmonizaci trhu a odstranění mnoţství bariér bránícím vyuţití plného potenciálu homogenního trhu. Neopominutelným prostředkem je zákaz diskriminace a její vliv na svobodu podnikání. Jednotný trh vyjadřuje svobody volného pohybu zboţí, osob, sluţeb a kapitálu. Přičemţ jako reakce na ulehčení svobody volného pohybu osob vzniká Schengenský prostor. Zde je na místě rozlišení různé míry participace členských států a zmínění dopadů jeho působení. Cílem práce je analýza podmínek svobodného podnikání v EU a moţnosti realizace této svobody ve vztahu k fyzickým a právnickým osobám s pobytem na území EU. Pro analýzu podmínek svobodného podnikání v EU je potřeba vymezit pojem podnikání, podniku a podnikatele jako takového. Zároveň je důleţité upozornit na rozdíl mezi fyzickou a právnickou osobou. Dále ve druhé kapitole naváţi samotnými podmínkami podnikání v EU, kdy se ještě podrobněji zaměřím na čtyři základní svobody. Svobody pohybu osob, sluţeb, zboţí a kapitálu. Podrobněji a účelově rozeberu podmínky podnikání, přičemţ se budu soustředit na nejdůleţitější oblasti, které se nejvíce odráţí na samotné svobodě podnikání. Zároveň věnuji určitou část problematice samotného zahájení podnikání. Ve třetí části se budu věnovat realizaci svobody podnikání. Definuji Evropskou společnost a Evropskou druţstevní společnost. Analyzuji vztah ekonomické svobody a svobody v podnikání. Faktory ovlivňující tyto svobody, zaprvé ve vnitrostátních rozměrech a poté je shrnout na celý vnitřní trh Evropské unie. Rovněţ v této kapitole dle určitého klíče zvolím jeden členský stát a budu aplikovat jeho podmínky, které teoreticky uvedu v předchozím oddíle, na svobodu podnikání v EU. V poslední části si kladu za cíl dedukcí stanovit výhody a nevýhody podnikání v EU a jejich dopady zejména na podnikatele, ale i z pohledu státu a také spotřebitele.

7

1. Jednotný trh

1.1.

Definice vnitřního trhu

Vnitřní trh neboli jednotný trh, je pojem vyjadřující volný pohyb osob, zboţí, sluţeb a kapitálu. Je to takový trh, který není omezen hranicemi jednotlivých států ani jinými překáţkami. Svobodný pohyb uvnitř jednotného trhu funguje na stejném principu jako v rámci jedné země a občanům členských zemí je umoţněno svobodně cestovat, pracovat, studovat, podnikat, ţít, vlastnit nemovitost, nebo pobírat důchod v kterékoli zemi Evropské Unie. Oblast vnitřního trhu se řadí do společné pravomoci Evropské Unie členských států. „Unie poskytuje svým občanům prostor svobody, bezpečnosti a práva bez vnitřních hranic, ve kterém je zaručen volný pohyb osob ve spojení s vhodnými opatřeními…“1 „Unie vytváří vnitřní trh.“2 Vnitřní trh od svého zaloţení prošel mnohými změnami a vylepšeními, přesto politika Evropské Unie neustává ve snaze přetrvávající bariéry zjednodušit, či dokonce úplně odstranit, a tím občanům členských zemí poskytnout moţnost maximálního vyuţití jeho výhod.

1.2.

Vznik a vývoj

Idea vnitřního trhu se formovala společně se vznikem prvních společenství po 2. světové válce jako součást hlavního cíle, hospodářské a ekonomické integrace. Zaloţením Evropského hospodářského společenství (EHS) Římskou smlouvou 25. března 1957 vznikl „společný trh―. Postupně dochází k několika významným změnám. V roce 1968 je stanovena celní unie, tj. určení výše cla pro obchodní styk se třetími zeměmi. Zároveň jsou zrušena vnitřní cla

1 2

Smlouva o Evropské unii, Hlava I. čl. 3, odst. 2 Smlouva o Evropské unii, Hlava I. čl. 3, odst. 3

8

a kvóty na dovoz zboţí mezi šesticí zakládajících států. Tato opatření obchod podpořila, ale existence mimotarifních bariér, jak jsou tyto překáţky označovány, rozvíjení obchodu stále bránila a Římskou smlouvu bylo třeba doplnit. K nejpalčivějším problémům se řadily roztříštěné vnitřní předpisy a nesjednocené určování výše nepřímých daní, i kdyţ k určitému pokroku, v podobě zavedení daně z přidané hodnoty, došlo. To vše způsobovalo zábranu pro volný pohyb osob i zboţí, kdy se i nadále na přechodech mezi státy udrţovaly jejich hraniční kontroly. V členských zemích sice platil zákaz diskriminace, ale například k některým profesím se zachoval pouze omezený přístup. Soudní dvůr přispěl k realizaci zákazu diskriminace svým rozhodnutím, kdy student jiného členského státu nemusí platit vyšší zápisné, neţ studenti daného členského státu. Konkrétně tímto rozhodnutím Evropského soudního dvora se tak 13. února 1985 ve věci Gravier realizuje zákaz diskriminace kvůli státní příslušnosti. Nutnosti odstranění technických překáţek vyhovělo Rozhodnutí Rady z května 1985, které odkazem na technické normy soukromoprávních institucí (CEN, CENELEC, ETSI) harmonizovalo technická opatření. V červnu 1985 Evropská rada schválila Bílou knihu Komise Dokončení sjednocení trhu. Na jejím základě byl ke sjednocení vnitřních národních předpisů, které jsou v mnoha bodech nesourodé, v roce 1987 ratifikován Jednotný evropský akt. Ten kromě jiného určil den 31. prosince 1992 konečným dnem, kdy se postupně vytvoří jednotný vnitřní trh. Cecchiniho zpráva z roku 1988 zcela názorně vypočítala a vyměřila finanční výhody a naopak nevýhody v podobě ztrát, které pro Evropskou Unii nedokončením sjednocování trhu vyplývaly. Pro trh znamenalo odstranění výše zmíněných bariér zejména lepší konkurenceschopnost, investice a s tím související i pokles nezaměstnanosti. Přelomovým krokem bylo podepsání Smlouvy o Evropské unii 7. června 1992 v Maastrichtu. V lednu 1993 oficiálně vznikl jednotný trh a s ním je „zajištěn i volný pohyb zboží, osob, služeb a kapitálu v souladu s ustanovením Smluv“.3 Smlouva rovněţ zahrnuje program hospodářské a měnové unie.

3

Smlouva o fungování Evropské unie, část třetí, Hlava I. čl. 26, odst. 2

9

Následně se začaly liberalizovat i ostatní odvětví trhu, tzv. síťová. Ta zahrnují například dopravní, telekomunikační, energetické trhy a poštovní sluţby.

1.3.

Lisabonská smlouva

Dalším neopominutelným dokumentem, který ovlivnil vnitřní trh a má značný vliv na svobodu podnikání, je Lisabonská smlouva, platná od roku 2009 ratifikací členských států. Zrušením pilířové struktury smlouva upřesňuje rozdělení pravomocí mezi Evropskou unii a mezi členskými státy. Z pohledu svobody podnikání je však velice důleţité potvrzení a posílení čtyř svobod spolu se svobodami politickými, hospodářskými a sociálními. Jsou uvedené v zakládajících smlouvách Evropské unie, které tímto nebyly zrušeny, ale pouze upraveny. Lisabonská smlouva reformuje své instituce, kde vytvořila novou funkci předsedy Evropské rady, a rozhodovací proces, kdy se nově přijímá kvalifikovanou většinou. Z hlediska demokratického rozměru přinesla Lisabonská smlouva moţnost občanské iniciativy, a tím větší zapojení občanů a zdůraznila důleţitost národních parlamentů. Ve vnitřní i vnější politice Evropské unie se Lisabonská smlouva zaměřila především na otázku bezpečnosti, kdy se zvýšila pravomoc EU v určitých oblastech, například justiční a policejní spolupráce. Lisabonská smlouva dala také vzniknout nové funkci vysokého představitele pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku.

1.4.

Schengenský prostor

Schengenský prostor vznikl jako reakce na ulehčení svobody volného pohybu osob. Pětice zakládajících států, Západní Německo, Francie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko podepsala smlouvu o Schengenu a spolu s Portugalskem a Španělskem v roce 1995 zrušila kontroly na společných vnitřních hranicích. Postupně se přidávaly další členské státy a tím se politická důleţitost a rozsah působení zvětšil.

10

Otevření vnitřních hranic ulehčilo přístup občanů členských států na zahraniční trhy ostatních členských států, hojně vyuţívané zejména v pohraničních oblastech. Ulehčilo cestování, spojily se turistické i cyklistické trasy, zpřístupnily se nabídky zahraničním pracovníkům. Otevřené vnitřní hranice podporují cestovní ruch a otevírají pracovní příleţitosti coţ je nutné pro fungující evropskou ekonomiku. Zejména kvůli otevřenosti vnitřních hranic a zrušení kontrol, je třeba vysokého stupně ochrany Schengenského prostoru jako celku, a to zejména u jeho vnějších hranic. Zvýšená pozornost je proto věnována ochraně osobních údajů, vyuţívání Schengenského informačního systému a dokonalé vízové a konzulární spolupráci spolu se spoluprací policejní a justiční. Například organizace Evropské unie EUROPOL, European Police Office, přispívá k ochraně Schengenského prostoru svou poradenskou, informační a vzdělávací činností. Členským státům poskytuje Evropská unie na zajištění bezpečnosti hranic finanční prostředky z Fondu pro vnitřní bezpečnost. Cílem je umoţnění legálního cestování bez ohroţení bezpečnosti a zároveň řešení nelegální migrace a související agendy víz.

Na následující mapě je zachycena různá participace členských i nečlenských států v Schengenském prostoru. Některé členské země si totiţ ponechaly určitá privilegia. Konkrétně Velké Británii a Irsku bylo ponecháno právo provádět kontroly na svých hranicích. Toto právo jim bylo přiznáno na základě statusu ostrova, kdy musí chránit své hranice ze všech stran. Ve všech ostatních oblastech Schengenské spolupráce se tyto země zapojují. Další kategorií jsou nečlenské státy, které se k Schengenskému prostoru připojily zvláštní dohodou o přidruţení. V roce 2001 Island a Norsko. Severské státy se k Schengenskému prostoru připojily z důvodu plynoucích výhod a hlavně z důvodu jiţ probíhající úzké spolupráce na základě Severské pasové unie. Švýcarsko se do Schengenského systému připojilo v roce 2008 po národním referendu, jako jedna z posledních západních evropských zemí.

11

Mapa 1: Schengenský prostor4

Členské země EU, které jsou součástí Schengenu

4

Belgie, Česká republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francie, Itálie, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Maďarsko, Malta, Německo, Nizozemí, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko, Španělsko, Švédsko

https://www.euroskop.cz/742/sekce/aktualni-stav, ze dne 30.3.2015

12

Členské země EU, které jsou součástí Schengenu částečně

Irsko (od roku 2002) a Velká Británie (od roku 2000). Jde o oblast bezpečnosti a justice, zatímco hraniční a celní kontroly si tyto státy ponechaly.

Země, které jsou součástí Schengenu a nejsou členy EU

Island, Norsko a Švýcarsko

Členské země EU, která dosud nesplňují kritéria pro přijetí Schengenu

Kypr, Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko

Jiné země bez hraničních kontrol

Monako, San Marino a Vatikán

Zvláštní případ

Andorra

Ačkoli nejsou tyto země oficiálně součástí Schengenu, na jejich hranicích se uplatňují schengenské dohody.

Andorra není součástí Schengenu a na jejích hranicích zůstaly kontroly. Občanům Evropské unie ale stačí pro vstup do země pouze občanský průkaz, zatímco ostatní cestující musí mít ke vstupu do země platný pas. Legenda 1 k mapě Schengenského prostoru5

5

https://www.euroskop.cz/742/sekce/aktualni-stav, ze dne 30. 3. 2015

13

1.5.

Principy a svobody

Vnitřní trh funguje na několika zřejmých principech, které souvisí se čtyřmi svobodami a navzájem se prolínají a působí na sebe. Mezi tyto principy řadíme především: zákaz diskriminace koordinace a spolupráce (harmonizace) Základní čtyři svobody, tj. svoboda osob, zboţí, sluţeb a kapitálu, jsou zakotveny ve Smlouvě o fungování Evropské unie, čl. 26, Hlava II a Hlava IV. Tyto svobody se potvrzují rovněţ v Preambuli Listiny základních práv Evropské Unie, která neopomíná zdůraznit také důleţitost svobodu usazování. Článek 3 Smlouvy o Evropské unii vysloveně hovoří o „zaručeném― volném pohybu osob. Všechna tato ustanovení vymezují práva a povinnosti subjektů vyuţívajících těchto svobod. Volný pohyb zboţí, osob, sluţeb a kapitálu na vnitřním trhu umoţňuje obchodu a podnikání jako takovému veliký rozvoj, umoţňuje vyuţít velký potenciál homogenního trhu a přináší výhody podnikatelům i spotřebitelům. Pro všechny je potom jedním ze základních shodných znaků princip zákazu diskriminace na základě státní příslušnosti, uvedené v čl. 18 SFEU. Volný pohyb zboţí je obsaţen v čl. 34-36 SFEU. „Pod pojmem zboží lze chápat produkt, jehož hodnota je ocenitelná v penězích a jehož podstata mu dovoluje být předmětem obchodních transakcí.“6. Do této svobody lze také přiřadit zemědělství, rybolov a obchod zemědělskými produkty, uvedené v Hlavě III SFEU. Svoboda volného pohybu osob má na svobodu podnikání v EU velice významný vliv. Zásadně souvisí s unijním evropským občanstvím, kdy se význam samotného státního

6

ROZEHNAL, A. et al. Obchodní právo. Plzeň: Aleš Čeněk, s.r.o., 2014. str. 62

14

občanství poněkud stírá, nikoliv však nahrazuje. Státní občanství tak pouze doplňuje, jelikoţ je dáno, ţe „Každá osoba, která má státní příslušnost členského státu, je občanem Unie.“7 Tímto se výrazně podpořil zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti. Samotná svoboda volného pohybu osob vznikla aţ po myšlence volného pohybu pracovníků, který řešil problémy pracovních trhů. Následné vymezení práva usazování v kapitole 2 SFEU se vztahuje na fyzické i právnické osoby, z čehoţ vyplývá ovlivnění zejména obchodních korporací. Svobodu sluţeb její poskytovatelé vyuţívají, pokud sluţbu poskytují na území členského státu bez toho, aby se v něm usadili, čímţ se tato svoboda liší od vyuţití práva a svobody usazování. Důleţitým parametrem je dočasnost. „Služba může být poskytována buď usazením v jiném členském státě, nebo přes hranice.“8 Pojem sluţeb vymezuje čl. 57 SFEU, který je povaţuje za úkony podávané zpravidla za úplatu a řadí do nich průmyslové, obchodní, řemeslné činnosti a další. Volný pohyb kapitálu navázal na jiţ zmíněné svobody, které samozřejmě zároveň významně ovlivňuje. Zahrnuje platby, které představují přemisťování peněz a pohyb kapitálu, kdy se jedná zejména o nejrůznější druhy investic. Pro plné vyuţití těchto svobod bylo zapotřebí zdolat řadu překáţek, coţ se v průběhu vývoje v některých oblastech podařilo, některé bariéry však stále přetrvávají.

1.6.

Bariéry

Bariéry vnitřního trhu Evropské unie jsou obecně technického, daňového nebo fyzického charakteru a vztahují se zejména ke čtyřem svobodám, které přímo, či nepřímo ovlivňují.

7 8

Smlouva o fungování Evropské unie, část druhá, čl. 20 (bývalý článek 17 Smlouvy o ES), odst. 1 https://www.euroskop.cz/8735/sekce/volny-pohyb-sluzeb/, ze dne 4. 4. 2015

15

Vnitrostátní předpisy zaměřené na obchodní právo, ať stojí samostatně, či jako součást práva občanského, jsou rozdílné zejména v technických poţadavcích a sazbách přímých a nepřímých daní. Jestliţe se liší vnitrostátní předpisy a nedošlo by k jejich harmonizaci uvnitř jednotného trhu, popřelo by to samotný základ jeho existence, která se opírá o jiţ několikrát zmíněný, a v další kapitole více rozvedený, zákaz diskriminace. Pokud by si jednotlivé členské státy chtěli zachovat své rozdílné právní úpravy, nebyl by jednotnému trhu důvod. Ten byl zaloţen právě pro výhody, které plynou z existence stejných práv a povinností pro kaţdého člena, samozřejmě při zachování suverenity členských států. Je samozřejmostí, ţe změny se provádějí postupně a ve většině případů pouze částečně. Bariéry obchodu zejména omezují, nebo dokonce zakazují dovoz, vývoz nebo i jen přesun určitého zboţí nebo sluţby. Taková omezení jsou jiţ povolená pouze z výslovně stanovených důvodů, uvedených v čl. 36 SFEU. Mohou dovoz omezovat například v kvalitě, mnoţství, daňovými sazbami, existencí cla i jinak, například neúměrnými vytvářením státních monopolů. Diskriminace je také povaţována za bariéru volného pohybu osob. Bariéra v podobě legitimování osob při přechodu státních hranic je značně omezena Schengenským prostorem. Za další překáţku lze povaţovat nutná administrace, pojící se k ţivotu v jiném členském státě. Práva, podmínky i administrativní formality jsou rozdílné pro studenty, pracující a důchodce. Pobyty v jiném členském státě se přitom dělí na: Krátkodobé, které jsou kratší neţ tři měsíce, delší neţ 3 měsíce, trvalý pobyt. Přičemţ kaţdý má své podmínky a poţadavky, které musí být splněny. U krátkodobých pobytů, které jsou kratší neţ tři měsíce, můţe být v některých státech tzv. evidenční povinnost. Ta by měla být bez poplatku a za její nesplnění hrozí sankce, nemůţe být ale udělena sankce vyhoštění. Volný pohyb osob můţe být omezen jen za výslovně uvedených výjimek v čl. 45 SFEU, a to z důvodů: 16

veřejného pořádku veřejné bezpečnosti ochrany zdraví Mezi bariéry svobody volného pohybu sluţeb lze zařadit rozdílná právní úprava členských států ohledně legálnosti či nelegálnosti poskytování určitých sluţeb, jako je například distribuce drog, prostituce, hazardní hry apod.

1.7.

Diskriminace

Elementárním nástrojem k docílení svobody podnikání v Evropské unii zákaz diskriminace na základě státní příslušnosti, který je explicitně vyjádřený v čl. 17 v SFEU. Kdy se zakazuje diskriminace přímá i nepřímá. Diskriminace nepřímá vyuţívá jiných neţ národnostních kritérií, například kvalifikace. Je rovněţ zakázána diskriminace právnických osob, které mají své sídlo na území členského státu a byly zaloţené podle jeho právní úpravy. Za zmínku stojí rozhodnutí Evropského soudního dvora v případu Daily Mail and General Trust PLC, v němţ „definoval tzv. primární podnikání, které se dotýká existence samotné společnosti a změny jejího sídla, a sekundární podnikání spočívající v zakládání dceřiných společností či poboček v jiných členských státech.“9 Svoboda podnikání zahrnuje pouze výše definované podnikání sekundární, kdy záleţí pouze na rozhodnutí osoby zakládající společnost, ve kterém členském státě tak učiní.

9

http://ekonom.ihned.cz/c1-13409410-svoboda-podnikani-v-judikatech, ze dne 12.4.2015

17

2. Podmínky pro svobodné podnikání v EU

Pro podmínky pro svobodné podnikání v EU je důleţité vymezit určité pojmy, jako je podnikání, podnikatel, podnik. Tyto definice jsou vztahovány k vymezení pojmu v zákonech a předpisech ČR.

2.1.

Definice podnikání

Právo podnikat zakotvuje jiţ Listina základních práv a svobod v čl. 26. Definice podnikání ve stávající úpravě OZ není upravena. Zákon stanovuje pouze definici podnikatele v §420 OZ, na jejímţ základě lze odvodit definici podnikání. Jedná se o samostatnou výdělečnou činnost na základě ţivnosti nebo podobným způsobem, s cílem dosaţení zisku a se záměrem činit tak soustavně. Není důleţité, zdali zisku bylo nakonec opravdu dosaţeno. Zároveň je tato činnost vykonávaná na vlastní účet a odpovědnost, coţ znamená, ţe sám odpovídá za případné porušení povinností vyplývajících ze zákona. Za podnikání se nepokládá výkon funkcí v orgánech obchodních korporací, který má příkazní charakter, čímţ se vylučuje samostatné jednání. Samostatné jednání ale nevylučuje zastupování jiné osoby, proto například advokacie podnikáním je.

2.2.

Kdo je podnikatel

Občanský zákoník vymezuje pojem podnikatele v §420-422 a je subjektem všech právních vztahů zaloţených na základě předpisů obchodního práva. Za podnikatele se také povaţuje kaţdá osoba, která uzavírá smlouvy související s vlastní obchodní, výrobní nebo obdobnou činností, či při samostatném výkonu svého povolání, popřípadě osoba, která jedná jménem nebo na účet podnikatele.

18

Za podnikatele se povaţuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Zároveň je zde zmíněna podmínka vlastnictví ţivnostenského nebo jiného oprávnění podle jiného zákona.10

2.2.1.

Fyzická a právnická osoba

Podnikatelem můţe být fyzická i právnická osoba. Dle §423 podnikatel můţe právně jednat pod svým jménem, nebo pod svou obchodní firmou, kterou musí mít dle OZ zapsanou v obchodním rejstříku. Dle čl. 5 Listiny je Fyzickou osobou kaţdý člověk. Fyzická osoba má ale právní osobnost od narození aţ do smrti, zatímco právnická od svého vzniku do svého zániku. .Fyzické osoby mohou podnikat na základě ţivnostenského listu, jedná-li se o ohlašovací ţivnost, či koncesní listiny, která je určena pro ţivnost koncesovanou a vzniká okamţikem nabytí právní moci rozhodnutí o udělení koncese.11 Mezi ohlašovací ţivnosti se z hlediska Ţivnostenského zákona řadí ţivnost řemeslná, vázaná a volná, přičemţ vzniká jiţ ohlášením. Právnická osoba „je organizovaný útvar, který má podle zákona právní osobnost.“12 Pojem právnické osoby definuje několik charakteristických znaků. Kaţdá právnická osoba má právní osobnost a účel. Právnická osoba má svou identifikaci v podobě názvu, sídla a zápisu do veřejného rejstříku. Právnické osoby mohou mít práva a povinnosti, které jsou v souladu s povahou jejich činnosti, ovšem bez zřetele na předmět dané činnosti. Právnická osoba je způsobilá k právním jednáním a má odpovědnost za protiprávní jednání svých orgánů. Právnické osoby mají majetkovou autonomii a jsou uspořádané do organizačních celků.13

10

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 420-421 http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=39498&Section=1&IdPara=1&ParaC=2, ze dne 15.6.2015 12 Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, § 20 odst. 1 13 DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J., ZUKLÍNOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, 432 s. 11

19

Právnické osoby se dělí dle několika kritérií. Pro účel této práce zmíním jen některé. S tím zároveň souvisí i jejich následné dělení, které zmíním jen okrajově. Dle útvaru se právnické osoby dělí na korporace, fundace a smíšené útvary. Korporace jako organizovaná společenství osob se dělí na veřejnoprávní a soukromoprávní. Veřejnoprávní korporací jsou například útvary územní a stavovské samosprávy nebo stát. Soukromoprávní korporace jsou potom obchodní korporace, v podobě druţstev a obchodních společností, a neziskové soukromoprávní korporace, v podobě například spolku. Obchodní korporace se dělí na osobní a kapitálové korporace. Mezi osobní patří veřejná obchodní společnost a komanditní společnost. Mezi kapitálové patří společnost s ručením omezeným a akciová společnost. Obchodní společnosti mohou také podnikat na základě ţivnostenského listu, ale podmínkou je sepsání společenské smlouvy. Společnost vznikne aţ zápisem do obchodního rejstříku.

2.3.

Podnik

Podnikem je jakýkoliv subjekt vykonávající hospodářskou činnost nezávisle na právním postavení tohoto subjektu a způsobu jeho financování.14 Definice podniku je základem pro určení velikosti podniku. Podniky se dělí na drobný podnik

→

drobný

podnikatel:

<

10

zaměstnanců,

aktiva15

nepřesahují korunový ekvivalent 2 mil. €. malý podnik

→

malý podnikatel: < 50 zaměstnanců; aktiva16 nepřesahují

korunový ekvivalent 10 mil. €.

14 15

http://www.jvmrpic.cz/definice-maleho-stredniho-podnikatele-msp-jednoho-podniku, ze dne 15.6. 2015 uvedená v rozvaze, nebo čistý obrat za poslední uzavřené účetní období, přičemţ si podnikatel můţe vybrat

20

střední podnik

→

střední podnikatel: < 250 zaměstnanců; aktiva uevedená

v rozvaze nepřesahují korunový ekvivalent 43 mil. €., nebo čistý obrat za poslední uzavřené účetní období nepřesahují korunový ekvivalent 50 mil. €. velké podniky

→

velký podnikatel: > 250 zaměstnanců

Toto rozlišení je významné z důvodu zvláštních právních předpisů platných pro malé a střední podnikatele a z důvodu kontroly hospodářské soutěţe. Při aplikaci ţádosti o podporu malých a středních podniků musí ţadatel popravdě uvést konkrétně o jaký podnik se jedná, v opačném případě hrozí sankce vrácení dotací. Druhy podnikatelů zohledňované při stavovování počtu zaměstnanců a finančních částek.17 1. samostatný podnikatel – není vymezen ani jako typ podnikatele 2. ani 3. 2. partnerský podnikatel – není typem 3. a zároveň vlastní výlučně nebo společně 25 – 50% kapitálu nebo hlasovacích práv jiného podnikatele 3. spojený podnikatel – patří mu většina hlasovacích práv společníků, členů nebo akcionářů jiného podnikatele a zároveň mu přistanou určitá výsadní práva, například právo uplatňovat dominantní vliv nad jiným podnikatelem a další

2.4.

Podmínky podnikání v EU

Podmínky pro podnikání se liší v kaţdém členském státě. Hospodářské ukazatele se proto vyplatí hlídat na Statistickém úřadě dané země. Největší odlišnosti jsou zejména v následujících oblastech: Daňové podmínky, způsoby vedení účetnictví,

16 17

uvedená v rozvaze, nebo čistý obrat za poslední uzavřené účetní období, přičemţ si podnikatel můţe vybrat http://www.jvmrpic.cz/definice-maleho-stredniho-podnikatele-msp-jednoho-podniku, ze dne 15.6.2015

21

administrativní úkony spojené se vstupem na trh dané země, investice, veřejné zakázky, pracovní síla: náklady, dostupnost, legálnost dané sluţby, uznávání kvalifikací. Rozdílné úpravy jsou ale ku prospěchu podnikatelům, kteří si tak mohou ideálně svým poţadavkům a parametrům zvolit místo registrace, kde umístí své sídlo. Podnikatel je vázán daňovým právem země, ve kterém se zaregistroval. Daňový systém je potřeba zohlednit komplexně. Daně z příjmů, různé odčitatelné poloţky, úlevy, slevy. Kaţdý stát má i jiný systém ohledně uznatelných nákladů, nepřímé daně a mnoho dalších poloţek finančně podnikatele ovlivní.18 Zároveň je podnikatel vázán pracovním právem této země, sociálním a zdravotním zabezpečením. Zároveň výše minimálních mezd se v členských státech liší. Pokud se podnikatel rozhodne své sídlo přemístit, je důleţité, aby si ujasnil, s jakou pracovní sílou počítá. Pokud by si chtěl udrţet stávající zaměstnance, ovlivní ho různé aspekty. Mimo jiné rozhodování samotných zaměstnanců, nebo nutnost pracovního povolení.

2.4.1.

Volný pohyb zboží

Jak jiţ bylo zmíněno v kapitole 1.5 Principy a svobody, je svoboda volného pohybu zboţí obsaţena v čl. 34-36 SFEU a je jedním ze základních předpokladů, které umoţnily vznik a fungování jednotného vnitřního trhu. Odstraněním jedné z bariér, tzv. tarifních překáţek, postupně docházelo k růstu obchodních transakcí a objemů obchodovaného zboţí.

18

http://www.penize.cz/mzda-a-plat/16471-podniky-v-eu-svoboda-podnikani, ze dne 28. 4. 2015

22

Další bariéry, které brání spravedlivé hospodářské soutěţi, jsou regulační pravomoci jednotlivých členských států, které tím upřednostňují své producenty. Jedná se zejména o předpisy technické, environmentální, hygienické a zdravotní.19 Tyto bariéry jsou řešeny dvěma způsoby. Jedním z nich je harmonizace národních předpisů členských států Evropské unie. Harmonizací dochází ke sjednocení poţadavků na výrobek, coţ má za následek větší bezpečnost. Proto se harmonizují zejména potencionálně nebezpečné výrobky, například léky, chemikálie, hračky, automobily a další. K harmonizaci národních předpisů se vyuţívají tzv. směrnice nového přístupu. Ty se nezaměřují pouze na určení poţadavků, ale hlavně stanovují pravidla pro uznávání různých výrobků, zkoušek a kontrol. Výrobky musí být označeny značkou CE, coţ znamená, ţe výrobek je splňuje. Harmonizace národních předpisů je ale náročná, jelikoţ se musí členské státy shodnout na kompromisu. Další nevýhodou je nemoţnost pokrýt veškeré výrobky dostupné na trhu a stíhat vývoj nových. Proto se k řešení bariéry u výrobků, které nejsou takto harmonizovány, pouţívá tzv. princip vzájemného uznávání. V případě, ţe výrobek splnil legislativu jiného členského státu, je mu zpřístupněn trh všech členských států. Pokud se tak nestane, má podnikatel právo se obrátit i na soud, případně na systém SOLVIT, který řeší tyto situace neformálně.

Členské státy mohou volný pohyb zboţí omezit jen za určitých podmínek a samozřejmě v přiměřené míře. Takovou podmínkou můţe být například ohroţení veřejného zájmu, přičemţ důkazní břemeno leţí na daném členském státu.

19

Příručka "Příležitosti pro podnikání ve službách na evropských trzích", Objednatel: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Odbor vnitřního trhu a sluţeb EU (Odbor č. 08200), Řešitel: CS-Project, spol. s. r. o., mpo.cz [online], © Copyright 2005 MPO, Archiv, Publikováno 1. 8. 2007, [cit. 2015-03-30]

23

2.4.1.

Volný pohyb kapitálu

Volný pohyb kapitálu je nejrozvinutější svoboda pohybu. Základními poţadavky jsou volně směnitelná národní měna, odstranění národních překáţek bránícím v přenosu kapitálu mezi státy „a zavedení pravidel EU o zabezpečení přeshraničních plateb a transferu kapitálu všeho druhu.“20 Předpokladem plné svobody volného pohybu kapitálu je přijetí eura neboli vstup do eurozóny. Jelikoţ tím se odbourávají další překáţky, v podobě například transakčních nákladů. V dnešní době je problematika Eura velice aktuální a finanční problémy některých členských států eurozóny stabilitou a výhodností eura značně otřásla.

2.4.2.

Volný pohyb služeb

Česká republika transponovala Směrnici Evropského parlamentu a Rady 2006/123/ES o sluţbách na vnitřním trhu (Směrnice o sluţbách) do svého právního řádu v Zákoně č. 222/2009 Sb., o volném pohybu sluţeb (Zákon o volném pohybu sluţeb), který je účinný jiţ od 28. 12. 2009. Cílem této směrnice bylo jednoznačně zjednodušit nutné administrativní úkony. Podnikatelé mohou vyuţívat tzv. Jednotných kontaktních míst, které jsou umístěné v jednotlivých krajích všech členských států a jsou přístupné i elektronicky. Tato jednotná kontaktní místa slouţí jako jedinečný informační zdroj. Poskytují například informace o právních předpisech, nezbytné k získání oprávnění, o ochraně spotřebitele, o moţnosti řešení sporů, o poskytování sluţeb v jiných členských státech atd. Umoţňují vyřídit i další administrativní poţadavky, jako jsou ekologická povolení, osvědčení, oznámení a mnohé další.

20

Příručka "Příleţitosti pro podnikání ve sluţbách na evropských trzích", Objednatel: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Odbor vnitřního trhu a sluţeb EU (Odbor č. 08200), Řešitel: CS-Project, spol. s. r. o., mpo.cz [online], © Copyright 2005 MPO, Archiv, Publikováno 1. 8. 2007, [cit. 2015-03-30]

24

Do volného pohybu sluţeb, jak bylo jiţ zmíněno v první kapitole, patří poskytování sluţeb přes hranice, které je pouze dočasné a pouze příleţitostné. Musí být splněna obě kritéria. Sluţby zahrnují například činnosti obchodní a průmyslové povahy, řemeslné činnosti, v oblasti svobodných povolání.21 Se svobodou volného pohybu sluţeb velice úzce souvisí přeshraniční poskytování sluţeb a s ním vysílání pracovníků. Je tedy samozřejmě závislá i na svobodě volného pohybu osob, přičemţ z této oblasti zejména na svobodě usazování.

2.4.3.

Svoboda přeshraničního poskytování služeb

Definice přeshraničního poskytování sluţeb, jak jiţ vyplývá ze samotného názvu, je pojímána jako poskytování sluţby poskytovatelem z území členského státu, ve kterém sídlí, do jiného členského státu neboli hostitelské země.

Druhy přeshraničního poskytování sluţeb: Přesun samotné sluţby, kdy se dočasně přesouvá pouze sluţba, například poskytnutí sluţeb přes internet, webové či databázové sluţby, telefonní sluţby a další. Přesun poskytovatele, kdy se jedná o dočasný přesun neboli vyslání nejméně jednoho pracovníka. V tomto případě je dočasnost definována dobou nezbytně nutnou k provedení dané sluţby. Příkladem takové sluţby můţe být vysílání dělníků na stavbu, či technického pracovníka za účelem opravy stroje. Vysílání pracovníků se vztahuje jen na zaměstnance. Přesun příjemce. O ten se jedná, kdy se na území druhého členského státu přemisťuje příjemce, nejčastěji turisty či studenta.

21

Příručka "Příleţitosti pro podnikání ve sluţbách na evropských trzích", Objednatel: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Odbor vnitřního trhu a sluţeb EU (Odbor č. 08200), Řešitel: CS-Project, spol. s. r. o., mpo.cz [online], © Copyright 2005 MPO, Archiv, Publikováno 1. 8. 2007, [cit. 2015-03-30]

25

Přeshraniční poskytování sluţeb osobou samostatně výdělečně činnou, není vysílání pracovníků, jelikoţ se nejedná o zaměstnance. Je tím převáţně myšleno

drobné

ţivnostníkem.

podnikání,

například

řemeslné

práce

poskytované

22

Znaky, které určují svobodu přeshraničního poskytování sluţeb, jsou dočasnost, nepravidelnost a příleţitostný charakter. Takovéto sluţby tedy mohou být uskutečňovány opakovaně, ale nesmí se opakovat v pravidelných intervalech.

Dočasnost je charakterizována jako: časově omezený interval vyhraněný počet zakázek fyzická či právnická osoba vykonává tuto sluţbu v zemi registrace Výhodu zvolení dočasného poskytování sluţeb oproti svobodě usazení vidím v aplikaci legislativy. Zatímco dočasný poskytovatel je sice vázán právními předpisy hostitelské země a musí dodrţet určité poţadavky, ale přeci jen je vázán „volněji―. Usazením na území druhého státu na dobu neomezenou podléhá poskytovatel sluţby naprosto právnímu reţimu dané země.

2.4.4.

Volný pohyb osob

Jak uţ bylo řečeno, volný pohyb osob vznikl v prvopočátku zejména kvůli pohybu pracovníků a snadnějšímu přístupu ze strany zaměstnavatelů k širší a různorodější nabídce práce. A zároveň ze strany zaměstnanců z důvodu variabilnějšího výběru na trhu práce.

22

Příručka "Příleţitosti pro podnikání ve sluţbách na evropských trzích", Objednatel: Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Odbor vnitřního trhu a sluţeb EU (Odbor č. 08200), Řešitel: CS-Project, spol. s. r. o., mpo.cz [online], © Copyright 2005 MPO, Archiv, Publikováno 1. 8. 2007, [cit. 2015-03-30]

26

Zvýšila se konkurenceschopnost i produktivita, zefektivnila se práce, otevřely se nové informační toky. Volný pohyb osob se tedy vztahuje jak na fyzické, tak na právnické osoby, přičemţ i na ekonomicky neaktivní osoby. Do těch se řadí rodiny podnikatelů, důchodci, turisté a hlavně studenti. Volný pohyb osob pro studenty znamená určité zpřístupnění studijních příleţitostí. Jsou jim nabízeny různé druhy studijních programů v zahraničí, výměnné programy a stáţe. Z hlediska tématu mé bakalářské práce na téma svoboda podnikání v EU jistě stojí za zmínku, ţe v roce 2009 Evropská komise spustila program Erasmus pro mladé podnikatele. „Reakce na program jsou převážně pozitivní, zejm. ze strany podnikatelů, kteří se výměnného pobytu zúčastnili. Praxe u podnikatele v jiné zemi umožňuje začínajícímu podnikateli získat potřebné zkušenosti v již zaběhnutých podnicích v jiných členských zemí EU. Hostitelský podnik může na oplátku od začínajícího podnikatele získat nové myšlenky a také příležitost navázat další obchodní kontakty.“23

2.4.5. Vysílání

Vysílání pracovníků pracovníků

funguje

na

základě

pracovněprávního

vztahu

mezi

poskytovatelem sluţeb a vysílaným zaměstnancem. Vysílání pracovníků je jedním z nejčastějších druhů vyuţívání svobody poskytování přeshraničních sluţeb. Od svobody volného pohybu osob se liší jedním důleţitým znakem. Liší se časovou omezeností neboli svou dočasností. Zároveň tito pracovníci nevstupují na trh práce daného členského státu a jejich sociální vazby si nenesou s sebou.

23

http://www.mzv.cz/representation_brussels/cz/evropska_unie/eu_pro_podnikatele/jak_podnikat_v_zahranici/p odnikani_v_jinych_clenskych_statech_eu/-zastupitelske_urady-representation_brussels-publish-czevropska_unie-eu_pro_podnikatele-jak_podnikat_v_zahranici-podnikani_v_jinych_clenskych_statech_euerasmus_pro_mlade_podnikatele.html

27

Pracovní podmínky však musí být dodrţovány podle právního řádu toho členského státu, do kterého je zaměstnanec vyslán. „Cílem této směrnice je zajistit dostatečnou ochranu práv pracovníků vyslaných za účelem přeshraničního poskytování služeb, zejména prosazování pracovních podmínek platných v členském státě, v němž mají být služby v souladu s článkem 3 směrnice 96/71/ES poskytnuty, a zároveň usnadnit volný pohyb služeb pro poskytovatele služeb a podpořit spravedlivou hospodářskou soutěž mezi poskytovateli služeb a podpořit tak fungování vnitřního trhu.“24

Povinnost dodrţet následujících pracovněprávních podmínek: maximální délky pracovní doby a minimální doby odpočinku; minimální délka dovolené za kalendářní rok; minimální mzda, včetně sazeb za přesčasy; tento bod se nevztahuje na doplňkové podnikové systémy zaopatření v důchodu; podmínky poskytování pracovníků, zejména prostřednictvím podniků pro dočasnou práci; ochrana zdraví, bezpečnosti a hygieny při práci; ochranná opatření týkající se pracovních podmínek těhotných ţen nebo ţen krátce po porodu, dětí a mladistvých; rovné zacházení pro muţe a ţeny a ostatní ustanovení o nediskriminaci.25

24

[1] SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2014/67/EU, ze dne 15. května 2014, o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování sluţeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI―), Dostupné také z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/cs/TXT/?uri=celex:32014L0067 25 http://curia.europa.eu/juris/document/document_print.jsf;jsessionid=9ea7d2dc30d56d6fca6b7ed340358f2b9eab c8ca1fb8.e34KaxiLc3qMb40Rch0SaxuNc390?doclang=CS&text=&pageIndex=0&part=1&mode=DOC&docid =82787&occ=first&dir=&cid=102066 , ze dne 22. 5. 2015

28

2.4.6.

Svoboda usazování

Svoboda usazování úzce souvisí se svobodou volného pohybu osob. Podnikateli zajišťuje několik významných práv. vybrat si dle svého uváţení a volby sídlo svého podnikání vybrat si dle své vůle, při splnění poţadavků právního řádu daného státu, právní formu podnikání na rovnocenné podmínky jako občané daného členského státu právo na tzv. sekundární usazení, tj. zaloţení např. pobočky, která bude na území jiného členského státu

2.4.7.

Osoby samostatně výdělečně činné

Pro osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ) platí rovněţ všechny svobody pohybu na jednotném trhu EU. Dle evropských právních předpisů pro ně, při splnění určitých podmínek, existuje široká škála vyuţití a poskytnutí svých sluţeb. Jak jsem jiţ uvedla v části 2.4.3. Svoboda přeshraničního poskytování služeb, je přeshraniční poskytování sluţeb jedna z moţností, jak můţe OSVČ své sluţby poskytnout. Proto zde platí stejná pravidla o dočasnosti a nepravidelnosti, přičemţ se opět kaţdý případ posuzuje individuálně. Podmínky, které jsou pro OSVČ zavazující, vychází z povahy jejího povolání. Zdali se jedná o regulovanou nebo neregulovanou profesi. U regulované profese vzniká povinnost ještě před poskytnutím dané sluţby učinit ohlášení a dokladovat poţadované dokumenty. Kaţdý členský stát má jiné předpisy, ale můţe být poţadováno následující:

29

doklad o státní příslušnosti osvědčení dokladující místo a způsob podnikání; výpis z ţivnostenského rejstříku doloţení odborné kvalifikace, praxe při provozování ţivnosti ohroţující ţivot, zdraví či bezpečnost lidí, můţe být poţadován souhlas příslušného orgánu k provozování této činnosti, který se získá ověřením kvalifikace U neregulované profese ohlašovací povinnost nevzniká.

Dalšími dokumenty, které by mohly příslušné orgány daného členského státu vyţadovat: Příslušnost k sociálnímu systému své domovské země. Evropský průkaz zdravotního pojištění.

2.4.8.

Uznávání kvalifikací

Některé druhy profesí, tzv. regulované profese, vyţadují odbornou kvalifikaci. Tato kvalifikace získaná na území jednoho členského státu by na základě pravidla uznávání kvalifikací měla platit stejně v kterémkoliv jiném členském státě. „Uznávání odborných kvalifikací mezi jednotlivými členskými státy EU, Norskem, Islandem a Švýcarskem je základním předpokladem toho, aby v praxi fungoval volný pohyb osob. Aby se totiž občané EU mohli flexibilně pohybovat po celoevropském pracovním trhu, je třeba, aby jim úřady uznávaly kvalifikaci nabytou v jiných státech. Kvalifikací přitom máme na mysli nejen vzdělání, ale také faktické vykonávání určité činnosti nebo splnění některých dalších požadavků.“26

26

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/uznavani-odbornych-kvalifikaci-3946.html#!&chapter=1, ze dne 19. 6. 2015

30

Aby mohl být kvalifikaci z jednoho členského státu přikládán stejný význam jako kvalifikaci získané v jiném členském státě, musí se v případě nutnosti tzv. kompenzačními opatřeními dosáhnout srovnání poţadavků pro danou regulovanou profesi, a to buď adaptačním obdobím, nebo zkouškou způsobilosti. Databáze regulovaných profesí je veřejně přístupná.

2.4.9.

Sociální a zdravotní pojištění a daně

Podnikání na vnitřním trhu EU a vyuţívání jeho svobod přináší také problematiku sociálního a zdravotního pojištění a daňového systému. Pro otázku týkající se sociálního a zdravotního pojištění platí, ţe se odvádí v tom členském státě, ve kterém osoba podniká, či pracuje. U poskytování sluţeb a vysílání pracovníků při dočasném přeshraničním poskytování sluţby platí, ţe se pojistné odvádí v zemi původu.

U problematiky daňového systému platí několik zásad, přičemţ jedna je nejdůleţitější, kdy všechny členské státy odsouhlasily vzájemné dohody o zamezení dvojího zdanění.

Základním pravidlům u daně z přidané hodnoty (DPH) podléhá většina zboţí a sluţeb u všech podniků registrovaných v kterémkoli členském státě Evropské unie. Platí zde jedna výjimka, a to vývoz do nečlenských států. Toto zboţí a sluţby se nazývá „zdanitelné plnění―. Základní pravidla o DPH, která se uplatňují v celé EU, jsou uvedena ve směrnici o DPH a nařízeních o DPH, ale jednotlivá uplatnění se mohou v kaţdém členském státě lišit. DPH se musí objevit na kaţdé faktuře, tuto částku zákazník uhradí

31

podnikatel vykonávající ekonomickou činnost má většinou nárok na odpočet od DPH, kterou poté zaúčtuje zákazníkům Fakturace Po dodání sjednaného zboţí či sluţby vzniká povinnost vystavit fakturu. Faktura můţe mít formu tištěnou nebo elektronickou. Na faktuře musí podnikatel uvést své daňové identifikační číslo (DIČ), které je přiděleno registrací.

Sazba DPH Pro vyměření DPH se podnikatel musí v místě svého sídla přihlásit u správce daně. Dále je samozřejmě potřeba DPH účtovat a přiznat. Pokud vznikl nárok na odpočet, zaplatí se vzniklý rozdíl. Sazbu DPH si všechny členské státy určují samostatně. „Některé důležité kategorie zboží a služeb, např. vzdělávání, zdravotní péče a finanční služby, jsou většinou od DPH osvobozeny“.27 Při dodávání zboţí či sluţeb existuje ve většině případů registrační povinnost. Jsou ale uvedeny dvě výjimky. 1. při osvobození tohoto zboţí či sluţby od DPH 2. existence osvobození od DPH v některých členských zemích při aplikaci programu pomoci malým a středním podnikům V případě dobrovolné registrace k DPH vzniká povinnost účtování DPH. Evropská unie omezuje stanovování sazeb DPH: 1. základní sazba nesmí být niţší neţ 15 %, její maximální výše však omezena není 2. sníţená sazba nemůţe být niţší neţ 5 %, aţ na několik málo výjimek28 , které jsou vyjmenovány ve směrnici o DPH 27

http://europa.eu/youreurope/business/vat-customs/buy-sell/index_cs.htm, ze dne 18. 4. 2015

32

Osvobození od daně vs. nulová sazba daně 1. Plnění s nulovou sazbou – s nárokem na odpočet, účtuje se sazba ve výši 0%, například v případě vývozu nebo poskytnutí některých finančních sluţeb zákazníkům mimo EU 2. Plnění osvobozené od daně – bez nároku na odpočet

Aktuální sazby DPH v EU, Aktualizováno k 24. 4. 201529 Stát

Standardní(%)

Snížená (%)

Belgie 21 6, 12 Bulharsko 20 9 Česká republika 21 10, 15 Dánsko 25 Estonsko 20 9 Finsko 24 10, 14 Francie 20 2,1, 5,5, 10 Chorvatsko 25 5, 13 Irsko 23 4,8, 9, 13,5 Island 24 11 Itálie 22 4, 10 Kypr 19 5, 9 Lichtenštejnsko 8 2,5, 3,8 Litva 21 5, 9 Lotyšsko 21 12 Lucembursko 17 3, 8, 14 Maďarsko 27 5, 18 Malta 18 5, 7 Německo 19 7 Nizozemsko 21 6 Norsko 25 8, 11,11, 15 Polsko 23 5, 8 Portugalsko 23 6, 13 Rakousko 20 10, 12 Rumunsko 24 5, 9 Řecko 23 13, 6,5 Slovensko 20 10 Slovinsko 22 9,5 Španělsko 21 4, 10 Švédsko 25 6, 12 Švýcarsko 8 2,5, 3,8 Velká Británie 20 5 Tabulka 1: Aktuální sazba DPH v EU, aktualizováno k 24. 4. 2015

28 29

http://europa.eu/youreurope/business/vat-customs/buy-sell/index_cs.htm, ze dne 12. 4. 2015 http://www.kodap.cz/cz/prehledy/sazby-dph-v-evrope.html, ze dne 12. 5. 2015

33

2.4.10.

Financování

Moţnosti financování od Evropské unie jsou různé. Evropská unie poskytuje finanční prostředky zejména formou doplňkového financování, coţ znamená, ţe se na financování projektu musí podílet i další strana. Cílem takového způsobu financování je dosaţení finanční rovnováhy u projektů. Zároveň platí zásada retroaktivity. 1. Přímé granty od Evropské komise nebo jejích výkonných agentur udělované projektům se specifickými cíli (ţivotní prostředí, výzkum, odborná příprava apod.) 2. Nepřímé finanční prostředky poskytované zprostředkovaně celostátními nebo regionálními orgány.30 O finanční prostředky lze podat ţádost prostřednictvím výzev k předkládání návrhů. Granty se vztahují na takové projekty, které podporují EU nebo jinak pomáhají přispět k realizaci programu či politiky EU. V současnosti jsou k dispozici tyto programy, dotace 2014-2020: Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost (OP PIK) OP Ţivotní prostředí (OP ŢP) Integrovaný regionální operační program (IROP) Program rozvoje venkova (PRV) OP Rybářství (OP R) OP Zaměstnanost (OP Z) OP Výzkum, vývoj a vzdělávání (OP VVV) ÖP Doprava (OP D)

30

http://europa.eu/youreurope/business/funding-grants/eu-programmes/index_cs.htm

34

2.4.11.

Podmínky zahájení podnikání

Zaloţit si vlastní podnik, je nezadatelné právo občanů Evropské unie. Mohou tak učinit v kterékoli členské zemi. Stejné právo má i ţivnostník. Zároveň je umoţněno k podniku zřídit pobočku či dceřinou společnost v jiné členské zemi. Evropská unie vydává doporučení na synchronizaci poţadavků jednotlivých členských států a zároveň doporučuje se řídit určitými pravidly31, jako například: doba zaloţení společnosti náklady spojené se zaloţením společnosti pravidlo jediného správního orgánu přístupy online

31

http://europa.eu/youreurope/business/start-grow/start-ups/index_cs.htm, ze dne 14. 4. 2015

35

3. Realizace svobody v podnikání

3.1.

Evropská společnost

Evropská společnost, téţ evropská akciová společnost (neboli Societas Europaea, zkráceně SE). Akciová společnost zaloţená podle právní legislativy EU, upravena nařízením Rady č. ES/2157/2001 ze dne 8. října 2001 o statutu evropské společnosti a Směrnicí Rady 2001/86/ES z téhoţ dne, kterou se doplňuje statut evropské společnosti s ohledem na zapojení zaměstnanců. V českém právním řádu je upravena zákonem č. 627/2004 Sb. Tato nadnárodní společnost můţe být výhodná z hlediska daní, jelikoţ existuje flexibilita přenášení sídla. Ale jen malá část z celkového počtu zaloţených společností ve skutečnosti vyvíjí podnikatelskou činnost. Další nevýhodou je vysoký základní kapitál.

3.2.

Vztah ekonomické a podnikatelské svobody

Blízký vztah ekonomické svobody a svobody podnikání jsem zaznamenala v následujících tabulkách. Jedná se o index ekonomické svobody, který jsem aplikovala pouze na členské státy Evropské unie, společně se státy, které jsou v Schengenském prostoru, ale členy EU nejsou. V této tabulce jsem vynechala státy uvedené na mapě výše, viz kapitola 1.3 Schengenský prostor jako jiné země bez hraničních kontrol a zvláštní případ Andorra. V tabulce jsou uvedená data ze zmíněného zdroje The Heritage Foundation, který index ekonomické svobody publikoval a čerpal z mezinárodních zdrojů.32 K jednotlivým hodnotám se došlo následujícím způsobem:

32

Sources. Unless otherwise noted, the Index relies on the following sources in determining business freedom scores, in order of priority: World Bank, Doing Business 2013; Economist Intelligence Unit, Country Commerce, 2009–2012; U.S. Department of Commerce, Country Commercial Guide, 2009–2012; and official government publications of each country.

36

Svoboda podnikání je celkovým ukazatelem účinnosti vládní regulace podnikání. Kvantitativní hodnota je odvozena z řady měření na základě obtíţnosti zahájení podnikání, jeho samotné provozování a dokonce i jeho ukončení. Hodnota svobody podnikání pro kaţdou zemi je číslo od 1 do 100, přičemţ číslo 100 indikuje prostředí s největší svobodou podnikání. Hodnota se skládá z deseti faktorů, přičemţ mají všechny stejnou váhu. 1. Zahájení podnikání a. nutný počet úkonů b. časová náročnost c. náklady (v % příjmu na osobu) d. minimální kapitál (% příjem na osobu) 2. Získání dokladů a. nutné úkony b. časová náročnost c. náklady (v % na osobu) 3. –Ukončení podnikání a. časová náročnost b. náklady (v %majetku) c. míra obnovy Kaţdý z výše uvedených faktorů se převede na stupnici od 1 do 100, a následně se vypočítá světový průměr z převedených hodnot. Poté se poměr hodnoty faktoru dané země a světového průměru vynásobí číslem 50 a získá se tak konečné skóre.

37

Country Name Austria Belgium Bulgaria Croatia Cyprus Czech Republic Denmark Estonia Finland France Germany Greece Hungary Iceland Ireland Italy Latvia Lithuania Luxembourg Malta Netherlands Norway Poland Portugal Romania Slovak Republic Slovenia Spain Sweden Switzerland United Kingdom

World Region Property Business 2015 Score Rank Rank Rights Freedom 30 40 55 81 45 24 11 8 19 73 16 130 54 26 9 80 37 15 21 58 17 27 42 64 57 50 88 49 23 5 13

16 18 26 35 20 13 4 2 9 33 7 40 25 14 3 34 17 6 10 28 8 15 19 30 27 22 36 21 12 1 5

71,2 68,8 66,8 61,5 67,9 72,5 76,3 76,8 73,4 62,5 73,8 54,0 66,8 72,0 76,6 61,7 69,7 74,7 73,2 66,5 73,7 71,8 68,6 65,3 66,6 67,2 60,3 67,6 72,7 80,5 75,8

90,0 80,0 30,0 40,0 70,0 75,0 95,0 90,0 90,0 80,0 90,0 40,0 55,0 90,0 85,0 55,0 50,0 60,0 90,0 75,0 90,0 90,0 60,0 70,0 40,0 50,0 60,0 70,0 90,0 90,0 90,0

78,0 90,7 68,5 55,8 79,5 68,2 97,4 81,5 92,6 80,2 88,2 73,3 74,5 90,5 82,1 71,9 82,1 84,9 71,3 61,0 84,3 92,1 67,3 87,5 69,8 69,6 81,2 77,5 87,9 78,1 91,1

Labor Monetary Trade Investment Financial Freedom Freedom Freedom Freedom Freedom 76,7 63,7 76,6 42,8 59,6 82,9 92,1 58,7 54,8 43,5 51,2 51,6 67,7 62,2 76,2 55,4 61,5 62,0 42,1 55,6 66,3 48,2 60,4 42,9 68,6 56,5 57,1 52,6 54,0 75,3 75,6

80,3 81,7 83,2 80,0 82,7 81,2 87,6 77,6 79,9 77,5 81,5 77,8 79,2 77,0 83,9 81,2 83,8 81,2 80,7 81,8 79,8 81,7 81,3 82,8 77,3 75,5 81,3 81,3 85,5 86,3 74,4

88,0 88,0 88,0 87,2 88,0 88,0 88,0 88,0 88,0 83,0 88,0 83,0 88,0 88,0 88,0 88,0 88,0 88,0 88,0 88,0 88,0 89,4 88,0 88,0 88,0 88,0 88,0 88,0 88,0 90,0 88,0

Tabulka 2: Index ekonomické svobody a vliv svobody podnikání33

33

Data čerpána z http://www.heritage.org/index/explore, 30.4.2015

38

90,0 85,0 65,0 80,0 70,0 80,0 90,0 90,0 90,0 70,0 90,0 60,0 75,0 70,0 90,0 85,0 85,0 80,0 95,0 80,0 90,0 75,0 70,0 70,0 80,0 80,0 70,0 85,0 90,0 85,0 90,0

70,0 70,0 60,0 60,0 50,0 80,0 80,0 80,0 80,0 70,0 70,0 50,0 70,0 60,0 70,0 60,0 50,0 80,0 80,0 60,0 80,0 60,0 70,0 60,0 50,0 70,0 50,0 70,0 80,0 80,0 80,0

Country Name Austria Belgium Bulgaria Croatia Cyprus Czech Republic Denmark Estonia Finland France Germany Greece Hungary Iceland Ireland Italy Latvia Lithuania Luxembourg Malta Netherlands Norway Poland Portugal Romania Slovak Republic Slovenia Spain Sweden Switzerland United Kingdom

Corporate GDP per Public Income Tax Tax Burden Population GDP (Billions, Unemployment Inflation FDI Inflow Tax Rate Capita Debt (% Rate (%) % of GDP (Millions) PPP) (%) (%) (Millions) (%) (PPP) of GDP) 50,0 50,0 10,0 40,0 35,0 15,0 56,0 21,0 31,8 45,0 47,5 42,0 16,0 31,8 41,0 43,0 24,0 15,0 43,6 35,0 52,0 47,8 32,0 48,0 16,0 25,0 50,0 52,0 57,0 40,0 45,0

25,0 33,0 10,0 20,0 12,5 19,0 24,5 21,0 20,0 34,3 15,8 26,0 19,0 20,0 12,5 27,5 15,0 15,0 21,0 35,0 25,0 27,0 19,0 23,0 16,0 22,0 17,0 30,0 22,0 24,0 21,0

43,2 45,3 26,5 22,6 25,9 35,5 48,0 32,5 44,1 45,3 37,6 33,8 38,9 37,2 28,3 44,4 27,6 16,0 37,8 35,2 38,6 42,2 20,1 32,5 28,2 28,5 37,4 32,9 44,3 28,2 35,2

8,5 11,2 7,2 4,3 0,9 10,5 5,6 1,3 5,5 63,7 80,8 11,1 9,9 0,3 4,8 59,7 2,0 3,0 0,5 0,4 16,8 5,1 38,5 10,6 21,3 5,4 2,1 46,6 9,6 8,0 64,1

$361,4 $422,8 $105,0 $77,9 $22,3 $286,0 $211,9 $29,8 $194,2 $2 278,0 $3 232,5 $265,6 $198,2 $13,2 $188,9 $1 807,8 $38,9 $67,6 $42,6 $11,6 $700,5 $280,0 $817,5 $244,8 $285,1 $133,1 $57,4 $1 391,3 $396,8 $371,6 $2 390,9

$42 597 $37 881 $14 499 $18 191 $25 265 $27 200 $37 900 $23 144 $35 617 $35 784 $40 007 $24 012 $20 065 $41 000 $39 547 $30 289 $19 120 $22 747 $78 670 $27 840 $41 711 $54 947 $21 214 $23 068 $13 396 $24 605 $27 900 $29 851 $41 188 $46 430 $37 307

4,8 8,6 13,1 17,2 15,7 7,0 7,1 8,5 8,1 10,5 5,3 27,6 10,5 5,6 13,6 12,2 10,9 12,1 5,7 6,5 6,7 3,5 10,4 16,9 7,4 14,0 10,6 26,7 8,0 4,4 7,5

2,1 1,2 0,4 2,2 0,4 1,4 0,8 3,5 2,2 1,0 1,6 -0,9 1,7 3,9 0,5 1,3 0,0 1,2 1,7 1,0 2,6 2,1 0,9 0,4 4,0 1,5 1,6 1,5 0,0 -0,2 2,6

11 082,7 -2 405,9 1 450,4 580,1 533,3 4 990,4 2 083,2 949,8 -1 064,8 4 875,5 26 720,8 2 566,5 3 091,1 347,1 35 519,7 16 507,8 808,3 531,1 30 075,4 -2 099,8 24 388,9 9 329,7 -6 037,7 3 114,0 3 616,8 591,0 -678,6 39 166,6 8 149,5 -5 252,1 37 100,9

74,2 99,8 17,6 59,8 112,0 47,9 45,2 11,3 57,0 93,9 78,1 173,8 79,2 90,2 122,8 132,5 32,1 39,3 22,9 71,7 74,9 29,5 57,5 128,8 39,3 54,9 73,0 93,9 41,4 49,4 90,1

Tabulka 3: Index ekonomické svobody a vliv svobody podnikání 234

Z výše uvedeného lze vyčíst, které státy mají dle údajů největší, a které naopak nejmenší, míru svobody podnikání v rámci vybraných států. Je zajímavé, jak právo na práci a právo na majetek úzce souvisí se svobodou podnikání. Na svobodu podnikání v jednotlivých států mají nemalý vliv i další hodnoty, mezi nimi například hrubý domácí produkt, nezaměstnanost, zadluţenost, daňová zátěţ, byrokratické překáţky a samozřejmě mnoho dalších.

34

Data čerpána z http://www.heritage.org/index/explore, 30.4.2015

39

Vnitrostátní svoboda podnikání se jednoznačně odráţí ve svobodě podnikání v rámci celé Evropské unie. Tyto ukazatele totiţ ovlivňují chování a výběr investorů a obchodních společností.

3.3.

Rakousko

Jako zástupce jednoho trhu jsem zvolila Rakousko. Rakousko jsem vybrala z důvodu jeho blízkosti k České republice a vzájemné dlouhodobé obchodní spolupráci mezi oběma zeměmi. Jedná se o středoevropský trh, který výrazně připomíná trh České republiky. Z čehoţ lze odvodit vliv určitých historických vývojů a sociokulturních podmínek. Jednoznačným pozitivem je jeho geografická blízkost. Rakousko získalo hodnotu v podnikatelské svobodě 78, čímţ se samozřejmě ocitá v horní polovině, ale moţná překvapivě tomu tak není při celkovém hodnocení ekonomické svobody. Tuto hodnotu samozřejmě sráţí daňová zátěţ, která ale také není nejvyšší, takţe se pohybuje ještě v podnikatelsky přijatelných mezích. Hrubým domácím produktem na osobu je jednoznačně na špičce a nízkou nezaměstnaností se také řadí na vrchol.

Přes vysoké hodnocení svobody podnikání v Rakousku, z uvedených dat lze vyčíst, ţe jsou státy jednoznačně podnikatelsky příznivější. Nehledě ale pouze na uvedené hodnoty v tabulkách, musím vzít v úvahu celou komplexnost. Při výběru země pro podnikání je totiţ velice důleţitý předmět podnikání a uváţit, zdali se vyplatí podnikání v sice tabulkově příznivějším prostředí, ale podnikatelsky poměrně vzdálené zemi. V dnešní době nehrají roli ani tak kilometry, ale poměrně důleţitá je znalost – či neznalost trhu. Klasický průměrný podnikatel jistě radši zvolí zemi s trhem podobným, kdy nevyvstává otázka jistě náročnějšího shánění pracovní síly, v případě přesunu stávajících zaměstnanců je větší pravděpodobnost odmítnutí a dalších nesnází.

40

Rakousko je trhem s poměrně zbytečnými administrativními překáţkami, které mohou případné zájemce odrazovat. Nicméně si tím určitým způsobem tento stát reguluje příliv levné pracovní síly. Je samozřejmě důleţité zmapovat poptávku na daném území a „poznat― spotřebitele, na kterého je produkt mířen. Obecně dávají spotřebitelé v Rakousku přednost domácím dovozcům, proto je vhodné zajistit vhodné kanály. Vstoupit na Rakouský trh lze buď přímo, či vyuţitím místního obchodního zastoupení. Lze tak učinit prostřednictvím zveřejnění nabídky v Informačním týdeníku Hospodářské komory Rakouska, či prostřednictvím obchodního agenta, zveřejněním inzerátu či banneru. V otázce dovozních podmínek a celního systému se na českého podnikatele, jakoţto člena EU, vztahují podmínky vůči členským zemím EU, které je Rakousko povinno dodrţovat.

Volba právní formy podniku, jak jsem jiţ zmínila dříve, záleţí na vůli podnikatele, za předpokladu dodrţení právní legislativy daného členského státu. „České firmy mohou v Rakousku podnikat formou závislé organizační složky zahraniční společnosti nebo nezávislé dceřiné společnosti. V případě úmyslu zřídit právně nezávislou dceřinou společnost se nabízí široké spektrum právních forem. K tomu patří několik variant osobní obchodní společnosti, a to mj. veřejné obchodní společnosti – (Offene Handelsgesellschaft), komanditní společnosti (Kommanditgesellschaft) a zvláštní případ komanditní společnosti GmbH & Co KG. Kapitálová společnost je právnická osoba s vlastní právní subjektivitou rozdílnou od jejího vlastníka, a to hlavně společnost s ručením omezeným (Gesellschaft mit beschränkter Haftung, GmbH) a akciová společnost (Aktiengesellschaft, AG).“35

35

http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/rakousko-zakladni-podminky-pro-uplatneni-ceskeho-19142.html, ze dne 21. 5. 2015

41

U podmínek zaměstnávání zaměstnanců z ČR platilo dříve tzv. přechodné období, které skončilo 1. 5. 2011. Od tohoto dne platí plně všechny svobody pohybu osob, sluţeb, kapitálu a zboţí v plném rozsahu uvedeném v předchozích kapitolách.

42

4. Výhody, resp. nevýhody podnikání v EU

Jednoznačným pozitivem je moţnost svobodné volby, kde si společnost zaloţit. Je privilegiem dané osoby, fyzické či právnické, zakládající společnost vyuţít nejméně restriktivních a zatěţujících podmínek, které si kaţdý členský stát stanovuje sám. Stejné pravidlo se vztahuje k zakládání dceřiných společností či poboček jiţ existující společnosti na území jiného členského státu. Vnitrostátní podmínky členských států mohou být značně rozdílné v mnoha oblastech, proto je na daném podnikateli na základě jeho podnikatelské činnosti zváţit, kde se mu vyplatí sídlo společnosti registrovat. V souvislosti s vyhledáváním nejvhodnějšího státu k zaloţení sídla se ale musí dát pozor na sídlo, ve kterém se bude fakticky podnikat. Právní řády jednotlivých států se totiţ mohou odlišovat a následně vznikají společnosti problémy s dodrţováním a synchronizací dvou právních řádů či nutnost výběru právního řádu méně výhodného pro danou problematiku. Další výhodou je právní subjektivita. Byla-li jednou společnosti přiznána dle právního řádu jednoho členského státu, platí i po přemístění. Stejně tak mohou společnost přemístit a změnit její právní formu. Samozřejmě v souladu s platným právním řádem daného státu. Je důleţité zmínit nejenom moţnost volby sídla, přesídlení, zakládání nových poboček a dceřiných společností, ale je třeba zdůraznit, ţe tato volba ovlivňuje i zaměstnance dané společnosti. Spolu s podnikáním souvisí systém sociálního zabezpečení. Zaměstnanci dané společnosti mají stejná práva jako zaměstnanci vnitrostátních společností vzniklých na území daného členského státu. Z hlediska daňových výhod spatřuji dvě pozitiva. Jedno je v podobě odpisů ztrát mateřské společnosti z dceřiných společností zaloţených a výlučně podnikajících v zahraničí při splnění podmínek a právního řádu sídla dceřiné společnosti.

43

Druhé pozitivum se týká zamezení nutnosti připsat zisk dceřiné společnosti do daňového základu mateřské společnosti, opět za splnění určitých podmínek. Dceřiná společnost musí mít sídlo a prokazatelně vykonávat svou hospodářskou činnost v jiném členském státě.36 Dalším pozitivem jsou jistě dotace a granty udělované Evropskou unií.

Přínosem pro spotřebitele je jednoznačně jeho ochrana. Evropská unie vydala jiţ mnoho směrnic týkajících se ochrany spotřebitele, zejména týkající se kontroly kvality zboţí, harmonizačních opatření a jednoznačného označování. Tato harmonizační opatření zpracovává Evropský výbor pro normalizaci (CEN), Evropský výbor pro normalizaci v oblasti elektrotechniky (CENELEC) a Evropský institut pro telekomunikační normy (ETSI).37

Z hlediska jednotlivých států znamená svoboda podnikání zejména příliv investic, investorů, a nových obchodních příleţitostí. Je samozřejmostí nutnost stanovení takových podmínek, které budou oboustranně co nejvíce výhodné. V otevřeném vnitřním trhu totiţ roste konkurence ze strany společností i členských států.

Nevýhod svobod podnikání v rámci Evropské unie spatřuji mnohem méně. Coţ je logickým a chtěným vyústěním dané situace a cílů Evropské unie. Jedním z nich je zavedení určitých zvýšených kontrol, čímţ se v některých státech zpřísnily pravidla a tím došlo k odlivu investorů, kteří zde investovali pouze z tohoto důvodu. Dalším a mnohem větším negativním problémem je určité obcházení pravidel či právního řádu některého členského státu, který nastaví přísnější pravidla. Tímto mohou vznikat tzv. pseudospolečnosti, které nemají jiný cíl neţ „obejít― přísné kritérium vyuţitím svobody volného usazování. Další nevýhodou pro stát je odliv mladých a schopných vysokoškoláků, kteří v případě studia v zemi s niţší ţivotní úrovní často odcházejí za lepším. Přičemţ pro stát je jejich studium nemalá finanční zátěţ a jejich odchod investované prostředky zmaří.

36 37

https://is.muni.cz/th/348139/pravf_m/Diplomova_prace.pdf, 15.5.2015 http://www.euractiv.cz/eu4you/harmonizace-normy-oznacovani, 30.4.2015

44

Závěr

Ve větší části lidských dějin postrádala většina lidí ekonomickou svobodu a příleţitosti, coţ je mnohdy odsoudilo k chudobě a strádání. Dnešní doba je jednou z nejvíce prosperujících dob v lidské historii. S čímţ bezpochyby souvisí stále se rozvíjející ekonomické svoboda. Ekonomická svoboda patří k jednomu ze základních práv kaţdého člověka, jeho právo na práci a majetek. V ekonomicky svobodné společnosti je moţnost volného pohybu bez nátlaku a omezování svobod ve větším rozsahu, neţ je nezbytně nutné k udrţení ochrany a svobody. Ekonomická svoboda záleţí na několika faktorech. Mezi ně se například řadí, zdali se jedná o právní demokratický stát a dodrţují-li se zásady právního státu. Dalšími ukazateli jsou vlastnická práva, sníţení korupce, fiskální svoboda, vládní výdaje, svoboda podnikání, svoboda práce, otevřené trhy, investiční a finanční svobody a další. Článek 16 Evropské listiny svobod říká: „Svoboda podnikání se uznává v souladu s právem Unie a vnitrostátními zákony a zvyklostmi.“38 Svoboda podnikání, jakoţto jeden z ukazatelů ekonomické svobody je velice důleţitý faktor vně jednoho státu. Evropská unie poskytla svobodu podnikání pro všechny členské státy nerozdílně. Spolu s překonáváním bariér vnitřního trhu se svoboda podnikání postupně rozvíjela. Svoboda podnikání svou propojeností se čtyřmi svobodami volného pohybu osob, zboţí, kapitálu a sluţeb a dalšími faktory přináší větší prosperitu. Dokumentuje se pozitivní vztah mezi svobodou podnikání a řadou pozitivních sociokulturních a ekonomických cílů a rozvoje.

38

[3] Listina základních práv Evropské unie, Úř. věst. C 326, 26. 10. 2012, s. 391—407 (CS), Dostupná také z:http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:12012P/TXT, čl. 16

45

Cílem mé práce byla analýza podmínek svobodného podnikání v EU a moţnosti realizace této svobody ve vztahu k fyzickým a právnickým osobám s pobytem na území EU, coţ jsem myslím dokázala. Aplikací údajů z indexu ekonomické svobody pro mé potřeby na svobodu podnikání je zdůrazněn vliv ostatních faktorů na aktualizaci této svobody v jednotlivých členských státech. Zároveň se tím zvýrazňují problémy jednotlivých států, které samozřejmě zasahují do celé aplikace svobody podnikání v rámci Evropské unie a jejího vnitřního trhu. Vnitřní trh Evropské unie má významný pozitivní vliv na integrační propojení. Prostřednictvím velkého odbytiště poskytuje prostor pro rozvoj, prohlubování specializace a především vzniká větší tlak na snižování nákladů a růst produktivity práce.39 Svoboda podnikání umoţňuje rychlejší a plynulejší tok informací. Ekonomický růst je pobízen přírůstem investorů. Ve své práci jsem jednoznačně zdůraznila převáţení pozitiv nad negativy.

39

http://www.euractiv.cz/eu4you/harmonizace-normy-oznacovani, 30.4.2015

46

Seznam použité literatury Literatura: [1] DRASTÍKOVÁ, Jana a KUBEČKOVÁ, Magdaléna, Bariéry podnikání na vnitřním trhu EU aneb Jak zdolat všechny překážky, Ostrava: Euroskop.cz, 2008. ISBN 978-80-2481903-7. Dostupné také z: http://www.euroskop.cz/gallery/38/11482-vsb_bariery_eu_brozura.pdf [2] DVOŘÁK, J., ŠVESTKA, J., ZUKLÍNOVÁ, M. a kol. Občanské právo hmotné. Svazek 1. Díl první: Obecná část. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, 432 s. ISBN 978-80-7478-326-5. [3] HURDÍK, Jan et al. Občanské právo hmotné. Obecná část. Absolutní majetková práva. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2013. 308 s. ISBN 978-80-7380-377-3. [4] KREJČÍ, Oskar. Mezinárodní politika. 4. aktualizované a rozšířené vydání, Praha: EKOPRESS, s.r.o., 2010. 751 s. ISBN 978-80-86929-60-6. [5] ROZEHNAL, Aleš et al. Obchodní právo. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., 2014. 730 s. ISBN 978-80-7380-524-1. [6] TOMÁŠEK, Michal a TÝČ, Vladimír a kol. Právo Evropské unie. Praha: Leges, 2013. 494 s. ISBN 978-80-87576-53-3. [7] HUTLA, Jan. Výhody a nevýhody inkorporace obchodní společnosti v jiném členském státě než státě skutečného podnikání. Brno, 2013/2014. Diplomová práce. Právnická fakulta Masarykovy univerzity, Právo a právní věda, Katedra mezinárodního a evropského práva

Legislativní dokumenty: [1] Konsolidované znění Smlouvy o fungování Evropské unie, Úř. věst. C 326, 26. 10. 2012, s. 47—390 (CS), Dostupné také z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:12012E/TXT

47

[2] Smlouva o Evropské unii (konsolidované znění), Úř. věst. C 326, 26. 10. 2012, s. 13—390 (CS), Dostupná také z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:12012M/TXT [3] Listina základních práv Evropské unie, Úř. věst. C 326, 26. 10. 2012, s. 391—407 (CS), Dostupná také z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:12012P/TXT [4] SMĚRNICE EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY 2014/67/EU, ze dne 15. května 2014, o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování sluţeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu („nařízení o systému IMI―), Dostupné také z: http://eur-lex.europa.eu/legal-content/cs/TXT/?uri=celex:32014L0067 [5] Stanovisko generálního advokáta Pedra Cruz Villalóna přednesené dne 5. května 20101(1) Věc C‑ 515/08 Santos Palhota a další [ţádost o rozhodnutí o předběţné otázce podaná Rechtbank van eerste aanleg van het gerechtelijk arrondissement Antwerpen (soud prvního stupně pro obvod Antverpy)], Dostupné také z: http://curia.europa.eu/juris/document/document_print.jsf;jsessionid=9ea7d2dc30d56d6fca 6b7ed340358f2b9eabc8ca1fb8.e34KaxiLc3qMb40Rch0SaxuNc390?doclang=CS&text=& pageIndex=0&part=1&mode=DOC&docid=82787&occ=first&dir=&cid=102066 [6] Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky. Ze dne 16. prosince 1992. In: Sbírka zákonů České republiky, 28. 12. 1992, částka 1, Dostupné také z: http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=40450&Section=1&IdPara=1&ParaC=2, ISSN 1211-1244 [7] Usnesení ze dne 16. 12. 1992 o vyhlášení LISTINY ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD jako součásti ústavního pořádku České republiky, č. 2/1993 Sb., In: Sbírka zákonů České republiky, 28. 12. 1992, částka 1, Dostupné také z: http://www.epravo.cz/vyhledavaniaspi/?Id=40453&Section=1&IdPara=1&ParaC=2http://www.epravo.cz/vyhledavaniaspi/?Id=40453&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 [8] Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Ze dne 3. února 2012, In: Sbírka zákonů České republiky, 22. 3. 2012, částka 33, Dostupné také z: http://www.epravo.cz/vyhledavaniaspi/?Id=74907&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 [9] Zákon č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a druţstvech (zákon o obchodních korporacích). Ze dne 25. ledna 2012, In: Sbírka zákonů České republiky, 22. 3. 2012,

48

částka

34,

Dostupné

také

z:

http://www.epravo.cz/vyhledavani-

aspi/?Id=74908&Section=1&IdPara=1&ParaC=2 [10]

Zákon č. 455/1991 Sb., o ţivnostenském podnikání. Ze dne 2. 10. 1991, In: Sbírka

zákonů

České

republiky,

15.

11.

1991

částka

87,

Dostupné

také

z:

http://www.epravo.cz/vyhledavani-aspi/?Id=39498&Section=1&IdPara=1&ParaC=2

Elektronické zdroje: [1] EU Media, s.r.o., Podnikání v EU, EU4YOU.cz [online]. Praha: EU Media, s.r.o., © 2015 [cit. 2015-02-28], Dostupný z http://www.euractiv.cz/eu4you/podnikani-v-eu [2] EPRAVO.CZ, a.s., Sbírka zákonů, judikatura, právo, epravo.cz [online]. Praha: epravo.cz, a.s. © 1999-2015, [cit. 2015-03-30] ISSN 1213-189X, Dostupné z: http://www.epravo.cz/ [3] OEHM, Eugen. Svoboda podnikání v judikátech. Rozsudky Evropského soudního dvora zakazují diskriminaci podle národnosti. Ekonom: Economia, a.s., Hospodářské Noviny IHNED [online], 25. 9. 2003, [cit. 2015-03-30] ISSN 1213 – 7693. Dostupné z: http://ekonom.ihned.cz/c1-13409410-svoboda-podnikani-v-judikatech [4] HEŘMAN, Jan. Podniky v EU: svoboda podnikání. In: Peníze.cz [online], 25. 2. 2004, [cit. 2015-03-30] Dostupné z: http://www.penize.cz/mzda-a-plat/16471-podniky-v-eusvoboda-podnikani [5] EUROSKOP.CZ, Fakta o EU, Euroskop.cz [online]. Praha: euroskop.cz © 2005-15 Vláda České republiky, [cit. 2015-03-30], Dostupné z: https://www.euroskop.cz/76/sekce/instituce-eu/ [6] EUROSKOP.CZ, Interaktivní mapy EU, Euroskop.cz [online]. Praha: euroskop.cz © 2005-15

Vláda

České

republiky,

[cit.

2015-03-30],

Dostupné

z:

https://www.euroskop.cz/742/sekce/schengen-2008/ [7] MINISTERSTVO ZAHRANIČNÍCH VĚCÍ ČESKÉ REPUBLIKY, MZV: Stálé zastoupení České republiky při Evropské unii [online]. © 2015 [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://www.mzv.cz/representation_brussels/cz/evropska_unie/eu_pro_podnikatele/index.h tml [8] EVROPSKÁ UNIE, europa.eu [online]. © Evropská unie, 1995-2015, [cit. 2015-03-30]. Dostupné z: http://europa.eu/index_cs.htm

49

[9] The Heritage Foundation, in partnership with Wall Street Journal, heritage.org [online], © 2015

by

The

Heritage

Foundation,

[cit.

2015-04-30].

Dostupné

z:

http://www.heritage.org/index/about [10]

JVM – RPIC, jvmrpic.cz [online], Copyright 2015 - JVM - RPIC, spol. s r.o., Zlín [cit.

2015-06-25]. Dostupné z: http://www.jvmrpic.cz/definice-maleho-stredniho-podnikatelemsp-jednoho-podniku [11]

Příručka "Příležitosti pro podnikání ve službách na evropských trzích", Objednatel:

Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Odbor vnitřního trhu a sluţeb EU (Odbor č. 08200), Řešitel: CS-Project, spol. s. r. o., mpo.cz [online], © Copyright 2005 MPO, Archiv, Publikováno 1.8.2007, [cit. 2015-03-30] Dostupné z: http://www.mpo.cz/dokument29253.html [12]

Sazby

DPH v Evropě,

Kodap Group,

CMS

InternetPortal.cz, Dostupné

http://www.kodap.cz/cz/prehledy/sazby-dph-v-evrope.html

50

z:

Seznam použité mapy a tabulek Mapa 1: Schengenský prostor ................................................................................................. 12 Legenda 1 k mapě Schengenského prostoru............................................................................. 13 Tabulka 1: Aktuální sazba DPH v EU, aktualizováno k 24. 4. 2015 ....................................... 33 Tabulka 2: Index ekonomické svobody a vliv svobody podnikání .......................................... 38 Tabulka 3: Index ekonomické svobody a vliv svobody podnikání 2 ....................................... 39

51