Svatý Prokop divotvùrce. Olomouc 2003

1

Svatý Prokop divotvùrce ¦

Olomouc 2003

2

3

Obsah Úvod ............................................................................................................ 7 SV. PROKOP Zázraky za života sv. Prokopa ...................................................................... 9 Jak se Mena dostal pøes øeku ............................................................... 21 Uzdravení slepé dívky ........................................................................ 22 Osvobození posedlého ........................................................................ 22 Vzkøíšení mrtvého .............................................................................. 23 Proroctví pøed smrtí ............................................................................ 24 Smrt sv. Prokopa ........................................................................................ 27 Prokopùv pl᚝ uzdravuje nemocného ................................................ 28 Slepec prohlédl ................................................................................... 29 Po smrti sv. Prokopa .................................................................................. 29 Sv. Prokop vyhání nìmeckého opata .................................................. 30 V létì zamrzla øeka ............................................................................. 31 Uzdravení slepé ženy .......................................................................... 33 Uzdravení ženy z tìžké nemoci .......................................................... 34 Kající žena osvobozena ...................................................................... 34 Osvobození pastýøe z klády ................................................................ 35 Prokop se zjevuje papeži ..................................................................... 36 Vyhlášení za svatého (kanonizace) ............................................................. 37 Hrob sv. Prokopa, jeho pøenesení a obnovení ............................................ 38

© Øád sv. Basila Velikého v ÈR, Sázava 2003 © Matice cyrilometodìjská s. r. o., Olomouc 2003

SVÌDECTVÍ O ZÁZRACÍCH Uzdravení a osvobození u hrobu sv. Prokopa v 13. stol. ............................ 43 Osvobození posedlého panoše u hrobu ............................................... 43 Osvobození a uzdravení polomrtvého a pomateného chlapce na hrobì ...................................................... 44 Pomatený mladík osvobozen, když pil u hrobu sv. Prokopa z jeho koflíku .................................................................................. 44

4

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Démonem pomatená dívka osvobozena na hrobì sv. Prokopa ....................................................................... 44 Zázraky ve 14. stol. .................................................................................... 45 Zjevení sv. Prokopa a uzdravení dvou nemocných ............................. 45 Rozmnožení pokrmù pro mnichy a hosty ........................................... 46 Národní patroni èeští spolu se sv. Prokopem a sv. Václavem pomáhají v bitvì k vítìzství ........................................................... 47 Záchrana dvou mužù pøed utopením ................................................... 47 Žena je zachránìna pøed utopením ...................................................... 47 Zjevení sv. Prokopa a sv. Jana Køtitele pøi mši a uzdravení nemocných ..................................................... 48 Zjevení sv. Prokopa a uzdravení slepého ............................................ 48 Sv. Prokop se zjevuje ve snu strážci kostela,  budí ho k povinnosti ....................................................................... 48 Kající zloèinec osvobozen od sebemuèení .......................................... 49 Sv. Prokop zachraòuje pøed smrtí mnicha Fabiána ............................. 49 Zloèinec jdoucí na popravištì byl zachránìn ...................................... 50 Uzdravení u hrobu svìtcova ve 14. stol. .................................................... 51 Slepá od narození uzdravena .............................................................. 51 Uzdravení ženy z Kolína ..................................................................... 52 Uzdravení slepé ženy z Èeského Brodu .............................................. 52 Vzkøíšení mrtvého chlapce u hrobu sv. Prokopa ................................. 52 Svìdectví z této doby ................................................................................. 53 Vzkøíšení policisty .............................................................................. 53 Probudil jsem se v márnici .................................................................. 53 Svatoprokopské studánky na Sázavì a v Chotouni – uzdravení v17. a 18. stol. ............................................................................................ 55 Uzdravení vodou ze studánky Vosovky .............................................. 55 Uzdravení oèí vojína Jana Geiera 55 n Manželka vojína Geiera uzdravena z vodnatelnosti 55 n Vojenský poruèík Gassapi uzdraven ze zimnice 55 n Marie Heimbechová uzdravená z osutin 55 n Kapucín P. Štìpán z Kolína uzdraven z bolesti v rameni 56 n František Bajer z Kutné Hory uzdraven z tìžké zimnice 56 n Tovaryš

5

Obsah

ze Sázavy uzdraven z epilepsie 56 trichové z Kouøimi 56

n

Uzdravení oèí Barbory Die-

Šest uzdravení vodou u studánky v Chotouni ..................................... 57 Uzdravení knìze J. Stekla z Podìbrad 57 n Uzdravení Rudolfa Tuèka z Plaòan 57 n Uzdravení pozemkového komisaøe Jindøicha Chlumèanského 57 n Uzdravení oèí dívky Alžbìty Sixtové 58 n Uzdravení dívky Alžbìty Vlastníkové 58 n Uzdravení Vojtìcha Ostrovského ze zimnice 58 Potrestání opilce, který urazil hlavu na soše sv. Prokopa .................... 58 Zázraèná uzdravení koncem 17. a zaèátkem 18. století ............................. 59 Uzdravení Františka z Talmberka ve Vlašimi ..................................... 60 Uzdravení sleèny Johanky z Valdštejna na Komorním Hrádku .......... 62 Uzdravení chlapce Jiøího Dymokurského z epilepsie ......................... 65 Uzdravení pìti úèastníkù sázavské pouti ............................................ 65 Uzdravení Jiøího Èerného z epilepsie ................................................. 65 Hejtman Ondøej Christ uzdraven z rány na noze ................................ 65 Dvojnásobné uzdravení hejtmana Jana Kormouta .............................. 66 Uzdravení chlapce Františka Hanouska .............................................. 66 Uzdravení šenkýøky z pohlavní nemoci .............................................. 66 Uzdravení sedmiletého chlapce z oèní nemoci ................................... 67 Sv. Prokop zázraènì pomohl živnostníku mìsta Brna v jeho chudobì ... 67 Neplodná hrabìnka si vyprosila na Sázavì dceru a ochranu pøi porodu ...................................................................... 68 Dívka z Mnichovic uzdravena z epilepsie .......................................... 71 Uzdravení z otoku na nohou ............................................................... 71 Pomoc dùstojníku císaøského vojska v Uhrách ................................... 71 Hrabìnka z Talmberka uzdravena z tìžké nemoci .............................. 72 Hrabìnka z Pappenheimu uzdravena .................................................. 72 Zastavení nakažlivého moru v Divišovì ............................................. 72 Manželka m욝ana pražského uzdravena z nemoci v rameni .............. 72 Dvojnásobné uzdravení ze zimnice u dítìte ........................................ 73 Uzdravení slepého rychtáøe ................................................................. 73 Kateøina Matìjovská r. 1700 uzdravena z tìlesných neduhù .............. 73

6

7

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Pomoc sv. Prokopa pøi soudní pøi ....................................................... 74 Záchrana pøed smrtí pøi tìžkém porodu .............................................. 74 Ferdinand z Talmberka uzdraven ze smrtelné nemoci ........................ 74 Témìø mrtvá Kateøina z Talmberka uzdravena ................................... 77 Zachránìní života Anny Strakové ....................................................... 81 Náhlé uzdravení Josefa Rušila ............................................................ 81 Uzdravení Kateøiny z Prahy ................................................................ 81 Uzdravení dcery p. Antonína Šimùnka ............................................... 82 Ochrana pøi pádu do prohlubnì ........................................................... 82 Uzdravení Bohuslava Slanského ......................................................... 82 Uzdravení zraku .................................................................................. 83 Osvobození od ledvinového kamene .................................................. 83 Uzdravení a votivní upomínky na toto uzdravení darované klášteru ......... 84 Zanechání pìti votivních památek za rùzná uzdravení ....................... 84 Uzdravení z rakoviny. ......................................................................... 84 Uzdravení z prudkých bolestí hlavy .................................................... 84 Uzdravení sluchu ................................................................................ 85 Uzdravení ruky ................................................................................... 85 Uzdravení hlavy, uší a nohou .............................................................. 86 Uzdravení nohy ................................................................................... 87 Svatý Prokop, nejvìtší divotvùrce mezi èeskými svìtci ..................... 89 SVATÝ PROKOP AKTUÁLNÌ Svatý Prokop a démonické pùsobení po 1000 letech ................................. 93 DODATEK Žádost o udìlení odpustkù ....................................................................... 101 Odpovìï apoštolské penitenciárie ............................................................ 102 Dvojí jubileum sv. Prokopa ...................................................................... 103 Ostatky sv. Prokopa ................................................................................. 105 Vztah sv. Prokopa k Nitøe a k sv. Svoradovi ............................................ 106 Vztah sv. Gorazda k sv. Svoradovi ........................................................... 108 Poøad oslav ............................................................................................... 109

Úvod Jsem velmi rád, že se podaøilo vydat tuto knížku, která se svým obsahem dotýká každého z nás. Vždy každá lidská duše, vìøím, že aspoò ve skrytosti, touží po setkání s živým Bohem. Touží po svìdectví, že Bùh je a že zachraòuje ty, kteøí k Nìmu volají. Velký svìtec východní církve žijící na pøelomu minulého století, staøec Silván z hory Athos (1866-1938), si v dìtství umínil, že až bude velký, pùjde hledat Boha tøeba až na kraj svìta. O svém obrácení pozdìji vypráví, že bylo zpùsobeno svìdectvím jedné ženy a nìkolika mužù, kteøí se vrátili z poutì k hrobu svatého mnicha Ivana Sezenovského (+1839). Vyprávìli o zázracích, které se staly nad jeho hrobem. Mladý Simeon (staøec Silván) si sám pro sebe povìdìl: „Bùh je tedy s námi, takže ho už nemusím hledat po celé zemi.“ Toto prosté svìdectví poutníkù zpùsobilo v tehdy osmnáctiletém Simeonovi vnitøní obrácení. Knížku „Svatý Prokop divotvùrce“ tvoøí soubor podobných svìdectví o událostech od 11. století až dodnes. Jsou to svìdectví o živém Bohu, který pùsobil a pùsobí skrze sv. Prokopa. Tento èeský svìtec je také pokraèovatelem duchovního dìdictví svatých bratøí Cyrila a Metodìje. Právì on založil v letech 1032–35 slovanský klášter na Sázavì, dnes známé poutní místo v Èechách. Pøeji všem, kdo tuto knížku budou èíst, aby Duch Svatý vložil do jejich srdcí živou víru v Ježíše Krista. On za nás zemøel na køíži a za naše høíchy prolil svou krev. On je jediná Cesta, Pravda a Život. Jeromonach Metodìj R. Špiøík Th.D. OSBM, pøedstavený Øádu sv. Basila Velikého v ÈR

8

9

Svatý Prokop ZÁZRAKY ZA ŽIVOTA SV. PROKOPA

S

v. Prokop se narodil kolem r. 985 v Chotouni u Èeského Brodu. Pocházel ze zemanského rodu. Z kronikáøských zpráv vyplývá, že Prokop byl zamlada ženatý. Kronikáø, Mnich sázavský, èiní zmínku o jeho synu Jimramovi a øíká, že svìtec, dávaje výhost ošemetnému svìtu i marnostem jeho, odøekl se manželky z lásky ku Kristu Ježíši, maje na mysli jeho slova: „A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo dìti nebo pole pro mé jméno, stokrát víc dostane a bude mít podíl na vìèném životì.“ (Mt 19,29) Uposlechl Božího hlasu, který jej volal k následování Krista, k tomu, aby opustil své blízké, svou ženu a dítì, a šel za ním. Z našeho lidského hlediska se to zdá kruté, nechat rodinu o samotì a odejít do kláštera. Ovšem sv. Prokop šel za Kristem, na cestu køíže, a ne za svým sobeckým cílem (aby mìl peníze, majetek, známosti…). Kolik manželství se dnes rozpadá kvùli tomu, že jeden nebo oba rodièe jdou sobecky za svým (emancipace žen, alkoholismus, honba za penìzi jak u mužù, tak i u žen), ale prohlašují, že konají dobro pro své dìti, kterým se vlastnì vùbec nevìnují pro své sobecké zájmy. Jaký je pak vztah dìtí k tìmto rodièùm? Odcizí se jim, pozdìji jim vyèítají, že se honili jen za svými „potøebami“. Tím, že sv. Prokop uposlechl Božího hlasu a následoval Krista, vzešlo jeho rodinì požehnání. Bùh požehnal celé jeho rodinì a jeho syn se též mohl dát cestou za Kristem a nakonec se stal i opatem.

10

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

S plamenným zanícením svého srdce pohrdl totiž z lásky k Ježíši Kristu nièemnou marností tohoto svìta, odøekl se nejen domova, manželky, statkù, pøíbuzných i pøátel, ale zapøel i sám sebe a odvrátil se od lstivého svìta i jeho ubohé nádhery. Dosáhl øeholní dokonalosti v øeholním spoleèenství a zatoužil po poustevnickém životì, aby mohl ještì horlivìji sloužit Bohu a ještì více se zapírat. Èeská zemì byla mezitím zmítána hroznými rozbroji a zmatky, pro které lid, nedávno v køesanství utvrzený, mravnì hynul. Syn a nástupce Boleslava II., kníže Boleslav III., pøízviskem Ryšavec, ohavný násilník, zuøe proti vlastním bratøím, dal staršího Jaromíra zohavit na tìle a mladšímu Oldøichovi usiloval o život; utlaèoval lid a zavinil, že se èeská veleøíše rozpadla. Èechové se proti nìmu spikli a povolali na trùn Vladivoje Polského, ale i tento kníže byl nièemník. Po jeho brzké smrti nastoupil na trùn Jaromír, avšak polský kníže Boleslav Chrabrý donutil Èechy, aby opìt pøijali Ryšavce. Tu se Èechové pozdvihli proti Ryšavci a na jejich žádost ho Chrabrý zajal a vydal v moc pøíbuzných, kteøí jej dali oslepit. Potom se zmocnil Èech i Moravy sám Boleslav Chrabrý, ale hned r. 1004 byl pøispìním nìmeckého krále Jindøicha II. z Èech vyhnán a Jaromír dosedl zase na trùn. Nešastného knížete svrhl z trùnu r. 1012 vlastní bratr Oldøich, uchvátil vládu v zemi a dal ho potom zbavit zraku. Za tìchto pøevratù byly Èechy vinou domácích knížat zavleèeny do podruèí nìmeckého dvora, Morava zùstala od r. 1003 do r. 1029 v moci Polákù. Zdá se, že právì tyto smutné události pøispìly k tomu, že se Prokop rozhodl rozlouèit se se svìtským životem. Prchaje ze svìta a jeho zmateného víøení, zatoužil po odlehlosti pustiny. Tehdy bylo v øeholích sv. Basila i sv. Benedikta zvykem, že klášterní pøedstavení dovolovali mnichùm obzvláštì horlivým a zkušeným odcházet na samotu a poustevnièit. Pouš bývala vždy matkou posvátného klidu a odlouèené samoty a nejvìtší svìtci byli odchováni na poušti. Prokopovi se stala pouš novou školou, ve které èinil znamenité pokroky na úzké stezce vedoucí do nebe. A radìji pøebýval v cizinì

Svatý Prokop

11

na poušti (mínìna spíše pouš duchovní než píseèná), než aby zùstal ve vlasti a trápil se nad tím, co se tam dìje. Domníváme se, že se svatý poustevník ve své odlouèenosti horlivì modlíval za svùj tìžce zkoušený národ a uvažoval, jak by mu mohl prospìt. Patrnì již tehdy se v nìm zrodila veliká myšlenka založit v Èechách slovanský klášter a uchránit v nìm dìdictví sv. Metodìje. Avšak provést tu myšlenku mu prozatím bránily veøejné události v Èechách. V té dobì domácí knížata pøisluhovala nìmeckému dvoru a zanedbávala hmotný a duchovní prospìch své zemì, a proto nebyla nadìje na posilnìní a zvelebení zbytkù slovanského obøadu v Èechách, po nìmž Prokop prahnul. Teprve když za vlády Oldøicha jeho syn, knìžic Bøetislav, r. 1029 prudkým útokem odòal Polákùm Moravu, byla nadìje, že se pomìry v Èechách zlepší. Na støedním toku ladné øeky Sázavy se vine pìkné údolí, obklopené horami porostlými lesem. Sázavská krajina je dodnes klidná a za doby Prokopovy byla ještì mnohem klidnìjší, ale pøece nebyla liduprázdným a neznámým místem; jsou tu obce prastarého pùvodu. Tu v sázavské krajinì nalezl Prokop opodál lidských pøíbytkù pøíhodný útulek. Zde byl skryt pøed svìtem a tu mohl poustevnièit. Vyzbrojen nebeskými zbranìmi, usadil se pod klenbou opuštìné jeskynì, kterou obývalo tisíc ïáblù. Tu se ohradil na svou ochranu hrázemi ctností proti dorážení neøestí, útokùm duchovních nepravostí a šípùm pokušení. Tu poèal mužnì bojovat modlitbami, bdìním a posty a tu pøirážel své myšlenky ke skále, kterou jest Kristus (srov. 1 Kor 10,4). Takto bojoval proti bìsùm a jejich ïábelským nástrahám, až je køížem z jeskynì vyhnal. S dùvìrou v Boha oèekával èas, kdy bude moci uskuteènit své plány na založení slovanského kláštera. Svìtec snad již ze svých mladých let znal toto odlehlé, lesnaté údolí, nepøíliš vzdálené od Chotounì, a zøídil si tu v oné jeskyni pøíbytek. Pøipomenutá jeskynì je vzdálena asi 20 km od hradu Kouøimì a dostala své pojmenování od øeky Sázavy, která tam pod ní teèe. Kolem této poustevny poèal mýtit stromy a obdìlávat pùdu,

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

aby mu plodila, èeho je tøeba k zachování života. Zakrátko si tu na skále vystavìl døevìnou svatyòku ke cti Panny Marie. Na této samotì sloužil horlivì Bohu modlitbou i svatým rozjímáním. Podroboval svoje tìlo kajícím skutkùm a požíval jen skromného pokrmu i nápoje, který mu poskytovala blízká studánka. Zde byl ochránìn pøed vlnobitím svìtského zmítání a ukryt pøed lidmi, a tak po dlouhý èas neúnavnì pùsobil jako duchovní bojovník. Avšak dobrotivý úradek Boží si nepøál, aby toto místo ležící na hoøe zùstalo utajeno a aby svíce byla skryta pod nádobou (srov. Mt 5,14-16), ale mìl být postaven na svícen, aby svìtlem svých ctností svítil ve své zubožené vlasti a pomáhal šíøit a zvelebovat království Boží. Je pravdìpodobné, že tehdy na rùzných místech v Posázaví pøebývali také slovanští poustevníci a že jim knìz Prokop sloužil udílením sv. svátostí a duchovním vedením. Jistì ani se slovanskými mnichy v Uhrách (Slovensko) nepøerušil pøátelské vztahy, když pøebýval na sázavské samotì. Ani sousednímu lidu nezùstal dlouho skrytý. Obèas pøijímal i okolní venkovany a hlásal jim spasitelné pravdy svaté víry. Jednoho dne roku 1030 si kníže Oldøich vyjel se svou družinou na lov do sázavské krajiny. Když lovci pronikli hloubìji do lesa, kníže osamìl a spatøil krásného jelena. I hnal se koòmo za ním až k vrchnímu kraji hluboké rokle, a tu stanul pøed jeskyní, kde spatøil poustevníka odìného mnišským rouchem. Prokop právì osekával sekerou dub u své poustevny. Stíhaný jelen se ukryl za jeho zády, vrhl se na zem, obrátil se hlavou ke knížeti a složil bìhy u svìtcových nohou. Poustevník se vzpøímil a pøekvapený lovec již zapomnìl na jelena a otázal se ho: „Kdo jsi, z jaké krajiny jsi pøišel a proè sis umínil bydlet na této pustinì?“ A svìtec, prostý jako holubice, pokornì opovìdìl: „Jsem nehodný høíšník, jmenuji se Prokop, odøekl jsem se z lásky k Bohu a pro odplatu nebeského království svìta, a bude-li se Bohu líbit, setrvám tu až do své smrti.“ Tato prostièká slova se mocnì dotkla knížete, a vzpomínka na høíchy, v nichž vì-

Svatý Prokop

13

Sv. Prokop si vybírá malebné místo nad øekou Sázavou (bílá znaèka ukazuje na jeskyni, poustevnu svìtce)

12

14

Svatý Prokop

15

zel, otøásla jeho svìdomím. Když poznal, že Prokop je knìzem, sestoupil z konì, kajícnì se vyzpovídal ze všech svých høíchù a prosil o svátostné rozhøešení. Po této životní zpovìdi oplývalo Oldøichovi srdce radostí. Vzdával díky Bohu a blahoøeèil zpovìdníkovi za jeho otcovská napomenutí. Potom oba setrvali déle ve spasitelné rozmluvì. Tehdy byl horký den, a kníže unavený lovem požádal o nápoj, aby uhasil palèivou žízeò. Tou žádostí byl svìtec uveden do nemalých rozpakù. Nemìl jiného nápoje než pramenitou vodu. Nabral ji tedy malou nádobou, vyrobenou ze døeva, požehnal èíši køížem a podal ji knížeti. A hle, svìtcovým požehnáním chutnala Oldøichovi tato voda jako to nejlahodnìjší víno. Kníže užasl nad tímto zázrakem, dìkoval Bohu a slíbil Prokopovi, že se hodlá do budoucna ve všem øídit jeho radou, potom se rozlouèil a odjel. Když Prokop získal pøízeò knížete Oldøicha, snažil se ho pøesvìdèit o veliké cenì i potøebì slovanské liturgie i o možnosti toho, aby toto dìdictví sv. Metodìje v èeském národì bylo uchováno a zvelebeno. Od toho dne, kdy se Prokop stal knížecím rádcem, pùsobením nebeské milosti se rozrostla v šíø i v dál povìst o ctnostech tohoto blaženého muže. Spìchalo pak k nìmu množství vìøících, kteøí v srdci toužili odøeknout se podle jeho pøíkladu svìta a pøebývat s ním na pustinì. On je dobrotivì pøijímal a opatroval je, jako slepice schovává pod køídly svá kuøátka (srov. Mt 23,37). Takovým zpùsobem vznikla na Sázavì družina poustevníkù, bratøí zbožných v životì i mravech. Když se tato Prokopova poustevnická družina ukázala jako zøízení bohumilé a vìøícímu lidu velmi prospìšné, pomýšlel její zakladatel na to, aby byla promìnìna v klášter. A tak se asi r. 1032 rozhodl vybudovat zde pøíbytky pro mnichy a spoleèný chrám ku cti Spasitele svìta, Panny Marie a sv. Jana Køtitele, pøièemž sám ustanovil tvar této svatynì. Za vlády Bøetislava I. v r. 1035 byl klášterní chrám na Sázavì dokonèen. V tomtéž roce byl také posvìcen od biskupa Šebíøe v pøítomnosti knížete Bøetislava. Tento pøi té slavnosti sám položil na oltáø svoje nadaèní listiny.

16

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Kníže Bøetislav již za života otcova uèinil r. 1029 konec polskému panství na Moravì a pøipojil ji opìt k Èechám. Když pøišel na ona místa, kde za èasù sv. Cyrila a Metodìje tak nadìjnì rozkvétalo køesanství, a spatøil kdysi slavný Velehrad v rozvalinách a chrámy Pánì v nìm zpustlé, vzpomínal na moc a slávu zaniklé Svatoplukovy øíše i metropole sv. Metodìje a byl pohnut až k slzám. Ve zbožném nadšení si tedy umínil vynaložit celou váleènou koøist na novou stavbu a opìtné nadání tìch chrámù. Po dobytí Moravy ožily v Èechách cyrilometodìjské vzpomínky. Když stateèný Bøetislav nastoupil na trùn, pojal úmysl zøídit mocnou slovanskou øíši, jejímž centrem mìla být Praha. Samostatnost této øíše mìla být v církevním ohledu pojištìna zøízením vlastního arcibiskupství pražského, aby se tak Èechy vymanily z podøízenosti na metropoli mohuèské. R. 1039 si Bøetislav podmanil Polsko a po dobytí hlavního mìsta Hnìzdna odtud pøenesl tìlo sv. Vojtìcha do Prahy. K provedení svého úmyslu potøeboval Bøetislav pomoci duchovenstva. Tehdejší pražský biskup Šebíø pøijal myšlenku zøízení samostatného arcibiskupství v Èechách. Obnovit cyrilometodìjskou slovanskou tradici bylo v té dobì prakticky nemožné. Kromì tlaku latinizace a unifikace z Øíma zde byl i tlak mohuèského metropolity. Ten sledoval závislost Èechù na nìmeckém církevním centru, což bylo spojeno i s politickou závislostí a germanizaèní snahou cizího národa. Latinizace v té dobì vyhovovala germanizaci a obojí bylo proti obnovì slovanské církevní tradice národa. Obnovit slovanské biskupství v jeho slovanské øíši (Èechy, Morava, Polsko, severní Uhry-Slovensko) bylo nemožné. Za tìchto pomìrù si Bøetislav troufal postupnì dosáhnout svého cíle jinou cestou. K tomu mu mìl být nápomocen slovanský Sázavský klášter. Dle úmyslu knížete Bøetislava I. mìl mít Prokopùv slovanský klášter na Sázavì dùležitý úkol v zamýšleném znovuvzkøíšení cyrilometodìjské církevní tradice v Èechách. Odtud se mìla tato cyrilometodìjská tradice znenáhla šíøit po celé slovanské øíši, kterou Bøetislav hodlal založit. Mniši byli vyòati z pravomoci biskupù;

Svatý Prokop

17

nemìl na nì právo ani metropolita, ani biskup, v jehož diecézi se usadili, a právì tato výsada pøišla Bøetislavovi vhod a stala se biskupu Šebíøovi, pøíznivci kláštera Sázavského, štítem, jímž se mohl dobøe hájit proti mohuèskému metropolitovi. Ovšem za tehdejší doby byla jen malá nadìje, že papežská stolice povolí na Sázavì konat bohoslužby slovanským jazykem. Prozatím však to záleželo na dobré vùli pražského biskupa a pøízni knížete Bøetislava. Èechové si pøipomínali schválení slovanského obøadu papežem Janem VIII. r. 880 a neuvìdomovali si upøednostnìní latinské bohoslužby, což bylo dáno jako podmínka papežem Janem XIII. pøi založení biskupství pražského. První èlenové monastýru na Sázavì byli èeští knìží a poustevníci, zastánci církevní cyrilometodìjské tradice. Kromì nich se tato nová mnišská osada doplnila èleny slovanských klášterù v Uhrách (Sobor u Nitry), kde se i Prokop utvrdil v øeholní kázni. Ponìvadž se shodovali v jednomyslné lásce, ustanovil jim Prokop klášterní øády a služby Boží dle pravidel zakladatele mnišství na Východì, sv. Basila, a pøipojil k nim nìkterá praktická ustanovení z øehole sv. Benedikta. On jako opat byl postaven na roveò s pøedstavenými klášterù Bøevnovského a Ostrovského. Sv. Prokop ochotnì pøijímal všechny, kdo se odevzdali jeho otcovské péèi a toužili po tom, aby sloužili Bohu podle øeholních pravidel. A když už klášterní stavení nestaèila pojmout nával tìchto zbožných jinochù a mužù, nechal svatý opat postavit poustevnické chýše kolem kláštera. Tyto døevìné boudy, obývané mnichy v èerném hábitu, daly název èásti Sázavy – Èerné Budy (Búdy). Tento název trvá dodnes. Opat Prokop úzkostlivì bdìl, aby v jeho klášteøe vládla pøísná øeholní kázeò. Miloval sobì podøízené bratry, ale pøitom nespouštìl z oèí pravidla mnišského života, a proto také po zásluze napomínal, káral i trestal jejich pøestupky. Letopisec zaznamenal na potvrzení toho následující pøíhodu: Jednou jeden z øeholních knìží sloužil za pøítomnosti zástupu vìøících v klášterním chrámì zpívanou svatou

18

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

liturgii, pronášeje posvátné zpìvy hlasem tak vysokým a strojeným, že byla patrná jeho snaha, aby byl chválen lidmi. To se mu také povedlo, nebo mezi vìøícími bylo slyšet, že prý zpíval jako andìl. Opatovi neušla tato marnivost. Svolal tedy bratry a pokáral pøed nimi ješitného pìvce takto: „Je nám to líto, milý bratøe, že ty hledᚠlidské chvály, pøipravuješ se o zásluhu z pokorného konání nejsvìtìjší obìti a navíc uvádíš svou duši v nebezpeèenství. Znᚠnaše pravidlo, že nikdo nemá toužit po lidské chvále. Zpíval jsi prý jako nìjaký andìl. Za to pøijmi nyní šlehy prutù, aby tì hoøkost trestu vyléèila z touhy po lidské chvále.“ V Sázavském klášteøe byla hned od poèátku také teologická škola. Byla velmi potøebná pro to, aby v tomto jediném èeském øeholním domì se slovanským obøadem byl vzdìláván mnišský a knìžský dorost. Uèitelem a vùdcem mladých øeholníkù i jiných žákù byl sám opat Prokop. Výbornì znal slovanské písemnictví, sám pøepisoval a uèil bratry pøepisovat slovanské evangeliáøe, žaltáøe i všecky jiné liturgické knihy. V klášteøe se pìstovala i jiná umìní, zejména zpìv, malíøství a stavitelství. Tak vznikla na Sázavì první èeská umìlecká škola a tento klášter se stal pro èeský lid nejen úrodnou štìpnicí zbožnosti a bohabojnosti, ale i bohatým zdrojem ušlechtilé vzdìlanosti. Klášter sv. Prokopa zùstával ve spojení se slovanskými basiliánskými monastýry nejen v Uhrách a na Slovensku, ale i na Rusi. O tom svìdèí dar ostatkù ruských knìžicù a muèedníkù sv. Romana Borise a sv. Davida Glìba, které byly vìnovány sázavským mnichùm nìkdy po r. 1071. Tito muèedníci byli na Rusi r. 1071 pøipoèteni mezi svìtce a zemské patrony. Sázavský klášter se zakrátko stal známým daleko široko. Tamní tiché zákoutí neobyèejnì ožilo. Pøíkladná zbožnost, s jakou se tam konaly služby Boží v slovanském jazyku, vtìlená pokora a laskavost, s jakou se Prokop každému vìnoval v jeho potøebách, i jeho kázání vábily do tohoto kláštera zástupy vìøících zblízka i zdaleka. Sázavští mniši vykonávali liturgii, církevní hodinky, svatá ètení, zpìvy a modlitby podle církevních knih byzantského obøadu v jazyku

Svatý Prokop

19

staroslovìnském. Kromì toho zavedl sv. Prokop ve svém monastýru i nìkteré pobožnosti, které východní církev nemá, podle obøadu øímského. Zejména byly na Sázavì pod vedením Prokopovým konány v køížových dnech prosebné prùvody. Mniši nesli køíže a zpívali dojemné prosby – litanie k Bohu na pøímluvu svatých. Lidé, spojeni s nimi v modlitbách, kráèeli za nimi. Kdysi osamìlé sázavské bøehy se podobaly krajinì nad Jordánem, kde Jan Køtitel kázal pokání; podobaly se konèinám, do kterých se sbíhaly zástupy za Spasitelem, aby slyšeli slovo Boží. Svìtec, jenž vzdìlával èeský lid spasitelnou Kristovou naukou a vedl ho k poznání pravého Boha, se nevyhýbal boji proti pohanským bùžkùm. Pohanští Èechové považovali odlehlá místa za pøíbytky zlých duchù, bìsù, které si pøedstavovali jako èerné postavy opatøené køídly a dlouhými ohony a které pokládali za pùvodce zhoubných nemocí, rùzných neštìstí i pøírodních pohrom. Prokop, jenž rozšíøil v okolí kláštera svìtlo evangelia, nièil pohanské povìry a obyèeje, které byly doposud v lidech zakoøenìny, a navždy vyhnal bìsy z krajiny. Mnozí se obraceli a obracejí na sv. Prokopa jako na vítìze a pomocníka v boji proti zlým duchùm a ïábelským nástrahám. Peklo podniká boj proti ctnosti, a èím usilovnìji se køesan snaží uchránit si duši bez úhony høíchu, tím prudší bývají nájezdy zlého ducha, jenž obchází jako lev øvoucí a hledá, koho by pohltil (srov. 1 Petr 5,8). Sv. Prokop nebyl ani na samotì uchránìn pøed pokušeními zlého ducha, ale odpíral mu srdnatì, utvrdil se v pokoøe, utužil se v ctnosti, a takto pøemohl nepøítele lidstva. Když se sv. Prokop usadil na sázavské poušti v jeskyni, kterou lid nazývá svatoprokopskou, pøebývalo v ní tisíc bìsù. Svìtec proti nim bojoval bdìním, modlitbami, posty a živou vírou, kterou byl sjednocen s Kristem, až je køížem z jeskynì vyhnal. Jednoho dne bylo slyšet, jak ïáblové v jeskyni volají a žalostivì naøíkají: „Bìda, bìda! Proè muž nespravedlivý a nelaskavý bydlí v této jeskyni, jsa pln závisti? Již jeho zlobu déle nemùžeme trpìt, avšak se vším tovaryšstvem milebuz-

20

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

ským do úkrytu v pustinì ledeèské odejdeme; tam nás nebude moci znepokojovati tenhle proklatý èlovìk, který nám nedá tuto dále bydleti.“*) Svatý opat spoutal ïábla øetìzem, zapøáhl jej do pluhu a pobádaje ho køížem v pravici, vyoral na pravém bøehu øeky rozsedlinu, která se nazývá „Èertovou brázdou“. Na obrazech (ikonách) a sochách je Prokop znázoròován, jak drží démona na øetìzu. On je vpravdì exorcista „par excellence“. Sv. Prokop je mimoøádnì aktuální svìtec pro dnešní dobu, nebo mnoho lidí v souèasné dobì je znesvobodnìných, doslova zotroèených, a potøebují pomoc nejen skrze medicínu, ale pøedevším skrze Boží milost, aby tak byli osvobozeni z duchovních pout. A Boží milosti je potøeba mimoøádnì mnoho, vzhledem k obrovskému poètu onìch zotroèených lidí, ale hlavnì proto, že si svou svázanost a nesvobodu vùbec neuvìdomují a žijí v iluzi svobody. Nevnímají, že je ïábel táhne do pekla. A právì sv. Prokop mùže vyprosit Boží milost, aby mnozí byli osvobozeni ve všech vrstvách své bytosti a mohli zakusit pravou svobodu Božích dìtí a aby plnì pochopili podstatu evangelia a køesanství. On je naším bratrem v Kristu Ježíši, který získal osobní zkušenost v oblasti duchovního zápasu. Rysem sv. Prokopa je, že se sklání k høíšníkùm a pøimlouvá se za nì u Boha. My všichni, jak praví Boží slovo, jsme høíšníci. Høích je v nás a kvùli nìmu èiníme „zlo, které nechceme“, a neèiníme „dobro, které chceme“ (srov. Øím 7,18–20). Pokud vyznáme, že jsme zhøešili, dostaneme milost pokání, která je velkým Božím darem vedoucím k obrácení. A pokání je dnes, v dobì svázanosti a høíchu, mimoøádnì aktuální. Kdo však øíká, že nemá høíchu, sám sebe klame a pravda v nìm není (srov. 1 Jan 1,8n). Sv. Prokop je pro nás pøíkladem – zapøáhl ïábla do pluhu a oral, èili ho využil. Duch zla musel poslouchat a táhnout, když byl pohánìn køížem. Volejme tedy k sv. Prokopovi, aby nám u Boha vyprosil milost pokání, nebo pøed *) Legenda o sv. Prokopu, 2. Cit. podle: Method K. Klement, Jsem ražen z èeského kovu, s. 48.

Svatý Prokop

21

ní se ïábel skloní a proti pravé pokoøe nièeho nezmùže – pak s ním mùžeme orat a pohánìt ho, a ne opaènì, jak se to dìje.

Jak se Mena dostal pøes øeku Bùh se také postaral konáním zázrakù o to, aby lidem nezùstalo utajeno, jak velikou láskou oplácí svìtcovu lásku. Opravdu, Bùh skrze sv. Prokopa uèinil mnoho divù. V dobì mezi Velikonocemi a Letnicemi vroucnì toužil jeden èlovìk jménem Mena, který pøebýval v sázavské krajinì po levém bøehu øeky, úèastnit se prosebného prùvodu v klášteøe. Pøišel k bøehu øeky, ale nebyl tu ani pøevozník, který by jej pøevezl k poustevnì svatého muže, ani tam nebyla po ruce nìjaká loïka, aby se v ní mohl dostat na protìjší bøeh. Mezitím svatý otec Prokop zahájil v pravý èas obvyklý obøad posvátného prùvodu. Tu spatøil Mena pod klášterem na bøehu øeky loïku, která byla pøivázána na tyèi, a ta byla zaražená do zemì. Tu zaèal Mena takto vroucnì vzývat Boha: „Bože, jenž nám pro zásluhy svého vyvoleného Prokopa prokazuješ veliká dobrodiní, uèiò na jeho pøímluvu, aby ona loï sem pøiplula a pomohla mi, abych se vèas mohl dopravit k pobožnosti.“ Jakmile to øekl, náhle loïka i s tyèí, k níž byla pøipevnìna, pøijela k nìmu, takže se mohl pøepravit a úèastnit vytouženého prùvodu. Mena to potom vdìènì oznámil Prokopovi, ale svìtec, odmítaje díky, mu øekl: „Nemysli si, že to Pán uèinil pro mne nehodného, nýbrž vìz, že tak uèinil pro odevzdanost tvé víry (srov. Mt 17,20). Tvá zbožná dùvìra se stala pøíèinou divu. Nebo Kristus øekl: ,Budete-li mít víru jako zrnko hoøèièné, nebude vám nic nemožného.‘ Aby tedy pevnost tvé víry zùstala neotøesená, Bùh ukázal tento zázrak. On a je požehnaný a oslavovaný na vìky vìkù, amen!“ Skrze mnoho zázraèných èinù, jež se pøipisují pøímluvì sv. Prokopa, byli nemocní náhle uzdraveni. Mnozí obyvatelé sousedních vsí k nìmu èasto pøicházeli a žádali ho o pomoc ve svých neduzích.

22

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Svìtec podle pøíkladu pokorného Spasitele uzdraveným pøikazoval, aby to za jeho života nikde nerozhlašovali.

Uzdravení slepé dívky Od stvoøení svìta nebylo slýcháno, aby nìkdo dal zrak slepému od narození. Tento zázrak poprvé uèinil Syn Boží svou božskou mocí. Této moci se stal úèastníkem i sv. Prokop, který se cele odevzdal Kristu. Jistá dívka jménem Klára byla od narození slepá a zároveò byla èasto napadána zlým duchem. Ona toto pøed rodièi tajila. Jednoho dne byla záhadnì vytažena z domu. Rodièe prohledali celý dùm i okolí a nemohli ji najít. Její matka se pustila ji hledat i ve vzdálenìjších místech. Koneènì ji nalezla u jedné studánky, jak tam sedìla schoulená a tøesoucí se chladem. Byla úplnì zbavená smyslù a vùbec ani nevìdìla, kde je, a jen stìží poznala svou matku. Nešastná matka nevìdìla, jak by své dceøi pomohla, a tak se za ni tøi dni postila a pøivedla ji do nejbližšího chrámu. Když nic nepomáhalo, rozhodla se obrátit se se svou slepou a pomatenou dcerou do Sázavského kláštera. Když se setkala se sv. Prokopem, padla pøed ním na kolena a prosila ho o pøímluvu u všemohoucího Boha. S bolestí mu ukázala na svou slepou dceru, která je navíc trápena zlým duchem. Hned poté, co pøed sv. Prokopem vyjevila svoje i dceøino trápení, uèinil nad její dcerou znamení sv. køíže a pronesl kratinkou modlitbu. V tu chvíli se jí otevøely oèi a ona – slepá od narození – poprvé uvidìla svou matku, klášter i sv. Prokopa. Rovnìž neèistý duch, který byl pøíèinou té slepoty, odešel a už se nikdy nevrátil. Matka se svou uzdravenou dcerou se s radostí vrátily domù a obì dìkovaly Bohu za uzdravení a osvobození.

Osvobození posedlého Je hroznou vìcí být posedlý od ïábla, který èlovìkem lomcuje, sužuje ho dnem i nocí a nedá mu ani chvíli pokoje. Aby èlovìk mohl

Svatý Prokop

23

být zproštìn takového nepøíjemného hosta, dal nᚠSpasitel Ježíš Kristus apoštolùm moc nad zlými duchy, aby je z tìchto ubožákù vyhánìli. Tuto moc mìl i sv. Prokop. Za jeho života i po jeho smrti bylo na území Sázavského kláštera mnoho lidí osvobozeno od temných démonických sil. Jednoho dne pøivedli k sv. Prokopu èlovìka, který byl posedlý ïáblem. Ten s ním lomcoval. Nìkolik silných mužù ho jen s velkou námahou mohlo spoutat. Byl plný vzteklosti a všechny dìsil hrozným køikem. Když posedlý èlovìk uvidìl sv. Prokopa, zaèal hroznì køièet: „Co ti dìlám, ty vrahu Prokope? Proè mì odtud vyháníš? Jaké násilí a útlak chceš na mnì provozovat? Toto místo jsem si oblíbil, tak proè mì odtud chceš vyhnat? Proè mi chceš zabránit, abych tohoto místa už nevyužíval?“ A v tu chvíli zaèal s ubožákem lomcovat. Sv. Prokop mìl nad ním soucit a vìdìl, že tento boj nebude tak lehký. Svìøil tohoto ubožáka jednomu ze svých duchovních synù, aby se nad ním modlil exorcismus. Sám se za nìho týden postil a modlil. Potom zlý duch s tím ubožákem zalomcoval a z jeho úst vyletìl èerný pták, který se posadil na kostelní støeše. Když se sv. Prokop dále modlil, tento pták spadl dolù mrtev, rozètvrtil se na ètyøi kusy a pak zmizel. Osvobozený èlovìk dìkoval Bohu i sv. Prokopu a až do smrti už nebyl tímto duchem sužován.

Vzkøíšení mrtvého Sázava, která teèe kolem kláštera, je velmi klidná. Staèí ale, aby v blízkém okolí pøišel vìtší d隝, a už se koryto øeky nebezpeènì zvedne. Jistý muž žijící na druhém bøehu øeky se snažil dostat pøes øeku na malé loïce do kláštera na služby Boží. Nešastnou náhodou došlo k úrazu a dotyèný byl stržen proudem a utopil se. Nìkolik desítek metrù níže mìla øeka klidnìjší proud než pod klášterem. Tam náhodou stálo nìkolik mužù, a když voda unášela utopence, podaøilo se jim ho vytáhnout. Bohužel, byl už mrtvý. Jeden z nich,

24

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Svatý Prokop

osvícen Duchem Božím, dostal myšlenku: „Pøinesme ho k svatému otci do kláštera.“ Hned vzali mrtvého a donesli ho na chrámové nádvoøí. Prokop, mnich svatého života, když uvidìl mrtvého ležícího na zemi a prostou víru tìch vesnièanù, s vírou pohlédl k nebi a z nitra se mu ozval hlas: „Ó, mùj Pane a Bože Ježíši Kriste, co chceš, abych èinil?“ A hned slyšel odpovìï: „Neboj se, to se stalo, abych já byl oslaven! Nepochybuj a vìø!“ Mnich Prokop pøistoupil k mrtvole a s vìdomím, že Ježíš je zde, že je stejný vèera, dnes i na vìky, a naplnìn Boží vírou, která mu byla dána pro tu chvíli, sklonil se nad mrtvého a vyslovuje s živou vírou a dùvìrou jméno Spasitelovo, udìlal nad mrtvým znamení køíže a øekl: „Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista vstaò a choï!“ K údivu pøítomných mrtvý otevøel oèi, udìlal pravou rukou pohyb, jako by se probouzel ze sna, a vstal. Všechny pøítomné naplnila velká radost a vdìènost a chválili Boha za to, že skrze své svaté služebníky dìlá tak veliké vìci! Tak nìjak se to stalo; svatopisec jen stroze podává zprávu, že dotyèný muž se utopil, byl pøinesen pøed sv. Prokopa a ten se nad ním modlil a pøitom se mu dostalo nového života. Kéž je všemohoucí Bùh tak jako tehdy, tak i dnes oslaven na tomto místì, kde sv. Prokop ètvrt století žil, kde zemøel a kde byl také svatoøeèen! Kéž i po uplynutí nìkolika století na tomto posvátném místì na pøímluvu sázavského svìtce Bùh dává nový život tìm, kteøí sem pøišli, ale i tìm, kteøí jsou duchovnì mrtví! Tento nový život fyzická smrt už neukonèí!

Proroctví pøed smrtí Zatím pøibývalo Sázavskému klášteru odpùrcù, kteøí strojili sv. opatovi rùzné úklady. Avšak za jeho života nemohly tyto nepøátelské úklady škodit slovanskému klášteru, nebo bohumilého opata chránil a mìl v úctì kníže Bøetislav. Také jeho druhorozený syn Vratislav choval ke svìtci velkou úctu. Po dvacet let spravoval Prokop Sázavský klášter, až pocítil, že nadchází konec jeho pozemského života. Podle zjevení Boží milosti se z vnuknutí Ducha Sv. dozvì-

Klášterní nádvoøí – pravdìpodobné místo uzdravení posedlého èlovìka

25

26

27

Svatý Prokop

dìl i dobu svého skonání i tìžkou školu utrpení, kterou budou muset projít duchovní synové ze Sázavského kláštera. Dva dny pøed smrtí povolal k sobì dva z mnichù – svého synovce Víta a zbožného syna Jimrama – a vyjevil jim, co se stane v pøíštích letech. Øekl jim, že je zapotøebí, aby v nastávajících zkouškách pevnì stáli ve víøe a v neštìstí neklesali na mysli. Pravil: „Synáèkové moji, já jsem vás vychoval jako kvoèna kuøátka, vìzte, že je tu èas mého skonání; nebo tøetího dne se podle vùle Boží odeberu z tìlesné schránky, a tak vás odporouèím Bohu. Po mém odchodu budete zmítáni útoènou smìsicí pomluv a vlnobitím pronásledování a na šest let se stanete vyhnanci v cizí zemi. Toto místo bude mocným rozhodnutím knížete odevzdáno do vlastnictví cizozemcù. Utvrzujte své bratry, Boha snažnì chvalte, ve štìstí mu vzdávejte díky, v neštìstí k nìmu vylévejte prosby, ve chvílích radostných mu vzdávejte díky, v smutných událostech hledejte jeho pomoci. Tak od nìho získáte pevnou útìchu. Po šesti letech se Hospodin slituje nad vaším vyhnanstvím, obnoví vám stav pokoje a vašim utrhaèùm odplatí podle jejich zásluhy, vás pak uvede zpìt na Sázavu. Nebo po smrti nynìjšího knížete, zbožného Bøetislava, nastoupí Spytihnìv a bude vás pronásledovat, avšak po jeho smrti ujme se knížecího stolce v Èechách Vratislav, muž vážený a dobrotivý. Ten vás povolá zpìt z vašeho vyhnanství a nᚠPán Ježíš Kristus vám v tomto klášteøe poskytne klid a bezpeènost po všecky dny vašeho života. Amen.“

SMRT SV. PROKOPA

D

ruhého dne potom pøedstoupil pøed svìtce jakýsi nemocný, jemuž bylo v klášteøe poskytnuto týdenní pohostinství, aby za nì již opatovi podìkoval, nebo už se chtìl vrátit do svého kraje. Sv. Prokop by mu rád dal nìjaký dar na cestu, ale už rozdal všechno, a nemaje nièeho, øekl mu s veselou tváøí: „Buï tak laskav, nejdražší, a pobuï ještì, prosím; zítra totiž bude den Pánì, jehož pøí-

28

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

chod oèekávám, a po mém skonu bude ti dána má suknice.“ Potom svìtec, chystaje se na smrt, modlil se za své duchovní syny a pak porouèel svou duši Bohu. Nadešel den tøetí. Zatím co mniši konali služby Boží v chrámì, modlil se nemocný opat knìžské hodinky na lùžku. Naveèer, když konèil svou pobožnost, byl zachvácen prudkou nevolností. Aè byl v posledním tažení a dýchal ze zbytku sil, pøece neustával s paží mužnì napjatou odrážet starého nepøítele, ïábla, dýkou své modlitby. Náhle k sobì povolal bratry, a když se plaèíce dostavili k nìmu, posilòoval je v jejich bolestném žalu a otcovsky je napomínal útìšným pouèováním k vzájemné svornosti a stálosti v dobrém. Naèež usnul svatou smrtí v Pánu ve druhé polovinì bøezna 1053. Odebral se z vlnobití tohoto svìta k Pánu, z otroctví ke kralování, z lopoty do odpoèinku, ze smrti do života vìèného, podle vùle Pána našeho Ježíš Krista. Mniši, kteøí stáli pøi ctihodné mrtvole, byli si vìdomi toho, že Prokopovým odchodem je rozmnožen poèet pøímluvcù za èeský lid u Boha v nebi. Pøesto žalostnì plakali a naøíkali: „Komu nás, milý otèe, zanecháš? My jsme po tobì osiøeli! Pokud jsi byl mezi námi, pøebývali jsme v blahu a v pokoji, nyní jsme opuštìní ubožáèci.“ Když sv. Prokop umøel, zatoužili mniši po tom, aby jim byla vìrným obrazem zachována svìtcova podoba. Jeden z nich namaloval tváø svatého opata, jak ležel mrtvý v rakvi. (Tento obraz byl roku 1683 nalezen v chrámovém rumišti.) Pražský biskup Šebíø, doslechnuv se o smrti sázavského opata, vydal se na cestu do osiøelého kláštera. Dne 25. bøezna r. 1053 byl pøítomen jeho slavnému pohøbu a s velikou poctou uložil jeho tìlo v klášterním chrámì svaté Boží Rodièky, jejž opat Prokop sám zbudoval.

Prokopùv pl᚝ uzdravuje nemocného Nemocný, jemuž odkázal svìtec svùj pl᚝, jakmile se jím odìl, dosáhl úplného zdraví.

29

Svatý Prokop

Slepec prohlédl V tu samou hodinu také jakýsi slepec zvolal naøíkavým hlasem: „Milostivý otèe, milostivý Prokope, tvá svatost vymohla u Boha mnohá dobrodiní. Smiluj se také nade mnou, aby, ne-li úplnì, tak aspoò potud, co potrvá vznešená služba tvého pochovávání, mohly vidìt mé oèi.“ Jakmile to øekl, ihned prozøel a tìšil se navrácenému zraku tak dlouho, dokud neskonèilo dùstojné pohøbívání pøesvatého tìla. Svatopisec dodává: „Mnozí nemocní, kteøí se tu shromáždili – na místì jeho hrobu v kryptì chrámu – byli uzdraveni. Vycházela z nìho totiž moc a uzdravovala nemocné. Témìø všichni ti, kteøí se na chvíli oblékli do jeho pláštì, byli uzdraveni.“

PO SMRTI SV. PROKOPA

N

ástupcem sv. Prokopa byl zvolen synovec Vít, muž svatého života, jenž o klášter horlivì peèoval. V r. 1055 zemøel kníže Bøetislav a na trùn nastoupil jeho syn Spytihnìv II. V tu dobu se naplnilo proroctví sv. otce Prokopa. Nepøátelé je osoèovali rozmanitými pomluvami u nového panovníka, že prý sázavští mniši pod rouškou slovanských písem upadli do kacíøské sekty. Proto vytrvale tvrdili, že je docela èestnou povinností vyhnat je a dosadit na jejich místo opata a mnichy latinského obøadu (srov. Jan 16,2). I byl opat Vít se slovanskými mnichy r. 1057 z kláštera sv. Prokopa vyhnán. Ó, závisti, kterak nerozmotatelné je pøedivo tvé horlivé úkladnosti! Ó, závisti, hodná prokletí, spøedená z všelikého zla, ohni neuhasitelný! Vpravdì, jako je šat rozežírán molem, tak se dìje i s tím, kdo propadne závisti. Vyhnanci s sebou vzali bohoslužebné knihy a uchýlili se do Uher. Tu nalezli pøístøeší v nìkterém basiliánském slovanském monastýru, pravdìpodobnì na hoøe Sobor u Nitry. Do Sázavského kláštera

30

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

byli uvedeni benediktini latinského obøadu, v èele s opatem nìmeckého pùvodu. Avšak tito mniši hned narazili na tìžké pøekážky; patrnì jim kladl odpor okolní lid.

Sv. Prokop vyhání nìmeckého opata Když se první noc po svém pøíchodu do Sázavského kláštera nový opat blížil ke kostelním dveøím, zjevila se mu postava svatého Prokopa, promlouvající tato slova: „Kdopak ti dovolil prodlévat v tomto klášteøe? Co tu pohledáváš?“ On však odpovìdìl: „Mocná ruka nejvznešenìjšího vévody a neotøesitelná vznešenost jeho pøedních velmožù odevzdala tento klášter mnì, abych jím až do konce svého života mocnì vládl.“ Svatý otec mu øekl: „Vzdal se odtud co nejrychleji! Neuèiníš-li to, dolehne na tebe pomsta z nebes!“ A s tìmito slovy zmizel. Nový opat se domníval, že je to satanovo mámení, a nevìnoval tomu pozornost. A když ani následující, ani tøetí noci nedbal výhružného napomenutí, ètvrté noci na cestì k jitøní se mu zjevil svatý muž a pravil: „Proè se vzpouzíš uposlechnout mých pøátelských výzev? Tento klášter jsem si vyprosil na Pánu já pro své duchovní syny, a ne pro tebe, kterýž jsi sem podvodnì vešel. A jestli ti ten tvùj pan vévoda toto pøikázal, já ti to od nynìjška zakazuji!“ A to øka, zaèal ho bít pádnými ranami berlou, kterou držel v ruce. Tu již opat nemeškal, bez odkladu se odtud vzdálil, horempádem utíkal k vévodovi zemì a zde vypovìdìl vše, co se mu pøihodilo. Ten byl vyprávìním mocnì zasažen, ale slovanské mnichy z vyhnanství pøece nepovolal. Až jeho smrt otevøela dveøe k návratu. Po brzké smrti knížete Spytihnìva II. r. 1061 odevzdala milost Boží øízení vévodství do rukou svého vìrného služebníka Vratislava II. Tento vyslal posly k uherskému králi a se ctí povolal zpìt z vyhnanství opata Víta i jeho braty a navrátil jim klášter. Kníže Vratislav II. peèoval o Sázavský klášter a byl mu mocným ochráncem. Jeho pøispìním zaèal opat Vít klášter zvelebovat a pøistavìl k nìmu kapli sv. Køíže, kterou pražský biskup Jaromír r. 1078 po-

Svatý Prokop

31

svìtil. Základy tohoto chrámu byly objeveny v r. 1972 na severní zahradì. Po Vítovi spravoval klášter nábožný opat Jimram. R. 1079 poslal Vratislav II. poselství do Øíma a žádal na papeži Øehoøi VII., aby v Èechách dovolil konat bohoslužby v slovanském jazyku. „Nebo lid si oblíbil tento zpùsob bohoslužeb, rád je vyhledává a pøeje si, aby od apoštolského námìstka se tomuto dostalo schválení.“ Tehdejší papež Øehoø VII. rušil všechny tradièní církevní obøady a zavádìl jen øímský obøad v latinském jazyku. Toto jeho poèínání se dá omluvit tím, že takto usiloval o vnìjší jednotu Církve.*) Dal proto Vratislavovi zápornou odpovìï. Vratislav však slovanský jazyk i nadále chránil v Sázavském klášteøe, jemuž i pražský biskup Jaromír popøával dokonalého pokoje. A èeský lid, který vdìènì vzpomínal na sv. Prokopa, neustával putovat na jeho hrob a docházel tu jeho pøímluvou od Boha mnohých dobrodiní. Také sázavští benediktini si vážili památky svatého opata. Opatrovali vìrnì jeho hrob a zvelebovali zbožnou úctu u vìøícího lidu. Svìtcùv duch neopouštìl klášter ani za benediktinù. Bývalo mezi nimi vždy dosti domácích synù, kteøí upøímnou lásku k nìmu pøenášeli i na další generace. Mniši zaznamenávali bedlivì všecky zázraèné èiny, jež byly pøipisovány jeho pøímluvì u Boha. Èím dále tím více se rozmáhala jejich touha i touha všeho èeského lidu, aby oslavený zakladatel Sázavského kláštera byl veøejnì prohlášen za svatého. Nyní si struènì všimnìme zázrakù, které Bùh uèinil po jeho smrti.

V  létì zamrzla øeka Jeden ze služebnictva knížete Vratislava II. jménem Labeša byl u svého pána dokonale oèernìn nespravedlivými pomluvami. Ty byly *) II. vatikánský koncil v r. 1962–65 zrušil tuto praxi a zavedl do liturgie mateøský jazyk.

32

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

vzbuzeny lidskou závistí ostatního služebnictva, nebo Labeša se tìšil vìtší pøízni knížete jako velmi dobrý, ochotný a vìrný sluha. V oèích ostatních mìl tedy Labeša velkou nadìji, aby byl od knížete povýšen, což se dvorským závistivcùm nelíbilo. K Labešovu sluchu se doneslo, co všechno o nìm knížeti nalhali. Nemohl se však nijak hájit a ani by to nemìlo smysl. Lidské ucho (a také i ucho knížete) je naklonìno lichým øeèem. Spíše uvìøí lži, krásnì zaobalené a dùvìryhodnì øeèené, než pravdì, která pùsobí vedle nafouklé lži jako prasklá bublina. A také lidé, kteøí již lži uvìøili, nejsou schopni pøijmout pravdu, nebo ve lži se jim žije pøíjemnìji, i když jsou jí totálnì zaslepeni a spoutáni. Ale to oni nevidí a vidìt nechtìjí. To však neplatí pouze o pomlouvaèných øeèech, ale i o nepøijetí Božího slova a základních pravd víry. Protože se Labeša bál veøejného rozsudku, rozhodl se utéci (a to i za cenu toho, že ho dopadnou a pak již o jeho vinì nikdo nezapochybuje), aby se vyhnul hrozícímu trestu. Knížecí vojáci ho šli právì v den jeho útìku zatknout, aby ho pøedvedli k veøejnému soudu. Tak Labeša stihl uprchnout z mìsta jen o vlásek. Prudkým cvalem dorazil ke bøehu øeky Sázavy, pronásledován strachem pøed tìmi, kdo mu byli v patách. Bylo po prudkém dešti, a tak, aè bylo léto a slunce pálilo, byly sázavské vody znaènì rozvodnìny. Labeša se tedy nemohl dostat na druhý bøeh k hrobu svatého muže. Navíc tu kvùli vzdutým vodám nebyl ani pøevozník. Nyní Labeša vidìl, že se ocitl v kleštích, z nichž není úniku, a tak zaèal volat z hlubin ztrápeného srdce k Hospodinu: „Bože, Bože, který jsi pramenem nesmírné lásky a slitování, pro zásluhy a modlitby sv. Prokopa, shlédni mi na pomoc! Zachraò mì z pøenesmírné tísnì, která mì kolkolem sklièuje, na pøímluvu svatého Prokopa! Amen.“ Labeša stál na bøehu, držel konì za uzdu a zkroušenì se kolem sebe rozhlížel. Tušil, že pronásledovatelé jsou mu v patách a brzy ho dostihnou a poženou ho pøed soud. Vìøil však, že pro Boha neexistují hranice a nic mu není nemožného. Tìkal pohledem kolem sebe, ale najednou ho upoutala øíèní hladina. Pozornìji se podíval a spatøil, že

Svatý Prokop

33

voda, která se ještì pøed chvílí hnala korytem a podemílala bøehy, ztuhla v led. Užasl a stál na bøehu jak u vytržení, nechápaje, co má znamenat tento tak velký zázrak, neslýchaný a nevidìný, co svìt svìtem stojí. Koneènì pøišel Labeša k sobì a pochopil, že to zpùsobila Boží všemohoucnost a milosrdenství pro zásluhu a pøímluvu svatého Prokopa. A neochabuje ani na chvíli v této víøe, suchou nohou pøešel pøes øeku i s konìm, kterého vedl za sebou. Když se potom ohlédl zpìt, spatøil, že voda proudí zase jako obvykle. Dobrý Ježíši! Jak vyvýšena jsou díla tvé lásky a všemohoucnosti! Ty svou moc, kterou jsi osvìdèil pøed dávnými èasy, pøedvádíš i nyní a èiníš skrze své svaté služebníky zázraky. Tak jako jsi totiž kdysi dovolil, aby národ izraelský prošel suchou nohou rozestoupeným Rudým moøem, tak jsi i tomuto èlovìku pomohl, že pro zásluhy svatého Prokopa pøešel suchou nohou i s konìm pøes ztuhlé vody. Chvála tobì, jenž jsi tohoto nevinného muže zachránil od veøejného trestu, nebo pronásledovatelé ho již nemìli jak stíhat na druhý bøeh øeky. A kdyby se o to pøece pokusili, dopadli by jako ti Egypané v Rudém moøi. Tobì blahoøeèíme, všelikou slávu pìjeme a díky vzdáváme, Tobì i s Otcem i s Duchem Svatým až na vìky vìkùv, amen.

Uzdravení slepé ženy Jedna žena byla po ètyøi léta stižena nejen slepotou, ale nemoc ji zachvátila natolik, že nemìla témìø jediného údu, který by jí nevypovídal poslušnost. Pøišla tedy na území Sázavského kláštera a neúnavnì zde dlouho setrvávala na modlitbách a v postech. Tu v den pøeslavného narození Pánì za slavných služeb Božích v kostele životodárného Køíže (základy tohoto kostela jsou na severní zahradì – viz obal knihy) Bùh pro zásluhy svatého otce Prokopa navrátil svìtlo jejím oèím i zdraví jejím údùm. Sázavský svìtec se jí zjevil a uèinil nad ní znamení køíže. V tu chvíli prohlédla a byla uzdravena ode všech nemocí. Svìtec hned zmizel. Ona vykøikla: „Svatý Prokope, poèkej, abych ti podìkovala!“ A potom radostnì vykøikovala: „Svatý Prokope, svatý Prokope!“ Když

34

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

to pøítomní v kostele slyšeli, obrátili se k ní a ptali se, co to má znamenat, vždy ruší slavnostní bohoslužby. Ona s radostí svìdèila, že už vidí a je úplnì uzdravená. Potom dodala: „Copak jste i vy nevidìli sv. Prokopa, jak nade mnou udìlal znamení svatého køíže?“ Všichni se tomu divili a spolu s ní radostnì chválili dobrotivého Boha. Je tøeba se zamyslet nad tím, jak velkou slávou odmìnil Bùh svìtce v nebi, jestliže pro nìho pùsobí tolik velkých zázrakù na zemi. Bùh a je požehnaný, slavný a nade vše vyvýšený na vìky vìkù, amen!

Uzdravení ženy z  tìžké nemoci Manželka jednoho úøedníka byla zachvácena zhoubnými neduhy a den ze dne chøadla. Spoleènì se svým manželem se modlila a volala k Bohu za uzdravení nejen svého tìla, ale i duše, a dovolávala se pøímluvy svatého Prokopa. Jednoho dne se jí zjevil sv. Prokop a øekl jí: „Pošli rychle k sázavskému opatu Vítovi a žádej, aby tì navštívil v tvé nemoci. Nebude-li moci pøijít sám pro zhoršení své vlastní choroby, a za sebe pošle mého syna, mnicha Jimrama. Až ten tì vezme za ruku a dokonèí modlitbu, náhle pocítíš uzdravení.“ Ta žena uvìøila jeho slovùm a nechala poslat do kláštera se vzkazem, aby k ní pøišel opat Vít, a nebude-li moci on, pak nech pøijde Jimram. I stalo se pøesnì tak, jak jí øekl svatý Prokop. Když totiž Jimram namísto opata Víta skonèil modlitbu a držel ruku nemocné, ihned nabyla zdraví v každém ze svých údù a byla uzdravena také ve své duši. I toto se stalo k chvále a slávì velkoleposti všemohoucího Boha, který pùsobí podivuhodná dobrodiní pro zásluhy vyznavaèe sv. Prokopa.

Kající žena osvobozena Manželka jakéhosi Liburna vzplála smyslnou láskou k jednomu mladíkovi a tajnì s ním utekla i s ukradeným manželovým majet-

Svatý Prokop

35

kem. Manžel ji dopadl, poznamenal ji hojnými ranami, a nakonec sevøel její nohu do hrubé klády a dal ji hlídat. Žena dlouho v noci vzdychala a oèi jí mokvaly v záplavì slz. Tu se jala z hloubi srdce všemožnì dovolávat pomoci svatého Prokopa, slibujíc, že pøíštì již nebude takto høešit. Tak dlouho prosila, až se jí svatý otec zjevil a øekl: „Buï osvobozena z této klády, ale mìj se na pozoru, abys plnila slib a nehøešila, nebo tì postihne nìco horšího!“ Sv. Prokop pomáhá zvláštì tìm, kteøí se chtìjí upøímnì obrátit a zmìnit svùj životní styl. My všichni høešíme a pùsobíme svou svévolností víc škody než užitku. Ale právì v dnešní dobì máme nejvìtší šanci dostat Boží milosti na mocnou pøímluvu sv. Prokopa, nebo on pomáhá pøedevším tìm, kdo vìzí ve høíchu, kdo jsou jím zotroèeni a znesvobodnìni. A jestliže se èlovìk opravdovì kaje, pak Bùh mùže to spáchané zlo promìnit v dobro. Tak tomu bylo i pøi zázraku s pastýøem.

Osvobození pastýøe z  klády Jeden pastýø v kraji opatství sázavského ukradl šat svému hospodáøi. Ten hospodáø byl bohatý. Nad každým èeledínem stál témìø s bièem, co se týèe práce, ale jinak o nì pøíliš nedbal. Vyžadoval od èeledi všechno a nedával skoro nic. Tenkrát nastaly chladnìjší dny i noci a pastýøi zaèala být zima. Nevidìl jiné øešení než ukrást hospodáøi šat. Právem se domníval, že žádat teplejší odìv nemá cenu, nebo by se se zlou potázal, a tak hospodáøi ukradl alespoò teplý pl᚝. Když ho o nìkolik dní pozdìji našel hospodáø odìného šatem, svlékl ho, pøivolal sousedy, aby mìl vìc dosvìdèenou, svázal mu ruce dozadu, dal mu provaz kolem krku a hodlal ho bez odkladu vléci pøed kouøimské soudce. Když se o tom doslechl opat Vít, vyslal posla s pøímluvou za viníka. Znal totiž hospodáøovo tvrdé chování k èeledi a selským rozumem vytušil, co pastýøe vedlo ke høíchu proti sedmému pøikázání.

36

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Ale žalobník odmítl opatovy prosby s tím, že by jej postihl trest veøejné pomsty, kdyby viníka nepotrestal a propustil ho bez toho, aby byla celá záležitost projednána na obecním soudì. Hospodáø odvedl spoutaného pastýøe do svého domu, zatížil jeho nohu tìsnou a hrubou kládou a postavil k nìmu hlídaèe, aby ho drželi celou noc jako ve vìzení. Na druhý den chtìl naplnit svou vùli, a sice odevzdat provinilce soudu, k èemuž ho podnìcovala hnìvivá touha po pomstì. Pastýø si uvìdomil svùj høích, pokoøil se pøed Bohem, zaèal se upøímnì kát a dovolával se pomoci svatého opata Prokopa, aby jej vysvobodil jak z klády, tak ještì od horšího trestu, který by ho za krádež èekal na kouøimském soudì. O pùlnoci, když už strážci nebyli sto vzdorovat ospalosti a tíha spánku podobného smrti jim sklížila oèi, zjevil se pastýøi v jasu svìtla muž velebných šedin a ušlechtilé tváøe, odìný mnišským rouchem, a s holí v ruce. Oslovil spoutaného: „Pøišel jsem ti na pomoc, vždy jsi mì volal!“ Dotkl se holí klády a øekl: „Buï vysvobozen z tohoto døeva a pøíštì již nehøeš!“ Tu se kláda rozletìla, vymrštila se do vzduchu a s obrovskou rychlostí prorazila spodek dveøí toho domu. To stráže probralo z jejich tvrdého spánku. Strnuli úžasem a neodvážili se pastýøe zadržet. Pastýø pak s rukama a nohama uvolnìnýma, zachránìn jako ptáèe z osidel, chválil Boha a jeho lásku a velebil slávu Božího srdce, jehož milostí byl osvobozen. Dìkoval za vyslyšení své prosby, vìdom si toho, co mu bylo odpuštìno, a že mu tak byla zachránìna ruka, kterou by mu za krádež usekli. Potom se nenašel nikdo, kdo by ho z tohoto èinu krádeže žaloval.

Prokop se zjevuje papeži Tyto a jiné zázraky se staly na pøímluvu sv. Prokopa. I když se o tìchto a jiných divech dovìdìla svìtská i duchovní vrchnost, nikdo neusiloval o jeho kanonizaci. R. 1203 se zjevil sv. Prokop sázavskému opatovi Blažejovi a tøikrát jej napomenul a naøídil mu,

Svatý Prokop

37

aby sebral svìdectví a sepsal zázraky, a co nejrychleji pospíšil do Øíma k papežskému dvoru a žádal o jeho kanonizaci. Tak byla sepsána svìdectví o životì zakladatele Sázavského kláštera a o podivuhodných èinech, jež se staly u jeho hrobu. Potom se vydal opat Blažej k papeži Inocenci III. Ten nepøikládal váhy ani slovùm, ani písemnostem, a nechtìl docenit svatost tak vzácného muže. Opat pokoušeje se o mnohé pøipomínky ve vìci sobì svìøené, strávil celý rok v Øímì. Jedné noci se vydal s nepoøízenou z Øíma domù. Právì v tu chvíli, když opat Blažej míøil z mìstských bran, zjevil se svatý Prokop s pastýøskou holí papeži Inocenci v jeho ložnici a øekl: „Proè jsi váhal? K èemu ty tvé prùtahy? Jak dlouho ještì strpíš, aby mé tìlo takto leželo v zemi? Proè jsi dopustil, aby mùj duchovní syn odešel s prázdnou? Nevydáš-li rozkaz, aby se ihned vrátil, neschválíš-li svìdectví o mých ostatcích a nepovolíš-li povinnou poctu, pak –“ a v tu chvíli zvedl svou pastýøskou hùl, „takto tluka dotluku tì!“ Papež se probral ze spánku, tázal se takøka polomrtvým hlasem, kdo že je a jak že se jmenuje. Tu mu Boží muž odvìtil: „Mé jméno je Prokop,“ a zmizel.

VYHLÁŠENÍ ZA SVATÉHO (KANONIZACE)

I

vstal papež, svolal kardinály, kteøí byli v Øímì – bylo jich tøináct. Ihned dal povolat zpìt opata, a prohlédnuv svìdectví bedlivìji, zaèal sloužit mši ke cti blaženého otce našeho Prokopa. Potom vyslal kardinála Guidona, aby provedl na Sázavì slavnostní kanonizaci u ostatkù blaženého muže. To se pak vskutku stalo v nedìli 4. 7. 1204. Pøi této kanonizaci dal Bùh hojné množství podivuhodných a úžasných dùkazù své moci. Nebo mnozí slepí nabyli zraku, malomocní byli oèištìni, nemocní uzdraveni, posedlí osvobozeni, hluší sluchu navráceni, nìmí nabyli øeèi a jiní a jiní nemocní byli uzdraveni pro zásluhy svatého otce Prokopa. Když pak byl otevøen jeho

38

39

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

hrob, linula se z nìho pøepùvabná vùnì, takže všichni pøítomní byli uvedeni v úžas a údiv. Když kardinál Guido vidìl tyto zázraky, hned je sepsal a klášter vyznamenal udìlením odpustkù. Rovnìž své roucho, v nìmž sloužil zpívanou mši, zanechal mnichùm na památku, Sázavský klášter pøítomným biskupùm vøele doporuèil a nastoupil cestu zpìt k Øímu, metropoli svìta. Od té doby rostla nábožná úcta èeského lidu k sv. Prokopu i dùvìra k nìmu. Èechové ho zvl᚝ vzývali spolu s ostatními zemskými patrony ve zlých dobách. Jemu bylo vedle ostatních svatých dìdicù èeských pøièítáno slavné vítìzství èeského vojska krále Pøemysla Otakara II. v bitvì u Kressenbrunnu (12. 6. 1260) nad uherským králem Belou IV. Ve všeobecnosti vždy, když hrozilo celému národu nebezpeèí, byl sv. Prokop vzýván jako patron Èeského království a ochránce jeho cti. HROB SV. PROKOPA, JEHO PØENESENÍ A  OBNOVENÍ

V

elké zástupy lidu putovaly ve 13. a 14. století na Sázavu konat pobožnost u hrobu sv. Prokopa a mnozí vìøící docházeli tu jeho pøímluvou u Boha vzácných milostí. Pøedním ze ctitelù tohoto èeského patrona byl Otec vlasti Karel IV. Ten po jeho pøíkladu založil v Praze slovanský klášter v Emauzích, aby tak památka požehnané èinnosti slovanských apoštolù sv. Cyrila a Metodìje zùstávala Èechùm vždy na oèích. Klášter Sázavský byl stižen v 15. stol. žalostnou pohromou. To zavdalo pøíèinu k úmyslu pøenést ostatky tohoto svìtce do Prahy. V kryptì, kde byl pohøben sv. Prokop, byly pohøbeny i jiné význaèné osobnosti. Chrám zùstal opuštìný. Strop chrámu se zhroutil a proboøil i strop krypty. Koncem 16. stol. byli požádáni horníci, aby z rumištì vyprostili ostatky sv. Prokopa. Rùzné kosti i jiných zemøelých byly odtud vyzvednuty a pøevezeny dne 29. 5. 1588 do Prahy. Arcibiskup Martin Medek pøijal posvátný

Ostatky sv. Prokopa (pod oltáøní menzou)

40

Svatý Prokop

41

klenot nesený v slavném prùvodu, jehož se zúèastnil i císaø Rudolf II. s èestným komonstvem, a mimo to veliké množství duchovenstva i zástupy vìøícího lidu. Domnìlé ostatky svìtcovy byly uloženy v novém oltáøi uprostøed presbytáøe kolegiátního chrámu Všech svatých na Pražském hradì, a od té doby se opìt rozmáhala úcta a sláva sv. Prokopa po vší naší vlasti. Pražský arcibiskup Sobek OSB navrátil sázavskému chrámu rámì sv. Prokopa, jež bylo pøedtím uchováváno ve velechrámì sv. Víta v Praze, a sám je pøinesl r. 1669 na Sázavu. Tím obživla zase v klášteøe na Sázavì starobylá pocta sv. Prokopa a vìøící lid tam opìt zaèal putovat. Mnohé osady v Èechách zaèaly svìtit výroèní památku sv. Prokopa dne 4. èervence slavnými službami Božími, èeští horníci ho zaèali uctívat jako svého zvláštního ochránce a rolnický lid zvykl si utíkat se k nìmu o pøímluvu za polní úrodu. Dne 25. 3. 2003 byl obnoven Prokopùv hrob na Sázavì, v kryptì chrámu. Pøed nedávnem (1987) byly pomocí moderní techniky pøezkoumány ostatky sv. Prokopa na Pražském hradì v chrámì Všech svatých. Prof. Em. Vlèek z nich verifikoval lebeèní kost, která je pravá. Zbylé ostatky jsou uloženy v kryptì Sázavského kláštera pod betonovou dlažbou. Kromì toho byly dne 25. 3. 2003 do èelního oltáøe v kryptì ještì uloženy další verifikované (identifikované) ostatky. Na Sázavì se uchovává koflík sv. Prokopa s nálevkou z jalovcového døeva, kterou prý svìtec vlastní rukou vyrobil. Sv. Prokop z této nádoby dal napít vody knížeti Oldøichovi a voda se pøemìnila na víno. První zmínka o tomto koflíku se nám zachovala ze 13. stol., kdy se na Sázavì uzdravil šílený èlovìk, který se z nìho napil.

42

43

Svìdectví o zázracích UZDRAVENÍ A  OSVOBOZENÍ U  HROBU SV. PROKOPA VE 13. STOL.

M

nich sázavský zapsal ètyøi zázraky, které se staly u hrobu sv. Prokopa. To povzbudilo i další generace, aby se modlily u svìtcova hrobu. Bohužel po husitských válkách byl klášter opuštìn a více než 100 let hrob sv. Prokopa ležel v sutinách. R. 1588 byla èást ostatkù svìtce pøevezena do Prahy do chrámu Všech svatých na Pražském hradì. Tento chrám byl však vìtšinou uzavøen. Kéž se po obnovì hrobu sv. Prokopa na Sázavì 25. 3. 2003 dìjí na tomto místì, kde byl pohøben, znovu divy a osvobození od rùzných svázaností silami temnot (rùznými tzv. energiemi)! Kolik lidí se otevøelo koncem minulého i v tomto zaèínajícím tisíciletí rùzným svázanostem skrze vìštìní, magii, magnetizérství, tzv. alternativní medicínu (homeopatii, akupunkturu, rùzné léèitele, kteøí tvrdí, že vlastní nìjaké energie)! Kolik lidí se otevøelo falešným náboženstvím a falešné mystice (pseudomystice)! Kéž na místì Prokopova hrobu Pán Ježíš èiní ty velké zázraky, které zde konal v minulosti, a to na jeho mocnou pøímluvu!

Osvobození posedlého panoše u hrobu Panoš jednoho šlechtice byl zachvácen takovým trápením zlého ducha, že nemohl ani stát, ani sedìt, ani chodit, ani si nijak odpoèinout. Koneènì pøišel do Sázavského kláštera. Tam vešel do kostela,

44

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

rozepjal ruce v podobì køídel a se strašným køikem chodil pozpátku, bìhal sem a tam a nemìl pokoje. Pøiblížilo se výroèí blaženého muže (4. èervence) a lid se sešel k mešní slavnosti. Tu i on se slzami pøistoupil k jeho hrobu, aby jej uctil, a náhle byl uzdraven a odešel odtud, zatímco lid chválil Boha.

Osvobození a uzdravení polomrtvého a pomateného chlapce na hrobì Jeden mladík, když ho rodièe v nedìli pobízeli, aby s nimi šel na svatou mešní slavnost, odepøel a radìji pospíchal k chlapeckým hrám. Když se však vracel domù, ïábel se ho zmocnil, svázal ho a svrhl do moèálu, aby ho utopil. Tu on køièel a na pomoc se dovolával milosti Boží a jmen ostatních svatých. Zatím jeho rodièe pøišli z kostela a èekali ho, ale on nepøicházel. I honem poslali jednoho chlapce hledat ho. Ten bìžel stejnou cestou, kterou onen chodíval, a uslyšel ho køièet. Zaboèil k moèálu, zdìsil se, utíkal zpìt a vyprávìl jeho rodièùm, co se stalo. Oni pøišli a nalezli ho zpola mrtvého a smyslù zbaveného. Dovedli jej k hrobu muže Božího, kde se vytrvale modlili, setrvávali v postech a bdìních, a osmého dne se chlapci dostalo zdraví na mysli i na tìle.

pøišel k ní ïábel a uchopiv ji, vyvrhl ji ven z domu. Ráno ji šla matka budit a k svému úžasu ji nenalezla. Bìhala po celém stavení a pilnì hledala, ale ona se nikde neukazovala. Mezitím nìkteøí šli k potoku pro vodu a uvidìli ji sedící u moèálu, s oèima vytøeštìnýma, nic nevidoucí a nemluvící. Když to matka uslyšela, byla velice zdìšena. Vybìhla, vzala ji a dovedla domù a rychle se s ní vydala do nejbližšího kostela. Tam knìz uložil tøídenní pùst. A matka tam s ní dlouho setrvala v pláèi a na modlitbách, ale dívka poøád zùstávala ve stejném stavu. Když matka uslyšela o slavné povìsti blaženého muže, honem spìchala se svou dcerou k jeho hrobu. Vroucnì a úpìnlivì se modlila, vyprosila jí úplné uzdravení na mysli i na tìle, a to mocí našeho Pána Ježíše Krista, jemuž èest a sláva na vìky vìkù. Amen.

¦ Tím se konèí zprávy o zázracích v latinském životopisu sv. Prokopa, jehož autor, Mnich sázavský, byl literárnì èinný nìkdy uprostøed 13. století. Tento autor dosvìdèuje, že v té dobì byla velká dùvìra Èechù ke sv. Prokopovi.

Pomatený mladík osvobozen, když pil u hrobu sv. Prokopa z jeho koflíku Jiný mladík zase spáchal jakýsi zlý skutek, a když byl jedné noci na pitce, pozbyl rozumu. Pøivedli ho k hrobu blaženého Prokopa. Nìkolik dní s vírou pil z jeho kalichu, rodièe a pøíbuzní se za nìho modlili, a potom byl uzdraven a osvobozen.

Démonem pomatená dívka osvobozena na hrobì sv. Prokopa Jednu dívku pokoušel ïábel a èasto na ni útoèil. Ona se to však stydìla oznámit rodièùm. Když jednou v noci ležela na svém lùžku,

45

Svìdectví o zázracích

ZÁZRAKY VE 14. STOL.

Zjevení sv. Prokopa a uzdravení dvou nemocných

V

ýchodní mniši mají zvláštní vztah ke sv. Janu Køtiteli. To se odráží i v byzantské liturgii, která byla na Sázavì slavena za života sv. Prokopa v církevní slovanštinì, tak jak tuto liturgii sv. Cyril a Metodìj pøeložili našim pøedkùm. I oni byli východní mniši a rovnìž mìli v úctì tohoto svìtce, kterého Ježíš nazval nejvìtším ze všech prorokù. Navíc sv. Jan Køtitel byl poustevníkem, podobnì jako i sv.

46

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Prokop. Proto sv. Prokop zasvìtil chrám na Sázavì nejen Pøesvaté Bohorodièce, ke které mìl vroucí vztah, ale také i ke cti sv. Jana Køtitele. Mùžeme povìdìt, že Duch Boží, duch prorocký, který spoèinul na sv. Janu Køtiteli, spoèinul i na sv. Prokopovi. Ta pøímost a stateènost se projevovala nejen za života svìtcova, ale i po jeho smrti (napø. zjevení nìmeckému opatu, zjevení papeži, ...). Podobné zjevení se stalo nìkolikrát i na Sázavì. O svátku Narození sv. Jana Køtitele (24. 6.), patrona sázavského chrámu, se konal prùvod knìžstva a vìøících kolem kláštera. Nìkteøí ze zástupu spatøili neznámého mnicha, který maje v ruce berlu, úèastní se procesí. Ti, kdo si toho všimli, se domnívali, že je to opat z jiného kláštera, který je hostem na Sázavì. Když se prùvod vracel nazpìt ke chrámu, vidìli, jak se dotyèný opat dotýká berlou nìkterých nemocných. Mezitím vstoupilo knìžstvo do chrámu a za ním i neznámý opat. Od té chvíle ho už nikdo více nespatøil. Po službách Božích byli uzdraveni dva nemocní. Potom bylo všem pøítomným jasno, že sv. Prokop byl úèasten slavnostního prùvodu a vyprosil nemocným plného zdraví. Bratøi kláštera oslavili tuto zázraènou událost hojným vyzvánìním.*)

Rozmnožení pokrmù pro mnichy a hosty V kronice sv. Prokopa je poznamenáno, že sv. Prokop rozmnožil pokrmy pro mnichy a hosty. To se stalo na Sázavì dne 4. èervence r. 1316, tedy 112 let po jeho vyhlášení za svatého. (Prameny d. è. IV., str. 437).

*) Zázraky sv. Prokopa: V klášteøe sepisovali mnichové letopis svého domu, z nìhož èerpal kronikáø Beneš Krabice z Veitmile (+ 27. 7. 1375). Je velká škoda, že tento spis se nám neuchoval. Nepatrné výpisky z nìho se vztahují k letùm 1316–1324.

Svìdectví o zázracích

47

Národní patroni èeští spolu se sv. Prokopem a Václavem pomáhají v bitvì k vítìzství Roku 1318 se rozšíøila povìst, že král Jan I. ohlásil úmysl vypudit ze zemì všechny Èechy a osadit jejich místa samými Nìmci. Z toho vzešlo spiknutí mezi pány a všude mezi lidem bylo slyšet reptání proti králi. Pan Vilém Zajíc z Valdeka udeøil na nìmecké královo vojsko v krajinì mezi Žatcem a Køivoklátem. Pobil a porazil velké množství a ostatní rozprášil. Zajal 144 zajatcù, mezi nimi i hrabìte Oldøicha z Hanova, Otu z Donína, Konráda z Buches, králova maršálka a jiné znamenité osoby. Po tak zdaøilém pøepadnutí se roznesla zpráva, že nìkteøí vidìli v boji pomáhat Èechùm sv. Václava, sv. Prokopa s berlou a jiné zemské patrony, jako roku 1260 v bitvì u Kressenbrunnu.

Záchrana dvou mužù pøed utopením V kronice je rovnìž zpráva o tom, jak sv. Prokop zachránil dva muže, kteøí pracovali na pozemcích náležejících Sázavskému klášteru. Stalo se to r. 1324. Nastala letní bouøe a voda v Sázavì stoupla. Když se tito dva muži chtìli dostat ke klášteru, loïka se pøevrhla a ve velkém nebezpeèí utonutí oba volali na pomoc sv. Prokopa. Když šastnì vyvázli z nebezpeèí smrti, dobøe vìdìli, že to nebyla jen nìjaká náhoda, oba mìli vnitøní zkušenost Božího zásahu, kterého se jim dostalo na pøímluvu sv. Prokopa.

Žena je zachránìna pøed utopením Jistá žena prala v øece Sázavì prádlo a pøi neopatrném pohybu upadla do vody. Proud vody ji uchvátil a unášel. Zápasila s vodou, ale už se ponoøila a topila se. Bohužel neumìla plavat. Když už cítila, že není pomoci, úpìnlivì ve svém srdci volala o záchranu sv. Prokopa. Vtom ji proud vody vynesl ke bøehu a dostala se na planinu, odkud už vyšla na bøeh. Byla tak rozrušena, že o této mocné

48

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

pomoci sv. Prokopa nejen vyprávìla svým nejbližším, ale svou zkušenost i pøísežnì potvrdila v Sázavském klášteøe.

Zjevení sv. Prokopa a sv. Jana Køtitele pøi mši a uzdravení nemocných Jindy zase 24. èervna o poutní slavnosti na Sázavì, když bylo pøi službách Božích zpíváno evangelium, strhl se pokøik mezi nemocnými. Ti mìli v kostele vykázáno zvláštní místo. I pøibìhli nìkteøí mniši a tázali se po pøíèinì køiku. Nemocní jim vypravovali, že spatøili nad oltáøem svìtlý oblak a z nìho vycházející dva muže jasných tváøí, kteøí kráèeli po kostele, žehnali lidem a nemocných se pak dotýkali svýma rukama. Brzy potom byla potvrzena pravdivost jejich výpovìdí, nebo tøi mrzáci byli ihned uzdraveni. Ostatní v tomto kostele pak nabyli zdraví po èase.

Zjevení sv. Prokopa a uzdravení slepého Vìøící z okolí pøicházeli na pou ke cti sv. Jana Køtitele, jemuž je sázavský chrám zasvìcen. Tu celou noc bdìli na modlitbách. Svatoprokopský kronikáø se zmiòuje také o vidìní, jaké mìl strážce kostela v noci pøed svátkem Narození sv. Jana Køtitele. Když usnul na svém loži, spatøil týž bratr ve snu Božího muže, jak povstává z hrobu a kráèí po kostele k oltáøi sv. Køíže. Tam stál slepec setrvávající na vroucích modlitbách. Sv. Prokop mu požehnal køížem a v tu chvíli se mu vrátil zrak. Hned na to se ozval pokøik lidu v kostele. Tímto køikem byl probuzen i strážce. Spìchal do chrámu a nalezl, že vpravdì se stalo to, co vidìl ve snu.

Sv. Prokop se zjevuje ve snu strážci kostela, budí ho k povinnosti Povinností strážce kostela bylo budit ostatní øeholníky k noèním hodinkám (officium nocturnum). Z tohoto dùvodu dával v urèitou

Svìdectví o zázracích

49

hodinu znamení zvonem. Kterési noci jej pøemohl spánek tak, že zanedbal svou povinnost. Tu však již stál u jeho lože sv. Prokop a dotýkaje se ho berlou, pravil: „Proè tak tvrdì spíš? Proè nemᚠna pamìti hodinu ustanovenou k pobožnosti? Vstaò a svolej znamením bratry!“ I vzchopil se strážce a dobroøeèe Bohu i jeho svìtci, pospíchal zvonit k jitøní pobožnosti. Potom vypravoval všem své noèní vidìní.

Kající zloèinec osvobozen od sebemuèení Jednou v dobì postní pøišel do sázavského chrámu jeden otcovrah z dalekých konèin. Své tìlo mìl strašným øetìzem ukrutnì stažené tak, že sotva bylo øetìz vidìt, jak byl zaøezán do masa. To pøes nìj pøerùstalo a krvácelo. Ten øetìz mu pùsobil smrtelnou bolest a rozdíral ho až do útrob. Tento èlovìk vstoupil v nedìli do kostela, a spolu s ostatními vìøícími byl zbožnì pøítomen na mši svaté. Když knìz èetl svaté evangelium, náhle ten øetìz jako vosk od ohnì rozpuštìn a jako od nìkoho do výše vymrštìn, odskoèil z jeho tìla a silnì udeøil do kostelní dlažby. Srdce všech shromáždìných se otøásla zaøinèením a køikem. Muž byl tak zbaven trýznì a bylo ukonèeno jeho tvrdé pokání za jeho zloèin.

Sv. Prokop zachraòuje pøed smrtí mnicha Fabiána Jeden ze spolubratrù vypráví: „V našem spoleèenství žil jeden bratr jménem Fabián, který byl oddán nejúplnìjší poslušnosti. O cokoliv ho jeho opat požádal, vše vykonával vìrnì a pokornì. Jednou se bourala chrámová zeï, aby se opravila stejnì s druhou. On sám byl pøi tom díle a nepoèínal si dosti opatrnì. Strop, který byl složen z veliké spousty kamenù, se náhle zhroutil. Kamení øítící se dolù ho zasypalo. Divná a pøeúžasná vìc! Zøícené kamení vydalo takový hluk, jako by udeøil hrom. Ti, kteøí stáli z druhé strany zdi,

50

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

ho již pokládali za mrtvého. My jsme se jejich køikem nadmíru zdìsili, rychle jsme se sbìhli a jeho nalezli mezi kamením zpola mrtvého. Vynesli jsme ho ven a jako bezduchého položili na zem. Za chvilku zvonilo na veèerní pobožnost, a tu on na hlas zvonu pohnul zmoøenými údy a ponenáhlu nabíral sil a otvíral oèi, vydechl, a jako by se probouzel z tvrdého spánku, vstal. Sám sobì se divil, co se mu to pøihodilo. Jako by ani žádné bolesti neutrpìl, dìkoval Bohu a vrátil se k zaèatému dílu. Pak tento bratr vydal svìdectví tìm, kteøí se ho vyptávali, že v tu chvíli k nìmu pøistoupil jakýsi muž úctyhodných šedin a rozestøel nad ním svùj hábit. Všechno sypající se kamení zachycoval do klína, a takto ten bratr vyvázl z nebezpeèí smrti.“

Zloèinec jdoucí na popravištì byl zachránìn Mnich Fabricius vypráví svìdectví Erasma Sedleckého. Èlovìk se nejvíce bojí smrti, proto vyhledává pomoc u lékaøù a bohužel dnes i u rùzných šarlatánù, kteøí používají starých èi nových forem magie, vìštìní, magnetizérství a spiritismu. Tito tzv. zázraèní léèitelé otvírají duši èlovìka pro vstup démonických sil a skuteèné zdraví nedávají, spíše se duše dostane do depresivních stavù a zoufalství. Když toto všechno zklamalo, obrací se èlovìk na Boha. Pokud se na nìho s upøímnou vírou obracíme, jsme vždycky vyslyšeni! Ježíš na køíži slíbil vìèný život kajícímu zloèinci. A o tento život jde. Každý èlovìk musí døív èi pozdìji beztak zemøít. Jediný, kdo nám mùže nabídnout život, a to vìèný život, který nikdy neskonèí, je Pán Ježíš Kristus. On pøemohl smrt svým zmrtvýchvstáním. On øekl: „Já jsem vzkøíšení a život! Kdo vìøí ve mne, má život vìèný!“ (srov. Jan 11,25) Ale Bùh mùže zachránit èlovìka i ze situace, kde mu hrozí smrt. Na pøímluvu sv. Prokopa bylo mnoho lidí zachránìno, zvláštì ti, kteøí se topili, nebo byli v jiném neštìstí. Podobnì byl zachránìn

Svìdectví o zázracích

51

pøed smrtí i jistý zloèinec. Ten, když byl veden na popravištì, vykonal sv. zpovìï a pak pocítil velkou opuštìnost od všech. V této úzkosti si vzpomnìl na sv. Prokopa a z hlubin své duše ho prosil o záchranu života. Slíbil, že pokud bude zachránìn, až do smrti bude žít dobrým životem a konat pokání za svùj zlý život. Bùh vyslyšel jeho modlitbu. Když už vystupoval na šibenièní žebøík, uchopila jej neviditelná ruka a vytrhla ho z rukou katanù. Byl tak rychle odnesen pryè, že jej nikdo nemohl dohonit. Svatý vùdce Prokop jej propustil, až když byl u øeky Sázavy. Erasmus neøíká, kde se tato událost stala, ale je velmi pravdìpodobné, že to bylo v mìstì Kouøimi. Tento kající zloèinec, který nìkolik minut pøed smrtí vzýval sv. Prokopa, zakusil jeho pomoc. Z vdìènosti za záchranu života vstoupil ještì ten den do kláštera Sázavského, kde vydal svìdectví o záchranì svého života sv. Prokopem. Byl pøijat za pomocníka, ale v horlivosti, pokoøe a kajícnosti pøedstihl i mnohé mnichy. Tu sloužil Bohu i potøebám kláštera až do své smrti.

UZDRAVENÍ U  HROBU SVÌTCOVA V 14. STOL.

Slepá od narození uzdravena

V

Kolínì v jedné zbožné rodinì se narodilo slepé dìvèátko. Kolik bolestí to zpùsobilo nešastným rodièùm! Mnoho a vytrvale se modlili. Léta ubíhala a slepota dìvèete už se jim stala samozøejmostí. Dìvèe bylo velmi zbožné a mnohdy dokázalo povzbudit i zarmoucené rodièe. V roce 1321 jako obvykle vydalo se z Kolína velké množství poutníkù na Sázavu. S nimi šli i rodièe slepého dìvèete i samo dìvèe. Ta dívka už cestou, kdy zpívali nábožné písnì k Bohorodièce a velkému svìtci sv. Prokopovi, ucítila v srdci velkou víru, že se na ní Bùh skrze svého služebníka Prokopa oslaví. Víra dìvèete rostla, když se poutníci blížili k sázavskému chrámu.

52

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Když sestoupila s rodièi do krypty, kde je hrob sv. Prokopa, dotkla se s vírou kamenné desky nad Prokopovými ostatky. Potom pronesla kratinkou vìtu: „Svatý Prokope, pomoz i mnì ubohé!“ Z jejích oèí vyhrkly slzy a najednou si uvìdomila úžasnou vìc: Vidìla hrob svìtce a poprvé uvidìla milou tváø svého tatínka a maminky. Všichni poutníci z Kolína sdíleli radost a vdìènost za ten velký den, 4. èervenec 1321. Tato událost probudila v jiných obèanech mìsta Kolína dùvìru v mocnou pøímluvu sv. Prokopa.

Svìdectví o zázracích

53

k životu, malomocné oèišujte, zlé duchy vyhánìjte. Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte!“ (Mt 10,8) Ale na prvním místì je tøeba hlásat evangelium. Pokud se ono hlásá, pak se hlásá, že Ježíš je živý, že je tøeba se obrátit, pøijmout ho, a potom se budou dít tato znamení. V životì mnoha svìtcù byli i mrtví køíšeni. To se stalo i na Sázavì, a to jednak za života svìtcova – vzkøíšení utopeného muže, a také po jeho smrti u jeho hrobu – vzkøíšení mrtvého chlapce, kterého sem s vírou pøinesli jeho rodièe. Skrze jejich víru a skrze pøímluvu sv. Prokopa chlapec byl vzkøíšen.

Uzdravení ženy z Kolína Téhož léta roku 1321 pøišla s vírou k hrobu sv. Prokopa žena, která byla shrbená a mìla bolesti ve všech údech. Povzbuzena uzdravením slepé dívky i ona s vírou prosila na hrobì svìtcovì za uzdravení. Když se dotkla hrobu, ucítila velké teplo v celém tìle, a když se vzpamatovala, stála vzpøímená a úplnì zdravá. Se slzami vdìènosti zaèala hlasitì dìkovat sv. Prokopu, což bylo k velkému povzbuzení všech, kteøí byli v chrámu.

Uzdravení slepé ženy z Èeského Brodu Dne 4. èervence téhož roku 1321 byla na pouti i žena z Èeského Brodu. Už nìkolik let byla úplnì slepá. Pøivedla ji její dcera, která se za svou maminku zbožnì modlila u hrobu svìtcova. Další vlna údivu a vdìènosti zaplavila chrám, když se dovìdìli, že dole v kryptì Boží moc zpùsobila uzdravení na mocnou pøímluvu sv. Prokopa a prostou a upøímnou vírou dvou žen, slepé matky a její milující dcery.

Vzkøíšení mrtvého chlapce u hrobu sv. Prokopa Svìdectví o této události je zapsáno v svatojiøském breviáøi. Pán Ježíš øekl apoštolùm: „Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte

SVÌDECTVÍ Z TÉTO DOBY

Vzkøíšení policisty

V

 èasopise Modlitební zápas (r. 2001) je podrobný èlánek o vzkøíšení 35letého Borise Filipèuka, poruèíka policie. Devìt odborníkù potvrdilo jeho smrt. Když byl odnášen do márnice, k údivu a zdìšení mnohých úplnì zdráv vstal. To se stalo r. 1997 v Nové Siòjavce v Chmelnické oblasti na Ukrajinì.

Probudil jsem se v márnici I druhé probuzení z mrtvých se stalo na Ukrajinì v roce 1996 v Kyjevì. Dotyèný muž navštívil v roce 2002 Èeskou republiku. V Krnovì vydal své svìdectví i se svým pøítelem. Pøidáváme zde toto následující svìdectví: Minulý týden, tj. 20. øíjna 2002, k nám pøijeli bratøi z Kyjeva, Sergej Jacenko, vedoucí pracovník s dìtmi na ulici, a s ním Jarek Nìvronov. Sergej mi kdysi øíkal svìdectví svého obrácení, a v nìm se zmiòoval, že se obrátil skrze svìdectví o zmrtvýchvstání Jarka, kterého jsem do té doby neznal. Myslím, že by bylo dobré, aby se Jarek o své svìdectví podìlil i s vámi.

54

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Jarek vypráví: „Odmalièka jsem vyrùstal se Sergejem a na základní škole jsme spolu chodili i do jedné tøídy. Pøed vojnou jsem jen obèas pil a kouøil marihuanu, ale po vojnì, když jsem pracoval jako barman v jednom z nejlepších barù v Kyjevì, jsem zaèal brát i nitrožilnì drogy. Topil jsem se v penìzích. V té dobì Sergej byl v mafii, která vybírala výpalné. Žili jsme na velmi vysoké úrovni, jezdili jsme v posledních modelech aut. Moje mamka a sestra byly køesanky. Vždy, když nám mluvily o Ježíši, dìlali jsme si z toho legraci, až do ledna 1996. Na naše pravoslavné Vánoce (7. 1.) jsem navštívil Sergeje, tam jsem se velmi opil a v noci jsem šel domù. Protože jsem mìl málo, tak jsem si doma na záchodì píchl jednu dávku. Asi za hodinu se mamka zaèala na záchod dobývat, až nakonec se sousedem vylomili dveøe. Já jsem tam bezvládnì ležel. Protože jsem mìl zástavu srdce, zavolali záchranku, která pøijela asi ve dvì hodiny ráno. Píchli mi do žíly vitamíny, ale vše vyteklo zpìt, protože jsem byl již dvì hodiny mrtev. Odvezli mne do márnice, kde si mì ráno mìla rodina vyzvednout kvùli pohøbu. V noci maminka obtelefonovala všechny známé od Kyjeva až po Odìsu, a celou noc se za mne modlili. Ráno jsem se probudil a díval se kolem sebe. Vùbec jsem si nepamatoval, co se minulého dne pøihodilo. Šel jsem na záchod, kde byla zrovna uklízeèka, která tam vytírala. Když mne uvidìla, vykøikla hrùzou a zeptala se mì, kam jdu, a já jí øekl, že na záchod, a pak omdlela. Tam jsem pochopil, že jsem vstal z mrtvých. Našel jsem tam pl᚝ a chtìl jsem jít domù. Za chvíli pøišla moje rodina, která pøinesla vìci, aby mì mohla pøipravit k pohøbu a odvézt domù. Pro nì to byl stejný šok jako pro uklízeèku. Tam jsem odevzdal svùj život Pánu Ježíši. Pro Sergeje to bylo tak silné svìdectví, že za pár dní, když ho zavøeli do vìzení a chtìli ho odsoudit na 10 let za vraždu, se obrátil k Bohu. Od té doby sloužíme Bohu spoleènì.“

Svìdectví o zázracích

SVATOPROKOPSKÉ STUDÁNKY NA SÁZAVÌ A V  CHOTOUNI V 17. A  18. STOL.

B

ìhem nìkolika staletí se stalo mnoho uzdravení u studánky na Sázavì, kde stojí dnes malá kaple a místo studánky je zde dnes studna. Voda u kaplièky zvané „Vosovka“ je naprosto normální. Co se týèe uzdravení touto vodou, jde o projev víry v Boží pomoc skrze pøímluvu sv. Prokopa. Totéž platí i o studánce v Prokopovì rodišti, v Chotouni. Nìkteré události byly zachyceny mnichem Fabriciem v knize Požehnaná památka (str. 229 a 371) a nìkteré jsou zachyceny v Pamìtní knize sázavské.

Uzdravení vodou ze studánky Vosovky Uzdravení oèí vojína Jana Geiera R. 1664 vojín Jan Geier mìl tak silnì pokažené oèi, že sotva co vidìl. Dal si pøinést vody ze studánky Vosovka a omýval jí nezdravé oèi, naèež byl brzy úplnì uzdraven. ¦

Manželka vojína Geiera uzdravena z vodnatelnosti Manželka Geierova strádala týž èas vodnatelností. Když vidìla, že její muž byl uzdraven, byla tím velmi povzbuzena ve víøe. V dùvìøe v Boží pomoc si omývala oteklé údy a doèkala se brzy navrácení pøedešlého zdraví. ¦

Vojenský poruèík Gassapi uzdraven ze zimnice Téhož prostøedku užil proti zimnici r. 1665 pan Jan Jiøí Gassapi, vojenský poruèík v Tupadlech u Èáslavi, a zbavil se nemilého hosta. ¦

Marie Heimbechová uzdravená z osutin Na Sázavì r. 1688 se zbavila tìžké osutiny paní Marie Terezie Heimbachová z Moravy, omývajíc tìlo vodou ze studánky Vosovka ¦

Ježíš je živý a stejný vèera, dnes i na vìky! (srov. Žid 13,8)

55

56

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

a konajíc vroucí pobožnost pøed obrazem sv. Prokopa v klášteøe (chrámu). Kapucín P. Štìpán z Kolína uzdraven z bolesti v rameni R. 1701 byl pozván k poutní slavnosti za kazatele P. Štìpán, kvardián kapucínského kláštera v Kolínì. Ten, když se pøipravoval na kázání, shledal v sázavském archivu popis zázraèných uzdravení, jež se tam stala v minulých letech na pøímluvu sv. Prokopa. Sám již delší dobu snášel velikou bolest v pravém rameni. Hned po kázání si vyžádal svìtcùv koflík a spìchal s ním k Vosovce s vírou v Boží pomoc. Chtìl se napít vody ze studánky a prosit o uzdravení ze svého neduhu. Osmého dne potom pominula bolest v rameni a více se nevrátila. ¦

František Bajer z Kutné Hory uzdraven z tìžké zimnice R. 1709 svìdèil p. František Bajer z Kutné Hory, že užíval vodu svatoprokopskou s modlitbou víry a byl uzdraven od tìžké zimnice. ¦

Tovaryš ze Sázavy uzdraven z epilepsie R. 1711 se u Vosovky uzdravil odborný dìlník ze skelných hutí svatoprokopských. Ten byl 17 let trápen prudkou padoucnicí. Jak byl uzdraven? Slyšel èetná svìdectví o uzdravení mnohých, a to na hrobì sv. Prokopa anebo v chrámu, když s vírou pili z posvátného koflíku anebo u studánky. To ho povzbudilo a on si øekl: Proè by nemohl sv. Prokop i mnì pomoci? A tak zaèal s vírou a modlitbou pít tuto vodu. Byl dokonale uzdraven a až do své smrti nemìl už ani jeden epileptický záchvat. ¦

Uzdravení oèí Barbory Dietrichové z Kouøimi R. 1679 roznemohla se na oèi Barbora, dcera p. Michala Norberta Dietricha z Hettenfeldu, J. M. C. výbìrèího ve mìstì Kouøimi a m욝ana Starého Mìsta Pražského. Starostliví rodièe ji nechali léèit rùznými zpùsoby, avšak nic jí to nepomohlo. Nakonec hledali útoèištì u sv. Prokopa a vykonali dne 4. èervence pou na Sázavu. ¦

Svìdectví o zázracích

57

Své dítì tam obìtovali Bohu a potom pøišli ke studánce Vosovce. S vírou a modlitbou vzývali svaté jméno Ježíš a omývali jí nemocné oèi. Na levé oko už byla témìø slepá. I stalo se, za což buï Bohu vìèná chvála a sláva neskonalá, že jejich dcerušce Barboøe v krátkém èase skrze pøímluvu a orodování sv. Prokopa bylo vráceno pøedešlé zdraví.

Šest uzdravení vodou ze studánky v Chotouni Uzdravení knìze J. Stöckla z Podìbrad Také studánka sv. Prokopa ve vsi Chotouni mívala chvalitebnou povìst, a vodu z ní vyhledávali ctitelé svìtcovi, aby byli uzdraveni z tìlesných chorob. Kolem r. 1720 si ji dával pøivážet do Podìbrad knìz Jan Stöckl, obtížený prsním neduhem. Ten ji s modlitbou víry pil a potíral si nemocné místo, i doèkal se nejen uzdravení, ale i dlouhého vìku. ¦

Uzdravení Rudolfa Tuèka z Plaòan Rudolf Tuèek z mìsteèka Plaòan se r. 1725 jen stìží dovlekl do Chotounì. Hodlal užívat vody ze studánky sv. Prokopa. Zanedlouho „celý zdráv a obèerstvený“ se vracel domù. ¦

Uzdravení pozemkového komisaøe Jindøicha Chlumèanského Toho èasu pobývali pøi vsi Chotouni èlenové pozemkové komise, z nichž Jindøich rytíø Chlumèanský z Pøestavlk na Trhových Dušníkách pøi vymìøování v poli náhle onemocnìl. Když se vrátil do Chotounì, jeho sluha jej musel sesadit z konì a na svých ramenou jej pøinesl do ložnice. Když slyšel týž jmenovaný pán o moci svatoprokopské vody, tak si ji dal skrze svého služebníka pøinést. S vírou a dùvìrou se modlil k Bohu, prosil sv. Prokopa o pøímluvu a pak jí své churavé nohy dal omýt. Ihned pocítil úlevu. Druhého dne, jsa zbaven všech bolestí, beze vší pomoci vsedl na konì a dále pokraèoval ve své povinnosti. Tento pán potom z vdìènosti po ce¦

58

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

lých 22 let posílal do kaple sv. Prokopa ve vsi Chotouni šest pololiberních svící. Uzdravení oèí dívky Alžbìty Sixtové R. 1728 uzdravila se Alžbìta, dcera Václava Sixty, v Chotouni, když jí rodièe pøikládali na oèi nešastnou náhodou velmi poranìné vodu ze studánky Prokopky. Rodièe své dceøi nejprve vyprávìli o sv. Prokopovi i o divech, které se na jeho pøímluvu staly na Sázavì, ale i zde v jeho rodišti. Dcera tímto povzbuzena úpìnlivì prosila sv. Prokopa. Mezitím rodièe namoèili do vody ze studánky bílý šátek a pøikládali jí ho na oèi. Pøitom všichni s vírou vzývali jméno našeho Spasitele Ježíše Krista. Když toto urèitou dobu opakovali, byla uzdravena. ¦

Uzdravení dívky Alžbìty Vlastníkové R. 1742 získala bystrý zrak Alžbìta, dcera Pavla Vlastníka z Jestøábí Lhoty u Kolína. Ta byla pøedtím již ètyøi mìsíce témìø nevidomá. Tatínek Pavel se svou ženou hledali pomoc pro svou dceru. Když se dovìdìli o uzdravení pøed 14 lety vodou z Prokopovy studánky, tak jednali podobnì jako rodièe oné Alžbìty. Oni i jejich dcera, povzbuzeni tím zázrakem, obdrželi na pøímluvu sv. Prokopa evangelijní víru a ten, který za nás zemøel a vstal z mrtvých, mohl povìdìt jejich Alžbìtì, jako povìdìl oné krvotoké ženì: „Kdo se mì to dotkl, nebo moc ze mne vyšla? ... Dcero, víra tvá tì uzdravila, jdi v pokoji a buï uzdravena od svého trápení.“ (Mk 5,27–34)

Svìdectví o zázracích

59

Potrestání opilce, který urazil hlavu na soše sv. Prokopa Mnich Fabricius ze Sázavy v knize „Požehnaná památka“ vysvìtluje na str. 304 zprávu Beckovského o zhanobení sochy sv. Prokopa u studánky v Chotouni. Jistý opilec z Chotounì vložil svùj klobouk na hlavu sochy. Po urèité dobì se vrátil a klobouk na soše už nenalezl. Velmi se urazil a zùstal pln hnìvu a nenávisti za to, že svìtec mu neuhlídal jeho klobouk. Zøejmì k tomu použil vìtší kámen, kterým urazil hlavu sochy. Po urèitém èase byl tento potupník sochy sv. Prokopa nalezen mrtev a bez hlavy. I zde se vyplnilo lidové pøísloví: „Boží mlýny melou pomalu, ale jistì“, anebo: „Èím kdo høeší, tím bývá potrestán.“

¦

Uzdravení Vojtìcha Ostrovského ze zimnice R. 1746 pozbyl palèivé zimnice p. Vojtìch Ostrovský, bývalý sirotèí v Brandýse nad Labem. Ten užíval ve své nemoci vody svatoprokopské. Jako podìkování za své uzdravení dal namalovat obraz do svatoprokopské kaple v Chotouni. ¦

ZÁZRAÈNÁ UZDRAVENÍ KONCEM 17. A  ZAÈÁTKEM 18. STOLETÍ

K

ronika Beneše z Veitmile k letùm 1316–1321 zaznamenává, že o sváteèním dni 4. èervence docházeli poutníci do kláštera Sázavského. Toto víme z vypravování o podivuhodných událostech, jež se staly o výroèních dnech svìtcovy kanonizace. Nejinak tomu bylo i ve 14. stol. a potom až do válek husitských. Ano, tak se zakotvila láska lidu ke hrobu sv. Prokopa, že i v dobì bolestných náboženských zmatkù nepominuly poutì na Sázavu. Svìdectvím toho je i stížnost opata Ondøeje napsaná r. 1587 na faráøe, který se stavìl proti poutníkùm. Rovnìž se k tomuto vztahuje svìdectví listu p. Ferdinanda Vihovského z Risenberka ze dne 17. srpna 1587. V této dobì lid kraje kouøimského a jiných dalších míst v okolí kláštera zaèal opìt v hojných prùvodech putovat k památnému chrámu nad øekou Sázavou. K nìmu ho pøitahovaly nové a nové dùkazy mocného pùsobení svìtcova ve prospìch jeho ctitelù.

60

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Dobrým pøíkladem pøedcházeli èlenové šlechtických rodù, zejména páni z Talmberka a hrabata z Valdštejna na Komorním Hrádku. Talmberk je malá vesnièka, vzdálená od Sázavy asi 6 km. Dnes je tam jen zøícenina hradu. Asi dalších 6 km je z Talmberka do Ratají. Zde historii tohoto rodu pøipomíná zámek, kde mìla jedna vìtev tohoto rodu své sídlo. Z Talmberka do Šternberka je necelých 20 km. Zde byl rovnìž známý šlechtický rod. Z Talmberka na Komorní Hrádek je rovnìž asi 20 km. Tu je zachovalý zámek na vysokém kopci nad øekou Sázavou. Z Ratají do Vlašimi je asi 30 km. Z písemných zpráv bývalého archivu kláštera sv. Prokopa tu pøipomínáme aspoò nìkteré dùkazy milostného pøispìní svìtcova.

Uzdravení Františka z Talmberka ve Vlašimi R. 1665 onemocnìl pan František Vilém z Talmberka ve Vlašimi tak, že ani „velikým lékaøstvím jemu spomoženo býti nemohlo“. Toto onemocnìní bylo skuteènì velmi vážné a trvalo už delší dobu. Pøivolaný lékaø ani po konzultaci s jinými odborníky nemohl nijak pomoci. O této nemoci a tìžkém stavu se dovìdìli i jiní èlenové tohoto šlechtického rodu. Když nemocného navštívila jeho sestra a vidìla vážné nebezpeèí blížící se smrti, vydala mu živé svìdectví o pùsobení Boží moci na Sázavì. Bratr jí nejprve oponoval. Když sestra i se svou dcerou odjela, nastal u nìho vnitøní boj. Sestra i s dcerou se upøímnì modlily za bratra a strýèka, vzývaly sv. Prokopa, aby svázal ty démony, kteøí skrze pýchu svazují lidskou duši a brání jí, aby konala pokání a s vírou se cele otevøela Kristu jako svému Spasiteli, ale i jako svému lékaøi. Citlivá dcera vnímala pøi modlitbì zvláštní obraz. Vidìla strýèka ležícího na posteli a celý dùm jako by byl v tmavém mraku. Ten mrak byl plný démonù. Vnímala, jak skrze strýèkovu pýchu mají tito démoni nad ním moc, a žádná lékaøská pomoc proto nefunguje. Najednou vidìla, jak se nad mrakem objevil velký temný andìl, ve kterém tušila, že je to andìl smrti. Naplnila ji hrùza, ale vtom uvidìla, jak se shora objevil

Svìdectví o zázracích

61

svìtlý mrak. Uprostøed stál sám Spasitel, obklopen oblakem krásných duchových bytostí, andìlù a svatých. Nejblíže jemu stála Ježíšova Matka a ukázala na jednoho ze svatých. Øíká: „Poznala jsem, že je to sv. Prokop. Pan Ježíš se na mne podíval pronikavým pohledem a já jsem najednou vnímala celou složitou souvislost. Potom všechno zmizelo. Bylo mi jasné, že musím udìlat nìkolik vìcí: 1. Povìdìt strýèkovi, že musí konat pokání ze své tvrdosti a pýchy a zlomit své srdce pøed Bohem. 2. Uvìdomila jsem si, že k pøemožení tìch démonù musí pøispìt moje i maminèina víra. 3. Byla jsem si jistá, že se máme obrátit o pomoc ke sv. Prokopu, který v této oblasti zvítìzil nad démony. 4. Strýèek se má pokoøit, nechat se pøivézt na Sázavu a tam vykonat upøímnou životní zpovìï a poprosit sv. Prokopa, aby na tomto svatém místì, kde vyhnal tisíc démonù, osvobodil i jeho od démonù, kteøí pùsobí jeho nemoc. Když jsem to povìdìla mamince, ta dlouho neuvažovala, pøikázala koèímu, aby se hned obrátil, a jeli jsme do Vlašimi. Cestou jsme se s maminkou horlivì modlily, a byl to boj za spásu tìžce nemocného strýèka. Tak jsme vzývaly sv. Prokopa, aby nám pomohl s vírou se modlit a spolu s ním svazovat ty síly temna Ježíšovým jménem. Najednou jsme obì pocítily v této bojové modlitbì urèitý prùlom. Vnímala jsem, že ten andìl smrti byl Boží mocí odehnán a uprostøed temného mraku jako svìtelný sloup stál sám Kristus a strýèkova duše se otevøela. Zaèal plakat, když si uvìdomil svou tvrdohlavost, povýšenost, nevìru a zároveò Boží lásku. Vnímala jsem jasnì Pánovo slovo: ,Tato nemoc byla k tomu, aby se na nìm zjevila Boží milost a láska!‘ (srov. Jan 9,3) Když jsme dorazily zpìt, hned jsme na strýèkovi vidìly, že prodìlal tìžký vnitøní zápas, bez kterého by nebyl schopen cele se obrátit a vydat Spasiteli. Povìdìla jsem mu, co mi Pán ukázal a co by mìl udìlat. Øekla jsem mu: ,Pán Ježíš tì miluje! Vydej mu celý svùj život! Tvoje uzdra-

62

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

vení je v jeho ranách! Dej Ježíšovi celou svou minulost v dobré sv. zpovìdi. V kryptì na Sázavì, kde sv. Prokop pøemohl démony a byl pochován, tam tì Ježíš uzdraví!‘ To všechno jsem mu øekla s takovou zvláštní láskou, ale i mocí, že strýèek zùstal mlèet a sklopil hlavu. Když ho maminka chtìla povzbudit, øekl: ,Už mi nemusíš nic øíkat, je mi jasné, co mám udìlat.‘ Øekl to úplnì s klidem, bez arogantního tónu. Maminka navrhla, abychom se spolu pomodlili k úctì pìti ran Kristových pìtkrát Otèe náš. Po modlitbì jsme odjely. Celou cestou domù jsme chválily Pána rùznými duchovními písnìmi a chvalozpìvy. Ještì téhož veèera dostal sluha rozkaz od strýèka, aby brzo ráno nechal zapøáhnout do vozu a že pojedou do Sázavského kláštera. Sluha nechápavì hledìl, ale vìdìl, že co si jeho pán umíní, to taky musí být. Druhého dne se dal dovézti do kláštera sv. Prokopa. Tam vykonal svou pobožnost a hned byl úplnì uzdraven. O tomto zázraku vìdìl celý Talmberský dvùr, to je všichni rodinní pøíslušníci, všichni služebníci a poddaní. A všichni byli Bohu vdìèní za tento Boží zásah, který se stal na pøímluvu sv. Prokopa na Sázavì.“

Uzdravení sleèny Johanky z Valdštejna na Komorním Hrádku Téhož léta r. 1665 sleèna Johanka, dcera Jana Viktorina hrabìte z Valdšteina na Komorním Hrádku, trpìla tìžkou zimnicí. Tato nemoc nebyla k smrti, ale pøece pùsobila vyèerpání. Na jiné nemoci, které Johanka prodìlala, pomohly léky a rady zkušeného rodinného lékaøe, ale tu nic nezabíralo. Když se dovìdìla o uzdravení pana Františka z Talmberka ve Vlašimi, byla tím velmi oslovena. Uvìdomila si svou slabou a nefungující víru. Uvìdomila si, že prakticky nežije z víry, že její srdce nehledá dennì nejprve Boží království a jeho spravedlnost, ale upíná se na marnosti, které nepøinášejí duši radost. Tato nemoc byla urèitým otazníkem v jejím životì. Zaèala hledat to, po èem její srdce toužilo. Zaèala èíst spisy sv. Mechtildy, Gertrudy, Kempenského Následování Krista, evan-

Svìdectví o zázracích

63

gelia a apoštolské listy a Duch Boží, který je za Božím slovem, zaèal v ní vzbuzovat duchovní žízeò po vìèné a èisté Boží lásce. Byla fascinována sv. Kateøinou ze Sieny, sv. Františkem i sv. Terezií z Avily. Ale ti všichni byli nìjak daleko, nìjak mimo tento kraj, ve kterém žije. Uzdravení p. Františka nasmìrovalo její pozornost na Sázavu. Vnímala, že sázavský svìtec má stejného ducha jako prorok Eliᚠèi sv. Jan Køtitel. Je to bojovník, který svou modlitbou a živou vírou pøipravil cestu nejen svým duchovním synùm v slovanském klášteøe, ale i dalším generacím. Johanka vyznává: „Tehdy jsem si zaèala uvìdomovat velikost sv. Prokopa jako toho, který bojuje boj víry proti silám temna a Kristus v nìm skrze modlitbu víry mocnì pùsobí a vítìzí nad démonickými silami. Bylo mi naprosto jasné, že musím zmìnit svùj život. Uvìdomila jsem si, jak radikální bylo obrácení sv. Prokopa, když se ho dotkla Boží milost. On opustil ženu, dítì, rodinu a odešel do cizí zemì – do Uher, a tam se cvièil v monastýru v úplném zøeknutí se své vùle skrze poslušnost a umrtvoval žádosti skrze tvrdou askezi a potom jako poustevník celé noci probdìl na modlitbách za svùj národ, za spásu nesmrtelných duší a oèistu od pohanských praktik zakoøenìných ve vlažném køesanství. Byl mi výèitkou svìdomí! Stále mi znìlo v uších: Co on uèinil pro Krista, a co dìlám já? Mùj egoismus, moje sebestøednost, urážlivost, sebelitování, chmury a prázdné snìní! Kde je tu Ježíš? Kde tu je ten oheò, který hoøel ve sv. Prokopovi? Já sice ráda ètu duchovní literaturu, jsem jí velmi nadšena a povzbuzena, ale bohužel tím to všechno konèí. Zaèala mi znít v uších Kristova slova: ,Ne ten, kdo mi øíká Pane, Pane, vejde do Božího království, ale ten, kdo plní vùli mého nebeského Otce!‘ Vnímala jsem, že za touto podivnou nemocí je síla temna, ale zároveò že tito démoni jsou zapøaženi do pluhu, aby orali brázdu v mém srdci pro Boží símì. Sv. Prokop je v tomto kraji spoutal, a tedy jak je snadné ho poprosit, a se pøed Boží tváøí pøimluví za své krajany! Ty deprese, výèitky a s tím spojená tìžká zimnice, prostì to vše bylo zapøaženo k jednomu: rozhodnout se cele pro Ježíše, dát mu všech-

64

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

no, své zdraví, svou èest, marnosti svìta a nakonec i své srdce a svou vùli. V tom všem jsem cítila sladkou bolest, že chci všechno ztratit pro Ježíše. Vnitøní hlas se stal pøímo fyzickým: ,Musíš na Sázavu, tam se setkᚠs živým Ježíšem! Tam sv. Prokop, jako velký prorok od Jordánu, pøipravil cestu k opravdovému obrácení a biblickému pokání.‘ Hlavou mi proletìl celý mùj život utracený v marnostech a planém snìní, a oproti tomu radikálnost svìtce ze Sázavy. Chci hoøet, chci mít ten olej Ducha jako on. Nechci být jako jedna z tìch pošetilých panen, které sice mìly lampy, ale nemìly olej. V nìkolika minutách jsem si uvìdomila poslední vìci èlovìka: smrt, soud, nebe a peklo a zároveò Krista umírajícího za mne na køíži. Musím jet na Sázavu! Musím si zde vykonat sv. zpovìï! Tu chci zaèít nový život! Sv. Prokop tu vzkøísil utopeného muže a u jeho hrobu byl vzkøíšen chlapec. Kéž mi vyprosí u Božího trùnu duchovní vzkøíšení! ... Té noci jsem nespala. Skoro ráno jsem vzbudila služebnou se slovy: ,Dnes musím jít na Sázavu! Je to den, který mi Pán pøipravil. On mì tam èeká! Vím, že ta nemoc odpadne jako kus suchého bláta.‘ Vyšly jsme. Cesta se vinula kolem øeky Sázavy, až jsme dorazily k Sázavskému klášteru. Pøi pohledu na klášter se mi zarosily oèi a zaèala jsem vzlykat. Bylo v tom velké štìstí, oèekávání nìèeho velkého. Po sv. zpovìdi jsme obì zašly do krypty chrámu. Tam jsem cítila, jak na mnì spoèinul Duch Boží. Tam mi najednou bylo jasné, co to znamená, když Kristus øekl: ,Oheò jsem pøišel hodit na zem a jak chci, aby hoøel!‘ (srov. Lk 12,49) Bylo mi jasné, co znamenají slova pronesená prorokem od Jordánu: ,On vás bude køtít Duchem Svatým a ohnìm!‘ (Mat 3,17) Ten oheò Boží horlivosti zaèal hoøet v mé hrudi, vìdìla jsem, že toto mi vyprosil nᚠBoží muž ze Sázavy. A ten oheò od mého obrácení až do smrti hoøel. Chvílemi jsem mìla pocit, že se vznáším, chvílemi, že mi pukne srdce. Vnímala jsem tu velikou Boží lásku ke mnì a ke všem duším a zároveò jsem vnímala i tu démonickou temnotu, která drží lidi jako zmrzlé v ledu. Chtìlo se mi køièet: ,Chci, a hoøí! A hoøí Boží oheò ze Sázavy do celého národa!‘ Tu jsem proži-

Svìdectví o zázracích

65

la duchovní zkušenost, své znovuzrození, své duchovní vzkøíšení! A co tìžká zimnice? Ta prostì už nebyla a nikdy se už nevrátila. Pán Ježíš mì tu uzdravil! Sv. Prokop mi tu pøipravil cestu! A je Hospodin oslaven za vše dobré, co mi prokázal!“

Uzdravení chlapce Jiøího Dymokurského z epilepsie Pøed purkmistrem a konšely mìsteèka Mnichovic vyznali r. 1677 p. Karel Dymokurský a jeho manželka Anna, že na jejich syna Jiøího pøicházely epileptické záchvaty. R. 1667 na radu pana faráøe mnichovického Václava Jedlièky putovali ke sv. Prokopu. Uèinili tak s plnou dùvìrou a dosáhli, zaè prosili. Od té doby jejich syn už nikdy nebyl sužován epilepsií.

Uzdravení pìti úèastníkù sázavské pouti R. 1682 uzdravili se náhle ctitelé sv. Prokopa a úèastníci sázavské pouti: Martin Felgenhauer ze Svojèic u Kouøimi a jeho dcera Klára, Marie Kreiplová, Kateøina Jünglová a její syn Václav.

Uzdravení Jiøího Èerného z epilepsie R. 1687 byl uzdraven z epilepsie Jiøí Èerný, rychtáø ve vsi Tatce. Ten vykonal pou na Sázavu a po svaté zpovìdi a modlitbì v kryptì chrámu prožil i své uzdravení.

Hejtman Ondøej Christ uzdraven z rány na noze Mnich Fabricius napsal knihu, která má název „Požehnaná památka velkého svìta divotvùrce sv. Prokopa, opata sázavského“. Na str. 380 píše o tomto uzdravení: R. 1690 v den sv. Prokopa uzdravil se v klášteøe hejtman panství èernokosteleckého p. Ondøej František Christ. Mìl po sedm let

66

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

otevøenou ránu na noze a žádným lékem ji nemohl vyhojit. „Po vykonání mé pobožnosti,“ svìdèí potom listem zaslaným sázavskému opatovi, „jsem zùstal pøes noc v klášteøe (chrámu). Když jsem ráno vstával a chtìl si obvázat nohu a pøiložit náplast, zjistil jsem, že toho už nebylo zapotøebí. Z milosti Boží a skrze zásluhy sv. Prokopa jsem spatøil ránu náležitì zavøenou a uzdravenou.“ Na památku podivuhodného uzdravení dal pan hejtman v kostele zavìsit votivní desku.

Dvojnásobné uzdravení hejtmana Jana Kormouta Hejtman panství peèeckého p. Jan Jiøí Kormout se dvakrát pøesvìdèil o vydatné pomoci sv. Prokopa, k nìmuž se v nedostatku svého zdraví utíkal. Po prvé, když mu hrozilo nebezpeèí ohluchnutí a obával se, aby i on jako jeho nebožtík otec nepozbyl sluchu. Po druhé, když pocioval hroznou bolest v noze a nemohl chodit. Sotva skonèil svou pobožnost na Sázavì r. 1692, bolest pøestala. Pan hejtman, který se nechal dovézt do kláštera, ubíral se pìšky k domovu.

Uzdravení chlapce Františka Hanouska Syn p. Jiøího Ferdinanda Hanouska, porybného na panství peèeckém, jménem František, onemocnìl z leknutí tak, že se dokonce musel vrátit domù ze studia. Když jeho neduh neodstupoval, vypravil jej otec r. 1695 na pou ke sv. Prokopu. Na Sázavì se jinoch spolu se svou matkou vroucnì modlil. Když z té svaté pouti pøišli domù, více už se taková nemoc nikdy nevrátila. Pan porybný pro èest a chválu Boží a milému sv. Prokopu obìtoval v jeho kostele votivní desku.

Uzdravení šenkýøky z pohlavní nemoci R. 1696 byla uzdravena na Sázavì Anna Loudová, šenkýøka ze vsi Chotounì, kterហpøed tím více než rok trapnou nemocí k loži byla poutána.

Svìdectví o zázracích

67

Uzdravení sedmiletého chlapce z oèní nemoci Roku 1700 vydal svìdectví p. František Antonín Matìjovský, v královském mìstì Brandýse nad Labem toho èasu radní písaø. Toto svìdectví písemnì i s podpisem své vlastní ruky a peèetí dotvrdil. Jeho manželka putovala ke sv. Prokopu se svým malým synáèkem Václavem Bartolomìjem, tehdy sedm let starým, který mìl na levém oku kvùli zákalu veliké bolesti. Skoro pùldruhého roku je snášel a byl ve velikém nebezpeèí, aby mu to oko snad dokonce nevyteklo. Chlapce vroucnì Bohu obìtovala a po sv. zpovìdi uèinila Bohu slib, že když se syn uzdraví, tak nechá udìlat tabulku jako svìdectví o zázraèném uzdravení. Po daném slibu, když pøedtím nebylo žádné lidské pomoci, byl její syn zázraènì uzdraven. Proto jeho matka dala potom v chrámu zavìsit votivní tabulku, aby každý ctitel sv. Prokopa s podobnou dùvìrou v jeho pomoc silnì doufal, že ve své potøebì bude i on vyslyšen. (Viz Fabricius: Požehnaná památka, str. 372 n.)

Sv. Prokop zázraènì pomohl živnostníku mìsta Brna v jeho chudobì Když byl v r. 1711 den sv. Prokopa prohlášen za pùldenní svátek, vzrostl velice poèet poutníkù, z nichž mnozí i zdaleka pøišli úèastnit se oslavy zázraèného zemského patrona. Téhož léta pøišel jakýsi m욝an z Brna, který se pro dlouhotrvající nemoc dostal do finanèní krize ve své živnosti. Když uslyšel o mnohých zázracích sv. Prokopa v Èechách, konaných v Sázavském klášteøe, s velikou dùvìrou putoval na Sázavu. Tu snažnì žádal tohoto patrona, aby i jemu byl nápomocen v jeho skromné živnosti a chudobì. Po sv. pøijímání, když se Prokopu zavázal slibem, že doma ještì po tøi nedìle k jeho cti se bude zpovídat a svaté Tìlo Pánì pøijímat, pøišel k nìmu jistý mnich a podával mu složený papír a pravil: „Toto ti dává sázavský opat na cestu.“ Potom hned zmizel. Po dokonèení této pobožnosti vešel do Sázavského kláštera, aby podìkoval opatovi za prokázané

68

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

dobrodiní. Opat se velice podivil, ponìvadž on toho dne žádné tak hojné almužny nerozdával. Jasnì poznal, že to byl Boží zázrak zjevený pro èest sv. Prokopa. Ten m욝an na podìkování za pøijaté dobrodiní ke cti sv. Prokopa nechal dvanáct rýnských, aby za nì bylo obìtováno dvanáct mší svatých ke cti sv. Prokopa. V Brnì se mnozí podivili nad touto pøíhodou a poèali sv. Prokopa pro jeho velikou svatost ctít a o pøímluvu prosit. On pak v živnosti velmi prosperoval a také byl ustanoven do mìstské rady, a to právì v ten den, ve kterém byl pøed tøemi lety u sv. Prokopa. (Fabricius, str. 388 n.)

Neplodná hrabìnka si vyprosila na Sázavì dceru a ochranu pøi porodu Josefa Maximiliána rozená z Löwenfelsu uzavøela svátostné manželství s panem Janem Františkem z Talmberka. Jejich manželství bylo šastné. Starosti o ekonomické záležitosti, ale i o poddané visely zcela na manželovi. On se snažil být dobrým otcem svých poddaných, i když se mu to mnohdy nedaøilo. Na manželku obèas pøicházely tìžké duševní stavy a tehdy hledala útìchu v modlitbì, zvláštì v rozjímání o utrpení Kristovì. Když jednou byla pøítomna na pohøbu jisté pøíbuzné z rodu Talmberkù, prožila stav zoufalství. Uvìdomovala si marnost majetku a bohatství, kterým je obklopena, a toužila odejít do kláštera a tu shromažïovat duchovní poklady, které rez nezkazí a které ani mol nesežere. Když èetla nìkteré spisy od sv. Mechtildy èi Následování Krista od Kempenského, nejradìji by to všechno opustila, a navíc ji sužovala myšlenka, že už 10 let žije v manželství a nemùže mít žádné dítì. Manžel jí to nikdy nevyèítal. Jednou, když její srdce bylo naplnìno bolestí, pocitem marnosti života a beznadìje, vrhla se s pláèem pøed obraz Boží Rodièky a prosila ji jako dítì svou matku o útìchu v jejím bolu. Když se vyplakala a vyžalovala své bolesti, tehdy si zároveò uvìdomila své høíchy a povahové vady, skrze které ubližuje manželovi i služebnictvu. Zaèala oplakávat tyto duchovní rány, které si

Svìdectví o zázracích

69

pøedtím neuvìdomovala. Vnímala svou pýchu projevující se panovaèností a zpupností, svou urážlivost a mstivost, kterou pokládala za ctnost spravedlnosti. S uslzenýma oèima hledìla na obraz Bohorodièky v jejich domácí kapli. Tu v této chvíli prožila své obrácení. Vnímala Boží lásku a temný koøen své høíšné a vzpurné povahy. Vnímala, že její høíchy pøibily Krista na køíž, vnímala, že pod køížem stála Ježíšova Matka a že ve slovech uèedníku Janovi dal Ježíš svou Matku i jí za Matku. Cítila k ní zvláštní vztah, vždy ona spolu se svým Synem trpìla za její høíchy. Slovo „Hle, tvá Matka!“ jí znìlo silnì v uších. Jistì jen Ježíš zaplatil za její høíchy, ale duševní utrpení za ni nesla i Ježíšova Matka, kterou Ježíš dal za Matku nám. „Z mých úst a také z mého nitra vytryskla slova: ,Ty jsi moje matka, já tì pøijímám tak jako ten uèedník pod køížem. Tobì dávám svoji bolest, ty jako matka mì potìš a ukaž, co mám ve své bídì a bezmocnosti dìlat?‘ Uslyšela jsem vnitøní hlas: ,Neboj se, drahá dcero. Mùj Syn tì miluje, on mi tì svìøil, a on chce tvé pravé a vìèné dobro, proto za tebe zemøel. Ale on ví taky o všech bolestech, které nyní tíží tvé srdce a tvou duši. Jdi se svým manželem na Sázavu, tam mnich Prokop svou vírou a kajícností otevøel bránu milosti. Na tomto místì mùj Syn vyslyší vaši prosbu a dá radost do vašeho srdce.‘ Tato slova se vpisovala hluboko do mysli. Byl to hlas, který nebylo slyšet, ale byl tak jasný a vnesl velký pokoj do mé duše. Ještì ten den jsem sdìlila svùj duchovní zážitek svému manželu Janu Františkovi. On chvíli zaraženì stál a pak øekl: ,Bojím se, že pro mé høíchy Bùh nevyslyší naši prosbu. Cítím, že bych se mìl tak jako ty zlomit pøed Bohem a pokoøit se v upøímné svaté zpovìdi ze všech svých høíchù.‘ Vnímala jsem, jak prožívá tìžký boj a bolest, aby mohl dát nìco, s èím témìø srostl. Bál se toho jako nìjaké tìžké operace. Ale pak øekl rozhodnì: ,Drahá Josefo, naè odkládat, zítra jedeme na Sázavu.‘ Tu noc dlouho kleèel v kapli a Pán k nìmu mluvil a odkrýval mu jeho høíchy podobnì jako i mnì. Na druhý den jsme šli jako kajícníci pìšky na Sázavu. I já jsem se rozhodla, že i když už jsem

70

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Pánu všechno vydala, že se ještì pokoøím i pøed knìzem, který zvláštì v tu chvíli zastupuje Krista, a uèiním si rovnìž kající a upøímnou sv. zpovìï. Cítila jsem, že mám udìlat tento krok víry, že se musím vyhnout bìžným zvyklostem, povrchnosti. Po svaté zpovìdi nám obìma pøišla velká radost a pokoj. Potom jsme sešli dolù do krypty a tam v pološeru jsme každý pøedložili své tužby. Prosili jsme Pána Ježíše, aby na tomto místì, které je mu tak milé pro hrdinský život víry sv. Prokopa, nám dal dítì. Oba jsme odešli s velikou jistotou a pokojem, že Bùh vyslyšel naši prosbu. Celou cestu nás to nutilo do dìkování Pánu a do zpìvu rùzných zbožných písní k Pánu Ježíši. Za urèitou dobu jsem poznala, že nešlo jen o falešný pocit, ale že skuteènì po deseti letech manželství jsem poèala. Celou dobu tìhotenství jsem prožívala velikou radost a tìšila se na dìátko. Pøála jsem si holèièku. Èas velmi rychle ubìhl. Pøed porodem mì navštívila manželova sestra, velmi zbožná žena, která byla velikou ctitelkou sv. Prokopa, a vyprávìla, kolikrát v tìch nejt잚ích chvílích jeho mocná pøímluva pomohla jednotlivým èlenùm našeho rodu. Byla jsem tím povzbuzena a ani jsem netušila, že se její návštìva pro mì stane záchranou. Ona mi totiž zanechala obraz sv. Prokopa, jak drží ïábla na øetìzu a v ruce drží køíž. Za krátký èas pøišly bolesti a já jsem cítila, že pøišla moje hodina. Nastaly velké komplikace. Lékaø i porodní bába stáli bezmocnì, protože jsem se pøi tomto porodu dostala do nebezpeèí smrti. Ach, co jsem všechno vytrpìla! Manžel chvíli stál u mì, pak na chvíli odbìhl do kaple a tam se modlil a znovu se vrátil, a tak to opakoval nìkolikrát. Bylo mi ho velmi líto. Najednou jsem si vzpomnìla na toho, kdo nám vyprosil to dítì – na sv. Prokopa. Hned jsem si vzpomnìla na obraz a poprosila manžela, aby mi ho pøinesl. Vždy on se za nás høíšné pøimluví u samotného Spasitele. Manžel pøinesl obraz a hned odešel do kaple prosit Spasitele. Já jsem opakovala: ,Svatý Prokope, pomoz mi! Pane Ježíši, zachraò mì i to dítì!‘ Když se manžel vrátil z kaple, už bylo slyšet pláè naší prvorozené dcerušky.

Svìdectví o zázracích

71

Za nìkolik dní jsem zdravá povstala z lùžka. Moje první cesta vedla na Sázavu. Oba jsme dìkovali na tomto místì, kde se nás Ježíš dotkl na mocnou pøímluvu sv. Prokopa. Své svìdectví jsme oznámili opatovi kláštera, který vše nechal zapsat do kroniky k roku 1715. Za tento dvojí zázrak až do smrti zùstanu vdìèná Bohu a jeho služebníku, který svatì žil a zemøel na Sázavì.“

Dívka z Mnichovic uzdravena z epilepsie R. 1734 byla uzdravena na Sázavì dívka z Mnichovic, která byla nemocná padoucnicí. Když spolu s matkou vykonala vroucí pobožnost v opatském kostele a napila se z koflíku sv. Prokopa, pocítila náhlou úlevu. Od té doby pominuly u ní neblahé záchvaty.

Uzdravení z otoku na nohou O pìt let pozdìji, r. 1739, paní Terezie Rušilová z Kutné Hory prosila pøed milostným obrazem sv. Prokopa za odvrácení nemoci, jež z otoku na nohou u ní vznikala. Když byla vyslyšena, vzdávala vroucí díky sv. opatu.

Pomoc dùstojníku císaøského vojska v Uhrách Ctitelùm svým, kteøí se nemohli hned vydat na cestu na Sázavu, pomáhal svìtec v rùzných potøebách života, zejména když se zavázali slibem, že se obrátí od své vlažné víry a že vykonají pou k památnému klášteru. Tak bylo napøíklad pomoženo urozenému panu Sohrovi z Windmühlu, poruèíku císaøského vojska v Uhrách. Tam upadl do rukou vzbouøencù a byl nelidsky týrán v dusném žaláøi. Volaje o pøispìní ke sv. Prokopu, necítil vìzeò žádných bolestí a brzy byl vysvobozen. Když se vrátil r. 1665 do Èech, užíváním svatoprokopské vody ze studánky Vosovky se úplnì uzdravil.

72

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Svìdectví o zázracích

73

Hrabìnka z Talmberka uzdravena z tìžké nemoci

Dvojnásobné uzdravení ze zimnice u dítìte

Dne 14. kvìtna 1666 povstala náhle z tìžké nemoci paní Eva Regina, manželka pana Františka Maximiliána z Talmberka na Hražených Ratajích. Ta se vytrvale s vírou modlila k Bohu a prosila o pøímluvu sv. Prokopa. Na podìkování za toto uzdravení byly obìtovány mše svaté v sázavském kostele.

Purkrabí na Ratajích p. Jan Antonín Pièinský mìl syna, kterého zle trápila zimnice. Aby mu ke zdraví pomohl, putoval otec ke sv. Prokopovi, a když se vrátil, dal dítì obléct do øeholního hábitu na znamení, že ho zcela dává Bohu. Slíbil Bohu, že pokud chlapec bude mít touhu stát se mnichem, nebude mu v tom bránit. Zimnice vzala úplnì za své. Než po nìkolika letech se chlapec opìt rozstonal. Snášel veliké bolesti, takže se otec nemohl ani dívat na jeho utrpení, a tak si umínil vykonat pou na Sázavu. Tu vykonal sv. zpovìï, znovu obnovil svùj slib s obìtováním chlapce Bohu a úpìnlivì prosil o pøímluvu sv. Prokopa. Druhého dne, o svátku Narození Panny Marie, 8. 9. r. 1689, když se navracel od sv. Prokopa, našel doma zdravé dítì. Na vdìènou památku dal pak v kostele zavìsit malovanou tabulku.

Hrabìnka z Pappenheimu uzdravena Brzy po uzdravení hrabìnky Evy Reginy z Talmberka i její tchýnì, paní Voršila Kateøina, rozená hrabìnka z Pappenheimu, byla zbavena vážného onemocnìní na pøímluvu sv. Prokopa. Tomuto uzdravení pøedcházelo pokoøení se pøed Bohem a prostá víra v Boží všemohoucnost, opøení se o Boží slovo a pøímluvu sv. Prokopa.

Zastavení nakažlivého moru v Divišovì Když r. 1688 proskakovaly v mìsteèku Divišovì nakažlivé nemoci a z toho nastávala veliká úmrtnost, obyvatelé se zaèali postit, modlit a hledat Boží tváø a zároveò uèinili slib, že budou spoleènì putovat ke sv. Prokopu na Sázavu. Jakmile se k tomu zavázali, pominulo u nich hrozivé nebezpeèí moru.

Manželka m욝ana pražského uzdravena z nemoci v rameni R. 1668 dne 4. èervence pan Jan Huber, m욝an Starého Mìsta Pražského, obìtoval „støíbrné rámì na tabulce“, že pro zásluhy sv. Prokopa byla jeho manželka zbavena nemoci v rameni. Bolesti trvaly delší dobu a lékaøi nemohli pomoci. Ona po tom, co ve svém srdci odpustila všem nepøátelùm, prosila sv. Prokopa o pøímluvu. Byla náhle uzdravena.

Uzdravení slepého rychtáøe Toho èasu byl ve vsi Nuèicích nevidomý rychtáø. Ten se vroucnì modlil ke sv. Prokopu a uèinil slib, že se zúèastní poutì na Sázavu. A když své slovo plnil, ještì døíve než k Sázavì došel, klášter zdaleka spatøil. Toto svìdectví vyznal i pøed lidmi v úøadì. Byl ochoten i složit pøísahu, kdyby toho bylo potøeba.

Kateøina Matìjovská r. 1700 uzdravena z tìlesných neduhù Z velikého poètu tìch, kdož pobožností a slibem ke sv. Prokopu na Sázavì byli zbaveni svých tìlesných neduhù, jmenujeme ještì paní Kateøinu Terezii, manželku Františka Matìjovského, radního písaøe v Brandýse nad Labem. Ta, vedena Duchem Sv., potom odpustila všem svým nepøátelùm a za nì se nejen upøímnì modlila, ale i vnitønì je odprošovala za svou nelásku a hoøkosti svého srdce. Po uèinìní slibu, kající sv. zpovìdi a vykonané pouti byla uzdravena z nìkolika svých nemocí.

74

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Pomoc sv. Prokopa pøi soudní pøi Na podzim r. 1711 pøišel na Sázavu vladyka Ferdinand Ludvík de Cosa, úøedník pøi zemských deskách na Moravì, a vypravoval øeholníkùm, jak oèividnì se pøesvìdèil o mocné ochranì sv. Prokopa. Mìl totiž tìžkou soudní pøi. Koneènì vìc svou mìl už za ztracenou a jen za další pomoc sv. opata vroucnì žádal. Dostalo se mu slova, že má všem nepøátelùm odpustit a za nì se nìkolik dní opakovanì modlit. A hle, právì v den sv. Prokopa získal potøebné svìdectví, které spor obrátilo v jeho prospìch. I pospíšil z Brna na pou ke svému dobrotivému zástupci.

Záchrana pøed smrtí pøi tìžkém porodu Upøímnými ctiteli sv. Prokopa byli manželé pan Ferdinand František z Øíèan na Jemništi, hejtman kraje kouøimského, a jeho cho Kateøina, rozená z Talmberka. Zejména ona po Bohu jen ochranì sv. Prokopa pøièítala, že byla zachována pøi životì, když pracujíc tìžce k porodu, již zápasila se smrtí.

Ferdinand z Talmberka uzdraven ze smrtelné nemoci Paní Kateøina z Talmberka mìla dvì dìti, šestiletého Ferdinanda a ètyøletou Kateøinu. Roku 1711 ze dne na den onemocnìl Ferdinand. Dostal bolesti bøicha a prudké horeèky, které se stupòovaly. Rodièe hned povolali lékaøe, ale ten konstatoval velmi závažný zdravotní stav zpùsobený epidemickou infekcí. Léky, které dával chlapci, nezabíraly, a tak se nakonec vzdal možnosti zachránit chlapci život. Bolest matky Kateøiny i jejího manžela zpùsobila, že se ve své beznadìji rozhodli hledat pomoc už jen u Boha. Manžel si vzpomnìl na mnohá zázraèná uzdravení v posledních letech, která se stala na pøímluvu sv. Prokopa, o kterých slyšel svìdectví v Božím

Svìdectví o zázracích

75

chrámu. Kateøina si rovnìž vzpomnìla na uzdravení, o kterých jí vyprávìla její babièka. Ta se stala roku 1666 Evì Reginì z Talmberka a její tchýni paní Voršile Kateøinì. V obojím pøípadì šlo o tìžkou nemoc a o zázraèný zásah, kdy se obì dovolávaly mocné pøímluvy sv. Prokopa. Obojí jejich uzdravení bylo zapsáno i v klášterní kronice na Sázavì. Kateøina z Talmberka svìdèí: „Bylo to hrozné, dívat se na vlastní dítì, jak nám umírá, a lékaø bezmocnì konstatuje strašnou pravdu. Jediná nadìje je už jen u Boha. Uvìdomila jsem si svùj stav. Snažila jsem se plnit zevnìjškovì Desatero a vykonávat pravidelné modlitby i èíst duchovní knihy, které byly vìtšinou v nìmeckém jazyce. Celá moje zbožnost i s pravidelným chozením do kostela mi pøipadala jako nic proti mému pokrytectví. Prostì tu jsem si uvìdomovala, že neustále pøekraèuji první Boží pøikázání, které platilo už ve Starém zákonì: ,Miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou silou … a bližního jako sám sebe!‘ (Mt 22,37.39) Ani to první a ani to druhé jsem nezachovávala, i když jsem se o to mnohdy upøímnì snažila. Nebylo žádného knìze, který by mi vysvìtlil, co to konkrétnì znamená. Jak mám Boha milovat celým srdcem? Ale nyní mi to bylo jasné, že tak je to spravedlivé, a že já to nekonala. Cítila jsem nevysvìtlitelnou vinu. Mùj milovaný chlapec umírá, moje ubohé dítì! Možná, že vinny jsou taky moje høíchy, moje samospasitelnost a farizejství. Když se jeho dech mìnil v chrèení, moje bolest se zaèala stupòovat. Oèi jsem mìla zalité slzami, chtìla jsem nìco dìlat pro jeho záchranu, ale vìdìla jsem, že tady už není lidské pomoci. V této bolesti jsem se cítila vinna za své dítì. ,Bože, co mohu pro své dítì uèinit? Ano, já jsem neplnila a ani neznala, co to znamená milovat tì celým srdcem, já jsem milovala sebe, mìla jsem své zájmy, své plány, svùj èas, a po tobì jsem chtìla jen to, abys požehnal mé svévolnosti, a když jsi nepožehnal, tak jsem se ti v srdci rouhala. Dokonce jsem byla ochotná v jedné chvíli zoufalství navštívit ženu, která se obírala vìštìním. Naštìstí k tomu nedošlo. Bože, co

76

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

chceš nyní, v této tìžké hodinì?‘ A tu jsem vnímala jasný vnitøní hlas: ,Chci tebe, tvou lásku, chci, aby ses nauèila milovat mì celým srdcem!‘ ,Jak, Pane?‘ ,Obìtuj mi své dítì, jako ho obìtoval Abrahám!‘ ,Ne, Pane, to nemohu, dítì musí žít, nesmí zemøít!‘ A slyšela jsem odpovìï: ,Ty chceš po mnì zázrak, ale ty jsi mì nikdy nemilovala, abys mìla zkušenost s naplnìním prvního a hlavního Božího pøikázání!‘ ,Mùj Bože, mᚠpravdu, nikdy jsem tì takto nemilovala, a také jsem proto nikdy nepoznala, co to znamená, takto tì milovat. Všechno si vezmi, jen mi nech dítì!‘ Tu jsem si vzpomnìla na sv. Prokopa a øekla: ,Bože, ale sv. Prokop tì takto miloval, on šel od svého obrácení touto cestou èisté lásky k tobì. On opustil ženu, dítì, rodinu, on se stal poustevníkem, a tys ho za jeho života i po smrti oslavil. Prosím tì, mùj Pane, na jeho pøímluvu a pro jeho lásku k tobì, zachraò to dítì!‘ Tu jsem slyšela hlas: ,Ano, na pøímluvu sv. Prokopa ti dávám milost k tomu, abys mì na chvíli dokázala milovat jako on, mùj vìrný služebník.‘ V tu chvíli jsem si znovu uvìdomila celou situaci, když dítì již chrèelo a pracovalo k smrti. Najednou jsem však vnímala nejen své høíchy, ale i Ježíše umírajícího na køíži, jak On bere na sebe všechny moje høíchy, celou moji minulost. Já mu vše dávala a s vírou kajícího lotra volala: ,Ježíši, vzpomeò si na mì, až pøijdeš do svého království!‘ Najednou jsem si uvìdomila, že Ježíš miluje mého chlapce víc než já. On za nìho zemøel, on chce, aby mìl vìèný život. Já jsem si uvìdomila, že co pomùže èlovìku, i kdyby celý svìt získal, ale na své duši utrpìl škodu. (Srov. Mk 8,36) Uvìdomila jsem si své hrozné sobectví. Já chci za každou cenu život dítìte, i za cenu, že potom by bylo vìènì zavrženo. A tu jsem zvolala: ,Tak to ne! Já miluji své dítì, já s ním chci být vìènì šastná v nebi!‘ A najednou proudilo z hlubin mé duše: ,Bože, jestli chceš a jestli vidíš, že on by mìl být jednou zavržen, a nyní je zralý pro nebe, tak ti ho dávám, vezmi si ho, zachraò ho z mého sobectví!‘ Nìco tak hlubokého jsem v duši nikdy nezažila, jako by nìco prasklo, nìjaká opona, která halila a oddìlovala mou duši od mého

Svìdectví o zázracích

77

ducha, svatyni od velesvatynì. Byla to velká, hluboká bolest a v ní štìstí, které jsem nikdy v životì nezakusila. Prostì jsem v tu chvíli byla úplnì odevzdána, mùj duch byl chudý, tu platilo: ,Blahoslavení chudí duchem, nebo jejich je Boží království.‘ (Mt 5,3) Tím, že jsem dala své dítì, jsem se cele svou duší upnula na Boha a najednou z mých úst vyšla slova: ,Otèe, ... buï vùle Tvá jako v nebi, tak i na zemi! ... Buï vùle Tvá s mým dítìtem!‘ Tu ve mnì nastal veliký pokoj a klid v duši. Setøela jsem slzy z oèí a zdálo se mi, že chlapec už nechrèí. ,Bože, už zemøel!‘ Ne, on pøece dýchá, a dýchá klidnì! Bázlivì jsem se podívala na lékaøe. V jeho tváøi jsem vidìla odpovìï. Chlapec je zachránìn, Bùh ho na pøímluvu sv. Prokopa uzdravil od fyzické smrti a mì od smrti egoismu. Tu jsem poznala, co to je milovat Boha celým srdcem, celou duší a vší silou. To, co øíkám, je jen povrch, ta slova nevystihují tu zvláštní zkušenost lásky k Bohu. Mnì se otevøely oèi a bylo mi jasné, co jsem roky nechápala. Ten dvojí zázrak uèinil Bùh, a to na pøímluvu svého služebníka Prokopa ze Sázavy. Ještì ten den jsem musela jít na Sázavu, abych za tento zázrak uzdravení svého dítìte podìkovala. Všechny bolesti brzy polevily a chlapec brzy vstal zdravý z lùžka. Ale nìkolik dní nato pøišla další zkouška víry, a to s dcerou Kateøinou.“

Témìø mrtvá Kateøina z Talmberka uzdravena Po velké radosti uzdravení mého syna Ferdinanda náhle onemocnìla ètyøletá dcera Kateøina. Situace se opakovala. Ze dne na den nastoupily velké horeèky a bolesti v bøiše. Do tohoto boje víry jsem byla posilnìna zkušeností pøi uzdravení syna Ferdinanda. Tento rok 1711 byl pro mnì skuteènì rokem smrti a vzkøíšení. Pán mì vyuèoval velmi rychle. Doba postní v tomto roce se chýlila k závìru. Blížil se Svatý týden a já stála bezmocná nad ložem své umírající dcery. Lékaø už nic nemusel konstatovat. Dítì totiž po prudkých horeèkách leželo bez všech známek života jako mrtvé. Tak to trvalo nìkolik dní. Tìžko

78

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

mohu vyjádøit všecek ten boj a utrpení, které jsem prožila bìhem nìkolika dní, které jsem probdìla u dítìte, o nìmž jsem nevìdìla, jestli ještì žije. Bùh mì vyuèoval. Já, žena, která žije v rodinì, svírána mnohými starostmi o svou rodinu, jsem pochopila urèité pravdy v Písmu svatém, které mi žádný knìz nedokázal a ani nemohl vysvìtlit. To prostì nejde. To není možné bez osobní zkušenosti s Kristovým køížem a s jeho umíráním. Tu jsem zažila, co to znamená, že spolu s Kristem jsem byla ukøižována, že spolu s ním jsem byla ponoøena køtem svatým do jeho smrti a že s ním jsem zemøela, byla spolu s ním pohøbena a spolu s ním i vzkøíšena. Tyto pravdy se mi staly ne jenom nìjakou frází, ale skuteèností. Ano, okusila jsem, že Bùh mì miluje, že on trpí ve mnì, že on také ve mnì žije a pùsobí. I tu musím pøiznat, že to byl zase svatý Prokop, ten, který zvítìzil na Sázavì nad ïáblem a jeho lstí a dal se cele Kristu. Po Bohu a Bohorodièce, kterou jsem jako Matku pøijala, je na prvním místì tento milý svìtec, který mi vyprosil ducha radikálnosti a èisté lásky k Bohu a bližnímu. Pochopila jsem, jak cenný je dar vnitøní modlitby, když si nìkterá duše tento dar vyprosí, èi doslova se prolomí do této zkušenosti. V celé té modlitbì nejde o nic jiného, než znovu a znovu vcházet do úkonù úplné odevzdanosti se Nejvyššímu a o úplné sjednocení s Ježíšem Kristem, jednorozeným Božím Synem, který je Bohem svou podstatou, kdežto my lidé se stáváme Božími dìtmi v nìm a skrze nìho jeho pøijetím, následováním a dáváním prostoru jemu ve své bytosti. Láska je ukøižovaná. Když dcera ležela bez známek života a já se bála zjistit, jestli ještì žije, nebo je už mrtvá, tehdy jsem byla uvedena do tajemství Kristova køíže. Když jsem pøijala Ježíšovu Matku za svou, bylo mi jasné, že se musím nejprve nauèit všem a všechno ze srdce odpouštìt, po pøíkladu Ukøižovaného, který se modlil, když mu vráželi høeby do rukou: „Otèe, odpus jim, nebo nevìdí, co èiní!“ (Lk 23,34a) To jsem uèinila i já, ale nejen to. Také jsem v duchu prosila ty, kterým jsem já ublížila, aby i oni mnì odpustili. Když jsem si pøiznala, že jsem nejvìtší høíšnice na svìtì, horší než ten kající lotr na

Svìdectví o zázracích

79

køíži, pak mì to nutilo k tomu, abych to odvolala i po malém reptání a rouhání Bohu, pokoøovala se za ty høíchy, které jsou ve mnì a i bez mého úmyslu chrlí zlo a špiní mou duši. Tyto mé høíchy, poznání, jak rostou jeden z druhého a jakoby samy od sebe se stále projevují, to vše mì pøivedlo k tomu, abych dávala i nìkolikrát za den Ježíši své høíchy a stále se pøed Bohem pokoøovala, a tak vlastnì vcházela do Boží pravdy. To pokoøování nebylo umìlé, ale vedlo do Boží náruèe – pøijetím Ježíšova testamentu z køíže, tedy pøijetím Ježíšovy Matky do svého nitra. Ona jediná z lidí byla uchránìna dìdièného høíchu a je novou Evou, novou Matkou i s jejím odevzdáním celého života Bohu. Mohla jsem tak prožít i tajemství Kristovy lásky v jeho smrti za nás. K tomu mi posloužila i moje ètyøletá dcerka. Když nám ubohým umírající Ježíš odevzdal svoji matku, øekl: „Žízním!“ To nebyla jen fyzická žízeò, ale žízeò po naplnìní Boží vùle, žízeò po záchranì nesmrtelných duší. Tu jsem se brzy vzpamatovala a nenechala se odvádìt svou bolestí, ale vyšla jsem i s ní a spojila ji s Ježíšovou bolestí, kterou obìtoval za záchranu nesmrtelných duší. Už jsem mu dokázala øíci – staò se Tvá vùle! – a pøijmout i variantu, že Bùh si milou Kateøinku povolá k sobì. Tu jsem vnímala její duši i celou její budoucnost a moment smrti. V této chvíli jsem vnímala i druhou variantu, pokud bude uchována v životì èasném, že peklo se bude snažit ji dostat do rùzných závislostí, aby nakonec byla zavržena. Najednou jsem pocítila tu Ježíšovu žízeò po záchranì a po vìèném životì mé dcery, a jako by on na mne vložil èást tohoto utrpení. Teï jsem zaèala vnímat ten Ježíšùv boj proti démonùm na Golgotì. Oni jako by se koncentrovali i spolu s jejich plody, a tìmi jsou høíchy, tedy vzpoura proti Bohu, klam, který odvádí od vìèné Pravdy. V tu chvíli pøišlo na mì veliké utrpení, úplná opuštìnost od Boha, a já vnímala v hlubinách nitra Ježíšùv hlas: „Eli, Eli, lema sabachthani?“ – to jest: „Bože mùj, Bože mùj, proè jsi mì opustil?“ (Mt 27,46b) Tu jsem zapomnìla na to, jestli bude moje dcera žít, èi už se neprobere, ale jen jedna vìc mne zajímala, a to spása její nesmrtelné duše.

80

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Vnímala jsem tu sílu dìdièného høíchu i ty démonické útoky, které se snaží duši uvrhnout do zoufalství a vzpoury proti Bohu. Vnímala jsem, že pokud by byla navrácena k životu, pak mùže být vážnì ohrožena spása její duše a hrozí jí vìèné zavržení. To není sto let, èi tisíc, ale tady jde o vìènost, vìèné oddìlení od Boha. To je druhá stránka svobody. Ježíš zápasí o každou duši. Je proti nìmu i systém svìta se svým klamem a marností i démoni, kteøí zneužívají egoistické a krátkozraké dispozice ve zranìné lidské duši. Tu už mi nezáleželo, jestli dítì vstane zdravé, nebo ho odnesou na høbitov. Tu mi šlo o život, ale vìèný život. A Bùh mi dal zakusit zkušenost køíže, zkušenost Boží lásky, lásky Ježíšovy ke každé duši. Pøišla na mne tak velká a deptající temnota, úzkost a opuštìnost, že jsem myslela, že umírám. Tu jsem vnímala, co je to høích, odvrácení se od Boha, tu jsem vnímala sílu a zlobu démonických sil. V té hrozné vnitøní bolesti jsem opakovala jen: Eli, Eli, ... Ve chvíli, kdy jsem myslela, že už umøu, se objevila záøe a já poznala, že Ježíš mi poslal na pomoc v tomto boji víry za mé dítì sv. Prokopa. On se cele otevøel Ježíšovi, on spoutal démonické síly Ježíšovým jménem, jeho mocí. On mi pomáhal v tomto boji na život a na smrt, ale zde šlo ne o fyzický život, ale o vìèný život èi vìènou smrt – zahynutí. Najednou jako by nìco prasklo a já vnímala Ježíšovo slovo: „Dokonáno jest!“ Tady nastal zlom. Moc Ježíšovy lásky pøemohla moc høíchu a temnoty ve mnì i v mé dceøi. Potom pøišla radost, radost z vítìzství, a ta se zaèala stupòovat ve slovì Kristovì, s nímž jsem byla sjednocena. Tu zaèal sálat oheò èisté lásky, která mì nutila cele se dát Otci v Kristu, a toužila jsem s ním zemøít, odevzdat ducha v jeho ruce. Jen v dáli jsem slyšela hlas: „Otèe, v ruce tvé porouèím svého ducha.“ A já se už tìšila, že pùjdu s Ježíšem, ale tu najednou jsem se probrala z tohoto stavu, když do mì nìkdo žduchl a já uslyšela slova: „Žije, žije – probrala se!“ To mì vytrhlo ze stavu, kdy jsem už chtìla jít s Ježíšem k Otci a kdy jsem se probrala do pozemských skuteèností.

Svìdectví o zázracích

81

Skuteènì, dcera byla uzdravena! Nebyla jsem schopna si ani uvìdomit, jak dlouho jsem byla v tomto rozjímání, v této nové skuteènosti. Ano, Boží láska je veliká. On nás miluje víc než my sami sebe. Bože, dìkuji ti za všechno! Vnímala jsem, že za tím vším byla Boží láska, která také uèinila, aby nᚠvelký pøímluvce sv. Prokop vyprosil nejen tuto milost – pochopení èisté lásky k Ježíši Kristu a k duším – ale i záchranu mého dítìte. Po Bohu tedy patøí vdìènost i jemu, Božímu služebníku.

Zachránìní života Anny Strakové Paní Anna Straková byla správkyní statku v Horosedlích (zde byl statek paní Maximiliány z Talmberka). Byl velmi vážnì ohrožen její život. V této beznadìjné situaci se obrátila s dùvìrou o pøímluvu a pomoc ke sv. Prokopu, jehož celý život uctívala. V poslední chvíli pøišla Boží pomoc. Toto zachránìní života se stalo r. 1715.

Náhlé uzdravení Josefa Rušila Jeho matka Terezie se vydala z Kutné Hory na pou na Sázavu, aby zvl᚝ prosila za svého syna, který byl již delší dobu nemocen a byl nucen stále ležet na lùžku. Po vykonané svaté zpovìdi si uvìdomila, že na tomto místì Bùh konal a koná zázraky na pøímluvu sv. Prokopa. S prostou vírou ho prosila o pøímluvu u všemohoucího Boha. To bylo r. 1716 na svátek sv. Prokopa. Když doputovala domù, úplnì zdravý syn ji èekal ve dveøích.

Uzdravení Kateøiny z Prahy Kateøina, dcera paní Rosiny Kratochvílové z Prahy, byla r. 1718 uzdravena ze své tìžké choroby. Nìkolik týdnù ležela na posteli. Když se spolu s matkou pomodlila k sv. Prokopu a vypila vodu pøi-

82

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Svìdectví o zázracích

83

nesenou ze sázavské studánky, ihned ucítila velké uvolnìní a okamžitì byla uzdravena.

svatoprokopskou vodou nemocné nohy. Ucítil prudké horko a najednou bolesti odešly. To bylo r. 1766.

Uzdravení dcery p. Antonína Šimùnka

Uzdravení zraku

Jeho milovaná dcera dostala podivnou nemoc, byla uvržena na lùžko a chøadla. Když pøišla na návštìvu její kamarádka, zhrozila se, protože ležela jako mrtvola, celá vyzáblá a bez jakéhokoliv zájmu. Kamarádka, která se vrátila z poutì ze Sázavy, povzbudila ji tím, kolik velkých divù se stalo na Sázavì a v okolí na mocnou pøímluvu sv. Prokopa. Nemocná, povzbuzena ve víøe, svolila ke spoleèné modlitbì, pokoøila se pøed Bohem za všechny své minulé høíchy a potom se s vírou napila vody z prokopské studánky ze Sázavy. Hned vstala a pocítila velký hlad. Obì kamarádky velebily Boha, že na pøímluvu svého služebníka Prokopa dìlá tak velké divy.

Jiøí Jan Ambelang, zámeèník v Radboøí u Kolína, byl uzdraven r. 1767 z velmi slabého zraku. To se stalo, když se s vírou napil vody z posvátného koflíku v chrámì na Sázavì. Pøedtím však vykonal dobrou svatou zpovìï a rozhodl se ve svém životì postavit na první místo Boha a hledat upøímnì každý den jeho vùli.

Ochrana pøi pádu do prohlubnì Vozka, který vezl dítì ze Sázavy, zøítil se u Nechyby do nepøístupné rokle nad Sázavou. Když padal i s dítìtem, s vírou zavolal o pomoc ke sv. Prokopovi, kterého vroucnì ctil. Dítì i on zùstali bez vážného úrazu. Pln vdìènosti dìkoval Bohu a jeho služebníku Prokopovi za záchranu svého života i dítìte. To bylo r. 1738. Podobné pøíhody byl svìdkem o dva roky pozdìji faráø Josef Löbel z Horních Krut, když se vracel ze svatoprokopské pouti. I tu sv. Prokop oslavil všemohoucího Boha jako mocný pøímluvce trpících a tìch lidí, kteøí se octli v nebezpeèí života.

Uzdravení Bohuslava Slanského Dotyèný mìl delší dobu velké bolesti nohou. Konal upøímné pokání pøed Boží tváøí, s vírou se modlil k ukøižovanému a vzkøíšenému Spasiteli. Potom se obrátil o pøímluvu i k sv. Prokopu a pomazával

Osvobození od ledvinového kamene Martin Holub ze vsi Vršice u Zásmuk trpìl bolestmi od ledvinového kamene. Velké potíže mìl pøi moèení. Když pøišel do chrámu, byl v kázání velmi usvìdèen ze svých høíchù, ale i povzbuzen svìdectvími o uzdraveních, která se stala tu v sázavském chrámu. Vnímal, že by mìl vykonat dobrou svatou zpovìï, ale pøipadl na nìho velký strach. Vzpomnìl si, že kazatel øíkal, že sv. Prokop vyprošuje slabým a bázlivým odvahu. S vírou o ni poprosil sv. Prokopa. Bìhem nìkolika okamžikù byl naplnìn odvahou. Pøišlo mu slovo: „Mìl jsi odvahu høešit, mìj i odvahu konat pokání!“ Pøistoupil do øady u zpovìdnice a po dobøe vykonané zpovìdi mu odpadl kámen ze srdce. Potom se s vírou napil svatoprokopské vody z posvátného koflíku a brzy pøišlo prudké nutkání k moèení. Ostrý kamínek vyšel a od té doby nemìl žádné potíže. Z vdìènosti každý rok chodil podìkovat Pánu Bohu na toto posvátné místo, kde zakusil Boží dotek nejen na tìle, ale i na duši, a to skrze mocnou pøímluvu sv. Prokopa.

84

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

UZDRAVENÍ A  VOTIVNÍ UPOMÍNKY NA TOTO UZDRAVENÍ DAROVANÉ KLÁŠTERU

Zanechání pìti votivních památek za rùzná uzdravení

R

oku 1711 se ohlásili v klášteøe sv. Prokopa mnozí vìøící, dìkujíce za pomoc a pøispìní svìtcovo v rùzných nemocích, a pøinášeli votivní tabulky. Byly to zejména: dcera paní Veroniky Robenšteinové z Kutné Hory, paní Ludmila Placedová, Anna Fikhonová ze Zásmuk, Ludmila Dobrotivá z Rakovníka. Ferdinand hrabì z Valdšteina vìnoval votivní desku na podìkování za vyváznutí z nebezpeèné nemoci.

¦ Uzdravení z rakoviny Anna Maria Ambalia, rozená hrabìnka ze Šternberka, cho Jana Maximiliána hrabìte z Götzu, byla roku 1708 uzdravena z bolesti prsu. Když lékaø upozornil na vážné nebezpeèí, pøišel na ni velký strach, že má rakovinu a že zemøe. Vzpomnìla si na jistou ženu, která mìla podobné symptomy a už nìkolik týdnù je na høbitovì. S vírou se obrátila na Pána Ježíše Krista, opøela se o jeho zaslíbení v evangeliu. Rozhodla se, že chce zmìnit svùj vlažný život, a prosila v tom o pøímluvu a o pomoc sv. Prokopa. Po vykonání pouti na Sázavu a po upøímné zpovìdi byla uzdravena. Z vdìènosti za toto uzdravení vìnovala sázavskému klášternímu kostelu støíbrné prsy na votivní desce.

Uzdravení z prudkých bolestí hlavy Roku 1716 byla uzdravena z prudkých bolestí hlavy paní Anna Skorkovská. Pøedtím konala pokání za svou vlažnost a lhostejnost o spásu své duše. Dìkovala Bohu, že na ni dopustil tyto bolesti, a potom

Svìdectví o zázracích

85

vykonala pou na Sázavu. V kryptì, kde byl pochován sv. Prokop, se s vírou modlila za uzdravení. Na tomto posvátném místì, kde sv. Prokop vyhnal 1000 démonù a kde byl pochován, ucítila Boží zásah a byla okamžitì uzdravena. Z vdìènosti za uzdravení obìtovala obraz hlavy na tabulce „ex voto“.

Uzdravení sluchu R. 1716 pøišla na pou na Sázavu paní Kateøina Frommová z Prahy. Postupnì se jí ztrácel sluch, takže už byla témìø hluchá. S vírou vstoupila do chrámu. Když zde konala svatou zpovìï, neslyšela nic z toho, co jí knìz øíkal. S bolestí vešla do krypty chrámu a tam s pláèem prosila o pøímluvu sv. Prokopa o uzdravení sluchu. V hlavì najednou pocítila divný tlak a všimla si, že slyší zpìv z chrámu. Když vyšla nahoru do chrámu, poznala, že to není sen, ale skuteènost, že opravdu dobøe slyší. Z vdìènosti za to pøinesla ještì téhož roku desku se støíbrnýma ušima, kterou vìnovala chrámu za své uzdravení. Tu se jí dostalo i milosti kajícnosti a pokání. Otevøel se jí i vnitøní sluch, takže se stala vnímavou k Božímu hlasu a snažila se žít život víry, podobnì jako Boží služebník sv. Prokop.

Uzdravení ruky R. 1716 panu Kubínu Hotmilskému ochrnula ruka po slabé mozkové mrtvici. Protože mìl ženu a dìti, bylo v rodinì potøeba hospodáøe, prožíval tedy kvùli ochrnutí velké duševní trápení. Žena ho povzbuzovala, aby se smíøil se svou nemocí, a øíkala mu: „Buï rád, že to nedopadlo ještì hùøe.“ Když vzpomnìla zázraky, které se v tìchto letech udály na staroslavné Sázavì, pøišla mu jiskérka nadìje: „I já pùjdu a poprosím o pøímluvu sv. Prokopa. Když tolika lidem vyprosil zdraví, mùže i mnì.“ Pøed odchodem na Sázavu se nìkolik dní s vírou modlil a prosil sv. Prokopa o pomoc. Jeho víra rostla víc a víc, až témìø došel k pøesvìdèení, že Bùh ho uzdra-

86

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

ví. V nedìli slyšel v místním kostele evangelium o tom, jak Ježíš uzdravoval nemocné a vysvobozoval lidi z otroctví ïábla. Pan faráø pøitom vzpomnìl i zázraky na Sázavì. To jako by mluvil pøímo do jeho duše. Za nìkolik dní se úèastnil pouti na Sázavu. Když se modlil v kryptì chrámu na místì, kde byl pochován sv. Prokop, uslyšel vnitøní hlas: „Nepochybuj a vìø. Ježíš Kristus je stejný vèera, dnes i navìky!“ Jako by slyšel v nitru hlas: „S vírou vzývej jméno Ježíš! Já jsem v tomto jménu odtud i z celé krajiny vyhnal démony a Ježíš to byl, kdo skrze mì uzdravoval a uzdravuje.“ Když p. Kubín s vírou zaèal opakovat jméno Spasitele, cítil velké horko v ruce i v celém tìle. Znovu slyší hlas: „Neboj se. S vírou zvedni svou ruku!“ Udìlal to. Ach, jsem opravdu zdravý! Slzy radosti a vdìènosti zalily tváø pana Kubína Hotmilského. Na podìkování za své uzdravení vìnoval sázavskému chrámu støíbrnou ruku v malém provedení.

Uzdravení hlavy, uší a nohou Na podzim roku 1715 onemocnìla témìø ze dne na den sleèna Eleonora z Valdštejna. Nastala u ní bolest v hlavì, v uších jí zaèalo zvonit, takže i tímto se bolest hlavy zvìtšovala. Divná nemoc zachvátila i obì nohy, takže bolest provázela každý krok. Lékaø, který se staral o rodinu Valdštejnù, kroutil hlavou nad podivnou chorobou. Po poradì s dalším kolegou, kterého pokládal za jednoho z nejlepších lékaøù v Praze, došli k závìru, že s podobným pøípadem se ještì nesetkali. A rodinný lékaø, který byl hluboce vìøící, nastínil, že se mu zdá, že koøen nemoci bude duchovní. Oba se snažili dìlat pro uzdravení mladé ženy, co mohli, ale nic nezabíralo. Když bolesti neodcházely a lékaø se svou vìdou byl u konce, øekl sleènì: „Doporuèil bych vám ještì jeden prostøedek k vašemu uzdravení. Myslím, že byste si mìla vykonat upøímnou svatou zpovìï, pokud možno celoživotní. Vykonat pou ke sv. Prokopu a poprosit ho o pøímluvu za uzdravení.“ Sleèna se nejprve bránila,

Svìdectví o zázracích

87

ale den ze dne v ní dozrával plán, že pùjde na Sázavu. Rodièe s povdìkem pøijali její rozhodnutí. V bryèce tažené dvìma koòmi ji pøivezli k Sázavskému klášteru. Tu jí pomohly dvì služebné dostat se do krypty chrámu. Ještì pøedtím vykonala životní svatou zpovìï a pocítila, jako by se na duši nìco uvolnilo. Chtìla se intenzivnì modlit, ale ono to nìjak nešlo. Nebyla schopná se pomodlit ani Otèenáš. Tu slyšela vnitøní hlas: „Toto místo jsem si já, Spasitel vyvolil, já jsem poslal svatého Prokopa, abych tu skrze jeho víru mohl uzdravovat a osvobozovat z otrockých démonických pout. Tvoje nemoc je dùsledkem toho høíchu, skrze který do tebe démon vešel. Chceš konat pokání, chceš se odøeknout démona, který tì trápí?“ Ona pak øíká: „Odpovìdìla jsem: ,Ano, Pane Ježíši! Prosím tì pro víru a svatost sv. Prokopa, osvoboï a uzdrav mne høíšnou!‘ V tu chvíli jako by nìco prasklo hluboko v mém nitru a celé mé tìlo bylo zalito zvláštním teplem, v uších zazvonilo, jako by v nich nìco prasklo, obìma nohama jako by proletìl blesk a najednou žádné zvonìní v uších, žádná bolest hlavy a žádné bolesti v nohou. Neudržela jsem se a zaèala jsem plakat radostí nad touto hodinou milosti a z vdìènosti jsem chtìla tancovat a zpívat dobrotivému Spasiteli Ježíši Kristu, že mì miluje, že za mne zemøel, že v jeho ranách je moje uzdravení. Nebyla jsem schopna slova. Tu radost se mnou sdílely i služebné, když zjistily, co se stalo. Tu radost pak sdíleli i moji rodièe, kteøí hned z vdìènosti nechali udìlat støíbrný obraz hlavy, uší a nohou a vìnovali jej sázavskému chrámu.“

Uzdravení nohy Zaèátkem èervna r. 1716 Athanasia Barbora Šmerovská utrpìla úraz na pravé noze. Když se rána zahojila, stále zùstávala v noze bolest, takže byla nucena používat berlu. Protože bolest neodcházela, rodièe nevìdìli, co by mìli uèinit, a ani lékaø nemohl pomoci. Když slyšeli o zázracích, které se dìjí na Sázavì, vyprávìli o nich

88

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

i pøed svou dcerou. Tehdy jí pøišla myšlenka, že by se i ona mohla obrátit s prosbou na sv. Prokopa. Na Sázavu pøijeli rodièe i s dcerou na voze. Potom jí pomohli dostat se do chrámu. Byli úèastni slavnostní mše svaté, pøi které horlivý knìz mluvil o Spasiteli, který nesl naše nepravosti, a zdùraznil, že v jeho ranách je naše uzdravení, a potom vydával svìdectví o nìkterých uzdraveních zde na Sázavì na pøímluvu sv. Prokopa. „To mì velmi povzbudilo,“ øíká Athanasia. „Jejich víra v Boží všemohoucnost a dobrotu se mi stala pøímo návodem na to, co mám udìlat i já. Ale trochu bolestnì se mne dotklo, když kazatel mluvil o nutnosti pokání a uzdravení pøedevším naší duše, nebo citoval slova samotného Spasitele: ,Co by pomohlo èlovìku, i kdyby celý svìt získal, ale ztratil svoji duši.‘ Cítila jsem, že si musím vykonat dobrou svatou zpovìï, rozejít se rozhodnì s høíchem. Pak jednat po vzoru Zachea, který nejen pøijal Ježíše do svého domu, ale také to, co ukradl, to i vrátil, a dokonce ètyønásobnì. I já chci, aby Spasitel pøišel do mého domu, do mé duše, jak o tom knìz naléhavì mluvil ve svém kázání, které pronikalo celé mé nitro. Po svaté zpovìdi jsem se belhala se svou berlou dolù do krypty na místo, kde sv. Prokop bojoval proti zlým duchùm a zvítìzil nad nimi a kde také byl pohøben po životì plném hluboké víry. Kéž by mnì dal aspoò na chvíli tu jeho víru, abych i já mohla tak milovat Ježíše a tak ho následovat jako sv. Prokop. V kryptì mi ještì znìla v uších slova z kázání o cenì mé nesmrtelné duše a témìø bych zapomnìla na to, proè jsem pøišla. Najednou se mi chtìlo moc plakat, nahoøe lidé zpívali píseò k sv. Prokopu. Stydìla jsem se za svùj prázdný život, za svoji lenost starat se o vìèné hodnoty, o svoji nesmrtelnou duši. Co kdybych dnes zemøela? Kde bych byla? V nebi, èi v pekle? Ach, ale tu jsem si vzpomnìla na dobøe vykonanou zpovìï, ne tak z lásky ke svému Spasiteli, který za mne zemøel na køíži, ale spíš jen pro své oèištìní, a to kvùli uzdravení mé nohy. Oh, Ježíši, jak mì miluješ! Ty jsi musel dopustit i tento úraz a tyto bolesti, abych se probrala ze svého povrchního a duchovnì neplodného života. V duchu jsem stála pod køížem a vnímala Ježíše, který umírá

89

Svìdectví o zázracích

za mne. Dívala jsem se do jeho tváøe a do jeho ran. Pøipadala jsem si velmi høíšná a nevdìèná. Najednou se mi zaèala nadýmat hruï a zaèala jsem plakat. Bože, byl to mùj høích, který tì pøibil na køíž. Ty jsi zemøel za mne a za moje høíchy. Ty mì miluješ a ty jsi tady. Jak to øekl knìz v kázání: ,Ježíš je tu v chrámu, ve svatostánku, tady v kryptì, on stojí u tvých dveøí a klepe, a kdo mu otevøe, k tomu vejde dovnitø.‘ Øekla jsem v duchu: ,Ó mùj Pane, já ti otvírám, pøijï do mé duše, a jestli chceš, tak mì mùžeš i uzdravit. Ale když to není k spáse mé duše, tak mì neuzdravuj!‘ A tu jsem slyšela vnitøní hlas: ,Dej mi svou nemoc, v mých ranách je tvoje uzdravení! Nepochybuj a vìø!‘ Ano, vìøím ti, mùj Pane ... ! V tu chvíli pøišel velký vnitøní pokoj a s ním vnitøní radost, na bolest nohou jsem zapomnìla, to teplo se rozlilo do celé mé bytosti. Ale co se to se mnou dìje! Mùj Bože, bolest v noze necítím! Zkusila jsem udìlat krok dopøedu a neopírat se už o berlu, a ono to šlo. Druhý, tøetí krok. Ach, Bože, jak jsi dobrý! A znovu pøišel nával pláèe, ale pláèe radosti a vdìènosti Bohu. To už se mnou radostí plakala i moje maminka. Tatínek nechápavì hledìl, co se to stalo. Na památku za toto uzdravení a z vdìènosti Bohu vìnovali moji rodièe na votivní tabulce podobu støíbrné nohy.“

¦ SVATÝ PROKOP, NEJVÌTŠÍ DIVOTVÙRCE MEZI ÈESKÝMI SVÌTCI Jisté je, že sv. Prokop neèinil divy svou mocí. Skrze jeho velikou pokoru a víru spojenou s láskou je pùsobil samotný Spasitel. Pán Ježíš pùsobil tu na Sázavì za života sv. Prokopa a pùsobí zde na jeho pøímluvu i po jeho smrti. Dùkazem toho jsou desítky uzdravení a osvobození z démonických pout. Nemoci, ze kterých zde byli poutníci nejèastìji uzdraveni, jsou

90

91

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

tyto: epilepsie, vodnatelnost, slepota, slabý zrak, bolest hlavy. Kromì toho pomáhal tìm, kteøí se pro svùj høíšný skutek dostali do trestu. Je pøítelem høíšníkù, ne však ve høíchu, ale potom, když vystøízlivìli. „Jdi a už více nehøeš!“ Dále byly neplodné ženy uzdraveny ze své neplodnosti a ty, které mìly tìžké komplikace s porodem, obracely se o pomoc ke sv. Prokopovi. Mnozí, kteøí se octli v nebezpeèí života, byli zázraènì zachránìni, když s dùvìrou prosili o pøímluvu a pomoc sv. Prokopa. Co se týèe potøeb duševních, tak mnohokrát prostý lid prosil sv. Prokopa o osvobození z démonických pout a vlivù. Mnozí takto došli osvobození a mnozí i uzdravení tìlesného. Dále se obraceli na sv. Prokopa lidé svou pøirozeností bázliví, ale i ti, kdo byli slabí a bázliví ve své víøe a báli se svìdèit o Ježíši Kristu jako živém, milujícím a mocném Spasiteli a Pánu. Mnozí zakusili, že se jim dostalo stateènosti a udatnosti.*

* V univerzitní knihovnì pražské je rukopis z 18. století (sign. II. E. 5), v nìmž jsou zapsány zázraky, které se staly v klášteøe sv. Prokopa na Sázavì, a svìdectví lidí, kteøí obdrželi na jeho pøímluvu mnohé milosti.

Svatý Prokop aktuálnì P

roè v dnešní dobì už neslýcháme o vyslyšených prosbách a zázracích na pøímluvu sv. Prokopa? Není tím vinen svatý Prokop, ale my. Pøece si ale pøipomeòme zázraèné vyslyšení prosby dosud žijící ženy, která svìdèí: „Když mùj syn mìl už ètyøi roky a dosud nemluvil, navštívila jsem odborného lékaøe v pražské nemocnici. Byl tam pak zanechán k odbornému vyšetøení. Po nìkolika dnech, když jsem si pøijela pro dítì, byla mi oznámena velmi smutná zpráva, že chlapec má zasažena urèitá centra v hlavì, nikdy se nenauèí rozumnì mluvit a vyroste z nìho postižený (debilní) muž, který jednou skonèí v ústavì pro takové ubožáky. Plná bolesti v duši jsem jela domù vlakem z Prahy pøes Èerèany a nebyla jsem schopná se ani chvíli ztišit na modlitbu. Pøišla mi však vzpomínka na Sázavu a sv. Prokopa. Nevysedla jsem, abych jela domù, ale pokraèovala vlakem na Sázavu. Plná bolesti jsem ani nevnímala lidi, klášterní brána byla uzavøena, do chrámu ani na nádvoøí jsem se nemohla dostat, a tak jsem stála chvíli u brány a snažila se trochu zklidnit a poprosit sv. Prokopa za dítì, které se mì drželo mlèky za ruku. Tam mi pøišla myšlenka: „Vra se zpìt ke starému nádraží!“ Neuvažovala jsem, byl to silný vnitøní hlas. Když jsem se vrátila, všimla jsem si svatoprokopské kaple i se studní. Pøišla jsem ke kapli, chytila se železných møíží a dívala se chvíli na obraz sv. Prokopa. Vzpomnìla jsem si samovolnì na nìkteré zázraky spojené se sv. Prokopem, o kterých jsem slyšela jako dítì od

92

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

své maminky. Zaèala jsem s vírou vzývat jméno sv. Prokopa, chlapce jsem pustila a obìma rukama jsem se chytila møíže, zaèala jsem vzlykat a slzy mi prudce tekly z oèí. Velká bolest, kterou jsem mìla, se zaèala mìnit v hluboký pokoj: „Pane Ježíši, který jsi èinil zázraky a èiníš je skrze své svaté, zachraò, uzdrav toto dítì pro zásluhy služebníka Prokopa!“ Ta prosba nebyla ani tak øeèena ústy jako hluboko v srdci. Pokoj ještì víc zaplavil mou duši, bylo mi dobøe, cítila jsem tento zvláštní pokoj, ale tu jsem si vzpomnìla na svého chlapce. Otoèila jsem se a on hledìl upøenì a spokojenì na mì! Otevøela se mu ústa a klidnì a pøirozenì øekl: „Mama!“ Pøi další prohlídce lékaøi trvali na svém: „Dítì sice zaèalo mluvit, ale podle odborných vyšetøení zùstane psychicky postiženo.“ Znovu jsem pøišla na toto místo a prosila Božího Syna Ježíše Krista pro zásluhy sv. Prokopa o uzdravení! Od té doby už ubìhlo 40 let, chlapec žádné následky nemìl. Maturoval a zastává zamìstnání dost nároèné na psychiku. Pane Bože, kdykoliv si na to vzpomenu, dìkuji Ti za tento zázrak, který jsi udìlal na mocnou pøímluvu svatého muže ze Sázavy!“ Svìtci se v nebi nemìní, nestárnou a nemìní své city. Tak jako sv. Prokop døíve miloval Èechy, tak je miluje i nyní. A tak jako se døíve za nì modlil a pøimlouval, tak èiní i dnes. Jestliže není slyšet o nových zázracích a milostech, pak je vina u nás. My sami jsme se odcizili našemu pøímluvci, zapomnìli jsme èinit pokání a ptáme se, proè nám nepomáhá. Vrame se k úctì, jakou k nìmu mìli naši pøedkové! A on s obrátí k nám! A úcta k sv. Prokopu spoèívá v tom: následovat ho v jeho radikálnosti a horlivosti pro Boží království. To, èemu nás sv. opat sázavský uèil, je na prvním místì pokání. Následujme ho tedy v jeho cestì za Kristem, a potom se i my staneme svìdky toho nejvìtšího zázraku – života Kristova v nás.

Svatý Prokop aktuálnì

93

SVATÝ PROKOP A  DÉMONICKÉ PÙSOBENÍ PO 1000 LETECH

S

vatý Prokop je znázoròován, jak køížem pohání ïábla zapøaženého do pluhu a oøe s ním brázdu. Od Sázavy-Èerných Bud do Chotounì, do rodištì sv. Prokopa, vede v souèasné dobì turistická stezka, která zaèíná roklinou, kterou dle tradice mìl sv. Prokop s ïáblem vyorat. Èertovu brázdu je už dnes tìžko sledovat až k mìstu Kouøimi, ale je zøetelná pøi svém zaèátku. Když vjíždíme z Uhlíøských Janovic do mìsta Sázavy, pak po pravé stranì, ještì pøed tabulí oznaèující obec, stojí sloup a na nìm je obraz sv. Prokopa. Svìtec má zapøaženého ïábla v pluhu a v ruce drží køíž, kterým ïábla pohání. Touto roklinou se dnes do øeky Sázavy vlévá malý potùèek. Vypráví se, že po bratrovražedné bitvì u Lipan, kde se mezi sebou navzájem pobila husitská vojska, jejich krev tekla až k Sázavì, aby tu žalovala sv. Prokopovi na tuto smutnou událost. Z jeskynì na bøehu øeky Sázavy vyhnal sv. Prokop tisíc démonù, kteøí ji obývali. Na místì, kde byla tato jeskynì, je nyní krypta sázavského chrámu, v níž je sv. Prokop pochován. Co se týèe Èertovy brázdy, mnozí tomu doslova vìøí, jiní tuto brázdu pokládají za pøírodní úkaz. Co se týèe vyhnání tisíce démonù z jeskynì, je na to rovnìž dvojí pohled. Ale mùžeme jít trochu dál. Dvojí pohled je taky na to, co se týèe existence démonù. Jenže tady to už má vážné dùsledky, nejen pro vztah k Bohu a k Božímu slovu, ale také pro osobní život každého jedince. Myslíme, že dnes je mnoho lidí, pro které existence démonù není jen záležitostí víry, ale je to pro nì konkrétní zkušenost, i když se mnozí z nich za køesany nepovažují a do kostela nechodí. Sv. Prokop na Sázavì vyhánìl z posedlých démony, ale i po jeho smrti tito démoni z tìchto ubožákù vycházeli, a v kryptì, èi v areálu kláštera. O tom máme svìdectví historie. Ale i v souèasné dobì, kdy se mnozí zvláštním zpùsobem otevøeli vlivu a otroctví zlého ducha,

94

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

mohou tito lidé zakusit osvobození skrze víru a pokání. Ježíš Kristus je stejný vèera, dnes i na vìky a boj Jeho království s královstvím temna se odehrává v každém srdci. Jistì je mnoho duší ovládaných démonem, který v urèité oblasti ovládá nejen jejich myšlení, ale i jejich vùli. Jsou i jiní, a tìch je vìtšina, kteøí zakoušejí, že urèitá oblast jejich duše je znesvobodnìna, a jsou tedy závislí na démonické svázanosti. Takoví, a zvláštì takoví by se mìli obracet na toho, kdo nad ïáblem i jeho démony zvítìzil, a tím je Ježíš Kristus, nᚠSpasitel a Pán. Ten, kdo se obrátil a pøijal Krista a zakouší svázanost v urèité oblasti, mìl by prosit za osvobození z tìchto neviditelných duchovních pout. Je možno tak konat kdekoliv, ale jsou urèitá místa, kde je prostøedí živé víry nebo v minulosti byla tato místa touto vírou proniknuta, a zde zpravidla dojde k osvobození. Co se týèe naší vlasti, je to na prvním místì Sázava a svatý Prokop s ní duchovnì srostlý. On i jiní Boží služebníci, kteøí žili životem víry, po svém pozemském životì už obdrželi korunu vìèné slávy v novém životì. Jejich tìlesné schránky zpravidla už dlouho odpoèívají na urèitých místech a èekají zde vzkøíšení, promìnìní a oslavení. Proto chováme k ostatkùm tìchto Božích služebníkù úctu. Tím vzdáváme úctu jejich nesmrtelné stránce, jejich duchu, který je už u Pána ve slávì. Oni jsou našimi staršími bratry, oni se za nás pøed Božím trùnem pøimlouvají. Úcta k nim není nìco, co nás oddìluje od Krista, který je naším jediným Spasitelem a naším osobním Zachráncem. On zemøel za každého z nás osobnì a každý z nás Ho musí osobnì pøijmout, protože v nikom jiném není spásy (srov. Sk 4,12). Za nás nezemøel žádný svatý, a i když zemøel, tak nás nespasil, a tím ménì není naším spasitelem nìjaký guru èi nìjaký uèitel jógy nebo bojového umìní, èi nìjaký hrdina a reformátor, a politický, èi náboženský. Tajemství církve nám ukazuje jednotu tìch, kteøí pøijali Krista a pøijali Jeho ducha. Boží slovo øíká: „Kdo nemá Kristova ducha, ten není Jeho.“ (Øím 8,9b) Svatí jsou nám vzory, jak realizovat Kristovo evangelium, jak konkrétnì žít v urèitých

Svatý Prokop aktuálnì

95

situacích z víry v Krista a jak se nechat vést Duchem Svatým. Jak rozlišovat duchy a hlavnì jak bojovat s høíchem, který je v nás (starý èlovìk), jak se vypoøádat se systémem svìta a s duchem klamu. Takovým bojovníkem víry je v našem národì svatý Prokop, který je srostlý s poèátkem køesanství u nás, ale i s naší národností a kulturou. Jistá osoba, nadaná malíøským umìním, znázornila sv. Prokopa aktuálnì pro naši dobu. Svatý Prokop stojí jako vážný mnich s bílou bradou a v ruce drží cyrilometodìjský køíž, který symbolizuje nejen vztah ke Kristu, ale i duchovní sjednocení s našimi slovanskými vìrozvìsty, sv. Cyrilem a Metodìjem. Na køíži je øecký nápis IC–XC, NIKA. Znamená to: Ježíš Kristus je vítìz! Ano, vítìz nad silami temna. A ten, kdo je s Ním spojen a v Nìm zakoøenìn, ten také zakouší toto pravé vítìzství nad lží, systémem lži, nad duchem lži a smrti. Køíž je tady napojen na pluh, který je zaryt do zemì. Spøežení je divné, démon smrti je vyobrazen smrtkou s kosou a injekèní støíkaèkou. Ta symbolizuje vraždy, potraty, eutanazii, sebevraždy. Vedle ní je maskot s kytarou, s vycenìnými tesáky a symbolickým èíslem antikrista 666. Na kytaru jsou napojeny ètyøi symboly satanismu a vedle je konopí, symbol démona narkomanie. Pøed smrtkou je v zemi zapuštìný kruh se symboly zvìrokruhu a horoskopických znamení. Vedle je zapøažen èínský drak se symboly jinu a jangu, zastupující východní pohanství. Rovnìž je tu lotosový kvìt symbolizující pseudoduchovní cestu jógy spojenou s hinduismem a s jeho guruy – avatary, kteøí pro sebe vyžadují božskou úctu. Vpøedu je kozoroh, vodnáø a škorpión – symboly spojené s vìštìním a magií. Toto všechno symbolizuje království zla a falešného duchovna, které vede do záhuby. Za tím vším jsou i støípky pravdy, jak pøiznává Druhý vatikánský koncil. Pro tyto støípky máme mít úctu k tìmto lidem, ale bohužel za celkovým systémem pohanství stojí duch lži. Ten nechce dovolit, aby bylo tìmto lidem v moci hlásá-

96

97

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

no evangelium (Mt 28,20) a aby tyto duše byly zachránìny. Naším úkolem není vymýšlet teorie o alternativních cestách spásy pohanù, ale je naší povinností, aby nᚠnárod a celá Evropa, která má køesanské koøeny, se vrátily ke svému pevnému základu, a tím je Kristus. Jedinì On je naše záchrana, a ne falešná úcta (zjevná èi skrytá) a otevírání se démonùm, jak se to dìje dnes. My jsme povinni hlásat Krista a evangelizovat, aby duše byly zachránìny. Ale my místo toho, abychom konali misii pohanùm, otvíráme sami sebe novopohanskému tlaku, který smìøuje k likvidaci živé víry v Krista. Neslané a nemastné køesanství není pro peklo žádnou hrozbou, naopak, orá pro nìj brázdu a zapøaženi jsou oklamaní a teoretizující køesané. Je tedy otázka v životì každého z nás: Kdo orá brázdu, komu a s kým? A tu je vzorem svatý Prokop! On živou vírou, svou pokorou a sebekázní pøemohl síly høíchu a temna. Zapøáhl je do pluhu, takže sloužily Božímu království a nakonec i jemu. Obraz dnešního køesana by byl asi takový: Ïábel stojí za pluhem a má nás spoutané urèitými závislostmi. On orá brázdu, ne pro Boží, ale pro své království, království zla a smrti. Proto musí nastat v tvém životì zmìna. Ty mᚠvládnout, spolu s Kristem a skrze Jeho køíž, nad høíchem a démonickými závislostmi. Pokud tuto zkušenost budeš mít, nebudeš diskutovat o Èertovì brázdì na Sázavì, èi o vyhnání tisíce démonù. Masmédia nám vnucují nejen neèistotu, ale i perverzitu, a to už malým dìtem. Dále propagují a vnucují, skrze filmy a své hrdiny, všechny formy okultismu, poèínajíce bílou magií, „nevinným“ vìštìním, horoskopy, kondiciogramy, proutkaøstvím, akupunkturou, akupresurou, orientálními masážemi, homeopatií, „uzdravujícími energiemi reiki“, budováním struktur New Age ve školství, medicínì, kultuøe, umìní, obchodu a nakonec konèící u mnohých v èerné magii a satanismu. Na obrázku v pozadí je nedostavìný sázavský chrám, na druhé stranì obrázku tato modlitba:

Sv. Prokop, který spoutal a zapøáhl do pluhu mocnosti temna

98

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Svatý Prokop aktuálnì

99

Pane Ježíši Kriste, který jsi za mì zemøel a za mé høíchy prolil svou krev, na mocnou pøímluvu svatého Prokopa osvoboï mì od démonické závislosti ... (alkoholu, drog, hracích automatù, pornografie, homosexuality, cizoložství, onanie, astrologie, horoskopù, spiritismu, magie, vìštìní a jiných neopohanských pout). Amen. Tuto modlitbu se mohu modlit sám, kdekoli je ji možno pomalu a uvìdomìle opakovat a jmenovat jenom tu závislost, která se mne týká. Pokud si udìlám pou na Sázavu, mohu se ji modlit v areálu kláštera, v chrámu u nìkteré ze soch sv. Prokopa èi v kryptì, kde vyhnal tisíc démonù. Také si mohu donést vodu ze studánky a pít ji s vírou v chrámu èi na místì, kde je pochován sv. Prokop. Tu je tøeba víra, víra biblická, kristologická, víra živá, ne mrtvá víra, ani ne magická. Zakusíš i ty zázrak a nebudeš diskutovat o existenci démonù èi o Boží moci. Ty sám budeš mít zkušenost s Boží mocí a Boží láskou. Ježíš udìlal všechno pro tvou spásu a pro tvou svobodu, ale krok musíš uèinit i ty. Pøijmout Ho, jako svého osobního Spasitele a Pána a odøeknout se všech démonických závislostí.

100

101

Dodatek ŽÁDOST O  UDÌLENÍ ODPUSTKÙ Apoštolská penitenciárie prot. N. 2/03/I Nejmilostivìjší Otèe, blíží se den 25. bøezna, 950. výroèí blažené smrti, den, kdy z tohoto svìta odešel k nebeskému Otci Prokop, jehož Sv. otec Innocenc III. pøipoèítal mezi svaté dne 4. èervence 1204. Svatý Prokop opustil ženu i syna, což byla pro nìj nelehká obì, a na Sázavì v Èechách se vìnoval životu poustevníka. Poté na tomtéž místì založil klášter, jemuž stál v èele, a slavil zde bohoslužby podle byzantského obøadu a ve slovanském jazyce. Je jisté, že vìøící køesané obojího ritu uctívají podivuhodnou památku tohoto poustevníka a nebeského spolupatrona èeské zemì a cítí, že skrze tuto úctu jsou pøivádìni k tomu, aby toužili po svatosti a s pomocí Boží milosti jí dosahovali. Proto níže podepsaný žadatel Metodìj R. Špiøík, pøedstavený „Delegatury sv. Prokopa“ øádu sv. Basila Velkého v Èeské republice, za laskavé podpory Jeho Eminence Miloslava kard. Vlka, spolu se svými bratøími a s vìøícími celé køesanské komunity na Sázavì, rozhodl, aby se konaly zvláštní aktivity zamìøené na prohloubení zbožnosti, katolického vzdìlávání a skutkù lásky. Toto pak s nejvyšší úctou pøedkládají Tvojí Svatosti, zároveò tak dokládají své pøijetí závazkù poslušnosti synù k otci a cítìní hierarchického spoleèenství a žádají, abys laskavì udìlil dar odpustkù na

102

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

povzbuzení pro ušlechtilé pøijetí a konání tìchto skutkù a zároveò i jako odmìnu za nì.

ODPOVÌÏ APOŠTOLSKÉ PENITENCIÁRIE

103

Dodatek

lil, nebo když budou zbožnì recitovat modlitbu k poctì svìtce, která byla øádnì schválena. Tato listina je platná. A jí nic nebrání.

Dne 15. ledna 2003 Apoštolská penitenciárie, z povìøení Sv. otce, ochotnì udìluje všem vìøícím: §1. Plnomocné odpustky, kterých mohou vìøící dosáhnout ve farním kostele na Sázavì za obvyklých podmínek (totiž svátost smíøení, pøijetí eucharistie a modlitba na úmysl Sv. otce), s duší oproštìnou od náklonnosti k høíchu: 1) pokud budou zbožnì pøítomni nìjakému posvátnému úkonu, nebo se alespoò pomodlí modlitbu Pánì a vyznání víry: a) dne 25. bøezna 2003, kdy Jeho Em. Miloslav kard. Vlk slavnostnì zahájí oslavy výroèí uložením ostatkù sv. Prokopa do krypty farního øímskokatolického kostela, b) dne 4. èervence 2004, kdy budou oslavy slavnostnì zakonèeny, c)jednou v prùbìhu tohoto výše vymezeného èasového období, v den, který si každý vìøící mùže libovolnì zvolit, d) vždy, když sem zbožní vìøící ve skupinách pøijdou jako poutníci, nebo se zbožnì zúèastní slavnostního procesí ke cti tohoto svìtce na území této farnosti; 2) vždy, když se zbožnì úèastní vzpomínkových obøadù, kterým bude pøedsedat J. Em. kardinál, metropolita pražský, osobnì, nebo místo nìho jiný biskup. §2. Èásteèné odpustky vždy, když se srdcem zkroušeným se budou zbožnì vìnovat konání skutkù milosrdenství, pokání nebo evangelizace, které faráø navrhl a J. Em. kardinál metropolita schvá-

DVOJÍ JUBILEUM SV. PROKOPA Tento list byl rozeslán nìkolik týdnù pøed zapoèetím jubilea na biskupské úøady v Èechách, na Moravì a na Slovensku.

Víme, kolik milostí pøinesla našemu národu na konci 2. tisíciletí desetiletá duchovní obnova, jejíž viditelným plodem byla zmìna politického systému (svatoøeèení Anežky Èeské). Pøed nìkolika mìsíci jsme vstoupili do 3. tisíciletí a na jeho prahu nás zastihují dvì svatoprokopská výroèí: 950 let od jeho smrti na Sázavì, které si pøipomeneme 25. 3. 2003, a 800 let od jeho svatoøeèení 4. 7. 2004. Vìøíme, že i tato dvì jubilea se stanou v zaèínajícím tisíciletí pevným bodem pro hlubokou vnitøní obnovu nejen pro nás køesany, ale i pro celý národ. Sv. Prokop a jeho duchovní synové jsou spojeni se severními Uhry, tj. dnešním Slovenskem. Kéž toto požehnání z obou jubileí zasáhne i nᚠbratrský národ Slovenska. V tomto období od 25. 3. 2003 do 4. 7. 2004 bude možnost k poutím na Sázavu. Každou sobotu je pro poutníky pøipraven duchovní program (èeská a staroslovìnská liturgie s poutním kázáním). Svatý Prokop je úzce spojen se sv. Cyrilem a Metodìjem, tedy s obnovou cyrilometodìjského dìdictví a tradice v Èechách, pøedevším založením slovanského kláštera na Sázavì. Podle nìkterých historikù byl sv. Prokop pravdìpodobnì vysvìcen na Moravì èi v Uhrách, a to podle staroslovìnského obøadu. V té dobì byli v Èechách, na Moravì i v Uhrách knìží obojího ritu. V Uhrách bylo ještì na poèátku 13. století více basiliánských klášterù s východním

104

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

obøadem než klášterù latinských (viz list papeže Innocence III. z roku 1204 uherskému králi Imrichovi). Svatý Prokop mezi asi 25. a 30. rokem svého života prožil vnitøní obrácení, které vyústilo do rozhodnutí opustit rodinu a své nejbližší a nastoupit cestu radikálního následování Krista jako mnich a poustevník. Když se nakonec usadil na Sázavì, pøidali se k nìmu mladí muži, kteøí chtìli žít podobným životem. Tu založil nejprve osadu poustevníkù, pozdìji klášter. Za jeho života i po smrti ho Bùh oslavil èetnými divy a zázraky. Svatopisec svìdèí: V den jeho kanonizace „mnozí slepí nabyli zraku, malomocní byli oèištìni, nemocní uzdraveni, posedlí osvobozeni, zajatí propuštìni, hluší sluchu navráceni, nìmí nabyli øeèi a jiní a jiní nemocní byli uzdraveni pro zásluhy svatého otce Prokopa. Když pak byl otevøen jeho hrob, linula se z nìho pøepùvabná vùnì, takže všichni pøítomní byli uvedeni v úžas a údiv. Tu kardinál Guido zhlédnuv tyto zázraky a sepsav je, v pøeèetných smìrech klášter sázavský vyznamenal.“ Pøipomeòme si nìkteré zázraky: 1. záchrana panoše trápeného zlým duchem, 2. šílený byl uzdraven, když se napil z koflíku sv. Prokopa, 3. uzdravení posedlého dìvèete, 4. vymítnutí ïábla z posedlého, 5. uzdravení prosících nemocných, zvláštì slepé ženy, 6. ochrnutá žena, ètyøi roky slepá, uzdravena o Vánocích na hrobu sv. Prokopa, 7. uzdravení nemocné ženy úøedníka prostøednictvím Jimrama, 8. uzdravení panoše v den 4. èervence u hrobu svìtcova, 9. slepý byl uzdraven v èase pohøbu svìtce, 10. vzkøíšení utopeného, 11. vzkøíšení mrtvého hocha u tumby (breviáø svatojiøský), 12. div zamrznutí øeky v létì a záchrana dvoøana Labeše, 13. mnich Fabián zachránìn pod sesutou zdí,

105

Dodatek

14. zachránìní chlapce z moèálu, 15. zjevení papeži Innocenci III. týkající se Prokopovy kanonizace, 16. sv. Prokop se ètyøikrát zjevuje opatu – Nìmcovi a vyhání ho berlou ze svého kláštera. Bìhem devíti století se stalo mnoho zázrakù na pøímluvu sv. Prokopa. Zaèátkem 18. století pøed vypuknutím moru v Èechách bylo na obraze v chrámu, kde má sv. Prokop zavøené oèi, vidìt, že je otvírá a jimi mrká. Tu zprávu roku 1764 pøísežnì podepsalo 86 svìdkù. Událost vyšetøovala i komise z arcibiskupské konzistoøe. Tito, když na vlastní oèi shledali zázrak, zvolali: „Satis es sancte pater... Dosti již, svatý otèe!“ Padli na kolena a referovali o tom na konzistoøi v Praze. Sv. Prokop se svým atributem – ïáblem na øetìzu – výmluvnì hovoøí o duchovním boji a o vítìzství nad silami temna. Kolik lidí je dnes znesvobodnìno, doslova zotroèeno, a potøebují pomoci nejen skrze moderní medicínu, ale pøedevším skrze Boží milost, aby tak byli osvobozeni z tìchto duchovních pout. A právì zde je svatý Prokop mimoøádnì aktuální svìtec, je naším starším bratrem v Kristu, který získal osobní zkušenost v oblasti vnitøního duchovního boje. On mùže mnohým vyprosit Boží milosti, aby byli osvobozeni ve všech vrstvách své bytosti a mohli zakusit pravou svobodu dìtí Božích a plnì pochopit podstatu evangelia a køesanství.

OSTATKY SV. PROKOPA Sv. Prokop zemøel 25. 3. 1053 a jeho tìlo odpoèívá v kryptì sázavského chrámu. Dne 29. 5. 1588 byly z rumištì zboøené krypty vyzdviženy urèité ostatky a pøevezeny do Prahy, do chrámu Všech svatých na Pražském hradì. Slavnostního prùvodu se zúèastnil ar-

106

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

cibiskup Martin Medek a rovnìž císaø Rudolf II. Roku 1669 navrátil Sázavskému klášteru pražský arcibiskup Sobek rámì sv. Prokopa, které bylo pøedtím uchováno ve velechrámu sv. Víta. Tato zdánlivá malièkost vedla k oživení starobylé úcty k sv. Prokopu a davy poutníkù opìt zaèaly proudit na posvátnou Sázavu. Dne 25. 3. 2003 bude obnoven Prokopùv hrob na Sázavì, v kryptì chrámu. V nedávné dobì (1988) byly pomocí moderní techniky prozkoumány ostatky sv. Prokopa na Pražském hradì u Všech svatých. Prof. Em. Vlèek z nich zverifikoval lebeèní kost, která je pravá, a zbytek ostatkù tøeba hledat v kryptì sázavského kláštera. Kromì ostatkù, které zùstaly pod betonovou dlažbou v kryptì na Sázavì, budou ještì vloženy do èelního oltáøe v kryptì další verifikované (identifikované) ostatky. Tak bude po 415 letech u pøíležitosti 950. výroèí smrti a pohøbu sv. Prokopa znovu obnoven na Sázavì jeho hrob. VZTAH SV. PROKOPA K  NITØE A  K  SV. SVORADOVI Mezi sv. Prokopem a sv. Svoradem je mnoho spoleèného. Oba byli mniši, a také zároveò poustevníci, oba pokraèovatelé odkazu sv. Cyrila a Metodìje, oba mìli vztah k slovanské liturgii a oba žili ve stejné dobì. Sv. Prokop zemøel r. 1053 na Sázavì a sv. Svorad asi o 20 let døíve na Soboru u Nitry. Svorad pøišel do Nitry kolem roku 1020 z jižního Polska, kde v tomto období byl pronásledován slovanský obøad Boleslavem Chrabrým. Podle nìkterých historikù sv. Prokop svoji mnišskou formaci prožil v nìkterém ze slovanských klášterù v Uhrách. To byl pravdìpodobnì klášter na hoøe Soboru u Nitry. Ve východní tradici se mnich mùže stát poustevníkem zpravidla až po 10 letech spoleèného života v klášteøe. Sv. Prokop toto období desetileté zkoušky prožil pravdìpodobnì v letech 1010–1020, když mìl 25–35 let. Potom kratší

Dodatek

107

èas poustevnièil zøejmì na Soboru. Zde se nejpravdìpodobnìji setkal se sv. Svoradem. Pozdìji byl na svou žádost poslán do Èech, kde v poustevnièení pokraèoval a kde toužil po vzoru z Uher vybudovat slovanský monastýr se slovanskou liturgií. Kronikáø poznamenává, že žáci sv. Prokopa se uchýlili dvakrát do Uher (Slovensko), a to v r. 1056–1061 a podruhé natrvalo roku 1097. Sv. Svorad pøišel na Sobor už jako mnich poustevník. Mìl už malou schimu, což dnes zhruba odpovídá našim èasným slibùm. Vìèné sliby složil do rukou pøedstaveného Filipa, který mu zároveò dal øeholní jméno Andrej (napø. sv. Cyril jako mnich pøijal velkou schimu 40 dní pøed smrtí). Protože už pøedtím mìl požadovanou mnišskou formaci i poustevnickou praxi, byl pøedstaveným brzy na vlastní žádost vyslán do poustevny. Ve východní mnišské praxi zkušený poustevník dostává uènì, tzv. poslušníka, a tím mu byl Beòadik. Biskup Maurus svìdèí, že v dobì postní se Svorad držel východní postní praxe podle poustevníka Zosima. Toto také dosvìdèuje, že byl slovanským, nikoliv latinským mnichem, a také to nepøímo dosvìdèuje, že klášter na Soboru byl ještì v té dobì slovanským. Kdy pøestal být slovanským a stal se latinským, nelze pøesnì historicky dokázat. Uherští panovníci tolerovali a podporovali obojí obøad. R. 1047 uvádí Ondøej I. do slovanského kláštera na Vyšehradì u Ostøihomi basiliány z Kyjeva. Fr. Ekert (Církev vítìzná, 1896) tvrdí, že po odchodu slovanských mnichù ze Sázavy do Uher zùstali slovanští mniši na hoøe Soboru u Nitry ještì asi 100 let. Tito mniši mìli duchovní zakoøenìní v mnišské tradici, za kterou stál církevní otec a uèitel církve sv. Basil Veliký a nikoliv sv. Benedikt. Z této duchovní tradice vyšli i sv. Cyril a Metodìj, a pøevzali ji i jejich duchovní synové. Zùstává ale pravdou, že v nìkterých benediktinských klášteøe na území Èech (Bøevnov, Ostrov), na území Moravy (Hradisko u Olomouce, Rajhrad) a území Uher (Slovensko) byla kromì latinské liturgie užívána také v rùzných formách liturgie slovanská.

108

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Výrok papeže Innocence III. z roku 1204, že v Uhrách je více klášterù východních (slovanských) než latinských, se vztahoval v té dobì také na soborský klášter. Tedy Nitra, aè v 9. století oèernìna nešastným Vichingem, si uchovala cyrilometodìjské dìdictví ve svém soborském klášteøe ještì zaèátkem 13. století. Plným právem se mùže nazývat mìstem cyrilometodìjským a druhým Velehradem.

109

Dodatek

Gorazd zanechal požehnané ovoce své slovanské misie, pocházel sv. Svorad, který témìø o století pozdìji hledá útoèištì v slovanském klášteøe na Soboru. Pokud by mu nezáleželo na tomto dìdictví, mohl se stát latinským mnichem a nemusel by odcházet ze své zemì do ciziny. Tolik struènì ke vztahu sv. Prokopa ke Slovensku a sv. Gorazda ke sv. Svoradovi, a všech tøí k spoleèným duchovním otcùm sv. Cyrilu a Metodìji, nyní patronùm Evropy.

VZTAH SV. GORAZDA K  SV. SVORADOVI Dá se pøedpokládat, že v dobì byzantské misie (863–885) bylo v Nitøe duchovní centrum (semináø) pro výchovu slovanských knìží, žákù sv. Cyrila a Metodìje. Nitra byla knížecí mìsto a druhé mocenské místo po Velehradì. Tu rozhodnì byla škola vedená nìkterým z blízkých spolupracovníkù sv. bratøí. Duchovní centra byla zpravidla tam, kde bylo i mocenské centrum. Že tato škola byla na hoøe Soboru, je nejvýš pravdìpodobné. Zásah Vichinga po smrti sv. Metodìje zasáhl pøedevším toto centrum. Zde byli zajati slovanští žáci a vyhnáni z území. R. 899 bylo obnoveno na Velehradì arcibiskupství a byli vysvìceni 3 pomocní biskupové, z nichž jeden byl zøejmì pro Nitru. Témìø všichni historikové se shodují v tom, že arcibiskupem byl vysvìcen èi uveden do úøadu sv. Gorazd. Ne-li døíve, tak nejpozdìji v této dobì byla také obnovena slovanská klášterní škola na Soboru. Po pádu centra velkomoravské øíše, roku 906 se Gorazd, dle prof. Dvorníka, stáhl na sever zanikající øíše na území jižnì od Krakova. „Tu ještì koncem 10. století existovala slovanská církevní organizace, která byla pokraèováním moravského arcibiskupství ... biskup Prochorius byl také ordinován slovanským metropolitou, který nastoupil po Gorazdovi.“ (Dvorník) Na tomto území jsou nejstarší dùkazy liturgické úcty sv. Gorazda, a to v den 17. èervence. Èili z tohoto území, kde sv.

¦ POØAD OSLAV Nedìle 23. 3. 2003 v 15 hod. Staroslovìnská liturgie v kryptì. Pondìlí 24. 3. 2003 v 16.30 hod. Ekumenické setkání spojené s veèiròou s požehnáním pokrmù a pomazáním olejem (veèerní chvály byzantského ritu). Úterý 25. 3. 2003 v 9 hod. Staroslovìnská liturgie za úèasti ap. exarchy biskupa Ivana Ljavince a v 11 hod. pou knìží Èech, Moravy a Slovenska. Slavnostní liturgii celebruje apoštolský nuncius Mons. Erwin J. Ender. Pøed liturgií bude slavnostní obnovení hrobu sv. Prokopa. Na tuto knìžskou pou jsou srdeènì zváni knìží ze všech diecézí ÈR a SR.

¦

110

SVATÝ PROKOP, DIVOTVÙRCE

Poutì na Sázavì Sobota 10 hod. mše svatá 11 hod. staroslovìnská (byzantská) svatá liturgie Nedìle 10 hod. mše svatá 11.30 hod. staroslovìnská (byzantská) svatá liturgie Pøíležitost ke svátosti smíøení 1/2 hod. pøed bohoslužbami. Od 25. 3. 2003 až do 4. 7. 2004, kdy si pøipomeneme 800. výroèí kanonizace sv. Prokopa, je možno na Sázavì získat plnomocné odpustky. Spojení na Sázavu Z dálnice Brno – Praha se asi 45 km pøed Prahou odboèí podle smìrovací tabule s nápisem Sázava (exit Ostøedek). Cestující vlakem tratí Olomouc – Praha pøesednou v Kolínì smìrem do Ledeèka. V Ledeèku pøesednou do vlaku na Sázavu (smìr Èerèany). Poutníci cestující tratí z Èeských Budìjovic do Prahy pøesednou ve stanici Èerèany na vlak do Sázavy. Z Prahy je možné použít metra na koneènou stanici A – Skalka a odtud jezdí autobusová linka è. 382 pøímo na Sázavu. Telefon 222 220 364

V celé publikaci èerpáno mimo jiné z tìchto autorù: F. Dvorník, J. T. Milik, W. Judák, K. Reichertová, C. Vasi¾ , J. Kadlec , F. Ekert.

Dodatek

111

112

Svatý Prokop divotvùrce Z dobových pramenù zpracovali otcové OSBM v Sázavském klášteøe Vydal Øád sv. Basila Velikého v ÈR v Sázavì v jubilejním svatoprokopském roce 2003 k 950. výroèí požehnaného úmrtí sv. Prokopa Sázavského Sazba a tisk Matice cyrilometodìjská s. r. o. V MCM s. r. o. xxx. publikace, 1. vydání Olomouc 2003 Doporuèená cena 98 Kè ISBN 7266-