Suburbanizace v zázemí krajských měst v ČR v letech

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Suburbanizace v zázemí krajských měst v ČR v letech 1991 - 2011 Bakalářská práce

Autor: Jakub Pařil Vedoucí práce: Mgr. Lukáš Nevěděl Ph.D.

Brno 2013

Mendelova univerzita v Brně Ústav demografie a aplikované statistiky

Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií 2012/2013

ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Autor práce: Studijní program: Obor:

Jakub Pařil Regionální rozvoj Socioekonomický a environmentální rozvoj regionu

Název tématu: Rozsah práce:

Suburbanizace v zázemí krajských měst v ČR v letech 1991 – 2011 40 stran

Zásady pro vypracování: 1. Předmětem této bakalářské práce bude výzkum aktuálního suburbánního prostoru všech krajských měst v České republice v letech 1991 - 2011. Student si nastuduje předmětnou literaturu, bude vycházet z dat Českého statistického úřadu, určí si kritérium růstu obcí v zázemí krajských měst, srovná údaje za zvolené časové milníky a na závěr formuluje tato zázemí včetně případné pulzace (změn v jednotlivých časových milnících) a uvede predikci budoucího vývoje. 2. Úvod / výzkumná otázka: Představuje suburbanizace aktuální téma? 3. Rešerše literatury: a) popis metod výzkumu – kvantitativní metody (statistická data), b) aktuální trendy v oblasti suburbanizace. 4. Kvantitativní výzkum: Bude provedeno hodnocení přírůstku počtu obyvatel v obcích v zázemí všech krajských měst ČR v posledních 20 letech (pro roky 1996, 2001, 2006 a 2011). Na základě těchto dat bude vymezen suburbánní prostor všech krajských měst, a to v horizontech pro roky 1996, 2001, 2006 a 2011. 5. Závěr: Vyvrácení či potvrzení výzkumné otázky, uvedení predikce suburbánního prostoru jako celku. 6. Přílohy: Práce bude doplněna příslušnými kartogramy a kartodiagramy.

Seznam odborné literatury: 1. CLOKE, P J. -- MARSDEN, T. Handbook of rural studies. London: SAGE, 2006. 511 s. ISBN 0-7619-7332-X. 2. WOODS, M. Rural geography : processes, responses and experiences in rural restructuring. 1. vyd. London: SAGE, 2007. 330 s. ISBN 978-0-7619-4760-8. 3. SÝKORA, L. Suburbanizace : a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. Praha: Ústav pro ekopolitiku, 2002. 191 s. 4. HNILIČKA, P. Sídelní kaše : otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. 1. vyd. Brno: ERA, 2005. 131 s. ISBN 80-7366-028-8. 5. MINAŘÍK, B. Statistika : Popisná statistika. 2. část, Měření závislostí. Statistické srovnávání. Popis časových řad. I. 2. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2006. 207 s. ISBN 80-7157-929-7.

Datum zadání bakalářské práce: březen 2012 Termín odevzdání bakalářské práce:

duben 2013

Jakub Pařil Autor práce

Mgr. Lukáš Nevěděl, Ph.D. Vedoucí práce

prof. Ing. Bohumil Minařík, CSc. Vedoucí ústavu

prof. Ing. Iva Živělová, CSc. Děkan FRRMS MENDELU

Poděkování Rád bych zde poděkoval vedoucímu bakalářské práce Mgr. Lukáši Nevědělovi Ph.D. za poskytnuté rady a ochotu při vedení této práce. Dále bych také rád poděkoval Mgr. Ondřeji Konečnému za pomoc s tvorbou mapových podkladů.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Suburbanizace v zázemí krajských měst v ČR v letech 1991 – 2011 vypracoval samostatně a použil jsem pouze pramenů uvedených v přiloženém seznamu literatury. Bakalářská práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího bakalářské práce a děkanky fakulty Regionálního rozvoje a mezinárodních studii Mendelovy univerzity v Brně.

V Brně dne

_______________________

Abstrakt Předmětem této bakalářské práce je výzkum aktuálního suburbánního prostoru všech krajských měst v České republice v letech 1991 - 2011. Práce se zaměřuje na porovnávání vývoje počtu obyvatel obcí, které se nachází v zázemí krajských měst České republiky. Teoretická část práce bude věnována rešerši literatury zabývající se statistickými metodami a aktuálními trendy v oblasti suburbanizace. Praktická část práce se poté zaměří na popis a zpracování dat, vycházejících z vlastního výzkumu. V závěru poté dojde ke zhodnocení a porovnání v suurbanizačních procesů jednotlivých krajských měst. Klíčová slova Suburbanizace, krajská města, zázemí, demografie, obyvatelstvo.

Abstract The subject of this thesis is research of the current suburban area of all the the regional capitals in the Czech Republic in between 1991 and 2011. The work focuses on comparing of development of population in small towns and villages, which are located in proximity of the the regional capitals of Czech Republic. The theoretical part will be devoted to a literature about statistical methods and current trends in suburbanization. Practical work will then focus on the description and processing of data based on its own research, and then the conclusion will concentrate on evaluating and comparing suburban processes of individual cities.

Keywords Suburbanization, the regional capital, hinterland, demographics, population.

Obsah

7

Obsah 1

Úvod a cíl práce

13

1.1

Úvod ................................................................................................................. 13

1.2

Cíl práce ............................................................................................................ 13

2

Rozbor a definice pojmu suburbanizace

14

3

Vývojové fáze suburbanizace

21

4

5

3.1

Prvotní fáze suburbanizace ............................................................................... 21

3.2

Moderní suburbanizace..................................................................................... 21

3.3

Současná (postmoderní suburbanizace) ............................................................ 22

3.4

Suburbanizace v USA ....................................................................................... 22

3.5

Suburbanizace v západní Evropě ...................................................................... 24

3.6

Suburbanizace u nás ......................................................................................... 26

Časové řady

29

4.1

Dekompozice časové řady ................................................................................ 29

4.2

Grafické znázornění .......................................................................................... 30

Vymezení a charakteristika území

31

5.1

Charakteristika daného území .......................................................................... 31

5.2

Prostorové vymezení sledovaného území ......................................................... 37

6

Metodika

39

7

Vymezení suburbánního zázemí krajských měst České republiky

40

7.1

Brno .................................................................................................................. 40

7.2

České Budějovice ............................................................................................. 45

7.3

Hradec Králové ................................................................................................. 49

7.4

Jihlava ............................................................................................................... 54

7.5

Karlovy Vary .................................................................................................... 58

7.6

Liberec .............................................................................................................. 62

7.7

Olomouc ........................................................................................................... 66

8

Obsah

7.8

Ostrava .............................................................................................................. 70

7.9

Pardubice ........................................................................................................... 75

7.10 Plzeň .................................................................................................................. 78 7.11 Praha.................................................................................................................. 82 7.12 Ústí nad Labem ................................................................................................. 86 7.13 Zlín .................................................................................................................... 90 8

Závěr

94

Seznam použité literatury

96

Seznam přílohy

99

Seznam obrázků

9

Seznam obrázků Obr. 1

Ukázka satelitního městečka, Nevada USA

16

Obr. 2

Suburbánní oblast Sterling Ridge, Florida USA

19

Obr. 3

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Brna

40

Obr. 4

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Brna mezi roky 1991 až 1996

41

Obr. 5


42

Obr. 6


43

Obr. 7


44

Obr. 8

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města České Budějovice

45

Obr. 9

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města České Budějovice mezi roky 1991 až 1996

46

Obr. 10


47

Obr. 11


47

Obr. 12


48

Obr. 13

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Hradec Králové

49

Obr. 14

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Hradec Králové mezi roky 1991 až 1996

50

Obr. 15


51

Obr. 16

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Hradec Králové mezi roky 2001až 2006

52

Obr. 17


53

Obr. 18

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Jihlava

54

Obr. 19

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Jihlava mezi roky 1991 až 1996

55

Obr. 20


56

Obr. 21


56

Seznam obrázků

10

Obr. 22


57

Obr. 23

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Karlovy Vary

58

Obr. 24

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Karlovy Vary mezi roky 1991 až 1996

59

Obr. 25


59

Obr. 26


60

Obr. 27


61

Obr. 28

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Liberec

62

Obr. 29

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Liberec mezi roky 1991 až 1996

63

Obr. 30


64

Obr. 31


64

Obr. 32


65

Obr. 33

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Olomouc

66

Obr. 34

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Olomouc mezi roky 1991 až 1996

67

Obr. 35


68

Obr. 36


69

Obr. 37


70

Obr. 38

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Ostrava

71

Obr. 39

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Ostrava mezi roky 1991 až 1996

72

Obr. 40


72

Obr. 41


73

Obr. 42


74

Obr. 43

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Pardubice

75

Obr. 44

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Pardubice mezi roky 1991 až 1996

76

Obr. 45


76

Seznam obrázků

11

Obr. 46


77

Obr. 47


77

Obr. 48

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Plzeň

78

Obr. 49

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Plzeň mezi roky 1991 až 1996

79

Obr. 50


80

Obr. 51


80

Obr. 52


81

Obr. 53

Vývoj počtu obyvatel v Praze

82

Obr. 54

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Praha

83

Obr. 55

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Prahy mezi roky 1991 až 1996

84

Obr. 56


84

Obr. 57


85

Obr. 58


85

Obr. 59

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Ústí nad Labem

86

Obr. 60

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Ústí nad Labem mezi roky 1991 až 1996

87

Obr. 61


88

Obr. 62


88

Obr. 63


89

Obr. 64

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Zlín

90

Obr. 65

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Zlín mezi roky 1991 až 1996

91

Obr. 66


91

Obr. 67


92

Obr. 68


93

12

Seznam tabulek

Seznam tabulek Tab. 1

Podíl pracovních příležitostí v Amerických centrech

23

Úvod a cíl práce

13

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Suburbanizace je výrazný fenomén, který v průběhu minulého století výrazně formoval strukturu měst a jejich zázemí napříč celou západní Evropou a Severní Amerikou. Je to proces, v jehož průběhu dochází k přesunu obyvatelstva z jádrových měst do jejích zázemí. Také můžeme říci, že jde o „rozvolňování“ či „řídnutí“ zástavby. V takto uspořádaných oblastech samozřejmě vznikla celá škála nových socioekonomických jevů. Některé jsou pozitivní, ale v mnoha případech se setkáváme spíše s negativními dopady, se kterými se nyní západní země musí potýkat. České republice se proces suburbanizace po dlouhá léta vyhýbal. To se však změnilo s koncem komunistického režimu a nástupem tržního hospodářství, kdy se i u nás postupně začala zvyšovat poptávka po vlastním bydlení, ideálně na kraji města. S touto změnou chování obyvatelstva se i u nás, v blízkosti velkých města, začaly tvořit suburbánní oblasti.

1.2

Cíl práce

Cílem této bakalářské práce, je vymezení suburbánního prostoru všech krajských měst České republiky a to mezi roky 1991 – 2011, a popis průběhu tvorby těchto oblastí ve čtyřech na sebe navazujících intervalech, které jsou vymezeny vždy pětiletým obdobím.

14


2 Rozbor a definice pojmu suburbanizace Rodinné domy se v dnešní společnosti těší velké oblibě. Jsou snem o nejdokonalejším bydlení, k jehož naplnění jsou lidé ochotni vynaložit mnoho úsilí, peněz a obětavé péče. Vlastní dům bývá jedním z hlavních cílů životního snažení (Pavel Hnilička; 2005: 11). Nejde ovšem pouze o touhu vlastnit dům, stejně tak důležitá, ne-li ještě důležitější je touha obyvatel žít v kvalitním a hezkém okolním prostředí. Lidé často hledají místa, ve kterých je klid, čisté ovzduší apod. Zároveň se však nechtějí vzdát výhod a služeb, které jim přináší moderní městský život. Dobrá pracovní dostupnost, či kvalitní výběr ze základních sociálních služeb jsou pro člověka stejně tak důležité jako pěkné okolí či příroda. Právě kombinace těchto požadavků způsobuje, že čím dál tím větší část populace nachází svůj vysněný domov na okrajích velkých měst, kde se střetává klid venkova s komfortem velkoměsta, navíc nyní díky růstu bohatství obyvatelstva, lepší dopravní infrastruktuře a podpoře ze strany státu už většina z nich nemusí o takovém domově pouze snít, ale bez větších problému si jej může i pořídit a nastěhovat se do něj. Tento exodus obyvatelstva z měst na venkov se nazývá suburbanizace, jde o přesun obyvatel, jejich aktivit a některých funkcí z jádrového města do zázemí. Jedná se o typický proces rozšiřování území města, který můžeme zaznamenat jak u většiny měst vyspělých zemí, tak v historickém vývoji našich měst. Termín suburbanizace je odvozen z anglického slova suburb, tedy předměstí, které vzniklo jako složenina z latinského základu urbs znamenající město a předpony sub, která označuje umístění vedle, za nebo pod městem (Martin Ouředníček; 2011a) Podle Ouředníčka a Temelové můžeme suburbanizaci také chápat jako transformaci sociálního a fyzického prostředí z venkovského na (před)městské, (sub)urbánní. Na suburbanizaci lze nahlížet jako na změnu v rozmístění obyvatelstva a v prostorové struktuře příměstských území i jako na proměnu způsobu života "suburbanizujících" se obyvatel. Díky suburbanizaci se stále větší část území a společnosti dostává do kontaktu s městskými funkcemi


15

a městským způsobem života. Nové obyvatelstvo suburbánních lokalit s sebou přináší zvyky, způsoby chování a trávení volného času, které ovlivňují původní (venkovské) obyvatelstvo příměstských oblastí. Toto prostorové šíření (difúze) městských prvků a městského způsobu života je označováno jako nepřímá urbanizace. V rozmístění nové výstavby a rozvoji jednotlivých suburbánních oblastí existuje značná nerovnoměrnost. Nedochází tedy k plošnému, kontinuálnímu růstu příměstské zóny velkých měst, ale spíše k výstavbě v příhodných lokalitách podél dopravních komunikací, v blízkosti větších sídel s rozvinutou infrastrukturou nebo v atraktivních lokalitách, které splňují hlavní požadavky pro "zdravé" bydlení v dosahu města. Nová výstavba přináší řadu změn ve fyzickém a sociálním prostředí suburbanizovaných území. Lokalizace nových rezidenčních a komerčních funkcí v příměstské zóně působí nejen jako impuls k reorganizaci životního prostředí rozvíjených lokalit, ale přináší pozitivní i negativní dopady na život celého městského regionu (Martin Ouředníček - Jana Temelová; 2007). Tyto nové příměstské lokality můžeme zjednodušeně rozčlenit podle převládající funkce na dva druhy: rezidenční (obytná) a komerční (pracovní a obslužná). V případě rezidenční suburbanizace sledujeme především výstavbu nového bydlení v zázemí města a postupný odliv lidí z jádrového města do nových rodinných (v poslední době i bytových) domů v okolních obcích. Rezidenční suburbanizace má mnoho forem, které se liší podle rozsahu nové výstavby, charakteru bydlení, lokalizace zástavby, architektury i ceny domů (Martin Ouředníček; 2011a). Za nejrozšířenější a také nejvíce škodlivou formu suburbanizace můžeme považovat tzv. „urban sprawl“ (rozlézání zástavby), což je proces během kterého dochází k téměř nekontrolovanému rozpínání se zástavby do volné krajiny. Výsledkem je většinou mozaikovitá struktura nově rozvíjených ploch v zázemí města. Správa i běžný život v obcích poznamenaných sprawlem je ve srovnání s dobře naplánovaným okrskem navazujícím na intravilán obce výrazně obtížnější (Martin Ouředníček; 2011b). Na rozdíl od Spojených států amerických, se u nás satelitní městečka nestaví jako zcela nová města, ale naopak se často tvoří na okrajích již existujících obcí. Z toho vyplývá

16


mnoho negativních důsledků. Satelitní městečka jsou často naplánována pouze k bydlení a většinou jim chybí obchody, služby a další vybavenost, kterou musí suplovat stávající obce. A tak bývá najednou málo míst v základních a mateřských školách, které nejsou na nové přistěhovalce připraveny (Pavel Hnilička; 2005: 11). Další dopady urban sprawlu které výrazně snižují kvalitu života, můžeme považovat nepropojenost jednotlivých území, neexistence cest a chodníků, odlehlost pro poštovní doručovatele, svoz komunálního odpadu, odklízení sněhu, zavedení a správu technické, sociální a dopravní infrastruktury (Martin Ouředníček; 2011b). .

Obr. 1

Ukázka satelitního městečka, Nevada USA (Zdroj: www.twistedsifter.com; 2010)

Nová výstavba v zázemí měst také vytváří tlak na přírodní prostředí, vede ke změnám ve využití krajiny, snižuje množství ploch k rekreačnímu a zemědělskému využití, ovlivňuje biodiverzitu a způsobuje změny v půdních, vodních a klimatických mikrosystémech. Vliv suburbanizace na fyzické prostředí však zahrnuje také dopady na člověkem vytvořené prostředí a funkční strukturu sídel a městských regionů. Silueta,


17

která dnes vítá návštěvníky i obyvatele přijíždějící do našich měst, se pomalu mění z věžovité stěny panelových sídlišť na skupinky nových rodinných domků, nákupních zón, zábavních center, skladů a průmyslových areálů. Nová výstavba rezidenčních i komerčních staveb pozměňuje lokální krajinný obraz i urbanistickou strukturu a architektonický ráz venkovských sídel v zázemí českých měst. Podél dálnic a hlavních silnic se rozlézají velké a nevzhledné skladovací areály, krychle a kvádry komerčních staveb a v okolní krajině místy i "podnikatelské baroko" rezidenčních suburbií. Zajímavých staveb nenápadně zasazených do okolní zástavby a venkovské krajiny je málo. Kolonie rodinných domků a uzavřené honosné paláce vnáší do prostředí původně venkovských sídel uniformní zástavbu a prvky městské architektury. Většina nově postavených čtvrtí rodinných domků postrádá veřejné prostory, cesty spojující novou kolonii s okolní krajinou a sídlem, návaznost na starší zástavbu, čímž přispívá k prostorové i funkční fragmentaci původních sídel. Srovnáme-li architektonické prvky, vybavenost domů, funkce zahrad nebo urbanistickou koncepci zástavby, existuje výrazný rozdíl mezi vzhledem nových domů a původní vesnickou zástavbou (Martin Ouředníček - Jana Temelová; 2007). Hnilička tyto nově vzniklé prostory nazývá “sídelní kaší”, velmi řídkou zástavbou, která se nekompromisně rozlévá do okolní krajiny. Volných míst ubývá a nové osídlení zabírá stále rozlehlejší plochy předměstí větších či menších měst. Sídelní kaše se usazuje především podél komunikačních os a často propojuje větší města v jednolitou hmotu bez rozdílu mezi středem a okrajem. Na jednotlivých předměstích navíc vyrůstají podobné, někdy dokonce i zcela totožné typy staveb (Pavel Hnilička; 2005: 17). Kromě změny funkčního využití a fyzického prostředí příměstských oblastí se v důsledku suburbanizace výrazně mění také sociální prostředí suburbií. Selektivní charakter suburbanizace se projevuje nejen v nerovnoměrném rozvoji jednotlivých částí příměstské zóny, ale také v selektivnosti demografických a sociálních skupin obyvatelstva, které se procesu účastní. Hlavní rozdíly mezi původním obyvatelstvem příměstských obcí a nově příchozími suburbanizéry lze spatřovat v jejich demografické struktuře. Migranti z města mají výrazně nižší věkový průměr, tvoří ucelené rodiny nebo jde o mladé páry, které zakládají rodinu a upřednostňují zdravé životní prostředí na okrajích měst.

18


Ve skupině nových residentů jsou výrazně zastoupeny osoby se středoškolským a vysokoškolským vzděláním patřící do vyšších příjmových kategorií (tedy obecně s vysokým sociálním statusem). Nově příchozí obyvatelé tak významně pozměňují sociální stratifikaci původně venkovských suburbánních sídel. V příměstských obcích dnes proto dochází k relativně výrazné polarizaci sociálně prostorové struktury. Tato diferenciace může vést jak k celkovému posílení sociálního prostředí obce, tak i k řadě problémů způsobených sociální nerovností obou skupin obyvatelstva. Častou příčinou neshod je odlišný způsob života původních a nových rezidentů. Uvnitř malého sídla tak může vzniknout rozdělené sociální prostředí s výraznou separací (oddělením) nových obyvatel, která snižuje sociální soudržnost sídel obci (Martin Ouředníček - Jana Temelová; 2007). Nové kolonie na stávající struktury navazují většinou jen velmi omezeně a stávají se z nich téměř ghetta, kam se segreguje určitá vrstva obyvatel (Pavel Hnilička; 2005: 11). Dalším negativním dopadem prostorové dekoncentrace obyvatelstva a jeho aktivit je nárůst individuální automobilové dopravy, který souvisí nejen s dojížďkou suburbánních rezidentů do jádrového města, ale i s rozvojem komerčních center na okrajích měst (Martin Ouředníček - Jana Temelová; 2007). Jak už bylo výše zmíněno, suburbie většinou svým obyvatelům nenabízejí veškeré služby, které potřebují. Většina z nich tak zde není schopna naplnit své základní potřeby a musí za tímto účelem dojíždět do jádrového města. Dalo by se tak říci že vztah mezi dnešním předměstím a městem je vztahem závislosti. Tento fakt značně navyšuje nároky na dopravní infrastrukturu, což se ještě zhoršuje s tím, jak se nová zástavba staví dál a dál od centra. Zcela obecně by bylo možné říci, že předměstí jsou určena k bydlení, zatímco města jsou místem práce a zábavy (Pavel Hnilička; 2005: 27). Automobil se tak stal znakem a zároveň absolutní životní nutností suburbii. Podle některých autorů se dokonce inviduální doprava stala jedním z největších problému v soudobém plánování měst. Zatěžuje totiž svým hlukem, emisemi ale i plošnou a finanční náročností. Čím více prostoru je ponecháno autům, tím dále je nutno stavět domy od komunikací a tím delší jsou ve výsledku vzdálenosti, kvůli kterým se komunikace stavějí (Pavel Hnilička; 2005: 30).


Obr. 2

19

Suburbánní oblast Sterling Ridge, Florida USA (Zdroj: www.twistedsifter.com; 2010)

Na druhou stranu muže mít suburbanizace i pozitivní dopady, například společné soužití starousedlíku a novousedlíku může vést v delším časovém období k vzájemnému přizpůsobení obou skupin a k posílení vlivu obce sídla (např. účastí nových obyvatel v zastupitelstvu obce). Noví rezidenti jsou většinou aktivnější, mají větší schopnost ovlivnit rozhodování o veřejných otázkách obce, přinášejí s sebou řadu kontaktů a často disponují i větší politickou silou než původní obyvatelstvo obce. Tato aktivita se však může projevit jak v posílení a vyváženém rozvoji celé obce, tak i v jednostranném prosazování zájmů nových obyvatel (Martin Ouředníček - Jana Temelová;

2007).

Pro obec navíc novousedlíci představují nový zdroj financí a nova zástavba také přináší zlepšení technické infrastruktury (inženýrské sítě, dopravní komunikace). Z pohledu budoucí udržitelnosti je žádoucí, aby nová výstavba vznikala v návaznosti na zástavbu stávajících sídel, která jsou obsloužena hromadnou dopravou, komunálními službami a poskytují alespoň základní občanskou vybavenost.

20


Suburbanizace tedy přináší mnoho negativ ale i pozitiv, některé příklady ze západní Evropy či USA nám však ukazují, že by situace mohla být v budoucnu ještě horší. Podle Hniličky jsou nástroje řízení suburbánního rozvoje na regionální úrovni dodnes velmi omezené. O to více zodpovědnosti tak leží na rozhodování starostů a obecních zastupitelů, developerů, stavebních úřadů i obyvatel suburbánních obcí, kteří mohou rozsah, lokalizaci i dopady nové výstavby účinně ovlivňovat (Martin Ouředníček; 2011b).


21

3 Vývojové fáze suburbanizace 3.1

Prvotní fáze suburbanizace

S tvorbou předměstí se můžeme setkat již ve středověké Evropě, i když v této fázi by bylo vhodnější použít výraz podhradí. Většina evropských měst se ve středověku vyvíjela z velké části nabalováním zástavby kolem hradů. Tento vývoj je obzvláště příznačný pro naše území a například vývoj Prahy je typickým příkladem tzv. rostlého města, které takto vzniklo. V jiných českých městech byli obyvatele předměstí nazýváni „podměstskými“ (sub-urbs), na Moravě se rozlišovali „velkoměšťané“ a „předměšťané“ (Hoffmann; 1992: 145). Předměstí ovšem nejsou záležitostí pouze evropského středověku. S vývojem „suburbií“ se můžeme setkat již u nejstarších měst jako Babylon či Assur (Martin Ouředníček - Luděk Sýkora; 2002: 46).

3.2

Moderní suburbanizace

I přes to že můžeme prvky suburbanizace zpozorovat již ve starověku, většina lidí ji bere jako jev poměrně moderní. Jev, který se začal projevovat teprve v nedávné době, koneckonců i na odborné úrovni se moderní suburbanizace začala podrobněji studovat teprve nedávno. Podle Van den Berga a kolektivu je suburbanizace jedna fáze vývoje města, která probíhá následně po urbanizaci (koncentrace obyvatelstva do měst) a předchází deurbanizaci (vylidňováni obyvatelstva metropolitních regionů směrem do neměstských oblastí). (Martin Ouředníček - Luděk Sýkora; 2002: 47) Urbanizaci tedy můžeme považovat za první fázi vývoje měst, během tohoto období dochází především k růstu jádrové oblasti. Druhá fáze bývá již označovaná jako suburbanizace. Začínají se projevovat kvalitativní změny především v oblasti bydlení a dopravy. Objevují se automobily a autobusy, budují se nové trasy veřejné dopravy (tramvaje) roste propojenost se zázemím města prostřednictvím vlakových spojení. Následkem zlepšení dopravních možností dochází k přesunu obyvatelstva směrem na okraj města, za zdravějším bydlením – uplatňují se první projekty zahradních měst. Přesouvá se zároveň i průmyslová výroba do míst, kde nejsou továrny na obtíž a mají stále dobrou


22

dopravní dostupnost. Dochází k oddělení bydliště a pracoviště a nárůstu dojížďky do zaměstnání (Martin Ouředníček - Luděk Sýkora; 2002: 47). Zajímavý je v této fázi rozdíl mezi západní a socialistickou zástavbou kdy u prvně jmenované dochází k rozvoji automobilové dopravy, zatímco v zemích bývalého socialistického bloku byli obyvatelé odkázáni především na hromadnou dopravu. Poslední fází je deurbanizace, s tím jak se čím dál tím větší část obyvatelstva stěhuje mimo hranice jádrového města, zanechávají za sebou opuštěná centra, dříve obytné oblasti tak jsou nahrazovány kancelářemi a obchodními prostory. Toto má za následek zhoršení životního prostředí, kdy nové zástavbě ustupuje příroda či zemědělské plochy, navíc se zde také začne projevovat zvýšené zatížení dopravního systému města. Mnoho autorů považuje deurbanizaci za konečnou fázi vývoje měst, s tím že pokud městská správa nezačne s tímto jevem bojovat, může dojít i k úpadku celého jádrového regionu.

3.3

Současná (postmoderní suburbanizace)

Především na území Spojených státu se v poslední době můžeme setkat s takzvanými exurbii, technoburby či technocity. Jde o zcela nová města, která jsou na rozdíl od klasických suburbii takřka nezávisle na jádrovém městě metropolitní oblasti (Martin Ouředníček - Luděk Sýkora; 2002: 48). Nové sídelní formy se uplatňují zejména v rozvolněných amerických městech. Za typický příklad je považováno Los Angeles, které by se také dalo označit jako “velký dědeček“ takzvaných edge cities. Edge cities jsou okrajová města vyrůstající zejména na křižovatkách hlavních komunikací. Tato nová sídla jsou někdy považována za budoucnost amerických měst (Martin Ouředníček - Luděk Sýkora; 2002: 48). Většina autorů se ovšem pře zdali můžeme tyto nové sídelní formy stále považovat za suburbie, populačním zdrojem těchto měst totiž již nejsou jádrové oblasti, ale především jiná předměstí.

3.4

Suburbanizace v USA

Spojené státy Americké jsou zemí, ve které můžeme sledovat úplné počátky moderní suburbanizace, její následky jsou zde také více patrné. Většina amerických měst prošla obdobím prudkého rozvoje až v průběhu 19. Století což mělo velký dopad na rozdílnou


23

strukturu zástavby v porovnání s evropskými centry. Americká města se většinou rozkládají na daleko menší ploše, jejich profil je silně ovlivněn tržními silami a nesmíme, také zapomenou na mnohem pestřejší kulturní či národnostní skladbu jejich obyvatelstva. Tyto a další faktory měli samozřejmě velký vliv na rozvoj amerických měst a s tím i související suburbanizaci. Počátky suburbanizace v USA můžeme z velké části přičíst rozvoji osobní automobilové dopravy, což mělo zásadní vliv na rozmisťovaní se obyvatelstva, které můžeme rozdělit do tří fází. 1. Velký nárůst populace, který vedl k vzniku obrovských metropolitních oblastí především v severovýchodní části USA. 2. Následně dochází k populační dekoncentraci těchto super metropolí.

3. Poté následuje růst počtu obyvatel za hranicemi městských center – suburbanizace (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 56). Typickým morfologickým znakem amerických předměstských a příměstských oblastí se stávají kolonie rodinných domů, většinou vyrostlých na „zelené louce“ s pravidelným šachovnicovitým půdorysem (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 56). Na odsunu obyvatelstva amerických měst na předměstí, můžeme také pozorovat, jaký má tento exodus vliv na distribuci pracovních příležitostí. Tab. 1

Podíl pracovních příležitostí v Amerických centrech (Zdroj: Truman, Muller 1989 (Pavel,

Ptáček a Luděk, Sýkora 2002: 56))

Rok

Podíl obyvatel žijících v centrech

Rok

Podíl pracovních příležitostí v centrech

1950

56 %

1960

65 %

1970

32 %

1970

56 %

1980

28 %

1980

40 %

Na hodnotách můžeme sledovat, jak je odliv obyvatelstva s mírným zpožděním kopírován i počtem pracovních příležitostí. Dalším specifikem americké suburbanizace je fakt, že většinu obyvatel, kteří se stěhovali na předměstí, tvořili běloši. Jejich původní místa v centru jsou zabydlována obyvatelstvem různých minorit, které se většinou řadí mezí nízkopříjmové obyvatelstvo, to způsobuje chátrání těchto oblastí a tvorbu ghett či slu-


24

mu. Mezi prvky či události, které působily jako katalyzátory suburbánního vývoje v Americe můžeme považovat v prvé řadě zvýšenou poptávku po novém bydlení, způsobenou omezením bytové výstavby v době hospodářské krize ve 30. letech 20 století. Dále „baby boom“ v 50 letech a poté státem podporovaný rozvoj dopravní infrastruktury, který započal již v průběhu 2 světové války, vláda Spojených státu také podpořila přímo bytovou výstavbu prostřednictvím garantovaných hypotéčních úvěru a daňových úlev. Důsledkem tohoto vývoje je silný úpadek centrálních oblastí amerických měst, s odlivem obyvatelstva a pracovních příležitostí odešly městu i značné finanční zdroje v podobě daní, centra začaly chátrat a staré a chátrající budovy se staly standardní součástí těchto oblastí. Tento proces také nazývány urban decay se americká správa pokusila zvrátit a centra měst revitalizovat. Většina z těchto pokusu však ztroskotala a naopak s tím jak se příměstské části v poslední době stávají čím dál tím více samostatné, se propast mezí předměstím a centrem ještě více prohloubila. Dalším negativem je rozdělení jednotlivých etnických a sociálních skupin, čímž tato nová městská struktura výrazně přispěla k další segregaci obyvatelstva. V neposlední řadě také nesmíme zapomenout dopravní problémy a časté zácpy způsobené obrovskými počty obyvatel, kteří každý den dojíždí svými osobními automobily za prací (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 56).

3.5

Suburbanizace v západní Evropě

Nyní se můžeme podívat na suburbanizační proces v zemích západní Evropy, v této oblasti se stejně jako v USA objevují prvky suburbanizace již na konci 19. Století. Proces je však mírně opožděný a jeho důsledky nejsou tak razantní jako na druhé straně Atlantiku. Důvodů k tomu je hned několik, z historického hlediska mají evropská města zcela jinou morfologickou a sociální strukturu, města jsou zde o dost menší (zabírají menší plochu). Podle Brunna a Wilamse (1983) do rozvoje evropských měst také mnohem více zasahuje plánování a v neposlední řadě je nutné zmínit mnohem větší zastoupení hromadné dopravy, což nevede k takovému překrvování center města a tlakům na přemisťování obytné a pracovní funkce mimo jejich centra jako ve Spojených státech (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 68). Evropskou zemí, ve které probíhal proces suburbanizace nejsilněji, je bezpochyby Spolková republika Německo. Suburbánní vý-


25

voj v Německu byl silně poznamenán 2. světovou válkou, během které byla většina německých městských center zničena či silně poškozena. Dalším faktorem přispívajícímu k prudkému nárůstu nové zástavby bylo rozdělení Německa na západní a východní s tím že do tehdejší západní časti, musely přijmout téměř 12 milionu obyvatel odsunutých z východu, v neposlední řadě je také nutné zmínit obrovský ekonomický „boom“, především na jihu země (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 68). Další faktory ovlivňující suburbánni vývoj v Německu můžeme rozdělit do následujících pěti kategorii: 1. Ekonomické faktory a. Zrušení regulace nájemného a jeho následný růst. b. Vyšší životní náklady ve městech. c. Rozdíly v cenách pozemku v centru a jeho zázemí. d. Působení stavebních developerů, kteří díky budování větších obytných celku které vedly k úsporám z rozsahu, mohly v těchto oblastech snížit ceny nemovitostí. e. Rozšíření místních tarifních poplatku za telefon. 2. Psychologické a sociologické faktory a. Snaha mít bydliště na reprezentativní adrese b. Morfologické znaky nového bydliště (velikost pozemku, atraktivita okolí,…). c. Přirozená touha lidí vlastnit dům a půdu. d. Podpora ze strany státu. e. Propagace a reklama stavebních společností. f. Snaha rodiny žít ve kvalitním životním prostředí 3. Dopravně geografické hledisko a. Kvůli dojíždění za prací do jádrových oblastí, si lidé vybírají místa napojením na silniční síť. b. Mnoho rodin je odkázáno na veřejnou dopravu, která byla silně podporována státem. 4. Vybavenost soukromými a veřejnými službami: Při výběru nového bydliště se lidé také orientují podle dostupnosti všeobecných služeb.


26

5. Bytová a sídlení politika státu. Výhodný systém hypotéčních úvěrů a stavebního spoření silně pobídl obyvatelstvo k investici do nového bydlení (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 68). Jak uvádí Shorer a Grotz (1993), díky územně plánovacím zákonům vydaným v 70. letech došlo v Německu k výraznému omezení velkoplošných staveb v suburbanní zóně, i přes to však mnohá Německa centra zaznamenala negativní dopady na vnitroměstskou a regionální strukturu maloobchodu a jiných terciérních aktivit. Dále také musíme zmínit dopravní problémy způsobené nárůstem v počtu osobních automobilů, žádný z těchto problému však v Německu nedosahuje takové úrovně jako v USA (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 68). Mezi hlavní příčiny rozdílného vývoje suburbanizace v USA a Evropě můžeme například uvést téměř kompletní volnost, která je tomuto procesu v USA ponechána, dále je to zcela jiný systém sociálního státu a podpory který vede k mnohem větší segregaci obyvatelstva a následné tvorbě ghett a slumu. Na závěr můžeme také uvést mnohem rozvinutější systém hromadné dopravy ve většině evropských zemí, což značně eliminuje mnoho negativ, které souvisí s procesem suburbanizace (Pavel Ptáček - Luděk Sýkora; 2002: 68).

3.6

Suburbanizace u nás

Rozsáhlejší výstavby nízkopodlažních budov u nás začala již na počátku 20. století, především mezi dvěma světovými válkami jsme u nás mohly zaznamenat velký nárůst ve výstavbě městských vil, můžeme však také připomenout rozsáhlou výstavbu domů v okolí dnešního Zlína, kterou zde podpořil Tomáš Baťa. Po druhé světové válce, s nástupem komunistického režimu, byla v podstatě invidualistická a plošně relativně náročná

nízkopodlažní

výstavba,

nahrazena

hromadnou

výstavbou

převážně

v panelových technologiích s vysokými hustotami obyvatel a bytů v nově budovaných sídlištích (Radim Perlín - Luděk Sýkora; 2002: 141).


27

Po roce 1989 však dochází k obnově poptávky po nízkopodlažní či suburbánní výstavbě. Na rozdíl od západní Evropy či USA tak nedochází k pozvolnému průběhu stěhovaní obyvatelstva, ale naopak můžeme sledovat nárazovou obnovu suburbánní výstavby. Pro rozvoj našich měst v 90. letech bylo charakteristické: 1. Rychlá zastavení výstavby nájemných domů v centrech měst a částečná přeměna těch stávajících na komerční plochy. 2. Přehnané odhady poptávky po nízkopodlažním bydlení. 3. Neexistující tradice v architektonickém a urbanistickém suburbanním rozvoji malých sídel. 4. Rychlé a zásadní změny stavebního zákona. 5. Uvolnění legislativních barier z minulého režimu. 6. Nezkušenost investoru a veřejné správy. 7. Uvolnění absolutní ochrany zemědělského půdního fondu 8. Restituce zemědělské půdy dědicům, kteří nechtěli na půdě hospodařit. 9. Neexistence základní technické infrastruktury malých sídel.

10. Neexistence použitelných územních plánů nebo jiných regulativů zástavby (Radim Perlín - Luděk Sýkora; 2002: 141). Proces suburbanizace v České republice po roce 90. by se tak dal, shrnou následovně. I přes opožděný vývoj způsobený rozdílným politickým systémem byla forma a dopady suburbánního vývoje podobný se západem, i přes prvotní přehnaná očekávání docházelo k rozvoji předměstských částí v mnohem menším rozsahu než na západě, to bývá často vysvětlováno částečným nahrazením suburbanizace urbanizací neboli bytovou zástavbou v rámci jádrového města (Ivana Horáková - Luděk Sýkora; 2002: 157). Dalším specifikem české suburbanizace byla nezkušenost aktérů, kteří se tohoto procesu zúčastňovali, jednak to byly investoři a stavební firmy, kterým zcela chyběly zkušenosti s podnikáním a plánováním podobných projektů, ale také veřejná správa která byla na tento vývoj zcela nepřipravena. S tím také souvisí poslední významný prvek a tím je zcela neexistující koncepce územního plánování, které by proces suburbanizace nějakým způsobem korigovala, což byla situace, která přetrvávala až do druhé poloviny 90. let kdy také dochází k „vystřízlivění “ na straně investorů a opouští se od velkých pro-

28


jektů, které jsou nahrazovány výstavbou menších obytných částí (Radim Perlín - Luděk Sýkora; 2002: 141).

Časové řady

29

4 Časové řady Všechna demografická data, jako například v této práci sledovaný počet obyvatel, jsou uchovávaná v podobě chronologicky uspořádaných údajů, neboli jsou uspořádána do tzv. časových řad, jež jsou popsány v rámci této kapitoly. Časovou řadou nazýváme řadu pozorovaných hodnot statistického znaku seřazenou zpravidla v přirozené souvislé časové posloupnosti ve směru od minulosti k přítomnosti. Nezbytnou podmínkou srovnatelnosti údajů v časové řadě je jejich shodné věcné a prostorové vymezení v celém předmětném časovém úseku. Časové řady můžeme dělit na:  Časové řady úsekové (intervalové). V tomto případě se zjištěné hodnoty vztahují k určitému časovému úseku nenulové délky. Srovnatelnost údajů tohoto typu je podmíněna konstantní délkou časových intervalů, k nimž se vztahují.  Časové řady okamžikové. U těchto řad se hodnota znaku vztahuje k určitému časovému okamžiku, alespoň teoreticky nulové délky. (Bohumil Minařík; 2006: 159)

4.1

Dekompozice časové řady

Při klasické analýze časových řad se vychází z předpokladu, že každá časová řada může obsahovat čtyři složky:  Trend (Trt) – Trend vyjadřuje obecnou tendenci vývoje zkoumaného jevu za dlouhé období. Je výsledkem dlouhodobých a stálých procesů. Trend může být rostoucí, klesající nebo může existovat řada bez trendu. Trendová složka se většinou modeluje pomocí matematických křivek.  Sezonní složku (Szt) - Sezónní složka je pravidelně se opakující odchylka od trendové složky. Perioda této složky je menší než celková velikost sledovaného období. Rovněž se tato složka může měnit svůj charakter.

Časové řady

30

 Cyklickou složku (Ct,) - Cyklická složka udává kolísání okolo trendu v důsledku dlouhodobého cyklického vývoje, kdy dochází ke střídání fází růstu a poklesu. Jednotlivé cykly se vytvářejí, za zpravidla období delší než jeden rok a mohou mít nepravidelný charakter tzn. různou amplitudu.  náhodnou složku (Et) - Náhodná (stochastická) složka vyjadřuje nahodilé a jiné nesystematické nesystematické výkyvy (např. chyby měření). Předpokládá se, že náhodná složka je tvořena tzv. bílým šumem s normálním rozdělením. Pod pojmem bílý šum rozumíme nekorelované (vzájemně nezávislé) náhodné veličiny s nulovou střední hodnotou a konstantním rozptylem. (Jana Hančlová - Lubor Tvrdý; 2003: 13)

4.2

Grafické znázornění

Základním typem grafického znázornění vývoje jsou nejrůznější varianty spojnicového grafu, který je vhodný jak pro okamžikové tak i úsekové časové řady. Časové řady lze znázorňovat s využitím úsečkových (hůlkových) a sloupcových grafů, které jsou zvláště vhodné pro úsekové časové řady, u nichž umožnují různou šířkou sloupců znázornit i různou délku časových úseků. (Bohumil Minařík; 2006: 159)


31

5 Vymezení a charakteristika území V Rámci praktické části této bakalářské práce je proveden průzkum a analýza vývoje počtu obyvatel zázemí krajských měst České republiky, k tomu aby bylo tento průzkum možné provést, bylo nejprve nutné vymezit oblasti, které jsou součástí zázemí daného krajského města.

5.1

Charakteristika daného území

V této části práce jsou ve stručnosti definovány vlastnosti či charakteristiky, které by mohly mýt vliv na vývoj daného území a jeho počtu obyvatel. Jako podklady či zdroje dat jsou použita data českého statistického úřadu, mapového serveru mapy.crr.cz, informace o ekonomické, sociální či geografické situaci daného území byla čerpána z internetového portálu www.businessinfo.cz. Brno Brno je centrem jižní Moravy a krajské město Jihomoravského kraje. S téměř 400 000 obyvateli je po Praze druhým největším městem České republiky. Z celkového počtu obyvatel žilo ve 49 obcích se statutem města 62,4 % obyvatel. Hustota obyvatelstva dosahuje průměru 160,1 osob na km2, což je v porovnání s celostátním průměrem o 27 osob více. Brno je univerzitním městem, působí zde jedna státní a pět veřejných vysokých škol se sedmadvaceti fakultami a šest soukromých vysokých škol. Počet studentů přesahuje 80 tisíc (www.brno.cz). Brno má také velice kvalitní dopravní infrastrukturu od železniční dopravy až po městské letiště. Celý Jihomoravský kraj patří k regionům s významným ekonomickým potenciálem. Vzhledem k průmyslové tradici Brna a jeho okolí má stále dominantní postavení v ekonomice kraje zpracovatelský průmysl. Jihomoravský kraj jako celek má také relativně kvalitní ovzduší. Znečištění ovzduší, hluk a podobné nepříznivé vlivy jsou pouze lokálního charakteru, především u velkých průmyslových center. Z celkového počtu obyvatel žilo ve 49 obcích se statutem města 62,4 % obyvatel. Hustota obyvatelstva dosahuje průměru 160,1 osob na km2,

32


což je v porovnání s celostátním průměrem o 27 osob více (www.businessinfo.cz; 2011). České Budějovice České Budějovice se nachází v Jihočeském kraji, který je znám především jako zemědělská oblast s rozvinutým rybníkářstvím a lesnictvím, území kraje mělo vždy spíše charakter rekreační než průmyslově vyspělé oblasti. Také je dobré říci, že jde o kraj s nejmenší hustotou zalidnění z celé České republiky. Koncem roku 2009 v kraji žilo více než 637,6 tis. obyvatel, tedy 63 obyvatel na 1 km2. Hraničí se zeměmi Rakousko a Spolkovou republikou Německo. I když lze životní prostředí kraje v rámci České republiky charakterizovat jako méně poškozené a zatížení emisemi se postupně snižuje, je zde řada zdrojů znečištění, hlavně v zemědělství a průmyslu (www.businessinfo.cz; 2011). Hradec králové Město Hradec Králové je centrem královéhradeckého kraje, který se nachází v severovýchodní části Čech u hranic s Polskem. Samotné město se nachází pouhých sto kilometrů východně od Prahy. Na území kraje je celkem 448 obcí, z nichž k 31. 12. 2009 mělo 48 statut města a 10 statut městyse. Podíl městského obyvatelstva dosáhl celkem 67,8 %. Královéhradecký kraj lze charakterizovat jako zemědělsko-průmyslový s bohatě rozvinutým cestovním ruchem. Průmysl je soustředěn do velkých měst, intenzivní zemědělství do oblasti Polabí. Největší koncentrací cestovního ruchu v České republice se vyznačují Krkonoše (www.businessinfo.cz; 2011). Jihlava Jihlava je centrem kraje Vysočina. Pro něj je charakteristická členitost území, vyšší nadmořská výška a řídké osídlení. K 1. lednu 2010 žilo na Vysočině téměř 515 tisíc obyvatel, což mezi kraji České republiky představuje třetí nejnižší lidnatost. Ekonomická výkonnost kraje zaostává za celorepublikovým průměrem. V roce 2009 činil hrubý domácí produktu na 1 obyvatele kraj téměř 271 tisíc Kč, tj. více než 78 % průměru Čes-


33

ké republiky. Průměrná měsíční hrubá nominální mzda v kraji Vysočina činila v roce 2009 více než 20 300 Kč. Míra registrované nezaměstnanosti dosáhla koncem roku 2009 hodnoty více než 10 % a byla sedmá nejnižší v celé České republice (www.businessinfo.cz; 2011). Karlovy Vary Karlovy Vary leží v západní části České republiky na soutoku řek Teplé a Ohře, přibližně 120 km od Prahy. Jsou největším a nejznámějším lázeňským městem ČR (www.karlovyvary.cz). Město leží v Karlovarském kraji, který tvoří 3 okresy – chebský, karlovarský a sokolovský a celkem se zde nachází 132 obcí, které jsou dále členěny do 518 částí. Životní prostředí Karlovarského kraje vykazuje značné rozdíly. Nejhorší situace je v sokolovském okrese, kde se těží hnědé uhlí a je zde i několik významných průmyslových podniků, na druhé straně se Karlovarský kraj řadí hned za Hl. m. Praha v podílu obyvatel připojených na veřejnou kanalizaci (91,6 %) a podíl čištěných odpadních vod (99,4 %). Výší průměrné měsíční mzdy na fyzické osoby podle podnikové metody bez podnikatelských subjektů do 20 zaměstnanců (18 850 Kč) se v roce 2009 Karlovarský kraj umístil na posledním místě v rámci ČR. Míra registrované nezaměstnanosti ke konci roku 2009 činila 11,07 % (10. místo v ČR)Nejvíce žadatelů o práci bylo v okrese Karlovy Vary (7 366 osob).(www.businessinfo.cz; 2011) Liberec Liberec je přirozeným správním, kulturním a ekonomickým centrem Libereckého kraje, ten má převážně průmyslový charakter. Je zde rozvinutý průmysl skla a bižuterie, výroba a zpracování plastů, strojírenství a odvětví zpracovatelského průmyslu s úzkou vazbou na výrobu automobilů. Tradiční textilní průmysl ztratil v důsledku útlumu v posledních letech svoje dominantní postavení. Míra registrované nezaměstnanosti vypočtená z podkladů Ministerstva práce a sociálních věcí ČR k 31. 12. 2009 činila 11,24 % a byla tak o 2,00 procentní body vyšší než v úhrnu republiky (www.businessinfo.cz; 2011).

34


Olomouc Olomouc je centrem Olomouckého kraje a díky své výhodné poloze, starobylé univerzitě, duchovním, kulturním a řemeslným tradicím byla po dlouhá staletí jedním s přirozených center Moravy. Pod kraj spadá 398 obcí, z nichž 30 má přiznaný statut města. V těchto městech bydlelo 57,1 % obyvatel. Z ekonomického hlediska je Olomoucký kraj oblastí průmyslovou s rozvinutými službami. Průměrná měsíční mzda zaměstnanců v podnicích, které mají sídlo v kraji, dosáhla 20 155 Kč (přepočtené počty, 2009). (www.businessinfo.cz; 2011) Ostrava Metropole Moravskoslezského kraje je rozlohou třetím největším městem republiky a třetím v pořadí podle počtu obyvatel. Okolí Ostravy se již za dob Rakouska-Uherska bylo jednou z nejdůležitějších průmyslových oblastí. Jádrem je ostravsko-karvinská průmyslová a těžební pánev, jejíž industrializace byla úzce spojena s využíváním místního nerostného bohatství. Kraj je tak celostátním centrem hutní výroby, současně je zde soustředěna i těžba černého uhlí téměř celé produkce ČR. I přes současný útlum těžkého průmyslu a dobývání nerostných surovin pracuje podle Výběrového šetření pracovních sil v průmyslových odvětvích téměř třetina z celkového počtu 557,5 tis. osob zaměstnaných v národním hospodářství. Průměrná hrubá mzda v Moravskoslezském kraji (pracovištní metoda, včetně podnikatelských subjektů do 20 zaměstnanců; předběžné údaje) byla v roce 2008 o více než 1 200 Kč nižší než republikový průměr. Od počátku devadesátých let dochází k podstatnému zlepšení stavu životního prostředí vlivem poklesu průmyslové výroby, používání šetrnějších technologií a značným investicím do ekologických opatření. I přes tato uvedená zlepšení patří kraj nadále mezi nejzatíženější oblasti v České republice (www.businessinfo.cz; 2011). Pardubice Pardubice jsou statutárním městem na východě Čech a metropolí Pardubického kraje. K 31. 12. 2009 v kraji žilo 516 329 obyvatel, což představuje 4,9 % celkového počtu


35

obyvatel ČR. V porovnání s rokem 2008 se jedná o nárůst počtu obyvatel kraje o 0,2 %. Nejlidnatějším okresem Pardubického kraje je okres Pardubice (www.businessinfo.cz; 2011). Plzeň Plzeň je statutární město na západě Čech a metropole Plzeňského kraje. Samotné město Je proslulé především díky pivovarnictví. Vyrábějí se zde značky jako je Pilsner Urquell a Gambrinus. Známá je také díky strojírenskému podniku Škoda (www.atlasceska.cz). Pokud se podíváme na zajímavé charakteristiky širšího okolí města, konkrétně na Plzeňský kraj jako celek, můžeme vidět, že na západě tvoří státní hranice se SRN (Bavorskem), svou rozlohou 7 561 km2 je třetím největším krajem v České republice, avšak počtem obyvatel se řadí na deváté místo v ČR. Rozložení obyvatel v rámci kraje je značně nerovnoměrné. Téměř 30 % obyvatel žije v Plzni a další více než pětina obyvatel je soustředěna do 13 měst s více než 5 000 obyvateli. V menších městech do 4 999 obyvatel žije zhruba 17 % obyvatel Plzeňského kraje. Plzeňský kraj je v ČR druhým nejřidčeji zalidněným krajem. Zásoby nerostných surovin, které představují základní potenciál pro rozvoj zpracovatelského průmyslu, se v Plzeňském kraji soustřeďují zejména do vnitrozemí (oblast kolem Plzně). Jedná se o zásoby černého uhlí, žáruvzdorné a keramické jíly a stavební kámen. Životní prostředí Plzeňského kraje v rámci ČR můžeme hodnotit příznivě. Výjimku tvoří Plzeň a její okolí, kde je životní prostředí extrémně narušeno. Měrné emise zjištěné v okrese Plzeň-město mnohonásobně převyšují hodnoty měrných emisí v ČR. V Plzni je soustředěna téměř třetina průmyslových subjektů celého kraje. Porovnáme-li jednotlivá průmyslová odvětví z hlediska objemu tržeb v kraji, zaujímá významné postavení průmysl potravinářský a elektrotechnický či strojírenský. Průměrná hrubá měsíční mzda na fyzické osoby dosáhla 20 767 Kč a Plzeňský kraj se zařadil po Hl. m. Praze a Středočeském kraji na 3. místo v ČR (www.businessinfo.cz; 2011).

36


Praha Praha je hlavním městem České republiky. Z toho vyplývá i její úloha přirozeného centra politiky, mezinárodních vztahů, vzdělávání, kultury a ekonomiky. Podle zákona ČNR o hlavním městě je Praha statutárním městem, od roku 2001 členěna na 22 správních obvodů, z hlediska samosprávného ji tvoří 57 autonomních městských částí s vlastními volenými orgány. Hl. m. Praha je největším městem České republiky, rozkládá se na ploše 496 km2, což je pouze 0,6 % území republiky, ale počtem obyvatel 1 249 026 k 31. 12. 2009 představuje 11,9 % obyvatel státu. Počet obyvatel Prahy rostl již od poloviny 17. století prakticky až do roku 1992, kdy kulminoval. Od roku 1992 až do roku 2001 počet obyvatel poklesl, k čemuž došlo poprvé za celou historickou řadu výsledků cenzů, posledních letech se počet obyvatel Prahy opět každoročně mírně zvyšuje. V návaznosti na význam, polohu a postavení Prahy byla historicky vytvořena široká škála dopravních vazeb, Praha je centrálním bodem všech dálničních tras, představuje i důležitý mezinárodní železniční uzel a leteckou dopravu v Praze zajišťuje zejména Letiště Václava Havla Praha (dříve Praha - Ruzyně). Z hlediska ekonomiky má hl. m. Praha zcela výsadní postavení v rámci ČR, je hospodářským centrem státu, kromě všech hlavních orgánů státní správy zde sídlí většina finančních institucí a zahraničních firem. To vše má podstatný vliv na ekonomiku Prahy, jejíž ekonomický výkon vytváří stabilně téměř čtvrtinu celostátního hrubého domácího produktu (HDP). S výkonností ekonomiky bezprostředně souvisí i situace na trhu práce. Praha je největším regionálním trhem práce v České republice. Také průměrné mzdy v Praze dosahují výrazně vyšších hodnot než v ostatních regionech (www.businessinfo.cz; 2011). Ústí nad Labem Ústí nad Labem je statutární město na severozápadě Čech, průmyslové centrum Ústeckého kraje s téměř 100 tisíci obyvateli. Ústecký kraj leží na severozápadě České republiky, severozápadní hranice kraje je zároveň i státní hranicí se Spolkovou republikou Německo. Ústecký kraj se vyznačuje značnou rozdílností jak z hlediska přírodních


37

podmínek, tak i z hlediska hospodářské struktury, hustoty osídlení a stavu životního prostředí. Hospodářský význam kraje je historicky dán značným nerostným bohatstvím, zejména rozsáhlými ložisky hnědého uhlí, uloženými nízko pod povrchem. Průmyslová činnost z minulosti měla a dosud má nepříznivý dopad na kvalitu životního prostředí, silně

rozvinutá

povrchová

těžba

značně

poškodila

přirozenou tvář

krajiny

(www.businessinfo.cz; 2011). Zlín Zlín je centrem Zlínského kraje, který vznikl sloučením okresů Zlín, Kroměříž a Uherské Hradiště, které patřily k Jihomoravskému kraji, a okresu Vsetín, který spadal do Severomoravského kraje. Nachází se na východě republiky, kde jeho východní okraj tvoří hranici se Slovenskem. Má celkem 305 obcí (z toho 30 měst), ve kterých ke konci roku 2009 žilo 591 042 obyvatel. Hustota zalidnění 149 obyvatel/km2 výrazně převyšuje republikový průměr. Ekonomika v kraji byla a je založena především na zhodnocování vstupních surovin a polotovarů. Export v kraji je negativně poznamenán polohou kraje v rámci ČR (www.businessinfo.cz; 2011).

5.2

Prostorové vymezení sledovaného území

Cílem této bakalářské práce je vymezení suburbanního prostoru všech krajských měst mezi roky 1991 – 2011, a jejich následná analýza a porovnání, popřípadě odhad budoucího vývoje. Aby bylo možné toto porovnání a analýzu provést, je nedříve potřeba, jednak shromáždit informace které by my pomohly charakterizovat jednotlivá města, ale také určit konkrétní oblasti, na kterých byla analýza demografického vývoje provedena. Pro zjednodušení situace je zde využito správního členění území České republiky, konkrétně územně správní jednotky okres, pro zjednodušení práce a snížení objemu dat byl výzkum zaměřen pouze na okresy, u nichž se projevovaly suurbanizační procesy mezi roky 1991 až 2011 nejsilněji. Jako podklad pro vymezení těchto oblastí byly využity výsledky výzkumu doktora přírodních vět a filozofie Radima Perlína, z Výzkumného centra Rural přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.


38

Konkrétní sledovaná území pro daná města jsou tedy následující:  Brno: Okresy Brno, Brno – venkov, Blansko, Vyškov a Břeclav.  České Budějovice: Okres České Budějovice.  Hradec králové: Okres Hradec Králové.  Jihlava: Okres Jihlava.  Karlovy Vary: Okresy Karlovy Vary a Sokolov.  Liberec: Okresy Liberec, Jablonec nad Nisou a Semily.  Olomouc: Okresy Olomouc, Prostějov a Šumperk  Ostrava: Okresy Ostrava, Frýdek-Místek, Nový Jičín, Karviná a Opava.  Pardubice: Okresy Pardubice a Chrudim.  Plzeň: Okres Plzeň, Plzeň - sever, Plzeň - jih, Rokycany, Tachov.  Praha: V případě Prahy bude do zkoumaného území spadat celý Středočeský kraj, tzn. Okresy Benešov, Beroun, Kladno, Kolín, Kutná Hora, Mělník, Mladá Boleslav, Nymburk, Praha-východ, Praha-západ, Příbram, Rakovník.  Ústí nad Labem: Ústí nad Labem, Teplice, Most, Chomutov, Děčín Litoměřice.  Zlín: Zlín a Kroměříž. (Radim Perlín; 2013)

Metodika

39

6 Metodika Předmětem této bakalářské práce je výzkum analýza současného suburbánního prostoru všech krajských měst v České republice v letech 1991 - 2011. V praktické části je tedy provedena prostorová analýza oblastí v bezprostřední blízkosti jednotlivých krajských měst a následné vymezení jejich suburbánního prostoru, oblasti které budou součástí průzkumu, jsou vymezeny v 5. kapitole. Pro vymezení sledovaného území, jsou použity územně správní jednotky okres a kraj, jako ukazatel suburbánního vývoje je určen vývoj počtu obyvatel mezi roky 1991 – 2011. Pro účel této práce jsou hodnotu přírůstku obyvatelstva rozděleny do čtyř období a to konkrétně, vývoj počtu obyvatel mezi roky 1991 a 1996, 1996 až 2001, 2001 až 2006 a 2006 až 2011. Jako zdroj dat pro zpracování této analýzy jsou použity hodnoty uváděné českým statistickým úřadem. Data, k jejichž zpracování byl použit program Microsoft Excel a jež byla poté propojena s programem ArcGIS jsou prezentována ve formě kartogramů pro dané území a období. Kartogramy jsou poté slovně popsány a analyzovány.


40

7 Vymezení suburbánního zázemí krajských měst České republiky 7.1

Brno

Město Brno je centrem Jihomoravského kraje a v počtu obyvatel je druhým největším městem České republiky. Díky faktorů jakými jsou například kvalitní dopravní infrastruktura, či úspěšné přeorientování se z převážně strojírenského města na město služeb a vzdělání, se z Brna stalo atraktivní, moderní město a to jak se všemi pozitivními tak i negativními dopady. I díky těmto faktorů zde můžeme již dopředu očekávat, na naše poměry nadprůměrné množství suburbanní zástavby, z tohoto důvodu zde proto byla vymezena širší sledovaná oblast.

Obr. 3

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Brna (Zdroj: data ČSÚ; vlastní

zpracování)

Na výše uvedeném grafu je možné vidět vývoj počtu obyvatel ve sledovaných okresech Jihomoravského kraje, nejzajímavější jsou především hodnoty z okresů Brno-město a Brno - venkov. V prvním jmenovaném okrese dochází k poměrně stabilnímu vývoji


41

počtu obyvatel a to až do roku 2000. Poté dochází k mírnému poklesu, se kterým koresponduje vývoj v okrese Brno-venkov, kde ve stejném období pozorujeme začátek mírného, ale stabilního růstu. V dalších, od Brna již vzdálenějších oblastech, je sledovaná veličina poměrně stabilní a ve sledovaném období zde není pozorována v podstatě žádná výrazná změna. Období 1991 až 1996

Obr. 4

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Brna mezi roky 1991 až 1996 (Zdroj: data ČSÚ; vlastní

zpracování)

V prvním sledovaném období se v oblasti nevyskytuje nic, co by bylo možné definovat jako suburbánní zázemí města, naopak můžeme napříč všemi sledovanými okresy vidět poměrně velké množství „červených“ oblastí, které signalizují mírný pokles obyvatelstva, jedinou výraznější výjimkou je poměrně rozsáhlejší oblast na severo-východě kraje. To je ovšem vojenský újezd Březina, ve kterém bylo v roce 1991 pouze 9 obyvatel s trvalým bydlištěm (v roce 1996 to bylo 11), procentuálně zde tedy došlo k výraznému nárůstu,

z praktického

hlediska

je

ovšem

tato

změna

zcela

zanedbatelná.

Tento vývoj lze jednoduše vysvětlit faktem, že ve sledovaném období se ještě nemohly


42

projevit socioekonomické změny po roce 1989, v důsledku toho zde také nedochází k suburbanizaci. Období 1996 až 2001 Mezi roky 1996 až 2001 již můžeme na mapě sledovat nárůst, který probíhal v okrese Brno-venkov, v bezprostřední blízkosti města Brna již dokonce mužem pozorovat několik obcí s výraznějším nárůstem počtu obyvatel. Právě v těchto obcích, které leží poblíž hranic Brna, bude i v následujících obdobích docházet k výraznějšímu nárůstu ve sledované veličině a s tím spojené postupné formace oblasti která by se dala označit jako suburbánní zázemí města. Ve vzdálenějších okresech však v porovnání s dřívějším obdobím nedochází k výraznější změně a zdá se, že jsou tyto oblasti již příliš vzdálené a by byly výrazněji ovlivněny suburbánní zástavbou vztahující se k městu Brnu.

Obr. 5


zpracování)


43

Období 2001 až 2006 V tomto období pokračuje trend, který byl pozorovatelný již na předešlém kartogramu, tzn., že je zde pozorovatelný nárůst v okrese Brno - venkov to opět především v oblastech u severní a jižní hranici města Brna.

Obr. 6


zpracování)

V okresech které nejsou v bezprostřední blízkosti Brna, sice nedochází k výraznému nárůstu, ale i přes to zde můžeme vidět vliv Brna a to konkrétně na faktu že většina obcí u kterých dochází k úbytku obyvatelstva, se nachází v části okresu, která je vzdálenější od centra, naopak obce které jsou blíže Brnu, tento propad vyrovnají mírným růstem. Období 2006 až 2011 V závěrečném období již můžeme sledovat obce s výraznějším nárůstem v počtu obyvatel napříč celým okresem Brno-venkov, je zde již i velké množství obcí, u nichž sledovaná veličina narostla o více jak 20 % což je hranice která je stanovena k určení obcí


44

s výraznými suburbanizačnímy vlivy. Naopak obce, u nichž stále dochází k úbytku obyvatel, jsou již zcela „vytlačeny“ na okraj Jihomoravského kraje.

Obr. 7


zpracování)

Shrnutí Tak jako u většiny krajských měst České republiky, tak ani u Brna nebylo možné v prvním sledovaném období definovat suburbánní zázemí města a to proto, že v tomto období se u nás proces suburbanizace ještě nestihl projevit. Mezi lety 1996 a 2001 se však již začaly projevovat změny ve společnosti a s nimi spojená touha především mladých rodin po novém bydlení mimo město. V případě Brna se tento proces projevoval nejsilněji u severní a jižní hranice města, postupem času se však začal projevovat i v širším okolí okresu Brno-venkov kde se postupně zformovalo suburbánní zázemí Brna. Je ovšem nutno dodat že se zde tyto procesy neprojevují zdaleka v takové míře, se kterou se můžeme setkat v některých extrémních případech v západní Evropě či USA, navíc v posledním období můžeme sledovat pomalý návrat obyvatelstva do města, což by mohlo signalizovat zpomalení či zastavení suburbanizačních procesů.


7.2

45

České Budějovice

Město České Budějovice je centrem Jihočeského kraje. Vzhledem k menší rozloze města (či počtu obyvatel) se v případě tohoto krajského města dalo předpokládat, že zde bude také menší míra suburbánní zástavby, z tohoto důvodu bylo do sledovaného území vybráno pouze bezprostřední okolí města (okres České Budějovice).

Obr. 8

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města České Budějovice (Zdroj: data

ČSÚ; vlastní zpracování)

Na obrázku číslo 8 je možné vidět tradiční vývoj kdy téměř, až do roku 2000 nedochází k žádným výrazným změnám, poté však pozorujeme úbytek obyvatel v jádrovém městě, naopak v jeho okolí můžeme sledovat strmý růst počtu obyvatel. Zde je však nutné podotknout že nárůst v zázemí města nekoresponduje s úbytkem v Českých Budějovicích, což nám připomíná, že ne všichni nově přistěhovalý pochází z jádrového města a nemusí tak být součástí suburbanizačního procesu. Období 1991 až 1996 Na kartogramu znázorňujícím první sledované období můžeme vidět nárůst počtu obyvatel u obcí nacházejících se v bezprostřední blízkosti města, je ovšem také nutné zmí-


46

nit že dochází k nárůstu i v samotném jádrovém městě, což není pro suburbanizace zcela typické.

Obr. 9

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města České Budějovice mezi roky 1991 až 1996 (Zdroj: data


Období 1996 až 2001 Ve druhém sledovaném období již můžeme vidět postupný přesun obyvatelstva z jádrového města do jeho okolí, především do obcí u jižních hranic města. Což lze opět vysvětlit socioekonomickými změnami po roce 1989, které se zde postupně začaly projevovat.


Obr. 10

47



Období 2001 až 2006

Obr. 11




48

Mezi roky 2001 a 2006 můžeme pozorovat pokračování trendů, které začaly již v minulém sledovaném období. Mezi roky 2001 a 2006 můžeme pozorovat pokračování trendů, které začaly již v minulém sledovaném období. V obcích u jihozápadní hranice města dochází k prudkému nárůstu počtu obyvatel a můžeme zde již vidět poměrně silnou koncentraci obcí, které přesahují 20 % hranici růstu vymezující obce se silnými suburbanizačnimy vlivy. Nárůst však můžeme pozorovat napříč celým okresem a to až na výjimku v podobě jižní hranice okresu, která je ovšem zároveň hranici kraje i samotné České republiky a vzhledem ke své odlehlosti tak není pro lidi hledající nové bydlení, příliš atraktivní. Období 2006 až 2011

Obr. 12



V posledním sledovaném období pokračoval růst suburbanní zóny u jižní hranice města, tato oblast se postupně rozšiřuje k hranicím okresu, dále však můžeme vidět nárůst také na severu a jihovýchodě města kde se suburbanní oblast rozšířila směrem k městu Třeboň.


49

Shrnutí Na příkladu města České Budějovice můžeme vidět, že i u relativně malých krajských měst s počtem obyvatel pod 100 000 může docházet k výrazným suburbanizačním procesům, především u jihovýchodní hranice města docházelo k růstu sledované hodnotě napříč všemi sledovanými obdobími, v posledních letech se suburbánní zóna značně rozrostla na východ a také na sever od města České Budějovice. Podíváme-li se na graf z obrázku číslo 8, můžeme také vidět, že v roce 2011 dochází ke zpomalení nárůstu počtu obyvatel, dá se však předpokládat že alespoň mírně tato veličina poroste i během několika následujících let.

7.3

Hradec Králové

Hradec Králové je centrem Královohradeckého kraje, s počtem obyvatel 93 490 (k 31.12 2011) patří mezi naše menší krajská města, i z tohoto důvodu byla vybrána menší sledovaná oblast v podobě okresu Hradec Králové.

Obr. 13

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Hradec Králové (Zdroj: data



50

Na obrázku číslo 13 můžeme vidět vývoj který je podobný s ostatními sledovanými regiony. Okolo roku 2000 nastává postupný odsun obyvatelstva z jádrového města. Naproti tomu v jeho okolí dochází k nárůstu, což by mohlo signalizovat přesun obyvatelstva z jádra do jeho zázemí. Období 1991 až 1996 Na prvním kartogramu z této oblasti můžeme vidět vývoj v rozložení obyvatelstva, který je ještě silně poznamenán socioekonomickým stavem, které u nás panovaly před rokem 1989. Je zde jasně patrny přesun obyvatelstva z venkova do města, tedy opak procesu suburbanizace, ve východní části okresu je několik obcí, ve kterých dochází k růstu, není však možné, nají jakékoliv pojítko s tímto růstem a teoretickým odsunem obyvatelstva z jádrového města.

Obr. 14

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Hradec Králové mezi roky 1991 až 1996 (Zdroj: data



51

Období 1996 až 2001 V tomto období již můžeme vidět obrat, tak jako v jiných případech tak i v Královéhradeckém kraji dochází k přesunu obyvatelstva na venkov. Obce, ve kterých dochází k růstu ve sledované veličině, jsou však roztroušeny po celém okrese a zatím zde tedy nedochází k tvorbě jasně definovatelné suburbanní oblasti, jedinou výjimkou je několik obcí na východě okresu které se nacházejí v blízkosti Hradce Králové.

Obr. 15



Období 2001 až 2006 Kartogram zobrazující situaci po roce 2001 vypadá velmi podobně s obdobím 1996 až 2001, dochází zde tedy opět k nárůstu v obcích u východní hranice města Hradec Králové, naopak na západě okresu se nachází velké množství obcí s negativním přírůstkem obyvatelstva.


52

Obr. 16

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Hradec Králové mezi roky 2001až 2006 (Zdroj: data


Období 2006 až 2011 I v posledním sledované období můžeme stále sledovat nárůst ve východní části okresu, oproti minulým obdobím však již nebyl tak razantní, celkově by se dalo říci, že byl nárůst v počtu obyvatel rozprostřený rovnoměrně napříč celým okresem a nebyl soustředěn pouze do jedné oblasti.


Obr. 17

53



Shrnutí Ve sledovaných obdobích sice dochází v dané oblasti k nárůstu počtu obyvatel a to především v bezprostřední blízkosti města, avšak není to tak jednoznačný vývoj jako v některých dalších sledovaných městech, jedinou výjimkou je několik obcí východně od jádrového města, které by tak mohly splňovat podmínky pro vymezení suburbánního zázemí města. Poměrně slabé suburbánní procesy v této oblasti mohou býti vysvětleny jednak faktem že je Hradec Králové již menším městem, u něhož tak ani nemůže docházet k tak velkému přesunu obyvatelstva do jeho zázemí. Jako další možné vysvětlení by mohla být poměrně malá vzdálenost od dalšího krajského města v podobě Pardubic, které by mohly být důvodem, proč není suburbánní zázemí města Hradec Králové jasně definovatelné.


54

7.4

Jihlava

Město Jihlava je v počtu obyvatel nejmenším krajským městem České republiky (50 669 obyvatel k 31.12 2011), již z tohoto důvodu lze tedy předpokládat působení suburbanizačních procesů v menší míře než v případě větších měst, z tohoto důvodu byla určena také menší sledovaná oblast, která byla vymezena hranicemi okresu Jihlava.

Obr. 18

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Jihlava (Zdroj: data ČSÚ;

vlastní zpracování)

Na obrázku číslo 18 můžeme vidět vývoj počtu obyvatel ve městě Jihlava a v jeho okolí, v případě jádrového město můžeme vidět poměrně klasický vývoj, kdy po roce 1991 dochází k mírnému nárůstu či stagnaci, okolo roku 2000 se však pomalu začínají projevovat společenské změny a s nimi související odliv obyvatelstva, především mladých rodin, z města. V případě Jihlavy však v následujícím sledovaném období opět dochází k mírnému nárůstu a následovnému stagnací, která přetrvává až do roku 2011. Vývoj počtu obyvatel v zázemí města víceméně kopíruje stav v jádrové oblasti, ale v opačném směru. Již při pohledu na výše zmíněný graf, zde tak můžeme zpozorovat jistou provázanost, která by mohla okazovat k suburbanizačním procesům v oblasti.


55

Období 1991 až 1996 V prvním sledovaném období není možné pozorovat tvorbu suburbánního zázemí. Naopak je zde viditelný odliv obyvatelstva z venkovských oblastí. Tak jako v mnoha jiných případech, tak i zde je to způsobeno faktem, že se u nás ještě neprojevovaly společenské změny způsobené změnou politického vedení po roce 1989.

Obr. 19

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Jihlava mezi roky 1991 až 1996 (Zdroj: data


Období 1996 až 2001 V následujícím sledovaném období již můžeme vidět obrat demografického vývoje, který se projevuje, postupný návrate obyvatelstva na venkov, výjimku v tomto období tvořil pouze jih okresu. Naopak na severu v bezprostřední blízkosti města Jihlava, dochází k silnějšímu nárůstu, což by molo naznačovat tvorbu suburbánního zázemí města.


56

Obr. 20

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Jihlava mezi roky 1996 až 2001 (Zdroj: data ČSÚ;


Období 2001 až 2006 Mezi roky 2001 a 2006 dochází v oblasti k netypickému obratu a můžeme zde sledovat nárůst obyvatelstva v jádrovém městě, naopak v jeho zázemí se růst zpomalil, výjimku zde tvoří pouze obce, které jsou opět v bezprostřední blízkosti Jihlavy.

Obr. 21




57

Období 2006 až 2011 V posledním sledovaném období můžeme pozorovat opět tradiční vývoj odsunu obyvatelstva z jádrového města. Na kartogramu je také možné pozorovat, že se většina z nich přesouvala do obcí, které jsou velmi blízko hranic města Jihlava

Obr. 22



Shrnutí Jak již bylo výše uvedeno, město Jihlava je mezi všemi sledovanými městy tím nejmenším což se také projevilo na jeho suburbanním zázemí které se vytvořilo pouze v několika obcích na severu okresu Jihlava. Tak jako v jiných případech tak i zde jsme mohly pozorovat suurbánní procesy až mezi lety 1996 a 2001 kdy se u nás začaly projevovat změny, které proběhly po roce 1989 (například restituce zemědělské půdy a její následovná transformace na stavební parcely). Tento vývoj pokračuje až do roku 2011, s výjimkou několika let ve třetím sledovaném období, kdy jsme mohly pozorovat nárůst ve sledované veličině na území města Jihlava.


58

7.5

Karlovy Vary

Město Karlovy Vary Je centrem Karlovarského kraje, do sledované oblasti byly vybrány okresy Karlovy Vary a Sokolov.

Obr. 23

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Karlovy Vary (Zdroj: data


Na tomto grafu je možné opět pozorovat odsun obyvatelstva z jádrového města do jeho zázemí, z grafu však také jasně vyplývá, že velká část těchto obyvatel se přesouvá mimo sledované území a pouze část z nich zůstává v okrese Karlovy Vary. Oblast vymezená okresem Sokolov také zaznamenává úbytek obyvatelstva a je tedy nepravděpodobné že by zde docházelo k tvorbě satelitních městeček a s nimi souvisejícímu přesun u obyvatelstva do této oblasti. Období 1991 až 1996 V prvním sledovaném období dochází k úbytku obyvatelstva v jádrovém městě a také v několika obcích u jeho severní a jižní hranice, ve zbytku sledované oblasti dochází k mírnému nárůstu.


Obr. 24

59

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Karlovy Vary mezi roky 1991 až 1996 (Zdroj: data

ČSÚ; vlastní zpracování) Období 1996 až 2001

Obr. 25



V kartogramu zobrazujícímu sledovanou oblast mezi lety 1996 až 2001 můžeme sledovat úbytek obyvatelstva v obcích nacházejících se na západní a jižní části sledované


60

oblasti, dále se také tvoří velká oblast s úbytkem obyvatelstva také na východě kraje, toto území je však vojenským újezdem Hradiště, které má velice nízkou hustotu zalidnění a zdejší procentuální propad je v reálných číslech zanedbatelný. Naopak na severu a především v centru sledované oblasti dochází k silnému nárůstu. Období 2001 až 2006 I v tomto období můžeme sledovat několik oblastí, ve kterých dochází k silnému nárůstu, stále zde však nedochází k formování jednoznačného suburbánního zázemí města.

Obr. 26



Období 2006 až 2011 V posledním sledovaném období dochází k silnějšímu nárůstu v obcích u severovýchodní hranice města přičemž je zde vhodné podotknou že tato růstová oblast navazuje na v posledních letech také silně rostoucí oblasti v okrese Chomutov, kterých je mimo tento konkrétní kartogram a bude k vidění až později v kartogramu znázorňujícím suburbánní zázemí města Ústí nad Labem., naopak na západě v okrese Sokolov dochází k silnému úbytku obyvatelstva což může být způsobeno těžbou hnědého uhlí a existencí několika průmyslových podniků které v oblastí sídly, a silně tak snižují kva-


61

litu životního prostředí, což dělá oblast silně neatraktivní pro část populace Karlových Varů která by v oblasti mohla hledat nové bydlení.

Obr. 27



Shrnutí V případě krajského města Karlovy Vary dochází sice k odlivu obyvatelstva z jádrového města, ale ani v jedno ze sledovaných období nedochází k formaci jednoznačného suburbánního zázemí města, jedinou oblastí ve které můžeme pozorovat růst je severovýchodní část kraje, která navazuje na růstové oblasti v Ústeckém kraji a lze zde tak sledovat propojenost těchto území. Celkově poměrně slabý růst, který je sledován na Karlovarském venkově můžeme být vysvětlen jednak špatným stavem životního prostředí v okrese Sokolov, ale tak velice špatnou ekonomickou situací napříč celým krajem Karlovy Vary, jehož obyvatelé mají nejnižší průměrnou mzdu v České republice.


62

7.6

Liberec

Pro krajské město Liberec bylo vymezeno sledované území na okresy Jablonec nad Nisou, Liberec a Semily.

Obr. 28

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Liberec (Zdroj: data ČSÚ;


Graf vyobrazený na obrázku číslo 28 ukazuje vývoj ne nepodobný většině našich krajských měst, tzn., že je zde opět možné pozorovat úbytek obyvatelstva krajského města, to však platí pouze, až do roku 2005 kdy se trend obrací a obyvatelstvo se opět začne vracen do města, můžeme, však také pozorovat neustály nárůst v okolí města reprezentované územím Liberec (okolí) což je liberecký okres po odečtení obyvatelstva jádrového města. Což poukazuje na fakt, že i přes návrat obyvatelstva do města, je zde stále poměrně velká část populace, která dává přednost venkovskému zázemí v okolí Liberce.


63

Období 1991 až 1996 Po roce 1991 dochází k silnému nárůstu v obcích u severovýchodní a poté u západní hranice města, jak bude možno vidět na kartogramu z dalších období, jde o oblasti, ve kterých bude stabilně docházet k růstu a můžeme je tedy považovat za základ suburbánního zázemí města.

Obr. 29

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Liberec mezi roky 1991 až 1996 (Zdroj: data ČSÚ;


Období 1996 až 2001 Jak bylo již výše zmíněno tak i zde je možné sledovat stejné oblasti poblíž města Liberce, ve kterých dochází k silnému nárůstu ve sledované veličině, mimo území v bezprostřední blízkosti města však zatím není možné pozorovat žádné další oblasti, ve kterých by docházelo k formování suburbánního zázemí města a můžeme tedy říci, že přesun obyvatel Liberce do jeho zázemí zatím není příliš výrazný a ovlivňuje tak pouze obce v jeho bezprostřední blízkosti.


64

Obr. 30



Období 2001 až 2006 Zde může sledovat nárůst v počtu obyvatel napříč téměř celým sledovaným územím, výjimku tvoří pouze jihovýchod sledované oblasti.

Obr. 31




65

K nejsilnějšímu nárůstu dochází opět v obcích poblíž hranic krajského města. Projevuje se zde, však také výše zmíněný návrat obyvatelstva do městské oblasti což by mohlo také nasvědčovat faktu že ne všechen růst v oblasti je způsoben suburbanizací. Období 2006 až 2011 Vývoj na posledním kartogramu ze sledované oblastí je velice podobný se sledovaným obdobími mezi roky 2001 až 2006, můžeme zde tak opět vidět nejsilnější nárůst v centru regionu a ze kterého se postupem času stalo nyní již jednoznačně suburbánní zázemí jádrového města, naopak v odlehlejších oblastech, především na východě okresů Semily a Jablonec nad Nisou, opět dochází k úbytku.

Obr. 32



Shrnutí V případě krajského města Liberec můžeme sledovat napříč všemi sledovanými obdobími tvorbu malého suburbánního zázemí v bezprostřední blízkosti krajského města, nutné je však podoktnout že zde po roce 2001 také dochází k nárůstu populace v jádrovém městě, což by mohlo znamenat přesun obyvatelstva z jiných regionů České republiky a k přesnému určení tohoto jevu by bylo zapotřebí dodatečných dat a výzkumu.


66

7.7

Olomouc

Město Olomouc je centrem Olomouckého kraje a s 99 529 obyvateli je třetím nejlidnatějším městem Moravy. Do sledovaného území byli vymezeni okresy Olomouc, Prostějov a Šumperk.

Obr. 33

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Olomouc (Zdroj: data ČSÚ;


Na grafu můžeme vidět vývoj počtu obyvatel ve všech výše zmíněných okresech, samotný okres Olomouc byl dodatečně rozdělen na město Olomouc a zbytek okresu (Olomouc (okolí)). Podíváme-li se na graf podrobněji, můžeme vidět, že v celém kraji Olomouc tak i ve většině sledovaných oblastí docházelo ve všech sledovaných obdobích ke stagnaci ve vývoji počtu obyvatel. Jedinou výjimku tvoří samotné jádrové město a okresy které pod něj spadají. V těchto oblastech můžeme pozorovat mírný úbytek, respektive nárůst počtu obyvatel. Již z tohoto faktu můžeme odvodit, že zde docházelo k částečnému přesunu obyvatel mezi jádrovým městem a obcemi v jeho bezprostřední blízkosti.


67

Období 1991 až 1996 V prvním sledovaném období je možné sledovat sledovat velké množství obcí, ve kterých docházelo k nárůstu počtu obyvatel a to především na severu v okrese Šumperk, v bezprostřední blízkosti sledovaného města však zatím nedochází k žádnému jednoznačnému růstu, který by signalizoval tvorbu suburbánního zázemí v této oblasti, výjimkou je pouze vojenský újezd Libavá ve kterém v tomto období došlo k jednorázovému nárůstu. Tento vývoj se v dalších sledovaných obdobích nebude již opakovat a lze tak vyloučit že by tento nárůst souvisel se suburbánním zázemím města Olomouc.

Obr. 34

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Olomouc mezi roky 1991 až 1996 (Zdroj: data ČSÚ;


Období 1996 až 2001 Mezi lety 1996 až 2001 můžeme sledovat obrat oproti prvnímu sledovanému období, na severu dochází k mírnému úbytku obyvatelstva, naopak na jihu sledovaného období můžeme sledovat větší koncentraci obcí, u kterých dochází k mírnému nárůstu, většina z těchto obcí je situována v bezprostřední blízkosti města Olomouc.


68

Toto rozložení růstových obcí by mohlo poukazovat na přesun především mladých rodin z města Olomouc do jeho zázemí, kdy nejdříve dochází k přesunu do obcí, které jsou městu nejblíže, úbytek obyvatelstva v jádrovém městě však nebyl v tomto období příliš výrazný a proto i tato růstová oblast poměrně malého rozsahu.

Obr. 35



Období 2001 až 2006 Po roce 2001 je vývoj velice podobný minulému období, většina obcí, v nichž dochází k nárůstu počtu obyvatel, se nachází na jihu sledovaného území, ve většině případu se však jedná pouze o mírný nárůst a to až na několik obcí v bezprostřední blízkosti hranic sledovaného krajského města.


Obr. 36

69



Období 2006 až 2011 V posledním sledovaném období je možné opět pozorovat úbytek v severní části okresu Šumperk a na západní části okresu Prostějov, celkově však i v těchto oblastech dochází ke stagnaci ve vývoji sledovaného ukazatele. Jedinou výjimku tvoří okres Olomouc, ve kterém můžeme opět sledovat mírný nárůst a to především u obcí v bezprostřední blízkosti krajského města ve které se během minulých sledovaných obdobích již vytvořilo jasně definované suburbánní zázemí města.


70


Obr. 37


Shrnutí V případě krajského města dochází k mírnému přesun obyvatelstva z jádrového města do jeho zázemí, tento přesun je však minimální a většina migrujícího obyvatelstva směřuje do obcí v bezprostřední blízkosti města. Okresy nacházející se ve větší vzdálenosti od Olomouce nejsou tímto procesem výrazně ovlivněna. Na závěr je tedy možné říci, že v oblasti také dochází k přesunu obyvatelstva z jádrového města na venkov, tento jev se zde však projevuje v mnohem menší míře než u některých jiných sledovaných měst.

7.8

Ostrava

Krajské město Ostrava se nachází na severovýchodní části České republiky, tato oblast je ovlivněna silnými urbanizačním vývojem, ke kterému zde v minulosti docházelo a kvůli kterému je v oblasti hned několik velkých měst. Lze tedy předpokládat, že průběh zdejších suburbanizačních procesů bude „roztroušen“ na širším území. Z tohoto důvodu bylo do sledovaných oblastí vybráno pět okresů, konkrétně jsou to okresy FrýdekMístek, Karviná, Nový Jičín, Opava a okres Ostrava-město.


Obr. 38

71

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Ostrava (Zdroj: data ČSÚ;


Na grafu znázornujícím vývoj počtu obyvatesltva můžeme ve sledovaných oblastech pozorovat stagnaci či mírný růst, vyjímkou jsou okresy Karviná a Ostrava-město ve kterých pozorujeme mírný úbytek který se v posledních letech zrychluje, to by mohlo poukazovat na silící suburbanizční tendence a s nimy spojený přesun obyvatelstva z města do jeho zázemí, ale také by se to dalo vysvětlit poměrně špatnou ekonomickou situací kteá v oblasti panuje a která by mohla způsobovat odsun obyvatelstva zcela mimo Moravskoslezský kraj. Období 1991 až 1996 Po roce 1991 se ve sledovaných oblastech nevyskytují žádné obce ve kterých by docházelo k silnějšímu nárustu počtu obyvatel, spíše naopak můžeme vidět odsun obyvatelstva v severní části okresu Nový Jičín a jižní části okresu Opava.


72

Obr. 39

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Ostrava mezi roky 1991 až 1996 (Zdroj: data ČSÚ;


Období 1996 až 2001 V následujícím období můžeme opět sledovat několik oblastí, ve kterých dochází k mírnému odlivu obyvatelstva a naproti tomu oblasti ve kterých obyvatel přibývá, extrémních hodnot však nabývá jen minimum obcí a k formaci jednoznačného suburbáního zázemí města Ostrava zde stálé nedochází.

Obr. 40




73


Obr. 41



V tomto období byl vývoj podobný tomu předešlému, i když nyní dochází ve větším počtu obcí k mírnému růstu, v celkovém součtu zde stále dochází spíše ke stagnaci, pouze u několika obcí u severní hranice moravskoslezské metropole a poté v oblasti na jih od Ostravy dochází k výraznějšímu nárůstu počtu obyvatel. Období 2006 až 2011 V posledním sledovaném období nedochází k žádným výraznějším změnám, silnější nárůst může tedy opět sledovat u několika obcí u severní hranice města Ostravy a poté v o něco větší oblasti na jihu města. Počet obcí, u kterých by docházelo k extrémnějšímu vývoji sledované veličiny je zde minimum a popsání suburbánního zázemí je tak opět velmi obtížné.


74

Obr. 42



Shrnutí I přes, nebo právě proto že se v oblasti nachází hned několik větších měst, nebyla ve sledovaných obdobích zaznamenána téměř žádná oblast s výraznějším nárůstem sledované hodnoty, výjimku tvoří pouze několik obci u severní a jižní hrance města Ostrava, vzhledem k počtu obyvatel, kteří v této metropoli žijí je však tento přesun obyvatelstva na venkov minimální. Tento vývoj je pravděpodobně způsoben jednak již výše naznačeným problémem poměrně silné urbanizace celé oblastí, v bezprostřední blízkosti města Ostrava se nachází hned několik větších měst, což může způsobovat, že je přesun obyvatelstva z města na venkov více „roztroušen “ do větší oblasti a na daných datech tedy není tak dobře viditelný. Druhým problémem je fakt, že celá oblast patří jak z ekonomického tak ekologického hlediska, k jedné z nejslabších respektive nejhorších v celé České republice, můžeme tedy předpokládat, že velká část obyvatel kteří se z Ostravy přemisťuje zcela mimo tuto oblast a ne pouze do jejího zázemí.


7.9

75

Pardubice

Pardubice jsou statutárním městem na východě Čech a metropolí Pardubického kraje, do sledovaného území byly zahrnuty okresy Pardubice a Chrudim.

Obr. 43

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Pardubice (Zdroj: data ČSÚ;


Na obrázku číslo 43 můžeme sledovat vývoj počtu obyvatel ve vybraných okresech. Okres Pardubice je zde rozdělen na město Pardubice a jeho okolí. V první jmenované oblasti dochází v průběhu prvních tří sledoavných období k úbytku obyvatesltva, tento trend se však v období mezi roky 2006 až 2011 otáčí a můžeme zde sledovat částečný návrat obyvatelstva do města, ve stejném období však dochází ke zrychlení nárůstu sledované veličiny v jeho zázemí. Naopak na jihu sledovaného území, v okrese Chrudim, nedochází k žádným výraznějším změnám.


76

Období 1991 až 1996 Po roce 1991 nedochází v na vybraném území k formaci oblasti se silnou koncentrací růstových obcí a nejsou zde pozorovány žádné prvky suburbanizačního procesu.

Obr. 44

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Pardubice mezi roky 1991 až 1996 (Zdroj: data ČSÚ;


Období 1996 až 2001 Mezi roky 1996 až 2001 dochází k mírnému nárůstu v Pardubickém kraji a to především u obcí které se nachází na sevrní části okresu, několik silně prorůstových obcí se však také nachází na jihozápadě.

Obr. 45




77

Období 2001 až 2006 Na kartogramu z let 2001 až 2006 se projevuje mírné zrychlení nárůstu počtu obyvatel v okrese Pardubice, tento nárůst je opět koncentrován především na severu okresu.

Obr. 46



Období 2006 až 2011 V posledním sledovaném období dochází k sílnému růstu v celém Pardubickém okrese a to včetně samotného krajského města, v jeho zázemí je také hned několik obcí s výrazným nárůstem počtu obyvatel a to především na severu a jihozápadě okresu.

Obr. 47




78

Shrnutí V případě krajského města Pardubice můžeme sledovat tvorbu suburbánního zázemí především v jeho bezprostřední blízkosti, konkrétně na jiho-západě okresu Pardubice a poté především na severu tohoto okresu, zde je nutné zmínit že v bezprostřední blízkosti právě severních hranic sledovaného území se také nachází krajské město Hradec Králové které má na tento vývoj také silný vliv. Také je vhodné zmínit že v poslením sleodvaném období dochází také k růstu v samotném jádrovém městě, což by mohlo do poukazovat na zpomalování suburbanizačních procesu a postupného návratu obyvatel zpět do města Pardubice.

7.10 Plzeň Plzeň je statutární město na západě Čech, ve kterém žije téměř 30 % obyvatel Plzeňského kraje. Vzhledem k tak velké koncentraci obyvatelstva do jednoho města, lze očekávat výskyt poměrně rozsáhlého suburbánního zázemí města, z tohoto důvodu zde bylo opět vymezena širší sledovaná oblast, do které spadají okresy Plzeň, Plzeň - jih, Plzeň - sever, Rokycany a Tachov.

Obr. 48

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Plzeň (Zdroj: data ČSÚ; vlastní

zpracování)


79

Na výše uvedenem grafu je vidět relativně výrazný ubytek obyvatelstva ve městě Plzeň a to až do roku 2005 kdy se tento trend otočil a do oblasti se opět začali stěhovat noví obyvatelé (to platí pro celý Plzňský kraj). Tento vývoj mněl vliv i na ostatní sledované oblasti ve kterých můžeme vidět mirný růst, pravděpodobně způsobeným přesunem části obyvatelstva Plzně do jeho okolí, tento růst poté v posledním sledovaném období nabírá na tempu. Období 1991 až 1996 Po roce 1991 dochází v celé oblati k mírnému úbytku obyvatelstva, vyjíku tvoří pouze několik obcí koncentrovaných především na západě v okrese Tachov.

Obr. 49

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Plzeň mezi roky 1991 až 1996 (Zdroj: data ČSÚ; vlastní

zpracování)

Období 1996 až 2001 Na kartogramu zobrazujícím situaci mezi roky 1996 až 2001 již můžeme vydět koncentraci růstových obci v okolí města Plzeň, což poukazuje na pomalý přesun óbyvatelstva města především do těchto oblastí a s tím související formaci suburbánního zázemí města.


80

Obr. 50


zpracování)

Období 2001 až 2006 Zde je možné sledovat pokračování trendu z minulého období, kdy se růstová oblast v okolí města postupně rozšiřuje až k hranicím okresů Plzeň - jih, Plzeň - sever a Rokycany. V okrese Tachov v porovnání s minulým obdobím také opět dochází k růstu.

Obr. 51


zpracování)


81

Období 2006 až 2011 Na kartogramu z tohoto sledovaného období již můžeme sledovat jednoznačnou formaci suburbáního zázemí města, v bezprostřední blízkosti katastrálního území města Plzeň.

Obr. 52


zpracování)

Můžeme pozorovat silnou koncentraci obcí s vysokým růstem populace a to především v okresech Plzeň - jih a Plzeň - sever, do suburbáního zázemí můžeme ovšem zahrnout i vzdálenější obce těchto okresu, stejně tak jako růstové obce na západě okresu Rokycany. Shrnutí Město Plzeň patří mezi česká města, která jsou suburbanizačnimy procesy nejsilněji ovlivněna, především po roce 2001 až do konce sledovaného období můžeme vidět v jeho zázemí velice silní růst počtu obyvatel, nutné je však zmínit že v posledním období dohází k silnému nárůstu v samotném krajském městě, což by mohlo poukazovat na oslabování suburbanizačních procesů a pomalý návrat obyvatelstva do města. Také


82

to dokazuje, že se nejen městu ale i celé oblasti velmi daří a to nejenom po ekonomické stránce, což do oblasti láka obyvatele z jiných oblastí České republiky.

7.11 Praha Praha je hlavním městem České republiky, s počtem obyvatel 1 249 026 (k 31. 12. 2009) představuje 11,9 % obyvatel státu. Praha je také ekonomickým, kulturním, vzdělávacím a kulturním centrem státu, z těchto důvodů bylo možné předpokládat, že v zázemí Prahy budou suburbanizační procesy probíhat v porovnání s ostatními krajskými městy zdaleka nejsilněji. Do sledovaného území byly tedy zařazeny všechny okresy Středočeského kraje.

Obr. 53

Vývoj počtu obyvatel v Praze (Zdroj: data ČSÚ; vlastní zpracování)

Počet obyvatel Prahy rostl již od poloviny 17. století prakticky až do roku 1992, kdy kulminoval. Od roku 1992 až do roku 2001 počet obyvatel poklesl, k čemuž došlo poprvé za celou historickou řadu výsledků cenzů, v posledních letech se počet obyvatel Prahy opět každoročně mírně zvyšuje.


Obr. 54

83

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Praha (Zdroj: data ČSÚ; vlast-

ní zpracování)

Na obrázku číslo 54 můžeme v prvním období sledovat napříč všemy sledovanými okresy mirnou stagnaci ve vývoji počtu obyvatel, po roce 1996 však docházi ke změně a ve většině okresů Středočeského kraje dochází k růstu, tento trend je zdaleka nejvýraznější v okrese Praha - východ a Praha - západ ve kterém se počet obyvatel téměř zdvojnásobil. Období 1991 až 1996 Tak jako ve většině sledovaných území tak ani ve středočeském kraji není možné po roce 1991 sledovat žádné suburbanizační procesy, naopak zde zaznamenáváme mírný úbytek obyvatelstva ve většině venkovských lokalit.


84

Obr. 55

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Prahy mezi roky 1991 až 1996 (Zdroj: data ČSÚ; vlast-

ní zpracování)

Období 1996 až 2001 Mezi lety 1996 až 2001 již v případě Prahy jednoznačně dochází k tvorbě suburbáního zázemí města, růstové obce se nacházejí v bezprostřední blízkosti hranic města a to především u jižní části Prahy. Jako další prorůstové oblasti zde můžeme pozorovat okolí vysokorychlostní komunikací, které spojují Prahu s některými dalšími krajskými městy (například severovýchodně ve směru na Hradec Králové a Pardubice).

Obr. 56


ní zpracování)


85

Období 2001 až 2006 V tomto období je možné pozorovat pomalé rozšiřování suburbánního zázemí města a větší koncentraci obcí s vysokým růstem populace u hranic Prahy. Naopak obce, u nichž došlo k úbytku obyvatelstva, jsou „vytlačeny“ k vnějším hranicím Středočeského kraje.

Obr. 57


ní zpracování)

Období 2006 až 2011 Mezi lety 2006 až 2011 můžeme již sledovat suubrbánní zázemí města které se rozprostírá po ploše téměř celých okresů Praha - východ a Praha - západ, dále se silné subuurbaniční procesy projevují směrem k severovýchodním Čechám a k městu Plzeň.

Obr. 58


ní zpracování)


86

Shrnutí Praha je zdaleka nejlidnatějším a také nejrozvinutějším městem České republiky a jak je možné vidět na datech, je také městem s daleka nejrozvinutějším suburbánním zázemím které se svým rozsahem a intenzitou může jako naše jediné město srovnávat s mírou suburbanizace v metropolích západní Evropy a Severní Ameriky.

7.12 Ústí nad Labem Ústí nad Labem je statutární město na severozápadě Čech, průmyslové centrum Ústeckého kraje s téměř 100 tisíci obyvateli, do sledovaného území byly vybrány okresy Ústí nad Labem, Teplice, Most, Chomutov, Děčín a Litoměřice.

Obr. 59

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Ústí nad Labem (Zdroj: data


Ve vybraných územích můžem pozorovat relativně stabilni vývoj populace, výjimku tvoří jednorázový úbytek obyvetelstva v okrese Teplice a poté pro účel této práce zajímavjější, vývoj v okrese Ústí nad Labem, konkrétně mírný nárůst ve vymezeném území Ústí nad Labem (okolí).


87

Období 1991 až 1996 V prvním sledovaném období se v zázemí města Ústí nad Labem se nachází pouze několik obcí, u kterých dochází k výraznému nárůstu počtu obyvatel, tyto obce jsou však „roztroušeny “ napříč celou sledovanou oblastí a není tak možné určit jednu ucelenou oblast která by mohla být definována jako suburbánní zázemí města.

Obr. 60

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Ústí nad Labem mezi roky 1991 až 1996 (Zdroj: data


Období 1996 až 2001 Mezi roky 1996 až 2001 můžeme opět sledovat relativně velké množství obcí s vysokým nárůstem počtu obyvatel, avšak tyto obce nejsou koncentrovány v okolí krajského města a naopak jsou nerovnoměrně roztroušeny po celém sledovaném území, navíc mnoho z nich se nachází v blízkosti jiných velkých měst v oblasti, není tedy možné určit, nakolik je tento vývoj ovlivněn suburbanizačními procesy města Ústí nad Labem.


88

Obr. 61



Období 2001 až 2006 Třetí sledované období je jediné, ve kterém dochází k formaci několik „prorůstových“ obcí v bezprostřední blízkosti krajského města, můžeme zde však opět pozorovat další rychle rostoucí obce, u nichž je silně nepravděpodobné že jsou součástí suburbánního zázemí Ústí nad Labem.

Obr. 62




89


Obr. 63



Na závěrečném kartogramu dochází k velice podobnému vývoji jako v minulém období, zajímavá je ovšem formace několik silně rostoucích obcí na severu okresu Chomutov a poté oblast na jih od města Ústí nad Labem, v první zmíněné oblasti je velmi nepravděpodobné že by šlo o vliv města Ústí nad Labem, spíše zde můžeme pozorovat stěhování obyvatelstva z okresního města Chomutov či vliv nedalekého Krajského města Karlovy Vary. Shrnutí Ve vymezené oblasti se ve všech sledovaných obdobích sice nachází rychle rostoucí obce, nedochází zde však k tradiční koncentraci těchto obcí v bezprostřední blízkosti sledovaného města, je tak velmi obtížné či až nemožné určit zdali je růst v těchto obcích ovlivněn suburbanizačnímy procesy probíhajícími ve městě Ústí nad Labem a ne některým z jiných velkých měst v oblasti.


90

7.13 Zlín Zlín je centrem Zlínského kraje, který má celkem 305 obcí (z toho 30 měst), ve kterých ke konci roku 2009 žilo 591 042 obyvatel. Do sledovaného území byly vybrány pouze okresy Zlín a Kroměříž.

Obr. 64

Vývoj počtu obyvatel ve sledovaných oblastech v okolí města Zlín (Zdroj: data ČSÚ; vlastní

zpracování)

Na grafu č. 13 můžeme pozorovat postupný odsun obyvatelstva z města zlín, tento úbytek se však pouze minimálně projevuje ny vývoji počtu obyvatel ve zbytku sledované oblasti což nasvědčuje tomu že se většina obyvatel stěhuje mimo tuto oblast. Období 1991 až 1996 Po roce 1991 dochází v oblasti spíše k odsunu obyvatelstva z venkova a není zde možné pozorovat prvky suburbanizačního procesu.


Obr. 65

91

Vývoj počtu obyvatel v zázemí města Zlín mezi roky 1991 až 1996 (Zdroj: data ČSÚ; vlastní

zpracování)

Období 1996 až 2001 V okolí města Zlín nedochází ani ve druhé polovině devadesátých let k obratu, který můžeme sledovat u většiny krajských měst, a nedochází zde k patrnému přesunu obyvatelstva do zázemí města.

Obr. 66


zpracování)


92

Období 2001 až 2006 Ve třetím sledovaném období dochází k poměrně stabilnímu vývoji, kdy u většiny obcí pozorujeme pouze mírný úbytek či nárůst počtu obyvatel, výjimkou je několik obcí v bezprostřední blízkosti Zlína u kterých byl zaznamenán výraznější nárůst sledované hodnoty a pak samozřejmě samotné krajské město ve kterém stejně jako v ostatních sledovaných obdobích došlo k výraznějšímu úbytku obyvatel.

Obr. 67


zpracování)

Období 2006 až 2011 V tomto období nedochází k žádné výrazné změně oproti období předešlému, výjimkou je snad pouze na grafu z obrázku číslo 64 viditelné zpomalení úbytku obyvatelstva ve Zlíně po roce 2008.


Obr. 68

93


zpracování)

Shrnutí V případě města Zlín není možné za pomocí dat použitých po účely této práce, vymezení jednoznačného suburbanizačního zázemí, což by se dalo vysvětlit blízkosti českých hranic a celkovou neatraktivitou dané oblasti a s tím souvisejícím odsunem obyvatelstva mimo vymezené území.

94

Závěr

8 Závěr Proces suburbanizace, neboli přesunu obyvatelstva z měst na venkov, se ve velkém rozmohl na území Spojených států amerických v průběhu první poloviny 20. Století a to především díky rozvoji automobilové dopravy. Již v této fázi bylo možné pozorovat mnoho negativních a nezvratných ekonomicko-sociálních či ekologických důsledků. Se zpožděním několika let se tento trend začal postupně projevovat i v zemích západní Evropy. Díky efektivnějším nástrojům územního plánování, byly však dopady tohoto vývoje mnohem mírnější než v případě USA. I přesto se i zde projevily mnohé negativní důsledky spojené s přesunem obyvatelstva (především mladých rodin) z měst do jejich okolí. Cílem této seminární práce bylo zjistit, jakým způsobem a do jaké míry se tyto procesy projevovaly na území České republiky. První náznaky suburbanizačních procesů v zázemí velkých měst, se u nás začaly projevovat až po roce 1989, kdy u nás došlo k rozsáhlým společenským, ekonomickým a politickým změnám. Jak se ovšem ukázalo ze zpracovaných dat, tak se tyto změny ve většině případu projevily až ve druhém sledovaném období mezi roky 1996 až 2001, kdy můžeme u našich krajských měst, pozorovat přesun obyvatelstva do jejich zázemí. Nejvíce patrný je tento trend u velkých měst jakými jsou Brno či Plzeň, kde je možné sledovat postupný přesun obyvatel do obcí v bezprostřední blízkosti těchto měst. Postupem času se tyto „růstové oblasti“ rozšiřují do větších vzdáleností od jádra. Nejviditelnější je tento jev v okolí Prahy, kde dochází k opravdu masové migraci obyvatelstva, která může být srovnávána se situací v zázemí západoevropských či severoamerických metropolí. Naopak u menších krajských měst, jakým je například Zlín či Jihlava, dochází k přesunu jejich obyvatelstva na venkov pouze ve velmi malé míře. Jejich suburbánní zázemí je tak velmi malé a většinou sestává pouze z několika obcí. Zajímavé jsou také projevy suburbanizačního procesu v zázemí města Ústí nad Labem. Tam nedochází k tradiční koncentraci „růstových“ obcí v jeho bezprostřední blízkosti, ale naopak zde dochází k tvorbě suburbánního zázemí na ploše téměř celého Ústeckého kraje. Dokonce je zde možné pozorovat propojení s podobně formovaným zázemím města Karlovy Vary. Tento jev může být vysvětlen

Závěr

95

existencí velkého počtu rozsáhlejších měst, jež se mohou navzájem ovlivňovat. Dalším možným faktorem je geografické struktura oblasti, která tříští celistvost suburbánního zázemí města. Na zpracovaných datech můžeme také u některých krajských měst pozorovat pomalý obrat suburbanizačního vývoje a s ním spojený postupný návrat obyvatel do jádrových měst. Tento trend by korespondoval s vývojem, který je možné sledovat v zemích západní Evropy a USA. Tam se v poslední době čím dál tím častěji mluví o oslabování či kompletním zastavením suburbanizačních procesů Na závěr je vhodné říci, že k přesnému vymezení suburbánního zázemí našich krajských měst, by bylo potřeba dodatečných dat, které však vzhledem k časové náročnosti takového úkolu již nebylo možné zpracovat. Tato práce by ovšem mohla sloužit jako podklad k dalšímu výzkumu, který by výsledky této doplnil. .

96


Seznam použité literatury ATLASCESKA.CZ. Atlas Česka [online]. atlasceska.cz, © 2007 - 2013 [cit. 2013-0201]. Dostupné z: http://www.mesta.atlasceska.cz/plzen/ BRNO MĚSTO. Brno [online]. Brno: Magistrát města Brna [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.brno.cz/turista-volny-cas/informace-a-zajimavosti-o-meste/ Databáze demografických údajů za obce ČR. Český statistický úřad. [online]. 2012 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z http://www.czso.cz/cz/obce_d/index.htm GIELEN, Christoph. Urban Sprawl in the United States: 10 Incredible Aerials. In: Twisted Sifter [online]. [cit. 2013-05-08]. Dostupné z: http://twistedsifter.com/2010/07/urban-sprawl-aerials-christoph-gielen/ HANČLOVÁ, Jana a Lubor TVRDÝ. Úvod do analýzy časových řad [online]. Ostrava: Ekonomická fakulta, VŠB-TU Ostrava, 2003 [cit. 2013-04-24]. Dostupné z: http://gis.vsb.cz/pan-old/Skoleni_Texty/TextySkoleni/AnalyzaCasRad.pdf HNILIČKA, Pavel. Sídelní kaše: otázky k suburbánní výstavbě kolonií rodinných domů. Vyd.1. Brno: ERA, 2005, 131 s. ISBN 80-736-6028-8. Charakteristika Hlavního města Prahy. CZECHTRADE. Businessinfo: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Praha: Businessinfo.cz, 2011, 29. 6. 2011 [cit. 201302-01]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/charakteristika-hlavnihomesta-prahy-7279.html Charakteristika Jihočeského kraje. CZECHTRADE. Businessinfo: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Praha: Businessinfo.cz, 2011, 30. 5. 2011 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/charakteristika-jihoceskeho-kraje1914.html#obyv Charakteristika Jihomoravského kraje. CZECHTRADE. Businessinfo: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Praha: Businessinfo.cz, 2011, 30. 5. 2011 [cit. 201302-01]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/charakteristikajihomoravskeho-kraje-1967.html Charakteristika Karlovarského kraje. CZECHTRADE. Businessinfo: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Praha: Businessinfo.cz, 2011, 30. 5. 2011 [cit. 201302-01]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/charakteristikakarlovarskeho-kraje-2032.html Charakteristika Královéhradeckého kraje. CZECHTRADE. Businessinfo: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Praha: Businessinfo.cz, 2011, 30. 5. 2011 [cit.


97

2013-02-01]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/charakteristikakralovehradeckeho-kraje-2056.html Charakteristika kraje Vysočina. CZECHTRADE. Businessinfo: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Praha: Businessinfo.cz, 2011, 30. 5. 2011 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/charakteristika-kraje-vysocina2102.html Charakteristika Libereckého kraje. CZECHTRADE. Businessinfo: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Praha: Businessinfo.cz, 2011, 30. 5. 2011 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/charakteristika-libereckeho-kraje2147.html Charakteristika Moravskoslezského kraje. CZECHTRADE. Businessinfo: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Praha: Businessinfo.cz, 2011, 30. 5. 2011 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/charakteristikamoravskoslezskeho-kraje-2171.html Charakteristika Olomouckého kraje. CZECHTRADE. Businessinfo: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Praha: Businessinfo.cz, 2011, 30. 5. 2011 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/charakteristika-olomouckeho-kraje2194.html Charakteristika Pardubického kraje. CZECHTRADE. Businessinfo: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Praha: Businessinfo.cz, 2011, 28. 6. 2011 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/charakteristika-pardubickeho-kraje7262.html Charakteristika Plzeňského kraje. CZECHTRADE. Businessinfo: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Praha: Businessinfo.cz, 2011, 28. 6. 2011 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/charakteristika-plzensky-kraj2216.html Charakteristika Ústeckého kraje. CZECHTRADE. Businessinfo: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Praha: Businessinfo.cz, 2011, 29. 6. 2011 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/charakteristika-usteckeho-kraje2245.html Charakteristika Zlínského kraje. CZECHTRADE. Businessinfo: Oficiální portál pro podnikání a export [online]. Praha: Businessinfo.cz, 2011, 29. 6. 2011 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/charakteristika-zlinskeho-kraje2261.html

98


MĚSTO KARLOVY VARY. Karlovy Vary [online]. Karlovy Vary: město Karlovy Vary [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.karlovyvary.cz/cz/karlovy-vary-sepredstavuji MINAŘÍK, Bohumil. Statistika I. Vyd. 2., nezměn. V Brně: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2006c2000, 2 sv. (98 s., s. 105-207). ISBN 978-80-7157-929-82. OUŘEDNÍČEK, Martin a Jana TEMELOVÁ. Současná česká suburbanizace a její důsledky. In: Ministerstvo vnitra České republiky [online]. Praha: Ministerstvo vnitra České republiky, 2008 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.mvcr.cz/clanek/soucasnaceska-suburbanizace-a-jeji-dusledky.aspx OUŘEDNÍČEK, Martin a Luděk SÝKORA. Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. 1. vyd. Praha: Ústav pro ekonomiku, 2002, 191 s. ISBN 80-9019149-5. OUŘEDNÍČEK, Martin. Suburbanizace: Co to je a jaké má podoby?. In: Suburbanizace.cz [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta [cit. 2013-0201]. Dostupné z: http://www.suburbanizace.cz/01_teorie_suburbanizace.htm OUŘEDNÍČEK, Martin. Urban sprawl. In: Suburbanizace.cz [online]. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://www.suburbanizace.cz/04_teorie_urban_sprawl.htm PERLÍN, Radim a Luděk SÝKORA. Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. 1. vyd. Praha: Ústav pro ekonomiku, 2002, 191 s. ISBN 80-901-91495. PERLÍN, Radim. VÝZKUMNÉ CENTRUM RURAL. Seminář Výzkumného centra RURAL Přírodovědecká fakulta UK: Vymezení venkova [PDF]. Praha: Univerzita Karlova, 2013 [cit. 2013-02-01]. Dostupné z: http://geography.cz/wpcontent/uploads/2013/02/Perl%C3%ADn-vymezen%C3%AD-venkova-propot%C5%99eby-PRV.pdf PTÁČEK, Pavel a Luděk SÝKORA. Suburbanizace a její sociální, ekonomické a ekologické důsledky. 1. vyd. Praha: Ústav pro ekonomiku, 2002, 191 s. ISBN 80-901-91495. Stav obyvatel ve vybraném území v letech 1991-2011. Český statistický úřad. [online]. 2012 [cit. 2013-04-01]. Dostupné z http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparamzdr.jsp?voa=graf&cislotab=DEM1030CU&vo=graf& kapitola_id=368

Seznam přílohy

Seznam přílohy Příloha 1: Tabulky vývoje počtu obyvatel za obce ČR mezi roky 1991-2011. Na přiloženém CD.

Příloha 2: Mapy a kartogramy sledovaných oblastí. Na přiloženém CD.

99

Suburbanizace v zázemí krajských měst v ČR v letech

Recommend Documents