STUDNA. Věstník farnosti u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava 1. duben Léta Páně 2012 DUBEN

Věstník farnosti u  kostelů s v.   M i k u l á š e a   s v.   V á c l a v a 1. duben Léta Páně 2012

4

DUBEN

STUDNA je po čtyřiceti dnech pouště na dosah. Znaveni usedneme na okraj skruže a  pohlédneme dolů. Zablýskla se na dně vodní hladina nebo je to jen mámivý odlesk oblohy? V ústrety našemu volání míří jen jeho ozvěna. Sehneme se. Nehybná chvíle s nataženou paží, až se dlaň pomalu rozevírá a kámen našich pochybností mizí v  hlubině. Čekáme se zatajeným dechem Velkého Pátku, ozve-li se šepot vody. Pane, dej mi tu vodu! (J  4,15) Žízním! (J  19,28). Po

Bohu žízním, po živém Bohu (Ž 42,3). Neklidně očima sledujeme ručičky, jak se nechávají postrkávat hodinovým strojkem. Už dávno jsme ho přeci měli uslyšet! Bůh mlčí. Učit se modlitbě znamená učit se tichu (Exupéry: Citadela LVII). Stíny křížů se prodlužují. Smívá se. Vlády se ujímá temnota a malátnost. Nemohli oči udržet (Mt 26,43). ... Budí nás až chlad nedělního rána. Protíráme si oči. Nejistě v  údivu vstáváme. Před námi je prázdný hrob.  MiM

2/ IV

O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Rekolekce P. Eliase Velly Během rekolekcí mě oslovilo více myšlenek P. Eliase. Říkal, že jsme jako v nemocnici: Patříme mezi pacienty, již potřebují uzdravení, a jsme i zdravotnickým personálem, který může druhé uzdravovat. Byla nám nabídnuta různá cvičení, která jsem vnímala jako dar a  lék od Ježíše. Při vdechu jsme mysleli na Ježíšovo jméno a při výdechu na problém, který mu svěřujeme. Posilou je pro mě myšlenka, že nás Bůh miluje, ať se dopustíme jakéhokoliv hříchu. Pán nechce můj hřích, ale když už se ho dopustím a napadají mě myšlenky, které mě svádějí k  znechucení a smutku, je pro mě posilou, když si řeknu, že Bůh mě objímá stále svou velkou láskou, ať se děje cokoliv, co se mi líbí nebo ne. P. Elias mluvil o tom, že otec nečeká, až si marnotratný syn na sebe vezme čisté šaty, ani mu neklade podmínku, že ho chce milovat, pokud už nebude hřešit. Přichází mu vstříc, objímá ho a miluje ho takového, jaký je. Tak nás miluje Bůh. Já, jako člověk, s tím mám problémy. Matka malého orla ho pustí, když se učí létat. Až začne padat, podletí ho a nechá dosednout na svá křídla. Bůh s  námi jedná podobně, ale ďábel nás pokouší, abychom věřili tomu, že nás Bůh nemiluje. Při dalším cvičení jsme mohli vnímat jednu ruku jako symbol Boha, který nás miluje. Ta „drží v náručí“ druhou ruku symbolizující nás.

Byli jsme s manželem rádi, že jsme se mohli zúčastnit modlitby, při které na nás P. Elias vkládal ruce. Jeho otcovské objetí jsem vnímala jako symbol toho, že nás Bůh drží ve své náruči. P. Elias také mluvil o tom, že pokud se nám při některé vzpomínce chce plakat nebo cítíme hněv, máme v této souvislosti v sobě rány, které potřebujeme uzdravit. Také jsem je v sobě objevila. Byli jsme vyzváni, abychom s Bohem sdíleli svoje emoce. Příklady najdeme v žalmech. Uvědomila jsem si, že mnoho energie ztrácím myšlenkami na minulost a  budoucnost a  málo mi jí zbývá na přítomnost. P. Elias nám připomněl, že ve svém životě nacházíme některé skutečnosti, které bychom měli přijmout: máme nepřátele, každý nás nemiluje nebo alespoň ne vždy. Lidé chtějí, abychom se jim podobali, a my toho nejsme schopni. Jsem omezeným člověkem, potřebuji pomoc druhého, který má jiná charismata než já. Mám problém přijmout ve svém životě neúspěchy a zklamání, ale Ježíš mě skrze ně vede k sobě. Všichni musíme nést kříž. Proč zrovna já? Proč ne zrovna ty? Ježíš chce, abych milovala každého, ale nemohu cítit přitažlivost vůči každému nebo ji necítím vždy. Láska je čin. Zavazuji se k tomu, že se za tebe budu modlit a  pomáhat ti. Je dobré, když lásku provází emoce, ale není to jen emoce.

3/ IV Byli jsme vyzváni, abychom milovali sebe způsobem, jakým nás miluje Bůh. Jsme pro něho vzácní. Ne vždy se mi to daří. Bylo nám nabídnuto cvičení, které souviselo s textem z 1 Kor 13, 4–7. Do slov o  lásce jsem si dosadila slovo ty a v duchu jsem je říkala manželovi a potom slovo já a  říkala jsem je o  sobě. Plakala jsem při tom, cítila jsem svoji neschopnost k  lásce a  i  to, že ji tolik nevnímám. Prosím Boha, aby mi dal sílu k větší lásce. Také mě oslovilo, že ďábel nám podsouvá pocit znechucení, který je jedním z jeho největších pokušení, nechce, abychom šli na cestě k Bohu dál. Další cvičení, které bylo pro mě velmi silné, bylo to, které mi pomáhalo více odpustit. Pomohlo mi i doporučení vložit ruce na své děti a  modlit se za ně. Jeden z mých synů na to reagoval slovy: „Co blbneš, mami?“ Jsme zvyklí si dělat křížek na čelo, ale toto bylo pro nás něco nového. A i když to dělám jen krátce, pomáhá nám to. Oslovilo mě, že mnoho lidí, kteří mají to, o co prosím já, je nešťastných. Radost můžu prožít, když přijímám realitu svého života a řeknu: „Pane, použij mě takovou, jaká jsem. Já ti, Bože, věřím, že mě uzdravíš způsobem, který ty uznáš za nejlepší, kdy ty chceš.“ To vždy neumím. V  boji proti ďáblovi nám pomáhá: svátost smíření, eucharistie, modlitba chvály, kříž. P. Elias říkal, že čím blíže je člověk Bohu, tím více je pokoušen. Ďábel zná naše slabé oblasti. Ve chvíli pokušení můžeme říci: „Duchu úzkosti, strachu, hněvu, znechucení, závisti, ...

odejdi ode mě, a vrať se k Ježíšovi, který s tebou naloží, jak sám chce.“ Pocítila jsem určitou pomoc při vyslovení podobných slov. P. Elias mluvil o tom, že se více soustředíme na Ježíšovo tělesné utrpení a zapomínáme na to, jak trpěl psychicky. Uvědomila jsem si, že jsem o Ježíšově psychickém utrpení tolik nepřemýšlela. Ježíš šel až na vrchol strachu, aby vykoupil náš strach. Když cítím strach, jsem smutná, cítím se osamělá, hněvám se, můžu se obrátit v  těchto chvílích k Ježíšovi, který tím vším chtěl projít, abychom v podobných emocích mohli přijít k němu. Také mě oslovilo, že když je v kostele tma, mohu rozsvítit malou svíčku. A my bychom měli být těmi malými svíčkami.  KM

Letem světem Od Popeleční středy měly všechny středeční bohoslužby slova charakter kající pobožnosti. Nyní máme před sebou poslední středu, tedy středu Svatého týdne. Také každý pátek se konaly v kostele sv.  Václava modlitby a  rozjímání nad křížovou cestou. Pokud jste se zatím nestihli zastavit, jste srdečně zváni na velkopáteční křížovou cestu. Půst nepůst, děti mají právo na trochu kultury, a tak se v neděli 26. února konalo pravidelné loutkové divadlo. Tentokrát se příběh jmenoval Vysvobozená princezna. Ve stejný den proběhla v Sále sv. Václava večerní modlitba Taizé. V  úterý 28. února měli setkání katecheté a  všichni, kdo v  naší farnosti pracují s dětmi.

4/ IV Na čtvrteční setkání při čaji dorazila 1. března zakladatelka hospicového občanského sdružení Cesta domů Martina Špinková. Sdružení poskytuje odbornou péči umírajícím lidem a jejich blízkým. Ve stejný den měly děti možnost svátosti smíření a večer se konala modlitba matek. Od pátku 16. března do neděle 18. března probíhala duchovní obnova společenství mladší mládeže. Stejnou neděli jste také mohli koupí velikonočního přání podpořit občanské sdružení Zajíček na koni a jeho aktivity. V pondělí 19. března se konala v kostele sv.  Mikuláše mimořádná eucharistie u příležitosti slavnosti sv. Josefa. Od 23. do 24. března se konala ve Svatém Janu pod Skalou duchovní obnova biřmovanců. I  ostatní se mohli v  tomto čase připravovat na Velikonoce, a to třeba sobotním generálním

úklidem kostela sv. Václava, při kterém nechyběl tradičně vynikající guláš. V  neděli 25. března se konal Farní dětský koláč. Výtěžek akce bude věnovaný na aktivity, které farnost pořádá pro děti. Odpoledne pak na faře proběhlo další tradiční loutkové divadlo – tentokrát pohádka O zkamenělém rytíři. V pondělí 26. března jsme slavili Slavnost Zvěstování Páně. Eucharistie se konala večer v kostele sv. Mikuláše. V úterý 27. března dopoledne spadlo z ničeho nic ze střechy kostela sv. Mikuláše na chodník asi 15 tašek. Naštěstí na tom místě v tu chvíli nikdo nestál... V sobotu 31. března se konal v kostele sv. Václava Den seniorů a nemocných s  udílení svátosti nemocných. Všem, kdo se podíleli na organizaci, programu a technickém zázemí, velmi děkujeme.  AL

S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita

Ubi caritas et amor, ubi caritas, Deus ibi est.

Tak teď už máme za sebou, doufám v době psaní, dobře prožitý Den seniorů a nemocných a děkujeme všem, kdo se na něm podíleli. Máme totiž úžasné seniory, kteří nás nesou svými modlitbami, moudrostí, pokorou a laskavým přístupem i se svými bolestmi a těžkostmi. Pokud by se chtěl někdo zapojit do záležitostí farní charity – ozvěte se

nebo přijďte na setkání každou 2. středu v měsíci (kromě prázdnin) od 19.30 na faru, budete vítán/a :-). V současné době potřebujeme další dobrovolníky a  dobrovolničky k  návštěvám jednak osamělých starších a  nemocných lidí a jednak malých dětí v dětském domově. Hanka [email protected], 721 444 323 č. účtu farnosti: 280828389/0800 pro fachu VS: 33333

5/ IV

Pastorační rada Na březnové pastorační radě jsme se od našeho faráře Stanisława oficiálně dozvěděli, že oba naši pastorační asistenti – Jenda Rückl a Pavel Švarc – se stanou jáhny. V neděli 22. dubna k nám proto přijde pan biskup Václav Malý, aby je přijal mezi kandidáty jáhenství – bude to při druhé bohoslužbě v 10.30. Jáhenské svěcení má proběhnout v neděli 30. září v našem kostele sv. Václava, jediná bohoslužba bude tentokrát od 10 hodin; oslavu spojíme s  farním dopolednem. Pastorační rada řešila s tím spojené otázky, budeme informovat při ohláškách, když dotyční nebudou přítomni :)). V pátek 1. června se uskuteční další ročník Noci kostelů, do níž opět přihlašujeme náš kostel sv. Václava. Program je třeba sestavit do půlky dubna. Již známé akce: koncert kapely Missa, prohlídka kostela zaměřená na liturgickou reformu II. vatikánského koncilu (letošní 50. výročí jeho zahájení), dětské představení, zdi nářků a  radosti – do proseb za potřebné bychom se následně zapojili jako farnost. Při obřadech Vigílie Zmrtvýchvstání Páně chce přijmout křest 10 našich katechumenů. Po diskuzi jsme se dohodli, že i  letos bude křest probíhat vpředu před oltářem, abychom z  lavic viděli. Podařilo se domluvit drobné zkrácení křestního obřadu (oslovování celé skupiny najednou), i  tak je však potřeba počítat s tím, že liturgie bude dlouhá. Po jejím skončení se uskuteční oslava, tzv. agapé. Bude zorganizována skupinka lektorů, kteří se budou střídat při službě čtení při nedělních bohoslužbách, aby

nebylo nutné obtížně hledat čtenáře těsně před začátkem mše. Šimon Rechner se ujme přípravy mladších ministrantů, schůzky před nedělní bohoslužbou pro rodiny od 9.55 v sakristii. Akce ve výhledu: 13. května první sv. přijímání 10 našich dětí (při bohoslužbě v  10.30); 19. května farní výlet na Makovou horu (viz sekci Pozvání); 27. května svátost biřmování cca 25 lidí (biskup Karel Herbst, bohoslužba jen v  10.00); 7. července pouť ke sv.  Prokopu na Sázavu; 28. 7. – 6. 8. farní tábor pro děti; 31. 7. – 5. 8. letní pobyt mladší mládeže v Obděnicích; 4.–11. 8. farní dovolená v Dolomitech; 26. 8. – 3. 9. pouť mladých do Taizé. Zájezd do Polska a  Litvy se z  důvodů vysokých cestovních nákladů ruší. Pod vedením Michala Poláka se uskuteční ekumenický tábor, na němž budou participovat i děti a mládež z vršovického sboru Českobratrské církve evangelické (termín bude upřesněn).  MiM

Čisté víno Naše snaha o následování Krista nám někdy zdánlivě brání mluvit otevřeně o problémech. Na pastorační radě jsme se shodli, že naše farnost má dlouhodobě několik závažných problémů. Jsou to problémy nás jako společenství, proto bychom také společně měli hledat cesty k  jejich řešení. Prosím ty z  vás, kteří vršovickou farnost vnímáte jako svůj domov, abyste si udělali cestu na jednu z bohoslužeb u sv. Václava v neděli 15. dubna a rezervovali si cca 20 minut po mši svaté.  Za pastorační radu Míla Müller ml.

6/ IV

Kurzy Alfa 2012

Po roce se přiblížila doba, kdy se opět začne hovořit o kurzech Alfa. Již probíhají práce na první fázi – vytvoření týmu, který je bude pořádat. V letošním roce došlo ke změně v přípravném týmu. Simona s Martou, které obětavě Alfu ve Vršovicích rozjížděly a úspěšně vedly 3 roky, již z časových důvodů nemohou v  této činnosti pokračovat. Před časem jsme byli osloveni my – Markéta a Michal, abychom zajistili pokračování kurzů Alfa v letošním roce. Oba bychom vás chtěli seznámit se svými pocity a představami o Alfě 2012. Michal Jsem věřící od mala, do kostela chodím od nepaměti. Zdálo by se, že musím mít všechno krásně „nalajnované“. Dost často ale přemýšlím o tom, jaká je pozice víry v dnešním životě. Jak je možné ji dnešnímu člověku přiblížit? Uvědomuji si, že odpovědí je přiblížit víru sobě samému, zbavit ji všech klišé a  frází a  až v  tom nejryzejším stavu ji nabídnout dále, někomu dalšímu. Vyžaduje to hodně pokory, přemýšlení a vnitřního přiblížení se k myšlení těch, kteří na Alfu přijdou jako hosté. Tohoto společného ducha jsem cítil na loňské Alfě. Jsem přesvědčen, že je to správná cesta pro povzbuzení našich hostí, ale i nás samotných. Proto jsem přijal odpovědnost, která nám byla s Markétou svěřena. Mým přáním je, aby právě tento duch provázel celou letošní Alfu. Markéta Mám náročnou práci, ráno brzy vstávám, přece nemohu pomalu celý

podzim trávit každé úterý do noci v kostele. Navíc zpívám v místním pěveckém sboru a to přece stačí. Přece nemusím být u všeho. Tak to všechno byly důvody, proč mě ani nenapadlo se účastnit prvního běhu Alfy v roce 2009. JENŽE. Když pak Alfa začala a zúčastnilo se jí v týmu několik mých známých, začalo mně to být tak trochu líto. Takže druhá Alfa mě už zastihla v plné práci v kuchyni mezi vařilkami. Bylo to fajn, ale cítila jsem, že tam chodím jen vařit. Byla tam sice dobrá parta, ale vlastně jsem se už těšila, až to skončí. Ale pak jsem začala mít pocit, že jsem něco promarnila. Začala jsem se o Alfu víc zajímat, něco jsem si o ní přečetla a pochopila jsem, že i když jsem třeba jen v kuchyni, jsem její součástí. A že jsem součástí něčeho fakt dobrého, čemu se vyplatí říct ano. Takže žádné velké překvapení, že jsem na podzim v týmu opět nechyběla. Když mě pak Markéta Bartáková oslovila, zda se nechci podílet na organizaci dalšího běhu, mojí první reakcí bylo, že to snad nemůže myslet vážně. Jak já můžu vést Alfu? Vzala jsem si čas na rozmyšlenou a byla jsem přesvědčena, že určitě přijdu na několik vážných důvodů, proč nemohu. Místo toho mi došlo něco úplně jiného. Vždyť ona už svého vedoucího má. A to toho nejvyššího. A já Mu jenom můžu dát k  dispozici svoje schopnosti, svůj čas a důvěru. Takže pokud máte pocit, že máte náročnou práci, ráno brzy vstáváte a nemusíte být u  všeho, tak máte úplnou pravdu. V týmu Alfy být nemusíte, ale MŮŽETE. Nemáte přece jen chuť vyplout s námi na sice již trochu známé, ale přeci jen dost nepředvídatelné

7/ IV a občas bouřlivé vody kurzů Alfa? Pokud ano, můžete po nedělních mších kontaktovat mě nebo Michala nebo napsat mail na adresu alfavrsovice@ seznam.cz.

P. S. Na té lodi nejsme sami. S námi je Ten, který už mnohokrát dokázal, že bouře utišit umí a dokonce se s Ním dá chodit i po vodě.

R O Z H O V O R s farníky dobrovolníky: Ondru všichni od pohledu moc dobře znají. Taky aby ne. Pokud občas přijdete v neděli do kostela na půl jedenáctou, tak ho často můžete vidět v řadách ministrantů. I jinak patří k velmi činným mladým farníkům. Jako příklad uvádím: vedení společenství mladší mládeže, organizace modliteb Taizé, hlídání dětí, stavba mikulášského betléma, člen farní rady, … a to ještě stíhá chodit do školy a hrát v kapele Magnetikum. Což mě přivádí k první otázce: Na co hraješ? Zahřívací otázka na úvod, jo? :-) Na bicí. Zůstanu-li ještě u kapely, jak jste vymysleli název? Dělám Technickou fakultu na Suchdole, když jsme měli už zkušebnu, ale neměli název (jak to tak u nových kapel bývá), seděl jsem ve studovně a napůl se učil a napůl přemýšlel nad názvem. No a někteří možná tuší, magnetikum je takový dost těžko vysvětlitelný pojem z fyziky. Jako slovo nepoužívané, to znamená, že nesnadno zaměnitelné a přitom je české. Protože děláme výhradně české písničky, tak se nám to hodilo,

Ondřej Rechner

kluci neměli lepší návrh… Takže název je ze studovny. A teď už k tvé farní činnosti. Děláš toho, skromnost stranou, opravdu hodně a určitě to nemáš vždy lehké. Je toho tolik, na co bych se chtěla ptát. Začnu tím, co tě asi velmi oslovilo: Taizé. Kdy jsi tam poprvé jel? V létě 2009, kdy Zuzka se Slávkem (dnes manželé Heřmanovi) zorganizovali tehdy v naší farnosti dva autobusy do Taizé. Skoro vůbec jsem se tam netěšil, jel jsem tam s tím, že chci celý týden strávit v tichu, protože mě ty tisíce lidí, které tam bývají, spíš odrazovaly. Čím tě Taizé a modlitby Taizé nejvíce oslovily? Tím, co jsem tam poprvé prožil, a jakousi „Taizáckou spiritualitou“, která je založená na krásných meditativních zpěvech a tichu, což je mi hodně blízké. A asi také díky tomu, jak mi Taizé ukázala význam společenství a sdílení v takovém obyčejném, ale zároveň neobyčejném světle. Jak dlouho se „staráš“ o modlitbu Taizé u nás ve Vršovicích?

8/ IV Od návštěvy bratra Wojtka, který má v Taizé na starosti Českou republiku. Bylo to na podzim roku 2010. Od té doby, jak už to tak u  mě bývá, prošly modlitby poměrně bouřlivým vývojem a jsem rád, že se na to někdo ptá až teď, protože není to dlouho, co vnímám, že to má opravdu smysl. Jak modlitba probíhá – máte také nějaké hudební nástroje, sbor? Nástroje nemáme, využíváme moderní ozvučovací techniku, která v sále u sv. Václava je. :-) Základem jsou samozřejmě zpěvy a  prostor pro ticho. Pak je to čtení z  Písma a  nedlouho také skupinky po vzoru Taizé, které vnímám jako krok správným směrem. I když už Stanisław nebude moct říkat, že po vás na těchto modlitbách nikdo nebude chtít mluvit… Ale nikdo vás nebude nutit :-) Kolik se vás k  modlitbě schází? Je to modlitba pouze pro mladé? Kdo na večery přichází? Tři otázky v jedné, jo? :-) Schází se nás různě, posledně mě opravdu překvapilo, že se nás sešlo skoro třicet, ale běžné to zatím nebylo. Také složení lidí, kteří na modlitbu přicházejí, je pestré, a určitě modlitba není pouze pro mladé, i  když vnímám to tak, že mladí jsou základ, stejně jako v  Taizé. A  pro ty, kdo by chtěli modlitbu okouknout spíš anonymně, nebo naopak pro ty, kteří chtějí modlitbu zažít možná trochu intenzivněji spjatou s Taizé, upozorňuji na dubnovou modlitbu, která se nebude konat poslední, ale výjimečně předpo-

slední neděli v měsíci. A to díky další návštěvě bratra Wojtka v Praze a jeho účasti na naší modlitbě. Takže 22. dubna 19.00 v sále u sv. Václava. Jak to všechno stíháš? Ráda bych se ptala ještě na spolčo, hlídání dětí, kapelu. Kde na všechno bereš sílu? Nepochybně hlavně nahoře. Občas mi stačí, když dostane to, co dělám, smysl (nebo ho spíš uvidím), někdy pak ale samozřejmě potřebuju od Boha vyloženě podepřít nebo zvednout. Co se aktivit ve farnosti týká, dělá to především skrz lidi, kteří do naší farní rodiny patří. Nebýt tolika přátelství, pomoci, povzbuzení, legrace, společné práce, důvěry i  sdílených zklamání a  bolestí s vámi, kteří do této rodiny patříte, neměl bych chuť ani sílu vracet farnosti alespoň část toho, co díky ní mám. Třeba spolčo je samo o sobě téma na další rozhovor, i když tady je načasování díky naší nedávné duchovní obnově také zajímavé. Předposlední větu ještě chci věnovat Stanisławovi, který mě (stejně jako ostatní) nese, ať už modlitbami, přátelstvím, nebo duchovními podněty, takže mnohdy i od něj beru sílu. A poslední věta patří mým rodičům, kteří mě nejen mezi vás přivedli, ale ukázali, jak žít ve farní rodině, pro ni, a z ní, takže i  když už to asi není odpověď, chci jim za to tímhle způsobem oběma poděkovat. Díky moc za krásný, žel krátký rozhovor. Spousta otázek zůstává nezodpovězena, a tak si necháváme otevřená vrátka pro další příležitost. AL

9/ IV

S V Ě T E C v tomto měsíci Svatý Fidelis ze Sigmaringenu

kněz, řeholník, mučedník řádu kapucínů – svátek 24. 4.

Buď věrný až do smrti a dám ti korunu života. heslo světce V roce 1577 se v Sigmaringenu, městě Hohenzollernů v  Bádensku, narodil místnímu starostovi Janu Royovi a jeho ženě Jenovéfě chlapec, kterého pokřtili jménem Marek. Z  pěti sourozenců byl nejnadanější, a proto byl poslán na studie. Na univerzitě ve Freiburgu im Breisgau získal r. 1611 doktorát obojího práva a filozofie. Navíc podnikal cesty a působil jako vychovatel šlechtických synů. Od r. 1611 do r. 1612 byl soudním radou v Alsasku. Ochotně a nezištně pomáhal všem, kteří to potřebovali, a hájil nekompromisně jejich práva. Byl velice oblíben a  záhy se mu mezi obyvatelstvem říkalo „advokát chudých“. Když ovšem viděl křiklavě chybné rozsudky, špatné hospodaření v  soudnictví, byl natolik zklamán a roztrpčen, že zavřel svou kancelář a  vstoupil do řádu kapucínů. (Jak vidno, nepořádky v justici byly už v 17. století.) Přijal kněžské svěcení a po jednoročním noviciátě složil v  r. 1613 sliby jako otec Fidelis. Poté působil ve Švýcarsku, Alsasku a ve Vorarlbergu. Byl výborným kazatelem a  také vyhledávaným zpovědníkem. Doba tehdy byla zlá. Vypukla třiceti-

letá válka a katolíci s protestanty mezi sebou zuřivě bojovali. Kněží to neměli jednoduché, neboť nikdy nevěděli, zda mezi návštěvníky bohoslužeb nejsou nějací protestantští fanatici, kteří je v lepším případě zmrzačí, nebo rovnou zabijí. Fidelis se nebál a odvážně hlásal Boží slovo. Když jej jeho představený poslal do švýcarského Graubündenu, kde kalvínci zvlášť nenávistně sledovali jeho počínání, tušil, že se již živý nevrátí. Přijal proto svátost smíření, dal si do pořádku své věci a rozloučil se se svými přáteli a blízkými. Své dopisy podepsal následovně: „bratr Fidelis, zakrátko potrava červů“ (Hezký podpis, co říkáte?). A tak se také stalo. Když kázal 24. 4. 1622 v Seewiesu severně od Churu, byl po mši přepaden kalvínskými sedláky a ubit přímo před kostelem. Ještě před smrtí vzýval a velebil Boha. Mučedníkovy ostatky jsou uloženy v kryptě katedrály v Churu, v kapucínském kostele ve Feldkirchu a  v  stuttgartském kostele sv. Fidela. Ke svatořečení prvního kapucínského mučedníka došlo v r. 1746. Světec bývá zobrazován jako kapucín s mečem, ostnatým kyjem a palmou. Je (spolu se sv. Yvem) patronem právníků, vzýváme ho v soudních záležitostech a při šíření víry. AK

10/ IV

D I A L O G pocitů a rozumu: Určitě to znáte. Super, hyper, super-hyper nebo ještě nějaký úplně jiný market. Mezi regály či k pokladně se blížící maminka s velkým nákupem a malým dítětem. Nákup mlčí, dítě pláče. Ostatní nakupující se ohlížejí, matka pomalu či rychleji nervózní a najednou vybuchuje: „Říkám ti, že autíčko, panenku, … (laskavý čtenář nechť si dosadí podle své vlastní zkušenosti) nekoupíme. Máš jich doma dost a nemáme na to korunky. Copak to nechápeš?! Vždyť jsem ti to už říkala!“ Coby nepřítomný advokát toho dítěte mohu křičící matku ubezpečit: Nechápe! To dítě totiž ani chápat nemůže. Nemá ještě jaksi dostatek zkušeností a ještě ani nedosáhlo věku, kdy – jak se zpívá v jedné písničce – rozum bralo. Ba co víc. Dělalo přece jenom to, co dělá maminka. Ta také dává věci z  regálů do toho košíku. Také si vybírá a ty hezké tam dává. Určitě potřebuje pomoct. Jinak by sem přece ani spolu nejeli.

Proč děti rády nakupují Ona nakupuje svoje hračky. Taky budu nakupovat svoje hračky. A najednou… – Pomoc! Co se to děje? Máma se zlobí!! Ptám se: Vypadala by situace jinak, kdyby maminka nakupovala s tím dítětem a ne ho jenom s sebou do obchodu brala? Jak to myslím? Co mu dát ten pocit stejné důležitosti? Spolu s  ním vybrat např. ten správný balíček mouky nebo mu do ruky dát sáček a  do něj vložit rohlíky. Ono by to potom dalo do košíku. Že by to trvalo déle? To určitě ano. Že by to bylo bez křiku z  jedné i druhé strany? To určitě ano. Tak jsme připraveni na to mít děti? Řidičák ani jiný doklad, jinou zkoušku neskládáme, pořídíme si dítě a bez jakékoli průpravy se rovnou pustíme do experimentu zvaného výchova. Umíme, víme, co se odehrává v  dětské duši? A  nakonec: Opravdu dítě zlobí nebo nám chce něco říct a my mu nerozumíme? Těším se na vaše názory.  Pavel Švarc

P R O S T O R pro sdílení myšlenek nápadů atp. Naše jednání je zcela svobodné, jeho důsledky však zákonité Životem mne provází krásná věta příbramského rodáka, fotografa a malíře, pana Františka Drtikola. Prý říkával, že naše jednání je zcela svobodné, jeho důsledky však zákonité. Nedávno jsem byl osloven názorem improvizátora, herce a  divadelního

režiséra, pana Jaroslava Duška, který vysvětloval rozdíl mezi ceremoniálem a rituálem. Ten je podle něj dán mírou osobní účasti toho každého z nás, kdo se nějakého obřadu účastní. Ceremoniář nám může dát vysvětlení obřadu a pravidla, jak se při něm chovat. Rituál

11/ IV je něco daleko hlubšího, co se dotýká samé podstaty našeho života i  života jako celku. Ten z obřadu vytváříme my sami. Podle toho, jak věc bereme, jak ji prožíváme, co všechno pro nás znamená, podle toho bude buď ceremoniálem nebo rituálem. Uvědomíme-li si, že náboženský život je plný obřadů, a to jak v liturgii, tak mimo ni, a přidáme-li k tomu zde jmenované poučky, vyjde nám zajímavý závěr: Každý náboženský úkon může být jak hluboce prožívaným rituálem, tak téměř nic neříkající ceremonií. A čím bude, to záleží jenom na nás. Jenom my rozhodujeme, do jaké míry sami sebe necháme prodchnout tím, co je možné. Jestli budeme mít lidově řečeno „čárku za účast“ nebo Bohu skutečně otevřeme dveře a  necháme ho působit ve svém žití. – A zase: asi to pro mnoho lidí není nic nového. Působení iniciačních svátostí, např. křtu, je tímto aspektem doprovázeno, ne-li přímo spoluurčováno, odnepaměti. Otázka zní, zdali to platí také o půstu a o svátosti smíření? Domnívám se, že ano. Vždyť i  ten půst můžeme vzít jako strpení nějakého omezení a újmy, nebo třeba jako udělání místa v sobě samém pro něco nového, lepšího, vzkříšeného. A stejně tak zpověď. I ta pro nás může být např. na poslední chvíli a ve stresu splněnou povinností, nebo zvědoměním, odložením, zbavením se důsledků vlastních chyb, napravením kořenů svého jednání a  třeba i  objevením vlastní sounáležitosti s Božským dítětem. Opravdu záleží jenom na nás. Naše jednání je totiž zcela svobodné, jeho důsledky však zákonité…  Pavel Švarc

Farní kroužek angličtiny Poznámka jedné naší zbrusu nové farnice, Ivy, mi potvrdila to, co v poslední době intenzivně vnímám. Totiž, že naše farnost je živá, že je to společenství, ve kterém se ona i já cítíme být doma. Společenství, ve kterém je dobré pobývat. No a protože kromě společenství celé naší farnosti pobývám aktivně ve třech skupinách farníků a pociťuji tu živost intenzivně ve všech třech, ráda bych vás na ně upozornila. Začnu „spolčem“, ve kterém byste asi nejméně očekávali nějaké duchovní sounáležení, farním kroužkem angličtiny. Jsem nadšená způsobem, kterým je veden. Dopředu víme téma, připravíme se na ně písemně. Jak moc do hloubky či šířky, je ponecháno na každém z nás. A věřte, že i ti z nás, kteří ještě angličtinu moc neovládají, vždy vnesou do tématu nějaký nový, zajímavý pohled. Svou práci nahlas přečteme a vedoucí kroužku, Míla Müller starší, přitom taktně opraví naši výslovnost, i gramatické chyby (čte nám přes rameno). To je přece správný, aktivní způsob výuky! No a pak vášnivě diskutujeme a Míla nás opět taktně poopraví nebo pomůže s nalezením vhodného výrazu, podpoří naši chuť mluvit a mluvit... Témata se pravidelně střídají a jsou to vždy: – jeden týden nějaké téma pro doplnění běžné slovní zásoby (příští pondělí to např. bude „zdraví“), – další týden téma z knihy „The Children's Bible in 365 stories“ – teď to je např. téma „Noe“. (Knihu zakoupíte např. v Paláci knih na Václavském náměstí – je napsaná krásnou, čtivou for-

12/ IV mou, angličtinou srozumitelnou i těm méně pokročilým a je i s hezkými obrázky. Vřele vám ji doporučuji!) – a další týden je volné téma, vyprávění o něčem, co zajímavého jsme zažili. A věřte – nevěřte, v diskuzích se hodně často dostáváme k výměně názorů na náš život ve víře (konec konců i zdraví je přece v rovině fyzické, duševní i duchovní...). Moc se na každé pondělí večer těším. Přijďte také, neostýchejte se, jsme vážně prima „spolčo“... HH

Poděkování za Vinici Už dlouhou dobu pomýšlím na to, napsat poděkování své i manžela za Vinici. Vždy v ní najdeme zajímavá témata

k zamyšlení, hezkou češtinou napsané inspirující příspěvky, praktické přehledy aktivit naší farnosti, přiblížení osobností z řad naší farnosti, hezká je i grafická úprava s obrázky... Jen těžko říci, co je zajímavější – už řadu let poutavě psané příspěvky Alenky Králové do rubriky Světec v tomto měsíci, Liturgické okénko pastoračního asistenta Jendy Rückla, rubrika Otázka pro otce Stanisława, Taťkovy zápisky o Elíškovi Míly Müllera mladšího... V  minulém čísle Vinice nás vzal za srdce článek Jarky Nagyové Naší Mařence je 20 let a jako zajímavý počin hodnotíme pastoračním asistentem Pavlem Švarcem nově otevřenou rubriku Dialog pocitů a rozumu...  HH

P O Z V Á N Í následující měsíc nebo i trochu dál Farní výlet na Makovou horu V  sobotu 19. května se chystáme na Příbramsko. Je možná i individuální doprava, ale preferujeme společnou cestu autobusem (případně dvěma), abychom se více poznali. Předpokládaný odjezd v 8 hodin z Čechova náměstí. Dopolední program se uskuteční v památníku Vojna Lešetice – bývalým lágrem pro politické vězně nás provede náš farník Zdeněk Zelený. Pro rodiny s  malými dětmi, pro které by prohlídka byla příliš dlouhá, je možnost návštěvy Hornického muzea Příbram. Ve 14 hodin se sejdeme na poutním místě Maková hora (autobus vyjede skoro až nahoru), kde

bude mše svatá. Poté na faře ve Slivici opékání buřtů. Akci koordinuje Vláďa Jeništa, uvítá dobrovolníky na organizaci jednotlivých bodů programu.  MiM

Beseda Iniciativy 17–11 Římskokatolická farnost v Praze-Strašnicích, KDU-ČSL Praha 10 a Karmelitánské nakladatelství zvou na další besedu Iniciativy 17–11, tentokrát na téma „Co se v  církvi změnilo a  změní?“ Uskuteční se ve středu 11. dubna

13/ IV 2012 od 19 hodin v Divadle Miriam ve Strašnicích (vstup volný). Besedu uvede přednáška Mons. Aleše Opatrného, diskuzi moderuje Pavel Mareš. Témata: 22 let zápasu živé víry a nevíry v Praze; co nám o  víře říká Sčítání lidu 2011; dar víry a  odpovědnost laiků a  křesťanských rodin; víra dětí, dospívajících, konvertitů a otázka ztotožnění se s církví; křesťanská obec, farnost a  menší společenství; různé styly duchovního vedení. MiM

Koncert manželů Radových Milosrdenství Tvé je mou nadějí, až uzdravíš svou láskou vinu mou. Tak zpívají v  jednom ze svých zhudebněných žalmů zpěváci a muzikanti, křesťanští folkaři, Jana a Miroslav Radovi, v civilních životech manželé a  rodiče tří dětí, profesně odborníci na výpočetní techniku. Letos k dvacetiletému výročí společného hudebního života vydají své čtvrté CD. V neděli 15. 4. 2012 vystoupí od 15 hodin v našem kostele sv. Mikuláše – neváhejte a přijďte se nadechnout, nechat si pohladit duši nebo jen strávit příjemné odpoledne v rodinné atmosféře milých „ajťáků“, jejich dětí a hostů.

Koncert pro Paprsek Občanské sdružení Paprskovec (www. paprskovec.cz) si Vás dovoluje srdečně pozvat na Benefiční koncert rodiny Pěruškovy, který se bude konat v pátek 27. dubna 2012 v 19 hod v kostele svatého Václava ve Vršovicích. Výtěžek z akce

bude využit na rehabilitační pobyt v přírodě pro klienty denního stacionáře a chráněného bydlení Dětského centra Paprsek – Střediska (www.dcpaprsek. org). Koncert podpoří nadace Divoké Husy (www.divokehusy.cz), která výtěžek z akce zdvojnásobí. Účinkující: rodina Pěruškova aneb hraje celá rodina: Prof. Jan Pěruška (člen Stamicova kvarteta) – viola, MgA. Marcela Pěrušková – violoncello, Jan Pěruška ml. – housle, Matouš Pěruška – housle, David Pěruška – violoncello. Program: skladby W. A. Mozarta, P.  Bonniho, B. Martinů, H. Wieniawského, A. Dvořáka, K. Stamice.

Alfa 2012 Odstartovali jsme přípravu dalšího běhu kurzu Alfa. Pro koho jsou tyto kurzy určeny a  co se na nich vlastně děje? Cílem je přiblížit méně či více věřícím hostům základní otázky víry a života křesťana tak, aby jim porozuměli. Na Alfě jsou ale vítáni také věřící lidé, třeba i pravidelně chodící na bohoslužby. Jejich přítomnost obohacuje společné diskuze, kde se dají nalézt odpovědi na otázky, které se jinak možná i dlouhá léta drží někde „hluboko v šuplíku“. Kurzy Alfa začínají naprosto nečekaně – večeří. V 19 hodin se prostě zasedne ke stolům a zručné členky vařícího týmu začnou roznášet jídlo. Je to příležitost k tomu se vzájemně poznat, odložit stranou celodenní stres a uvolnit se. Při večeři se také účastníci dozvědí, co se daný večer bude dít. Po večeři přichází krátké pásmo pís-

14/ IV niček a v pozdějších večerech i krátká modlitba. Účastníci se mohou připojit nebo jen poslouchat. Následuje přednáška na předem stanovené téma. Nebývá dlouhá a přednášející se snaží, aby byla srozumitelná každému hostu. Po přednášce se podávají vynikající zákusky a je čas na kávu nebo čaj. Opět je možné se vzájemné poznávat a může se hovořit o čemkoliv. Posledním velmi oblíbeným bodem je diskuze. Přítomní jsou rozděleni na 2 skupinky, aby byla lepší možnost komunikace. Hovoří se zde o tématu přednášky a o tom, jak téma souvisí s vlastními zkušenostmi a čím může obohatit život. Většinou se stává, že čas uteče jak voda a diskutující jsou překvapení, že minula půl desátá a je třeba jít domů. Součástí deseti kurzů je také společně strávený víkend. Mnozí se ho obávají, ale patří mezi vyvrcholení celé Alfy. Zde se lidé daleko od starostí (i když víkend bývá hned za Prahou) navzájem lépe poznají a naleznou nejvíce odpovědí na otázky, které je do kurzů Alfa přivedly.

účastníky Alfy je to, když po několika večerech již není patrné, kdo je vlastně host a kdo člen pořádajícího týmu. Hosté se dozvědí, že víra není jen útěchou pro staré babičky, ale cestou pro každého člověka. Zažijí společenství věřících, poznají modlitbu a poznají křesťany z masa a z kostí, možná i s jejich denními radostmi i starostmi.

Co Alfa přináší hostům Možná poprvé v  životě diskutovat o věcech, o kterých se jindy stydí hovořit nebo na ně nedostali odpověď. Nikdo se nemusí obávat položit i základní otázky. Jejich zodpovězení bývá daleko důležitější než nějaké vytříbené teologické diskuze. Tým pořadatelů Alfy dělá vše pro to, aby vytvořil hostům příjemnou atmosféru. Hosté poznají lidi různých profesí a stylů života, které spojuje víra v Boha. Nejlepším vysvědčením pro všechny

Program Alfy 2012 2. 10. Je křesťanství nudné, nepravdivé, zbytečné? 9. 10. Kdo je Ježíš? 16. 10. Proč Ježíš zemřel? 23. 10. Jak získat víru? Proč a  jak se modlit? 30. 10. Proč a  jak číst Bibli? Jak nás Bůh vede? 6. 11. Jak odolat Zlému? 13. 11. Proč a  jak mluvit s  ostatními o víře? 16.–18. 11. víkend

Co přináší Alfa členům týmu Společná práce na dobré věci je vždy obohacením pro každého z  pořadatelů. I  když to znamená oběti a  časové zatížení, je to práce, která má smysl. Jedním z  nejdůležitějších přínosů je změna v přemýšlení o Bohu. Náhle si uvědomíme, jak je těžké se při vysvětlení základních pravd víry vyhnout frázím a  naučeným výrazům, které ostatním nic neříkají. Zjistíme, že je třeba najít prostá slova, srozumitelná například i těm, kteří víru teprve hledají. Nakonec si uvědomíme, že právě nalezením těchto slov se nám otevírá něco nového, co jsme doposud neviděli. I o tom jsou kurzy Alfa.

15/ IV

Kdo je to Duch svatý? Co Duch svatý dělá? Jak můžeme být naplněni Duchem? 20. 11. Uzdravuje Bůh i dnes? 27. 11. A co církev? 4. 12. Závěrečné setkání

na Alfě v předchozích letech a byli námi již individuálně osloveni, rádi přivítáme v našem kruhu další nové členy týmu. Prosíme, aby nás kontaktovali do 15. 4. 2012 Hosté nás mohou kontaktovat již nyní, nejpozději do 21. 9. 2012.

První schůzka hostitelského týmu je svolána na 24. 4. 2012, další pak na 5. 6. 2012, poslední v polovině září 2012 (ještě upřesníme), vždy od 19.00 na faře. Kromě těch, kteří se zapojili do služby

E-mail: [email protected] Telefon: 723 489 817  Markéta Boháčová a Michal Žilka

Z Á V Ě R E M . . . Kouzlo ... Kdysi dávno jsem míval malý ranč v horách Santa Cruz v Kalifornii. Na jednom místě byl les obrovských arbutových stromů a jejich koruny splývaly nad opravdovým bažinatým jezírkem, černým jezírkem vznikajícím z pramene. Jestliže existuje něco jako strašidelná místa, tak tady bylo strašidelné místo, což působilo šeré světlo, těžce pronikající mezi listím, a  různé perspektivní klamy. Pracoval u mne jeden Filipínec, horský člověk, malý, tmavý a mlčenlivý, snad z polynéského národa Maori. Jednou při myšlence, že tento muž jistě pochází z kmenového řízení, kde se neviditelné považuje za součást skutečnosti, zeptal jsem se ho, zdali se nebojí toho strašidelného místa, obzvlášť v noci. Řekl, že se nebojí, protože mu před lety jeden čarodějný lékař dal kouzlo proti zlým duchům. „Ukaž mi to kouzlo,“ požádal jsem ho.

„Jsou to slova,“ řekl. „Je to zaklínadlo.“ „Nemůžeš mi ho říct?“ „Ale mohu,“ řekl a  odříkával jednotvárně „In nomine Patris et Filii et Spiritus Sancti.“ „Co to znamená?“ zeptal jsem se. Pokrčil rameny. „Já nevím,“ řekl. „Je to kouzlo proti zlým duchům, a tak se jich nebojím.“ (Toulky s Charleym, John Steinbeck) Ani se mi nechce tento text rušit mými vlastními úvahami. Nechte ho na sebe působit… My víme, co ta slova znamenají, ale věříme jim o  to více? Spoléháme se na ně? Anebo se snažíme válčit se zlými duchy pouze vlastní silou? Je to malé velikonoční zamyšlení, které prohloubí naši vnitřní radost. A tak vám přeji požehnaný Svatý týden a Velikonoce.  Vaše Křepelka na Vinici

nabízí

PRONÁJEM PŘEDNÁŠKOVÉHO A KONFERENČNÍHO SÁLU

Sál je vhodný pro pořádání firemních akcí, školení, přednášek, konferencí, promítání, rodinných oslav apod. V sále je rovněž dobrá akustika a byl využit i pro natáčení hudebního CD. K dispozici je dataprojektor, promítací plátno, ozvučení, kuchyňka pro přípravu občerstvení, bezbariérový přístup vč. toalety pro vozíčkáře. Maximální kapacita je 120 míst. Bližší informace na www.farnostvrsovice.cz

18/ IV

P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc. Tam také najdete pořad velikonočních bohoslužeb.

Eucharistie, bohoslužba slova neděle

8.30 kostel sv. Václava 10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi)

úterý

18.00 kostel sv. Mikuláše

středa

18.00 kostel sv. Václava (bohoslužba slova)

čtvrtek

8.00 kostel sv. Mikuláše 16.00 kostel sv. Mikuláše (pro děti – jen dle oznámení)

pátek sobota

18.00 kostel sv. Václava 8.00 kostel sv. Mikuláše

Příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru neděle

7.30–8.15

kostel sv. Václava

čtvrtek 17.30–19.00 kostel sv. Václava pátek

17.00–17.45 kostel sv. Václava

• Prosíme ty, kdo chtějí přistoupit ke svátosti smíření některý pátek nebo neděli, aby respektovali, že kněz musí nejpozději 15 min před začátkem bohoslužby odejít ze zpovědnice, aby se na bohoslužbu řádně připravil. • Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Eucharistická adorace čtvrtek čtvrtek

17.30–19.00 20.00–21.00

kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše

Možnost setkání s knězem úterý

15.30–17.30

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

Farní kancelář pro veřejnost čtvrtek

15.30–17.00

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Službu v kanceláři zajišťuje A. Pařízková. Záležitosti finanční (hl. dary) vyřizuje Eva Hrubá: [email protected]

19/ IV

T Ý D E N N Í P R O G R A M   pravidelných aktivit Po 13.30–14.30 Mariina legie /M. Pokorná/ 16.45–17.30 Náboženství: 2.–4. třída a příprava na 1. sv. přijímání /H. a P. Svobodovi/ 17.40 Zkouška dětské kapely Minimissa /J. Tomsa/ – jednou za 14 dní od 21. 11. 17.00–18.30 Kroužek vyšívání /M. Řečinská/ 18.00–21.00 Dramatický kroužek /J. Tomsa/ 18.30 Angličtina pro dospělé /M. Müller/ 19.00–21.00 Modlitební setkání /V. Novák/ Út 16.45–17.45 Biblická hodina /J. Nagy/ – 2. a 4. úterý v měsíci 15.30–17.30 Možnost setkání s knězem ve farní kanceláři St 10.00–12.00 Maminky s dětmi /M. Kuncová/ 18.30 Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ 19.00–21.00 Setkání mladší mládeže od 15 do 19 let /K. Jančeová/ – jednou za 2 týdny od 11. 1. 19.30 Setkání farní charity /H. Rechnerová/ – 2. středa v měsíci Čt 8.45–10.00 Setkání farníků při čaji – jednou měsíčně dle oznámení 16.00–16.45 Náboženství: předšk. děti a 1. třída /P. Husáková/ 16.45–17.30 Náboženství: 5.–7. třída /P. Husáková/ 15.30–17.00 Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost /A. Pařízková/ 17.30 Divadelní kroužek pro děti /D. Vacková/ 18.00 Mystagogie 19.30 Příprava biřmovanců 20.00 Modlitba matek /H. Rechnerová/ – 1. a 3. čtvrtek v měsíci 20.00–21.00 Eucharistická adorace /J. Vyšohlíd/ 20.00–22.00 Zkouška kapely Missa Ne 7.30–8.30 Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ 9.30–10.30 Zkouška scholy /Š. Rechner/ 19.00 Modlitba Taizé /O. Rechner/ – každou poslední neděli v měsíci Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.

Telefon fara 271 742 523, 725 465 052 Webové stránky farnosti www.farnostvrsovice.cz Čísla účtu farnosti na provoz farnosti: 280828389/0800

FAR SÁL SÁL FAR SÁL FAR SÁL FAR FAR FAR SÁL FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR SÁL FAR MIK FAR SÁL SÁL SÁL

20/ IV

K A L E N D Á Ř na duben 2012 Mimořádné akce, změny, výjimky 2. 4.

Po

5. 4.

Čt

17.00–20.00 Příležitost ke svátosti smíření – zpovídat se začne už v 16.30 8.00 ODPADÁ eucharistie 9.30 Missa chrismatis

VÁC MIK katedrála

18.00 15.00–17.45 17.00 18.00 cca 19.30 8.00 20.00

Eucharistie na památku Večeře Páně Příležitost ke svátosti smíření Křížová cesta Velkopáteční liturgie Stabat Mater (G. Pergolesi) ODPADÁ eucharistie Velikonoční vigilie

VÁC VÁC VÁC VÁC VÁC MIK VÁC

Ne

7.30 8.30 10.30

VÁC VÁC VÁC

9. 4. 10. 4. 15. 4.

Po Út Ne

8.30 19.00

ODPADÁ příležitost ke svátosti smíření ODPADÁ eucharistie Eucharistie (Slavnost Zmrtvýchvstání Páně) Eucharistie (Pondělí velikonoční) Ekonomická rada Akce čisté víno – viz rubrika Společenství

17. 4. 21. 4. 22. 4. 23. 4. 25. 4. 27. 4. 29. 4. 3. 5.

Út So Ne Po St Pá Ne Čt

6. 4.

Pá

7. 4.

So

8. 4.

po obou bohoslužbách

15.00 19.00

Koncert manželů Radových Setkání kmotrů biřmovanců Výlet dětí 19.00 Modlitba Taizé s br. Wojtkem z Taizé 18.00 Setkání nově pokřtěných s biskupem 19.00 Setkání katechetů a týmu pro práci s dětmi 19.00 Benefiční koncert o. s. Paprskovec 19.00 ODPADÁ modlitba Taizé 9.00 Setkání při čaji 14.00–15.45 Příležitost ke svátosti smíření pro děti 16.00 Eucharistie pro děti

VÁC FAR VÁC MIK FAR SÁL katedrála

FAR VÁC SÁL FAR FAR MIK

Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 29. 4., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 18. 4. Kontakt: [email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Langpaulová (AL). Redakční rada: Stanisław Góra, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), Miloslav Müller ml. (MiM), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Markéta Boháčová, Karolína Mikotová (KM), Hanka Rechnerová (Hanka, HR), Helena Hříbková (HH), Michal Žilka. Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Jan Rückl, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi