VÁNOČNÍ PŘÁNÍ. Věstník farnosti u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava 3. dubna Léta Páně 2011 DUBEN

Vě s t n í k f a r n o s t i u   ko s t e l ů s v.   M i k u l á š e a   s v.   V á c l a v a 3. dubna Léta Páně 2011

4

DUBEN

VÁNOČNÍ PŘÁNÍ Jestlipak jste si po  přečtení nadpisu vzpomněli na  tiskařského šotka? Ale kdepak, toho už ostříží oko naší korektorky Jany dávno poslalo do  důchodu (v tomto čísle mi opravila i němčinu!!!). Jedny v prosinci, druhé letos 24. dubna, mají však Vánoce a Velikonoce podobného mnohem víc než jen etymologii jejich označení (Vánoce z  německého Weihnachten – požehnané noci). Ne nadarmo umělci do poklidné idylky betléma tu a  tam propašují výjev z Golgoty. Budu vám vyprávět příběh, který se stal po Vánocích 1953, a  ve  své knize Dům na skále 3 ho zachytil Václav Vaško. Můj již zemřelý strýc Janek Janou-

šek, kterého mnozí znáte jako našeho farníka a zakladatele skautského oddílu Protěž, tehdy trávil konec roku ve vyšetřovací vazbě. Jak to tehdy v Bartolomějské vypadalo, si můžeme jen domýšlet. Po výslechu, když Janka odváděli, udělal zvláštní věc: popřál vyšetřovateli vše nejlepší v novém roce. Vyšetřovatel se na něj zpytavě podíval a řekl: „Janoušku, vy jste to myslel dobře.“ Vánoční, novoroční nebo velikonoční přání? Při pohledu na  trpícího Krista a na odvahu našich předků si můžeme uvědomit, že k  jedné věci nás nikdo nemůže přinutit: abychom někoho nenáviděli. Požehnanou Velikou Noc! MiM

2/ IV

O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Letem světem To nám ten měsíc zase utekl. V úterý 8. 3. jsme slavením eucharistie s P. Kotasem zakončili večerní školu modlitby. Na popeleční středu 9. 3. se konala večer v kostele sv. Václava mše s udílením popelce. Po mši následovalo setkání farní charity a mladší mládeže. Starší mládež měla od  osmi soukromou mši s P. Stanisławem. Pátkem 11. 3. začaly pravidelné křížové cesty v  kostele sv. Václava, které budou probíhat po  celou dobu postní od 17.15 (na Velký pátek už v 17.00) pod vedením Jana Rückla. Tímto vás také k této modlitbě srdečně zvu. Od  12. do  19. 3. probíhal farní rodinný tábor v rámci jarních prázdnin Prahy 1 až 5. V  podobném termínu, od 13. do 19. 3., se konal lyžařský zájezd do Alp s paní Olgou Polanskou. Připojuji trochu zpráv ze světa: Cha-

rita ČR připravuje pomoc Japonsku po  hrozivém zemětřesení a  tsunami. Bude se jednat o zajišťování následné dlouhodobé pomoci (psychologická a psychosociální pomoc atd.). Za tímto účelem otevřela Charita ČR sbírkové konto č. 55660022/0800 u České spořitelny, v. s.: 135. Též je možné zaslat dárcovskou SMS ve  tvaru DMS CHARITACR na  číslo 87777. Více na www.charita.cz. Zpět k  dění ve  farnosti: slavností Zvěstování Páně 25. 3. se zahájila třídenní duchovní obnova mládeže. V neděli 27. 3. se konalo na  faře loutkové divadlo Sůl nad zlato. Na úplný závěr měsíce, tj. 30. a 31. 3., se na faře sešla ekonomická a pastorační rada. AL

S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita 9. 3. 2011 „Kdybych..., ale lásku bych neměl, nic nejsem.“ (1 Kor 13) 1. Srdečně zveme v sobotu před Květnou nedělí na Den seniorů a nemocných – 16. dubna 2011 s předpokládaným programem: 8.00–9.00 Možnost rozhovoru s  kně-

zem, možnost svátosti smíření (zpovědi) 9.00–9.25 Slovo o  utrpení spojeném s  křížem a  o  svátosti nemocných (Mgr. Olga Reumannová) 9.30–10.30 Mše svatá s udílením svátosti nemocných 11.00–12.30 Přednáška o farmakologic-

3/ IV ké léčbě po 60. roku věku a o úzkosti a strachu (MUDr. Miroslav Dědina) + oběd 12.45–15.00 povídání, zpívání s harmonikářem, občerstvení, ... Po zkušenostech z minulých let budeme moc rádi, když si uděláte čas a „pobudeme spolu“, čas máme :-). Pokud by někdo potřeboval přivézt a odvézt autem, je možné se přihlásit u Pavla Zezulky (tel. 723 922 996). 2. Prosíme všechny, kteří vidí své povolání i v naslouchání, sdílení s druhými, a měli by možnost tak jednou týdně, jednou za 14 dní, příp. i méně často, uskutečňovat návštěvu, ať se nám přihlásí. Pokud se najdou potřební dobrovolníci, mohli bychom takovou potřebnou službu poskytovat. 3. Postní almužna Peníze za  požitky, které si lidé během postu odřekli, mohou vložit do tzv. postniček (papírových postních pokladniček), které si mohou vzít a  složit, máme je v  obou kostelích. Podstatou je, že člověk, příslušníci rodiny, do malé papírové schránky vloží obnos přibližně ve  výši ceny odřeknutého požitku. Na  spodní stranu papírové schránky mohou věřící napsat jak nebo ve prospěch koho by se mohla darovaná almužna použít. Ke  konci postní doby věřící donesou svoji almužnu ve schránkách zpět do kostela, kde ji odevzdají. Takto získané prostředky poté  církev prostřednictvím Charity ČR použije na  pomoc potřebným. Ústředním posláním postní almužny je spojit úsilí farností a  místní Charity pro konání milosrdné lásky k bližním v nouzi.

Letos jde již o třetí ročník akce, která se v roce 2009 uskutečnila pouze v brněnské a olomoucké diecézi (na území obou diecézí činila almužna více než 3,4 miliony korun). Obdobné akce duchovní formace a doprovodného prožívání duchovní obnovy prostřednictvím staré postní praxe se pořádají již mnoho let v Anglii, Belgii, Německu, Rakousku, Polsku a na Ukrajině. 4. Nevyhazujte zbytky valut ze zemí EU, které již zavedly EURO, včetně Slovenska. Sbíráme neplatné peníze (i zrušené 10, 20, 50haléřové mince a papírové padesátikoruny) do  pokladničky pod vývěskou fachy v  kostele sv. Václava. Výtěžek z  nich bude použit pro stavbu kostela na sídlišti Brno-Lesná. Jiná možnost je zaslat je poštou na adresu: Římskokatolická farnost, Nezvalova 13, 638 00 Brno-Lesná. Hanka, [email protected], 721 444 323 č. účtu farnosti: 280828389/0800 pro fachu VS: 33333

Představení katechumenů Oslava Veliké noci je odpradávna spojena se svátostí křtu. Při letošní vigilii ji v našem společenství chtějí přijmout tři ženy a čtyři muži, kteří se nám představili první neděli adventní na bohoslužbě v 10.30. Modleme se za ně a přijměme jejich svědectví jako povzbuzení i jako blahodárné rozrušení našeho „klídečku“. Může k tomu sloužit i následující Martinovo svědectví. Jaká jsou naše sdělení lidem kolem nás? MiM

4/ IV Co předcházelo dnešním dnům, tzn. období, kdy za  pár týdnů přijmu svátost křtu, biřmování a eucharistie? Faktorů, které mne ovlivnily, bylo více, a za nejdůležitější považuji následující fragmenty. Na  rozhlasové stanici Radiožurnál jsem občas poslouchal pořad Doteky víry a sdělení, která hosté rádia posluchačům předávali, byla velmi pravdivá a poučná. Viděli jste televizní seriál Nemocnice na kraji města – nové osudy? Postava, byť hraná, onoho věřícího anesteziologa byla příkladnou ukázkou vyrovnaného a dobrého člověka. V předchozím zaměstnání jsem měl kolegu Michala, současného kamaráda/ručitele a budoucího kmotra, který absolvoval katechumenát při kostele Nejsvětějšího Salvátora. Kromě společných rozhovorů si pamatuji např. na  okamžik, kdy jsme jeli autobusem na výlet mimo Prahu a míjeli autonehodu. Michal se odmlčel a vypadal, že mne nevnímá…; dnes vím, že se modlil za posádku vozu. Seznámil jsem se s věřící dívkou pocházející z východního Slovenska, přičemž fungování její rodiny mne velmi potěšilo a  bude mi inspirací pro mou budoucí vlastní rodinu. Po společném chození jsme se rozhodli pro svatbu a  nastolila se otázka, zda bude moct být v kostele. Říkal jsem si rovněž, že pravděpodobně většina mých předků byla věřící a proč bych neměl být i já. Když bylo křesťanství dost dobré i pro krále, proč by nemělo být dobré pro mne. S touhou doplnit si náboženské vzdělání a otázkami ohledně svatby pokřtě-

né s nepokřtěným vyrazil jsem do kostela sv. Václava. Bylo před zahájením kurzu Alfa, do kterého jsem nastoupil, avšak po dvou setkáních/přednáškách jsem přestal chodit. Příčinou ani tak nebyla viróza, kterou jsem tehdy měl, ale zejména průběh oněch setkání. Pro introvertního člověka s hladem po duchovnu nebyly večeře společně s velkým množstvím cizích lidí nic, co bych chtěl opakovat :-) Po rozhovoru s otcem Stanisławem mi byla nabídnuta možnost kurzu Beta, který jsem absolvoval a který zcela splnil má očekávání. Po získání základních znalostí, které mi komunistické školství nebylo ochotno nabídnout, jsem se rozhodl pro katechumenát, tedy přípravku na  křest. Ano, má motivace byla zprvu zčásti ovlivněna získáním možnosti svatby v kostele bez nutnosti žádat biskupa o  výjimku, ale s  postupem času jsem si potvrzoval, že mé rozhodnutí bylo správné, a hlavně ve mě stále více rostlo mé těšení se na formální přijetí do rodiny křesťanů a nové narození. Kromě účasti v  katechumenátu absolvuji nyní i manželské poučení. Všem svým duchovním vůdcům bych touto cestou rád poděkoval.

Liturgické okénko Zmrtvýchvstalý Kristus činí lidský život nepřetržitým svátkem Dalo by se toho mnoho napsat o největších svátcích, které se blíží. Dovolím si proto upřít pozornost pouze na jeden den Velikonočního třídení (Tridua), který možná k vlastní škodě nevnímáme a neprožíváme tak, jak by náleželo.

5/ IV Předně třeba poznamenat, že Triduum zahrnuje Velký pátek, Bílou sobotu a neděli Vzkříšení a začíná, jak je v liturgii obvyklé, v předvečer, tj. večerní bohoslužbou na  Zelený čtvrtek. Den, o který jde, je Bílá sobota. Potíž je už v českém názvu, který odkazuje na bílá roucha novokřtěnců, a  tedy na  křestní liturgii Veliké noci, která už patří neděli, a  je zlozvykem slavit ji dříve než po  západu slunce. Její nesmyslné konání v  sobotu ráno zrušil už před II. vatikánským koncilem papež Pius XII., když v r. 1951 a 1955 postupně reformoval slavení celého Svatého týdne. Bylo by dobře vzít si příklad u Poláků, kteří pro pátek i sobotu používají stejný přívlastek „Velký – Velká“. Tato sobota je svébytným dnem Tridua a je charakteristická právě tím, že je dnem prázdnoty, ticha, čekání, vlády smrti, lidské bezmoci, dnem, jehož obsahem je děsivé NIC. Liturgie to vyjadřuje právě tím, že se nekoná, s výjimkou denní modlitby církve. A  právě odtud pochází čtení, které následuje a  mohlo by posloužit k  hlubšímu prožití druhého dne Tridua. Pochází z pera neznámého řecky píšícího autora prvních křesťanských staletí. Smím-li poradit, nečtěte toto kázání teď, ale až na  Velkou sobotu, nejlépe hned ráno. JR

Ze starobylé homilie na Velkou a svatou sobotu

(Patrologia graeca 43, 439.451.462–463)

Co se to děje? Na zemi je dnes veliké ticho. Veliké ticho a samota. Veliké ticho, protože Král spí. Země se zděsila a  zmlkla, protože vtělený Bůh usnul

a vyburcoval ty, kteří od věků spali. Vtělený Bůh zemřel a otřásl říší mrtvých. Jistě jde hledat praotce lidstva jako ztracenou ovci. Jistě chce navštívit ty, kdo se nacházejí v naprostých temnotách a  ve  stínu smrti; jistě přichází vysvobodit z  bolestí uvězněného Adama spolu s uvězněnou Evou, jako Bůh i Evin syn. Pán k nim vešel vyzbrojen vítězným křížem. Jakmile ho praotec Adam uviděl, v úžasu se bil v prsa a na všechny volal: Můj Pán ať je se všemi! A Kristus Adamovi odpovídá: I s tebou. Chápe ho za ruku a burcuje ho slovy: Probuď se, spáči, vstaň z  mrtvých, a  Kristus tě osvítí. Já jsem tvůj Bůh a  pro tebe jsem se stal tvým synem; pro tebe a pro ty, kteří se mají z tebe narodit, nyní říkám a s veškerou mocí poroučím těm, kdo byli v poutech: Vyjděte ven. A  těm, kdo byli v  temnotě: Mějte světlo. A spícím: Vstaňte. Přikazuji ti: Probuď se, spáči, přece jsem tě neučinil proto, abys prodléval spoutaný v podsvětí. Vstaň z mrtvých, neboť já jsem život těch, kdo zemřeli. Vstaň, dílo mých rukou, vstaň, můj obraze učiněný k mé podobě. Vstaň a vyjděme odtud. Neboť tys ve  mně a  já v tobě, jsme přece jedna nedílná osoba. Pro tebe jsem se stal já, tvůj Bůh, tvým synem. Pro tebe jsem já, Pán, přijal tvou podobu služebníka. Pro tebe jsem já, který jsem na nebi, přišel na zem a do podsvětí. Pro tebe, člověče, jsem byl jako člověk, bez pomoci, odložený mezi mrtvé. Pro tebe, který jsi vyšel ze zahrady, jsem byl ze zahrady vydán Židům a v zahradě ukřižován. Pohleď na můj poplivaný obličej, to jsem snesl pro tebe, abych v  tobě ob-

6/ IV novil dřívější dech. Pohleď na mé zpolíčkované tváře; to jsem snesl, abych tvou porušenou podobu obnovil opět k svému obrazu. Pohleď na má zbičovaná záda; to jsem snesl, abych odstranil břemeno hříchů tížící tvá ramena. Pohleď na  mé ruce šťastně přibité ke kmeni kříže; to pro tebe, jenžs kdysi nešťastně vztáhl svou ruku ke kmeni v ráji. Usnul jsem na kříži a kopí proklálo můj bok. To pro tebe, který jsi usnul v ráji a nechal vyvést ze svého boku Evu. Můj bok vyléčil ránu ve tvém boku. Můj spánek tě vyvede ze spánku podsvětí. Mé kopí zadrželo kopí namířené proti tobě.

Vstaň, vyjděme odtud! Nepřítel tě vyvedl z  rajské země; já už tě neusadím do  ráje, ale na  nebeský trůn. On tě zahnal od  stromu života, který byl předobrazem; avšak já jsem sám život, a hle, jsem s tebou spojen. Určil jsem cheruby, aby tě opatrovali jako služebníci a přikazuji jim, aby tě měli v takové úctě, jaká přináleží Bohu. Trůn s  cheruby je uchystán, nosiči jsou pohotově a  připraveni, svatební komnata je vystrojena a jídla přichystána. Věčné stánky a příbytky jsou vyzdobeny, poklady věčných statků otevřeny a  nebeské království je připraveno už od věků.

O T Á Z K Y pro otce Stanisława Stanisławe, můžeš nám, prosím, říct jak to bude letos se křty? Pro každé farní společenství jsou Velikonoce tím nejdůležitějším a největším svátkem. Nejplnějším svátkem, kdy ve vigilii nechybí křty. Letos jich bude sedm s tím, že několik osob přijme křest z důležitých důvodů dříve. Pro mě je veliká radost, že vidím, jak nás Pán znovu a  znovu povolává, aby se s  každým rozdělil o  svůj život. Pro kněze je udílení svátosti křtu tou nejkrásnější službou, jaká může být. Může se při tom účastnit lidského příběhu, vidět, jak Bůh zasahuje a vede lidi cestou záchrany, jak je oslovuje a provází na cestě k sobě. Máme z toho všichni velikou radost. Věřím, že všichni budete nové členy

farní rodiny podporovat ve skrutiniích v postní době, kdy se církev přimlouvá za uzdravení a přijetí nového života. Také je mou velkou radostí, že již nyní máme dalších sedm zájemců o poznání Krista a křesťanství. S těmito zájemci vedou soukromé rozhovory pastorační asistenti a já. Cílem je rozhodnutí těchto lidí vystoupit v červnu v katedrále před panem biskupem a veřejně deklarovat svůj vážný zájem o  vstup do  Kristova společenství a  přitom požádat církev za  modlitbu za  sebe, za  doprovázení na této cestě. I v tomto případě prosím vás všechny za modlitbu za zdar tohoto pre-katechumenátu. Potíže máme stále se zapojováním nově příchozích do  farního společenství. Dát jim dostatečně najevo, že o ně

7/ IV stojíme, že je přijímáme, že jsou jedni z  nás. Nacházet společné aktivity, kráčet jim vstříc. Nemám odpověď ani návod, jak to udělat. Za každý podnět, a  především za  každý takový skutek jsem a budu vděčný. V  červnu bude farní výlet. Tam se uvidíme všichni: nově pokřtění, zájemci o  křest i  stávající farníci. To je první příležitost k poznání. Oficielní představení nás potom čeká na začátku pastoračního roku někdy v říjnu. Budu velmi rád, když někdo přijde s  myšlenkou, jak zapojit nově příchozí, aby se s námi mohli setkávat přirozeným způsobem. A  nyní z  druhého, toho neduchovního konce. K materiálnímu zázemí. Začíná se řešit topení v kostele sv. Václava. Jak to, prosím, bude? Topení. Otázka topení, kdy se končí zima, je vždycky velice ošemetná, protože v teplých dnech málokdo o topení uvažuje. Prostě začíná být venku teplo, v kostele alespoň trochu tepleji, tak co vlastně řešit. Tentokrát to ale neplatí.

Dobře o tom víte, že stávající topení po 18 letech končí (platnost je 30 let). Potřebujeme změnu. Chtěli bychom v nejbližších letech rozjet akce dělání nového topení. Jestli se to podaří letos nebo na příští rok, to závisí na nás. Mnoho se podařilo díky sponzorským darům nebo úřadům (např. oprava sálu sv. Václava, zpovědnice, socha, osvětlení atd.). Nyní se však zdá, že topení, alespoň velikou většinu této investice, si budeme muset zaplatit sami z darů konkrétních lidí. Možná se nám podaří najít přece jenom nějakého dárce, firmu, která odepíše darované peníze z daní. Hledat bychom měli všichni. Chceme vybudovat topení, stejné, jako se nám osvědčilo u sv. Mikuláše. Věřím, že se nám to společně podaří a v zimě nebudeme koukat na hodinky, kdy Stanisław konečně již skončí mši svatou. Děkuji ti za povídání. 

PaS

S V Ě T E C v tomto měsíci Svatý Hermenegild, král mučedník

Svátek 13. 4.

Jméno Hermenegild rozhodně v  Čechách neuslyšíte a  ani jinde v  cizině se s  ním nejspíše nepotkáte, možná ve Španělsku. Kdo to byl a jak dosáhl svatosti? Narodil se v polovině 6. století ve Španělsku, kde si jeho otec, mocný král vizigótský Leovigild zbudoval svou říši. Byl

vírou arián (ariáni byli křesťané, jenže neuznávali božství Krista, tj. neuznávali Krista jako druhou Božskou osobu), ale většina obyvatel jeho říše byli katolíci. Mladý kralevic byl vychováván spolu s  bratrem Rekkaredem v  ariánském bludu, ale jako královským synům se jim dostalo dobrého vzdělání. Bohužel

8/ IV brzy ztratili matku a Leovigild se oženil znovu s ariánkou Goesinthou. Léta plynula a chlapci vyrostli v muže. Hermenegild byl na přání otce zasnouben s franckou princeznou Ingundou, která byla katolička. To se vůbec nelíbilo Goesinthtě. Byla horlivou ariánkou a požadovala, aby na ariánství přestoupila i její snacha, což tato odmítla. Slavná svatba se konala r. 579 v Toledu a mladí manželé žili šťastně. Jediné, co jim jejich spokojenost kalilo, byla tchyně (jak vidno problémy mezi snachami a tchyněmi jsou hodně staré). Vadilo jí, nejen že Ingunda je katolička, ale navíc tato byla mladá a pohledná, Goesvintha byla již starší dáma a byla i tělesně postižena, takže k  rozporům ohledně náboženství se přidala i žárlivost. Mladí manželé se nakonec přestěhovali do Sevilly, kde byl biskupem sv. Leandr. Ten vyložil Hermenegildovi ariánský blud a obrátil ho na víru katolickou. Když se to dozvěděl jeho otec, málem ho ranila

mrtvice. Vyhrožoval synovi, že mu odejme titul, zemi, a dokonce i manželku. Hermenegild mu ale odpověděl: „Chci raději ztratit korunu pozemskou, nežli korunu Ježíše Krista.“ Leovigild zuřil, navíc jej proti synovi popouzela i  manželka, a  tak vtrhl s  vojskem do  Sevilly, Leandra poslal do  vyhnanství a  syna zajal a  uvěznil. Celý rok strádal Hermengild ve vězení, ale svou víru si zachoval. 13. dubna, právě na Velký pátek, byl v Tarragoně veřejně sťat. Tělo mladého mučedníka bylo následně pochováno v Seville. Úctu k němu šířili zejména jezuité. V r. 1586 byla schválena pro Španělsko a v r. 1636 pro celou církev. Hermengild bývá zobrazován jako mladík v knížecím oděvu s palmou a sekyrou. Jeho obrazy či sochy najdeme nejspíše ve Španělsku. Světec byl ochoten pro Krista obětovat – a také obětoval – vše. Co jsme ochotni pro Krista obětovat my? AK

R O Z H O V O R . . . Slávek Heřman Tak se pomalu blížíme k  posledním členům redakční rady. Posledním, se kterými děláme rozhovor, nikoliv důležitostí. Dalo by se říci skoro naopak. Slávek Heřman dává Svatováclavské vinici konečnou podobu. Stará se o to, aby Vinice nebyla jen informačním letákem, ale aby vypadala jako reprezentativní měsíčník vršovické farnosti.

Začnu asi obligátní otázkou: Jak dlouho už sázíš Vinici? Jak se teď dívám, tak první číslo, které prošlo pod mýma rukama, je z listopadu 2007. A  jak jsi k  tomu vlastně přišel? Dokud ve Vršovicích byl farářem Pavel Kuneš, tak Vinice byla v podstatě jeho

9/ IV dílem. On se staral o obsah, o grafiku Václav Sokol, a před tím, než se Vinice vytiskla, se sešli společně s Robertem Konopáskem, který jí dal konečnou podobu. Poté, co Pavel odešel, se vedení Vinice ujal Míla Müller, který dělal skoro vše, včetně sazby. Když jsem se to dozvěděl, nabídl jsem mu, že se sazby ujmu já, neboť to je záliba, které se věnuji asi od svých patnácti let. Víš něco o svém předchůdci? Pouze to, že se jmenuje Robert Konopásek a pracuje jako technický redaktor ve vydavatelství AMU. Poskytl mi šablonu Svatováclavské vinice, kterou vytvořili společně s Václavem Sokolem, a za to jsem mu velice vděčný, neboť tím mi ušetřil spoustu práce. Baví tě to? Baví. Tak to je skvělé! Kolik času ti trvá příprava jedné Vinice? Většinou okolo pěti hodin. Velice záleží na tom, jak se sejdou články a obrázky. Jednou se mi stalo, že vše samo od sebe vyšlo tak, že jsem nemusel nic upravovat a strávil jsem nad tím jen dvě hodiny. Pak si ale vzpomínám na číslo,

nad kterým jsem strávil asi deset hodin, protože mi nic nevycházelo: Buď se článek nechtěl vejít na stránku jen o pár řádek a já musel pak konzultovat s šéfredaktorem, o  co by šel zkrátit, nebo naopak na stránce zbývalo tolik místa, že to vypadalo hloupě, ale v podstatě se tam nevešel ani nadpis. Ty jsi ale aktivní i  jinak. Hrál jsi, nepletu-li se, ve dvou kapelách, v kostele na dětských mších, organizoval jsi Taizé a teď se zároveň staráš i o rodinu. Jak to jde všechno skloubit? Odpovím takhle: Nejde to skloubit; nebo alespoň já to neumím. Z  tohoto důvodu jsem přestal hrát na mších, poutě do  Taizé už neorganizuji a  jednu kapelu jsem musel opustit. Vinici sázím večer poté, co zbytek rodiny usne, a jelikož to musí být hotové většinou do druhého dne, tak se buď moc nevyspím, nebo pak ještě druhý den ráno v  zaměstnání dodělávám zbytek a snažím se tvářit, že to je součást mé pracovní náplně. Tak to moc dobře znám. Přeju ti, ať tě sazba stále baví a ať na ni máš vždy dost sil. Díky ti moc za rozhovor i za nasazení. AL

P R O S T O R . . . pro sdílení myšlenek, nápadů, atp. Doba postní a velikonoční v dobách minulých Doba postu začínala pro naše předky po  půlnoci z  masopustního úterka

na středu. Do půlnoci se veselili v hostinci, zejména mládež, ale jakmile odbi-

10/ IV la půlnoc, stanul v sále rychtář s právem a pravil: „Dost, chaso! Končí masopust, nastává půst!“ Poklekl a počal se modlit otčenáš spolu s  celou hospodou. Po  modlitbě všichni vstali, v  tichosti zaplatili útratu a  rozešli se do  svých domovů. Popeleční středou nastává období postu, věřící jsou označováni popelem na znamení pokání. I s tímto dnem se pojí různé obyčeje a  pověry. Kdo by např. tančil přes půlnoc o masopustním úterý, tomu by se zjevil čert v zeleném kabátě a  strašil takového neznaboha. Také nebylo radno na Popeleční středu práti prádlo, neboť by to nebylo nic platné a prádlo by bylo celý rok špinavé. Následovalo 5 postních nedělí, které měly každá své jméno. První neděle se jmenuje Černá, protože se v tento den ženy oblékaly do černých šatů kvůli nastávajícímu postu. Druhá postní neděle se nazývá Pražná podle postního pokrmu pražmo. Šlo o obilná zrna či klasy upražené a vymnuté předtím, než úplně dozrají. Z tohoto pražma se pak vařila polévka. Třetí neděle se nazývala Kýchavná po kýchání. Mělo to původ ve středověkém spise, kdy kolem r. 590 vypukl v Římě mor, jenž se projevoval kýcháním. Tehdy papež nařídil, aby se kýchajícímu dalo pozdravení: „Pozdrav neb pomoz Pán Bůh!“ Naši předkové považovali pozdrav při kýchání za projev slušného vychování, stejně jako pozdravení vůbec. Nevěřili však, že kdo kýchá, má mor, naopak byli přesvědčeni, že kýchání čistí hlavu, a používali k tomu celou řadu rostlinných prostředků. Čtvrtá neděle je Družebná. Nazývá se tak proto, že tuto neděli chodil družba

se ženichem do domu, kam o pomlázce chtěl přijít na námluvy, aby „s provoda“ byla svatba. Někdy se také nazývá „růžová“, protože se v ten den v Římě světí pověstná zlatá růže. Možná i proto má tento den kněz ornát růžové barvy. Smrtná neděle je pátou postní. Tento den vynášela děvčata „smrt“ – šlo o slaměný došek oblečený do hadříků a nastrčený na tyč. Za vsí se házel do vody. Do vsi se pak vracely se zeleným stromkem za zpěvu písní např.: „Zimu jsme vám odnesly, líto jsme vám přinesly, vítej líto líbezné, obilíčko zelené!“ Poslední postní neděle se jmenuje Květná na památku slavného Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Tento den se světí „kočičky“, které se pak dávají doma za kříž či svatý obraz. Někde polykají 1–3 kočičky v domnění, že je nebude celý rok bolet v krku, což jest pověra velmi směšná. Další pověrou týkající se Květné neděle je to, že v době, kdy se v kostele čtou pašije, se otevírají poklady – tyto najdete tak, že uvidíte namodralý plamének, na ten je třeba hodit chlebové drobty, aby poklad neshořel, a pak ho jen vykopat – hodně štěstí! Na Květnou neděli se nemá nic péci, neboť prý se zapeče květ, a nebylo by ovoce. Dále je vhodné mít tento den (někde až na Boží hod) na sobě něco nového, aby dotyčnou osobu neznečistil beránek. A jsme ve Svatém, nebo také Pašijovém týdnu. Středa před Zeleným čtvrtkem se jmenuje Škaredá, neboť se Jidáš na Pána Ježíše škaredil. Proto se tento den nemá nikdo škaredit, jelikož by tak činil každou středu v roce. Zelený čtvrtek se nazývá proto zelený,

11/ IV poněvadž se Pán Ježíš modlil na zelené louce. Počínaje tímto dnem umlkají zvony, aby se znovu rozezvučely na Bílou sobotu. Tento den hospodyně časně vstávají, aby měly zameteno před východem slunce. Smetí se odnáší za humna, aby se ve stavení nedržely blechy. Tento den se rovněž pojídá zvláštní pečivo pomazané medem, tzv. jidášky. V ten den chodívali koledníci s řehtačkami zpívajíce píseň: „Židé nevěrní, jako psi černí, kopali jámu Ježíši Pánu…“ – dnes by si vykoledovali nejspíše trestní stíhání pro rasovou nesnášenlivost (vzhledem k tomu, že Ježíš byl Žid, to navíc byla i urážka jeho samého - pozn. red.). Na  Velký pátek ráno se chodívali lidé modlit na zahradu či dvůr a ještě před slunce východem se každý běžel umýt k potoku, čímž se uchránil před mnoha nemocemi. (Dnes by se vzhledem k  čistotě některých potoků spíše nějakou nemocí nakazil.) Velký pátek byl dalším dnem spojeným s mnoha tajemstvími a pověrami. Hory se otevírají a zjevují bohabojným lidem své poklady. Od třech do devíti hodin kvete kapradí. Naši předkové však nevěřili jen na pověry. Tento den přicházeli do chrámu, aby se poklonili „Božímu hrobu“. Velkopáteční obřady se konaly stejně jako dnes a kostel byl plný věřících. Bílá sobota vypadala jinak nežli dnes. Od  rána se všude uklízelo a  smýčilo, a  odpoledne byla již celá dědina jako z cukru. V oknech byly nachystané svíce v  ozdobných svícnech. Tyto se rozsvěcely při večerním slavnostním průvodu. Zvony se slavnostně rozezní a vše spěchá do  chrámu, který je naplněn do  posledního místa.Varhany se slavnostně rozezvučí a kněz oznamuje lidu:

„Vstalť jest této chvíle…“ Vše se hrne z chrámu a řadí se do průvodu. Vpředu ministranti, za  nimi kněz s  velebnou svátostí pod baldachýnem, který nesou nejvzácnější občané, poté družičky, cechy s korouhvemi a ostatní. Průvod za zpěvu písně „Třetího dne vstal stvořitel…“ prochází městem či dědinou a vrací se zpět do chrámu. Tak lid vítá Krista, jenž vstal z mrtvých, a vítězný návrat oživlé přírody. Možná se někdo zarazí, že se nezmiňuji o křtech. Ty se tenkrát prakticky nekonaly, z  toho prostého důvodu, že všichni byli pokřtěni jako děti. Dnes je to naopak a máme z toho jistě všichni radost, že můžeme přijímat „nové ratolesti“. Požehnané Velikonoce! AK

Ještě k večerní škole modlitby Pro zopakování bych chtěla připomenout svědectví dr. Kateřiny Lachmanové o rozjímavé modlitbě Otčenáš. Zastavit se na chvíli u jednotlivých veršů, snažit se je promýšlet. V  knize Viděl jsem tvé slzy. Útěšná knížka pro nemocné a jejich blízké popisuje doktor teologie Bernhard Häring vlastní zápas s těžkou nemocí – rakovinou – a jednu ze závěrečných kapitol nazval Odevzdej se Božímu Dechu lásky. Zde probírá právě modlitbu Páně zvláště inspirujícím způsobem: S Ježíšem silou jeho Dechu lásky smíme říkat: „Abba (Abbuni) na nebesích.“ Ježíšovým dechem Abba, kterému se zcela odevzdáváme, jsme takříkajíc na  nebesích, to znamená: jsme zcela přijati do  sebe-darování uvnitř Boha

12/ IV mezi Otcem a Synem skrze jejich vlastní Dech lásky. A  tak niterně, užasle a  s  jásotem chválíme spolu s  Ježíšem Pána nebe a  země. Chválíme ho, že jsme Ježíšovým prostřednictvím přijati do jeho oblažující lásky. Když spolu s  Ježíšem nazýváme nebeského Otce Abba, je to modlitba chvály. Abba, Otče, budiž tvoje otcovské jméno posvěceno, chváleno a milováno! Tato velká touha, aby všichni lidé poznali, milovali a uctívali Boží otcovské jméno, podstatně k  modlitbě „Abba“ patří. Právě v tom spočívá velká uzdravující a spasitelná moc. Naše pohnutky a záměry se očišťují. Stáváme se citlivějšími pro úctu ke svatému jménu Boha, Otce našeho Pána Ježíše Krista. Naše nemoci a trápení nás již nemohou zotročovat a ničit, protože naší modlitbou Abba ve spojení s Ježíšem roste touha, aby bylo otcovské jméno Boží ctěno a milováno jako v nebi, tak i na zemi. Zažíváme osvobození z úzkého prostoru své vlastní existence a postupně chápeme, že naše modlitba, náš život a utrpení a láska mají ve sjednocení s Ježíšem nekonečnou cenu. Abba, přijď království tvé jako v nebi, tak i na zemi. Ježíš žil a trpěl mezi námi, aby nám ukázal Otce, aby nás přijal do  svého království lásky, milosti, pokoje, jako příjemce i  spolutvůrce. Zastavme se teď při své modlitbě Abba na  jednu, dvě nebo tři minuty; nechme v sobě růst touhu po  příchodu Božího království. Potom poroste i  naše touha spolupůsobit při tom, ne naposledy i důvěrou v Boha a odevzdaností ve dnech nemoci.

Abba, buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Věrně konaná modlitba Abba nám postupně dává tušení nebe, zahrnutosti do Božího plánu spásy, podle něhož na nás přetéká jeho nitrobožská blaženost a  láska. Při modlitbě Abba stále znovu s úžasem a vděčností vzhlížíme na  Ježíšovu modlitbu Abba na  Olivové hoře: „Abba, Otče, děj se tvůj plán spásy, tvoje vůle, nikoli moje.“ Poslední Ježíšovo vydechnutí na kříži bylo jeho konečným přijetím Otcova spásného plánu, nejvyšším oslavením Božího otcovského jména bezmeznou důvěrou. Abba! Do tvých rukou odevzdávám svůj Dech. Právě tehdy, když tě těžce sužuje nemoc, utrpení, zklamání, upři svoji pozornost na Ježíše na kříži a nech se jeho Dechem lásky zahrnout do jeho modlitby: „Abba, do tvých rukou odevzdávám sebe, svůj život i svůj poslední dech.“ Je-li první část Otčenáše velkým existenciálním vykročením z  úzké ohraničenosti našeho Já k  šíři Ty našeho Boha, jeho království, jeho spásného plánu, pak nás druhá část zahrnuje zcela zvláště do dimenze spásné solidarity Ježíše, který se všem stal vším, a učí nás osvobodit se od individuálního i kolektivního egoismu. Abba – Abbuni – chléb náš dej nám dnes! Jak lahodný je chléb, který vděčně přijímáme z rukou našeho milého Otce! Dává nám svého milovaného Syna Ježíše jako chléb pro život světa. Když se intenzivně odevzdáváš Ježíšovu dechu Abba, smíš vše, co jsi přijal od Boha, okusit jako jeho dar, jako znamení jeho otcovské lásky k tobě, ale také ke všem. Když sháním jen svůj chléb, svoji čest,

13/ IV svůj úspěch, pak chutná všechno špatně. Z otcovského daru se stává zlodějina. Všechny dary, které jsou určeny společně celému lidstvu, se pak nám, zajatcům egoismu, stávají lupem, příležitostí k závisti, sporu, násilí, podvodu, válce. Čím více jméno Abba, Abbuni oduševňuje náš dech, naše úmysly a snahy, tím snáze vstupujeme do  osvobozujícího a uzdravujícího rozměru solidarity spásy, která zahrnuje všechna pozemská dobra a všechny milosti. Z ochutnání jména Abba ve svatém Dechu vychází mohutná síla dělit se o dary, duch společenství. Abba – Abbuni, odpusť nám náš dluh, jako i my odpouštíme všem, kteří něco dluží nám. Hovoříme-li o léčivé moci modlitby – což podle mne je ústředním prvkem živé důvěry k Bohu v nemoci – měli bychom často obzvlášť intenzivně zaměřit svůj milující pohled a celou svoji pozornost k Ježíšově modlitbě na kříži: „Otče, odpusť jim, vždyť nevědí, co dělají.“ Zde opět má mimořádný význam údiv, kterým bychom se měli nechat stále silněji uchvacovat. Není prostě samozřejmé, že se Ježíš na kříži takto z hloubi srdce modlí k milému Otci za své mučitele, za ty, kdo ho urážejí. A já jsem přece také mezi nimi. Jeho ranami – jeho nenásilnou smiřující láskou – jsme uzdraveni. Díky, úžas! Pak se pro nás náhle stane něčím samozřejmým odpouštění, osvobození od každé trpkosti, od všeho hněvu. Zůstává však milost, dar, za který musíme stále znovu děkovat. Když se tě někdy chce zmocnit trpkost, pak se minutu modli modlitbu Božího Dechu, modlitbu Abba s  pohledem upřeným k  Ježíšovi na  kříži a  naslouchej mod-

litbě, která vychází z hloubi jeho srdce: „Abba! Odpusť!“ Abba – Abbuni, nedej, abychom upadli do pokušení, ale osvoboď nás od zlého. Tyto dvě prosby patří k sobě. Jde především o pokušení odpadnout od království lásky a pokoje, pokušení k závisti, nenávisti, pomstychtivosti. Pozitivně je to prosba o vnitřní sílu a zdraví smiřující lásky. Ježíš mne ubohého hříšníka bezmezně miloval a nepřestává nás, mne milovat, takže také my můžeme milovat ty, kdo nám (zdánlivě) učinili bezpráví, zranili naši čest a  podobně. V Dechu Abba říkej stále znovu a rozhodněji ano k příkazu: „Nedej se přemoci zlem, ale přemáhej zlo dobrem.“ (Římanům 12,21) Abba! Amen! Ano, tak ať tomu je. Tak doufám ve tvoji lásku. Tobě se svěřuji navždy. Amen. Kdo se v niterné modlitbě Abba nechá cele uchvátit Ježíšovým Dechem Abba, ví, že je smířen s Bohem a je přijat do jeho smiřujícího, uzdravujícího, spásného konání. Znamená to velice mnoho pro nemocného samotného, pro průběh jeho nemoci, pro to, že jí dokáže dát smysl, a konečně pro jeho poslední smíření. Znamená to mnoho pro spásu světa. JG

Taťkovy zápisky (3): Hergot Možná vás napadne, že beru jméno Boží nadarmo. Ale neberu. Kapitán von Hergot je strážce, tedy náčelník lesních skřítků, mezi které se zatoulal plyšový medvídek Kuky při svém návratu domů. Tedy alespoň to tvrdí Honza Svěrák,

14/ IV který film o  Kukym natočil. A  to tak dobře, že jsme si Kukyho oblíbili celá rodina. Když jsme se pak dozvěděli, že postavičky a kulisy z filmu jsou k vidění v předsálí divadla Minor, vyrazili jsme na výstavu. Naše robátka pobíhala mezi exponáty a my měli co dělat, abychom zabránili jejich destrukci. Aby ne, vždyť tu byli třeba pytlíci, kteří chtěli chudáka Kukyho odvézt zpátky na skládku, a ti by si utržení kolečka u  své vejtřasky dozajista zasloužili. Taky jsme si s Elím povídali – o  pytlících, zlém Anuškovi i o Hergotovi, který se Kukyho zastal, i když si tím přidělával starosti. Elí se zamyslel a  povídá: „To byl něco jako jeho kmotr.“ A tak jsem se dozvěděl, jaký má být kmotr: statečný a obětavý. Aby ne, když je darem od Pána Boha – německy von (dem) Herr(n) Gott.  MiM

Vzpomínka na tátu Ano, Pane, nevím den ani hodinu, kdy mne zavoláš, ale dopřej mi, abych dobrým životem, milující Tebe, sebe a druhé, byl v té chvíli připraven vstoupit do Tvé šťastné náruče.  (Modlitba za milost šťastné smrti) Mohla bych napsat vzpomínka na Dr. Zdeňka Boháče, protože tak jste ho mnozí znali, ale já na něj nevzpomí-

nám jako na  historika, přítele Lužických Srbů nebo dlouholetého farníka, ale jako na  svého tátu se všemi jeho přednostmi, ale i chybami, které jsem samozřejmě nejjasněji viděla v době své puberty. Ale proč jsem se vlastně rozhodla napsat tento článek? Nebojte, nechci Vám tu popisovat, jak jsem v době svého útlého mládí s obdivem a s úctou visela na  jeho rtech a  doteď se slzou v  oku vzpomínám na  všechny jeho moudré rady. Tak těmito vzpomínkami sloužit nemohu. Ale chci se s Vámi při příležitosti 10. výročí jeho smrti podělit o snad největší dar, který mi mohl dát, a to být svědkem jeho posledních měsíců života. Že něco není v pořádku začala tušit celá rodina a  nejspíš i  on v  létě roku 1999. Ale protože je vždy něco důležitějšího než vlastní zdraví, lékaře navštívil až v prosinci. Protože vyšetření probíhala na oddělení, kde jsem pracovala, viděla jsem hned, že je zle. Doporučena byla okamžitá operace, ale táta ještě týden času uhrál. A mezitím, co my se hroutili, on zařizoval např. umístění své lužické knihovny do knihovny Strahovského kláštera, kam také byla později po  jeho smrti převezena. 17. prosince byl táta v nemocnici Milosrdných sester sv. Karla Boromejského operován, ale objevily se další komplikace a lékaři nás připravovali na nejhorší. Ale táta nejen že neumřel, což všechny lékaře hrozně překvapilo, ale 24. prosince se už přestěhoval na normální pokoj, takže Štědrý večer jsme mohli v  nemocnici strávit s  ním. Na  Silvestra ho pustili

15/ IV domů a začal rok 2000, který pro něho byl rokem boje. Léčba zabírala, a i když ztratil vlasy, tak elán ne. Usilovně pracoval a počátkem léta se navíc nechal přesvědčit, aby se podílel na přípravách 70. výročí posvěcení kostela sv. Václava. To už mu ale začalo opravdu ubývat sil, a přiznám se, že jsem se tehdy dost zlobila, že se nechal umluvit. S velkou námahou, ale zároveň i  s  radostí tak vznikla publikace „Vršovice v minulosti a současnosti“, která pojednávala nejen o stavbě kostela, ale i o životě vršovické farnosti. Bohužel, hned po vydání knihy zjistil, že se v ní nepochopitelně zapomněl zmínit o dlouholetém vršovickém kostelníkovi a svém příteli, panu Václavu Hoškovi. To ho strašně mrzelo, nedokázal si toto své opomenutí vysvětlit, a kazilo mu to radost z hotového díla. O  Vánocích se něco změnilo, nebo spíše v něm se něco změnilo. Jako by si začal uvědomovat, že boj s  nemocí vyhrát nemůže, a proto je důležité věnovat zbývající čas důležitějším věcem. Protože již nemohl vycházet z  domu,

začali lidé docházet za ním. Vzpomínám si na naše hovory, kdy mi říkal, že tento čas má jako dar, aby si mohl vše urovnat s Bohem, s lidmi i se sebou. Na začátku postní doby se jeho stav velmi zhoršil a bylo jasné, že se konec blíží. Začal s  námi probírat okolnosti svého pohřbu. Bylo mu jasné, že to bude trochu organizačně složité, tak nás v tom nechtěl nechat nepřipravené. Na  jednu stranu byly tyto rozhovory něčím naprosto šíleným, ale na druhou stranu z něho byl cítit pokoj a smíření, který přecházel i na nás. 24. března jsem byla na pohřbu pana Brože v Červeném Kostelci, kterého se účastnilo i mnoho kněží, kteří tátu znali. Věděli, že je nemocný, ale nevěděli, že už umírá. Poprosila jsem je proto o modlitbu, kterou rádi přislíbili. Táta zemřel v ranních hodinách 25. března. Tento den je nejen slavnost Zvěstování Páně, ale navíc roku 2001 toto datum připadlo na 4. neděli postní neboli Radostnou.  MB

INZERÁT Koupíme byt 3+1 či větší v  osobním/ družstevním vlastnictví nejlépe na Zahradním městě, ve Vršovicích či okolí výměnou za zrekonstruovaný byt 1+kk v  osobním vlastnictví: lodžie, výhled do  zeleně, 1. patro nově zatepleného panelového domu s výtahem, Praha 9, u  metra Střížkov (do  200 m). Popř.

koupíme bez výměny. Více informací na tel.: 732 369 391. K.+M. Biskupovi TURECKO – poutní zájezd s  duchovním doprovodem P.  Stanisława Góry 7.–14. 10. 2011, cena 16 900 Kč + € 100 na vstupy. Program na nástěnce v  kostele. Přihlášky: Olga Polanská, tel. 604 208 771 nebo přímo CK PALOMINO.

16/ IV

P O Z V Á N Í následující měsíc nebo i trochu dál Pozvání do kavárny Jak je známo, existují mezi námi lidé s  různými postiženími – handicapy – mentálními i  tělesnými. Existují také různá zařízení, která se snaží umožnit takovým lidem, za  pomoci asistentů, trochu pracovat, a získat tak něco jako společenské zařazení a uplatnění. Takovým zařízením se říká chráněné dílny, a to i když to třeba není dílna, ale restaurace nebo zahrádka. Nyní se občanskému sdružení Zajíček na koni podařilo navázat spolupráci s jednou malou kavárnou na Senovážném náměstí – jmenuje se NA SKOK – jejíž majitelka je ochotná zaměstnat tři mentálně handicapované lidičky. Jde o jednoho mladíka a dvě děvčata, mezi kterými je i Maruška Náměstková. Maruška, jak ji většina farníků zná, má diagnózu Downův syndrom. Je jí 19  let, chodila 10 roků do  speciálních škol. Díky pochopení a  trpělivosti p.  P.  Kuneše a  dnes P.  Stanisława se mohla zapojit do ministrantské služby, a je to pro ni doposud vrcholová činnost jejího života. Dá-li Bůh, bude od  začátku dubna vždy v pondělí od 10 do 13 hod ve zmíněné kavárně přinášet hostům objednané věci. Její dva kolegové pak ve  čtvrtek a  pátek ve  stejný čas. Pokud se věc udrží, budou mít po prázdninách těch pracovních dnů více. Jenže takto dopoledne je v  zastrčené kavárničce těch klientů málo, nebo žádní. A proto o tom všem píši! Kdo by měl nějakou pochůzku nebo vyřizování

v po., čt., pá. dopoledne v centru Prahy a  zbyla by mu chvilinka, bude velmi hodný a  udělá dobrý skutek, když se zastaví na skok v kavárně NA SKOK. Je to směrem od Jindřišské věže ven při tramvaji na pravé straně – v místě kde se tram. koleje rozvětvují k Masarykovu nádraží a k Žižkovu. Na druhé straně kolejí je v parku kruhové sousoší. Pozor kavárna je ve dvoře domu – projde se průjezdem. Z chodníku je vchod do lékárny. Dům má č. 20. Někoho může napadnout, že majitelce kavárny takto získáme pár zákazníků navíc. Pokud ano, je to to jediné, co za ochotu a riziko bude mít. Je zde totiž také riziko, že by pohyb postižených lidiček mezi stolky mohl některé hosty odradit. Třeba po první návštěvě někdo řekne, že ví o lepších podnicích s výhodnějším ceníkem. Ale tam zas není ta vstřícnost – těžko se taková věc hledá. Kdo tedy přijde, udělá opravdu radost.  Vít Náměstek

Absolventský koncert Ve  čtvrtek 14. dubna v  19.30 hod. vás všechny srdečně zve Vít Náměstek do  kostela sv. Václava na  svůj absolventský koncert v  oboru sbormistrovství, který dokončuje na  Pedagogické fakultě UK. V podání studentského pěveckého sboru Besharmonie zde zazní 5 kompletních cyklů našich slavných českých skladatelů:

17/ IV 1. A. Tučapský – 5 postních motet 2. Z. Lukáš – Pocta tvůrcům 3. A. Dvořák – V přírodě 4. Z. Lukáš – Jaro se otvírá 5. B. Martinů – Otevírání studánek

Koncert sleduje tři aspekty – duchovní, společenský a přírodní. Vstupné je dobrovolné, výtěžek z něho bude příspěvkem na opravu Melzerova varhanního stroje. Vít Náměstek ml.

Z Á V Ě R E M . . . Nejspravedlivější... Křepelka se umí pěkně načepejřit a rozzlobit. Nedávno jsem se s někým pohádala. Ten člověk mi tak strašně moc křivdil a ubližoval! A to jen proto, že si nedokázal připustit svou chybu a jednal se mnou jak s onucí! A to jen proto, že mu byla svěřena větší „moc“ než mně! Hm, už vám to něco připomíná? „Nejprve vyjmi trám ze svého oka, ...“ (srov. Lk 6,42b). Díky ukřivděnosti jsem nabyla falešného pocitu, že já jediná znám pravdu, a jednala jsem, ač „jen“ v  duchu, protože navenek jsem ze svého postavení nesměla ani ceknout, stejně jako on se mnou: všechno je jeho chyba..., kdyby se podíval sám na  sebe a  uznal svou chybu... Horko těžko jsem proud myšlenek zarazila. Vzpomněla jsem si na slova p. Kuneše: zde není vítězství, zde na Zemi máme spolupracovat, pomáhat si, nesnažit se jiné porazit, potupit, vyhrát nad nimi... Snažím se myslet na  tyto slova (v mém nepřesném podání) co nejčastěji. Je to moc složité. Člověk by se sebou neměl asi nechat vytírat, ale, pokud se vzepře něčemu nebo někomu, měl by pamatovat, že to dělá, protože má pocit, že je to správné, a  ne proto, že touží někomu ukázat, zač je toho loket. Měl by pamatovat, že ani on nezná pravdu a může se kdykoliv mýlit.

Moc mi to nejde... Často jsem ta nejspravedlivější na světě. Zbrkle se ženu s temperamentem a emocemi tzv. „středoevropské ženy“ (tj. ta, která nasaje atmosféru a emoce ze vzduchu a hned ví, co se děje – pozn. red.) a chopím se „práva a  spravedlnosti“. V  mé krasojízdě pomstít všechny utiskované mě zastavila až smrt. Kamarádce zemřela maminka. Rázem mi došlo, jak absurdní je to, za čím se ženu. Jak nepatrný význam má moje bitva, jak velký význam má vztah s Pánem a  dobročinnost, kterým jsem se tak málo věnovala. Ba co, na které jsem úplně zapomněla pro svou velkou zlobu. Kdybych teď zemřela, co řeknu Pánu? Zlobou jsem žila, ne Láskou. Není lehké změnit se. Utišit své „vášně“. Ale s Boží pomocí do toho jdeme každý den. My to nedokážeme, ale On ano. A i když se nám to jednou, dvakrát, stokrát... nepovedlo, máme šanci začít zkoušet to znova a znova. Mluvilo-li se o  vítězství, pak jde jen o  jediné vítězství, ne nad člověkem, ale nad Zlem. Našemu Pánu se na velikonočním kříži podařilo zvítězit a otevřel spásu i nám. Nenechme se falešnými emocemi svést k smrti. Ať jsou naše myšlenky o pokoji, nikoliv o zlu... (srov. Jr 29,12).  Vaše Křepelka na Vinici

18/ IV

Eucharistie neděle úterý středa čtvrtek pátek sobota

8.30 10.30 19.00 18.00 18.00 8.00 16.00 18.00 8.00

kostel sv. Václava kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi) kostel sv. Mikuláše kostel sv. Mikuláše sál u sv. Václava (vchod zezadu) kostel sv. Mikuláše kostel sv. Mikuláše (pro děti – dle oznámení) sál u sv. Václava (vchod zezadu) kostel sv. Mikuláše

• 6. a 20. dubna bude eucharistie v 18 hod. zaměřena na mládež.

Příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru neděle   7.30–8.15 středa 17.00–17.45 čtvrtek 17.30–19.00 pátek 17.00–17.45

kostel sv. Václava sál u sv. Václava (vchod zezadu) kostel sv. Václava kostel sv. Václava

• Pokud je v nedělním oznámení ohlášena nepřítomnost faráře P. St. Góry, pravidelné termíny svátosti smíření odpadají. V nejbližší době to bude: 27. 4. • Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Eucharistická adorace čtvrtek 17.30–19.00 čtvrtek 20.00–21.00

kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše

• 16. 4. se bude zpovídat od 16.30 do 18.30.

Křížová cesta • Po celou dobu postní se každý pátek v 17.15 v kostele sv. Václava koná pobožnost křížové cesty. Na Velký pátek bude již v 17 hod.

Telefon fara 271 742 523, 725 465 052 Webové stránky farnosti www.farnostvrsovice.cz Číslo účtu farnosti Česká spořitelna 280828389/0800

19/ IV

T Ý D E N N Í P R O G R A M   pravidelných aktivit Po 13.30–14.30 16.30–17.30 17.00–18.30 18.00–21.00 18.30 19.00–21.00 Út 15.30–17.30 16.45–17.45 St 10.00–12.00 18.00–19.00 19.00–21.00 18.45 19.00 19.15 Čt 8.45–10.00 16.00 16.00–16.45 16.45–17.30 17.30–19.30 17.30 18.30 20.00–22.00

Mariina legie /M. Pokorná/ Náboženství pro děti – 2.–4. tř. + příprava na první svaté přijímání /P. a H. Svobodovi/ Kroužek vyšívání /M. Řečinská/ Dramatický kroužek /J. Tomsa/ Angličtina pro dospělé /M. Müller/ Modlitební setkání /V. Novák/ Možnost setkání s knězem ve farní kanceláři Biblická hodina (Genesis) /J. Nagy/ 2. a 4. úterý v měsíci Maminky s dětmi Náboženství pro dospělé Setkání mladší mládeže od 15 do 19 let /K. Jančeová/ – jednou za 2 týdny Úklid kostela sv. Václava – 1. a 3. středa v měsíci Zkouška chrámového sboru /O. Polanská/ Setkání farní charity – 2. středa v měsíci Setkání farníků při čaji – 1x měsíčně dle oznámení Eucharistie pro děti – 1x měsíčně dle oznámení Náboženství pro předšk. děti + 1. tř. /M. Vinopalová/ Náboženství pro děti – 5.–7.tř. /J. Rückl/ Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost Divadelní kroužek pro děti /D. Vacková/ Katechumenát Zkouška kapely Missa

FAR SAL FAR SAL FAR SAL FAR FAR FAR FAR FAR VAC SAL FAR FAR MIK FAR FAR FAR FAR FAR FAR

Pokud je v nedělním oznámení ohlášena nepřítomnost faráře P. Stanisława Góry, pravidelné termíny úterní možnosti setkání s knězem odpadají. Stav k 21. 3. 2011. Změny a doplnění programu prosíme hlásit J. Rücklovi na tel. 271 742 523 nebo na e-mail: [email protected]

Kontakty Duchovní správce – farář

P. Stanisław Góra telefon: 271 742 523, 602 309 766 e-mail: [email protected] V pondělí vyřizujte, prosím, jen neodkladné záležitosti.

Pastorační asistenti

Mgr. Jan Rückl telefon: 271 742 523, 728 224 255 e-mail: [email protected] Ing. Pavel Švarc telefon: 271 742 523 e-mail: [email protected]

20/ IV

K A L E N D Á Ř A K C Í   na duben 2011 17.30 18.45 19.00 9.00 9.00 16.45 19.00 19.15 14.00 16.00 8.00 17.00 18.45 19.00

4. 4. 6. 4.

Po St

7. 4. 9. 4. 12. 4. 13. 4.

Čt So Út St

14. 4.

Čt

16. 4. 18. 4. 20. 4.

So Po St

21. –24. 4. 26. 4. 27. 4. 28. 4.

Čt–Ne Út 16.45 St 19.00 Čt 17.00

Setkání faráře s rodiči prvokomunikantů Úklid kostela Setkání mladší mládeže Setkání při čaji Předvelikonoční úklid kostela Biblická hodina Setkání zájemců o křest Farní charita Svátost smíření dětí Eucharistie pro děti Den seniorů a nemocných Svátost smíření Úklid kostela Setkání mladší mládeže Velikonoce - viz přehled bohoslužeb Biblická hodina Setkání zájemců o křest Svátost smíření dětí před 1. sv. přijímáním

SAL VAC FAR FAR VAC FAR FAR FAR FAR MIK SAL VAC VAC FAR FAR FAR VAC

Pořad velikonočních bohoslužeb Pondělí svatého týdne Zelený čtvrtek Velký pátek Bílá sobota Slavnost Zmrtvýchvstání Páně Pondělí v oktávu Zmrtvýchvstání Páně

17.00

Kající bohoslužba a příležitost ke svátosti smíření

VAC

18.00 17.00 18.00 20.30 10.30

Eucharistie na památku večeře Páně Křížová cesta (a příležitost ke svátosti smíření) Velkopáteční liturgie Vigilie Zmrtvýchvstání Páně Eucharistie

VAC VAC VAC VAC VAC

19.00 8.30

Eucharistie Eucharistie

MIK VAC

Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 1. 5., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 20. 4. Kontakt: [email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Langpaulová (AL). Redakční rada: Stanisław Góra, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), Miloslav Müller ml. (MiM), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská, Václav Sokol (VS). Přispěvatelé: Marie Boháčová (MB), Jana Gottwaldová (JG). Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk Sylvie Tomsová a Jan Rückl, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi