OSMDESÁTILETÝ. Věstník farnosti u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava 3. října Léta Páně 2010 ŘÍJEN

Vě s t n í k f a r n o s t i u   ko s t e l ů s v.   M i k u l á š e a   s v.   V á c l a v a 3. října Léta Páně 2010

10 ŘÍJEN

OSMDESÁTILETÝ Náš vršovický svatováclavský kostel představuje jistě jeden z  vážných pokusů dotknout se hmotou čehosi nadpozemského. Architektura nabízí své, na  době vzniku závislé, prostředky, a  na  nás je porozumět. Svatému Václavu jsem dlouho „přicházel na chuť“. Holé stěny, na jaké jsme si zvykli u továrních budov, a  luxfery ten dojem potvrzující. Gočárův kostel bývá nazýván konstruktivistickým; technologie železobetonu mimo jiné umožnila, aby trojlodní prostor mohl existovat bez sloupů. Také funkcionalismus bývá zmiňován; ale jaká je „funkce“ domu Božího? Východiskem návrhu byla svažitost terénu, které Gočár dokonale využil. Při slavnostní bohoslužbě na Bílou sobotu stoupá průvod po  něko-

lika širokých schodištích, kněz třikrát za sebou, vždy výše, zpívá „světlo Kristovo“, lidé si zapalují svíce, stoupají ke světlu do prostoru chrámu, který se mírně zužuje. Vypadá tak hlubší a vyšší, než skutečně je, a stoupá až k vysokým barevným oknům v presbytáři. Za denního světla několik svislých prosklených stěn schodovitě stoupajícího stropu překvapivě osvětluje kněžiště. Interiér tak dosahuje téměř divadelního účinku, kdy zešeřelé hlediště vzhlíží k zářícímu jevišti. Přesto jde zřejmě o posvátný prostor, který zve dovnitř otevřenou náručí široké předsíně. Je tedy poněkud strohý zevnějšek kostela naplněn bohatým smyslem, Josef Gočár tu dospěl k  moderní architektuře, která nepotřebuje ozdob, neboť „krása je záření pravdy“. VS

2/ X

O H L É D N U T Í   za minulým měsícem nebo i dál Dolomity V srpnu jsme strávili krásný týden v Dolomitech na farní dovolené. Pastorační dům Velehrad ve Sv. Martinu se nám už podruhé stal domovem (poprvé před dvěma lety) a  milý správce Pavel Záleský nás srdečně přivítal. Každý den nás čekaly nádherné scenerie Sextenských Dolomit. Trasu si vybral každý podle svých schopností, a tak si přišli na své jak „chrti“, kteří měli za svůj cíl zdolávání nejvyšších a nejnáročnějších vrcholů, tak zkušenější, většinou i dříve narození, kterým vyhovovaly trasy mírnější, ale neméně krásné. Na túrách, ale

především laskavou službou nás provázel otec Stanisław. Před jeho příjezdem ho zastoupil ředitel pastoračního centra P.  Mgr.  Antonín Hráček, a  byl nám ochotně k dispozici po celou dobu našeho pobytu. Organizátorka společné farní dovolené Olga Polanská nás provedla nejen úskalími nachystanými přírodou, ale i případnými nedokonalostmi týlového zabezpečení s  nevídanou grácií, jako vždy. Radost ze společně strávených chvil nezkazil ani závěrečný déšť, vrásku na čele způsobila jen skutečnost, že ten krásný čas končí. Zůstává naděje, že se opět sejdeme na  farní dovolené v příštím roce. Věra Houšková

S P O L E Č E N S T V Í   naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita 8. 9. 2010 1. Spolupráce se seniory, nemocnými, osamělými bližními – návštěvy, čtení, sdílení, pomoc... Prosíme, aby nám dali o sobě vědět další potřební – aby nám umožnili dělat dobré skutky :-) – a  další případní dobrovolníci, kteří by se rádi v této oblasti zapojili. Prosíme všechny ochotné řidiče, kteří by mohli zajistit občas dopravu na bohoslužby a zpět, aby se přihlásili Pavlu Zezulkovi (723  922  996, [email protected]).

2. Hlídání dětí Jak další rodiče, kteří potřebujete využít této služby, tak další dobrovolníci v této oblasti – hlaste se Bětce Matochové (731 517 835, [email protected]). 3. Do  dětského domova na  obvyklou návštěvu pojedeme 10. října – v neděli odpoledne. 4. O spolupráci s vězni uslyšíme během některé říjnové neděle. 5. Adventní charitní snažení Sice se advent jeví ještě daleko, ale pokud budeme opakovat akci „Vánoční pečivo pro osamělé P10“ ve spolupráci s MČ P10, bude to potřeba spojit i se zapojením našich farníků/farnic

3/ X při vlastním předávání – návštěvách. Proto prosím o zapsání se na příslušný list v kostele sv. Václava, případně informaci mailem či telefonicky – kdo je ochotný v  hektické (co si budeme povídat :-)) době během 14 dní před Vánocemi uskutečnit takovou návštěvu.  Hanka, [email protected]  721 444 323 č. účtu farnosti: 280828389/0800 pro fachu VS: 33333

Jak se vaří Svatováclavská vinice Ve  středu 8. 9. měla setkání redakční rada farního věstníku. Sešli jsme se v hojném počtu, zhodnotili jsme činnost časopisu a naplánovali si, jak budeme pokračovat dále v novém školním roce. Závěrem jsme se rozhodli, že vám poodhalíme tajemství kuchyně Svatováclavské vinice. Nová Vinice se začíná chystat ještě dříve, než vyjde ta, kterou právě držíte v ruce. Prvním úkolem je sehnat nějakého ochotného člověka, který by se ujal úvodního slova pro následující měsíc. Není to lehká práce, je třeba mít v hlavě nápad, jak vystihnout daný měsíc nebo liturgické období. Poté je třeba sledovat dění ve farnosti, připravované a proběhlé akce a setkání, které zaplní pravidelné rubriky Ohlédnutí a Společenství. Mezi další rubriky patří Rozhovor pastoračního asistenta Pavla Švarce s páterem Stanisławem a Světci Alenky Králové. Věřím, že se vám jejich články líbí. V  rubrice Prostor je místo pro vás, pro všechny. Zde můžete sdílet všechny

svoje nápady a myšlenky atp. Pochopitelně, redakční rada si vyhrazuje právo texty upravovat nebo neotisknout, pokud se do Vinice nehodí. V Prostoru je také místo pro inzeráty. Tuto možnost již řada farníků využila a  doufám, že i s odezvou. Rubrika Prostor bývá ozdobena obrázkem, který pro Vinici vybírá Václav Sokol. Budou-li nás čekat nějaké zajímavé akce, můžete se o nich dočíst v rubrice Pozvání. Tato rubrika vzniká v druhé půlce měsíce spolu s kalendářem akcí a  přehledem pravidelných akcí, které zasílá Jan Rückl. Vždy jedenáct dní před vydáním časopisu je uzávěrka všech příspěvků. Šéfredaktor musí zkontrolovat, zda přišly všechny články do pravidelných rubrik i  články přislíbené. Vše se postupně odesílá ke  korektuře, kterou pro nás bude nově dělat Jana Šachlová. Václav Sokol dodá obrázky na  titulní stranu a do Prostoru. Nakonec je řada i na Křepelce, aby doplnila plátek svým slovem na závěr. Šéfredaktorka dodané a  opravené příspěvky poskládá podle rubrik a odešle všem členům rady, aby si Vinici v syrovém stavu prohlédli a k článkům se vyjádřili. Pak teprve následuje konečné pečení neboli sazba, kterou udělá Slávek Heřman. Většinou čtyři dny před vydáním už máme verzi Vinice takovou, jak ji znáte z kostela. Ve čtvrtek ji Jan Rückl nebo pracovnice farní kanceláře tisknou. Jedna tištěná verze se bude archivovat. Zbytek výtisků zkompletují Polákovi a v neděli ji máte na stole. Uf, to byla dřina. A  už jedeme na­ novo. AL

4/ X

O T Á Z K Y   pro otce Stanisława Stanisławe, když se řekne farnost Vršovice, tak Ty bys řekl…? STW: Především si představím lidi, konkrétní lidi, kteří ve  farnosti jsou, zvláště ty, kteří jsou mými nejbližšími spolupracovníky, kteří mají podíl na všech věcech a akcích. Potom myslím na ty, kteří jsou sami, osamělí, špatně chodící. Vím o nich. Je to také místo, na  kterém po  nějakou dobu pokračuji, jsem tady umístěn, zároveň si uvědomuji, že farnost je něco, co mne přerůstá. To místo má svou minulost, má svou budoucnost. Je to také vědomí velkých věcí, které se tady staly, vědomí požehnání a práce, kterou tady přinesli takoví lidé, jako je páter Stanislav Pilík – úsilí kolem stavby kostela a to, že mysleli na potom-

ky, kteří přijdou po nich. Že se pustili do takového velikého díla. Farnost Vršovice je pro mě také kostel svatého Václava, který se mi zpočátku, přiznávám se, vůbec nelíbil. Nerozuměl jsem tomu, co je to tady za betonový bunkr. A nyní, díky mnoha svědectvím, která jsem o  jeho vzniku a stavbě (zvláště od Jendy) slyšel, jsem na něj hrdý. Skutečně jsem za něj rád. Farnost Vršovice je pro mne také budoucnost, o které jsem mluvil, vědomí toho, že člověk některé věci zasévá, co neuvidí hned, jak nesou ovoce. Je to také naděje a  radost z  toho, že tady mohu po nějakou dobu být. Těším se, jsem spokojen, že jsem tady, jsem šťasten, že jsem tady. Děkuji Ti. Ptal se Pavel Švarc

S V Ě T E C   v tomto měsíci Sv. František, řeholník, zakladatel řádu OFM Svátek 4. 10. Když se na přelomu let 1181 a 1182 narodil kupci Petru Bernardonovi a jeho ženě Janě (rozené Pica, původem z Francie) v italském městečku Assisi chlapec, který byl pokřtěn po  matce Jan, ale otec mu říkal Malý Francouzek – František, nikdo netušil, že jeho jméno nikdy nevymizí z lidské paměti a že do Assisi budou proudit davy poutníků, aby se poklonily světci, který inspiroval řadu umělců, malířů, básníků a v neposlední řadě i filmařů.

František rostl a prospíval jako každý jiný chlapec, neodříkal se žádného veselí ani světských zábav, vždy si ale zachoval dobré mravy. Peníze pro něho neměly cenu. Rád se draze oblékal, ale také podporoval chudinu. V tom se lišil od  otce, který byl velice šetrný, až skoupý. Přál si, aby se František stal kupcem, ale tomu se toto povolání nelíbilo. Rozhodl se, že bude rytířem, a tak v  roce 1202 ve  svých 20 letech odešel do války mezi městy Assisi a Perugií. Byl zajat a rok strávil ve vězení. Tam nastal obrat v jeho smýšlení. František pochopil, že v  životě musí být i  něco

5/ X jiného nežli blahobyt a tělesné požitky. Stále ale nevěděl, jak uspořádat svůj život. Často se proto modlil v  zapadlém kostelíku sv. Damiána. V roce 1205 při modlitbě náhle uslyšel Kristův hlas: „Františku, jdi a  oprav můj rozpadlý dům!“ František vzal tuto výzvu doslova, šel, prodal četné balíky sukna z krámu a peníze předal knězi na opravu kostela. Tento čin však nenašel pochopení u jeho otce Bernardona. Ten se rozzuřil a spustil veliký rámus – buď František peníze okamžitě vrátí, nebo ať táhne, už mu tam nepatří ani nit! „Když ani nit, tak ani nit!“ pravil František a před zraky velkého množství lidí, kteří se seběhli, včetně místního biskupa, vrátil všechny peníze, svlékl si drahý šat a provázen zlořečením otce vyběhl nahý z  města. A  to bylo jeho rozloučení se společností. Po  čase se vrátil do  Assisi, aby zde opravil chrám sv.  Damiána. Pomáhal zedníkům na stavbě. Jídlo si vyžebrával po domech a pojídal ho na ulici. Když se to dověděl jeho otec, začal ho proklínat. František tehdy řekl: „Už neříkám otče můj, ale Otče náš na nebesích.“ V roce 1206 byla oprava kostela sv. Damiána hotova a František se rozhodl opravit (opět z  almužen) další kostelík. Tentokráte kostel Panny Marie andělské neboli Portiuncule. Ten opravil v roce 1208 a postavil si u něj poustevnickou chatrč. V  témže kostele uslyšel slova známá z  Matoušova evangelia 10,9 a  řekl: „To je to, co hledám!“ Ihned odložil obuv a šat, oblékl si hrubý hábit z šedé pytloviny s kápí na zahalení hlavy, opásal se uzlovitým provazem a počal pracovat a kázat o spasení lidských duší. Brzy se k němu přidali další

učedníci, kteří rovněž toužili žít v pokoře a naprosté chudobě jako František. Ne všichni však měli pro podivné muže, žebrající po domech a kážící na ulicích, pochopení. I sám biskup měl pochybnosti, zda není takovýto život v naprosté chudobě nad lidské síly. „Kdybychom měli majetek,“ vysvětloval František, „potřebovali bychom právníka k  jeho správě a lidi k jeho ochraně. Navíc bohatství ubíjí v  člověku lásku k  Bohu a bližním.“ S tím biskup mohl jedině souhlasit. František sestavil prostým slohem řeholní pravidla a  vydal se do Říma požádat o schválení. Na  tehdejšího papeže Inocence III. valný dojem neudělal. „Jdi se válet s vepři v blátě!“ řekl prý tehdy Františkovi. A ten šel, vyválel se venku v blátě a vrátil se zpět. Tato poslušnost a pokora papeže obměkčila, vyslechl řeholi, ale zdála se mu příliš přísná. V roce 1210 řeholi potvrdil, ale ne jako řád, nýbrž jako družinu, a František byl vysvěcen na jáhna. Družina žila i nadále u kostelíka zvaného Portiuncule a utěšeně se rozrůstala. Život v chudobě si zamilovali nejen muži, ale i  dívky a  ženy. První z  nich byla dcera z bohaté rodiny Klára a po ní přišly další. František pro ně získal kostel sv. Damiána a zde pak vznikl první ženský klášter. Ač František kázal především chudobu a  doporučoval spíše modlitbu nežli studium, nebyl nikterak proti vzdělanosti. Přál si jen, aby vzdělanost byla prodchnuta bázní Boží. Komunita se rozrůstala a  František se rozhodl svou řeholi zkrátit a  znovu předložit ke  schválení. Tentokrát měl úspěch a dne 29. 11. 1223 byla papežem Hono-

6/ X riem III. řehole schválena, a tak vznikl k  Františkově nevýslovné radosti řád „Menších bratří“. V  prosinci téhož roku se rozhodl oslavit Vánoce zvláštní pobožností. Dal v lese u Grácie zřídit jesličky, do kterých položil sošku Ježíška, na  Štedrý večer tam byl přiveden vůl a oslík a byla sloužena první bohoslužba u jesliček. V  roce 1224 obdržel František od Pána Ježíše stigmata, která mu působila až do smrti veliké bolesti. Trpělivě je snášel a nijak se jimi nechlubil. Laskavý a dobrý František, jenž miloval jak lidi, tak zvířata, zemřel 4. 10. 1226 ve věku 45 let. Zanechal po sobě nejen

řád Menších bratří, ale i společenství terciářů téhož řádu. Známy jsou i jeho hymny a písně. František je především patronem chudých, ale i  životního prostředí, a hlavně zvířat. Zobrazován je vždy jako františkán v řeholním oděvu; někdy je znázorňován, jak přijímá stigmata, ale nejčastěji je zobrazován se zvířaty: jednou káže ptákům, jindy si podává tlapku s vlkem. Až se o  Vánocích budeme modlit u jesliček, vzpomeňme si také na jejich dávného zakladatele. 

Alena Králová

R O Z H O V O R . . .   s Dr. Ing. Františkem Reichelem Na oslavách výročí 80 let posvěcení kostela sv. Václava se mimo jiné setkají ministranti, kteří ve farnosti kdysi působili. Jedním z nich je i Dr. Ing. František Reichel, který zde strávil prvních 18 let svého života. Vzpomíná na mládí a farní život a na pátera Stanislava Pilíka. Kdy jste začal ministrovat ve Vršovické farnosti? Nejdříve jsem chodil do církevní školy ke sv. Anně a do skautu u sv. Ignáce. Poté, co všechno v  roce 1950 zavřeli, jsem přešel už naplno sem do Vršovic. Tady byla rozvinutá organizace, která se nazývala Legio Angelica neboli andělské sdružení ministrantů. Kdo tenkrát ministranty vedl? Vedl je Bohouš Ševčík, v té době to

byl gymnazista, a ten měl k ruce radu starších – to byl Láďa Roskovec, Standa Hošek a  Mirek Kučera. Ti dělali vedoucí. Po  Ševčíkovi vedení převzal Jan Janoušek. Bylo nás tady přes padesát, takže několik družinek, a já jsem byl vedoucím jedné z nich. Kdo vás rozděloval do družinek? To dělal Ševčík a  rada starších. Ševčík byl tvrdý vládce, ale věděl, jak s námi kluky zacházet. Byl o šest sedm let starší než my a uměl to. Takže ministrování pod křídly Legio Angelica nebyla jen liturgická služba, ale něco víc… Legio Angelica byla celonárodní organizace, kterou založil benediktin

7/ X Metod Klement pro službu u oltáře – nejen fyzickou, ale i  duchovní. V  padesátých letech, kdy se začal rozvíjet socialismus, to pro nás představovalo nesmírné zázemí. Nejednalo se jenom o ministrování, ale o komplexní službu pro mladé hochy. Tady ve Vršovicích jsme se scházeli každou sobotu kromě prázdnin. Moc jsme se na setkání těšili. Sešla se nás vždy naprostá většina. Mimo jiné jsme měli zavedené bodování jednotlivců a družinek, a jejich vyhodnocení bylo vždy na Vánoce, Velikonoce a na závěr školního roku. Pan kanovník odměňoval družinku finančními dary, za  které se koupily nějaké dorty, lístky do kina atp. Odměny pro jednotlivce znamenaly možnost získat zajímavé knihy. Byli jsme odměňováni i  jako celek, a  z  toho se nakupovaly knihy – byla tady dobře vybavená ministrantská knihovna. Ale „ministrantský“ je třeba chápat v širším kontextu, protože jsme každý měli ještě nějakou tu sestru, a  ty zpívaly ve  sboru, takže jsme se v  neděli po  mši sv.  nebo po  májových scházeli před kostelem, nebo jsme dělali i  vycházky a výlety. Jako ministranti jsme měli slavného Silvestra, kde jsme se všichni sešli a bylo nás tolik, že bramborový salát se dělal ve vaně. Koncem padesátých let, se smrtí zakladatele pátera Klementa, Legio Angelica vyšuměla, ale ne že by se ztratila, jenom přerostla v záležitost ministrantskou a farní. Z ministrantských kronik, které jsou zde na  faře, vím, že v  60. a v 70. letech to pokračovalo, ale už to nebyla Legio Angelica. Čeho si vážím,

je, že ministrantská služba a  farnost zde měly kontinuitu a nebyly přerušeny. Takže ministrantství pro vás je něco jako skautství pro dnešní mládež? Bylo. Jen my jsme nebyli tolik navázáni na přírodu, ale po stránce duchovní, přátelství a společenství, to ano. Chodil jsem do skautu do Majáku u sv. Ignáce, a když ho rozpustili, toto byla plnohodnotná náhrada. Vnímali jste jako kluci-ministranti, že se v padesátých letech utahují poměry? My jsme to vnímali naplno. Naráželi jste na nějaké zákazy? Myslím si, že jsme byli politicky mnohem víc uvědomělí, než je dnešní generace. Třeba v roce 1946 mi bylo osm a  to byly první volby a  my jako kluci jsme chodili na sekretariát pro volební plakátky a vyvěšovali je. Měli jsme přehled o tom, co to byla válka, ale i o tom, kam směřuje naše republika. Vnímali jsme plně situaci po  noci z  13. na  14. dubna 1950, kdy byly zabrány kláštery (Akce K). Jako ministranti jsme chodili k  sv.  Ignáci i  hrát volejbal. Tento „památný“ den jsme tam odpoledne přišli, ale na místě byli členové sboru SNB. Ptali se, co tam jdeme dělat. Řekli jsme, že tam jdeme hrát volejbal a ministrovat. Jako kluci jsme dovnitř prošli, jinak u vchodu to bylo celé zatarasené. Oni řekli, že volejbal se zde už hrát nebude. To byly začátky. V  posudku jsem měl, že ministruji, a tak na jedenáctiletku (gymnázium) jsem se dostal až s  ročním odkladem asi po  čtyřech odvoláních. Pro nás to ale nebylo tak hrozné, spíše trpěli rodiče, třeba že tátu

8/ X přesunuli do výroby, ale nás se to nijak nedotýkalo. Z vaší ministrantské party vzešly výrazné osobnosti... Samozřejmě Láďa Roskovec a páter Hošek, a potom k nám patřil pan profesor Wolf. Láďa Roskovec byl náměstek ministra školství. Dodnes je velkým vědcem. I  sám Ševčík – byl ředitelem ústavu na výzkum léčiv. Dále Václav Slavíček, dnes jáhen v  Kladně, byl náměstkem ministra zemědělství Josefa Luxe. Když jste před chvílí zmiňoval pana kanovníka, předpokládám, že to byl otec Stanislav Pilík, který se staral o stavbu kostela sv. Václava. Řeknete nám něco o něm? Pan kanovník byl nesmírně hodný pán, který měl pro nás smysl, i pro nás mladé. Držel nad námi ruku, a my jsme mu chodili ministrovat nejen na  mši svatou a na májové, ale i na svatby, křty i pohřby – jak bylo potřeba. Z vyprávění maminky vím, že páter Pilík byl ten, který do vršovické farnosti vnesl život. A mimo jiné také začal v roce 1925 vydávat farní věstník. To je s tím spojené. Otec Pilík potom v  roce 1951 odešel do Svatého Jana u Sedlčan. Ano, do  svého rodiště. Několikrát jsme za  ním jako farnost nebo jako ministranti jeli na návštěvu. Vzpomínal jste na  májové. Jak probíhaly? Byly velice oblíbené – ministrovalo

nás každý den okolo deseti, drůžičky přednášely básničky. Na první a poslední májovou byla velká sláva a  kostel přeplněný. Jak se vám kostel sv. Václava jako malému klukovi líbil? Působil na vás zvláštně? Ne, my jsme ho prostě brali, že to byl náš kostel. Nikdy jsme necítili, že by byl nějaký mimořádný nebo jiný. Jaký vztah jste měli k sv. Václavovi, patronu farnosti? Mimo hlavní svátky liturgického roku byl svátek sv. Václava největší sláva. Pan kanovník pustil něco z  kapsy a my jsme koupili dort, nebo jsme šli peníze utratit na  kolotoče, které byly podél Botiče. Jak tehdy vypadaly Vršovice? Okolo nového kostela – my jsme říkali „starý“ a „nový“ kostel – když si stoupnete čelem ke kostelu, tak po pravé straně nebylo nic, jen Koh-i-noorka, žádný stadion, žádné Kubánské náměstí, až Strašnice. Mezi tím všechno byla pole. Spodní část Čechova náměstí, Slovinská a Kodaňská stály. Nad kostelem měl zahradnictví pan Bém. Okolo dnešního stadionu na  Edénu byli zahrádkáři. A  na  posvícení tam byly kolotoče. V  zimě jsme na  stráni nad Koh-i-noorkou – říkalo se tam „Na bylinkách“ – sáňkovali! Jako ministranti jsme podnikali výpravy, o kterých si můžete dnes nechat jen zdát: jezdili jsme na bruslích od Bráníka až k železničnímu mostu. Řekněte nám ještě něco o sobě. Vy jste z Vršovic pak odešel?

9/ X Šel jsem v  roce 1956 studovat veterinární fakultu do Brna. Ačkoliv jsem do  Vršovic dále docházel a  stýkal se s lidmi, už jsem se nepodílel na životě farnosti. Po škole jsem dostal vzhledem k „náboženskému zatížení“ umístěnku do  pohraničí na  Tachovsko. Nakonec jsem skončil ve  výzkumném ústavu u Jílového. A nakonec se z ministranta stal ministr... V  roce 1989 mně navrhla lidová strana, v  níž jsem působil od  r. 1968, abych šel do vlády. Šel jsem na základě povzbuzení a přání otce kardinála Tomáška. Byli jsme tam dva nekomunisti a osmnáct komunistů. To byla reformovaná Adamcova vláda. Ano. Vlivem událostí i našich aktivit ale tato vláda za týden padla, a potom nás tam bylo deset nekomunistů a deset komunistů. A  tak jsme tam byli a  vyháněli komunisty. Ve  vládě jsem záhy

skončil, protože jsem chtěl ministerstvo bez komunistů, a to se nelíbilo. Při přechodu do  důchodu jsem vystudoval teologickou fakultu. Církevní právo se mi teď moc hodí, když dělám starostu v  Pohoří – malé obci u  Jílového. A jak jste potkal svou paní? Kamarádil jsem se s bratry Hoškovými. Chodil jsem k nim, oni k nám, navštěvovali jsme se, brali i sestry na ministrantské výlety, až se mi začala líbit jejich sestra. A i když jste se, jako ministranti z Vršovic, rozešli, tak jste přeci jen zůstali v kontaktu? Občas jsme se potkávali, jen jednou jsme se snažili hromadně sejít. Toto setkání starých ministrantů bude první po dlouhé době. Všichni máme radost, že farnost a ministranti tady stále jsou, i když byla Legio Angelica rozprášena.  Ptal se JR, zapsala AL

P R O S T O R   pro sdílení myšlenek nápadů atp. Když se řekne farnost Vršovice, tak ty bys řekl . . . ? Stejnou otázku, jakou jsem položil otci Stanisławovi jsem nabídl i členům pastorační rady. Odpovědi jsem seřadil podle pořadí, v kterém jsem je obdržel: Ludmila  Borská: Cítím se tu jako doma, se spoustou přátel, na které se

můžu obrátit, když mě bude něco tížit na  srdíčku. Jsem moc ráda a  zároveň děkuji, že tu máme tak skvělého kněze, jakým je Stanisław. Hana  Rechnerová: Když se řekne farnost Vršovice, napadne mne hned DOMOV, druhý domov, rozšířený domov. Rozšířený proto, že sem patříme, a jsem za to velmi vděčná, s celou rodinou. Spojení druhý  domov užívám už

10/ X od  mládí, když jdu s  někým známým kolem kostela sv. Václava. Nedávno mne jeden kamarád nazval Vršovickou relikvií – žiju v naší farnosti od narození, a to je pěkná řádka let :-). „Přežila“ jsem tu řadu kněží – křtil mne prý P. Vaidiš v  malém kostele, vzpomínám na  laskavého P. Virgla, kterému jsme říkali děda, P. Šťastného, nezapomenutelného P.  Hájka, jehož jsme zde byli poslední svatba, P. Slavíka s jeho oživujícími charizmaty, P. Rolanda a Konečného, P. Mikulicu, a musím uvést i naše současné přátele – P. Kuneše a P. Stanisława. A  také vzpomínám na  turistický oddíl (dnes opět skautský) Janka Janouška (Protěž – pozn. red.), který měl velké zázemí ve  Vršovicích, naše  zpívání koled  na  sv.  Štěpána po  Praze – což bylo v té době trestné, sbor vedený P. Hájkem a Aničkou Žákovou, k tomu i orchestr s prvním houslistou panem Maršíkem, později hudební angažovanost Vlada Koronthályho, náboženství s P. Hájkem za hluboké totality, „ženský katechumenát“ spolu s Maruškou Imlaufovou, charizmatické obnovy, přípravy na svátosti, ... Bylo a je spousta aktivit. Ale podělím se s  vámi o  svůj zásadní okamžik: Když jsem se v  jednom období necítila v  kostele doma, resp. jsem prožívala, že tam nepatřím, uslyšela jsem po přijímání hlas: „JÁ ti nestačím?“... Miloslav Müller ml.: Rozlišuji dva typy farností, přičemž za hlavní rozlišovací znak považuji to, zda se lidé po nedělní bohoslužbě rozprchnou nebo zůstanou „na  kus řeči“. Ve  Vršovicích platí to druhé a  jsem tomu upřímně rád. Výrazně nás formuje střídání výrazných

kněžských osobností na  postu faráře. Kromě obdarování skrze jejich (mnohdy značně odlišná) charizmata nás to učí smířit se s tím, že druzí mohou vidět svět, církev i Boha z trochu jiného úhlu než já. Jako největší výzvu do budoucna vidím hledání rovnováhy mezi aktivitou a jakousi vnitřní pohodou našeho společenství, aby, až jednou Stanislaw odejde na jinou vinici, jsme tu zůstali doma. Vladimír  Jeništa: Já bych řekl: DOMOV, setkání s  Bohem. Je to místo, kam se hrozně rád vracím a cítím se tu prostě jako ryba ve vodě. Rád potkávám všechny ty lidičky, co sem chodí nebo chodili, a strašně rád vzpomínám na ty, kteří už jsou, jak doufám, u našeho „Tatínka“. Ondra Rechner: Když se řekne farnost, tak já bych řekl... především lidé, kteří mají něco společného, něco dohromady. Kostel, ve  kterém se setkávají. Víru, která je spojuje. Možnosti, nabídky a inspirace. Společné přátele. A v neposlední řadě alespoň jeden společný cíl. Farnost bych řekl, jsou zkrátka lidé. 

Stránku připravil Pavel Švarc

Školka sv. Augustina Pokud na  vaše dítě nezbylo místo ve státní školce, navrhuji zapřemýšlet o projektu, který v letošním roce zahájili pražští augustiniáni – několik míst je ještě volných. Jde o školku rodinného typu s nejvýše 20 dětmi ve třídě, na kterou bude v  dalších letech navazovat základní škola a osmileté gymnázium.

Několik fotografií zapůjčilo Národní technické muzeum. Tato je od Josefa Sudka.

12/ X Školka je provozována v objektu školských sester, 5 minut pěšky od stanice metra Kačerov. Zprvu jsme se zhrozili výše školného (7  000 Kč), naštěstí je však možné domluvit jeho snížení. Oceňujeme křesťansky orientovanou atmosféru, nicméně otevřenou pro kohokoliv. Přínosem je jistě i  pestré národnostní složení třídy (mj. anglicky mluvící děcka z Ghany) – to vybízí k otevřenosti a samozřejmě je to i přirozený kurz cizích jazyků. Těm ostatně augustiniáni (národností Španělé) věnují velkou péči – děti se hravou formou učí anglicky a  španělsky. Více informací na www.skolasvatehoaugustina.cz a i my se s vámi můžeme podělit o naše zkušenosti.  Jitka a Míla Müllerovi

Inzerát Lyžování v Alpách O jarních prázdninách Prahy 1–5, tj. 13. 3.–19. 3. 2011: 5 530 Kč + skipas na 5 dní dospělí cca € 140/děti € 70. Informace: Olga Polanská, mobil: 604 208 771 (viz podrobnosti na nástěnce). Farní dovolená 2011 ALPY – Schladming-Dachstein 6. 8.–13. 8. 2011: 5 990 Kč včetně lanovek a aquaparku. Starší osamělá paní hledá rodinu s dětmi, která by ji „adoptovala“ za vlastní babičku (odměna dohodou). Informace – mobil: 604 208 771.

P O Z V Á N Í   na následující měsíc nebo i trochu dál Kurz efektivního rodičovství Máte někdy chuť své děti přetrhnout? Čím víc tlačíte na pilu, tím je to horší? Nebo raději děti neomezujete a bojíte se budoucnosti? Nebo teprve začínáte a nechcete něco pokazit? Zkuste kurz, který v Sále u sv. Václava pořádá Centrum pro rodinu při pražském arcibiskupství. Jde o tři celodenní setkání (soboty 6. 11., 20. 11., 4. 12.), při nichž pod vedením lektorky rodiče hlouběji promýšlejí motivace dětského jednání a prakticky trénují, jak lépe komunikovat, předcházet konfliktům apod. (viz např. www.efektivnirodicovstvi.cz). Cena celého kurzu je 1 500 Kč za pár, případně 900 Kč za jednotlivce. V pří-

padě zájmu je možné zorganizovat hlídání dětí. Přijde vám to jako ztráta času nebo zbytečně utracené peníze? My jsme také váhali, ale dalo nám to mnohem víc, než jsme čekali. Případné dotazy zodpovíme, pochybnosti rozptýlíme :)) na  [email protected] nebo [email protected]. Přihlášky na [email protected]. Jitka a Míla

Václav Sokol: Dvanáct kreseb k evangeliu Kostnici v Kutné Hoře-Sedlci je možné navštívit celoročně, do 15. října k tomu

13/ X však máme o důvod víc. Václav Sokol zde vystavuje své kresby v kapli Vzkříšení, které vévodí monumentální plastika kříže. Výběr motivů je tomu podřízen a přímo k tomu vybízí i atmosféra místa – dvanáct kreseb znázorňuje události před ukřižováním a po něm. Abstrakce od nepodstatného a využití světla jako výrazového prostředku – to jsou Václavovy osvědčené prostředky, kterými nás i v tomto případě vede na hlubinu. Výstava je přístupná denně od 9 do 17 hodin, vstup volný.  MiM

Pohodové vyšívání Zvu všechny ženy a dívky, aby si přišly vyrobit vánoční dárky pro své blízké. Můžeme vyrábět záložky, pytlíčky, obrázky, polštářky a jiné hezké věci s motivy Vánoc – andílci, zvonečky, svíčky, větvičky apod. Zkrátka, co koho bude bavit vyšívat. S těmito motivy začínáme od  října. Je lépe udělat si čas dříve, abychom vše do Vánoc stihly. Scházet se budeme vždy v pondělí od 17.00 do 18.30 hodin na faře. Těším se na Vaši hojnou účast!!! Markéta

ZÁVĚREM... Svižný začátek Září na Vinici uteklo velmi rychle. Minulá vyšla o týden později, abychom vám mohli sdělit zprávu z  pastorační rady, která se konala v prvním zářijovém týdnu. Ve víru příprav na oslavy se nám konec měsíce a s ním i říjnová Vinice přiblížily ještě rychleji než obvykle. Ani jsme se nestihli otřepat z prázdnin a už jsme postupně zahájili pravidelné farní, školní a mimoškolní aktivity. Hlavně ty školní a mimoškolní velmi ulehčily našim peněženkám. Když do ní zpytavě nahlížím, vždy si vzpomenu na Sírachovce: „Přivlastněte si vzdělání, ať stojí sebevíc stříbra, ono vám tu částku mnohonásobně vrátí ve zlatě.“ (Sír 51,28). Tak tedy – hurá do lavic! Ale zpátky k dění ve farnosti. Po nezdařilém předprázdninovém pokusu se úspěšně v hojném počtu sešla redakční

rada, která se po zbytek roku potkává jen – dá-li se to tak říct – virtuálně. Setkání pro nás bylo velmi přínosné a snad i vy okusíte ovoce, které z toho vzchází – troufám si říct, že dojde i na víno. Mimo jiné se postupně chystáme aktualizovat seznam abonentů a přidat do adresáře všechny zájemce, kteří ve farní anketě uvedli, že by Svatováclavskou vinici rádi dostávali v elektronické podobě. Zdá se, že tento měsíc měla Křepelka na mysli samé organizační věci. Doufám, že jsem vám odpověděla na některé z vašich otázek, které vám leží na srdci. A pokud ne, zeptejte se přímo na e-mailu [email protected]. 

Vaše Křepelka na Vinici

14/ X

Týdenní program pravidelných aktivit Pondělí 13.30–14.30 16.30–17.30

Úterý

Středa

17.00–18.30 18.30 19.00–21.00 15.30–17.30 16.45–17.45 19.00–22.00 10.00–12.00 17.00–17.45 18.45 19.00–21.00 19.00 19.15

Čtvrtek 8.45–10.00 16.00 16.00–16.45 16.45–17.30 17.30–19.30 17.30 17.30–19.00

Pátek Neděle

20.00–22.00 20.00–21.00 17.00–17.45 7.30–8.15

Mariina legie /M. Pokorná/ náboženství pro děti – 2.–4. tř. + příprava na první svaté přijímání /P. a H. Svobodovi/ kroužek vyšívání /M. Řečinská/ angličtina pro dospělé /M. Müller/ modlitební setkání /V. Novák/ možnost setkání s knězem ve farní kanceláři biblická hodina (Genesis) /J. Nagy/ 2. a 4. úterý v měsíci Kurzy Alfa (5. 10. až 7. 12.) maminky s dětmi příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru úklid kostela sv. Václava – 1. a 3. středa v měsíci setkání mladší mládeže od 15–19 let /K. Houšková/ – dle oznámení zkouška pěveckého sboru /O. Polanská/ setkání farní charity – 2. středa v měsíci setkání farníků při čaji – 1x měsíčně dle oznámení eucharistie pro děti – 1x měsíčně dle oznámení náboženství pro předšk. děti + 1. tř. /M. Vinopalová a J. Čiháková/ náboženství pro děti – 5.–7.tř. /J. Rückl/ úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost divadelní kroužek pro děti /D. Vacková/ příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru (s adorací) zkouška kapely Missa tichá eucharistická adorace /J. Vyšohlíd/ příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru

FAR SAL FAR FAR SAK FAR FAR SAL FAR VAC VAC FAR SAL FAR FAR MIK FAR FAR FAR FAR VAC FAR MIK VAC VAC

Náboženství pro dospělé (vede P. Kuneš) se poprvé koná ve čtvrtek 7. 10. v 18.00 na faře. Na tomto setkání se stanoví, zda bude nadále každý čtvrtek či každou středu.

Změny a doplnění programu prosíme hlásit J. Rücklovi na tel. 271 742 523 nebo na email: [email protected]

15/ X

Eucharistie neděle úterý středa čtvrtek pátek sobota

8.30 10.30 19.00 18.00 18.00 8.00 16.00 18.00 8.00

kostel sv. Václava kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi) kostel sv. Mikuláše (slouží P. Pavel Kuneš) kostel sv. Mikuláše kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše kostel sv. Mikuláše (pro děti – dle oznámení) kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše

Příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru neděle   7.30–8.15 středa 17.00–17.45 čtvrtek 17.30–19.00 pátek 17.00–17.45

kostel sv. Václava kostel sv. Václava kostel sv. Václava kostel sv. Václava

• Ve čtvrtek je během zpovídání příležitost k soukromé eucharistické adoraci. • Pokud je v nedělním oznámení ohlášena nepřítomnost P. Stanisława, pravidelné termíny svátosti smíření odpadají. • V nejbližší době příležitost ke svátosti smíření nebude: 1. 10., 6.–8. 10., 13.–15. 10., 28.–29. 10., 5. 11., 24. 12., 31. 12. • Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s P. Stanisławem.

Eucharistická adorace čtvrtek 17.00–19.00 čtvrtek 20.00–21.00

kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše (od října)

• Pokud je v nedělním oznámení ohlášena nepřítomnost P. Stanisława, adorace v kostele sv. Václava odpadá.

Možnost setkání s knězem úterý

15.30–17.30

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Pokud je v nedělním oznámení ohlášena nepřítomnost P. Stanisława, úterní možnost setkání s knězem odpadá.

Farní kancelář pro veřejnost čtvrtek 17.30–19.30

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

Výpis z křestní matriky (potvrzení o křtu) je možné objednat mailem:  [email protected]

16/ X

Kalendář akcí na říjen 2010 1. 10.

/pá/

2. 10.

/so/

3. 10.

/ne/

4. 10. /po/ 5. 10. /út/ 5. až 16. 10. 6. 10. /st/ 12. 10. /út/ 13. 10. /st/ 16. 10. /so/ 19. 10. /út/ 20. 10. /st/ 21. 10. /čt/ 24. 10. /ne/ 26. 10. /út/ 27. 10. /st/ 27. až 31. 10. 1. 11. /po/ 2. 11. /út/

8.00 18.30 14.00 16.00 16.30 10.00 11.00 16.00 19.00 19.00 18.45 19.00 19.15 19.00 19.00 18.45 16.00 16.00 19.00 19.00 18.00 8.00 18.00

Eucharistie (místo obvyklé večerní) MIK Zahajovací koncert Dnů Prahy 10 VAC Setkání s kněžími, Koncert Puellae cantantes a Syrinx VAC Večerní chvály (Nešpory) VAC Vernisáž výstavy Příběh kostela, agapé VAC Slavnostní eucharistie VAC Odhalení a žehnání sochy sv. Václava VAC Koncert souboru Triskele MIK Modlitba Taizé (s účastí br. Vojtěcha z Taizé) VAC Kurzy Alfa SAL Farní zájezd do Arménie Úklid kostela VAC Kurzy Alfa SAL Farní charita FAR Benefiční koncert pro čerčanský hospic VAC Kurzy Alfa SAL Úklid kostela VAC Eucharistie pro děti MIK Loutkové divadlo FAR Kurzy Alfa SAL Setkání mladší mládeže FAR Duchovní obnova manželů Monínec Eucharistie (Slavnost Všech svatých) VAC Eucharistie (Památka zemřelých) MIK Eucharistie (Památka zemřelých) VAC

Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 31. 10., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 20. 10. Kontakt: [email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Langpaulová (AL). Redakční rada: Stanisław Góra, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), Miloslav Müller ml. (MiM), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská, Václav Sokol (VS). Fotografie na obálce: Jan Šilar. Sazba: Slávek Heřman. Tisk Sylvie Tomsová, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi