ROMÁNSKÝ KOSTEL SV. ANNY

MASARYKOVA UNIVERZITA FILOZOFICKÁ FAKULTA SEMINÁŘ DĚJIN UMĚNÍ

LIBOR OLIVA

ROMÁNSKÝ KOSTEL SV. ANNY V PŘIBYSLAVICÍCH Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. Brno 2009

Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou diplomovou práci vypracoval samostatně s vyuţitím uvedených pramenů a literatury.

V Římově dne 14. listopadu 2009

_____________________

2

Na tomto místě si dovoluji vyslovit poděkování Ing. Františku Svobodovi za jeho cenné rady a postřehy, které se staly impulsem pro vznik této práce, stejně jako za čas, který byl ochoten se mnou strávit v průběhu průzkumu kostela i při následných diskusích k tématu. Mé poděkování patří rovněţ P. Bohumilu Němečkovi, duchovnímu správci Římskokatolické farnosti v Přibyslavicích, s jehoţ laskavým svolením bylo moţné provést průzkum a fotodokumentaci běţně nepřístupných částí kostela. Za ochotu a vstřícnost tímto děkuji všem pracovníkům archivů, muzeí, ústavů a knihoven, které jsem oslovil v průběhu vyhledávání pramenů a literatury k tématu práce. Za pomoc při zpracování fotografické dokumentace tímto děkuji Ing. Drahomíru Jelečkovi. Na závěr děkuji prof. PhDr. Jiřímu Kroupovi, CSc., za odborné vedení při psaní bakalářské diplomové práce.

3

OBSAH

Úvod ....................................................................................................................................5 Přehled pramenů a dosavadní literatury ..............................................................................6 K nejstarším dějinám Přibyslavic a počátkům kostela .....................................................11 Současný stav kostela .......................................................................................................15 Výzkum kostela v letech 1968 - 1973 .................................................................................20 Nástěnné malby .................................................................................................................24 Zhodnocení stavebních úprav a další výzkum ..................................................................26 Dosavadní interpretace stavebních dějin kostela ...........................................................28 Nové poznatky ..................................................................................................................36 Závěr

.................................................................................................................................44

Prameny a literatura ..........................................................................................................46 Obrazová příloha ..............................................................................................................49

4

ÚVOD Úvahy nad volbou vhodného tématu bakalářské diplomové práce u mne dospěly do stádia oţivení osobního i profesního zájmu o významnou památku románské architektury, kostel sv. Anny v Přibyslavicích na Třebíčsku. V souvislosti s aktuálně připravovanou obnovou, kterou má být vedle zmíněného románského kostela dotčena také vývojově mladší část celého sloţitého organismu přibyslavického soukostelí, totiţ barokní chrám Narození Panny Marie, se tak nabízí optimální příleţitost pro shrnutí a vyhodnocení dosavadních poznatků vztahujících se k tomuto dílu. Současně bych touto studií chtěl reagovat na řadu podnětů a kritických postřehů, kterých se mi v souvislosti s prováděnou opravou střechy barokního chrámu za několik posledních let dostalo ze strany pana Františka Svobody, zkušeného stavebního praktika a místního neúnavného iniciátora aktivit spojených s oţivením zájmu o zajištění nezbytné údrţby této prvořadé památky. Ambicí a hlavním cílem této práce má být v neposlední řadě také snaha o další posunutí úrovně dosavadního stavu poznání sloţitého organismu románského kostela sv. Anny, ve kterém se navzájem propojuje převaţující funkce sakrální architektury s funkcí profánní a do jehoţ pozdějšího vývoje, byť v menší míře, zasáhla také bezprostředně navazující architektura barokního stavby. Pokusím se především o kritické zamyšlení nad dosavadními interpretacemi díla a o uvedení jiţ publikovaných poznatků do moţných nových souvislostí. Předesílám, ţe úhel pohledu, kterým bude objekt zájmu hodnocen, bude do značné míry ovlivněn mým profesním zaměřením, a ponese tedy řadu znaků interpretujících dílo z hlediska stavebně technického.

5

PŘEHLED PRAMENŮ A DOSAVADNÍ LITERATURY Shrnutím provedené kritiky písemných pramenů lze dospět k závěru, ţe v tomto směru není reálné očekávat moţnost objevení zcela nového zdroje poznání. Prakticky všechny dosavadní práce badatelů, které se podrobněji zabývají problematikou starého románského kostela v Přibyslavicích, obsahují shodné odkazy na několik základních autentických pramenů. V první řadě se jedná o text listiny krále Jana Lucemburského z r. 1318, který se dochoval v českém překladu z pozdější doby a jehoţ podrobným rozborem, zaměřeným na prokázání autenticity a věrohodnosti původního latinského textu, se zabýval Jindřich Šebánek.1 V textu listiny jsou k r. 1224 poprvé zmiňovány Přibyslavice s kostelem a farním dvorcem jako správní ústředí provincie. Další kusé zprávy, pocházející ze 14. – 16. stol., se obsahově vztahují především k otázkám majetkovým a pro bliţší poznání problematiky stavebního vývoje areálu kostela nemají praktický význam.2 Teprve farní účetní kniha z let 1671 – 1873 obsahuje řadu údajů vztahujících se jak k prováděným opravám původního románského kostela, tak i k probíhající výstavbě barokního chrámu.3 Zcela konkrétní informaci o aktuálním stavu starého kostela tak máme k dispozici teprve k druhé polovině 17. stol., a to prostřednictvím dvou vizitačních zpráv telčského děkanátu. První z nich pochází z r. 1662, druhá pak z r. 1668. Z první z uvedených zpráv, která byla sepsána olomouckým kanovníkem Vavřincem Janem Rudavským,4 se dozvídáme, ţe prastarý kostel v Přibyslavicích je dosti pevný, bez ţádného poškození na oknech nebo střechách, je zasvěcen sv. Gothardu a ze zjevných známek se pokládá za konsekrovaný. Hlavní oltář je zasvěcen sv. Gothardu, boční je bez jména a ţádný nemá patřičnou výzbroj a není posvěcený. Kolem kostela je hřbitov dobře ohrazený, kostnice na hřbitově je uvnitř také vhodná. Z farního domu jsou vidět staré pozůstatky. Kniha vizitačních zpráv telčského děkana Mikuláše Vavřince Fuchse z r. 1668 byla sepsána na podkladě vizitace rozsáhlého děkanátu, provedené v témţe roce.5 Děkan Fuchs ji pravděpodobně sepsal pouze pro svoji osobní děkanskou potřebu a podle ní také dále sestavoval a zasílal úřední zprávy do Olomouce. Tomu nasvědčuje také skutečnost, ţe 1

Jindřich Šebánek, Listiny Přibyslavické, Časopis Matice moravské LVII, 1933, s. 1-58. Jan Tenora, Prebenda Kapituly Brněnské v Přibyslavicích, Časopis Matice moravské LVII, 1933, s. 211-218. - Idem, Statek sv. Petra v Brně a kapitulní prebendy, Časopis Společnosti přátel starožitností československých XLII, 1934, s. 125-132, zvl. s. 128-129. 3 Kirchen Rechnungsbuch bei den Pržibislawitzer Pfarrkirche No. 1 vom Jahre 1671 bis incl. 1837, SOkA Třebíč, fond Farní úřad Přibyslavice, nezpracováno. 4 VisitatioDecanatus Teltzensis, MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů Zemského archivu 1200-1999, č. 170, f. 33. 5 Matrica Ecclesiarum Decanatus Telcensis ab anno 1668 usque 1672, SOkA Jihlava, fond Farní úřad Telč, f. 17, nezpracováno. 2

6

některé záznamy o jednotlivých farnostech jsou neúplné, texty obsahují rovněţ řadu nedokončených vět. U kaţdé z farností je uvedeno zasvěcení farního kostela, ke kterému panství náleţí, právo patronátní, dále je popsán stav farního kostela vně i uvnitř, zařízení kostela a stav farní budovy. Autor se rovněţ zmiňuje o rozloze farnosti, příjmech faráře, pozornost je věnována škole a ostatním kostelům a kaplím, které se v té době nacházely na území farnosti. Při opětovné vizitaci r. 1672 připsal autor do knihy údaje o změnách, ke kterým období let 1668–72 došlo.6 Na úvodní stránce vizitační knihy můţeme číst česky psanou poznámku: „Že z této matriky Volný čerpal, na více místech své topografie uvádí (VB III 300).“ V případě Přibyslavic hovoří děkan Fuchs o zasvěcení kostela sv. Gothardu. Slavnost zasvěcení se slaví v neděli následující po svátku sv. Matouše. Hlavní oltář sv. Gotharda má v místě uloţení obětin popsaný list papíru. Na evangelní straně popisuje boční kapli a v ní oltář, navíc pak popisuje i třetí oltář na chóru kostela. Sakristie je prý uţívaná jako kaple, je však zanedbaná. Zvonice je zděná, dříve snad ze dřeva, zavěšeny jsou dva zvony. Zpráva dále obsahuje seznam vybavení kostela a jeho příjmů. Přibliţně ze stejného období máme dále k dispozici dva záznamy uvedené v Matricule třebíčského děkanství.7 Záznam z r. 1674 hovoří o zasvěcení kostela sv. Gothardu biskupovi, slavnost zasvěcení se kaţdoročně slaví v neděli po svátku sv. Matouše Evangelisty. Velký oltář je téhoţ světce, zasvěcení však není patrné. Na evangelijní straně je popisována boční kaple, ve které se nachází oltář patrně nezasvěcený. Dále se ve zprávě hovoří o sakristii rozsáhlé, po způsobu kaple, ale zanedbané. Zvonice je dřevěná, u zvonů není známa dedikace. Zpráva odkazuje rovněţ na špatný stav hřbitovní zdi, fara je úplně zpustlá, stejně tak farní zahrada. Následuje výčet zařízení kostela, jeho výnosů a seznam přifařených obcí. Zápis z r. 1691 se od předchozího obsahově výrazně neliší. Došlo pouze k opravě hřbitova, neboť ten je jiţ s dobrými zdmi, stejně tak i márnice. Nepříliš početný výčet pramenů, které mají vztah k nejstarším fázím stavebního vývoje románského kostela v Přibyslavicích, lze uzavřít odkazem na práci Václava Richtera,8 který uspořádal soubor archiválií. Ty se však svým obsahem vztahují především k další vývojové etapě přibyslavického kostelního areálu, kterou reprezentuje barokní poutní kaple a pozdější chrám přistavěný k jiţní stěně původního kostela. 6

Blíţe se uvedeným cenným historickým pramenem zabývá ve svém příspěvku Josef Rampula. Viz Josef Rampula, Vznik a oblastní změny původního děkanství telčského, Vlastivědný věstník moravský II, 1947, s. 179-183. 7 Matricula Decanatus Ruralis Trebiczensis, et illius districtus. Opera P. Alexandri Halivodal, Decani tunc Trebiczensis. SOkA Třebíč, fond Děkanský úřad Třebíč, nezpracováno. 8 Václav Richter, Archivní materiálie k západomoravské topografii, Časopis vlastivědného spolku muzejního v Olomouci XLV, 1932, s. 90-102.

7

Rovněţ literatury, která by se touto významnou památkou románské architektury podrobněji zabývala, není mnoho. V topografické práci Franze Josepha Schwoye je Přibyslavicím věnována pouze stručná zmínka,9 která se navíc týká pouze výstavby kostela nového. Následují dvě práce Gregora Wolného. Tou první je světská topografie, která se kostelu věnuje jen okrajově.10 Autor připomíná v souvislosti s výstavbou nového kostela velmi starou věţ, v ní pak dva zvony datované do let 1592 a 1599. Dále se zmiňuje, ţe od r. 1226 je zde připomínán farář, odkázáno je také na významnou drţbu v prebendě kapitulního kostela sv. Petra v Brně. Následující církevní topografie je však jiţ mnohem podrobnější.11 Wolný o starém kostelu referuje zjevně na základě zpráv z let 1662 a 1674, jeho interpretace o zasvěcení i vlastní stavbě kostela je však poněkud zavádějící.12 Na rozporuplnost údajů uváděných Wolným v jeho topografiích upozorňuje v úvodu své práce J. Šebánek.13 Útlá broţura, kterou vlastním nákladem vydal přibyslavický farář František Čermák, nás seznamuje s historií Přibyslavic především z pohledu známého mariánského poutního místa.14 Vedle stručného chronologického výčtu událostí, které měly význam pro dějiny kostela, farnosti a obce, je zde uvedena řada zpráv týkajících se výstavby barokní kaple, velkého poutního kostela a jeho následného vybavení. Broţura obsahuje rovněţ výčet devatenácti zázračných událostí, váţících se k uctívanému obrazu Přibyslavické madony, který se nachází na vnější straně starého kostela. Zjevná je autorova znalost starší literatury. František Dvorský ve Vlastivědě moravské uvádí stručnou zmínku,15 ve které upozorňuje na vzácnou památku následujícími slovy: „Nejstarší a pozoruhodnou památkou jest zdejší starý kostel, který přes všechny přestavby a pohromy dosud původní románský sloh zachoval a mezi nejstarší stavby na Moravě náleží.“16 Popis a především fotografie interiéru kostela zachycují stav kostela na počátku 20. stol. Po obsahové stránce je příspěvek F. Dvorského ovlivněn topografickou prací G. Wolného, ze které autor zjevně čerpá.

9

Franz Joseph Schwoy, Topographie vom Markgrafthum Mähren, Wien 1794, s. 523. Gregor Wolný, Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert, Bd.VI, Iglauer Kreiss, Brno 1842, s. 367-368. 11 Gregor Wolný, Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften, Brünner Diöcese III, Brno 1860, s. 161-165. 12 Srovnej Wolný (pozn. 11), s. 162, Vizitace telčského děkanství (pozn. 4), Matricula třebíčského děkanství (pozn. 7). 13 Viz Šebánek (pozn. 1), s. 1. 14 František Čermák, Milostná Panna Maria Přibyslavická, Přibyslavice 1895. 15 František Dvorský, Vlastivěda moravská - II. místopis Moravy - Jihlavský kraj - Třebíčský okres, č. 66, Brno 1906, s. 344-353. 16 Ibidem, cit. s. 347. 10

8

První podrobnou analýzu kostela po stránce stavebně historického vývoje zpracoval teprve v 50. letech 20. stol. Václav Richter.17 Ten na podkladě provedeného podrobného popisu předkládá svoji verzi interpretace stavebního vývoje kostela a v závěru klade dobu jeho zaloţení těsně před r. 1224. Studie V. Richtera má pro poznání stavebního vývoje kostela značný význam a v této práci jí bude věnována bliţší pozornost. Archeologický výzkum, který v prostorách interiéru kostela sv. Anny prováděli v letech 1968 – 1973 pracovníci tehdejšího Západomoravského muzea v Třebíči pod vedením Jiřího Uhlíře, znamenal zásadní zlom a posun v dosavadním stavu poznání. O zájmu, který vyvolaly nálezy učiněné při tomto výzkumu u odborné veřejnosti, svědčí řada příspěvků zveřejněných v odborných periodikách a sbornících.18 Novou interpretaci moţného stavebního vývoje kostela představuje studie Zdeňka Kudělky,19 který se ve svých závěrech výrazně odklání od názorů V. Richtera především v otázce vývojových fází jednotlivých částí kostela. Souhrnné vyhodnocení otázek spojených s nejstarší vývojovou fází přibyslavického kostela pak představuje monografická publikace Jiřího Uhlíře,20 která na celou problematiku nahlíţí v širších souvislostech a která obsahuje závěry provedeného archeologického výzkumu, zpracované a předkládané přímým účastníkem tohoto průzkumu v podobě a rozsahu do té doby nepublikovaném. Rekapitulaci dosavadního stavu poznání stavebního vývoje románského kostela a shrnutí poznatků získaných při archeologickém průzkumu obsahuje práce pracovníka třebíčského muzea, archeologa Petra Obšusty.21 Na závěr tohoto přehledu literatury je třeba uvést bibliografický soupis kulturních památek na okrese Třebíč, který sestavili Jana Petrová a Jiří Uhlíř.22 Celý přehled povaţuji za ţádoucí doplnit zmínkou o dostupných plánových dokumentacích, které se dotýkají problematiky kostela sv. Anny v Přibyslavicích. Vedle aktuálně zpracovaného zaměření kostela a dokumentace jeho obnovy pocházející z r. 1970, na které bude blíţe odkázáno v následujícím v textu, se jedná především o materiály uchovávané v archivu plánové dokumentace Semináře dějin umění Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Přes skutečnost, ţe jednotlivé plány a zákresy nejsou autorizovány, lze tyto dokumentační materiály rozdělit do tří základních skupin. Autorem půdorysů 1. a 2. 17

Václav Richter, Románský kostel v Přibyslavicích, Zprávy památkové péče XVII, 1957, s. 39-41. Pro lepší orientaci budou jednotlivé odkazy uváděny dále průběţně v textu práce. 19 Zdeněk Kudělka, Stavební vývoj románského kostela v Přibyslavicích, Umění XXX, 1982, č. 1, s. 43-49. 20 Jiří Uhlíř, Zeměpanské Přibyslavice, Třebíč 1998. 21 Petr Obšusta, Výzkum románského dvorce a kostela sv. Anny v Přibyslavicích, Naším krajem, Vlastivědné čtení o jihozápadní Moravě, 1997, č. 8, s. 40-58. 22 Jana Petrová - Jiří Uhlíř, Nemovité kulturní památky jižní Moravy, Soupis památek a literatury, Sv. 4, okres Třebíč, Brno 2000, s. 89-90. 18

9

podlaţí a podélného řezu kostela je s největší pravděpodobností architekt Josef Hýzler. Ručně vyhotovená měřičská dokumentace pochází zjevně z průzkumů prováděných V. Richterem, neboť v ní ještě nejsou zachyceny pozdější nálezové situace a stavební úpravy, které pocházejí z přelomu 60. a 70. let 20. století. Originální matrice provedené na pauzovacím papíře, na kterých jsou zakresleny postupné vývojové fáze kostela a které byly z části zveřejněny Z. Kudělkou, lze spojit s průzkumy prováděnými uvedeným autorem.

10

K NEJSTARŠÍM DĚJINÁM PŘIBYSLAVIC A POČÁTKŮM KOSTELA Přibyslavice byly zaloţeny v pomezním hvozdu poblíţ křiţovatky starých zemských stezek, tzv. Haberské, která směřovala od Znojma na Čáslav a spojovala Podunají s Čechami, a stezky Lovětínské, spojující Brno s jiţními Čechami.23 Staly se tak patrně východiskem pro vnitřní kolonizaci a centrem přemyslovské správy oblasti a později součástí věnného statku královny Konstancie. Pro zaloţení opevněného dvorce, jehoţ součástí byl pravděpodobně také kostel, byla vybrána nevysoká ostroţna v údolí při břehu řeky Jihlavy. Severní a severozápadní svah této ostroţny spadá do údolí Radonínského potoka, který zde ústí zprava do řeky Jihlavy a vytvářel tak v minulosti příznivé podmínky pro vznik brodu. Obdobná situace nastala o něco níţe po toku řeky, kde z levé strany ústí Číhalínský potok. Toto místo je také povaţováno za brod někdejší Lovětínské stezky.24 Přibyslavicko představovalo rozsáhlé území sahající v oblasti Staré Jihlavy aţ za zemskou hranici Čech. Směrem po toku řeky Jihlavy se rozkládalo podél jejího pravého břehu aţ k vlastním Přibyslavicím. V souvislosti s otázkou postupného vývoje kolonizace tohoto území lze odkázat např. na práci Ladislava Hosáka,25 který celý kraj povaţuje jiţ na počátku 13. stol. nesporně za zeměpanský s tím, ţe první světlo do dějin kraje vnáší listina z r. 1214 (1224). Dle mínění L. Hosáka byl u Přibyslavic stejnojmenný hrad, později zvaný Sříliště, jehoţ zbytky se nacházejí v lese zvaném Království. I tuto spojitost povaţuje za důkaz zeměpanské drţby. Počátky Přibyslavic doloţené prameny jsou tedy kladeny do začátku 13. století. Je třeba rovněţ uvést, ţe mocným kolonizačním činitelem v těsném sousedství Přibyslavic se jiţ na samém počátku 12. stol. stal třebíčský benediktinský klášter. Ten byl zaloţen

přemyslovskými

údělnými

kníţaty

Oldřichem

Brněnským

a

Litoldem

Znojemským.26 Jak jiţ bylo uvedeno výše, prvním dochovaným písemným pramenem, který vnáší alespoň z části světlo do nejasných počátků přibyslavického kostela, je listina českého krále Jana Lucemburského z r. 1318. Text této listiny se zachoval ve třech verzích, z nichţ nejstarší pochází z konce 15. stol. Jedná se o český překlad původního latinského textu, který podrobil kritické rekonstrukci spojené s opětovným převedením textu do latiny J. Šebánek. Jmenovaný sám uvádí v úvodu své rozsáhlé studie následující: „Východiskem 23

Viz Uhlíř (pozn. 20), s. 26-27. Viz Obšusta (pozn. 21), s. 40. 25 Ladislav Hosák, Středověká kolonizace horního poříčí Jihlavy, Časopis Společnosti přátel starožitností československých LX, 1952, s. 146-149. 26 K otázkám spojeným se zaloţením třebíčského kláštera blíţe např. Rudolf Fišer, Klášter uprostřed lesa, Brno 2001. - Rudolf Fišer - Eva Nováčková - Jiří Uhlíř, Třebíč, Dějiny města I., Třebíč 1997. 24

11

této práce – neříkám, že popudem k jejímu vzniku – je dvojí, podstatně různé vylíčení dějin vsi Přibyslavic u Třebíče v topografických dílech Řehoře Volného.“27 Listina krále Jana je konfirmací privilegia krále Přemysla Otakara II. z r. 1262, toto privilegium je opět konfirmací privilegia krále Přemysla Otakara I. z r. 1214 (J. Šebánek ji posouvá do r. 1224). Z jejího obsahu plyne, ţe Přibyslavice byly ústředím provincie. Ta je připomínána také k r. 1231 a vedle Přibyslavic k ní náleţí Brtnice a Stará Jihlava spolu s okolními vesnicemi. V uvedeném období se jednalo o věnný statek královny Konstancie, manţelky Přemysla Otakara I. Konstancie a markrabí Přemysl darovali Jihlavsko a Brtnicko r. 1234 nově zaloţenému klášteru cisterciaček v Tišnově. Jiţ za vlády Václava I. dochází r. 1240 k výměně tohoto statku. Důvodem této směny bylo následné zaloţení horního města Jihlavy a s tím souvisící rozmach těţby stříbra a zlata. Brtnice se stává opět součástí zeměpanského velkostatku. Další vývoj Přibyslavic jako správního střediska se stává nejasným. Po roce 1237 jiţ není v pramenech doloţen ţádný úředník a správní středisko zřejmě zaniká. Listina z r. 1214, resp. 1224, má prvořadý význam také pro zodpovězení otázky týkající se doby zaloţení přibyslavického kostela, neboť v ní je poprvé zmiňován kostel s farním dvorcem. Král Přemysl Otakar I. s manţelkou Konstancií totiţ udělují touto listinou faráři Jeronýmovi zvláštní práva, na jejichţ podkladě se farář stává královským fiskálním úředníkem. Tyto výsady následně potvrzuje král Přemysl Otakar II. r. 1262 královninu notáři a kaplanovi Gotfridovi a konečně také král Jan Lucemburský r. 1318 kancléři královny Elišky, Mikulášovi z Horaţďovic. Někdy v období mezi léty 1330 a 1343 darovala královna přibyslavickou faru jako novou prebendu brněnské kapitule. Obdobně jako L. Hosák uvádí i V. Richter, ţe zprávy o přibyslavické provincii z první pol. 13. stol. jsou dávány do souvislosti s existencí kníţecího románského hradu, pro jehoţ lokaci se nabízí právě výhodná poloha Přibyslavic na ostrohu nad řekou Jihlavou. Po tomto hradu se však v této lokalitě nezachovaly ţádné zřetelné stopy.28 Týţ autor se však přiklání k myšlence, ţe Přibyslavice byly spíše menším opevněným dvorcem či týncem, který se vyvinul z původní stráţe při zemské stezce.29 V. Richter se ve svých úvahách ještě nemohl opřít o nálezy učiněné při archeologickém výzkumu, který proběhl v interiéru

27

Viz Šebánek (pozn. 1), s. 1-4, cit. s. 1. Srovnej Wolný, Markgrafschaft Mähren (pozn. 10), idem, Kirchliche Topographie (pozn. 11). 28 Viz Richter, Románský kostel (pozn. 17), s. 39. 29 Na základě rozboru písemných pramenů je v Přibyslavicích doloţeno raně feudální správní středisko, podřízené českému kníţeti s provinciálním písařstvím. Toto správní středisko bylo představováno týncem opatřeným palisádovým hrazením s raně románským tribunovým kostelem sv. Gotharda z prvé poloviny 12. stol. Srovnej Fišer - Nováčková - Uhlíř (pozn. 26), s. 13-14, Kudělka (pozn. 19), s. 43.

12

kostela v létech 1968 – 1973. Dosavadní závěry tohoto průzkumu přesto do jisté míry tuto jeho úvahu potvrzují. Dějiny Přibyslavic jako prebendy brněnské kapituly v rozmezí let 1348 – 1604 se nám snaţí přiblíţit Jan Tenora.30 Zatímco pro období mezi léty 1343 – 1448 nejsou v souvislosti s přibyslavickým kostelem k dispozici ţádné písemné zprávy,31 objevuje se v písemných pramenech jméno Přibyslavic opět k r. 1448, a to v souvislosti s půhonem týkajícím se vsi Lhoty, řečené Čertov, jiţ neprávem vzal kostelu Zdeněk z Uhřínova. Z půhonu z r. 1459 se dále dozvídáme, ţe ves Lhotu drţel opět neprávem Hynek z Valdštejna a na Brtnici. Téhoţ roku bral Mikuláš Petrovský z Petrovic desátky z Nové Vsi, která příslušela kostelu v Přibyslavicích. Také další půhony z r. 1464 a 1501 svědčí o obdobném narušování práv přibyslavického kostela. Spolu se sílící mocí šlechty usazené v sousedství přibyslavického farního statku jsou postupně stále více narušována vlastnická práva k samotnému kostelu. Nejváţnějším ohroţením této prebendy se stala zástava přibyslavického farního statku Zdeňkovi z Valdštějna a na Brtnici, ke které došlo r. 1558 v souvislosti s půjčkou králi Ferdinandovi. Tato zástava měla trvat pouhé čtyři roky. Jelikoţ však k vyplacení zástavy ve sjednané lhůtě ani později nedošlo, byla dne 6. června r. 1577 dojednána smlouva, podle které brněnská kapitula postoupila Hynkovi z Valdštejna a na Brtnici, jako zástavnímu pánovi farního statku přibyslavického, jakoţ i jeho dědicům, za 1600 zl. faru v Přibyslavicích se statkem k ní patřícím. Podle smlouvy měl být na faru nadále dosazován pouze katolický kněz, a to po předchozím schválení brněnskou kapitulou. Za uvedenou částku pak měl být pro kapitolu zakoupen jiný statek. Jelikoţ však následně nedošlo k důslednému naplňování smlouvy, dovolával se r. 1602 Eliáš Hovorka, tehdejší probošt brněnské kapituly, neplatnosti smlouvy z r. 1577. Hovorka však nebyl ve svých snahách úspěšný a půhon tak byl jako mrtvý vymazán r. 1604 na postním soudě v Brně. Tolik se dozvídáme z práce J. Tenory, která však nepřináší z hlediska poznání nejstarší historie a stavebního vývoje kostela nic zásadního. Po dlouhé časové období 14. a 15. stol. tak nemáme k vlastnímu kostelu v podstatě ţádné informace, které by byly podloţeny prameny. Teprve v průběhu 17. stol. se objevují jiţ výše zmiňované vizitační zprávy z r. 1662 a 1668. Celkový obraz dění kolem starého kostela v průběhu 17. stol. dokresluje

30

Viz Tenora (pozn. 2). Novější práce pro toto období uvádějí zmínky o Přibyslavicích k r. 1371, kdy markrabě Jan Jindřich dělí markrabství mezi své syny Jošta, Prokopa a Jana Soběslava, Janovi dává Rukštejn (Rokštejn), ke kterému náleţí také ves Přibyslavice - viz Obšusta (pozn. 21), s. 42. Uvedená zmínka se však týká markrabské části Přibyslavic. 31

13

několik krátkých zmínek G. Wolného,32 podle kterého byl r. 1621 kostel oloupen polskými a později také švédskými pluky. Stříbrná monstrance měla být vzata do zámku v Brtnici. Roku 1622 byly Přibyslavice přifařeny k Heralticím, k r. 1657 bylo zde mnoho nekatolíků. Dne 24. dubna 1691 byl kostel údajně zcela vykraden a později také uvnitř poţárem zpustošen. Wolného zjevně interpretuje také Fr. Čermák, který dále navíc uvádí odkaz na údajný nález nápisu, ke kterému došlo v kostele při odstranění starého oltáře a podle kterého měl být starý kostel postaven jiţ r. 1056.33 Tímto údajem se dále zabývá Z. Kudělka.34 J. Uhlíř rovněţ v souvislosti s nálezem staré pečeti s ostatky a nápisem odkazuje na názor V. Richtera,35 který odmítá snahy o datování vzniku kostela na základě tohoto zápisu v účetní knize k r. 1056. Povaţujme tedy na závěr této části práce otázku, zda lze na základě dosavadního stavu poznání známých písemných pramenů posunout počátky přibyslavického kostela ještě před letopočet 1224, za otevřenou a ponecháváme tak prostor pro další bádání. Na druhé straně je pro potřeby této práce třeba vymezit období samostatného stavebního vývoje kostela rokem 1724, ve kterém byla k jiţní straně starého kostela v souvislosti s narůstajícím kultem uctívaného Mariánského obrazu přistavěna centrální poutní kaple Panny Marie. Ta byla později, po r. 1744, včleněna jako kněţiště do pozdně barokního chrámu Narození Panny Marie.

32

Viz Wolný, Kirchliche Topographie (pozn. 11), s. 163. Viz Čermák (pozn. 14), s. 1. 34 Viz Kudělka (pozn. 19), s. 50. 35 Viz Uhlíř (pozn. 20), s. 35 a 39. Srovnej Richter, Románský kostel (pozn. 17), s. 41-42. 33

14

SOUČASNÝ STAV KOSTELA Komplex přibyslavického soukostelí, kterému v blízkých i dálkových pohledech dominuje především monumentální stavba pozdně barokního poutního chrámu Narození Panny Marie, nalezneme v severovýchodní části rozlehlé návsi. Raně románský kostel, ke kterému se celou svou severní stranou přimyká pravoúhlý závěr barokního kostela, působí zprvu nenápadným dojmem jakéhosi přístavku, pozorného diváka však musí nutně zaujmout svou nápadně archaickou formou [1]. Kostel se při vnějším pohledu jeví jako kompaktní orientovaná stavba. Je vystavěn na přibliţně obdélníkovém půdorysu o vnějších rozměrech 22,7 x 12,9 m.36 Západnímu průčelí dominuje nevysoká věţ, která je zakončena cibulovou střechou s lucernou. Korunní římsa věţe se nachází v úrovni +14,95 m, vrchol makovice v +21,6 m. Věţ byla původně orientována přibliţně na střední podélnou osu kostelní lodi, postupným stavebním vývojem se však tento stav změnil. Kostel je v současnosti zastřešen vysokou střechou, která svým tvarem představuje polovinu střechy valbové. Střecha není zakončena hřebenem, ale v úrovni korunní římsy barokního kostela je plynule napojena na střechu mladšího poutního chrámu. Střešní krytina je plechová. Byla poloţena na dosavadní krytinu z dřevěného šindele, která je tak doposud alespoň zčásti zachována ve spodní vrstvě skladby střešního pláště. Fasáda je hladká, členěná pouze okny a korunní římsou, ta v části úseku severní a západní fasády chybí. Vnější omítky jsou hrubozrnné, hladké, bíle olíčené. Na východní straně je fasáda prolomena barokním, obloukově zaklenutým oknem, které je po obvodu rámováno plochou, v omítce provedenou šambránou, a dále dvojicí románských, obloukově zaklenutých oken s široce rozevřenou špaletou, která jsou řazena v ose nad sebou. Okna jsou rámována širokými paspartami vytaţenými v kletované omítce. Ve vrcholu pasparty horního okna je rovněţ v omítce proveden rovnoramenný kříţ, pasparta spodního okna kříţ nemá. Vpravo nad barokním oknem je v omítce vytaţen obrys erbovního štítu. Na nároţí je zčásti zachována v omítce provedená kvádrová bosáţ. Severní fasáda má v úrovni přízemí zleva dvojici románských oken a dále dvojici obloukově zaklenutých oken, po jejichţ obvodu je zčásti ponechána úprava starších oken románských [2, 5]. Patro má pětici štěrbinových oken. Románská okna v přízemí i štěrbinová okna v patře jsou po obvodu opatřena paspartou shodného provedení, jaké je popsáno u okna v patře východního štítu [3, 4]. 36

Uváděné parametry jsou převzaty z dokumentace Změření stávajícího stavu kostelů sv. Anny a Narození P. Marie, zodpovědný projektant Ing. Stanislav Měrtl, datum III/2009, č. zak. 03/09 - dokumentace uloţena u Farního úřadu v Přibyslavicích.

15

U všech uvedených oken se opět uplatňuje prvek rovnoramenného kříţe. Okna v přízemí a v patře na sebe osově nenavazují. Na západním průčelí se nachází pouze jeden obloukově zaklenutý otvor, který je z vnější strany překryt dřevěnou okenicí.37 Na fasádě západního štítu jsou patrné dvě stavební fáze kostela, neboť ve vzdálenosti cca 1m od věţe zde z roviny fasády mírně předstupuje původní nároţí kostela, které je armované opracovanými kamennými kvádry. Navazující plocha fasády je hladká, v celé ploše omítaná, bez armovaného severozápadního nároţí [1]. Věţ kostela je vystavěna na přibliţně čtvercovém půdorysu o rozměrech 4,4 x 4,4 m. Nároţí jsou armována kamennými kvádry, zbývající plocha fasády je opět opatřena hladkou omítkou. Téměř v ose západní strany věţe je v přízemí prolomen obdélníkový otvor vstupních dveří, který je rámován kamenným ostěním. V úrovni prvního patra se nacházejí dvě štěrbinová okénka, a to po jednom na západní a severní straně. O patro výše je další okénko umístěno na jiţní straně. Ve třetím patře je na západní straně osazen kruhový hodinový ciferník. Poslední čtvrté patro, do kterého je situována zvonice, má s výjimkou východní strany na zbývajících stranách po jednom obloukově zaklenutém okně. Fasáda věţe je zakončena fabionovou korunní římsou [1]. Přízemí věţe plní v současnosti zároveň funkci vstupní předsíně, ze které sestupujeme po devíti schodech do lodi kostela. Zároveň zde začíná ţebříkové schodiště vedoucí na kůr a dále do poschodí věţe. Podlahy v jednotlivých věţních patrech jsou dřevěné. Jsou provedené z trámů a deskového záklopu. Zvonové patro je osazeno prázdnou zvonovou stolicí.38 Do interiéru vlastního kostela vstupujeme prostorem zaklenutým kříţovou klenbou, na které spočívá kruchta. Ta vyplňuje západní čelo kostelní lodi [7]. Prostor lodi je zaklenut dvěma poli kříţových lunetových kleneb s pasy. Půdorys jednotlivých polí je nápadně odlišný. Zatímco první pole, do kterého je vestavěna kruchta, je nepravidelného lichoběţníkového půdorysu, navazující pole lodi má jiţ půdorys téměř čtvercový. Loď je vymezena přibliţným půdorysem 8,4 x 5,1 m. Prostor lodi a navazujícího kněţiště je předělen hrotitě lomeným triumfálním obloukem. Kněţiště je nápadně hluboké, má půdorys pravidelného obdélníku o rozměrech 10,3 x 5,3 m a je opět zaklenuto dvěma pravidelnými poli kříţových kleneb s pasem [6]. Klenby jsou provedeny z drobného neopracovaného kamene, jak je parné při posouzení obnaţeného rubu kleneb v podstřeší. Nápadný nepoměr 37

Jedná se o dočasné účelové řešení otvoru, který slouţí k manipulaci s materiálem při provádění stavební údrţby obou kostelů. 38 Zvonice byla původně osazena dvěma zvony, jak nás opakovaně informují vizitační zprávy z průběhu 17. stol. Oba zvony byly po dostavbě průčelí barokního chrámu v r. 1936 přeneseny do nových věţí a v r. 1941 zrekvírovány pro válečné účely.

16

mezi rozměry lodi a kněţiště je neobvyklý a nasvědčuje tak předchozímu sloţitému stavebnímu vývoji kostela. V ose závěru kněţiště je prolomeno jiţ výše popsané okno, jehoţ špalety se směrem do interiéru široce rozevírají. V závěru kněţiště je dále v jiţní stěně prolomen otvor, který vytváří krátkou chodbu. Tou lze po schodech vystoupat ke dveřím vedoucím do sakristie nového kostela. Nad uvedeným otvorem se nachází obloukově zaklenuté okno, které je směrem k baroknímu kostelu zazděno. Zaslepeno je také další vysoké, obloukově zaklenuté okno, které se nachází na jiţní stěně presbytáře za triumfálním obloukem. V severovýchodním koutě kněţiště je doposud ponechána svislá sonda do zdiva. Podlaha lodi pokračuje v jedné rovině do kněţiště, kde se asi v polovině zvyšuje o 30 cm. Vzniklý výškový rozdíl je překonán dvěma schody. Podlaha je z kamenných desek různých formátů. Severní stěna lodi a kněţiště je v úrovni přízemí ve směru od vstupu postupně prolomena třemi obloukově zaklenutými otvory, jejichţ šířka i výška se navzájem liší. Nad prostředním z nich se v úrovni patra nachází další obloukově zaklenutý otvor, vpravo od něho pak šikmý otvor vedoucí v úrovni patra z lodi do místnosti nad sakristií [9]. Severní stěna kněţiště je dále prolomena dveřním otvorem, který je rámován kamenným, obloukově zaklenutým portálem, do kterého jsou osazeny kovové plátové dveře [13]. Ve zvýšené části kněţiště se pak na evangelijní straně nalézají dvě sanktuaria. Starší z nich, románské, tvoří zhruba čtvercová nika rámovaná širokou paspartou, která je hrotitě zakončena a ve vrcholu opatřena rovnoramenným kříţem. Mladší gotický sanktuář je kamenný, ve štítku opatřený jeptiškou a osazený kovovou mříţkou [11]. Kněţiště je dále vybaveno novodobou kamennou menzou. Uvedeným portálem se vchází do prostoru boční sakristie, která je situována v severovýchodní části objektu. Sakristie má obdélníkový, téměř pravoúhlý půdorys o přibliţném rozměru 6,8 x 3,7 m. Jiţ při vstupu nás zaujme nápadné jednostranné rozšíření dveřní špalety ve směru do místnosti a celkově komplikované řešení tohoto dveřního otvoru, neboť značný výškový rozdíl mezi současnou úrovní podlahy v kněţišti a sakristii, jedná se cca o 80 cm, je překonán dvěma schody [14]. Bliţší analýze této situace bude věnována pozornost v další části práce. Východní a severní stěna sakristie jsou prolomeny jedním, resp. dvěma románskými okny, která jsou jiţ popsána výše v souvislosti s fasádou. Okenní špalety se i zde rozevírají směrem do interiéru. Prostor je opět zaklenut dvojicí kříţových kleneb s pasy. Stěny jsou omítnuté. Pod úrovní dnešní podlahy zbývajících částí kostela jsou však po celém obvodu obnaţené na zdivo, na kterém jsou patrné pouze fragmenty někdejších omítek. V jihovýchodním koutě je opět moţné vidět svislé sondy. Při východní stěně se nachází pozůstatek spodní části oltáře. Ten byl vyzděn z nepravidelného kamene 17

a pouze v nároţích bylo pouţito kamenů pravidelně opracovaných. Půdorysnou skladbu přízemí kostela doplňuje v severozápadní části prostor dnešní boční lodi [8], který je s hlavní lodí a kněţištěm propojen výše popsanými otvory.39 Bliţším vysvětlením vzniku této sloţitě uspořádané části kostela se budu ještě znovu zabývat v další části textu. Pro úplnost je však třeba alespoň uvést, ţe tato část je rovněţ zaklenuta, a to třemi poli kříţových kleneb s pasy, přičemţ kaţdá z kleneb vychází z jiné půdorysné základny. Naše další kroky povedou do poschodí, které je přístupné pouze jednou cestou. Ta vede ze vstupní předsíně v přízemí věţe na kruchtu, z ní pak obloukově zaklenutým otvorem dále do dvou na sebe navazujících místností, které tvoří patro nad boční lodí a sakristií. Kruchta, která spočívá na jiţ zmiňovaném podklenutí, se do prostoru kostelní lodi doširoka otevírá obloukovým otvorem vymezeným klenebním pasem a poprsní vyzděnou v jejím čele. Podlaha je prkenná, z části poškozená dřevomorkou. Na jiţní stěně se v různé výškové úrovni nacházejí dvě menší okna. Jedná se o okno ve tvaru klíčové střílny, jehoţ špalety se široce rozevírají. Vlevo od něho je o něco výše situováno okno obloukově zaklenuté a pod tímto oknem vystupuje nad úrovní podlahy kruchty vrchol obloukového záklenku, a to asi o 25 cm.40 Všechny uvedené otvory jsou v hloubce zdiva zaslepeny. Na protilehlé stěně je po pravé straně průchodu v omítce vyznačen pozůstatek vysokého otvoru s náznakem obloukového záklenku, jehoţ fragment se dochoval v konstrukci zdiva. K místnosti, která se nachází v patře nad boční lodí, je třeba říci alespoň tolik, ţe je oproti boční lodi o jedno klenební pole kratší. Dvě klenební pole s dělicím středním pasem, kterými byla tato místnost původně zastropena, byla v minulosti odstraněna.41 Dle dochovaných pozůstatků náběhů kleneb lze však soudit, ţe se jednalo opět o klenby kříţové s dělicím pasem [21]. Segmentově zaklenutým průchodem v masivní, více neţ metr široké zdi, se dostáváme do plochostropé místnosti situované nad sakristií [20]. Zde je strop novodobý, trámový, s horním prkenným záklopem. Místnost je osvětlena výše popsaným románským oknem s půlkruhovým záklenkem. Směrem do interiéru se okenní nika rozšiřuje, je sedlovitě překlenuta a po obou stranách je v síle zdi doplněna zděnými sedáky. Ve špaletách se dochovaly otvory pro závoru. Trojice otvorů štěrbinových oken v severní stěně má do místnosti rozevřené špalety. Stejně je provedena i dvojice oken v místnosti předcházející. V jihozápadním koutě místnosti se nachází půlkruhově zaklenutý otvor někdejšího vstupu, 39

Jde o trojici obloukově zaklenutých otvorů prolomených v severní stěně hlavní kostelní lodi a kněţiště. Jedná se o pozůstatek původního jiţního vstupu do kostela, jehoţ zbývající část je v úrovni přízemí věţe zazděna. 41 V současnosti se z této místnosti vystupuje na půdu a spolu s otvorem v západním průčelí se tak jedná prakticky také o jedinou moţnost dopravy materiálu větších rozměrů pro nezbytné opravy v podstřeší starého i nového kostela. 40

18

který v současnosti ústí volně do prostoru kostelní lodi [10]. Uvedený prvek má velmi důleţitou roli pro pochopení a interpretaci původní funkce jednotlivých částí kostela. Interiér kostela je hladce omítnut a bíle vylíčen, omítky plynule kopírují nerovnosti zdiva. Odlišně je pojata pouze úprava stěn plochostropé místnosti v patře, kde mají omítky hrubší strukturu povrchu. V hlavní lodi kostela jsou dochovány fragmenty nástěnných maleb. Část maleb byla v minulosti snesena a tento transfer je v současnosti umístěn v závěru kněţiště na samostatném panelu. Půdnímu prostoru bude věnována samostatná část práce. Na tomto místě je však vhodné pro úplnost uvést, ţe konstrukce krovu se skládá z příčných plných vazeb, spočívajících na obvodovém zdivu a ve střední části podepřených zděnými sloupky. Přes plné vazby jsou uloţeny vaznice a na nich kolmo krokve. Další skladba střešního pláště byla popsána výše. Konstrukce krovu působí celkově subtilním, aţ poddimenzovaným dojmem, osová vzdálenost krokví přesahuje mnohde 2 m.

19

VÝZKUM KOSTELA V LETECH 1968 – 1973 V srpnu 1968 došlo při úpravách starého kostela v Přibyslavicích k významnému nálezu, kdyţ bylo pod podlahou hlavní lodi odhaleno starší zdivo. Tento objev se stal podnětem pro zahájení systematického archeologického výzkumu, který v interiéru kostela aţ do r. 1973 prováděli pracovníci tehdejšího Západomoravského muzea v Třebíči.42 Průzkum se postupně rozšířil také na nadzemní konstrukce kostela, které byly podrobeny sondáţnímu průzkumu a architektonické analýze.43 Dílčí výsledky výzkumu byly postupně hodnoceny dvěma odbornými komisemi.44 Ze závěrů první komise, která zasedala dne 13. května 1969, se mj. dozvídáme, ţe výzkum odhalil v románském kostele základy starší stavby a 18 kostrových hrobů. Ve skrývce pak byla nalezena keramika ze 14. a 15. stol. Výzkum nebyl dosud dokončen a má v něm být dále pokračováno. Poţadováno bylo odborné

zaměření

vykopávek

a

pořízení

fotografické

dokumentace, zhodnocení

archeologických nálezů v kontextu architektonickém a stanovení plánu konzervačních prací a konečných úprav kostela. Na podkladě posledního z uvedených poţadavků byl také následně zpracován projekt Památkové rehabilitace středověké části kostela sv. Gotharda v Přibyslavicích.45 V otázce datování nálezů nedospěla komise ke konkrétnímu závěru, objevené základy však byly označeny za starší neţ pozdně románské presbyterium. Druhá komise se sešla 13. dubna 1971. Prezentovány byly nově objevené stopy palisády, obilní jáma a jáma se zbytky bronzové slitiny, to vše v přízemí profánní budovy, resp. dnešní sakristii. Dále byl komisi představen výše citovaný projekt památkové obnovy románského kostela. Předneseny byly rovněţ dosavadní výsledky antropologického vyšetření kosterního materiálu. Závěrem se komise ztotoţnila s výkladem Josefa Hýzlera, který označil za první fázi stavebního vývoje kostela původní románský kostel, s výjimkou zaniklé apsidy ve zdivu kompletně zachovaný. Druhou etapu tvoří prostor presbyteria se severní přístavbou a celý komplex uzavírá ve třetí etapě zástavba severozápadního nároţí, kterou časově mylně zařadil, jak bylo později prokázáno, aţ do 16. stol. Komise na závěr doporučila realizaci stavební obnovy dle předloţeného projektu.

42

Dnešní Muzeum Vysočiny, p.o., Třebíč. K architektonické analýze bylo přizváno tehdejší KSSPPOP v Brně a dále zástupce SÚRPMO v Praze, jmenovitě Ing. arch. Josef Hýzler. 44 Zápisy z obou komisí jsou spolu s další korespondencí a dokumentací průzkumu součástí dokumentačního materiálu výzkumu kostela sv. Anny v Přibyslavicích, uloţeno v Muzeu Vysočiny, p.o., Třebíč, dokumentační oddělení - nezpracováno. 45 Památková rehabilitace středověké části kostela sv. Gotharda v Přibyslavicích,, zpracovatel SÚRPMO Praha pro KSSPPOP v Brně, listopad 1970, kopie uloţena v Muzeu Vysočiny, p. o. , Třebíč. Viz pozn. 44. 43

20

Podrobněji o nálezových situacích probíhajícího archeologického výzkumu informuje především jeho přímý účastník, Jiří Uhlíř.46 Patrně nejdůleţitějším objevem, který zásadně posunul dosavadní stav poznání stavebního vývoje kostela, byl nález základového zdiva jiţ zmíněné půlkruhové apsidy, jehoţ síla nepřekračovala 60 cm. Oproti tomu zcela odlišný způsob provedení mohutných základů navazujícího objektu dnešní sakristie jasně odlišil tuto stavební etapu od sakrálního objektu a nabídl tak představu o původní fortifikační, profánní funkci této části kostela. Výstavba stávajícího vítězného oblouku byla vyhodnocena jako současná s odkrytými základy, vítězný oblouk měl však být při pozdější přestavbě nově prolomen vyšším, hrotitě zalomeným obloukem. Sonda provedená v severovýchodním rohu dnešního presbytáře pak měla prokázat, ţe dnešní sakristie s místností v patře a presbytář byly stavěny ve dvou etapách.47 Nález kruhových jamek, které byly interpretovány jako pozůstatek kůlové palisády, učiněný v interiéru dnešního kostela, resp. v presbytáři a sakristii, tak opět významně přispěl k alespoň částečnému poodhalení stavebních dějin kostela. Vyhodnocení nálezů keramiky a kovového materiálu vymezilo časovou hranici jejich původu mezi 1. pol. 13. stol. aţ počátek 17. stol. Tyto nálezy tak neumoţnily blíţe přiblíţit doposud předpokládanou dobu zaloţení kostela před rokem 1224. K zajímavým nálezům patřila dále patka románské křtitelnice, jejíţ horní část byla nalezena při výkopech vně objektu. Zde došlo také k obnaţení základů někdejší márnice. Sondáţní průzkum nadzemních částí kostela přinesl řadu dalších nálezů. Na jiţní stěně byl v prostoru pod kruchtou objeven obloukově zaklenutý otvor původního vstupu do kostela. Otázku, zda je na jeho vnější straně zachován kamenný portál, však nebylo moţné dále prověřit, neboť tomu brání přístavba barokního kostela. Nad úrovní podlahy dnešní kruchty byla odhalena čtyři menší okna různého provedení. Pod podlahou kruchty byly dále identifikovány tři kapsové otvory pro uloţení trámů, se kterými na protilehlé severní stěně koresponduje trojice shodných otvorů. Tento nález byl interpretován jako pozůstatek po trámech vynášejících původní dřevěnou tribunu [30]. V severní stěně lodi kostela byly v úrovni patra prokázány druhotné zazdívky dvou obloukově zazděných otvorů a dále pozůstatek úzkého okna střílnového charakteru. Průzkum dále objasnil otázku funkce průchodu, který se nachází v jihozápadním koutě místnosti v patře nad sakristií a který byl 46

Jiří Uhlíř, Zpráva o archeologickém výzkumu románského kostela sv. Anny v Přibyslavicích, Vlastivědný věstník moravský XXII, 1970, č. 3, s. 101-107. - Idem, Zeměpanské Přibyslavice (pozn. 20), s. 40-49. Srovnej Obšusta (pozn. 21), s. 44-49. 47 J. Uhlíř ve své pozdější práci na provedenou zemní sondu v SV koutě presbytáře jiţ neodkazuje, zabývá se pouze hodnocením nadzemní sondy provedené v omítce, ze které dodatečné přizdění presbytáře k objektu sakristie jiţ jednoznačně nevyplývá. Autor se spíše přiklání k názoru, ţe východní zeď sakristie i presbytáře vznikla v jedné etapě.

21

v době průzkumu ze strany lodi kostela zaslepen [31]. Dodatečná cihelná zazdívka otvoru v poprsni kruchty a dochované zbytky dřevěné vynášecí konzoly prokázaly, ţe uvedená místnost byla s tribunou komunikačně propojena dřevěnou, asi metr širokou lávkou či pavlačí. Archeologický výzkum starého přibyslavického kostela vyvolal řadu ohlasů v kruzích odborné veřejnosti. Boris Novotný ve svém aktuálním stručném příspěvku hovoří o odkrytí části základů z apsidy starší sakrální stavby, která zde stála před vybudováním stojícího kostela.48 Obdobně Václav Mencl v doposud zřejmě nepublikovaném Posudku o středověké stavbě kostela v Přibyslavicích předpokládá na místě dnešního kostela existenci starší stavby s lodí stejně širokou jako dnešní, která byla po roce 1230 zbourána.49 Antropologický rozbor části objeveného kosterního materiálu rovněţ nepřinesl v otázce datace zaloţení kostela ani alespoň přibliţnou odpověď. Z doposud publikovaných závěrů vyplývá, ţe vrstva, v níţ byly kostry nalezeny, je datována přibliţně do druhé poloviny 12. stol. a do počátku 13. stol. Na základě zjištěné blízkosti některých morfologických znaků bylo moţné velmi opatrně uvaţovat o dosavadních domněnkách archeologů a historiků, ţe pohřbení patřili do jednoho kmene.50 Se značným časovým odstupem celkovou situaci souvisící s dosavadním vyhodnocením a interpretací archeologického výzkumu interiéru starého přibyslavického kostela zřejmě nejlépe vystihuje Josef Unger. Ten ve své zprávě uvádí, ţe dosavadní archeologický výzkum nepřinesl doklady pro datování počátků osídlení v areálu kostela, a dále upozorňuje na potřebu provedení dalšího archeologického výzkumu vně objektu kostela.51 Na závěr této části povaţuji za nutné připojit kritickou poznámku. Za situace, kdy od ukončení terénního archeologického výzkumu uplynula bezmála čtyři desetiletí, se dokumentace průzkumu stává jediným pramenem pro další bádání. Na místě, kde by bylo logické předpokládat soustředění dokumentačního materiálu, jako jsou zákresy nálezových 48

Boris Novotný, Zjištění základů starší románské svatyně v kostele v Přibyslavicích, Přehled výzkumů Archeologického ústavu ČSAV, 1968, Brno 1970, s. 55-56. 49 Václav Mencl, Posudek o středověké stavbě kostela v Přibyslavicích, 1970, strojopis, nestr., nepublikováno. Posudek je součástí dokumentačního materiálu výzkumu kostela sv. Anny v Přibyslavicích, Muzeum Vysočiny, p.o., Třebíč, dokumentační oddělení - nezpracováno. 50 Milan Dokládal – Vítězslav Kouřil, Antropologický rozbor kosterního materiálu z románského kostela v Přibyslavicích (Část I: Hroby II, III, VIII, X, XI, XIII, XIV, XVII), Sborník přírodovědného klubu Západomoravského muzea v Třebíči, 1971, č. 8, s. 3-18. 51 Josef Unger, Výsledky a výhledy archeologického výzkumu v kostele sv. Anny v Přibyslavicích, okr. Třebíč, zpráva ze dne 21. 6. 1995, strojopis, nestr. Zpráva je součástí projektu pro zařazení obnovy kostelů Narození P. Marie a sv. Anny do Programu záchrany architektonického dědictví ČR, uloţeno u Farního úřadu v Přibyslavicích.

22

situací, fotografická a jiná obrazová dokumentace a další písemný materiál, tj. v dnešním Muzeu Vysočiny, p. o., Třebíč, však badatel zaţívá jisté zklamání.52 Kromě nepříliš početné, zčásti jiţ publikované fotografické dokumentace,53 se vedle zápisů z výše zmiňovaných odborných komisí a další dobové korespondence jeví jako nejpřínosnější rukopis nálezové zprávy.54 Tento neautorizovaný text se po stránce obsahové i formulační blíţí práci J. Uhlíře.55 Dokumentační materiál obsahuje také několik zákresů, z nichţ nejzajímavější je půdorys kostela s vyznačenými pozicemi kostrových hrobů. Zde jsou v severozápadní části kostela, tedy dnešní boční lodi, vyznačeny pozice čtyř hrobů, které jsou označeny čísly 1 – 4. O nálezech v této části kostela se však s výjimkou odhaleného základu původní obvodové zdi patrového objektu dnešní sakristie v literatuře jiţ nehovoří a publikované nákresy nálezových situací kostrových hrobů se od uvedeného materiálu liší i v dalších údajích.56 Nezbývá neţ konstatovat, ţe archeologický výzkum, byť významně přispěl k dosavadnímu stavu poznání kostela, zřejmě dostatečně nevyuţil veškerých svých moţností, a to především z hlediska trvalého zachování všech informací, fyzicky dostupných pouze po dobu probíhajícího výzkumu. Toto zjištění se jeví ještě závaţnějším, pokud si uvědomíme, ţe v souvislosti s následnými stavebními úpravami interiéru kostela byla dosavadní autentická situace v úrovni podlahy kostela výrazně pozměněna.

52

Viz pozn. 44. Viz Uhlíř, Zeměpanské Přibyslavice (pozn. 20), obrazová příloha, Obšusta (pozn. 21), obrazová příloha. 54 Viz pozn. 44. 55 Viz Uhlíř, Zeměpanské Přibyslavice (pozn. 20), s. 40-45. 56 Srovnej Obšusta (pozn. 21), s. 50. 53

23

NÁSTĚNNÉ MALBY V přímé souvislosti s průzkumem prováděným v interiéru románského kostela došlo také k nálezu nástěnných maleb, které se zčásti dochovaly pouze na severní stěně hlavní lodi a presbytáře. Stav jednotlivých nálezů je různý. Nejúplněji je zachována malba v presbytáři, jejímţ kompozičním středem je kamenný gotický sanktuář a která představuje mši sv. Řehoře [11]. Malba přesahuje přes okraje sanktuáře, z čehoţ lze soudit o jejich současném provedení. Dobou vzniku je řazena do první čtvrtiny 14. stol.57 V presbytáři, blíţe k vítěznému oblouku, se dále nachází fragmentálně zachovaná malba, provedená obrysově červenou barvou, která zachycuje leţící postavu na lůţku. Ikonograficky se zřejmě jedná o smrt Panny Marie. Na vítězném oblouku je opět jen zčásti dochována část ornamentální výzdoby. V lodi kostela došlo k odkrytí dalších, rozsáhlejších maleb. Jedná se o Ukřiţování a rytíře bojujícího s drakem nebo čertem (sv. Jiří). Skupinu Ukřiţování doplňuje z levé strany Kristovy hlavy hvězda vyrytá v kruţnici, z druhé strany je na červeném štítě modrá pětilistá růţe. Celé skupině dominuje rozměrný heraldický znak – červený štít s bílým kráčejícím lvem. Časové zařazení maleb se pohybuje v rozmezí před polovinou aţ kolem poloviny 14. stol.58 Z důvodu velmi špatného stavu malby Ukřiţování i obou erbovních štítů byl proveden krátce po odkrytí jejich transfer. Ten je v současnosti umístěn na panelu v závěru presbytáře starého kostela [12]. Po sejmutí maleb došlo ve starší omítkové vrstvě k dalšímu nálezu. Jedná se o čtyři kruţnice vyryté v omítce, které ve vzájemném postavení vytvářejí kříţ. Uprostřed kaţdé z nich je opět vyryt malý kříţ. Vrcholová kruţnice dále obsahuje písmena E G (snad Ecclesia Gothardi). Pravá kruţnice má po svém obvodu dvě menší kruţnice, levá má ve svém středu rovněţ další kruţnici. Dochované malby zasluhují nepochybně mnohem větší pozornost z hlediska ikonografické analýzy a ikonologické syntézy, které by však přesáhly rámec této práce. Spokojme se tak pro tuto chvíli se závěrem, ţe nástěnné malby, aţ na časově doposud blíţe nezařazený nález kruţnicového obrazce, pocházejí z období první poloviny 14. stol. a nesouvisí tedy s počátečními fázemi stavby kostela. Na tomto místě však povaţuji za nutné upozornit na skutečnost, ţe aktuální stav maleb i sneseného transferu není uspokojivý, a vyţaduje tedy odborné posouzení a patrně také nezbytný konzervační zásah.

57 58

Viz Uhlíř, Zeměpanské Přibyslavice (pozn. 20), s. 45. Ibidem, s. 45.

24

Oproti výše uvedenému konstatování má naopak pro cíl této práce podstatnější význam existence uctívaného obrazu Přibyslavické madony. Traduje se, ţe tento obraz byl namalován spolu s dalšími obrazy na jiţní venkovní stěně původního kostela. Zatímco ostatní obrazy postupně stárly, obraz Matky Boţí zůstával nepoškozen. S obrazem je spojována řada zázraků.59 Sílící kult Přibyslavické madony, jejíţ obraz zůstal na vnější straně starého kostela více neţ 163 let neporušeně zachován,60 byl na počátku 18. stol. impulsem pro novou výstavbu. Ta bezprostředně navázala na jiţní stranu dosavadního kostela, kdyţ r. 1724 došlo z podnětu hraběte Antonína Rombalda Collalta ke zbudování barokní kaple. Jeho nástupce, hrabě Thomas Vinciquera Collalto, dal vystavět monumentální barokní poutní kostel. Smrtí hraběte r. 1764 však stavební ruch kolem přibyslavických kostelů na dlouhou dobu ustal, neboť jeho nástupce jiţ ve stavbě dále nepokračoval a hlavní průčelí nového kostela tak zůstalo na dlouhou dobu nedokončeno. Obraz Přibyslavické madony se nachází v závěru presbytáře barokního kostela Narození Panny Marie, tj. na jeho severní stěně, nad hlavním oltářem. Omítková vrstva s malbou madony mírně ustupuje oproti okolní barokní omítce, která je nositelem malby iluzivní architektury. Restaurátorský průzkum s následným odstraněním druhotných přemaleb, k němuţ došlo v r. 1977, prokázal existenci tří vrstev, pocházejících z různých časových období.61 Z jeho závěrů vyplývá, ţe původní malba je provedena na reliéfně odsazeném obdélníkovém formátu, povrch omítky je středně hladký a nepravidelně zvlněný, malba je provedena freskovou technikou do vápenného nátěru. V kresbě, barevnosti i kompozici je odlišná od obou vrstev přemaleb. Vlastní malba madony je dochována fragmentálně. Na základě provedeného restaurátorského průzkumu bylo rozhodnuto o odstranění přemaleb s následným konzervačním ošetřením fragmentu původní malby. Pro potřeby kultovní byla pořízena rekonstrukce původní malby na přenosném panelu.62 Odkryvem byla prokázána autenticita malby provedené na venkovní stěně starého kostela. Dnešní fragmentální stav původní malby, řazené do 16. stol., byl vyhodnocen jako podmalba, vlastní malba se v důsledku působení povětrnostních vlivů nedochovala. Nález a závěry restaurátorské zprávy potvrzují, ţe omítková vrstva s faragmentem malby Přibyslavické madony jsou autentickou částí jiţní stěny původního románského kostela.

59

Viz Čermák (pozn. 14), s. 4 -11. Ibidem, s. 11. 61 Hynek Klouda - Karel Mazura, Zpráva o restaurování nástěnné malby „Přibyslavická madona“, Praha 1977, uloţeno u Farního úřadu v Přibyslavicích. 62 Korespondence a zápisy z průběhu restaurování z let 1977-79, NPÚ, ÚOP v Telči, spisovna, kostel Narození P. Marie a sv. Anny. 60

25

ZHODNOCENÍ STAVEBNÍCH ÚPRAV A DALŠÍ VÝZKUM V těsné časové návaznosti na probíhající průzkum kostela byly na počátku 70. let 20. stol. zahájeny stavební práce spojené s jeho plánovanou památkovou rehabilitací. Podkladem pro stavební obnovu a úpravu se stal jiţ zmiňovaný projekt SÚRPMO Praha.63 Cílem projektu měla být kromě jiného názorná prezentace jednotlivých vývojových fází kostela, čehoţ mělo být dosaţeno volbou odlišných materiálů a kladečských schémat dlaţby v jednotlivých částech kostela. Názorně tak měly být odlišeny části románského kostela, gotické přístavby presbytáře a sakristie a renesanční přístavby v severozápadní části.64 Stavební úpravy však nebyly dokončeny. Provedeny byly především úpravy v patrové místnosti nad sakristií, kde došlo k osazení nového dřevěného stropu, ten však jiţ výškově nekoresponduje s pozicí stropu původního [20]. Zde byly také doplněny nové omítky stěn. V jiţní stěně lodi a presbytáře byly v líci zdiva zazděny otvory původních průchodů do barokní kaple [32]. K obnovení naopak došlo u obloukově zaklenutého otvoru v úrovni patra na severní straně lodi kostela, který byl v minulosti zazděn. Za diskutabilní pak lze označit úpravu dosavadní nivelety podlahy kostela do jedné roviny. Původní podlaha se totiţ pozvolna svaţovala směrem od vstupní předsíně ve věţi kostela, kde se hned za vstupem nacházely čtyři schodišťové stupně, aţ k presbytáři, kde byla před oltářem opět o jeden schodišťový stupeň zvýšena.65 Při úpravě došlo ve vstupní předsíni ke zřízení krátké podesty, na kterou navazuje současných devět schodišťových stupňů. Dnešní podlaha tak dále pokračuje v jedné rovině aţ do prostoru presbytáře, kde se asi v polovině zvyšuje o dva schodišťové stupně. Tato úprava si vyţádala odtěţení značného mnoţství původní zeminy. Domnívám se, ţe o závaţnosti dopadů tohoto zásahu na archeologické nálezové situace a na do té doby dochovanou autentickou podobu interiéru kostela netřeba pochybovat. Původní záměr, jehoţ cílem bylo rozlišení jednotlivých stavebních fází kostela odlišným pojetím podlah, nebyl rovněţ naplněn. Nepříliš jasný obraz o probíhající obnově kostela sv. Anny doplňuje dobová korespondence.66 Z ní se také dozvídáme, ţe v roce 1977 probíhaly práce na fasádách

63

Viz pozn. 45. Toto koncepční pojetí zjevně vychází z výše uvedené interpretace J. Hýzlera, přednesené na komisi dne 13.4.1971. 65 Popsanou výchozí situaci zachycuje výkres řezu kostela – původní stav (viz pozn. 45), zčásti dále také fotografie v práci F. Dvorského - viz Dvorský (pozn. 15), s. 348, obr. 155. Srovnej Wolný, Kirchliche Topographie (pozn. 11), s. 162. 66 NPÚ, ÚOP v Telči, spisovna, kostel Narození P. Marie a sv. Anny, Zápis ze dne 14.7.1971. - Ibidem, Rozbor vzorků pojiva kostela v Přibyslavicích, 20.4.1972. 64

26

starého kostela,67 na kterých se dochovaly původní renesanční omítky. Současná podoba fasády starého kostela tedy pochází z tohoto období. Dále se dozvídáme, ţe způsob provádění obnovy těchto specifických povrchových úprav byl ze strany dohlíţejícího pracovníka státní památkové péče podroben kritice.68 V roce 1975 zahájil kolektiv brněnských historiků umění (Zdeněk Kudělka, Bohumil Samek, Lubomír Konečný) práci na výzkumném úkolu – Románská architektura na Moravě I: Jihomoravský kraj. Poznatky z tohoto výzkumu, které mají souvislost s románským kostelem sv. Anny v Přibyslavicích, byly částečně publikovány ve Sborníku prací filozofické fakulty brněnské univerzity,69 popř. byly samostatně publikovány v odborných časopisech.70

67

Ibidem, Přípis ze dne 28.6.1977, č.j. 4536/77-PP/2113/7, ve věci Přibyslavice, okr. Třebíč, farní kostel sv. Anny - oprava fasád středověké části. 68 Ibidem, Přípis ze dne 23.9.1977, č.j. 5535/77 PP 3236/77, ve věci Přibyslavice, okr. Třebíč, farní kostel P. Marie – stavební práce. 69 Lubomír Konečný, Přibyslavice (okr. Třebíč), kostel sv. Gottharda, Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada F, 1980, s. 60. 70 Viz Kudělka (pozn. 19).

27

DOSAVADNÍ INTERPRETACE STAVEBNÍCH DĚJIN KOSTELA Do uměleckohistorické literatury uvedl problematiku přibyslavického kostela svou studií v r. 1957 Václav Richter.71 Jeho interpretace a závěry jsou pro nás z pohledu současnosti velmi cenné i z toho důvodu, ţe ještě nemohly být ovlivněny novými poznatky pramenícími z později prováděného rozsáhlého průzkumu kostela. Na podkladě podrobného popisu se autor pokusil o rekonstrukci stavební historie kostela. Dle V. Richtera měl původní chrám presbyterium, loď, západní věţ a jednopatrovou sakristii. Předpokládá, ţe loď i kněţiště byly původně plochostropé, k zaklenutí valenými klenbami s výsečemi mělo dojít teprve v době raně barokní. Oproti tomu příčný lomený klenební pas v kněţišti a triumfální oblouk povaţuje za původní. Na místě raně barokní kruchty předjímá existenci starší panské tribuny.72 Zdivo věţe vyhodnotil jako středověké, a to aţ po úroveň římsy. Zprávy o původní dřevěné věţní zvonici vysvětluje jejím pozdějším odstraněním a snesením zvonového patra do dnešní úrovně ve věţi. V případě patrové sakristie autor uvádí její původní parametry, tj. stejnou délku s presbytářem. Tři pole kříţových kleneb s lomenými pasy, kterými je zaklenuto přízemí, vyhodnotil jako původní. S odkazem na zprávu z r. 1724 upozornil na pozdější zkrácení sakristie o jedno klenební pole ve prospěch přilehlé západní kaple sv. Anny.73 Při úvaze o komunikačním propojení místnosti v patře nad sakristií, do které se původně vcházelo portálkem v jejím jihozápadním koutě, se spíše přiklání k moţnosti existence dřevěného schodiště.74 Za druhou stavební fázi, jíţ měl být stavební vývoj kostela na dlouhé období ukončen, povaţuje V. Richter patrovou přístavbu s kaplí sv. Anny v severozápadní části kostela. Její jádro je středověké, klenby přízemí i snesené klenby patra jsou opět identifikovány jako raně barokní, a přístavba tedy měla být původně plochostropá. Místnosti v patře nad kaplí přiřadil autor funkci obytnou. V. Richter v závěru své studie odmítá myšlenku, ţe presbyterium se sakristií, které jsou svými parametry v nápadném, aţ neobvyklém nepoměru k lodi, představují přístavbu ke starší lodi s věţí. Uvedený nepoměr jednotlivých částí vysvětluje obytnou funkcí prostory 71

Viz Richter, Románský kostel (pozn. 17). Existenci starší dřevěné pavlačové tribuny s parametry, které předpokládal V. Richter, potvrdil později prováděný průzkum. Srovnej Richter, Románský kostel (pozn. 17), s. 40, Uhlíř, Zeměpanské Přibyslavice (pozn. 20), s. 43-44. 73 O zkrácení sakristie píše dne 10. června 1724 farář Martin Richlík hraběti Collaltovi – viz Richter, Archivní materiálie (pozn. 8), s. 94. Původní půdorys patrové sakristie i pozdější úpravy v jejím přízemí potvrdil také archeologický výzkum kostela. 74 Na základě nálezu pozůstatku dřevěné konzoly a dodatečné cihelné zazdívky v průčelní poprsní zdi kruchty se má za prokázanou existence dřevěné komunikační lávky či pavlače, která spojovala patrové obydlí s kruchtou. Otázku, zda tomu tak bylo vţdy, tedy i v případě doloţené starší dřevěné tribuny, je však třeba nechat i nadále otevřenou. Srovnej Uhlíř, Zeměpanské Přibyslavice (pozn. 20), s. 44. 72

28

v patře nad sakristií, které byly v rámci celku dále přizpůsobeny sakristie a presbyterium. Nezvyklou dispozici si tak prakticky vynutilo spojení funkce obytné s primární sakrální funkcí kostela. Na základě analýzy lomených klenebních pasů a kamenného, obloukově zaklenutého portálku s oblounem v ostění, pro který shledává časovou analogii výskytu např. na hradě v Jindřichově Hradci, klade vznik kostela těsně před r. 1224. V. Richter tedy dospěl k závěrům, ţe starý přibyslavický kostel vznikl ve dvou od sebe nepříliš časově vzdálených stavebních fázích, přičemţ s výjimkou patrové přístavby v severozápadní části tvořil jednotný komplex, zahrnující ve svém organismu také obydlí faráře. Zahájení raně barokní přestavby pak klade v souvislosti s probíhající rekatolizací do doby kolem poloviny 17. století. Další posun v interpretaci stavebního vývoje kostela přináší nezveřejněný posudek Václava Mencla.75 Jedná se o analýzu zpracovanou jedním z předních odborníků, zabývajících se systematickým výzkumem nejstarších dochovaných stavebních památek na území Čech, Moravy i Slovenska. Autor zjevně vychází z aktuální nálezové situace, přičemţ dosavadní interpretace a prameny ponechává stranou.76 Jeho přínos spočívá především v časovém zařazení kleneb a portálku a dále v interpretaci nálezu pozůstatků půlkruhové apsidy. V. Mencl uvádí, ţe se kostel skládá ze západní drobné věţe, z podélné lodi a podélného, ploše uzavřeného presbyteria. Dlouhou patrovou stavbu, přiléhající ze severu, označuje za palác. Loď měla být původně plochostropá, zatímco dvě pole kříţové klenby, vyklenuté do meziklenebního pasu, jsou autorem povaţována za původní románská, provedená doposud bez ţeber. Ke stejnému slohovému i časovému zařazení dospěl rovněţ u tří polí kleneb v přízemí severní podélné stavby s tím, ţe shledává shodné znaky slohového projevu jako v případě sakristie kláštera v Louce. Pozdně románský půlkruhový portálek, kterým se vchází do dnešní sakristie, zařadil na základě analogického srovnání s obdobnými portálky v Jihlavě do období mezi lety 1230 – 1240. K zajímavé interpretaci dochází v otázce původního způsobu zastropení prostor obou pater v severozápadní části kostela, tedy pozdější kaple sv. Anny a místnosti v patře nad ní. Zatímco u přízemí předpokládá původní trámový strop, jenţ byl později nahrazen dvěma poli novodobé klenby, místnost v patře měla být jiţ od počátku zaklenuta dvěma poli později zaniklé románské kříţové klenby, jak usuzuje z doposud zachovaných výběhů kleneb. S existencí 75

Viz Mencl (pozn. 49). Toto konstatování nelze chápat jako kritiku, neboť účel ani okolnosti, za kterých tato stručná studie vznikla, nejsou blíţe známy. 76

29

trámového stropu také spojuje hypotetickou úvahu o komunikačním propojení pater schodištěm zřízeným v těchto místech. V. Mencl povaţuje celou dispozici kostela za pozoruhodný příklad románské kurie, která spojuje v jednom stavebním celku oba základní prvky, a to tribunový kostel a obytný palác. S ohledem na datování stavby do let po r. 1230 povaţuje přibyslavický kostel za největší a nejúplněji zachovanou kurii u nás.77 Při interpretaci nálezu zbytků románské půlkruhové apsidy dospěl V. Mencl na základě charakteristiky dochovaného kvádříkového zdiva k závěru, ţe tento nález je dokladem existence staršího kostela, datovaného zhruba do poloviny 12. stol. S touto fází spojuje rovněţ odhalené pozůstatky dřevěné palisády, kterou měla být tato stavba obehnána. Původní kostel měl být podle této teorie kolem r. 1230 zbourán a v jeho půdorysné stopě následně vznikl kostel současný. Přes skutečnost, ţe uvedená teorie není blíţe rozvedena z hlediska vztahu nálezu apsidy k ostatním odkrytým konstrukcím zdiva a základů kostela, a opírá se tedy především o charakteristiku zmíněného kvádříkového zdiva, jde o závěry zcela převratné. S výjimkou krátké poznámky B. Novotného se však myšlenkou moţné existence starší stavby na místě dnešního kostela ţádný z pozdějších badatelů blíţe nezabýval.78 Přitom o odhalení základů starší stavby pod podlahou románského kostela hovoří jiţ citovaný zápis z komise dne 13. května 1969.79 K problematice

stavebního

vývoje

románského

kostela

v Přibyslavicích

se

s odstupem několika málo let vrací Zdeněk Kudělka.80 Ten na podkladě podrobné analýzy dostupných pramenů, starší literatury, nálezů učiněných při průzkumu v letech 1968 – 1973 a v neposlední řadě také vlastních poznatků, zjištěných později v rámci zmiňovaného výzkumného úkolu v rozmezí let 1977 – 1980, předloţil rozsáhlejší studii. V ní se pokusil, jak sám uvádí, o další interpretaci s vědomím, ţe při mezerovitosti písemných informací i archeologických šetření bude mít i jeho práce povahu hypotézy s větší či menší mírou pravděpodobnosti. Pozoruhodná je v případě této práce snaha o spojení rekonstrukce stavebního vývoje celého sloţitého organismu kostela s významem a funkčním vyuţitím jeho jednotlivých částí. Za první fázi autor povaţuje současný vznik jednolodního kostela s věţí v západním průčelí a apsidovým závěrem, jenţ měl plnit funkci mělkého kněţiště, u kterého nevylučuje moţnost zaklenutí konchou. Loď měla být původně plochostropá. Zastřešena byla sedlovou 77

Srovnej Václav Mencl, Panské tribuny v naší románské architektuře, Umění, XIII, 1965, s. 29-58, zvl. s. 42. Viz Novotný (pozn. 48). 79 Viz pozn. 44. 80 Viz Kudělka (pozn. 19). 78

30

střechou, jejíţ východní štít se zčásti dochoval. Na základě charakteristiky dochovaných oken klade dobu vzniku jen velmi přibliţně do období druhé třetiny 12. století. S úvodní fází výstavby spojuje prokázanou existenci palisádového hrazení, přičemţ další dřevěné stavby původního dvorce, které zanikly beze stopy, situuje do míst dnešního barokního kostela. Druhou fázi reprezentuje přístavba při severovýchodním nároţí kostela, která nápadně opakuje půdorysné rozměry lodi. Přízemí mělo být původně snad plochostropé, v patře se tento stav dochoval i později. Autor uvádí, ţe přízemí bylo nepochybně spojeno s kostelem v místě připojení obou částí, tedy shodně, jak tomu bylo v patře.81 Sem také umístil půlkruhově zaklenutý portálek, jehoţ dnešní pozici ve vstupu do sakristie povaţuje za výsledek pozdějších úprav. Přístavba byla opět zastřešena sedlovou střechou, část západního štítu se zachovala. Z hlediska funkce přístavby nepochybuje o situování obydlí faráře v patře, rozsáhlé přízemí však ještě nemohlo v pozdně románském období plnit funkci sakristie. Autor se spíše přiklání k moţnosti existence kaple, nález pozůstatku oltáře při východní stěně však nepovaţuje za přímý důkaz. Úvahu o dataci vzniku druhé stavební fáze kostela spojuje se zaloţením práv faráře jako královnina fiskálního úředníka a klade ji do počátku 20. let 13. stol., čemuţ odpovídá také datace zmiňovaného portálku. Třetí etapu představuje přístavba dnešního presbytáře, která vyplnila prostor v jihovýchodní části. Také tato část byla zastřešena sedlovou střechou, jejíţ pozůstatky se dochovaly v podstřeší. Z hlediska interpretace stavby povaţuje Z. Kudělka právě tuto část za jednu z nejsloţitějších otázek stavebních dějin celého souboru. V úvaze o současném vzniku s předchozí patrovou budovou, či výstavbě pozdější se na základě předloţených důkazů přiklání k variantě druhé.82 Na základě srovnání s klenbami třebíčského kláštera opatrně uvaţuje o středověkém původu kleneb dnešního presbytáře a do stejného časového období klade také úpravu původního románského oblouku, který měl být nahrazen současným, o něco vyšším lomeným triumfálním obloukem. Přístup do přístavby měl být řešen z jihu. Vznik přístavby klade do čtvrté čtvrtiny 13. stol. V otázce funkce přístavby v zásadě 81

Tato úvaha se z pohledu dneška nejeví jako pravděpodobná, neboť provedené průzkumy k tomu nepodávají jakýkoliv důkaz. Technické provedení takovéhoto řešení by bylo navíc velmi komplikované z hlediska stability nároţí masivní obvodové zdi. Rovněţ předpoklad, ţe přízemí dnešní sakristie bylo jiţ od počátku zaklenuto stávajícími klenbami, se kterými se setkáváme u jiných autorů (viz V. Richter a V. Mencl), se s tímto názorem rozchází. 82 K předloţeným argumentům lze vznést několik oponentních námitek. Nápadná síla zdi oddělující dnešní kněţiště a sakristii ani geometrické vztahy jednotlivých částí naopak neodporují celkovému obrazu kostela po provedení rekonstrukce původní podoby jeho jiţní stěny, která je dnes začleněna do barokní fáze komplexu. O této rekonstrukci bude pojednáno samostatně dále. Absenci okenních otvorů v dělící zdi, které nepřikládá Z. Kudělka větší význam, je naopak třeba brát plně v úvahu. Poznámka o rozdílné šířce východního zdiva platí pouze pro úroveň patra s obydlím faráře, zatímco u sakristie a presbytáře je průběh zdi jednotný. Uváděný rozdíl vyplývá z odlišné konstrukce zastropení obou částí. Celá autorova úvaha vychází z názoru, ţe loď byla od samého počátku ukončena apsidou, která mohla přetrvat aţ do období barokní přestavby v 17. stol.

31

nezpochybňuje myšlenku, ţe se jednalo o nové kněţiště, které nahradilo jiţ nevyhovující apsidu.83 Vedle toho však přichází s úvahami o dalších moţných funkcích současného kněţiště a odkazuje při tom na text vizitační zprávy z r. 1668.84 Vedle tradovaných zmínek o moţné existenci někdejšího kláštera předkládá Z. Kudělka také další výklad, na jehoţ základě do nově utvořeného prostoru situuje královskou kapli, a uvolněný prostor pod příbytkem kněze tak mohl začít plnit funkci sakristie. Ta jiţ byla v té době pro provoz kostela i kaple nezbytná. S touto úpravou spojuje také druhotné prolomení dnešního vstupu do sakristie a jeho osazení starším portálkem. Celou tuto úvahovou konstrukci však označuje její autor za značně hypotetickou. Čtvrtou fázi výstavby, kterou představuje patrová budova v severozápadní části, původně krytá rovněţ sedlovou střechou, povaţuje Z. Kudělka z hlediska časové posloupnosti, a to s ohledem na charakteristiku zdiva, za patrně současnou nebo téměř současnou s fází předcházející. Na základě analýzy odhalených fragmentů dvou okenních záklenků, které se zachovaly na severním průčelí nad dvojicí později upravených obloukových oken barokních, a dále dvou okének s rovným kamenným překladem, která se rovněţ nacházejí na severní straně v úrovni patra, řadí vznik patrové budovy s největší pravděpodobností do pozdního 13. století. Objekt této přístavby povaţuje za původně plochostropý a zvenku nepřístupný. Z důvodu komunikačního propojení s lodí kostela tak muselo jiţ v době výstavby dojít k prolomení otvoru, který autor situuje do prvního pole před apsidou. Patro pak mělo být propojeno s jiţ stojící částí otvorem, který snad nahradil starší okénko původního západního štítu obydlí faráře. Současně byl také patrně zřízen vstup na tribunu. Funkce přístavby, která tak doplnila celý komplex kostela do přibliţně obdélníkového půdorysu, není dle autorových úvah rovněţ příliš jasná. Zatímco patro patrně slouţilo k rozšíření existující obytné části, mohlo přízemí plnit jiţ od počátku funkci kaple, a to zřejmě pohřební, čemuţ odpovídá i pozdější venkovní přístavba kostnice. Situování kaple sv. Anny do tohoto prostoru je však prokazatelně doloţeno aţ k r. 1694.85 V závěru své studie sleduje Z. Kudělka další vývoj kostela z hlediska jeho úprav, kterými prošel v období po r. 1300 aţ do 18. století. Za významné přitom povaţuje teprve novověké zásahy, spojené s postupnými úpravami vnitřku kostela, které pocházejí ze 17. století. Vedle úvahy o moţném přetrvání apsidy aţ do tohoto období hovoří o vystavění kruchty, se kterou je spojena úprava vstupu z věţe na kůr, dále o zaklenutí obou podlaţí 83

To ovšem vyvrací předchozí autorovu úvahu o moţném přetrvání apsidy do 17. stol. Viz pozn. 5. 85 Záznam v knize kostelních účtů hovoří o výplatě částek za zhotovení nového oltáře sv. Anny, dále za omítání kaple a zaváţení její podlahy (viz pozn. 3). Srovnej Kudělka (pozn. 19), s. 50. 84

32

a úpravě oken severozápadní přístavby, snesení dřevěné patrové nástavby věţe a dalších drobných úpravách. 18. století přineslo zásadní úpravu sakristie, která byla zkrácena o západní pole ve prospěch kaple sv. Anny. Současně tak patrně došlo k zřízení velkého obloukového otvoru mezi presbytářem a touto boční kaplí. Další úpravy, které představují zásahy spojené s rušením starších otvorů a zřizováním nových otvorů v jiţní obvodové zdi kostela, jiţ přímo souvisí s následující vývojovou etapou celého přibyslavického soukostelí, která byla započata výstavbou centrální kaple. V případě práce Jiřího Uhlíře se s ohledem na šíři jejího záběru na tomto místě soustředím pouze na závěry, které se týkají vymezení jednotlivých stavebních etap středověkého kostela a jejich časového sledu.86 Jmenovaný na základě výsledků archeologického výzkumu vymezil následující sled jednotlivých stavebních etap. První etapu reprezentuje jednolodní kostel s věţí a apsidovým závěrem, u kterého byla prokázána existence panské dřevěné tribuny pavlačového typu. Na ni navazuje samostatná profánní stavba, která byla svým nároţím připojena ke kostelu od severovýchodu. Ve třetí fázi došlo k připojení objektu dnešního presbyteria k jiţní stěně patrové profánní budovy a celou dispozici uzavřela v závěrečné etapě patrová přístavba v severozápadní části. Z hlediska určení doby vzniku původního kostela vychází J. Uhlíř jednak z prací V. Mencla,87 jednak se opírá o známá historická fakta. První fázi, spojenou se vznikem původního kostela, tak klade do doby kolem poloviny 12. století. Výstavbu profánní budovy dává do přímé souvislosti se vznikem přibyslavické provincie a klade ji na počátek 13. století. S rozkvětem provincie kolem r. 1224 měla být realizována následná přístavba nového kněţiště. Výstavbu budovy v severozápadní části pak posouvá aţ do období po r. 1500. Srovnáním se závěry komise, která proběhla dne 13. 4. 1971,88 lze dospět k závěru, ţe J. Uhlíř byl ve svém hodnocení ovlivněn interpretací J. Hýzlera, a to včetně nesprávného časového zařazení zástavby severozápadní části. Domnívám se, ţe práce J. Uhlíře je do jisté míry poznamenána poměrně značným časovým odstupem mezi jejím zveřejněním a dobou, kdy byl prováděn průzkum kostela. Jádro práce tak patrně vzniklo jiţ v období probíhajícího průzkumu či těsně po jeho ukončení.89 Na později učiněné nálezy, mezi které je třeba zařadit 86

Viz Uhlíř, Zeměpanské Přibyslavice (pozn. 20). Viz Mencl, Panské tribuny (pozn. 77). J. Uhlíř byl zjevně obeznámen také s posudkem V. Mencla (viz pozn. 49), jak vyplývá z uţití přímé citace v úvodu jeho práce. Menclovým názorem na existenci staršího kostela z pol. 12. stol., který měl být po jeho zániku kolem r. 1230 nahrazen kostelem novým, tedy současným, se J. Uhlíř blíţe nezabývá. 88 Viz pozn. 44. 89 Na existenci nezveřejněné studie J. Uhlíře upozornil Z. Kudělka - viz Kudělka (pozn. 19), s. 48. 87

33

především odkrytí fragmentů dvou okenních záklenků na severním průčelí přístavby severozápadního nároţí, jiţ autor nereaguje.90 Nezaznamenáváme rovněţ ţádný ohlas na názory prezentované ve výše komentované studii Z. Kudělky, která jiţ byla v době vydání Uhlířovy práce známá. Vedle výše uvedených studií povaţuji za potřebné upozornit na tomto místě rovněţ na diskusní příspěvek Milady Radové-Štikové,91 která s odkazem na nález apsidy posouvá dosavadní výklad V. Richtera. Dle její hypotézy je loď s apsidou původu románského. Autorka odmítá úvahy o současném románském původu navazující přístavby pravoúhlého závěru presbyteria a bočního objektu sakristie a obě tyto části povaţuje za gotické. Existenci románských okének v severní stěně této části vysvětluje jejich druhotným přenesením se zaniklého apsidového závěru. Původní umístění románského portálku rovněţ situuje do lodi kostela. Přístavbu severozápadní části pak klade do období renesance. Uvaţuje téţ o moţnosti vzniku patrové nástavby nad dosavadní sakristií. Ve stejné časové fázi mělo dojít také k úpravě fasád do současné známé podoby, dále k podklenutí kruchty a zaklenutí kostelní lodi. Na základě nálezů učiněných při opravě fasád v r. 1977 přispěl do probíhajícího dialogu předních odborníků na románskou architekturu také Lubomír Konečný.92 Ten na základě předloţených argumentů vyvrací celou hypotézu M. Radové-Štikové. Dle interpretace L. Konečného vznikl celý komplex ve třech fázích, z nichţ úvodní představuje původní svatyně ze 12. století. Na ni navázal pozdně románský palác, který je autorem povaţován za původně patrně trojpodlaţní. Zahloubený suterén měl plnit funkci skladiště, obě navazující patra byla zřejmě obytná. Do stejné etapy klade L. Konečný také přístavbu navazující v jihovýchodní části na palác. Tento objekt však dle jeho mínění neplnil od prvopočátku funkci presbyteria, tu měl převzít aţ po zrušení apsidy. Na základě časového určení nástěnných maleb a objevené oltářní autentiky klade tuto změnu spolu s proměnou suterénu paláce na sakristii, či spíše kapli, do doby kolem r. 1315. Rovněţ severozápadní přístavba neměla vzniknout v renesanci, nýbrţ jiţ kolem poloviny 13. století. Renesančního původu jsou pak dodatečné klenby obou pater této přístavby. S uvedenými závěry L. Konečného se v základních bodech shoduje také pozdější interpretace Z. Kudělky. 90

Viz Konečný (pozn. 69). Milada Radová-Štiková, Diskusní příspěvek k referátu A. Hejny, Archeologické rozhledy, XXVIII, 1976, s. 291-293. 92 Lubomír Konečný, Některé novější poznatky ke vztahu románských sakrálních a profánních objektů jiţní Moravy, Archeologia historica, VI, 1981, s. 239-247, zvl. s. 243-245. 91

34

Pokusíme-li se na samý závěr této kapitoly učinit k výše uvedenému stručné shrnutí, dospějeme nutně k závěru, ţe nalezení jednoznačné odpovědi na otázku, jakým způsobem a v jakém časovém sledu se odvíjel stavební vývoj kostela sv. Anny v Přibyslavicích, nebude ani přes veškeré doposud vynaloţené badatelské úsilí snadné. Pokud vyloučíme jiţ překonanou hypotézu M. Radové-Štikové a dále prokazatelně chybné časové zařazení přístavby v severozápadní části, ke kterému dospěli J. Uhlíř spolu s J. Hýzlerem, můţeme nadále uvaţovat o dvou základních interpretačních verzích. První z nich představuje názor přednesený V. Richterem, který celý komplex povaţuje s výjimkou mladší severozápadní přístavby za jednorázově vzniklou stavbu pocházející z doby kolem r. 1224 [35]. Obdobně uvaţoval V. Mencl s tím, ţe nález zdiva apsidy označil za pozůstatek starší zaniklé stavby. Oproti tomu k odlišným závěrům dospěli L. Konečný, Z. Kudělka a z části také J. Uhlíř, kteří jiţ byli ovlivněni nálezem pozůstatku apsidy, na jehoţ základě posunuli počátek zaloţení kostela do poloviny 12. století a dále rozlišili a časově zařadili několik vývojových fází jeho postupné výstavby [36]. Celá středověká etapa měla být uzavřena ještě před koncem 13. stol. Domnívám se, ţe přes veškerou pozornost, která byla ze strany odborné veřejnosti této významné památce raně středověké architektury věnována, zůstává ještě řada otázek, na něţ je třeba i nadále hledat odpovědi.

35

NOVÉ POZNATKY Podrobným pozorováním kostela, který byl více neţ tři desetiletí ponechán ve stavu, k němuţ dospěla sice ambiciózně pojatá, ale nedokončená celková obnova, lze postřehnout řadu zajímavých situací, o kterých dosavadní literatura buď pojednává pouze okrajově, či dokonce zcela mlčí. Jednou z nich je existence otvoru obdélníkového profilu s přibliţnými rozměry 35 x 30 cm, který probíhá v úrovni dnešní podlahy podélně úsekem severní obvodové zdi kostelní lodi [16]. Tento úsek je vymezen středním arkádovým obloukem a obloukem navazujícím, jenţ je situován v kněţišti těsně za triumfálním obloukem. O nálezu obdélníkového prostoru v severní stěně hlavní lodi kostela sice letmo hovoří rukopis nálezové zprávy,93 uváděné parametry se však neshodují s konkrétní nálezovou situací. Popisovaný otvor, či dutina, je rovněţ zakreslen v půdorysu přízemí obrazové přílohy č. 1 studie Z. Kudělky,94 ten se však rozborem a interpretací tohoto nálezu blíţe nezabývá. Bez povšimnutí zůstává popsaná situace také u ostatních výše citovaných autorů. Lze předpokládat, ţe k odhalení tohoto specifického otvoru došlo v průběhu archeologického průzkumu nebo následně při realizaci rekonstrukčních prací. Otvor je ze strany středního oblouku ponechán jako otevřený. Při bliţším ohledání lze zjistit, ţe na druhém konci byl druhotně zazděn, o čemţ svědčí odlišný charakter pouţité malty i zdicího materiálu. Dle pouţitého způsobu vázání kamenného zdiva a především podle charakteru ploch zdicí malty, roztaţené po vnitřním obvodu dutiny, která je tímto způsobem souvisle provedena v celé její hloubce, lze jednoznačně konstatovat, ţe vzniklý dutý prostor musel být vytvořen jiţ při zaloţení a vyzdívání severní obvodové zdi kostela. Technicky mohla dutina těchto parametrů vzniknout buď za pouţití bednění, a to posuvného nebo tzv. ztraceného, nebo prostým obezděním dřevěného trámu. Ponechané dřevo pak mohlo působením vlhkosti postupně degradovat. V současnosti nenese otvor jiţ ţádné stopy po případných pozůstatcích dřevní hmoty. Úvaha o tom, jakou funkci měla jiţ od samého počátku kostela plnit tato dutina, vede k myšlence, ţe se jedná o starou stavební techniku řešení izolace stavby proti vzlínající vlhkosti. Zabudovaný trám mohl plnit funkci pohlcovače vlhkosti. V případě záměru na vytvoření dutiny se pak jednalo patrně o ventilační kanál. Celou tuto hypotézu bylo moţné potvrdit, či naopak vyvrátit prokázáním existence obdobných dutin ve zbývajících úsecích původní severní obvodové zdi lodi kostela. Za tímto účelem bylo nezbytné přistoupit k provedení destruktivního sondáţního 93 94

Viz pozn. 44. Zde je také uvedena poznámka o moţném nálezu hrobu. Viz Kudělka (pozn. 19), s. 44.

36

průzkumu.95 Ten prokázal existenci dutiny také v navazujícím úseku zdiva [17, 18]. Tímto povaţuji funkci dutiny, která je s vysokou pravděpodobností pozůstatkem staré izolační techniky, za prokázanou. Vizuálním průzkumem nebyla zjištěna v celé hloubce otevřené dutiny ţádná anomálie, která by nasvědčovala případnému přerušení zdiva v tomto úseku otvorem.96 Zvláštní pozornost si zaslouţí informace, která byla zjištěna měřením hloubky zkoumané dutiny. Měřením se totiţ prokázalo, ţe celý otvor před druhotným zazděním pokračoval aţ za úroveň doposud předpokládaného vnějšího nároţí kostela.97 Tento fakt však nutí k úvaze, zda mohla být poměrně subtilní obvodová zeď lodi kostela, jejíţ šířka nepřesahovala 80 cm, v tomto místě dále zeslabena, a to navíc v úrovni paty zdi. Je třeba si uvědomit, ţe podle dosavadních interpretací stála loď kostela původně samostatně a její závěr měla tvořit východní stěna, prolomená vítězným obloukem s navazující apsidou. Tlaky klenby vítězného oblouku, na kterém navíc patrně spočívala také váha zdiva východního štítu, by tak byly přenášeny do tohoto nepříliš stabilního nároţí, které v počáteční fázi existence kostela ještě nedisponovalo masivní boční opěrou.98 Její funkci mohla převzít teprve následně zeď západního průčelí patrové profánní budovy, která měla být podle dosavadních interpretací přistavěna ve druhé fázi. Obdobná situace pak logicky mohla nastat také na protilehlém jihovýchodním nároţí, kde však nebyly doposud nalezeny ţádné stopy svědčící o uţití podobného řešení skladby obvodové zdi původní kostelní lodi. Situace, se kterou se setkáváme při vstupu do dnešní sakristie, si dle mého názoru zaslouţí podstatně větší pozornost, neţ jaká jí byla doposud věnována. Ţádná z dosavadních studií totiţ neinformuje o existenci dochovaného původního schodiště, po kterém se sestupovalo z dnešního kněţiště na úroveň původní podlahy v sakristii.99 Schodiště je 95

Sondáţní průzkum byl proveden ve dnech 12. a 20. 9. 2009. Navrtáním zdiva v předpokládané pozici dutého prostoru a zavedením sondy z ocelové kulatiny byla domněnka o pokračování dutiny v ose původní severní stěny kostela potvrzena. Následně byla v místech prováděné sondáţe odstraněna druhotná zazdívka [17]. Po odstranění suti bylo zjištěno, ţe dutina uvedeného profilu probíhala v celé ose severní zdi lodi kostela, a to v mírném spádu, který odpovídá původnímu sklonu podlahy v kostelní lodi ještě před úpravami v 70. letech 20. stol. [18, 19]. Za realizaci sondáţního průzkumu patří tímto moje poděkování panu Františku Svobodovi. 96 Tímto se zdá být vyvrácena úvaha Z. Kudělky o moţné existenci propojení kostela a patrové severovýchodní budovy v úrovni přízemí průchodem u severní paty apsidy. Viz Kudělka (pozn. 19), s. 44. 97 Na protějším – severozápadním nároţí původní lodi se sondáţním průzkumem vyústění dutiny vně líce zdiva neprokázalo. 98 Uvedenému názoru do jisté míry odporuje hypotéza Z. Kudělky, který předpokládá, ţe současný lomený triumfální oblouk nahradil teprve v době přístavby presbytáře dosavadní oblouk románský. Také východní štít lodi kostela mohl být do té doby pouze dřevěný. Oproti tomu V. Richter povaţuje lomený triumfální oblouk za původní. Srovnej Kudělka (pozn. 19), s. 46, Richter, Románský kostel (pozn. 17), s. 40. 99 Odtěţením druhotného násypu byla při archeologickém výzkumu odkryta původní podlaha tvořená maltovou krustou. Ta se však nenacházela pod 1,5 m silnou vrstvou zásypu, jak uvádí J. Uhlíř. Výška zásypu se pohybuje v rozmezí 70–90 cm, jak lze ověřit z doposud odkryté nálezové situace. Srovnej Uhlíř, Zeměpanské Přibyslavice (pozn. 20), s. 42–43.

37

vyzděno z drobnějšího kamene, stupnice jsou patrně druhotně opatřeny pálenou cihlou obdélníkového formátu. Obnaţeny jsou pouze první dva stupně, schodiště však zjevně pokračuje v síle zdi směrem k románskému portálku, s jehoţ levým ostěním také hrana schodiště lícuje. Na protější straně schodiště zabíhá pod odkrytý mělký základ barokní příčky, pocházející z r. 1724 [15]. Měřením lze dále zjistit, ţe schodiště mělo celkem pět stupňů a při výstupu bezprostředně navazovalo na práh románského portálku. Schodiště je dalším důkazem existence původního vstupu do přízemí profánní budovy v tomto místě. Druhotná úprava vstupního otvoru, při které došlo k jeho jednostrannému rozšíření a osazení další kamenné zárubně ze strany sakristie, je pak doloţena k r. 1736.100 Před tím však jiţ došlo k navýšení původní podlahy sakristie, jak bylo prokázáno při vyhodnocení nálezů z archeologického průzkumu.101 Tuto skutečnost dokládá také zjištění, ţe poměrně masivní příčka s mělkým základem spočívá na silné vrstvě zásypu, který musel být v době její výstavby jiţ dostatečně stabilní. Je otázkou, proč byl tento bezesporu zajímavý doklad postupného vývoje kostela doposud zcela opomíjen. Z dokumentační fotografie, na které je zachycena nálezová situace v sakristii po odstranění zásypu, lze zjistit, ţe v době probíhajícího průzkumu bylo při vstupu do sakristie instalováno provizorní pracovní schodiště.102 Domněnka, ţe umístění tohoto pracovního schodiště, které tak po jistou dobu překrývalo situaci spojenou s nálezem dochovaných autentických schodů, mohlo vést k opomenutí při interpretaci provedených nálezů, se zdá být málo pravděpodobná. Věcnější vysvětlení se však v tuto chvíli patrně nenabízí. V předcházejícím textu bylo jiţ poukázáno na to, ţe nález pozůstatků apsidy pod podlahou dnešního presbytáře měl klíčový význam pro další interpretaci stavebního vývoje kostela. Srovnejme nyní navzájem jednotlivé závěry komisí z r. 1969 a 1971.103 Zápis z první komise obsahuje následující závěr: „Výzkum odhalil v románském kostele základy starší stavby pod podlahou románského kostela a 18 kostrových hrobů.“104 Oproti tomu účastníci druhé komise připojili své podpisy pod následující konstatování: „Komise se shoduje s výkladem arch. Hýzlera, t. j., že jako prvotní stavba byl románský kostel mimo části apsidy ve zdivu téměř kompletně zachován.“ Bliţší objasnění tohoto názorového 100

Záznam v knize kostelních účtů uvádí částky vyplacené za zhotovení kamenné zárubně v sakristii a za její zazdění (viz pozn. 3). Srovnej Kudělka (pozn. 19), s. 50. 101 Viz Uhlíř, Zeměpanské Přibyslavice (pozn. 20), s. 42-43. 102 Ibidem, fotodokumentace – obr. č. 5 103 Viz pozn. 44. 104 Srovnej Mencl, Posudek (pozn. 49), Novotný (pozn. 48), Uhlíř, Zpráva o archeologickém výzkumu (pozn. 46).

38

posunu chybí. Je však zřejmé, ţe v podstatě všechny následující pokusy o rekonstrukci postupného vývoje kostela vycházejí z názoru, ţe první fázi reprezentoval jednolodní orientovaný kostel s věţí a apsidovým závěrem, který vznikl kolem pol. 12. stol. I přes značnou útrţkovitost dostupných informací, které se týkají parametrů odhalených pozůstatků zdiva apsidy, si na jejich základě dovolím nastínit určité pochybnosti. Nález je popisován jako zdivo odkrytých základů, které je kladeno řádkovým způsobem z částečně opracovaných kamenů, jeho síla nepřekračuje 60 cm.105 Zdivo zpracované obdobným způsobem se však ve zbývajících částech původní lodi kostela při prováděném průzkumu jiţ nenalezlo. Srovnáním snímků pořízených v interiéru kostela v průběhu průzkumu lze zjistit,106 ţe základy na jiţní i severní straně kostelní lodi jsou nápadně širší neţ vlastní obvodové zdivo, přičemţ severní obvodová stěna je široká 80 cm.107 Z dostupných informací o parametrech zdiva apsidy však vyplývá, ţe jeho šířka nepřesahovala 60 cm, případně mohla být i menší. Pozoruhodný je však především detailní záběr, který zachycuje situaci na evangelijní straně presbyteria.108 Zdivo někdejší apsidy, které je tvořeno dvěma aţ třemi řádky hrubě opracovaných kvádříků, zde spočívá přímo na rostlém terénu, tedy bez hloubkového zaloţení. Snímek dále zachycuje navazující úsek kamenného zdiva zcela odlišného charakteru [29]. V tomto případě jde o průběh masivní střední zdi mezi dnešním kněţištěm a sakristií.109 Z uvedeného je zřejmé, ţe stěny lodi kostela a apsidy se od sebe výrazně odlišovaly, a to jak způsobem zaloţení, tak i provedením nadzemních částí. Záběr pořízený z místa hlavního oltáře navíc naznačuje, ţe řádkové zdivo apsidy na jiţní straně spočívá na rozšířeném základu obvodové zdi presbyteria. S ohledem na kvalitu snímku je však třeba brát tuto informaci s jistou rezervou. Uvědomíme-li si, ţe naznačené úvahy mohou ve svém důsledku zpochybnit dosavadní hypotézy o podobě kostela v jeho počáteční fázi a dalším postupu jeho výstavby, musíme pro jejich obhajobu hledat další důkazy. Ty se však v tuto chvíli nacházejí, jak lze alespoň doufat, patrně pouze pod podlahou kostela. Obraťme nyní pozornost do půdního prostoru, ve kterém jsou doposud dochovány stopy původního způsobu zastřešení středověké stavby. Z. Kudělka při své hypotetické rekonstrukci stavebního vývoje kostela dospěl k závěru, ţe celý komplex byl původně 105

Viz Uhlíř, Zpráva o archeologickém výzkumu (pozn. 46), idem, Zeměpanské Přibyslavice (pozn. 20), s. 40. Srovnej Mencl, Posudek (pozn. 49). 106 Viz Uhlíř, Zeměpanské Přibyslavice (pozn. 20), fotodokumentace – obr. č. 1, 2. 107 Viz pozn. 36. 108 Viz Uhlíř, Zeměpanské Přibyslavice (pozn. 20), fotodokumentace – obr. č. 13. Snímek je v legendě chybně označen jako záběr štítové zdi v podstřeší. 109 Zeď má na jiţní straně pod úrovní dnešní podlahy presbytáře charakter rozšířeného základu, zatímco na severní straně pokračuje jako obvodová stěna dále na úroveň původní podlahy přízemí obytné budovy.

39

zastřešen soustavou sedlových střech, které na sebe navazovaly v postupném sledu jednotlivých vývojových fází. Opírá se při tom o existenci torzálně dochovaných štítů jednotlivých střech. J. Uhlíř věnuje této otázce pouze krátkou zmínku, kdyţ výslovně uvádí: „Do podstřešního prostoru také vystupuje větší část východního štítu původního kostela. Se štítem původního kostela těsně sousedí západní dostavby. Původní sedlové střechy obou objektů byly po částečném snesení štítů zakryty jednou pultovou střechou.“ 110 Za výjimečně dochovaný zdroj informací, jehoţ podrobnější analýzou lze významně obohatit dosavadní stav poznání, je třeba povaţovat zachovanou spodní část štítu, který odděloval původní sedlové střechy nad lodí a dnešním presbytářem [23].111 Jeho podrobnější zkoumání bylo však moţné provést teprve po odstranění zbytků nahromaděné stavební suti. Zdivo štítu je provedeno z kamene, navzájem provázaného, a vzniklo jednoznačně v jedné stavební fázi [25]. Není tedy výsledkem postupného připojování střech jednotlivých částí starého kostela. Dále lze z dochované situace dovodit, ţe na společném štítu spočívaly dvě samostatné střechy shodných parametrů, které zakrývaly loď a kněţiště kostela.112 Odchylka podélných os, která činí 80 cm, a shoda úhlů, pod kterými byly vyzděny části štítů, náleţející k jednotlivým střechám, nasvědčují tomu, ţe střechy nad lodí a kněţištěm dosahovaly v úrovni hřebene stejné výšky, ale nenavazovaly na sebe v jedné ose. Především je však zjevné, ţe obě střechy byly provedeny na různou rozteč vnějšího obvodového zdiva. Poloha fragmentu pozednice, která spočívala na masivní střední zdi mezi kněţištěm a sakristií a která náleţela ke krovu střechy kněţiště, pak vypovídá o tom, ţe střechy obou těchto částí vytvářely v tomto místě společné úţlabí [24]. Na protější jiţní straně pak přesahoval spodní okraj střechy kněţiště za okapovou hranu střechy kostelní lodi, a to o 80 cm [25]. Proti výše uvedenému názoru J. Uhlíře, ţe původní sedlové střechy byly nahrazeny stávající, jednostranně spádovanou střechou, lze vznést následující kritickou poznámku. Střecha nad kostelem sv. Anny mohla být ve své současné podobě vztyčena nejdříve při dokončování závěru barokního chrámu. Je však zřejmé, ţe konstrukce současného krovu byla sestavena za pouţití částí krovu staršího. Především vazné trámy, které byly ze své původní polohy zřejmě pouze posunuty a z jedné strany zkráceny, jak lze dovodit z pozice starších zádlabů, jsou důkazem existence dřívějšího krovu [22]. Druhotné pouţití trámů 110

Viz Uhlíř, Zeměpanské Přibyslavice (pozn. 20), cit. s. 44-45. Z. Kudělka dává otázku zřízení tohoto štítu do moţné souvislosti se změnou staršího románského vítězného oblouku na oblouk lomený. Z části dochovaný průchod v této štítové zdi povaţuje za úpravu umoţňující propojení půdních prostorů nad původním kostelem a mladší přístavbou. Viz Kudělka (pozn. 19), s. 46. 112 Stav dochovaného pozůstatku štítu umoţňuje provést kresebnou rekonstrukci původního tvaru obou střech. 111

40

těchto parametrů z jiné stavby se zdá být nepravděpodobné. Lze tedy konstatovat, ţe vedle dvou doposud předpokládaných způsobů zastřešení byl kostel po určité období opatřen dvojicí poměrně mohutných střech, které byly na východním i západním průčelí opatřeny valbou.113 Zatímco dobu zániku, resp. přestavby těchto střech můţeme spojit s jiţ zmíněnou fází stavby barokního kostela, odpověď na otázku určení doby jejich vzniku bude třeba dále hledat např. prostřednictvím dendrochronologické analýzy. Situace v podstřeší kostela sv. Anny vypovídá mnohé také o další přelomové etapě vývoje přibyslavického soukostelí, neboť nezomítané zdivo severní stěny barokního kostela je zde zřetelným dokladem postupného vzniku obou barokních staveb, tj. původní centrální kaple a současného poutního chrámu [28]. Zde se však dostáváme na hranici tématu práce, za kterou povaţuji vzájemnou stavební provázanost obou kostelů. K situaci v půdním prostoru proto uvádím pouze dvě následující poznámky. Zdivo štítu, které se nachází přibliţně v ose původní centrální barokní kaple a jehoţ horní hrana byla ukončena v úrovni parapetu později zazděného, obloukově zaklenutého okna kaple, je zřejmým pozůstatkem polovalbové střechy. Ta byla situována kolmo na střechu původního kostela a její úlohou bylo zajistit odvod sráţkových vod z prostoru mezi starým kostelem a severní stěnou nově vznikající kaple. Celková situace severní stěny barokního chrámu a zejména výrazné kapsy, které jeví dojem přípravy na zavázání dalšího zdiva, vybízí k úvaze o tom, ţe stavebník mohl mít ambiciózní plány na další pokračování výstavby celého poutního areálu právě tímto směrem.114 Tato čistě hypotetická myšlenka se s ohledem na jiţ zmiňovaný silný kult Přibyslavické madony nemusí jevit jako zcela nesprávná. Je však známo, ţe iniciátor stavby nového kostela, hrabě Thomas Vinciquera Collalto, r. 1764 umírá. Jeho následník jiţ v naplňování započatého projektu dále nepokračoval. Pokusme se nyní o rekonstrukci jiţní zdi původního kostela v podobě, která předcházela jejímu splynutí s barokní přístavbou. Dosavadní literatura se touto otázkou blíţe nezabývá. Rovněţ publikované grafické rekonstrukce mají v této části spíše schematický

113

Pozůstatky štítů, které by svědčily pro variantu střech sedlových, identifikovány nebyly. Rozdílné výšce hřebenů a odlišné výškové úrovni okapových hran střech nad lodí s přístavbou boční kaple a nad presbytářem se sakristií nasvědčuje různá úroveň vrcholů rubu kleneb v podstřeší a dále zjevné navýšení obvodového zdiva nad severovýchodní částí a naopak ubourání kleneb a části koruny zdiva u severozápadní přístavby. K uvedeným zásahům došlo v přímé souvislosti se vznikem dnešní střechy kostela. 114 Pro názornost lze uvést srovnání např. s nedostavěnou částí kláštera voršilek v Kutné Hoře. Srovnej Jiří Škabrada, Konstrukce historických staveb, Praha 2003, s. 46.

41

charakter [35, 36].115 Dejme tedy do vzájemných souvislostí následující argumenty. Máme za prokázané, ţe dochovaný fragment malby Přibyslavické madony, jenţ se nachází v ose severní stěny presbytáře poutního chrámu, byl proveden na jiţní stěně původního románského kostela. V této části tedy nemohlo být k vnějšímu líci zdiva původního kostela jiţ dále nic přistavěno. Na základě výše provedené rekonstrukce podoby původního zastřešení lodi a kněţiště starého kostela konstatuji, ţe jednotlivé části měly různou šířku jiţní obvodové zdi. Mimořádný význam pro objasnění otázky týkající se průběhu jiţní strany kostela sv. Anny má především informace o existenci autentických plánů barokní centrální kaple,116 která, jak známo, představuje úvodní etapu barokní přístavby [33, 34]. Pro naši potřebu se budeme věnovat především analýze půdorysu kaple. Autor návrhu logicky plně respektuje stávající zeď kostela,117 která je nositelem uctívaného obrazu. Severovýchodní nároţí kaple je tedy pouze mělce zavázáno do starší obvodové zdi.118 Oproti tomu při řešení protilehlého severozápadního nároţí vyuţívá autor jiţ dříve prolomeného širokého otvoru vstupu na jiţní straně lodi kostela,119 do kterého váţe nároţí kaple v celé navrhované šířce jejího zdiva. Současně počítá s dalším propojením nové kaple se starším kostelem. Tuto funkci měl i nadále plnit stávající otvor, jehoţ původní šířka však musela být redukována.120 Důleţitým detailem výkresu je navrhované řešení vnějšího severozápadního nároţí nové centrály. Prvek nároţního pilastru či lizény svědčí o tom, ţe autor návrhu měl v této části k dispozici volný prostor. Šířka jiţní zdi lodi starého kostela, jejíţ další průběh na výkresu jiţ není vyznačen, musela být tedy v tomto místě menší neţli v předcházejícím úseku. V porovnání

115

V. Richter a Z. Kudělka vycházejí shodně ze zaměření J. Hýzlera z r. 1954. Obdobně J. Uhlíř pouţil plánovou dokumentaci téhoţ autora. Srovnej Richter, Románský kostel (pozn. 17), s. 41, Kudělka (pozn. 19), s. 45, Uhlíř, Zeměpanské Přibyslavice (pozn. 20), měřičská dokumentace 1a), 1b). 116 Vídeňský obchod Christian M. Nebehay - Antiquariat & Kunsthandlung nabízí dva architektonické výkresy pro kapli v Přibyslavicích v okrese Třebíč na Moravě. Jedná se o „Nákres kaple“ (řez) a „Základní obrys kaple“. [cit. 10. 12. 2008]. Dostupné z WWW: . Za upozornění tímto děkuji panu Františku Svobodovi. 117 V nabídce antikvariátu je v souvislosti s autorstvím návrhu uveden odkaz na moravské barokní mistry (tvůrčí kolem r. 1740). 118 V době vzniku návrhu tedy musel být starší boční vstup do kněţiště starého kostela v líci jiţní stěny jiţ patrně zazděn, zatímco v interiéru přetrval jeho pozůstatek i nadále. 119 K prolomení tohoto vstupu došlo zřejmě v souvislosti s raně barokní přestavbou, při které došlo ke zrušení původního vstupu a dřevěné tribuny a následnému zřízení současného zděné kruchty v západním poli kostelní lodi. 120 Uvedený otvor se v této upravené podobě zčásti dochoval aţ do 70. let 20. stol., kdy byl v duchu památkové koncepce celkové obnovy zazděn i ze strany lodi starého kostela [32]. Jeho poloha je však i přes tento zásah nadále patrná. Stejná situace nastala také v případě staršího vstupu do kněţiště, popsaného v předcházející poznámce 118.

42

s masivní šířkou stěny, která je nositelkou obrazu Přibyslavické madony, byla šířka zdi v navazujícím úseku pouze poloviční. Svislá trhlina, která prostupuje společnou stěnou obou kostelů a pokračuje dále aţ ke korunní římse barokního kostela, se projevuje právě v místě předpokládané změny průběhu jiţní zdi původního kostela [26, 27]. Za příčinu této statické poruchy lze označit souhru několika okolností. Se změnou šířky obvodového zdiva v místě styku dvou funkčních a patrně také stavebních fází středověkého kostela můţe být spojena otázka nedostatečného vzájemného provázání zdiva obou těchto částí. Druhotný otvor nového jiţního vstupu byl navíc realizován právě v tomto problematickém místě. V důsledku dalšího zatěţování jiţní zdi při postupné přístavbě barokní kaple a následného poutního chrámu, při kterém zřejmě došlo také k rozdílnému sedání jednotlivých částí, nastal zlom právě v tomto kritickém místě stavby. Aktuálně provedené zaměření kostela pak jiţ pouze potvrzuje domněnku,121 ţe severní stěna presbytáře kostela Narození Panny Marie je z velké části původní zdí kostela sv. Anny. Oproti tomu ke zbývajícím úsekům původního zdiva jiţní strany staršího kostela bylo v duchu přísné barokní symetrie připojeno v době další přístavby nové zdivo barokní. Na základě výše uvedeného lze učinit závěr, ţe jiţní obvodová stěna kostela sv. Anny měla v úseku, jenţ náleţel presbytáři, šířku 160 cm a v této šířce byla provedena aţ před vítězný oblouk. V tomto místě na ni navazovala zeď kostelní lodi, jejíţ šířka byla, stejně jako na protilehlé severní straně, jiţ pouze 80 cm. Promítnutím těchto parametrů do půdorysu stavby pak vzniká představa o nápadně jednotném půdorysném průběhu původní patrové profánní budovy, resp. pozdější sakristie, a sousedního atypického presbyteria. Obě tyto části byly vymezeny obvodovým zdivem, jehoţ šířka se pohybuje v rozmezí 150 – 160 cm, stejnou šířku má i společná střední zeď. Tento celek působí velmi kompaktním dojmem. Naopak loď s věţí v západním průčelí se od předešlé části subtilnější konstrukcí obvodového zdiva zjevně odlišuje [37]. Toto zjištění však opětovně vyvolává otázku, v jakém pořadí a s jakým původním účelem vznikaly jednotlivé části starého přibyslavického kostela.

121

Viz pozn. 36.

43

ZÁVĚR Původní románský kostel v Přibyslavicích, jehoţ nepříliš jasné počátky sahají před letopočet 1224, je nepochybně vzácně dochovaným příkladem funkčního spojení tribunového kostela s bezprostředně navazujícím objektem obytným. Na základě kritického zhodnocení dosavadní uměleckohistorické literatury je třeba konstatovat, ţe téma starého přibyslavického kostela není doposud zcela vyčerpáno, a vybízí tak k dalšímu bádání. Při absenci pramenů, která je však s ohledem na stáří kostela pochopitelná, je třeba opětovně zaměřit pozornost především na vlastní objekt našeho zájmu. Ten, jak bylo v práci opakovaně prokázáno, nabízí i ve své stávající podobě řadu podnětů k úvahám o moţných souvislostech. Kromě postřehu, který se týká existence dochovaného staršího schodiště v místě vstupu do sakristie a který nemá z hlediska dalšího objasnění stavebních dějin kostela zásadnější význam, povaţuji naopak za přínosné prokázání existence podélné dutiny v celém průběhu původní severní stěny kostela. Vedle objasnění funkce této dutiny, kterou pokládám za prokázanou, naznačuje způsob jejího provedení v místě předpokládaného severovýchodního nároţí kostelní lodi moţnost jistých konstrukčních komplikací při řešení závěru původního kostela ve vztahu k jeho doposud uvaţované podobě. Prakticky veškerá literatura, která se tématem kostela sv. Anny zabývá od doby ukončeného archeologického výzkumu v jeho interiéru, vychází při interpretaci jednotlivých stavebních fází z názoru, ţe nález půlkruhové stopy zdiva pod podlahou v dnešním kněţišti kostela je důkazem později zaniklého apsidového závěru původního kostela. Přes omezenou dostupnost důkazních materiálů, které by blíţe dokumentovaly nálezovou situaci v době probíhajícího průzkumu, si dovolím v této otázce naznačit určitou pochybnost. Domnívám se, ţe vedle moţnosti přetrvání pozůstatků zaniklé starší stavby, na kterou poukázal V. Mencl, lze nalezené zdivo povaţovat, a to především s odkazem na jeho popisované parametry, spíše za důkaz existence poměrně subtilní zdi vystavěné na půlkruhovém půdorysu. Takováto zeď mohla s ohledem na komplikovaný vývoj celého stavebního organismu a postupnou proměnu funkcí jeho jednotlivých částí, o kterých patrně nejlépe pojednává ve své studii Z. Kudělka, plnit v doposud blíţe nevymezeném časovém období úlohu specifické příčky. Jsem si však plně vědom toho, ţe bez dalších důkazů mají naznačené závěry povahu víceméně hypotetickou. Na základě provedených důkazů předkládám rekonstrukci původního průběhu jiţní stěny románského kostela. Objasněním parametrů úseku zdi náleţející k presbytáři se tak zároveň nabízí představa kompaktního a masivního stavebního celku, který ve východní 44

části kostela společně vytváří dnešní presbytář se sousední sakristií. Uvedený závěr se shoduje s dosavadním hodnocením L. Konečného. S ohledem na skutečnost, ţe doposud prováděný sondáţní průzkum nepřinesl jednoznačný důkaz o současném vzniku popisované části dnešního kostela, se tak pro další zkoumání objektu jeví jako ideální příleţitost, která se nabízí v souvislosti s aktuálně připravovanou realizací nové dešťové kanalizace. Součástí tohoto záměru má být realizace výkopu, při které dojde k dočasnému obnaţení konstrukcí pod úrovní terénu, a to navíc po celém vnějším obvodu přístupných částí kostela sv. Anny. Vznik bakalářské práce byl provázen snahou o zpracování uceleného obrazu dosavadního stavu poznání pozoruhodné památky raně středověké architektury, který byl dále obohacen o nové poznatky. Mohu doufat, ţe předkládaná studie nalezne své uplatnění také v praktickém ţivotě a poslouţí jako výchozí podklad pro zpracování projektu dlouho diskutované a nepochybně velmi potřebné stavební obnovy kostela.

45

PRAMENY A LITERATURA Prameny MZA Brno, G 10, Sbírka rukopisů Zemského archivu 1200–1999, č. 170, f. 33, Visitatio Decanatus Teltzensis. SOkA Jihlava, fond Farní úřad Telč, f. 17, nezpracováno, Matrica Ecclesiarum Decanatus Telcensis ab anno 1668 usque 1672. SOkA Třebíč, fond Děkanský úřad Třebíč, nezpracováno, Matricula Decanatus Ruralis Trebiczensis, et illius districtus. Opera P. Alexandri Halivodal, Decani tunc Trebiczensis. SOkA Třebíč, fond Farní úřad Přibyslavice, nezpracováno, Kirchen Rechnungsbuch bei den Pržibislawitzer Pfarrkirche No. 1 vom Jahre 1671 bis incl. 1837. Muzeum Vysočiny, p. o., Třebíč, dokumentační oddělení, dokumentační materiál výzkumu kostela sv. Anny v Přibyslavicích – nezpracováno. NPÚ, ÚOP v Telči, spisovna, kostel Narození P. Marie a sv. Anny v Přibyslavicích, okr. Třebíč: -

Korespondence a zápisy z průběhu obnovy kostela v letech 1971–72.

-

Korespondence a zápisy z průběhu restaurování nástěnné malby „Přibysalvická madona“ v letech 1977–79.

-

Korespondence k opravě fasád středověké části kostela z r. 1977.

KLOUDA, Hynek - MAZURA, Karel, Zpráva o restaurování nástěnné malby Přibyslavická madona, Praha 1977, nepublikováno, uloţeno u Farního úřadu v Přibyslavicích.

Literatura ČERMÁK, František, Milostná Panna Maria Přibyslavická, Přibyslavice 1895. DOKLÁDAL, Milan – KOUŘIL Vítězslav, Antropologický rozbor kosterního materiálu z románského kostela v Přibyslavicích, Sborník přírodovědného klubu Západomoravského muzea v Třebíči, 1971, č. 8, s. 3–18. DVORSKÝ, František, Vlastivěda moravská – II. místopis Moravy – Jihlavský kraj - Třebíčský okres, č. 66, Brno 1906. FIŠER, Rudolf, Klášter uprostřed lesa, Brno 2001. FIŠER, Rudolf – NOVÁČKOVÁ, Eva – UHLÍŘ, Jiří, Třebíč, Dějiny města I., Třebíč 1997. HOSÁK, Ladislav, Středověká kolonizace horního poříčí Jihlavy, Časopis Společnosti přátel starožitností československých LX, 1952, s. 146–149. 46

KONEČNÝ, Lubomír, Přibyslavice (okr. Třebíč), kostel sv. Gottharda, Sborník prací filozofické fakulty brněnské univerzity, řada F, 1980, s. 60. KONEČNÝ, Lubomír, Některé novější poznatky ke vztahu románských sakrálních a profánních objektů jiţní Moravy, Archeologia historica, VI, 1981, s. 239–247. KUDĚLKA, Zdeněk, Stavební vývoj románského kostela v Přibyslavicích, Umění XXX, 1982, č. 1, s. 43-49. MENCL Václav, Panské tribuny v naší románské architektuře, Umění, XIII, 1965, s. 29–58. MENCL, Václav, Posudek o středověké stavbě kostela v Přibyslavicích, 1970, nepublikováno. NOVOTNÝ, Boris, Zjištění základů starší románské svatyně v kostele v Přibyslavicích, Přehled výzkumů Archeologického ústavu ČSAV, 1968, Brno 1970, s. 55–56. OBŠUSTA, Petr, Výzkum románského dvorce a kostela sv. Anny v Přibyslavicích, Naším krajem, Vlastivědné čtení o jihozápadní Moravě, 1997, č. 8, s. 40–58. PETROVÁ, Jana – UHLÍŘ, Jiří, Nemovité kulturní památky jižní Moravy, Soupis památek a literatury, Sv. 4, okres Třebíč, Brno 2000. RADOVÁ-ŠTIKOVÁ, Milada, Diskusní příspěvek k referátu A. Hejny, Archeologické rozhledy, XXVIII, 1976, s. 291 – 293. RAMPULA, Josef, Vznik a oblastní změny původního děkanství telčského, Vlastivědný věstník moravský II, 1947, s. 179–183. RICHTER,

Václav,

Archivní

materiálie

k západomoravské

topografii,

Časopis

vlastivědného spolku muzejního v Olomouci XLV, 1932, s. 90–102. RICHTER, Václav, Románský kostel v Přibyslavicích, Zprávy památkové péče XVII, 1957, s. 39–41. SCHWOY, Franz Joseph, Topographie vom Markgrafthum Mähren, Wien 1794. ŠEBÁNEK, Jindřich, Listiny Přibyslavické, Časopis Matice moravské LVII, 1933, s. 1–58. ŠKABRADA, Jiří, Konstrukce historických staveb, Praha 2003. TENORA, Jan, Prebenda Kapituly Brněnské v Přibyslavicích, Časopis Matice moravské LVII, 1933, s. 211–218. TENORA, Jan, Statek sv. Petra v Brně a kapitulní prebendy, Časopis Společnosti přátel starožitností československých XLII, 1934, s. 125–132. UHLÍŘ, Jiří, Zpráva o archeologickém výzkumu románského kostela sv. Anny v Přibyslavicích, Vlastivědný věstník moravský XXII, 1970, č. 3, s. 101–107. UHLÍŘ, Jiří, Zeměpanské Přibyslavice, Třebíč 1998.

47

UNGER, Josef, Výsledky a výhledy archeologického výzkumu v kostele sv. Anny v Přibyslavicích, okr. Třebíč, 1995, nepublikováno. WOLNÝ, Gregor, Markgrafschaft Mähren, topographisch, statistisch und historisch geschildert, Bd. VI, Iglauer Kreiss, Brno 1842. WOLNÝ, Gregor, Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften, Brünner Diöcese III, Brno 1860.

Plánová dokumentace Archiv plánové dokumentace SDU FF MU - Přibyslavice - soubor plánů. Projektová dokumentace – Památková rehabilitace středověké části kostela sv. Gotharda v Přibyslavicích, zpracovatel SÚRPMO Praha pro KSSPPOP v Brně, listopad 1970. Projektová dokumentace – Změření stávajícího stavu kostelů sv. Anny a Narození P. Marie, zodpovědný projektant Ing. Stanislav Měrtl, datum III/2009, č. zak. 03/09.

Internetové zdroje Dva architektonické výkresy pro kapli v Přibyslavicích v okrese Třebíč na Moravě [cit. 10. 12. 2008]. Dostupné z WWW: .

Seznam zkratek KSSPPOP – Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody MZA – Moravský zemský archiv NPÚ, ÚOP – Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště SDU FF MU – Seminář dějin umění, Filozofická fakulta Masarykovy univerzity SOkA – Státní okresní archiv SÚRPMO – Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů

48

OBRAZOVÁ PŘÍLOHA

Použitá vyobrazení Obr. 1 - 28 - Kostel sv. Anny v Přibyslavicích - fotodokumentace - aktuální stav. Vyhotovil Libor Oliva. Technická spolupráce při digitálním zpracování snímků Ing. Drahomír Jeleček. Obr. 29 - 32 - Fotografická dokumentace archeologického výzkumu v interiéru románského kostela sv. Anny v Přibyslavicích. Pouţito s laskavým svolením Muzea Vysočiny, p. o, Třebíč, dokumentační oddělení. Obr. 33 - 34 - Dva architektonické výkresy pro kapli v Přibyslavicích v okrese Třebíč na Moravě. Převzato z oficiálních internetových stránek Christian M. Nebehay - Antiquariat & Kunsthandlung, Wien, [cit: 10. 12. 2008], dostupné z www: Obr. 35 - Půdorys prvního patra a přízemí kostela v Přibyslavicích – Převzato z RICHTER, Václav, Románský kostel v Přibyslavicích, Zprávy památkové péče XVII, 1957, s. 39–41, obr. 33), s. 31. Obr. 36 - Schéma stavebního vývoje románského kostela v Přibyslavicích – Převzato z KUDĚLKA, Zdeněk, Stavební vývoj románského kostela v Přibyslavicích, Umění XXX, 1982, č. 1, s. 43–49, obr. 4), s. 46. Obr. 37 – Schéma rekonstrukce stavebních fází kostela sv. Anny v Přibyslavicích. Vyhotovil Libor Oliva za pouţití zaměření Ing. Stanislava Měrtla.

49