Semestrální práce Památková péče I ZS 2014/15 Štěpán Tylš
Kostel sv. Jana Nepomuckého na Vrchní Orlici
1.a. - POPIS OBCE Umístění Obec Vrchní Orlice se nachází na východním úbočí Orlických hor v údolí řeky Divoké Orlice, která tvoří zároveň státní hranici České republiky s Polskem. Nachází se na spojnici dvou větších obcí: Bartošovic v Orlických horách a Neratova. Dnes všechny tři zmíněné obce správně spadají pod obec Bartošovice v O. h.
Zdroj: http://maps.google.com, vid. 28.10.2014
Obec byla součástí Sudetské oblasti. Po odsunu německého obyvatelstva zůstala téměř opuštěná. Dnes nemá stálé obyvatele. Dědictví německého osídlení je zde stále velmi zřetelné. Velmi časté jsou ruiny domů podél cest a v krajině jsou stále znatelné stopy původního způsobu hospodaření. Dnes stojí pouze nemnoho staveb, pocházejících z období před rokem 1945. Kostel sv. Jana Nepomuckého je jednou z nich. Většina zachovalých stavení slouží pouze jako chalupy, kam jejich majitelé přijíždějí převážně za účelem rekreace.
Strana 2/18
1.b. - HISTORIE OBCE Vznik obce Kronika obce Vrchní Orlice uvádí, že až do 13. století byla východní strana Orlických hor divočinou bez osídlení ani větších cest. Obchodní cesta se zde objevila v souvislosti s hradem Schnallenstein, který byl posléze zničen husity v roce 1428. Nacházel se na dnešní polské straně řeky, zhruba naproti dnešnímu Neratovu. Po jeho zničení cesta ztratila svůj význam. Kronika mluví také o novější cestě, která vedla z Rokytnice (Rokitnitz) přes Panské Pole (Herrnfeld), Hadinec (Ottendorf) a Vysoký Kořen (Hohe Wurzel) směrem na Neratov (Bärnwald). Původně vedla kolem starého panského lesa s budovami pouze pro lovecké účely a kolem sklárny, kterou dal postavit Vlk von Kwitkow (1519 - 1648). Cesta tedy nevedla přímo přes Vrchní Orlici, ale pouze přes sousední osadu Hadinec. (viz mapa). Podle Josefa II, který tento kraj dvakrát navštívil, se cestě říkalo Císařská. První zmínka o osadě Vrchní Orlice pochází z 25.5.1567, kde je jmenována jako Wes wrchni Worlice. Název se tehdy ještě používal souhrnně pro celé osídlení horního toku řeky. Původně byla osídlena téměř výhradně jižnější část území podél řeky Orlice (Halbe Seite a Sommer Seite). Severní území (dnešní Neratov, dříve Winterseite, později Bärnwald) byl až do roku 1590 velmi řídce osídlen. Němečtí osadníci pravděpodobně přišli z Krkonoš a byli převážně Alpského původu. V roce 1590 začalo ve velkém měřítku plavení dřeva po řece. Kronika se zmiňuje také o pálení uhlí. Z dalších způsobů obživy lze jmenovat tkalcovství, přadláctví, zemědelství a řemesla. 5) Od roku 1603 se pak už hovoří o samostatné obci Vrchní Orlice. Hadine (Ottendorf) volně navazoval na Vrchní Orlici a jeho zakladatelem byl Otto von Nostitz.6) Nejstarší dostupná mapa území pochází z období 1. vojenského mapování 1764 - 1768. Červeně je vyznačena výše popsaná Císařská cesta. Směr Bärnwald (Neratov)
Vysoký Kořen
Malá strana
Hadinec Vrchní Orlice
Panské Pole
Hanička Údolíčko
Rokytnice Batzdorf (Bartošovice) Výsek z mapy podle 1. Vojenského mapování z let 1764-1768 Zdroj:http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?z_height=70&lang=cs&z_width=0&z_newwin=0&map_root=1vm
vid. 05.12.2014
Strana 3/18
1.b. - HISTORIE OBCE 18. - 19. století a počátek 20. st. V letech 1708 - 1712 byl Karlem Rheinem vybudován kostel sv. Jana Nepomuckého.6) S pruským Marienthallem, který se nacházel na druhé straně řeky byla Vrchní Orlice propojena kamenným mostem se sochou sv. Jana Nepomuckého (vytvořena Karlem Hermanem r. 1811).6)
Hadinec
Vysoký Kořen
Malá Strana
Hanička
Vrchní Orlice
Kostel
Údolíčko
Mlýn
Bartošovice
vid. 05.12.2014
Neratov
Výsek z mapy podle 2. Vojenského mapování z let 1836-1852 Zdroj: http://oldmaps.geolab.cz/map_root.pl?z_height=70&lang=cs&z_width=0&z_newwin=0&map_root=2vm
O tom že velikost obce až do 19. století rostla svědčí i 2. vojenské mapování (1836-1852). Jako hlavní cesta je stále značena cesta přes Hadinec. Na mapě můžeme vidět polohu kostela a také polohu (dnes již zaniklého) mlýna. Dále byla ve středu obce škola, hostinec, kovárna a statek.6) V Bartošovicích, Neratově a vsích na německé straně byly sklárny, které se bohužel nepodařilo archeologicky prokázat.1)
Polnosti byly děleny na úzké lány, které se táhly vždy od směrem od stavení šikmo po svahu, aby tak zmírnily prudké stoupání.6) Lány byly roděleny mezemi s řadami stromů, které jsou místy patrné dodnes.
Strana 4/18
1.b. - HISTORIE OBCE
Výsek z náčrtu pro Stabilní katastr z roku 1840 Zdroj: http://archivnimapy.cuzk.cz, vid. 05.12.2014
Majetkovou strukturu obce velmi dobře ukazuje stabilní katastr z roku 1840. Zde pro větší přehlednost v tomto měřítku uvádím původní skicu, podle které se pak vytvářel konečný výkres.
Pravděpodobně kolem r. 1895 zde byla postavena jednotřídní škola, velikostí i vzhledem podobná škole v Bartošovicích. Na přelomu 19. a 20. století došlo k poklesu obyvatelstva (lidé se stěhovali z venkova kvůli bídě). Vývoj počtu obyvatel: 1876 - 402 obyvatel, 1886 - 439 ob., 1926 - 239 ob., 1930 - 239 ob., 1938 - 203 ob. 6) Vrchní Orlice původně spadala pod farnost Rokytnice v Orlických horách. Později byla připojena k farnosti Neratov. 1)
Strana 5/18
1.b. - HISTORIE OBCE
vid. 05.12.2014
Výsek z mapy podle 3. Vojenského mapování z let 1877-1880 Zdroj: http://archivnimapy.cuzk.cz, vid. 05.12.2014
Poslední mapou, dokumentující předválečnou podobu vsi je mapa z 3. vojenského mapování (1877-1880). Jako hlavní cesta je zde už značena silnice z Bartošovic do Neratova. Její trasa je už prakticky stejná, jako dnes.
Podobu vsi na počátku 20. století dokumentuje také několik dochovaných pohlednic. Je na nich dobře vidět dnes již neexistující dominanta školy a také množství luk v místech, kde je dnes již převážně les.
Pohled na Vrchní Orlici z jižní strany (od Bartošovic) Historická pohlednice (1930-1940)
Zdroj:http://www.antikomplex.cz/orlicke-hory.html, vid. 10.12.2014
Tři různé pohledy na budovy na Vrchní Orlici Historická pohlednice
Zdroj:http://neratov.de/HohenErlitz.Ottendorf.html, vid. 10.12.2014
Strana 6/18
1.b. - HISTORIE OBCE
Pohled na kostel a školu z jižní strany (od Bartošovic) Historická pohlednice
Zdroj:http://neratov.de/HohenErlitz.Ottendorf.html, vid. 10.12.2014
Vývoj po 2. sv. válce a současný stav
Osada Hadinec (Ottendorf) Historická pohlednice
Zdroj:http://neratov.de/HohenErlitz.Ottendorf.html, vid. 10.12.2014
V roce 1945 došlo k odsunu veškerého německého obyvatelstva. Opuštěné domy byly vydány napospas rabování a pustošení a pouze nemnoho nově příchozích čechů se v této oblasti zůstalo natrvalo. Většina domů byla poze vykradena a ponechána svému osudu. Zcela zanikly osady Malá Strana, Vysoký Kořen a Liebenthal. Most přes řeku Orlici směrem na Marienthall byl po 2. sv. válce odstřelen i se sochou sv. Jana Nepomuckého. 1)
Stavení, která se na Vrchní Orlici zachovala slouží dnes pouze jako rekreační objekty a nemají stálé obyvatele. Z významnějších budov zde kromě kostela zůstala zachována také kovárna (rekreace, čp. 077), kolářství (čp. 078), hospodářská část statku a trosky mlýna. 6) Trosky domů jsou v krajině stále patrné, zvláště v údolí Hadineckého potoka. Zbytky obvodových zdi, zarostlé vegetací, často se zachovanými sklepy ukazují na umístění původních domů. Meze byly z velké části rozorány Zemědělským družstvem. Část polí je využívána jako pastviny, část zarostla lesem. V roce 1992 bylo v sousedním Neratově založeno Sdružení Neratov, pečující o postižené a sociálně znevýhodněné lidi. Zasloužilo se mimo jiné o opravu Neratovského kostela a na Vrchní orlici vybudovalo farmu, na které zaměstnává své klienty. Z nedávné doby pochází také novostavba penzionu Adelheid nedaleko mostu přes potok.
Trosky domů v Údolí Hadineckého potoka Zdroj: vlastní foto autora
Trosky domů v Údolí Hadineckého potoka Zdroj: vlastní foto autora
Strana 7/18
Historie kostela sv. Jana Nepomuckého
2.a. - HISTORIE KOSTELA
Na místě dnešního kostelíka stával původně kostel dřevěný. Doba jeho založení ani jeho podoba nejsou známy. 1) Kamenný kostel byl postaven v letech 1708-12 Karlem Rheinem z Rokytnice. Ten je také autorem Neratovského kostela Nanebevzetí Panny Marie. Stavba Neratovského kostela se mu také stala osudnou. Zabil se během stavby pádem z lešení. V roce 1770 proběhlo rozšíření kostela a byla přistavěna hranolová věž. 6) Výmalbu prováděl Franz Meixner z Lanškrouna v poslední čtvrtině 19. století, kdy byl kostel propůjčen Luteránské církvi. Jeho podpis je ještě patrný na rubu Vítězného oblouku,který odděluje presbytář(presbyterium) od lodi.V té době byla také odstraněna velká část výzdoby v podobě deskových maleb na dřevě a barvou zatřeny výjevy na výplních zábradlí obou pater kruchty(kůru) a kazatelny. 1)
Interiér kostela, dobová pohlednice z počátku 20. století
Zdroj:http://neratov.de/HohenErlitz.Ottendorf.html, vid. 10.12.2014
Mobiliář pocházel z 18. a 19. století. Podobu kostela dokladuje jedna dochovaná pohlednice.
Po roce 1945 se část mobiliáře dostala do kostelů okolních farností, část se zachránit nepodařilo. Oltář se dostal do Bystrého u Dobrušky. Obrazy Křížové cesty jsou převezeny do kostela v Černilově poblíž Smiřic na královéhradecku. Obraz sv. Jana Nepomuckého je v kostele ve Studnici u České Skalice, rokoková kredenc ze sakristie pak je v kostele v Ohnišově. “Zázračná” socha panny marie je v kostele v Niemojowě na polské straně řeky. Socha tam připlavala poté, co byla vandaly vhozena do řeky. Dvě dřevěné barevně polychromované sochy klečících andělů jsou v kostele v Bartošovicích v Orl. h. Kazatelna byla zničena a kamenná křtitelnice v podobě kalicha ukradena v 80. letech 20.století. Stejně jako sochy z Kalvárie před kostelem.Tři deskové malby se zachovaly, jsou zrestaurované v soukromé sbírce. Všechno ostatní bylo rozkradeno a zničeno. 1)
Strana 8/18
2.b. POPIS KOSTELA V roce 2010 proběhla oprava střechy. Byly vyměněny poškozené části krovu, vyměněny, případně znovuosazeny klempířské konstrukce a vyměněna krytina střechy. Před opravou byla krytina z eternitu, nabitého no původní šindelovou střechu. Šindele i eternit byly odstraněna a po vyrovnání krovu pomocí prken, natlučenýc zboku na krokve, byla na prkenné bednění osazena krytina z černých cementovláknitých desek DACORA. 4) Proběhla také renovace vstupních dveří a dveří do sakristie. 1) Přesto je stav kostela stále velmi neutěšený. Dlouhodobé zatékání porušeným střešním pláštěm způsobilo ztrátu pevnosti zdiva a následkem toho rozevírání oblouku vedoucího do presbytáře. Ve velmi špatém stavu je podlaha kostela a také prostor sakristie. Márnice je téměř před zřícením a hřbitovní zeď se také rozpadá. Proces obnovy kostela je náročný a pomalý.
Sníh v podkroví kostela, foto: Zpráva k rekonstrukci... 4)
Pukliny v oblouku, foto: Vlastní fotografie autora
Márnice, foto: FIKEJZL Vít, 2014
Oprava střechy, 2010, foto: poskytl KLIMEŠ Ludvík
Strana 9/18
2.b. - POPIS KOSTELA Exteriér kostela
Kostel je jednolodní, orientovaný k východu k hlavní lodi přiléhá hranolová věž a půlkruhový presbytář. K jižní části presbytáře a jihovýchodnímu nároží hlavní lodi přiléhá přízemní sakristie. 2) V severní části presbytáře je zřetelný zazděný oblouk, který nejspíš původně vedl do další sakristie, která byla umístěna symetricky s dochovanou. 1) Hlavní loď je zastřešena sedlovou střechou, která na východní straně přechází v osmiboký sanktusník s bání. Věž má jehlancovou střechu s patriarším křížem. 3) Krytina je novodobá, jedná se o cementovláknité desky (viz předchozí kapitola). Novodobé je také veškeré měděné oplechování a klempířské konstrukce. 4)
Pohled od severozápadu, foto: FIKEJZL Vít, 2014
Pohled od jihu, před vykácením stromů, Zdroj: poskytl KLIMEŠ Ludvík
Severní i jižní průčelí jsou čtyřosá. V severním průčelí se nachází úzké okénko do podkruchtí v přízemí a čtyři dřevěná okna s kamennými parapety v horní části. Stejná čtveřice oken se nachází i na presbytáři a na průčelí jižním, v přízemí je navíc doplněna menšími obdélnými okny v kamenných šambránách z šedého pískovce. Ta jsou shodná s okny do sakristie. Pod střechou probíhá výrazná korunní římsa, která na věži přechází v římsu kordónovou. 3)
Pohled od severozápadu, foto: Vlastní fotografie autora
Pohled od severozápadu, foto: FIKEJZL Vít, 2014
Strana 10/18
2.b. POPIS KOSTELA V západním průčelí se nachází hlavní vstup do kostela. Nad vstupem se nachází zabedněný okenní otvor se záklenkem. Na všech průčelích věže se nacházejí úzká štěrbinová okna. Zvonové patro je odděleno horizontálním pásem, provedeným v maltě. Na všech čtyřech stranách věže jsou obdélná zvonová okna s obloukovým zaklenutím. Okna jsou bez výplně, se šambránami z pískovce. Kostel je zděný z místního lomového kamene s dozdívkami z cihel. 3) Hlavní vstup do kostela je uzavřený novými dveřmi, které jsou replikou původních. 1)
Pohled od jihozápadu, foto: Vlastní fotografie autora
Pohled od severovýchodu v době opravy střechy, foto: Poskytl KLIMEŠ Ludvík
S PŮDORYS 1.N.P.
PŮDORYS 2.N.P.
Zdroj: poskytl KLIMEŠ Ludvík
Strana 11/18
2.b. POPIS KOSTELA Interiér kostela
Vstupní prostor (podvěží) má valenou klenbu se dvěma trojbokými styčnými výsečemi s mírnými hřebínky. Po pravé a levé straně jsou dřevěná točitá schodiště, vedoucí na kůr. Schodiště v jižní stěně (pravé) je ještě v relativně zachovalém stavu, severní je nepoužitelné. Do druhého patra věže a do podkroví vede dřevěné žebříkové schodiště. Zvonové patro není přístupné. Kůr je dřevěný, v jeho levé části se nacházejí dřevěné lavice. Druhé, ustoupené patro kůru je přístupné dřevěným žebříkovým schodištěm. Podepřeným dřevěnými sloupy. Obě úrovně mají trámový strop, s prostým prkenným záklopem. Zábradlí je bedněné, v podobě slepých arkád s pilíři s profilovanými hlavicemi. Krov nad hlavní lodí je hambalkový se stojatou stolicí, rozepřený ondřejskými kříži. Zvláště nad presbytářem je velká část trámů vyměněna a pochází z roku 2010, kdy proběhla oprava krovu. 3)
Podvěží a pohled k obětnímu stolu, Foto: poskytl KLIMEŠ Ludvík
Schodiště do 2. patra kůru, Foto: FIKEJZL Vít,2014
Hlavní loď je plochostropá se třemi štukovými profilovanými kruhovými zrcadly na stropě. Ornamentální malba na stěnách je prostá a na některých místech už velmi nezřetelná. Podlahu pokrývá šamotová dlažba z konce 19. století, pod lavicemi z pískovcových dlaždic, později vyspárovaných cementem. Místy ve velmi špatném stavu. Do presbytáře se loď otevírá půlkruhovým obloukem s profilovanými římsami. Na východní stěně lodi, po stranách oblouku, se nachází dvě figurální malby. 3) Přestože některé prameny (včetně oficiálního dokumentu Prohlášení kostela za kulturní památku) uvádějí, že jde o původní výmalbu z konce 19. století, není to pravda. Malby zde vytvořili filmaři režiséra Jiřího Menzela, když se zde natáčely scény do filmu Obsluhoval jsem anglického krále (2006).
Hlavní loď a presbytář, Foto: FIKEJZL Vít,2014
Hlavní loď a kůr, Foto: FIKEJZL Vít,2014
Strana 12/18
2.b. POPIS KOSTELA Presbytář je zaklenut valenou klenbou se dvěma trojbokými styčnými výsečemi, ukončenou konchou. Je symbolicky podepíraná profilovanou římsou. Nad ní je malovaný pás se slunci a lipovými ratolestmi. Plocha klenby je malovaná modře se zlacenými hvězdami. Stěny jsou otlučené, bez omítky. V jižní stěně se nachází dveře do sakristie. 3)V severní stěně je patrný zazděný oblouk, původně vedoucí do druhé sakristie. Existenci druhé sakristie dokládá také zazděný průchod skrz zeď do kazatelny, který byl v presbytáři objeven po odstranění omítky. Uprostřed presbytáře je umístěn novodobý kamenný oltář. V prostoru pod oltářem byla pomocí detektoru kovu objevena hrobka. 1) Sakristie je bez stropu, s odhalenou novodobou konstrukcí krovu. V západní stěně se nachází ještě jeden vstup. 3) Dveře jsou, stejně jako v případě hlavního vstupu, replikou původních. 1)
Presbytář, Foto: Vlastní fotografie autora, 2014
Strana 13/18
2.c. - FUNKCE KOSTELA Současné a plánované využití kostela Ke svému původnímu účelu je kostel využíván pouze zřídka. Slouží se zde pouze poutní mše jednou za rok. V současné době interiér kostela slouží jako výstavní prostor místním amatérským umělcům, kteří zde vystavují své básně a fotografie. Je volně přístupný návštěvníkům, kteří se u něj často buď náhodně, nebo cíleně zastavují. Místní umělci zde také každoročně pořádají výstavu spojenou s koncerty. Cíle je hlavně upozornit na neutěšený stav kostela. Výtěžek z výstavy jde právě na opravy kostela. Tradiční se stala už také výstava světel s názvem “světýlka”. 7) Plánuje se rozsáhlejší rekonstrukce a oprava v souvislosti s projektem “Společně po nové cestě” který má cyklostezkou propojit Vrchní Orlici s Bartošovicemi v Orl. h. Měla by proběhnout transformace na výstavní prostor, kde by byla umístěna výstava o Česko-Polském pomezí. V blízké době by měla být na kostel vypsána architektonická soutěž.
Osvětlený kostel během akce “Světýlka” , Zdroj: http://www.bartosovice.eu/index.php?id=10062&lang=cze, vid. 12.12.2014
Strana 14/18
3.a. - VYBRANÁ PORUCHA Jako řešení technického detailu jsem zvolil pukliny v oblouku, oddělujícím hlavní loď od presbytáře. Příčinou poruchy je pronikání vody do zdiva a špatný technický stav krovu. Příčiny a průběh poruchy znázorňuje schema níže.
Trhliny v oblouku, foto: Vlastní fotografie autora
Trhliny v oblouku, foto: Vlastní fotografie autora
Nahnilé trámy a špatná stabilita krovu
Špatný stav střešního pláště
Zafoukávání sněhu do podkroví
Rozevírání oblouku
Vyklánění obvodových stěn
Vlhnutí zdí a jejich promrzání
Strana 15/18
3.b. - NÁVRH ŘEŠENÍ PORUCHY To nejdůležitější opatření pro opravu již bylo učiněno opravou krovu. Domnívám se, že by tato oprava měla situaci stabilizovat. Navrhuji prozatím ponechat stávající stav a do trhlin umístit zařízení pro sledování, zda nedochází k jejich rozevírání a pohybům. Pokud by se trhliny dále zvětšovaly, nebo by se objevil požadavek na další zajištění oblouku, dala by se situace řešit vhodným návrhem jednoho nebo více táhel (zedních kleštin). Ty mohou být umístěny buď přímo uvnitř zdiva oblouku (na obrázku), nebo mohou vést mimo zeď po obou stranách uvnitř stropu. Pravděpodobně by mělo stačit zajištění horní části oblouku. Spodní táhlo doporučuji umístit až v případě, kdy by předhozí opatření nedostačovalo.
Strana 16/18
Hodnota stavby
4.a. CHRÁNĚNÉ HODNOTY
Hodnota kostela spočívá především v jeho historické výpovědi, výrazném geniu loci, jako připomínka původního německého obyvatelstva a také v jeho výrazné funkci krajinotvorné. Kromě nesporné historické hodnoty většiny konstrukcí, výmalby, kůru a některých oken a dveří, kostel dokladuje soužití katolické a evangelické církve v regionu a především také události následující po odsunu německého obyvatelstva. Jeho velmi neutěšený stav paradoxně přináší další hodnotu. Kostel má jedinečný genius loci. Právě ona strohost výzdoby a jednoduchost stavby připomínají “zaostalost” zdejší oblasti. Nikoliv však v negativním slova smyslu. Velmi významná je také jeho úloha v krajině. Kostel je zřetelnm orientačním bodem v údolí Hadineckého potoka. Je velmi výrazný nejen při pohledu z české strany, ale ještě více ze strany polské. Při pohledu z Polska umožňuje zorientovat se v jinak nepřehledné spleti údolí a kopců. Je jedinou výraznou dominantou obce Vrchní Orlice. I při cestě po silnici na Neratov funguje jako předzvěst Neratovského kostela, ale zároveň jako svébytná stavba, která vybízí k zastavení a prohlídce.
Kostel v krajině , foto: poskytl KLIMEŠ Ludvík
Zbytky náhrobků na hřbitově, Foto: FIKEJZL Vít,2014
Pohled do okolní krajiny, Foto: FIKEJZL Vít,2014
Strana 17/18
4.b. - DOPORUČENÍ Doporučení pro zásahy do stavby Ke stavbě je třeba přistupovat s respektem ke všem výše uvedeným hlediskům. Zvláště v interiéru je nejen nereálné, ale i nežádoucí pokoušet se o návrat ke stavu, v jakém byl kostel v 19. století. Je důležité uvědomovat si jeho hodnotu nejen jako barokní stavby, ale také jako výsledku poválečného dění. Při změnách funkce kostela je třeba vždy respektovat původní funkci budovy. Vždy by měla být zachována možnost sloužit zde mše svaté a měla by být zachována jakási posvátnost. Kostel by měl zůstat důstojným a klidným místem. Každá rekonstrukce či obnova musí být provedena velice citlivě. Omítky doporučuji zachovat, pokud to jejich stav dovolí. Při rekonstrukcích omítek by měla být použita pokud možno stejná technologie, jaká byla použita při jejich provádění. Zřetelné stárnutí materiálu a jeho “zašlý” vzhled je v tomto případě hodnotou, která pomáhá vytvářet jedinečnou atmosféru. Tato hodnota podle mého názoru převažuje nad hodnotou nástěnných maleb a domnívám se, že není třeba pokoušet se o jejich obnovu. Vnější hmota kostela by měla zůstat zachována. Přípustné jsou návraty k původnímu stavu, jako například rekonstrukce dřevěného zádveří, případně i druhé sakristie apod. Hlavní hmota kostela by měla zůstat nezměněna. Neměla by být ohrožena jeho role v krajině ani silueta při pohledu z dálky. Kostel by něměl být zakryt jinou budovou při pohledu zdálky. V jeho okolí by neměla vzniknout žádná stavba, která by ohrozila jeho postavení jako místní dominanty.
Poděkování Zvláštní poděkování patří Petru Zámečníkovi, který mi ochotně poskytl spoustu potřebných informací a je autorem většiny článků, ze kterých jsem čerpal. Dále také Ludvíku Klimešovi za poskytnutí některých dokumentů a fotografií.
Zdroje 1)
ZÁMEČNÍK Petr: ústní sdělení
Ministerstvo kultury, Rozhodnutí Ministerstva kultury čj.: MK l5788/2012 OPP o prohlášení souboru věcí areálu kostela sv. Jana Nepomuckého k ú. Vrchní Orlice, obec Bartošovice v orlických horách, okres Rychnov nad Kněžnou, Královéhradecký kraj, za kulturní památku ze dne 07.03.2012. 2)
ú.o.p. v Josefově, Popis kostela dle Národního památkového ústavu, (čj. NPÚ-362/4519/2009/Bur ze dne 8.2.2011)
3)
Stavební technik SAMKO Lubomír S.K.Neumanna 434, Česká Třebová Technická, Zpráva k rekonstrukci krovu a střešního pláště kostela, 2010
4)
5)
Chronik Hohen Erlitz [online], [vid. 01.12.2014], dostupné z: http://neratov.de/Chroniken.html
ZÁMEČNÍK Petr: Vrchní Orlice, ves téměř zaniklá, In: Horský kurýr, roč.13, č. 7-8, Rokytnice v Orlických horách 2003, s. 10 6)
7)
ZÁMEČNÍK Petr: Vrchní Orlice ožívá, In: Horský kurýr, roč.13, č.6, Rokytnice v Orlických horách 2003, s. 1.
Strana 18/18
