FARNÍ KOSTEL SV. JANA A PAVLA V MÍSTKU

FARNÍ KOSTEL SV. JANA A PAVLA V MÍSTKU

SOCHA SKÁ A MALÍ SKÁ VÝZDOBA OLTÁ (BAKALÁ SKÁ DIPLOMOVÁ PRÁCE)

TOMÁŠ KOCYCH SEMINÁ D JIN UM NÍ FILOZOFICKÁ FAKULTA MASARYKOVA UNIVERZITA Konzultant: Prof. PhDr. Lubomír Slaví ek CSc. 2007

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracoval bez cizí pomoci a uvádím veškerou literaturu, kterou jsem použil.

Ve Starém M st , 30. dubna 2007

2

práci v nuji památce otce akad. malí e a socha e Dr. Viléma Kocycha (1930-2007)

3

OBSAH Úvod ……………………………………………………………………………………..5 Historie …………………………………………………………………………………..7 Exteriér a interiér ………………………………………………………………………...8 Oltá e ……………………………………………………………………………………10 Socha ství ……………………………………………………………………………….16 Václav Böhm ………………………………………………………………………..18 Valentin N mec ……………………………………………………………………..24 Jan Schubert …………………………………………………………………………25 Jan Michael Scherhauf ………………………………………………………………27 František Titsch z Hukvald ………………………………………………………….28 Malí ství …………………………………………………………………………………29 Ignác Günther ………………………………………………………………………..29 Felix Ivo Leicher ……………………………………….............................................30 Jan Nepomuk Steiner ………………………………………………………………..34 Josef Stern …………………………………………………………………………...35 Záv r …………………………………………………………………………………….38 Literatura a prameny …………………………………………………………………….40 Seznam vyobrazení ……………………………………………………………………...42

4

ÚVOD Poprvé se o mobiliá i kostela zmi uje soupis Kirchen-Inventarium der Misteker Pfarrei1, po ízený místeckým fará em roku 1806 a rozší ený 1808. Následuje Kirchliche Topographie von Mähren2 od G. Wolneho vydané 1859. Autorským ur ením d l se na základ archivních materiál

prvn

zaobíral, ve svém

lánku Pomníky zbožnosti k es anské v Místku na

Morav ,3 již na konci 19. století, exhortátor a u itel z moravskoslezské školy lesnické v Sovinci na Morav , Dominik Škaruda, rodák z Místku. K socha ské výzdob se vyjad uje Jan Strakoš,4 další zmínky o oltá ní výzdob ve vztahu k V. Böhmovi lze nalézt v lánku Floriana Zapletala5 a v následné drobné publikací Rozséva i Donnerova socha ského um ní na Morav .6 Následuje lánek Miloše Stehlíka, 7 který v otázkách autorství ve vztahu k V. Böhmovi a J. Schubertovi v místeckém kostele vychází jednak z výše uvedených a navíc dopl uje dílo J. Scherhaufa. 8 O oltá ních obrazech od I. Günthera se zmi uje v lánku9 I. Krsek. Výrazný krok v rámci malí ské výzdoby, p ípis n kolika pláten F. I. Leicherovi je diserta ní práce, Lubomíra Slaví ka Felix Ivo Leicher 1727 – 181210 a následné lánky jdoucí do v tší hloubky. 11 Nov jší um leckohistorická literatura již zásadní objevná fakta k výzdob místeckého chrámu nep ináší, v tšinou pouze shrnuje i opakuje v ci již publikované.Výjimku tvo í pouze sta 1

Kirchen-Inventarium der Misteker Pfarrei, 1806, Moravský zemský archiv v Brn , fond B 16/386. Gregor Wolny, Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften. I. Abtheilung, olmützer Erdiöcese. III Band, Brno 1859, s. 99-100. 3 Dominik Škaruda, Pomníky zbožnosti k es anské v Místku na Morav , Method X, Praha 1884, . 9, 10, 11, s. 111-114, 122-124. 4 Jan Strakoš, Lidové listy, 16.9., 1934. 5 Florian Zapletal, Z výtvarného baroku na Morav . (Socha i Gallaš, Böhm a Šubert.), Akord, Brno 1934, 1. 10., s. 6-8. 6 Florian Zapletal, Rozséva i Donnerova socha ského um ní na Morav , P erov 1938, s.18. 7 Miloš Stehlík, Plastická výzdoba zámku v Slezských Rudolticích, P ísp vek k dílu Jana Schuberta, Um ní VII, 1959, s. 157-165. 8 Miloš Stehlík, Dv barokní skulptury valašsko mezi í ského muzea. In: Um ní a sv t II – III., Gottwaldov 1957-8, s. 140-145. 9 Ivo Krsek, K dílu opavského malí Ignáce Günthera. asopis Slezského musea, 1957, s. 85-97. 10 Lubomír Slaví ek, F. I. Leicher 1727-1812, (diserta ní práce) FF UJEP, Brno 1972. 11 Lubomír Slaví ek, P ísp vky k poznání díla Felixe Ivo Leichera na severní Morav , in: Sborník památkové pé e v severomoravském kraji 5, Ostrava 1982, s. 33-61. Lubomír Slaví ek, Skici a kresby v díle Felixe Iva Leichera. N kolik poznámek a nových ur ení. in: Ars baculum vitae, Sborník studií z d jin um ní a kultury k 70. narozeninám prof. Ph. Dr. Pavla Preisse, Dr Sc, Praha 1996, s. 290-300. 2

5

M. Stehlíka v rámci katalogu výstavy konané ve Francii v Rennes roku 2002. Na výstav byla instalována plastika sv. Jana K titele z místeckého chrámu od J. M. Sherhaufa. 12 Z výše uvedeného je patrno, že ke chrámové stavb zatím nebyla z um leckohistorického hlediska zpracována souborná práce, s výjimkou lánku D. Škarudy, pocházejícího z 19. století. Jednotlivými díly od socha

J. M. Scherhaufa a okrajov také V. Böhma a J.

Schubera, malí e F. I. Leichera, se podrobn ji z historik um ní zabýval M.Stehlík a L. Slaví ek. P esto je t eba podat komplexní obraz o chrámovém celku a jeho jednotlivých dílech. Snahou mé práce je tedy vnést ucelen jší pohled alespo na hlavní ást výzdoby této mimo ádn

um lecky hodnotné a navíc slohov

jednotné stavby, která svou odlehlou

polohou, nalézající se ve východní ásti moravskoslezského pomezí, p es svou slohovou jedine nost, do jisté míry unikala pozornosti historik

um ní. Jednotlivá díla si zaslouží

mnohem hlubší um leckohistorické bádání, než to, které jsem jim mohl v rámci své pouze bakalá ské práce v novat. Zam il jsem se zejména na hmotnou existenci jednotlivých d l, jejich autorské ur ení, které je zejména v p ípad mén známých autor t eba ješt podpo it dalším bádáním a srovnáním s jinými jejich díly. Proto jsem provád l i kompozi ní rozbory, které p i dalším studiu, nepochybn

kvalitních d l, ukážou na vztahy a vazby, a

již

k blízkým, i vzdálen jším oblastem Moravy, Slezska a Vídn . Z množství um leckých komponent

umíst ných v interiéru chrámu jsem se rozhodl pro

zpracování socha ské a malí ské výzdoby šesti oltá

lodi a oltá e hlavního. A to pouze jejich

hlavních prvk . Tedy úst edního plátna retáblu a skulptur osazených po jeho bocích, dále výzdoby hlavní ásti tabernáklu, bylo li v n m vloženo plátno i socha ská výzdoba. V rámci oltá

se, krom

ezbá ských dekorací, drobn jších sošek a obrázk , v p ípad každého z nich

vyskytuje dvojice orodujících and l , t mto komponent m jsem v práci nev noval zvýšenou pozornost. Ze záhrnu své práce jsem vylou il také architekturu prot jškov socha sky osazených, útvar

ešených, bohat

kazatelny a k titelnice, které se jak po stránce pojednání

povrchu, tak rozvržení architektury vymykají provedení jednotlivých oltá . Dále se v objektu nalézá množství, a solitérních d l, nebo d l zakomponovaných do vlastní architektury stavby, i mobiliá v podob varhan, oltá e bo ní kaple, kreden ní sk ín , vše osazené kvalitní jednotnou výzdobou. I tato díla si budou vyžadovat další výzkum provád ný v návaznosti na aspekty zjišt né prací. 12

Miloš Stehlík, Socha ské dílny a m stské cechy, in: V zrcadle stín , Morava v dob baroka 1670-1790, katalog, Bologna 2003, s. 178-179. 6

HISTORIE M sto Místek se nalézá v severovýchodní ásti Moravy, v diecési olomoucké, v t sném sousedství hranice se Slezskem, která prochází

ekou Ostravicí, protékající dnešním

soum stím Frýdek – Místek. V Místku bylo sídlem d kanství, avšak v 16. století byl tento ú ad p enesen do Moravské Ostravy a pozd ji do P íbora. Roku 1716 se sídlo d kanátu znovu vrátilo do Místku.13 Ve m st již p ed výstavbou „nového kostela“14 existovaly dv kostelní stavby. Jednak kostel sv. Jakuba V tšího, který je st edov kého založení a sousedí s tvercovým nám stím, založeným p i kolonizaci oblasti lokátorem, olomouckým biskupem Brunem z Schauenburku. Druhý kostel z 20. let 18.století nese ozna ení Všech Svatých a sloužil jako h bitovní, proto byl vystav n mimo m sto, v polích. Na rozhraní 50. a 60. let 18. století se po ala zvažovat výstavba nového chrámu, na míst kostela sv. Jakuba. Z podn tu d kana Františka

ejky bylo rozhodnuto o ponechání objektu

st edov kého kostela a vystav ní novostavby na míst 24 stodol, které padly za ob

požáru

m sta v roce 1762.15 Nov vzniklá stavební lokalita se nalézá jihozápadním sm rem od historického m stského jádra Místku. Ke stavb bylo p ikro eno na ja e roku 1763. Základní kámen byl položen již 21. dubna 1763.16 Dne 1. íjna 1767 byla završena zd ná v ž makovicí. 17 V tomtéž roce byla provedena sádrová štukatura v interiéru kostela.18 Stavba vznikala pod vedením místního stavitele N. Orlí ka19 a za ú asti zednických mistr Mikuláše a Václava Cerika. 20 Po šestileté práci byl 25.

ervna 1769 kostel zasv cen ímským

mu edník m, ochránc m proti kroupám a bou ce, d kanem Františkem

ejkou. Ke

konsekraci došlo o p t let pozd ji, dne 12. zá í 1784, olomouckým biskupem Antonínem Theodorem hrab tem Colloredem z Waldsee. 21 „Nový kostel“ obdržel právo farního kostela sv. Jakuba, který se stal filiálním.

13

Viz Škaruda (pozn. 3), s. 101. Vilém Kocych, archiv. - Tímto názvem se chám b žn ozna oval ješt v polovin 20. století. 15 František Linhart, Kniha o Místku, P íbor 1929, s. 34 16 Zakládací listina kostela sv. Jana a Pavla z 10. íjna 1767, fond Archiv m sta Místku 1578-1942 (1948), 10 a. 17 Linhart (pozn. 15), s. 35 18 Škaruda (pozn. 3), s. 112. 19 Wolny ( pozn. 2), s. 99. 20 Alena Kud lková, Libuše Sýkorová, Jarmila Vacková, Farní kostel sv. Jana a Pavla, rukopis, Národní památkový ústav v Ostrav , . 729. 21 Škaruda (pozn. 3), s. 112. 14

7

EXTERIÉR A INTERIÉR

Kostel se rozprostírá na p dorysu ve tvaru k íže s delší osou orientovanou ve sm ru jihozápad-severovýchod. Nad hlavní osou se vypíná lo Kratší b evno k íže dotvá í na jihozápadní stran

zakon ená p lkruhovým kn žišt m. sakristii vystav nou na

tvercovém

p doryse a na severozápadní stran osov umíst nou kapli, ob s orato emi v pat e. Budovu objímá ze s kaplemi k ížové cesty, dnes na jihozápadní stran nedochovaná. Pr elím, vycházejícím z p evýšeného obdélníku, prochází hranolovitá v ž, zakon ená stla enou bání s tamburovitou v ži kou a dvojitým k ížem. Z pr elí je p edsazena konkávním projmutím bo ních st n. Tím pádem se p i frontálním pohledu fasáda skládá ze t í vertikál s tendencí gradace k úst ední vertikále, a to nejen vzh ru k hmot v že, ale i sm rem ven z pr elí. Boky nároží celé stavby zd raz ují dvojice pilastr

završené

kompozitními hlavicemi s rokaji. Na hlavicích spo ívá dvojice íms, obíhající po celém obvodu kostela. Stejn je ešena i horní ást v že. Nad korunní ímsou se zvedá v ší ce v že tympanon s Božím okem. Za ním probíhá atika s náznakem balustrády a zvedají se z ní sm rem k v ži p ípory, ve tvaru volut. V hlavní ose je proražen vysoký štíhlý vstup a nad ním rozm rné, segmentov zaklenuté slepé okno o p ibližn stejných rozm rech. Okno obíhá profilovaná šambrána a nad ní se rozvíjí bohat rozvln ná nadokenní ímsa. Vertikální osou dvojice konkávn projmutých fasád prochází ty i otvory s prohn tenými štukami po obvodu. V p ízemí se nalézají vstupy, vedoucí to itým schodišt m v síle zdi, na hudební kruchtu a do v že. Veškeré otvory, s výjimkou t etí etáže, která je zaklenuta segmentem, mají obdélný tvar. Bo ní fronty chrámu lení ada pilastr , plochy mezi nimi proráží okenní otvory lodi. Pilastrovým portálem, který v horní ásti dopl uje kartuš a trojice váz, vede hlavní vstup do kostela. Pod v ží, v hmot masivního zdiva, se nalézá kruhová p edsí zaklenutá kopulí. Následuje prostor pod hudební kruchtou, vynášenou dv ma kvadratickými sloupy s jednoduchými ímsovitými hlavicemi, na n ž dosedají ve sm ru hlavní osy lodi pasy. T i klenební pole mezi pasy vypl ují placky. Konvexn

postavené

elo kruchty, reliéfn

pojednané kartušovými vzory, mírn zasahuje do prostoru lodi. Prostor nad varhanami se taktéž klene pomocí placky, použité na veškeré klenby v kostelních prostorách, s výjimkou již zmín né p edsín a záv ru presbytá e. Vlastní prostor lodi se zvedá na obdélném základ a jeho klenbu nese osm pilastr

s kompozitními hlavicemi, zakon enými dv ma úseky 8

ímsového kládí. Krajní pilastry jsou osazeny do roh a konkávn do nich vmá knuty. Místo kompozitních hlavic v tomto p ípad

zaujímají rokajové kartuše, vypln né reliéfními

polopostavami. Na vrcholy pilastr dosedají ty i pasy, rozd lující klenbu na t i pole. Mírn odsazený prostor presbytá e od lodi odd luje triumfální oblouk, p ejímající konkávní tvar pilastr , z kterých vyr stá. Trojice lunetových výse í záv ru presbytá e se opírá o klenební pásy, dosedající na ty i pilastry. Na dvojici protilehlých pilastr je, stejn jako v rozích lodi, nahrazena hlavice prohn tenou kartuší. Kostel prosv cují rozm rná okna s vitrajovou výplní, proražené v postranních zdech a ležící v m kce vybrané vpadlin mezi dvojicí pilastr , probíhajících od podlahy až ke klenb lodi. Výjimku tvo í pouze dv protilehlá místa, kde se mohutným rozp tím od pilastru k pilastru rozevírají orato e nad kn žišt m. Ve vpadlin nad každou z kleneb oken se lehce rýsuje suprafenestra. Pouze u dvojice oken presbytá e se rozvijí do masivních volut. Plochy kleneb pokrývají zrcadla i kartuše rozvinuté rokaji a v tvemi r žových stvol .

9

OLTÁ E Zásadní architektonická kompozice oltá

vychází z architrávového systému. Rozeklané travé

vynáší sloupy podporované v pozadí pilastry. Celý systém pevn stojí na vysokém rustikáln ešeném soklu, p ed kterým se nalézá vlastní oltá ní mensa se svatostánkem. Architektura oltá e vrcholí tabernáklem a v jistých ohledech je srovnatelná s architekturou pr elí chrámu. Mohutný p ízední retábl hlavního oltá e je díky vsazení do projmutého prostoru, mezi dva pilastry záv ru kn žišt , vzty en na konkávním p doryse. Tento p ístup odpovídá i osazení ostatních oltá

do vpadlin oken, protažených od klenby až k podlaze lodi. Oltá e zapušt né v

bocích lodi p edstavují t i dvojice prot jškov

ešených oltá , p i emž prost ední dvojice je

p evýšená oproti postranním. První a t etí dvojice je sice po stránkách kompozi ních shodná, ale liší se v drobných nuancích charakteru provedení zdobení. Postranní oltá e jsou v i prost edním p evýšeným oltá m lodi nejen celkov menší, ale také mén architektonicky len ny. Po stranách úst edního motivu osazeného v retáblu stojí v p ípad postranních oltá

[31] pouze jeden oválný sloup s toskánskou hlavicí po každé

stran , kdežto u p evýšených oltá

[14] to je dvojice sloup s kanelurou ve spodní ásti, do

které jsou vloženy nestejn dlouhé zlaté pruty. Bohat ji je proveden i architráv, jehož vlys vypl uje kanelura p ejatá ze sloup . Ve st ední ásti retábl zakon uje segmentov stla ený fronton, s bohat

akantovými listy zdobenou kartuší, který vynáší oltá ní nástavec. Tabernákl

oltá e se rozevírá do stran, aby svou horní st ední ást nechal volnou pro umíst ní vázy, n jící do prostoru okna. Další vázy jsou umíst ny i po stranách. Jeho projmuté boky sledují palmové ratolesti. Veškeré oltá e lodi, v etn

kazatelny a k titelnice, opticky spojuje ímsa vedoucí p es

jednotlivé objekty ve stejné výši, i když u každého z architektonických celk plní jinou funkci a má jinou profilaci. U postranních oltá

je hlavní ímsa kládím, kdežto u st edních oltá

už

pouze spodní ímsou kládí, ležící p ímo na hlavicích sloup . V p ípad kazatelny a k titelnice se jedná o ímsu tabernáklu. Úst ední motiv oltá

zpravidla tvo í rozm rné plátno, osazené v erném rámu s obíhající

zlatou linkou po vnit ní stran a dopln ném zlacenými rokaji. Rám je ve spodní ásti probrán a ve vrcholu naopak segmentovit zakon en. Z ady vybo uje pouze druhý oltá po levé stran . V rámu je zde, na místo obrazu, kosodéln zlatými pruty pojednané vínov 10

ervené

pole s Kristem na k íži. V tabernáklu téhož oltá e se v paprs ité aureole rýsuje Krist v monogram a v tabernáklu protilehlého oltá e zase monogram Kristovy matky Marie. Oba nápisy se vznášejí na pozadí plastických oblá k . Nástavce ostatních oltá

lodi vypl ují

obrazy kasulovitého tvaru, taktéž v erných rámech se zlacením. Ve všech p ípadech, a to i na hlavním oltá i, je po stranách retábl doprovázen nebeš any, osazenými na nárožních volutových ímsách. And lé hlavního oltá e drží v rukou atributy, podobn jako and lé baldachýnu kazatelny a k titelnice, ímž se odlišují od pouze gestikulujících and l oltá lodi. U paty sloup oltá

stojí postavy sv tc . V p ípad prost edních oltá

lodi jsou plastiky

vysunuty na nenápadné konzole obdélného tvaru kup edu a zaujímají místo p ed dvojicí sloup . Do stran podél zdiva vybíhají p ísn ostrohranné konzoly, na nichž se ty í zlaté vázy na štíhlé noze. Pomocí umíst ní váz, po obvodu architektury oltá e, je zde pokus o navození gradace, zakon ené ve vrcholu oltá e náhlou depresí. U bo ních oltá

naopak sochy na

zp sob váz vybíhají do bok na diagonáln vysazených volutových konzolách. Diagonální nasazení v i vlastní hmot zde zp sobuje umíst ní hlavní hmoty oltá e do výklenku okna. Díky osazení plastik vn je oltá otev en sm rem ven a p sobí v tší, než ve skute nosti je, a tím opticky vyrovnává rozdíl hmot v i úst edním oltá m. Oltá e lodi jsou utvá eny jako nižší kompozice a v p ípad p evýšených prost edních oltá , spíše do ší e budovaných hmot. Naproti tomu stojí štíhlost architektury hlavního oltá e, kterou podporuje dvojice pilastr kn žišt po jeho stranách, p echázejících do klenebních pás , které se navíc ve vrcholu klenby spojí. Toto postavení zp sobuje, krom pot ebné hierarchie utvá ení velikosti oltá , navíc snaha um lce osadit oltá e p ed okna lodi, ale sou asn co nejmén snížit jejich sv tlou výšku. Vzhledem k slepému oknu na vn jším plášti apsidy kn žišt lze p edpokládat, že i zde byl p vodn proražen okenní otvor, ale um lec se ho nerozhodl využít do komplexu oltá e. Hlavní oltá [7] nese na volutovém frontonu ve výšce kládí rozvilinovou kartuši se zrcadlem s nápisem „ALTARE PRIVILEGIATUM“. Díky dvojici kanelovaných sloup po každé stran oltá ního plátna a mohutným volutám s vázami v tabernáklu, se nejvíce blíží prost edním prot jškovým oltá m. U paty každého ze ty zd ných sloup je osazena jedna z plastik biskup , dv vysazeny p ed dvojici sloup a dv vykonzolovány na volutách do stran. Zde je

11

zvlášt patrná modelace oltá , s níž um lec gradoval hmoty a socha skou výzdobu pro jednotlivé oltá e rozdílného významu.

Tabernákl hlavního oltá e, spo ívající na oblamovaných úsecích kladí, po stranách lemují dvojice volutov ukon ených pilastr s úseky ímsového kladí. Jeho vrchol není ukon en na principu rozeklaného frontonu jako u oltá

lodi, ale segmentem rozbíhajícím se do volut.

St ední ást nástavce je socha sky figuráln pojednána. Díky náležitému odstupu od oltá e lze spat it výraznou tektoniku, s jakou jsou umis ovány plastiky and l

i postranní vázy

tabernáklu v kompozici oltá e, a to vždy p esn na osu sloupu retáblu. Veškeré prvky oltá ní architektury, v etn kazatelny a k titelnice, jsou pojednány barevným mramorováním. Hlavní oltá je navržen v kombinaci ervené a šedé barvy. Lizény, pilastry, voluty a veškeré ímsy jsou vyvedeny v erveném mramorování. Šedou barvou se vyzna uje základní nosná hmota, patrná ve vpadlinách soklu, ve vlysech kladí a na oválných sloupech. Vnit ní plochy retáblu i tabernáklu vypl uje neutrální okrové pojednání. Na shodném principu byla provedena barevná úprava i na prost edních oltá ích lodi. Na t etí dvojici oltá

um lec

dosáhl jiné barevné kompozice pomocí vzájemného prohození šedi a erven . Pro plochy pozadí za obrazy užil r žové mramorování. Na první dvojici prot jškových oltá

využil také

princip ervených sloup a volut, ale prostor vpadlin mezi šedými lizénami pojednal syt okrovou barvou. P esto, díky použití ervených žilek do šedé hmoty mramorování, p sobí dvojice oltá

tlumen jším a sjednoceným dojmem. Pro pozadí retabula, v etn nástavce,

použil šedé, podobn jako na hlavním oltá i. Taktéž tlumeným dojmem vyznívá mramorování vedle stojících komplex kazatelny a k titelnice. Jejich hmoty jsou utvá eny namodralým mramorováním, vše ostatní, tedy lizény a ímsy, je provedeno mdlým odstínem ervené, blížící se k t lové barv . Výjimku tvo í o n co tmavší ímsa tabernáklu. Toto pastelové provedení kompenzuje ost e tmavá zele drapérie, splývající po stranách komplex , dále velmi bohat zdobené zlaté ezby a st íbro holubic. I ostatní oltá e dopl ují etné zlacené ezby kartuší se zrcadly, rokaje, kv ty, vázy a zlacené paty i hlavice sloup . Dále jsou lístkovým zlatem pokryty atributy sv tc vyvedeny v rámci jednotlivých oltá

i

ásti jejich od v . Um lé mramory jsou

v r zných barevných škálách erven a šedi, v etn

náznak rozdílných vlastností hmoty horniny. Ve stylu pojednání mramorování komplexu kazatelny a k titelnice je patrný rozdíl p ístupu, ve srovnání s pojednáním oltá . Nejen, že se zde nevyskytují bílé žíly, protínající hmotu horniny, které zna n zvyšují d v ryhodnost v 12

pravý materiál, ale navíc nejsou pojednány texturou vzniklou na základ

skvrn, ale

diagonálních vrstev, které jsou patrny zejména na namodralém mramorování. Navíc zde schází vysoký lesk jednotlivých oltá ních ploch. Povrch obou prot jškov

osazených

komplex má spíše strupovitý charakter, a o jakémkoliv lesku, zde nem že být ani e . Veškeré plastiky jsou povrchov upraveny bílou polychromií na k ídové bázi, s výjimkou Uk ižovaného, který shlíží ze st edu retabula prost edního oltá e. Jeho t lo pokrývá barevná polychromie. Oltá e jsou osazeny velmi hodnotnou, a již socha skou i malí skou výzdobou. Centrální plátna oltá

po stranách doprovází socha ské ztvárn ní sv teckých postav. Kasulovité obrazy

v tabernáklu, lemované dvojicí baculatých andílk , se nalézají pouze u pobo ních oltá , kdežto u prost edních oltá

lodi je tento prvek nahrazen motivem iniciál ve slunci, majících

pouze emeslný a dekorativní charakter. Tento „nedostatek“ je kompenzován osazením nástavce štíhlými t ly and l s graciózním držením t la a gesty. And lé stejného charakteru lemují i Krist v soud hlavního oltá e. Na volutách oltá ní architektury po stranách výjevu sedí dvojice and l . Levý z nich spouští z pozvednuté pravice svazek t í zlatých blesk . Druhý rozhazuje ze zlaté misky st íbrné krupobití. Iniciály v nástavcích oltá

lodi, ležící na oblá ku,

jsou spojujícím prvkem v hierarchii mezi nejníže položenými oltá i lodi a hlavním oltá em se socha skou výzdobou tabernáklu. Název oltá e zpravidla pramení z motivu znázorn ného na hlavním oltá ním plátn . Levý z první dvojice prot jškových oltá

lodi nese na plátn obraz Svaté rodiny. U pat sloup

vyr stá zleva plastika sv. Jana K titele od ná v k ži a z druhé strany plastika sv. Ond eje s jeho k ížem. Na horním obraze je znázorn na sv. Veronika s rouškou. Na protilehlém oltá ním plátn je vymalována stigmatizace sv. Františka z Assisi a nad ním sv. Petr z Alkantary. Po levé stran p idržuje k íž s atributy Kristova umu ení sv. Markéta z Kortony a po pravé stran nese v rouše r že sv. Rozárie z Viterba. Po levé stran následuje oltá sv. K íže, který svým uspo ádáním odkazuje k sousoším Golgoty s Pannou Marií a sv. Janem Evangelistou po bocích uk ižovaného Krista. Protilehlý oltá Panny Marie R žencové, kde na plátn po bocích Madony s dít tem kle í sv. Dominik se sv. Kate inou Sienskou. Po stran scénu doprovází plastiky sv. Vincence Ferrerského a sv. Terezie. Dostáváme se k poslední dvojici oltá ; oltá And la Strážného po levé stran lodi a sv. Floriána po pravici. Na plátn se vznáší archand l Rafael s dít tem v náru í. V nástavci sv. Josef s Ježíškem. Po vn jší stran je osazen sv. Šebestián a proti n mu sv. Roch. Protilehlý oltá s vyobrazením sv. 13

Floriána v retáblu provází v nástavci obraz kle ícího sv. Ignáce z Loyoly. Po stranách stojí plastika sv. Leonarda a Antonína Paduánského s Jezulátkem v náru í. Retabulum hlavního oltá e prolamuje obraz s motivem patron chrámu, vznášejících se na oblacích nad pozemskou scénou. Oltá dopl ují plastiky biskup . Krom typických atribut jejich moci, berly a mitry, jsou jejich dalšími znaky: chlapec s mušlí, v elí úl, srdce a vrátek. Tyto atributy odpovídají sv. Augustinovi, sv. Ambrožovi, sv. Valentinovi a sv. Erasmu. V retáblu tr ní na duze plastika Krista Soudce. Zdviženou pravicí p idržuje štíhlý k íž a v levici t ímá plamenný me . V oblacích, které ho obklopují, se ukrývá množství andílk . Nedílnou sou ástí kostelního interiéru jsou bohat zdobené komplexy prot jškov útvar

ešených

kazatelny a k titelnice, které vznikly dle návrhu jiného um lce, než toho, který

komponoval oltá ní architekturu. Z tohoto d vodu se jimi v práci nezabývám hloub ji. P esto tvo í spolu s oltá i ucelenou chrámovou výzdobu, proto je nutné alespo nastínit jejich hmoty. Na levé, tady evangelijní stran je na konkávn vyžlabeném pilí i triumfálního oblouku zav šena kazatelna konzolovitého charakteru. Ve výši podlahy e ništ

obíhá masivní

zaoblená ímsa bez profilace, pouze s kartušemi, vypln nými jemnou reliéfní m ížkou. Vynáší ji tve ice vzdušn provedených konzol. Mezi profilovanou ímsou parapetu a ímsou podlahy je t lo vyduté, ímž p sobí dojmem kupy kalicha s náb hem na nohu. Na oblin vyložené ímsy spo ívají dv

ženské postavy. Na pravé stran

sedí alegorie Nad je s kotvou,

diagonáln drženou podél t la. Zrcadlov sedící alegorická postava Víry pozvedává planoucí srdce. Na prost edním poli t la, mezi volutovými pásy, je upevn na kartuš obdélného charakteru s reliéfem sv. Jana K titele, kážícího pod stromem na poušti. baldachýn ozdobený kartuší, t ásn mi ve spodní

e ništ

kryje

ásti a korespondující s p dorysným

charakterem roz len ní parapetu. Baldachýn se kónicky zvedá k plastice sedící ženy s kalichem a štíhlým k ížem, op eným o paži. Postavu, vznášející se na oblaku, obklopují dv p edimenzované hlavi ky putt . Na boky baldachýn

dosedli dva and lé, prvý troubí na

trubku a druhý rozevírá v i divákovi knihu. Nad obdélným vstupem, prolomeným ve zdivu, visí Mojžíšovy desky, okolo spadá záv s, z ásn ný p ichycením k volut , kterou je zakon ena p ípora, po bocích ohrani ující plochu st ny za e ništ m. Nad celým prostorem rozepíná v paprscích svatozá e svá k ídla holubice Ducha svatého. Útvar k titelnice p iražen k protilehlému, taktéž projmutému pilí i. V nice, ukon ené oblou ímsou, výškov korespondující s podobn p edsazenou ímsou kazatelny, stojí štíhlá nádoba, 14

vlastní k titelnice s vysokým víkem, zakon eným stla enou vázou. V polích p ípor po bocích niky jsou osazeny rostlinné ornamenty v podob trojlist a slune nic. Záklenek nad k titelnicí vypl uje zlatá lastura. Zpod paty nádoby vylézá had s jablkem v hub , k n mu se váže postava muže a ženy, Adama s rý em a Evy s lebkou, sedící na p edsazené ímse. Baldachýn op t završuje oblak s ženskou postavou zpodob ující Církev. Jeden z and lu baldachýnu je bez atributu,22 druhý pozvedá v náru í tác. Vertikální prostor mezi k titelnicí a baldachýnem vypl uje zlatý reliéf s motivem Kristova k tu. Nad výjevem se vznáší ve svatozá i duch svatý. Po jeho bocích splývá drapérie.

22

Rozpoložení rukou nazna uje uchopení p edm tu. 15

SOCHA STVÍ Za nejvýznamn jší socha skou osobnost, která znateln ovlivnila tvorbu na Morav , lze nepochybn ozna it Georga Raphaela Donnera (1693-1739) s jeho klasicizujícím projevem, který po jeho smrti p ijala i víde ská akademie a to prost ednictvím jeho následovník a žák . JeDonnerova tvorba spadala mimo akademickou p du.23 Jeho vliv lze na Morav nejprve spat it u Josefa Winterhaltera st. (1702-1769), a to pouze v jeho rané tvorb . 24 Ovšem po celý život byli ovlivn ni Donnerovým klasicizujícím sm rem socha i, prošlí jeho dílnou. V nejbližším spojení s jeho prací se nalézal Gottfried Fritsch (1706-1750) a Franz Kohl (1711-1766), který po Fritschov smrti p evzal n které jeho zakázky.25 V asovém období okolo poloviny 18. století umírá mnoho socha , jejichž innost vychází z velkého slohu baroka. Touto okolností byla otev ena cesta pro po ínající rozkv t rokokov klasicizující tvorby odehrávající se v druhé polovin 18. století.26 V severní oblasti Moravy se v druhé polovin století, po stránce slohové, odd lují dv výtvarné linie: jednak okruh dílny Ond eje Zahnera (1709-1752) a tvorba vztahující se k víde ské akademii. 27 P edstavitel prvé v tve p išel jako mladý socha , rodák z Ettershausen u Gaisbacku, p es Bavorsko, pravd podobn p es Rakousy na Moravu do Olomouce, kde tento, jihon meckou tvorbou poznamenaný um lec, navázal blízký kontakt s dílnou Jana Václava Sturmera (1675?-1729), ímž se dostal do okruhu socha , jejichž práce byly po stránce slohové inspirované tvorbou Baldasara Fontany (1661-1733), tedy jeho italským vlivem. Jedná se o socha ské osobnosti jako Filip Sattler (1695-1738), J. Winterhalter st., nebo Sturmer v zet Jan Ji í Schaubergr (?-1744).28 Ke sm ru Zahnerovy tvorby se adí také Jan Kammereit (1715?1769), který se pod jeho vlivem vypracoval na kvalitního osobitého um lce. 29 Na rozdíl od Jana Michaela Scherhaufa (1724-1792), pocházejícího z Welsu v Horních Rakousích, jehož socha ské provedení bylo sice m k í a lyri t jší, ale celkov se jeho tvorba jen velice zvolna 23

Miloš Stehlík, O moravském socha ství klasicizujícího baroka. in: Um leckohistorický sborník, ed. Jaroslav Sedlá , Brno 1985, s. 10. 24 Miloš Stehlík, Pohled na socha ství moravského baroka. in: Barok v soše. Brno 2006, s.33. 25 Miloš Stehlík, Notizen zur Wiener Tätigkeit von G. Fritsch, Fr. Kohl und W. Böhm. in: Sborník prací filosofické fakulty brn nské university F 5, Brno 1961, s. 334. 26 Miloš Stehlík, Nástin d jin socha ství 17. a 18. v ku na Morav . in: Sborník prací filozofické fakulty brn nské univerzity,F 19-20, Brno 1975-1976, s. 37. 27 Stehlík, Nástin d jin (pozn. 26), s. 38. 28 Miloš Stehlík, Slohová podstata socha ského díla Ond eje Zahnera, Zahner v okruh, Jan Kammereit, Wolfgang Träger, Jan Michael Scherhauf. in: Barok v soše. Brno 2006, s. 115. 29 Stehlík, Slohová podstata, (pozn. 28), s.134. 16

vyma ovala z vlivu jeho u itele, kterému jakožto výrazn jšímu prvku podlehl a ani se nepokoušel hledat své vlastní sebevyjád ení. 30 Dalším Zahnerovým spolupracovníkem byl Wolfgang Träger (1714?-1763), p vodem z ech, s kterým pracoval patrn až od 40. let 18. století. 31 V tev druhá se p iklání k víde skému klasicizujícímu socha ství, jeho zástupci již byli od tvorby G. R. Donnera zna n

asov vzdáleni a proto vycházeli z jeho tvorby prost ednictvím

Donnerových žák a p íznivc . Na jeho tradici navázal také František Ond ej Hirnle (17261773) a to prost ednictvím Balthasara Ferdinanda Molla, p i studiích na víde ské akademii. Bohaté zakázky z po átku šedesátých let vedly k spolupráci se socha i, Václavem Böhmem (1738?-po1790) a Janem Schubertem (1743-1792), na realizacích ve Fulneku, v Kostelci na Hané a v Prost jov .32 V. Böhm získal socha ské základy v hranické díln

ezbá e a socha e

Františka Gallaše (1723-1795) a poté své um ní prohloubil na víde ské akademii. 33 Také u ednická léta Jana Schuberta lze hledat u F. Gallaše. 34 Jeho další studium, p edevším na víde ské akademii, není archivn doloženo, lze tedy p edpokládat alespo pobyt v díln u n kterého z víde ských klasicizujících socha .35 Oba výše zmín né proudy se sešly p i výzdob interiéru místeckého chrámu. Za Zahnerovu v tev lze ozna it dílo J. M. Scherhaufa a jeho rokokov klasicizující lad ní plastik, v etn díla Františka Titsche z Hukvald, v jehož díle lze spat it silný vliv Scherhauf v, i p esto, že se jeho oltá ní práce uzavírají do rokokové hravosti a zdobnosti provedení. Ovšem i on, podobn jako Scherhauf, se p iklání k lehce klasicisujícímu cít ní, jak lze spat it na následné socha ské realizaci n kterých plastik, osazených na útvary kazatelny a k titelnice. Druhý proud, charakteristický svými klasicisujícími tendencemi, je zastoupen osobami V. Böhma a J. Schuberta.

30

Stehlík, Slohová podstata, (pozn. 28), s.139-140. Stehlík, Slohová podstata, (pozn. 28), s.136. 32 Stehlík, O moravském socha ství, (pozn. 23), s.15) 33 Miloš Stehlík, Plastická výzdoba zámku v Slezských Rudolticích, P ísp vek k dílu Jana Schuberta, Um ní VII, 1959, s. 162. 34 Stehlík, Plastická výzdoba, (pozn. 33), s.159 35 Zapletal, Z výtvarného baroku, (pozn. 5), s.7. 31

17

Václav Böhm (1738?-po1790) Hlavní slovo v utvá ení prostoru p ipadlo V. Böhmovi, který jakožto kvalitní socha získal sou asn úlohu architekta, tedy vytvo ení kompozic oltá . Takto k práci p istupovali mnozí kvalitní um lci, kte í nezastávali pouze úlohu osazení oltá

v podob soch, ale vdechli život

celku. Tento p ístup patrn pochází z období spolupráce s Hirnlym a po shlédnutí práce Fritschovy, s kterou p išel do kontaktu v Lipníku. 36 Z jednotného vzhledu šesti oltá

lodi a

oltá e hlavního lze usuzovat, že byly veškeré oltá e vzty eny podle návrhu, který vzešel zpod ruky Böhmovy. Na rozdíl od starších prací, kde vycházel z

víde ských vzor

Dorfmeisterových, založených na schématu panelového oltá e, se p izp sobil místním moravským sloupovým oltá ním architekturám, jak tomu u inil kup íkladu ve farním kostele v Lipníku nad Be vou a Hranicích na Morav . 37 P erod tvorby oltá ních architektur ze vzoru, který si p inesl ze studií na akademii, lze hledat ve farním lipnickém kostele sv. Jakuba, kde se strukturou rozložení oltá e musel p izp sobit již hotové práci Fritov , v podob hlavního oltá e. Na místeckých oltá ích s ním spolupracoval místecký socha Valentin N mec, který mimo jiné provád l „alabasrtování“ Böhmových soch.38 Dle údaj místecké farní kroniky, pochází od V. Böhma dva prot jškov

ešené oltá e uprost ed lodi; oltá P. Marie R žencové

a Svatého K íže. 39 Vzhledem k socha ov návrhu jednotn oltá

ešené architektury jednotlivých

lze p edpokládat, že také nejvýznamn jší z nich osadil vlastními plastikami. Tuto

myšlenku potvrzuje také zápis v inventá i.40 U dvojice protilehlých oltá

lodi; Svatého K íže a P. Marie R žencové, respektive soch

umíst ných na konzolách soklu, bylo použito minimum p edm t symbolického významu, tedy atribut . S tím související zlacení plastik bylo dovedeno skute n do minimalismu. Sv. Jan Evangelista s Pannou Marií na Golgot nemají atributy, jejich postavení pod b evny k íže je již dostate n vypovídající. Práv proto se um lec snažil i plastiky R žencového oltá e co nejvíce oprostit od atribut

a místo nich nasadil charakterizující gesta. To ale zna n

znesnad uje ur ení sv teckých postav pro pozorovatele. Sv. Terezie zaujímá oduševn lou pózu s rukou na prsou. Druhý sv tec svírá knihu, kde pouze o ízka, jak tomu bývá u reálných 36

Bohumír Indra, Hlavní oltá Bohumíra Fritsche ve farním kostele v Lipníku n. Be vou (P ísp vek k dílu Um lecké památky Moravy a Slezska), in: asopis Slezského muzea, série B, 37-1988, 1988, s.186. 37 Miloš Stehlík, Socha ství pozdního baroka na Morav , in: D jiny eského výtvarného um ní II/2, Praha 1989, s. 747-748. 38 Kirchen-Inventarium, (pozn. 1) 39 Annales parochiae Mistecensis, Místek, s. 99.

18

knih, je zlacená. Spodní šat sv. Terezie obepíná úzký zlatý pásek. Dvojice postav pod K ížem svou b lostí p ímo zá í. Jejich šat ani nenabízí reálnou možnou partii, která by mohla býti, t eba i v minulosti, zlacena. Socha zde pracoval se zám rem docílit kontrastu b lostných šat a t l v i Kristu, s barevnou polychromií t la a zlatou bederní rouškou. Duševní utrpení Kristovy matky stojící pod k ížem lze spat it v gestu k e ovit sepnutých prst a zmu eného výrazu tvá e. Sklí ená tvá odmítá pohled na syna p ibitého na d ev . Bolestn sev ené kouty úst, vrásky vyskakující u ko ene nosu a p iv ené o i, výstižn zachycují vnit ní rozpoložení duše. Dlan sepnutých rukou vytá í k e ovit od sebe. Vlasy pokrývá pláštík spadající v cípech po t le. Splývavý od v odhaluje p edloktí a bosé nohy. Mezi stehny, které objímá drapérie, klesá široký z ásn ný pás sukna. V místech pánve skulpturu protíná ostrá diagonála, zvedající se z levé strany a procházející drapérii pod sepnutými dlan mi Madony [9]. Ladn

zdvižená pravice sv. Jana kynoucí ke Kristu. Šat s krátkými rukávy odhalující

p edloktí. Hluboká, ale úzká rozhalenka obnažující hru . K límci spadající vodopád kade í. To vše vyv rá z elegantního postoje mladého muže v p iléhavém šat , vzhlížejícího k Vykupiteli na k íži. Náhlým pohybem, majícím p vod ve zdvižení pravé paže, postav sklouzává po zádech pláš . Po jeho pravém boku kaskádovit klesá, p i emž vytvá í dv linie, rovnob žné se sm rem paže nad nimi. Objevuje se zde pravidelný rytmus diagonálního rázu [8]. Jistá analogie je patrna v plastické výzdob oltá e Svatého K íže z let 1765- 1767 v Lipníku, kde po stranách uk ižovaného Spasitele stojí P. Maria se zalomenýma rukama na prsou a sv. Jan zachycený ve vzrušeném pohybovém gestu. Procít ný pohled Janovy tvá e a pozvednutí ruky lze nalézt i na oltá i kostela v Kdousov , pocházejícího z období po roce 1754.41 Kompozice Janovy postavy p etrvává od tohoto období. Rozdílná je pouze zrcadlivost v provedení.

40

Kirchen-Inventarium, (pozn. 1) – Zápis se vztahuje k oltá i P. Marie R žencové, Sv. K íže a také k hlavnímu oltá i sv. Jana a Pavla. 41 Bohumír Indra, Barokní sochy Ferdinanda Grosse, Conráda Spindlera a socha ské dílo Václava Böhma v Lipníku nad Be vou a v Hranicích (P ísp vek k dílu Um lecké památky Moravy a Slezska), asopis Slezského muzea , série B, 39-1990, 1990, s.47. – Od tohoto roku zde vykonával kn žskou službu jeho p íbuzný Ignác Sukup, který ho finan n podporoval p i studiích na akademii. 19

Shodn , jako v p ípad ostatních oltá , je mezi sloupy zav šen ern lakovaný rám se zlatými rokaji, který v tomto p ípad

neohrani uje obraz, nýbrž vínov temnou plochu

protkanou pravidelnou strukturou diagonálních zlatých linií. Místa jejich k ížení provází rovnoramenný k íž, jehož b evna jsou ukon ena liliemi. K ploše je p iložen d ev ný k íž s t lem Krista [10], p i emž vertikální b evno vyr stá z oltá ní menzy. Deskovitá b evna ukon ují trojlisty, zdobené zlatými kartušemi. Rustikální korpus s polychromií t lové barvy obtá í v místech beder zlatá rouška, uvázaná na levé stran nabraným uzlem.Látka spadající podél vn jší strany obou stehen. Po levé stran o poznání bohat ji. Tvá mrtvého Spasitele se uklonila k pravému rameni, lemuje ji vous a kade e splývající v pramenech na ramena a hru . Trní korunující hlavu pochází z reálného ke e. Vyhublé šlachovité t lo se sice drží anatomického vzoru, ale je pojato ornamentálním p ístupem, který je zvlášt patrný na bocích trupu. Paže zmu eného t la jsou p ibity h eby pod úhlem 45°. Nohy probíjí jediný h eb p es nárt pravé a poté levé nohy. Ránu v pravém boku lemuje st íbrná zá e se srdcem. Za Kristovou hlavou, i za k ížením b even, vyrážejí paprsky zlaté svatozá e. Nad k ížením je p ibita rouška s nápise INRI, provedeným v erné barv na zlatém podklad . Z charakteru ezby je patrno, že se jedná o plastiku staršího p vodu,42 která byla v rokoku dopln na o další komponenty43 a vkomponována do nov vzniklého rokokového celku, jak tomu bylo asté v dob baroka. Také u dvojice plastik naproti stojícího r žencového oltá e se Böhmovy postavy více vážou k úst ednímu tématu znázorn nému na plátn , než k pozorovateli. Tedy na rozdíl od socha ské výzdoby na ostatních oltá ích lodi, které osadili jiní socha i a to bez jakéhokoliv vztahu k samotnému oltá i. Sv. Vincenc z Ferrery levici p ikládá na hru

a o i pozvedá k nebes m. Druhou rukou

p idržuje v netypické poloze knihu se zlatou o ízkou, která je svou kratší stranou tém

kolm

op ena o pás. Za pozornost stojí prsty pravé ruky, k e ovit svírající okraj knihy. Šat obepíná skrytý zlacený pás, šikmo probíhající za škapulí em.Doširoka rozev ená kompozice plastiky sv. Vincence vymezuje prostor obdélného charakteru se skosenými rohy. Plastikou prochází ada vertikálních linií. Krom dvou postranních, které uzavírají kompozici ze stran a probíhají okrajem plášt a k ídel, se zde objevuje dalších p t svislic, které v relativn pravidelném

42 43

Dominik Škaruda, (pozn. 3), s. 123. Spadající cíp bederní roušky s uzlem na pravém boku. 20

rastru procházejí komposicí postavy. Askeze šatu s vertikální rytmikou symbolizující duchovnost [12]. Uklon nou hlavou na štíhlém krku, sepnutém do límce, vrcholí esovité projmutí postavy. Nad široce rozev eným plášt m dominikánského obleku vyr stají prohn tená k ídla, p sobící v i hmot postavy poddimenzovan . Šat splývá ve vertikálních asách, které jsou na svých plochách rozm l ovány vlnami diagonáln sm ujícími k levému dolnímu okraji.Ve velmi sugestivn propracovaných obli ejových partiích vystupují mohutné nado nicové oblouky. elo s hlubokými kouty lemují vlny vlasu staršího muže. Podobn je formován i vous na brad . Naproti stojící karmelitánka je zachycena ve vizioná ském rozpoložení s p iv enými o ními ví ky a pootev enými rty. Levou ruku má položenu v gestu oddanosti na prsou, kde nahmatává plátno škapulí e. Druhou p edloženou kup edu. Šat sv. Terezie z Avilly je p epásán zlatým úzkým páskem, který pouze voln

sedí na jejích bocích a výrazn ji

nezasahuje do ásn ní spodního šatu. Z velké ásti je pásek skryt za škapulí em, spadajícím až k zemi, mezi bosé nohy ženy. Krom charakteristického gesta na hrudi a výrazu tvá e, nemá žádný jiný hmatatelný atribut. Nemá tedy krom decentního pásku již žádné další zlacení. Rouška kryjící vlasy pozvolna p echází do plášt , který splývá pod ní a spadá p es lokty. Pouze pravý okraj roucha je proražen náhlým a hlubokým zásekem. Celá postava, je taktéž jako svatý na opa né stran oltá e, esovit zvln na, pouze její prohnutí probíhá zrcadlov [13]. U plastiky lze taktéž spat it otev enou kompozici, které je docíleno za pomoci rozložení plášt . P i konsekraci stavby arcibiskupem olomouckým dne, 12. zá í 1784, již byly v interiéru osazeny t i oltá e.44 Krom již zmín ných oltá velkolep

P. Marie a Svatého K íže, se jist jednalo o

ešený oltá hlavní, zasv cený sv. Janu a Pavlu

U paty každého ze sloup retáblu hlavního oltá e osadil V. Böhm plastiku dlouhovousého muže s atributy biskupské moci, tedy volutové berly, prosté mitry a p iléhavých rukavic. Jejich od v se skládá z dlouhé kleriky, krajkové rochety a pluviálu, který na hrudi spíná podlouhlá zlatá spona ukon ená trojlisty, která se v mnohých p ípadech áste n nebo zcela ukrývá pod dlouhým vousem, spadajícím na hru . Po rochet

splývá zlatým páskem

lemovaná štola, ukon ená ve svém rozší ení rovnoramennými k ížky. Její absenci lze

21

zaznamenat u biskupa stojícího zcela vpravo. Poletující stuhy mitry a pásky štoly, odd lené úzkou mezerou od hmoty drapérie, dodávají plastikám vzdušnou lehkost. St edem každé z dvojic postav, umíst ných po stranách úst edního plátna, prochází vertikální osa v podob sloupu, v i n muž jsou k sob plastiky zrcadlov nato eny. Zatímco u pravé dvojice biskup bylo docíleno uzav eného kompozi ního vztahu [3,4], u levé dvojice došlo ke vztahu mnohem otev en jšímu [5,6]. Hole církevních otc , osazené u jednotlivých plastik symetricky dle hlavní oltá ní osy, geometricky spojují jednotlivé sochy ost e lomenou linií, kopírující písmeno W, s vn jšími liniemi stoupajícími oproti liniím vnit ním o poznání p ík eji. Na soklu oltá e zcela vlevo stojí plastika sv. Augustina, pohlížejícího na malého chlapce, který drží lasturou v pozvednuté ruce. Chlapec je od n v dobovém kabátku se zapínáním na adu knoflík . Levou dla p ikládá sv tec k hrudi, kdežto prsty pravé ruky p idržuje knihu se zlatou o ízkou, opírající se svou kratší stranou o jeho bok v místech pánve. Pluviál se v projmutých asách rozbíhá od sepnutí na hrudi, aby náhle v široké vln , p es pravou paži, klesal k zemi. Okolo druhé paže je ovinut. Hmota plastiky, konkávn projmuté do široce rozev eného písmene C, zp sobuje nejen díky postoji, ale i kv li nahromad ní draperie po pravé sv tcov stran , dojem zna né nestability [3]. Postoj sv. Ambrože je v i zrcadlové ose mezi dvojicí postav mírn konvexn prohnut [4]. Pravá ruka, zlomena v loketním kloubu v pravém úhlu sm uje, završena ukazová kem, k rozev ené knize, spo ívající v poloze blízké vertikále na levé ruce.45 Ve tvá i s pootev enými rty, o ima hledícími k nebi a s vráskami u ko ene nosu, lze vy íst bolestné vytržení. Na ímse pod plastikou stojí zlacený v elí úl. Sv. Valentin, na opa né stran oltá e, váhu t la p enáší na zadní pravou nohu, kdežto levou se opírá o zem pouze špicí boty [5]. Laskav pohlíží na planoucí zlaté srdce, svírající v levé dlani. Pravou rukou tiskne k t lu rozm rný svazek spis . Štíhlá, vzp ímená postava sv. Erasma se v i ostatním plastikám biskup

vymyká svou

strohostí isté hmoty. Zasn ný pohled tvá e obrací sm rem k planoucímu srdci v dlani sv.

44

Dominik Šaruda, (pozn. 3), s. 112. Dle d razného gesta k rozev ené knize lze usuzovat na existenci textu p ekrytého nov jší k ídovou polychromií. 45

22

Valentina. Ob ruce má pozdviženy. Ladným pohybem levé ruky p idržuje v horní ásti berlu. Levou drží vertikáln postavené vratidlo, s navinutými st evy v jeho st ední ásti [6]. V. Böhm je nepochybn také autorem výzdoby oltá ního tabernáklu – gloriety, znázor ujícího rozev ená nebesa, kde se v oblacích klene zlatá duha, na níž spo ívá, jako na tr nu, Kristus Soudce. Kolem n j je v oblacích rozvinuta vlající drapérie. Sám je zahalen pouze v bederní roušce. Pravou pozvednutou paží p idržuje vzp ímený štíhlý k íž. Levou pozvedá zlatý plamenný me . Z hlavy vychází svatozá , seskupená do t í svazk paprsk . Po každé stran doprovází Krista postavi ka andílka sedícího taktéž na duze. V oblacích, i v samotné architektu e, jsou zakomponovány ok ídlené hlavy and lí k . Šlachovité mužské t lo vychází z kompozi ního rozložení, založeného na vertikále procházející pravou nohou, trupem a hlavou. Diagonáln se s ní st etává linie pravé pozvednuté ruky, pokra ující do levé nohy. K této diagonále je postavena kolmice, procházející plamenným me em [2]. Ko eny tém

reliéfní výzdoby oltá ního nástavce lze spat it již na zakázkách z

doby posledních let studií na akademii. Z tohoto období pochází výzdoba farního kostela v Kdousov . Nalézá se zde plastika Boha Otce, jež se opírá o kouli a v m lkém oblouku pozvedá pravou paži, sm ující vzh ru. V pozadí se esovit vlní stoupající cíp plášt . Jak gesto ruky, tak i rozvržení drapérie, odpovídá místeckému Kristu. Podobn ztvárn ný esovitý motiv, nalézající se v levé ásti, v etn obdobné diagonální komposice t la, lze shledat u další glorie Boha Otce, provedené ve štuku. Jedná se o zakázku na dotvo ení nového tabernáklu lipenského hlavního oltá e od B. Fritsche, kde pracoval na vybavení kostela bo ními oltá i, kazatelnou a k titelnicí. 46 Shodné kompozi ní ešení postavy, založené na vertikále, kterou k íží diagonální linie, lze kup íkladu spat it, by

v zrcadlové poloze, na tabernáklu

s plastickým vyobrazením Boha Otce od socha e W. Trägera, který zakon uje hlavní oltá e piaristického kostela sv. Jana K titele v Mikulov . V nedalekých Metylovicích se hlavní oltá farního kostela považuje za Böhmovo dílo. 47 Pouhou nepodloženou spekulací lze ozna it myšlenku, zda tento oltá , osazený dvojicí biskup po stranách sloup a plastikami sv. Jana a Pavla na volutách retáblu, nebyl p vodn

46

Indra, Hlavní oltá (pozn. 36) - P i barokizaci stavby a snesení gotické klenby musel být snesen i Fritsch v oltá ní nástavec. 47 Stehlík, Plastická výzdoba (pozn. 33), s. 163. 23

zamýšlen pro hlavní oltá místeckého chrámu sv. Jana a Pavla, a posléze došel skromné realizace až v tomto kostelíku, zasv ceném Všem Svatým. Jeho známé oltá ní realizace p edcházející a následující po místecké zakázce z Lipníku nad Be vou (1765-1768) a z Hranic na Morav (1772-1773) se vyzna ují reliéfní výzdobou na míst oltá ního plátna. Tak tomu ale není v místeckém kostele. Tento socha v p ístup lze snad dát do souvislosti s obdobím, které následovalo po zakon ení prací v kostele sv. Jakuba v Lipníku, kdy z ejm nem l dostatek zakázek a proto provád l i pod adné práce, v podob podstavc pod sochy, v lipnickém piaristickém kostele.48 U následné zakázky v Místku z roku 1771, tedy patrn po této krizi, nebyl schopen prosadit sv j socha ský p ístup v komplexním ešení oltá .

Valentin N mec (socha

inný v 3. tvrtin 18. století)

Oltá sv. Františka z Assisi osadil dvojicí sv tic místecký socha Valentin N mec.49 Ob plastiky komponoval do p evýšených koso tvere ných útvar s rozší ením v místech lokt , p es které jsou nabrány plášt . V utvá ení t l lze spat it vlá nost modelace s vlivem socha e V. Böhma. Sv. Markéta z Cortony, stojící po levé stran oltá e, se výrazem tvá e a pooto ením hlavy odvrací od nástroj Kristova umu ení, které p idržuje za b evno k íže, které stojí na hran mezi jejími nohami. Na b evnu v míst k ížení je dv ma h eby p ibita Veroni ina rouška s plasticky vybíhajícím reliéfním zobrazením tvá e Trpitele. Po stranách roušky je v nestejných výškách diagonáln upevn no kopí a houba na žerdi. P esto, že je k íž diagonáln popušt n, veraikon si ponechává sv j plechový charakter a nespadá v záhybech roušky.50 Prsty neobjímají b evno, ale k e ovit vybíhají sm rem k divákovi. Celkové držení t la z stává vzp ímené, pouze mírn esovit rozvln né. Tento postoj vychází z kompozi ního ešení na základ sev eného písmene V [22]. Jedna jeho linie kopíruje d evo diagonáln vytaženého k íže s dalšími atributy Kristova utrpení, které sv tice odklání od sebe, tím pádem i od hmoty 48

Indra, Barokní sochy (pozn. 41), s. 49. Škaruda, (pozn. 3), s. 123. 50 Bu to socha bral tento motiv za natolik „zakonzervovaný“ atribut, že necht l provád t experimenty s jeho draperií. Nebo tento k íž vytvo il dílnický spolupracovník, který nebyl obeznámen s umíst ním atributu. Tomuto 49

24

oltá e. Druhé probíhá p edstavenou levou nohou v kontrapostu, kterou až po ky el objímá na t lo p ilepené roucho. Linie pokra uje vertikáln drženým páskem v levé ruce a je zakon ena ženskou tvá í z profilu. Do mezery mezi podstavcem sochy a patou sloupu je vložen zlatý psík. Svrchní roucho plášt je mohutn nabráno levou paží a dále kaskádovit spadá podél t la. P es pravou paži ruky s k ížem spadá obrovským vydutím, aby mohlo být ve své spodní ásti esovit

projmuto. Obrovská vlna vydutí roucha sleduje po kompozi ní stránce šat

protilehlé sv tice, která z n j utvá í n ši pro r žové kv ty. Rouška pokrývající hlavu ladn probíhá kolem ucha a spadá na hru ve stylu, podobném spádu dlouhých rovných vlas . V zrcadlovém kontrapostu v i sv tici téhož oltá e stojící sv. Rozálie z Viterba s nepokrytou hlavou a vlasy vy esanými do vysokého ú esu.. Výrazný záhyb roucha, p idržovaný levou rukou, slouží jako n še plná zlatých r ží. Hmota plastiky je koncipována na výrazném kosodélníku s vertikální delší osou. Protilehlá plastika sv. Markéty má také jisté prvky komponování do kosodélného tvaru, ale její obvod je na rozdíl od sochy sv. Rozárie, kterou lemují ostré obvodové linie [21], mnohem dynami t ji rozevlán. Nejvýrazn jší z nich se táhne podél levé nohy, až k záp stí ruky. Symetricky vedená linie po druhé stran náhle protíná zásek vedený seshora. Široký zdobený pás, obepínající spodní šat, spíná spona s motivem kartuše. Zdobené jsou i konce rukávc spodního šatu. Pohled svatá upíná k natažené pravé ruce, jejíž prsty, palec a ukazová ek se svými polštá ky tém

dotýkají.

Jan Schubert (1743?-1792) Již u ednická léta V. Böhma a J. Schuberta pojí spole né ko eny v díln hranického socha e Fr. Gallaše. Po jejich návratu z Vídn , kde oba pokra ovali v socha ských studiích, ale pravd podobn pouze V. Böhm na akademii, byli op t oba socha i svedeni dohromady na zakázkách jako spolupracovníci Fr. O. Hirnleho. Op tovn se V. Böhm s J. Schubertem sešli p i výzdob interiéru, práv v kostele sv. Jana a Pavla v Místku. Schubert se zde realizoval, jak ve štuku, který mu byl velice blízký, tak ve d ev . Bezpochyby je jeho autorství u poprsí sv tc v rokajových kartuších vyvedených na pilastrech, vynášejících chrámovou klenbu, dále ezby n kterých and l po stranách tabernáklu jednotlivých oltá . Také na dvojici skulptur

faktu ale neodpovídá bravurn provedený reliéf Kristova portrétu s ost e ezanými rysy. Za nejpravd podobn jší lze považovat problémy spojené s p ípadnou deformací tvá e a ist praktické provedení. 25

sv. Leoparda a sv. Antonína Paduánského, osazených po stranách retabulu oltá e sv. Floriána, se jeví známky Schubertova rukopisu.51 Vzp ímená postava sv. Leonarda pozvedá ob ruce [30]. Prsty pravé ruky jsou p ipraveny k žehnání. Kdežto levá ruka s rozev enou dlaní obrácenou k zemi vybíhá kolmo od pasu. Koleno p edsunuté pod ní obepíná dlouhý spadající šat. Sklon nou hlavu pokrývají hladké vlasy, které se dále na temeni zvedají v mohutných vlnách. O záp stí levé ruky se sv tci voln opírá berla, která je svým, by zjednodušeným charakterem, blízká form berel biskup hlavního oltá e. Štíhlý eholník je od n do benediktinského šatu s širokými rukávci. Paže obepínají upnuté rukávy spodního od vu. Límec, ležící na ramennou, je sepnut zlatými knoflíky okolo šíje. Zpod límce vychází zlatá stuha, na které je zav šen zlatý pektorál. Na ásn ní hábitu zaujme k ivka, táhnoucí se v diagonálním sm ru od hrudi, kde se ost e lomí, aby se m lkým prohnutím p ehoupla p es b icho k pravému boku, vytvo ila dv stoupající smy ky a poté se vytratila sm rem dol . Ve spodní ásti šatu se vyskytuje ješt jeden výrazný zlom, táhnoucí se v ostré vertikální linii od pasu k zemi a korespondující s pravou stranou šíje. Sv. Antonín Paduánský, od n ve františkánském ádovém rouchu, drží malého Ježíška, nikoliv v náru í, ale na tvrdé podložce, pravd podobn knize, kterou zcela zakrývá cípem šatu, jehož konec ve vln spadá podél t la. Ježíšek, nap l v sed , nap l v leže, natahuje pravou ru ku a druhou se v této nestabilní poloze p idržuje sv tcova krku. Pravou nohu má jen mírn pokr enou a druhou podloženou pod ní. Svou baculatou tvá , v n enou bujarými kade emi, otá í ke stran . Polohou svého t la snad p edur uje svou smrt na k íži [29]. Sv tec objímá pravou rukou zahalenou knihu. Dít te se mimod k dotýká pouze pozvednutým palcem. Dla druhé ruky má podloženou pod knihou. Odevzdaný pohled sv ží tvá e umoc ují p iv ená ví ka o í a pohled vzh ru. Kyprá mladistvá tvá je osazena na podsaditém krku. Od pasu dol sv tcovo roucho lení hluboce ezané linie záhyb .

51

Stehlík, Plastická výzdoba (pozn. 33), s. 160-161.

26

Jan Michael Scherhauf (1724-1792) Vysoce kvalitní socha ská výzdoba po stranách oltá e Svaté Rodiny byla objednána u olomouckého ezbá e Jana Michaela Scherhaufa.52 Socha

navšt voval víde skou akademii.

Pracoval v díln Ond eje Zahnera, kde si osvojil mnoho zkušeností a znalostí, z kterých t žil i v dob , kdy se již osamostatnil. Za p ímo ukázkové p enesení kompozice z u itele na žáka lze považovat obm ny Zahnerova typu sv. Jana K titele53, které použil i v p ípad místeckého chrámu. Hmota mužské plastiky na levé oltá ní stran , vyobrazující sv. Jana K titele, je komponována v široce rozev eném srpku oblouku velkého písmene D. Hlava se obrací k pravému rameni, kdežto trup se svou obnaženou dmoucí hrudí je vyto en doprava. Prohnutí Janova t la se odráží v položení nohou. Postava váhu p enáší na nakro enou levou nohu, kdežto druhá z stává voln zanožena v pozadí. Prorok, s gestem pravé ruky ohlašující p íchod Spasitele a ukazující na beránka jako symbol Krista.54 Mužské t lo s vypnutou hrudí a propracovanými svalnatými pažemi zahaluje od pasu dol

velbloudí srst, držící na bocích nep iznaným

opaskem a spadající v dlouhých asách až na zem. V záhybech roucha leží za pravou nohou zlatý beránek. Po pravé stran sv tce stojí tenká a vysoká rákosová h l, zakon ená šikmým k ížem a prochází prostorem mezi t lem a dlaní levé ruky. P es horizontální b evno visí n kolikrát zalomená stuha s rozst iženými konci. Na zlatém podklad

se táhne

ern

vyvedený nápis „ECCE AGNUS DEI“. Šat je rozehrán do v jí ovitého tvaru, spadajícího od levého boku ve t ech projmutých liniích [18]. Naproti umíst ná postava apoštola Ond eje se opírá o zk ížená b evna sukovitého, zlaceného k íže ve tvaru písmene X. Dla p edsazené levé ruky obrací v miskovitém rozev ení sm rem k nebi, kam odevzdan pohlíží tvá í rámovanou krátkým vousem. Druhá ruka zemdlele objímá b evno k íže, ke kterému byl p ivázán. Trub se mírn zaklání a je zaklesnut mezi rozev ená b evna. Od v sestává z dlouhého p epásaného šatu a sm rem dol popušt ného plášt , který obíhá ve výšce beder celou postavu. P eto ením plášt ve st ední ásti bylo 52

Škaruda, (pozn. 3), s. 123. – Levou plastiku objednal konšel Jan ern k, jako svého patrona, sv. Jana K titele. Druhou z plastik sjednal se stejným úmyslem u téhož socha e tehdejší kaplan a místecký rodák Ond ej Šostý v r. 1777 53 Stehlík, Dv barokní skulptury (pozn. 8), s. 143. 54 Výrazné až imperativní gesto nebádající k pokání, které lze považovat za charakteristický Zahner v prvek, je v nápadné shod s gestem plastiky sv. Jana K titele od neznámého autora z doby kolem roku 1650 osazené na hlavním oltá i kostela Panny Marie Sn žné v Praze. 27

dosaženo výrazného dynamického prvku k ížení na jinak splývavém od vu [17]. Lasturnatým lomem pojednaná drapérie sestává z ostrých vystouplých hran a miskovitých prohlubní. St edem suknice probíhají dv rovnob žné vertikály, tvo ící v drapérii široký pás.

František Titsch z Hukvald (socha

inný v 3. tvrtin 18. století)

Sochy osazené po stranách oltá e And la Strážce, znázor ující ochránce proti morové nákaze, ezal místní socha František Titsch z Hukvald, který vytvo il i kazatelnu a k titelnici. 55 Jedná se o velice kvalitní socha ské práce. Graciózní gesta a výrazy tvá e obou sv tc nasv d ují školení v díln kvalitního socha e. Figura sv. Šebestiána na levé oltá ní stran , od na v kyrysu, krátké suknici, se voln opírá o sukovitý pe za jejími zády. Z této, až hravé rokokové pózy, vyplývá její velmi dynamický postoj. T lo je výrazn esovit prohn teno. Krom kyrysu, zdobeného zlacenými ozdobami, dopl ují vojenskou výzbroj helm kryjící hlavu, vysoké boty, sahající pod kolena a kopí s praporem. Veškeré p edm ty dopl uje zlacení. P es paži voln spadá promodelovaný pláš . Úzký pás obtá í široká šerpa, svázaná uprost ed ozdobným volným uzlem, jejíž cípy zakon ují velké zlaté st apce. Ob ruce se ost e zalamují v záp stích. Pravou klesající paží obtá í vzp ímené kopí. Levou pozvedá zlatou st elu. Pohled

tvá e, rámovaný krátkými

kudrnatými vousy, v nuje práv tomuto nástroji své smrti. Socha pojal, v rámci rokokového vnímání, dílo s cílem vyhnout se trýznivému postoji sv tce, probodaného šípy. St ela v jeho ruce pouze symbolizuje tento poprav í akt. Labilní postoj sv tce, zvlášt postavení jeho k ížících se nohou, navozuje dojem nadpozemské scény a pramení z manýristických komposic [26]. Druhého sv tce zahaluje dlouhý p epásaný poutnický šat, s plášt nkou položenou p es ramena. Pravicí pozvedá sv. Roch spodní okraj plášt . Odhaluje svalnatou nohu, na jejímž stehn hnisá nateklá morová rána. Hlavu od rány odklání v útrpném, až sinalém výrazu tvá e. Bolest se odráží jak v zkrabaceném ele, tak v pohybu koutku úst. Druhou ruku v oddaném gestu Boží v le p ikládá k hrudi. Mezi touto rukou a hrudí prochází zlacená žer

55

dlouhé

Škaruda, (pozn. 3), s. 123-124. – Práci na kazatelnách provedl na zakázku d kana Fr. ejky roku 1778. 28

poutnické hole, zakon ené ve vrcholu dv ma koulemi. 56 Pozvednutím plášt socha docílil úžasné dynami nosti, kde bravurn

modelované záhyby plášt

p icházejí do kontaktu s

perfektn anatomicky modelovaným t lem. Noha, respektive p edsazené koleno, opticky vychází do prostoru, i p esto, že ve skute nosti nijak zvlášt nevystupuje z celkového objemu hmoty. Tohoto klamu je docíleno za pomoci vybrání vnit ního prostoru hmoty za kolenem [25]. Utvá ení plastiky v etn výrazu odkazuje ke skulpturám od J. M. Scherhaufa, v rámci jehož dílny pravd podobn Fr. Titsch tvo it.

MALÍ STVÍ Ignác Günther (1727-1807) Za nejlepší údobí opavského malí e, absolventa víde ské akademie, lze považovat léta,57 do kterých spadá i výzdoba místeckého chrámu. Krom dvou pláten, osazených do oltá e v zadní ásti lodi, vytvo il znamenitou k ížovou cestu.58 V retabulu oltá e And la Strážce visí scéna s and lem, prolétávajícím nad nevlídnou hornatou krajinou, nad symbolem sv ta, znázorn ném namodralou lesknoucí se koulí a ábla plazícího se v podob draka a had p i zemi. K hrudi tiskne malé dít . Druhou rukou ze zem pozvedá za paži chlapce, jehož nohu se snaží zachytit sple hadích t l. Na zemi, v pravém dolním rohu, se kroutí dvouhlavá sa . V pozadí leží obrovská, již zmín ná temná koule. Scén vrcholí Boží oko, lemované adou and l . Výjevu autor vtiskl rokokovou jemnost, spo ívající v celkové komposici, rozevírající se hrav do v jí e nohou a rukou [23], i v detailu provedení svázaných stuh. Tém

ve st edu komposice obrazu sv. Josefa, vloženého do tabernáklu téhož oltá e, je na

architektonicky pojednaný kamenný sokl umíst n v lehkém kontrapostu malý Ježíšek. Po jeho pravém boku kle í na jednom koleni sv. Josef, který ho jednou rukou drží v bocích a druhou 56

Žer je totožná se žerd mi biskupských berel sv tc hlavního oltá e. Protažením hole volným prostorem vzniklým mezi záp stím a hrudí došlo k zastín ní pohledu do sv tcovy tvá e. Dle umíst ní se m že jednat o dodate n p idaný i nahrazený atribut. 57 Ivo Krsek, Malí ství, in: Um ní baroka na Morav a ve Slezsku, Praha 1996, s. 146. 58 Ivo Krsek, Malí ství pozdního baroka na Morav , D jiny eského výtvarného um ní II/2, Od po átku renesance do záv ru baroka, Praha 1989, s. 810 - Po d jové i kompozi ní stránce vychází z Krackerovy k ížové

29

p idržuje jeho ru ku u úst, aby ji políbil. Ježíšek ho navíc objímá okolo krku. Dochází k velice t snému seskupení dvou figur, otce a syna. Baculaté t lí ko dít te zahaluje sv tle modrá a r žová drapérie. Od ní sv tce spo ívá v modrav šedém šatu, p es který je p ehozen hn dý pláš , jehož oba cípy kaskádovit spadají po obou stranách soklu. Nad sv tcovou hlavou visí, lehkou linkou vyzna ena, svatozá . I z hlavy dít te vychází výrazná paprs itá zá e, p echázející do jemné aureoly, rozlévající se kolem jeho celého t la. P es pokr enou Josefovu nohu leží dlouhá ratolest lilie. S jejím stvolem korespondují cípy klesajícího plášt [24]. V pop edí, p ed kamenným soklem, stojí d ev ná „štokrle“, suplující schod stup ovitého pódia, zvedajícího se sm rem k dít ti. Na prkenné podlaze, v pravém dolním rohu, leží Josefovo tesa ské ná iní. Ve vrcholu obrazu se vznáší t i hlavi ky andílk . Krom kamenného soklu pod Ježíškem se v pozadí objevuje ješt jeden architektonický prvek a to sloup na soklu. Pozadí scény p echází škálou nevýrazných tón od žluté okolo dít te, p es šedomodrou, hn dou p i okrajích, až na ervenalou, ve spodní ásti oblohy.

Felix Ivo Leicher (1727-1812) Víde ský, pozdn barokní malí Felix Ivo Leicher se tém

výhradn orientoval na tvorbu

oltá ních a záv sných obraz . Jeho studium na víde ské akademii výrazn ovlivnil p edevším profesor malby Michelangelo Unterberger. A to zejména v p ístupu ke komponování, používání cizích p edloh a invencí. V jeho díle lze velmi asto nalézt opakování již vícekrát použitých kompozi ních i ikonografických schémat, i jejich obm n.59 Pro místecký kostel byly u malí e objednány celkem ty i obrazy. Jedná se o t i rozm rná plátna osazená v retabulu oltá , vyobrazení Panny Marie R žencové, Svatého P íbuzenstva a Oslavy sv. Floriána, podle nichž oltá e nesou svá jména. Nadstavec oltá e Svatého P íbuzenstva navíc doplnil obrazem sv. Veroniky. Trojice rozm rných pláten je obm nami Leicherových jak kompozi ních, tak ikonografických schémat starších obraz .60

cesty, která se dnes nalézá ve farním kostele v Opav – Kate inkách. V nepatrných kompozi ních obm nách je použita v n kolika kostelech. 59 Lubomír Slaví ek, Skici a kresby v díle Felixe Iva Leichera, N kolik poznámek a nových ur ení, Ars baculum vitae, Sborník studií z d jin um ní a kultury k 70. narozeninám prof. Ph. Dr. Pavla Preisse, Dr Sc, Praha 1996, s 290. 60

Lubomír Slaví ek, Felix Ivo Leicher 1727 – 1812, P ísp vek k jeho malí skému dílu na našem území, Diserta ní práce FF UJEP, Brno 1972, s. 64. 30

Vyobrazení na r žencovém oltá i zachycuje na oblaku spo ívající P. Marii s malým Ježíškem. Po jejích bocích kle í na stupních sv. Dominik se sv. Kate inou Sienskou. Seskupení postav doprovází množství and l a putt . Scéna se odehrává na pozadí architektury s rozm rným oknem v levém horním rohu, které z ásti zakrývá tmavá drapérie. Mnicha zahaluje bílá tunika s lehce zahn dlým nádechem, škapulí téže barvy a na záda splývá erný ádový hábit. Pohled upírá sm rem k malému Ježíškovi, od kterého do otev ené dlan p ijímá r ženec. Druhá ruka s otev enou dlaní sm uje k divákovi a vytvá í tak rozev enou kompozici postavy proti kle ící sv tici, s jednou rukou drženou na hrudi, druhou u úst, aby mohla políbit r ženec, p ijatý z ruky P. Marie. Na prsteníku ruky, která spo ívá na hrudi, je navle en drobný prsten, který taktéž p ijala od Ježíška. Sv tice je od na podobn jako sv. Dominik do tuniky, škapulí e a

erného plášt . Hlavu pokrývá bílá rouška, p es kterou je p etažen erný

pláš , spadající po ramennou a zádech. Na kamenném stupni u jejích nohou leží b lostný kv t lilie. Dominika doprovází ernobílý pes, pozvedávající v hub planoucí pochode . Madona pravou rukou p idržuje Ježíška, který stojí v kontrapostu s pokr enou levou nohou po jejím boku, druhá ruka s r žencem spo ívá na klín . Pohled madony je v nován sv. Kate in , kdežto pohled Ježíšk v sv. Dominiku, respektive jeho nap ažené dlani. Mariin ervený, až tmav r žový šat, zahaluje svrchní modrý pláš . Hlavu obtá í hn dý závoj, splývající na prsa. Nahé t lo dít te pouze p es stehno ovíjí bílý závoj, který madona p idržuje na jeho zádech. Vpravo za Mariinými zády se vznáší and l, v nap ažených rukou nad její hlavou drží v nec bílých r ží. S v nci r žových r ží si pohrává i dvojice putt na stupních schod v dolní ásti obrazu. Další dva si hrají u nohu Ježíška. Zatímco jeden se zaobírá psem, druhý líbá nohu Jezulátka. Dvojice and l p ilétá oknem nad hlavou sv. Dominika. Vn jší linka kanelovaného sloupu v pozadí prochází p esn st edem plátna. Symetri nost kompozice je dána umíst ním dvou sv teckých postav po bocích centráln

umíst né madony. Navíc jsou postavy

komponovány do kruhové dispozice s prázdným st edem, který vypl uje monotónní šedá plocha oblaku. Další kompozi ní ešení je založeno na dvou diagonálách svatoond ejského k íže, jehož st ed tvo í hlavi ka Jezulátka. Nejtypi t jší Leicherovo kompozi ní rozvržení pláten s touto tématikou se zakládá na jehlancovité kompozici, která dává dílu zna nou vyváženost [11].61 Malí nasvítil scénu z levého horního rohu, kde se nalézá okno. Zvlášt na záhybech sv tlých rouch sv tc se rozehrává dynamická hra sv tel a stín .

61

Kompozi ním pojetím lze tvorbu p irovnat k p ístupu manýristických italských malí . Kup íkladu na díle malí e Andreye del Sort stojí madona s dít tem, obklopená mužskou a ženskou sv teckou postavou a putti u nohou, na vyvýšeném architektonickém piedestálu, který je v Leicherov p ípad nahrazen oblakem. 31

Výjev zachycený na plátn oltá e r žencového bratrstva62 sleduje shodn utvá ený obraz bo ního oltá e v piaristickém kostele v Benešov u Prahy. Po stránce ikonografie, v etn barevnosti, je scéna totožná, kdežto rozdíl lze shledat v komposici postoje sv tce. Na hlavním plátn oltá e, p iraženého k protilehlé zdi, zobrazil Svaté P íbuzenstvo. Na kamenný stupe

malí umístil skupinu postav sestávající ze sedící P. Marie s Ježíškem,

stojícím ve vratkém d tském postoji na jejím šat , kle ící sv. Anny, líbající dít ti levou ru ku a sv. Jáchyma, nenápadn vystupujícího z temného pozadí za jejími zády. Nad rodinou se v oblacích na grafice z Graphische Sammlung Albertina vznáší skupina andílk , s kterými Ježíšek udržuje o ní kontakt, kdežto v p ípad místeckého obrazu je nad rodinou v oblacích B h Otec. Na místeckém vyobrazení Ježíšek sv j pohled otá í k temné mužské postav , nakro ené v levém dolním rohu. K divákovi se postava otá í bokem až zády. Tmav hn dý šat sv tce, spolu s temným záv sem nad jeho hlavou, vyzna uje potemn lou trojúhelnou výse , zaujímající t etinu scény. Sv tec v hn dém rouchu rozevírá p ed Ježíškovou tvá í listy knihy. Pozadí lení tolik typický mohutný sloup, pojednaný kanelurou a klenuté okno s pr hledem do monochromní oblohy, odkud proudí hustý opar, rozprostírající se na pozadí madony. Nad mlhou se vyno uje žehnající

B h Otec, který se opírá o dvojici and l .

Prostovlasé madon spadají kaštanov hn dé vlasy na prsa. Levou rukou madona objímá syna a pravou se mu chystá obto it bílý závoj okolo beder. Na klín madony, od né do r žového šatu, se rozprostírá modrá drapérie. Spolu s barvou t l tvo í úst ední typickou rokokovou barevnost, jako tomu je u obrazu P. Marie R žencové, i sv. Floriána. Sv. Annu zahaluje zelený spodní šat a pláš fialové barvy, která je použita i na inkarnátu rozevlátého plášt Boha Otce. Temn modrý pigment se vyskytuje na šatu pod hn dým plášt m sv. Jáchyma. Kompozice sestává ze dvou diagonál k ížících se na tvá i P. Marie. Jedna z nich vychází ze sv telného pramene, procházejícího dvojicí žen s dít tem, druhá prochází Bohem Otcem a sv tcem v pop edí. Diagonály sou asn

vycházejí z tolik typické autorovy

jehlancovité kompozice [15]. Sv tlo sestupuje zpoza záv su na úst ední scénu, ímž ješt násobí její barevnost v i okolí, lad nému do okrových tón . Ikonografie scény, zachycující Svaté P íbuzenstvo, se v obm nách objevuje na mnoha autorových dílech. V rámci seskupení postav dochází k drobným kompozi ním posun m úst edního výjevu, který se skládá ze ty postav. Místecká malba vychází z jednodušší 62

.Škaruda, (pozn. 3), s. 124.- Laický ád r žencového bratrstval obraz objednal u F. I. Leichera za 150 zl.

32

kompozice mnohokrát zpracovaného nám tu; ve Víde ském piaristickém kostele Maria Treu, na drobném obrázku na m di uloženém v Österreichische Galerie,63 nebo grafice, taktéž ve Vídni. Oproti posledn zmi ovanému vyobrazení je komposice dopln na o sv teckou postavu Boha Otce, umíst ného na Nebesích. 64 V nástavci téhož oltá e se nalézá obraz sv. Veroniky, úst ední motiv scény drží vznášející se and l p ed tvá í sv. Veroniky, která v póze nap l kle íce, nap l sedíce v oblaku, up en hledí na Kristovu tvá , otišt nou na roušce. Pohled doprovází gestem ruky na hrudi. Sv tice je od na v zelený šat a od pasu dol jí zahaluje šedá, bohat

ásn ná drapérie. Kaštanov hn dé,

svázané vlasy jí spadají p es levé rameno až na prsa. P i jejích kolenou si hrají dva and lí ci, jejichž na ervenalá t la vystupují oproti tmav modravému pozadí. Skupina t í hlavi ek andílk se objevuje i nad hlavou sv tice. Pohled na scénu je brán z podhledu, ímž dochází k mírné optické deformaci obli ejových partií sv tice a zd razn ní její dlouhé b lostné šíje [16]. Okolo hlavy sv tice se na jinak tmavém pozadí rozlévá lehounká zá e, vycházející sou asn také z roušky. Dle mlžného oparu ve spodní ásti plátna, andílk u jejích kolen a výrazného podhledového záb ru, lze usuzovat na scénu odehrávající se v nebesích. Na plátn oltá e v zadní ásti lodi, který je zasv cen sv. Floriánovi, se b dující skupin m š an zjevuje sv tec na nebesích. V pozadí vystupuje m sto s rudými ohnisky požáru. Zástavb ho ícího m sta vévodí monumentální chrámová architektura na stran jedné a štíhlá gotická v ž na stran druhé. Tyto charakteristické dominanty odpovídají m stu Místku, tedy rokokovému chrámu sv. Jana a Pavla a gotickému kostelu sv. Jakuba. Obraz pravd podobn odkazuje k velkému požáru m sta z roku 1762 a snad i faktu, že tento kostel vyrostl na míst 24 spálených stodol. Na íkající skupina postav se skládá ze dvou žen a muže. Každá z figur odkazuje k jednomu z postoj v i katastrof . Jedna z žen se bázliv choulí k tlumok m, do nichž jsou zabalené zachrán né v ci. Levou rukou si strachem p es hlavu p etahuje bílý pláš . Muž kle ící v pop edí otevírá náru v i plamen m m sta a odevzdan hledí vst íc zkáze. Jeho pohled zachycuje drobný andílek, s gestem sm ujícím sm rem nahoru ke sv tci. Nabádá doty né k modlitb k ochránci proti ohni. Za ním stojící žena prosebn pozvedá o i i k e ovit sepnuté ruce sm rem k nebes m. D ní nezaujat p ihlíží malé dít . P ed skupinou se povaluje rozm rné b evno, které upustil sv. Florián. Sv tce v antické zbroji obklopují 63

Slaví ek, Skici a kresby (pozn. 59), s 299. – Dle L. Slaví ka se jedná s nejv tší pravd podobností o ricordo, dle obrazu z piaristického kostela Maria Treu ve Vídni. 64 Slaví ek, Felix Ivo Leicher (pozn. 60), s. 64.

33

and lé. Zatímco jednou rukou pozvedá kopí, druhou kyne sm rem k m stu. Výrazná barevnost antického vojáka v kyryse a helm , žluté okrové suknici, erveném rozevlátém plášti s modrou šerpou p es hru , ost e kontrastuje s p evážn bílým od ním postav na zemi. Pouze mužské postav p es rameno spadá modrý pláš . Nebeskou scénu, odehrávající se na namodralém pozadí a pozemskou scénu, odd luje temná diagonála. Soub žn jsou ob scény také spojeny a to, tvá í stojící ženy a nohou sv. Floriána, v její t sné blízkosti. Probíhá zde barevná diagonála, procházející šatem sv tce, poprsím ženy a plášt m muže v pop edí [27]. Vyobrazení sv. Floriána lze považovat za slabší prvek Leicherovy malí ské tvorby. Dokládá autor v neustálý návrat ke starším schémat m. Navíc se jedná o kompozi n nevynalézavý p ístup, dopln ný špatnou anatomickou výstavbou, patrnou v držení levé zdvižené ruky s praporcem. 65

Jan Nepomuk Steiner (1725-1793) Víde ský autor malby hlavního oltá e66 pobýval údajn

v díln

Ignáce Raaba, ale již

v padesátých letech hledal inspiraci v ím , na malbách klasicist .67 Odtud si p inesl nejen jásavé tóny inkarnát

sv tc , ale také až geometrické kompozi ní d lení v pozemské a

nebeské sfé e. Široký obla ný pás d lí plátno hlavního oltá e na nebeskou a pozemskou scénu. Na oblacích spo ívají patroni chrámu, sv. brat i Jan a Pavel. U jejich nohou si hrají dva putti v modré drapérii. Putti, hledící na sebe, p i emž jeden z nich obrácen k divákovi elem a druhý zády. V rukou drží atributy sv tc , a to mu ednickou ratolest a me , kterým byli s ati. Sv tec na levé stran v rozev eném gestu kyne pravou rukou sm rem k dvojice žen v pravém dolním rohu a pozvednutou levicí jim ukazuje na zlatou zá í zalité nebe ve vrcholu výjevu, kde se v množství and l zjevuje židovský nápis ozna ující Boha. Druhý sv tec, kle íc na pravém koleni, jednu ruku p ikládá k prs m a druhou taktéž kyne k ženám na zemi. Jedna z nich kle í sm rem k sv tc m se zdviženými dlan mi. Žena v pozadí pohlíží k nebes m se sepnutými dlan mi. K jedné z žen se ustrašen tulí dít , u n hož leží bílý, plát ný vak a srp, tak jak jej 65

Slaví ek, Felix Ivo Leicher,(pozn. 60), s.63. Národní památkový ústav V Ostrav , dopl kový list kulturní památky, oltá ní obraz sv. Jana a Pavla, Místek, Frýdek – Místek, kraj severomoravský, 61/2 67 Krsek, Malí ství, (pozn. 57), s. 147. 66

34

pracující ženy odložily p i vid ní.V pozadí nad ztemn lou krajinou z bou kových mrak vyšlehl blesk, p ed kterým si další z žen, v pravé ásti plátna, chrání hlavu svými zdviženými pažemi. Pás mrak , táhnoucí se v polovin výšky, odd luje nejen pozemskou a nebeskou sféru, ale také prozá enou ást obrazu, kde jsou postavy andílk prozá eny sv telnou záplavou a postavy mu edník

zahaleny zá ícími pestrobarevnými pastelovými tóny od vu,

skládajícího se z krátkého šedého a zeleného šatu, p es který spadá bohat

asený r žový a

modrý pláš . Kdežto v potemn lé pozemské scén nad neut šenou krajinou zu í bou e a ohnivý blesk práv proráží oblohu. Na mdle osv tlených postavách žen v pop edí vynikají obnažené ásti t l a ost e rudá halenka jedné z nich, ost e kontrastující s temnou krajinou. Kompozice vychází z p ísn

geometrického

ešení, založeného na protínajících se

diagonálách [1]. Za základ lze ozna it diagonáln držené atributy sv tc v rukou putt . Jedna linie, rovnob žná s palmovou ratolestí, prochází t lem druhého andílka, další rukou a nohou sv tce v pravé ásti. S b item me e je taktéž rovnob žné druhé t lo andílka, dále pravá hole a pozvednutá paže sv tce nalevo. S tímto sm rem souvisí i postavi ka andílka, vznášejícího se mezi postavami sv tc .

Josef Stern (1716-1775) Pozoruhodný brn nský malí , pocházející ze Štýrského Hradce, pobýval p ed svým p íchodem na Moravu dv léta v ím . 68 Na plátn oltá e sv. Františka z Assisi je zachycen stejnojmenný sv tec, který objednali františkáni t etího ádu.69 Prostovlasý muž, v hn dém ádovém rouchu s kapucí, pokleká v náboženském vytržení na ostrohranný balvan. Ruce roztažené p ed b evny k íže, stojícího na skalnatém soklu, zarostlém rostlinstvem. Skalnaté pozadí odkazuje k ho e Alvernu, kde p ijal stigmata. D j se odehrává p i vchodu do poustevny, jejíž p írodní st na p echází do klenby – jeskyn táhnoucí se podél levého okraje plátna. Za zády sv tce, v p ítmí jeskyn , sedí pohroužen do meditace další poustevník, taktéž v ádovém šatu františkán , s kápí na hlav . Na nebi, nad hn d tónovanou scénou, se ve sv tle zjevuje seraf, s t lem rozpjatým do tvaru k íže, jakoby na n m byl p ibit. Z ran na jeho t le, které symbolizují p t ran uk ižovaného Krista, sestupují lehkým, tém 68 69

neznatelným tahem št tce sv telné paprsky, utvá ející na t le

Krsek, Malí ství, (pozn. 57), s. 141. Škaruda, (pozn. 3), s. 123. 35

sv tce stigmata. Prameny sv tla tedy propojují rány serafa s ranami sv tce. Rozpjaté ruce sv tce kopírují b evna k íže, p ed kterým se modlí. Šat spolu s uzlovitým lanem, které obepíná pás, spadá v mohutném záhybu sm rem dop edu a tvarov

kopíruje projmutí

vertikálního b evna k íže a sou asn prohnutí t la serafa. Celá kompozice obrazu se zakládá na centralizujícím elipsovitém uspo ádání, v centru se ocitá sv tec. Jedno z ohnisek tvo í obli ej sv. Františka a druhé k ížek r žence, který visí za pasem a ost e kontrastuje na pozadí tmavého plášt . Elipsa, táhnoucí se po obvodu, za íná trojicí andílk v pravém horním rohu, pokra uje postavou poustevníka, lebkou u sv tcových nohou, k ížem na skále a kone n vznášejícím se serafem. Další kompozi ní ešení vychází z k íže. Hlavní k íž kompozice znázor uje t lo sv tce, jehož rozev ený postoj v podob

k íže provází k ížek r žence

s b evny, kopírujícími pohyb t la. Horizontální ást t la sv tce, serafa i horizontální b evno k íže se v prodloužení protínají v levé dlani sv tce. Horizontály naopak v samém vrcholu obrazu [19]. Ze scény vyobrazené na bo ním oltá i je patrna záliba v naturalistickém zobrazování rostlinstva, jak je tomu i u obrazu shodné ikonografie v kostele sv. Má í Magdalény v Brn . U obou výjev lze zachytit charakteristický pohled o í a uhran ivé tvá e. Tento znak se objevuje i u jiných autorových d l, vzniklých v téže dob .70 V nadstavec téhož oltá e zachycuje sv. Petra z Alkantary. V levém dolním rohu je labiln na jedné nožce postaven andílek s modrým pláštíkem okolo t la a svazkem prut , o které se opírá o zem. S monotónním hn došedým pojetím malby ost e kontrastuje nahé sv tlé t lo andílka, v etn jeho modrého závoje a ervené stuhy na svazku prut . Na zemi, p ed šatem kle ícího sv tce, který sv j zrak upírá do míst k ížení b even k íže, zá í vyb lená lebka, navíc zd razn na svým osazením na st ed. Scéna se odehrává v rovinaté krajin , pouze v pravé ásti plátna se v dáli zvedá skalnatá vyvýšenina. Nevýrazné, šedé pozadí oblohy okolo sv tcovy hlavy, zesv tluje nevýrazná svatozá . Netradi n se malí vypo ádal s plochami plátna ve spodních rozích kasulovitého obrazu, které by jinak z staly nevyužity. Do prostoru jednoho koutu nasm roval nataženou poklekávající nohu sv tce, do druhého pozvednutou nožku andílka [20]. Tím je zp sobena jeho již zmín ná nestabilita postoje. Váhu p enáší na levou stranu, kde se opírá o svazek prut .

70

Soubor vyobrazení apoštol v kostele Svaté Trojice v Brn – Králov Poli.

36

V tabernáklu oltá e sv. Floriána kle í na balvanu sv. Ignác z Loyoly. Trupem je nato eným tém

frontáln v i divákovi [28]. Je od n v rouše kn ze, v bílé alb , p es níž má oble ený

ervený ornát s erným lemováním. K hrudi p imyká dlan a p es levou paži mu visí ervená štola. O i, v nichž svítí b lmo, pozvedá k obloze, kde se rozestoupila temná oblaka a v protržené obloze se mu v nejv tším sv tle zjevuje rudé srdce, obto ené korunou z trní a nad ním velká žlutá písmena nápisu IHS. V oblacích, po pravé stran otev eného nebe, se vznášejí dva andílci, z nichž jsou patrny pouze hlavy. Další r žovolící and lí ek s modrou drapérii stojí p ed kle ícím sv tcem s knihou rozev enou v i divákovi, na jejíchž stránkách se rýsují iniciály A M D G, zna ící úvodní písmena hesla ádových pravidel jezuit „Ad maiorem Dei gloriam“. V ásn ní drapérie alby sv tce lze spat it tvrdost, až neum lost modelace. Navíc jeho šedá barva dodává pocit „ocelové“ tvrdosti šatu. Nezvládnutá modelace je patrna i z deskovitého pojetí ornátu. Leh í charakter dodává rouchu stuha uvázaná pod límcem. V nástavcích oltá

sv. Františka a sv. Floriána se vyskytují dva obrazy se sv. Petrem

z Alkantary a sv. Ignácem z Loyoly, které spojuje shodné kompozi ní osazení postav. Shodným sm rem kle ící sv tci upírají sv j pohled sm rem vzh ru. V levé ásti výjevu stojí stejn

ešený andílek zahalený modrou drapérii, který v rukou p idržuje atribut vážící se ku

sv tci. Obraz se sv. Petrem z Alkantary se v ur itých znacích váže k obrazu sv. Františka, osazeného pod ním, jehož autorem je J. Stern. Jedná se p edevším o velmi podobn utvo enou hlavu a lebku osazenou na st ed u jeho nohou. Podobn jako na hlavním plátn oltá e, i obraz kasulovitého tvaru v nástavci zachycuje sv tce v hn dém hábitu františkán , s uzlovitým provazem omotaným kolem beder a r žencem za ním zastr eným. Mnich taktéž kle í p ed k ížem, ale vertikální masivní nehran né b evno p idržuje dlan mi v diagonální poloze. Sv j zrak pozvedá do míst k ížení.

37

ZÁV R Ve své práci jsem se rozhodl zam it p edevším na kompozi ní rozbory jednotlivých d l, a již plastik i obraz . Zkoumal jsem rozložení jejich gest, len ní drapérie a hmot, nejen v rámci jednotlivých postav, ale i v širším kontextu, jejich umíst ní a utvá ení v rámci oltá . P estože v práci zpracovávám jednotnou, ned litelnou socha skou a malí skou výzdobu interiéru, v tší d raz jsem vložil do socha ství a p edevším na poznání jedné z tv r ích etap socha e V. Böhma. Jedná se o velmi hodnotný interiér, který je navíc jedine ným dokladem architektonického, socha ského i malí ského umu dané historické etapy. Do dnešních dob se dochoval v tém nezm n né podob . Mobiliá , spolu s architekturou stavby, v etn kvalitní štukové výzdoby, vznikal v rámci jediné etapy a to dokonce i v takových dopl cích jako je k ížová cesta, kde je p ímý vztah k malí i, který namaloval plátna osazená v jedné z bo ních oltá ních architektur. Na utvá ení tohoto velkolepého interiéru se v pr b hu 60. let 18. století podílelo množství významných um lc , pocházejících p evážn z Moravy nebo Slezska, a to a již se zde podíleli na výzdob aktivn nebo dodali díla na objednávku z Vídn , kde zakotvili. Mnozí z nich udržovali živé kontakty se svým rodným prost edím. Na tvorb interiéru chrámu se samoz ejm podíleli i místní um lci a emeslníci. Díky t mto faktor m vznikl velice pestrý, ale p esto jednotný a vysoce hodnotný komplex. Nejvýznamn ji zasáhla do utvá ení výzdoby interiéru chrámu ruka socha e V. Böhma, pod jeho dohledem vyr staly hmoty jednotlivých oltá . Svými plastikami osadil nejvýznamn jší z nich tedy hlavní chrámový oltá sv. Jana a Pavla, oltá P. Marie R žencové a oltá Sv. K íže.. P estože se jedná o slohov jednotný rokokový komplex, íší, jak z chrámového pr elí, tak i n kterých d l interiéru, p edevším plastik, výrazné klasicizující tendence, které se ší ily po celé st ední Evrop z okruhu Víde ské akademie. Ješt se nedá íct, že by se jednalo o novodobý sloh, spíše šlo o cít ní, novou estetiku, která v této oblasti na rozhraní Moravy a Slezska m la, p edevším díky socha i V. Böhmovi, kvalitní podloží, na které po jeho náhlém odchodu, bohužel nebylo navázáno.

38

Díky jedine né zachovalosti jednotné stylové výzdoby s autorsky velmi rozmanitou tvorbou vysoké um lecké úrovn , si chrám vyžaduje další výzkum, který by komplexn zachytil tento nesmírn hodnotný prvek a ukázal ho v celistvosti, kterou si zachoval v neporušené podob do dnešních dn .

39

LITERATURA A PRAMENY Literatura: Bohumír Indra, Barokní sochy Ferdinanda Grosse, Conráda Spindlera a socha ské dílo Václava Böhma v Lipníku nad Be vou a v Hranicích (P ísp vek k dílu Um lecké památky Moravy a Slezska), asopis Slezského muzea, série B, 39-1990, s.l. 1990, s. 33-54. Bohumír Indra, Hlavní oltá Bohumíra Fritsche ve farním kostele v Lipníku n. Be vou (P ísp vek k dílu Um lecké památky Moravy a Slezska), asopis Slezského muzea, série B, 37-1988, s.l. 1988, s.180-190. Ivo Krsek, K dílu opavského malí Ignáce Günthera. asopis Slezského musea, s.l. 1957, s. 85-97. Ivo Krsek, K problematice um ní doby feudalismu. Pozdní sloh baroku a malí ství na Morav , / F. A. Maulbertsch, Jos. Stern, F. A. Sebastiani/ (diserta ní práce), Seminá d jin um ní FF UJEP, Brno 1962. Ivo Krsek, Malí ství, in: Um ní baroka na Morav a ve Slezsku, Praha 1996, s. 112-148. Ivo Krsek, Malí ství pozdního baroka na Morav , D jiny eského výtvarného um ní II/2, Od po átku renesance do záv ru baroka, Praha 1989, s. 790-816. Alena Kud lková, Libuše Sýkorová, Jarmila Vacková, Farní kostel sv. Jana a Pavla (rukopis), Národní památkový ústav v Ostrav , . 729. František Linhart, Kniha o Místku, P íbor 1929. Lubomír Slaví ek, F. I. Leicher 1727-1812, (diserta ní práce) FF UJEP, Brno 1972. Lubomír Slaví ek, Felix Ivo Leicher 1727 – 1812, P ísp vek k jeho malí skému dílu na našem území, (diplomová práce), Seminá d jin um ní FF UJEP, Brno 1972. Lubomír Slaví ek, P ísp vky k poznání díla Felixe Ivo Leichera na severní Morav , in: Sborník památkové pé e v severomoravském kraji 5, Ostrava 1982, s. 33-61. Lubomír Slaví ek, Skici a kresby v díle Felixe Iva Leichera. N kolik poznámek a nových ur ení. in: Ars baculum vitae, Sborník studií z d jin um ní a kultury k 70. narozeninám prof. Ph. Dr. Pavla Preisse, Dr Sc, Praha 1996, s. 290-300. Miloš Stehlík, Dv barokní skulptury valašsko mezi í ského muzea. In: Um ní a sv t II – III., Gottwaldov 1957-8, s. 140-145. Miloš Stehlík, Nástin d jin socha ství 17. a 18. v ku na Morav . in: Sborník prací filozofické fakulty brn nské univerzity, F 19-20, Brno 1975-1976, s. 21-39.

40

Miloš Stehlík, Notizen zur Wiener Tätigkeit von G. Fritsch, Fr. Kohl und W. Böhm. in: Sborník prací filosofické fakulty brn nské university F 5, Brno 1961, s. 327-339. Miloš Stehlík, O moravském socha ství klasicizujícího baroka. in: Um leckohistorický sborník, ed. Jaroslav Sedlá , Brno 1985, s. 9-17. Miloš Stehlík, Plastická výzdoba zámku v Slezských Rudolticích, P ísp vek k dílu Jana Schuberta, Um ní VII, 1959, s. 157-165. Miloš Stehlík, Pohled na socha ství moravského baroka. in: Barok v soše. Brno 2006, s. 2740. Miloš Stehlík, Slohová podstata socha ského díla Ond eje Zahnera, Zahner v okruh, Jan Kammereit, Wolfgang Träger, Jan Michael Scherhauf. in: Barok v soše. Brno 2006, s. 115139. Miloš Stehlík, Socha ské dílny a m stské cechy, in: V zrcadle stín , Morava v dob baroka 1670-1790, katalog, Bologna 2003, s. 178-179. Miloš Stehlík, Socha ství pozdního baroka na Morav , in: D jiny eského výtvarného um ní II/2, Praha 1989, s. 741-750. Jan Strakoš, Lidové listy, 16.9., 1934. Dominik Škaruda, Pomníky zbožnosti k es anské v Místku na Morav , Method X, Praha 1884, . 10, 11, s. 109-114, 122-124. Gregor Wolny, Kirchliche Topographie von Mähren, meist nach Urkunden und Handschriften. I. Abtheilung, olmützer Erdiöcese. III Band, Brno 1859, s. 99-100. Florian Zapletal, Rozséva i Donnerova socha ského um ní na Morav , P erov 1938. Florian Zapletal, Z výtvarného baroku na Morav . (Socha i Gallaš, Böhm a Šubert.), Akord, Brno 1934, 1. 10., s. 6-8. Národní památkový ústav V Ostrav , dopl kový list kulturní památky, oltá ní obraz sv. Jana a Pavla, Místek, Frýdek – Místek, kraj severomoravský, 61/2 Prameny: Kirchen-Inventarium der Misteker Pfarrei, 1806, Moravský zemský archiv v Brn , fond B 16/386. Zakládací listina kostela sv. Jana a Pavla z 10. íjna 1767, fond Archiv m sta Místku 15781942 (1948), 10 a. Annales parochiae Mistecensis, Místek, ímsko-katolický farní ú ad ve Frýdku-Místku.

41

SEZNAM VYOBRAZENÍ 1.

Sv. Jan a Pavel, plátno hlavního, stejnojmenného oltá e

2.

Kristus Soudce, socha sky osazen tabernákl hlavního oltá e

3.

Sv. Augustin z Hippo, plastika na levé stran hlavního oltá e

4.

Sv. Ambrož, plastika na levé stran hlavního oltá e

5.

Sv. Valentin, plastika na pravé stran hlavního oltá e

6.

Sv. Erasmus, plastika na pravé stran hlavního oltá e

7.

Hlavní oltá , zasv cený sv. Janu a Pavlu

8.

Sv. Jan Evangelista, plastika na pravé stran oltá e Svatého K íže

9.

Panna Maria, plastika na levé stran oltá e Svatého K íže

10.

Uk ižovaný Kristus, plastika osazená v prostoru rámu oltá e Svatého K íže

11.

Panna Maria R žencová, plátno retabula stejnojmenného oltá e

12.

Sv. Terezie z Avily, plastika na pravé stran oltá e Panny Marie R žencové

13.

Sv. Vincenc Ferrerský, plastika na levé stran oltá e Panny Marie R žencové

14.

Oltá Panny Marie R žencové

15.

Svaté P íbuzenstvo, plátno retabula stejnojmenného oltá e

16.

Svatá Veronika, plátno tabernáklu oltá e Svatého P íbuzenstva

17.

Sv. Ond ej apoštol, plastika na pravé stran oltá e Svatého P íbuzenstva

18.

Sv. Jan K titel, plastika na levé stran oltá e Svatého P íbuzenstva

19.

Sv. František z Assisi,

20.

Sv. Petr z Alkantary, plátno tabernáklu oltá e sv. Františka

21.

Sv. Rozálie z Viterba, plastika na pravé stran oltá e sv. Františka

22.

Sv. Markéta z Cortony, plastika na levé stran oltá e sv. Františka

23.

Oltá And la Strážce

24.

Sv. Josef, plátno tabernáklu oltá e And la Strážného

25.

Sv. Roch, And la Strážce

26.

Sv. Šebestián, plastika na levé stran oltá e And la Strážce

27.

Sv. Florián, plátno retabula stejnojmenného oltá e

28.

Sv. Ignác z Loyoly, plátno tabernáklu oltá e sv. Floriána

29.

Sv. Antonín Paduánský, plastika na pravé stran oltá e sv. Floriána

30.

Sv. Leonard, plastika na levé stran oltá e sv. Floriána

31.

Oltá And la Strážce

32.

Interiér chrámu sv. Jana a Pavla 42




 







 

 

 



!"

#$ %&

'( )*

+, -/.

021 33

4/5 67

8/9 :;

?

@BA

CD