MATERIÁLIE
Kostel sv. Petra a pavla ve chvatûrubech Jan ÎiÏka Kostel sv. Petra a Pavla ve Chvatěrubech (okres Mělník) stojí nad vltavským údolím, na okraji nepravidelné zástavby vsi, rozložené na k západu klesajícím svahu, před jižním průčelí zámku. Situace kostela přímo souvisí se zámkem, původně hradem. Zámek stojí na plochém návrší, odděleném od svahu na západě plochým sedlem, výrazně klesajícím k severu. Areál kostela pak odděluje od zámku široký příkop, ve kterém dnes pod hřbitovní zdí probíhá cesta, vedoucí do údolí, kde stojí velký hospodářský dvůr. Na jihu odděluje kostelní areál od zástavby prudce klesající svah do široké rokle, běžící zhruba od východu do údolí Vltavy. Zámek s kostelem tedy stojí na návrší chráněném na západě, jihu i severu svahy, na východě pak sedlem. I když poněkud situaci znejasňuje zástavba vsi, rozložená jak v sedle, tak v jižní rokli, je již z terénní situace zřejmé, že kostel stál v areálu hradu, respektive na jeho předhradí. Přímým důkazem je pak dům ve svahu pod jihozápadním nárožím kostelního areálu, který vznikl nešťastnou radikální přestavbou válcové mohutné bašty, která toto hradní nároží flankovala. Areál kostela vymezuje ohradní zeď bývalého hřbitova. Na západě, jihu a severu, kde ohradní zeď stojí přímo nad svahem, obklopuje kostel pouze úzký pruh hřbitova, s bran-
Obr. 2: Chvatěruby, kostel sv. Petra a Pavla, půdorys. Zrněné zdivo - z první poloviny 13. stol., křížkované - kolem 1538, kolmo křížkované - renesanční, tečkované - barokní. Zaměření a kresba autor.
kou se schodištěm v severozápadním nároží, vedoucí k zámku, kde byla umístěna i fara. Podstatně větší východní část hřbitova je přístupná pilířovou branou - hlavním vstupem ke kostelu. Na první pohled nevýrazná kostelní orientovaná stavba má obdélnou loď a čtvercový nižší presbytář. Sedlové střechy ukončuje na východě u presbytáře i lodi strmý trojúhelný štít, v západním průčelí pak vykrajovaný třípatrový štít obloučkově ukončený. Z hřebene lodi vyrůstá polygonální sanktusník ukončený cibulovou střechou. K jížnímu boku lodi je připojena sakristie, východní zdí lícující s východní zdí lodi. Ze středu severního průčelí vystupuje drobná čtvercová stavba dodatečně zazděné předsíně. Jednoduché hladké fasády, ukončené na jihu a severu římsou, na východním a západním průčelí propojenou plochými pásy, člení pouze rytmus oken. Přes tuto jednoduchost jde o řešení neobvyklé - veškerá okna jsou kruhová špaletová, bez šambrán. Po jednom okně je na jižním a severním boku presbytáře, severní průčelí lodi je prolomeno trojicí oken, západní část jižního průčelí lodi dvojicí oken a jedno okno osvětluje loď v ose západního průčelí. Pod ním je vstup do kostela s jednoduchým kamenným portálem, s dveřmi datovanými do roku 1715.1) Další vstup vedoucí od severu zanikl po úpravě předsíně na kapli. Podstatné poznání minulosObr. 1: Situace kostela, výsek z mapy stabilního katastru. 1 - kostel sv. Perta a Pavla, 2 - vnitřní hrad, 3 - stávající zámecká budova, 4 - nárožní bašta předhradí. ti kostela umožnila až oprava fa-
92
PrÛzkumY památek II/1995
sád v roce 1994. Před opravou pokrývala fasády nekvalitní novodobá omítka se zjednodušeným profilem římsy. Prakticky chybělo lemování štítů, západní štít měl detaily zachovány pouze při svém vrcholu. Snímání vrchní vrstvy postupně odhalilo starší vrstvy a úpravy. Relativně nejcelistvěji byla dochována omítka, která patřila nejstarší dochované vrstvě na římse a která plynule přecházela do špalet oken. Na této dřevem hlazené jednovrstvé omítce s vápenným nátěrem nebylo stop po plastických ani malovaných šambránách, ani jiném architektonickém členění. Další postup snímání omítek vedl, nejprve na severním průčelí lodi a na presbytáři a dále na průčelí jižním a západním, k odkrytí pozoruhodných detailů. Na severním průčelí lodi vpravo od sínce v úrovni jeho římsy byl zachycen fragment renesanční sgrafitové omítky. Sgrafitové obdélníky oddělené jednoduchou spárou, vymezenou dvojicí rysek, zdůrazňovala po obvodu šrafura, vytvářející iluzi plastické bosáže. Náběh na klenák přímo u zdi předsíně dokládá existenci dnes zaniklého portálu. Zdivo, nejdříve odkryté spodní části, je lomové, v nároží armované kvádry. Ve zdivu se nízko nad stávajícím terénem objevila dvojice zazděných oken. Zazdívky z lomového zdiva pokrývaly zbytky zednickou lžící utažené omítky, s téměř bílým vápenným nátěrem. Okenní otvory s téměř půlkruhovými záklenky, provedenými z lomového kamene, jsou prolomeny v různých výškových úrovních. Západnější okno je situováno zhruba o 50 cm níže než okno ve východní části průčelí. Celistvost nálezu a zejména skutečnost nekonfliktní polohy vůči výše položeným oknům stávajícím připustily možnost analytického řešení. Vybourávka zazdívek odkryla šikmé špalety drobných, půlkruhově sklenutých a nepříliš tvarově pravidelných okének. Špalety pokrývala nerovná lžící utažená omítka opatřená silnější vrstvou vápenného nátěru. Po odkrytí zdiva celého průčelí bylo zřejmé, že horní část je zděna odlišným způsobem než spodní. Drobnější lomový kámen zde vystřídalo zdivo z větších světlejších kamenů. Spodní část zdiva na severovýchodním nároží armují vyšší a kratší kvádry, ukončené zhruba ve spodní úrovni stávajících oken vertikálně převýšeným kvádrem se stopami po osekání. Kvádr je zřejmě zbytkem římsy vynášející štít. V této úrovni byla dobře sledovatelná horizontální spára dělící průčelí. Kruhová okna, dodatečně prolomená, dosahující až téměř k římse, lemuje drobnější lomové zdivo jen částečně promíšené cihlou. Zdivo presbytáře je provázané se spodním zdivem lodi, na které výškově navazuje. Armování se na severním průčelí uplatňuje jen ve spodní části severovýchodního nároží. Na zdivo kolem kruhového okna navazuje pruh nadezdívky pod vysazením římsy. Pod oknem byla odkryta spodní část špaletového okénka, zřejmě obdobného oknům v průčelí lodi. Na východním průčelí presbytáře odstranění vrchních omítek odkrylo poněkud k jihu posunuté špaletové okno s lehce segmentovým záklenkem z lomového kamene. I když provedení špalet odpovídá oknům v severním průčelí lodi, vlastní okénko odkryté po vybourání zazdívky je úzké, hrotitě sklenuté s pravoúhlým profilem ostění. Na jihovýchodním nároží se dochovaly zbytky lžící utažené omítky, charakterem odpovídající omítce na zazdívkách oken lodi se zbytkem šedě malovaných nárožních kvádrů. Lomové
Obr. 3: Chvatěruby, kostel sv. Petra a Pavla, pohled na severní průčelí. 1 - zdivo z 1. poloviny 13. století, 2 - zdivo pozdně gotické, 3 - zdivo renesanční, 4 - okna z poloviny 13. století, 5 - štíty z první fáze kostela, 6 - fragment renesančního sgrafita, 7 - osekaná římsa štítu. Zaměření a kresba autor.
Obr. 4: Chvatěruby, kostel sv. Petra a Pavla, pohled na jižní průčelí. 1 - zdivo z poloviny 13. století, 2 - pozdně gotické zdivo, 3 - renesanční zdivo, 4 - okno z první fáze kostela, 5 - pozdně gotické okno, 6 - pozdně gotické okno tribuny, 7 - sakristie, 8 - renesanční kruhová okna. Zaměření a kresba autor.
zdivo pokračuje výše do štítu, kde je po obvodu patrné nadvýšení štítu opět z lomového zdiva. Situace na jižním průčelí presbytáře je obdobou průčelí severního. Kruhové okno zde zrušilo špaletové okénko, ze kterého zbyla parapetní část. Obezdívka kruhového okna je současná s nadezdívkou presbytáře pod římsou. Složitější stavební vývoj se po sejmutí omítek ukázal na východním průčelí sakristie, navazujícím na jižní úsek východní zdi lodi. Lomové zdivo východní zdi sakristie, v nepravidelném průběhu zasekané do nároží lodi, končí zhruba ve dvou třetinách délky průčelí vertikální spárou, lemovanou armovacími kvádry. Poslední třetina, vyzděná opět z lomového kamene, má nároží armováno nižšími a delšími kvádry. Starší pravou část ukončuje cihelný pás osekaného vysazení římsy, nad kterým je nasazen štít pultové střechy. Zdivo nad ním patří štítu mladší fáze sakristie. Jižní bok i západní průčelí sakristie má jednotné zdivo s pravoúhlými otvory, připojené na spáru k jižnímu boku lodi. Na zbytku jižního průčelí lodi se objevila složitá situace pěti intaktně dochovaných okenních otvorů. Pod pravým kruhovým oknem sejmutí omítek odhalilo lomovou zazdívku velkého okna. Zazdívka je svým charakterem blízká nadezdívce na presbytáři. Lehce hrotité široké okno, odhalené po jejím odstranění, má kružbovou výplň, navazující na z kvádrů vyzděné špalety. Výžlabky profilovaný střední sloupek vynáší dva půlkruhové oblouky, v jejichž
93
MATERIÁLIE
Obr. 5: Chvatěruby, kostel sv. Petra a Pavla, pohled na východní průčelí. 1 - zdivo z první poloviny 13. století, 2 - pozdně gotické zdivo, 3 - štíty z první fáze, 4 - pozdně gotické štíty, 5 - zdivo první fáze sakristie, 6 zdivo druhé fáze sakristie, 7 - okno z poloviny 13. století, 8 - zbytky omítky s malovanými šedými kvádry. Zaměření V. Martinovský a autor, kresba autor.
středu je nasazen shodně profilovaný okulus. Z vnitřní strany se v polodrážce zachovaly zbytky výztužných železných prutů zasklení. Do špalet zabíhají zbytky lžící utažené omítky, která zde končí oříznutým páskem, pravidelně z vnitřní strany sledujícím vnější hranu špalety. Omítku i kamenné zdivo pokrývá bílý pačok a zbytky šedého nátěru. V zazdívce zevnitř lodi, zřejmě prováděné v jiné fázi, jsou použity rozlámané části ostění. I když vrchol okna zanikl při prolomení okna kruhového, zachovaly se zbytky výše zmíněné omítky vlevo nad oknem. Tam navazovaly na další zazděný otvor, kterým je téměř čtvercové okno s kamenným ostěním, ležící mezi okny kruhovými. Odříznutí omítky po obvodu u otvoru zde opět vytvářelo pravidelný pruh kamene, opatřený vápenným nátěrem. Přímo pod tímto oknem, vlevo od okna s kružbou, bylo odhaleno špaletové půlkruhově sklenuté nepravidelné okénko, provedením odpovídající oknům v severním průčelí. Více segmentový záklenek špalety je zřejmě bližší oknu ve východním průčelí presbytáře. Dobře zachována zůstala i omítka špalety. Na západním průčelí probíhal průzkum v poslední fázi. Na severozápadním nároží bylo velmi dobře patrné ukončení kvádrové armatury spodní, poněkud dovnitř nakloněné části zdiva. Nasazení zdiva horní části, svislého průběhu, zde předstupuje před líc zdiva spodního. Na bocích průčelí byly patrné výrazné vertikální trhliny, oddělující zdivo u nároží od ostatního zdiva průčelí. Nad severozápadním nárožím se zachovaly zbytky původní úpravy štítu. Strmý štít z lomového zdiva si zde pod obezdívkou zachoval zbytky jednoduše profilovaného tesaného lemování a zlom v průběhu, odpovídající námětku. Cihelné obezdění, kterým je vytvarován obloučkový průběh, má zde zbytky původní omítky. Do interiéru kostela vstoupíme západním portálem. Loď je plochostropá, do presbytáře otevřená jednoduchým půlkruhově sklenutým triumfálním obloukem. V severní zdi je široká nika se šikmými špaletami, segmentem sklenu-
94
tá, patřící původnímu portálu. Po jeho ostění se stopy nedochovaly. V interiéru předsazené předsíně je v zazděném otvoru patrné zřejmě otočené ostění s ušima. V jižní stěně je proti portálu nika se sochou sv. Jana Nepomuckého, lemovaná při opravě odkrytou a restaurovanou malbou.2) Nika je vezděna do niky výše popsaného okna s kružbou. Do sakristie vede portál s kamenným ostěním ploché ústupkové profilace s rozeklaným frontonem. V západní části lodi je dřevěná kruchta s balustrádou pseudorenesančního charakteru. S lodí ji spojuje dřevěné obezděné vřetenové schodiště, vestavěné do jihozápadního kouta a pokračující dále do krovu. S jednoduchostí lodi kontrastuje architektonická dekorativnost presbytáře sklenutého křížovou klenbou. Klenbu a triumfální oblouk pokrývá štuková renesanční výzdoba. Spodní líc triumfálního oblouku člení pětice kazet s rámy ústupkové profilace, pokrytými pásy vejcovce a perlovce. V centru kazety se střídají statické a rotující rozety s výraznými „pestíky“. Levá část kazet je porušena barokním náhrobkem z roku 1699. Nízko umístěné dlouhé patky klenby jsou nasazeny na plochou římsu, obíhající po obvodu presbytáře. Z patek, pokrytých akantovými listy, vybíhají široká plochá žebírka zdobená listovcem, lemovaným perlovcem, který se liší od perlovce na kazetách triumfálního oblouku. Plochu kápí vyplňují trojlistá „zrcátka“ s plochými rámy s perlovcem. Restaurátorská sonda pod štukovou výzdobou odhalila na hraně klenby kovem utaženou omítku. Sakristie, sklenutá českou plackou, má otvory v segmentem sklenutých nikách. Loď má v rozsahu sakristie oslabenou zeď, kterou nahrazuje široký pas, asymetricky podložený pilířem. Vysoký krov lodi, odpovídající štítům, má vaznicovou konstrukci. Trojice vaznic podporuje hambalky vynášející krokve. Střední vaznice nesou sloupky dole opřené krátkými vzpěrami do vazných trámů. V horní části jednak krátké vzpěry (pásky) podporují vaznici, a vzpěry v opačném směru přeplátované přes hambalky běží až na krokve. Boční vaznice podporuje ke středu šikmo natočený sloupek, v opačném směru opřený vzpěrou, opět ukončený na krokvi. Spodní částí krokví se opírají o krátké sloupky. Konstrukce má pouze pět plných vazeb, z nichž střední je narušena dodatečně vloženou konstrukcí sanktusníku. Veškeré spoje jsou plátované. Sloupky sanktusníku spojují ondřejské kříže. V rozkryté části podlahy, kde je připravena kladka pro zvedání materiálu, jsou patrné stropní, respektive vazné trámy bez jakékoli profilace. Zatímco západní strmý štít z lomového zdiva je vyzděn, až na cihelné obezdívky, jednotně, východní obdobně zděný štít je nasazen na zdivo staršího štítu. Vrchol masivního kamenného štítu s tupým úhlem ve vrcholu vystupuje nízko nad podlahu půdy. Jeho pata se váže na horní úroveň starší fáze zdiva lodi. Na vnitřním obvodu je patrna polodrážka pro krokev. Ve vysokém štítu západním i východním je patrna nad úrovní hambalků řada otvorů, svědčící o existenci starší konstrukce, časově odpovídající vzniku štítů. Zřejmě zde existovaly vaznice nasazené výše než stávající. Podle stop na západním průčelí mohly být krajní vaznice natočeny podle sklonu krokví. Jednoduchý hambalkový krov nad presbytářem s pře-
PrÛzkumY památek II/1995
Obr. 6: Chvatěruby, kostel sv. Petra a Pavla, okno v západní části severního průčelí lodi před vybouráním se zbytkem omítky. Foto autor.
Obr. 7: Chvatěruby, kostel sv. Petra a Pavla, okno v jižním průčelí lodi.
plátovanými spoji rovněž nahradil starší konstrukci, ze které se zachoval otisk středního sloupku na východním štítu. Strmý východní štít presbytáře je stejně jako štít lodi nadezděn na starší masivnější štít. Na vrcholu východního štítu lodi byl patrný zbytek kamenného kříže, zřejmě náležející jeho původní výstavbě. Ze zjištění při opravě fasád a z podstřeší kostela je dobře patrná nejstarší fáze kostela. Kostel odpovídající stávajícímu půdorysnému rozsahu dosahoval zhruba do poloviční výšky stávající stavby. Vzhledem k existenci hřbitova a konfiguraci terénu lze předpokládat jeho nasypání. Stavba tedy byla nejspíše vyšší. Zřejmě tomu nasvědčuje i poloha špaletových půlkruhových okének, které osvětlovaly loď. Omítka ve špaletách zřejmě odpovídá charakteru omítky celého kostela. Kostel měl sedlovou střechu se štíty s tupým úhlem ve vrcholu, předstupujícími nad střešní rovinu. Otázkou je ovšem absence masivního staršího štítu v západním průčelí. Vertikální trhliny a slabší zdivo západního průčelí naznačují, že celé průčelí i se štítem bylo znovu vyzděno v další stavební etapě. Půlkruhová špaletová okénka nepravidelného tvaru mají jednoznačně archaický, ještě románský charakter, stejně jako pravoúhlé štíty. Klíčem k datování je zřejmě prakticky shodné provedení špalet východního hrotitého okna presbytáře, které umožňuje datování do poloviny 13. století, případně těsně před ní. K původní výstavbě se hlásí i do tohoto období datovatelná bezžeberná křížová klenba presbytáře s protáhlými nízkými patkami, dodatečně pokrytá štukem.3) Nejstarší přímá zmínka o Chvatěrubech pochází z roku 1222, kdy na darovací listině Přemysla Otakara I. vystupuje jako svědek Rudger z Chvatěrub.4) Kostel mohl být postaven nedlouho poté. Další zmínka je až z roku 1316, kdy je zmiňován Jakub z Chvatěrub.5) V roce 1352 připomínaný kostel náležel k děkanátu Chlumínskému.6) Ve druhé polovině 14. století patřily Chvatěruby větvi pražských Velfoviců. Velfovic Jakeš Bolkův držel v letech 1366 a 1377
Chvatěruby s kostelním podacím.7) Vzhledem k charakteru zdiva, odlišného od zdiva mladší etapy kostela, lze snad předpokládat, že starší fáze sakristie byla připojena nejpozději ve 14. století. Další významnou stavební etapu znamenalo zvýšení lodi kostela s vyzděním štítů, odpovídajících strmým sedlovým střechám. Této stavební etapě nepochybně náleží celé západní průčelí a dvojice otvorů v jižním průčelí lodi - okno s kružbou a nad ním situované čtvercové okno. Čtvercové okno zřejmě náleželo rozlehlé tribuně, kterou lze u kostela v hradním areálu předpokládat. Snad právě existence tribuny posunula nové velké okno s kružbou na úroveň oken starších. Důkazem, že toto okno nebylo prolomeno do zdiva před zvýšením původní stavby, je zřejmě omítka, vážící na oba otvory a zachovaná i na zazdívkách oken ze 13. století. Omítka byla opatřena bílým nátěrem, nároží zdůrazňovaly malované šedé kvádry a šedý nátěr pokrýval i okenní ostění a zřejmě i pasparty kolem nich. Další případné okenní otvory této etapy musely zaniknout po vedení stávajících okulusů, jejichž šířka koresponduje se šířkou okna s kružbou. Kružba svým charakterem patří do pokročilejšího 16. století.8) Pro datování této přestavby lze zřejmě přijmout rok 1538, uváděný jako rok výstavby kostela.9) Přestavba mohla souviset s pozdně gotickým opevněním hradu, ze které se dochovala nárožní bašta. Od roku 1474 do roku 1544, kdy Chvatěruby vložil do obnovených zemských desek Zikmund Chvatěrubský z Lestkova, jako dlouholetou držbu po otci, prameny o Chvatěrubech mlčí.10) Za pánů z Lestkova tedy zřejmě kostel získal pozdně gotickou podobu. Další úpravu kostela dokládá přímo zbytek renesanční sgrafitové omítky a jednoznačně renesanční je štuková výzdoba klenby presbytáře a triumfálního oblouku. Renesanční je v podstatě i profil (sima) okapní římsy.11) Doložení renesanční stavební etapy otevírá otázku datování vzniku kruhových oken. Osvětlení celé stavby kruhovými špaletovými okny je nepochybně výjimečné. Jistě
95
MATERIÁLIE
Obr. 8: Chvatěruby, kostel sv. Petra a Pavla, částečně odkryté pozdně gotické okno v jižním průčelí lodi.
je nelze spojit s vrcholně nebo pozdně barokní stavební etapou.12) Toto řešení je mnohem bližší renesanci, i když v této formě není zřejmě nikde zachováno. Kruhová okna se spíše vyskytují ve vazbě na další okna. V této formě jsou zachována například v lunetách klenby gryspekovského mauzolea v Kralovicích.13) V kostele sv. Jakuba ve Svatém Jakubu u Kutné Hory byla naopak kruhová okna prolomena ve spodní části lodi pod románskými okny.14) Významnou stavbou osvětlenou pouze kruhovými okny, byla kaple sv. Vojtěcha, stojící v nedostavěné lodi katedrály sv. Víta v Praze.15) Výstavba nové kaple zde byla připravována od roku 1563, k realizaci došlo až v polovině 70. let.16) Právě tehdy - v roce 1576, umírá Jan Valdštejn na Hrádku, od roku 1567 majitel Chvatěrub17) a od roku 1570 nejvyšší komorník.18) Janovi z Valdštejna je připisována renesanční přestavba chvatěrubského zámku, dosud částečně patrná v jižním křídle.19) Nejspíše to byl právě Jan z Valdštejna, kdo přestavěl i chvatěrubský kostel. Přestavbu mohla do roku 1581, kdy bylo chvatěrubské panství zastaveno, dokončit i vdova Magdalena, která rovněž pokračovala v Janem započaté rozsáhlé renesanční přestavbě svého hlavního sídla - Komorního Hrádku.20) Kruhová okna byla tedy s velkou pravděpodobností součástí renesanční přestavby. Tento předpoklad plně podporuje i současnost zdiva s nadezdívkou pod římsou. Určité proporční rozpaky, vyplývající z vysoké polohy oken, lze zřejmě vysvětlit předpokladem, že hlavní význam na fasádě měla sgrafitová výzdoba. Právě dochovaný fragment sgrafita, ze kterého je zřejmé, že ilusivní klenáky lemovaly vstupní portál, naznačuje možnou koncepci průčelí. Ve vazbě na okna zde mohly spodní část fasády členit ilusivní sgrafitovou technikou provedené niky, případně okna.21) Štuková výzdoba klenby je v některých případných detailech blízká detailům výzdoby letohrádku Hvězdy.22) Tato skutečnost, spolu s výše naznačeným problémem kruhových oken, je jistě vysvětlitelná osobou stavebníka, který měl úzké vztahy ke dvoru císaře Maxmiliána a tedy i k Pražskému hradu
96
a který si mohl jistě zajistit mistra pracujícího na císařských stavbách.23) Charakter cihelné obezdívky západního pozdněgotického štítu, vytvářející renesanční štít, nevylučuje vznik již při renesanční přestavbě. Proti tomuto datování však zřejmě stojí jednak skutečnost, že průběh křivek na obvodu chvatěrubského štítu nemá prakticky ve známých případech obdoby.24) Závažným argumentem, hovořícím rovněž proti, je nejstarší známé vyobrazení kostela - na pozdně barokním obrazu na hlavním oltáři, kde je namalován pouze trojúhelný štít. S renesanční etapou však nejspíše souvisí krovová konstrukce v hlavních rysech i detailech pozdně středověkého charakteru, která je mladší, než pozdně gotické štíty.25) Ještě pozdně renesanční charakter má portál z lodi do sakristie, který však mohl vzniknout až v průběhu 17. století. Datování do hlavní renesanční etapy by jej zařadilo mezi nejstarší známé příklady.26) Zřejmě úpravám v 17. století lze přičíst podle charakteru konstrukce zvonici na střeše lodi. Mladší barokní úpravy dokládají pouze jednoduché portály s ušima - jeden, zřejmě v nově prolomeném vchodu, v západním průčelí, druhý v současně přistavěné předsíni před severním portálem. Nápis na dveřích v západním portále snad datuje úpravu roku 1715,27) v širší souvislosti mohla být zřejmě součástí rozsáhlé přestavby zámku Karlem Josefem Voračickým z Paběnic.28) V roce 1722 bylo při kostele zřízeno místo administrátora o padesát let později povýšené na faru.29) Zřízení fary vedlo nejspíše k rozšíření sakristie. Poslední úprava kostela proběhla na sklonku 19. století. Až z této etapy zřejmě pochází novorenesanční západní
Obr. 9: Chvatěruby, kostel sv. Petra a Pavla, pohled z podstřeší na východní štít presbytáře s otiskem pozdně gotického krovu, dole štít z první poloviny 13. století. Foto autor.
PrÛzkumY památek II/1995
Obr. 12: Chvatěruby, kostel sv. Petra a Pavla, pohled do presbytáře. Foto autor.
Poznámky:
Obr. 10: Chvatěruby, kostel sv. Petra a Pavla, zbytek sgrafita na severním průčelí lodi. Foto autor.
Obr. 11: Chvatěruby, kostel sv. Petra a Pavla, detail vyobrazení na pozdně barokním oltářním obraze. Foto autor.
štít a balustráda kruchty, úprava severní předsíně na kapli a zřízení odvětrání ve stropě.30) Touto úpravou se až na více nebo méně kvalitní údržbu stavební dějiny kostela prakticky uzavřely. Přínosem byla nepochybně poslední oprava, realizovaná v průběhu roku 1994, která znamenala rehabilitaci fasád i interiéru včetně mobiliáře a zabílené malířské výzdoby. Tato oprava znamenala také zásadní prohloubení poznání dějin stavebního vývoje kostela.
1) F. Velc, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese Slánském, Praha 1904, s. 65. 2) Jde o zajímavou kompozici. Niku se sochou orámovanou rámem s mušlí v konše obklopuje malovaná draperie zavěšená na římse nad mušlí. Draperie v dolní části rozhrnuje dvojice andílků s kartušemi a pásky s nápisy. 3) Klenba s kamennými kápěmi má lehce hrotitá čela a nestoupavé vrcholnice. Připomíná spíše ještě pozdně románské klenby první poloviny 13. století, ke kterým má blízko i eliptický triumfální oblouk. Srovnej V. Mencl, České středověké klenby, Praha 1974. 4) L. Lancinger, D. Líbal, Chvatěruby - zámek, SHP SÚRPMO, nepublikovaný strojopis, 1969; a jiné. 5) Viz pozn. 4. 6) Fr. Palacký, Dějiny národa českého, dil I. vydání z r. 1939, s. 455. 7) V. V. Tomek, Dějepis města Prahy, díl II, Praha 1892, s. 429. 8) Jde o jednoduchý typ kružby. Půlkruhové záklenky jsou běžné u řady oken z počátku 16. století. Kružba se od mladších kružeb “renesančních” zřejmě liší svojí masivností (srovnej V. Mencl, Vývoj oken v architektuře českého středověku, Zprávy památkové péče, XX (1960), s. 181 n. 9) Záznam v pamětní farní knize - viz F. Velc, Soupis ..., o.c., s. 64. 10) Např. L. Lancinger ..., viz pozn. 4. 11) Profil běžně užívaný v článkování renesančních říms. Viz např. J. Herout, Staletí kolem nás, Praha 1961. 12) Stavba s krovovými okny, datovatelná do barokního období, zřejmě neexistuje - obdobná okna jsou vždy oválná. 13) Např. J. Krčálová, Centrální stavby české renesance, Praha 1976. 14) D. Líbal, Kostel sv. Jakuba ve Sv. Jakubu, SHP, SÚRPMO, nepublikovaný strojopis. 15) J. Krčálová, Centrální stavby ... o.c. 16) J. Krčálová, Centrální stavby ... o.c., s. 65-9. 17) Např. M. Brožovský, Komorní Hrádek, Praha 1988, s. 6; L. Lancinger ... o.c. 18) Viz pozn. 17. 19) L. Lancinger, D. Líbal, Chvatěruby ... SHP, o.c. s. 18. 20) M. Brožovský, Komorní Hrádek ... o.c. s. 7-8. Stavební činnost Valdštejnů na Chvatěrubech mohla trvat až do roku 1590, kdy Chvatěruby prodali - viz A. Sedláček ... s. 272. Sgrafito shodné s chvatěrubskýmje zachováno na průčelí starého zámku a v podkroví nového zámku na Komorním Hrádku. 21) Vázba kruhových oken v horní části průčelí na okna v dolní části je známa z řady staveb (Kralovice - Gryspekovské mauzoleum, Český Krumlov - věž v Hrádku, Jindřichův Hradec, zámek - altán). 22) Viz různá literatura ke Hvězdě - např. pozn. 13. 23) Viz M. Brožovský ... o.c. s. 6. 24) A. Balšánek, Štíty a motivy attikové české renesance, Praha 1902. 25) V podstatě jde o jednodušší obdobu krovu kostela sv. Gotharda v nedalekém Slaném z doby kolem roku 1500, (viz J. Muk, Poznatky o konstrukcích střech z průzkumů SÚRPMO, Sborník ze semináře “Obnova střech památkových objektů”, Praha 1986, s. 18-24). Není tedy vyloučeno, že krov je starší i když tomu odporují stopy na štítech. 26) Např. Bučovice kde je portál zcela obdobný chvatěrubskému datován do osmdesátých let 16. století. (Např. J. Krčálová pozn. 13.) 27) Viz pozn. 1. 28) L. Lancinger. D. Líbal, Chvatěruby ... o.c., s. 19. 29) F. Velc, Soupis ... o.c., s. 64. 30) F. Velc, Soupis ... o.c., s. 66.
97
MATERIÁLIE
St. Peters und Paulskirche in Chvatûruby Die St. Peters und Paulskirche in Chvatěruby steht auf der Vorburg der Burg, von deren Befestigung die spätgotische Bastei unter der westlichen Kirchenfront erhalten blieb. Die Kirche ohne Turm hat ein längliches Schiff mit der Sakristei an der Südseite und ein niedrigeres quadratisches Presbyterium, gedeckt mit Satteldächern. Bei der Instandsetzung im Jahre 1994 wurde eine Reihe mittelalterlicher Einzelheiten entdeckt. Das Mauerwerk der Kirche aus Bruchstein stammt aus zwei Zeitabschnitten. Im unteren Teil der Nordfront des Schiffes, gemauert aus kleinem Gestein, blieb ein ungleich hoch plaziertes Paar halbkreisförmig gewölbter kleiner Gewändefensterchen von unregelmässiger Form erhalten. Ein weiteres unberührtes erhaltenes Gewändefensterchen entdeckte die Untersuchung im Westteil der Südfront des Schiffes und in der Ostfront des Presbyteriums, wo das Fenster eine spitzige Wölbung hat. Die unteren Teile der mittelalterlichen Fenster waren ersichtlich auch an der Seite des Presbyteriums. Im Dachraum der Kirche über der Ostmauer des Schiffes und des Presbyteriums blieben die Oberteile von massiven Giebelmauern erhalten, deren Basis im oberen Niveau der älteren Phase des Mauerwerks lag. Die ursprüngliche Kirche, von deren Aufbau auch das rippenlose Kreuzgewölbe im Presbyterium, bedeckt mit jüngerer Stuckverzierung, erhalten blieb, datieren die erhaltenen Fenster in die Zeit kurz vor die Hälfte des 13. Jahrhunderts. In der weiteren Phase wurde die Kirche praktisch auf das heutige Niveau erhöht, wobei die Westfront ganz übermauert wurde, drei steile Giebel der Satteldächer wurden ausgemauert und eine Sakristei angebaut. Aus dieser Bauetappe blieb an der Südfront ein Fenster mit einfachem Masswerk und über ihm ein plaziertes längliches Fenster der Tribüne und Putzüberreste mit grau gemalten Quadern an den Ecken erhalten. Die Fenster ermöglichen den Kirchenumbau in die Zeit um das Jahr 1538 zu beziehen, welches in der bisherigen Literatur als das Baujahr der Kirche angeführt wurde. Die weitere Kircheninstandsetzung hing offensichtlich mit dem Burgumbau unter Johann Wallenstein auf Hrádek in den Jahren 1567 - 76 zusammen. Im Schiff und im Presbyterium wurden grosse Kreisfenster durchbrochen, die Fassade bedeckte eine Sgraffitoverzierung in der Gestalt unwirklicher Quaderputze und Segmentziegel, die wahrscheinlich unwirkliche Nischen in dem unteren Fassadenteil säumten. Der Triumphbogen und das Presbyteriumgewölbe bedeckte eine Stuckverzierung. Fast einzigartige Beleuchtung durch kreisförmige Fenster und im Detail die fortgeschrittene Formlösung deutet auf einen guten Meister, welchen der Bauherr Dank seiner Stellung höchstwahr scheinlich direkt aus dem Umkreis der Prager Königshütte erwarb. Dem Renaissance - Umbau gehört höchstwahrscheinlich auch die erhaltene Dachstuhlkonstruktion an. Als Beweis der Instandsetzungen im 17. Jahrhundert ist das Sakristeiportal, welches offensichtlich mit ihrer Ausbreitung nach Süden und mit dem Dachreiter auf dem Dachfirst zusammenhängt. Im Jahre 1715 wurde die Tür in den neu durchbrochenen Westeingang versetzt und höchstwahrscheinlich gleichzeitig bekam der ursprüngliche Eingang im Norden ein Vorzimmer. Die Barockfassaden waren einfach, mit einem einfarbigen Ockeranstrich versehen. Die Baugeschichte der Kirche schlossen Neurenaissance - Zurichtungen am Ende des 19. Jahrhunderts ab, als namentlich der Westgiebel und das Interieur des Schiffes zugerichtet wurde.
1 - Mauerwerk aus der Hälfte des 13. Jahrhunderts, 2 - Spätgotisches Mauerwerk, 3 - Renaissance - Mauerwerk, 4 - Fenster aus der ersten Phase der Kirche, 5 - Spätgotisches Fenster, 6 - Spätgotisches Fenster der Tribüne, 7 - Sakristei, 8 - Renaissance - Kreisfenster, Vermessung und Zeichnung der Autor. 5: Chvatěruby, Kirche von St. Peter und Paul Ansicht an die Ostfassade, 1 - Mauerwerk aus der ersten Hälfte des 13. Jahrhunderts, 2 - Spätgotisches Mauerwerk, 3 - Giebel aus erster Phase, 4 - Spätgotische Giebel, 5 Mauerwerk aus der ersten Phase der Sakristei, 6 - Mauerwerk der zweiten Phase der Sakristei, 7 - Fenster aus der Hälfte des 13. Jahrhunderts, 8 - Putzüberreste mit gemahlten grauen Quadern, Vermessung und Zeichnung der Autor. 6: Chvatěruby, Kirche von St. Peter und Paul, Fenster im Westteil der Nordfassade des Schiffes vor der Abtragung mit dem Rest, Lichtbild der Autor. 7: Chvatěruby, Kirche von St. Peter und Paul, Fenster in der Südfassade des Schiffes, Lichtbild der Autor. 8: Chvatěruby, Kirche von St. Peter und Paul, Teilweise abgedecktes spätgotisches Fenster in der Südfassade des Schiffes. 9: Chvatěruby, Kirche von St. Peter und Paul, Ansicht vom Dachraum auf den Ostgiebel des Presbyteriums mit dem Abdruck des spätgotischen Dachstuhles, unten der Giebel aus der ersten Hälfte des 13. Jahrhunderts, Lichtbild der Autor. 10: Chvatěruby, Kirche von St. Peter und Paul, Überrest des Sgraffitos an der Nordfassade des Schiffes, Lichtbild der Autor. 11: Chvatěruby, Kirche von St. Peter und Paul, Abbildungsdetail an dem spätbarock Altarbild, Lichtbild der Autor. 12: Chvatěruby, Kirche von St. Peter und Paul, Ansicht in das Presbyterium. Lichtbild der Autor.
povrchov˘ prÛzkum gotického kostela v Bratãicích Jan Sommer
Abbildungen 1: Situation der Kirche - Ausschnitt aus dem Stabilkataster (Archiv des Erdmessinstitutes), 1. Kirche von St. Peter und Paul, 2. Innenburg, 3. Bestehendes Schlossgebäude, 4. Eckbastei der Vorburg. 2: Chvatěruby, Kirche von St. Peter und Paul, Grundriss, Körniges Mauerwerk aus der ersten Hälfte des 13. Jahrhunderts, gekreuztes um 1538, senkrecht gekreuzt Renaissance, punktiert Barock, Vermessung und Zeichnung der Autor. 3: Chvatěruby, Kirche von St. Peter und Paul, Ansicht an die Nordfassade. 1 - Mauerwerk aus der ersten Hälfte des 13. Jahrhunderts, 2 - Spätgotisches Mauerwerk, 3 - Renaissance - Mauerwerk, 4 - Fenster aus der Hälfte des 13. Jahrhunderts, 5 - Giebel aus der ersten Phase der Kirche, 6 - Fragment des Renaissance - Sgraffitos, 7 - abgehauenes Giebelgesims, Vermessung und Zeichnung der Autor. 4: Chvatěruby, Kirche von St. Peter und Paul, Ansicht an die Südfassade,
98
Obr. 1: Bratčice, kostel. Pohled od jihovýchodu (foto Jan Sommer 5. 6. 1990).
Již A. Birnbaumová podle prasklin v omítce určila místo zazděného starého vstupu do lodi kostela v Bratčicích (okres Kutná Hora)1). V současné době se zhoršil stav exteriérové omítky natolik, že bylo možno pozorovat kamenné gotické ostění portálu, situovaného v jižní stěně lodi a pořídit jeho dokumentaci. Nevelký otvor má hrotitý záklenek. Hranu odlehčuje pouze široké okosení, přecházející do soklové pravoúhlé části šikmou trojúhelníkovou plochou. Podobu vnitřní špalety by mohl odhalit jen další průzkum, spojený s vynětím zazdívky, v níž je ovšem zevnitř
