ZÁŘÍ. Věstník farnosti u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava 2. září Léta Páně 2012 ZÁŘÍ

Věstník farnosti u  kostelů s v.   M i k u l á š e a   s v.   V á c l a v a 2. září Léta Páně 2012

9

ZÁŘÍ

ZÁŘÍ A je to tady zase… Nákup školních potřeb. Shánění učebnic. Krácení dnů. Ochlazování. Ale především nové číslo staré známé Svatováclavské vinice. Doufám, že jste uplynulé dva měsíce strávili příjemně a  pokud možno nabrali sil, že jste si odpočinuli od všedních dní. Pokud máte všední dny rádi, tak dobrá zpráva, jsou za dveřmi. Ačkoliv, každý den se může stát nevšedním. Každý den může změnit náš dosavadní život. Kráčejme s důvěrou po nevyzpytatelných cestách Páně.

A dá-li Pán, máme se v září na co těšit! Za pár dní oslaví náš milý pan farář Stanisław půl století! To už je veliký důvod k radosti a k oslavám! Nebudou to jediné oslavy. Naše farnost má to štěstí, že se každé září má z  čeho radovat: Slavnost sv. Václava. Ačkoliv letos nebude jubilejní výročí, těšíme se, protože v neděli poté se bude konat jáhenské svěcení Jan Rückla a  Pavla Švarce. Pamatujme na blížící se plánované události a předkládejme je v modlitbě Pánu. AL

2/ IX

O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Letem světem Léto bylo plné událostí a výletů. Zmiňuji jen nejdůležitější, a třeba nám napíšete své vzpomínky. Ve čtvrtek 5. července byla Slavnost sv. Cyrila a Metoděje. Eucharistie se konala večer u sv. Václava. V  sobotu 7. července se někteří z  našich farníků pod vedením Ivana Menouška vypravili na Svatoprokopskou pouť, putování ze světcova rodiště (z Chotouně) do jím založeného kláštera na Sázavě. Na Sázavě byla večer slavena eucharistie. Mši sloužil břevnovský převor Prokop Siostrzonek OSB.

V  neděli 29. července byla kromě obvyklých prázdninových bohoslužeb v  8.30 a  v  19.00 ještě eucharistie pro děti zahajující farní dětský tábor, který trval do 7. srpna. Farní dovolená v Alpách se letos konala od 4. srpna do 11. srpna. V druhé půlce srpna se naše, a nejen naše, mládež vypravila na pouť do Taizé. Kromě poutí, výletů, táborů a dovolených jsme v  srpnu slavili slavnosti Proměnění Páně a Nanebevzetí Panny Marie. AL

S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita Milí přátelé, od září předpokládáme pokračování naší činnosti a budeme velice vděčni za spolupráci jak při sdělování potřeb, tak při našich aktivitách. Takže se těšíme na stávající i další dobrovolníky při: 1. spolupráci se seniory, nemocnými, osamělými bližními (návštěvy, čtení, sdílení, naslouchání, ev. pomoc v  domácnostech nebo v LD), 2. péči o děti – tzv. hlídání dětí (v domácnostech nebo při farních akcích), 3. návštěvách malých dětí v dětském domově v  Milovicích (většinou auty v neděli odpoledne), 4. finančních sbírkách (jednorázo-

Motto: Mt 25,40 vých i pravidelných nebo farní miniadopci – pravidelná částka pro konkrétního potřebného člověka nebo rodinu), 5. sbírce pro „zvířecí útulek“ v září. (Během září bude v kostele sv. Václava a na faře umístěn koš pro sbírku konzerv a granulí pro psy a kočky, případně starších ručníků, povlečení, dek. Jedná se o pomoc nejen zvířatům, ale i bezdomovcům, kterým v útulku pomáhají poskytnutím přístřeší, příp. práce.) za fachu Hanka [email protected], 721 444 323 č. účtu farnosti: 280828389/0800 pro fachu VS: 33333

3/ IX

Alfa se blíží Jak se už začíná stávat dobrým zvykem, s novým číslem Vinice je tu i nový článek o kurzech Alfa. Ale dnes vás nechci jenom informovat o novinkách, i když na ně taky dojde. Dnes vám chci připomenout něco důležitého, k čemu jsem vás vybízela asi tak v  polovině června při mši svaté a na co jste přes prázdniny možná trochu pozapomněli. Pozvěte své kolegy, spolužáky, sousedy a známé od 2. října každé úterý k nám na večeři!!! Jednou jsem si četla známé podobenství o  hřivnách a  při tom mě tak napadlo: Přesně se v textu nedozvíme, proč si ji jeden ze služebníků zakopal. Jeho odpověď tak silně zavání výmluvou, že pravda bude asi jinde. Možná se bál jít podnikat. Třeba nebyl v obchodu zkušený, bál se zesměšnění, nevěděl co říkat. Taky je možné, že zastával nějaké důležité místo, že měl plno práce, a tak neměl čas. Nebo si myslel, že se to k němu nehodí, že by ztratil svou vážnost. Třeba se pohyboval ve společnosti, která pohrdala bohatstvím, tak nechtěl, aby věděli, jak je bohatý. Není někdy takhle pečlivě zakopanou a  před světem ukrytou hřivnou naše víra? Nejsme i my často v pozici toho služebníka a prostě se bojíme jít s kůží na trh? V  Žalmu 40 čteme: „Spravedlnost tvou jsem ve svém srdci neskryl, hovořil jsem o tvé pravdě a tvé spáse. Nezatajil jsem tvé milosrdenství a věrnost velikému shromáždění.“ Oproti žalmistovi naštěstí nemusíme hovořit před velikým shromážděním. Kurzy Alfa přinášejí totiž jednu obrov-

skou výhodu. Stačí oslovit právě jen toho kolegu, souseda anebo nevěřícího manžela či manželku. Dokonce ani tu večeři nemusíte vařit. Stačí jen nabídka, předat leták, odkázat na webové stránky, vysvětlit a povzbudit. A hlavně se modlit. Modlit se za to, abyste poznali tu správnou chvíli, abyste řekli ta správná slova a samozřejmě abyste oslovili ty správné lidi. Možná, že vás až překvapí, že se ani nezesměšníte ani neztratíte vážnost, a že to nakonec nebude až tak těžké. A nakonec ještě pár slov, kde získáte potřebné informace nebo materiály. Letáky jsou volně k  rozebrání vzadu v  kostele. Úžasným zdrojem jsou i naše nové webové stránky, které pro nás udělala Eva Žilková s Michalem – www.alfavrsovice.xf.cz (to je ta slíbená novinka). Stále máme nástěnku dole před kostelem a všichni členové týmu vám také rádi odpovědí na veškeré vaše dotazy. Ty můžete poslat i na náš mail [email protected]. Pro hosty je k dispozici ještě telefon 723 489 817.  Markéta Boháčová

Opravy věže a kropenek V  srpnu začaly opravy interiéru věže kostela sv. Václava. Interiér věže byl v  minulosti, tak jako celý kostel, poničen masivním zatékáním vody. Opadávající omítky jsou zdrojem velkého znečištění. Oprava interiéru věže je proto (stejně jako výměna topení) dalším logickým krokem před opravou varhan, protože vstup do věže vede přímo přes

4/ IX varhany. Oprava navazuje na loňskou rekonstrukci sklobetonových stěn věže, v nichž chybějící dilatace zapříčiňovaly praskání luxfer. Oprava je financována z  grantu Hl. města Prahy, spoluúčast farnosti bude 90 tis. Kč.

Také bylo zahájeno restaurování kropenek z kostela sv. Václava. Kropenky byly navrženy architektem J. Gočárem a patří k původnímu vybavení kostela. Práce budou z 90 % hrazeny grantem Ministerstva kultury. Spoluúčast farnosti nepřesáhne letos 5 tis. Kč.  JR

R O Z H O V O R s farníky dobrovolníky Velký rozhovor se Stanisławem u příležitosti jeho dvou jubileí Když se tvá noha vyhne sobotě, aby sis v můj svatý den nedělal, co chceš, když budeš sobotu nazývat svým blahem, Hospodinovým svatým a slavným dnem, a budeš ji slavit tak, že upustíš od svých cest, aby sis nedělal, co chceš, a s řečmi přestaneš, tehdy v Hospodinu rozkoš nalezneš a já tě dovedu na výšiny země, abys užíval dědictví svého otce Jákoba. Tak promluvila ústa Hospodinova.  Izajáš 58, 13–14 Budeš slavit padesátiny, všichni o tom víme. Většinu z nás to čeká nebo potkalo. Každý jsme k tomu nějak přistupoval, každý se na to nějak chystáme, někdo víc, někdo míň. Co to znamená pro tebe, když je člověku padesát? Na to chci vlastně teprve přijít. Jedu s mladými jako duchovní doprovod do

Taizé, a tu cestu a pobyt tam bych chtěl využít jako takové osobní duchovní cvičení. Strávíme tam pět dnů, takže bych každý den chtěl věnovat rozjímání nad jedním desetiletím svého života. Chtěl bych setrvat v modlitbě a nechat se vést Pánem v  každém tom desetiletí. Přál bych si, aby ten čas byl zároveň pokáním za promarněné situace, za všechno to, co jsem měl učinit a z nějakých důvodů neučinil. Ten čas by měl být první, niternou částí mých oslav. Prožívám určité velké očekávání a  touhu, aby se mě přitom Pán ujal a vedl mě. Sloužíme Boží věci a nerozhodujeme o tom, co Bůh dávat má a co ne, přesto bych byl rád, kdyby mě obdařil prožitkem a pomohl mi, abych jej potom s vámi všemi mohl sdílet. Chtěl bych nasbírat v srdci dost vděčnosti k Hospodinu, protože vidím Jeho působení jako zlatou nit ve svém životě. Už třeba to, že se z Taizé vracíme třetího září, den po mém dvacátém výročí příjezdu do Čech a den před mými padesátinami. Mnoha lidem by se to

5/ IX mohlo zdát jako nic neříkající náhoda, já jsem se však přesvědčil, že všechny „náhody“ v mém životě byly ve skutečnosti Božím zásahem plným individuální péče o mě. To samé vidím například i na příhodě, že mi na základní škole někdo „slíbil“, že ze mě v životě nic nebude, protože jsem hloupý na matematiku. Posléze to byla užitečná zkušenost z dvouletého učiliště s těžkou manuální prací. A nesmím zapomenout na setkání s knězem, který se mě ujal a vedl ke konverzi, což se událo v období mého velkého egoismu a  odmítání. A  další „náhodou“ bylo, že jsem v  sedmnácti letech, v  době svojí konverze, potkal několik kněží z Československa, kteří pracovali bez státního souhlasu, díky nimž jsem začal z Polska do Čech vozit Písmo svaté a knížky v češtině. To všechno vnímám jako Jeho vůli, Jeho vedení, které se na mně naplňuje. Z celých oslav se velmi těším především na mši svatou. Bude nejvíce mým upřímným poděkováním Pánu za to, že se mě ujal a vedl mě až do této chvíle i přesto (nebo možná právě proto…), že vnímám svou hříšnost a tolik svých slabostí. Také za to, že žiji v Čechách, které beru jako svůj domov. A hlavně také za lidi, které jsem v životě potkal. Přijedou moji přátelé z  Polska, možná přijede právě i ten kněz, který mi pomáhal při konverzi v 17 letech, a lidé, kteří přes dvacet let byli se mnou ve Stodůlkách, na Dobříši a tady ve Vršovicích. Vím, že nebudu mít příležitost poděkovat každému z nich zvlášť a sdílet s nimi to, za co jsem jim vděčný. Ale chtěl bych, aby byli přítomni ve chvíli, kdy budu stát před Boží tváří. Přál bych si, aby ta mše svatá byla velkým poděkováním

i jim. Celá ta oslava slouží k vyplnění mé velké potřeby, touhy mého srdce dát toto vše najevo. Vlastně jsem se dlouho rozhodoval, jestli vůbec uspořádat takovou velkou oslavu, protože mám tolik přátel a známých, že je nemohu pozvat všechny. I  pozvaných je hodně a  celá akce je velmi komplikovaná, čímž bych chtěl zároveň velmi poděkovat těm, kteří se ochotně ujali příprav. Nakonec jsem se ale rozhodl pro tento způsob jako vnější projev toho, v co věřím, že prožiji v Taizé. Ty jsi chtěl být vždycky knězem? Chtěl jsem být ve druhé třídě základní školy. To si vzpomínám, až do momentu, než jsem dostal pohlavek od faráře. Pan farář byl úžasný člověk, a pohlavek mi dal za to, že jsem se spolu s ostatními dětmi smál před výstavem Nejsvětější svátosti. Rozesmálo nás jméno někoho, za koho se pan farář modlil. Příjmením byl název zeleniny, něco jako „Modleme se za zemřelé duše Stanislava Cibule a Jaroslava Brambory,“ a my jsme se neudrželi smíchy. Díky tomu mě opustila touha být knězem. V sedmé třídě jsem se znovu chtěl stát knězem, ale v osmé už ne, protože se mi zalíbila jedna holka. Potom už to byla více Boží iniciativa, kdy jsem se cítil osloven, jak v době kolem maturity, tak i na večerní škole stavební. Prostě jsem vnitřně vnímal, že Bůh mi chce dát více, mnohem více. Jestli se mě ptáš, zda jsem toho rozhodnutí někdy litoval, tak byly samozřejmě takové okamžiky. Člověku se v hlavě vybavují různé možnosti, které se mu kdy naskytly, a uvažuje, zda jich

6/ IX neměl využít. A  potom chvíle, ve kterých prožívá svou osamělost a poddává se pocitu sebelítosti a  zdá se mu, že to nemá smysl, že o něj nikdo nestojí a nikdo ho nemá rád. Člověk si v těchto okamžicích pohrává s  myšlenkou, že blízká duše „by se hodila“. Samozřejmě, že nejhorší jsou večery. Po celý den je člověk s lidmi, s dětmi, ale když přijde večer, člověk si uvědomí svou samotu. V  současné chvíli si ale už neumím představit jiný způsob svého života, než být knězem. Jsem šťastný jako kněz a mám kolem sebe lidi, kteří mi zajišťují ty potřeby, které má každý člověk: dávají mi najevo, že mě mají rádi a že se na ně můžu spolehnout, a pomohou mi slovem nebo jiným způsobem. To je pro mě hrozně důležité. Jestli tomu dobře rozumím, tak ty ses vlastně přestěhoval z  rodného Polska sem do Čech, když ti bylo třicet – tedy před dvaceti lety. Co tě k tomu vedlo? No, teď hraji na tu strunu naší české hrdosti, tak jestli to lze nějak komentovat nebo zhodnotit to celé dvacetiletí? Jaké to je, když se člověk ve třiceti rozhoduje o tak důležité věci? Jak už jsem řekl, můj první kontakt s Čechami se odehrál už v 17 letech, kdy jsem spolupracoval s kněžími z Československa, kteří neměli státní souhlas. Kromě převážení knih jsme každý rok organizovali duchovní cvičení, kde půlka účastníků byla z  Československa a půlka z Polska. Hned po mém svěcení v  roce 1989 mojí první pastorální službou byla asi patnáctidenní duchovní cvičení pro mládež z Československa. Musel jsem používat češtinu, kterou jsem ale vů-

bec neovládal. Dostal jsem tehdy velkou Boží milost. Nepamatuji si lidi ani zpovědi, které jsem vyslechl, protože jsem jim kromě několika vůbec nerozuměl. Byl to pro mě hrozně důležitý moment, protože jsem před sebou viděl lidi, kteří vírou opravdu žijí, v konfrontaci se zažitou tradicí, ve které jsem i já svým způsobem žil. Posléze jsem se stal kaplanem a zároveň pracoval jako katecheta na střední škole. Tato služba mi přinesla další zkušenosti – spolupráci s mladými lidmi a setkávání s lidmi, kteří nebyli „kostelní“. Také tento moment měl silný vliv na mé rozhodnutí jet do Čech. Postupně jsem pochopil, že mě Pán na práci v Čechách vnitřně připravuje. Po prvních dvou letech po svém svěcení jsem se dozvěděl, že pan kardinál Vlk hledá nové kněze. Zatím jsem se však o místo v Čechách nemohl ucházet, protože v Polsku jsou po studiích povinné ještě tři roky formace, a také jsem musel dokončit tříletou službu katechety na střední škole. V  březnu 1992 jsem se už ale vydal za panem kardinálem a okamžitě mi bylo řečeno, že budu poslán do Stodůlek. Myslel jsem, že se nejdříve stanu kaplanem a budu se připravovat, učit češtinu a administrativu. Opak se stal pravdou. Byl jsem puštěn na hlubokou vodu. Celý můj příjezd do Čech byl náročný. Už na hranice jsem přijel s velkými problémy, bylo to v době, kdy se ještě vše hlídalo a  podrobně kontrolovalo. Prohlíželi každou knížku a desku, kterou jsem měl. Do Prahy jsem dorazil druhého září a čtvrtého září jsem měl třicáté narozeniny, o čemž samozřejmě nikdo nevěděl. Přijel jsem na zničenou

7/ IX faru, kde byl jen stůl a  několik židlí, jinak vůbec nic. Seděl jsem v rohu na karimatce a plakal. Modlil jsem se jen: „Bože, kdo mi pomůže?“ A  Bůh mi poslal pana Bratského, starostu Prahy 13. Navštívil faru spolu s  manželkou, protože prý se „náhodou“ dozvěděli, že přišel nějaký nový kněz. Pan starosta mi koupil postel a ledničku a i dál se o mne staral. Musím přiznat, že na to nyní vzpomínám s  velkou vděčností, protože jsem si díky tomu uvědomil, jak si člověk všeho mnohem víc váží, když prožije chudobu, ať už duchovní nebo hmotnou. Stejná situace byla i  v  roce 1998 v Dobříši. Fara tam také byla zdevastovaná a  nebylo možné tam bydlet. Někdo mi řekl: „Proč nezavoláš na zámek? Vždyť pan Colloredo-Mansfeld ho v únoru dostal zpět v restituci a možná tam bude mít ubytování.“ Říkal jsem si: „No, to je blbost, abych já bydlel na zámku.“ Nakonec jsem vzal telefon a  zavolal. Ozvala se paní kastelánka a řekla mi: „Pane faráři, my na vás čekáme, kdy přijedete.“ Až po dlouhé době jsem se dověděl, že nějaká rodina ze Stodůlek napsala dopis panu knížeti, jestli by mne mohl přijmout, protože na faře nejsou podmínky pro bydlení. Vůbec jsem o tom nevěděl. Šel jsem se podívat na ten pokoj a zjistil jsem, že budu mít výhled na francouzskou zahradu. Všechno právě začínalo kvést a já jsem plakal jako malé dítě, vděčností a  lítostí, že jsem Bohu vyčítal, že mi nezajistil bydlení. Jaký bude Stanisław Góra za 10, 15, 20 let? Tedy, jestli to není příliš osobní… Ne, není to osobní. Vím, že pokud to

Pán Bůh nebude chtít jinak a mí představení nerozhodnou jinak, chci zůstat v České republice. Protože opravdu vnímám, že to odpovídá těm darům, které jsem dostal, i  povahově. Individuální péče, setkávání menších skupinek – to je úplný opak velké církve v Polsku. Určitě vidím svou budoucnost tady v Čechách. Minimálně do důchodu :-) Ohledně své „duchovní“ budoucnosti, myslím, že se hodně trefila moje kmotřenka, která na pozvánku na oslavu mých narozenin navrhla text z  knihy proroka Izajáše (můžete si jej přečíst také v úvodu tohoto rozhovoru – pozn. redakce). Nejdříve jsem si řekl, že je hezké, že na mě takhle myslí, ale že mě se to zas až tak netýká, protože já už ze své povahy musím naplňovat svůj kalendář tak, aby tam nezbylo nic pro mě samotného. A  v  tom textu je: „… budeš ji slavit tak, že upustíš od svých cest, abys nedělal, co ty chceš.“ Vzal jsem to tak, že mi Bůh říká, abych přestal tolik řídit svůj život a abych se nebál zastavit a otevřít se. Chtěl bych si najít více času, abych byl před Pánem, a hlavně mohl naslouchat tomu, co od Něho přichází. Chtěl bych v Něm více spočinout. „Věřím“ neznamená, že by člověk neměl plánovat. Ale odevzdat sám sebe a nechat Boha, aby se všeho ujal, vnímám jako novou cestu pro sebe. Uvědomuji si, že také nezvládnu tolik věcí jako dříve. Ve Stodůlkách se vypravuje, že ještě nikdo nepřekonal můj „rekord“, kolik jsem za jednu neděli navštívil rodin. Myslím, že to bylo 4–5 rodin… Teď už bych si to neuměl představit. Padesátý rok byl vždycky sabatický rok, rok odpočinku, rok plného požehnání. Přestože si takový sabatický

8/ IX rok nemůžu dopřát, rád bych zvolnil. Vím, že to nebude snadné „přepnout na volnější režim“. Ale věřím, že mě to Pán po malých krůčcích naučí. Tak ti, milý Stanisławe, k té padesátce

i té dvacítce přejme všechno nej. Máme tě rádi a  vážíme si toho, žes nás nechal nahlédnout hlouběji pod liturgická roucha, blíže ke Stanisławovi člověku, příteli a kamarádu. Ať se ti vše daří.  Ptal se Pavel Švarc

SVĚTEC V TOMTO MĚSÍCI Svatá Tekla, panna prvomučednice

Svátek 23. 9.

Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uzří Boha.

cích, o potřebě pokání, změně života, o křtu a o životě věčném. Jmenovali se Pavel a Barnabáš a nebylo divu, že je poslouchalo a šlo za nimi mnoho lidí. I  Tekla poslouchala kázání sv. Pavla a  osvícena Duchem svatým zahořela láskou ke Kristu a rozhodla se stát se křesťankou. Sv. Pavel ji vyučil ve víře a následně pokřtil. Nyní Tekla přemýšlela, co bude dále. Nakonec se rozhodla, že se neprovdá a  bude sloužit celým srdcem Bohu. Rodiče s jejím nápadem nesouhlasili a snažili se jí hrozbami i lichocením od jejího rozhodnutí odvrátit, ale nebylo to nic platné. Tekla se zřekla i svého pohanského ženicha a odebrala se se sv. Pavlem do Antiochie. Tam byla poprvé zatčena jako křesťanka a  odsouzena k smrti upálením na hranici. I  byla přivlečena na hranici, kterou kat zapálil – vtom se spustil silný déšť a krupobití, a oheň pochopitelně zhasl. Tekla byla poté propuštěna na svobodu, ale vzápětí byla znovu obžalována svým exsnoubencem Tamirem a předhozena dravé zvěři. Jenže opět se nestalo nic. Dravé šelmy, dle legendy lvi, se nechaly hladit a drbat na bříšku a nejevily zá-

Tekla je nazývána prvomučednicí, ačkoli jí vůbec nebyla – zemřela totiž sešlostí věkem. Proč se tedy tak nazývá, a kdo vůbec byla tato žena, jejíž jméno, dříve celkem běžné, již dnes neslýcháme? Narodila se v  1. století v  Ikoniu, v dnešním Turecku, v pohanské rodině. Rodiče byli zřejmě dosti zámožní a své dceři poskytli velmi dobré vzdělání. Děvčátko rostlo a prospívalo a stala se z něj pohledná a vzdělaná mladá dáma. Nebylo divu, že se o její přízeň ucházeli mládenci z předních rodin. Hlavní slovo ve výběru partnera měli ovšem rodiče, kterým se nejvíce zamlouval jistý Tamir. Ani Tekle zřejmě nebyl lhostejný, a  tak byly slaveny zásnuby a  plánoval se sňatek. V  té době zavítali do Ikonia dva cizinci. Na tom by nebylo nic až tak zvláštního, cizinců přicházelo do města spousta, ale tito dva muži mluvili o  tom, co se odehrálo v  Jeruzalémě – o  Kristu ukřižovaném, o  jeho zázra-

9/ IX jem o rozsápání či konzumaci zmíněné oběti. A tak byla Tekla opět zachráněna a znovu propuštěna na svobodu. Následovala pak sv. Pavla do Myry a konala mnoho dobrého. Po smrti sv. Pavla se Tekla odebrala do rodného Ikonia, kde žila v  klidu a  pokoji a  v  požehnaném věku 90 let zde také zesnula. Teklin kult patřil k největším vůbec a traduje se už od 4. století. Nejdůležitější místo leželo u Seleukie na Tigridu v dnešním Iráku. Odtud se kult rozšířil

na Západ i  na Východ. V  r. 1568 se Tekla dostala oficielně i  do breviáře. V  Německu byl a  stále ještě je zvyk používat tzv. Teklin chléb k  ochraně a uzdravení lidí i zvířat. Světice je zobrazována na Východě i Západě různě. Na Západě ji vidíme jako pannu s lilií, krucifixem, palmou a lvem. Je patronkou umírajících a vzýváme ji při nemocech očních, proti moru a v nebezpečí ohně.  Alena Králová

P R O S T O R pro sdílení myšlenek nápadů atp. Jsme věřícími trnavské arcidiecéze Nebojte, nejde o žádnou reformu hranic diecézí, která vám přes léto unikla. Tuto parafrázi slavné Kennedyho věty jsem si půjčil jako první větu webových stránek www.robertbezak.eu, na nichž se snažím seznámit ostatní s trnavským arcibiskupem Robertem Bezákem. Já sám jsem jeho jméno poprvé zachytil počátkem léta, když byl ze svého úřadu odvolán. Začal jsem hledat na internetu jeho vystoupení a byl jsem hluboce zasažen. Chci vydat svědectví, že v tomto člověku vidím dobrého pastýře, který evangelium niterně žije a  strhujícím způsobem hlásá. Kdybyste hledali další svědectví, nabízím třeba otce Vojtěcha Kodeta, který se na jeho podporu vyjádřil velmi otevřeně. Budu moc rád,

pokud arcibiskupa Bezáka také poznáte a budete se chtít připojit k otevřenému dopisu Svatému otci, který najdete na uvedeném webu nebo u  mě v baťohu. Myslíte, že Trnava je daleko a  máme spoustu svých starostí? Toužím přesvědčit vás, že toto je mimořádný moment v dějinách naší církve, kdy nelze zůstat stranou. Míla Müller ml.

Inzerát Hledáme hodnou starší paní na pravidelnou (a  samozřejmě zaplacenou) výpomoc v domácnosti s dětmi. Švecovi, 777 246 687.

10/ IX

P O Z V Á N Í následující měsíc nebo i trochu dál Kroužek angličtiny pro dospělé začne v  pondělí 24. září 2012. Bude pokračovat vždy v pondělí, na faře, od 18.30 do 19.30 hodin. Nejde o normální vyučování, ale o nabídku zopakovat si a osvěžit své znalosti, a to v malé skupině. Setkání jsou pro ty, kteří se již učili anglicky a nebojí se zkoušet mluvit, třeba jednoduchými slovy. Není podmínkou, abyste již anglicky uměli – naučit

se mluvit je možné právě jen mluvením. Budete vítáni. Probírají se různá témata. Vyučování je zdarma, doporučuje se však dobrovolný dar ve prospěch farní charity, podle vlastního uvážení. Kurz vede M. Müller st., který sdělí více na telefonu 272 765 083 (domů) nebo na mobilu 732 744 953. Má e-mailovou adresu: [email protected].

Pozvánka na oslavu narozenin P. Stanisława Jménem pastorační rady i jménem samotného oslavence srdečně zveme na mimořádnou bohoslužbu, při níž chce P. Stanisław poděkovat Pánu za 50 let života. Slavnostní eucharistie začíná v sobotu 8. září v 15.00 v kostele sv.  Václava. Následovat bude občerstvení. Pozvánky jsou k dispozici na stolku vzadu v kostele sv. Václava. Srdečně zván je a přijít může opravdu každý (i bez pozvánky). 

Pastorační rada

15.00–16.30 Děkovná eucharistie od 16.30 Zpěv dobříšského sboru a rozdání přípitku do lavic 16.50 Slavnostní přípitek s oslavencem 16.55–17.25 Promítání - prezentace fotek Stanisławovy životní cesty 17.30–17.45 Požehnání jídla a pití od 17.45 Gratulace oslavenci po 19.30 Překvapení farníků z Dobříše 22.00 Nešpory

11/ IX

Z Á V Ě R E M . . . Bůh na konci tunelu Vracím se ve svých vzpomínkách k  prázdninám. Vracím se k  tomu, co nám Pán vzkazoval skrze Písmo. Vzpomínám na devatenáctou neděli v  mezidobí. Zajisté si nepamatujete, co se četlo. Ani já si to za chvíli nebudu pamatovat, a tak si to čtení a kázání snažím připomenout. Eliáš seděl na poušti a přál si umřít. Když se svěřil Bohu, dostal pomoc. Místo smrti dostal pokrm, který mu dal tolik síly, že vydržel jít čtyřicet dní a čtyřicet nocí až na horu Choreb (srov. 1 Král 19,4-8). Kolikrát my sedíme na poušti a přejeme si umřít? Jsme obklopeni tmou a žádné světlo k nám nepřichází. Šéf je nespravedlivý, třídní je na mě zasedlá, manžel si mě nevšímá, děti mě zlobí… A my už nemůžeme dál. A vtom přichází Bůh a pomáhá nám. Že jste ho neviděli? Neslyšeli? Možná jste čekali, stejně jako Židé, když si

představovali Mesiáše, že bude vypadat jinak. Možná jste čekali, že šéf dostane padáka, že dostanete novou třídní, že si vás manžel začne všímat, že vás děti přestanou zlobit. Jenže Pán přináší jinou změnu. Dává nám sebe sama za pokrm, aby síla byla v nás. Síla pro změnu, která se odehrává v nás, ve mně. Šéf zůstal nespravedlivý a třídní je na mě stále zasedlá. Manžel si mě pořád nevšímá a děti mě zlobí. Přesto nás Pán posiluje a my jsme šťastní, protože ta radost se rodí v nás. Pochází z Boha a nespoléhá na hodného šéfa... Nakonec mnohdy zjistíme, že musíme bojovat víc s vlastní sebelítostí a sebestředností, abychom okusili skutečnou radost. Dobrá zpráva je, že je jednodušší měnit sebe než krotit zlobivé děti. Je jednodušší měnit sebe než někoho jiného, když už se do toho pořádně opřeme.  Vaše Křepelka na Vinici

14/ IX

P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.

Eucharistie (platí od 9. září 2012, první zářijový týden viz protější stranu →) neděle

8.30 kostel sv. Václava 10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi)

úterý

18.00 kostel sv. Mikuláše

středa

7.00 kostel sv. Mikuláše

čtvrtek

8.00 kostel sv. Mikuláše 16.30 kostel sv. Mikuláše (pro děti – 1x měsíčně dle oznámení)

pátek sobota

18.00 kostel sv. Václava 8.00 kostel sv. Mikuláše

• V neděli 30. září 2012 bude pouze jedna bohoslužba v 10.00 hod.

Příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru   (platí od 9. září 2012, první zářijový týden viz protější stranu →) neděle

7.30–8.15

kostel sv. Václava

čtvrtek 17.45–19.45 kostel sv. Václava pátek

17.00–17.45 kostel sv. Václava

• Prosíme ty, kdo chtějí přistoupit ke svátosti smíření některý pátek nebo neděli, aby respektovali, že kněz musí nejpozději 15 min před začátkem bohoslužby odejít ze zpovědnice, aby se na bohoslužbu řádně připravil. • Jiný termín je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Eucharistická adorace čtvrtek

17.45–19.45

kostel sv. Václava

Příležitost k setkání s knězem úterý

15.30–17.30

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Jiný termín je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Farní kancelář pro veřejnost čtvrtek

15.30–17.00

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Službu v kanceláři zajišťuje A. Pařízková. Záležitosti finanční (hl. dary) vyřizuje Eva Hrubá: [email protected]

15/ IX

Eucharistie a svátost smíření v týdnu od 2. do 8. září 2012 neděle

2. 9.

kostel sv. Václava

8.30

Eucharistie

kostel sv. Václava

19.00

Eucharistie

kostel sv. Mikuláše

18.00

Eucharistie

kostel sv. Mikuláše

čtvrtek 6. 9.

8.00

Eucharistie

kostel sv. Mikuláše

pátek

7. 9.

8.00

Eucharistie

kostel sv. Mikuláše

sobota

8. 9.

15.00

Eucharistie s oslavou kostel sv. Václava narozenin P. Stanisława

neděle

9. 9.

7.30–8.15 8.30 10.30 15.00

Svátost smíření Eucharistie Eucharistie pro rodiny Eucharistie pro neslyšící

úterý

4. 9.

7.30–8.15 Svátost smíření

kostel sv. Václava kostel sv. Václava kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše

KONTAKTY Duchovní správce – farář

Pastorační asistenti

Mgr. Jan Rückl telefon: 725 465 052 email: [email protected] Mgr. Ing. Pavel Švarc telefon: 725 465 052 e-mail: [email protected] Telefon fara 271 742 523, 725 465 052 Webové stránky farnosti www.farnostvrsovice.cz Čísla účtu farnosti na provoz farnosti: 280828389/0800, na opravu varhan: 186817149/0300 P. Stanisław Góra telefon: 271 742 523, 602 309 766; e-mail: [email protected] V pondělí vyřizujte, prosím, jen neodkladné záležitosti.

16/ IX

T Ý D E N N Í P R O G R A M   pravidelných aktivit Po 13.30–14.30 18.30–19.30 19.00–21.00 Út 15.30–17.30 St 18.30 Čt 15.30–17.00 Ne 7.30–8.30 19.00

Mariina legie /M. Pokorná/ Angličtina pro dospělé /M. Müller st./ – od 24. 9. Modlitební společenství /V. Novák/ Příležitost k setkání s knězem Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost /A. Pařízková/ Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Modlitba Taizé /O. Rechner/ – každou poslední neděli v měsíci

K A L E N D Á Ř na září 2012

FAR FAR SÁL FAR SÁL FAR SÁL SÁL

Mimořádné akce, změny, výjimky

4. 9. Út 12. 9. St 15. 9. So

15.30–17.30 19.00 14.00–17.00

ODPADÁ příležitost k setkání s knězem Pastorační a ekonomická rada Otevřeny kostely (Dny evropského dědictví)

18. 9. Út 25. 9. Út

14.00 15.30 19.00 19.00 8.00 17.45–19.45 17.45–19.45

Komentovaná prohlídka Komentovaná prohlídka Setkání katechetů a těch, kdo pracují s dětmi Závěrečný koncert Dnů evropského dědictví (Hudba Hradní stráže a Policie ČR) ODPADÁ eucharistie ODPADÁ svátost smíření / duchovní rozhovor ODPADÁ adorace

MIK VÁC VÁC

18.00 19.00 7.30–8.15 8.30 a 10.30 10.00 11.30

Eucharistie za Charitu (Den Charity) Koncert – bude upřesněno ODPADÁ svátost smíření / duchovní rozhovor ODPADÁ eucharistie Eucharistie s jáhenským svěcením Oslava jáhenského svěcení

MIK MIK VÁC VÁC VÁC VÁC

27. 9. Čt

30. 9. Ne

FAR SÁL VÁC, MIK VÁC VÁC FAR VÁC

Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 30. 9., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 19. 9. Kontakt: [email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Langpaulová (AL). Redakční rada: Stanisław Góra, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), , Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Markéta Boháčová, Miloslav Müller ml., Miloslav Müller st., Hana Rechnerová (Hanka). Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Jan Rückl. Výtisky pro nás zkompletovali Polákovi.