FARNÍ MÌSÍÈNÍK
www.farnostbrumov.ic.cz Zpravodaj Øímskokatolické farnosti sv. Václava Brumov - Bylnice l Sv. Štìpán l Sidonie
9. 11. 2008 32. nedìle v mezidobí Èíslo: 12 Roèník: 13
Liturgický rok, který byl v naší arcidiecézi vyhlášen Rokem Bible, se chýlí ke konci. Uzavøeme ho slavností Jeíše Krista Krále a 1. nedìle adventní u otvírá nový církevní rok. Církevní rok není nìjakou duchovní hrou o Jeíšovì ivotì, jak by se mohlo pøi povrchním pohledu zdát. Církevní rok je slavení tajemství Kristova ivota v èase. Dokonce jeho zpøítomnìní. Liturgie nás vtahuje do toho, co se jednou skuteènì odehrálo jako historická událost, co však nezaniklo jako jiné historické události díky tomu, e Kristus svou smrtí a zmrtvýchvstáním znièil smrt. Proto všechno, co Kristus je a co vykonal má úèast na Boí vìènosti. S pouitím textu P. Jiøího Mikuláška
Není moné ít v neustálé radosti, ale je moné ít v trvalém pokoji. 13. . listopadu - 13. prosince 2008
Kalendáø Nedìle
Úterý
Pondìlí
16.
33. nedìle v mezidobí
23.
Jeíš Kristus Král
30.
1. nedìle adventní
1.
7.
2. nedìle adventní
8.
Posvìcení øímských bazilik sv. Petra a Pavla sv. Kateøina Alexandrijská
Støeda
sv. Mechtilda z Helfty
13.
sv. Aneka Èeská
14
20.
sv. Felix z Valois
21.
17.
sv. Albìta Uherská
18.
19.
24.
sv. Ondøej Dung-Lac a druhové
25.
26. sv. Silvestr 27.
sv. Edmund Kampián
2.
3.
P. Maria, poèatá bez poskvrny prvotního høíchu
9.
sv. Bibiána sv. Jan Didak
sv. František Xaverský
10.
sv. Julie a Eulálie Strana 1
Pátek
Ètvrtek
4.
sv. Virgil sv. Barbora
Sobota
sv. Mikuláš Taveliè
15.
Zasvìcení P. Marie v Jeruzalémì
22.
sv. Albert Veliký
sv. Cecilie
Mansuet 28.sv.(Miloslav) 29.
sv. Saturnin
sv. Sába Jeruzalémský
6.
sv. Mikuláš
P. Maria Guadalupská
13.
5.
Damas I. 11. sv.(Hostivít) 12.
sv. Lucie
Duchovní slovo Král a jeho poddaní Všechno, co Boí Syn, Pán a Král podstoupil, aby uskuteènil Otcem uloený úkol a obnovil na zemi Jeho království, je nejpádnìjším dùkazem, jak velice mu na tom záleí. Moná, e uprostøed dnešního svìta, plného nevìry, høíchù, protikladù, bídy, nespravedlnosti a bezcitné krutosti, se nám skuteènost Boího království jeví zcela nereálná. Nesplnitelné plány a marné ideály však mùeme mít jen my lidé, kteøí nevíme, na co vlastnì staèíme a co všechno se nám mùe postavit do cesty, ale u Boha tomu tak není. On ve své vìèné moudrosti a všemohoucnosti všechno vede bezpeènì ke svému cíli a bez jeho vìdomí se nic nedìje. Odvìké zámìry Boha Krále nemùe nic pøekazit. Jeho vládní program je vyjádøen zcela jednoznaènì: V jeho dnech rozkvete spravedlnost a hojnost pokoje... bude panovat od moøe k moøi, od Øeky a na konec svìta ( 72,7-8). Toto království se musí stát skuteèností. Má-li dnešní svìt daleko k podobì takového království, pak chyba není na stranì Boího zámìru, ale na stranì tìch, kteøí vstoupili pod jeho prapor a pøijali úkol uskuteèòovat jeho boské plány zde na zemi a pøedevším seznamovat svìt s tímto nejvyšším a nejšlechetnìjším Vladaøem. Za naším Králem nemusíme chodit nìkam daleko ve vymezeném èase. On sám pøichází za námi, chce dokonce pøebývat pøímo v nás, aby byl svým poddaným k dispozici bez jakéhokoliv èasového omezení, a to v nejdùvìrnìjší blízkosti osobnì s jedním kadým z nich. Nikdo nemusí posílat ádost o audienci a èekat dlouhou dobu na krátkou vymezenou chvíli, pokud mu vùbec bude
udìlena. Proto je úcta ke Kristu Králi tak tìsnì a ne- rozluènì spojena s úctou eucharistickou, protoe On právì v Eucharistii je s námi po všechny dny a do skonání svìta. Je to Král, který nevymáhá nekompromisnì danì, ale štìdøe rozdává své milosti. Je to Král, který vede nejzávanìjší a nejtìší bitvu, ale vede ji s jasným vìdomím, e je neporazitelný. Nepøebývá v bezpeèném zázemí a neobìtuje pro své vítìzství, slávu a moc ivoty svých poddaných, ale v první linii obìtuje sám sebe pro jejich vìènou blaenost a slávu. Je to král, který svou nesrovnatelnou moc uplatòuje tak, e sám slouí svým poddaným daleko více ne jeho poddaní jemu. Nepøitáhl za námi s vojenskou silou, aby si nás podrobil. Zve nás do svého království tím, e nám nabízí svou nekoneènou lásku.
Máme Krále, ve kterém ijeme, pohybujeme se a jsme, a u si toho jsme, èi nejsme vìdomi. Nemusíme se s nikým dìlit o jeho lásku a pøízeò, jednomu kadému ji vìnuje celou a bez výhrad, jako by byl tím jediným na svìtì. Ještì v jednom se tento nejvyšší Pán a Král liší od pozemských vladaøù. V tom, jak je sám dokonale podøízen svému nebeskému Otci. Nepøišel, aby konal svou vùli, nýbr vùli toho, který ho poslal. Vùle našeho Pána je projev vìèné a nekoneèné moudrosti. Jedinì její bezvýhradné pøijetí a plnìní nás zapojuje do Boího díla nejvìtší lásky a svrchované spravedlnosti. Naším velikým problémem se však stalo, jak spojovat jeho tak dùvìrný vztah k nám s nezbytným vztahem naší úcty a poddanosti k jeho královskému majestátu. Obojí spolu neoddìlitelnì souvisí. Pøi vší jeho i nejdùvìrnìjší blízkosti bychom nikdy nemìli ztrácet ze zøetele, e je a zùstává svrchovaným Pánem nebe a zemì. Kdy se mu klaníme, klaníme se mu nejen pro jeho boskou vznešenost a nejvyšší svatost, ale také z úasu a úcty k jeho neuvìøitelnì nìné lásce. A kdy s ním dùvìrnì rozmlouváme, musíme být uchváceni nejen jeho nìností a láskou, ale i úasem nad jeho vznešeností, nad tím, jak se k nám sniuje a s námi sbliuje ten Nejvyšší. Je vznešenìjší pomyšlení ne to, e stojím pod praporem Krále nebe a zemì, který je nejen mým nesmrtelným Velitelem, ale i Otcem, Bratrem, Pøítelem, enichem, který je mým vším? Toto vìdomí a øídí všechny naše projevy bohopocty, které jsme povinni vzdávat našemu Králi, pokleknutím pøed svatostánkem poèínaje. Z èasopisu Svìtlo 47/2007
Nae farnost dnes
Z farních matrik - øíjen 2008 Pokøtìni byli: Viktorie Krùelová Veronika Lišková Jakub Fojtík
ROK BIBLE Sedm pravidel k pochopení Písma - T. Longman Sedmé pravidlo Stále sleduj celek biblické zvìsti (celou radu Písma) Biblický úryvek bychom nikdy nemìli èíst oddìlenì od celého Písma. Zatímco Bùh je tím definitivním Autorem celku, do Bible pøispívalo mnoho lidských autorù. Aèkoliv Bible je sbírkou mnoha knih, je to zároveò také Kniha jedna. Aè nám vypráví mnoho pøíbìhù, všechny spolu tvoøí Pøíbìh jediný.
Pohøbeni byli: Miroslav Kaláè (1941) Vlastimil Macháè (1948) Jaroslav Turena (1946) Karel Blanaø (1925) Strana 2
Z tohoto pravidla plyne nìkolik dùleitých závìrù. Zaprvé: nikdy bychom nemìli zaloit nauku èi morální pouèení Písma na málo známém èi nejasném úryvku. Ty nejdùleitìjší myšlenky jsou v Bibli vdy uvedeny více ne jednou. Pokud nás text pouèuje o èemsi, co zní tajemnì, sám je obtínì pochopitelný a navíc nenacházíme jiný text, který by náš závìr podpoøil, nesmíme mu pøikládat pøílišnou závanost. Za druhé: pokud jedna pasá (A) zdánlivì øíká nìco, co je v jasném rozporu s jiným místem (B), musíme ji (A) vykládat se zøetelem k B. Jinými slovy - význam obtínìjšího textu je nutno odvodit tak, aby tento byl ve shodì s tím, co praví Písmo jako celek. Vloni jsem byl poádán, abych v oblíbeném rozhlasovém poøadu diskutoval na téma Kristova návratu. Ve studiu se mnou byl jeden uèitel, který právì dopsal rozvláènou knihu, v ní dokazoval, e Jeíš mìl pøijít znovu v roce 1994. Ta diskuse by se nebyla uskuteènila, pokud by on se svými pøíznivci pouil tuto radu. Ano, mìli po ruce všemoné komplikované matematické dùkazy zaloené na podivných výkladech Písma, které je pøivedly k pøesvìdèení, e se Kristus má opravdu v roce 1994 vrátit na zem. Ale zdravé uèení Písma jednoduše jejich argumenty vyvrací. Pohlédnìme na Mk 13,32: “O onom dni ani hodinì neví nikdo.“ Tento verš by mìl staèit na to, aby zastavil všechno manipulování. Abychom mohli uchopit celou Boí zprávu, musíme studovat témata a analogie, které se táhnou od Geneze a po knihu Zjevení. Potom pøi ètení jakékoli pasáe budeme schopni urèit její místo v rozvíjejících se dìjinách spásy. Toto pravidlo je zvláš dùleité pøi èetbì textù starozákonních. Nakonec i sám Kristus nám øíká, e celý Starý Zákon, nejen mesiánská proroctví, vyhlíejí Jeho pøíchod (Lk 24,2527.44). Pøeètìme si prvních 11 veršù ze 4. kapitoly Markova evangelia, kde je popisováno Jeíšovo pokušení na poušti. Máme-li pøi èetbì na mysli smysl celého Písma, mùeme zaznamenat v údaji o 40 dní a 40 nocí trvajícího pobytu Jeíše, Syna Boího na poušti, urèitá znamení. Ta mohou odkazovat na 40tileté putování izraelitù pouští. Ale toto srovnání jde ještì dále. Izraelci byli toti pokoušeni ve stejných oblastech jako Jeíš: (1) hlad a ízeò, (2) zkoušení Boha a (3) uctívání falešných bohù.Atak Jeíš ukazuje, e On jako Syn Boí, je poslušný v tom, v èem Izraelci poslušnost neosvìdèili. Na pokušení Jeíš reagoval tím, e citoval z Deuteronomia, právì toho textu, který byl obsahem Mojíšova kázání na konci 40-ti letého putování. Èteme-li Písmo s ohledem na jeho celý význam, jsme nejen ochránìni pøed mylnými závìry, ale navíc získáme i hlubší pohled do Boího Slova. Závìr Naprosto objektivní pøístup ke ètení a porozumìní Bible neexistuje. Kadý z nás k ní pøichází se svými otázkami, problémy, starostmi i radostmi. A nelze k Bibli pøijít jinak ne s vlastní kulturní a spoleèenskou zkušeností. Tato pravda ale pøedstavuje vedle velké výhody i jisté nebezpeèí. Výhodou je, e Bible má co øíci ke kadému ivotnímu pøíbìhu. Tím nebezpeèím je, jak jsme poznali, e Slovo Boí se pøekrucuje a ète zpùsobem, kterým nikdy být èteno nemìlo. K tomu, abychom se vyhnuli tomuto nebezpeèí a zároveò mìli z Bible nejvìtší uitek, máme ještì tøi rady. Tou první je øídit se našimi sedmi pravidly porozumìní Písma. Ta nám pomohou nevkládat do textu své vlastní názory a naproti tomu odhalit úmysl samotnéhoAutora. Druhou radou je èíst Písmo ve spoleèenství. To znamená: nebýt pøi interpretaci Písma osamìlým bìcem. Mluv s druhými o tom, co pro nì Bible znamená a buï ochoten pøijmout i to, jak oslovuje je. Èti knihy, které napsali køesané rùzných povolání a pocházející z odlišných kulturních prostøedí. A koneènì, ponoø své naslouchání Písmu do modlitby a pros Ducha svatého, aby ti otevøel oèi a tys mohl najít celou pravdu
v Bibli obsaenou. Bez Ducha nelze Boí Slovo pochopit. Porozumìní Písmu však nemá být vyèerpávajícím bøemenem. Koneckoncù, Bùh, který nám Své Slovo dal, touí, abychom mu rozumìli.AJeho touha je silnìjší ne naše! Pøeloil Tomáš Audy Dne 14.11.2008 po mši sv. se uskuteèní v kostele pøedstavení.
Lurdský zázrak Recitaèní poøad s hudebním doprovodem Poøad pøipravil a recituje: Kamil Koula Hudební doprovod: Milan Miech (èlen Moravské filharmonie Olomouc) …Dáma stojí pøed jeskyní, blízko bøehu øeky. Její úsmìv není milostivý, nýbr kamarádský… Bernadetta pomalu rozevøe pae a zvolna je spustí, není s to ukrotit tu hroznou otázku, která jí mlèky vyvøe ze srdce: Ach, Madame, je to naposled? Je to opravdu naposled? Dáma, která té otázce pøesnì rozumí, neodpoví, ani mlèky. Jen se usmìje, ještì lehèeji, radostnìji… A tento úsmìv znamená: Naposled je slovo, které my neznáme. Zajisté, rozlouèíme se dnes na delší èas, ale já zùstanu ve svìtì a vy zùstanete ve svìtì…! Dávno u nastal soumrak. Krok za krokem se blíí noc. Bohatì hvìzdnaté èervencové nebe se zvolna odhaluje. Kdy Bernadetta u stìí co rozeznává a postava Dámy je pouze neurèitou záøí, Dáma vykroèí. Jde zvolna, velmi zvolna, ani se od dívky odvrací… Pøibývá hvìzd. Snad se zaíhají z radosti nad pøíchodem své Královny… ( úryvek )
Pozvánka pro mláde Zveme mladé v sobotu 29. listopadu na vigilii pøed 1. nedìlí adventní, kterou zaène nový církevní rok. Vigilie se uskuteèní v Luhaèovicích. Bliší informace naleznete na vyvìšených plakátech.
Adventní vìnce Milé dìti, milí rodièe a prarodièe! Srdeènì vás všechny zveme na tradièní výrobu adventních vìneèkù do Orlovny. Sejdeme se ve ètvrtek 27.11.2008 ve 14.30 hodin v Orlovnì. Vezmìte si kromì dobré nálady také kulatý základ pro vìnec a ètyøi svíce. Ozdùbky, chvojky i malé obèerstvení bude zajištìno. Adventní vìnce budou posvìceny pøi nedìlní mši svaté. Urèitì pøijïte! Moc se na vás tìšíme.
Pleteme pro malomocné V prùbìhu podzimního a zimního období, kdy u jsou delší veèery, budeme opìt plést obvazy pro malomocné, kteøí neskuteènì trpí a kterým alespoò tímto zpùsobem pomùeme v jejich bídì. Pro ty, kdo se chtìjí novì zapojit do tohoto díla opakujeme nìkteré údaje. Je potøeba dodret stanovený druh pøíze a rozmìry. Materiál : pøíze Snìhurka,bílá barva Jehlice: è. 2,5 (dva a pùl) Rozmìry: úzký obvaz - 25 ok vèetnì okrajových Širší obvaz - 30 ok vèetnì okrajových Z obou stran se plete hladce. Délka 275 vroubkù. Po dokonèení zapošít.
Strana 3
Ve dnech 5.- 26.10 2008 probíhalo XII. generální shromádìní Synody biskupù konané v Øímì Za Èeskou biskupskou konferenci se synodního shromádìní zúèastnil kardinál Miloslav Vlk. Téma XII. øádného generálního shromádìní Synody biskupù bylo Boí slovo v ivotì a poslání církve. Bylo zaloeno na citátech z Bible - "Spíše jsou blahoslaveni ti, kdo slyší Boí slovo a zachovávají ho" (Lk 11,28) a "Moje matka a moji pøíbuzní jsou ti, kdo slyší a plní Boí slovo" (Lk 8,21) XII. øádného generálního shromádìní se úèastnilo 253 synodálních otcù, pøedstavitelé 13 východních katolických církví, 113 biskupských konferencí, 25 úøadù Svatého stolce a Unie vyšších øeholních pøedstavených. Z 253 synodních otcù pochází 51 z Afriky, 62 z Ameriky, 41 z Asie, 90 z Evropy a 9 z Oceánie. Nejstaršímu synodnímu otci je 88 let (patriarcha z Antiochie kardinál Pierra Nasrallah Sfeir) a nejmladšímu 39 let (Mons. Anton Leichtfried, svìtící biskup ze Sankt Pöltenu v Rakousku). Prùmìrný vìk èiní 63 let. Synodního shromádìní se dále zúèastní 41 odborníkù z 21 zemí, z toho 6 en, a 37 auditorù z 26 zemí, z toho 19 en. Pozvání papee pøijali také tøi zvláštní hosté - idovský biblista Shear Yashyv Cohen, vrchní rabín z Haify, který. hovoøil o tom, jak idé ètou a vykládají Svaté písmo, dále A. Miller Milloy, generální sekretáø United Bible Societies a bratr Alois, pøevor komunity Taizé.Zastoupen je i moskevský patriarchát, anglikáni a luteráni. Arcibiskup Eteroviæ vyzval všechny, zvláštì osoby zasvìceného ivota, k vroucí a vytrvalé modlitbì, aby výsledky práce shromádìní Synody biskupù vedly k obnovení lásky k Boímu slovu, které v Písmu Svatém nachází své osvìdèené vyjádøení, k ivé dynamice církve a k jejímu poslání evangelizovat a povznášet lidstvo. Podle internetu
Potøebná kniha Proè NE eutanazii aneb Být èi nebýt MUDr. Marta Munzarová a kol., Karmelitánské nakladatelství 2008, 87 stran Zamyšlení Spoleènost je naklonìna eutanazii, aèkoli vùbec neví, e volí zlo. Máme právo vzít nìkomu èi sami sobì ivot ? Nepodobá se to nápadnì interrupci? Kdy se jednalo pøed 51 lety o schválení zákona o interrupci, mluvilo se jen o nìkolika beznadìjných pøípadech tìhotenství roènì.... A jaká je dnes situace? Dnes se stalo „normální“ jít na interrupci, Dítì se stalo tak velkou pøekákou v ivotì eny, e se volí zcela bìnì smrt dítìte... a nazývá se to pøerušením tìhotenství, pøestoe se nejedná o ádné pøerušení, ale o nevratný stav - ukonèení ivota a smrt. Autorky knihy se setkávají stále se stejnou zkušeností - na zaèátku besedy s mladými lidmi by vìtšina z nich ( za urèitých podmínek ) hlasovala pro eutanazii. Po vysvìtlení pojmù a souvislostí naprostá vìtšina z nich své názory koriguje a mnozí se ptají: „ Proè nám to nìkdo nevysvìtlil døív?“ E. Petrùjové Výše uvedená kniha je napsána pøehlednì a srozumitelnì.
Vysvìtluje základní pojmy týkající se eutanazie a uvádí konkrétní argumenty proti jejímu uzákonìní - pouívání. Mimo to popisuje skuteèné pøípady, které uvádìné argumenty podporují. Pøeètìte si ji! ! Zvláštì ti z vás, milí ètenáøi, kteøí se domnívají, e „ smrt na poádání “ by mohla být nìkdy dobrým øešením. teM
Misijní nedìle Výtìek sbírky na misie v našem kostele byl 60 200 Kè „Tato pomoc se dostává do misijních oblastí na základì ádostí od místních odpovìdných lidí. Vedoucí projektù jsou povinni vdy doloit zpùsob vyuití darovaných finanèních prostøedkù na pøíslušný generální sekretariát v Øímì. Ze získaných prostøedkù se v rámci Papeského misijního díla zajišuje kvalitní a systematická pomoc nejchudším v 1.100 diecézích svìta, na které se podílí témìø 650 tisíc biskupù, knìí, øeholníkù a øeholnic, katechetù, bohoslovcù a laických spolupracovníkù. Podporují se katechetické, vzdìlávací, charitativní a sociální projekty, školy, nemocnice, domovy pro sirotky a staré lidi, dispensária a lepro-støediska, stavby a opravy kostelù a jiné. Papeská misijní díla vdy vyadují od místních lidí na jednotlivých projektech spoluúèast, vychovávají a vedou lidi z misijních oblastí k umìní hospodaøit a k postupné samostatnosti. Systematické zlepšování situace v tìchto krajinách je koordinováno skrze místní biskupy, kteøí jsou garanty jednotlivých projektù. Národní øeditelé Papeských misijních dìl spolu s jejich diecézními øediteli a spolupracovníky na celou pomoc dohlíejí a koordinují ji. Na èinnost Papeského misijního díla šíøení víry lze kromì sbírky na Misijní nedìli pøispívat té v prùbìhu celého roku. Z internetu
U pøíleitosti 30. výroèí zvolení papee Jana Pavla II. jsme mohli zhlédnout v našem kostele dokumentární film ,,Ètvrt století s Janem Pavlem II." Nevím, nakolik tento film koho oslovil, ale mì tam zaujal jeden jeho výrok, který pronesl brzy po svém zvolení a to: ,,Nebojte se …..“ a toto slovo se bìhem promítání nìkolikrát opakovalo. Dnes ji zemøelý pape svým ivotem dokázal, e se opravdu nebojí. Svojí odvahou si získal respekt a lásku v celém køesanském i ateistickém svìtì. Zùstal rovný i pøes jeho nemocí pokøivené tìlo a hlavnì zùstal ,,lidským“ a do konce. Vìdìl, pod èí zástavou jde. Je to výzva i pro nás. Nebojme se,vdy jsme dìti Boí-dìti královské. M.J.
„Modlitba Svatý Michaeli, archandìli“ byla napsána papeem Lvem XIII. Na konci øíjna 1886 Svatý otec pøikázal, aby se ji knìí modlili po zakonèení kadé tiché mše svaté. My starší ji známe v podobì, kterou poslední dobou v kostele odøíkáváme po modlitbì rùence, ale jednotná pro všechny diecéze, v novìjší èeštinì a tím také pro dìti a mláde srozumitelnìjší formulace je uvedena v Kancionále pod èíslem 22 na stranì 23. Modleme se ji proto tak, jak je v Kancionále. Je to modlitba kratièká, ale velmi úèinná. TeM
Strana 4
Poznávejme naše památky - IV. èást 10. Kaple Sv. Anny - kaple byla vystavìna na podnìt ctitelek sv.Anny v Brumovì v roce 1888 faráøem Josefem Bilèíkem. Na oltáøi jsou vepsány dva
letopoèty: LEV XIII.50 let knìzem R.1887 a Franz Josef I. 40 let císaøem R.1888. V roce 1926 pøi stavbì eleznice Vsetín-Bylnice, pøi budování tunelu, byla kaple pøi odstøelu zeminy poškozena a následnì opravena. V roce 1965 byla kaple jako chránìná památka opravena. Byla vymìnìna okna, dveøe, oplechována vìièka a opravena fasáda. V roce 1988 k oslavì jejího stoletého trvání obìtaví obèané mìsta provedli oplocení a opravu této kaple. Kadoroènì se u kaple koná slavnostní mše svatá na svátek sv.Anny. V roce 2008 byla provedena oprava fasády a støechy kaplièky, byly pokáceny staré stromy v jejím okolí a na jejich místech byly vysázeny 4 lípy, které jsou symbolicky pojmenovány po èástech mìsta (Brumov, Bylnice, Sv. Štìpán a Sidonie). Informace byly èerpány z www.stránek farnosti a od pana Sáby. Informace shromaïovalo a foto poøídilo místní skautské støedisko a Stanislav Floreš ml.
Biblické otázky 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Na které èásti se dìlila Palestina v dobì novozákonní? Co naøídil císaø Augustus? Do kterého moøe se vlévá øeka Jordán? Jak se jmenovali rodièe Jana Køtitele? Co jedl Jan Køitel? Která vdova potkala malého Jeíše v chrámu? O kterém svátku byl dvanáctiletý Jeíš v chrámu? Co obìtovali Josef s Marií, kdy pøišli s Jeíšem do chrámu? Co znamená „šabbat“? Jak se jmenovali uèedníci, které Jeíš k sobì povolal? (správné odpovìdi jsou na konci rubriky Svìdectví)
Max Kašparù: VÌROMÌR
... zda to není právì naše vina, vina nás, køesanù, e nedáváme Jeíše Krista tomuto svìtu jako nadìji a øešení, ale jako mrtvolu. Jako nìkoho, kdo se tìm druhým plete pod nohy a komplikuje jim ivot. Zeptejme se sami sebe, zda právì my jsme pøijali Jeíše jako svìtlo, jako balzám, jako lék? Jsme sami Jeíšem a pro Jeíše nadšeni tolik, e svoláváme své pøátele a nabízíme víru v Syna Boího i jim? Nebo vystupujeme pøed lidmi jako muzeální rekvizity, které se snaí na zaèátku jedenadvacátého století se zdvieným prstem napravovat svìt a dávat mu mravní lekce? Nepohøbíváme vlastníma rukama víru a nestìhujeme se k ní do hrobu zavaleného kameny pøetváøky a nasládlého pobonùstkáøství? Neijeme na høbitovech, které lidé hledající Boha obloukem obcházejí? Nejsme sami zdaleka èitelní svou ivotní strnulostí a nesrozumitelným náøeèím? Je na nás vidìt upøímná a nesektáøská radost z toho, e jsme našli cestu, pravdu a ivot? Jeden mladý mu mi øekl, e kostelní dívku pozná podle sloganu: "Smutný pohled, bledá líèka - jedním slovem katolièka." Tak moná vypadá výše popsaný typ dívky kostelní. Tak ale nevypadá v ádném pøípadì èlovìk, který uvìøil v Jeíše Krista, pøijal ho jako Pána a pøítele, odvalil kameny z vlastního hrobu a spolu s Jeíšem vstal. V IVÉ VÍØE DO NOVÉHO IVOTA!
Svìdectví
Jak se schylovalo k mému pohøbu il jsem spíš big beatem ne vírou… Narodil jsem se roku 1952 v Koøenci u Boskovic. Byl jsem pokøtìn i biømován. Po základní škole jsem vystudoval gymnázium v Boskovicích. Hrával jsem v bigbeatové kapele, v orchestru „SPEKTRUM“Boskovice, asi šest let. Vystøídal jsem té nìkolik zamìstnáni a také vyzkoušel práci v olešnické Masnì. Ta byla poslední svìtskou štací dostat se na vysokou školu. Ve 26 letech jsem onemocnìl rakovinou, která se bìhem roku 1980 rozšíøila po celém tìle. Byl jsem na dvou operacích a podstoupil jsem spoustu chemoterapií. Nepomohlo to a mùj konec byl zpeèetìn. Mìl jsem té oboustrannou rakovinu plic, kašlal jsem krev. Lékaøi
øekli mojí mamince, aby pøipravovala pohøeb. Dávali mi maximálnì týden ivota. V té dobì jsem byl u „obrácený“po pøedchozím velmi vlaném duchovním ivotì. V tomto „posledním týdnu ivota“ jsem se rozhodl jet do Budapešti na charismatické setkání 1. -3. listopadu 1980. Bylo to právì o víkendu. Šlo o tajné mezinárodní setkání charismatikù a vidìl jsem tam skuteèné zázraky uzdravení a obrácení... Po vyzvání jsem pøišel dopøedu, aby se pomodlili i za mne. Nikoho jsem tam tehdy neznal, ani oni neznali mne. Dali mi tlumoèníky, manele z Komárna. Pøi modlitbách v jazycích jedna paní zaèala ke mnì prorokovat z Ducha Svatého: „Dnes jsi smrtelnì nemocný, ale Jeíš Tì uzdraví na tìle i na duchu, a pak odevzdáš celý svùj ivot Pánu Bohu a staneš se sluebníkem Boím. Tak se stane!“ Opakovala: „Musíš Strana 5
vìøit - tak se stane!“ A tak se skuteènì stalo: Byl jsem uzdraven! Doma mì èekalo nemilé pøekvapení: Oèekával mì tu pan faráø, a s ním vzdálený strýc z Brna a jedna pøíbuzná - øádová pøedstavená. Oba pøijeli na pohøeb, samozøejmì na mùj! Já jsem jim øekl: „Jsem uzdraven a ádný pohøeb nebude. Mùete odjet domù. S Pánem Bohem!“ Oni se však nedali tak rychle odbýt a mermomocí trvali na svém, spoleènì s mojí maminkou a sestrou. Nastala velká hádka: Oni chtìli za kadou cenu, abych se pøipravil na smrt a pøijal všechny svátosti nezbytné ke spáse. Já jsem to odmítnul s tím, e jsem zdráv... Tak jsme se „øezali“ a témìø do rána. Ráno oba odjeli s nepoøízenou. Moje drahá maminka nevìøila, e jsem zdráv - ještì po celý semináø a do primice! Do semináøe mì vzali a za tøi roky.
Ani církevní pøedstavení nechtìli vìøit v mé uzdravení. Byl jsem 12 let v plném invalidním dùchodu, i po dobu studia a ještì jako knìz v pastoraci. Kdy jsem se hlásil na Cyrilometodìjskou bohosloveckou fakultu, dostal jsem posudek od lékaøù ze lutého kopce z Brna: „Neschopen jakékoliv tìlesné i duševní èinnosti“. Teèka. Kdy to v Litomìøicích uvidìla pøijímací komise, spráskli ruce: „Co s tebou budeme dìlat? Dùchodce, a ještì neschopen, se hlásí na studium vysoké školy teologie. To jsme tady ještì nemìli.“ Øekl jsem jim, e zajedu do nemocnice na „luák“ do Brna, aby mi zrušili dùchod a uschopnili mì ke studiu na vysoké škole. V nemocnici mì ale lékaøské kapacity odmítly. Oni prý vìdí lépe, co dìlají,a nebudou mìnit svá rozhodnutí kvùli nìjaké pøijímací komisi
v Litomìøicích. A zatím, co jsem byl v Brnì, mì však ona litomìøická pøijímací komise, sloená ze zástupcù Církve a státních - komunistických orgánù, pøijala na fakultu... Tak se v naší zemi stalo, e „neschopný, umírající invalida“ vystudoval Cyrilometodìjskou bohosloveckou fakultu, stal se knìzem a slouil Bohu, a ještì pøi tom bral plný invalidní dùchod! U lidí je to nemoné, ale ne u Boha, vdy u Boha je moné všechno.Amen. Knìské svìcení jsem pøijal 25. 6. 1988. Rok a pùl jsem pùsobil v Liberci. Po sametové revoluci jsem byl poslán na poutní místo do Køešic u Litomìøic a k nìmu patøí další øada farností. Zde pùsobím dodneška. P. Jaroslav Støí - Z èasopisu Milujte se è 6/2008
Správné odpovìdi k biblickým otázkám 1. Judsko, Samaøí, Galilea, 2. Sèítání všeho lidu a majetku, Lk 2,1 3. Do Mrtvého moøe 4. Zachariáš a Albìta, Lk 1,13 5. Kobylky a vèelí med, Mk 1,6 6. Prorokynì Anna, Lk 2,36-38 7. O Velikonocích, Lk 2,41-42 8. 2hrdlièky nebo 2 holoubata, Lk 2,24 9. Sobota, den odpoèinutí 10. Petr, Ondøej, Filip, Matouš, Bartolomìj, Jidáš, Jakub Alfeùv, Tadeáš,Jan, Tomáš, Šimon, Jakub Zebedeùv, Lk 6,13-16
Sytí nás tím, èím ili Ze ivota a mylenek svatých Nedávno jsme proili svátek Všech svatých, pøi nìm si uvìdomujeme, e svatí to nejsou jen ti, které církev vyslovenì za svaté èi blahoslavené prohlásila, ale e jsou to všichni zesnulí, kteøí u jsou v Boí pøítomnosti, èili celá církev oslavená. Jsou to urèitì èasto lidé, o jejich svatém ivotì vìdìl jen Bùh sám. Mezi takové svaté jistì patøí i maminka Dona Boska Markéta, její ivot vám chceme, milí ètenáøi, pøiblíit.
v okamiku kdy otevíral své první dílo pro opuštìné chlapce, mohl øíct své matce: „Jednou jste mi øekla, e kdy se stanu
Markéta Occhienová Nelze nìkolika slovy popsat veliký profil této eny. O velkém hrdinovi, o velkém generálovi, o velkém vìdci to lze. O svatém èlovìku však nikdy. Svatost je prosté hrdinství, které trvá 365 dnù v roce. Není to sbírka dojímavých pøíbìhù. Heroismus matky Markéty má základ v tom, e se starala o své dìti, sklízela úrodu na poli, prala a vaøila, spravovala chudé obleèení. Velký svìtec Don Bosco byl od ní vychován. Pokusím se naèrtnout v hlavních rysech lidský pøíbìh a to slovy, která by nám jí ukázala v kadodenním ivotì. Milá a hezká, mladá a duchaplná, se Markéta Occhienová stala centrem zájmu mnoha mladých muù, kteøí ji chtìli poádat o ruku. A kdy mìla 23 let, v roce 1812, øekla své ano Františku Boscovi, rolníkovi, který se ve svých 27 letech stal vdovcem s jediným synem Antonínem a kterému pøedtím zemøela ještì dcera Tereza. Pán poehnal spojení Markéty a Františka - píše Lemoyne - a obšastnil je dvìma syny. Prvnímu, který se narodil v roce 1813, dali jméno Josef a druhému, narozenému 16. srpna 1815, dali jméno Jan. V kvìtnu roku 1817 jim zemøel tatínek na zápal plic. Markéta pøijala Boí vùli, ale od toho okamiku se její ivot naplnil mnohými tíivými vìcmi, které musela øešit: vedení domu, obdìlávání pole, vinice. Pøitom však nezapomnìla, e je na prvním místì matkou svých dìti. Kdy její syn Jan je pøed knìským svìcením, øekne mu jeho matka: „Jdi si svou cestou a neohlíej se na nikoho. Nejdùleitìjší je, abys plnil Boí vùli. Od tebe nic nechci, nic neoèekávám. Narodila jsem se jako chudá, ila jsem jako chudá a chci zemøít jako chudá. Spíše ti chci øíct ihned toto: kdyby ses na neštìstí stal bohatým knìzem, nikdy nevkroèím do tvého domu.“ Don Bosco nikdy nezapomnìl na tato slova. Uprostøed knìí a rušného ivota byl knìzem chudým a knìz chudých lidí. V roce 1846, Strana 6
Z liturgie 9. 11. 2008 Posvìcení lateránské baziliky 1. ètení Ez 47,1 - 2. 8 - 9.12 2. ètení 1 Kor 3,9c - 11. 16 - 17 Evangelium Jan 2, 13 - 22 „ Zboøte tento chrám, a ve tøech dnech jej zase postavím.“ Byly blízko idovské velikonoce a Jeíš se odebral vzhùru do Jeruzaléma. V chrámì zastihl prodavaèe býèkù, ovcí a holubù i smìnárníky, jak tam sedí. Tu si udìlal z provazù dùtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býèky, smìnárníkùm rozházel peníze a stoly jim zpøevracel a prodavaèùm holubù øekl: „Jdìte s tím odtud! Nedìlejte z domu mého Otce trnici!“ Jeho uèedníci si vzpomnìli, e je psáno: ´Horlivost pro tvùj dùm mì stravuje.´ idé mu však namítli: „Jakým znamením nám dokáeš, e tohle smíš dìlat?“ Jeíš jim odpovìdìl: „Zboøte tento chrám, a ve tøech dnech jej zase postavím!“ Tu idé øekli: „Tento chrám se stavìl šestaètyøicet let - a ty e bys ho zase postavil ve tøech dnech?“ On však to øekl o chrámu svého tìla. Teprve a byl vzkøíšen z mrtvých, uvìdomili si jeho uèedníci, co tím chtìl øíci, a uvìøili Písmu i slovu, které Jeíš øekl.
Lateránská bazilika
Ozvìna slova: Slavení památky posvìcení chrámu byl odedávna radostný den. Dìkování Bohu za to, e máme svùj kostel, kde se mùeme scházet k bohoslubì, e je tu Pán s námi radostnì pøítomen. Jdeme tu rádi? Rádi pomáháme pøi jeho úklidu, výzdobì, opravì? I dnes máme èeho litovat a za co Pána odprošovat. Jsou i dnes kostely a chrámy jen pøeitkem, staroitnou památkou, nebo mají stálé místo tam, kde lidé ijí jako lidé? V chrámech se scházejí lidé z celé vesnice, mìsteèka èi mìsta. Vedle sebe tu sedí lidé z nevraivých rodin, spolu nemluvící sousedé, ale pøesto vytváøejí spoleèenství. Chrám je pro kadého køesana duchovním domem, kde najde obèerstvení Kristovo. Zde se vychovává lidská osobnost, aby èlovìk il podle krásy a síly, kterou
dostal od Stvoøitele. V chrámì se duchovnì vzdìláváme a nacházíme zde to, co nám nedá ani vlastní dùm, ani dùm pøátel a známých. Trénuje se zde náš duch, zde se rozvíjí naše duchovní síla. Uèíme se, abychom nesli lásku tam, kde je trápení, radost tam, kde je bída, smíøení tam, kde je nesvár, smíøení do vztahù v rodinì, na pracovišti, v sousedství. Mùeme zde slyšet zprávy evangelia, které jsou uiteènìjší ne zprávy o vradách, násilnostech a loupeích, které kadý den chrlí sdìlovací prostøedky. Kostel je místo, kde si víc a více uvìdomujeme smysl své existence, smysl událostí, které zasahují do našeho ivota. Slyšíme zde, e náš ivot má hluboký smysl a velikou cenu. Máme dùvod sem chodit co nejèastìji a dìkovat Bohu.
23. 11. 2008 Slavnost Jeíše Krista Krále 1. ètení Ez 34, 11 - 12. 15 - 17 2. ètení 1 Kor 15, 20 - 26. 28 Evangelium Mt 25, 31 - 46 „Posadí se na svùj slavný trùn a oddìlí jedny od druhých.“ Jeíš øekl svým uèedníkùm: „A pøijde Syn èlovìka ve své slávì a s ním všichni andìlé, posadí se na svùj slavný trùn a budou pøed nìj shromádìny všechny národy. Oddìlí jedny od druhých, jako pastýø oddìluje ovce od kozlù. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu øekne král tìm po své pravici: ´Pojïte, poehnaní mého Otce, pøijmìte jako údìl království, které je pro vás pøipraveno od zaloení svìta. Nebo jsem mìl hlad, a dali jste mi najíst, mìl jsem ízeò, a dali jste mi napít; byl jsem na cestì, a ujali jste se mì, byl jsem nahý, a oblékli jste mì; byl jsem nemocen, a navštívili jste mì, byl jsem ve vìzení, a pøišli jste ke mnì.´ Spravedliví mu na to øeknou: ´Pane, kdy jsme tì vidìli hladového, a dali jsme ti najíst, íznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tì vidìli na cestì, a ujali jsme se tì, nebo nahého, a oblékli jsme tì? Kdy jsme tì vidìli nemocného nebo ve vìzení, a pøišli jsme k tobì?´ Král jim odpoví: ´Amen, pravím vám: Cokoli jste udìlali pro jednoho z tìchto mých nejposlednìjších bratøí, pro mne jste udìlali.´ Potom øekne i tìm po levici: ´Pryè ode mne, vy zloøeèení, do vìèného ohnì, který je pøipraven pro ïábla a jeho andìly. Nebo jsem mìl hlad, a nedali jste mi najíst, mìl jsem ízeò a nedali jste mi napít; byl jsem na cestì, a neujali jste se mì, byl jsem nahý, a neoblékli jste mì; byl jsem nemocen a ve vìzení, a nenavštívili jste mì.´ Tu mu na to øeknou také oni: ´Pane, kdy jsme tì vidìli hladového, nebo íznivého, na cestì nebo nahého, nemocného nebo ve vìzení, a neposlouili jsme ti?´ On Strana 7
jim odpoví: ´Amen, pravím vám: Cokoli jste neudìlali pro jednoho z tìchto nejposlednìjších, ani pro mne jste neudìlali.´ A pùjdou do vìèného trápení, spravedliví však do vìèného ivota.“ Ozvìna slova: Poslední nedìle liturgického roku je pøedobrazem zralosti Boího království a plné královské moci Jeíše Krista - krále vesmíru, toho, který je první a poslední, alfa i omega, zaèátek i konec. Kristus, korunovaný vládce svìta, v temných studených dnech týdne pøed adventem záøí v temnotách jako vítìz a ochránce tajemného bìhu svìta. A se v nìm dnes dìje cokoli, všechny èiny a události se neviditelnými provázky sbíhají pod Kristovy ruce, ruce vladaøe, který jediný ví, kam svìt smìøuje a který jediný zaruèuje jeho zdárný konec. Ti, kdo otevøeli svá srdce Boí lásce a milosrdenství, vejdou do plného ivota, ale údìlem tìch, kdo ho a do smrti odmítali, jejich údìlem bude oheò, který nehasne. Kdy se zamyslíme nad Kristovou vládou, nad církví v nebi - v nebeském Jeruzalémì, pak naše chvála je plná radostné vdìènosti a štìstí nad takovou budoucností, která je Bohem pøipravena pro všechny, kdo ho milují. Tato myšlenka nás posiluje nadìjí, e náš ivot má nádherný cíl. Tam, u Otce v království Jeíše Krista je náš trvalý domov. My dnes oslavujeme Krista ne jako pozemského vládce, ale jako Krále, který chce kralovat v našich myslích, v našich srdcích, v rodinách, v celé naší spoleènosti svou spravedlností, láskou a pokojem. Kristus vítìzí, Kristus kraluje, Kristus vládne všem.
Slovo Boí v liturgii: 16. 11. 2008 33. nedìle v mezidobí 1. ètení Pø 31, 10 - 13. 19 - 20. 30 - 31 2. ètení 1 Sol 5, 1 - 6 Evangelium Mt 25, 14 - 30 30. 11. 2008 1. nedìle adventní 1. ètení Iz 63, 16b - 17; 64, 2b - 7 2. ètení 1 Kor 1, 3 - 9 Evangelium Mk 13, 33 - 37 7. 12. 2008 2. nedìle adventní 1. ètení Iz 40, 1 - 5. 9 - 11 2. ètení 2 Petr 3, 8 - 14 Evangelium Mk 1, 1 - 8 8. 12. 2008 Panna Maria poèatá bez poskvrny prvotního høíchu 1. ètení Gn 3, 9 - 15. 20 2. ètení Ef 1, 3 - 6. 11 - 12 Evangelium Lk 1, 26 - 38
Úmysly Apoštolátu modlitby - èerven listopad 1. Aby svìdectví lásky svatých upevnilo køesany v úctì k Bohu a bliním a v napodobování Krista, který pøišel, aby slouil a ne, aby se mu slouilo. 2. Aby køesanská spoleèenství v Asii, rozjímající o Kristu, nalézala vhodný zpùsob jak ho hlásat lidu kontinentu s tak bohatou kulturou a spiritualitou. 3. A v Boím lidu roste vnímavost ke svátosti pomazání nemocných, aby tak nikdo nezemøel nesmíøen s Bohem.
Úmysly mší svatých mìsíc èerven- prosinec Úmysly mší svatých nana mìsíc listopad 10. Po 11. 12. 13. 14.
Út St Èt Pá
7.30 17.00 17.00 16.30 17.00
15. So 18.00 16. Ne
17. Po
7.30 9.00 10.30 7.30
18. Út 17.00 19. St 17.00 20. Èt 17.00 21. Pá 17.00 22. So
7.30
23. Ne
7.30 9.00
Po Út St Èt Pá So
10.30 7.30 17.00 17.00 17.00 17.00 7.30
30. Ne
7.30
24. 25. 26. 27. 28. 29.
9.00 10.30 1. Po 6.45 2. Út 17.00 3. St 17.00 4. Èt 17.00 5. Pá 7.30 17.00 6. So 7.30 7. Ne
7.30
9.00 10.30 8. Po 6.45 17.00 9. Út 17.00 10. St 17.00 11. Èt 17.00 12. Pá 17.00 13. So 15.00 14. Ne
za + rodièe Holbovy, syna Jiøího, zetì Josefa, za rodièe Baèovy, za duše v oèistci a za ivou rodinu za + Josefa Divoše, + rodièe a Boí poehnání pro ivou rodinu za + rodièe Mìøièkovy, jejich + dìti a za ivou rodinu za + Zdeòka Kozáèka a jeho + dìdeèka za + Františku Kostkovou, syna Antonína, zetì, rodièe Kostkovy a Šabršulovy a za duše v oèistci za + Janu Lysákovou, Aloise Lysáka a za ivou rodinu za + Bedøicha Nevrlku, + rodièe z obou stran a za ivou rodinu za + Františka Pinïáka a jeho otce, za duše v oèistci a poehnání pro ivou rodinu za farníky za + Jaroslava Kozubíka, nemocnou manelku a pomoc a ochranu Boí pro celou ivou rodinu za + rodinu Matìjíèkovu, Strukovu a za ivou rodinu za dceru Martinu, bratra Bedøicha, rodinu Louckou, Šerou, Hoøákovu a za ivou rodinu za + rodièe Juøicovy a syna Antonína za + Emílii Tománkovou, + rodièe a prarodièe Doròákovy, za dar zdraví a Boí poehnání pro ivou rodinu za + Marii Lysákovou, + manela a dìti za + rodièe Krahulcovy, syna, vnuka, za duše v oèistci a za ivou rodinu za + Josefa Strnku, dvoje + rodièe a sourozence a Boí pomoc a ochranu pro ivou rodinu za farníky za + rodièe Lysákovy ochranu a pomoc Boí pro ivou rodinu za + Josefa Nováka, Boí pomoc pro ivou rodinu a duše v oèistci za + rodièe Loucké a Butorovy s prosbou o pomoc a ochranu pro ivou rodinu za ivou a + rodinu Lysáèkovu a duše v oèistci za + manela, sestru, dvoje rodièe, Boí ochranu pro ivou rodinu za + Františka Pinïáka, za + rodinu Pinïákovu a Èastulíkovu za + Jana a Marii Lysáèkovy, syna Josefa s manelkou, za ivou rodinu a duše v oèistci za + Karla Bùbelu, rodièe Bùbelovy, Smrovy, jejich + dìti a ivou rodinu za farníky dantis za + rodièe Køekovy, + syna Karla, + rodièe Beòovy, + ètyøi dcery a vnuèku Marii za + Vincence Chuchmu, + rodièe Chuchmovy a za ivou rodinu za + Františka Køeka, jeho + rodièe, zetì Pavla a + Cyrila Marka za ivé a + èleny ivého rùence za nemocné na podìkování za pøijatá dobrodiní (30 let manelství), za pomoc a ochranu Boí pro ivou rodinu za + rodièe Ptáèkovy, bratra Stanislava, tety Annu Hovìákovu, Aloisii Zouharovu, strýce Ludvíka a ivou rodinu za + rodièe Krahulcovy, Jana Pospíšila, duše v oèistci a ivou rodinu za farníky za + Václava Jelínka, dvoje + rodièe, duše v oèistci a Boí poehnání pro ivou rodinu za + Josefa Machalu, dvoje + rodièe, vnuèku Petru, za + Leonku Šerou, za duše v oèistci a ivou rodinu za + rodièe Ivanišovy, za duše v oèistci a ivou rodinu za + Blaenu a Aloise Strnadovy, duše v oèistci a ivou rodinu za + Aloisii a Karla Poláchovy, + dva syny, + dvoje rodièe a sourozence, duše v oèistci a pomoc a ochranu Boí pro ivou rodinu za + manela Stanislava, + rodièe Pagáèovy a Divošovy, za + Blaenu Endelovou a ivou rodinu za + rodièe Lysákovy z Bylnièek, jejich + sourozence a za dar zdraví a ochranu Boí pro celou ivou rodinu
Mùj Králi, má spáso, nikdo není jako Ty, za èiny Tvé, z lásky mocné, ivotem chci chválu vzdát. Mùj Králi, má spáso, bezpeèný pøístav jsi mùj, a vím co jsem a vím co mám nepøestanu chválit Tì. Tobì a jásání z úst naich zní, sláva i moc Tobì jen náleí. Vrcholky hor se sklání pøed Tebou, moøe chválí sílu Tvou. Pøed jménem Tvým s radostí Ti zpívám, jsi moje láska, Tebe uctívám, navdy mi zùstane úkrytem náruè Tvá.
7.30 za + rodinu Bjelesovou, Aloise Baèu, jeho manelku, jejich syna a ochranu a pomoc Boí pro celou rodinu 9.00 za + Marii Èervenkovou, švagra Františka, za + rodièe z obou stran a ivou rodinu 10.30 za farníky
Farní mìsíèník vydává øímskokatolická farnost v Brumovì - Bylnici, PSÈ 763 31, tel: 577 330 326. Neprodejné. Náklad 700 výtiskù. Uzávìrka do 23. kadého mìsíce. Za redakci M.Figarová. Tisk: BOSTER TRADE, s.r.o. Slavièín, tel./fax: 577 342 611. Strana 8
