FARNÍ MÌSÍÈNÍK
www.farnostbrumov.ic.cz Zpravodaj Øímskokatolické farnosti sv. Václava Brumov - Bylnice l Sv. Štìpán l Sidonie
12. 10. 2008 28. nedìle v mezidobí Èíslo: 11 Roèník: 13
„Najdete-li mì mrtvou nìkdy ráno, netrapte se tím; to by tatíèek Bùh docela prostì pro mne pøišel. Pro mne si nepøijde 'smrt', ale Bùh. Smrt není nìjaký pøízrak anebo hrozná pøíšera, jak se znázoròuje na obrazech. V katechismu se øíká, e 'smrt je odlouèení duše od tìla', nic jiného... Nu a já nemám strach z odlouèení, které mì navdy spojí s dobrým Bohem."
/Sv. Terezie z Lisieux, Vstupuji do ivota/
"ivot èlovìka má smysl, jestlie po nìm zustanou nesmazatelné stopy lásky.“ J.Kratka
Jak úasný postoj sv.Terezie! Snad by si kadý z nás vìøících pøál umírat s takovou jistotou. Bohuel, z mé knìské praxe jednoznaènì vidím, e jen málo lidí takto umírá. Místo opravdové víry, která je dùvìrou Nìkomu, jistotou pøítomnosti Milujícího, obèas vládne v našich srdcích strach a v krajních situacích zoufalství. Je pravdou, e smrt vdycky do jisté míry zùstane poutí do neznáma, ale jak budeme umírat se uèíme u dnes. Smrt bude tvým porodem pro ivot vìèný. Hodina tvého rozlouèení s pozemským ivotem bude poslední zkouškou. Bude to velmi dùleitý okamik, a pokud se almistou u dnes mùeš zpívat Hledám tvoji tváø, Pane mùj, na prahu vìèného ivota najdeš Toho, kterého jsi hledal. On jako milující tatínek tì vezme do náruèí a spoleènì budete hodovat. Maria, kterou jsi dennodennì ádal pros za nás høíšné nyní i v hodinu smrti naší také tì nenechá osamìlého. Ona tam bude s Tebou. Máme pùlku mìsíce øíjna - mìsíce zasvìceného Pannì Marii Rùencové, za chvíli Dušièky. Mùeš s jistotou sv. Terezie øíct: Pro mne si nepøijde 'smrt', ale dobrý Bùh!? P. Karel
13. øíjna - 12. listopadu 2008
Kalendáø Nedìle
Úterý
Pondìlí
13. 19.
29. nedìle v mezidobí
20.
26.
30. nedìle v mezidobí
27.
2.
31. nedìle v mezidobí
3.
9.
32. nedìle v mezidobí
10.
Romulus
sv. Vitalis
sv. Evarist sv. Martin de Porres sv. Lev Veliký
14. 21. 28. 4. 11.
sv. Kalist I.
sv. Hilarion sv. Šimon a Juda sv. Karel Boromejský
sv. Martin
Støeda
15. 22.
sv. Terezie od Jeíše
sv. Donát
16. 23.
29.
bl. Marie Restituta
30.
5.
bl. Øehoø Lakota
6.
12.
sv. Josafa Strana 1
Pátek
Ètvrtek sv. Hedvika sv. Jan Kapistránský sv. Marcel sv. Leonard
Sobota
sv. Ignác 18. 17. Antiochijský
sv. Lukáš
24.
sv. Antonín Maria Klaret
31.
sv. Wolfgang
1.
Všichni svatí
7.
sv. Wilibrord
8.
sv. Gottfried
25. sv. Kryšpín
Duchovní slovo V køesanství nejde o dokonalé jednání V køesanství nejde o dokonalé jednání. Køesanství se na prvním místì nezabývá pøedvádìním èi rozebíráním detailù dokonalého lidského chování. Pøednostním zájmem køesanství je pøedávání lásky, je nám jediná umoní být dokonale lidskými. A k tomu dojde, dokonalé lidské chování pøijde samo. Toto mùe probìhnout i v ivotì našem, pokud dovolíme Boí lásce, aby nás pronikla, Duchu Boímu, aby nás prostoupil. Našim cílem je tedy nechat se proniknout láskou, je byla hnací silou i Kristových skutkù, nechat se prostoupit Duchem, jen byl zdrojem i Kristových slov a èinù. Evangelia nás nezvou, abychom Krista kopírovali. Opakovanì nás ale vybízejí, abychom do Krista vstoupili a nechali ho vstoupit do sebe. Tak nás mùe oivovat svým Duchem. Jeho Duch pùsobí nejlépe u tìch, kdo
mají oèi dokoøán a vidí, jak nesmírnì Boha potøebují a jejich srdce a mysl jsou otevøeny jej pøijmout. Podle D.Torkingtona, z knihy Neztrácet nadìji
Myšlenky o sv. rùenci Na naší ivotní pouti potøebujeme prùvodce, který zná cestu, oporu, na kterou se mùeme spolehnout, cestu, která vede k cíli. Všechno to je nám dáno v rùenci. Je to souhrn a tres evangelia a mùe nás doprovázet doslova od kolébky a do hrobu. Jednou jsem vidìl rùenec zhotovený ve váleèném zajateckém táboøe z velmi vzácné suroviny: z chlebové støídky. Skuteènost, e hladový voják si odtrhl od úst drahocenný chléb, aby si z nìho zhotovil rùenec, mluví výmluvnìji ne mnoho zboných knih. Rùenec je souhrn naší víry. Pøed nìkolika lety, kdy evangelium bylo v Rusku ještì zakázáno, a lidé byli proto pronásle-
dováni, navštívilo mì v NDR nìkolik bratøí ve víøe, kteøí se od r. 1943 nemohli úèastnit ádné bohosluby. Zeptali se mne: Co musíme vìøit a co máme pøedat našim dìtem, abychom dosáhli vìèného cíle? Protoe si s sebou nemohli vzít ádné knihy, vtiskl jsem jim do ruky rùenec. Na otázku, co to má spoleèného s obsahem víry, mohl jsem jim jednoduše odpovìdìt: „Na konci rùence je køí. Sv. Tomáš Akvinský øíká: Køí je kniha, kterou není mono nikdy dostateènì dostudovat. Na køíi se modlíme vyznání víry. Pak pøijdou první tøi zdrávasy s boskými ctnostmi: vírou, nadìjí a láskou. To je naše ivotní nauka. Pak následuje na šòùrce navleèený, jakoby ze slepeckého písma, celý Nový Zákon, který mùe pøeèíst jen vìøící èlovìk svýma modlícíma se rukama: Víc ne rùenec nepotøebuji nic k víøe ani k ivotu.“ Nato zvedl jeden mu s nadšením rùenec do výše se slovy: „Tady drím v ruce celou víru Církve.“ Joachim kardinál Meisne
Nae farnost dnes
Z farních matrik - záøí 2008 Pokøtìni byli: Veronika Ovesná Dominik Slabík Sezdáni byli: Barbora Chuchmová a Jiøí Ovesný (Brumov) Pohøbeni byli: Ludvík Baøinka (1942) Marie Kebísková (1929) Marie Kamenèáková (1917) Josef Macháè (1933)
ROK BIBLE Sedm pravidel k pochopení Písma - T. Longman Šesté pravidlo Zkušenost je tøeba vykládat ve svìtle Písma, ne Písmo ve svìtle zkušenosti A pøíliš èasto pøekrucujeme smysl Písma tím, e ho necháváme utváøet svou vlastní zkušeností, spíše ne naopak.
Jedním ze zpùsobù, jak si necháváme svou zkušeností ovlivòovat porozumìní Písma, je vkládání svých vlastních myšlenek. Mnoho vìøících si na podporu svých myšlenek najdou biblický úryvek, který vyjmou z kontextu a argumentují jím - bez ohledu na to, co uèí celá Bible (tím porušují sedmé pravidlo). Kdy se napøíklad pro sdílení svého náboenského pøesvìdèení dostanu do nepohodlné situace, mohu si vystavìt výmluvu pro neevangelizování právì na textech o Boí lásce. Mohu pak citovat 13.kapitolu 1.listu Korinanùm a spoustu dalších úryvkù, abych dokázal, e Bùh a láska jsou témìø synonyma. Dále mohu uvaovat takto: „Je-li Bùh láska, jak by mohl nìkoho odsoudit “ Touto cestou se mohu „usnadnit“ zvìstování Pána Jeíše tím, e vynechám jasné uèení týkající se høíchu, soudu a pekla. Dalším nebezpeèím pro porozumìní Písmu je zkreslení na základì našich kulturních daností. Mùe se toti stát, e z Bible podvìdomì uèiníme západní, dokonce i americký text, kdy do ní budeme vkládat významy, které nám pøijdou díky naší výchovì samozøejmé. Kapitalismus ani socialismus jako takový není v ádném pøípadì pøedmìtem uèení Bible. Ale jak ameriètí pravicoví køesané, tak i zastánci teologie osvobození v Latinské Americe, Bibli pouijí na prosazení svých programù. Lékem na taková pokøivená chápání je ukázat na biblické texty, které myšlenky kapitalismu i socialismu podkopávají. Naše pozitivní zkušenost s kapitalismem a negativní se socialismem nás nesmí vést k tomu, abychom první systém oznaèili za biblický a ten druhý naopak za nebiblický (autor jeAmerièan, pozn. pøekl.) Pravdìpodobnì jedna z nejaktuálnìjších otázek v evangelikálních kruzích se týká toho, zda jsou dary Ducha jako napø. proroctví a modlitba v jazycích udìlovány i v dnešní dobì.
Strana 2
Argumenty na obou stranách této diskuse se èastìji ne na biblické uèení odvolávají na lidské zkušenosti. Pokud se nìkdo v jazycích modlí, bude mít sklon vìøit tomu, e Bible jeho zkušenost dosvìdèuje. Pozoruje-li však na druhé stranì nìkdo jiný, e uívání charismat zpùsobuje v bohoslubì zmatek, bude se pravdìpodobnì snait nalézt dùkaz o tom, e uívání duchovních darù v dnešní církvi je neopodstatnìné.
Pane, dìkujeme Ti za Tvé slovo. Díky, e k nám dennì promlouváš v Písmu, V liturgii, v bliních a v kadém okamiku našeho ivota. Ty obracíš své slovo k nám, Tebou stvoøenými… A zatímco se tomu nepøestáváme podivovat, objevujeme, e jsme tímto slovem kadý den utváøení. Dìkujeme za Tvé slovo formující rozum, ivot, schopnosti. O Boe, vyznaè pro nás cestièky v poušti, namaluj stopu na vodách, oiv znamení Tvé pøítomnosti mezi námi, abychom se sytili Tvými pøísliby, které podporují naše spoleèenství víry. Pane Jeíši, jediný pravý vykladateli, Uèiò mé srdce vnímavým k pravému významu Slova, ukrytého mezi slovy. Kráèej po mém boku a vysvìtli mnì, uzavøenému, jako jsi vysvìtlil uèedníkùm z Emauz, všechnu tu novost, radost, svìtlo, které nám pøineslo Tvé zvìstování. Sešli svého Ducha: Budeme tak mocí následovat ty sluebníky Tvého slova, kteøí meditovali, zachovávali, milovali a s láskou pøedávali Tvé slovo svými lidskými slovy, abychom se tak mohli promìnit v pravé svìdky, proroky a nositele Tvého odkazu k záchranì všech. Uèiò o Pane, abychom se ponoøili do Písma co nejhloubìji a mohli Tì co nejplnìji nalézat. Èím více Tì poznáváme, tím více ijeme Tvým Slovem, Které je cestou, pravdou a ivotem na vìky.
Veèer chval 5. záøí 2008
Rok 2008 je vyhlášen rokem Bible a tak si trochu vyzkoušejme naše vìdomosti, které jsme ètením a nìkteøí i opisováním Bible získali. Je tu pøipraven krátký kvíz. 1. Bible byla napsána: a) samotným Bohem bez pomoci lidských nástrojù b) apoštolem Pavlem c) nejménì 36 autory z vnuknutí Ducha svatého 2. Hlavním pøedmìtem Bible jsou: a) idé b) církev c) Pán Jeíš 3. Co není pøedmìtem Starého zákona a) stvoøení svìta b) vstup høíchu na tento svìt c) církev 4. ivotní pøíbìh Pána Jeíše Krista je popsán a) ve ètyøech evangeliích b) v knize Skutkù apoštolù c) v Petrových listech 5. To nejlepší, co s Biblí mùeme udìlat je: a) vyèkávat s pøijetím jejího poselství dokud ji neporozumíme b) mít ji v úctì a èíst v ní úryvky c) èíst ji, vìøit jí a podle ní ít 6. Výraz ,, inspirace“ Bible znamená, e : a) Kadý, kdo ji ète, je inspirován ke kvalitnìjšímu ivotu b) Bùh vedl pisatele slovo za slovem c) myšlenky Bible pocházejí od veleknìzù 7. Kterou pravdu o Bohu hlásá verš Jan 3, 16 ? a) Bùh je duch b) Bùh je neviditelný c) Bùh je láska 8. Narozením Pána Jeíše se stalo e: a) pøestal být Bohem, aby se mohl stát èlovìkem b) spojil v sobì Boství i lidství c) nebyl pravým èlovìkem, protoe byl Bohem 9. Zmrtvýchvstání Pána Jeíše je: a) objektivní událostí týkající se jen osoby Jeíše b) spásonosnou událostí c) je potìšením pro apoštoly 10. Kde Bùh kraluje: a) v Izraeli b) tam, kde se uskuteèòuje jeho vùle c) v kostele Správné odpovìdi najdete na konci rubriky Naše farnost dnes.
Slavnost svatého Václava - svátek naší farnosti
Na slavnost jsme se duchovnì pøipravovali u od pátku 26.záøí, kdy byl celodenní výstav Nejsvìtìjší svátosti. Po ranní mši svaté a do veèerní mše byla monost osobní adorace. V 15 hodin byla spoleèná pobonost. V sobotu ve 14.00 jsme mší svatou zahájili farní odpoledne, které probíhalo na hradì. Viz èlánek v Katolickém týdeníku 1.10.2008. V nedìli, v den slavnosti, byla hlavní mše svatá v 10 hodin. Celebrantem i kazatelem byl host P. Radek Sedlák, faráø v Troubkách nad Beèvou. Strana 3
Prùvod na hrad
Panna Maria Rùencová a válka Zdá se to divné, e? Dejme si to do souvislosti. Památku P.Marie Rùencové 7. øíjna a jednu z nejvìtších námoøních bitev v dìjinách - bitvu u Lepanta. Co a proè se stalo 7. øíjna 1571? V této dobì Turci u dlouho ohroovali Evropu. Turecká øíše byla velmocí prvního øádu. Ovládala od Kavkazu (Arménie) i oblasti jiního Ruska a Ukrajiny (celé pobøeí Èerného moøe), celý Balkán a k Vídni a Bratislavì, na východì byla turecká hranice s Indií, ovládali celý Blízký východ (vèetnì Svaté zemì) a celé pobøeí severní Afriky a do Alírska. Turecká námoøní moc ovládala Èerné moøe, Perský záliv, Rudé moøe a východní Støedomoøí. Západní èást Støedozemního moøe ovládali jen èásteènì, díky hrdinnému odporu øádu Maltézských rytíøù. Pøi pokusu o dobytí Malty Turci neuspìli. Ale dobyli Kypr a pøi obsazování Nikózie a Famagusty se Turci dopouštìli ukrutností proti místním køesanùm. Na podnìt papee Pia V. se koneènì ustavila protiturecká Liga, kterou 20. kvìtna 1571 podepsal pape Pius V., španìlský král a Benátská republika. Velitelem branné moci Ligy byl jmenován don Juan deAustria, španìlský princ. Bìhem nìkolika mìsícù se k nìmu pøihlásilo mnoho dobrovolníkù z celé Evropy. Pøedevším bylo nutné zlomit tureckou námoøní moc, aby nebyly ohroovány ostrovy a pøístavy ve Støedomoøí a byla znemonìna pøeprava tureckých pozemních vojsk po vodì. K výpravì bylo pøipraveno 111 lodí benátských, 81 lodí španìlských, 12 papeských a 5 lodí Maltézských rytíøù. Kromì pøíprav vojenských probíhaly i pøípravy duchovní. Pius V., tento velký dominikánský pape, právì v souvislosti s událostmi této doby se neustále modlil rùenec, doporuèoval jej všem vìøícím. Vojáci a námoøníci Ligy byli na moøe vybaveni mimo zbraní a zásob také rùencem a rovnì se jej modlili. Pøed odplutím loïstva bylo konáno triduum, pøi nìm se všichni vyzpovídali, pøijali Tìlo Pánì a snaili se získat odpustky udìlované všem, kdo se zúèastní tohoto boje. Bojovníky na lodích doprovázelo i mnoho knìí. 16. záøí 1571 køesanské loïstvo vyplulo na moøe a smìøovalo do Korintského zálivu, protoe velitelé vìdìli, e se zde zdruje turecká flotila. Poèet lodí, bojovníkù, námoøníkù a veslaøù byl na obou stranách pøiblinì stejný. Obì loïstva se k sobì pøiblíila
v nedìli 7. øíjna u Lepanta. Bitva zaèala v tentý den v jednu hodinu po poledni. Teï zkrácený prùbìh bitvy, jak jej popsal svìdek a úèastník - dobrovolník Miguel de Cervantes Saavedra (autor knihy „Don Quijote de la Mancha“). Don Juan de Austria dal vztyèit velitelskou vlajku svatého køíe na své lodi. Tu pozdravilo silné a jednomyslné zvolání, výkøiky z tisícù hrdel, z hrudí zapálených odvahou, jim jako ozvìna odpovídal øev a jekot z nepøátelských lodí, nesoucí se nad moøem. Eskadry zaujaly bitevní postavení, pravé køídlo køesanù tvoøilo 64 galér pod velením Andrea Dorii, na levém køídle 63 galér, vìtšinou benátských, kterým velel Agostino Barbarigo, který se ale vítìzství nedoèkal, nebo ho zabil nepøátelský šíp. Støedu a zálohám (zbývající lodì) velel markýz de Santa Cruz - ty byly pøipraveny zasáhnout, kde bude tøeba. Byli to zkušení vojáci a námoøníci, dychtící skoncovat s Turky. Pøed sebou mìli tureckou flotilu, rovnì bojechtivou a zkušenou. Na zádi protivníkovy vlajkové lodi bylo vidìt zpupnou postavu Ali-Paši, tureckého admirála v kaftanu z bílého brokátu s turbanem zdobeným zlatem a drahokamy pod Mohamedovým praporem. Ji teï se tìšil, jak je slavnostnì vítán v Istanbulu jako vítìz. Netušil, e u Istanbul nikdy nespatøí. Na turecké lodi odpovìdìli na výzvu dìlovou salvou. Zvuk tureckých bubnù a polnic dávajících znamení k boji doléhal a ke køesanùm. Bitva zaèala. Bylo vidìt dona Juana na galéøe, jak pokleká a hlasitì prosí Boha a Svatou Pannu o vítìzství. Posádky na všech lodích následovaly pøíkladu svého velitele, knìí poklekli a s pozdvieným krucifixem vzývali Boha. Na turecké stranì zaznìl ohlušující ryk, kterým Turci obvykle zahajovali bitvy vytím, øevem, údery jataganù o štíty, zvukem bubnù, rohù a trumpet. Ihned na to se lodì k sobì pøiblíily a po salvách dìl se lodi zahákovaly. Zaèala zuøivá øe mue proti mui. S postupujícím èasem vzrùstala zuøivost a krutost boje. Všude kam dosáhl zrak, bylo moøe pokryto útoèícími lodìmi, troskami, znièeným plachtovím a polámanými stìni, vše v mraènech kouøe z palby dìl i z hoøících lodí. Cervantes byl dvakrát zranìn výstøelem z arkebuzy, druhá rána mu navdy zchromila ruku. Zranìn a zborcen krví dál bojoval jako ostatní køesanští vojáci. Pološílený bolestí i zápalem boje koneènì uslyšel výkøiky vítìzství. Pak u toto zvolání opakovala celá flotila køesanských lodí. Byly ètyøi hodiny odpoledne, kdy uvidìli, jak turecké lodi obracejí a rozvinují plachty k útìku. A moøe pokryté troskami, mrtvými a rudou krví se rozeznìlo mohutným a jednohlasným voláním celé køesanské armády, k nìmu se pøipojil i radostný jásot 12 000 zajatcù, pøikovaných k veslùm tureckých galér a nyní získávajících svobodu. Tolik o bitvì Miguel de Cervantes. Byly ètyøi hodiny odpoledne. Po tøíhodinové bitvì byli Turci poraeni. Køesanù padlo 7 000, Turkù 40 000 a 8 000 jich bylo zajato. 12 000 køesanù osvobozeno z galejí. Turkùm zùstalo jen 40 lodí - ještì poškozených. Námoøní moc Turkù byla zlomena. V dobì výpravy se pape a celá Evropa modlila za vítìzství. V pøedveèer bitvy strávil pape celou noc na modlitbách a ještì 7. øíjna ve dne. 7. øíjna odpoledne jej navštívil pokladník s nìkolika preláty s úøedním jednáním. Kolem ètvrté hodiny odpolední pape pøerušil jednání a pøikázal pøítomným mlèet, pøistoupil k otevøenému oknu a dlouho u nìho stál. Pak se obrátil a sdìlil pøítomným: „Pojïme podìkovat Bohu, nebo naše loïstvo se srazilo s tureckým a v tuto hodinu zvítìzilo.“ Posel se zprávou o prùbìhu bitvy a o vítìzství dorazil do Øíma a 21. øíjna v noci. Jak mohl pape vìdìt jistì a tak pøesnì o vítìzství? U 7. øíjna ve 4 hodiny? Spoje, telefony, vysílaèky - nic takového neexistovalo. Ale stalo se. Na této skuteènosti nelze nic zmìnit. Katolický svìt si oddechl. Mýtus o turecké nepøemoitelnosti padl. Hlavní zásluha za toto historicky dùleité vítìzství je pøipisována papei sv. Piu V. Po tomto vítìzství vydal Pius V. bulu „Salvatoris Domini“ z 5. bøezna 1572. Vdìènì v ní vzpomíná: „7. øíjna pøedešlého roku bylo nám podivuhodnì udìleno vítìzství proti Turkùm, nepøátelùm katolické víry. Nikdy na to nezapomeneme. Stalo se tak pro zásluhy a na pøímluvu Slavné Panny Marie, Matky Boí“. Vyjadøuje tak všeobecné pøesvìdèení, e tohoto vítìzství bylo dosaeno modlitbou rùence. Od té doby se slaví v celé Církvi Pøevzato z internet památka Panny Marie Rùencové.
Strana 4
Vlaštovka
Obèanské sdruení Diakonie Broumov ve spolupráci s Charitou Valašské Klobouky a za podpory mìstského úøadu Brumov-Bylnice
VYHLAŠUJE
H U MAN I T Á R N Í S B Í R K U SBÍRÁME: * Letní a zimní obleèení /dámské, pánské, dìtské/ * Lùkoviny, prostìradla, ruèníky, utìrky, záclony, látky * Peøí, péøové a vatované pøikrývky, polštáøe, deky * nepoškozenou obuv * kabelky, tašky VÌCI, KTERÉ VZÍT NEMÙEME: lednièky, televize, nábytek, poèítaèe, domácí potøeby (nádobí apod.), a dìtské koèárky, které se transportem znehodnotí. Sbírka se uskuteèní: dne: 14. - 15.10. 2008 èas: 15:30- 17:30 místo: budova bývalé mìšanky Vìci, prosíme, zabalte do igelitových pytlù èi krabic, aby se nepoškodily transportem.
Denní stacionáø Brumov-Bylnice poøádá dne 15.10.2008 poutní zájezd do
BLATNICE POD SV. ANTONÍNKEM odjezd 7.00 hod spoleèná mše svatá køíová cesta obèerstvení prohlídka vinohradù spojená s ochutnávkou vína návrat okolo 17.00 hod Zájemci se mohou hlásit telefonicky nebo osobnì v Denním stacionáøi. Program:
Vlaštovka je sympatický pták, ale kdy vlétne do kostela, nevidíme ji rádi. Zanechává toti po sobì nepìkné stopy a kdy se ji nepodaøí vyhnat, za pár dní zahyne hladem. Vzal jsem tedy dlouhý smeták a honil ji. Bylo to marné, vráela do oken, ale otevøené dveøe nenašla. Podaøilo se mi ji chytit a tøetí den, kdy u byla zesláblá. Zmítala sebou, musel jsem ji pevnì dret v dlaních, aby se mi nevysmekla døív ne ji vynesu ze dveøí a pustím na svobodu. Kdyby dovedla mluvit, vyprávìla by tento pøíbìh jistì docela jinak. Líèila by, jak se dostala do pasti, ze které nebylo úniku, jak ji trápil hlad a pøedevším hrozná nestvùra, která po ní sahala dlouhým chapadlem, jak se zesláblá ocitla v jejích spárech, ze kterých se jí v poslední chvíli podaøilo uniknout. Vlaštovka samozøejmì nemùe chápat, e hrùza, kterou proila, byla jedinou cestou k její záchranì. Ale èlovìk, ten by mìl vidìt víc, ne jen povrch vìcí a událostí. Nevolí Bùh k naší záchranì nìkdy cestu, kterou my chápeme jako neštìstí? Nemusíme pøitom myslet hned na smrtelnou hrùzu. Z ivotopisù svatých známe pøíhody, vlastnì zcela obyèejné „trapasy“, které se staly tím posledním impulsem k nastoupení nové cesty v jejich ivotì. Tak napø. zaèínající advokát Alfons z Liguori vlastní nepozorností prohraje klientovi mnoho penìz. Nastrojený švihák Petr Gonzales se pøedvádí divákùm a kùò ho shodí do bláta... Nenašli bychom i ve svém ivotì nìco podobného? Èlovìk by se kolikrát nejradìji nevidìl, myslí, e je všemu konec, a zatím moná nìco velkého právì zaèíná... Cyrilometodìjský kalendáø 1978
Správné odpovìdi na kvíz: 1c, 2c, 3c, 4a, 5c, 6b, 7c, 8b, 9b, 10b
Svìdectví
Boí milosrdenství Do hospice byl pøijat mu kolem 60 let s nádorem plic - fyzicky ještì v celkem slušném stavu. Po úvodním vyšetøení pacientùm vdy sdìluji charakter našeho zaøízení, aby vìdìli, jaké sluby jim nabízíme - vèetnì sluby duchovní. Kdy jsem se zeptala, zda je pán vìøící, následovala výsmìšná odpovìï: ,,Já Boha nepotøebuji“ a nìkolik podobných dovìtkù, i kdy byl pokøtìný. Bezdìky mi vyklouzla vìta: ,,No, tak tøeba Pán Bùh potøebuje Vás“. Pak jsem odešla netušíc, e jsem pronesla vìtu prorockou. Od pacientovy manelky a další známé jsem se dovìdìla, e se pán roky neuvìøitelnì rouhal tak, jak jsem sama nikdy neslyšela. Náboenství nenávidìl, jednou z jeho vìt byla pøiblinì slova: ,,Nìjakého Boha já zašlápnu jako èerva.“ Mìl dva syny, kteøí se za otce léta modlili, jeden z nich studoval teologii. Otec je nemìl rád, za jejich náboenské postoje se stydìl. Své manelce také zrovna radostný ivot nepøipravil a musím øíci, e jsem ji obdivovala, e mìla sílu toho èlovìka doprovázet v koneèné fázi jeho ivota. Pán mi nebyl sympatický. Jeho onemocnìní se rychle zhoršovalo, slábl, muèivou záleitostí se mu také stala velmi intenzivní úzkost ze smrti. Knìz za pacientem jít nemohl, protoe jeho postoj byl zøejmý. Pøišel den, kdy byl pacient ,,zašlápnutý doslova jako èerv.“ Pøišla jsem ráno do práce, dusil se neskuteèným zpùsobem a zajíkal se strachem. Prosil, abych byla stále s ním, zarýval mi nehty do pøedloktí. Dala jsem mu všechny léky, které by mìly zjednat úlevu, ale efekt nebyl ádný. Bylo mi nedobøe, nenacházela jsem prostøedek, který by mu ulevil, i kdy podobné stavy øeším bìnì. Na pøedloktí jsem stále cítila jeho
nehty. Kolem 10. hodiny jsem mu øekla, e mu nejsem schopna pomoci a e mì pøipadá, e se nejedná o medicínský problém. Øekla jsem mu: ,,Vy bojujete s Pánem Bohem“. Zarazil se a po chvíli hlesl: ,,Asi jo.“ Šla jsem pro obrázek Boího Milosrdenství - neodmítl jej. Chtìl, abych mu jej dala do penìenky. U to samo o sobì mì udivilo. Situace pokraèovala, chodila jsem za ním kadou chvíli, velmi trpìl. Posléze jsem sebrala odvahu a zeptala se, zda by nechtìl zavolat knìze. Stiskl mi ruku, pak do mì strèil se slovy: ,,Bìte!“ V té chvíli nebyla v dosahu ádná duchovní osoba. Zeptala jsem se tedy znovu, zda je opravdu rozhodnut, protoe budu muset nìkoho najít a to by nešlo, aby si to potom rozmyslel. Lapaje po dechu opakoval: ,,Bìte!“ Zatelefonovala jsem tedy pastoraènímu asistentovi domù, aby nìco udìlal, protoe potøebuji pro tohoto èlovìka knìze. Zavládlo udivení, bylo pøece jasné, e knìze odmítl, všichni vìdìli, v jakém odporu. Nakonec ale asistent slíbil, e udìlá, co pùjde. Bylo pozdì odpoledne, sedìla jsem u lùka, drela jsem pacienta za ruku a v duchu se modlila Korunku. Pak pøijel náš pøekvapený hospicový knìz, pøedstavil se a zaèal se modlit. Nemocný mu udìlal køí a zaèal se modlit s knìzem. Draly se mi slzy do oèí. Nemocný pøijal svátost nemocných. Knìz sotva mohl uvìøit tomu, co sám právì zail, já jsem se cítila psychicky vyèerpaná, ale šastná. Stav pacienta se zakrátko zklidnil, ještì nìkolik dní pospával, pak pokojnì zemøel. Vidìla jsem, jak Bùh podává i svému vyslovenému nepøíteli v posledním okamiku ruku. Roky modliteb synù vedly k tomu, e jsem se mìla stát prostøedníkem Boího milosrdenství. Zprávy z Medugorje 8/2008 I.H.
Strana 5
Sytí nás tím, èím ili Ze ivota a mylenek svatých
Bl. Marie Restituta Kafková
Na svìt pøišla jako Helena Kafková 1. kvìtna 1894 v Husovicích, které jsou dnes souèástí Brna. Její otec Antonín pocházel z Námìšti nad Oslavou, matka Marie ze západoèeských Pøeštic, ale seznámili se ve Vídni, kam odešli jako tisíce dalších Èechù za prací. Po svatbì se Kafkovi vrátili na Moravu, kde však dlouho nepobyli. Dva roky po narození dcery Heleny, ji šestého dítìte, se pøestìhovali zpìt do rakousko-uherské metropole, kde rodina získala roku 1906 domovské právo. Helena zde navštìvovala dívèí mìšanskou školu, ale nepatøila k nejlepším ákyním urèitou roli zde sehrálo i to, e se u Kafkù doma mluvilo èesky. Po absolvování školy krátce pracovala jako sluebná, prodávala tabák v trafice a nakonec nastoupila jako ošetøovatelka do jedné z vídeòských nemocnic. Zde se setkala s pøíslušnicemi tzv. tøetího øádu svatého Františka, které zde pracovaly jako zdravotnický personál, a zatouila stát se jednou z nich. Rodièe, aèkoli pocházeli z katolických pomìrù, nebyli nadšeni. "Matka èasto plakala a chtìla jí tu vìc vytlouct z hlavy. Tím tvrdohlavìji však ona trvala na svém," vzpomínala pozdìji Helenina sestra Valérie. Helena tehdy z domova utekla, ale pro nezletilost ji do kláštera nepøijali. Do øádu vstoupila a krátce pøed první svìtovou válkou - v dubnu 1914. Slouit nemocným V pøihlašovacím dotazníku uvedla, e do øádu vstupuje "z lásky ke slubì nemocným". Co všechno ta slova znamenají, pocítila mladá klášterní novicka záhy - krátce po vstupu do øádu asistovala pøi tìkých operacích. Pùsobila i na internì, kde hrozila infekce. "Nejene byla nesmírnì šikovná na operaèním sále, ale umìla zacházet s tìce postienými osobami a vydrela i tam, odkud mnoho jiných sester uteklo," vzpomínala na ni jedna z jejích kolegyò. Ani tato první tìká zkušenost neodradila Helenu od jejího vysnìného zámìru - v øíjnu 1915 oblékla františkánské roucho a pøijala øádové jméno Marie Restituta (Obnovená - pøeloeno z latiny). Jako by volba øádového jména pøedurèila její další osud Restituta ze Sory, její patronka - byla jako køesanka popravena ve 3. století øímským císaøem. Její jmenovkynì, sestra Marie Restituta, sloila první vìèné sliby v roce 1916, definitivní rozhodnutí být nevìstou Kristovou pak stvrdila o šest let pozdìji. Oblíbená, ale i pøísná Na jaøe 1919 hledaly vídeòské františkánky vrchní sestru do nemocnice ve mìstì Mödlingu nedaleko od Vídnì. Tamní primáø doktor byl sice vynikající chirurg, ale mìl povìst hrubého a konfliktního èlovìka. Neoèekávalo se, e se o toto místo nìkterá sestra pøihlásí. Ale stalo se - zájem projevila Marie Restituta. Aèkoli jí bylo pouhých 25 let, stala se zanedlouho vùdèí osobností nemocnice. S obávaným primáøem se spøátelila natolik, e jí svìøoval i výchovu svých dìtí. "Pøi operacích, neoperoval-li sám primáø, nýbr nìkterý z mladších lékaøù, jsme mìli dojem, e operaci vede ona. Mìla nástroj pøipraven døív, ne operatér cokoli øekl. Mohli jsme se od ní hodnì nauèit," vzpomíná jedna rakouská lékaøka, která pobývala v Mödlingu na studentské praxi. Oblíbená sestøièka byla na druhé stranì pøísná a neústupná a její temperamentní povaha jí pøivodila nejeden konflikt a vyslouila jí pøezdívku sestra Resoluta. Pøesto ji lékaøi i sestry respektovali, mimo jiné pro její velký smysl pro spravedlnost. "Byla rezolutní v nejlepším slova smyslu, neznala otálení a kolísání," øekl o ní
knìz z nedaleké farnosti. Pacienti zase oceòovali její laskavý pøístup: "Mìla osobní, srdeèný kontakt se všemi, mohli jsme jí všechno øíci, se vším k ní pøijít. Vìdìla ihned, co koho tlaèí a co kdo potøebuje. Byla mateøská k tìm, kteøí byli skuteènì nemocní. Mezi dvìma køíi Po pøipojení Rakouska k hitlerovskému Nìmecku v roce 1938 nastaly pro katolíky zlé èasy. Arcibiskupský palác vídeòského kardinála Innitzera napadli zfanatizovaní pøíslušníci Hitlerjugend a nacistická diktatura dolehla i na poklidný ivot v Mödlingu. Primáø se pøestal hlásit ke katolictví a odmítl nechat své nejmladší dítì pokøtít. Z jiného lékaøe, se vyklubal tajný èlen nacistické strany a SS. Zejména s tímto muem zaèala mít Restituta, která povaovala Hitlerovy názory za nesluèitelné s uèením Kristovým, stále více konfliktù. Proti nacismu bojovala nejprve skrytì, kdy nechala tajnì pokøtít primáøovu dceru, pozdìji proti nìmu dokonce vystoupila otevøenì. Kdy byly v roce 1940 slavnostnì zprovoznìny nové prostory mödlingské nemocnice, zavìsila Restituta nad vchodové dveøe všech místností køíe. Bylo naøízeno je odstranit, co však stateèná sálová sestra ani její kolegynì Kajetána neuèinily. Obì proto mìly být z nemocnice vyhozeny, ale jeliko za nì nebyla náhrada, zùstaly. V prosinci 1941 si Restituta nechala v nemocnici od sekretáøky opsat dva protinacistické letáky. Kdy se o tom dozvìdìl lékaø, tajný èlen nacistické strany SS, oznámil vìc policii. 18. února 1942, pøesnì na Popeleèní støedu, si pro Marii Restitutu pøijelo gestapo a zatklo ji pøímo na operaèním sále. Poprava pro výstrahu Byla obvinìna z pøípravy velezrady. Je pøitom podivné, e byla zatèena a dva mìsíce poté, co se o její protinacistické èinnosti dozvìdìlo gestapo. Zdá se, e její pøípad byl vybrán jako exemplární pro zastrašení Hitlerových odpùrcù z øad katolíkù. Restituta byla odsouzena 29. øíjna 1942 k trestu smrti. Záhy pøišlo nìkolik ádostí o její omilostnìní - kromì rodiny, vídeòského kardinála a papeského nuncia se za ni pøimlouvali i nìkteøí vysoce postavení nacisté, napøíklad vídeòský upní vedoucí Baldur von Schirach. Vedoucí kanceláøe nacistické strany Bormann však oznaèil její èin za "nanejvýš nebezpeèný" a zmírnìní rozsudku zamítl. I v nacistickém vìzení Restituta podporovala slabé a nemocné. "Vyzaøovala z ní zvláštní síla; co øekla, tomu se vìøilo. Její èestnost, otevøenost a pøímoèarost byly prostì jedineèné! Vliv, kterým sestra Restituta pùsobila na spoluvìzeòkynì, byl na základì jejího lidství a toho, èím vyzaøovala její osobnost, skuteènì velký," øekla o ní její spoluvìzeòkynì komunistka. Cestu na popravištì nastoupila 30. bøezna 1943 . Knìz, z jeho rukou pøijala po obnovì øeholních slibù naposled svaté pøijímání, vydává toto svìdectví: ,,Sestra Restituta se hlasitì pomodlila formuli slibù a pak vlastními slovy poprosila za obrácení nepøátel Boího království.“ Z jejich dopisù víme, e všem, kteøí mìli podíl na jejím odsouzení u pøedtím ze srdce odpustila. V 18.21 hodin: - tìký, tupý úder gilotiny - a Bùh dokonal, co ve své sluebnici zapoèal. Sestra M.Restituta je jedinou øeholnicí, která byla v nìmecky mluvících zemích nacisty odsouzena k smrti a trest byl vykonán. Proces blahoøeèení sluebnice Boí sestry Marie Restituty byl slavnostnì zahájený vídeòským arcibiskupem kardinálem Groërem dne 4. listopadu 1988. Blahoøeèena byla 21.6.1998 ve Vídni. Její památku si pøipomínáme 29. øíjna. Myšlenky z dopisù Marie Restituty: "Je moné èlovìka od všeho vzdálit, je moné èlovìku všechno vzít, ale nikdo mu nemùe vzít víru, kterou má v srdci." „Je to pravda… s Boí milostí zdoláme všechno; Spasitel a jeho matka nás nikdy neopustí. Toto jsem dostateènì zakusila a proto má skálopevná dùvìra - a se stane cokoliv.“
Strana 6
Z liturgie 12. 10. 2008 28. nedìle v mezidobí 1. ètení Iz 25, 6 - 10a 2. ètení Flp 4, 12 - 14. 19 - 20 Evangelium Mt 22, 1 - 14 „Pozvìte na svatbu, koho najdete.“ Jeíš mluvil k veleknìím a starším lidu v podobenstvích: „Nebeské království je podobné králi, který vystrojil svému synovi svatbu. Poslal sluebníky, aby svolali hosty na svatbu, ale ti nechtìli pøijít. Poslal znovu jiné sluebníky se vzkazem: ´Øeknìte pozvaným: Hostinu jsem pøichystal, moji býci a krmný dobytek jsou poraeni, všechno je pøipraveno, pojïte na svatbu!´ Ale oni nedbali a odešli, jeden na své pole, jiný za svým obchodem. Ostatní pochytali jeho sluebníky, ztýrali je a zabili. Krále to rozhnìvalo. Poslal svá vojska, vrahy zahubil a jejich mìsto vypálil. Potom øekl svým sluebníkùm: ´Svatební hostina je sice pøipravena, ale pozvaní jí nebyli hodni. Jdìte tedy na rozcestí a pozvìte na svatbu, koho najdete.´ Sluebníci vyšli na cesty a shromádili všechny, které našli, zlé i dobré, take svatební síò byla plná hostí. Kdy vstoupil král podívat se na hosty, uvidìl tam èlovìka, který nemìl na sobì svatební šaty, Øekl mu: ´Pøíteli, jak jsi sem pøišel bez svatebních šatù?´ On se nezmohl na slovo. Tu øekl král slouícím: ´Svate mu ruce i nohy a vyhoïte ho ven do temnot. Tam bude pláè a skøípìní zubù.´ Mnoho je toti povolaných, ale málo vyvolených.“ Ozvìna slova: Je dùleité slyšet, e jsme nìkam zváni. Bùh pro kadého z lidí ochotnì a neochvìjnì pøipravuje velikou hostinu. Stoly pøetékají jeho dary a milostmi. Je na nich pro kadého nìco. Bùh zve neustále, èeká a pøes všechno odmítání dál nabízí spásu všem. Posílá k nám své sluebníky - knìze, kteøí nám vyøizují jeho pozvání. Klepe a èeká a mu otevøeme. A ptá se: „Mohu k tobì vejít? Nebudu ti pøekáet? Budeš mít pro mì èas? Mohu ti nìco øíct? Zajímá tì moje slovo?“ Odpovìdìt si mùeme kadý sám za sebe. Èlovìk, který pøijme Pánovo pozvání a ije s ním, jako jeho uèedníci, chodí s Pánem, jen se ho ujme a sytí ho z darù své hostiny. Jde však o tak vzácné pozvání, e je tøeba kvùli nìmu zmìnit úplnì všechno, tedy i svùj ivotní postoj, svùj svatební šat. Bùh to s námi lidmi myslí opravdu vánì.
26. 10. 2008 30. nedìle v mezidobí 1. ètení Ex 22, 20 - 26 2. ètení 1 Sol 1, 5c - 10 Evangelium Mt 22, 34 - 40 „Miluj Pána, svého Boha, a svého bliního jako sám sebe.“ Kdy se farizeové doslechli, e Jeíš umlèel saduceje, shromádili se a jeden nich, znalec Zákona, ho chtìl uvést do úzkých a zeptal se: „Mistøe, které pøikázání
je v Zákonì nejvìtší?“ Odpovìdìl mu: „´Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.´ To je nejvìtší a první pøikázání. Druhé je podobné: ´Miluj svého bliního jako sám sebe.´ Na tìch dvou pøikázáních spoèívá celý Zákon i Proroci.“ Ozvìna slova: Slovo „bliní“ nám dnes leckdy nemusí øíkat nic, ale uvìdomme si, e oznaèuje toho, kdo je mi blízký, kdo je mi nablízku. A jsme-li duchovnì dostateènì na výši, pak mùeme povaovat za sobì blízké tøeba i vzdálené Afrièany. Jene mým bliním je na prvním místì moje rodina. K ní smìøuje Jeíšùv pøíkaz lásky v první øadì. Matka Tereza na jedné ze svých pøednášek øekla: „Milujte své dìti. Jsou i jiné vìci, které byste mohli dìlat, ale tohle je nejlepší. Milujte své dìti jak nejlépe dovedete. To je nejlepší.“ Jeíšùv pøíkaz se dále týká tìch, kteøí nám jsou blízko osobnì, tj. tìch, které jsme poznali, našich pøátel, našich spolupracovníkù. Ono je to tìké projevovat lásku tìm, kdo jsou nám nejblíe a vydret v ní. Znamená to leckdy velké obìti - avšak láska, která se takto rodí, je skuteèná. Èlovìk není povolán milovat jen tak nìjak. Èlovìk je povolán Bohem, aby nemiloval ze své síly, ze své vlastní lásky, ale z té lásky, kterou pøijal jako dar. Míst, kde Boí lásku, která se vydala pro naše dobro, mùeme zakoušet a naèerpat je více: jednak hostina lásky - eucharistie; soukromá a osobní modlitba, ve které se setkáváme s Pánem; láska, kterou nás Bùh miluje prostøednictvím jiných lidí. Z pøebytku lásky, kterou jsme zahrnuti, mùeme rozdávat, mùeme prosit, aby nám jí nescházelo. Kdy máme bliní vedle sebe, èasto pro slepotu vlastního vnitøního zraku nerozpoznáváme, jak velikým darem nám jsou, jak velikým darem mùeme být my pro nì. Moná si zde uvìdomíme, jak jsme své bliní nemilovali, jak jsme je rùznými zpùsoby trápili, jak jsme si jich nevšímali, ale teï u to nemùeme napravit, protoe ji zemøeli. Pokud jsou kolem nás lidé, ke kterým se chováme stejnì, pokusme se napravit náš vztah k nim, dokud je ještì èas. Vdy Bùh pøebývá v kadém èlovìku. Milovat bliního je to nejvìtší pøikázání.
2. 11. 2008 Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé 1. ètení Mdr 3, 1 - 9 2. ètení Øím 8, 14 - 23 Evangelium Mt 25, 31 - 46 „Pojïte, poehnaní mého Otce.“ Jeíš øekl svým uèedníkùm: „A pøijde Syn èlovìka ve své slávì a s ním všichni andìlé, posadí se na svùj slavný trùn a budou pøed nìj shromádìny všechny národy. A oddìlí jedny od druhých, jako pastýø oddìluje ovce od kozlù. Ovce postaví po své pravici, kozly po levici. Tu øekne král tìm po své pravici: ´Pojïte, poehnaní mého Otce, pøijmìte jako údìl království, které je pro vás pøipravené od Strana 7
zaloení svìta. Nebo jsem mìl hlad, a dali jste mi najíst, mìl jsem ízeò, a dali jste mi napít; byl jsem na cestì a ujali jste se mì, byl jsem nahý, a oblékli jste mì; byl jsem nemocný, a navštívili jste mì, byl jsem ve vìzení, a pøišli jste ke mnì.´ Spravedliví mu na to øeknou: ´Pane, kdy jsme tì vidìli hladového, a dali jsme ti najíst, íznivého, a dali jsme ti napít? Kdy jsme tì vidìli na cestì, a ujali jsme se tì, nebo nahého, a oblékli jsme tì? Kdy jsme tì vidìli nemocného nebo ve vìzení, a pøišli jsme k tobì?´ Král jim odpoví: ´Amen, pravím vám: Cokoli jste udìlali pro jednoho z tìchto mých nejposlednìjších bratøí, pro mne jste udìlali.´ Potom øekne i tìm po levici: ´Pryè ode mne, vy zloøeèení, do vìèného ohnì, který je pøipraven pro ïábla a jeho andìly. Nebo jsem mìl hlad, a nedali jste mi najíst, mìl jsem ízeò a nedali jste mi napít; byl jsem na cestì, a neujali jste se mì, byl jsem nahý, a neoblékli jste mì; byl jsem nemocen a ve vìzení, a nenavštívili jste mì.´ Tu mu na to øeknou také oni: ´Pane, kdy jsme tì vidìli hladového nebo íznivého, na cestì nebo nahého, nemocného nebo ve vìzení, a neposlouili jsme ti?´ On jim odpoví: ´Amen, pravím vám: Cokoli jste neudìlali pro jednoho z tìchto nejposlednìjších, ani pro mne jste neudìlali.´ A pùjdou do vìèného trápení, spravedliví však do vìèného ivota.“ Ozvìna slova: V tyto dny si zvláš uvìdomujeme cit a smysl našeho ivota, význam posledních chvil, kdy se blíí pøechod z tohoto svìta. Jaký je smysl našeho ivota? Èím se zásadnì liší køesan od ostatních lidí? Vìøí ve vzkøíšení Krista, který vzkøísí i nás. Kdyby Kristus nevstal z mrtvých, naše víra nemá ádnou cenu. Máme jen jeden ivot, který je èasem milosti a slitování. Bùh nám dopøává, abychom naplnili svùj pozemský ivot podle jeho zámìrù a abychom rozhodli o svém osudu. Po smrti se nedá na svém vztahu ke Kristu u nic mìnit, ale v umírání ano. „Co jste udìlali jednomu z mých nejposlednìjších, pro mne jste udìlali.“ Tato vìta nám mùe pomoct v tom, co si zvolit za nejvyšší ivotní normu. Vdy o své vìènosti vskutku rozhodujeme u teï.
Slovo Boí v liturgii 19. 10. 2008 29. nedìle v mezidobí 1. ètení Iz 45, 1. 4 - 6 2. ètení 1 Sol 1, 1 - 5b Evangelium Mt 22, 15 - 21 1. 11. 2006 Slavnost Všech svatých 1. ètení Zj 7, 2 - 4. 9 - 14 2. ètení 1 Jan 3, 1 - 3 Evangelium Mt 5, 1 - 12a
øíjen Úmysly Apoštolátu modlitby - èerven 1. Aby Synod biskupù pøispìl všem, kteøí jsou povìøeni hlásáním Boího slova, k odvánému pøedávání víry ve spojení s celou církví. 2. Aby se skrze propagaci Papeského misijního díla veškeré køesanské spoleèenství zapojilo do univerzálního poslání církve. 3. Aby ve školních tøídách áci a studenti pìstovali pøátelské vztahy bez závisti, sobectví a šikany.
Úmysly mší svatých mìsíc èerven Úmysly mší svatých nana mìsíc øíjen - listopad 13. Po 16.30 14. Út 17.00 15. St 17.00 16. Èt 17.00 17. Pá 17.00 18. So 18.00 19. Ne 7.30 9.00 10.30 20. Po 7.30 21. Út 17.00 22. St 17.00 23. Èt 17.00 24. Pá 17.00 25. So 7.30 26. Ne 7.30 9.00 10.30 27. Po 7.30 28. Út 17.00 29. St 17.00 30. Èt 17.00 31. Pá 17.00 1.
So
7.30 9.00 10.30
2. 3. 4.
Ne 7.30 9.00 10.30 Po 7.30 Út 17.00
5.
St 17.00
6.
Èt 17.00
7.
Pá
8.
7.30 17.00 So 7.30
9.
Ne 7.30 9.00 10.30
na podìkování za obdrené milosti pro Marii a Josefa Liškovy, syna Jarka, oboje rodièe, duše v oèistci a za ivou rodinu za + Andìlu a Václava Novákovy, jejich + rodièe, syna, vnuka, dva zetì a za Boí poehnání pro ivou rodinu za + Františka Holbu, za rodièe z obou stran a za ivou rodinu za + Robina Beòu a dar zdraví pro ivou rodinu na podìkování Pánu Bohu za pøijatá dobrodiní, za zemøelé a duše v oèistci za + Ludmilu Bièejovu za + Marii Fojtíkovou a za duše v oèistci za + Václava Andrýska, + rodinu Andrýskovu, Lysáèkovu a Františku Florešovu za farníky za + Marii Valèíkovou, + zetì Františka, Josefa Mišu a rodièe za + rodièe Lysákovy, + syna a + dceru, za duše v oèistci, ochranu a pomoc Boí pro ivou rodinu za + rodièe Bliòákovy, zetì, Marii Elšíkovou a Boí poehnání pro ivou rodinu za + Zdeòka Sourala, dvoje + rodièe, za ivou rodinu a duše v oèistci za rodièe Peclovy a Horeèné, za ochranu Boí pro ivou rodinu na podìkování za doití 45 let spoleèného ivota, dary Ducha svatého a Boí poehnání pro ivou rodinu za + Vladimíra Øepka, + otce Františka, + a ivou rodinu Øepkovu, + Bohumíra a Marii Kafkovy a za + Radka Pøibyla za Josefa a Annu Poláškovy, jejich dceru Janu a za ivou rodinu za farníky za + rodièe Hauerlandovy, + syna Miroslava, + rodièe Zvoníèkovy, za duše v oèistci a ivou rodinu za + Emila a Aneku Lorencovy, pomoc a ochranu Boí pro celou rodinu za + Františka Krùelu, ivou rodinu a + rodièe Šebákovy za + Jana a Marii Ovesných, za + vnuka Petra, za dar zdraví a ochranu pro celou ivou rodinu za rodinu Chytilovou, Kadleèkovou, Mišákovu, Surou, Zimáèkovou; s prosbou o pomoc Boí a ochranu Panny Marie a vìèný pokoj pro zemøelé. za + Martina Kortu, ochranu a pomoc Boí pro ivou rodinu za + Františka Fojtíka, dvoje + rodièe a za ivou rodinu za + Zdeòka Miklase, paní uèitelku Svatoòovou, rodinu Miklasovu, Sedláèkovu a Holbovu a za duše v oèistci za knìze, kteøí pùsobili v naší farnosti na úmysl Svatého otce za ivé a + farníky za dvoje + rodièe, prarodièe a za duše v oèistci za + Kateøinu Charvátovou, manela Jarolíma, dìti Josefa a Jaroslavu s manelem, s prosbou o pomoc a ochranu pro ivou rodinu za + Antonína a Marii Kroupovy, za + Ludmilu Kostkovu a jejího manela, jejich rodièe a za duše v oèistci za + rodièe Smolíkovy, Doròákovy, + syna, dcery, zetì a za duše v oèistci za ivé a + èleny ivého rùence za nemocné za + rodièe Šabršulovy a jejich dcery
Potìení zarmoucených Vprostøed vìrných, v zármutku i bázni, v tom veèeøadle, kde se chvìl i stín, jsi s jasným srdcem èekala, a zazní plamenný hlas, jej slíbil seslat Syn. Vyhnancù tvrzi, vìzòù domovino, náruèi sirotkù a sílo vdov, je v sladkost mìní trpké samot víno, je taví rudu alu v zpìvný kov, ó hudebnice, je na varhanách hromu nejtií píseò umí rozehrát! Ty stavitelko vyhoøelých domù, ó neskonalá náhrado vech ztrát! Oroduj za nás! Václav Renè
za + Františka Strnada, + sestru, + zetì Pavla, jeho + maminku, za rodièe z obou stran a za duše v oèistci za + rodièe Dubcovy, + syna, + vnuka, + dva zetì, za duše v oèistci a poehnání pro celou ivou rodinu za farníky
Farní mìsíèník vydává øímskokatolická farnost v Brumovì - Bylnici, PSÈ 763 31, tel: 577 330 326. Neprodejné. Náklad 700 výtiskù. Uzávìrka do 23. kadého mìsíce. Za redakci M.Figarová. Tisk: BOSTER TRADE, s.r.o. Slavièín, tel./fax: 577 342 611. Strana 8
