1 1 .4 .2 0 1 0 2 .n e d ì l e v e l i k o n o è n í n e d ì l e B o í h o m i l o s r d e n s t v í w w w . f a r n o s t b r u m o v . i c . c z E í s l o :5 Z p r a v o d a j O í m s k o k a t o l i c k é f a r n o s t i s v . V á c l a v a B r u m o v B y l n i c e S v . ? t i p á n S i d o n i e R o e n í k :1 5
F A R N Í M I S Í E N Í K l
l
Druhá nedìle po Velikonocích, tj. právì dnes, je v církvi oslavována jako svátek Božího milosrdenství. Toto pøání vyjádøil samotný Kristus, který se mystickým zpùsobem zjevoval prosté øeholnici svaté sestøe Faustynì. Do života církve ho pak zavedl svatý otec Jan Pavel II, který byl velkým ctitelem Božího milosrdenství, a také ve vigilii tohoto dne odešel z pozemského svìta k Nebeskému Otci. Svátek Milosrdenství nemá být jen dnem zvláštní úcty Boha v tomto tajemství, ale také dnem milosti pro všechny lidi a zvláštì pro høíšníky. Pán Ježíš totiž obdaøil tento svátek velkými pøísliby. Ten nejvìtší z nich spojil se svatým pøijímáním pøijatým v tento den: je to pøíslib „úplného odpuštìní vin a trestù”, èili stejné milosti, kterou dostáváme pouze ve svátosti køtu. Velikost tohoto svátku spoèívá také v tom, že všichni, dokonce i ti, kteøí se obrátí až v tento den, mohou vyprosit všechny milosti shodné s vùlí Boží. Nechme se obklopit Boží láskou a vrhnìme se do oceánu Boží dobroty. P. Karel Matlok, MIC
„Kde chybí láska, lásku zasej a lásku sklidíš“
sv. Jan od Køíže
14. dubna - 9. kvìtna 2010
Kalendáø Nedìle
Úterý
Pondìlí
Støeda
Pátek
Ètvrtek
sv. Bernadeta Soubirousová
14. sv. Lambert 15. sv. Anastázie 16. 3. nedìle 19. 18. velikonoèní
sv. Ema
20.
sv. Hugo
21.
sv. Anselm
4. nedìle 26. 25. velikonoèní
sv. Richarius
27.
sv. Zita
28.
sv. Petr Chanel
2. 9.
5. nedìle velikonoèní
3.
sv. Filip a Jakub Mladší
4.
sv. Florián
5.
sv. Gothard
6. nedìle velikonoèní S t r a n a 1
23.
sv. Vojtìch
29. sv. Kateøina Sienská 30.
sv. Zikmund
22.
6.
sv. Leonid
sv. Jan Sarkader
7.
sv. Benedikt II.
Sobota
17. 24. 1.
sv. Inocenc
sv. Jiøí sv. Josef, dìlník P. Maria,
8. Prostøednice
všech milostí
D u c h o v n í s l o v o nebesùm a po svém rozeznít svùj C o v š e p ù s o b í m o d l i t b a Modlitba je duchovní obì, která zcela zatlaèila do pozadí to, co se obìtovalo døíve. Naè je mi množství vašich obìtí? – praví Hospodin. Už mám dost žertev beranù a tuku jehòat, a krev býkù a kozlù už nechci. Kdopak to žádal z vašich rukou? Co skuteènì Bùh žádal, o tom svìdèí evangelium. Nastává hodina, kdy opravdoví ctitelé budou uctívat Otce v duchu a v pravdì. Bùh je totiž duch, a proto také hledá takové ctitele. My jsme jeho skuteèní ctitelé, opravdoví knìží, když se v duchu modlíme a v duchu modlitbu obìtujeme. A to je obì, která Bohu náleží a je mu pøíjemná, kterou žádal a o které mluvil. Takovou modlitbu máme pøinášet na Boží oltáø spolu s hymny a žalmy, která vychází z upøímného srdce, je živena vírou, podpoøena opravdovostí, skuteènì bezúhonná a èistá, korunovaná láskou a doprovázená dobrými skutky. Ta pak dosáhne u Boha všeho. Co by odepøel Bùh modlitbì, která vychází z ducha a pravdy, když ji sám vyžaduje? Èteme a slyšíme a jsme pøesvìdèováni o tom, jaké jsou dùkazy její pùsobivosti. Døívìjší modlitba chránila pøed ohnìm, dravými šelmami a hladem, nemìla však ducha Kristova. O co více tedy zmùže modlitba køesanská! Nepøivádí (sice) doprostøed plamenù andìla s chladivou rosou (jako tøem mládencùm v ohnivé peci),
nezachraòuje pøed lvími tlamami (jako Daniela), ani nepøenáší jídlo žencù tìm, kdo hladoví. Nikterak nezbavuje v utrpení pocitu bolesti, ale trpícím, sužovaným a ztrápeným dává sílu vydržet a rozmnožuje milost, takže vìøící poznává, co od Boha dostává, když ví, že trpí pro jméno Boží. Kdysi modlitba pùsobila rány, zahánìla vojska nepøátel, zadržovala (zlým) blahodárný déš. Nyní však modlitba spravedlivého odvrací všechen Boží hnìv, zastává se nepøátel, prosí za pronásledovatele. Proè by bylo divné, že dovede vymoci z nebe proudy vod, když umìla vyprosit i oheò? Modlitba je to jediné, co Boha pøemáhá; ale Kristus nechtìl, aby pùsobila zlo, všechna její síla má pùsobit dobro. A tak modlitba pøedevším zachraòuje duše zemøelých pøed smrtí vìènou, posiluje slabé, uzdravuje nemocné, posedlé vysvobozuje z moci zlého ducha, otvírá závory vìzení, nevinným rozvazuje pouta. Dále pak zahlazuje viny, odhání pokušení, zastavuje pronásledování, ustrašeným dodává odvahy, velkodušné naplòuje štìstím, ty, kdo jsou na cestách, pøivádí k cíli, utišuje vlnobití, ochromuje zloèince, podporuje chudé, usmìròuje bohaté, pozvedá padlé, zachycuje padající, drží stojící. Modlí se všichni andìlé, všecko stvoøení; dobytèata a šelmy pøi vstávání klekají, a když vycházejí ze stájí a doupat, nelení vzhlédnout k
hlas. I ptáci, když vzlétají, rozepnou køídla do tvaru køíže, vznesou se k nebi a zpívají svou ptaèí modlitbu. Co tedy dále øíkat o modlitbì? I sám Pán se modlil. Jemu buï èest a sláva na vìky vìkù. Tertulián z Kartága
Kouzlo apoštolátu Náš život musí být tak opravdový, aby byl modlitbou. A naopak – naše modlitba musí být tak opravdová, aby byla životem. Taková opravdovost je úžasnì prùbojná. Spoèívá v ní celé kouzlo apoštolátu. Rozhodnì je tøeba odbourat tradici modliteb odøíkávacích, bezmyšlenkovitì drmolených. Uème kvalitní rozjímavé modlitbì i dìti. Kopírují nás, napodobují nás, neuème je zlozvykùm v modlitbì. Aby naše modlitba mìla apoštolský charakter, aby byla knìžská, apoštolská, aby šla do svìta hlásat evangelium všemu stvoøení, bezpodmíneènì musí být pravdivá, musí být v souladu s naším životem. Usiluji o to, aby celý mùj život byl modlitbou ? Modlím se svùj život trpìlivì? Oslovuji svým životem lidi kolem sebe? Nepohoršuji je svou nedùsledností? Co je ještì na mé modlitbì nedokonalé? V èem se musím zlepšit? L. Kubíèek: Oslovuji?
N a ? e f a r n o s t d n e s Z f a r n í c h m a t r i k b ø e z e n 2 0 1 0 Pohøbeni byli: Emílie Vašková (1927)
František Baèo (1930) Božena Nevrlková (1928) Jan Lysák (1938)
Bylo… ● 11.3 ● 13.3 -
spolèo chlapù pou za obnovu rodin a knìžská a øeholní povolání na Velehradì ● 20.3. - veèer chval. ● 18. - 21.3 støedové spolèo na Sv. Hostýnì s otcem Mariuszem ● 27. bøezna - dìkanátní setkání mládeže v Nedašovì s otcem arcibiskupem Janem Graubnerem ● velikonoèní sv. zpovìï ● noèní bdìní u Božího hrobu na Velký pátek ● køížová cesta v pøírodì
S t r a n a 2
Bude… Prosba o modlitbu ● 17. 4. veèer chval za pronásledované trpící køesany v Iráku a v Nigérii. ● 1. 5. Šachový turnaj „ Hradní vìž o pohár knìží Arcibiskup mosúlský apeluje na západní média, aby více referovala o utrpení køesanù. Požádal všechny køesany mariánù “ o modlitbu za postižené. ● Májové pobožnosti ● VÝSTAVA
DØEVOØEZEB p. Jaroslava Lišky v pøedsálí Jednacího sálu Senát (Valdštejnské námìstí 17/4 Praha)Výstava se koná pod záštitou senátorky Jany Juøenèákové v termínu od 4. do 17. kvìtna 2010. Vernisáž - v úterý 4. kvìtna v 16.00 hod . 4. kvìtna 2010 bude vypraven zvláštní autobus. Zájemci, pøihlaste se v mìstském muzeu a infocentru na Podzámèí do 10. 4. 2010
Pìší pou na Sv.Hostýn V naší farnosti se již stalo tradicí, že každým rokem vyrážíme na pìší pou na Sv. Hostýn. Jelikož se již pomalu ale jistì blíží èas, kdy vyjdeme, je velmi dùležité vìdìt pár informací. V letošním roce to bude s pøihlašováním podstatnì stejné jako v minulých letech, ale pøesto trochu jiné. Vìnujte tedy tìmto øádkùm pozornost! Termín poutì – 9. - 11. èervence 2010 Pøihlášky- pouze do 11.èervna 2010 u Stanislava Strnada. Pøi pøihlášení si zrovna vyberete z volných pokojù a taktéž jej i zaplatíte. Kdo nebude mít zaplaceno, nemá jisté ubytování. Na Hostýnì se platí mìsíc pøedem a platí to i pro nás. Stávalo se, že mìli naplnìnu ubytovací kapacitu a nakonec pøihlášení nedojeli. A navíc i u nás to s pøihlašováním nebylo nijak ideální. Ceny za ubytování jsou domluveny se slevou. Tìm, kteøí v termínu zaplatí, budou 12.èervna pokoje zajištìny a hromadnì zaplaceny.Kdo do termínu nezaplatí, bude si muset nocleh zaøídit sám, ale musí poèítat s tím, že ubytováni bude mít dražší. Cena pokoje se sociálním zaøízením- 206,-Kè Cena pokoje bez sociálního zaøízení- 156,-Kè Pøípadné dotazy rád odpovím. Stanislav Strnad
Duchovní obnova V druhé polovinì postní doby mìlo støedeèní spoleèenství na Sv. Hostýnì duchovní obnovu. P.Mariusz, který spoleèenství vede, vybral (urèitì pùsobením Ducha svatého) téma, které oslovilo všechny: ,,Umìní stárnout “. Nehodlám popisovat prùbìh ani celý obsah, protože se domnívám, že jádro té naší duchovní obnovy, obnovy každého z nás bylo v otevøení se všemu tomu,co jsme slyšeli, vidìli a prožívali. Dùležité bylo potom vzájemné sdílení, ke kterému nás, otec Mariusz nenásilnì vedl. A tak jsme odjíždìli obohaceni nejen vlastními vnitøními prožitky, ale obohaceni i zkušenostmi a poznatky tìch druhých, kteøí se s námi o nì rozdìlili. Jsem pøesvìdèena, že to vzájemné lepší poznání mùže pøispìt i k tomu, abychom vydávali svìdectví o køesanské nadìji a radosti tìm kolem nás, kteøí to potøebují. teM
Zvláštní perla Pøicházíš do klenotnictví. Všude je mnoho nádherných šperkù, ale tobì padne do oka mimoøádná perla ve vitrínì z bezpeènostního skla. Taková, jakou jsi ještì nikdy nevidìl…„Co stojí?“ ptáš se prodavaèe.„Okamžik, zavolám šéfa…“A za chvíli již pøed tebou stojí sám majitel firmy. Zaèíná trochu ze široka a tyká ti, jako by tì již, Bùh ví, jak dlouho, znal: „Správnì jsi postøehl, že jde o zcela mimoøádnou, zvláštní perlu. A zvláštní je i její cena. Ta perla stojí všechno, co máš!“ „Mám nìco kolem tøí set tisíc,“ pomyslíš si.„Tak to bude cena za perlu,“ øekne obchodník, aniž by èekal, až nìjakou èástku vyslovíš. „Ale když vám dám všechno, nebudu mít na opravu støechy domu a na…“ „Ty máš dùm? Tak i ten bude tvoøit cenu za perlu,“ naváže zcela samozøejmì obchodník. „No, to nemyslíte vážnì! To budu spát v garáži?“ „Aha, tak ty máš také garáž? Ale nemáš ji jen tak, prázdnou…?“ usmìje se obchodník. Vyhrkneš: „A jak se s rodinou dostanu bez auta na chalupu?“ Ale v tom si uvìdomíš, že zøejmì nejen auto, ale i chalupa bude souèástí ceny. „Ano, máš pravdu…,“ pokraèuje obchodník. „Je to skuteènì zvláštní a výjimeèná perla. A tomu odpovídá i zvláštní cena: vše, co máš. Ber, nebo nech být! Vezme nìkdo jiný…“ Váháš, pøemýšlíš, ale nakonec souhlasíš. Vidíš sám, že tahle perla za to stojí. „Dobrá,“ konèí obchodník rozhovor. „Takže nyní je všechno, co máš, mé. Konto, dùm, garáž, auto, chalupa, ale také tvá rodina – manželka, dìti… – Neboj se, nechci ti to brát. Dobøe s tím vším nakládej a hlavnì nikdy nezapomeò, komu to nyní patøí. A vìøím, že kdybych tì snad o nìco z toho v budoucnu požádal, bez váhání mi to dáš…“ Kdysi jsem slyšel takto pøevyprávìné podobenství Pána Ježíše o perle a Božím království. Vícekrát jsem pak nad ním pøemýšlel. Pomohlo mi porozumìt. Snad pomùže i tobì… Z èasopisu Milujte se 12/20 P. Pavel Zahradníèek
Fota z dìkanátního setkání mládeže v Nedašovì S t r a n a 3
S k o t s k á l o ï ,,Tenhle pøíbìh mi vyprávìl mùj skotský pøítel za jedné vìtrné noci v jeho domì na pobøeží,“øekl dr. B.T., který nám slíbil na dobru noc pøíbìh s posláním.,,Prý se v jejich rodinì traduje, pøedává se z pokolení na pokolení…“ Doktor T. se zahledìl do krbu, kde za tichého praskotu øeøavìla a dohasínala polena. ,,Jeho pøedkové byli rybáøi odnepamìti a málokdo z nich zemøel doma v posteli, vìtšinou zahynuli v mokrém loži, jak se tam øíká smrti ve vlnách. Manželky, matky a dcery se pøi každé bouøi, kterou trávili jejich blízcí na moøi, bály, že už nikdy nespatøí své milované – a nebylo divu, pobøeží je tam zlovìstné a nebezpeèné i pro toho, kdo je dobøe zná. Aby se rybáøùm usnadnila práce, dìlávalo se ledaco: na pobøeží se zapalovaly ohnì pro navigaci, zpravidla jezdívalo nìkolik èlunù souèasnì, aby se mohli podporovat. Všichni v tom kraji byli od dìtství dobøí plavci.A pøesto se pomìrnì èasto stávalo, že lodì vypluly a nedopluly. Tak se jednou ztratila i loï, na níž vyjel na moøe… poèkejte… ano, manžel prababièèiny sestry, tak to pøítel øíkal. Zkrátka, rybáø zrána vyplul a nevrátil se.Po dvou týdnech vìøili už všichni, že je mrtvý, jen ne mladièká vdova, která nemohla pochopit, že by její novomanžel NEBYL. Ano je velmi tìžké pøijmout a pochopit , že ten , kdo po léta žil po našem boku , náhle NENÍ. Pøicházela každý den k moøi, když se ostatní rybáøi navraceli, a vyhlížela manželovu loïku. Nemluvila. Skoro nejedla. Chodila v èerných šatech po pobøeží a sousedé jí s úzkostí pozorovali, nebyla by první, koho by veliká láska pøipravila o rozum. Každý veèer chodila zapálit na velký útes oheò, aby manžel nezbloudil, aby vìdìl, kam se má vrátit. Týdny plynuly a noc co noc se krásná mladá dívka v èerných šatech vydávala na útes. Rodina se ji pokoušela odvézt
z kraje. Sousedé se snažili rozmluvit jí její poèínání a vrátit ji do života. Neuspìli Nìkolik mladíkù se s ní snažilo zapøíst rozhovor, byla pùvabná a na pomìry v tom kraji i zámožná, kdekterý by ji rád uvedl do svého domu. A pak ji jednou spatøili, jak bìží dolù z útesu, mává rukama a køièí. Zbláznila se, pomysleli si. Ale ona letìla jak pták a plakala – štìstím. Sbíhala pøes osadu dolù k moøi a mávala pažemi, jako by chtìla obejmout toho, koho milovala, jako by ho pøivolávala. Lidé pospíchali za ní plni obav. Na bøehu stál její muž. Živý zdravý, rozebìhl se ke své ženì a vzal ji do náruèe. Vysvìtlilo se, že ztroskotal na malém ostrùvku a pøežíval na nìm, pil dešovou vodu, jedl všechno, co se jíst dalo. Musel èekat, až vlny k ostrùvku pøihnaly trosky z jiného plavidla, tìmi svou loïku vyspravil a pak vyplul nazpìt. Bloudil, ale nakonec spatøil záøi na útesu, záøi ohnì, který každou noc zapalovala jeho žena, ta, již v osadì kvùli jejímu chování považovali za pomatenou. Pøežil díky svìtlu, jež rozsvítila ta, která ho milovala, i když jí to kdekdo rozmlouval a nìkteøí se jí dokonce kvùli tomu i posmívali. Pøežil, protože jeho žena se nebála výsmìchu, poslouchala hlas své nadìje a udìlala pro tu nadìji všechno, co mohla. Stáli na pobøeží, sousoší vìrnosti, lásky a síly, sousoší ozáøené svítilnami tìch, kteøí jim nevìøili a teï je užasle a radostnì obstoupili. Èili šastný konec. Ale já si øíkám: Každý den vyplouvají naši blízcí na svá moøe, do vln svých starostí a trýzní, každý veèer èekají na svìtlo, které jim mùžeme rozsvítit jen my. Doèkají se? Spatøí to svìtlo dnes veèer?Neztroskotají? Eduard Martin: Andìlské vteøiny
R o k k n ì í Knìží pùsobící ve farnosti Brumov od roku 1576
39.1984 – 1992
36.1943 – 1952
P.Arnošt Horák Za jeho pùsobení bylo zapoèato s modernizací høbitova a vybudováno vstupní schodištì od fary ke kostelní bránì. Odešel do Starého Mìsta, kde r.1968 zemøel, je tam pochován. 37. 1953 – 1965 P.Antonín Vrzalík. Rodák z Kelèe, pøišel ze Slušovic. Byl velký pøítel a opatrovník historických památek. Jeho zásluhou byly pøi opravì kostela r. 1963 odkryty cenné doklady na zdivu /Rožmberkové, Šternberkové/, krypty a další. Odešel do rodné Kelèe,tam v r. 1983 zemøel a byl pohøben na tamním høbitovì. 38.1965 – 1984 P.Alois Kaòovský. Narozen v Popovicích. 25. 11. 1911. Byl arcibiskupským radou. Za jeho aktivní pomoci byla dokonèena úprava okolí kostela, postavena smuteèní síò. Zemøel r. 1984 v Brumovì a pochován je v rodných Popovicích u Uh. Hradištì. P.Antonín Balcárek - katecheta a konsistorní rada, který v Brumovì pùsobil nepøetržitì od roku 1915, zemøel 5.10.1970.Dožil se 83 let a v Brumovì prožil celých 55 let svého knìžského života. Pohøben je v Brumovì.
P.František Pìnèík – faráø a vícedìkan valašskokloboucký. Za jeho pùsobení vznikala rùzná farní spoleèenství. Vážil si historických památek a jeho pøièinìním byly mnohé opraveny. Za jeho pøispìní vyšel Almanach o J.J.I.Støedovském a byly zasazeny pamìtní desky na farní budovì a v kostele. V souèasné dobì je faráøem ve farnosti Doloplazy u Olomouce.
Vzpomínka na P.Františka Pìnèíka Je to dost dávno, snad i nìkolik mìsícù, co nás farníky vyzval pan faráø, o.Karel, abychom zavzpomínali na nìkteré z knìží, kteøí v minulosti sloužili v naší farnosti. Jednu takovou hezkou vzpomínku mám na otce Františka Pìnèíka. Když nastoupil jako služebník Boží na naši faru, zemøel v naší rodinì vzdálený pøíbuzný, který sloužil celý život jako èeledín rùznì na statcích, pøedevším na Hané. Dožil se 94 let a zemøel v Domovì dùchodcù ve Frýdlantu nad Ostravicí. Jeho pøání bylo, po smrti odpoèívat na høbitovì v Brumovì. Byl rodák z Hluboè v Bylnici. Poslední jeho vùle byla, aby jej pochovala manželova maminka, která mì požádala, abych jí pomohla. V Domovì, kde žil, po nìm nezùstalo témìø nic. Obleèení ani peníze. Všechno zmizelo. Otec František se mnou ochotnì vše týkající se pohøbu vyøídil a zaøídil. Byl to velmi tichý , ale dùstojný pohøeb za úèasti jen nìkolika pøíbuzných. Bylo nás ani ne 50.Zdejší jej už ani neznali, protože tu vùbec nežil. Ještì ve smuteèní síni u rakve se mnì otec František svìøil,
S t r a n a 4
že je to jeho úplnì první pohøeb u nás v Brumovì a zvláštní je to, že pochovává pana Metodìje, a on sám vedle jména František má druhé jméno Metodìj. Prùvod šel za jeho doprovodu, tiché reprodukované hudby a modlitby rùžence na høbitov. Strýèek Metodìj byl svobodný, nikoho blízkého nemìl, ale na ten jeho pohøeb si budu poøád pamatovat. A druhá hezká vzpomínka na otce Františka. Za nìkolik mìsícù nebo týdnù, pøesnì nevím, jsem se zúèastnila pohøbu pøíbuzné, tety manželovy maminky, paní Františky
Beñové. Na tento pohøeb mám v srdci tuto vzpomínku. Byla maminkou nìkolika dìtí. Pøi promluvì nad rakví zemøelé øekl otec František nezapomenutelnou vìtu: ,,Celá rodina pozná, když matce vypadne z rukou rùženec“.A z vlastní zkušenosti vím, že je to velká pravda. Proto prosím, abychom modlitbì rùžence nauèili své dìti, aby, až nám jednou ten blahoslavený rùženec Mariin z rukou vypadne, byl nìkdo, kdo bude v této pøekrásné modlitbì pokraèovat. Udìlejme to, pøedejme jim modlitbu svatého rùžence a Pán nám požehná. Vaše sestra Marie S.
S v i d e c t v í Eucharistický zázrak dnes „Pokud se úèastníme eucharistie, budou se dít mnohé zázraky,“øíká ve svém svìdectví P. Elias Vella, exorcista z Malty, který vedl v Tøebíèi semináøe duchovní obnovy
Stalo se to v Trapani na Sicílii Chtìl bych vám pøedat zkušenost, která mì vždy znovu dojímá. Je z jedné farnosti na Sicílii. Farnost se nachází ve mìstì Trapani. Pøed lety jsem tam každoroènì jezdíval vést duchovní cvièení. Vzpomínám si, že když jsem tam pøijel poprvé, trochu jsem se polekal. Šlo o velmi zpustlou ètvr. Bylo to místo zloèinu a homosexualita s prostitucí tam byly organizovány v mimoøádné míøe. Pùsobila tam tehdy mafie, lidé se báli jeden druhého. Když jsem hovoøil s lidmi, èasto jsem slýchal: „Mùj syn byl zavraždìn,“ nebo „nevím, kde je mùj manžel – ztratil se a netušíme, kde je.“ Takové problémy tam byly na denním poøádku… Pøišel jsem tam a tamìjší faráø mi øekl: „Budete zaèínat první promluvou v osm veèer.“ Byla to velmi divná doba. Øíkal jsem si: „Kdopak mi pøijde v takovou dobu?“ Ale když to øekl pan faráø, tak jsem tam pøišel na osmou hodinu, abych zaèal kázat. Užasl jsem – kostel byl zcela plný. Bylo tam pøes pìt set lidí. Všechna svìtla byla rozsvícena a lidé zpívali, tleskali a byli plní radosti. Po promluvì jsem se ptal pana faráøe: „Jak je možné, že to tu tak žije, když je to v takové hrozné oblasti uprostøed zloèinu?“ Odpovìdìl mi: „Jednoho dne vám to vysvìtlím.“ Ubìhly tøi dny a stále mi to ještì neøekl. Ptal jsem se ho, kdy mi to koneènì prozradí. A on mi zaèal vyprávìt... „Když jsem sem pøišel, tak ta farnost byla pouští. Do kostela
nepøišel nikdo, ale doslova nikdo. Ubytoval jsem se na faøe, která je spojená s kostelem. Pøipadal jsem si tam jako ve vìzení. Všechna okna byla zamøížovaná ze strachu pøed vykradením. Byla nedìle a já jsem slavil mši svatou v prázdném kostele. Øíkal jsem si: ‚Co tu budu dìlat? To tu takto strávím celý život? Bydlet ve vìzení, nic nedìlat, žádní lidé…' Po týdnu jsem navštívil svého biskupa a chtìl jsem rezignovat. Biskup mi øekl: ‚Jak to, že konèíte? Že to balíte?' ‚No protože tam není co dìlat…,' namítl jsem. Biskup mi øekl: ‚Ale to pøece není takový problém. Abych byl úplnì upøímný, já nemohu najít nikoho, kdo by do té farnosti šel. Nikdo mi tam nechce jít, protože to je taková nároèná farnost ve velmi špatném stavu...' “ „Tak co mám dìlat?“ zeptal se knìz. A biskup mu øekl: „Bìžte tam a modlete se!“ Chudák knìz se vrátil do svého kostela a uvažoval: „Tak co mám dìlat jiného, než co mi øekl biskup… Tak tady budu a budu se modlit.“ A pak ho napadlo: „Otevøu svatostánek a vystavím Tìlo Pána Ježíše k adoraci od sedmi hodin ráno do sedmi do veèera. Pro koho? No, pro nikoho!“ Ten knìz mi vyprávìl: „Celých šest mìsícù jsem tam byl jen já a mùj Bùh. Pøed Pánem Ježíšem jsem dìlal úplnì všechno. Pracoval jsem na poèítaèi, psal dopisy, èlánky, spal jsem... Øíkával jsem: ‚Pane Ježíši, jsme tu jen my dva – ty a já. Já potøebuji tvoji spoleènost a ty zase moji.' “ A celých šest mìsícù takhle spolu žili. Ježíš s tímto knìzem a knìz s Ježíšem. Až jednoho dne se do kostela zatoulal nìjaký èlovìk. Vypadal hodnì podivnì. Faráø se s ním šel seznámit. Ten muž byl jeden z hlavních organizátorù prostitutek a homosexuálù. Byl nevìøící, pravdìpodobnì posedlý... Ten knìz to nechápal: „Proè jste sem S t r a n a 5
zrovna vy pøišel?“ „Já vlastnì ani nevím,“ znìla odpovìï toho muže, „já jsem jen cítil, že mì sem nìco táhne…“ „Tak pojïte strávit nìjakou dobu pøed Eucharistií,“ øekl mu knìz. „A proè?“ zeptal se ten muž. „Já se vlastnì ani neumím modlit. Nikdy jsem to nedìlal!“ A nyní pøijde ta zajímavá vìc. Ten knìz mu neøekl: „Bìžte se modlit!“ Øekl mu pouze: „Bìžte a buïte jen chvilku pøed Eucharistií.“ A potom mi to ten faráø vysvìtlil. Øekl mi: „Já vìøím, že když jdeme pøed Eucharistii, je to nìco podobného, jako kdybychom se šli ven opalovat. Když se v takový horký den jdete opalovat, tak asi nemyslíte celý den na to sluníèko. Možná si ètete knížku a na slunce nemyslíte... Ale když potom jdete domù, jste jiní. Protože ty sluneèní paprsky do vás vstoupí a zmìní vás.“ A ten knìz pokraèoval: „Tak tomuhle já vìøím. Když jsme takto pøed Pánem Ježíšem, tak je to, jako bychom se opalovali. Možná, že se vaše mysl bude toulat. Možná myslíte na kdovíco. Ale ty paprsky lásky do vás vstupují. A když potom vstanete, tak nejste stejní. Jste zmìnìní. A tak jsem øekl tomu muži: ‚Víte co, pøijïte každý den. Buïte tu deset minut pøed Eucharistií. Nemusíte nic øíkat. Jen tady prostì buïte.' – A ten muž se zmìnil!“ Po tomto muži pøišel nìjaký další. Byl to obchodník, kterému zkrachovaly obchody – byl zoufalý. Potom pøišla prostitutka… Ten faráø mi øekl: „Vidíte tìch pìt set lidí? – Toto jsou
všechno eucharistické zázraky. Já jsem je nevyhledával, já bych tam ani nemohl mezi nì zajít – do hodiny bych byl asi mrtvý… Ale Ježíš si je sám pøitáhnul. Ježíš je ten skuteèný faráø. Já jsem jen takový kaplan… On mi je dává, abych o nì peèoval,
ale vyhledávat – to je jeho práce. Vidíte tady tu radost? To je taková pøirozená radost, kterou v sobì mají. Protože vidí, jaký žijí nyní život a že to, co žili pøed tím, nebyl ten život. A to je Eucharistie.“ Ano, to je Eucharistie, Ježíš
16.5. Svatý Jan Nepomucký Jan se narodil jako syn mìstského rychtáøe. Studoval v klášterní škole v Nepomuku a pak teologii a práva v Praze. Deset let pracoval jako notáø arcibiskupské soudní kanceláøe. Roku 1380 je vysvìcen na knìze a jmenován faráøem u sv. Havla na Starém Mìstì pražském. V letech 1382-1387 studuje práva na univerzitì v Padovì, kde roku 1386 vykonává dokonce funkci rektora zaalpských studentù. Roku 1389 jej arcibiskup Jan z Jenštejna jmenuje svým generálním vikáøem. Pøi velice složité politické situaci, kdy se syn Karla IV. Václav IV. snažil oslabit vliv pražského arcibiskupa, se Jan z Nepomuku postavil na stranu Jana z Jenštejna a byl zatèen spolu s ostatními èleny arcibiskupova doprovodu. Zatèení byli vyslýcháni na Pražském hradì, na staromìstské radnici a na staromìstské rychtì, kde byla muèírna, aniž král dosáhl cíle, totiž aby se zatèení postavili proti arcibiskupovi. Nejbrutálnìji bylo zacházeno s Janem Nepomuckým. Po tomto nátlaku dal
v Eucharistii, který chce i nás promìnit, pokud mu otevøeme srdce. P. Elias Vella (redakènì upraveno, (kompletní audionahrávky jeho semináøù z let 2005 a 2007 naleznete na TV-MIS.cz – èísla titulù 176 a 175
král zatèeným k podpisu veøejnou listinu, že o svém utrpení nic neprozradí. Jediný, kdo nepodepsal, byl Jan, a proto na pøíkaz krále musel navždy zmizet. Ještì téhož dne (20. bøezna 1393) byl svázán a v 9 hodin veèer svržen z Karlova mostu do Vltavy. Zpráva, že král dal Jana z Nepomuku zabít proto, že nechtìl vyzradit zpovìdní tajemství Václavovy manželky, královny Žofie, se zaèala šíøit teprve nìkolik desetiletí po Janovì smrti. Muèedník za svobodu církve je ctìn zároveò jako svìdek zpovìdního tajemství a jako takový byl i 19.3.1729 svatoøeèen. Èervená mramorová deska na Karlovì mostì ukazuje do dnešního dne, kde byl Jan Nepomucký svržen do Vltavy. Je patronem: Èech, knìží a zpovìdníkù, uchování zpovìdního tajemství, cestování, poutníkù, šastného návratu (proto jsou jeho sochy umístìny vìtšinou na rozcestích a na mostech), lodníkù, voraøù, mlynáøù, patron všech vod. Atributy: je zobrazován jako knìz v rochetì a kožešinovém pláštíku, se štolou a biretem na hlavì, køížem v náruèí a knihou a palmou v ruce; pìt hvìzd kolem hlavy (které podle legendy ukazovaly, kde leží ve vodì Janovo tìlo), prst na ústech, jazyk, staroboleslavské palladium, kotva .
Z l i t u r g i e 11. 4. 2010 2. nedìle velikonoèní, nedìle Božího milosrdenství „Za týden pøišel Ježíš zase.“ 1. ètení Sk 5, 12 – 16 2. ètení Zj 1, 9 – 11a. 12 – 13. 17 – 19 Evangelium Jan 20, 19 – 31 Naveèer prvního dne v týdnu pøišel Ježíš tam, kde byli uèedníci. Ze strachu pøed židy mìli dveøe zavøeny. Stanul mezi nimi a øekl: „Pokoj vám!“ Po tìch slovech jim ukázal ruce a bok. Když uèedníci vidìli Pána, zaradovali se. Znovu jim øekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám Vás.“ Po tìch slovech na nì dechl a øekl jim: „Pøijmìte Ducha svatého! Komu høíchy odpustíte, tomu jsou odpuštìny, komu je neodpustíte, tomu odpuštìny nejsou.“ Tomáš, jeden ze
dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl mezi nimi, když Ježíš pøišel. Ostatní uèedníci mu øíkali: „Vidìli jsme Pána!“ On však jim odpovìdìl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po høebech a nevložím svùj prst na místo høebù a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvìøím.“ Za týden byli jeho uèedníci zase uvnitø a Tomáš s nimi. Ježíš pøišel zavøenými dveømi, stanul mezi nimi a øekl: „Pokoj vám!“ potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuï nevìøící, ale vìøící.“ Tomáš mu odpovìdìl: „Pán mùj a Bùh mùj!“ Ježíš mu øekl: „Protože jsi mì uvidìl, uvìøil jsi. Blahoslavení, kdo nevidìli, a pøesto uvìøili.“ Ježíš vykonal pøed svými uèedníky ještì mnoho jiných zázrakù, ale o tìch v této knize není øeè. Tyto však jsem zaznamenal, S t r a n a 6
abyste vìøili, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boží, a svou vírou abyste mìli život v jeho jménu. Ozvìna slova: Pán Ježíš sestøe Faustynì øekl: „Mé milosrdenství je vìtší než ubohost tvá i celého svìta. Kdo zmìøil mou dobrotu? Pro tebe jsem sestoupil z nebe na zem, pro tebe jsem se nechal pøibít na køíž, pro tebe jsem si nechal kopím otevøít své Nejsvìtìjší Srdce a otevøel jsem ti zdroj milosrdenství, pøicházej a èerpej milosti z toho zdroje nádobou dùvìry. Pokorné srdce nikdy neodmítnu, tvá ubohost se utopila v propasti mého milosrdenství. Proè bys se mnou mìla vést spor o svou ubohost. Udìlej mi tu radost, že mi odevzdáš všechnu svou bídu a celou ubohost, a já tì naplním
poklady milostí. Poslyš, mé dítì, pøitul se na mé rány a èerpej ze zdroje života všechno, co si tvé srdce pøeje. Pij plnými doušky ze zdroje života a pak se cestou neunavíš. Hleï na jas mého milosrdenství a neboj se nepøátel tvé spásy. Oslavuj mé milosrdenství. Jednej jako žebrák, který se nebrání, když dostane vìtší almužnu, ale spíše srdeènìji dìkuje; stejnì tak ty, když ti udílím vìtší milosti, neøíkej, že jich nejsi hodna. To já vím, jestli ano nebo ne. Spíše buï potìšena, raduj se a ber si z mého Srdce tolik pokladù, kolik jich uneseš, nebo tak se mi více líbíš. Ber si ty milosti nejen pro sebe, ale i pro bližní, to znamená, vybízej duše, s nimiž se stýkáš, k dùvìøe v mé nekoneèné milosrdenství. Ach, jak velmi miluji duše, které mi daly celou dùvìru – udìlám pro nì všechno.“ „Blahoslavení, kdo nevidìli, a pøesto uvìøili.“
2. 5. 2010 5. nedìle velikonoèní „Nové pøikázání vám dávám: Milujte se navzájem.“ 1. ètení Sk 14, 21b – 27 2. ètení Zj 21, 1 – 5a Evangelium Jan 13, 31 – 33a. 34 – 35 Když Jidáš odešel, Ježíš øekl: „Nyní je oslaven Syn èlovìka a Bùh je oslaven v nìm. Je-li Bùh v nìm oslaven, oslaví Bùh i jeho v sobì, a hned ho oslaví. Dítky, jen krátký èas jsem s vámi. Nové pøikázání vám dávám: Milujte se navzájem; jak jsem já miloval vás, tak se navzájem milujte vy. Podle toho všichni poznají, že jste moji uèedníci, budete-li mít lásku k sobì navzájem.“ Ozvìna slova: Je tìžké milovat láskou, jakou miloval Pán Ježíš. Jeho láska pøevyšuje lidská mìøítka, protože co oko nevidìlo, co ucho neslyšelo, to Bùh nám ukázal – a to od nás žádá. Jak ale napodobit a žít to, co nemáme? Milovat jako Ježíš znamená množit co nejvíc skutkù.
Nejde pøece o kvantitu, ale o kvalitu. Milovat druhé tak jako Kristus znamená nejprve pøijmout, že Ježíš mì miluje a pøijímá. Že právì kvùli mnì dal svùj život. Že kdyby nebyl žádný jiný èlovìk, tak jen kvùli mnì by podstoupil celou Kalvárii, že jeho srdce bije jen pro mì. A èím víc chápu tuto Ježíšovu vydanost, èím víc nechávám v sobì prostupovat myšlenku, že jsem milovaný a ne opovrhovaný, pak tím víc jsem schopný a ochotný dávat se druhým. Nikdo totiž nedá, co nemá…. Milovat jako Ježíš znamená mít druhé rád stejnou kvalitou. Je to tìžký úkol, že? Pros o tuto božskou lásku. Kdo prosí, dostává.
8. 5. 2010 Panna Maria, Prostøednice všech milostí „Byla tam Ježíšova matka.“ 1. ètení Øím 5, 12. 17 – 19 Evangelium Jan 2, 1 – 11 Byla svatba v galilejské Kánì a byla tam Ježíšova matka. Na tu svatbu byl pozván také Ježíš a jeho uèedníci. Došlo víno, a proto øekla matka Ježíšovi: „Už nemají víno.“ Ježíš jí odpovìdìl: „Co mi chceš, ženo? Ještì nepøišla má hodina.“ Jeho matka øekla služebníkùm: „Udìlejte všechno, co vám øekne.“ Stálo tam šest kamenných džbánù na vodu, urèených k oèišování pøedepsanému u židù, a každý džbán byl na dvì až tøi vìdra. Ježíš øekl služebníkùm: „Naplòte džbány vodou!“ Naplnili je až po okraj a naøídil jim: „Teï naberte a doneste správci svatby!“ Donesli a jakmile správce svatby okusil vodu promìnìnou ve víno – nevìdìl odkud je, ale služebníci, kteøí èerpali vodu, to vìdìli – zavolal si ženicha a øekl mu: „Každý èlovìk pøedkládá nejprve dobré víno, a teprve až se hosté podnapijí, víno horší; ale ty jsi uchoval dobré víno až do této chvíle.“ To byl v galilejské Kánì poèátek znamení, která Ježíš uèinil; tím zjevil svou slávu, a jeho uèedníci v nìj uvìøili.
tolik podílí na jeho plánu spásy. Jestliže je Kristus v nebi na pravici Boží a pøimlouvá se za nás, ona nebude dìlat nic jiného. Je však tøeba vìdìt, že i když se stala matkou Boží a to je veliká dùstojnost, ona sama není žádná „bohynì“. Sama se nazvala služebnicí Pánì a byla by první, kdo by odmítla být stavìna na roveò Bohu. Jakákoli naše prosba, kterou k ní vyšleme, prochází jejíma rukama smìrem k Bohu, a jakákoli milost, kterou pro nás Maria získá, pochází od Boha, pramení v jeho lásce k nám. Panna Maria není pramenem milostí, je pouze prostøednicí. Ona nemùže být milosrdnìjší než Bùh, který je milosrdenství samo. Její svatost je mostem mezi Bohem a høíšným lidstvem. Skrze ni mohlo Slovo vstoupit bez poskvrnìní do porušeného svìta. V tomto okamžiku je Maria prostøednicí mezi høíšným lidem a tøikrát svatým Bohem. Prostøednictví je vlastnì jiný název pro její mateøství, které obsahuje velmi dokonalou znalost jejích dìtí. Je nám dána za Matku, aby s celou církví a s každým zvláš putovala jeho životem a pomáhala nám dojít k cíli.
Slovo Boží v liturgii: 18. 4. 2010 3. nedìle velikonoèní 1. ètení Sk 5, 27b – 32. 40b – 41 2. ètení Zj 5, 11 – 14 Evangelium Jan 21, 1 – 19 5. 4. 2010 4. nedìle velikonoèní 1. ètení Sk 13, 14. 43 – 52 2. ètení Zj 7, 9. 14b – 17 Evangelium Jan 10, 27 – 30
Úmysly Apoštolátu modlitby – DUBEN 2010 1.Aby trvalá úcta, tolerance a dialog mezi vìøícími všech náboženství pøekonávaly každé pokušení k fundamentalismu a extremismu. 2. Aby Duch svatý povzbuzoval pronásledované køesany k vytrvalosti, s níž by vìrnì svìdèili o Boží lásce k celému lidskému rodu.
3. Aby církev v každém vìøícím Ozvìna slova: vnášela ducha pravdivé nadìje Panna Maria žila a dodnes žije plnì a pøesvìdèivé radosti do spoleènosti tím, èím žije její syn Ježíš, proto se zmítané nejistotami. S t r a n a 7
Po 12. 7.30 za + Miroslava Rùžièku, + dceru, za duše v oèistci a ochranu a Boží požehnání pro živou rodinu Út 13. 16.00 za + Jaroslava a Josefa Slabíkovy, rodièe z obou stran a za duše v oèistci St 14. 18.00 za + Josefa Chuchmu, + rodièe z obou stran, za duše v oèistci a za celou živou rodinu Èt 15. 18.00 za + rodièe Bartozelovy a Strnkovy, za + rodinu, za duše v oèistci a Boží požehnání pro živou rodinu Pá 16. 18.00 za Františka Pinïáka, dceru Janu Lysákovou a za živou rodinu So 17. 18.00 za + rodièe Josefa a Marii Šebákovy, za duše v oèistci a za živou rodinu Ne 18. 7.30 za + rodièe Gbelcovy, jejich + dceru, + zetì, za duše v oèistci a dar zdraví a Boží požehnání pro živou rodinu 9.00 za + rodièe Zvoníèkovy, syna Josefa, + Stanislava Galia a za živou rodinu 10.30 za farníky Po 19. 7.30 za + rodièe Tománkovy, pomoc a ochranu Boží pro živou rodinu Út 20. 18.00 za + Františka Fojtíka, + Emila a Andìlu Fojtíkovy, pravnuka Pavlíka, + Ladislava Staníka, za duše v oèistci a dar zdraví a Boží ochranu pro celou rodinu St 21. 18.00 za + rodièe Žáèkovy a Boží požehnání, pomoc, ochranu a dar zdraví pro živou rodinu Èt 22. 18.00 za + rodièe Hoøákovy, rodinu Matušincovu, dar zdraví a ochranu Boží pro celou rodinu Pá 23. 18.00 za + Andìlu a Petra Køekovy a za duše v oèistci So 24. 7.30 za + rodièe Sívkovy, + syna Miroslava, + vnuèku Ivanku a za živou rodinu Ne 25. 7.30 za + Jaroslava Ordelta, + rodièe a sourozence a Boží požehnání pro živou rodinu 9.00 za skauty – 20. výroèí existence 10.30 za farníky Po 26. 7.30 za + syna Vojtìcha Marka, dvoje + rodièe, + rodinu a dar zdraví pro živou rodinu Út 27. 18.00 za + Jaroslava Šabršulu, vnuka Honzíka, všechny + z rodiny Šabršulovy, Lysákovy, Holbovy, za Aloisii Tesaøovou, za duše v oèistci a Boží požehnání pro živou rodinu St 28. 18.00 za + rodièe Šenkeøíkovy a Jelínkovy, + dìti a za ochranu Boží pro živou rodinu Èt 29. 18.00 za + rodièe Kantnerovy a manžela Karla, za ochranu Panny Marie a dar zdraví pro živou rodinu a za duše v oèistci Pá 30 18.00 za + Antonína Køeka, jeho + manželku Emílii, jejich + rodièe a za duše v oèistci So 1.5. 7.30 za Andìlu a Josefa Strnkovy, + syna a Boží požehnání pro živou rodinu Ne 2.
Po 3. Út 4. St 5. Èt 6. Pá 7. So 8. Ne 9.
7.30 za + Františku a Františka Janáèovy, syna Františka, s pøipomínkou za živou a + rodinu 9.0 za + Jaroslava Baøinku / 1.výroèí /, dvoje + rodièe a Boží požehnání pro celou živou rodinu 10.30 za farníky 7.30 za + rodièe Ruskovy, Vilímkovy, jejich + dìti a zetì a na podìkování P.Bohu za 75 let života, pomoc a ochranu Boží do dalších let a za živou rodinu 18.00 za + Stanislava Lysáka, syna a vnuka a za Boží požehnání pro živou rodinu 18.00 za + Stanislava Šenkeøíka, dvoje + rodièe a + rodièe Slovákovy 18.00 za + rodièe Lysáèkovy, syna Josefa, + rodièe Juøicovy, syna Antonína a za dar zdraví pro živou rodinu 7.30 za živé a + èleny živého rùžence 18.00 za nemocné 7.30 za + Marii Šuchmovou, dvoje + rodièe, duše v oèistci s prosbou za živou rodinu 7.30 za + manžela, dvoje + rodièe a sourozence, s prosbou o dar zdraví a Boží požehnání pro živou rodinu 9.00 za živé a + hasièe s Brumova, Bylnice a ze Sv. Štìpána 10.30 za farníky
Mše sv. v Sidonii 17.4. Za zemøelou Zdenku Fricovu a rodièe Mišákovy 24.4. Za zemøelého Jaroslava Pavlaèku 1.5. Za zemøelou Evu Lysáèkovou 1. výroèí 8.5. Za zemøelé a živé èlenky živého rùžence Farní mìsíèník vydává øímskokatolická farnost v Brumovì - Bylnici, PSÈ 763 31, tel: 577 330 326. Neprodejné. Náklad 700 výtiskù. Uzávìrka do 23. každého mìsíce. Za redakci M.Figarová. Tisk: BOSTER TRADE, s.r.o. Slavièín, tel./fax: 577 342 611. S t r a n a 8
Ú m y s l y m ? í s v a t ý c h n a m i s í c d u b e n k v ì t e n 2 0 1 0
Ó J e í i , v ì è n ý B o e , d ì k u j i T i z a T v é n e s è e t n é m i l o s t i a d o b r o d i n í . A k a d ý ú d e r m é h o s r d c e j e n o v o u p í s n í d í k ù è i n ì n í T o b ì ,B o e . K a d á k a p k a m é k r v e a p r a c u j e p r o T e b e , P a n e ;m á d u e a j e j e d i n o u p í s n í k e c h v á l e T v é h o m i l o s r d e n s t v í . M i l u j i T ì ,B o e , k v ù l i T o b ì s a m é m u .
S t r a n a 8
