ČTĚTE BIBLI. Věstník farnosti u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava 27. duben Léta Páně 2014 KVĚTEN

Věstník farnosti u  kostelů s v.   M i k u l á š e a   s v.   V á c l a v a 27. duben Léta Páně 2014

5

KVĚTEN

ČTĚTE BIBLI Máte pocit, že se o Velikonocích nic nestalo, nic se vás nedotklo, nic ve vašem životě se nezměnilo, žádná opona bránící hlubšímu vhledu nebyla roztržena, žádná tvrdá skála ve vašem srdci nepukla, žádný hrob nebyl otevřen a nic z něj nepovstalo... Máte pocit, že jste se nesetkali se Vzkříšeným? Nezoufejte, nic není ztraceno. Ani učedníci se s ním nesetkali ve Svatém městě, ale byli odkázáni daleko od něj – do Galileje, ze které pocházeli a ve které žili svůj všední život, do Galileje, která v Bibli bývá označována jako „pohanská“, protože její obyvatelé zdaleka nebyli jen věřící židé. Naše všednost uprostřed jedné z nejateističtějších společností světa je pro nás Galileou, kam nás Vzkříšený předešel, kde je jistě přítomen a kde

nás očekává (Mt 28,7.10). Není ale snadné ho ve světě rozpoznat. I na tuto potíž narazili už jeho nejbližší, kteří ho dobře znali, ale teď, po vzkříšení, ho zprvu nepoznávají. Chvíli trvá, než někdo z nich se zatajeným dechem vykřikne: „Pán je to!“ (J 21,7). Při liturgii lámání chleba se nechává zahlédnout jen na okamžik – to poznali učedníci prchající do Emauz už v den vzkříšení. A aby toho byli schopni, museli nejdřív dlouho pozorně naslouchat, co o něm říkají všechny části Písma, počínaje knihami Mojžíšovými a všemi proroky (Lk 24,27). Ano, skutečně tedy platí to, co jsme slyšeli v jednom ze starozákonních čtení o velikonoční vigilii: „Nakloňte ucho své a pojďte ke mně! Slyšte a naplní vás nový život!“ (Iz 55,3). JR

2/ V

O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Duchovní obnova naší farnosti v sobotu 22. března Otci Stanisławovi se pro duchovní obnovu naší farnosti podařilo zajistit jako přednášejícího o. Karla Satoriu, všem dobře známého mj. ze série jeho diskuzí na TV Noe s o. Orkem Váchou, pod názvem Jde o život. O. Satoria začal připomenutím výroku Ježíše Krista z verše 10,10 z evangelia sv. Jana o tom, že přišel, abychom měli život a měli ho v plnosti, a zdůraznil apel největšího teologa moderní doby Josefa Ratzingera: „Nežádejte od Boha méně, než chce dát. On totiž nemůže dát méně, než sebe.“ I sv. Terezie z Ávily opakovaně připomínala: „Aby ti Bůh dal všechno, musíš chtít.“ To je to známé z evangelií „Tlučte a bude vám otevřeno...“, „Proste, a bude vám dáno...“ a zejména pak „... váš Otec z nebe dá Ducha svatého těm, kdo ho prosí“ (Lukáš, O vyslyšení proseb v kap. 11), to znamená, že se vydá těm, kdo prosí, osobně, jako Bůh. A jak se tomuto daru otevřít? V modlitbě. Modlitba nás obohatí zkušeností Boha samého. Už před rokem 1150 mladý kartuzián a budoucí převor Velké Kartouzy Guigo jasně řekl, že jde o to chtít a být dokonale přítomen, a napsal dodnes platnou stručnou metodiku, jak na to. Metodiku, jak dospět ke kontemplaci – k vrcholu modliteb, pod názvem Scala paradisi (Schody do ráje). Opakovaná četba (lectio) zvoleného úryvku Písma sv. anebo jiné duchovní knihy, anebo i jen lístečků s vypsanými citáty (např. ze žalmů) pomáhá k tomu, být dokonale přítomen a – jak z osob-

ní zkušenosti vím – způsobí, že Písmo k nám najednou promlouvá. Pak už se mysl velmi pomalu ode všeho odpoutává a vznáší se tak, jako letadlo při startu od země... Tento druh modlitby je podle o. Satorii důležitý proto, že nás učí, jak se ladit na přítomnost Boha, a to i na Jeho přítomnost v každém našem činu. Tedy na vnímání Boha, ať se modlíme anebo pracujeme. Na neustálou modlitbu, na chápání „hrnce, jako by to byla bohoslužebná nádoba“, jak radí sv. Bernard. Tedy např. na práci v kuchyni, ale i na jakoukoliv jinou práci, jako by to byla bohoslužba. O. Satoria však neopomněl ani význam chval a prosebné, přímluvné modlitby. Tato modlitba za zcela konkrétní věci je důležitá tím, že při ní předstupujeme před Boha „s celým svým domem“, tedy se vším, co nám dělá radost i starost. Bůh, jak zdůraznil o. Satoria, dobře ví, co potřebujeme, a chce nám to dát – my mu tak ale otevíráme to, v čem prosíme, aby působil. O. Satoria pak v odpovědích na dotazy uzavřel svou fantastickou přednášku trochu pozměněným citátem z evangelia podle Jana (3,16): „Církví (která je mystickým tělem Ježíše Krista) Bůh miluje svět – a svět by to měl poznat.“ Jen neradi jsme se ze setkání s o. Satoriou rozcházeli. Mohli jsme si však s sebou odnést jeho osobní věnování vepsané do knížky napsané společně s o. Orko Váchou „Život je sacra zajímavej“, a tak se k jeho myšlenkám budeme moci vracet. HH

3/ V

Den seniorů a nemocných 5. dubna 2014 uspořádala farní charita již tradiční Den seniorů a nemocných. Od 8 do 9 hodin měli účastníci možnost jít ke svátosti smíření. Poté přednesla úvahu nad homilií papeže Františka na téma „Slovo o smrti“ ředitelka farní charity Hanka Rechnerová. Jako salesiánští terciáři se spolu s manželem zúčastňovali jejich cvičení jako přípravy na šťastnou smrt, přesto si nedovedla plně představit, čím vším těžce nemocný a umírající člověk a člověk ho doprovázející procházejí. I obklopen milující rodinou zůstává člověk tváří v tvář smrti nakonec sám. Nejdůležitější je prostě s ním pobýt, umět se vcítit do jeho pocitů a potřeb, nezapomínat na povzbuzující úsměv, neodsuzovat, umět odpouštět. Smrt skličuje, ale nás křesťany utěšuje, že uvidíme Ježíše tváří v tvář – k tomuto cíli jdeme. Na smrt se připravujeme v blízkosti Ježíše – v modlitbě a skutcích milosrdenství (Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.). Někteří z nás již nemohou pomoci fyzicky a ani finančně, ale modlitba starých nebo jakkoliv trpících lidí, stejně jako modlitba dítěte, má obzvláštní sílu. Plus je možné učinit samy sebe milovatelnými, tj. ne jen dávat, ale umět také v pokoře přijímat pomoc druhých. Máme-li strach ze smrti, můžeme se spolehnout na to, že pomoc nám přijde. Podle Hančiných slov k nim s Jirkou přicházela skrze modlitby mnoha lidí. Svou úvahu Hanka ukončila slovy papeže Františka: „Kdo praktikuje milosrdenství, nebojí se smrti, protože jí hledí do tváře prostřednictvím utrpení a potřeb svých bližních.“

Druhá přednáška, paní MUDr. Šafářové, která pracovala dlouhá léta v nemocnici pod Petřínem a nyní v hospici Cesta domů, se slovy Hanky souzněla. Je třeba vědět, kdo nás poslal do života a za kým jdeme. Se svými strachy, nevyrovnanostmi a bolestmi je možné se schoulit do náruče Boha nebo Panny Marie. Kdykoliv přichází něco těžkého, neznámého, vzpomenout si na své zkušenosti ze setkání s nimi v modlitbě. A být si vědomi, že Bůh vše přikryje svým milosrdenstvím, máme-li k němu důvěru. Naše generace prošla neblahou zkušeností odkládání dětí do jeslí a rodičů do domovů důchodců, neschopnosti lékařů pravdivě informovat o blížící se smrti a neosobního umírání v nemocnici o samotě za plentou. Ještě dnes staří lidé nechtějí „zatěžovat mladé“ a vůbec s nimi o smrti promluvit. A tak se stále častěji s mrtvými, někdy dokonce i na jejich „přání“, neloučíme pohřebním obřadem, ale nejvýš jen rozptýlením popelu na loučce. Pro staré lidi je důležité sebrat odvahu a o svých přáních týkajících se způsobu posledního rozloučení si se svou rodinou promluvit. Na svět je pohlíženo potřebou výkonu a staří lidé jsou vnímáni často jako nepotřební. To vše je důsledkem toho, že byly rozbity přirozené rodinné vazby. Přitom staří lidé mají co dávat. Svou životní zkušenost – vždyť jsou pamětí národa, pamětí rodin, pamětí víry. Mnozí lidé si zachovali jako otisk v paměti to, jak se s nimi v dětství babička modlila, a před smrtí se k tomu v mysli vracejí a přináší jim to útěchu. Jak si pamatujeme své prarodiče my sami? A jakými prarodiči jsme my? Prožili jsme mnohaleté obdo-

4/ V bí uzavřenosti, neschopnosti se svěřovat, dokonce i lékařům. Jak vidí naše děti a vnuci náš život věřícího člověka? V průběhu mše svaté s udílením svátosti pomazání nemocných otec Stanisław zaměřil svou promluvu nejen na texty Písma svatého, ale i na působivý text str. 140–141 knížky „Chatrč“ amerického spisovatele Williama P. Younga. Máte-li možnost, přečtěte si ho, má nám vskutku co říci! Dobu skvostného oběda připraveného osvědčeným týmem pod vedením pana Borského zpestřili Vojtík Borský přednesem jedné houslové skladby a Klárka Jeništová přednesem čtyř drobných skladeb pro kytaru. Úplný závěr setkání seniorů patřil harmonikáři a zpěvákovi panu Kopeckému. Nezbývá než všem z farní charity, přednášejícím i hudebníkům a otci Stanisłavowi za celý ten krásný den upřímně poděkovat.  HH

Letem světem V neděli 30. března se tradičně konalo představení farního pimprlového nadnárodního divadla. Ve čtvrtek 3. dubna se konala po ranní mši při setkání seniorů přednáška o Editě Steinové. V sobotu 5. dubna se konal jako každý rok den seniorů – plný přednášek, besed, povídání, i s trochou kultury. V neděli 6. dubna jsme v kostele mohli pomoci handicapovaným dětem koupí velikonočního přání sdružení Zajíček na koni. Výtěžek bude použit na letní tábor pro tyto děti. Rovněž v neděli 6. dubna se uskuteč-

nilo hudebně-dramatické pásmo Mojžíš v kavárně u sv. Ludmily na náměstí Míru. Hrála, zpívala a recitovala kapela Missa a dětská Minimissa. V úterý 8. dubna se na faře setkal tým kurzů Alfa a den poté tamtéž proběhlo setkání pastorační rady. Ve čtvrtek 10. dubna proběhlo v modlitebně Českobratrské církve evangelické ekumenické setkání naší farnosti a sborů Církve československé husitské a Českobratrské církve evangelické s ekumenickou bohoslužbou slova, které předsedal Matěj Opočenský (ČCE), David Frýdl (CČSH) a náš Stanisław Gora. V sobotu 12. dubna se konal velký velikonoční úklid kostela sv. Václava s vynikajícím občerstvením od Lukáše Borského. Dne 13. dubna jsme slavili Květnou neděli. Večer proběhl v kostele sv. Václava koncert Dvořákovy Stabat Mater v podání Bumova komorního orchestru. V pondělí 14. dubna byla příležitost ke svátosti smíření za přítomnosti několika kněží. Dne 17. dubna, na Zelený čtvrtek, jsme zahájili velikonoční Triduum slavením eucharistie v kostele sv. Václava. Na Velký pátek, 18. dubna, se dopoledne konala u sv. Václava křížová cesta pro pracovníky pečovatelské a charitní služby. Večer byly tamtéž velkopáteční obřady zahájeny křížovou cestou. Křížová cesta se v naší farnosti konala pravidelně každý pátek po celou dobu půstu. Velikonoční vigílie začala v sobotu 19. dubna po západu slunce. Během slavnosti přijalo křest 14 našich katechumenů. V neděli na Zmrtvýchvstání se

5/ V konala pouze jedna mše svatá spojená se svěcením velikonočních pokrmů. Na velikonoční pondělí 21. dubna se také

konala dopoledne mše svatá v kostele sv. Václava. @

S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita (Mt 25,35n) Děkujeme za peníze pro potřebné. Při tradiční sbírce na 4. postní neděli jsme pro ně obdrželi 10 654 Kč. Děkujeme za oblečení a obuv ze sbírky pro bližní bez domova, kterou jsme pořádali od 3. do 5. neděle postní ve spolupráci s Komunitou Sant'Egidio. Děkujeme za krásné společenství každému účastníku Dne seniorů a nemocných. Děkujeme i za propojení generací. Děkujeme za sdílené potřeby, děku-

R O Z H O V O R  Na Velký pátek se v presbytáři kostela sv. Václava objevil na první pohled možná těžko uchopitelný, bílý obraz. S jeho autorkou, výtvarnicí Petrou Kučmašovou Jackmannovou, se znám ze střední školy a podařilo se mi této skutečnosti „zneužít“ k získání rozhovoru, ačkoliv je prý dává nerada… My se sice docela známe, ale stejně bych tě chtěl poprosit, než začnu svými otázkami ten rozhovor někam stáčet, jestli by ses nezkusila pár větami uvést.

jeme za modlitby. Děkujeme Vlaďce Bartákové za supervizi, i budoucí. Pokud by se ještě někdo chtěl přidat k těm, kteří navštěvují nemocné v LDN Oblouková, nebo k dalším aktivitám farní charity, dejte nám prosím vědět. Stali jsme se samostatným právním subjektem, upozorňujeme na č. účtu a kontakt. Hanka [email protected] 721 444 323  č. účtu: 3400038319/0800

Petra Kučmašová Jackmannová No tak já asi začnu tím, co se píše do CV, nebo v těch letáčcích v kostele... Jmenuju se Petra Jackmannová, po sňatku Kučmašová, narodila jsem se v Broumově v roce 1985. Po studiu na Střední výtvarné škole Václava Hollara jsem absolvovala v roce 2010 VŠUP na Katedře volného umění, ateliér Prostorová tvorba. A co tě to napadlo, jít na prostorovou tvorbu? To vlastně byla náhoda. Když jsem se

6/ V hlásila na vysokou, bylo mi jasné, že na progresivní obory (ve smyslu budoucího uplatnění), kam by mě směrovalo zaměření střední grafické školy, tím myslím grafický design, fotografii nebo ilustraci apod., se přes ty nekonečné masy uchazečů dostává těžko. Tak jsem vybírala něco, o čem jsem věděla, že to není až tak populární, ale zároveň by mě to mohlo bavit. A povedlo se. Nejspíš se volným uměním živit nebudu, to štěstí má opravdu jen hrstka lidí, ale studium mě bavilo. Jak by to vlastně vypadalo, kdyby ses tím snažila uživit? Hledala bys sběratele s opravdu velkým obývákem, nebo vyhrávala veřejné zakázky... Jaký je ideální scénář pro absolventa prostorové tvorby živícího se tím, co vystudoval? Nejspíš by to byl model „výtvarník a jeho galerista“, který by se staral o prezentaci tvorby – v podstatě manažer. Soutěže na výtvarné návrhy jsou hodně nárazová záležitost. Někteří moji spolužáci se pravidelně účastní soutěží na návrhy mincí, medailí, pamětních desek apod., je to asi vcelku stálý příjem ze skicovného, ale to je opravdu neuživí. Většinou vedle toho učí na výtvarných školách nebo pracují v kavárně. Když jsme u těch soutěží, v Brně před budovou Nejvyššího správního soudu prý bude stát „pro změnu“ další Kotrba. Jak se ti ta věc libí? Mám za to, že už tam stojí… Samozřejmě se ptám proto, že můj favorit skončil na druhém místě, což ale vzhledem k účasti „es“ jako Gebauer

a k oblibě Kotrby u Brňáků nebyl špatný výsledek… Díky. S výsledky soutěží je to vždycky hlavně náhoda, jak to dopadne. Záleží na tom, jaký má která radnice – nebo tedy komise zvolená radnicí – vkus. V Brně se Kotrba líbí. Je to vážně o vkusu, na esa se v anonymních soutěžích moc hrát nedá. V tomto roce jsem zpracovávala návrh pro soutěž na pomník Žofie Chotkové. Mezi prvními třemi oceněnými jsem vlastně nezaznamenala žádné opravdu veřejně známé jméno. Sama jsem nijak neuspěla, a vlastně nevadí, vzhledem k tomu, jaký návrh zvítězil, je mi jasné, že představa Prahy 6 je prostě jiná. Kdyby to někoho zajímalo, všechny návrhy by měly být do 12. 5. 2014 vystaveny v Galerii Chodník, Nám. Svobody 1, Praha 6-Bubeneč. Dík za pozvání! Ačkoliv my teď máme to štěstí, že máme i bližší možnosti se pokochat. Ta věc, co máme v kostele, je podle mého osobního názoru jedna u nejlepších, co jsi kdy udělala. V posledních měsících jsi mi párkrát psala s rozličnými dotazy ohledně křesťanské historie a ikonografie, z čehož usuzuji, že to nebyl okamžitý nápad. Mohla bys trošku naznačit, jak jsi nakonec dospěla k tomu, co nám dnes levituje nad oltářem? Připravovali jsme přes zimu s několika absolventy našeho ateliéru pod záštitou profesora Mariana Karla výstavu v prostoru odsvěceného klášterního kostela v Sokolově. Nyní je kostel využíván zejména jako místo kulturních akcí – pořádají se zde koncerty a výstavy. Do (bývalého) sakrálního prostoru jsem nemohla, nebo možná spíš nechtěla,

8/ V vstoupit s něčím, co by to místo narušovalo. Zdá se mi, že i když už nefungují pro svůj původní účel, stejně v kostelech vždycky zůstane nějaký genius loci, který vzbuzuje úctu. Možná to byla ta inspirace. Vnitřní vize zanikajícího kostela s oloupanou omítkou v kombinaci s klasickým oltářním výjevem. To asi nezní moc optimisticky, ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím jsem si byla jistější, že je tenhle způsob zpracování motivu to pravé, ve zpodobení jsem viděla víc a víc přesahů. Z čistého bílého plátna vystupuje několik dotvořených reliéfních objektů. Působí dojmem, že se vrstvy nátěru vlivem neznámých okolností narušily a odprýskly. Jejich kompozice odkazuje na rozmístění Kristových ran na klasických obrazech ukřižování, porušení jednolité vrstvy nátěru na narušení kůže stigmatiků a plátno – navíc v kombinaci s bílou barvou – na symboly Krista. Vždyť už plátno samo o sobě ho asociuje. Ještě mi to jako výtvarníkovi nedá, abych se nakonec nezeptal na jednu technickou drobnost. Ty praskliny nevypadají jako vymodelované, zdá se mi, že jsi použila nějaký chemický fígl a donutila šeps (pozn.: základová bílá barva, která zamezí malbě, aby se propíjela na zadní stranu plátna) na plátně samovolně popraskat tam, kde jsi chtěla. Prozradíš mi ten trik? Jsou to opravdu jednotlivé vrstvy šepsu, žádný modelovaný reliéf. Věděla jsem, že aby to působilo dobře, musí to být opravdu odloupnutá barva. Ale nepřišla jsem na to, jak to docílit přímo na plátně, takže je to v podstatě plastická chirurgie... Nátěry jsem nechala

popraskat na jiném podkladě a pak je naimplantovala do samotného obrazu. Líbí se mi, jak se na té věci spojují různá témata z tvé dosavadní tvorby. V té se často vyskytují předměty, které se podřizují svému účelu i mimo svůj původní kontext. Okna, která svítí i vyhozená v kontejneru, nebo zrcátko zastaveného auta odrážející ubíhající krajinu. U Stigmat jakoby plátno praskalo v očekávání toho, co na něm teprve má být zobrazeno. Pak jsou tu samozřejmě ty strukturně pojednané bílé plochy, stěny přeměněné ve stránky knihy, nebo v opony, a dokonce i určitá hra se světlem, se kterou jsi vlastně začínala. Pro tvou tvorbu je ale také charakteristické, že bývá osobní. Zrekonstruovala jsi svůj dětský pokojíček, pověsila jsi záclony na vašem vesnickém domě zvenku oken… Jak je to v tomhle případě? Nikdy jsem o tobě neuvažoval jako o duchovně hledající, ale při pohledu na tuhle hluboce procítěnou záležitost váhám… Co se týče mých prací, vždycky jsem je vnímala jako dost osobní a citlivé a většinou tak byly i chápány, takže v tom mohu s tím, co říkáš, souhlasit. Ale co se týče víry, vážně nevím, co konstruktivního říct. Vyrostla jsem ve světě založeném na křesťanství. Naše kultura by bez toho nebyla. Proto mám ke křesťanství v tom archetypálním slova smyslu – čili je mi jedno, jaké odnoži – hlubokou úctu. Když mám někdy příležitost navštívit bohoslužbu s někým blízkým, opět jedno jaké církve, s pokorou ji ráda navštívím, v podstatě pro zkušenost, zážitek. Ale sama nemůžu říct, že jsem věřící či nevěřící. Je to teď skoro moderní říkat „já nevím“, tak

9/ V raději řeknu, že já vážně cítím spíš úctu než víru. To asi pro katolický plátek nebude to pravé, že?

Myslím, že to je pro náš plátek perfektní: upřímná, poctivá odpověď. Jako všechny v tomhle rozhovoru. Moc ti za něj děkuju. Martin Peroutka

SVĚTEC V TOMTO MĚSÍCI Svatý Heřman Josef (ze Steinfeldu) kněz, řeholník, mystik, premonstrát V bazilice ve Steinfeldu stojí dodnes v prostřední lodi sarkofág s ostatky premonstrátského kněze Heřmana Josefa, jehož kult byl potvrzen 11. srpna 1958 a od 15. ledna 1960 je dovoleno jeho uctívání jako svatého. Kdo ale byl tento světec, u nás prakticky neznámý? Narodil se ve 12. století v Kolíně nad Rýnem v chudé rodině. Rodiče nemohli chlapci poskytnout velké vzdělání, ale dali mu to nejlepší, co měli – hlubokou víru a nesmírnou lásku a úctu k Matce Boží. Už jako malý chlapec pobýval Heřman rád v kolínském kostele, kde sedával nebo klekával před sochou Matky Boží držící Ježíška na klíně. Často si s nimi povídal, jako by byli živí před ním, často nabízel Jezulátku, co měl, jako dar. Jedenkráte mu takto (podle legendy) nabídl jablko – a hle, Jezulátko natáhlo ručku a vzalo si jablko. Pod vlivem této události se Heřman rozhodl pro povolání kněze. Jenže to nebylo tak jednoduché. Vyučil se hodinářem, poté vstoupil jako novic k premonstrátům ve Steinfeldu. Těšil se, že nyní se bude moci věnovat modlitbě a rozjímání, ale omyl – opat jej pověřil péčí o kuchyni.

svátek 21. 5. To samozřejmě vyžadovalo mnoho času a Heřman měl pocit, že se nemodlí tolik, jak by měl a chtěl. Jedenkráte se modlil před Mariinou sochou a postěžoval si na tento problém. Maria mu tehdy odpověděla: „Věz, že mi nemůžeš udělat nic příjemnějšího, než sloužit ve vší lásce svým bratřím.“ Heřman si tato slova uchoval ve svém srdci a řídil se podle nich. Dočkal se toho, že byl vysvěcen na kněze a obdržel úřad sakristiána. Od této chvíle žil ve svém světě. Jak jen mohl, hovořil s Matkou Boží, na jejíž počest skládal vroucí hymny, z nichž nejslavnějším se později stal hymnus k Srdci Ježíšovu. Opakovaně se mu dostávalo vidění a důkazů milosti, Heřman je ale před spolubratry tajil. Často se umrtvoval a postil, což zanechalo následky na jeho zdraví. V dubnu r. 1241 nebo 1252 (názory se různí) přišel do Steinfeldského kláštera posel z kláštera cisterciaček v Hovenu u Zülpichu (v severním Porýní) s prosbou, zda by zde omilostněný řeholník Heřman Josef mohl konati obřady Svatého týdne. Heřman, ač nebyl zcela zdráv, se vydal na cestu. Když vešel do kláštera, namaloval holí na podlaze tvar

10/ V hrobu a řekl: „Zde mne pochováte.“ A tak se také stalo. Světec je znázorňován jako chlapec nebo jako premonstrátský řeholník. U sebe mívá klíč na opasku, někdy též

D I A L O G pocitů a rozumu Nejprve útržek z rozhovoru dvou mladých vysokoškoláků: » Kolego, chtělo by to přiměřeně hezkou holku. Takovou, aby se s tím dalo přejít náměstí. » Každý ale chce mít tu nejhezčí!? » No jo, taková má ale na každém prstu deset dalších nápadníků. Něco se jí znelíbí, kývne, a má jiného… A nyní jedna sms zpráva, kterou kdysi obdržel kolega od velmi, velmi hezké a atraktivní paní: » Pěkný den, Petře. Děkuji Vám za včerejší pozdrav, za takovou pěkňoučkou sms :), ale víte, napadá mě, Vy takový studovaný a strašně chytrý člověk, přece vyhledává sobě rovné lidičky na úrovni. Protože já nejsem intelektuálně na stejné úrovni jako Vy, tak se jen

kalich, z něhož vyrůstají růže, někdy také podává Marii jablko. V Čechách bychom obrazy a sochy světce možná našli v premonstrátských klášterech. Alena Králová

Hezká holka a chytrý kluk divím, že se se mnou chcete bavit a že mi tak krásně píšete? H. Tolik dva kratičké příběhy. Říká se, že hezká holka to má těžké. Opravdu chytrý kluk si ji většinou oslovit prostě ani netroufne, a tak na ni zbydou ti prostší, leč odvážnější jedinci. Ostatně radou svým čtenářkám to vyjádřila jedna spisovatelka, když napsala: „Nemusíte hned omdlévat z každého, když to umí pozdravit a nemá špínu za nehty.“ Z uvedené sms zprávy, to však vypadá, že tomu dívky svým chováním „napomáhají“, a že chytří kluci jsou na tom podobně. Když už si troufnou a dívku osloví, tak ona před nimi raději sklopí zrak. Zkrátka, že chytří kluci to mají také těžké. Jaké zkušenosti máte vy? PAS

P R O S T O R pro sdílení myšlenek a nápadů Poděkování Zajíček na koni tak jako každý rok prodával v kostele svatého Václava své velikonoční pohlednice, přáníčka a jiné. Výtěžek 2 799,- byl vložen na transparentní sbírkový účet sdružení. (Vstup přes www.zajiceknakoni.cz/kontakty.)

Finance využijeme na zaplacení jízd na koních pro děti s handicapy a pro děti ze sociálně velmi znevýhodněných rodin. Všem, kdo nám přispěli zakoupením, moc a moc děkujeme.

11/ V

Informační systém pro farnosti Farnost Vršovice nabízí možnost připojit se k neziskovému komunitnímu projektu IT pro farnosti. Naše farnost po přibližně ročním vývoji a testování disponuje velmi kvalitním IT zázemím, které je k dispozici nejenom těm, kteří se úzce podílejí na provozu fary, ale všem farníkům. Pokud by toto zázemí bylo určeno výhradně pro provoz fary, dalo by se možná namítnout, zda není až příliš robustní a komplexní. My jsme však jeho vybudováním chtěli dosáhnout více, než jen technicky zajistit provoz farnosti. Ve světě informačních technologií existuje problém, se kterým se minimálně jako křesťané musíme potýkat. Nejen, že se stalo téměř standardem používání softwaru, který není tak úplně legální, tj. je de facto kradený. Z této situace téměř není úniku. Není totiž v silách jednotlivce přečíst a porozumět tisícům stran licenčních podmínek vycházejících z různých právních systémů. Jednou z mála možností, jak si být jistý, je důsledné používání tzv. svobodného softwaru, který umožňuje volné použití bez skrytých omezení a nesrozumitelných licenčních podmínek. Proto je celé naše řešení postaveno na takovém svobodném softwaru. Na internetu je sice mnoho různých služeb zdarma, ale naprostá většina z nich je koncipována tak, aby prodá-

vala reklamu, nebo je zpoplatněna při využití ve větším rozsahu. Kromě toho dát k dispozici službu jako třeba mail je jen ta menší část. Ta větší je mít někoho, kdo pomůže, vysvětlí a poradí. A to je hlavním cílem projektu. Vytvořit komunitu, která si bude navzájem pomáhat. Vždyť naučit se poslat a přijmout mail může být cestou ze samoty a pocitu opuštění, klíčem k překročení bariér ve vlastním rozvoji nebo i pocitu sounáležitosti a užitečnosti. Kolik skutečně užitečné práce by mohli udělat senioři při kultivaci farního archivu, kolik zkušeností by mohli předat místo toho, aby čekali na návštěvu? V neposlední řadě jde o to vytvořit prostředí v jinak značně nepřátelském internetu, kam budou mít přístup pouze farníci, a kde se tak můžou chovat podstatně volněji. Vytvořili jsme tedy řešení, které může být s minimálními náklady použito i v dalších farnostech a při jejich zájmu jsme připraveni jim pomoci s jeho nasazením. Kromě toho je možné toto řešení použít i pro několik farností a sami můžeme nabídnout svoji kapacitu minimálně jedné další farnosti. Pokud vás tato myšlenka oslovila, ať již proto, že byste rád/a, pokud by vám někdo pomohl, nebo byste byl/a ochoten/ochotna pomoci dalším, ozvěte se. 

Ivo Šmelhaus

12/ V

P O Z V Á N Í na příští měsíc Zveme vás na koncert V pátek 30. května 2014, o svátku sv. Zdislavy, patronky rodin, od 18 hodin zazní v kostele sv. Václava ordinarium Messe op. 167 od Cécile Chaminade.

Zpívat bude ženský pěvecký sbor Kieler Sing Akademie z Německa, dirigovat bude Laida Zech.

Z Á V Ě R E M . . . Jak jste na tom? V těchto dnech přemýšlím o svém loňském velikonočním zamyšlení. Možná, že jsem si na něj měla vzpomenout už během půstu, abych se lépe připravila na svátky. Škoda. Psala jsem o tom, jak vynikáme v sypání si popela na hlavu, ale těch čtyřicet dní radosti je trošku tvrdší oříšek. Jak jste na tom? Umíte se opravdově radovat? Pamatuji si celkem živě, jak mě v dobách splínu nevědomky trýznili rodiče požadavkem: „měla by ses přeci radovat“. Jenže radovat se se jaksi nedařilo. Nešlo to. I když mi na pohled nic nescházelo. O Velikonocích jsem pociťovala podobnou frustraci: Pán Ježíš vstal z mrtvých, smrt byla přemožena... A já necítím nic – měla bych přeci skákat radostí. Jistě zde hraje velikou roli fyzická dispozice. Jsou lidé, kteří jsou vyrovnanější, spokojenější a radostnější. Někdo takové štěstí nemá a mnohem více se potýká s prázdnotou a nicotou. Ale ani on nemusí být ochuzen o skutečnou radost už zde na zemi. Problémem může být naše představa o tom, jak by měla radost vypadat.

Radost není požitek. Pokud si budu čtyřicet dní odpírat maso a pak budu čtyřicet dní hodovat a oblažovat své tělo dobrůtkami, nebude se jednat o pravou radost. Ledaže bych každým soustem chválila Boha. Možná se neumíme radovat, protože toužíme, aby byly uspokojeny naše potřeby, že se budeme cítit báječně a vše půjde samo. Jenže opravdová radost vychází od Boha a z naší snahy být mu blíž, otevřít se mu. Paradoxně ji jako klid můžeme prožívat, i když cítíme emoční prázdnotu, protože vychází z vědomí a víry, že existuje Bůh bez ohledu na to, zdali ho cítím nebo ne. A je mi velmi blízko. Má mě velmi rád. Položil za mě svůj život a svým zmrtvýchvstáním nám otevřel brány k věčnému životu. Měli jsme čtyřicet dní, abychom se ztišili a „naladili se“ na Boha. Být s ním je naše radost, která nás naplňuje klidem a předčí všechny slasti světa. Přeji vám klidnou a požehnanou velikonoční dobu! 

Vaše Křepelka na Vinici

Kostel sv. Václava Náměstí Svatopluka Čecha (Praha 10) 30. května 2014  18 hod.

KIELER

Sing AKADEMIE

Dirigentka: Laida Zech

Ženský pěvecký sbor z Německa zpívá Cécile Chaminade „Messe op. 167“

14/ V

P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.

Eucharistie a bohoslužby slova neděle

8.30

kostel sv. Václava

10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi) úterý

18.00 kostel sv. Mikuláše

čtvrtek 8.00

kostel sv. Mikuláše

pátek

18.00 kostel sv. Václava

sobota

8.00

kostel sv. Mikuláše

Eucharistická adorace čtvrtek

17.45–19.45 20.00–21.00

kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše

Svátost smíření / duchovní rozhovor neděle

7.30–8.15

čtvrtek

17.45–19.45 kostel sv. Václava

kostel sv. Václava

pátek

17.00–17.45 kostel sv. Václava

• Prosíme ty, kdo chtějí přistoupit ke svátosti smíření některý pátek nebo neděli, aby respektovali, že kněz musí nejpozději 15 min před začátkem bohoslužby odejít ze zpovědnice, aby se na bohoslužbu řádně připravil. • Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Příležitost k setkání s knězem úterý

15.30–17.30

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Jiný termín je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.

Farní kancelář pro veřejnost úterý

10.00–12.00, 13.00–17.00

fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)

• Službu v kanceláři zajišťuje a finanční záležitosti (hl. dary) vyřizuje Eva Hrubá:  [email protected]

15/ V

T Ý D E N N Í P R O G R A M   pravidelných aktivit Po 13.30–14.30 16.00–16.45 17.00–17.45 17.00–18.30 17.45–18.30 18.00–19.00 18.30–19.30 19.00–21.00 19.00–21.30 Út 10.00–12.00 13.00–17.00 15.30–17.30 16.45–17.45 19.00 St 10.00–12.00 16.30–17.30 18.30 19.00–22.00 19.30 Čt 8.45 16.45–17.30 17.45–18.45 18.30–20.00 19.00–22.00 19.00 20.00 Pá 15.00–17.00 Ne 8.00–8.30 14.00–16.00 18.30–20.30 16.30

Mariina legie /I. Ditrich/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/ Kroužek vyšívání /M. Řečinská/ Zkouška kapely Minimissa /J. Tomsa/ Biblická hodina I /J. Nagy/ – 2. a 4. pondělí v měsíci Angličtina pro dospělé /M. Müller st./ Modlitební společenství /V. Novák/ Divadelní spolek Nazdařbůh /J. Tomsa/ Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost /Eva Hrubá/ Příležitost k setkání s knězem /S. Góra/ Biblická hodina II /J. Nagy/ – 2. a 4. úterý v měsíci Společenství /S. Kocourková/ Maminky s dětmi /V. Procházková/ Společenství starších dětí /J. Šimůnek/ – sudé týdny roku Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Společenství mládeže /O. Rechner, L. Sviták/ – sudé týdny roku, kromě prázdnin Farní charita /H. Rechnerová/ – 2. středa v měsíci Setkání při čaji /J. Nagyová/ – 1x měsíčně dle oznámení Náboženství pro děti /J. Čiháková/ Divadelní spolek /D. Vacková/ Přímluvné společenství /I. Menoušek/ – liché týdny roku Zkouška kapely Missa /J. Tomsa/ Modlitba matek /H. Rechnerová/ – sudé týdny roku Biblické společenství /R. Kindl/– liché týdny roku Zkouška kapely Kšandy Industry Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Setkání neslyšících /S. Góra/ – 1x měsíčně dle oznámení Zkouška kapely Koza na útesu Představení farního nadnárodního pimprlového divadla – poslední neděle v měsíci, kromě prázdnin

FAR č. 1 SÁL SÁL FAR č. 3 SÁL FAR č. 1 FAR č. 3 SÁL SÁL FAR kancelář FAR FAR FAR FAR FAR

č. 1 č. 1 č. 3 č. 1 a 2 č. 3

SÁL FAR 1. patro FAR kancelář FAR 1. patro FAR č. 1 a 2 FAR č. 1 a 2 FAR č. 3 FAR FAR FAR ZKU SÁL FAR

č. 1 č. 3 č. 3

1. patro

ZKU FAR č. 1. a 2

16/ V

K A L E N D Á Ř na květen 2014 1. 5. 1.–10. 5. 1. 5. 2. 5. 4. 5. 5. 5. 6. 5. 8. 5. 9. 5. 13. 5. 15. 5. 15. 5. 18. 5. 21. 5. 22. 5. 23. 5. 23. 5. 23. 5. 25. 5. 25. 5. 27. 5. 28. 5. 29. 5. 31. 5. 1. 6.

Čt Čt–So Čt Pá Ne Po Út Čt Pá Út Čt Čt Ne St Čt Pá Pá Pá Ne Ne Út St Čt So Ne

19.00 10 dní 17.45 17.00 8.00 19.00 15.30 17.45 17.00 15.30 9.00 16.30–18.30 14.00 19.00 16.30–18.30 8.00 18.00 17.00 10.30 16.30 19.00 19.00 16.30–18.30 8.00–19.00 15.00

Mimořádné akce, změny, výjimky

Koncert Baroko moderním smyčcem VÁC Pouť farnosti do Itálie ODPADÁ – příležitost k svátosti smíření VÁC ODPADÁ – příležitost k svátosti smíření VÁC ODPADÁ – příležitost k svátosti smíření VÁC Celopražské setkání vedoucích společenství SÁL ODPADÁ – příležitost k setkání s knězem FAR ODPADÁ – příležitost k svátosti smíření VÁC ODPADÁ – příležitost k svátosti smíření VÁC ODPADÁ – příležitost k setkání s knězem FAR Setkání seniorů při čaji FAR VÝJIMEČNĚ – příležitost k svátosti smíření VÁC Setkání neslyšících FAR Setkání ekonomické rady FAR VÝJIMEČNĚ – příležitost k svátosti smíření VÁC VÝJIMEČNĚ – eucharistie u sv. Mikuláše MIK Noc kostelů VÁC, MIK ODPADÁ – příležitost k svátosti smíření VÁC Eucharistie s prvním svatým přijímáním VÁC Loutkové divadélko na faře FAR Večer s Alfou VÁC Setkání pastorační rady FAR VÝJIMEČNĚ – příležitost k svátosti smíření VÁC Výlet celé farnosti Dobříš Farní dětský den VÁC

Webové stránky farnosti

Kontakty

www.farnostvrsovice.cz

farář Stanisław Góra tel.: 737 280 624 [email protected] pastorační asistent Martin Peroutka tel.: 702 075 417 email: [email protected]

Čísla účtu farnosti na provoz farnosti: 280828389/0800, na opravu varhan: 186817149/0300

Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 1. 6., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 21. 5. Kontakt: [email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Tesařová (@). Redakční rada: Stanisław Góra, Martin Peroutka, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PAS), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Helena Hříbková (HH), Hana Rechnerová (Hanka). Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Martin Peroutka, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi