Věstník farnosti u kostelů s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a 5. březen Léta Páně 2014
3
BŘEZEN
CHYBOVAT je lidské, a hřešit zrovna tak – ale uznejte, moc nás to netěší. Přitom nadcházející postní doba nás přímo vybízí, abychom se zabývali chlívkem ve svém nitru! Totiž i setkání s vlastní nedokonalostí může být obohacující... Během úterní noci jsem lopotně vyplnil daňové přiznání, které bylo třeba podat nejpozději v pátek. Stačilo donést ho na finanční úřad, nejlépe hned ve středu cestou do práce: Jenže ranní vypravování do školy se protáhlo, a mně nezbylo než jet rovnou na jednání, které jsem si tak nešikovně domluvil hned na ráno. Tedy ve čtvrtek, to nemusím spěchat. Dojel jsem na finanční úřad, vytáhl desky a – přiznání v nich nebylo!
Den předtím jsem ho v práci položil na stůl... Že prostě stačilo čísílka na místě opsat z počítače do nového formuláře, to mě napadlo až v pátek ráno, kdy jsem znovu mířil na úřad. Připadal jsem si jako, s odpuštěním, idiot. Stál jsem ve frontě a v duchu si nadával. Šlo to rychle, jen paní přede mnou se nějak zadrhla. Prý že se teprve včera dozvěděla, že se něco takového musí, a neví si rady. Jenže otevřeno pro veřejnost bude až v pondělí, kdy už bude pozdě. A tak jsme sedli ke stolku... Teprve cestou do práce mi všechno došlo, a tak vás chci pobídnout k postní vděčnosti. Za svoje chyby. MiM
2/ III
O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Manželská obnova V sobotu 8. 2. 2014 jsme se s manželem zúčastnili „Obnovy pro manžele“. Přednášejícími byli o. Stanisław, Jozef Nagy a Vlaďka Bartáková, psycholožka a terapeutka. Předem jsme e-mailem obdrželi nástin přednášky o. Stanisława vycházející z knihy C. S. Lewise „Čtyři lásky“. Lewis v ní popisuje čtyři druhy lásky, jak je chápala řecká kultura v době, kdy vznikal Nový zákon. O. Stanisław se však nakonec zaměřil na sedm etap v životě každého člověka. V každé z nich se člověk vyrovnává s různými druhy pokušení: v cca 20 letech věku člověka, kdy je třeba se naučit být sám sebou, bez ohledu na hodnocení okolí / ve věku 20–30 let, kdy je třeba „vyletět z hnízda“, umět se rozhodovat, nechtít všechno, umět se vzdát v manželství některých dřívějších zájmů / ve věku 30–44 let, kdy je třeba vytrvat a být věrný, i když už vyprchal opar zamilovanosti / ve věku 45–55 let, kdy je třeba si uvědomit, že je člověk na vrcholu a popasovat se s „poledním démonem“ / ve věku 55–65 let, kdy si člověk mylně myslí, že už všechno ví a všechno zná / ve věku nad 65 let, kdy je třeba naučit se žít život i s různými nemocemi, a žít ho jako dar, jako milost, a ne jako povinnost / a pak na konci života, kdy je třeba vyrovnat se se smrtí. „Poledním démonem“ rozuměli pouštní mniši a otcové církve únavu z jednotvárnosti života a ztrátu síly něco řešit, kdy se ztrácí dokonce i radost z modlitby. Kdy dokonce může
nastat i „temná noc víry“ popsaná Janem od Kříže, i třeba Matkou Terezou a před smrtí také Terezkou z Lisieux. V takových okamžicích je třeba připomenout si 4. kapitolu z Markova evangelia o bouři na moři a jejím náhlém utichnutí, jakmile Ježíš do tohoto děje vstoupil. Působení „poledního démona“ je tedy možné pochopit i jako dar poznání, co jsme v životě pokazili, a toho, že to může být napraveno díky tomu, že ve svém životě necháme zapůsobit Ježíše Krista. Dále jsme předem obdrželi citáty z Nového zákona na téma „láska“ v křesťanském pojetí. Jožka Nagy se ale nakonec rozhodl upozornit nás na knížku amerického psychologa Garyho Chapmana „Láska jako životní styl“. Je totiž důležité rozpoznat, jakým „jazykem lásky“ my sami, naši manželští partneři a děti (atd.) mluvíme. Podstatné však je také chtít rozpoznaným jazykem svého partnera, svého dítěte (atd.) k němu „mluvit“. Jako odstrašující postoj v tomto směru Chapman cituje jistého muže: „Pokud se má žena bude cítit milována, pokud budu umývat nádobí, vysávat koberce či prát, pak se asi nedočká...“ No a tato kniha se zaměřuje na potřebu osvojit si životní návyky, které jsou základem pro skutečné vytvoření láskyplného vztahu k druhým lidem a pevným základem toho, co pojmenováváme „láska“. Neuvěřitelně poutavě v ní mluví o laskavosti, trpělivosti, schopnosti odpouštět, pokoře,
3/ III zdvořilosti, štědrosti a poctivosti. Mě osobně oslovila objasněním, proč se stále dokola ve svátosti smíření vyzpovídávám ze stejné slabosti, a poradila mi, jak se jí postupně zbavit. Poradí i vám! Posledním materiálem zaslaným nám předem byl dotazník (zvlášť pro muže a zvlášť pro ženy, ale se stejným obsahem), jehož vyplněním jsme si měli zjistit, jaký z „pěti jazyků lásky“ podle stejnojmenné knihy amerického psychologa Garyho Chapmana preferuje můj manžel a jaký já. Každému z těchto jazyků věnovala psycholožka Vlaďka Bartáková pozornost. Uvedla celou řadu skutečných příkladů ze své poradenské praxe i z vlastního života. Poté jsme si každý zvlášť znovu odpověděli na několik dalších otázek týkajících se nalezení vlastního primárního jazyka lásky a objevení primárního jazyka lásky svého manželského partnera. To vše včetně uvědomění si našeho konkrétního jednání a uvědomění si, na čem bychom v tomto směru měli zapracovat. S výsledky jsme svého manželského partnera seznámili a v klidu a míru si o nich popovídali. Díky, otče Stanisławe, Jožko, paní doktorko Bartáková, a také díky celému týmu, který obnovu tak skvěle připravil! H. H.
Pouť do Filipova – svědectví Pražští poutníci již poněkolikáté pořádají pouť do Filipova. Taktéž i letos. Kromě pražských poutníků téměř ze tří čtvrtin pražských farností přijíždějí i poutníci z Čech, Moravy, Slovenska, Polska a Německa. Pouť dostala název
„Malé Lurdy“, protože 13. ledna 1866 ve 4 hodiny ráno se na smrt nemocné jedenáctileté Magdaleně Kadeové při modlitbě sv. Bernarda „Pamatuj lásky plná Panno Marie...“ zjevila Panna Maria a oznámila jí, že bude uzdravena. V 6 hodin ráno byla zdravá. Od té doby se každoročně koná vzpomínková slavná mše svatá ve 4 hodiny ráno. Vloni jely na pouť dva plné autobusy poutníků. Letos jsme chtěli úspěch zopakovat. Potíž nastala v tom, že tentokrát pondělí byl pracovní den a střední generace poutníků musela jít do zaměstnání. Takže 10 dní před odjezdem bylo přihlášeno 17 poutníků. 6. ledna, šest dní před odjezdem, stoupl počet přihlášených na 42. Co s druhým autobusem? Odvolat, či neodvolat a čekat na vyslyšení modliteb a proseb, aby se přihlásili další poutníci? Výsledek: Odjelo 76 poutníků dvěma autobusy a finanční náklady byly uhrazeny. Závěr: Vroucná modlitba k Matce Boží bývá vždy vyslyšena. Vlastislav Sixta
Letem světem V neděli 2. února bylo při dětské mši požehnáno dětem, které se v naší farnosti připravují na první svaté přijímání. V sobotu 8. února proběhly v sále u sv. Václava „Ozvěny Štěkně“, duchovní obnova pro manžele – zvláště pro ty, kteří se nemohli zúčastnit Štěkně. Tématem bylo pět jazyků lásky. V neděli 9. února byla uspořádána v kině Atlas pro naši farnost projekce filmu Poslední vrchol, životní příběh
4/ III španělského kněze a horolezce Pabla Domíngueze. V úterý 11. února se konala informační schůzka o plánované rekonstrukci varhan zaměřená především na odborníky – hudebníky. Od 12. do 19. února byla naše farnost bez faráře, který se vydal na pracovní cestu do Zambie.
Od soboty 14. do čtvrtka 20. února se uskutečnil farní lyžařský zájezd do Alp. Ve středu 19. února bylo v sále u sv. Václava setkání poutníků – veteránů Cyrilometodějských poutí. V pondělí 24. února začaly nové Biblické hodiny. Naše farnost má nyní dvoje – v pondělí večer jednou za 14 dní a v úterý odpoledne. @
S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Setkání pastorační rady Ve středu 22. ledna se uskutečnilo setkání pastorační rady. Diskutovalo se o tom, jak zlepšit nedělní mše svaté pro rodiče s dětmi. Dále pastorační asistent Martin seznámil přítomné se záležitostmi, které jsou v současné době řešeny. Jedná se např. o varhany v kostele sv. Václava (v únoru proběhne výzva norských fondů), jednání o změně pozemků v okolí fary a kostela sv. Mikuláše v rámci projektu Moskevská. Informoval o dalším postupu k zajištění plošiny pro vozíčkáře do kostela sv. Václava. Pastorační rada souhlasila se zlepšením osvětlení kuchyňky v kostele sv. Václava. Manželé Lukášovi vytvořili letáky o vršovické farnosti, které byly na setkání prezentovány společně s pohlednicemi našich kostelů. Přítomní se shodli na potřebě odborné konzultace. Bude zjištěna cenová kalkulace při různém počtu výtisků. Pastorační rada byla informována o tom, že se vyřizuje právní subjektivita
farní charity. Mluvilo se o Tříkrálové sbírce, která byla letos rekordní. Děkujeme všem, kteří se do ní zapojili. Úspěšnou akcí byl také společenský večer vršovické farnosti. Zájemci si mohou zakoupit DVD z této akce, cena je 30 Kč. Bližší informace u Vládi Jeništy. Na setkání se projednávaly akce, které nás v následujících měsících čekají. Jedná se např. o farní výlet (31. 5.), rekolekce s Eliasem Vellou (14.–17. 6.) a tělesnou obnovu rodin s dětmi. LH
Farní charita aneb charitní přemítání Charita = láska. Určitě se ji každý nějak snažíme projevovat individuálně a děkujeme moc za takové společné činění. Mnohdy se nám však stává, že máme problém dárky, dary, projevy lásky od druhých lidí přijímat a tak trošku bráníme těm okolo nás, aby se skrze ně
5/ III láska projevovala. A někdy se zas snažíme aspoň „oplácet“, „nezůstat dlužni“, a přitom to, co dostáváme, máme šířit dále. Přejeme požehnaný postní čas. Srdečně zveme a těšíme se na setkání Dne seniorů a nemocných 5. dubna od 8.30 přibližně do 14 hodin. Za fachu Hanka
[email protected], 721 444 323 č. účtu farnosti: 280828389/0800 pro fachu VS: 33333
Kurzy Alfa Kurzy Alfa jsou již mnoho let nedílnou součástí naší farností. Jsou založeny na podpoře vás všech, a proto bychom chtěli poděkovat všem těm viditelným i neviditelným pomocníkům, díky kterým se mohou každý rok konat. Jaký byl ročník 2013? Mohl bych zde dělat sáhodlouhé rozbory. Vím ale, že hodnotit nemůžeme my, organizátoři. Můžeme se pouze snažit zamyslet nad tím, co je třeba příště vylepšit. Tím pravým hodnotitelem jsou naši hosté a především Bůh. Proto raději uvedu příběh, který jsem v souvislosti s Alfou zažil. Jedním z vrcholů letošní Alfy byl sobotní program. Je věnován Duchu svatému a pokaždé představuje prubířský kámen a nejnáročnější akci celých kurzů. Nejen z hlediska obsahu a příprav, ale také zajištěním účasti hostů – přeci jenom je to sobota a každý z nich má svou rodinu a svůj program. Akce skončila a hodně po desáté večer jsme odcházeli z kostela. Byli jsme unaveni, ale plni zážitků. Zamkl jsem
dveře od zadního vchodu a snad náhodou zvedl oči vzhůru. Jako poprvé jsem zíral na nasvícenou loď a věž prázdného kostela. Promiňte mi ten archaismus, ale musím ho použít: osvícený nádherně strměl do tmavé oblohy a mně připadal nesmírně krásný. Krásný a úžasný. Uvědomil jsem si ten zázračný příběh kostela. Uvnitř teď bylo ticho, uklizeno, vyluxováno, čisté nádobí, jako by se tam od rána nic nestalo. A přeci zde bylo přes den plno lidí, přivítali jsme Alfu Řepy a Alfu Holešovice, společně jsme se modlili, byli na přednáškách, na diskuzích, obědvali jsme zde a svačili, vraceli jsme se sem z procházky v depu, zažili podvečerní program s přímluvnými modlitbami. Právě zde se někteří hosté poprvé v životě setkali s knězem, zažili hloubku modlitby, právě zde jsme prožívali to zvláštní společenství hledajících a farníků s Bohem mezi námi. Jak je to možné, že teď zírám na prázdný osvícený kostel? Kde se v něm vzal ten Boží dotek? Kde se vzali ti lidé, kteří sem přišli hledat Boha, kde se vzali ti, kteří o něm přišli svědčit? A kde jsou teď? Uvědomil jsem si základy toho, co nám Kristus přišel říct. Nehledejte Boha někde na obláčku, ale mezi sebou! Nikdo již v kostele nebyl a bylo to tak v pořádku. Protože Bůh se rozjel do svých domovů – pěšky, autem, tramvají, autobusem. Možná už šel spát nebo ještě něco starostlivě připravoval na druhý den, možná byl ještě na cestě anebo již doma odpočíval v křesle. Samotný kostel byl prázdný, jen kdesi hluboko ve svatostánku ležely posvěcené hostie, abychom nezapomínali, že i zde je Bůh doma.
6/ III Ještě jednou děkujeme všem za jakoukoliv podporu kurzů Alfa, za naše hosty i za sebe. Děkujeme a zároveň prosíme. Asi tušíte, za co. Letos připravujeme další ročník. Nechceme, aby to byla „zase další Alfa“, ale aby byla úplně
nová a jedinečná, s novými a jedinečnými hosty. Těšíme se na ni, vždyť pomocí ní svědčíme o jedinečném Bohu. Budeme Ho hledat a nalézat, očima svýma i našich hostů – a očima všech, co nám pomáhají. Michal Žilka
R O Z H O V O R s farníky dobrovolníky Nejstarší ze sourozenců Rechnerů, dobrovolníků naší farnosti. Známe ho především z hudebního doprovodu nedělní dětské mše, který vedl, než se taktovky ujal Ondřej Škoch, a spoluorganizuje farní tábory. Začnu-li chronologicky: patříš k vršovickým rodákům a do naší farnosti ses narodil, je tomu tak? Je tomu přesně tak. Do Vršovic jsem se narodil, jen jsme se v průběhu mého dětství přestěhovali z blízkosti kostela sv. Václava naproti kostelu sv. Mikuláše. Ale ve farnosti jsem byl pokřtěný P. Slavíkem i biřmovaný – to už za P. Stanisława. Takže farnost je pro tebe něco jako rodina. Čím pro tebe je? Rozhodně se cítím být plně její součástí. I teď, když jsem se přestěhoval z Vršovic do Krče, ji beru jako svoji domácí. Jenom na modlitby Taizé jsem začal chodit na Habrovku, kterou mám zhruba tak daleko jako předtím kostel sv. Václava. A předpokládám, že budu mít k farnosti vždycky vztah, takže to přirovnání k rodině tady funguje a pojem „farní rodina“ mi není nikterak vzdálený.
Štěpán Rechner
Pamatuješ, jak dlouho hudebně doprovázíš dětské mše? Vlastně ani ne. Tipnul bych to tak na 7–8 let. Přidal jsem se k Jankovi Šilarovi a spol. krátce po tom, co P. Pavel Kuneš inicioval vznik takového tělesa, což pramenilo i z tehdejšího nedostatku varhaníků. Tehdy jsem tedy tak trochu dezertoval z ministrování. Jak se ti teď spolupracuje s Ondřejem Škochem? Váš (náš) sbor se značně od té doby rozrostl. Jak se vám podařilo sehnat tolik nových tváří? A to je právě asi nejdůležitější vklad Ondry. Snažil jsem se už dřív přemluvit ty, které jsem znal, a věděl, že dobře zpívají, aby nás podpořili. Tehdy se ale vymlouvali, že je to pro mládež. S příchodem Ondry, který je jejich věková kategorie, jim ale ta výmluva odpadla. Ono je to opravdu o něčem jiném, když se ti méně zkušení a více bázliví, případně zaneprázdnění hraním na kytaru, můžou opřít o jistý hlas. A následně se přidaly i další kvalitní posily, takže zase můžeme zpívat opravdu sborově a je to prima. A co se týče té vlastní spolupráce s Ondrou, je to tak, že on teď převzal vedení zkoušek a dirigování, já se mu
7/ III snažím být pravou rukou. Je vidět, že on na zkouškách působí s jinou autoritou. Každoročně organizujete farní letní tábory, kam až sahá jejich historie? Historie farních táborů je hodně dlouhá, nějakých jednadvacet let. Tradice se zavedla za P. Vladimíra Mikulici a na prvním táboře, který byl ještě společně s rodiči, mi bylo, myslím, pět let. Tehdy se nastolila i tradice indiánského táboření – tzv. lovy kmene Šůva. Tábory byly zprvu dlouhou dobu vedené komunitou kolem P. Mikulici. Mimo jiné nás tehdy vedli naši dnešní vrchní katecheté Hanka a Petr Svobodovi. Po odchodu velké části komunity se postupně vytrácel duch farního tábora a poslední roky už to byla víceméně soukromá aktivita party holek a kluků, která se vytvořila v dřívějších letech z účastníků táborů. Nakonec přišel Stanisław s tím, že se bude pořádat paralelní tábor pro děti z náboženství. Uskutečnil se v Polsku nedaleko Stanisławova rodiště. Tehdy jsme někteří ještě doufali, že by se tábory mohly sloučit, já osobně jsem byl tehdy na obou. Ale nepovedlo se. Ukázalo se, že cíle party kolem indiánského tábora byly jiné, než dělat tábor pro farnost, takže v následujících letech už
se tábor ani nepořádá pod hlavičkou farnosti a já se přesunul plně do toho farního. Takže ta novodobá historie zas až tak dlouhá není, zatím proběhly tyto tábory tři, přičemž ty dva následující už v českých zemích. Máte stálé místo, kam jezdíte? Stálé místo není, zatím ty tři tábory proběhly každý jinde. Nejprve jsme bydleli na internátě, který byl o prázdninách vyklizený, na kraji polského města Jelenia Góra, následující rok v klášteře v Nové Říši. Takže by kritici mohli právem poukazovat na to, že to vlastně není tábor, ale na jiný název jsme tehdy nepřišli. No a loni jsme se přesunuli na farní zahradu do Čechtic, kde už se spalo v chatkách. Letos by se však mělo jet opět do Čechtic, tak jestli se z toho vyklube stálé tábořiště, kdo ví. Ovšem ptáš se stále ve druhé osobě, tak bych měl podotknout, že letošního tábora se už neúčastním. Role hlavní vedoucí se totiž chopila Kristýnka Jančeová a já už si dávám oraz. Díky za rozhovor a především za to, co děláš pro farnost. A příjemně si odpočiň, toho je také zapotřebí. @
SVĚTEC V TOMTO MĚSÍCI Svatý Patrik, biskup, misionář Irové si svého patrona Patrika velice váží a jeho svátek je vždy mohutně osla-
svátek 17. 3. vován, a to všude, kde se Irové zdržují. Ani Česko není výjimkou. Jméno Patrik je u nás poměrně časté,
8/ III méně časté jsou bohužel české varianty Vlastimil nebo Vlastislav. Kdo to tedy byl a co o něm víme, krom toho, že je patronem Irska? Narodil se kolem r. 385 v Anglii v rodině křesťanské a poměrně bohaté. Jeho otec byl konšelem (dnes bychom to nazvali místostarostou nebo přísedícím na obci) a zároveň i jáhnem. Rodinné štěstí ale dlouho netrvalo. Jako malého chlapce Patrika unesli irští piráti (jak vidno, únosy se dály v každé době) a poté byl šest let otrokem v Irsku. Po těchto letech se mu podařilo uprchnout a vrátit se do rodného domu jako vyzrálý a zcela jiný člověk. Rozhodl se pro kněžskou dráhu, s tím, že jednoho dne se vrátí do Irska jako misionář. Jako mnich pobýval Patrik na různých místech, všude musil snášet kritiku, že nemá dostatečné vzdělání a že jeho spisy nemají dost elegantní sloh. Patrik však na řeči nedal a šel neochvějně svou cestou. Kolem r. 432 se mu konečně splnilo, po čem toužil – vrátil se tam, kde šest let trpěl – do Irska. V téže době tam zemřel biskup a Patrik byl jmenován na jeho místo. Tehdy žili v Irsku jen pohané. Patrik se jal neúnavně hlásat evangelium slovem i příkladem, zakládal nová biskupství, povolával další kněze a misionáře. Brzy
D I A L O G pocitů a rozumu: Paní se při návštěvě své známé se slzami v očích zhroutila do křesla. A protože ve stejné vesnici společně žijí už léta a považuje ji za dobrou známou, tak hned spustila o své dceři, toho roku zrovna
se o Irsku začalo mluvit jako o „ostrově svatých“. Neúnavný biskup a misionář zemřel kolem r. 461 v Irsku. Místo smrti ani místo pohřbu nelze s určitostí určit. Něco z jeho „pozůstalosti“ přece zůstalo. V národním muzeu v Dublinu uchovávají misionářův zvonek a zub. Patrik je uctíván, jak bylo zmíněno výše, zejména v Irsku. V den svátku nosí Irové na klobouku či šatech jetelový lístek – světcův atribut. (Jetelový list je i znakem Irska.) Podle legendy na něm světec vysvětloval pohanům tajemství Nejsvětější Trojice. Světec je zobrazován vždy jako biskup, často s jetelovým lístkem nebo hady – podle další legendy vyhnal z Irska všechny hady, což je spíše symbolické – had je symbolem zla, pohanství, ďábla. Kromě Irska je také patronem kadeřníků (kterak biskup ke kadeřníkům přišel, je záhadou), kovářů, bednářů, dále je vzýván jako ochránce dobytka a proti nemocem dobytka, dále proti obtížnému hmyzu, proti zlu a za duše v očistci. V Čechách mu není zasvěcen žádný kostel a jeho obrazy a sochy zde prakticky neuvidíme. Alena Králová
Kdy končí výchova dítěte? čtyřicátnici, o zeťákovi a jejich pocuchaných vztazích v domácnosti: „V Praze je to špatné. Včera jsem tam zase byla. Vypadá to tam na rozvod. Danča už od Honzy ani nic nechce. On třeba uvaří, ale ona to schválně nejí.
9/ III A Hanička, to je ta starší, ta také ne. Prý ať si to táta strčí za klobouk. On je tedy šikovný, to jo. Doma udělá všechno, třeba i plovoucí podlahu v celém bytě udělal sám. Ale na ten volejbal chodit nepřestane. On tam tedy Danču zval, ale ona tam jít nechtěla. Ani podívat se nešla. Vůbec je taková divná. Pořád mu nadává. Už tři měsíce den co den. Dokonce tam byli i policajti. Kvůli křiku. On má určitě nějakou ženskou. Když mu Danča říkala, že se s dětmi odstěhuje, to jsem jí poradila já, tak nechtěl. Že prý tam sám bydlet nebude. Tak jsem jí říkala, ať mu zakáže ten volejbal. A to on také nechce. Prý co by dělal doma. A jestli se rozvedou, to víš, mají hypotéku, a on si jako řemeslník vydělá i bokem, o to o všechno holky přijdou…“ Nedala se zastavit. Vzlykala a láteřila. Půl na půl. Za všechno prý může ten
Honza. O sobě ani slůvko. Vůbec ji ani nenapadlo, že by ona sama mohla být příčinou neštěstí své dcery. Že ty její „rady“ jsou akorát tak rozeštváváním vztahu, do kterého jí vlastně už vůbec nic není. Ve své zlobě a ve své prostotě nepřišla na to, že je třeba nechat jít dítě svou vlastní cestou. Smířit se s tím, jak ho s manželem vychovali, když bylo malé, a nechat ho být. Má přece svůj život, je vychované dobře… Tolik příběh, moment, který mnozí z nás zažili i vícekrát: Rodiče se snaží (zpravidla pod záminkou pomoci) dovychovat své dospělé dítě. Ptám se: Kdy jste skončili s výchovou vlastních dětí vy? Nebo obráceně: Měli jste dostatek odvahy slušně, leč jasně říct: „maminko, tatínku, děkujeme, budeme rádi, když poradíte, tohle je ale náš život, naše starost. Zeptáme se, až budeme něco potřebovat“? PAS
P R O S T O R pro sdílení myšlenek a nápadů Doba příhodná Lidský život má tendenci postupně se zanášet drobnými zlozvyky, zbytečnými starostmi, malichernostmi, závislostmi. Krom pravidelného zpytování svědomí je dobré jednou za čas udělat jakýsi generální úklid, k čemuž je obzvláště vhodná doba adventní a postní. Nadcházející půst tedy můžeme chápat jako příležitost k vnitřnímu „gruntování“. Ztišení, o kterém se v souvislosti s adventem a postem často hovoří,
je především očištěním smyslů a mysli od nepodstatných záležitostí, odvrácení se od nánosů všednosti, aby bylo možno plně se soustředit na to opravdu podstatné. Protože je liturgie založena na viditelných symbolech neviditelných skutečností, je přirozené pokusit se promítnout tuto postní snahu co nejvíce i do liturgického prostoru. Počínaje popeleční středou by tedy měly z kostela sv. Václava dočasně zmizet všechny předměty, které nejsou pro slavení
10/ III eucharistie nezbytné, včetně některých stolů, židlí a nástěnek. Zároveň v souladu s rozhodnutím pastorační rady znovu vybízíme k zachovávání silentia (mlčení) před mší svatou. Věříme, že tichý a očištěný kostel nám pomůže najít i v našem nitru prostor a klid pro Jeho přítomnost a Jeho hlas. Martin Peroutka
Inzerát Naše dlouholetá farnice, zdravotní sestra, 28 let praxe v ordinaci praktického lékaře, hledá zaměstnání (ideálně stejného zaměření). Pokud víte o vhodné nabídce, prosíme kontaktujte pastoračního asistenta Martina Peroutku, e-mail:
[email protected] nebo tel.: 702 075 417.
Z Á V Ě R E M . . . Do Ruska . . . cesta do hloubi duše O Rusku slýcháváme dosti často. Aby ne. Je to velmoc a největší stát světa. Před několika dny se v Rusku konala kontroverzní olympiáda. Kontroverzní pro svou pompéznost, skandály, i svou zeměpisnou polohou. I o Rusech slýcháváme často – tak například o nedávno v amnestii propuštěných punkerkách Pussy Riot, jejichž osud sledoval celý svět a které se nyní vydaly do bitvy za lidská práva a kdovíkdy se zase za mříže dostanou. I ruštinu slýcháváme často. Ve škole, v dopravních prostředcích… Co s vámi „Rusko“ dělá? Patřím k těm, co nezažili srpen 1968, ale moji rodiče ano. A rozhodně nezapomněli. A protože jsem se narodila pár let před sametovou revolucí, bylo mi odmalička vštěpováno, že „Rusáci“ jsou hrozní. Pro důkaz nemuseli chodit daleko: náš soused komunista si vzal Rusku, která se doposud chová, jako by ona byla režisér a my všichni jen mizerní herci v představení „život“. Musím se přiznat, dost mě rusky mluvící lidé iritovali. Každý Rus se podle
mě choval, jako by mu patřil svět. Když jsem zaslechla ruštinu, otevírala se mi kudla v kapse. Měla jsem k nim veliký odpor. Nyní spíš ve mně budí jejich osudy zvědavost. Změny prodělala i společnost. Nejvíc patrné je to ve škole. Máme tam nesrovnatelně více rusky mluvících studentů než před deseti lety. Musí se jim nechat: jsou snaživí a ambiciózní. Kam se na ně hrabou našinci, z nichž mnozí studují jen proto, aby nemuseli do práce. Také je patrné, že zatímco před deseti lety jsme si od ruských spolužáků udržovali odstup a vesměs všichni jsme na ně koukali skrz prsty, nynější generace studentů si vůbec ruský národ nespojuje s uzurpátory a jsou jí ukradení. Upřímně, je mi všech rusky mluvících trochu líto. Strkáme je do jedné škatulky a oni to jsou přitom Kazaši, Ukrajinci a jiné národy z republik bývalého Sovětského svazu. A nakonec i mezi Rusy jsou rozdíly a my spíš tíhneme k tomu, že jsou všichni mafiáni. Když má člověk možnost se s nimi poznat osobně, všechny předsudky se
11/ III rozplynou a musíme smeknout, jak jsou vynalézaví a cílevědomí. Nedávno jsem se bavila s mladičkou Ruskou. Vyprávěla, jak se snažila co nejdříve z Ruska odjet pryč, jaké jsou u nich hrozné poměry. Když jsem jí říkala o naší historii a proč je nám těžko mít Rusy rádi, začala se bouřlivě hájit, že ne všichni, co jsou rusky mluvící, jsou Rusové. A že naši okupanti mohli pocházet i z Ukrajiny, která tenkrát byla součástí Svazu. Zkrátka, ani rusky mluvící nemají mezi sebou jasno.
Bavily jsme se v dobrém. Bylo zajímavé slyšet její vyprávění i názory. Obdivovala jsem ji pro její odhodlání. Už dávno jsem se rozhodla neházet všechny do jednoho pytle. Přesto jsem nastavila zrcadlo své duši: odsuzuju Rusy proto, že se chovají, jako by jim patřil svět? Chovají se tak ale skutečně, nebo je to jen moje projekce? A jak bych se chovala já, kdybych byla příslušnicí tak velkého národu? Těžko říct. Vaše Křepelka na Vinici
Chcete vést biblickou hodinu zajímavě, kreativně a s využitím biblických postaviček? Býváte v roli moderátora při setkání nad Biblí? Chystáte se takovou skupinku vést a hledáte inspiraci? Pracujete s biblickými postavičkami a chcete se naučit nové způsoby práce?
přijeďte na
Metodický kurz praktické práce s Biblí pořádá České katolické biblické dílo a Farnost Praha Vršovice http://biblickedilo.cz/ a http://www.farnostvrsovice.cz/ Datum: 14.03.2014 - 15.03.2014 Pátek: 17:00 – 20:30 Sobota: 8:30 – 16.30 (lehký společný oběd na místě) Místo: V sále sv. Václava, vchod ze zadní části kostela sv. Václava náměstí Svatopluka Čecha Praha 10-Vršovice
Náplní kurzu bude praktická práce s Biblí zaměřená na biblické postavičky. Nad texty postní doby zažijeme postavičky v akci při samotné biblické práci. Budeme se věnovat také teoretickým poznatkům o vytváření scény a důležitým charakteristikám metod vhodných pro různé věkové skupiny. Po oba dny bude také prostor sdělit si kde, jak, kdy a s kým postavičky používáte a prostor na řešení otázek vzniklých při vaší biblické práci ve farnosti.
Přihlášení a info u Alžběty Matochové na
[email protected] Příspěvek na kurz: 250,- Kč/os (placení na místě)
14/ III
P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.
Eucharistie a bohoslužby slova neděle
8.30
kostel sv. Václava
10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi) úterý
18.00 kostel sv. Mikuláše
čtvrtek 8.00
kostel sv. Mikuláše
pátek
18.00 kostel sv. Václava
sobota
8.00
kostel sv. Mikuláše
Eucharistická adorace čtvrtek
17.45–19.45 20.00–21.00
kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše
Svátost smíření / duchovní rozhovor neděle
7.30–8.15
čtvrtek
17.45–19.45 kostel sv. Václava
kostel sv. Václava
pátek
17.00–17.45 kostel sv. Václava
• Prosíme ty, kdo chtějí přistoupit ke svátosti smíření některý pátek nebo neděli, aby respektovali, že kněz musí nejpozději 15 min před začátkem bohoslužby odejít ze zpovědnice, aby se na bohoslužbu řádně připravil. • Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.
Příležitost k setkání s knězem úterý
15.30–17.30
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
• Jiný termín je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.
Farní kancelář pro veřejnost úterý
10.00–12.00, 13.00–17.00
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
• Službu v kanceláři zajišťuje a finanční záležitosti (hl. dary) vyřizuje Eva Hrubá:
[email protected]
15/ III
T Ý D E N N Í P R O G R A M pravidelných aktivit Po 13.30–14.30 16.00–16.45 17.00–17.45 17.00–18.30 17.45–18.30 18.00–19.00 18.30–19.30 19.00–21.00 19.00–21.30 Út 10.00–12.00 13.00–17.00 15.30–17.30 16.45–17.45 19.00 St 10.00–12.00 16.30–17.30 18.30 19.00–22.00 19.30 Čt 8.45 16.45–17.30 18.30–20.00 19.00–22.00 19.00 20.00 Pá 15.00–17.00 Ne 8.00–8.30 14.00–16.00 18.30–20.30 16.30
Mariina legie /I. Ditrich/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/ Náboženství pro děti /H. a P. Svobodovi/ Kroužek vyšívání /M. Řečinská/ Zkouška kapely Minimissa /J. Tomsa/ Biblická hodina I /J. Nagy/ – 2. a 4. pondělí v měsíci Angličtina pro dospělé /M. Müller st./ Modlitební společenství /V. Novák/ Divadelní spolek Nazdařbůh /J. Tomsa/ Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost /Eva Hrubá/ Příležitost k setkání s knězem /S. Góra/ Biblická hodina II /J. Nagy/ – 2. a 4. úterý v měsíci Společenství /S. Kocourková/ Maminky s dětmi /V. Procházková/ Společenství starších dětí /J. Šimůnek/ – sudé týdny roku Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Společenství mládeže /O. Rechner, L. Sviták/ – sudé týdny roku, kromě prázdnin Farní charita /H. Rechnerová/ – 2. středa v měsíci Setkání při čaji /J. Nagyová/ – 1× měsíčně dle oznámení Náboženství pro děti /J. Čiháková/ Přímluvné společenství /I. Menoušek/ – liché týdny roku Zkouška kapely Missa /J. Tomsa/ Modlitba matek /H. Rechnerová/ – sudé týdny roku Biblické společenství /R. Kindl/– liché týdny roku Zkouška kapely Kšandy Industry Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ Setkání neslyšících /S. Góra/ – 1× měsíčně dle oznámení Zkouška kapely Koza na útesu Představení farního nadnárodního pimprlového divadla – poslední neděle v měsíci, kromě prázdnin
FAR č. 1 SÁL SÁL FAR č. 3 SÁL FAR č. 1 FAR č. 3 SÁL SÁL FAR kancelář FAR FAR FAR FAR FAR
č. 1 č. 1 č. 3 č. 1 a 2 č. 3
SÁL FAR 1. patro FAR kancelář FAR 1. patro FAR č. 1 a 2 FAR č. 3 FAR FAR FAR ZKU SÁL FAR
č. 1 č. 3 č. 3
1. patro
ZKU FAR č. 1. a 2
16/ III
K A L E N D Á Ř na březen 2014 2. 3. 4. 3. 5. 3.
Ne Út St
16.30 15.30–17.30 17.00–17.45
5. 3. 6. 3. 6. 3.
St Čt Čt
18.00 9.00 16.00–18.15
7. 3. 7. 3. 12. 3. 14. 3. 14.–15. 3. 19. 3. 19. 3. 21. 3. 22. 3.
Pá Pá St Pá Pá–So St St Pá So
17.10 19.00 19.00 17.10 17.00–17.00 18.00 19.00 17.10 16.00
23. 3. 28. 3.
Ne Pá
14.00 17.10
Mimořádné akce, změny, výjimky
Loutkové divadélko na faře ODPADÁ příležitost k setkání s knězem Příležitost k svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru Eucharistie s udílením popelce Setkání seniorů při čaji VÝJIMEČNĚ – svátost smíření/duchovní rozhovor Křížová cesta Informační setkání před poutí do Itálie Setkání ekonomické rady Křížová cesta Metodický kurz práce s biblí Eucharistie ke cti sv. Josefa Setkání pastorační rady Křížová cesta Postní obnova s P. Karlem Satoriou a autogramiáda knihy Život je sacra zajímavej Setkání neslyšících Křížová cesta
Webové stránky farnosti
Kontakty
www.farnostvrsovice.cz
farář Stanisław Góra tel.: 737 280 624
[email protected] pastorační asistent Martin Peroutka tel.: 702 075 417 email:
[email protected]
Čísla účtu farnosti na provoz farnosti: 280828389/0800, na opravu varhan: 186817149/0300
FAR FAR VÁC VÁC FAR FAR VÁC SÁL FAR VÁC SÁL MIK FAR VÁC SÁL FAR VÁC
Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 30. 3., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 19. 3. Kontakt:
[email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Tesařová (@). Redakční rada: Stanisław Góra, Martin Peroutka, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé Helena Hříbková (HH), Miloslav Müller ml. (MiM), Hana Rechnerová (Hanka), Vlastislav Sixta, Michal Žilka. Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Martin Peroutka, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi
