Věstník farnosti u kostelů s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a 26. únor Léta Páně 2012
3
BŘEZEN
POUŠŤ je krásná právě tím, že někde skrývá studnu. Dokážete si představit, jak bylo Exupérymu, když mu to Malý princ říkal, zatímco on se horečně snažil opravit letadlo? Půst je přitom bratrem pouště, i když slova pocházejí od různých základů – vzpomeňte na Ježíšových 40 dnů před jeho veřejným vystoupením, které nám liturgický rok každoročně připomíná. K veřejnému angažmá má patřit poušť ztišení a usebranosti. Na základě své zkušenosti se však domnívám, že naše poušť se mnohdy podobá spíše té Exupéryho, plné horečnatého a mnohdy
nadbytečného úsilí. Nejen doma a v práci, ale obávám se, že i v naší farní rodině. Podezřívám Angličany, že už kdysi na tom byli podobně jako my, protože mají stejně vypadající slova (fast) pro rychlý i půst, postit se. Nestálo by za to se právě v postu zamyslet nejen nad tím, do jakých aktivit se pustíme, ale ještě víc, které opustíme? Pro samé aktivity totiž zapomínáme na studnu, z které když se někdo napije, nebude nikdy žíznit. Myslím, že až jednou potkáme Malého prince, pozve nás pustit se hezky pomaloučku pěšinou ke studánce. MiM
2/ III
O H L É D N U T Í za minulým měsícem nebo i dál Letem světem Nový měsíc na Vinici jsme zahájili 29. ledna představením Kašpárek detektivem – samozřejmě se jedná o tradiční farní loutkové divadlo. Ten samý den, tj. v neděli, se večer konala modlitba Taizé v sále u sv. Václava. Ve čtvrtek 2. února se slavil svátek Uvedení Páně do chrámu. Po ranní eucharistii bylo na faře setkání při čaji, odpoledne byla u sv. Mikuláše bohoslužba slova pro děti a večer na faře modlitba matek. V sobotu 4. února začala týdenní zimní farní dovolená v Alpách. Lyžování tradičně zajistila a zorganizovala Olga Polanská. V týdnu od 6. února se konalo setkání ekonomické rady, farní charity a mladší mládeže. V obou týdnech jarních prázdnin se konal tradiční pobyt rodin a dětí ve Víchové nad Jizerou. Od 17. do 19. února jsme se mohli připojit k pouti do Říma u příležitosti jmenování arcibiskupa Dominika Duky kardinálem. V sobotu 18. února se pražský arcibiskup Dominik Duka
OP zúčastnil v bazilice sv. Petra ve Vatikánu zasedání kardinálské konzistoře, při které papež Benedikt XVI. předal novým kardinálům kardinálské birety, prsteny a dekrety. U příležitosti svého jmenování slavil v katedrále kardinál Dominik Duka v sobotu 25. února mši svatou za církev. Ve dnech od 18. do 21. února se konala duchovní obnova s P. Eliasem Vellou. Celý program také ovlivnil pořad pravidelných bohoslužeb, a proto se v neděli konala eucharistie v 9 hodin u sv. Václava a večer v 18 hodin u sv. Mikuláše. Děkujeme všem, kdo pomáhali obnovu zorganizovat. Ve středu 22. února byla popeleční středa, den přísného půstu. Mše svatá s udílením popelce se konala večer v kostele sv. Václava. V sobotu 25. února se však naše děti mohly vyřádit na zimním výletě zorganizovaném Štěpánem Rechnerem a Majkou Hříbalovou. Díky vám za něj! AL
S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Farní charita
„Kdybych ..., ale lásku bych neměl, nic nejsem.“ (1 Kor 13)
Srdečně zveme v sobotu před Květnou nedělí 31. března 2012 na Den seniorů a nemocných v sále u sv. Václava s předpokládaným programem:
8.00–9.00 Možnost svátosti smíření (zpovědi), možnost rozhovoru s knězem 9.00–9.20 Slovo o utrpení spojeném
3/ III s křížem a o svátosti nemocných – MUDr. Tereza Dvořáková, zakladatelka Hospice Dobrého Pastýře 9.30–10.30 Mše svatá s udílením svátosti nemocných 11.00–12.00 Beseda o prožívání stárnutí, stáří, nemocí, úzkostí a strachu – MUDr. Miroslav Dědina, psychiatr 12.00–12.30 Oběd 12.45–14.00 Povídání, zpívání s harmonikářem, občerstvení, ... Po velmi dobrých zkušenostech z minulých let budeme moc rádi, když si uděláte čas a prožijeme tento čas společně – těšíme se :-)
Pokud by někdo potřeboval přivézt a odvézt autem, je možné se přihlásit u Pavla Zezulky (tel. 723 922 996). Pokud by se chtěl někdo zapojit do záležitostí farní charity – ozvěte se nebo přijďte na setkání každou 1. středu v měsíci (kromě prázdnin) od 19.30 na faru, budete vítán/a :-) Hanka
[email protected], 721 444 323 č. účtu farnosti: 280828389/0800 pro fachu VS: 33333
LITURGICKÉ OKÉNKO Čtyřicetidenní doba postní (quadragesima, srov. Mk 1,13), která letos začala 22. února Popeleční středou, je příležitostí důkladně se připravit na Velikonoce, a to především na osobní obnovu křestního vyznání víry o velikonoční vigilii. Liturgie tohoto období nás vede k jisté střídmosti (např. absence květin, hymnu Gloria). Původ a smysl doby postní lze spatřovat ve dvou rovinách: 1) Pro katechumeny znamenaly tyto poslední týdny před křtem vrchol jejich přípravy. 2) Podobně pro provinilce, kterým byl uložen dlouhodobý trest pokání, znamenalo toto období vrchol jejich cesty k odpuštění a smíření. Na počátku této doby byli uvedeni mezi kajícníky (nechali si sypat popel na hlavu) a na Zelený čtvrtek pak byli biskupem znovu přijati do plného společenství církevní komunity. Tehdy totiž
ještě neexistovala zpověď, jak ji známe my. Od 4. stol. se ale postupně vytratil křest dospělých, a tedy i katechumenát. Od raného středověku se pak vlivem iroskotské misie postupně prosadila tzv. ušní zpověď, tj. soukromé vyznání. Praxe veřejného pokání proto zanikla. Doba postní ztratila svůj původní smysl, a tak středověk dal postu novou náplň. Lidé se začali soustředit na Kristovo utrpení, které si připomínali různými způsoby. Barok později přinesl především pobožnost křížové cesty. My už dnes opět známe katechumenát dospělých a můžeme naše budoucí sestry a bratry doprovázet k rozhodujícímu okamžiku jejich života, k čemuž nás vede i liturgie postních nedělí v tzv. skrutiniích. I biblická čtení, která se o těchto nedělích čtou, katechumeny vyučují a nám připomínají, kým pro
4/ III nás Ježíš je. Ovšem i kající charakter tohoto období máme po posledním koncilu možnost znovu prožívat i liturgicky v tzv. kajících pobožnostech. Jsou to zvláštní bohoslužby slova, jejichž řád nacházíme v liturgické knize Obřady pokání. Tu by měl každý důvěrně znát ze zpovědnice, protože je pro liturgii svátosti smíření tím, čím je pro mši Misál. Obsahuje různé modlitby a biblická čtení, bez nichž by se zpověď neměla obejít. Abychom využili i tento „plod koncilu“, budou mít středeční večerní bohoslužby slova po celý půst formu těchto kajících pobožností. Lze je chápat i jako společnou přípravu na svátost smíření. JR
Tečka za kurzy Alfa 2011 V tomto článku bych ráda dostála dalo by se říci již tradici a uvedla souhrn odpovědí z dotazníků, které vyplňují účastníci kurzů Alfa vždy na jejich konci. Dotazníky slouží pořadatelům k tomu, aby dostali zpětnou vazbu – aby zjistili, co se dělalo dobře, co se lidem líbilo, ale také, co se nepovedlo. I ty nevyplněné mají určitou vypovídací schopnost, ale můžeme se pouze dohadovat, zda důvodem nevyplnění jsou negativní pocity, či něco jiného. Z původně přihlášených 23 hostů, kteří Alfu navštívili alespoň jednou, jich kurzy dochodilo 12. Dotazník nakonec vyplnilo pouze šest osob. Šest reakcí vskutku není mnoho na to, aby si člověk udělal obrázek o průběhu či úspěšnosti. Avšak myslím, že se
jedná o reakce velmi upřímné a zajímavé, a doufám proto, že se mi jejich prostřednictvím podaří alespoň částečně vám nastínit, jaká byla Alfa 2011. Novinkou v loňské Alfě bylo, že před zahájením kurzů byli k účasti zváni nejen lidé nevěřící a hledající, ale také farníci, tzn. lidé, kteří se považují za křesťany. Proto nebylo překvapením, že z oněch šesti lidí, kteří odevzdali dotazník, se pět považovalo za křesťany už před kurzem, a čtyři chodili pravidelně do církve. Na otázku, zda během kurzů Alfa došlo ke změně v prožívání křesťanské víry, odpověděli dva respondenti: –– Jsem bohatší o upřímná svědectví a zkušenosti druhých lidí. Mám větší motivaci a chuť pro život s Kristem. –– Po narození dcery jsem se začala více zajímat o křesťanství, bylo mi doporučeno několik knížek a Alfa. Alfa mi pomohla hodně pochopit. Otázka, zda absolvování kurzů přineslo hostům nějaký užitek a jaký, přinesla tyto odpovědi: –– Přátele. –– Užitek je slovo z ekonomického, pozemského a přízemního světa. Užitek tedy žádný! Ale poznání, že někde ještě existují hodní a družní lidé. (V této době poměrně vzácnost.) –– Ano, přineslo. Vždycky je užitečné komunikovat o tématech, která jsou pro váš život podstatná. A je dobré sdílet se a důvěřovat si a těšit se z toho všeho. –– Poznal jsem zajímavé lidi a rozšířil jsem si obzory. –– Příjemná setkání s chytrými lidmi.
5/ III Další otázka: Co se vám na kurzu líbilo nejvíce? –– Dobré zákusky :-). Všímavost druhých lidí, když mi nebylo dobře. –– Příjemná společnost. –– Celkově velmi dobré. Rozumný trend. –– Že se tu scházejí lidé různých profesí, domovů, stavu i věku, ale spojuje je cesta víry nebo cesta k víře. –– Přednášky, skupinky. –– Možnost diskuse, svoboda nepřipojit se k jednotlivým částem kurzu, pauza na sladké :-). A naopak: Co vám přišlo nejobtížnější, co se vám nelíbilo? –– Pozdní čas začátku kurzů. –– Obtížné mi nepřipadalo nic. A to, co se mi nelíbilo, by bylo ryze subjektivní a možná trochu nepravdivé. –– Nehrnout se překotně k souhlasu i nesouhlasu. Přemýšlet o věcech, hodnotit, zvažovat, být k sobě maximálně upřímný, teprve pak vyslovit. – Opak. –– Přímluvná modlitba. –– Témata Ježíš jako Vykupitel, Duch svatý – nejobtížnější. Nelíbilo – vše líbilo :-). Ptali jsme se také na to, čím bychom mohli kurzy (proslovy, diskusní skupinky, celkově) vylepšit: –– K proslovům by bylo dobré pozvat někoho „zvenku“. –– Postačilo by, kdyby se kurzy nezhoršily. –– Netroufám si posoudit. –– Skupinky byly většinou dobře vedené. –– Nějak jemně diplomaticky omezit dobu diskusních příspěvků, aby si
někdo nemyslel, že je momentálně v kavárně v dámském klubu a vylévá si tam srdce. Toto nemyslím ani dobře ani nikterak zle. –– Kámen úrazu celé Alfy: Cítíte, že diskuse ve skupinkách volají po delším čase. Jen nevím, jak to udělat. –– Možná menší skupiny? Více řídit, moderovat diskusi, aby se neutíkalo od tématu. Odpovědi, které mě osobně nejvíce zahřály, byly na otázku, zda by respondenti měli zájem pokračovat v programu eventuálně navazujícím na kurzy Alfa. Všech šest odpovědělo, že ano. Ráda bych tímto velmi poděkovala celé vršovické farnosti za velkou podporu, které se Alfě dostalo. Na základě svědectví, která podávali, troufám si říci, všichni členové týmu, se loňské kurzy velmi vydařily, a to zejména díky vřelé rodinné atmosféře. Jako by se v této Alfě najednou vrátilo veškeré úsilí, které bylo vloženo do předchozích běhů. Moc si přeji, aby tento dojem nevyprchal a aby se přetavil do ochoty a nadšení dělat Alfu i nadále. A také, aby se Alfa stala i pro další farníky tím, čím byla pro nás – příjemně stráveným večerem, útočištěm a odrazovým můstkem pro další skok ve víře. P. S.: Poslední reakce účastníků na dotaz, zda by měli zájem pokračovat v nějakém návazném programu, byla velkou motivací pro nás, členy týmu kurzů Alfa, abychom uvažovali o pokračování, např. o kurzech Beta. V současné době se rýsuje podoba takového programu, a tak bych vás moc ráda znovu poprosila o modlitbu za zájemce o něj i za nás, a také, abyste nám drželi palce :-). SK
6/ III
R O Z H O V O R s farníky dobrovolníky: Známe ji možná spíše jako Danu. Víme, že hraje, a moc pěkně. Na internetu jsem zjistila, že Dana je vskutku divadelní člověk: studovala herectví na DAMU, dvě sezóny působila jako herečka v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Poté v Západočeském divadle v Chebu. Od návratu do Prahy se věnuje divadelnímu i filmovému herectví ve svobodném povolání. V posledních letech hereckou činnost orientuje na dětské publikum. Vede vlastní cestovní Divadlo Matky Vackové (působí v něm jako herečka, režisérka i autorka). Dětská představení jsou naplněna humorem, hravostí a radostí z divadla a z hra-
Daniela Vacková
ní pro děti, s dětmi a dětem. Jaké štěstí, že tuto osobnost máme ve farnosti. Co se však na internetu nedozvíme, je, že vede také divadelní kroužek… Jste velmi dobře známou tváří farnosti – jakpak by ne, vždyť se staráte o výchovu naší mládeže – vedete divadelní kroužek. Má už dlouhou tradici. Kolik let? Už je to přes 10 let. A jak jste vlastně začínala? Založila jste tento kroužek, nebo už jste měla na co navázat? Přišel za mnou tenkrát otec Pavel Kuneš a řekl, že děcka z farnosti mají zájem o divadelní kroužek. Zda bych se toho ujala. No… Ujala jsem se! To je moc dobře! Kolik dětí do kroužku chodí? Každý rok jiný počet. Loni byla účast nejslabší, chodily mi jen dvě herečky. Ale spolupráce s nimi byla skvělá. Rok předtím jich bylo pět. Letos jich chodí sedm až dest. V průměru mám pět až osm herců! Jste na děti sama? Určitě ne. Na večeru pro farní dobrovolníky jsem viděla i vašeho manžela. Kdo vám s dětmi ještě pomáhá? Můj muž František mi pomáhá s loutkovým divadlem. Po divadélku (každou poslední neděli v měsíci na faře) hraje na kytaru a zpíváme s dětmi lidové písničky. Víc po něm nemohu chtít. Má toho moc. Je kapelník K.T.O. Šerif osady Ztracenka. A ještě se mnou jezdí
7/ III jako orchestr při vystupování v kulturních domech, školách a školkách. Zůstanu-li ještě u večera pro farní dobrovolníky, hra, kterou jste režírovala, a vaše svěřenkyně skvěle zahrály, byla naprosto fantastická. První dny v ráji – Adam a Eva. Jak se hra, nepletu-li se, od Marka Twaina, přesně jmenovala? Hra se jmenuje Deníky Adama a Evy. A Twainův humor je naprosto úžasný. Kam na takovéto skvělé hry chodíte? Kamarádka Táňa z Ruska přivezla dvě knihy – Deníky Adama a Deníky Evy od M. Twaina. Tenkrát u nás nebyly ještě ani vydány. Před začátkem představení jste říkala, že jste hru získala v originále a že jste ji překládali. Možná si to už špatně pamatuju, tak mě, prosím, opravte. Kdo hru překládal? Ne z originálu, ale z ruského překladu jsme ji tenkrát překládaly s Táňou. (Šílené.) Tak nás Twain dostal. Vybraly jsme místa, kdy Adam i Eva vypráví o stejných situacích (samozřejmě, že každý ze „svého“ pohledu) a knihy jsme zdramatizovaly. Když tak hledím zpět – byla to veliká drzost! V životě jsme nic takového ani jedna nedělaly. Ještěže jste se té drzosti dopustily – výsledek je naprosto fantastický! Mimo jiné také hrajete pro děti loutkové divadlo. Dříve jste hrávali s P. Pavlem Kunešem. Kdo všechno další s vámi hraje? Moc děkuji za tuto otázku! Velmi obětavě tvoří a řádí další stateční loutkoherci: Hanka Rechnerová, Jiřinka Halounková, Simona Pišlová, a nyní
jsme konečně – za velkých finančních potíží :-) – získaly i mužskou oporu pro krále a hrdiny, Luďka Kučeru. Nechť vydrží! Děti, rodiče a prarodiče, naše frajkumšty je možno zhlédnouti každou poslední neděli na faře od 16 hodin!!! Někdy budu muset zajít! A teď možná otázka trochu bokem: Kdo vlastně loutkové divadlo vyráběl? Divadlo vyráběl otec Pavel Kuneš. Je děláno s láskou. A ty divadelní vychytávečky v zákulisí!!! Děkuji vám moc za rozhovor a přeju vám spoustu energie a ať ani herců ani diváků neubývá. Vězte, vaše práce stojí za to. I já děkuji vám za vaše – jak by řekli indiáni – konání. AL
8/ III
S V Ě T E C v tomto měsíci Svatý Eduard, anglický král, mučedník Když se v r. 963 v Anglii narodil králi Edgarovi, řečenému Mírumilovný, a jeho manželce první syn, jehož pojmenovali Eduard, jistě si přáli pro dítě to nejlepší. Bude nástupcem svého otce, dostane se mu toho nejlepšího vzdělání a dobré katolické výchovy, jako ostatně všem dětem, které přijdou po něm. Král Edgar byl znám svou dobrotou a zbožností, založil klášter Shaftesbury. Jeho přítelem a rádcem byl sv. Dunstan, biskup glastonburský. Jenže člověk míní… Mladá královna zemřela, zanechávajíc po sobě zarmouceného manžela a jediného syna Eduarda, kterému bylo v té době 6 let. Edgar nějakou dobu truchlil, ale král potřebuje královnu, a tak se znovu oženil. S manželkou Elfridou měli dalšího chlapce Ethelreda. Oběma chlapcům se dostalo toho nejlepšího vzdělání a výchovy. Když bylo Eduardovi 13 let, zemřel král Edgar Mírumilovný. Elfrida nyní doufala, že se stane regentkou a bude vládnout za svého nezletilého Ethelreda, jenže se přepočítala. Biskup Dunstan dokázal, že nárok na trůn má Eduard, a tak se třináctiletý chlapec stal králem. Vlády se oficiálně ujal v 15 letech, regentem se stal po dobu jeho nezletilosti Dunstan.
svátek 18. 3.
S tím ovšem Elfrida nesouhlasila a dělala vše možné, aby se Eduarda zbavila. Eduard byl velice oblíben, neboť vládl moudře a spravedlivě. Čest a sláva Boží, spása poddaných – to bylo jeho heslem a životním úkolem. Jednou si Eduard vyjel na lov. Cestou navštívil svého bratra a jeho matku. Chvíli poseděli, popovídali, pak se Eduard rozloučil, sedl na koně, a ještě přijal na cestu číši medoviny. Zatímco pil, jeden ze sluhů, naveden Elfridou, přiskočil a probodl jej kopím. Stalo se tak 18. března 978. Elfrida dala poté jeho tělo tajně bez poct pohřbíti. Ovšem na místě, kde byl pohřben, se začaly dít zázraky, pravda vyšla najevo a v r. 980 byly ostatky mladého krále převezeny do kláštera v Shaftesbury. Od té doby byl nazýván svatým. V jedné listině jeho bratra krále Ethelreda z r. 1001 je oficiálně nazván světcem a mučedníkem. Skříňka s jeho ostatky byla objevena v r. 1931. Sv. Eduard je zobrazován s odznaky královskými, pohárem a dýkou nebo pohárem a hadem. Jeho obrazy a sochy najdeme hlavně v Anglii. Vzýváme jej při chorobách žláz. AK
9/ III
D I A L O G pocitů a rozumu Proč můj otec do kostela nechodí a já ano Když jsem se ve svých téměř čtyřiceti letech začal pídit po růženci, zpěvnících a svatých obrázcích po babičce, byla její pozůstalost, složená v krabici ve sklepě rodičů, již pokryta mnohaletou vrstvou prachu. Rodičové tam ty věci uložili, protože je jaksi nepotřebovali. V kostele byli naposledy na vlastní svatbě a potom ještě jednou, nechat mě pokřtít. Potom už nikdy. Vlastního otce již ani jeden z nich neměl, matky jim to již nenařizovaly a oni sami necítili potřebu. Možná spíš naopak. Něco jim bránilo. Hlavně mému otci. Zato já, již coby malý kluk, chodil do kostela rád. Tehdy pokaždé s babičkou. Ostatně proto jsem také začal shánět tu její kostelní pozůstalost. Ona mi totiž vždycky po cestě – a že jsme to měli daleko, přes kopec až do vedlejší vesnice – krásně vyprávěla. Vůbec to byla taková povídavá žena. Prý nás bývalo dřív slyšet než vidět. A v tom kostele se také babička vždycky tak pěkně a zvláštně usmívala. To se mi velmi líbilo. Po letech jsem si na to vzpomněl a chtěl jsem ty babiččiny věci. Můj táta, ten měl jako malý kluk
(úvaha)
s kostelem úplně jinou zkušenost. Když byl se svojí maminkou v kostele a zlobil – tedy, tak tomu volání po pozornosti říkala ona – tak ho máma vytáhla za ruku ven, se slovy „to by bylo, ty fracku, abys tam tu hodinu nevydržel v klidu“ ho seřezala a potom zatáhla zpět do kostelní lavice. A tak se ptám: Může být naše rozdílná zkušenost z dětství příčinou toho, proč můj otec do kostela nechodí a já ano? Může mít zážitek z dětství, křivda či radost, takovou sílu, že ovlivní naše chování v dospělosti? PaS Tímhle článkem se pokouším(e) otevřít nové téma, sérii krátkých textů určených k diskusi, či alespoň zamyšlení. Má se stát prostorem pro každého, kdo se cítí daným tématem osloven, pro každého, koho věc nenechává klidným. Psát můžete jakoukoli formou a skutečně cokoli, co k danému tématu máte. Na literárním zpracování nezáleží. Tak, máte-li chuť, vezměte to jako šanci a přijměte nabídku společně vést Dialog pocitů a rozumu... Pavel Švarc
10/ III
P R O S T O R pro sdílení myšlenek nápadů atp. Naší Mařence je 20 let Ve čtvrtek 20. ledna jsem se zúčastnila eucharistie, kterou sloužil o. Stanisław za Mařenku Náměstkovou. Měla totiž ten den 20. narozeniny. Přítomna byla veliká Náměstkovic rodina, všichni Mařenčini sourozenci už se svými dětmi, a dokonce, kromě ostatních příbuzných, i Mařenčina devadesátiletá babička. Celá ta oslava nás všechny přítomné dojala až k slzám. O. Stanisław začal kázání tím, že se obrátil k Mařence a řekl jí, že se právě před 20 lety narodila proto, že ji Pán Bůh chtěl, proto, že On ji poslal na tenhle svět, aby byla šťastná. „A jsi šťastná, Džásíku?“ (Mařenčina přezdívka, kterou si oblíbila.) A ona celá usmátá kývala. Rodiče Bohunka a Vítek ji přijali, i když už v těhotenství věděli, že nebude docela zdravá. Dnes to není zcela samozřejmý postoj. Málokdo si umí představit, jaká námaha – neustálá, den za dnem – je spojená s péčí o takové dítě. Pečovali o ni a stále pečují tak, že je
skutečně šťastná. Kdykoli ji potkáváme, nejčastěji v kostele, vypadá vždy šťastně a spokojeně. O. Stanisław a my všichni jsme Bohunce a Vítkovi vděčni, že dobrovolně tento úkol přijali, že Mařence připravili šťastný život, a dokonce ji naučili poznávat Pána Boha – vždyť ji neděli co neděli vídáme v kostele ministrovat (naučila se to bezchybně). „Ona už teď je svatá a jednou se s ní potkáme v nebi jako s úplně zdravou,“ řekl o. Stanisław. Po eucharistii následovala hostina a předávání dárků, jako obvykle. Mařenka jen zářila. Jistě i mnoho dalších lidí je vděčno Bohunce a Vítkovi za to, že nám ukázali, jak se lze vyrovnat s takovým úkolem, o kterém už dopředu věděli, že nebude snadný (mně osobně připadal téměř neuskutečnitelný). Oni jej dokázali přijmout, vyrovnat se s ním, a dokonce jsme viděli, že i v tak obtížné situaci se dá zakoušet mnoho radostí. JN
P O Z V Á N Í následující měsíc nebo i trochu dál Pozvání na besedu Otcové Josef Toufar a Jan Bula zemřeli mučednickou smrtí v komunistických věznicích. Nebyli jediní. I další si zaslouží, aby se na ně nezapomínalo. Podivuhodným Božím řízením byla nejen jejich smrt, ale i celý jejich život: služba
druhým, statečná ochota jít tam, kam jiní nechtěli... Římskokatolická farnost v Praze-Strašnicích, KDU-ČSL Praha 10 a Karmelitánské nakladatelství zvou na besedu Iniciativy 17–11 na téma Političtí vězni – mučedníci svědomí. Koná
11/ III se ve středu 14. března 2012 od 19 hodin v Divadle Miriam v Praze 10-Strašnicích. Vstup je volný. Hostem bude Mgr. Vojtěch Vlček, historik, spolupracovník České křesťanské akademie a Ústavu pro studium totalitních režimů. Večerem provází Mgr. Pavel Mareš. Výstava o sv. Anežce Pozoruhodná výstava je otevřena v Klášteře sv. Anežky České v Praze-Starém Městě, Na Františku, ulice U Milosrdných 17. Výstava byla zahájena v loňském roce, kdy uplynulo 800 let od Anežčina narození. Trvá do 25. března 2012 a je otevřena denně mimo pondělí od 10 do 18 hodin. Vystavena je řada výtvarných děl týkajících se naší světice a také texty různých dokumentů, které se vztahují k jejímu klášteru nebo k ní osobně. Autoři výstavy mimoto věnují pozornost i osobě sv. Alžběty Uherské (nazývané také Alžběta Durynská) a sv. Hedvice, patronce Slezska. Tyto tři světice žily přibližně ve stejné době a byly spojeny příbuzenskými svazky. (Sv. Anežce je zasvěcen kostel v Praze-Spořilově, sv. Alžbětě kostel v Praze-Kbelích.) Snad nejcennějším exponátem je však sama budova kláštera, který ona nechala postavit společně se svým bra-
trem, králem Václavem I. Popisky na různých místech výstavy upozorňují například, kde se sestry v chóru modlily hodinky, kde ona sama bydlila a kde měla svoji soukromou oratoř. Tam předkládala Bohu radostné i bolestné události týkající se evropských zemí, a zvlášť naší země. Dovídáme se také, ve kterém místě kláštera složila slavné řeholní sliby a kde byla pochována. Hrob je prázdný – její ostatky odnesly sestry, když prchaly z kláštera v době husitských válek. Ostatky se později ztratily. Stojí však za to putovat i k tomuto prázdnému hrobu. Podobně jako se putuje do Staré Boleslavi k místu, kde byl poprvé pochován sv. Václav. Můžeme ji zde prosit o přímluvu za naši zemi i za Evropu. MM st. Pozvání do školy Základní škola sv. Augustina, Hornokrčská 3, Praha 4-Krč (u metra Kačerov) nabízí několik posledních míst do budoucí 1., 2. a 3. třídy. Jde o školu rodinného typu, v níž se klade důraz na vzájemnou blízkost dětí, rodičů a učitelů a nenásilné předávání křesťanských hodnot. Víc informací lze najít na www.skolasvatehoaugustina.cz nebo se zeptat Jitky nebo Míly Müllerových.
Z Á V Ě R E M . . . Děkuju? Nedávno jsem odešla hrozně rozčílená z obchodu. Paní prodavačka se mnou jednala jak s malým zlobivým capartem, a to jsem byla já poškozenou a chyba byla na její straně. Byla jsem naštvaná,
ale ustoupila jsem. Byla jsem ale odhodlaná, že až přijdu domů, napíšu na onu prodavačku stížnost, a vůbec stížnost na celý obchod, a vícekrát už tam nepůjdu. Ale jak jsem šla domů, zželelo se mi
12/ III prodavačky, která možná měla špatný den a kdoví… Přemohla mě lenost a žádná stížnost se nekonala. Dopadlo to dobře nebo špatně? Já nevím. A co vy? Už jste si někdy stěžovali? Já ano. No, jéjé. Třeba před pár lety jsem psala stížnost kdovíkam na špatné dopravní řešení jedné pražské křižovatky. Byla jsem dopálená: každou chvíli tam byla nehoda, každou chvíli sražený chodec na přechodu. Jistě, chyba na straně řidičů! Mají se naučit obezřetně jezdit podle pravidel. Jenže když ležíte přejetý na přechodu, ačkoliv jste šel na zelenou, tak je vám vcelku jedno, čí to byla chyba. A stačilo by jen přidat jeden semafor a riziko neštěstí by se trochu snížilo. A tak jsem nechtěla čekat, až mě jednoho dne někdo přejede – třeba i na nástupním můstku tramvaje, protože i to se na oné křižovatce stávalo. A tak jsem napsala všem úřadům, policii, na magistrát, a vůbec všude možně, kam jsem si jen vzpomněla, zda by s tím nemohli něco udělat, a navrhla jsem i jednoduché řešení. Po dlouhých týdnech jsem dostala odpovědi od jedněch a od druhých, že to není v jejich kompetenci, a nakonec
i odpověď, že na to nemají peníze a že jsou jiná místa, která je potřebují víc. Byla jsem smutná a říkala jsem si, kolik lidí tam ještě bude muset umřít, aby si té křižovatky konečně všimli. Ale asi po půl roce se na křižovatce začaly dít věci. Změnili světelnou signalizaci, takže už nehrozilo chodcům, že je někdo přejede, když budou mít zelenou. A nakonec i opravili stanici tramvaje a přidali na ni ochranné zábradlí. Konečně se pěší mohou cítit bezpečněji. Možná to s mou stížností vůbec nesouviselo. Možná to bylo v dlouhodobém plánu, ale myslíte, že jsem jim poděkovala? Ne. Proč by. Tolik možná, proč tedy děkovat za samozřejmost. Jenže my všeobecně málo děkujeme. Bereme spoustu věcí samozřejmě. Jenže řada z nich samozřejmá není! To krásné slovo děkuji dokáže udělat velikou radost a dát spoustě lidem vědomí, že jejich činnost má smysl. Zkusme se zamyslet, až si jednou budeme oprávněně stěžovat, a najít kromě stížnosti alespoň jeden důvod, za který poděkujeme. Dobré není samozřejmé.
Vaše Křepelka na Vinici
nabízí
PRONÁJEM PŘEDNÁŠKOVÉHO A KONFERENČNÍHO SÁLU
Sál je vhodný pro pořádání firemních akcí, školení, přednášek, konferencí, promítání, rodinných oslav apod. V sále je rovněž dobrá akustika a byl využit i pro natáčení hudebního CD. K dispozici je dataprojektor, promítací plátno, ozvučení, kuchyňka pro přípravu občerstvení, bezbariérový přístup vč. toalety pro vozíčkáře. Maximální kapacita je 120 míst. Bližší informace na www.farnostvrsovice.cz
14/ III
P O Ř A D B O H O S L U Ž E B a další základní informace Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.
Eucharistie, bohoslužba slova neděle
8.30 kostel sv. Václava 10.30 kostel sv. Václava (pro rodiny s dětmi)
úterý
18.00 kostel sv. Mikuláše
středa
18.00 kostel sv. Václava (bohoslužba slova – kající pobožnost)
čtvrtek
8.00 kostel sv. Mikuláše 16.00 kostel sv. Mikuláše (pro děti – jen dle oznámení)
pátek sobota
18.00 sál u sv. Václava 8.00 kostel sv. Mikuláše
Příležitost ke svátosti smíření a duchovnímu rozhovoru neděle
7.30–8.15
kostel sv. Václava
čtvrtek 17.30–19.00 kostel sv. Václava pátek
17.00–17.45 kostel sv. Václava
• Jiný termín svátosti smíření je možné dohodnout s farářem P. St. Górou.
Eucharistická adorace čtvrtek čtvrtek
17.30–19.00 20.00–21.00
kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše
Možnost setkání s knězem úterý
15.30–17.30
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
Farní kancelář pro veřejnost čtvrtek
15.30–17.00
fara – Vršovické nám. 84/6 (u kostela sv. Mikuláše)
• Záležitosti finanční (hl. dary) vyřizuje Eva Hrubá:
[email protected]
Křížová cesta Po celou dobu postní se koná pobožnost křížové cesty vždy v pátek v 17 hod. v kostele sv. Václava.
15/ III
T Ý D E N N Í P R O G R A M pravidelných aktivit Po 13.30–14.30 Mariina legie /M. Pokorná/ 16.45–17.30 Náboženství: 2.–4. třída a příprava na 1. sv. přijímání /H. a P. Svobodovi/ 17.40 Zkouška dětské kapely Minimissa /J. Tomsa/ – jednou za 14 dní od 21. 11. 17.00–18.30 Kroužek vyšívání /M. Řečinská/ 18.00–21.00 Dramatický kroužek /J. Tomsa/ 18.30 Angličtina pro dospělé /M. Müller/ 19.00–21.00 Modlitební setkání /V. Novák/ Út 16.45–17.45 Biblická hodina /J. Nagy/ – 2. a 4. úterý v měsíci 15.30–17.30 Možnost setkání s knězem ve farní kanceláři St 10.00–12.00 Maminky s dětmi /M. Kuncová/ 18.30 Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ 19.00–21.00 Setkání mladší mládeže od 15 do 19 let /K. Jančeová/ – jednou za 2 týdny od 11. 1. 19.30 Setkání farní charity /H. Rechnerová/ – 2. středa v měsíci Čt 8.45–10.00 Setkání farníků při čaji – jednou měsíčně dle oznámení 16.00–16.45 Náboženství: předšk. děti a 1. třída /P. Husáková/ 16.45–17.30 Náboženství: 5.–7. třída /P. Husáková/ 15.30–17.00 Úřední hodiny farní kanceláře pro veřejnost /A. Pařízková/ 17.30 Divadelní kroužek pro děti /D. Vacková/ 18.00 Katechumenát 19.30 Příprava biřmovanců 20.00 Modlitba matek /H. Rechnerová/ – 1. a 3. čtvrtek v měsíci 20.00–21.00 Eucharistická adorace /J. Vyšohlíd/ 20.00–22.00 Zkouška kapely Missa Ne 7.30–8.30 Zkouška sboru /L. Dřevikovský/ 9.30–10.30 Zkouška scholy /Š. Rechner/ 16.00 Divadlo pro děti /D. Vacková/ – každou poslední neděli v měsíci do března 19.00 Modlitba Taizé /O. Rechner/ – každou poslední neděli v měsíci Výjimky a změny najdete v kalendáři na příslušný měsíc.
FAR VÁC SÁL MIK
fara (Vršovické nám.) kostel sv. Václava (nám. Svatopluka Čecha) sál kostela sv. Václava (nám. Svatopluka Čecha) kostel sv. Mikuláše (Vršovické nám.)
FAR SÁL SÁL FAR SÁL FAR SÁL FAR FAR FAR SÁL FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR SÁL FAR MIK FAR SÁL SÁL FAR SÁL
16/ III
K A L E N D Á Ř na březen 2012 Mimořádné akce, změny, výjimky 28. 2. 1. 3.
Út Čt
6. 3. 9.–10. 3. 9. 3. 15. 3. 16.–18. 3. 19. 3. 21. 3. 23.–24. 3. 23. 3. 24. 3. 29. 3.
Út Pá–So Pá Čt Pá–Ne Po St Pá–So Pá So Čt
31. 3.
So
19.00 Setkání katechetů 8.45 Setkání při čaji 14.00–15.45 Příležitost ke svátosti smíření pro děti
FAR FAR FAR
16.00 19.00
MIK FAR
Eucharistie pro děti Ekonomická rada Duchovní obnova katechumenů 17.00 ODPADÁ příležitost ke svátosti smíření 17.30–19.00 ODPADÁ příležitost ke svátosti smíření Duchovní obnova mladší mládeže 18.00 Eucharistie (Slavnost sv. Josefa) 19.00 Pastorační rada Duchovní obnova pro biřmovance 17.00 ODPADÁ příležitost ke svátosti smíření 9.00–15.00 Úklid kostela 8.45 Setkání při čaji 14.00–15.45 Příležitost ke svátosti smíření pro děti 16.00 Eucharistie pro děti 8.30 Den seniorů a nemocných
VÁC VÁC MIK FAR VÁC VÁC FAR FAR MIK SÁL
Po celou dobu postní se koná pobožnost křížové cesty vždy v pátek v 17 hod. v kostele sv. Václava.
Duchovní správce – farář
P. Stanisław Góra telefon: 271 742 523, 602 309 766; e-mail:
[email protected] V pondělí vyřizujte, prosím, jen neodkladné záležitosti.
Pastorační asistenti
Mgr. Jan Rückl telefon: 271 742 523, 725 465 052, 728 224 255;
[email protected] Ing. Pavel Švarc telefon: 271 742 523, 725 465 052 e-mail:
[email protected] Telefon fara 271 742 523, 725 465 052 Webové stránky farnosti www.farnostvrsovice.cz Čísla účtu farnosti na provoz farnosti: 280828389/0800 na opravu varhan v kostele sv. Václava: 186817149/0300 Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523. Neprodejné, náklady na tisk hrazeny ze sponzorského daru a z vašich příspěvků. Vydání příštího čísla je plánováno na 1. 4., příspěvky dodávejte nejpozději do středy 22. 3. Kontakt:
[email protected], případně osobně v kostele sv. Václava. Šéfredaktor: Anna Langpaulová (AL). Redakční rada: Stanisław Góra, Jan Rückl (JR), Pavel Švarc (PaS), Miloslav Müller ml. (MiM), Alena Králová (AK), Pavel Mikula, Markéta Řečinská. Přispěvatelé: Simona Kocourková (SK), Miloslav Müller st. (MM st.), Jarka Nagyová (JN), Hanka Rechnerová (Hanka, HR). Korektura: Jana Šachlová. Sazba: Slávek Heřman. Tisk: Jan Rückl, výtisky pro nás zkompletovali Polákovi
