DĚJINY KNIHOVEN A KNIHOVNICTVÍ STUDIJNÍ OPORA PRO STUDENTY 2. ROČNÍKU MATURITNÍHO PŘEDMĚTU KNIHOVNICTVÍ
BAROKNÍ KNIHOVNY 16. A 17. STOLETÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH BAROKO V UMĚNÍ A VE SPOLEČNOSTI Baroko jako umělecký směr vládlo v Evropě mezi lety 1600 a 1750. Původ slova baroko vychází z portugalštiny, kde pérrola baroca znamená perlu nepravidelného tvaru. Baroko proniklo do všech uměleckých a životních projevů (architektura, výtvarné umění, literatura, divadlo, hudba). Byl to poslední univerzální a jednotný umělecký styl celé Evropy. Dá se říci, že baroko vzniklo na objednávku katolické církve a jeho úlohou bylo posílit její vliv a postavení ve společnosti po třicetileté válce. Příznačné je stírání hranic mezi architekturou, plastikou a malbou s cílem vytvoření jednotného společného účinku. Významně se uplatňuje ornamentální štukatura. Baroko obecně dává přednost asymetrickým formám, vyklenutým a vydutým zaoblením, nadsazeným proporcím, prostorově rozvinutým gestům, efektním perspektivám (využití souhry architektury a malby). Výrazným prvkem barokního umění je pohyb. Zatímco renesanční umění je z tohoto hlediska statické, jeho ideálem je stavba vybudovaná na půdorysu kruhu, pak baroko je dynamické a jeho ideálem je ovál či elipsa. Barokní stavbu, sochu, kašnu atp. je nutné vnímat v pohybu - obcházet. Barokní architektura významně ovlivnila podobu sálových klášterních, zámeckých a palácových knihoven. Hlavními znaky barokní architektury jsou: • • • • •
projev monumentality: snaha ohromit člověka, důraz na citovost až exaltovanost, vnitřní napětí, patos, nadsázka kostely měly působit jako obraz nebe přenesený na zem, paláce a zámky reprezentovaly bohatství a moc půdorysem staveb byla elipsa nebo průniky elips (nekonečno) častý architektonický prvek: kopule drahé materiály: zlato, vzácná dřeva, barevné mramory
Nejvýznamnějšími barokními architekty je pak trojice Italů: architekt (také malíř a sochař) Gian Lorenzo Bernini, Francesco Borromini a Guarino Guarini. Barokní umění významně ovlivnila rozvětvená rodina Dientzenhoferů, jejíž dva členové, otec Kryštof a syn Kilián Ignác, působili převážně v Českých zemích. Dalším významným architektem působícím v Českých zemích je Jan Blažej Santini. Barokní malíři: Caravaggio Diego Velázquez Peter Paul Rubens Rembrandt van Rijn Karel Škréta Petr Brandl Václav Vavřinec Reiner Barokní sochaři: Matyáš Bernard Braun Ferdinand Maxmilián Brokoff
Barokní hudební skladatelé: Johann Sebastian Bach Antonio Vivaldi Georg Friedrich Händel Jan Dismas Zelenka Adam Michna z Otradovic (Loutna česká, Chtíc aby spal)
Obrázek 1 Barokní sál knihovny v Klementinu v Praze
BAROKNÍ PODOBA KNIHY V Čechách se ještě po třicetileté válce používá pozdně renesanční knižní vazba. Znakem barokní vazby je její zdobnost, je hojně zlacená, používají se lepenkové desky z barvené mořené ušně, nejčastěji v odstínech hnědi. Barokní vazba se soustředí na precizní výzdobu hřbetu, módním trendem je bílá barva (proto v některých klášterech natírali hřbety vápnem, převazy jsou drahé a menší kláštery si je nemohou dovolit). Na rozdíl od knih z doby gotické a renesanční, které se čtou na pultech, jsou velkých rozměrů, často připoutány řetězy k lavicím, dochází u knih barokních ke zmenšení formátů. Knihy se začínají stavět do regálů a tím dochází k proměnám interiérů knihoven. Častým knižním materiálem je papír a pergamen. (Pergamen [lat.< podle m. Pergamon] je suchá čistá odtučněná holina z kůží ovcí a koz, hladce obroušená, nakřídovaná a hlazená. - Jako psací látka užíván na Předním východě (Persie) v 6.-5.st. př.n.l. Dále v Římě a od 4.st. n.l. v ostatní Evropě, kde od 6.st. nahrazován levnějším papyrem; od 14.st. oběma úspěšně konkuroval papír. V 17.-18.st. nalézal uplatnění především v knihařství na výrobu knižní vazby. V této době se objevuje také tzv. Sáčková vazba, vazba pro knihy na cesty.)
Obrázek 2 Barokní vazba knihy
Rukopisy (manuskripty) jsou dokumenty napsané rukou. Prvotisky (inkunábule) je tištěná kniha vyrobená pomocí pohyblivých liter v období od vynálezu knihtisku (cca 1450) do roku 1500 včetně. Zpočátku se projevovala snaha napodobit písmem, výzdobou a úpravou dobovou rukopisnou knihu. Staré tisky jsou knihy vytištěná v letech 1501-1800 včetně; někdy se horní časová hranice stanovuje datem zavedení strojového tisku v 19. století (v českém prostředí 1860).
VÝVOJ KLÁŠTERNÍCH KNIHOVEN V BAROKU České povstání let 1618-1620 a následná třicetiletá válka jsou výrazným dělítkem ve vývoji knihoven všech typů, které se v předcházejících dobách vyvinuly. Nastupující protireformace a renesance klášterního života, podporovaná vládou, církví i novou šlechtou, zasáhly příznivě do života i rozvoje klášterních knihoven a získávají barokní tvář. Do českých zemí přichází nové mnišské řády: jezuité, kapucíni a piaristé. I když zaměření jednotlivých řádů se od sebe liší, základní tematika jejich knihoven je podobná. V popředí nutně stojí náboženství a teologie, dále filozofie, historie a právo – především církevní. Knihovny benediktinů, augustiniánů a premonstrátů byly zaměřeny na vědeckou činnost svých členů. Knihovny jezuitů a piaristů se zaměřovaly i na literaturu pedagogickou.
Barokní pojetí knihovny ustupuje od typu pultových knihoven ke knihovnám sálovým. Knihy se na rozdíl od románského pokladnicového typu a gotického pultového začaly uskladňovat na výšku, hřbety směrem do místnosti. Knihovní interiéry se přizpůsobují tvarem i velikostí formátu knih. Knihy se umísťují do regálů, které jsou většinou vyřezávány přesně na míru sálu. Do horních částí a na ochozy vedou tajná schodiště, která jsou schovaná za maketami knih. Stropy jsou hojně zdobené freskami zpravidla znázorňující citáty a příběhy z Bible (příkladem je Strahovská knihovna). Vstupy do knihoven jsou reprezentativní a velmi zdobné. Častou výzdobou jsou portréty opatů, knihovníků, papežů či donátorů, sochy filozofů a básníků. Břevnovská benediktinská knihovna V polovině 18. století komplex klášterních budov přestavili Kryštof a Kylián Diezenhoferové [dýcenhoferové] Knihovna je umístěna v prvním patře severního křídla klášterní budovy z roku 1751. Knihovna je instalována ve dvou sálech vybavených barokním nábytkem a zdobenými alegorickou malbou se symboly 4 univerzitních fakult. Knihovna byla výrazně zničena za pruských válek v polovině 18. století a bylo nutné znovu ji doplňovat. V roce 1788 měla knihovna kolem 6 000 svazků, růst se nezastavil a v roce 1933 měla břevnovská knihovna 33 000 svazků. V knihovně je cca 100 rukopisů. Strahovská premonstrátská knihovna Dnešní podoba strahovské knihovny se začala vyvíjet v roce 1671, kdy z popudu opata Jeronýma z Hirnheimu postavil pražský stavitel Jan Dominik Orsi z Orsini starší barokní sál, který je dnes označován jako teologický sál. Později byl přistavěn ještě druhý sál nazývaný filozofický, který zdobí ořechové skříně a stropy pokryté freskami (nástěnnými malbami). Knihovna byla značně zničena a vypleněna švédskými vojsky za třicetileté války. Katalog z roku 1678 vykazuje 5 564 svazků. V roce 1950 měla knihovna asi 110 000 svazků. Ve strahovské knihovně se dochovalo na 3 000 rukopisů. Stará klementinská knihovna major V době baroka se oddělily sklady od výpůjčního sálu, kde se studovalo. Knihy se půjčovaly pouze prezenčně členům jezuitského řádu se souhlasem rektora. V letech 1618-1622 jezuité opustili Klementinum a knihovna značně upadla. Nová klementinská knihovna minor Císař Ferdinand I. předává Univerzitu Karlovu jezuitům a dochází ke sloučení staré klementinské knihovny a kolejních knihoven. Vzniká tak nová klementinská knihovna – Biblioteca minor. Knihovna je nepřístupná veřejnosti. V polovině 18. století Kryštof Mikles vytvořil seznam 16 000 svazků, roztřídil je do 23 oddílů podle abecedy, natřel hřbety knih bílou barvou a oddělil libri prohibiti (zakázané kacířské knihy). Antonín Koniáš Syn tiskaře, fanatický misionář a kazatel. V roce 1729 vydal příručku Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající. Kniha měla dvě části: 1. metodická pomůcka pro misionáře a 2. rejstřík zapovězených knih. Byl to abecedně uspořádaný seznam (index) knih v češtině, latině, němčině, francouzštině. Koniášova příručka se používala až do 80. let 18. století a přispěla ke zničení desítek tisíc knih. Sám Koniáš jich za svůj život zničil (povětšinou spálil) 60 000 svazků! Koniáš byl paradoxně největším znalcem protestantské literatury, proti které bojoval. Jeho indexy se řadí k prvním uceleným bibliografiím.
Knihovny ve Zlaté Koruně a ve Vyšším Brodě V jižních Čechách spravuje klášterní knihovny Krajská vědecká knihovna v Českých Budějovicích. Ve Zlaté Koruně shromáždila menší jihočeské knihovny. Nejvýznamnější jihočeská knihovna – cisterciáků ve Vyšším Brodě – zůstala v původních interiérech. Knihovna je uložena ve dvou sálech zařízených v roce 1757 a na chodbě, vystavěné později – v roce 1845. Sály se nazývají teologický a filozofický a stejně jako v Břevnově i Strahově jsou bohatě umělecky vyzdobeny. Celkový počet svazků vyšebrodské knihovny je zhruba 70 000 svazků pokrývající encyklopedickou šíři oborů. Další barokní klášterní knihovny: Knihovna křižovníků s červenou hvězdou v Praze Knihovna premonstrátského kláštera v Teplé u Mariánských Lázní Knihovna benediktinů v Rajhradě Knihovna premonstrátů v Nové Říši
BAROKNÍ ZÁMECKÉ SÁLOVÉ KNIHOVNY V Čechách a na Moravě se usadila nová šlechta, původní protestantská česká i německá odchází do emigrace. Nová katolická šlechta odměnou za služby Habsburkům dostává levně opuštěné statky, zámky a paláce. Rozvoj a růst zámeckých knihoven je velmi individuální, podléhá vnitřním okolnostem doby i zájmu. Barokní zámecká knihovna na Buchlově K nejstarším zámeckým barokním knihovnám zřejmě patří knihovna na Buchlově. Je uložena v gotickém hradním paláci, renesančně přestavěném v slohově čistých barokních skříních. Knihovnu započali budovat Zástřizlové. Jiří Zikmund Zástřizl získal v Ženevě v roce 1598 knihovnu Theodora Bezy, jež se stala základem budoucí zámecké knihovny. Páni Petřvaldští z Petřvaldu, kteří na Buchlově následují po Zástřizlech, vybudovali od roku v polovině 17. století novou sbírku. Jejich sbírka je poznačena rytými exlibris (značka v knize) s heraldickým znamením páva. Knihovna olomouckého biskupství na zámku v Kroměříži Knihovna olomouckého biskupství na zámku v Kroměříži byla založena v 17. století olomouckým biskupem Karlem II. Liechtensteinem z Castelcornu [lichtnštejnem z kastelkornu]. Knihy do knihovny byly nakupovány plánovitě, přednost měla teologie, právo a historie. Knihovna měla zároveň sloužit i veřejnosti a zejména nově založené koleji piaristů. Původní barokní knihovna obsahující staré části fondu se dnes označuje jako Stará knihovna. V roce 1875 byla založena Nová knihovna. V knihovně je uloženo 304 rukopisů, 160 prvotisků a 11 500 starých tisků. Další barokní zámecké knihovny: Knihovna mikulovského zámku Zámecká knihovna ve Frýdlantu Zámecká knihovna v Opočně – Francouzská knihovna Colloredů a Mansfeldů Náchodská zámecká knihovna
Obrázek 3 Arcibiskupská zámecká knihovna v Kroměříži
PALÁCOVÉ KNIHOVNY V PRAZE Nostická knihovna na Malé Straně Stavebníkem raně barokního nostického paláce byl Jan Hartvík Nostic. V knihovních sálech se baroko projevuje na štukové výzdobě stropů. Základ knihovny vytvořily starší sbírky, které zakladatel zdědil po předcích. Tyto sbírky spojil s knihovnou svého bratra, která byla orientovaná zejména na přírodní vědy. Největšího rozmachu a významu knihovna doznala na konci 18. století v období osvícenství. V roce 1776 vstoupil do nostických služeb Josef Dobrovský, který mohl knihy využívat ke své práci. Krátce po tomto svém vrcholném období se přestala knihovna doplňovat a stala se historicky uzavřeným celkem. Knihovna má 14 000 svazků encyklopedické šíře s převahou historické literatury 16. až 18. století a je cenným pramenem pro dějiny třicetileté války. Dnes v Nostickém paláci v Praze sídlí Ministerstvo kultury ČR.
Obrázek 4 Interiér Nostické knihovny na Malé Straně v Praze
Palácová knihovna Kinských v Praze na Staroměstském náměstí Knihovna Kinských není barokní, je z pozdější doby, ale sídlí v barokním paláci a souvisí s výše uvedenou Nostickou knihovnou. Ferdinand Kinský ji v roce 1805 koupil jako celek od knihkupce Lafontaina. Tento moderní knižní celek v empírovém nábytku nahradil starší knihovnu Kinských, kterou věnovali pražské Univerzitní knihovně. Nová knihovna Kinských nabyla na významu v první třetině 19. století za Rudolfa Kinského, prvního kurátora Matice české, který z ní chtěl mít českou národní knihovnu.
POUŽITÁ LITERATURA CEJPEK, Jiří et al. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2., dopl. vyd. V Praze: Karolinum, 2002. 247 s. ISBN 80-2460323-3. Baroko. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. San Francisco (CA): Wikimedia Foundation, 2001- [cit. 2014-10-27]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Baroko
