Studijní opora pro LEA II Požadavky na schopnosti, model kompetencí.
Úvod Změny v požadavcích na schopnosti profesionálů, NATO Network Enabled Capability a další kontexty pro formulaci výstupů přípravy. Vybraná kritéria a požadavky na kvality schopností profesionálů. Model kompetencí vojenského profesionála (profesionála pro bezpečnostní prostředí).
Úvod Vývoj lidského poznání, technický rozvoj a aplikace nových technologií do činností při zajišťování obrany a bezpečnosti společnosti, jakož i požadavky plynoucí z postupné integrace a spolupráce systémů, které obranu a bezpečnost na národní a mezinárodní úrovni zajišťují, kladou specifické nároky na schopnosti a kompetence profesionálů všech systémů a úrovní. Získávání, kultivace a užitečný rozvoj těchto schopností a kompetencí je cílem systémů, procesů a procedur, které se věnují vzdělávání a přípravě lidí. Národní a mezinárodní kontext řešení problematiky bezpečnosti z hlediska růstu vzájemné propojenosti různých systémů, vysoký stupeň komplexity a dynamiky vývoje situací jakož i jejich důsledků v různých úrovních společenských systémů postupně vede ke změnám v požadavcích na členy profesních systémů, jakož i na systémy samotné. Roste důraz na synchronizaci a synergii při výkonu konkrétních činností a při zabezpečování funkcí systémů zajišťujících ochranu, obranu a bezpečnost jednotlivců a společenství. To vše klade specifické nároky na profesionály působící v těchto systémech, jejich výběr a přípravu. Trendy ve změnách požadavků na kvality schopností lidí se profilují zejména ve dvou úrovních profesionálních kompetencí. První úrovní jsou odborné kompetence a kvality profesionála jako specialisty, odborníka či experta na činnost, funkci, obor nebo oblast činností. Druhou úrovní jsou kompetence, kvality profesionála jako správce procesu, manažera systému nebo subsystému v systému „vyššího“ řádu. Tyto změny probíhají současně jak v rovině individuální (schopnosti, vlastnosti, myšlení, hodnoty jedince), tak i systémové (vztahy, rozhodovaní, komunikace, dosahování cílů, sdílení smyslu, hodnot …). Proces změny systémů, vztahů, procesů a funkcí jejich vnějšího a vnitřního prostředí, přirozeně souvisí s procesy výběru, vzdělávání, přípravy a výcviku a celkové péče o lidi, profesionály, kteří těmto systémům vdechují život a skrze něž tyto systémy plní předpokládané funkce, jinak řečeno umožňují dosahovat cílových schopností ozbrojených sil. Kultivace a rozvoj kvalit schopností profesionálů v procesu vzdělávání a přípravy začíná vyžadovat nové rámce, principy a parametry. Příkladem je požadavek tzv. „janusovského“ myšlení (blíže viz v dalším
1
textu) u profesionálů v asymetrických operacích či pro výkon činností v situacích disponujících vysokou mírou složitosti, rizika selhání či ohrožení života anebo dynamikou změny. Kontexty či rámce, které tyto změny nastolují, mají koncepční a v případě ozbrojených sil i legislativní rámec. Odsud se změny promítají do systémů, programů a modelů výběru a přípravy profesionálů. V dalším textu rámcově zmíníme vybrané legislativní, koncepční a systémové národní a nadnárodní zdroje a standardy formující požadavky na schopnosti lidí a lidských systémů pro vojenské a bezpečnostní prostředí. Stádium vývoje naší společnosti je v současnosti, v návaznosti na dřívější popisy (technologická nebo informační společnost), popisováno jako stádium společnosti znalostní. Tento popis se odvíjí od současných trendů ve vývoji lidského poznání a uplatnění moderních technologií včetně komunikačních a informačních systémů v činnostech lidí a lidských systémů. Kontext vojenského prostředí, vojenského systému, jeho charakter, funkce a smysl jako specifického subsystému širší lidské společnosti je charakteristický mimo jiné i snahou aplikovat výsledky poznání různých vědních disciplín pro dosažení převahy nad možným protivníkem, případně zavádět nové technologie, procesy a procedury do svých činností v návaznosti na vědecko technický a politický vývoj v zájmových oblastech. Vojenské prostředí, vojenský systém představují zejména ozbrojené síly České republiky (dále jen OS ČR). Tyto síly působí nejen v národním prostředí jako součást obranných a bezpečnostních složek, ale jsou rovněž součástí širšího bezpečnostního prostředí NATO. Tyto skutečnost klade nároky na přizpůsobivost OS ČR jako systému, ve vztahu k dalším národním systémům zúčastněným v NATO, jakož i k systému NATO1 jako takovému. Působení ozbrojených sil České republiky je vymezeno a definováno legislativou a koncepčními dokumenty, které se spoluvytváří v mezinárodním legislativním a spojeneckém prostředí. V těchto materiálech jsou definovány základní rámce, principy, hodnoty, kvality a funkce pro systém OS ČR jako takových. Vedle vnitřních standardů, jako nutných algoritmů procesů a procedur užívaných pro výběr a přípravu lidí, jakož i rozhodování, řízení a výkon ve vysoce komplexním, trvale a dynamicky se proměňujícím prostředí, jsou pro bytí, rozvoj a spolupráci různých vojenských systémů a jedinců v nich významné strategické, koncepční rámce národní a mezinárodní povahy. Na národní úrovni se jedná například o Národní obrannou strategii České republiky, Vojenskou strategii České republiky apod.2 Příkladem mezinárodních standardů je Evropská bezpečnostní strategie, Strategická koncepce NATO a v jejím rámci NATO Network Enabled Capability3 (NNEC).
Vzhledem k vysoké míře komplexity systému NATO jako celku, jsou pro zabezpečení toho, aby systém vůbec fungoval jako systém a aby mohl plnit předpokládané, resp. požadované funkce ve vztahu ke svému smyslu (poslání), zaváděny standardy pro specifické situace, funkce a činnosti. Tyto jsou pak platné pro národní, mezinárodní a nadnárodní úroveň (příkladem je plánování a řízení operací, standardy pro logistiku, poskytování lékařské péče, provádění přípravy v různých profesích apod.). 2 Vedle výše uvedených doplňují požadavky také podklady tvořené současnou legislativou a závaznými normami. Tyto materiály popisují funkce, schopnosti, procesy, procedury a standardy, jimiž mají disponovat a které mají realizovat lidé a lidské systémy v rámci profesního prostředí. Pro vojenské prostředí se jedná zejména o zákony, nařízení vlády, resortní normy (resort MO) a vnitřní předpisy, normy a standardy OS ČR. Příklady: Zákon o ozbrojených silách č. 219/1999 Sb. Zákon o vojácích z povolání č. 221/1999 Sb. Vojenská strategie České republiky. Doktrína AČR apod. 3 NATO Network Enabled Capability – NNEC, je teorie a praxe války v informačním věku. Zahrnuje kombinaci strategie, nově vznikajících taktik, technik, procedur a organizačních aspektů, které umožňují jednotkám, které jsou plně, nebo alespoň částečně propojeny v integrovaném (komunikačním a informačním) prostředí, dosažení rozhodující bojové převahy. NNEC je základem převahy ve všech úrovních vojenského i 1
2
NNEC je v kontextu bezpečnostního a vojenského prostředí základním východiskem, zdrojem vizí pro koncipování národních úrovní a standardů. Je konceptem popisujícím základní principy, kompetence, schopnosti či funkce, kterými by měly jednotlivé národní vojenské systémy disponovat či se s nimi identifikovat. Změny v požadavcích na schopnosti profesionálů, NATO Network Enabled Capability a další kontexty pro formulaci výstupů přípravy Pro účely studijního textu zmíníme v dalším textu některé významné aspekty určující vývoj požadavků na výběr a přípravu profesionálů. NATO jako systém a prostředí zajišťující bezpečnost prochází procesem transformace v reakci na vývojové trendy a změny v bezpečnostním a operačním prostředí. Tento proces vychází ze změny zadání na charakter, funkce a úkoly ozbrojených sil v bezpečnostním prostředí. Toto zadání koncepčně vyjadřuje ústřední transformační cíl NATO, který je formulován jako: „dosažení převahy v rozhodování4, zejména cestou získání informační nadvlády založené a umožněné realizací NNEC“. Hlavní rámec transformace NATO postavené na aplikaci NNEC se promítá do parametrů probíhající transformace OS ČR, které musí zachytit a respektovat tyto trendy, aby se mohly plnohodnotně účastnit ve spojeneckých operacích. NATO Network Enabled Capability Transformační rámce jsou vedle aplikace konceptu NATO Network Enabled Capability (dále jen NNEC) formovány i skutečností postupné proměny parametrů bezpečnostního prostředí jako takového v tom, že se zásadním způsobem změnil pohled na možného protivníka a potřebu odpovídajícím způsobem reagovat na možné hrozby. Vzhledem k tomu, že převážná většina nasazení vlastních a aliančních sil probíhá v tzv. asymetrických operacích je jedním z rozhodujících předpokladů úspěchu vedle schopnosti získávat a zpracovávat informace, také schopnost zpracováním vytvořenou znalost odpovídajícím způsobem použít a to stále častěji v téměř reálném čase. Tato schopnost klade odlišné požadavky i na vojenské profesionály, zejména myšlení, rozhodování a jednání, jakož i práci se změnou, schopnost tvořivě se přizpůsobit změně podmínek a schopnost proaktivně se podílet v symetrických a zejména asymetrických operacích. Podstatou konceptu NNEC, základní ideou je snaha vytvořit prostředí, podmínky a schopnosti sil, které by byly schopné: vidět jako první a více než protivník k dosažení informační nadvlády; porozumět rychleji a lépe k dosažení znalostní nadvlády; rozhodovat se lépe a rychleji k získání nadvlády v rozhodování; působit či jednat rozhodněji, a tím dosáhnout operační nadvlády. nevojenského konfliktu, a to strategické, operační a taktické. Blíže viz http://www.defenceandstrategy.eu/en/previous-issues/volume-2005/12005/network-enabled-capability-key-capability-for-21st-century.html#.UgtG1xhIu1s 4 Převaha v rozhodování zahrnuje: a) princip proaktivity – být o krok vepředu před protivníkem (různé mody téhož principu - práce s minimální změnou x mezerou x slabým místem x myslí o krok vepředu /přemýšlím o jeho myšlení o mém myšlení/. b) nelineární myšlení (lineární akce jsou předpověditelné), tedy mentální proces – přemýšlím o tom, jak přemýšlí o mém přemýšlení. Tato reflexe umožňuje vystoupit z linearity kontextu, rozšířit možnosti rozhodování o další úrovně a kontexty a: rozhodovat se nečekaně „správně“ způsobit minimální změnou změnu kvality celého systému nebo průběh procesu. Tedy ne lineárně (zatlačím – upadne) a kvantitativně (zvýším počet vojáků) ale nelineárně – zapracuji na myšlení, psychice, morálním stavu, hodnotách a snížím kvalitu jeho síly nebo desynchronizuji procesy v jeho systému a snížím synergický efekt jeho síly.
3
Koncept NNEC a digitalizace bojiště se stává světovým trendem ve vojenství éry informačního a znalostního věku a vývoj komunikačních a informačních technologií přináší možnost radikálně změnit rozsah jejich využití k dříve nepředpokládaným činnostem a efektům. Podstatu vzniku požadovaných schopností v konceptu NNEC z funkcí domén a průběhů procesů a vztahů mezi nimi, vyjadřuje následující schéma: Obrázek 1.: Vztahy a funkce domén NNEC
Zdroj: Informační analýza 1/2006, s.12, dostupné http://www.defenceandstrategy.eu/en/previous-issues/volume-2005/1-2005/network-enabledcapability-key-capability-for-21st-century.html#.UgtG1xhIu1s
na:
NNEC akcentuje z hlediska funkcí domén odlišné požadavky na schopnosti a klade důraz na význam každého jednotlivce ve všech fázích procesu (blíže viz následující obrázek č. 2.). Obrázek 2: Schématické znázornění úloh jedince v procesu dosahování zamýšleného efektu
Zdroj: Informační analýza 1/2006, s.12, dostupné http://www.defenceandstrategy.eu/en/previous-issues/volume-2005/1-2005/network-enabledcapability-key-capability-for-21st-century.html#.UgtG1xhIu1s
na:
Paralelně s růstem významu každého jedince v procesu se proměňuje uvažování z hlediska rozhodování a jednání, kde se odpovědnost za jednání, ale i rozhodování přenáší na jedince. Vedoucí ideou na pozadí transformační koncepce, které spočívá v užívání efektu synergie a synchronicity lidského systému, již není lineární pojetí rozhodování a jednání, ale pojetí celostní. Celostní (holistické) pojetí je takovým pojetím obranného nebo lépe bojového systému, kdy tento sám o sobě, jakož i každá jeho část (jednotlivec, tým, osádka, jednotka) jedná v každém okamžiku
4
procesu jako celek, jehož je částí5. Pro přítomnost této ideje v konceptu NNEC hovoří dvě základní charakteristiky:
systém sám o sobě, jakož i každá jeho část (subsystém, jedinec) myslí a jedná v každém okamžiku a místě procesu jako „celek“; systém jedná autopoieticky, resp. synreferenčně, tedy trvale uvědomovaně a reflektovaně zpracovává zkušenost, aktualizuje (mění, přizpůsobuje) své myšlení (poznávání a rozhodování), vytváří poznání, znalost, rozhoduje se a jedná ve vztahu ke změnám ve vnitřním a vnějším prostředí při dosahování cíle.
Celostní pojetí klade odlišné požadavky i na způsob vedení, velení a řízení v samotných lidských celcích. Odsud se odvíjí dva předpoklady. Jednak předpoklad, že bude možné6 využít správné bojové prostředky na správných místech a v pravou chvíli k dosažení požadovaného operačního efektu. Jednak se předpokládá, že schopnost působit rychleji a přesněji umožní dosáhnout požadovaného efektu s menším počtem jednotek, a tím podstatně zvýšit operační efektivnost. Ve výše uvedeném smyslu klade nový přístup a zamýšlené schopnosti odlišné požadavky na psychofyzickou a mentální kondici profesionálů, jakož i na kvality těchto schopností a zejména na jejich přípravu. Stručně řečeno vojenský profesionál či profesionál pro bezpečnostní prostředí musí být schopen zvládnout nejen moderní technologie, včetně komunikačních a informačních, ale také samostatně a odpovědně se rozhodovat a jednat v konkrétní situaci mise (která může mít různé kontexty a cíle /nejen bojové operace – viz strukturace operací v Doktríně AČR a Doktríně působení AČR v mnohonárodních operacích/). Z hlediska přežití jedince a plnění funkcí v boji, musí být schopen „výstupu“ do nejvyšších technologických pater (užívat moderní techniku a technologie) a zároveň sestupu k základům, přirozeným potenciálům a schopnostem (obejít se bez nich). Rovněž musí být schopen, z hlediska rozhodování a jednání, pohybovat se jak v prostředí hierarchicky řízeném, tak v prostředí týmovém (síťově centrický model) a vedle toho zároveň být schopen se v určitých situacích rozhodovat a jednat samostatně. Dílčí shrnutí výstupů požadavků na lidi a lidské systémy působící ve vojenském a bezpečnostním prostředí utvářeném podle konceptu NNEC může být následující: NNEC klade kvalitativně odlišné požadavky na kvality schopností každého profesionála, jeho myšlení, rozhodování a přípravu. Implementace principů obsažených v NNEC 5
Má-li se celek chovat jako celostní systém (jedinec, tým, jednotka, uskupení) Pak tedy rozhodnutí, které je učiněno a formulováno proniká do výkonu každého jednotlivce a představuje vůli k činu a tím i akci. Synchronizace a synergetizace je tedy plně na místě zvláště v situacích, kdy části systému vykonávají své činnosti mimo přímou kontrolu jak jejich následků tak svých nadřízených. Rovněž stoupá jeho význam v kontextu asymetrických aspektů operací. Systém založený na informacích, respektive jejich organizovaném sdílení nemůže a nesmí rezignovat na kvality lidského myšlení, schopnost pracovat se změnou, schopnost vytvářet znalost v procesu plnění úlohy, rozhodovat se, rozhodnutí sdílet a nést za něj odpovědnost. Jedinec a systém se musí chovat autopieticky a proaktivně v duchu sdílených hodnot či smyslu mise. Musí být schopen: Vnímat a zpracovat důsledky svého jednání, postupovat s respektem k sobě a vnějšímu prostředí, efektivně a dynamicky. Trvale a samostatně se učit, učit se učit, reflektovat vlastní a sdílenou zkušenost. Uvědomovaného oddání se poslání (profesi, misi) a zároveň loajality. Loajality ve smyslu stálého členství v systému vyššího řádu, ať jsem kdekoliv. To umožňuje minimalizovat rizika typu: 1. podlehnout mentální lenosti (past expertů); 2. přestat být člověkem (mechanický vykonavatel vyšší vůle a rozkazů nadřízených); 3. podlehnout destruktivnímu potenciálu akutní reakce na stres anebo traumatu (jsem ten kdo vždy má moc a svobodu rozhodování). 6 Tato možnost vyžaduje jiné myšlení manažera a jinak vzdělaného, vycvičeného a připraveného profesionála i systém (tým). Týmový duch jako vnitřní zdroj kvality jedince (schopnost uvažovat vztahově, kontextově: (já – tým – systém – společenství).
5
představuje realizaci jiného způsobu bytí a uvažování člověka v profesním systému. Jádrem transformace je změna myšlení, vztahů a funkcí každého prvku (člověka či subsystému) včetně systému řízení a velení (požadavek přechodu na síťový systém, při zachování některých funkcí a kvalit hierarchického uspořádání). Jádrem změny není pouze formální přizpůsobení technologií, rozvoj komunikačních a informačních technologií (KIT) a komunikačních a informačních systémů (KIS) ozbrojených sil a přizpůsobení se těmto technologiím. Jádrem je změna myšlení, vztahů a funkcí každého prvku (člověka či subsystému) včetně systému řízení a velení (viz požadavek přeladění na síťový systém, při zachování některých funkcí a kvalit hierarchicky uspořádaného systému). Koncepce NNEC předkládá principiální směr transformace. Jejím jádrem není pouze rozvoj KIT a KIS ozbrojených sil a aplikace moderních technologií a ani mechanistická inovace procesů přípravy, ve smyslu ovládání těchto technologií a přizpůsobení se jejich možnostem. Jádrem je kvalitativní změna myšlení, vztahů a funkcí každého prvku (člověka či subsystému) ozbrojených sil, včetně systému řízení a velení (viz požadavek přeladění na síťový systém, při zachování některých funkcí a kvality hierarchicky uspořádaného systému). Koncepty, které se pokouší tuto změnu postihnout je koncept Janusovského myšlení7 podle Paparone, C. H., Crupi, J. A. (2002) anebo teorie Kognitivního kontinua K. R. Hammonda8. NNEC klade důraz na kvalitu potenciálu jedince a na systémy, které tento potenciál kultivují. Realizátorem změny pak není jedinec sám, ale nositelem strategické změny jsou systémy a jedinci, kteří realizují funkce jako je výběr, vzdělávání, příprava a výcvik, tedy velitelé a instruktoři. Další vybrané kontexty pro formulaci výstupů přípravy Vojenství se primárně zabývá silovým aspektem bytí lidí a lidských systémů, který se projevuje v různých variantách, úrovních a kontextech střetání sil, v podobě boje, nebo formě operace9 anebo války10. Vojenská věda se zajímá o potenciály lidí, lidských systémů a zdrojů z prostředí, jakož i o způsoby jejich uplatnění nebo efektivního využití v procesu „střetu“. V tomto smyslu se hovoří o například vojenských silách11, ozbrojené síle nebo bojovém či obranném potenciálu v podobě ozbrojených sil České republiky, které reprezentuje zejména organizační komplex Armády České republiky (dále jen AČR). Obecně lze říci, že schopnosti ozbrojených sil jako celku, se odvíjejí od jejich vnějšího prostředí, určovaného legislativou, koncepcemi a doktrínami, dále od jejich velikosti, struktury a rovněž od charakteru úkolů, které jsou pro ně formulovány státem. Základ těchto schopností doplňuje moderní a kvalitní výzbroj, ale vytvářejí jej připravení profesionálové.
Obrázek 3.: Aspekty schopnosti ozbrojených sil Vojenský profesionál i manažer se trvale pohybuje na kontinuu (jevové – substanciální, lineární x vztahové – esenciální, komplexní). Blíže viz teorie a metodologie Egona Brunswika, K.R. Hammonda a jejich následovníků in Kostroň, L. (1997, p. 47). Operace mohou mít bojový (válečný) anebo nebojový charakter. 10 Pojem válka užíváme ve vztahu ke komplexnímu kontextu střetu, pojem operace užíváme ve vztahu k aktivitě vojenského systému (uskupení, brigáda, jednotka, tým, osádka) a pojem boj užíváme ve vztahu k aktivitě jedince (individuální rozměr střetu). 11 Doktrína AČR definuje složky vojenské síly následovně (upraveno) : Morální složka - motivace, efektivní vedení, kompetentní organizace a rozvoj. Fyzická složka - bojová síla (osoby a materiál), technologie. Koncepční složka - základní zásady, doktríny, vojenské předpisy, standardní operační postupy (mentální složka síly – profesionalita, vycvičenou, /její úroveň a kvalita/, algoritmy, postupy pro rozhodování a další). 7 8 9
6
Zdroj: Janošec, J. (2005, p. 61) Z hlediska organizace ozbrojených sil a realizace přípravy, jsou proto vytvářeny specifické podklady platné a užívané pouze pro vojenské prostředí. Jedná se o řády, předpisy, vnitřní nařízení, metodiky přípravy a jiné, jejichž pozadí tvoří koncepce a doktríny. V těchto materiálech pak nacházíme vedle formulace úkolů a cílů pro profesní systém i formulace požadavků na kvality schopností lidí a profesních systémů. Odsud lze čerpat i zadání pro cíle přípravy profesionálů.
Jedním z nosných podkladů koncepčního charakteru je doktrína. Pojem doktrína se užívá ve významu vědecká teorie, nauka, soustava zásad, pouček, východisek, teoretické učení, poučka, strnulé neměnné učení. Ve vojenském kontextu je termín doktrína obecně definován jako „řídící element činností ozbrojených sil v zájmu státních cílů, kterou vedoucí činitelé uváženě aplikují.“ (Hanousek, M. 1998) Význam doktríny spočívá tedy v její určenosti, která může být odlišně pojímána. Například v USA se pojem doktrína používá pro vyjádření představy o stanoveném postupu profesního celku při komplexní operaci ve válčení. Typický příklad je doktrína použití pozemních sil USA12, která zakládá podobně jako NNEC určité principy, jež jsou uplatňovány v rámci mezinárodní spolupráce při operacích NATO a jsou tudíž významné i pro naše profesionály v obranných a bezpečnostních silách. V našich podmínkách má dokument nazvaný Doktrína AČR (ze dne 10.3. 2010) Tato doktrína se trvale vyvíjí a proměňuje a reprezentuje vizi chování pozemního vojska a popisuje očekávanou bojovou činnost pozemního vojska v operacích, poskytne-li se mu dostatek prostoru pro tvůrčí a iniciativní přístup. Toffler, A. (2002) uvádí: „…nová doktrína neustále zdůrazňovala potřebu zvýšení kvality lidí nejenom ve vedení, ale i ve výcviku, který by zdokonalil schopnosti každého vojáka.“ Mimo jiné se snaží zachytit i vývoj této změny v přístupu k přípravě lidí a postupuje od Polního manuálu (předpisu) FM 100-5 (operace), který vyšel 20. srpna 1982. Tento předpokládá vzdušné a pozemní bitvy, jež vyžadují jiné pojetí. Na pojetí vzdušné a pozemní operace se začalo pracovat v roce 1987 a oficiální doktrínou se stala v roce 1991. Podle A. Tofflera se v revizi Polního manuálu (FM) 100-5 ze 14. června 1993 hovoří o nových způsobech války a konstatuje se, že: „Jsme na konci způsobu vedení války typického pro industriální věk a na počátku vedení války informačního věku“. Manuál rovněž vyzývá k „…širšímu prostoru pro iniciativu..“ a k „…většímu spoléhání se na kvalitní vojáky…“. Mimo jiné také zdůrazňuje „....požadavek na poznání – tj. zlepšení rozvědné činnosti a komunikace…“. Podle A. Tofflera tato verze manuálu klade patrně nejvyšší důraz na: „Mnohostrannost – na schopnost armády přecházet co nejrychleji z jednoho konfliktu do druhého“. A věnuje i pozornost neválečným operacím. Jádrem doktríny pozemního vojska zůstává lidský faktor - voják. Nakonec je to voják, dobře vyzbrojený, vedený a vycvičený, kdo realizuje operační doktrínu a plnění daný cíl: "Vojákovo srdce, víra a duše jsou vším," konstatuje se v předpisu (Toffler, A. 2002, p. 66-67). V doktríně pozemního vojska se uvádí, že vojenské operace představují komplexní a dynamické procesy, které jsou obvykle vedeny ve třech základních rovinách moderního konfliktu: fyzické, informační a morální. Jsou obecně charakterizovány mezinárodní i vnitřní situací, daným protivníkem a s ním souvisejícím ohrožením, fyzickou a duševní únavou lidí a ostatními faktory, vnášejícími do celého procesu náhodné chyby, neočekávané potíže, a zmatek (tzv. frikce), které činí zdánlivě snadné (lineárně naplánované) obtížným. Zvládnout operace a tzv. frikce podle této doktríny vyžaduje mimo jiné také: Sdílení smyslu a hodnot (oddanost a loajalita) každým jednotlivým profesionálem. Morální sílu (vůle a charakter). Fyzickou sílu (vzdělání, vycvičenost, připravenost a vybavenost). 12
7
komplexnější povahu a vztahuje s k Armádě České republiky jako ke komplexnějšímu celku a hlavní využití doktríny se předpokládá: „ …zejména v procesu přípravy příslušníků AČR ve vojenských vzdělávacích a výcvikových zařízeních a na dalších pracovištích“ (Doktrína AČR p. 6). Doktrína AČR v kontextu přípravy (p. 67 – 68) konstatuje v požadavcích a cílech výcviku, že například: „…. výcvik musí směřovat k přípravě na vedeni bojové činnosti v operacích anebo: : „….výcvik musí být zaměřen na zvládnutí bojových dovedností, potřebných pro plněni úkolů ve všech deklarovaných druzích operací. Důraz je kladen zejména na výcvik jednotlivce a malé jednotky ke zvládnutí specifických úkolů;“; případně: „….výcvik musí byt systematický, musí postupovat od jednoduššího ke složitějšímu, od obecného ke konkrétnímu a vždy musí byt maximálně komplexní a odehrávat se v prostředí, které se co nejvíce přibližuje reálné situaci.“ V Doktríně AČR se rovněž konstatuje, že pro: „…Výcvik před nasazením do operace se organizuje s ohledem na možné úkoly předpokládaného nasazení s využitím poznatků, získaných z vyhodnocení zkušeností z předchozích misí. Přitom se používá metodika předoperační přípravy, pro kterou se v NATO zavedl pojem „Mission Essential Task List“. Podobně se rámcově vyjadřuje k výcviku v době nasazení: „….výcvik v době nasazeni (operace) se uskutečňuje s cílem přizpůsobit se konkrétním podmínkám operace, zvládnout nové způsoby činnosti, dosáhnout plnohodnotného začlenění osob, které přišly později v důsledku střídání nebo výměny, včetně zvládnutí dané výzbroje a techniky. Ve společných mnohonárodních operacích se výcvik uskutečňuje v uskupeních podle pokynů velitele mnohonárodních sil.“ Jestliže doktrína formuluje základní rámce a zaměření přípravy, specifika konkrétní přípravy pak řeší řády, předpisy, programy a metodiky vypracované pro tu kterou oblast přípravy13, například speciální tělesná příprava, střelecká příprava apod. Pro všechny modely přípravy a výslednou podobu na jejich výstupu v kontextu vnitřních parametrů vojenské síly14 jako takové, lze identifikovat tři oblasti ležící v základech většiny kompetencí a schopností15, které jsou jakýmikoliv modely přípravy vytvářeny a formovány pro výkon činností a funkcí lidmi v bezpečnostním prostředí. 1. Kritické, pohyblivé a tvořivé myšlení, vytváření poznání a znalostí pro rozhodování a jednání, tedy realizaci rozhodnutí v dynamicky proměnlivém a vysoce komplexním situačním kontextu. Jedná se oblast myšlení a poznávání, která se týká těch činností, které zahrnují rozumění a vědění, tedy jsou založeny na vnímání, myšlení, rozhodování a jednání, včetně formulování rozhodnutí pro sdělování a sdílení (velení, vedení a řízení). Například se jedná o Polní řád, Bojový řád, Základní řád, anebo Vojenské publikace, jako například Pub-53-01-1 (Velení a řízení v operacích – Praha 2006) apod., které popisují přípravu a výcvik vojenských profesionálů. 14 Vojenská síla disponuje vnějšími a vnitřními parametry. Vnější parametry jsou například počet vojáků, techniky, kvalita techniky a její účinnost, jakož i vycvičenou a zkušenost vojáků v jejím ovládání. Vnitřní kvality vojenské síly (profesionála ozbrojených sil) zahrnují: a) schopnosti – kompetence; b) psychofyzickou kondici, principy, hodnoty a sdílený smysl profesního celku uváděný jako morální stav apod. Orientace na „vnitřní“ kvality kompetencí u profesionálů v bezpečnostním prostředí, včetně prostředí vojenského, nachází paralelní rezonanci s trendy uvažování o kvalitě lidských zdrojů v jiných oborově či profesně vymezených prostředích. Příkladem z prostředí managementu je P. M. Senge (2007, p. 145) a jeho koncept osobního mistrovství (mistrovství v profesi) anebo snahy psychologie práce a personálních systémů cestou výběrových a rozvojových center (Assessment a development centre – AC a DC) zachytit nejen kompetence, ale především popsat zdroje, potenciály jedince a identifikovat tzv. „osobní kvality“. Tuto osobní kvalitu obvykle určují konkrétní parametry pracovního místa, pozice či funkce a osobní předpoklady profesionála. Blíže Bedrnová, E.; Nový, I.(2004, p. 138 - 148). 15 Kompetence a schopnosti jsou založeny na úrovni, formě a kvalitě myšlení, jakož i na prostoru a principech, ve kterých se vyvíjí, kultivují a uplatňují. Úroveň a kvalita kompetencí a schopností je průmětem úrovně osobnostních dispozic jedince, úrovně jeho individuální a systémové vyzrálosti, Prostor je definován hodnotami a smyslem profesního prostředí, kde se profesionál vyvíjí a realizuje. Principy jsou dány poznáním ve spolupodílejících se vědních disciplínách a jimi vytvářených modelech (model myšlení, model osobnosti, model učení apod.). 13
8
2. Zvládání i realizování změny a zátěže s ní související jedincem a lidským systémem. Jedná se o oblast změny a zátěže, která se vztahuje k proaktivitě a zahrnuje dvě úrovně. První je management změny profesionála tedy seberozvoje a rozvoje v profesi (specializaci), jako reflektované realizace schopnosti autopoietického systému učit se a učit se učit v procesu praxe či řešení úlohy. Druhou úrovní managementu změny je schopnost systému zvládat, navozovat a zpracovávat změnu jako sebeuvědomující se součást vyššího systému (zde se jedná nejen o tým, jednotku, uskupení, ale také o prostředí a situaci plnění úlohy, mise). 3. Sdílení znalostí a hodnot vytvářením a kultivací vztahů. Oblast interakcí se týká ovlivňování procesů (sdílení, řízení, vedení, velení) a těch činností, které vyžadují nebo zahrnují jak sdílení informací a znalostí, tak i potřebu jedince anebo systému „mít vztahy“, tedy vytvářet je, udržovat, kultivovat anebo ukončovat a skrze tyto procesy realizovat své poslání, funkce, cíle. Tyto oblasti, vzhledem k jejich komplexitě lze považovat jak za monodisciplinární tak i za inter a transdisciplinární. V tomto smyslu lze tyto oblasti a k nim vztahující se kvality schopností v té které odbornosti a profesní specializaci formovat a rozvíjet v každém typu přípravy profesionálů. Fenomén asymetrie v moderních operacích
V současnosti se zásadním způsobem rovněž mění pohled na možného protivníka a potřebu odpovídajícím způsobem reagovat na možné hrozby. Vzhledem k tomu, že převážná většina nasazení vlastních a aliančních sil probíhá v tzv. asymetrických operacích je jedním z rozhodujících předpokladů úspěchu schopnost získávat a zpracovávat informace a odpovídajícím způsobem je použít a to stále častěji v téměř reálném čase. Tato schopnost klade odlišné požadavky i na vojenské profesionály. K úvahám v přípravě lidí pro nasazení profesionálních sil v operacích přináší zajímavé inspirace článek Ch. Dunlapa (1998) „Válka 21. století: čtyři nebezpečné mýty“. Autor se v něm zabývá otázkou technologické vybavenosti armád, která je uvažována jako výhoda v případném válečném konfliktu. Popisuje v této souvislosti mimo jiné i předpoklady s technickou a technologickou výbavou související a pragmaticky je analyzuje. Předpoklady nazývá mýty a specifikuje je následovně: Mýtus č. 1 - Naši pravděpodobní protivníci budou jako my. Mýtus č. 2 - Je možné redukovat armádu ve prospěch malých, dobře vycvičených sil, vybavených zbraňovými systémy poslední generace. Mýtus č. 3 V příštích konfliktech můžeme dosáhnout nejen informační převahy, ale i nadvlády. Mýtus č. 4 Díky moderním technologiím budou příští války humánnější a méně krvavé. Závěr článku uzavírá mimo jiné i konstatováním, že : „Budeme stát proti nepříteli, který nebude hrát podle našich pravidel, a který naopak bude naše hodnoty, které uznáváme, pokládat za naše slabosti, kterých musí využít. Technologie nezmění válku na zdvořilou hru vedenou za pomocí počítačů, jak by si mnozí přáli. Videohry nejsou modelem války 21. století.“ a doplňuje, že : „Nesmíme očekávat, že protivník - zejména z jiného kulturního prostředí - bude nezbytně užívat nejmodernější zbrojní technologii stejným způsobem jako my. Možná je namístě připomenout slova viceadmirála Charlese Turnera Joye, která pronesl před více než 40 lety: "Nesmíme očekávat, že 9
nepřítel bude plánovat válku tak, aby vyhovovala našim zbraním, ale musíme plánovat naši výzbroj tak, aby mohla být nasazena kdekoliv a kdykoliv, kde nepřítel zaútočí." (Dunlap, 1998) Pojem asymetrie se v moderním jazyce vojenství užívá stále častěji, například ve spojení „asymetrické ohrožení“ či „asymetrické operace“. Zvýšená četnost výskytu tohoto pojmu není hlavním důvodem našeho zájmu. Hlavním důvodem, jak si ukážeme níže je skutečnost, že asymetrie klade důraz zejména na změnu myšlení a jednání lidí a lidských systémů z hlediska efektivnosti způsobů užívaných pro přežití. Z hlediska vojenské vědy a vojenského umění se nelze spokojit s pouhými definicemi formulovanými v různých vojenských dokumentech. Diskusi uvedeme citacemi úryvků z překladu článku "Janusian Thinking and Acting" autorů C. H. Paparone a J. A. Crupi, uveřejněného v časopise pozemního vojska USA Military Review (1/2002)16: Cit. 1: „Dnes není vojenský potenciál národních států pro zahájení útoků nezbytný; útoky již vůbec nemusejí mít tradiční vojenské kvality a jejich předpověď není tak snadno vypočitatelná jako dříve. Teoretikové nazvali tyto nové podmínky "asymetrickým vedením války", čímž vyjádřili, že postmoderní konflikt je především schopností související se schopností zasáhnout zranitelné místo protivníka prostředky jiného řádu. Někteří autoři zastávají názor, že efekt asymetrického konfliktu je nutno řešit na strategické úrovni. Základním předpokladem moderního vojenského myšlení a jednání je, že můžeme řešit asymetrické problémy hierarchicky usměrněným lineárním myšlením, jak je předpokládá strategická, operační a taktická úroveň války. Důvodem pro to je, že strategický, operační a taktický vzor existuje, protože vojákům umožňuje přizpůsobit se zaujetím bojové sestavy. Na druhé straně ale je nebezpečí, že tato struktura urychluje probíhající reakci, namísto aby podporovala potřebné možnosti a hodnoty vhodné pro organizační odpověď.“ Cit. 2: „I když je pojem asymetrie velmi často v odborné literatuře vysvětlován, je stále nesprávně chápán jako strategický, operační a taktický model, čímž se vzbuzuje dojem, že potřebujeme jen dokonalejší, nikoli nezbytně nutně zcela odlišné myšlení a jednání.“ Koncepty jako NNEC anebo DAČR rovněž zmiňují termín asymetrické operace. Asymetrii v procesu operace a jakéhokoliv střetu, lze vnímat jako vliv působení sil různé úrovně, kvality a intenzity na různé cíle. Asymetrii působení sil se věnují také různé operační koncepce, např. operační koncepce pro pozemní vojsko USA popisuje jak využít odhodlanosti, kreativity a iniciativy svého lidského potenciálu, předpokládá, že kombinace činností a systémů bude generovat: „….komplexní, zesílené a asymetrické účinky k dosažení rozhodujících výhod nad protivníky“. Polní řád pozemního vojska USA o asymetrii uvažuje ve dvou formách: a) První formou je asymetrie systémová, kdy jedna strana má možnosti, které nepřítel nemá nebo takové, s nimiž nepřítel nepočítá. Příkladem může být použití vysoce přesných zbraní v operaci "Pouštní bouře". Zde bylo použito vlastních bojových systémů jak proti nepřátelským integračním, ale i bojovým systémům. b) Druhou formou je asymetrie v důsledku "převýšení silou". Tato má dvě komponenty. Kvantitativní, která se projevuje ve vyšším počtu konkrétního druhu bojové techniky než má nepřítel. Kvalitativní stránka se zase projevuje ve vyšších možnostech dané techniky vůči obdobné u nepřítele.
16
In. Nastoupil, J., 2003, p. 51 – 62.
10
Tyto formulace předkládají podle mého názoru redukované úvahy o asymetrii, často lineárně a mechanisticky zatížené. Neuvažují již asymetrie související s odlišnostmi v myšlení, hodnotách a zájmech střetávajících se stran a jejich sil. Z tohoto hlediska jsou koncepty NNEC či Janusovské myšlení anebo analýza knihy Válka bez hranic17 výrazně komplexnější. Podnětným příspěvkem, z hlediska snahy o komplexní postižení asymetrického konfliktu, jsou závěry výzkumného úkolu, projektu Ústavu národních strategických studií (Institute for National Strategic Studies) při americké Národní univerzitě obrany, který měl posoudit bezpečnostní prostředí v roce 202518. Ukazuje se, že v bezpečnostním prostředí, které je charakteristické komplexitou, dynamikou vývoje a neurčitostí19 nevystačíme s lineárními, mechanistickými modely a nástroji pro poznávání a „poměřování“. Jejich užití může být dokonce zavádějící, kontraproduktivní nebo samo o sobě ohrožující, protože vede z dlouhodobého hlediska k „rizikovým a chybným“ závěrům, zejména pro formulovaní strategických záměrů, následně pak operačních a taktických cílů. NNEC je koncepcí komplexního charakteru nejen v tom, že zahrnuje již výše zmíněný požadavek změny myšlení a jednání, ale postihuje i změny paradigmatických principů a podstat. V tomto smyslu zahrnuje téma asymetrických operací a poukazuje i na omezení a rizika užívaných kognitivních modelů, modelů řízení či modelů rozhodování, plánování apod. Jakýkoliv střet sil a potenciálů (z hlediska vyhodnocení významu a aktuálnosti hrozby) probíhá ve více úrovních (podle komplexity kontextu, účastnících se systémů atp.). Z hlediska taktiky a strategie jako systémových úrovní pro poznávání, plánování, rozhodování a jednání, se jedná o získání a zhodnocení výhody. Potřebuji-li ovlivnit systém, získat výhodu a být proaktivní, mohu postupovat reaktivně a lineárně anebo mohu postupovat asymetricky. V reaktivní rovině jde často o zničení protivníka, nepřítele. Obvyklým výsledkem reaktivního modelu je lineární a symetrický střet sil „stejné“ kvality, podobný zápasu boxerů, atletů, judistů apod. Roli hraje síla, vytrvalost, odolnost. Vítězí (vyhrává) ten, kdo dokáže například lépe hospodařit s energií, odolat, anebo má více svalové síly. Zavádí se pak pravidla, symetrie a střet se reguluje, podobně i jakýkoliv jiný střet, tedy i válečný (válka gentlemanů, válka gangů) anebo střet konkurentů na trhu. Z hlediska zavádění pravidel, pokud jde o přežití, platí základní pragmatické pravidlo o užitečnosti: „Cokoliv poskytne výhodu a zajistí přežití, je užitečné“ a toto pravidlo často vede k porušení nastolené nebo konsensuální (dohodnuté) symetrie. Lidmi vytvořená pravidla se obvykle týkají poznaného a zmíněné kritérium užitečnosti vystupuje do popředí zvláště v situacích charakteristických vysokou mírou komplexity a dynamiky vývoje, situacích s nepředpověditelným vývojem, situacích neřešitelných v daném situačním kontextu, známými algoritmy, v daném kognitivním modelu, hodnotovém či Autor analýzy Flint, B. ji publikoval pod názvem „Threat Kingdom“ in Military Revue, July-August 2000. Autory analyzované knihy jsou Qiao Liang a Wang Xiangsui, Unrestricted Warfare (trans. Foreign Broadcast Information Service). Beijing, China, February 1999. V českém prostředí vyšel k této problematice zúžený překlad analýzy pod názvem „Hrozby a ohrožení“, v časopise Vojenské rozhledy 1/2001 a článek Pindešová, E.; Pokorný, V. “Úvahy a poznámky k článku Hrozby a ohrožení v kontextu NNEC a Kognitivní domény“ in Příprava profesionálů v obranných a bezpečnostních silách, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecko-odborné konference konané dne 7. května 2009 v rámci doprovodného programu IDET 2009, Brno, Univerzita obrany 2010, p. 119-131. 18 Podle publikace ”The Revenge of the Melinas: Asymetric Threats and the Next QDR” od pplk. K. F. McKenzie, jr., (USMC), kterou vydal Institut národních strategických studií, Washington 2000/red. 19 Neurčitost ve smyslu obtížné poznatelnosti cestou aplikace obvyklých metod, včetně aplikačního potenciálu jimi zprostředkovaného poznatku, např. vypovídajících hodnot naměřených (vypočítaných) parametrů. Neurčitost i ve smyslu nezměřitelnosti z hlediska nesouměřitelnosti „poměřovaných“ jevů anebo „naměřených“ hodnot (lze kupř. spočítat lidi, techniku, zásoby apod., nelze spočítat jejich mentální kapacity, hodnotové rámce či motivaci.). Příkladem nesouměřitelnosti paradigmat, hodnotových rámců a kognitivních modelů dvou profesionálů, plnících úlohy ve společně sdíleném situačním kontextu, je následující rozhovor mezi americkým a severovietnamským důstojníkem, plk. Harry Summersem a plk. Tu, v Hanoji v r. 1975: „Víte, vy přece nemůžete zvítězit,” řekl tehdy Summers. ”Může být,” odpověděl Tu, ”ale je to irelevantní.” Blíže viz článek ”Hrozby a ohrožení” in Vojenské rozhledy č. 1/2001 . 17
11
paradigmatickém rámci. Takové situace vyžadují nejen systémové myšlení a proaktivitu, ale také transformaci kognitivních modelů a změny v obvyklých modelech rozhodování a jednání založených na symetrii, lineární kauzalitě a polaritách. Na rozdíl od symetrického pak asymetrické pojetí střetu poskytuje již samo o sobě výhodu v tom, že: 1. Užívá komplexitu vztahů, prolínání vlivů a kompetencí, provázanost systémových úrovní a hodnotových měřítek pro myšlení a rozhodování jedince či systému, který se účastní střetu, jako celku. 2. Je efektivní z hlediska přežití anebo dosažení hodnot či cíle v rámci záměru systému, který je aplikuje. Asymetrické operace jsou stále častější a účinnější zejména proto, že každý střet se prostorově, časově, vztahově a kognitivně „globalizuje“ (roste jeho komplexita), například v tom, že: a) ve střetu se spoluúčastní mnoho vlivů a úrovní; b) průběh střetu je monitorován a obraz o něm přenášen a sdílen nejen bojujícími silami (bojištěm není pouze a jen místo střetu sil); c) střetu se účastní „spojenecké“, mnohonárodní síly; d) střetu se účastní jiné než čistě „vojenské“, bojové jednotky a síly. Asymetrický20 postup se váže k proaktivitě, symetrický (lineární) postup k reaktivitě. Hovoříme-li o asymetrickém postupu pak jej pro účely přípravy ve vojenském prostředí operacionalizujeme (vymezujeme) následovně: asymetrickým postupem rozumíme jakoukoliv aktivitu, jíž ovlivníme úroveň aktualizovaného potenciálu (síly) protivníka jinak, než použitím potenciálu (síly) téže formy. Jedná se o aktivity21 vyvíjející se v procesu vztahů systémů a prostředí, nelineárně orientované na slabá místa (vztahy, principy, procesy a funkce), jejichž jádrem je minimální energetický výdej s maximálním účinkem22, zhodnocení výhody ve smyslu záměru a dosažení strategického cíle. Dílčí závěr k NNEC, DAČR a asymetrii Kvalitativní změny z hlediska požadavků na lidi a lidské systémy lze stručně formulovat takto: a) změna v myšlení; b) změna ve způsobech přípravy, organizace vztahů a vedení. NNEC, DAČR a asymetrické charakteristiky, komplexita vztahů a vlivů, jakož i rostoucí dynamika průběhu procesů v bezpečnostním prostředí kladou zvýšený důraz na člověka a systémy, které jeho schopnosti a potenciály vytvářejí. Nositelem strategické změny jsou personální systémy a v jeho rámci systémy, které realizují funkce výběru, vzdělávání, výcviku a přípravy ve vztahu ke schopnostem požadovaným konkrétními pracovními místy v rámci systémů AČR.
Vybrané charakteristiky asymetrického postupu a příklady jeho efektivnosti lze identifikovat například ve filosofii postupu Číny při řešení tzv. globální ekonomické krize anebo v postupu bojovníků Talibanu proti spojeneckým silám v Afghánistánu. 21 Aktivitou je v tomto smyslu i „nečinnost“, nekonání, neutralizace apod. 22 Maximální účinek lze uvažovat různě – symetricky, asymetricky, jakož i celostně (kupř. rozklad systému) anebo specificky jako například omezení či oslabení speciální funkce systému. Vždy se však vztahuje k přežití vlastního systému, smyslu a hodnotám. 20
12
Analýza NNEC a DAČR umožňuje formulovat základní kompetence (schopnosti) lidí pro působení v systémech AČR. Tyto kompetence tvoří jeden podkladů pro činnost systémů specializovaných na řízení a rozvoj lidských zdrojů. Požadavky na schopnosti AČR a specifikace kompetencí do níže uvedeného modelu kompetencí tvoří základní prostředí pro formulaci zakázky na systémy, jejichž základními funkcemi jsou získávání, výběr, rozmisťování lidí v prostředí OS (personální systémy) a vzdělávání, příprava a výcvik lidí a lidských systémů. Vedle systémových a standardizovaných prostředí pro vzdělávání a přípravu profesionálů, jako je Univerzita obrany či výcviková střediska, významným způsobem vystupuje do popředí úloha velitelů a instruktorů odborné a speciální přípravy přímo u jednotek a útvarů. Právě zde lze nalézat praktické a konkrétní uplatnění a aplikaci požadavku zhodnocení zkušenosti do vlastní přípravy profesionálů pro zkvalitnění efektivnosti schopností jak u každého profesionála, tak u dané jednotky a v konečném důsledku profesního celku. Vybraná kritéria a požadavky na kvality schopností profesionálů Kritéria pro zaměření a průběh přípravy profesionálního personálu vyplývají jednak z principů, oblastí, procesů a charakteru domén, identifikovaných v NNEC a Doktríně AČR, jakož i ze standardů koncepčního charakteru (polní řád) a z předpisů na ně navazujících či se k nim vztahujících, jako jsou programy, metodiky a plány konkrétní, specifické přípravy. Tato kritéria lze pak transformovat do obecných požadavků na schopnosti všech vojenských profesionálů následovně: Tabulka 1.: Přehled vybraných kvalit schopností profesionálů Oblasti, domény, procesy, činnosti a funkce vyplývající z konceptu NNEC a dalších podkladů Kritéria, funkce a schopnosti související s prostředím, doménami, procesy a procedurami
Kritéria, funkce a schopnosti související se vztahy
Kvality schopností
Schopnost orientace v situaci. Schopnost přizpůsobit se, aktivně a tvořivě se vpravovat. Schopnost rozhodovat se v situacích mnohoznačnější povahy spojené a nejasným vývojem. Psychická odolnost. Schopnost regulovat svoji vnitřní a vnější aktivitu (činnost) vzhledem k aktuálním situačním kontextům. Vztahy k jevům, lidem, týmu, systémům. Vztah k sobě.
Dílčí kvality schopností lze pak rozpracovat výběrově a specificky do hodnotitelných parametrů sytících schopnosti ve vztahu k požadovaným kritériím. Příklady: 1. Schopnost orientace v situaci. Příklady parametrů sytících kritérium: a) Ukazatele účinné kapacity rozumu, vhledu a kreativity a souvisejících schopností a funkcí. b) Porozumění situaci; 13
c) d) e)
Kritické myšlení a samostatný úsudek; Systémové uvažování; Koncentrace a stálost pozornosti.
2. Schopnost přizpůsobit se, aktivně a tvořivě se vpravovat. Příklady parametrů sytících kritérium: a) Přizpůsobivost změně; b) Předvídat změny; c) Tvořivě změny zpracovat a zvládat; d) Reálně hodnotit situaci, možnosti a rizika; e) Přizpůsobit se realitě situačního kontextu; f) Adekvátně reagovat; g) Adaptovat se v přirozeném a technologickém, informačním a komunikačním prostředí. 3. Schopnost rozhodovat se v situacích mnohoznačnější povahy spojené a nejasným vývojem. Příklady parametrů sytících kritérium: a) Rozhodnost a odpovědnost za rozhodnutí a jednání; b) Orientace v mnohoznačné situaci; c) Schopnost formulovat cíl, záměr a postupy k jeho dosažení. 4. Psychická odolnost. Příklady parametrů sytících kritérium: a) Zvládání změny a zátěže; b) Reakce na zátěž včetně různých forem deprivace; c) Odolnost vůči frustraci; d) Schopnost sebeovládání a sebekontroly; e) Způsoby řešení zátěžových situací – efektivnost strategií zvládání stresu; f) Kontrola situace a reakcí. 5. Schopnost regulovat svoji vnitřní a vnější aktivitu (činnost) vzhledem k aktuálním situačním kontextům Příklady parametrů sytících kritérium: a) Schopnost adekvátně riskovat; b) Schopnost nakládat s emocemi. 6. Schopnost ovlivňovat vztahy k sobě, lidem, týmu. Příklady parametrů sytících kritérium: a) Realistická sebedůvěra a sebehodnocení; b) Stabilita chování v sociálním prostředí; c) Kooperativnost; d) Komunikační schopnosti; e) Schopnost ovlivňovat vztahy k systémům a prostředí.
14
Vybrané osobnostní charakteristiky, které tato kritéria splňují z hlediska kvalit schopností jedinců a jejich úroveň, z hlediska výběru a přípravy, jsou identifikovány v oblasti vojenské psychologie. Tabulka 2.: Přehled vybraných požadavků na schopnosti Vybrané požadavky bezpečnostního a vojenského prostředí na kvality schopností lidí Požadavky na cílové schopnosti Příklady vybraných charakteristik sytících schopnosti Schopnost udržovat stav neustálé Rychlé, přesné, kritické, výběrové a kontextové připravenosti k plnění úkolů. myšlení. Rozhodnost myšlení, rozhodování, působení a jednání. Schopnost pohybovat se a užívat integrované komunikační a informační prostředí. Schopnost pracovat s prostředky IS, KIT, senzory a prostředky působení. Schopnost sdílet informace, povědomí a komunikovat v prostředí NNEC. Schopnost pohybovat se v různých procesech a úrovních systému. Schopnost rozumět a užívat prostředky, systémy a procesy velení a řízení. Schopnost rozhodovat se v situaci neurčitosti (převzít odpovědnost v procesu změny). Schopnost zvládat standardní operační postupy. Schopnost samostatné a týmové práce.
Aktivita a výběrovost při vyhledávání zdrojů informací. Porozumět a pochopit – dávat informace do souvislostí v rámci situačního kontextu a smyslu mise.
Schopnost komplexně postupovat s jinými systémy (politickými, sociálními…). Schopnost zvažovat důsledky rozhodnutí v širším kontextu mise. Schopnost vidět a chápat stejně činnost protivníka.
Flexibilita v přístupech hodnocení situace, velení a řízení. Flexibilita v plánování a aplikaci aktuálně efektivního způsobu vedení, řízení a jednání. Schopnost transformovat cíl mise v procesu řešení úlohy a situace.
Kritické a systémové, procesní myšlení, rozhodování a jednání. Samostatnost, kompetentnost a odpovědnost. Reflektované a kontextové rozhodování a jednání. Schopnost diferencovat úrovně významu, stanovovat cíle, postupy jejich dosahování, priority procesů. Zvládat nepřehlednou situaci, snižovat neurčitost. Rychle, uvědomovaně a systémově akceptovat změnu.
Model kompetencí vojenského profesionála Kvalitativní změna, která vystupuje z analýzy NNEC a vývoje trendů bezpečnostního prostředí23, se týká především myšlení a jednání lidí. Tuto změnu lze identifikovat na pozadí všech 23
Blíže viz Saliger, R. et. al. (2008).
15
kvalit schopností - kompetencí vyjádřených v níže uvedeném Modelu kompetencí24. Model kompetencí zahrnuje tyto kompetence: 1. Centrální kompetenci: pochopit smysl a sdílet (komunikovat) významy a hodnoty, uvědomovaně a užitečně být v kontextu, systému a procesu, kriticky myslet, vytvářet poznání, rozhodovat se a jednat. 2. Dílčí kompetence: Užívat různé procesy a situační kontexty k uvědomovanému rozvoji svých schopností a zdrojů. Kompetence zahrnuje i schopnost učit se, rozvíjet a vytvářet schopnosti své a systému (týmu). Tvořivě myslet25, vytvářet poznání a zhodnocovat znalosti, uvědomovaně a reflektovaně se přizpůsobovat prostředí a rozhodovat. Vnímat změnu jako základní a přirozenou součást života, profese a světa. Rozvíjet schopnost změny vnímat, navrhovat a realizovat. Uvědomovaně, užitečně ve vztahu k danému kontextu užívat své zdroje a zdroje svého okolí k dosahování smyslu, hodnot a dohodnutých cílů v jednání. Orientovat se v sociálních (týmy, organizace, instituce atd.), informačních a komunikačních systémech, umět v nich cílevědomě a kompetentně působit, dokázat si vytvořit podporující a stabilní sociální zázemí. Trvale reflektovat výlučnosti vojenské profese a specifika manažerských a vojenských činností v organizačním, systémovém a společenském kontinuu26. Být užitečným členem týmu, systému a vést, pečovat o tým, systém v různých situačních kontextech27. Proces přípravy a výcviku vojenských profesionálů a jejich další kariérový růst a profesní rozvoj je vhodné orientovat na výše uvedené kompetence. Pro praxi přípravy je nutné model chápat jako rámec, ve kterém jsou formulovány kvality užitečné pro přežití a rozvoj jedince v systému, prostředí, jakož i přežití systému samotného. Smyslem formulace kompetencí je postihnout, „zobrazit“ aspekty vztahů mezi jedincem, systémem a prostředím. Z tohoto modelu lze vycházet například v personálních činnostech při formulování obecných i specifických (oborových, specializačních) kritérií pro výběr nebo pro proces přípravy (výcviku a vzdělávání) vojenských profesionálů a velitelů, pro formulaci požadavků, předpokladů a kritérií personálními systémy pro profesní pozici, anebo při formulování směrů a mezníků pro individuální profesní a kariérový rozvoj. Závěr
Blíže viz Pindešová, E. et. al. (2007). Kompetence zahrnuje kupř. pohyblivost na kognitivním kontinuu, blíže viz „Matice kognitivního kontinua“ in. Hroník, F. (2002, p. 22 – 26), ve specificky vojenském kontextu pak podobně i Paparone C. H., Crupi J. A. (2002). 26 Kompetence zahrnuje: a) Transformovat vědomí významu komunikace do rozvoje vlastních komunikačních schopností. b) Zvládat zátěže ze změn a rozvíjet tuto schopnost u týmu, systému. c) Kultivovat užitečné stávající, nalézat a rozvíjet nové zdroje a kompetence. Prioritou je flexibilita v odbornosti pro různé kontexty (samostatný specialista, manažer, člen týmu) umožňující zužitkovat každý situační kontext, změnu pro rozvoj sebe, týmu, a systému ve smyslu dosažení cílové schopnosti, efektu. 27 Kompetence zahrnuje: a) Schopnost definovat užitečnost svých kompetencí a činností a začlenit je do týmového a systémového (organizačního) kontextu. b) Umění vést lidi ke společnému cíli, podporovat je a pomáhat jim. 24 25
16
Profesionalita je vždy individuální slitinou vědomostí, znalostí, dovedností a zkušeností a podstatou profesionality v jakékoliv oblasti je integrita, vyváženost a harmonie kvalit konkrétního člověka. Rostoucí důraz na individuální a systémový přístup vyžaduje uvažovat o programech a modelech přípravy a o instruktorském týmu, jako aspektech, jejichž úlohou a funkcí je vytvářet prostředí, ve kterém vyzrávají kvality schopností jednotlivců a týmů pro specifické profesní a organizační prostředí. Dosavadní výsledky výzkumu, praxe přípravy a zpětné vazby profesionálů v praxi ukazují, že mezi základní charakteristiky efektivně koncipované přípravy lze řadit: důraz na kvalitu a stálost instruktorského (lektorského) týmu; interdisciplinaritu instruktorského týmu a transdisciplinaritu modelů přípravy; modely přípravy vnímat jako proměňující se prostředí pro spolupráci na rozvoji kvalit schopností jednotlivců, nikoliv mechanismy na výrobu expertů; aplikovat nelineární a asymetrické aspekty v modelech přípravy; respektovat specifické individuální konfigurace kvalit a její proměnlivost v procesu profesionalizace u každého jedince; zachovávat respekt ke schopnosti samoorganizace lidí a lidských systémů (mikrotýmů) ve vztahu k efektivnímu řešení úloh. Vedle technologických a ekonomických otázek, které se změnami bezpečnostního prostředí souvisí, je třeba paralelně řešit i jiné aspekty, kterým je nutné se kontinuálně věnovat a které se týkají zejména kognitivní domény. Poznávání (kognice) je aspektem myšlenkových procesů, myšlení, kvalitou mysli, stejně jako vytváření znalostí a rozhodování pro následné jednání. Neustávající snaha a pokusy nahradit přirozené lidské myšlení umělou inteligencí, zejména v oblasti informatiky posouvá možnosti společnosti zejména směrem ke zdokonalování výrobních, informačních a komunikačních systémů, techniky a jejích schopností (inteligentní technologie, včetně zbraní a zbraňových systémů). Jakkoliv je toto úsilí intenzivní, nahradit kvality lidské mysli, poznávání a tvořivosti není v dohledném časovém horizontu možné. „Inteligentní“ systémy a mechanismy nejsou schopné produkovat kvality vlastní lidské mysli, jako je vytváření poznání a znalostí, rozumnost, moudrost, citovost, flexibilita, celostnost nebo autopoiéza. Profesionální kompetence lidí a schopnosti lidských systémů pro bezpečnostní prostředí a prostředí NNEC lze užitečně vytvářet kultivací a rozvojem jejich základů, procesů myšlení a rozhodování jako potenciálů jednání, již v úvodních procesech přípravy. Charakteristiky postmoderních konfliktů, teorie a praxe vojenského umění ukazují, že příprava vojenských profesionálů a velitelů nemůže postupovat pouze lineárním směrem a vytvářet účelově zaměřené, mentálně ukázněné lidi (profesionály) a systémy s předvídatelným myšlením a chováním. Ukáznění lidé a ukázněné systémy (např. instituce) nejsou tak dobré v tom, co dělají, jak myslí a jednají se „intuitivní“ lidé a systémy. Jsou sice disciplinovanější, spolehlivější, kontrolovatelnější, myslí a chovají se racionálně. Nicméně v situaci asymetrického konfliktu budou spíše reaktivní a v nevýhodě oproti rozumně, „intuitivně“ myslícímu, proaktivnímu a pragmaticky jednajícímu protivníkovi. Profesionalita ve vojenském umění úzce souvisí s jedincem vytvořenou „skrytou“ znalostí, kterou disponují „mistři“ profese, „intuitivní“ lidé. V této, jedincem anebo systémem, vlastní cestou vytvořené znalosti, je ukryta schopnost, které se znalost, vytvořená lineárním přístupem a tréninkem dovedností neumí zmocnit, lze ji však pěstovat spíše jako specifické (profesní) umění. Změny v obsahu a procesech vzdělávání a přípravy vojenských profesionálů a velitelů znamenají orientaci nejen na vytváření znalostních základů a vytváření dovedností pro efektivní 17
působení v rámci systémů ozbrojených sil a v rámci profesně specializovaného metasystému NATO. Změny jsou ovlivněny zejména změnami v charakteru funkcí pro různá „operační prostředí“ a změnami v požadavcích na spolupráci v rámci interoperability a metaoperability v bezpečnostním prostředí jako širším rámci efektivního působení a spolupůsobení ozbrojených sil jako celku. Změny se orientují nejen na vytváření znalostí a dovedností pro užívání KIS a KIT, ale také procesy kultivace a rozvoje myšlení lidí. Myšlení je základní charakteristikou kognitivní domény, ve které dochází ke zhodnocení informací a zpracování zkušeností, vytváření poznání a znalosti pro rozhodování, která formují a směrují jednání lidí a lidských systémů. Myšlení lidí, vytváření poznání a znalostí, je tou kvalitou, která umožňuje násobit potenciál sil systémů v prostředí NNEC jakož i systémů spolupůsobících v bezpečnostním prostředí. Postupy v přípravě profesionálů a velitelů, kterým je užitečné se věnovat, se orientují na proměnu podstaty a kvality vědomí, mysli, resp. myšlení. To považujeme za základ užitečných trendů přípravy a základ v osobním přístupu instruktorů. To, co se skutečně děje v mysli a myšlení jedince, je věcí procesů předávání (forma, metoda, vztah a prostředí – ty můžeme ovlivnit), způsobů zpracování (ty také můžeme ovlivnit – /algoritmy, modely, scénáře/), porozumění a pochopení (nelze přímo, lineárně a mechanisticky ovlivnit – je to vnitřní proces probíhající v učícím se systému, na kterém se spoluúčastní zralost, myšlení a jeho úrovně, jakož i vztahy k vnějšímu prostředí). „Výstupem“ je jedincem vytvořená znalost z vlastní zpracované zkušenosti, která není pouze přímým důsledkem informací či znalostí podaných na „vstupu“. Znalost, která je v základech všech potenciálů jakýchkoliv profesních systémů v bezpečnostním prostředí. Použitá literatura a vybrané informační zdroje: BEDRNOVÁ, E., NOVÝ, I. & kol., (2004). Psychologie a sociologie řízení. Praha, Czecha: Management Press. BUŘITA, L. a kol. (2007). Informační věk, informační společnost a vojenství. Praha, Czechia: AVIS. DUNLAP, Ch. J. (1997). Válka 21. století: čtyři nebezpečné mýty. PARAMETERS, U.S. Army War College, dostupné na www.army.cz/avis/vojenske rozhledy/1998. HANOUSEK, M. (1998). Operace pozemního vojska USA v duchu nového polního řádu. FM 100-5. Vojenské rozhledy 2/98. HRONÍK, F. (2002). Poznejte své zaměstnance: Vše o assessment centre. Brno, Czechia: ERA Group, spol. s.r.o. JANOŠEC, J. a kol. (2005). Bezpečnost a obrana České republiky 2010-2025. Praha, Czechia: AVIS. KOSTROŇ, L. (1997). Psychologie vytváření úsudků. Brno, Czechia: Masarykova univerzita v Brně. KŘEMEN, J. (2007) Modely a systémy. Praha, Czechia: Academia. KŘEMEN, J. (1994). Neformální sémantický "procesor" lidského vědomí a formální procesor.“ In ELOGOS, Electronical journal for philosophy/94. MALÝ, V. a kol. (2008). Úvod do problematiky NEC. Brno, Czechia: Univerzita obrany. NASTOUPIL, J. (2003). Jak studovat postmoderní konflikty (Janusovské myšlení a jednání). Vojenské rozhledy 2003. 18
PAPARONE, C. H., CRUPI, J. A. (2002). Janusian Thinking and acting in. Military Review 1/ 2002. PINDEŠOVÁ E.; POKORNÝ, V.; SALIGER. R. (2007). Vybrané aspekty společenskovědní analýzy NNEC ve vztahu k rozvoji a kultivaci kompetencí lidí a lidských systémů. Sborník příspěvků z mezinárodní konference Velení a řízení v prostředí NEC – IV. Brno, Czechia, Univerzita obrany. PINDEŠOVÁ, E.; POKORNÝ, V. (2009). Úvahy a poznámky k článku „Hrozby a ohrožení“ v kontextu NNEC a Kognitivní domény“. Příprava profesionálů v obranných a bezpečnostních silách, Sborník příspěvků z mezinárodní vědecko-odborné konference IDET 2009. Brno: Univerzita obrany 2010, s. 119-131. ISBN 978-80-7231-567-3. SALIGER, R.; PINDEŠOVÁ, E.; POKORNÝ, V. (2008). Trendy zkoumání a modely pro rozvoj schopností, kvalit kompetencí lidí a lidských systémů pro prostředí NNEC v profesní přípravě (vzdělávání a výcviku) Sborník abstraktů a elektronických verzí recenzovaných příspěvků na CD-ROMu z 2. mezinárodního kongresu Interop-soft protect. 17s. Brno, Czechia, Univerzita obrany. SENGE, P. (2007). Pátá disciplína (teorie a praxe učící se organizace). Praha, Czechia: Management Press. VÍŠEK, B. (2005). Network Enabled Capability – klíčová schopnost pro 21. století, časopis Obrana a strategie, 2005, Brno, Czechia: Univerzita obrany. Odborné a speciální zdroje: Článek: „Hrozby a ohrožení“, in. časopis Vojenské rozhledy 1/2001 dostupné na: http://www.gewo.info/main/hrozby.htm. (4. 9. 2013, 15:56). Doktrína AČR (2. vydání), Institut doktrín VeV - VA, Vyškov, 2010. Doktrína AČR v operacích na území ČR pod národním velením, Institut doktrín VeV - VA, Vyškov, 2007. Doktrína AČR v mnohonárodních operacích, Institut doktrín VeV - VA,Vyškov, 2008. Informační analýza č. 1/2006 NETWORK ENABLED CAPABILITY, ŘeVD, Vyškov, 2006; dostupné na: http://www.defenceandstrategy.eu/en/previous-issues/volume-2005/12005/network-enabled-capability-key-capability-for-21st-century.html#.UgtG1xhIu1s. Koncepce Network Enabled Capability (NEC) v ozbrojených silách ČR, MO ČR, Praha 2006. Kolektiv, Velení a řízení v operacích, AČR, Vojenská publikace, Praha, 2006, Pub-53-01-1. Kolektiv, Psychologická služba v AČR, Vojenská publikace, Praha, 2006, Pub-12-86-1. Kolektiv, NATO Network Enabled Capability Foundation Document, ACT Norfolk, 2004. Kolektiv, Koncepce Network Enabled Capability (NEC) v OS ČR (pracovní návrh), SKIS MO, Praha, 2005. Vojenská strategie České republiky, schválená vládou v červnu 2004. Zákon o ozbrojených silách č. 219/1999 Sb. Zákon o vojácích z povolání č. 221/1999 Sb. Odkazy internetové: http://doctrine.vavyskov.cz/_casopis/o_periodiku.htm http://doctrine.vavyskov.cz/_casopis/2011_1/2011_1.htm#oblast5 19
http://www.defenceandstrategy.eu/cs/ http://www.kognitivni-management.cz/
20
