Studijní opora pro LEA II Model fází vývoje jedince v profesním prostředí
Specifika vojenské profese. Model fází vývoje jedince v profesním prostředí. Mistrovství v profesi. Postoj jako aspekt vnitřní kvality profesionála – bojovníka.
Úvodem kapitoly je nutné si uvědomit, že každý velitel, instruktor je vždy a přirozeně zároveň psycholog. Je třeba důvěřovat vlastní skušenosti a vytvořit si vlastní psychologický model. Různé, ve studijním textu a v jiných zdrojích předložené modely jsou pouze abstrakce, strukturované způsoby zobrazení poznání a představ, jak něco probíhá, existuje či funguje. Je vhodné dát si tu práci a zkušenosti i znalosti formovat do nějakého vlastního pragmatického modelu, teorie. Řada systémů má vedle hard aspektů (technologie, metodiky, standardy postupů apod.) také soft aspekty (teorii, proč to funguje tak a ne jinak). Tuto teorii máme na mysli. Praxe ukazuje, že psychologické příručky jsou zajímavé, ale jejich uplatnění je omezené a je třeba postupovat s aplikací poznatků, které předkládají s respektem k praxi přípravy. Zkušenost rovněž ukazuje, že různá bojová umění anebo komplexní systémy zabývající se mentálními a psychofyzickými aspekty lidského života (například tai-ji, jóga1) mají rovněž propracovanou teorii a filosofii, ontologii, gnoseologii a psychologii, opírající se o nějaký model světa. Jejich účinnost je pak daleko komplexnější a obsažnější, než účinnost metod, technik a systémů (například sebeobrany), které toto pozadí nemají. Tato skutečnost vyžaduje, od trenérů a učitelů těchto umění či systemů a od jejich uživatelů, také kritickou a hlubší obeznámenost s tímto jejich “soft” pozadím či zdroji. Specifika vojenská profese V následujícím textu zmíníme některá specifika vztahující se k vojenské profesi, která je nutné v rámci přípravy jedinců pro vojenské, resp. bezpečnostní prostředí zohlednit. Vojenské prostředí, systémy a činnosti jsou, na rozdíl od jiných prostředí a činností vykonávaných lidmi natolik na jedné straně specifické a na druhé straně komplexní, že lze jen obtížně nalézat srovnání s jinými profesemi. Pro ilustraci zmíníme několik charakteristik, které zdůvodňují uvažování o výjimečnosti vojenské profese: základním smyslem, profesní náplní a funkcí boj, ve smyslu zajištění bezpečí a obrany společenství a obyvatel; profese zahrnuje činnosti, jejichž cílem je také, mimo jiné, obelstít, porazit, zranit nebo zabít lidi, škodit, ničit a destruovat výsledky lidské práce, lidského umu a snažení;
Poznámka k některým pojmům zmiňovaných v textu. Z hlediska jógy máme na mysli pretantrický koncept, vztahující se k józe v pojetí Pataňdžaliho. Blíže viz Eliade, M. (1999). Z hlediska tai-ji máme na mysli ty koncepty bojových umění akcentující prototaoistický koncept. Z hlediska buddhismu máme na mysli koncept pěstovaný sektou čchan - zen (Čína - Japonsko). 1
1
důsledkem některých vojenských činností je utrpení, smrt nebo traumata s trvalými psychickými, tělesnými, sociálními a ekonomickými následky pro vítěze i poražené; výkon vojenských činností je přímo spojen s ohrožením vlastního života a života kolegů, jakož i odpovědnosti za ně; výkon profese více než jiné profese nese riziko trvalých následků, traumat v různých variantách a způsobuje změny v myšlení a jednání profesionála a následně změny ve vztazích s nejbližším prostředím (rodinou). výkon vojenské profese v rámci určitého systému (týmu, osádky, jednotky) vede k vytváření velmi silných, intenzivních a intimních osobních vazeb založených na zkušenosti ze společného zvládání různých limitních a extrémních situací. výkon profese předpokládá rovněž dlouhodobé odloučení od blízkého sociální prostředí jedince (rodiny) a odloučení od života společnosti (mise). Vyžaduje intenzivní a často plné soustředění, hluboké a dlouhodobé vnoření se do problematiky. To významným způsobem vzdaluje jedince od rodinné a sociální „reality“.
Vojenská profese více než jiné profese klade nároky na: 1. morální, etické a hodnotové aspekty; 2. volní, charakterové a sociální (vztahové) aspekty; 3. specifické kompetence – slitiny schopností, vlastností a dispozic pro výkon specifických činností a funkcí; 4. specifické postoje, zvyky, potřeby. Vojenská profese více než jiné profese vyžaduje: 1. optimální mentální kondici, ve které se promítá úroveň kognitivních schopností, specifické kvality myšlení a jednání, práce se změnou a zátěží; 2. psychofyzickou kondici, vitalitu2 (tělesnou a duševní energii) a job-involvement (zaujetí, pohlcení prací, centralita práce, významnost profese); 3. zvládnout vyšší objem návyků, zvyků a dovedností (drilů), standardů postupů a schopnost přizpůsobit je situaci mise - úlohy; 4. na jedné straně specializaci – odbornost (expertnost) a na straně druhé i polyfunkčnost a multikulturální přístup; 5. na jedné straně „poslušnost“ a rovněž loajalitu (loajalita jako forma kvality vztahů v profesním systému). Model fází vývoje jedince v profesním prostředí Jádrovou metaforou vojenského profesionála jako bojovníka je boj, jeho přirozeným záměrem je přežití. Úkolem bojovníka je pak poznat, ovládnout a kultivovat sebe sama, přirozené zdroje potenciály a síly v sobě samém. Vojenská profese je svého druhu povolání a poslání. V tomto smysly je bojovník povolán k tomu, aby chránil, což lze chápat jako jeho poslání. Naplňovat toto poslání vyžaduje odstup, který zahrnuje vlastní tvar místa a smyslu, z hlediska profesního systému a prostředí výkonu praxe, jakož Blíže viz pojednání o kognitivních schopnostech, vitalitě a významnosti práce in Štikar, J., Rymeš, M. Riegel, K. Hoskovec, J. (2003, p. 282 – 284), podobně rovněž Hroník, F. (2002, p. 80). 2
2
i vyšší hodnoty a rámce. To umožňuje bojovníkovi užitečně pracovat například s tématem viny3 a smyslu. Smysl je rovněž jádrové téma bojovníka a důvodem pro mentální, kognitivní rozměr přípravy a kultivace profesionála. S jednáním bojovníka je často spojeno utrpení4, bolest, zranění a smrt. Nemá-li sám bojovník jasno, dojde-li ke zmatení hodnot, významu a smyslu, pak vznikají poruchy, konflikty v konzistenci či koherenci vztahů mezi ním a prostředím. Jedním ze zdrojů poruch je strach a úzkost, obvykle z ohrožení vlastního života či z ohrožení blízkých osob anebo z toho že je nucen ubližovat jiným lidem. Dalším zdrojem poruch je smysl toho, proč se vystavuje zvýšenému ohrožení vlastního života. Pokud jsou to jen peníze či vize zajištění budoucího života, pak je mise, které se účastní sice smysluplná z hlediska vnějšího, nicméně není smysluplná v hlubším osobním kontextu. Bojovník, tedy ten, kdo je vnitřně konzistentní, koherentní, je schopen sledovat situační rámec úlohy v jeho proměnlivosti, současně následovat záměr a vnímat relativní stabilitu a proměnlivost metakontextu5, je poruchou ohrožen méně, než běžný jedinec. Model fází vývoje vychází z modelu kompetencí profesionálů pro bezpečnostní prostředí a koresponduje s běžnými modely vývoje a rozvoje jedince v profesním oboru, metodě a systému. Z tohoto modelu lze vycházet při formulování výstupů přípravy (výcvik a vzdělávání) vojáků, bojovníků a velitelů (vůdců6 vojenských týmů a systémů). Jak bylo v předchozích kapitolách uvedeno, změna orientace procesů výběru a přípravy z kvantity na kvalitu znamená, respektovat smysl a principy změny, proces zrání jedince a systému. Je třeba připomenout, že jádrovými tématy vojenské profese jsou boj, bezpečnost, obrana a ochrana a přežití jedince a sociálního systému, jehož je členem. S jádrovými tématy souvisí takové aspekty, jako je smrt, násilí, ohrožení, utrpení, zranění či zabití člověka a další. Některé aspekty profese například násilí či smrt anebo dobrovolné podstoupení vysokého rizika, souvisí sice se zachováním sociálního prostředí či systému, jehož je členem, nicméně ne vždy korespondují se základními potřebami konkrétního jedince (konkrétně potřeba bezpečí) a rovněž nekorespondují s instinktivním aspektem, který se promítá do tendence neubližovat jedinci vlastního druhu, jakkoliv je členem jiného sociálního systému. V konečném důsledku to znamená, že výkon funkcí a činností vojenská profese ve specifických případech nekoresponduje se základními lidskými potřebami a hodnotami konkrétních jedinců. To jsou aspekty či otázky (a řada dalších), které vojenský profesionál musí řešit jak v přípravě, tak v praxi. Model vývoje jedince v profesi7 se orientuje na formulaci kvalit schopností potřebných pro výkon vojenských činností ve vztahu ke konkrétním profesním pozicím a funkcím v rámci systému Téma viny souvisí s morálními, etickými ale také kulturně společenskými, právními a jinými aspekty. Pocity viny souvisí jak se schopností být plně v situaci a zvládnout úlohu (misi, akci), tak i zvládnout odpovědnost za důsledky činů, tedy toho co jsme udělali i toho co jsme neudělali. Není-li tato vnitřní kvalita kultivována, dochází snadno k defragmentaci či rozštěpení, jež mohou ústit například v nezvládnutí akutní reakce na stres, případně do projevů PTSD, k potlačování anebo k disociaci a dalším poruchám, jež se projeví jako specifické psychické, somatické či sociální symptomy anebo syndromy s komplexnějším rozsahem (např. únavový syndrom, syndrom vyhoření apod.), případně vyústí do některé z forem závislostí. Důsledky pak trpí jak jedinec sám, tak jeho blízké sociální prostředí a rovněž prostředí profesní. 4 Způsobovat utrpení není přirozené a stejně tak není přirozené trpět. Normálnosti utrpení se věnuje například M. Eliade (1993, p. 66-67). Staří se k utrpení protivníka vyjadřovali jednoznačně. Nad poraženým protivníkem nelze jásat a stejně tak nad výhrou. Lze cítit a vyjádřit smutek. Smutek je komplexnější než lítost a souvisí s hlubšími úrovněmi prožívání a bytí. Lze cítit i lítost, nicméně smutek souvisí s radostí a lítost souvisí s pochvalou, vinou, úspěchem a hodnocením. Lítost souvisí s vinou – nutné aplikovat odstup a absolutní přístup, jakož i pochopení toho, že každá situace je výjimečná. Není třeba se otáčet, proto vstoupit, vykonat a vystoupit – být plně v tom a být pak plně mimo. 5 Pojem metakontext, představuje širší prostředí, ve kterém se utváří kontext konkrétní situace. Příkladem metakontextu pro konkrétní situaci střetu (její kontext) může být kontext mise (poslání) anebo kontext aktuální mezinárodní situace. 6 Termín vůdce užíváme vědomě a cíleně vzhledem ke specifičnosti charakteristik vojenského prostředí a komplexitě požadavků kladených na vojenské velitele, manažery … na rozdíl od jiných popisů vhodných pro firmy, instituce apod. Jakkoliv vhodnými výrazy se ukazují i pojmy leader nebo kouč, nelze je s ohledem na jejich omezení aplikovat plně do vojenského prostředí 7 Model využívá poznatky pedagogické psychologie, psychologie učení, práce apod. a má přímou návaznost a aplikační potenciál pro systém a proces přípravy (vzdělávání a výcvik). 3
3
a situacím úloh. Model procesu a fází vývoje jedince ve vojenské profesi a prostředí klade důraz na individuální, osobní, osobnostní a duševní rozměr, potenciály jedince a jejich vývoj v procesu individuace. V modelu předkládáme popisy a formulujeme charakteristiky ve smyslu otázky: „Jaké kvality musí mít jedinec, aby bylo možné říci, že se stal bojovníkem, že je vojákem v plném slova smyslu?“ Orientujeme se tedy na obecnější vztahy a principy vojenského prostředí, vztahující se k vojenské profesi a profesionalitě. Model8 procesu a fází vývoje nabízí více úhlů pohledu. Pro popis kvalit, fází a úrovní se inspiruje přístupem R. Moora a T. Gillette (2001), který užívají pro popis vývoje mužské psychiky9 v procesu individuace. Jejich model čerpá z analytické a archetypové psychologie C. G. Junga. Archetypy10 lze, podle výše zmíněných autorů, vnímat jako „energetické toky“, „pudovou formu energie“, projevující se (neuvědomovaně i uvědomovaně) v našem myšlení a jednání, jako „modely duševních kvalit“. Tento způsob uvažování a jeho níže zmíněné aspekty užíváme jako užitečný, pro konstruování modelu procesu a fází vývoje jedince v profesi a prostředí. Rovněž proto, že vytváří prostředí pro aplikaci poznání vybraných vztažných konceptů (filozofie, kognitivní vědy, psychologie apod.) a komplexních systémů, rozvíjených v různých místech celého civilizačního kontinua, obvykle rozdělovaného na západní a východní oblast. Analytická psychologie C. G. Junga11 je z hlediska uvažování o člověku v bezpečnostním profesním prostředí inspirující z více hledisek. Například pojetím psýché12, dále v práci s pojmy JÁ, vědomí a nevědomí, předložením teorie komplexu, který zahrnuje i komplex ega, fenomenologií archetypů13 a pojetím energetického resp. silového charakteru duševních dějů a v tomto rámci i vypracovaný popis základních procesů dynamiky psychické energetiky14. Z hlediska kontextu, ve kterém se pohybujeme, tedy z hlediska vývoje jedince, je významný koncept individuace15, kterou C. G. Jung považuje za proces ležící v základu vědomí. Individuaci pojímá jako diferenciační proces, citujeme: „..který má za cíl vývoj individuální osobnosti.“ (Široký, H. 1990, p. 43). Téma individuace umožňuje rozšířit rámec uvažování o člověku v profesním prostředí, který bývá obvykle redukován na vztah jedince a profese, práci, pracovní místo či zaměstnání. Práce a profese s prací související, je aspektem našeho života, který vnímáme jako prostředí, ve kterém spolupůsobí více vztahů a aspektů. Profesní vývoj a profesní zrání vnímáme lze vnímat jako nedílnou součást života, uvažovaného jako proces vytváření se osobnosti (proces individuace). Při konstrukci modelu vycházíme z pojetí etap vývoje mužské psychiky archetypové psychologii (hrdina - bojovník - válečník), studia bojových umění, synergického managementu, psychologie a sociologie řízení, vývojové psychologie, psychologie učení apod. 9 Blíže viz Moore, R., Gillette, D. (2001), inspirujícím je rovněž dílo Sun-ć, Sun Pin (2005) či Campbell, J. (2000), anebo práce LeShan, L. (2004). 10 Archetyp – a priori existující typ. Archetyp dle C. G. Junga (Široký, H. 1990, p. 32): „Pojem archetypus pochází od Philona Judea (Philo Iudeus); je možno jej nalézt u Irenea („Mundi fabricator non a semetipso fecit haec, sed de alienis archetypis transtulit“) u alchymistů atd. Archetypy lze uvažovat jako jakési pra/vzory či pra/vzorce, určitým způsobem uspořádané motivy, dědictví předků, vyplývajících z jejich zkušeností. Jsou člověku vrozeny. Nejde však o dědictví hotových představ či názorných obrazů, ale o dispozici k určitému typu uspořádání, který vzejde z konkrétního duševního života a zkušeností.“. 11 Blíže viz Široký, H. (1990). 12 Široký, H. (1990, p. 47) o psýché: „…není epifenoménem, ale psychickou realitou, rovnomocnou tzv. realitě vnější. Vnější realita je uvědomována skrze náš subjekt; ale také vnitřní realitou (naše nevědomí) je dána skrze náš vědomý subjekt.“ 13 Hall, C. S., Lindzey, G.: Psychológia osobnosti, str. 95: „Archetypy (původní modely, podle kterých se formují podobné věci) jsou jako všechny praobrazy „formy bez obsahu“, které reprezentují zejména možnost jistého typu vnímání a jednání.“ 14 Moore, R., Gillette, D. (2001, p. 44): „Archetypy jsou záhadnými entitami či energetickými toky. Často jsou přirovnávány k magnetu umístěnému pod list papíru. Jakmile na povrchu papíru rozsypeme železné piliny, okamžitě se uspořádají podle magnetických siločar. Přestože můžeme přirozeně vidět, jakým způsobem jsou piliny na papíře uspořádány, magnet nám zůstává skryt. Ještě lépe řečeno, nikdy se nám nepodaří zahlédnout magnetickou sílu samotnou, pouze viditelné projevy její existence. To samé platí o archetypech. Až zůstávají skryté, zakoušíme jejich účinky, ať jde o umění, básnictví, hudbu, náboženství, vědecké objevy, vzorce našeho chování, myšlení a prožívání. Veškeré produkty lidské tvořivosti a lidských interakcí připomínají ony železné piliny.“ 15 Jacobi, J. (1995, p. 235) „Proces individuace probíhá zpravidla nevědomě, jak dosud stále probíhal, znamená to jen, že žalud se stane dubem, tele krávou a dítě dospělým člověkem. Učiníme-li však proces individuace vědomým, musí se konfrontovat vědomí s nevědomím a najít vyrovnání mezi protiklady…. (6:501/502)“ a dále (p. 238) „Netvořím sám sebe, spíše se sobě samému ději..“ 8
4
Citujeme C. G. Junga (1999, p. 271): “Každý život je koneckonců uskutečňováním celku, to znamená bytostného Já, pročež můžeme toto uskutečňování nazvat také individuací16“. Procesní, vývojové pojetí dynamiky psychické energie v podobě archetypů a jejich projev v procesu individuace z hlediska formy, obsahu a směřování vývoje jedince17, jsou pouze dva z užitečných aspektů výše zmíněného přístupu18. Dalším užitečným aspektem, z hlediska vývoje jedince, je procesní, dynamické a celostní pojetí středu, Self19, jako trvale se proměňujícího, vyvíjejícího a skrze zvratný proces reflexe seberekonstruujícího se těžiště, centra, které je odlišné od ega. Konstrukt Self se uvažuje jako sjednocující archetyp, rozhodující v procesu vývoje člověka a v jeho úsilí o seberealizaci. Podle C. G. Junga se Self20, v procesu vývoje, stává centrem, středem, těžištěm a uvažuje o něm jako o psychickém elementu, který se vyjadřuje a uskutečňuje skrze proces uvědomovaného bytí jedince. Těžiště či centrum je znázorňováno jako bod a kruh21, ke kterému se vždy vztahuje neuvědomovaně i uvědomovaně jakýkoliv aspekt bytí člověka. Důvodem je, že tento střed má jak charakter vztažného centra, těžiště (bodu), tak i zahrnujícího celku (kruhu), tedy prostředí. Tvoří propojení mezi prostředími (vnějším a vnitřním), vztahy a jevy. Je tím co se ve vztazích uplatňuje, projevuje a zároveň vyvíjí, co se proměňuje v důsledku vzájemného spolupůsobení22. Tento způsob uvažování preferujeme, když zdůrazňujeme význam aplikace metody reflexe pro myšlení, poznávání a pro uvědomovaný vývoj a bytí člověka v jakémkoliv prostředí. Vývoj jedince v prostředí však neznázorňujeme ani jako spirálu, jež trvale stoupá ani jako pomyslnou přímku vedoucí z minulého do budoucího, k nějakému konkrétnímu cíli. Vhodným obrazem pro názornost je květ sedmikrásky, kdy se jedinec v rámci své zkušenosti (kterou představuje pohyb po okraji okvětních lístků), skrze reflexi, trvale vrací ke středu, centru a procházeje skrze toto centrum, jej i sebe, jako celek, proměňuje. Z hlediska mysli se jedná o
Jacobi, J. (1995, p. 38) „Pokrok vždy začíná individuací, to znamená tím, že jednotlivec, vědom si svého osamocení, razí novou, dosud neprošlapanou cestu.“ 17 Blíže viz proces individuace in. C. G. Jung (1999, p. 49). 18 Jung, C. G. (1999, p. 18) „Každý archetyp je schopen nekonečného vývoje a diferenciace. Je proto možné, že je více či méně vyvinutý.“ 19 Self, resp. das Selbst (pojem předložený C. G. Jungem), překládané obvykle jako bytostné JÁ. V dalším předkládáme poznámky C. G. Junga k pojmům bytostné JÁ, osobnost, psyché či duševno: „.... pojem bytostného JÁ (das Selbst). Je tím míněna veličina, která nezaujímá místo té, jež byla až dosud označována pojmem já (das Ich), ale spíše ho jako nadřazený pojem obsahuje. Pod “já“ je třeba chápat onen komplexní faktor, k němuž se vztahují všechny obsahy vědomí. Tvoří do jisté míry centrum pole vědomí a v míře, v jaké pole vědomí zahrnuje empirickou osobnost, je já subjektem všech osobních aktů vědomí.“ (C. G. Jung, 2003, p. 13) „Přes nedohlednou šíři svých základů není já nikdy více a nikdy méně než vědomí vůbec. Úplný popis osobnosti je tedy i teoreticky naprosto nemožný, protože nevědomou část nelze pojmout. Proto jsem navrhl označovat tuto existující, avšak nikoliv úplně postižitelnou celkovou osobnost jako bytostné Já. Já je podle definice bytostnému Já podřazeno a chová se k němu jako část k celku.“ (C. G. Jung, 2003, p. 15) Pojmy psýché a duševno uvažuje následovně: 1. psýché: „Jedinečnost psýché je veličina, která se sice nikdy úplně neuskuteční, a přesto se neustále blíží svému uskutečnění a současně je nevyhnutelným podkladem veškerého vědomí.“ (Jacobi, J. 1995, p. 47) 16
2.
duševno: „...jen v té sféře, ve které vůle ještě prokazatelně může reflexní, případně instinktivní děj měnit.“ (C. G. Jung, 2003, p. 14) 20 Bytostným JÁ, Self, se vyjadřuje podstata, která je i zdrojem pro to, co bývá nazýváno já, ego či self. Ego či self se vztahují ke konstantě já, která tvoří jádro toho, co nazýváme uvědomujícím se individuem, vědomým jedincem, osobností. Bytostné JÁ je subjektivní, zkušenostní komplex apofatického charakteru, který bývá různě interpretován. Blíže z různých úhlů pohledu pojednávají o této problematice kupř. Hubina (2004); Goleman (2001); Hayward, J. W., Varela, F. J. (2009), Rafailov, B. (2010) a jiní. 21 Případně zahrnuje prvky jako je spirála nebo vlnovka pro vystižení dynamiky a kontinuity procesu. 22 O tomto centru či středu a jeho symbolickém označení C. G. Jung hovoří v kapitole „O symbolu bytostného Já“ následovně, citujeme úryvkem: „Člověk se sotva může ubránit dojmu, jako by se nevědomý proces spirálovitě pohyboval kolem centra, ke kterému se pomalu přibližuje, přičemž vlastnosti středu se rýsují stále výrazněji. Snad by to šlo říci obráceně, že o sobě nerozpoznatelný střed působí na nestejnorodé materiály a procesy nevědomí jako magnet a pozvolna je zachycuje jako do krystalové mřížky. Nezřídka se proto (v jiných případech) střed znázorňuje také jako pavouk v síti....“, a v následujícím, pokračuje: „…ano, zdá se, jako by osobní zápletky a subjektivní, dramatické peripetie, které tvoří život a celou jeho intenzitu, byly pouhými průtahy, bázlivým uhýbáním a ustupováním nebo téměř malichernými komplikacemi a bázlivými výmluvami proti nezměnitelnosti tohoto vzácného a velmi zvláštního procesu krystalizace“ (C. G. Jung, 1999, p. 262, 265 – 266).
5
znázornění trvale zvratného procesu, stálé vracení se „dovnitř sebe sama“, a opakované kritické analýzy působků vlastního myšlení a poznávání, rozhodování a jednání, konané jím samým. Toto procesní pojetí považujeme za vhodnější, než jiné, různými psychologickými disciplínami a směry nabízené pohledy na člověka, jeho psychiku, myšlení, poznávání, rozhodování a jednání ze dvou dobrých důvodů: Usiluje o zachycení dynamiky života jedince a celostní uchopení. Blíží se více zkušenostní psychologii než psychologii akademické. Umožňuje lépe aplikovat poznatky z praxe nepsychology. Pracuje jinak s kvalitami, vlastnostmi či schopnostmi jedince v tom smyslu, že je nejen vztahuje k sociálně psychologickému komplexu ega, ale tento komplex na rozdíl od jiných směrů přesahuje uznáním a snahou o uchopení subjektem osobně zakoušeného jevu, který pojmenovává Self. Tento jev je z hlediska osobní zkušenosti vlastní všem lidem, nicméně z hlediska metodologie a obecně uznávaných metod zkoumání současné vědy, se jako ryze subjektivní fenomén, vytrácí jako objektivně nezkoumatelný. Z pohledu jiných psychologických směrů je poznávání psychiky, lidské mysli apod. organizováno do různých složenin, strukturováno a uspořádáváno často tak, že aplikační potenciál dosaženého poznání pro praxi a přípravu lidí se vytrácí. V modelu, pro vyjádření úrovně a jejich kvalit používáme pojmy hrdina23, bojovník a válečník. Pojmy král, válečník (bojovník), kouzelník a milovník v níže předloženém schématu24 jsou svého druhu metaforami archetypů pro různé formy a aspekty projevů mentálních procesů, které lze identifikovat v prostředí popisovaném jako psychika či osobnost. Pojem bojovník je vybrán z více důvodů a nejedná se o pózu či roli danou situačním či profesním kontextem. Bojovník představuje specifický projev mentálních potenciálů, jakož i modus bytí, způsob myšlení a života. Každý jedinec disponuje potenciálně kvalitami a aspekty pro projevení se všech čtyř variant, forem. Tyto kvality a aspekty se na profesně orientované cestě bojovníka spolupodílejí, respektive se spolurozvíjejí a spoluproměňují tak, jak člověk postupně prochází životem. Rovněž je třeba připomenout, že jakkoliv k fázím v níže předkládaném modelu přistupujeme v kontextu přípravy profesionálů na činnosti a funkce v bezpečnostním prostředí, s hrdiny, bojovníky a válečníky se setkáváme ve všech oblastech našeho života. Obrázek 1.: Znázornění vybraných charakteristik forem archetypů
23 24
Blíže k obsahu pojmu hrdina viz Moore, R., Gillette, D. (2001); Campbell, J. (2000); LeShan, L. (2004); Sun-ć, Sun Pin, (2005) a další. Blíže viz Moore, R., Gillette, D. (2001).
6
Formy projevů mentálních procesů v prostředí Varianty forem
Příklady preferencí kvalit a projevů forem
Král
Řád, organizace
Kouzelník
Procesy, proměna
Milovník
Estetika projevu, umění těla, štětce, pera, hudby, meče
Bojovník (válečník)
Umění zacházet se silou a změnou v různé podobě, situaci a prostředí. Zahrnuje vnitřní kvality, minimum z minima, kultivovaná přirozenost potenciálů, trvalé studium (učení se) a rozvoj v kontextu záměru.
Bojovník (jakkoliv je ve vztazích, je osamělý, vždy sám za sebe) Toto vše ústí do centrální preference, jež může mít dva mody.
Válečník (jakkoliv je ve vztazích, je osamělý, vždy sám za sebe)
Může se transformovat v mistra, učitele, instruktora.
Může situačně vystoupit jako vůdce
Zdroj vlastní, inspirováno charakteristikami variant podle Moore a Gillette (2001). Vývoj jedince v profesi vnímáme jako trvalý proces „zrání“, ve kterém lze operacionálně identifikovat a charakterizovat určité fáze a úrovně ve vztahu k požadavkům, resp. funkcím vztahů ve vojenském prostředí. Z hlediska profese se jedná o trvalý proces dosahování a osvědčování úrovně mistrovství v bojovém nebo válečném25 umění, z hlediska vojenské vědy pak o umění taktické, operační a strategické. Pojmy hrdina, bojovník, válečník26 užíváme v modelu fází vývoje jedince v profesi a prostředí, pro vyjádření kvality vyzrálosti kompetencí jedince ve vztahu k profesi a systémové úrovni jejich uplatnění. V níže uvedeném schématu a následně v přehledech uvádíme vybrané aspekty kvalit těchto charakteristik a jejich projevu, zejména ve vztahu k myšlení a jednání jedince. Pojem hrdina se vztahuje k počáteční, iniciální fázi vstupu jedince do profesního prostředí a jeho systémů. Sun ć: O válečném umění (1999, p. 35) : „Proto je pět věcí, podle nichž pozná se vítěz: vítězí ten, kdo ví, kdy může či nemůže bojovat; vítězí ten, kdo umí nakládat s vlastní převahou anebo slabostí; vítězí ten, kdo umí prodchnout své vojsko shora dolů jedinou vůlí; vítězí ten, kdo sám vždy ve střehu dokáže překvapit nepřipravené; vítězí vojevůdce, který toto vše dokáže, aniž jej vládce řídí.“ 26 Moore, R., Gillette, D. rozvíjejí pojetí Já a archetypů C. G. Junga, v rámci svého teoretického přístupu modelují kvality Já a formulují „psychologii“ chlapce a muže. Z hlediska struktury identifikují, citujeme úryvkem: „.... čtyři formy zralé maskulinní energie, jsou to Král, Válečník, Kouzelník a Milovník. Tyto energie se překrývají a v ideálním případě se navzájem obohacují. Dobrý Král je vždy současně i Válečníkem, Kouzelníkem a Milovníkem. To samé můžeme říci o ostatních třech.“ (2001, p. 43) 25
7
Pojem bojovník se vztahuje k individuálním kvalitám a jejich rozvoji v procesu bytí jedince v systému a profesním prostředí, včetně jejich proměn. Z hlediska vztažného profesního systému představuje individuální, osobní rozměr vztahu k základnímu smyslu vojenského prostředí. Pojem válečník se vztahuje k systémovým kvalitám a jejich úrovním, přičemž jeho nosnou charakteristikou je přímé, účastné vedení (velení a řízení), jako kvality koordinace a organizování systému, ve kterém jedinec působí, jako celku, v rámci daného prostředí, aktuální situace a ve vztahu k jiným systémům, jakož i ke změnám v těchto vztazích.
Model procesu a fází vývoje jedince ve vojenské profesi vychází z modelu kompetencí vojenského profesionála a koresponduje s modelem vývoje a rozvoje jedince v profesním oboru, metodě a systému. Předkládá popisy a formulace charakteristik kvalit schopností ve smyslu otázky: „Jaké kvality musí mít jedinec, aby bylo možné říci, že se stal profesionálem, že je bojovníkem, resp. vojákem v plném slova smyslu?“ Orientuje se tedy na obecnější vztahy a principy vojenského prostředí, vztahující se k vojenské profesi a profesionalitě. Vytváří prostředí pro formulování například záměru a kritérií přípravy pro získání, rozvoj a kultivaci specifických dovedností, resp. metadovedností, potřebných pro výkon vojenských činností, ve vztahu ke konkrétním pracovním místům a funkcím v rámci systému, klade důraz na individuální, osobnostní a mentální kondici a potenciály jedince. Obrázek 2.: Schéma modelu fází vývoje jedince v profesi a prostředí
Model fází vývoje jedince v profesi a prostředí úrovně procesu zrání jedince v profesi
fáze procesu vývoje jedince ve vztahu k prostředí
aplikační úrovně vojenské vědy a umění
úrovně vztažného systému
Král – jako zakladatel a správce řádu Vojevůdce – situačně a kontextově
metasystém (profesní systém)
mistr odborník
koncepce a strategie (paradigma)
válečník
způsobilý
bojovník
začátečník
hrdina
strategie a taktika (situace)
systém tým jedinec
Zdroj vlastní, inspirováno fázemi podle Moore a Gillette (2001) a myšlenkami Huberta a Stuarta Dreyfusovými (1993). 8
Model fází procesu vývoje vojenského profesionála zahrnuje jednu iniciační, společnou fázi a dvě fáze paralelní, přičemž jedinec, z hlediska kvalit svých schopností a v kontextu požadavků praxe, se může projevit v každé z nich. Jedná se o již výše zmíněné fáze, fázi hrdiny27, bojovníka a válečníka (vojevůdce). Fáze hrdiny má charakteristiky nezbytného předstupně. Je to fáze28 přípravy na přechod a zformování varianty zralé profesionality. Z hlediska profesní zralosti koresponduje s fází učně, začátečníka. Nezdaří-li se přechod, jedinec kvalitativně nevyzraje, a nadále disponuje charakteristikami typickými pro tuto fázi, jakkoliv je z různých hledisek dospělý a postupuje v rámci profesní kariéry. Charakteristiky fáze hrdiny: Převažují egovztažné tendence, tendence k inflaci vlastní důležitosti, grandiozita ve vztahu k myšlenému ideálu, obrazu o profesi, své roli a funkci v rámci systému a prostředí. V situaci boje hrdina nezná rozsah, kvalitu, formu a možnosti svých schopností a slabin. V boji podstupuje nepřiměřené riziko a ve velitelské pozici totéž požaduje od podřízených. Převažuje hrubé, jednostranné a reaktivní užívání síly v situačním kontextu. V situaci změny u hrdiny převažuje myšlení monomorfní, lineární, reaktivní, digitální, s tendencí k pohybu v extrémech jako například „vše nebo nic“, „ano nebo ne“, „pravda a lež“, „vítězství nebo prohra“ apod. Převažují charakteristiky typické pro reaktivní úroveň29. Ve sdílení, rozhodování a jednání se projevuje nadbytečný výdej energie ve vztahu k situaci, tendence k přehánění, neschopnost vnímat širší souvislosti a důsledky. Tendence předvést, dokázat, osvědčit své schopnosti, získat potvrzení a ocenění svých (jím předváděných) kvalit, kompetencí. Ambiciózní, nezvladatelný, nerespektující vztahy, limity, systém a prostředí. Smysl a rizika fáze: Hrdina aktivuje maskulinní kvalitu individuálních potenciálů a kompetencí, která bude dále kultivována v procesu individuace, zrání, při dosahování nezávislosti. Umožňuje oddělit se od ostatních, osvědčit a prosadit se jako jedinec. Skrze toto zpracované oddělení může v dalším plně a tvořivě vytvářet a kultivovat vztahy k sobě a prostředí, lidem a systémům. Hrdina zaniká30, „umírá“ v procesu osvědčení se, a tento „zánik“ umožňuje přechod do kvalitativně vyšší fáze bojovníka a válečníka. Osvědčení schopností, kompetencí a kvalit souvisí Moore, R., Gillette, D. pojem hrdina v kontextu vývoje a zrání jedince vysvětlují a užívají následovně, citujeme: „Archetyp hrdiny je velice často nesprávně vykládán. Obecně se tvrdí, že heroický přístup k životu či úkolu, je tím nejušlechtilejším, ale je to pravda jen částečně. Hrdina je ve skutečnosti pouze pokročilou formou psychologie chlapce; tou nejpokročilejší formou maskulinní energetické soustavy chlapce, jejím vrcholem. Jde o archetyp, který je nejlépe patrný (manifestuje se – pozn. autora) v adolescentní fázi vývoje. Přesto je to archetyp nezralý, pokud přetrvá jeho vůdčí vliv až do dospělosti, pak brání muži v dosažení zralosti.“ (2001, p.39) „Hrdina připravuje chlapce na přerod v muže.“ (2001, p. 44) 28 Fáze je uvažována jako prostředí, fázový prostor v pojetí Denise Gabora. Podle něj pro prostředí psychofyziky fázový prostor disponuje souřadnicemi nejen pro prostor a čas, ale také spektrální vlastnosti procesu.“ 29 Campbel, J. k tématu hrdina konstatuje, citujeme: „Hrdina je muž, který si zvolil podřízenost.“ (2000, p. 30) „ Hrdina je tady člověk, kterému se podařilo probojovat přes svá osobní a místní historická omezení ve prospěch všeobecně platných lidských norem. Vize, ideje a inspirace takového jedince pocházejí z primárních zdrojů lidského života a myšlení.“ (2000, p. 33) „Hrdina, který byl za svého života představitelem dvojí perspektivy, zůstává i po smrti syntetizujícím obrazem.“ (2000, p. 314) 30 Vrcholným tématem fáze hrdiny je zánik, smrt ve smyslu ukončení předchozího stavu díky komplexní kvalitativní transformaci (fáze má všechny aspekty krize) a „skoku“ při přechodu do stavu následného - „nového“. Kvalitativní proměna se týká komplexního „oddělení se“ od předchozího. Jedinec se jeví býti jiným. 27
9
s fází krize a představuje limitní či extrémní zátěž, zážitek vlastní síly, získání a zpracování náhledu na své hranice. V tomto procesu jsou iniciovány základní jádra nové kvality individuálního ztvárnění, charakterizující zralé aspekty psychiky v podobě bojovníka a válečníka. Možná rizika jedince pro profesní prostředí lze spatřovat například: 1. v afektovanosti, násilnosti při dosahování svých cílů. Tendence k přehánění významu a smyslu, záměna ideálu a skutečnosti (neví si rady, v okamžiku, kdy se věci vrací do „normálu“). 2. v nezvládání paradoxních situací, situací vyžadujících analogové, nikoliv digitální řešení. Výskyt zatuhnutí, zacyklení, fragmentaci (zhroucení) myšlení a jednání ve vyhrocených, komplexních a dynamických situacích; 3. v malé pohyblivosti a přizpůsobivosti změně v přechodech mezi různými prostředími, kupř. mírovým, výcvikovým, prostředím mise a prostředím běžného životního kontextu. Nízká kompetentnost a závislost na vnějších modelech v situacích nevyžadujících osvědčení vlastních sil (běžný „fádní“ život, partnerský vztah). Komentář: Dlouhodobé zkušenosti z práce s lidmi a týmy v modelech přípravy31, které mají charakteristiky assessment a development center ukazují, že mnoho jedinců ustrne ve fázi hrdiny. Přechod do fáze bojovníka se neuskuteční ve všech potřebných rovinách32. Přechod souvisí s vnitřní kvalitativní změnou transformačního charakteru. Její indikátory jsou obvykle obtížně postižitelné a měřitelné, tedy objektivně kvantifikovatelné. Lze je však identifikovat jako něco, co lze vnímat za jevy, činy, skutky a postoji. Tato schopnost se u velitelů a instruktorů řadí mezi implicitní33 či tacitní kompetence, souvisí s intuicí a praktickou zkušeností. Disponují jí zralí jedinci, skuteční profesionálové (mistři). Platí, že bojovník vycítí bojovníka, podobně válečník vycítí kvalitu v lidech kolem sebe. Ten člověk jej prostě bude přitahovat a nelze přesně analyzovat, čím to je. Podobně pak platí, že jemně řečeno nezralého profesionála bude přitahovat obvykle podobná kvalita a jakkoliv se bude snažit, vždy vybere špatně, z hlediska systému, jeho členů anebo trendu vývoje34. Tedy jinak řečeno, například v kurzu, při výcviku ve zlomku vteřiny vycítíte, komplexně „poznáte“, koho, (jakou kvalitu) máte před sebou, jakkoliv to obtížně následně vyhodnotíte a vyjádříte v jazyce či v procentech v rámci nějakého kritéria. To je důvodem pro striktní požadavek zralosti velitelů a Je celkem jedno zda se jedná o přípravu orientovanou na specifické osobní profesionální dovednosti, nebo o přípravu orientovanou na manažerské schopnosti anebo o modely přípravy zaměřené na budování týmu, rozvoj týmů apod. známé rovněž pod pojmy team building, team spirit apod. Ukazuje se, že vhodně komponovaný model dlouhodobého komplexního kurzu je schopen identifikovat zda jedinec disponuje či nedisponuje potenciálem, v jaké kvalitě a úrovni zralosti tento potenciál je a jaký je možný trend, jakož i podmínky (principy, metody) jeho užitečného rozvoje u toho kterého jedince ve vztahu k té, které profesní kompetenci či funkci v rámci profesního systému (jednotka, uskupení, firma apod.). Identifikace není jen věcí tzv. objektivních nástrojů, například metod psychologické diagnostiky či měření pro hodnocení kvantity a kvality výkonu. Výstup komplexně pojatého modelu přípravy, například kurzu, je dán souběhem různých faktorů, z nichž uvést zejména: 1. faktor jedince; 2. faktor kurzu jako prostředí s vysokou mírou komplexity parametrů; 3. faktor multidisciplinárního a transdisciplinánrího instruktorského týmu složeného z expertů na různou problematiku. 32 Jedná se například o následující roviny: a) kvalita orientace, směrování jedince; b) kvalita celosti, zralosti z hlediska úrovně zhodnocení dosaženého poznání; c) kvalita smrti jako komplexního zhodnocení zkušenosti a přechodové charakteristiky vývoje systému pro vznik kvalitativně vyššího a komplexnějšího systému vně i dovnitř v rámci aktuálního prostředí. d) kvalita zkoušek, osvědčení a iniciace jako fáze celostního přechodu do vyšší úrovně vztahů. 33 Implicitní ve smyslu zahrnutý, obsažený (v něčem), ale přímo nevyjádřený, skrytě přítomný, ne/zjevný apod. 34 Nebo se obrátí na jiný expertní systém kupříkladu personální agenturu, aby někoho vybrala. Často se však jedná o vyhozené peníze, ztrátu času a nutnost napravit způsobené škody vybraným jedincem. Obvykle si na to pozveme další agenturu a ta nám udělá komunikační výcvik a outdoorovou aktivitu. Nicméně jedná se jen a jen o řetězení následků neúplné kvality na počátku procesu. Je to pak jako lavina. 31
10
instruktorů, tedy těch, kteří připravují začátečníky a provázejí je jejich profesní přípravou. V tomto mimo spočívá hodnota jednotlivců či týmů, jedno ze zlatých jader kvality jakékoliv formy lidské organizace v jakémkoliv prostředí35. Náhledy na téma hrdiny či hrdinství jsou mnohé. Nicméně v jádru se obvykle jedná o vyslyšení a následování výzvy. Například J. Hollis, když se zamýšlí nad základními prvky či motivy mýtů, tzv. mytologémy, věnuje se i úkolu hrdiny. Konstatuje, že: „....úkolem hrdiny je samotný akt života riskující sebe sama, život, žití jako sloveso, život žitý.“ (J. Hollis, 2009, p. 61). Výsledkem plnění úkolu je smrt jako metafora komplexní kvalitativní proměny, zánik starého, jež uvolňuje místo pro nové. Tuto metaforu nelze promýšlet či zakoušet lineárně. Vždyť to, co „umírá“ vlastně zůstává. Neuposlechnu-li výzvu, umírá příležitost, přijmu-li výzvu, pak podstupuji osvědčení svého dosavadního, starého v novém a nepředpověditelném resp. předpověditelném pouze v mezích mnou poznaného. To vyžaduje osobní rozhodnutí, ne poslušnost ale uvědomovaný, rozhodný čin „vstup, akt, zásah“ a schopnost podržet si tuto rozhodnost trvale dál. Hrdina se setkáním se smrtí (jako metafory zániku starého) iniciuje a transformuje do kvalitativní úrovně bojovníka36 resp. válečníka. V tomto novém světě pak je trvale vystavován výzvám a osvědčuje svou bdělost, pohotovost a schopnost rozhodnout se. Stává se neúnavným (neunavitelným) v hledání, nemůže se v tomto smyslu vyčerpat či vyhořet. Iniciace není jednostranná záležitost a věc vnějšího systému, například předání diplomu o absolvování kurzu či vysoké školy. Diplom je jen osvědčení o tom, že jedinec splnil podmínky stanovené v rámci nějakého systému, který se situací praxe má jen málo co společného. Iniciaci nelze vyvolat, lze ji procesně organizovat (příprava) a rituálně potvrdit. Například je kvalitativní rozdíl mezi tím, koupit si nebo „vyfasovat“ zbraň a dostat, převzít osobní zbraň (pistoli, nůž, meč) z rukou instruktora, mistra, velitele. Je to o jiné kvalitě vztahu „vlastnění“, jiné hodnotě, smyslu a významu. Je to i forma iniciace do profesního prostředí, pasováním, uznáním, vzniká jiná kvalita osobního vztahu. Není-li například z jakéhokoliv důvodu ten, kdo předává, pro toho, komu je předáváno autoritou, pak se jedná o jednosměrný akt, podobný anonymnímu fasování či odměňování, resp. kupování si loajality. Pokud například velitel nemá kvalitu bojovníka a velí skupině (jednotce, týmu) bojovníků nutně to poznamená kvalitu celého systému. Osobní vztah, vytváření poznání „zevnitř“, jeho autorství, je základem vývoje jedince v profesi. Poznat či mít znalost o protivníkovi, znát jeho „známé“, „zjevné“ potenciály je pro boj nedostačující. Proto je mnohdy fáze bojovníka či válečníka formulována jako cesta a vytrvalé hledání a vytváření znalosti a poznání. Základ je uložen ve znalosti středu, tedy sebe sama. To umožňuje bojovníkovi poznávat a rozlišovat v možnostech, uvědomovaně usuzovat37, vytvářet „skutečnost“ rozhodováním a jednáním. Musí být schopen odpovídat si na otázky: „Co je skutečně skutečné38“, „Odkud se uskutečňuje rozlišení, které činím.“, „Je mé rozhodování a jednání reaktivní nebo proaktivní, je založeno na víře39 nebo na vědění?“, „Jak vlastně poznávám, rozhoduji se a Identifikace, rozvoj a zachování jednotlivců a týmů s touto kvalitou považujeme za zásadní úlohu všech personálních útvarů a za zásadní manažerskou kompetenci pro jakékoliv prostředí. 36 Musaši Mijamoto uvádí: „Říká se že válečníkova Cesta je dvojitá Cesta pera a meče, a válečník by měl ochutnat obě z nich. A i když člověk nemá (k tomu) žádnou přirozenou schopnost, může být válečníkem upře-li se s vytrvalostí k oboum (těmto) složkám Cesty. Obecně řečeno, Cestou válečníka je rezolutní přijetí smrti.“ (Musaši,, 2009, p. 41). 37 Blíže viz práce K. R. Hammonda in Kostroň, L. (1997) a D. Kahnemana (2012; 2010). 38 Blíže viz Watzlawik, P. in Jak skutečná je skutečnost, 1998. 39 Téma víry a vědění je jedním z témat transdiciplinárních seminářů, blíž viz. kapitola „Principy a metody přípravy“ a kapitola věnovaná tématu mysli a myšlení. 35
11
jednám40?“, „Jak vyhledávám, vytvářím, kultivuji a užívám potenciály, sílu 41, schopnosti své, svých podřízených, profesního systému a prostředí?“. Fáze bojovníka z hlediska profesionality představuje proces dosahování a osvědčování mistrovství v profesi, metodě, oboru. Charakteristiky fáze bojovníka: Kultivovaný aspekt psychiky vztahující se k agresi. Identifikace, vydělení se a sebeuvědomování v procesu zrání a bytí v životě a profesi. Kontrola nad svou myslí a názory, nezlomnost, odvaha, odpovědnost a sebekázeň, disciplína, sebekontrola a sebeovládání (zejména vůči sobě aby získal kontrolu a zručnost v ovládání vlastní mysli a těla – „kázeň mysli a těla“). Stabilní, harmonický vnitřní hodnotový systém. V situaci boje se jedná o kultivovaný projev a užívání kvality síly, eleganci a efektivnost projevující se v minimální spotřebě energie pro dosažení cíle a minimálním poškození prostředí. Schopen realistického posouzení vlastní síly, možností a schopností aplikace paradoxu „Vpřed, stále vpřed“ v proměnlivosti taktiky. V situacích změny převažuje proaktivita, reflektované, uvědomované, bdělé, rozhodné (přiměřeně agresivní) směrování. Myšlení - analogové, nezávislé, vnitřně ukotvené, konzistentní, kritické, na jádro orientované; reflektovaný pohyb v kontinuu analytického a intuitivního myšlení ústí ve schopnost celostně zvládat paradoxy situačního kontextu. Jasné, pohotové a konkrétní, bdělé (soustředěné a klidné) myšlení, plynulé a trvalé bytí ve střehu (ne zatuhnutí), schopnost koncentrovat mysl a tělo; přítomny kvality stopaře a průvodce. Pro sdílení, rozhodování a jednání je charakteristická konzistentnost v myšlení, pocitech, mluvě a jednání; rozhodné jednání, situační vnoření se s reflektovaným odstupem, plné a komplexní prožívání skutečnosti, neutralita, resp. ne/vztažnost se projevuje v rozhodném a proaktivním jednání. Mistrovství v ovládání procesů, metod a nástrojů, které používá pro dosahování cílů. Smysl fáze: Schopnost kultivovaně a efektivně užívat kvality vlastních potenciálů a potenciály prostředí. Mistrovství42 v oboru, profesi, taktice a operačním umění; systémové maximum představuje efektivní prvek systému anebo vůdce systému (tým, družstvo, osádka - liniový, střední a vyšší oborový management). Metodami bojovníka jsou myšlení, reflexe a soustředění, nejedná se tedy jen o procesy myšlení, jako například analytické, intuitivní myšlení, kritické či systémové myšlení, ale také o metody jeho kultivace a zkvalitňování. Je přirozené, že na určité úrovni zvládnutí dílčích a komplexních profesních dovedností je nutné, z hlediska dalšího kvalitativního vývoje (podobně jako například ve vrcholovém sportu), věnovat pozornost aspektům mentální kondice. Znamená to Užitečnou metodou pro proces přípravy je kupříkladu metoda MBTI, blíže viz kapitola „Principy a metody přípravy“. Téma síly a potenciálů je nastíněno v samostatné kapitole. V procesu přípravy tvoří toto téma významný aspekt. Pro příklad lze uvést paradox síly a vztahu: e) síla bojovníka a válečníka tkví v nezávislosti, v bezvztažnosti a naopak, síla se vytváří a uplatňuje ve vztahu, konáním i nekonáním (konání i nekonání může být konkrétním činem); f) vztah bojovníka a mysl v situaci a aktu jednání zatěžuje, omezuje jeho pohyblivost, efektivitu; g) bezvztažnost a „neutralita“ mysli, to je prostředí pro ustálení, bdělé soustředění a pozornost, nezávislé bytí v „pozorování“, „vedení“, „provázení“ či „následování“ a „stopování“, efektivní, celostní poznávání, rozhodování a jednání. 42 Zájem o téma mistrovství a jeho aspekty je dlouhodobý. Například mistr Zhuang se mu věnuje v kapitole „Zásady pěstování života“, ve druhé stati nazvané: „čtvrcení býčka“. Blíže viz Mistr Zhuang (2006, p. 87 – 88). 40 41
12
začít pracovat s kvalitou vlastní mysli, nejčastěji s pomocí dvou základních metod, které představuje reflexe a meditace. Je jedno o jaký typ bojovníka43 či styl profesního prostředí se jedná. Zda se vyskytuje v bezpečnostním prostředí jako vojenský profesionál, policista, hasič. Potřebnost kultivace systémového myšlení bojovníka spatřujeme minimálně ve třech důvodech. 1. komplexnost přípravy; 2. komplexita bojové situace; 3. smysl boje44 (mise). Komentář: Odlišnost organizace kvalit mistrovství u bojovníka a válečníka spočívá v systémové úrovni. Bojovník se orientuje na sebe v prostředí a válečník se orientuje na ovlivňování systémů. Jedinec se může pohybovat na kontinuu (jedinec – systém) a zkušenost ukazuje na 2 - 3% procenta profesní populace, nicméně vyšší četnost je k profilaci jedním směrem, tedy k samostatné cestě anebo k cestě systémové. V praxi se to projevuje přímo v procesu přípravy a tuto orientaci se ukazuje jako vhodné respektovat. Jinak platí to, že je-li někdo dobrý expert a bojovník, vůbec to neznamená, že bude dobrým vůdcem. Lze ale předpokládat, že v komplexním procesu nějaké situace významně ovlivní zvrat vývoje. To ale neopravňuje k očekávání, že v podobné situaci to nastane znova. Je třeba také odlišovat jedince s aspiracemi ke strategickému vedení a kultivaci systémů (koncepční správci procesů a systémů) a jedince s tendencí zabývat se spíše konkrétními situacemi charakteristickými dynamikou a složitostí vývoje (chaos, krize apod.). Platí, že v náročných situacích se vůdce „vynoří“ a platí, že pro různé situační kontexty jsou užitečné odlišné způsoby postupu či řešení úlohy. Tudíž průřezově, jak základních, tak na nejvyšších pozicích systémů je nutná trvalá práce na sobě, práce se změnou a proměnou, kultivace citu pro „věc“, vztahy a procesy. Je jedno zda se jedná o oblast bezpečnosti a vojenství či o politiku, ekonomiku, obchod a cokoliv jiného. Velké celky se skládají z menších a dílčích, podobně i velké procesy zahrnují procesy subtilní. Platí, že změna se vztahuje k detailu a pohyblivost na kontinuu vymezené celkem a detailem, je jednou z kvalit mistrovství bojovníka i válečníka. Liší se jen jejich pozice a místo, nikoliv postoj (blíže viz princip místa, pozice a situace v Kognitivním managementu, Saliger, R. et. al. 2010). Fáze válečníka45 - vojevůdce, představuje velitelské a vůdcovské kvality. Z hlediska profesionality jako aspektu procesu individuace se podobně jako u bojovníka jedná o proces dosahování a osvědčování mistrovství. Charakteristiky fáze válečníka: Kultivace myšlení, uvědomovaný a reflektovaný rozvoj kompetencí a schopností; tendence trvale se učit, úsilí o sebeaktualizaci a transcedenci (přesah) v myšlení a jednání. Péče o vztahy;
Z hlediska spolupráce v procesu přípravy odlišujeme různé typy bojovníků, například podle stylu projevu: 1. bojovník vytrvalec – buvol, slon; 2. bojovník dravec – sokol, kočka, tygr. 44 Třetí důvod nalézá opodstatnění mimo jiné v tom, že jedinec musí umět rozlišit přímé a nepřímé ohrožení, musí umět chápat symetrické a asymetrické, musí být schopen nalézat v mnohaúrovňové komplexitě hodnoty a smysl pro uplatnění profese. Například mise s distální lokalitou či asymetrickým významem. Zahraniční mise se vztahuje k metabezpečnosti, tedy podstupuji riziko v zahraničí. Co pro mne představuje bazální vztažný systém pro smysl a hodnoty? Jsem to já sám, rodina, společnost, stát anebo se jedná o něco jiného? 45 Pro fázi válečníka je třeba zmínit aspekty, které se vztahují k vůdcovství, vedení lidí, lidských systémů a schopnostem tyto celky nejen vytvořit, ale i udržet. Klasickými případy selhání lidského faktoru u významných osob minulosti či současnosti jsou císař Nero, Alexander Veliký, Napoleon Bonaparte, Eduard Beneš a jiní. 43
13
ověřování a trvalé formování názoru na svět a systém. Důraz na bezvztažnost, transpersonální odpovědnost (oddání se něčemu, co přesahuje individuální rozměr člověka - nadosobní cíl). V situaci boje je schopen vztažného poznávání kvality síly, možností a schopností situačně zúčastněných systémů ve vztahu k širšímu prostředí a vývoji vztahů. Poznání transformuje do proměnlivosti strategie i taktiky46. Jasné, kritické, vztažné a pohyblivé, na jádro a princip zaměřené myšlení. Komplexní, celostní (holonomní) myšlení s analogovou i digitální charakteristikou, systémové, koncepční a metasystémové, významové, kritické, na význam a smysl zaměřené. V situaci změny je schopen zachovat odstup od sebe i situace, stratég a taktik47 (schopnost pronikavě analyzovat a přesně zvážit situaci a přizpůsobit myšlení a jednání systému podmínkám48 a cíli – smyslu). Schopnost formovat záměr, koncepci a obraz cíle (vědět co) a směr (vědět jak) jej dosahovat; proměnlivost k podmínkám - schopen přejít od běžné války ve válku partyzánskou. Sdílení, rozhodování a jednání – neutralita, nezaujatost, věcnost v přístupu k úlohám. Jeho myšlení je přímé, řeč jasná, rozhodnutí nedvojznačná, konkrétní, jednání efektivní. Smysl fáze: Transdisciplinarita, stratég a mistr operačního umění. Systémové maximum představuje vojevůdce ve smyslu vrcholový manažer procesu, projektu, systému a metasystému. Komentář: Pojem vojevůdce specifikuje a rozvíjí válečníka. Vztahuje k organizaci procesů a vztahů v systémech a mezi systémy v měnícím se prostředí, přičemž jeho základní charakteristikou je nepřímé vedení (velení a řízení), obvykle ve formě koncepcí, vizí, směrů, jakož i rámců, principů a strategií pro jejich dosahování. Vojevůdce není trvalá charakteristika ve smyslu stabilní pracovní pozice. Vojevůdce „vystupuje“ do popředí jako zosobnění aktuálně žádoucí kvality v kontextu vývoje situace. V dalším procesu vystupují do popředí požadavky na jiné, další kvality schopností jedince pro organizování společenství. Stejně jako stav válečný není stavem trvalým, není trvalým ani žádný jiný stav společnosti. Nicméně na vrcholu kvalit v této oblasti se následně objevuje „král“ jako zakladatel řádu a správce procesů a vztahů ve společenství. Mistrovství v profesi Jak již bylo zmíněno, jako inspirující vnímáme rovněž koncept P. M. Senge (2007), který formuluje pět základních oblastí, resp. disciplin, které vztahuje k jakémukoliv lidskému systému, z hlediska schopnosti přežít a rozvíjet se v proměnlivém prostředí. Disciplinami rozumí osobní mistrovství (profesionalitu), mentální modely (pohyblivé a kritické myšlení), sdílení vize (komunikaci - dialog), týmové učení a pátou, završující disciplinou, je pro něj myšlení systémové (schopnost náhledu na systémy jako celky). V základu osobního mistrovství49 je vedle způsobilosti Sun ć (1999, p. 44) „Většina válečníků užívá pravidelného, aby navázala styk s nepřítelem, ale užije zvláštního, aby si zjednala vítězství.“ Lao-ć (2005, p. 81, verš 68) „Dobrý válečník nemá válku rád, dobrý válečník se vyhýbá hněvu, vítězí nad nepřítelem, ale nenapadá jej; kdo umí zacházet s lidmi, podřizuje se jim; říkáme tomu síla neválčit, schopnost zacházet s lidmi; …“ 48 Janošec, J. (2005, p. 96) „Při vedení operací může dojít ke střetnutí s protivníkem, který disponuje vyspělou technologií (spíše méně často) nebo s vojenskou technologií stejné nebo nižší kvality. Za nejsložitější je považováno střetnutí s protivníkem, který disponuje vyspělou technologií a umí ji odpovídajícím způsobem použít v operaci (boji) nebo protivníkem, který dokonale zvládá jednoduchou technologii.“ 49 Koncept mistrovství se vztahuje k profesi jako umění. Profese jako věda generuje experty, profese jako umění generuje mistry. 46 47
14
a odborné dovednosti zakotvena i možnost dalšího rozvoje, ve smyslu celoživotní disciplíny a trvalé „neukončenosti“. Lidé, kteří se pohybují v úrovni osobního mistrovství si uvědomují svou „ne/znalost“ či „ne/vědomost“, jakož i nezpůsobilost, podobně, jako své růstové oblasti. Současně disponují hlubokou sebedůvěrou“. Tento zdánlivý paradox uvědomování si své nezpůsobilosti na jedné straně a sebedůvěry na druhé, je hnací silou, o které se lze důvodně domnívat, že mimo jiné také trvale vede člověka k práci na sobě samém. Rovněž je aspektem, který spolu s jinými umožňuje koncept mistra odlišit od konceptu experta50 v pojetí N. N. Taleba (2011). Otázce mistrovství v souvislosti s problematikou motivace se věnuje také D. Pink (2011), který v kontextu motivace upozorňuje na tři zákony mistrovství51. Vedle úvah o vnitřním přístupu v oblasti motivace je Pink zajímavý i z jiného úhlu pohledu. Mistrovská úroveň je aspektem bojovníka i válečníka. Vývoj mistra spočívá v osobním přístupu, v setrvávání a „návratech“ do a ke středu. Tedy nejde o lineární pohyb směrem nahoru či dopředu, ale paradoxně o zůstávání ve středu a vztahování se ke středu (zvratný pohyb, autopoiéza, autotelické). V kvalitě středu se skrývá základní potenciál, síla, jež umožňuje jedinci (systému) být a přežít, včetně proměny (transformace) v proměňujícím se prostředí. Kvalita přitahuje kvalitu a pozornost, má potenciál, který z nedostatku lepšího pojmu pro vystižení podstaty nazýváme gravitačním potenciálem. Jedná se o obtížně popsatelný, rozpoznatelný, zjevný a proměnlivý aspekt, který není „vidět“, spíše jej vycítíme (intuitivně, citem) a pak hovoříme o důvěryhodnosti, stabilitě, konzistentnosti a koherentnosti v myšlení, mluvě a jednání. Takový jedinec se stává přitažlivým pro jiné (obvykle nějak soběpodobné) a stává se jedním z jader kvality systému v prostředí. Právě z těchto jader se vyvíjí atmosféra důvěry (sebedůvěry) v sebe sama v systému i systému v sebe sama v prostředí. Proměnlivost, trvalá, uvědomovaná kvalitativní transformace každého jednotlivého člena v systému a prostředí je základem toho, že se systém stává „živým“ organismem schopným nejen reagovat ne změny v prostředí, ale proaktivně sebetransformací změnu v prostředí vytvářet a koordinovat proměnu vzájemného vztahování se v kontextu záměru, vize. Pro úroveň mistra je významné téma tacitních52 znalostí a dovedností. Znalostí o reflexi, o sobě, o metodě (že to je, co to je, jak to je a o čem to je), studiem toho, jak to funguje, vzniká 50
Experti mimo jiné podle N. Taleba (2011) disponují vysokou sebedůvěrou či dokonce vírou ve znalosti a expertní systém. 51 Zákony mistrovství uvažuje Daniel Pink (2011) následovně: 1. Mistrovství je způsob myšlení (Pink popisuje behaviorální pohled Carol Dweckové, podle níž to, čemu lidé věří, předurčuje to, čeho lidé dosáhnou); 2. Mistrovství je bolest (Vychází ze zkušeností armádních důstojníků ve výcviku); 3. Mistrovství je asymptota (ukazuje, že mistrovství není konečné, můžeme se k němu blížit, ale nemůžeme ho úplně dosáhnout). 52 Podle L. Mládkové (2005) má znalost “...dvě složky (dimenze), explicitní a tacitní. Ačkoliv znalost nemůžeme rozříznout na dvě půlky a někdy je možné oddělit její explicitní část od té tacitní pouze s velkými obtížemi nebo to nejde vůbec, má toto členění velký význam z hlediska nástrojů, které pro práci se znalostmi máme k dispozici. Explicitní dimenze je ta část znalosti, kterou můžeme vyjádřit pomocí jazyka, písma, obrázku, matematické formule, not či digitálního záznamu. Explicitní znalost lze bez problémů přenášet, předávat si mezi sebou, ale také krást. Explicitní znalosti skladujeme v informačních systémech ve formě dat. Informačním systémem může být databáze nebo také obyčejná kartotéka či diář. Explicitní znalosti spolu můžeme kombinovat a vytvářet tak na základě dvou i více explicitních znalostí explicitní znalost novou. Například účetní, který na základě stavu různých účtů organizace vypracovává finanční výkaz, vytváří pomocí kombinace novou explicitní znalost. Tacitní znalost je soubor dovedností, zkušeností, intuice, pravidel, principů, mentálních modelů a osobních představ konkrétního člověka nebo skupiny lidí. Je vždy propojena s činnostmi, postupy, rutinami, idejemi, nápady, hodnotami a emocemi jedince či skupiny. Vyjádřit ji podobným způsobem jako znalost explicitní, tedy ji tzv. externalizovat, de facto nelze. Je natolik svázána s osobností svého nositele a činností, kterou provádí, že ji při pokusu o externalizaci obvykle zničíme. Tacitní znalosti mají vysoce osobní charakter a pracovník, který je jejich nositelem, nemusí o jejich existenci vědět. Velké množství tacitních znalostí je podvědomých. Bohužel jsou to právě tacitní znalosti, jejich speciální charakter a schopnost sdílet je, co předurčuje úspěch či neúspěch našeho jednání. Organizace mají v tacitních znalostech velký potenciál, protože je velmi těžké je napodobit.“ Na tacitních znalostech jsou založeny téměř všechny praktické činnosti, například řízení auta, jízda na kole či bruslích, vaření, obsluhování strojů a zařízení, čtení rentgenových snímků, léčení lidí, řízení či vedení podřízených, atd. Tacitní znalosti jsou tím, co vytváří hodnoty a rozhoduje o
15
dovednost ze zkušenosti a zkušenostní vědění, které se kvalitativně liší od vědění znalostního, racionálního a teoretického. Pak v dalším vývoji v profesi „zapomene“ metodu, prostě ji užívá, aplikuje, a z explicitního se stává implicitní, tacitní. Nepřemýšlí o tom, co použije a proč, prostě to udělá, řekne. Objevuje se to, co lze nazývat věděním zkušenostním, které se realizuje v efektivním rozhodování a jednání v konkrétní situaci. Jsme toho názoru, že v tomto kontextu zkušenostní vědění jako celostní proces přesahuje či spojuje to, co odděleně studuje Daniel Kahneman (2012; 2010) a popisuje jako rychlé a pomalé myšlení, to, co tvoří jeden z aspektů efektu flow, který popisuje a zkoumá M. Csikszentnihalyi (1996), anebo také některé kvality, jež přibližuje D. Goleman (2011) a také to, co se snaží sdělit N. N. Taleb v populární Černé labuti (N. N. Taleb. 2011). Mistr tvoří málo, ale v tom málu je mnoho, expert, technolog profese tvoří mnoho a mnohé, jež toho obsahuje málo. Postoj jako aspekt vnitřní kvality profesionála - bojovníka Na bojovníkovi není „vidět“, že je bojovník. Bojovník, podobně jako mistr, je v konečném důsledku nezávislý na vnějším, na tom, zda jej někdo uzná či osvědčí, tedy posoudí nějakými kritérii či parametry. Bojovník není pozér a ani si nelibuje ve vnějších znacích bojovníka. Na pozadí těchto úvah jsou dva předpoklady. První předpoklad se týká výhody. Výhoda skutečného bojovníka spočívá v tom, že není „vidět“, není zjevné, že je bojovník, neinzeruje to, nepózuje a ani nenaznačuje (to je o skromnosti, pokoře a respektu). K tomuto předpokladu se připojuje další spočívající v tom, že kvalita bojovníka je kvalitou vnitřní. Vnitřní, skrytá kvalita se projevuje v myšlení a jednání (činech a řeči), v zaujetí vnitřního postoje53 a rovněž v následování vnitřní cesty54 a nelze ji dosáhnout pouze vnějšími postupy formování a přípravy. Bojovník je ne/výrazný, výkonech organizací. Příkladem, co se stane organizaci, která včas nedocení tacitní znalosti svých zaměstnanců byly americké zbrojařské firmy, které v 90. letech 20. století propustily velké množství expertů. Experti ponechali v databázích organizací své explicitní znalosti – plány raket, složení chemikálií, procesy řešení speciálních situací. Své tacitní znalosti si však odnesli sebou. V polovině 90. let zbrojařské firmy zjistily, že explicitní znalosti jsou samy o sobě bez tacitních znalostí propuštěných odborníků k ničemu. Práce i sdílení tacitních znalostí jsou založeny na mezilidském kontaktu. K dispozici máme tři konkrétní nástroje. Jsou to příběhy, tzv. komunity a nástroje založené na učňovství. Příběhy vytvářejí základnu pro přenos tacitní znalosti v tacitní formě z jednoho nositele na druhého a výrazně pomáhají překonávat bariéry v myslích lidí. Komunity jsou malé nebo větší skupiny či sítě lidí, kteří mají nějaký společný zájem, přátelské vztahy a sdílí spolu znalosti. Komunitou může být skupina expertů řešících nějaký velký problém nebo i kamarádi, kteří spolu hrají fotbal. Typickou komunitou byli tři mušketýři (vlastně čtyři). Nástroje založené na učňovství jsou založeny na principu předávání znalosti při praktické činnosti. V dnešní době k nim patří nejenom učňovství samo, ale i koučing, mentoring a conseling. V rámci učňovství nepřebírá žák pouze znalosti profesní, ale také sociální dovednosti a archetypy. 53 Vnitřní postoj je stavem poznání, kvalitou, která se vyvíjí v reflexi zkušenosti vztahování se vnitřního a vnějšího prostředí jedince. Liší se od postoje vnějšího, který je výsledkem intelektového, teoretického poznání závislého na vnějších (vnějškem zpracovaných – daných) informacích a znalostech a dokonce podle nich jednající osobní postoj. Jedná se o praktický, zkušenostní, implicitní postoj. Naše vztahy jsou určovány naším postojem /to však bývá postoj našeho ega, ne postoj našeho přirozeného JÁ/). Skrze postoj se vztahujeme (myslíme, rozhodujeme se a jednáme) ke světu. Světem míníme to, jak uspořádáváme a rozumíme našemu sdílenému prostoru (konsensuální realitě). To co podléhá proměně a změně a je definováno, jako svět lze uvažovat jako situaci. Svět, podobně jako každá situace, v níž se nacházíme, má svůj počátek a konec, nicméně tyto nelze zachytit v čase a prostoru lineárně (blíže viz Z. Neubauer, 2007, p. 198 – 210). Lze identifikovat jeho příznaky a stopy v minulém. Nelze ale říci přesné datum a ani místo, kdy nastává nový věk a končí starý. Proto je nutné celostní a systémové i lineární a analytické. Čekání a příprava na konec světa je stejně zbytečná činnost jako pátrání po konkrétní vločce, jež spustí lavinu. Je to jako snaha stanovit kdy začíná a končí odliv přesně. A v tomto smyslu je poznání nemožné. Stejně jako nelze přesně změřit délku pobřeží či určit teplotu stupňů celsia na teploměru, nelze se ani trefit přesně do středu terče. Určité úrovni naší situace odpovídá určitá úroveň možností našeho poznání. V měnící se situaci se mění i naše poznání a mělo by se tedy měnit i naše rozhodování a jednání. Pak ale v přísně lineárním kontextu se nelze nikdy dobře rozhodnout a správně jednat. V tomto smyslu spatřujeme význam a užitečnost vnitřního postoje, který je stabilnější a umožňuje rozhodnutí a jednání. V tomto smyslu klademe i důraz na jeho kultivaci profesionálem – bojovníkem. 54 Základním, elementárním vztahem je vztah k sobě, soběvztažnost (blíže viz Z. Neubauer, 2004, p. 27). Vztah k sobě považujeme za určující, v Kognitivním managementu hovoříme o radikálním sobectví a práci se středem. Vztah k sobě se týká niterné integrity podle Gilletta a Moora (2001, p. 80). Z hlediska vztahu k sobě se realizují dva mody reflexe. Těmi jsou vnitřní pozornost a vnitřní postoj. Ukazuje se, že je třeba stále kriticky a bděle kultivovat, pročišťovat a transformovat vnitřní postoj. Ten se postupným zjemňováním blíží k tomu, co lze uvažovat jako skutečné JÁ. Vzdálení se
16
ne/čitelný, ne/uchopitelný, je zajímavý vlastně tím, že na něm není, pro vnějšího pozorovatele, nic “zajímavého”. Tedy neukazuje, jak je bojovník, to je o póze55, včetně různých znaků a symbolů. Bojovník jako kvalita vystupuje v situaci a profese je trvalá příprava na situaci. To co je skutečné je boj, to ostatní je jen součást procesu přípravy. V boji je třeba zůstat přirozený, hravý. Příprava na boj je jen a jen imaginace a má své limity, podobně jako tatami či boxerský ring, boj limity nemá. Sebenáročnější příprava ať již živá, v terénu či s pomocí simulátorů, je jen o imaginárnín prostředí. Podobně rvačka, zápas v ringu při boxu či čemkoliv jiném, je jen o více či méně důrazných pózách a velmi často i o emocích. Bojovník neinvestuje energii póz a umí zhodnotit potenciál emocí. Je mentálně bdělý, skutečný v činech, myšlení a jazyce. Skutečný bojovník neuvažuje o sobě jako o bojovníkovi, on jím je. Nevyhledává boj, on si jej vyhledá. Jeden z paradoxů přípravy56 v kontextu bojovníků a boje spočívá v tom, že se připravujeme něco možného (tedy nejsoucí budoucí) a zdrojem přípravy jsou vedle imaginace (představ), jen naše zkušenosti a znalosti z minulého. Tedy nejsme-li “sebestřední” a užíváme-li, místo konceptu záměru a cesty, koncept plánu a cíle, pak se paradoxně připravujeme na minulé a to může být také jen ztráta času a energie (blíže viz Mistr Zhuang, 2006, 196 – 197; Shitao, 2007, p. 29 – 33, p. 51 – 53). Použitá literatura a informační zdroje: CAMPBELL, J. (2000). Tisíc tváří hrdiny. Praha, Czechia: Portál. CSIKSZENTMIHALYI, M. (1996). O štěstí a smyslu života. Praha, Czechia: Lidové noviny. ELIADE, M. (1999). Jóga, nesmrtelnost a svoboda. Praha, Czechia: ARGO. ELIADE, M. (1993). Mýtus o věčném návratu (archetypy a opakování). Praha, Czechia: Oikoymenh. GOLEMAN, D. (2001). Meditující mysl (typy meditační zkušenosti). Praha, Czechia: Triton GOLEMAN, D. (2011). Emoční inteligence, Praha, Czechia: Metafora, s.r.o. HAYWARD, J. W., VARELA, F. J. (2009). Mosty k porozumění (rozhovory předních vědců s dalajlamou o zkoumání lidské mysli). Praha, Czechia: DharmaGaia. HOLLIS, J. (2009) Mytologémy. Brno, Czechia: Emitos. HRONÍK, F. (2002) Poznejte své zaměstnance (Vše o Assessment Centre). Brno, Czechia: ERA. HUBINA, M. (2004). Vedomie ako oceán (Filozofia a meditácia v indickom buddhizme). Bratislava, Slovakia: Chronos. JACOBI, J. (1995). Jung. C. G., Člověk a duše. Praha, Czechia: Academia. JANOŠEC, J. a kol. (2005). Bezpečnost a obrana České republiky 2015-2025. Praha, Czechia: AVIS. svému vnitřnímu postoji vede k přiblížení se k formě, roli a póze, tedy k egu a něčemu co je výrazně závislé na konsensuální aktuální skutečnosti. Přiblížení se tomuto „rozhraní“ provází vytrácení (vyprázdnění) od osobního obsahu (vytrácí se smysl a význam) a takto vyprázdněný jedinec je pouhou formou, pózou, rolí, jakousi zombi či Golemem bez života. Vnitřní pozornost je věcí poznání a respektu k sobě samému, ke své tělesnosti, vnitřnímu životu, obrazům, představám a prožívání. Praxe vnitřní pozornosti vede ke vlastnímu způsobu rozumění sobě samému a přispívá ke kritickému a vědomému, tudíž i rozumnému a užitečnému rozhodování a jednání v aktualizované konsensuální realitě. 55 Pózy se týkají rolí a hry „podle“ pravidel. Činy se vztahují ke skutečnosti a přirozenosti. Činy pracují s principy na pozadí, modely, metodami (drilly) a lépe zhodnotí vliv kooperujících příčin. 56 Problémy v přípravě lidí v profesním prostředí se týkají také: Zbytečné drilly jakož i oblasti vzdělávání. Ritualizace přípravy - příprava pro přípravu. Pseudohumanizace a přílišná péče. Málo péče o přirozenost a její kvality. Jedná se o kultivaci efektivních aplikací respektujících kontext situace, fyziologickou – reflexní bázi.
17
JUNG, C. G. (1999). Výbor z díla V. Brno, Czechia: Nakladatelství Tomáše Janečka. JUNG, C. G. (2003). AION – příspěvky k symbolice bytostného Já. Brno, Czechia: Nakladatelství Tomáše Janečka. KAHNEMAN, D. (2012). Myšlení rychlé a pomalé. Brno, Czechia: Jan Melvil Publishing s.r.o. KAHNEMAN, D. et. al. (2010). Sociálna inteligencia. Bratislava, Slovakia: Europa Publishing house. KOSTROŇ, L. (1997). Psychologie usuzování – teorie a metodologie Egona Brunswika, K. R. Hammonda a jejich následovníků. Brno, Czechia: Nakladatelství Masarykovy univerzity. LeSHAN, L. (2004). Psychologie války. Brno, Czechia: BB/art s.r.o. Mistr SUN, (1999). O Válečném umění. Překlad O. Král, Praha, Czechia: Maxima, 1999. Mistr ZHUANG (2006). Sebrané spisy. Překlad Oldřich Král, Praha, Czechia: Maxima. MLÁDKOVÁ, L. (2005). Moderní přístupy k managementu (tacitní znalosti a jak je řídit). Praha, Czechia: C. H. Beck. MOORE, R.; GILLETTE, D. (2001). Král, válečník, kouzelník, milovník aneb O mužské psychice, Praha, Czechia: Nakladatelství Lidové noviny. PINK, D. H. (2011). Pohon (překvapivá pravda o tom, co nás motivuje). Praha, Czechia: Anag. RAFAILOV, B. (2010). C. G. Jung v zrcadle filosofie (Hermeneutická interpretace filosofických aspektů Jungova díla). Brno, Czechia: Emitos. SENGE, P. 2007). Pátá disciplína (teorie a praxe učící se organizace). Praha, Czechia: Management Press. SHITAO (2007). Malířské rozpravy Mnicha Okurky. Praha, Czechia: Agite/Fra. SUN Ć, SUN PIN (2005). Umění války. Gliwice, Polsko: HELION S. A. ŠIROKÝ, H. (1990). Analytická psychologie C. G. Junga. Brno, Czechia: Bollingenská věž. ŠTIKAR, J.; RYMEŠ, M.; RIEGEL, K.; HOSKOVEC, J. (2003). Psychologie ve světě práce. Praha, Czechia: Karolinum. TALEB, N. N. (2011). Černá labuť (následky vysoce nepravděpodobných událostí). Praha, Czechia: Paseka. Interwiev B. FLYVBERGA s Hubertem a Stuartem DREYFUSOVÝMI, (1993). Udržování nezracionalizovaných praxí (tělo – duch, moc a situační etika. Praha, Czechia: Filosofický ústav AV ČR. Odkazy internetové:
http://www.kognitivni-management.cz/ http://www.kostron.cz/
18
