Studie možnosti umístění větrných elektráren na území ORP Bruntál

Chelčického 4, 702 00 Ostrava 1, Česká republika, tel., fax: +420 596 114 440, tel.: +420 596 114 469, e-mail: [email protected], http://www.rceia.cz

Studie možnosti umístění větrných elektráren na území ORP Bruntál

Ostrava, leden 2008


OBSAH: ÚVOD A CÍL STUDIE ................................................................................................................................................... 4 SLOVNÍČEK POJMŮ ................................................................................................................................................... 5 CHARAKTERISTIKA ŘEŠENÉHO ÚZEMÍ ............................................................................................................. 9 PŘÍRODNÍ PODMÍNKY, KTERÉ FORMUJÍ KRAJINNÝ RÁZ ORP BRUNTÁL ............................................ 11 CHARAKTERISTIKY GEOLOGICKÉ STAVBY ........................................................................................................ 11 RELIÉFNÍ CHARAKTERISTIKY .......................................................................................................................... 12 KLIMATICKÉ CHARAKTERISTIKY ...................................................................................................................... 12 PEDOLOGICKÉ CHARAKTERISTIKY .................................................................................................................. 12 VEGETACE A ŽIVOČIŠSTVO............................................................................................................................. 12 TYPICKÉ BIOCHORY ....................................................................................................................................... 13 VÝZNAMNÉ KRAJINNÉ PRVKY.......................................................................................................................... 14 ÚZEMNÍ SYSTÉMY EKOLOGICKÉ STABILITY ...................................................................................................... 14 ZVLÁŠTĚ CHRÁNĚNÁ ÚZEMÍ ............................................................................................................................ 14 CHKO Jeseníky ...................................................................................................................................................... 15 Maloplošná zvláště chráněná území....................................................................................................................... 15 LOKALITY SOUSTAVY NATURA 2000 ............................................................................................................ 17 Ptačí oblasti (PO)................................................................................................................................................... 17 Evropsky významné lokality (EVL)......................................................................................................................... 17 PŘÍRODNÍ PARKY........................................................................................................................................... 18 KULTURNĚ HISTORICKÉ HODNOTY KRAJINY ORP BRUNTÁL ................................................................. 18 OSÍDLENÍ ...................................................................................................................................................... 18 LIDOVÁ ARCHITEKTURA ................................................................................................................................. 19 VHODNOST UMÍSŤOVÁNÍ VE PODLE TYPŮ KRAJINY .......................................................................................... 23 HISTORICKÉ KRAJINNÉ STRUKTURY ................................................................................................................ 25 SAKRÁLNÍ STAVBY ......................................................................................................................................... 26 HISTORICKÉ PARKY A ZAHRADY...................................................................................................................... 27 MĚSTSKÉ A VESNICKÉ PAMÁTKOVÉ REZERVACE A ZÓNY .................................................................................. 28 ARCHEOLOGICKÉ PAMÁTKY ........................................................................................................................... 29 HRADY A ZÁMKY ............................................................................................................................................ 29 ESTETICKÉ HODNOTY ÚZEMÍ A PROSTOROVÉ VZTAHY KRAJINY........................................................ 30 ÚZEMÍ SE ZVÝŠENOU ESTETICKOU HODNOTOU KRAJINY ................................................................................... 30 PŘÍRODNÍ A KULTURNÍ DOMINANTY ................................................................................................................. 31 POHLEDOVÉ HORIZONTY ............................................................................................................................... 32 STANOVIŠTĚ FOCENÍ, REFERENČNÍ STANOVIŠTĚ PRO POSUZOVÁNÍ KR A SMĚR FOCENÍ ..................................... 33 VYHLÍDKY ..................................................................................................................................................... 34 VIZUÁLNÍ CITLIVOST KRAJINY.......................................................................................................................... 34 KRAJINNÝ RÁZ .......................................................................................................................................................... 39 DIFERENCIACE ÚZEMÍ Z HLEDISKA KRAJINNÉHO RÁZU ...................................................................................... 39 Oblasti krajinného rázu.......................................................................................................................................... 40 Krajinné celky ........................................................................................................................................................ 46 ZONACE ÚZEMÍ A NÁVRH REGULATIVŮ K UMISŤOVÁNÍ VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN...................... 54 PROSTOROVÉ ANALÝZY A GRAFICKÉ PRÁCE ............................................................................................... 55 VSTUPNÍ DATA .............................................................................................................................................. 55 GIS ANALÝZY................................................................................................................................................ 56 MAPOVÝ VÝSTUP .......................................................................................................................................... 56 3D VIZUALIZACE ............................................................................................................................................ 57 ZÁVĚR........................................................................................................................................................................... 58 POUŽITÉ PODKLADY............................................................................................................................................... 59 GRAFICKÁ ČÁST ....................................................................................................................................................... 61

2


SEZNAM TABULEK:

Tabulka 1: Výčet obcí v území ORP Bruntál..................................................................................9 Tabulka 2: Seznam všech MZCHÚ na území ORP Bruntál (zdroj: upraveno dle Ekotoxa 2006, stav k listopadu 2006) .........................................................................................................16 Tabulka 3: Koeficient ekologické stability ...................................................................................23 Tabulka 4: Postup hodnocení vizuální citlivosti krajiny...............................................................35 Tabulka 5: Popis atributových dat.................................................................................................57

SEZNAM OBRÁZKŮ:

Obr. 1: ORP Bruntál – širší vztahy ...............................................................................................10 Obr. 2: Kaplička v Miloticích nad Opavou ...................................................................................22 Obr. 3: Typická architektura Jesenické oblasti .............................................................................22 Obr. 4: Vymezení ochranných pásem pohledových horizontů .....................................................33

SEZNAM ZKRATEK: AOPK ČR Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky DMT digitální model terénu EU Evropská unie EVL evropsky významné lokality GIS geografické informační systémy CHKO chráněná krajinná oblast KC krajinný celek KES koeficient ekologické stability KR krajinný ráz LBC lokální biocentrum LBK lokální biokoridor MSK Moravskoslezský kraj (MS kraj) MZCHÚ maloplošné zvláště chráněné území NPP národní přírodní památka NPR národní přírodní rezervace

NRBC NRBK ORP PO PP PR RBC RBK SPA TTP ÚSOP VCK VE VKP ZCHÚ

3

nadregionální biocentrum nadregionální biokoridor obec s rozšířenou působností ptačí oblast přírodní památka přírodní rezervace regionální biocentrum regionální biokoridor ptačí oblasti trvale travní porost ústřední seznam ochrany přírody vizuální citlivost krajiny větrná elektrárna významný krajinný prvek zvláště chráněné území


Úvod a cíl Studie Začátkem roku 2007 zadal Moravskoslezský kraj zpracování Studie „Vyhodnocení možností umístění větrných elektráren na území Moravskoslezského kraje z hlediska větrného potenciálu a ochrany přírody a krajiny“. Hlavním účelem Studie bylo stanovení limitů ochrany přírody a krajiny pro navrhovanou výstavbu větrných elektráren na území MSK a vyhodnocení případných střetů v území. Od prvních návrhů na výstavbu větrných elektráren na území Moravskoslezského kraje (MSK) v roce 2003, se většina z nich koncentruje v oblasti Nízkého Jeseníku a Bruntálska. „Krajská“ studie a její výstupy jsou pro území Bruntálska“ málo konkrétní. Proto bylo už v průběhu zpracování této studie dohodnuto zpracování obdobné studie zaměřené na podstatně menší území obce s rozšířenou působností – Bruntál. Studie je členěna na část analytickou a návrhovou. V analytické části jsou zhodnoceny vlastnosti krajiny: - přírodní podmínky, které formují krajinný ráz ORP Bruntál; - kulturně historické hodnoty krajiny ORP Bruntál; - estetické hodnoty území a prostorové vztahy krajiny. Návrhová část se věnuje diferenciaci krajiny z hlediska krajinného rázu, rozdělení ORP Bruntál na oblasti krajinného rázu a krajinné celky. Na základě všech výše uvedených bodů byla navržena zonace území a návrh regulativů k umisťování VE. Hlavním cílem Studie je získání údajů o území, které budou jedním z podkladů pro orgány ochrany přírody při výkonu kompetencí podle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Údaje budou využívány rovněž pro zpracování územně plánovací dokumentace v dotčených obcích. Cílem zadavatele i autorů Studie také je poskytnout co nejvíce objektivních informací obcím (a jejich obyvatelům), kde je výstavba VE navrhována. Výstupy Studie by měly přispět k objektivizaci celého procesu přípravy VE a k omezení konfliktů při projednávání jednotlivých záměrů. Pro investory by Studie mohla být užitečná zejména v tom, že všechny dotčené subjekty budou o problematice VE lépe (objektivněji) informovány a nebude tak snadno docházet k dosud běžné manipulaci s částí veřejnosti. V souladu se smlouvou s městem Bruntál byl dne 4.12. 2007 uspořádán odborný seminář pro starosty obcí a další zájemce, kde byly prezentovány předběžné výstupy Studie. Výstupem celé Studie jsou mapy území ORP Bruntál v měřítku 1:100 000 a mapa v měřítku 1 : 50 000. Jedná se o Mapu přírodních hodnot s vymezením ÚSES, přírodních parků, lokalit soustavy NATURA 2000, ZCHÚ, vodních toků a ploch, zastavěných ploch a silnic. U většiny uvedených prvků byla vymezena ochranná pásma. Dalším výstupem je Mapa kulturně historických hodnot. Vedle znázornění historických krajinných struktur, městských a vesnických památkových rezervací a zón, sakrálních staveb, archeologických památek, historických parků a zahrad, je obsahem mapy také vymezení území se zvýšenou estetickou 4


hodnotou a rozčlenění krajiny ORP Bruntál na krajinu antropickou, harmonickou a přírodní. Třetím mapovým výstupem je Mapa prostorových vztahů v krajině, ve které jsou mj. znázorněny dominanty, pohledové horizonty, vyhlídky a stanoviště pořizování fotografií. Souhrnná mapa limitů umisťování větrných elektráren je vyhotovena v měřítku 1 : 50 000, rozčleňuje ORP Bruntál na 3 zóny: zóna přísné ochrany, zpřísněné ochrany a běžné ochrany. Mapová část je doplněna textovou zprávou, která vysvětluje a popisuje provedené aktivity a získané informace.

Slovníček pojmů Krajina Krajina je (dle §3, odst. k) zákona [41] část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, tvořená souborem funkčně propojených ekosystémů a civilizačními prvky. Krajinný ráz Krajinným rázem se rozumí zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti (dle §12, odst. 1) zákona [41]). Krajina je zákonem chráněná před činností snižující její přírodní a estetickou hodnotu (dle §12, odst. 1) zákona [41]). Předmětem ochrany krajinného rázu vzhledem k dikci zákona budou všechny přírodní, kulturní, historické a estetické charakteristiky a hodnoty krajiny. Každá krajina má svůj krajinný ráz, který nesmí být poškozován (dle §12 zákona [41]). Krajiny s koncentrací přírodních, kulturních a historických hodnot mají zvýšenou hodnotu krajinného rázu. Znaky a hodnoty krajinného rázu se tak ve smyslu zákona [42] stávají územní limitou a mají vliv na vymezení zastavitelnosti (resp. nezastavitelnosti) území. Z dikce zákona [42] vyplývá, že území, které není územím zastavěným nebo zastavitelným (vymezuje územně plánovací dokumentace), se stává územím z principu nezastavitelným. Oblast krajinného rázu část krajiny, která se od ostatních částí odlišuje specifickými znaky charakteristik krajinného rázu a která tvoří základní jednotku prostorové a charakterové diferenciace krajiny; krajinný celek je pak nižší hierarchickou jednotkou Charakteristika/znak Charakteristikou krajiny rozumíme takový soubor znaků krajiny (objekt, vlastnost, asociace), který je pro krajinu specifický (určující její individuality) nebo typický (určující krajinný typ). Pro potřeby hodnocení krajinného rázu dělíme charakteristiky krajiny na charakteristiky primární (přírodní), sekundární a terciální (kulturní, historické) krajinné struktury. Vymezování charakteristik krajiny je předmětem posuzování krajinného rázu [17]. Kulturní charakteristiky Kulturní charakteristikou jsou všechny objekty, prostory, vztahy a asociace, které určují identitu lidské kultury oblasti, regionu nebo státu. Kulturní charakteristiky mohou být historické (zpravidla starší než dvě lidské generace), nebo současné. Posuzování a hodnotu historických charakteristik z velké míry upravuje zákon [43]. Hodnota současné kulturní charakteristiky je subjektivně podmíněná a lze ji posoudit pouze metodou multikriteriálního hodnocení.

5


Symbol V případě, že určitá charakteristika/znak krajiny vyvolává specifické významové asociace, stává se symbolem. Symboly mohou být vnímány pozitivně nebo negativně, podle toho, jestli je zmíněná asociace považována za sociálně přijatelnou nebo ne. Symboly, které mají současně přiznanou přírodní nebo kulturně-historickou hodnotu, se stávají pro posuzování krajinného rázu určující. Díky mentálním vazbám se symboly stávají zprostředkovatelem a spolutvůrcem krajinné identity. Spolu s ní se tak stávají předmětem ochrany z hlediska mezinárodního práva [44]. K objektům s významnou (náboženskou) symbolikou patří zejména sakrální stavby. Hodnota Hodnota je axiologická kategorie, nezbytná pro formování jakékoli lidské kultury. Může být vymezena zákonem (zpravidla zvláštními předpisy), nebo vyplývá z jiných společenských norem (např. náboženských nebo etických). Hodnotové kategorie mohou být subjektivně podmíněné. Jejich vymezování musí být proto z metodického hlediska transparentní. Hodnota krajiny je chráněná zákonem dle §12, odst. 1) zákona [41] [42]. Přírodní hodnota Je chráněná zákonem dle §12, odst. 1) zákona [41]. Z hlediska uvedeného předpisu jsou za významné přírodní hodnoty považovány především: VKP, ZCHÚ a přírodní parky. Z pohledu krajinného rázu mají zvláštní hodnotu i ty přírodní charakteristiky, které sice nejsou předmětem ochrany z hlediska zákona [41] ale které lze považovat za charakteristiky pro území typické nebo specifické. Jejich vymezení vyžaduje zpracování krajinné typologie. Historická hodnota Historická hodnota objektů a území je chráněná zákonem o památkové péči [43] a jako historická charakteristika i §12, odst. 1) zákona [41]. Z uvedeného důvodu musí být posuzování krajinného rázu zaměřené i na ochranu historických hodnot území. Předmětem ochrany jsou zejména: archeologická naleziště, státem chráněné kulturní památky, památkové rezervace, památkové zóny, objekty na seznamu kulturního dědictví UNESCO [43] kulturní dominanty a prostorové vztahy krajinných kompozic dle §12, odst. 1) zákona [41], [42]. Historickou hodnotu mají i další objekty a krajinné struktury, které nejsou předmětem ochrany z hlediska zákona o památkové péči, ale které jsou v daném regionu/republice unikátní, typické nebo specifické (např. relikty historické plužiny, dochované architektonické a urbanistické znaky sídel, relikty historických forem antropického reliéfu, staré a krajové odrůdy ovocných stromů, historické aleje, drobné sakrální stavby, části krajiny s významovou asociací apod.) Estetická hodnota Estetická hodnota krajiny je předmětem státní ochrany dle §12, odst. 1) zákona [41] [42]. Pro její vymezení neexistuje v ČR legislativní předpis. Estetická hodnota je podřízená estetickohodnotovým normám stávající společnosti. Její posuzování je sice subjektivně podmíněné osobností hodnotitele, ale existují nástroje na jeho objektivizaci. Estetická hodnota krajiny významně podmiňuje obytnou a rekreační hodnotu a využitelnost území. Z uvedeného důvodu má proto velký význam i pro návrhy využití území [42]. Vizuální posuzování Vizuální posuzování je součástí posuzování krajinného rázu, i když není v české legislativě explicitně uvedené (na rozdíl od zahraničních zvyklostí). Předmětem vizuálního posuzování je

6


vizuální identifikace významných znaků krajiny (včetně měřítka krajiny dle §12, odst. 1) zákona [41], [42]) a jejích estetických hodnot. Krajinná scéna Krajinná scéna je částí krajinného prostoru, který obsáhneme jedním, zpravidla panoramatickým pohledem. Krajinná scéna je nositelem estetických hodnot, tkvících v prostorovém uspořádání, v neopakovatelnosti a jedinečnosti panoramat, v harmonickém měřítku a v prostorových vztazích krajiny [37]. Z hlediska ochrany estetických hodnot krajiny, jejího harmonického měřítka a významných vztahů v krajině dle §12, odst. 1) zákona [41], [42] je její posuzování a ochrana nezbytné. Prvky krajinné scény Pro vymezování prvků krajinné scény není v ČR závazný předpis. Zahraniční praxe považuje za podstatné: -

základní prvky krajinné scény: bod, linie, plocha, objem tělesa, objem otevřeného prostoru;

-

variability kombinací prvků: počet, pozice, směr, orientace, velikost, tvar, interval, textura, hustota, barva, čas, světlo, vizuální síla, vizuální nevýraznost;

-

způsob organizace prvků (rovněž prostorová konfigurace prvků krajinné scény [37]): diverzita, jednota, blízkost, uzavřenost, blokace, kontinuita, podobnost, rovnováha, napětí, rytmus, proporce, měřítko, os, symetrie, hierarchie apod.

Prvky krajinné scény lze vymezovat pouze při detailním hodnocení území. Charakter krajinné scény je základní vizuální charakteristika krajinného prostoru (resp. krajinné scény), přičemž rozlišujeme pohledovou otevřenost nebo uzavřenost. Tyto vlastnosti, dané velikostními parametry vnímaného krajinného prostoru, ovlivňují způsob vnímaní dalších krajinných charakteristik, jako je krajinná struktura a textura, krajinné dominanty, geometrie krajinného obrazu nebo krajinné detaily. Exponovanost krajinné scény (její otevřenost) přímo předurčuje rozsah viditelnosti krajinných prvků, zejména krajinných dominant. Otevřenost a uzavřenost krajinné scény je významná pro určování citlivosti / únosnosti krajinné scény k jejím změnám (umisťování staveb), proto je v souvislosti s krajinným rázem standardně posuzovaným faktorem. vlastnosti otevřené krajinné scény - velký dosah viditelnosti prvků krajinné scény, přehlednost krajinného prostoru, mimořádná pohledová exponovanost pohledových horizontů (jejich tvaru), dominant, struktury krytu terénních svahů přivrácených k pozorovateli, pohledová exponovanost vnějšího obrazu sídla (sídelní siluety), výrazná geometrie a barevnost prvků krajinné scény, čitelná hierarchie významů a symbolů v uspořádání prvků krajinné scény. vlastnosti uzavřené krajinné scény - malý dosah viditelnosti prvků krajinné scény, intimita v působení krajinného prostoru, dominantní působení detailů krajinné scény, významné působení prvků krajinné scény v blízkosti pozorovatele. vlastnosti uzavřené liniové krajinné scény - kombinace vlastností otevřené a uzavřené krajinné scény. Dominanta Dominantou krajiny je takový krajinný prvek, který svými vlastnostmi nebo umístěním v terénu potlačí vizuální účinek ostatních prvků krajiny. Dominanty mohou být přírodní a kulturní, historické a současné, pozitivní a negativní. Mají významné postavení při utváření identity krajiny a rozhodující význam pro identifikaci obyvatel s územím. Kulturní dominanty 7


jsou chráněny zákonem dle §12, odst. 1) zákona [41]. U každé dominanty lze vymezit území, které ovládá. Toto území (ochranné pásmo dominanty) může být narušeno umístěním neadekvátního objektu, záměru nebo činnosti stejného dominantního působení. Na posuzování změn území v ochranném pásmu dominant se tak vztahuje posuzování vlivů na krajinu [45]. Dominantní rys Méně užívaný pojem označující převládající jev nebo vlastnost vizuálně nebo vícesmyslově vnímané krajinné scény. Je předmětem ochrany krajinného rázu [37] [44]. Pohledový horizont Pohledové horizonty uzavírají vůči obloze (obzor) nebo krajinnému pozadí krajinnou scénu [37]. Pohledový horizont je prostorovou jednotkou a je územím pohledově významně exponovaným. Stavby, činnosti a záměry lokalizované na horizontu budou s vysokou pravděpodobností vnímané jako dominantní. Tvar horizontu (zejména obzoru) patří k významným identifikačním znakům krajiny. Z uvedeného důvodu je jejich ochrana nutnou součástí ochrany krajinného rázu. Pohledové horizonty legislativa ČR nezmiňuje. Ve většině států EU je jejich ochrana, jako území veřejného zájmu, zakomponovaná do ochrany krajinného rázu jako území z principu nezastavitelné. Poznámka: Historicky byly na horizonty umisťované stavby, které měly vysokou kulturní hodnotu. Z hlediska kulturního kontinua v ČR je proto možné na horizonty lokalizovat stavby výjimečných kvalit nebo symbolického významu. Protože si současná civilizace ještě nevytvořila a nestabilizovala vlastní estetickou (hodnotovou) hierarchii, lze považovat stavby plánované v současnosti z hlediska kulturní kvality za neprověřené. Jejich umisťování na horizonty tak může být velmi riskantní. Harmonické měřítko krajiny Měřítko krajiny je proporční charakteristikou krajiny. Harmonické (vyvážené) měřítko krajiny je předmětem ochrany krajinného rázu dle §12, odst. 1) zákona [41]. V metodických pokynech, uplatňovaných v podmínkách ČR, neexistuje názorová jednota v definici krajinného měřítka. Za měřítko krajiny může být považován: -

poměr celkové výměry relativně stabilních a nestabilních ekosystémů, vyjádřený koeficientem ekologické stability (KES). Harmonické měřítko je pak vyvážený poměr zastoupení zmíněných ekosystémů.

-

poměr velikostních dimenzí, tvarů, barev, významů a symbolů skladebních prvků krajinné scény mezi sebou navzájem a k celku. Harmonické měřítko je pak dáno estetickými kategoriemi (soulad, kontrast, malebnost, dramatičnost).

-

soulad významů objektů (koexistence objektů s výrazně odlišným významem působí disharmonicky).

V posuzování krajinného rázu je vhodné zohlednit všechny přístupy. Vztahy v krajině Vztahy v krajině jsou předmětem ochrany krajinného rázu dle §12, odst. 1) zákona [41]. Vztahy mohou vyplývat z funkčního využití a provozu v krajině, ze specifických uměleckých nebo náboženských krajinných konceptů (komponované krajiny), ze symboliky krajiny, ze specifik sídelních a krajinných siluet nebo jiných souvislostí. Jejich vymezení vyžaduje podrobné historické a percepční studium území. K vyhodnocení percepčních vztahů je nutné posoudit vizuální vazby mezi dominantami, pohledovými horizonty, komunikacemi, sídly, terénní konfigurací, historickými krajinnými strukturami, lokaci významných stanovišť a směrů vyhlídek a pohledů v krajině. Vztahům v krajině je nutné věnovat zvýšenou pozornost 8


v okolí sakrálních staveb, městských památkových rezervací, památkových objektů a krajinných památkových zón. Vizuální (pohledová) exponovanost území Vizuálně exponovaná je část krajiny vystavená vnímaní většiny pozorovatelů. Vizuální expozice je ovlivněná otevřeností krajinné scény, reliéfem (horizonty, přikloněné části svahů), osluněním a frekvencí návštěvnosti prostoru. Změny krajinného rázu v pohledově exponovaných prostorech mají velký dosah působení (z hlediska vlivu na velikost území a počet obyvatel). Pohledově exponovaná území se zvýšenou přírodní, kulturně-historickou a/nebo estetickou hodnotou jsou z hlediska ochrany krajinného rázu zranitelná a k jeho změnám málo odolná. Citlivost Snížená odolnost ke změnám. Respektování citlivosti krajiny a snížené odolnosti ke změnám je podmínkou udržitelného rozvoje území [42] [44]. Kumulativní efekt Zesilování působení prvku způsobené opakováním jeho výskytu nebo výskytu charakterově podobných objektů v území (reduplikace). Kumulativní efekty působí v pozitivním (soubor sakrálních staveb) nebo negativním směru (např. nadzemní zařízení technické infrastruktury). Kumulativní efekty jsou součástí posuzování vlivu staveb na krajinu [45].

Charakteristika řešeného území Obec s rozšířenou působností Bruntál se nachází na území Moravskoslezského kraje. Podle [49] se jedná o výměru 708,5529 km2. Na území ORP Bruntál se nachází 31 obcí. Tabulka 1: Výčet obcí v území ORP Bruntál Název obce Andělská Hora Bílčice Bruntál Dětřichov nad Bystřicí Dlouhá Stráň Dvorce Horní Benešov Horní Životice Karlova Studánka Karlovice Křišťanovice Leskovec nad Moravicí Lomnice Ludvíkov Mezina Milotice nad Opavou

Rozloha obce v km2 16 24,3214 30,15 20,3067 2,2215 24,202 20 11,4001 1,55 21 44 15 27 22 11,3825 19,2108

Název obce Moravskoslezský Kočov Nová Pláň Nové Heřminovy Oborná Razová Roudno Rudná pod Pradědem Staré Heřminovy Staré Město Světlá Hora Svobodné Heřmanice Široká Niva Valšov Václavov u Bruntálu Vrbno pod Pradědem

9

Rozloha obce v km2 14 1,7076 11 5,3 37,8834 22 22 24,2074 42,4437 42 37,2658 37 9 25 68


Obr. 1: ORP Bruntál – širší vztahy

Zdroj: www.geoportal.cenia.cz (upraveno)

10


Přírodní podmínky, které formují krajinný ráz ORP Bruntál Z hlediska biogeografické diferenciace [6] se území Bruntálska rozkládá ve třech bioregionech: a) Nízkojesenický bioregion (1.54) – na většině území ORP b) Jesenický bioregion (1.70) – na západní hranici, jedná se spíše o přechodové pásmo s Nízkojesenickým bioregionem. Rozhraním je linie Stará Ves u Rýmařova – Světlá Hora – Karlovice - Hynčice c) Krnovský bioregion (1.55) – severovýchodní okraj území, jedná se spíše o přechodové pásmo mezi bioregionem 1.54 a 1.55. Přechodová linie je tvořena spojnicí Zátor – Horní Benešov – Leskovec nad Moravicí – Nová Lublice – Radkov. Pro sledované území jsou rozhodující charakteristiky Nízkojesenického bioregionu.

Charakteristiky geologické stavby Nízký Jeseník je jedním z nejstarších geologických celků střední Evropy. Navazuje na východní část Hrubého Jeseníku, rozprostírá se mezi severní Slezskou nížinou a jižním Hornomoravským úvalem. Bioregion je tvořen náhorními plošinami na usazeninách kulmu se sítí údolí, zaříznutých do svahů na obvodu pohoří. Přestože je bioregion hercynského původu, prolínají do něj prvky karpatské a polonské podprovincie. Díky těmto vlivům lze očekávat zvýšenou biodiverzitu celé oblasti. Bioregion představuje rozsáhlé, z hlediska horninové skladby spíše jednotvárné území budované spodním karbonem. Na jeho stavbě se podílejí především břidlice, droby a místy slepence. V úzké zóně, táhnoucí se přes Moravský Beroun, vystupují nesouvisle sedimenty devonské – břidlice a přeměněné diabasy. V této části směrem k Bruntálu vystupuje 8 výraznějších mladých (kvartér) výlevů čedičů, tufů a tufitů, které tvoří největší plochy neovulkanitů na Moravě. Lávový proud z největší sopky – Velkého Roudného – začátkem čtvrtohor dokonce přehradil údolí Moravice. Z kvartérních pokryvů se uplatňují především svahoviny, okrajově i sprašové hlíny. V nejvyšších částech se místy objevují mělčí ložiska humolitů. Oblast Nízkého a Hrubého Jeseníku byla vždy známa těžbou barevných a drahých kovů. Rýžování zlata na severní Moravě má velmi starou tradici sahající hluboko do doby bronzové. Pozůstatky po zlatokopech jsou rozptýleny na poměrně rozsáhlém území mezi Olomoucí a Zlatými Horami. Hlavní rýžoviska zlata leží v povodí řek Opavy, Moravice, Černého potoka a v okolí Zlatých Hor. Izolované ostrůvky rýžovnických kopečků se nacházejí na řadě míst Nízkého Jeseníku, příkladem je třeba Velká Bystřice. Rýžoviska zlata se nevyskytují jen v geologicky nejmladších náplavech, tedy v údolních nivách vodních toků a jejich štěrkových terasách, ale i ve starších pleistocenních náplavech – starší části čtvrtohor mezi Zlatými Horami a Glucholazy (Polsko). Na řece Opavě jsou nejrozsáhlejší naleziště mezi Vrbnem p. Pradědem a Krnovem v celkové délce 30 km. Vrstva náplavu dosahuje obvykle 5 – 10 m. Zlatokopeckými pokusy na přelomu 19. století mezi Vrbnem p. Pradědem a Andělskou Horou bylo zjištěno, že spodní voda náplavů při skalním podkladu řečiště obsahuje až 2 g zlata v 1 m³ štěrku. Revize rýžovisek zlata provedená na severní Moravě v roce 1772 pod vedením prospektora Stanettiho potvrdila perspektivní zlatonosnost v těchto oblastech: povodí Černého potoka od prameniště až za Suchou Rudnou, náplavy na přítoku Černého potoka u Staré Vody, náplavy pod mlýnem ve Staré Vodě, náplavy Černého potoka u Malé Vísky, náplavy potoka z okolí Podlesí, náplavy potoka Bílé Opavy u Ludvíkova, náplavy Opavy pod Vrbnem (Železná), náplavy řeky Moravice v úseku mezi Mezinou a Dlouhou strání. 11


Na západní hranici ORP Bruntál navazuje komplex Hrubého Jeseníku se svou okrajovou částí tvořenou zejména fylity. Projev Hrubého Jeseníku je ve sledovaném území výrazný, ale de facto jenom vizuální. Geologické členění zájmového území je znázorněno na kartogramu č. 1, který vznikl digitalizací podkladů z mapového portálu České informační agentury životního prostředí (CENIA). Jedná se o polygonovou GIS vrstvu, která je součástí přílohy (viz Kartogram č.1). Reliéfní charakteristiky Reliéf má charakter tektonicky zdviženého zarovnaného povrchu, který má většinou charakter plošiny oddělené 150 – 330 m vysokým okrajovým zlomovým svahem od okolních bioregionů. Z plošiny stékají na všechny strany (kromě severozápadu) vodní toky, které se u okrajů plošiny do ní intenzivně zařezávají a vytvářejí 130 – 270 m hluboká, místy skalnatá údolí. Nad zarovnaný povrch se mírně zvedají nejvyšší kopce a ostřeji s převýšením až 100 m, vystupují neovulkanické suky – nejnápadněji Velký Roudný, díky otevřené krajinné scéně pak Uhlířský vrch. Území se výrazně svažuje od západu (hornatiny Hrubého Jeseníku) směrem k východu (nížiny až pahorkatiny Krnovského bioregionu v oblasti Leskovce). V severovýchodní části se kromě sprašových hlín mohou vyskytovat i glaciální a glacifluviální sedimenty (jíly, písky, bludné balvany). Plošina má výškovou členitost členité pahorkatiny, t.j. 100 – 150m. Okrajové svahy mají ráz ploché až členité vrchoviny s výškovou členitostí 170 – 300 m. Nejvyšší část Nízkého Jeseníku na západě dosahuje až 800 m n.m.. Směrem k východu jeho výška klesá až na 350 metrů n. m. Typická výška bioregionu je 300 – 710 m n.m. Nízký Jeseník se skládá se z geomorfologických celků Brantická vrchovina, Bruntálská vrchovina, Domašovská vrchovina, Oderské vrchy, Slunečná vrchovina, Stěbořická vrchovina, Vítkovská vrchovina a Tršická pahorkatina. Kartogram geomorfologického členění řešeného území vznikl digitalizací podkladů z mapového portálu České informační agentury životního prostředí (CENIA). Jedná se o polygonovou GIS vrstvu, která je součástí přílohy (viz Kartogram č.2). Klimatické charakteristiky Podnebí je velmi závislé na nadmořské výšce a je relativně chladné. Dle Quitta se jedná o mírně teplou oblast MT 7, plošiny do 600 m n.m. MT 2 a MT 3 (např. Bruntál průměrná roční teplota 6,2ºC, roční srážkový úhrn 678 mm), vyšší chladné partie CH 7. Místním jevem, ale značně rozšířeným, jsou inverze v údolních zářezech. Pedologické charakteristiky Na plošinách naprosto převládají kyselé typické kambizemě (hnědé půdy), často oglejené nebo pseudoglejové. Ve vyšších částech severně od Bruntálu se vyskytují i organozemě typu mělčích rašelin. Jedná se půdy méně vhodné k rostlinné výrobě. I díky chladnějšímu podnebí jsou více využívány pro trvalé travní porosty (louky, pastviny) nebo les. Vegetace a živočišstvo Bioregion se nachází z větší části v mezofytiku fytogeografického okresu Jesenické podhůří, na jihozápadním okraji fytogeografického podokresu Opavská pahorkatina a severozápadním okraji podokresu Tršická pahorkatina. Menší část území (západní část) leží ve fytogeografickém okrese Nízký Jeseník.

12


Dominantní je 4. bukový výškový vegetační stupeň. Potenciálně převládají v území květnaté bučiny Melico – Fagetum, v minulosti více Festuco – Fagetum. K velmi pozoruhodným jevům náležejí i porosty s pravděpodobně autochtonním sudetským modřínem (Larix decidua). Na chudších podkladech, zejména v severní části bioregionu, se nacházejí ostrůvky acidofilních bučin svazu Luzulo – Fagion. Díky hospodářským zásahům nejsou patrné výraznější kontrasty mezi květnatými a acidofilními bučinami. Na strmých a kamenitých svazích v údolích jsou vyvinuty suťové lesy (Tilio – Acerion), při větších tocích (Odra, Moravice) je časté Arunco – Aceretum, vzácně Lunario – Aceretum. Z údolních luhů je v úzkých údolích nejčastější Carici remotae – Fraxinetum. Primární bezlesí více-méně chybí. Z typicky vyvinutých společenstev náhradní přirozené vegetace jsou zachovány v pramenných oblastech zbytky rašelinných luk (Caricion fuscae, v údolních polohách svaz Calthion). Poměrně rozšířené jsou mezofilní louky svazu Arrhenaterion. Flóra je poměrně bohatá (s výjimkou sverovýchodní části), s četnými horskými druhy sestupujícími od severozápadu do údolí vodních toků (plavuň pučivá, kamzičník rakouský, vranec jedlový, kozlík trojený, růže alpská, zimolez černý a kýchavice zelenokvětá). Na severovýchodě pronikají polonské druhy ze Slezské nížiny (hvozdík kartouzek, mochna šedavá, čilimník nízký, jehlice trnitá, devaterník vejčitý, jetelovec chlumní, čekánek obecní a dobromysl obecná). Na sverovýchodním okraji území je zaznamenán výskyt karpatských druhů (kyčelnice žláznatá, ostřice chlupatá, pryšec mandloňolistý, svízel potoční, kakost hnědočervený). K typickým druhům vlhkých luk patří hladýš prudký, srpice barvířská, hadí mord nízký, upolín evropský, hadí kořen větší, kosatec sibiřský a zvonečník hlavatý. K dalším zajímavým druhům lze počítat pcháč bělohlavý, lilii cibulkonosnou, ďáblík bahenní a sedmikvítek evropský. Současná vegetace je oproti potenciální do značné míry pozměněna. Přirozená lesní vegetace zůstala fragmentálně zachovaná na úbočních svazích a podél údolních toků. Velké plochy stávající lesní vegetace jsou tvořeny smrkovými monokulturami. V náhorních polohách v minulosti převažovaly louky a pastviny nad ornou půdou, zatímco dnes se její podíl podstatně zvýšil. Řada ploch trvalých travních porostů byla poškozena melioracemi. Bioregion představuje nejvýchodnější výspu hercynské podhorské fauny, do níž zasahují vlivy sousedních podprovincií. Tekoucí vody patří do pstruhového pásma. Významné druhy: ježek východní, plch lesní, myšice temnopásá, vrápenec malý, netopýr brvitý, netopýr severní, z ptáků tetřívek obecný, sýc rousný, lejsek malý, ořešník kropenatý, obojživelníci mlok skvrnitý, kuňka žlutobřichá, čolek karpatský, plazi zmije obecná, měkkýši vřetenatka nadmutá, řasnatka žebernatá, vřetenovka vosková. Kartogram biogeografického členění zájmového území vznikl digitalizací podkladů z odborné literatury [7]. Jedná se o polygonovou GIS vrstvu, která je součástí přílohy (viz Kartogram č.3). Typické biochory Nejvíce jsou zastoupeny vrchoviny na drobách 5. vegetačního stupně (49 km2). Dále dominují: Svahy na kyselých metamorfitech 5. v.s. Rozřezané plošiny na drobách 5. v.s. Vrchoviny na drobách 4. a 5. v.s. Rozřezané plošiny na drobách 4. v.s. Svahy na pestrých metamorfitech 5. v.s. 13


Významné krajinné prvky Významné krajinné prvky (VKP) jsou vymezeny ve dvou rovinách: ze zákona (lesy, rašeliniště, vodní toky, rybníky, jezera, údolní nivy), VKP registrované dle §6 [41]. Ze zákona [41] vyplývá, že významné krajinné prvky (VKP) jsou chráněny před poškozováním a ničením. Využívají se pouze tak, aby nebyla narušena jejich obnova a nedošlo k ohrožení nebo oslabení jejich stabilizační funkce. Ochranná pásma VKP jsou navrhována především z důvodu možného ovlivnění bioty (ptáci a netopýři) větrnými elektrárnami. Vzhledem k měřítku mapy (1 : 100 000) nebyly tyto prvky v Mapě č. 1 znázorněny, při posuzování konkrétních projektů je však nutné tyto prvky uvažovat. Návrh regulativů: -

Vyloučit výstavbu na území VKP – vodních ploch s velikostí 0,5–50 ha a ve vzdálenosti do 200 m od jejich hranice;

-

vyloučit výstavbu na území VKP – vodních ploch s velikostí nad 50 ha a ve vzdálenosti do 500 m od jejich hranice;

-

vyloučit výstavbu na území VKP – toku Moravice a ve vzdálenosti do 500 m od břehů toku v úseku od pramene po Slezskou Hartu;

-

vyloučit výstavbu na VKP - území pozemků určených k plnění funkce lesa a ve vzdálenosti do 200 m od jejich hranice;

-

vyloučit výstavbu na území ostatních VKP a ve vzdálenosti do 50 m od hranice VKP.

Územní systémy ekologické stability Zásadním důvodem pro vyloučení prvků ÚSES ze zástavby VE a vymezení ochranných pásem je možnost negativního ovlivnění migrační propustnosti ÚSES, což je hlavní funkcí tohoto systému. S ohledem na význam a velikost jednotlivých prvků ÚSES jsou navrhována tři ochranná pásma, a to o šířce: 50, 200 a 500 m. Tyto vzdálenosti vycházejí z potenciálního dotčení živočichů, které prvky ÚSES využívají. Výčet regionálních a nadregionálních prvků ÚSES je uveden v příloze č. 4. Vzhledem k měřítku mapy (1 : 100 000) nebyly v Mapě č. 1 znázorněny prvky lokálního ÚSES, při posuzování konkrétních projektů je však nutné tyto prvky uvažovat. Prvky regionálního a nadregionálního ÚSES vč. ochranný pásem jsou součástí Mapy č. 1. Návrh regulativů: Vyloučit výstavbu na území lokálních prvků ÚSES (LBC, LBK) a ve vzdálenosti do 50 m od jejich hranice. Vyloučit výstavbu na území regionálních prvků ÚSES (RBC, RBK) a ve vzdálenosti do 200 m od jejich hranice. Vyloučit výstavbu na území nadregionálních prvků ÚSES (NRBC, NRBK) a ve vzdálenosti do 500 m od jejich hranice. Zvláště chráněná území Zvláště chráněná území jsou přírodovědecky velmi významnými nebo jedinečnými lokalitami [41]. Vyloučení ZCHÚ a jejich bezprostředního okolí z výstavby VE je vhodné zejména z důvodu možného zásahu do přirozeného prostředí a rušení významných či zranitelných druhů organismů. 14


Na území ORP Bruntál se nachází celkem 14 zvláště chráněných území (ZCHÚ), z toho 1 velkoplošné chráněné území - chráněná krajinná oblast (CHKO) Jeseníky a 13 maloplošných zvláště chráněných území (MZCHÚ) z nichž 4 se nacházejí na území CHKO. Zvláště chráněná území jsou evidována v ústředním seznamu ochrany přírody (ÚSOP), který vede AOPK ČR. Všechna ZCHÚ vč. ochranných pásem jsou součástí Mapy č. 1. CHKO Jeseníky CHKO Jeseníky byla vyhlášena v roce 1969 na ploše 74 000 ha. Území je tvořeno masívem Hrubého Jeseníku s nejvyšším vrcholem Pradědem (1492 m n. m.). Reliéf oblasti má charakter členité hornatiny s hluboce zaříznutými údolími. Geologicky je území tvořeno převážně kyselými horninami s nízkým obsahem živin. Téměř 80% oblasti je pokryto lesem. Převažují smrkové monokultury a jen místy zůstaly zachovány původní jedlobučiny a přirozené smrčiny. Horní hranice lesa probíhá v nadmořské výšce 1 300 m, nad ní je rozsahem nevelké, ale přírodovědecky velmi hodnotné přirozené bezlesí – horské hole, které jsou dokladem zalednění (kryoplanační terasy, mrazové sruby, polygonální půdy, thufury aj.). Kleč je zde nepůvodní dřevinou a její nepřítomnost v původní vegetaci je jedním z důvodů velkého druhového bohatství některých lokalit v alpínském pásmu. Např. z Velké kotliny se uvádí na 450 druhů vyšších rostlin, jde o nejbohatší botanickou lokalitu v ČR. Ve vrcholových partiích jsou četná vrchoviště, rašeliniště, prameniště a prudce tekoucí bystřiny lemované porosty olší. V rámci soustavy NATURA 2000 byla na území CHKO vyhlášena ptačí oblast (SPA) Jeseníky a evropsky významné lokality. Maloplošná zvláště chráněná území Na území ORP Bruntál se nachází 2 národní přírodní památky (NPP), 3 přírodní památky (PP) a 4 přírodní rezervace (PR). Mezi nejcennější chráněná území patří ZCHÚ v kategorii „národní“, konkrétně: národní přírodní památky (NPP): Ptačí hora a Velký Roudný.

15


Tabulka 2: Seznam všech MZCHÚ na území ORP Bruntál (zdroj: upraveno dle Ekotoxa 2006, stav k listopadu 2006) Název MZCHÚ

Rozloha [ha]

Číslo

Kategorie

1306

PR

Jelení bučina

25,55

163

PR

Karlovice - sever

42,35

1193

PR

Kunov

4,58

1915

PP

Lávový proud u Meziny

1,22

2105

PR

Mokřiny u Krahulčí

3,24

2244

PP

Morgenland

1,83

1307

NPR

Praděd

2031,4

345

NPP

Ptačí hora

17,46

1191

PR

Pustá Rudná

1,92

1916

PP

Razovské tufity

1,06

2136

PR

Skalní potok

197,63

1305

PR

Suchý vrch

49,56

472

PP

Uhlířský vrch

3,70

502

NPP

Velký Roudný

81,00

Důvod ochrany Pralesovitý porost buku, klenu a smrku Smíšený porost s hojným zastoupením původního jesenického modřínu Bohatá lokalita pérovníku pštrosího Láva Venušiny sopky se sloupcovitou odlučností čediče a vyrostlicemi olivínu

VCHÚ

ORP

Jeseníky

Bruntál Bruntál Bruntál Bruntál

Mokřadní ekosystémy v nivě Trusovického potoka s výskytem chráněných mokřadních druhů rostlin v početných populacích. Bohatá populace kriticky ohroženého druhu starčeku bahenního (Senecio paludosus). Luční společenstva (mokřadní a mezofilní), na části území smíšený lesní porost. Soubor geomorfologických jevů a horských ekosystémů na centrální kře Pradědu Smíšený porost s hojným zastoupením jesenického modřínu Svahové louky s teplomilnou květenou např. lilií cibulkonosnou Umělý odkryv subakvatického čedičového komplexu Zvláštní ochrana lesních porostů v 5. a 6. lesním vegetačním stupni, z nichž některé se přibližují přirozené struktuře lesa, nebo mají až pralesovitý charakter. Výskyt vzácných ptačích druhů. Raritou je jediný zachovalý exemplář tisu červeného v CHKO Jeseníky Křemencové skály se sutěmi a přirozeným lesním porostem, paleontologické naleziště Jedna z našich nejmladších sopek s uměle odkrytým profilem Tvarově dokonale vyvinutý stratovulkán

Bruntál

Jeseníky

Bruntál

Jeseníky

Bruntál Bruntál Bruntál Bruntál

Jeseníky

Bruntál

Jeseníky

Bruntál Bruntál Bruntál

Vymezení různé šířky ochranného pásma ZCHÚ pro vyloučení výstavby VE závisí na charakteru území a především na jednotlivých druzích organismů, které se zde vyskytují. Návrh regulativů: -

Vzhledem ke skutečnosti, že se na území CHKO vyskytují ve zvýšené míře citlivé druhy, je doporučeno vyloučit výstavbu ve vzdálenosti do 3 km od hranice CHKO. Důvodem je především eventuální hnízdění čápa černého a čápa bílého, hnízdění dravců a dalších vzácných druhů ptáků, u kterých stoupá riziko kolize s přibližováním se VE k hranicím CHKO. Tato skutečnost se týká i netopýrů. 16


-

Vyloučit výstavbu na území všech maloplošných ZCHÚ (NPR, NPP, PR, PP) a ve vzdálenosti do 200 m od jejich hranice.

-

Vyloučit výstavbu na území NPR Velký Roudný a ve vzdálenosti do 500 m od její hranice z důvodu vysokého ornitologického významu lokality, mimo jiné hnízdění chřástala polního.

Lokality soustavy NATURA 2000 Ptačí oblasti (PO) Ptačí oblasti umožňují zajistit přežití významných druhů ptáků a rozmnožování v jejich areálu rozšíření [41]. Vyloučení PO a jejich bezprostředního okolí z výstavby VE je vhodné zejména z důvodu možného zásahu do přirozeného prostředí a rušení významných či zranitelných druhů ptáků, jež jsou předmětem ochrany PO. V zájmovém území se nachází PO Jeseníky. Území ptačí oblasti zčásti sleduje hranice CHKO Jeseníky, celkově je však její rozloha menší než rozloha CHKO Jeseníky. Předmětem ochrany ptačí oblasti jsou populace těchto druhů ptáků: jeřábek lesní (Bonasa bonasia) a chřástal polní (Crex crex) a jejich biotopy. Návrh regulativů: -

Vyloučit výstavbu na území všech ptačích oblastí a ve vzdálenosti do 3 km od jejich hranice.

Evropsky významné lokality (EVL) Evropsky významné lokality umožňují zachovat přírodní stanoviště a stanoviště druhů v jejich přirozeném areálu rozšíření ve stavu příznivém z hlediska ochrany [41]. Vyloučení EVL a jejich bezprostředního okolí z výstavby VE je vhodné zejména z důvodu možného zásahu do přirozeného prostředí a rušení významných či zranitelných druhů organismů. V zájmovém území se nachází EVL: EVL Karlova Studánka (kód lokality: CZ0813450) má rozlohu 24,69 ha. Jde o požární nádrž vybudovanou v 50. letech. V mokřině na okraji geologické expozice byla zbudována v 90. letech AOPK ČR kaskáda lučních tůněk. Lokalita je jedna ze tří nejbohatších lokalit čolka karpatského (Tritururs montandoni) v Sudetech, který je i hlavním předmětem ochrany. EVL Suchá Rudná - zlatý lom (kód lokality: CZ0813472) se rozkládá na ploše 3,3297 ha a hlavním předmětem ochrany je rovněž čolek karpatský (Tritururs montandoni). EVL Moravice (kód lokality: CZ0813456) se rozkládá po proudu toku Moravice na ploše 273,6727 ha. Předmětem ochrany je vydra říční (Lutra lutra). Převážná část EVL se nachází na území ORP Rýmařov. EVL Lom u Marburku (kód lokality: CZ0813453) se rozkládá na ploše 1,5679 ha na jižním okraji města Bruntál. Předmětem ochrany je čolek velký (Triturus cristatus). Návrh regulativů: -

V případě všech EVL je doporučeno dodržet ochranné pásmo 200 m. Na tuto vzdálenost je vyloučen vliv na většinu druhů, které jsou předmětem ochrany EVL. S ohledem na výskyt některých zvláště citlivých druhů, je doporučeno u některých EVL dodržet větší ochranné vzdálenosti.

-

V případě EVL Moravice je doporučeno dodržet šířku ochranného pásma 500 m od hranice EVL z důvodu ochrany vydry říční a lokálního migračního koridoru.

17


Lokality soustavy NATURA 2000 vč. ochranných pásem jsou součástí Mapy č. 1. Přírodní parky Dle [41] je přírodní park zřízen především za účelem ochrany krajinného rázu v oblastech s významnými soustředěnými estetickými a přírodními hodnotami. Na území ORP Bruntál se nachází 1 přírodní park Údolí Bystřice. Přírodní park Údolí Bystřice byl vyhlášen v roce 1995 okresními úřady v Olomouci a Bruntále (nařízení č. 3/1995 ze dne 9.10.1995). Celková rozloha přírodního parku je 9 810 ha, z toho v okrese Bruntál je to 3 080 ha. Přírodní park leží na severním pomezí okresu Olomouc při hranici s okresem Bruntál. Na území ORP Bruntál se rozkládá park na k.ú. obcí Dětřichov nad Bystřicí a Lomnice u Rýmařova. Osu území vytváří řeka Bystřice a její údolní niva. V sevřeném údolí Bystřice se zachovaly lesy, které mají často přirozenou druhovou skladbu, místy i rozsáhlé porosty měsíčnice vytrvalé (Lunaria rediviva). Západní a severní část území dnešního přírodního parku byla odlesněna a přeměněna na pastviny a louky. Z těch zbyly po nesmyslném odvodnění a rozorání jen fragmenty. I na nich se však zachovaly některé vzácné druhy, mj. kosatec sibiřský (Iris sibirica). Přírodní park vč. ochranného pásma je součástí Mapy č. 1. Návrh regulativů: -

Vyloučit výstavbu na území všech přírodních parků a ve vzdálenosti do 3 km od jejich hranice.

Kulturně historické hodnoty krajiny ORP Bruntál Osídlení Osídlení území je středověké. Od 12. století (Dvorce jsou datovány 1141) je soustředěno většinou do náhorních poloh, kde postupně docházelo k trvalému odlesnění. Je relativně řídké, navíc řada obcí po roce 1945 zanikla. Zatímco okrajovou část území (Opavsko) řadíme do staré sídelní oblasti, severně a západně položený horský masiv Jeseníků se začal osídlovat až ve středověku v období velké německé kolonizace. Přes uvedené konstatování lze dle archeologických nálezů předpokládat i starší starověké osídlení (neolit, doba bronzová), např. v oblasti Starého Města u Bruntálu nebo Suché Rudné. Toto osídlení mohlo bylo vázáno na staré kupecké stezky nebo na těžbu zlata v oblasti (např. Andělská Hora). Z hlediska etnografického řadíme větší část území do Slezska – jedná se o území, které není vymezeno etnicky, ale na základě politických souvislostí, jehož jižní hranice probíhá přibližně v linii toku Moravice. Jižně od této hranice bývá některými autory vymezována oblast Šumperska. Část Slezska, ve které leží Bruntálsko, nemá specifický název. Bývá označováno jako území Jesenických Němců. Na východ navazuje na oblast Vasrpoláků (Wasserpolowie), na jih přechází plynule do území Hřebečska (Schönhengsterland). Typické pro území Sudet je etnická změna obyvatelstva po 2. sv. válce souvisící s odsunem Němců a osidlováním oblasti československými přistěhovalci. Nejvýrazněji je v území zastoupen typ řadové vsi, tzv. údolní lánové vesnice. Vznik těchto vesnic spadá do období středověké německé kolonizace ve druhé polovině 13. století. Zakládací schéma stojí na jednoduchém, racionálním principu jednoho pozemkového pruhu, který se táhl za usedlostí a dosahoval zpravidla až na hranice katastru. Pozemky mají z uvedeného důvodu výrazně protáhlý tvar a rovnoběžný průběh parcelních hranic. Pokud 18


jsou hranice parcel doprovázeny výskytem kamenic, oplocení nebo liniových porostů rozptýlené zeleně, jsou velmi dobře patrné ještě dnes. Většina vesnic byla založena na podélném systému, jehož osou byl zpravidla potok. Po jeho březích (nebo pouze jednom břehu) byly ve více-méně kolmém směru na tok rozměřeny úseky, přidělené jednotlivým usedlostem. Terén směrem od vodoteče zpravidla stoupal, takže nejobvyklejší sled kultur postupoval v pořadí zahrada, pole, louky a les. Na sledovaném území se výrazně často setkáváme s méně obvyklým uspořádáním pozemků vzhledem k terénu. V případě, že urbanizační osa obce leží v průběhu spádnice svahu, mají pozemky méně obvyklý průběh delší stranou po vrstevnici. Toto prostorové schéma je pohledově nesmírně atraktivní (např. prostor Pastviny jihozápadně od Dolní Moravice nebo oblast Velkého Roudného). Plužina oblasti (prostorové uspořádání pozemků) je typická pro údolní lánové vsi, tj. traťová. Údolní lánové vesnice nemají typickou náves – jejich usedlosti vymezují pouze dlouhý prostor podél potoka, který je široký v závislosti na vzdálenosti protějších řad usedlostí a konfiguraci terénu. V průběhu 20. století se vnitřní prostor vsi zastavoval a obec se rozšiřovala do krajiny dál v podélném směru, takže některé obce nakonec prostorově „srostly“. Typickou dominantou obce byl kostel nebo kaple,umisťované obvykle na horním konci obce, tj. výše na svahu. Z uvedeného důvodu tak zdejší kostely jsou velmi často pohledově dominantní (pokud je dnes nezakrývá nebo pohledově nepotlačuje okolní novodobá zástavba – např. Horní Benešov, Bruntál – což je v předmětném území častý jev).

Lidová architektura Severní Morava je z hlediska charakteru vernakulární architektury členěna na čtyři oblasti, z nichž právě sobě nejbližší měly vždy zcela odlišný vývoj osídlení. Jedná se o: a) Hornomoravský úval b) Opavsko c) Jeseníky d) Moravskoslezské Beskydy Na území ORP Bruntál převažují znaky architektury Jesenické oblasti. V severovýchodní části lze očekávat i prvky opavské lidové architektury. Typickým reprezentantem vernakulární architektury je tzv. jesenický dům - sudetoslezský typ domu. Jedná se (ve starší vrstvě) o přízemní roubený dům se sedlovou střechou krytou šindelem, se složitým půdorysem chlévního nebo smíšeného komoro-chlévního typu a se štítovou orientací. Osobitými prvky starší architektury je sklon střechy 60º, zvláštní okapová stříška, středová římsa, kabřinec, jednoduché bednění štítu, průčelí se třemi okny, soustředění obytných a hospodářských prostor pod jednu střechu. Mladší vrstvu tvoří zděný dům z cihel nebo kamene, přízemní nebo se světnicí v půdním prostoru, se sedlovou střechou krytou břidlicí nebo taškami, o složitém půdorysu. Osobitými prvky mladšího domu jsou zděný štít s typicky tvarovanými okenními otvory a složitý půdorys s vnitřní spojovací chodbou. Původně byl pro oblast Bruntálska typický dřevěný dům a jednotraktový dvůr, později (zejména v jižní části) trojstranný dvůr. Ještě v 18. století byly v oblasti typické stavby roubené. V západní části Slezska se začínají stavět obydlí budovaná z kamene již počátkem 19. století. Impulzem pro přechod k novým stavebním materiálům byly zejména rizika požárů (viz Ohňový patent Marie Terezie), celkový úbytek a zdražování stavebního dřeva v důsledku jeho průmyslového využívání a rovněž vliv městských forem stavitelství ve vesnickém prostředí. Po 2. sv. válce je i pro území Bruntálska typický výrazný přechod ke zděné cihelné 19


nebo panelové zástavbě. Pro celé území tak byla a je typická smíšená zástavba dřevěná i zděná. Dřevěné domy byly až na nepatrné výjimky stavěny srubovou konstrukcí. Do západní části Slezska zasahovala okrajově oblast hrázděného domu. Je pravděpodobné, že k většímu rozšíření hrázděné architektury došlo v 16. století při obnovování zničených vesnic, které byly dosidlovány německým obyvatelstvem, přicházejícím ze slezských oblastí v Polsku. V oblasti Bruntálska ale neměly hrázděné stavby nikdy výrazné uplatnění. Vyskytovaly se souběžně vedle domů roubených a zděných, dost často i v jejich kombinaci. Ve 20. století hrázděná architektura ustupuje a používá se sporadicky jen u stodol a při výstavbě štítů domů, kde plní pouze dekorativní funkci. I mladší zděné stavby si udržují jednoduché střídmé vnější utváření, které opisuje tvary starších staveb dřevěných, velmi dlouho. Navázání na tuto starší tradici je zřejmé i v celkovém uspořádání mladších zděných statků. Ve východnějším Opavsku se stavěly domy většinou zděné (nebo alespoň z vepřovic). Běžnou krytinou je opět břidlice z jesenické oblasti. Na většině území dominovala střecha sedlová s výrazným 60º sklonem, kryta šindelem nebo od 2. poloviny 19. století břidlicí, zdobená kabřincem a podlomenicí. Od 2. poloviny 19. století byl kabřinec často nahrazován polovalbou. Domy se strmými deskovými štíty se svislým nebo diagonálním bedněním se na Jesenicku setkávají (zejména na jižním okraji Bruntálska) s novějšími zděnými stavbami, u nichž se úhel sklonu pohybuje kolem 45º. Sedlové střechy byly od počátku 20. století příznačné hlavně pro kolonizační horské kraje. V oblasti Jeseníků působily nepochybně na tuto okolnost i kulturní kontakty se severněji položenými slezskými kraji na území Polska. Charakteristickým znakem obytného domu bylo podklenutí komína ve středu síně, takže komín jakoby vyrůstal přímo z hřebene. Díky chalupářům se část staveb nebo dokonce vesnic podařilo zachránit. K nejvýznamnějším komplexům bývalého okresu Bruntál patří vesnická památková rezervace Heřmanovice a vesnické památkové zóny Malá Morávka a Stará Ves – Žďárský Potok (vše za hranicí ORP Bruntál). V hornaté oblasti Jeseníků dosáhl vývoj lidové architektury podobných forem jako v sousedních Orlických horách. Poněkud výraznější je zde ale projev zděných staveb, které si uchovávají starší uspořádání staveb dřevěných, včetně ponechání bedněného štítu. Břidličný materiál, používaný jako střešní krytina, se projevuje i na dalších konstrukčních částech staveb (podezdívky, zdi stodol) obytných nebo drobných staveb (zejména opěrné zídky, oplocení, kamenné mosty). V oblasti Jeseníků se na rozdíl od Opavska využívalo k budování sýpek prostorné půdy vzniklé pod strmými střechami zdejších domů, která byla vertikálně členěna do dvou a více prostor. Často se zde vytvořila i tzv. půdní světnice (Bodenzimmer), sloužící ke skladování mouky, ovoce, oděvů a různých předmětů. V létě se zde i spávalo. Později se v území začínají stavět stodoly – nejdříve dřevěné (srubové), později zděné z kamene kryté šindelem nebo břidlicí. Výjimečné postavení mají srubové stodoly s polygonálním půdorysem (mnohoboké), které 20


jsou na Bruntálsku rovněž doložené. Polygonální stodoly ve Slezsku projevují bezprostřední genetickou souvislost s polygonálními stodolami ve východních Čechách a ve slezské části Polska. Výměnkářské stavení se na Bruntálsku s výskytem jednotraktových domů vázalo těsně na vlastní usedlost v její přední, střední nebo zadní části. Odlišnosti nespočívaly ve vnitřním členění nebo vybavení, ale v menších rozměrech staveb výměnků. V úrodnější pahorkatinné oblasti jako výměnek často sloužila stará dřevěná chalupa, zatímco mladý hospodář bydlil se svou rodinou v nově vybudovaném zděném statku. Existence výměnku je doložena v zápisech vesnických gruntovních knih již od 16. století. K významným technickým stavbám nízkojesenicka (Bruntálska) patří dřevěné větrné mlýny (většinou německého typu nebo tzv. sloupové), které spadají svým vznikem převážně do 18. – 19. století. Větrné mlýny nebývaly trvalou součástí krajiny, ale se velmi často z ekonomických nebo sociálních důvodů přemisťovaly z jedné vesnice do druhé – např. Horní Životice. Ojedinělými, ale o to výraznějšími, komponenty zdejších vesnic a dominantami krajiny jsou stavby kostelů a zvonic, zčásti nebo ojediněle zcela dřevěné. Většina církevních staveb byla v 19. a 20. století přestavěna na stavby zděné. Součástí sakrální krajiny byly obrázky, kříže, památné kameny, sloupy, Boží muka, zvonice a kapličky rozseté po vesnicích, při cestách nebo na hranicích katastrů. Na rozdíl od moravských území ve Slezsku jsou sakrální motivy a plastiky (poklony, výklenky, sochy světců) součástí průčelí některých usedlostí a úcta ke světcům tak nabývá jakéhosi domácího rázu. Zvonice nebyly původně sakrální stavbou. Sloužily výlučně pro ohlašování požárů (dle císařského patentu z roku 1751). Až později (19. století) začaly postupně sloužit i k náboženským úkonům a byly často přebudovávány v kapličky. Dřevěné zvonice byly nakonec kapličkami zcela vytlačeny. Nejstarší stavební památky tohoto druhu pocházejí ve Slezsku z počátku 18. století. Architektura kaplí s často barokními prvky naznačuje jejich závislost na architektonickém a výtvarném pojetí kostelů. Větší koncentraci církevních a drobných sakrálních staveb registrujeme v oblastech s důlní činností a v místech s větším vlivem katolické církve. K výjimečným komplexům patří poutní místa a křížové cesty. K nejvýznamnějším patří na území Bruntálska areál poutního kostele Panny Marie Pomocné na Uhlířském vrchu a poutní místa v Andělské Hoře a na Velkém Roudném. Sakrální stavby a poutní areály mají významný symbolický (duchovní) význam. V krajině byly umisťovány jako dominanty (!) a jejich vizuální vliv nebyl nikdy narušován konkurenční stavbou jiného než duchovního významu (výjimkou jsou významná šlechtická sídla). Barokní komplexy byly navíc koncipovány v úzké prostorové vazbě na další významná místa v krajině. Z hlediska ochrany krajinného rázu je proto důležité tyto vazby respektovat (přístupy, aleje, vizuální propojení, veduty, prostorové osy, rozmístění drobných sakrálních staveb apod.).

21


Obr. 2: Kaplička v Miloticích nad Opavou Na celém území Moravy a Slezska je lidová architektura založena (podobně jako v převážné většině jiných evropských zemí) na jednom jediném základním tvaru – na vodorovně protáhlém hranolu, na němž spočívá střecha. Regionální zvláštnosti pak spočívají v architektonických a výtvarných detailech. Stavby, u kterých bylo nutné zdůraznit specifický význam (církevní stavby, radnice, zámek) upřednostňovaly naopak odlišnou, vertikální orientaci základního tvaru a naddimenzování velikosti. Přesto ani ty nejvyšší tradiční stavby naší kulturní krajiny nepřekračují výšku 50 m (s výjimkou některých továrenských komínů).

Obr. 3: Typická architektura Jesenické oblasti

22


Vhodnost umísťování VE podle typů krajiny Přesto, že na území Moravskoslezského kraje lze vymezit bohatou škálu typů krajiny nejrůznějších fyzických, kulturních i estetických vlastností, je pro potřebu návrhu obecných doporučení nezbytná určitá generalizace. Pro účely Studie byla zvolena obecnější typologie kulturní krajiny podle Muranského a Naumana [17]. Metodika: Použitá typologie vychází z klasifikace autorů Stanislava Muranského a Pavla Naumana (Územní průmět významných prvků krajiny 1977), která byla pro posuzování krajinného rázu doporučena již Igorem Míchalem [17] a která má dvě roviny: a) přísně objektivní typologickou (hodnotí soubor ekosystémů podle struktury využívání půdy); b) intersubjektivně hodnotící (podle hodnot životního prostředí, zřejmých ve vzhledu krajiny). Hodnocení začínalo stanovením příslušnosti území ke třem typům krajiny podle vzájemné relace přírodních a člověkem vytvořených prvků, dle údajů evidence kultur. Na tuto typizaci pak navázalo vlastní krajinářské hodnocení v užším smyslu, které se skládá z hodnocení ekologického a estetického. Základním kritériem pro typologii krajiny byl zvolen koeficient ekologické stability (KES) podle vzorce: lesní . půda + louky + pastviny + zahrady + ovocné sady + vinice + rybníky + ostatní .vodní . plochy KES = orná. půda + chme ln ice + zastavěné. plochy Vzorec schematicky vyjadřuje poměr ploch s trvalými ekosystémy k plochám zbavovaným vegetace trvale nebo v každoročních cyklech, tedy ploch ekologicky stabilních a nestabilních. Tabulka 3: Koeficient ekologické stability Při hodnotě KES pod 0,39 0,90 – 2,89 nad 6,20

Převažuje na katastrálním území krajina plně antropogenizovaná (typ A) krajina harmonická (typ B) krajina relativně přírodní (typ C)

V zájmovém území byla vymezena území se zvýšenou estetickou hodnotou krajiny. Jedná se o polygonovou GIS vrstvu, která byla digitalizována na podkladě Územního průmětu významných prvků krajiny. Mapová vrstva je součástí přílohy (Mapa č. 2). Krajinná typologie byla ověřovaná terénními průzkumy a zpracovaná v prvním konceptu do základních map měřítka 1 : 50 000. Pro zajištění potřebné přesnosti zpracování, bylo každé hodnocení podrobeno oponentnímu řízení za účasti místních znalců. Použitý podklad byl pro potřeby Studie aktualizován terénním šetřením v období duben – červenec 2007 a září 2007.

23


A. Krajina silně pozměněná civilizačními zásahy (krajina převážně sídelní a výrobní) – krajina plně antropogenizovaná Zahrnuje geograficky zpravidla roviny a plošiny v nadmořské výšce přibližně do 350 m n.m. s malou energií reliéfu. Typ této krajiny se přibližně kryje s rozsahem původní obydlené části země, krajiny pozměněné člověkem, tzv. ekumenou. Tak, jako v dávné minulosti, i na dnešním stupni civilizačních prostředků, klade jen nepatrné překážky rozvoji intenzivního zemědělství, průmyslu a osídlení. Je charakterizována menší rozlohou lesní i rozptýlené zeleně (porosty dřevinné vegetace). Z hlediska estetického hodnocení představuje krajinu, jež si – pokud nebyla devastována – dochovala základní stupeň estetické hodnoty. Lze ji charakterizovat jako životní prostředí, jež splňuje alespoň základní nároky člověka. K tomu, aby se stala plně vyhovujícím životním prostředím, vyžaduje rekonstrukci záměrným urbanistickým zásahem. Pro tento typ krajiny je zároveň charakteristické, že se v ní uchovaly přirozené enklávy vyššího hodnotového stupně tam, kde je to podmíněno místní povahou krajinného reliéfu (zahloubená údolí, pahorky, zbytky břehových porostů apod.). Často bývají tyto enklávy v dosahu sídlištních aglomerací. Z pohledu ochrany krajinného rázu se jedná o území s nejvyšší dynamikou vývojových proměn, tj. území s nižším výskytem historicky cenných krajinných prvků a struktur. Z hlediska měřítka krajiny se jedná o území s typickými makrostrukturami (polí, industriálních zón a zástavby), tj. o území velkého měřítka. B. Krajina s vyrovnaným vztahem mezi přírodou a člověkem – krajina harmonická Do tohoto typu lze zahrnout lokality a krajinné celky, v nichž se zachovala rovnováha mezi přírodními prvky a zásahy člověka na vytváření krajiny, projevující se vyváženým podílem přírodních tvarů a porostů a prolínajícími se tvary historického osídlení a zemědělské výroby. Zahrnuje některé zvláště významné části původní ekumeny, zvláště hojně je však zastoupena v oblasti ekumeny kolonizační, pozdního středověku a raného novověku. Vyskytuje se od nížin až po horské polohy, nejčastěji však v nižší a vyšší pahorkatině, zhruba od 350 do 800 m n.m. Přirozená povaha zvlněného reliéfu, jež byla a namnoze zůstává překážkou velkoplošných pozemkových úprav. Jedná se o krajinu, která v zásadě optimálně odpovídá požadavkům kladeným na zdravé a kulturně hodnotné přírodní prostředí. Poměrně hojně se v tomto krajinném typu uchoval větší rozsah území, jimž lze přiznat vysokou estetickou hodnotu. Hojně se zde vyskytují historické úpravy, v nichž se uchovaly soubory cenné lidové architektury a zbytky původního historického rozdělení polních tratí, ať již dominikálního nebo rustikálního původu. Uvedený typ krajiny se vyznačuje drobnějším měřítkem, daným vysokou diverzitou krajinné matrice. C. Krajina s nevýraznými civilizačními zásahy – krajina přírodní, antagonická Tento typ zahrnuje okrajové oblasti „pravěké ekumeny“ (starý sídelní prostor), v níž přírodní podmínky v historické době omezovaly a namnoze dosud omezují zemědělské využívání a souvislé osídlení. Jde hlavně o horská území, hlavně v pohraničním pásmu. Řadí se k němu však i oblasti s vysokým stupněm zalesnění, které je nástupní formací po někdejším pohraničním nebo vnitrozemském hvozdu a kde obdobně i povaha krajinného reliéfu či půdních podmínek omezuje intenzitu osídlení a výroby. Charakteristickým znakem tohoto typu z hlediska životního prostředí je skutečnost, že dnešnímu člověku poskytuje příležitost k bezprostřední konfrontaci s přírodou, i když v naprosté většině jde o přírodu člověkem ovládnutou, kde někdejší nepřístupný hvozd je nahrazen hospodářským lesem, nanejvýše s omezenými enklávami skal nebo rašelinišť. Přesto má tento typ vysokou estetickou hodnotu, neboť v podmínkách naší krajiny představuje poměrně vzácné prostředí, kde člověk může realizovat svůj citový vztah k přírodě v její výrazné podobě. 24


Návrh regulativů: Typ krajiny přírodní a harmonické není vhodný pro umísťování VE. Zdůvodnění a další doporučení: Harmonická krajina je krajinou drobného měřítka s výraznými harmonickými vztahy mezi přírodním potenciálem a způsobem využití území člověkem. Z tohoto pohledu je situování VE v takovém území porušením harmonického měřítka krajiny. Harmonická kulturní krajina se vyznačuje zvýšenou koncentrací dochovaných historických krajinných struktur (kamenic, zbytků historické plužiny, sakrálních staveb, vernakulární architektury). Situování VE v takovém prostředí lze chápat jako snížení kulturně historické hodnoty krajiny. Přírodní a harmonická krajina jsou podle estetických kritérií současné společnosti považované za území vysoké estetické hodnoty. Změnou měřítka a změnou dominant vnímané krajiny dojde současně ke snížení estetické hodnoty zmíněných krajinných typů. Přírodní krajina je územím s nejméně ovlivněným přírodním prostředím na našem území a vyznačuje se vysokou přírodní hodnotou. Umístěním zařízení technické infrastruktury, zástavby nebo industriálních zařízení dojde ke snížení přírodní hodnoty tohoto typu krajiny.

Historické krajinné struktury Jedná se o pojem s širším výkladovým rámcem, který označuje všechny objekty v krajině vytvořené člověkem nebo způsoby využití země (land use) se zvýšenou historickou (archeologickou) hodnotou. Mezi historické krajinné struktury (z pohledu ochrany krajinného rázu) jsou řazeny zejména ty, které mají výrazný percepční projev a jsou součástí význačných charakteristických znaků nebo rysů krajiny. Tyto objekty a krajinné struktury lze považovat za kulturní památky i v případě, že dosud nemají potvrzený ochranný režim (z hlediska zákona o památkové péči). Na jejich ochranu se vztahuje §12, zákona č. 114/1992 Sb. a znění Evropské úmluvy o krajině. Mezi historické krajinné struktury uvedeného významu patří zejména: -

zbytky historické plužiny (historické formy parcelace půdy doprovázené zvýšeným výskytem kamenic nebo vegetačních prvků na mezních liniích);

-

kamenice a kamenné zídky;

-

pinky a sejpy - odvaly, historické odvaly;

-

extenzivní sady starých nebo krajových ovocných odrůd, lesní paseky, mozaiky záhumenic s bohatě strukturovaným zpravidla zemědělským využitím;

-

historické vodní kanály a regulace, mlýnské náhony, plavební kanály, rybníky;

-

stopy archeologických staveb;

-

ostatní historické objekty a technická díla.

Metodika: Pro území ORP Bruntál byly za pomoci ortfotomap a terénního ověřování vyhodnoceny významné celky se zachovanou plužinou nebo jejími fragmenty. K nejvýznamnějším územím se zvýšenou historickou hodnotou land use patří zejména oblast kolem Velkého Roudného, Venušiny sopky, Anenského vrchu, Čertova vrchu a další. Historické krajinné struktury byly v prostředí GIS vektorizovány nad leteckými snímky (ortofoto) celého zájmového území a vzniklá digitální mapová vrstva ve formátu shapefile je 25


součástí mapových příloh (Mapa č. 2). Vektorizované struktury se na leteckých snímcích jeví jako výrazné linie, zčásti porostlé vegetací. Málokterá historická struktura se však nachází osaměle; většinou se jedná o soustavu rovnoběžných linií (dokumentuje lánovou nebo traťovou plužinu). Návrh regulativu: Území s vysokou koncentrací historických krajinných struktur není pro umísťování VE vhodné. Zdůvodnění a další doporučení: Stavbou VE v území se zachovanou historickou krajinnou strukturou dojde k narušení: harmonického měřítka kulturní krajiny, snížení kulturně historické a estetické hodnoty krajiny, narušení prostorových vztahů, případně znehodnocení stávajících kulturních dominant krajiny. Vymezení historických krajinných struktur není konečné a vyžaduje další detailní historický průzkum území. Doporučujeme databázi historických krajinných struktur dále doplňovat.

Sakrální stavby Jedná se o stavby duchovního významu nebo symboliky. Pro území ČR jsou signifikantní zejména sakrální stavby katolické církve. Na krajinný ráz mají nejvýznamnější vliv: -

kalvárie, křížové cesty, poutní chrámy;

-

kostely;

-

klášterní komplexy;

-

drobné sakrální stavby (Boží muka, křížky, Mariánské poklony).

Výčet sakrálních staveb je uveden v příloze č. 4. Zvláštní postavení v ochraně krajinného rázu mají sakrální stavby, které jsou navíc: -

význačné historické nebo umělecké hodnoty, případně zvláštního duchovního významu nebo spojené s význačnou významovou asociací;

-

umístěny na pohledově exponovaných místech (pohledové horizonty, přivrácené svahy);

-

pohledovou dominantou (stavby s výrazně předimenzovanými proporcemi nebo umístěné v pohledově exponované lokalitě).

Metodika: Seznam sakrálních staveb, který byl součástí Studie vyhodnocení možností umístění větrných elektráren na území Moravskoslezského kraje, byl doplněn o dosud existující dřevené kostely na území Moravskoslezského kraje. Informace o stávajících dřevených kostelech a dalších sakrálních stavbách byly čerpány z literatury a [46] [47]. Sakrální stavby byly do mapové vrstvy digitalizovány jako body (viz Mapa č. 2). Sakrální stavby jsou klasifikovány dle jejich významu do tří kategorií: 1. velmi významná sakrální stavba – poutní místa vedená v evidenci arcibiskupství olomouckého (http://www.ado.cz) a biskupství ostravsko-opavského (http://www.doo.cz) 2. významná sakrální stavba – ostatní evidované kostely, kaple a křížové cesty; 26


3. méně významná sakrální stavba – další stavby sakrálního charakteru, např. kříže, boží muka, zvonice atd. V případě, že je sakrální stavba současně krajinnou dominantou, její význam v rámci posuzování krajinného rázu se výrazně zvyšuje (reduplikace symbolu). Návrh regulativu: V ochranném pásmu sakrálních staveb 1. a 2. kategorie (poloměr kruhu 5 km) je umísťování VE nevhodné, zpracovateli Studie nedoporučeno. Zdůvodnění a další doporučení: Do 5 km je působení VE silně dominantní a ve vztahu ke stávajícím kulturně – historickým dominantám duchovního významu nevhodně konkurenční (eliminují jejich duchovní význam). V rámci posuzování jednotlivých staveb VE bude nutné detailněji prověřit všechny možné pohledové konfrontace staveb VE s vymezenými dominantami, zejména ze všech významných stanovišť pohledů, výhledů a panoramat a z relevantních rezidenčních a rekreačních zón. Zvláštní pozornost je nutné věnovat možnému umístění VE na pohledovém horizontu za sakrální stavbou (v daném umístění se stane VE konkurenční dominantou snižující kulturně – historickou hodnotu sakrální stavby a celé dotčené krajinné scény). U sakrálních staveb 3. kategorie provádět individuální šetření. Vzájemná pohledová konfrontace VE a sakrální stavby z dopravních komunikací, rezidenčních nebo rekreačních zón není vhodná.

Historické parky a zahrady Mezi nemovité kulturní památky ČR jsou řazeny i historické zahrady a parky měst, zámků, hradů a klášterů. Specifickým znakem většiny památek zahradního umění je přesah jejich prostorové kompozice mimo samotný, zdmi vyhrazený prostor do navazující sídelní nebo nezastavěné krajiny. Okolní krajina se tak stává integrální součástí památky. Propojení může být provozní (alejemi), symbolické (znatelné spíše jen na mapových záznamech) a vizuální (nejčastější, reprezentované výhledy a/nebo průhledy). Všechny důležité kompoziční a provozní vazby historické zahrady nebo parku s okolní krajinou jsou chráněny i z hlediska ochrany krajinného rázu jako významné prostorové vazby (§12, odst. 1). Prostorová kompozice zmíněných památek může být vážně narušená: změnou využití území, umístěním pohledových bariér, umístěním nových dominant do pohledů, průhledů a vyhlídek (např. větrných elektráren). Některé zahrady jsou navíc pohledově exponovány – jejich vnější obraz může být umístěním VE v blízkosti zahrady narušen. Vymezení všech detailů prostorové kompozice jednotlivých památek zahradního umění přesahuje rámec této Studie, proto se návrh regulativů omezuje pouze na nejdůležitější preventivní opatření. Výčet historických parků a zahrad na území ORP Bruntál je uveden v příloze č. 4. Metodika: Historické zahrady byly v digitální databázi registrovány podle encyklopedií Hiekeho a Pacákové – Hoštálkové et al. [47]. Návrh regulativů: V okruhu 5 km vyloučit umístění VE. 27


Zdůvodnění a další doporučení: Vnesení nové dominanty do prostorové kompozice památkově chráněného objektu je vyloučeno. (např. Benátská charta (1964), článek 6: „Konzervace památky v sobě zahrnuje zachování jejího prostředí a měřítka. Je třeba zamítnout každou novostavbu, každou destrukci a každou úpravu, které by mohly porušit vztahy objemů a barev.”) Vzdálenost 5 km lze považovat za vzdálenost nejvýraznějšího vizuálního vlivu. Výška stavby přesahuje v daném sektoru mnohonásobně výšku člověka a ostatních objektů, které se v kulturním prostoru ČR obvykle nacházejí, včetně obvyklých kulturních dominant (výška kostelní věže obvykle 30 – 50 m). Objekt VE má vizuální dosah přesahující 5 km. Velmi často může působit jako pohledová dominanta i ve vzdálenostech větších (25 - 30 km). Na druhé straně je možné, že díky konfiguraci terénu nebo existenci pohledových bariér v dotčeném prostoru, nebude objekt VE v rámci vymezené zóny vždy viditelný. Z uvedeného důvodu je nutné považovat vymezený 5 km okruh jako vysoce rizikovou zónu vizuálního vlivu VE (zónu 5 – 25 km jako zónu silného vizuálního vlivu) a v případě individuálního posuzování staveb jejich viditelnost (dosah a intenzitu) upřesnit. V rámci posuzování jednotlivých záměrů je nutné rovněž ověřovat vliv VE na vnější obraz historické zahrady nebo parku. V případě některých objektů je jeho projev výrazný. Vzájemná pohledová konfrontace vnějšího obrazu památkového objektu s VE je nežádoucí a lze ji považovat za výrazné snížení kulturně - historické a umělecké hodnoty památky i dotčeného krajinného prostoru.

Městské a vesnické památkové rezervace a zóny Městské a vesnické památkové rezervace a zóny jsou chráněny zákonem o památkové péči. Principy ochrany upřesňují dále Aténská a Washingtonská charta. Objektem ochrany sídelního prostoru je kromě jeho stavebního fondu i urbanistická kompozice a krajinný projev sídla (tzv. vnější obraz sídla). Významné jsou všechny prostorové vztahy mezi intravilánem a extravilánem. Zásah do prostorové kompozice památkově chráněného prostoru lze považovat za snížení historické, estetické a umělecké hodnoty prostoru, narušení harmonického měřítka, prostorových vztahů a kulturních dominant. V příloze č. 4 je uveden výčet městských, resp. vesnických památkových zón v ORP Bruntál. Metodika: Městské a vesnické památkové rezervace a zóny byly v prostředí GIS digitalizovány jako body s připojenou databází. Relevantní informace byly čerpány z webových stránek Moravskoslezského kraje (http://www.kr-moravskoslezsky.cz). Návrh regulativu: Ve vzdálenosti 5 km od hranice rezervace nebo zóny je umisťování VE nevhodné. Obdobně je nevhodné umístění VE ve vzdálenosti menší než 600 m od obytných území a 1000 m od obytných území v rekreačních krajinných celcích. Další doporučení: Vymezení zóny nebylo provedeno s ohledem na viditelnost konkrétních objektů. V případě posuzování jednotlivých záměrů je proto nutné detailně prověřit viditelnost staveb uvnitř vymezené 5 km zóny a v prostoru minimálně 5 – 25 km od intravilánu sídla z referenčních stanovisek, hlavních komunikačních tras a rezidenčních a rekreačních prostorů.

28


Archeologické památky Archeologické památky a naleziště patří k významným kulturně-historickým lokalitám v krajině a z uvedeného důvodu jsou předmětem ochrany z hlediska: Zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči (ve znění poslední novelizace z 2.7.2007), Zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (§12 jako součást kulturně – historické hodnoty), Úmluvy o ochraně archeologického dědictví Evropy z 1.6.2002 a dalších předpisů. Tyto lokality jsou velmi často v terénu viditelné díky mikroreliéfním změnám nebo dochovaným stavebním fragmentům. Bývají označovány jako „paměť krajiny“ (GOJDA 2000), součást genia loci kulturní krajiny. Archeologická památka nebo naleziště může být výstavbou VE zničena fyzicky (vyvolanými terénními a stavebními úpravami území), nebo je znehodnocena nepřímo, změnou krajinného významového kontextu (VE umístěné v blízkosti, tj. ve vizuálním dosahu např. keltského oppida nebo staroslovanského pohřebiště, zničí se specifické působení místa na vnímání člověka a tím i potřebné předání kulturní informace). VE umístěné v takových lokalitách mohou negativně ovlivnit i návštěvnost místa. Výčet archeologických památek je uveden v příloze č. 4. Metodika: Archeologické památky byly do mapové vrstvy digitalizovány jako body dle dostupné literatury [46] a jsou součástí mapové přílohy (viz Mapa č. 2). Návrh regulativu: -

v místě archeologické památky je výstavba VE vyloučena;

-

pokud je archeologická památka umístěná na pohledovém horizontu, v dominantní poloze nebo na zvláště pohledově citlivém místě jsou VE vyloučeny i v jejím okolí (nutné prověřit simulací do panoramatických snímků pořízených speciálně pro tyto účely).

Další doporučení: -

v okruhu viditelnosti (dané individuálními podmínkami) památky není umístění VE vhodné, pokud ji nelze korigovat vhodnou pohledovou bariérou.

Hrady a zámky Hrady a zámky jsou zpravidla předmětem ochrany z hlediska Zákona o památkové péči. Jako historické objekty jsou také významnou součástí kulturně – historické, a nezřídka i estetické hodnoty krajiny (zámky je nutné považovat za umělecké dílo). Velmi často jsou současně kulturní dominantou krajiny, a to záměrně (díky uměleckému záměru nebo jako orientační bod) nebo nezáměrně (poloha daná spíše obrannými důvody). Zámecké budovy jsou v naprosté většině případů doprovázeny zámeckou zahradou nebo parkem. Součástí zahradní kompozice, zejména renesanční, barokní nebo romantické, jsou zpravidla i scenerie nebo významné objekty v okolní krajině. Krajina se tak v přeneseném slova smyslu stává součástí zahradně – architektonického díla. Propojení zahrady nebo zámku s krajinou (formou alejí, pohledů, výhledů nebo průhledů) je nutné jednoznačně považovat za významné prostorové vztahy s vysokou kulturně – historickou hodnotou. Z uvedeného důvodu je nezbytné, aby byla lokalizace VE vyhodnocovaná i s ohledem na možný negativní zásah do kompozice historického prostoru. Výčet hradů a zámků je uveden v příloze č. 4.

29


Metodika: Archeologické památky byly do mapové vrstvy digitalizovány jako body dle dostupné literatury [46] a jsou součástí mapové přílohy (viz Mapa č. 2). Návrh regulativu: -

v areálu hradu nebo zámku a jeho ochranném pásmu je výstavba VE vyloučena;

-

VE je nutno vyloučit v místech, kde by mohly být se siluetou areálu hradu nebo zámku pohledově konfrontovány (ve významných panoramatických pohledech). Takové případy je nutné ověřit simulací do panoramat.

Další doporučení: -

v případě plánování VE v možném pohledovém dosahu hradu nebo zámku (nejméně 25 km), je potřebné vyhodnotit vliv záměru na prostorovou kompozici zámeckého komplexu (architektura a historická zahrada nebo park).

Estetické hodnoty území a prostorové vztahy krajiny Území se zvýšenou estetickou hodnotou krajiny Území se zvýšenou estetickou hodnotou je předmětem ochrany krajinného rázu ze zákona (§12, odst. 1) zák. č. 114/1992 Sb.). Ochranu estetických hodnot krajiny v současnosti respektuje i Stavební zákon. Vymezování estetické kvality krajinného prostoru je z důvodu značného rozsahu subjektivity hodnocení a závislosti na aktuální hodnotové hierarchii společnosti často relativizováno. Přesto nelze hodnocení estetické kvality krajiny považovat za výhradně subjektivní proces. Lze jej objektivizovat: -

transparencí ve vymezování kritérií, které byly v rámci posuzování zohledněné (důležité pro opakovatelnost hodnocení např. jinými posuzovateli);

-

shodou názoru expertů (nejlépe se vzděláním v oblasti architektury, krajinné architektury nebo dalších uměleckých disciplín);

-

shodou názoru širší skupiny hodnotitelů (včetně tzv. laické veřejnosti).

V rámci této Studie byly uplatněny první dva principy. Použitá kriteria při posuzování krajinné scény: -

jasné vymezení stanovišť použitých v posuzování;

-

harmonie krajinné scény (významová, tvarová, funkční);

-

jedinečnost krajinné scény (neopakovatelná, charakteristická, specifická) – taková krajinná scéna by měla být zapamatovatelná;

-

typičnost krajinné scény (reprezentuje typ dané kulturní krajiny);

-

významné asociace (památná místa, místa s příběhy, místa významných událostí);

-

emoční působení krajinné scény (přítomnost fenoménů krajinného prostoru – řeka, hory, les – nebo jasné vnímání hloubky času dané přítomností historických krajinných struktur a objektů).

30


Shoda názoru expertů Hodnocení bylo zpracované na základě dřívějšího hodnocení území skupinou posuzovatelů (Územní průmět významných prvků krajiny Severomoravského kraje) a ověřované terénním šetřením v roce 2007 skupinou 3 – 4 posuzovatelů. Návrh regulativu: -

v území s vymezenou zvýšenou estetickou hodnotou krajiny je umístění VE vyloučeno.

Doporučení: -

v souladu s Evropskou úmluvou o krajině doporučujeme provádět cyklické posuzování za spoluúčasti veřejnosti.

Přírodní a kulturní dominanty Pod pojmem „dominanta“ označujeme takový prvek krajinné scény, který celkovou konfiguraci hmotných prvků krajinné scény ovládá [37]. Svými parametry (velikost, tvar, barva, pohyb, zvuk) se od ostatních prvků krajinné scény výrazně odlišuje. Kromě zmíněných velikostních predispozic se dominantním může stát takový prvek krajinné scény, který je umístěný na pohledově exponovaném místě (např. na pohledovém horizontu). Dominantní prvky krajinné scény si člověk v procesu vnímání ukládá do paměti, kde jim přiřazuje význam znaku. Dominantní prvky se tak stávají přímou součástí tvorby mentální mapy a prostředkem identifikace se člověka s konkrétním krajinným prostorem. Z uvedeného vyplývá, že se dominantní prvky krajinné scény automaticky stávají významnými znaky krajinné scény, tedy krajinného rázu. Jejich ochrana je daná zákonem (114/1992 Sb., §12, odst. 1). Význam kulturní dominanty pro posuzování krajinného rázu se významně zvyšuje v případě, že je dominantní objekt současně kulturní památkou, váže se k němu významná společenská asociace (památná místa) nebo má významný duchovní (sakrální) význam. Výčet uvažovaných přírodních a kulturních dominant je součástí přílohy č. 4. Metodika: V zájmovém území byly vymezovány kulturní a přírodní dominanty velmi významné, významné a ostatní, přičemž kulturní a přírodní dominanty nebyly v GIS vrstvě rozlišovány. U každé dominanty bylo dle vizuálního projevu a širších územních souvislostí navrženo ochranné pásmo v rozsahu 5 km, ve kterém je nevhodné umisťovat konkurenční dominanty (vč. VE). Vymezování kulturních dominant bylo provedeno na podkladu Studie vyhodnocení možností umístění větrných elektráren na území Moravskoslezského kraje, Územního průmětu významných prvků krajiny, odborné literatury, ověřováno a doplňováno terénním průzkumem. Návrh regulativu: Velmi významné kulturní dominanty Uhlířský vrch, Velký Roudný – ochranné pásmo dané viditelností stavby/prostoru do vzdálenosti 25 km. Významné kulturní dominanty (zámky, kostely) – ochranné pásmo 5 km. Doporučení: V rámci posuzování jednotlivých staveb VE bude nutné detailněji prověřit všechny možné pohledové konfrontace staveb VE s vymezenými dominantami, zejména ze všech 31


významných stanovišť pohledů, výhledů a panoramat a z relevantních rezidenčních a rekreačních zón. Zvláštní pozornost je nutné věnovat možnému umístění VE na pohledovém horizontu za dominantou (v daném umístění se stane VE konkurenční dominantou snižující kulturně – historickou hodnotu původní kulturní dominanty a tím i celé dotčené krajinné scény).

Pohledové horizonty Pohledové horizonty uzavírají vůči obloze (obzor) nebo krajinnému pozadí krajinnou scénu. Pohledový horizont je prostorovou jednotkou a je územím pohledově významně exponovaným a na změny citlivým. Stavby, činnosti a záměry lokalizované na horizontu budou s vysokou pravděpodobností vnímané jako dominantní. Tvar horizontu (zejména obzoru) patří k významným identifikačním znakům krajiny. Z uvedeného důvodu je jejich ochrana nutnou součástí ochrany krajinného rázu. Území horizontu lze považovat za území veřejného zájmu, za území z principu nezastavitelné. Historicky byly na horizonty umisťované stavby, které měly vysokou kulturní hodnotu. Z hlediska kulturního kontinua v ČR je proto možné na horizonty lokalizovat stavby výjimečných kvalit nebo symbolického významu. Protože si současná civilizace ještě nevytvořila a nestabilizovala vlastní estetickou (hodnotovou) hierarchii, lze považovat stavby plánované v současnosti z hlediska kulturní kvality za neprověřené. Jejich umisťování na horizonty tak může být velmi riskantní. Horizont není linie, ale prostorová územní jednotka. Rozsah jeho narušení závisí na: -

velikosti (všech velikostních parametrů) a konstrukčních vlastnostech objektu (stavby), která bude na něm lokalizovaná,

-

citlivosti horizontu, dané jeho vizuálním dosahem (lokální, regionální, nadregionální) nebo významovou hierarchii (nejcitlivější je obzor),

-

citlivosti horizontu, dané jeho tvarem.

Metodika: Vymezování hlavních pohledových horizontu bylo provedeno na podkladě analýzy výškové členitosti území a Územního průmětu významných prvků krajiny a dále ověřováno terénním průzkumem. V grafické části (viz Mapa č. 4) jsou vymezena ochranná pásma horizontů nadregionálního významu, ve kterých je problematické umisťovat stavby o výšce 5 – 150 m. Tato ochranná pásma byla vymezena v prostředí GIS dle níže uvedeného nákresu (viz obr. č. 4). V případě pohledových horizontů regionálního a lokálního významu jsme od vymezování ochranných pásem upustili, neboť tyto horizonty byly vymezeny na nižších hřebenech a vrcholcích hor (co do nadmořské výšky). Vymezení ochranného pásma dle 150 výškových metrů by vedlo k tomu, že by téměř celé území ORP Bruntál spadlo do ochranného pásma pohledových horizontů. Tato skutečnost je dána především charakterem reliéfu řešeného území. Proto jsme přistoupili k vymezení ochranných pásem pouze u pohledových horizontů nadregionálního významu a to zda budou pohledové horizonty regionálního a lokálního významu přímo dotčeny některým návrhem doporučujeme individuálně hodnotit v konkrétní kauze. V případě staveb vyšších než 150 m, je nutné šířku ochranného pásma horizontů nadregionálního významu adekvátně zvětšit (podle aktuální výškopisné situace).

32


Vymezování hlavních pohledových horizontu bylo provedeno na podkladě analýzy výškové členitosti území a Územního průmětu významných prvků krajiny a dále ověřováno terénním průzkumem. Obr. 4: Vymezení ochranných pásem pohledových horizontů

hranice ochranného pásma pohledový horizont

hranice ochranného pásma

ochranné pásmo pudorys rez

150 m

Návrh regulativu: Umisťování větrných elektráren na pohledových horizontech regionálního a nadregionálního významu je z hlediska ochrany krajinného rázu nepřípustné. Doporučení: Významným pohledovým horizontům (viz Mapa č. 3) vymezit ochranná pásma: prostor daný odpočtem výškového rozdílu mezi horizontem a absolutní výškou stavby (cca 150 m). Stanoviště focení, referenční stanoviště pro posuzování KR a směr focení Kvalita a charakter krajinné scény je jedním z významných znaků krajinného rázu. Krajinná scéna je proměnlivá v závislosti na pohybu pozorovatele. Pro posuzování krajinného rázu je potom určující vymezení významných stanovišť použitých v rámci posuzování. Stanoviště posuzování krajinného rázu jsou topografické body, ze kterých se otevírají panoramatické pohledy na krajinu (pohledová výseč pod úhlem 90 - 180º). Preferovány jsou body s vysokou frekvencí pohybu veřejnosti (dopravní trasy, tzv. „brány“ – vstupy do území, významné rekreační a rezidenční zóny). Referenční stanoviště posuzování krajinného rázu - topografický bod, ze kterého vidíme určující znaky krajinného rázu. Pro jeho výběr platí předem definovaná pravidla [34]. Mají pro vizuální posuzování krajinného rázu určující význam. 33


Metodika: Stanoviště Stanoviště pořizování fotografií byly do mapové vrstvy digitalizovány jako body dle záznamů z terénního šetření. Směry pohledu byly digitalizovány jako linie, rovněž dle záznamu z terénního šetření (obé viz Mapa prostorových vztahů v krajině). Stanoviště jsou v databázi určeny kódem, který označuje jednotlivá terénní ověřování (A-17.-18.4. 2007; B-10.11.9.2007) a číselné označení pořadí, ve kterém byly fotografie pořízeny (A8-16, A 23-26, A35-46, B1-35). Výběr stanovišť není konečný a může být průběžně doplňován včetně příslušné databáze fotografií. Referenční stanoviště posuzování krajinného rázu Referenční stanoviště posuzování krajinného rázu byla digitalizována jako body stejnou metodikou jako stanoviště pořizování fotografií. Tyto body jsou však v tabulce odlišeny číselným označením 1 (viz Souhrnná mapa limitů umísťování VE). Doporučení: Vymezená a zejména pak referenční stanoviště, používat pro hodnocení vlivu konkrétní stavby.

Vyhlídky Vyhlídky jsou místa na turistických trasách s významným rozhledem do krajiny. Jsou umístěny na vyvýšených místech v terénu, ze kterých lze vnímat širší krajinný prostor a jeho uspořádání. Jsou významné pro orientaci člověka v krajině a vnímání jeho charakteru. Současně, díky svojí atraktivitě pro člověka, mají velký význam i v oblasti rozvoje rekreace a cestovního ruchu. Vyhlídky patří mezi specifická a zvláště významná stanoviště pro vnímání krajiny a tím i pro hodnocení krajinného rázu. Scenerii, která je z vyhlídek viditelná, považujeme za území pohledově exponované a citlivé. Z uvedeného důvodu nelze lokalizaci VE, podobně jako jiné rozsáhlé zásahy do krajinného rázu, doporučit. Seznam vyhlídek je uveden v příloze č. 4. Metodika: Vyhlídky byly do mapové vrstvy digitalizovány jako body dle dostupné literatury [48] a jsou součástí mapové přílohy (viz Mapa č. 3). Návrh regulativu: -

v místě vyhlídek a v jejich ochranných pásmech (5 km) je lokalizace VE vyloučena.

Doporučení: -

ve vzdálenostech 5 – 25 km od vyhlídky je potřeba posoudit možný vliv VE simulací do fotografií (nebo 3D modelu), pořízených z předmětné vyhlídky.

Vizuální citlivost krajiny Metoda hodnocení vizuální citlivosti krajiny vychází z principů kauzálního hodnocení vlivu navrhovaného záměru na krajinný ráz, při kterém se již dnes standardně využívá hodnocení viditelnosti v prostředí GIS, a ty přenáší do polohy preventivního hodnocení. Vizuální citlivost dle [12] indikuje schopnost krajiny odolávat změnám bez ztráty své kvality. [32] 34


navíc uvádí, že citlivost krajiny je funkcí charakteru terénu a vegetačního krytu. Obvykle se používá číselné hodnocení označující nízkou, střední a vysokou citlivost. Vizuálně méně citlivá území jsou taková, která mají schopnost odolat umístění navrhovaného záměru či změny ve využití území bez ztráty své kvality a naopak. Přitom respektování citlivosti krajiny a snížené odolnosti ke změnám je podmínkou udržitelného rozvoje území [42] [44] Níže popsaná metoda se zároveň opírá o ochranu takových charakteristik, znaků a hodnot krajinného rázu, které jsou výraznými atributy přírodní, kulturně-historické a estetické kvality krajiny a zároveň o snahu vyloučit vlivy tyto kvality snižující dle § 12 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, který je obsažen v Části druhé zákona „Obecná ochrana přírody“ a týká se tedy celého území ČR. Metoda hodnocení vizuální citlivosti krajiny je rozložena na dílčí kroky, které jsou zpracovávány v prostředí GIS. Základním principem hodnocení vizuální citlivosti krajiny jsou překryvné metody. Při těch jsou kombinovány mapové vrstvy vzniklé na základě analýzy expozice a sklonitosti digitálního modelu terénu řešeného území a dále mapová vrstva analýzy viditelnosti. Při vymezení míst citlivých k umístění jakékoliv stavby nebo radikální změně využití území se bere v úvahu především charakter reliéfu řešeného území a jeho charakteristiky (sklonitost a expozice). Postup má tři etapy: Analýza vstupních podkladů Kombinace analyzovaných vstupních podkladů Interpretace výsledků Tabulka 4: Postup hodnocení vizuální citlivosti krajiny Kroky postupu hodnocení

Vstupní soubor

ETAPA A. ANALÝZA VSTUPNÍCH PODKLADŮ 1. Analýza dmt sklonitosti slope_dmt

2.

3.

Analýza expozice

Analýza viditelnosti

Aplikovaná operace

Použitá klasifikace a zobrazení

slope

Výstupní soubor

slope_dmt

reclassify

dmt

aspect

aspect_dmt

reclassify

dmt_s_lesy points_500 viewshed_dmt

viewshed

viewshed_dmt

reclassify

5 tříd (hodnoty 1-5) přirozené zlomy

reclas_slope

aspect_dmt

reclassify

5 tříd (hodnoty 1-5) použitá klasifikace viz. níže

viewshed_dmt 5 tříd (hodnoty NoData a 2-5) přirozené zlomy 1 třída (hodnota 1) přirozené zlomy

ETAPA B. KOMBINACE DÍLČÍCH VÝSTUPŮ V RASTROVÉM KALKULÁTORU 4. Kombinace reclas_slope reclas_slope * reclas_aspect * výstupů z 1. -3. reclas_aspect reclas_viewshed_1 reclas_viewshed_1 kroku times_vck reclassify 4 třídy

35

reclas_aspect

reclas_viewshed_1

reclas_viewshed_2

times_vck

reclas_times


reclas_times reclas_viewshed_2

reclas_times * reclas_viewshed_2

(hodnoty 2-5, NoData = 1) barvy semaforu

vizualni_citlivost

ETAPA C. INTERPRETACE VÝSLEDKŮ 5. Celkové vyhodnocení a objektivizace výsledků

Poznámky k jednotlivým krokům: Ad. DMT – Digitální model terénu Digitální model terénu je rastrový podklad (velikost pixelu 25 m), který byl vytvořen aplikovanou operací ´topo to raster´ v prostředí GIS. Jako vstupní vrstva byly použity vrstevnice s intervalem 25 m včetně obalové zóny ve vzdálenosti 5 km od hranic řešeného území. Ad. 1 – Analýza sklonitosti Při reklasifikaci je každému obrazovému bodu přiřazena hodnota od 1 do 5, kde hodnota 5 znamená nejvyšší sklonitost a naopak hodnota 1 sklonitost nejnižší. Hodnocení vychází z myšlenky, že to, co leží na svahu a je přivráceno k pozorovateli, člověk snáze spatří, než to, co leží na rovinatém terénu. Ad. 2 – Analýza expozice Každému obrazovému bodu je v této operaci přiřazena hodnota od 1 do 5 dle následujícího klíče: Klíč k reklasifikaci analýzy expozice S SV V JV J JZ Z SZ S

0000°-022,5° 022,5°-067,5° 067,5°-112,5° 112,5°-157,5° 157,5°-202,5° 202,5°-247,5° 247,5°-292,5° 292,5°-337,5° 337,5°-360°

1 2 3 4 5 4 3 2 1

Hodnocení vychází z myšlenky, že to, co je sluncem osvíceno (jižní expozice), člověk snáze spatří, než to, co leží ve stínu (severní expozice). Ad. 3 – Analýza viditelnosti DMT byl v místech souvislého lesního porostu vyzvednut pomocí rastrového kalkulátoru o 20 m, aby analýza viditelnosti byla přiblížena reálné skutečnosti. Při výpočtu viditelnosti pak tyto plochy fungují jako vizuální bariéry. DMT s lesy (velikost pixelu 25 m) je společně se vstupní vrstvou bodů analyzován v prostředí GIS aplikovanou operací ´viditelnost´ (viewshed). Vrstva bodů (points_500) v pravidelném rastru 500x500 m obsahovala celkový 36


počet 3620 bodů (při daném rozestupu na území ORP Bruntál + obalová zóna ve vzdálenosti 5 km od hranice, proveden odečet bodů ležících uvnitř lesa). Při této operaci obdrží každý obrazový bod (pixel) hodnotu, která se rovná počtu bodů (ze vstupního points_500), z nichž je viditelný. Z dalších parametrů, kterými lze analýzu viditelnosti modifikovat (tj. výška pozorovatele, výška pozorovaného, rádius viditelného území apod.) byl zadán pouze OFFSETA – výška pozorovatele (zde 160 cm). Výpočtový čas analýzy viditelnosti činil 35 min. Výsledná mapová vrstva je dále reklasifikována příkazem ´reclassify´ do pěti tříd s použitou klasifikací přirozené zlomy (angl. natural breaks). Každému obrazovému bodu je při této operaci přiřazena hodnota od 2 do 5, kde hodnota 5 znamená nejvyšší viditelnost (viditelnost z nejvyššího počtu bodů) a naopak hodnota 2 viditelnost nízkou. Pixelům s nejnižšími hodnotami viditelnosti byla přiřazena hodnota NoData. Tato území jsou nejméně pohledově exponovaná. Obrazové body s přiřazenou hodnotou NoData do konečného výpočtu nevstupují, teprve na závěr je jim automaticky přiřazena hodnota 1 nejnižší vizuální citlivosti krajiny. Hodnocení použité při reklasifikaci mapové vrstvy viditelnost vychází z myšlenky, že to, co leží v pohledově nejvíce exponovaných místech, člověk snáze spatří, než to, co leží v méně pohledově exponovaných plochách. Ad. 4 – Kombinace dílčích výstupů z 1. -3. kroku Všechny tři mapové vrstvy z předešlých kroků jsou dále vynásobeny použitím rastrového kalkulátoru (angl. raster calculator). Při této operaci obdrží každý obrazový bod (pixel) hodnotu, která se rovná násobku hodnot daného pixelu tří vstupních map. Každý pixel ve výstupní mapové vrstvě může tedy nabývat hodnot od 1 ( 1 × 1 × 1 ) do 125 ( 5 × 5 × 5 ). Pro prezentaci tohoto dílčího výstupu byly použity barvy semaforu. Ad. 5 – Celkové vyhodnocení a objektivizace výsledků Z výsledné mapové vrstvy (viz Mapa č. 3) lze snadno vyčíst, že vizuálně nejcitlivějším územím jsou pohledové horizonty a svahy. Toto preventivní hodnocení vizuální citlivosti krajiny je možné využít nejen při posuzování vlivu nejrůznějších záměrů na krajinný ráz, ale také pro jiná hodnocení, např. pro posuzování variant nově připravovaných územních plánů obcí, pro posouzení míst vhodných/nevhodných k umístění VE, apod. 1. velmi nízká vizuální citlivost – území velmi málo citlivá k umístění stavby nebo změně využití území, uvedené aktivity jsou v daném území po splnění všech podmínek daných navazujícími řízeními (např. vydání územního povolení, stavebního povolení, posouzení vlivu záměru na ŽP apod.) možné, přesto je však nutné provést lokální šetření a skutečnost zjištěnou z mapy opětovně ověřit; 2. nízká vizuální citlivost – území málo citlivá k umístění stavby nebo změně využití území, jedná se o plochy se stanovenými limity nižšího stupně a uvedené aktivity jsou v daném území možné, nicméně je nutné dbát zvýšené pozornosti; 3. střední vizuální citlivost – území středně citlivá k umístění jakékoliv stavby nebo radikální změně využití území, jedná se o plochy se stanovenými limity vyššího stupně a uvedené aktivity jsou v daném území doporučeny jen podmíněně; 4. vysoká vizuální citlivost – území vysoce citlivá k umístění jakékoliv stavby nebo radikální změně využití území, jedná se o rizikové plochy nižšího stupně a uvedené aktivity jsou v daném území doporučeny jen podmíněně a ve výjimečných situacích; 5. velmi vysoká vizuální citlivost – území velmi vysoce citlivá k umístění jakékoliv stavby nebo radikální změně využití území, jedná se o rizikové plochy vyššího stupně a uvedené aktivity nejsou v daném území doporučeny za žádných okolností. 37


Rekapitulace Je pochopitelné, že se analyzovaný DMT podobá realitě jen částečně. Bylo by vhodné vzít v úvahu také čistotu ovzduší, další vizuální bariéry, vlastnosti pozorovatele, atd. Obecně stále platí, že skutečnost zjištěná v terénu je přesnější, přesto je nutné zapochybovat, zda preventivní analýza viditelnosti je pro tak rozsáhlá území jakými jsou například chráněné krajinné oblasti či kraje tímto způsobem fyzicky proveditelná. Indikátor VCK se jeví jako vhodný preventivní podklad nejen pro účely této studie. Hodnocení vizuální citlivosti krajiny je nutné ve zpracovaném rozlišení (velikost pixelu 25 m) brát jako orientační podklad a konkrétní záměry či změny ve využití území je doporučeno posoudit opětovně při podrobnějším rozlišení. Při analýzách v podrobnějším měřítku je doporučeno brát v úvahu také bariéry viditelnosti jako např. liniovou vegetaci či zástavbu. Regulativ V územích se zvýšenou pohledovou citlivostí (index 3 – 5) není vhodné zejména umisťování staveb a technických zařízení a provádění významných změn využití území jako je zalesňování pasek, velkoplošné odlesňování, výstavba vleků a sjezdovek, odstraňování rozptýlené zeleně. Zdůvodnění a další doporučení Změny krajinného rázu, zejména změny jeho určujících charakteristik (např. kulturní dominanty) jsou nejvýraznější v pohledově exponovaných územích. Jedná se o území, která jsou nejvýrazněji vnímaná veřejností, protože tvoří integrální součást jejich obytného a rekreačního prostoru. Z uvedeného pohledu se jedná o území k umisťování staveb a rozsáhlejších změn v území nevhodná. Riziko negativního vlivu se výrazně zvýší v případě, kdy jsou pohledově (vizuálně) citlivá území současně územím se zvýšenou přírodní, kulturně historickou nebo estetickou hodnotou. V takovém případě je nutno záměr vyloučit. Analýza viditelnosti Kartogram analýzy viditelnosti řešeného území vznikl aplikovanou operací viewshed v prostředí GIS. DMT byl v místech souvislého lesního porostu vyzvednut pomocí rastrového kalkulátoru o 20 m. Při výpočtu viditelnosti pak tyto plochy fungují jako vizuální bariéry. DMT s lesy (velikost pixelu 25 m) byl společně se vstupní vrstvou bodů analyzován v prostředí GIS aplikovanou operací ´viditelnost´ (viewshed). Vrstva bodů v pravidelném rastru 500x500 m obsahovala celkový počet 3620 bodů (při daném rozestupu na území ORP Bruntál + obalová zóna ve vzdálenosti 5 km od hranice, proveden odečet bodů ležících uvnitř lesa). Při této operaci obdrží každý obrazový bod (pixel) hodnotu, která se rovná počtu bodů (ze vstupní vrstvy bodů), z nichž je viditelný. Z dalších parametrů, kterými lze analýzu viditelnosti modifikovat (tj. výška pozorovatele, výška pozorovaného, rádius viditelného území apod.) byl zadán pouze OFFSETA – výška pozorovatele (zde 160 cm). Výpočtový čas analýzy viditelnosti činil 20 hod. Jedná se o rastr, který je součástí přílohy (viz Kartogram č.4).

38


Viditelnost Uhlířského vrchu Kartogram viditelnosti Uhlířského vrchu vznikl aplikovanou operací viewshed v prostředí GIS. DMT byl v místech souvislého lesního porostu vyzvednut pomocí rastrového kalkulátoru o 20 m. Při výpočtu viditelnosti pak tyto plochy fungují jako vizuální bariéry. DMT s lesy (velikost pixelu 25 m) byl společně s vrstvou obsahující 1 bod (Uhlířský vrch) analyzován v prostředí GIS aplikovanou operací ´viditelnost´ (viewshed). Z dalších parametrů, kterými lze analýzu viditelnosti modifikovat (tj. výška pozorovatele, výška pozorovaného, rádius viditelného území apod.) byl zadán pouze OFFSETA – výška pozorovatele (zde 160 cm). Výstupem této analýzy je polygonová GIS vrstva (výstupní rastr byl převeden na vektorovou vrstvu a zároveň byly vybrány polygony odkud je Uhlířský vrch viditelný), která je součástí přílohy (viz Kartogram č.6). Viditelnost Velkého Roudného Kartogram viditelnosti Velkého Roudného vznikl aplikovanou operací viewshed v prostředí GIS. DMT byl v místech souvislého lesního porostu vyzvednut pomocí rastrového kalkulátoru o 20 m. Při výpočtu viditelnosti pak tyto plochy fungují jako vizuální bariéry. DMT s lesy (velikost pixelu 25 m) byl společně s vrstvou obsahující 1 bod (Velký Roudný) analyzován v prostředí GIS aplikovanou operací ´viditelnost´ (viewshed). Z dalších parametrů, kterými lze analýzu viditelnosti modifikovat (tj. výška pozorovatele, výška pozorovaného, rádius viditelného území apod.) byl zadán pouze OFFSETA – výška pozorovatele (zde 160 cm). Výstupem této analýzy je polygonová GIS vrstva (výstupní rastr byl převeden na vektorovou vrstvu a zároveň byly vybrány polygony odkud je Velký Roudný viditelný), která je součástí přílohy (viz Kartogram č.5).

Krajinný ráz Diferenciace území z hlediska krajinného rázu Dle vymezených znaků krajinného rázu, lze území diferencovat do dvou oblastí krajinného rázu a 9 krajinných celků: 1. Hrubý Jeseník 1.1 Hrubý Jeseník (podhůří) 1.2 Zlatohorská vrchovina 2. Nízký Jeseník 2.1 Bruntálská kotlina

2.5 Libavská vrchovina

2.2 Krasovská vrchovina

2.6 Stěbořická pahorkatina

2.3 Slunečná vrchovina

2.7 Leskovecká pahorkatina

2.4 Hornobenešovská vrchovina Při vymezování území byly zohledněny zejména znaky georeliéfu, způsobu využití krajiny a pohledová spojitost území. Přes použité názvy krajinných celků (název byl vybrán zpravidla dle nejcharakterističtějšího geomorfologického podcelku nebo okrsku) není prezentované vymezení totožné se žádnou geomorfologickou klasifikací.

39


Oblasti krajinného rázu

Klasifikace identifikovaných znaků Hodnocení krajinného rázu - oblast 1. Hrubý Jeseník

Znaky dle §12

Znaky přírodní charakteristiky (včetně přírodních hodnot, VKP, a ZCHÚ)

Znaky kulturně-historické charakteristiky

Konkrétní identifikované znaky a hodnoty horninový podklad kulmské horniny (fylity) horninový podklad zlatonosné rudy reliéf hornatina klima mírně teplé až mírně chladné vodní režim horské potoky a říčky půdy hnědé půdy kyselé potenciální vegetace květnaté a acidofilní bučiny aktuální vegetace smrkové monokultury aktuální vegetace trvalé travní porosty aktuální vegetace liniová rozptýlená zeleň

Poznámka Dle pozitivních či negativních projevů

Dle významu v KR

Dle cennosti

Pozitivní Neutrální Negativní

Zásadní Spoluurčující Doplňující Nevýznamný

Jedinečný Význačný Běžný

pozitivní

zásadní

význačný

pozitivní

spoluurčující

jedinečný

pozitivní

zásadní

význačný

neutrální

spoluurčující

běžný

pozitivní

spoluurčující

běžný

neutrální

doplňující

běžný

pozitivní

spoluurčující

význačný

setřen

negativní

spoluurčující

běžný

převládající

pozitivní

spoluurčující

běžný

pozitivní

spoluurčující

význačný

zásadní

význačný

přirozenost biotopů

pozitivní

historie osídlení znaky středověké kolonizace

pozitivní

40

Studie možnosti umístění větrných elektráren na území ORP Bruntál (včetně kulturních dominant)

Znaky estetických hodnot (včetně měřítka a vztahů v krajině)

urbanistické znaky údolní lánová ves urbanistické znaky město se středověkým půdorysem architektonické znaky jesenický dům architektonické znaky dřevo a břidlice architektonické znaky novodobá architektura sakrální stavby zděné kostely sakrální stavby poutní místa sakrální stavby drobné sakrální objekty historické krajinné struktury plužina traťová historické krajinné struktury kamenice, technické stavby, hornické památky land use les a pastviny

pozitivní

zásadní

význačný

částečně setřen

pozitivní

spoluurčující

význačný


pozitivní

zásadní

význačný

málo dochovaný

pozitivní

spoluurčující

význačný

částečně dochovaný

negativní

doplňující

běžný

menší rozsah výskytu

pozitivní

spoluurčující

význačný

pozitivní

spoluurčující

význačný

Andělská Hora

pozitivní

doplňující

význačný

menší frekvence výskytu

pozitivní

spoluurčující

význačný

výrazně dochovaný

pozitivní

spoluurčující

význačný


pozitivní

spoluurčující

význačný

zvýšená vizuální exponovanost

neutrální

zásadní

význačný

risk faktor

zvýšená vizuální citlivost

neutrální

zásadní

význačný

risk faktor

pozitivní

zásadní

jedinečný

pozitivní

zásadní

význačné

pozitivní

zásadní

význačné

pozitivní

spoluurčující

význačný

pozitivní

zásadní

význačný

pozitivní

zásadní

význačný

silueta krajiny výrazná pohledové horizonty výrazné, četné krajinné dominanty hory krajinné dominanty kostely charakter krajinné scény polootevřená s krajinnými interiéry působení krajinné scény dramatická, monumentální

41

Studie možnosti umístění větrných elektráren na území ORP Bruntál měřítko makrostruktury lesa, mikro a mezostruktury zemědělské půdy typ kulturní krajiny přírodní a harmonická

pozitivní

spoluurčující

význačný

pozitivní

zásadní

význačný

Hodnota

úroveň

význam (dle dochovanosti)

možnost ohrožení (VE)

přírodní hodnota (VKP, NATURA, ZCHÚ)

národní až nadnárodní vysoký

významné

kulturně – historická hodnota

regionální

vysoký

významné

estetická hodnota

národní

vysoký

mimořádné

42


Klasifikace identifikovaných znaků Hodnocení krajinného rázu - oblast 2. Nízký Jeseník

Znaky dle §12

Konkrétní identifikované znaky a hodnoty

Znaky přírodní charakteristiky (včetně přírodních hodnot, VKP, a ZCHÚ)

horninový podklad břidlice horninový podklad neovulkanity (čedič, tufy) reliéf vyvýšená plošina s členitostí pahorkatiny reliéf okrajové zlomy s členitostí vrchoviny reliéf neovulkanické suky klima mírně teplé vodní režim menší vodní toky, prameniště vodní režim vodní nádrže půdy hnědé půdy kyselé potenciální vegetace květnaté bučiny aktuální vegetace smrkové monokultury a smíšené lesy aktuální vegetace trvalé travní porosty aktuální vegetace liniová rozptýlená zeleň aktuální vegetace zemědělské kultury

Poznámka Dle pozitivních či negativních projevů

Dle významu v KR

Dle cennosti

Pozitivní Neutrální Negativní

Zásadní Spoluurčující Doplňující Nevýznamný

Jedinečný Význačný Běžný

pozitivní

zásadní

význačný

pozitivní

zásadní

jedinečný

pozitivní

zásadní

význačný

pozitivní

zásadní

význačný

pozitivní

zásadní

jedinečný

neutrální

doplňující

běžný

pozitivní

doplňující

běžný

neutrální

doplňující

význačný

neutrální

doplňující

běžný

pozitivní

doplňující

význačný

setřen

negativní (smrkové monokultury)

spoluurčující

běžný

převládající

pozitivní

spoluurčující

běžný

pozitivní

spoluurčující

význačný

neutrální

spoluurčující

běžný

43

s menším výskytem než v oblasti 1.

Studie možnosti umístění větrných elektráren na území ORP Bruntál přirozenost biotopů

Znaky kulturněhistorické charakteristiky (včetně kulturních dominant)

Území je více diferencováno z hlediska kulturních charakteristik

Znaky estetických hodnot (včetně měřítka a vztahů v krajině)

historie osídlení znaky středověké kolonizace urbanistické znaky údolní lánová ves urbanistické znaky město se středověkým půdorysem architektonické znaky jesenický dům architektonické znaky dřevo a břidlice architektonické znaky novodobá architektura sakrální stavby zděné kostely sakrální stavby poutní místa sakrální stavby drobné sakrální objekty historické krajinné struktury plužina traťová historické krajinné struktury kamenice, staré agrární terasy a fortifikace technická díla břidličné lomy, kamenoprůmysl

pozitivní

snížená

pozitivní

zásadní

význačný

pozitivní

zásadní

význačný


pozitivní

spoluurčující

význačný


pozitivní

spoluurčující

význačný

málo dochovaný

pozitivní

spoluurčující

význačný

částečně dochovaný

negativní

spoluurčující

běžný

menší rozsah výskytu

pozitivní

spoluurčující

význačný

pozitivní

spoluurčující

význačný

Andělská Hora

pozitivní

doplňující

význačný

menší frekvence výskytu

pozitivní

spoluurčující

význačný


pozitivní

spoluurčující

význačný


neutrální

doplňující

význačný

archeologické památky

pozitivní

doplňující

význačný

land use les-TTP-orná-zástavba

pozitivní

spoluurčující

význačný

proti oblasti 1. výrazný nárůst orné půdy

zvýšená vizuální exponovanost

neutrální

spoluurčující

význačný

risk faktor

zvýšená vizuální citlivost

neutrální

spoluurčující

význačný

risk faktor

pozitivní

spoluurčující

jedinečný

významně Uhlířský vrch a Velký Roudný

pozitivní

spoluurčující

význačné

v pohledech na Hrubý Jeseník

silueta krajiny výrazná pohledové horizonty výrazný hlavní horizont, ostatní méně výrazné

44

Studie možnosti umístění větrných elektráren na území ORP Bruntál krajinné dominanty neovulkanické suky krajinné dominanty kostely charakter krajinné scény otevřená až polootevřená s krajinnými interiéry působení krajinné scény méně výrazná, spíše harmonická měřítko větší projev makrostruktur polí, méně mikrostruktur typ kulturní krajiny harmonická, částečně antropická

významně Uhlířský vrch a Velký Roudný

pozitivní

zásadní

jedinečný

pozitivní

spoluurčující

význačný

pozitivní

spoluurčující

význačný

pozitivní

zásadní

běžný

pozitivní

spoluurčující

běžný

pozitivní

zásadní

Hodnota

úroveň

význam (dle dochovanosti)

význačný (harmonická) možnost ohrožení (VE)

přírodní hodnota (VKP, NATURA, ZCHÚ)

regionální až národní

střední

významné

kulturně – historická hodnota

regionální až národní

významné

mimořádné

poutní areály

estetická hodnota

lokální až regionální

střední až vysoký

mimořádné

poutní areály

45


Krajinné celky V přílohách č. 1 a č. 2 je uvedena historická fotodokumentace a fotodokumentace aktuálního stavu krajiny vztahující se k jednotlivým krajinným celkům. 1.1 Hrubý Jeseník (podhůří) Katastrální území nebo jeho část: Vrbno pod Pradědem, Ludvíkov pod Pradědem, Andělská Hora, Světlá Hora, Rudná pod Pradědem, Václavov u Bruntálu, Karlovice Geomorfologické vymezení: zejména Vrbenská vrchovina a okrajové části Hornoopavské hornatiny, Pradědského hřbetu, Vysokoholského hřbetu a Karlovské vrchoviny Jedná se o horský typ krajiny s vysokým podílem lesa a zvýšenou přírodní hodnotou území. Podhůří Jeseníků bylo v minulosti využíváno jako lesní, pastevní krajina. Významná byla těžba vzácných kovů (zlato). Území bylo osídleno již ve 13. století (Vrbno), sídelní struktura se rozšiřovala zejména v 16. století v souvislosti s těžbou zlata. Vedla tudy významná obchodní cesta do Polska a v souvislostí s ní zde byly budovány strážní hrady a obranná stanoviště. Slibný rozvoj města a okolí byl zastaven politickými událostmi kolem Bílé Hory – páni z Vrbna byli horlivými stoupenci protikatolické a proticísařské šlechty, četné vojenské výpady a morové rány. Specifickou kapitolou v historii celého území je doba inkvizičního temna. Z blízkých Zlatých Hor pocházel největší inkvizitor, nedostudovaný právník Boblig. Zlaté Hory v té době zaměstnávaly 8 katů. Díky Bobligovým aktivitám byla na Bruntálsku nařčena z kacířství a následně upálena celá řada lidí včetně dětí (1669 – 1671). Významně se území mění v 19. století v souvislosti s rozvojem kovoprůmyslu a dopravy (silnice a železnice). V současnosti je významný vliv rekreace a cestovního ruchu. Zemědělství této oblasti by mělo být vzhledem k přírodním podmínkám spíše extenzivního charakteru. Toto území (západní okraj Bruntálska) má dosud ve vysoké koncentraci zachovány přírodě blízká společenstva, zbytky středověké plužiny a další významné historické krajinné struktury související se zemědělstvím (mikrostruktury polí, hraniční kamenice) nebo těžbou rud (zlata). Vizuální projev znaků přírodních a kulturních charakteristik je v tomto krajinném celku mimořádně výrazný. Území řadíme k typu přírodní a harmonické krajiny (úpatí), které mají dle §12, zák. č. 114/1992 Sb. zvýšenou přírodní a kulturně historickou hodnotu krajinného rázu. Díky vysoké dynamice reliéfu a vysoké pohledové exponovanosti svahů navazujících na otevřenou krajinnou scénu Bruntálské kotliny, je území mimořádně citlivé na změny krajinného rázu. Charakteristické horizonty Hrubého Jeseníku (zejména Praděd, Malý a Velký Kotel) se projevují na velké vzdálenosti, proto mají regionální až nadregionální význam. Jakékoli narušení průběhu horizontů vertikální stavbou bude mít silný vizuální vliv na rozsáhlé území Nízkého Jeseníku. Podobně zpětný pohled z nejhodnotnějších a turisticky frekventovaných míst na hřebenech hor na větrné parky umístěné v níže položeném území nelze považovat z hlediska ochrany krajinného rázu za přijatelný. V současnosti je hodnota krajinného rázu narušena zejména změnou architektonických a urbanistických znaků ovlivňujících negativně působení vnějšího obrazu sídla (Vrbno pod Pradědem) a místně scelováním zemědělské půdy do velkých bloků. Největšími risk faktory pro znehodnocení krajinného rázu je vnášení nepůvodních znaků (architektura, technická infrastruktura, industriální zařízení). VE budou s ohledem na svou výšku a neobvyklý otáčivý pohyb, a to i přesto, že jsou nižší než je relativní převýšení reliéfu, jednoznačnou dominantou. Jejich dominanci nelze potlačit ani 46


umístěním pod pohledový horizont díky tmavému pozadí lesních svahů. V pohledových konfrontacích zejména s Pradědem, výraznými horizontálními liniemi polních mezí (dominantní rys krajiny), významnými horizonty a poutním areálem na Uhlířském vrchu mohou výrazně snížit kvalitu krajinné scenerie a identitu místa. Závěr:

území má vysokou přírodní, kulturně – historickou a estetickou hodnotu;

území je pohledově exponované a citlivé;

v krajinném celku je umisťování VE a větrných parků vyloučeno.

Doporučení:

věnovat pozornost ochraně historických krajinných struktur (kamenice, rozptýlená zeleň, zbytky plužiny apod.)

1.2 Zlatohorská vrchovina Katastrální území nebo jeho část: Vrbno pod Pradědem, Karlovice Geomorfologické vymezení: okrajová část Holčovické vrchoviny Krajinný celek zasahuje na území ORP Bruntál pouze svou okrajovou částí. Z hlediska přírodních podmínek a hodnot je příbuzný s předešlým krajinným celkem. Výrazněji se na charakteru krajiny podílí les. Území bylo osídleno již v 16. století (zaniklá obec Hütten). Karlovice byly založeny až v pozdním období novověku (18. století). Z hlediska historického je významná existence hamrů a pil, které zanikají až díky konkurenci ostravských železáren. V současnosti je pro rozvoj území významná rekreace a cestovní ruch spojené s lázeňstvím a lesní hospodářství. Z hlediska vegetace převažuje les, v menším rozsahu zemědělské kultury s převahou TTP a porostů rozptýlené zeleně (zejména doprovody vodní toků). Krajina je harmonická, její charakter je narušován zejména změnou architektonických znaků sídel. Díky rozvoji rekreační činnosti lze očekávat zvýšený tlak na budování nových lyžařských sjezdových tratí a stavbu rekreačních zařízení. Jejich umisťování na pohledově exponovaných nebo citlivých svazích a horizontech lze považovat za narušení krajinného rázu. Pohledové horizonty jsou méně četné, výrazně zalesněné, pohledově citlivé. Krajinná scéna je uzavřená. Obec Karlovice má ve vyšší míře dochované znaky lidové architektury a některé tradiční technické stavby (mlýnský náhon). Typickými dominantami prostoru jsou zalesněné vrchy a v lokální úrovni stavby kostelních věží. Umisťování konkurenčních dominant je vzhledem k typu krajiny a jejímu intenzivnímu rekreačnímu využívání nevhodné. Závěr:

území má zvýšenou přírodní, kulturně – historickou a estetickou hodnotu;

území má lázeňský charakter;

území je pohledově exponované a citlivé na pohledových horizontech;


47


2.1 Bruntálská kotlina Katastrální území nebo jeho část: Vrbno pod Pradědem, Andělská Hora, Světlá Hora, Rudná pod Pradědem, Václavov u Bruntálu, Staré Město, Bruntál, Moravskoslezský Kočov, Valšov, Lomnice, Oborná, Milotice nad Opavou, Nové Heřminovy, Široká Niva, Dětřichov nad Bystřicí, Karlovice Geomorfologické vymezení: Bruntálská kotlina, Světlohorská vrchovina, severovýchodní část Břidličenské pahorkatiny, okraj Moravické vrchoviny Krajinný celek leží v centrální části území ORP Bruntál. Díky lokalizaci mezi dvěmi významnými zlomy na okrajích Hrubého a Nízkého Jeseníku má, přes svou výškovou členitost odpovídající vrchovině, charakter sníženiny. Území je budováno flyšovým souvrstvím fylitických břidlic, drob a slepenců. Uprostřed krajinného celku a na jeho východním okraji jsou přítomny neovulkány s výlevy čedičů a bazanitů. Nejvýraznější z nich je Uhlířský vrch. Území je s velkou pravděpodobností okrajovou částí staré sídelní oblasti. Přes uvedenou domněnku bývá spíše popisován jako součást hornické krajiny středověké německé kolonizace. Krajina je z hlediska využití země (land use) málo diverzifikovaná. V území převládají makrostruktury zemědělské půdy (TTP), lesní komplexy na horizontech a sídelní struktury v nejnižší části reliéfu. Rozptýlená zeleň se nejvýrazněji projevuje podél vodních toků a v okrajových částech intravilánu. Urbanistické znaky jsou relativně zachovalé, výrazně setřeny jsou znaky lidové architektury. V případě města Bruntál je výstavbou po 2. sv. válce výrazně poškozený vnější obraz sídla. Za nejvýznamnější kulturně – historickou a estetickou hodnotou je v krajinném celku považován areál poutního kostela Panny Marie Pomocné na Uhlířském vrchu. Jedná se současně o přírodní a kulturní dominantu regionálního dosahu, sakrální stavbu, symbolické místo, vyžadující ochranu před umisťováním nových konkurenčních dominantních staveb. Uhlířský vrch má velký rozsah viditelnosti, je pohledově výrazně exponován. V celém okruhu viditelnosti zejména na pohledových horizontech vymezujících krajinný celek nelze VE umisťovat. Charakter krajinné scény je polootevřený až otevřený, z hlediska struktury zemského krytu málo výrazný s projevem monokulturních makrostruktur. Projev zalesněných pohledových horizontů Hrubého a Nízkého Jeseníku je silný. Území je mimořádně citlivé a zranitelné ke změnám krajinného rázu. Závěr:

území má vysokou kulturně – historickou a estetickou hodnotu;

území má regionálně až nadregionálně významnou dominantu se symbolickým významem;



Doporučení:

více pozornosti věnovat ochraně vnějšího obrazu sídla, charakter nové zástavby podřídit působení významné kulturní dominanty a jejím prostorovým vztahům;

dle možností obnovit porosty (liniové) rozptýlené zeleně na území scelených bloků zemědělské půdy;

monitorovat změny krajinného rázu z doporučených referenčních stanovišť.

48


2.2 Krasovská vrchovina Katastrální území nebo jeho část: Karlovice, Široká Niva, Nové Heřminovy Geomorfologické vymezení: jižní okraj Krasovské vrchoviny a Lichnovské pahorkatiny Krajinný celek zasahuje na území ORP pouze svým jižním okrajem. Z hlediska přírodních podmínek jej lze považovat za přechodové pásmo mezi oblastí Nízkého Jeseníku (Hercynikum) a Opavské kotliny (Polonikum). Reliéf má menší výškovou členitost, charakter území je výrazně ovlivněn fluviálními (říčními) procesy – působením řeky Opavy. V této části je území výrazně zalesněné s úzkými uzavřenými říčními údolími a prameništi. Leží bezprostředně na hranici s Polskem. Krajinná scéna je uzavřená, místy až interiérového charakteru. Území je pohledově více exponované pouze v západní části. Projev kulturních dominant a horizontů je minimální. Vzhledem na možný pohledový dosah VE až na území cizího státu není jejich umisťování v krajinném celku vhodné. Závěr:

území má zvýšenou přírodní hodnotu (VKP);

území není výrazně pohledově exponované a citlivé;

v krajinném celku není vzhledem k rekreačnímu využívání území, přírodním kvalitám a blízkosti státní hranice umisťování VE a větrných parků doporučeno.

2.3 Slunečná vrchovina Katastrální území nebo jeho část: Dětřichov nad Bystřicí, Lomnice, Roudno, Nová Pláň, Moravskoslezský Kočov, Mezina, Bruntál, Křišťanovice Geomorfologické vymezení: Slunečná a Roudenská vrchovina Z hlediska přírodních podmínek (zejména díky geologické stavbě) patří krajinný celek mezi specifická území nejenom v regionu, ale v celé ČR. Do starých prvohorních flyšových souvrství slepenců, drob a drobových pískovců se zde na přelomu třetihor a čtvrtohor díky sopečné činnosti vytvořily vulkány a rozlila láva. Dokladem vulkanické činnosti je výskyt tufů a tufitů, čedičů a sopečných bazanitů. Sopečná činnost výrazně ovlivnila i konfiguraci terénu, vodní režim, půdy a biotu. Velký Roudný je současně nejvyšší sopka Nízkého Jeseníku. Na jeho vrcholu je dosud patrná kráterová prohlubeň. Na stavbě masivu se podílí jak sypký vulkanický materiál, tak i čedičová láva. Ta tvoří úbočí Velkého Roudného a čtyři lávové proudy, z nichž nejdelší dosahuje až 5 km a přelévá se přes štěrkovou terasu řeky Moravice. V místech dnešní Slezské Harty přehradil údolí, čímž vzniklo velké jezero, do něhož padaly sopečné vyvrženiny. Z nich se vytvořily usazeniny pórovitých tufitů, které se těžily jako stavební materiál. Kromě těžby tufitů je významná i těžba čediče. Velký Roudný má i sakrální význam. Na jeho vrcholu byla již v roce 1653 vystavěna dřevěná kaple řádovým místodržícím Oswaldem z Liechtensteina, jako daleko viditelný symbol vítězství katolické církve nad protestanty. Ke kapličce vedla z obce Roudno křížová cesta. Na místě kaple byl pak vystavěný poutní kostel (1755 – 1765). Slavnostní poutě se zde konaly až do roku 1970. Z dálkových pohledů není stavba kostela patrná. Od října 2007 je na vrcholu kopce dřevěná 20 m rozhledna. Okolí Roudného bylo v minulosti zemědělsky využíváno. Na svazích byly úzké terasy orné půdy oddělené kamenicemi. Jejich postupným zarůstáním vznikl krajinářsky specifický a pohledově atraktivní systém s výrazným projevem liniové rozptýlené zeleně. Slunečná 49


vrchovina tvoří významnou vizuální hranici krajinného celku Bruntálská kotlina. Území bylo osídleno ve středověku. V současnosti dominuje zemědělská půda (větší rozsah orné půdy) a les. Výstavba Slezské Harty významně ovlivnila využívání oblasti, především rozvoj rekreace a cestovního ruchu). Krajinná scéna je polootveřená až otevřená (severní okraj nad Slezskou Hartou) s výraznou dominantou lokálního až regionálního významu (Velký Roudný). Z hlediska ochrany krajinného rázu je historicky a esteticky nejhodnotnější severní část krajinného celku. Současně se jedná o území mimořádně pohledově exponované a citlivé. Je nesmírně důležité, aby vizuálně vnímaný prostor Slezské Harty a Velkého Roudného nebyl narušen nepůvodními prvky (stavbami) nebo významnou změnou charakteristik krajinného rázu. Závěr:

území má vysokou přírodní, kulturně – historickou a estetickou hodnotu;

území má regionálně významnou dominantu se symbolickým významem;



Doporučení:

chránit a obnovovat kamenice a liniové dřevinné porosty;

posílit sakrální význam prostoru (důležitější než umístění rozhledny);

vytvářet rozhledová místa na Slezskou Hartu (nebezpečí zarůstání výhledů lesem);


2.4 Hornobenešovská vrchovina Katastrální území nebo jeho část: Milotice nad Opavou, Horní Benešov, Horní Životice, Staré Heřminovy, Razová, Leskovec nad Moravicí, Dlouhá stráň, Bruntál, Mezina, Svobodné Heřmanice Geomorfologické vymezení: Razovská vrchovina, Hornobenešovská vrchovina, jižní část Světlohorské vrchoviny, okraj Slunečné vrchoviny Území je typickým reprezentantem oblasti Nízkého Jeseníku z hlediska geologického, geomorfologického a biogeografického. Charakter krajiny významně ovlivňují sídla, zejména Horní Benešov, a doprava. Území bylo osídleno ve 13. století. K nejvýznamnějším hospodářským činnostem patřila zejména těžba drahých kovů (stříbra), zemědělství a lesnictví. V 19. století se zde rozvíjel zejména textilní průmysl (podobně jako v Bruntále), později přibyla i specifická výroba paličkovaných krajek. Území bylo mnohokráte zpustošeno válkami, požáry, morem a cholerou. Zajímavou památkou je vojenské opevnění „Lichnovské šance“ na tzv. Mlýnském poli, které je považováno za opevnění z třicetileté války nebo za dělostřelecké okopy z války sedmileté. V současnosti převládá zemědělské využití území často s výrazně scelenými produkčními bloky orné půdy, luk a pastvin. Lesní komplexy jsou zejména na pohledových horizontech. Území lze označit za intenzivně využívanou krajinu. Typ – krajina harmonická se sníženou hodnotou až antropická.

50


Krajinné scéna je uzavřená až otevřená (okolí Razové) s velmi citlivými, přitom tvarově málo výraznými horizonty (s výjimkou projevu Velkého Roudného). Specifický vizuální projev má vnější obraz sídla Horní Benešov, díky jeho umístění na pohledovém horizontu. Jeho kvalita je výrazně snížená výstavbou po 2. sv. válce. V minulosti výrazné dominanty církevních staveb (kostelů) úplně ztratily na svém vizuálním projevu. Nová výstavba budí dojem „sídelní kaše“. Její projev je díky pohledové exponovanosti území negativní. Závěr:

území má průměrnou až sníženou přírodní, kulturně – historickou a estetickou hodnotu;

území je ovlivněno významnou dominantou Velkého Roudného;

území je pohledově exponované a citlivé zejména ve své západní části;

v krajinném celku se umisťování VE a větrných parků ve výjimečných případech podmínečně připouští za těchto podmínek: výška VE nepřesáhne 60 m v tubusu, VE nebudou viditelné z prostoru Uhlířského vrchu, Pradědu ani Velkého Roudného ani se s nimi neobjeví v pohledových konfrontacích. VE nelze umisťovat na vymezené pohledové horizonty ani v jejich ochranných pásmech. VE nelze umisťovat v blízkosti sakrálních staveb a v jejich ochranných pásmech ani na místech s možnou pohledovou konfrontací (v jednom pohledu se vedle sebe promítne stavba kostela a VE).

Povolování VE je nutné podmínit důsledným posouzením vlivu na krajinný ráz a prostorovými simulacemi. Je nutné zohlednit důsledně i jejich další vlivy (zejména na ochranu přírodních hodnot a zdraví obyvatelstva).

Doporučení:

vyhodnotit vnější obraz sídla Horní Benešov a potřebná opatření na jeho rehabilitaci zapracovat do územně plánovacích nástrojů;

respektovat lokální dominanty církevních staveb;

posílit podíl rozptýlené zeleně v produkční zemědělské krajině (i když počátkem 20. století nebyla typická);


2.5 Libavská vrchovina Katastrální území nebo jeho část: Dětřichov nad Bystřicí, Křišťanovice, Bílčice, Dvorce, Roudno Geomorfologické vymezení: část Libavské vrchoviny Krajinný celek patří z hlediska krajinného rázu k méně výrazným. Území původně květnatých bučin je v současnosti typickou vrchovinnou „leso-polní“ krajinou s menšími sídelními útvary. Dle typologie Muranského – Naumana se jedná díky vyššímu podílu orné půdy spíše o antropogenizovanou kulturní krajinu. Relativně úzká lesní údolí přechází ve svých rozšířených částech do krajiny zemědělské. Krajinná scéna je uzavřená s malým projevem významných krajinných horizontů. Působení vysokých staveb je v podobném typu krajinné scény výrazně dominantní, ale s relativně nižším vizuálním dosahem (neplatí u staveb převyšujících celkovou výšku 100 m), tj. ovlivní menší území. Z estetického hlediska je krajinná scéna málo výrazná.

51


Závěr:

území má průměrnou až sníženou přírodní, kulturně – historickou a estetickou hodnotu (s výjimkou severního okraje u Slezské Harty);

krajinná scéna je uzavřená;

území není pohledově exponované a citlivé (s výjimkou severního okraje u Slezské Harty);

v krajinném celku se umisťování VE a větrných parků ve výjimečných případech podmínečně připouští za těchto podmínek: výška VE nepřesáhne 80 m v tubusu, VE nebudou viditelné z prostoru Uhlířského vrchu, Pradědu, Velkého Roudného a okolí Slezské Harty ani se s nimi neobjeví v pohledových konfrontacích. VE nelze umisťovat na vymezené pohledové horizonty ani v jejich ochranných pásmech. VE nelze umisťovat v blízkosti sakrálních staveb a v jejich ochranných pásmech ani na místech s možnou pohledovou konfrontací (v jednom pohledu se vedle sebe promítne stavba kostela a VE).

VE nelze umístit ve vymezených pohledově exponovaných a citlivých částech krajinného celku (severní a východní okraj KC).


2.6 Stěbořická pahorkatina Katastrální území nebo jeho část: Svobodné Heřmanice, Horní Životice Geomorfologické vymezení: západní okraj Heraltické pahorkatiny Jedná se okrajovou část krajinného celku, která má charakter spíše členité pahorkatiny. Území je člověkem výrazně změněné. Převládá relativně intenzivní zemědělská výroba s významným podílem orné půdy. Lesní celky jsou spíše menší, rozložené na málo výrazných pohledových horizontech. Obce jsou umístěné v údolních polohách, jejich vizuální projev je méně výrazný. Území je významně ovlivněné těžbou břidlice (lomy). Působení sakrálních staveb (zejména Svobodné Heřmanice) je nevhodnou zástavbou potlačeno. Krajinná scéna je uzavřená (Horní Životice) až polootevřená, málo výrazná. V území doznívá vizuální vliv Velkého Roudného. Závěr:

území má sníženou přírodní, kulturně – historickou a estetickou hodnotu;

území není pohledově exponované a citlivé;

v krajinném celku není umisťování VE a větrných parků díky hustotě sídelní sítě vhodné;

umisťování VE je nepřípustné v pohledových konfrontacích s Velkým Roudným.

2.7 Leskovecká pahorkatina Katastrální území nebo jeho část: Bílčice, Leskovec nad Moravicí, Roudno, Razová, Staré Heřminovy, Svobodné Heřmanice Geomorfologické vymezení: Leskovecká pahorkatina 52


Krajinný celek je na svém jižním okraji vymezen vodním dílem. Jedná se o relativně odlišný typ krajiny (zejména v okolí Leskovce) s malou dynamikou reliéfu a vysokým podílem zemědělské (orné) půdy. V okolí obce Staré Heřminovy tento typ pahorkatinné zemědělské krajiny s výraznými scelenými produkčními bloky přechází na severu do typické jesenické vrchoviny s vyšším podílem lesa a pastvin. Severní části krajinného celku výrazně ovlivňuje těžba břidlic. Tento materiál je současně i typickým lokálním stavebním materiálem. Krajinná scéna je otevřená v okolí Leskovce, uzavřená v severních částech. V území se výrazně projevuje jako dominanta Velký Roudný a u Leskovce Slezská Harta. Významněji je pohledově exponován pouze jižní okraj krajinného celku. Krajinná scéna nevykazuje významnou estetickou hodnotu. Závěr:

území má průměrnou až sníženou přírodní, kulturně – historickou a estetickou hodnotu;

v území působí svou dominantou Velký Roudný;

území není významně pohledově exponované a citlivé (s výjimkou jižního okraje u Slezské Harty);

v krajinném celku se umisťování VE a větrných parků ve výjimečných případech podmínečně připouští za těchto podmínek: výška VE nepřesáhne 80 m v tubusu, VE nebudou viditelné z prostoru Uhlířského vrchu, Pradědu, Velkého Roudného a okolí Slezské Harty ani se s nimi neobjeví v pohledových konfrontacích. VE nelze umisťovat na vymezené pohledové horizonty ani v jejich ochranných pásmech. VE nelze umisťovat v blízkosti sakrálních staveb a v jejich ochranných pásmech ani na místech s možnou pohledovou konfrontací (v jednom pohledu se vedle sebe promítne stavba kostela a VE).

VE nelze umístit ve vymezených pohledově exponovaných a citlivých částech krajinného celku (jižní okraj KC).


53


Zonace území a návrh regulativů k umisťování větrných elektráren Na základě předchozích hodnocení a popisu krajinných oblastí a celků byly vymezeny plochy se soustředěnými přírodními a estetickými hodnotami. Řešené území bylo rozčleněno do tří pásem odstupňované ochrany krajinného rázu (podle Metodických listů AOPK) vit Mapa č. 4: Zóna A – přísná ochrana krajinného rázu Zóna B – zpřísněná ochrana krajinného rázu Zóna C – běžná ochrana krajinného rázu Autoři Studie upozorňují, že ani v zóně C nelze automaticky, tj. ve všech případech, předpokládat bezproblémovost umístění větrných elektráren. Je nutné jejich působení prověřit standardním posouzením a zohlednit názor a přání obyvatel. Další doporučení z hlediska specifických hodnocení jsou uvedena v příslušných kapitolách (zejména v diferenciaci území dle znaků krajinného rázu). Zóna A - přísná ochrana krajinného rázu Zahrnuje plochy se zvýšenou přírodní, kulturně-historickou a estetickou hodnotou krajinného rázu, tedy území ZCHÚ (CHKO, přírodní parky, MZCHÚ) včetně jejich ochranných pásem, pohledové horizonty včetně ochranných pásem, plochy s vizuální citlivostí ve stupni 3-5, území se zvýšenou estetickou hodnotou krajiny, plochy přírodní krajiny, plochy s vysokou koncentrací historických krajinných struktur, území vizuálního působení Uhlířského vrchu a Velkého Roudného, ochranná pásma sídel, turistických vyhlídek, krajinných dominant a sakrálních staveb. Návrh regulativu:

výstavba VE vyloučena

Zóna B - zpřísněná ochrana krajinného rázu Zahrnuje území harmonické krajiny, které nepatří do zóny A (typologie dle Muranského – Naumana in Míchal 1999). Návrh regulativu:

výstavba VE podmínečně možná: výška VE nepřesáhne 80 m v tubusu, VE nebudou viditelné z prostoru Uhlířského vrchu, Pradědu, Velkého Roudného a okolí Slezské Harty ani se s nimi neobjeví v pohledových konfrontacích. VE nelze umisťovat na vymezené pohledové horizonty ani v jejich ochranných pásmech. VE nelze umisťovat v blízkosti sakrálních staveb a v jejich ochranných pásmech ani na místech s možnou pohledovou konfrontací (v jednom pohledu se vedle sebe promítne stavba kostela a VE). VE nelze umístit ve vymezených pohledově exponovaných a citlivých územích.

Zóna C - běžná ochrana krajinného rázu Zahrnuje zbývající území nezařazené do zón A a B. Návrh regulativu:

umístění VE potenciálně možné, ale pouze na podkladě kladného stanoviska orgánu ochrany přírody k posouzení EIA a souhlasu orgánu ochrany přírody ke změně krajinného rázu.

54


PROSTOROVÉ ANALÝZY A GRAFICKÉ PRÁCE Vstupní data V rámci analytické části byly vypracovány mapové výstupy, které znázorňují plošné prvky v krajině limitující případné budoucí umísťování větrných elektráren. Zohledněny byly: - plochy lesů; - zastavěná území obcí; - chráněné krajinné oblasti; - přírodní parky; - regionální a nadregionální prvky ÚSES; - zvláště chráněná území; - plochy NATURA2000; - vodní plochy; - vodní toky; - rekreační krajinné celky; - digitální model terénu vytvořený z veřejně přístupných dat projektu X-SAR/SRTM (data z radarového snímkování Země v roce 2000). Zdrojem dat pro výše uvedené mapové vrstvy byly podklady poskytnuté Krajským úřadem Moravskoslezského kraje. Jednalo se o následující datové sady a dokumenty: A. rastrová základní mapa 1 : 50 000; B. aktualizovaná Koncepce strategie ochrany přírody a krajiny Moravskoslezského kraje (EKOTOXA OPAVA S.R.O., listopad 2006); C. ÚTP – Syntéza územních plánů VÚC na území Moravskoslezského kraje (Atelier Tplan, s.r.o., červenec 2003); D. internetové zdroje v případě digitálního modelu terénu. Kromě výše uvedených vstupů byly pro GIS analýzy a tvorbu grafických výstupů použity výsledky dílčích prací spojených s hodnocením krajiny na území ORP Bruntál, které byly dále doplněny o údaje získané z dostupných podkladů a terénních šetření. Jednalo se o využití následujících vrstev: - sakrální stavby; - historické parky a zahrady; - kulturní dominanty; - městské památkové zóny a rezervace; - vymezení ploch antropické, harmonické a přírodní krajiny; - historické krajinné struktury; - pohledové horizonty; - lokalizace referenčních stanovišť pro hodnocení krajinného rázu a stanovišť pořizování fotografií; - vyhodnocení vizuální citlivosti krajiny. Formát všech výše uvedených mapových vrstev byl vektorový (*.shp) s výjimkou lesních oblastí.

55


GIS analýzy Výše uvedené datové vrstvy byly použity jako vstupní data k prostorovým analýzám v GIS. S ohledem na charakter dat a požadovaných operací byl jako nejvhodnější software pro všechny analýzy zvolen GRASS GIS verze 6.2 a ArcGIS Desktop 9.2, licenční úroveň ArcView. Veškeré grafické operace byly prováděny v souřadnicovém systému S-JTSK. Stejný souřadnicový systém mají i výstupní datové soubory. Provedeny byly následující druhy operací: 1. vymezení ochranných pásem v návaznosti na výsledky hodnocení provedeného jednotlivými členy řešitelského týmu; 2. analýzy viditelnosti; 3. překryv dílčích limitů v území do souhrnné mapy (= syntéza všech hodnocených aspektů – ochrana přírody a hodnoty krajiny do souhrnné mapy – Mapa č. 4). ad 1) Jednalo se o vytvoření buffer zóny v okolí zohledňovaných objektů, přičemž pro některé datové vrstvy bylo vymezeno ochranné pásmo o jednotné šířce pro všechny objekty, u některých vrstev však byla šířka ochranného pásma vymezena specificky pro jednotlivé objekty. Šířka vymezených ochranných pásem a zdůvodnění je obsaženo v kapitolách uvedených výše. ad 2) Pro hodnocení možného vizuálního konfliktu byly pro významné dominanty Velký Roudný a Uhlířský vrch provedeny analýzy viditelnosti. Všechny výpočty viditelnosti byly realizovány s následujícími parametry: výška očí pozorovatele

1,6 m

poloměr analyzované oblasti

25 km

Při výpočtu bylo zohledněno zakřivení Země. Analýzy viditelnosti (viz Kartogramy č. 5 a 6) byly použity při tvorbě datové vrstvy vizuální citlivosti krajiny a následně v Mapě č. 4 dle stanovených kritérií (viz kapitola zonace uzemi). ad 3) Limity umísťování VE na ploše ORP Bruntál stanovené jednotlivými datovými vrstvami byly sloučeny do souhrnné vrstvy. Vznikl tak hlavní výstup - vymezení zón A,B,C – viz Mapa č. 4. Mapový výstup Grafický výstup byl vypracován pomocí software GRASS GIS. S ohledem na snazší využitelnost map širším okruhem pracovišť byl původní výstup ve formátu Encapsulated postscript, level 2 konvertován do formátu TIFF s LZW kompresí v rozlišení 300 DPI. Původní postscriptové soubory jsou k dispozici u zpracovatele. Mapový výstup limitů ochrany přírody je zobrazen na podkladu stínovaného reliéfu terénu. Podkladem pro stínovaný reliéf terénu byla volně přístupná data projektu X-SAR/SRTM (data z radarového snímkování Země v roce 2000). Stínovaný reliéf byl vygenerován v GIS GRASS s polohovou přesností 50 m. S ohledem na skutečnost, že řada faktorů limitujících umísťování větrných elektráren na území ORP Bruntál se plošně překrývá, bylo pro znázornění jednotlivých tématických vrstev použito šrafování, případně jiné vzorky. Pro lepší orientaci byla mapa doplněna o významné silnice, vodstvo, popisky obcí a hranici ORP Bruntál. 56


Tabulka 5: Popis atributových dat vrstva / soubor / atributový sloupec

Klíč k atributovým sloupcům: NÁZEV SLOUPCE,TYP (N=číslo, C=text), POČET MÍST,POČET DESETINNÝCH MÍST

typ (raster/vector)

typ vektor.dat / velikost pixelu (m)

zóna A – zóna přísné ochrany zona_A.tif raster 20 zóna B – zóna zpřísněné ochrany zona_B.tif raster 20 plochy CHKO a ZCHÚ, včetně ochranného pásma CHKO_ZCHU_buffer.tif raster 20 plochy lokalit NATURA2000, včetně ochranného pásma NATURA_buffer.tif raster 20 plochy nadregionálních a regionálních biocenter a biokoridorů, včetně ochranného pásma NRBC_NRBK_RBC_RBK_buffer.tif raster 20 plochy lokalit NATURA2000, včetně ochranného pásma NATURA_buffer.tif raster 20 plochy stávajících a navržených přírodních parků, včetně ochranného pásma pr_parky_buffer.tif raster 20 ochranné pásmo historických parků a zahrad hist_parky_a_zahrady_buffer5km.tif raster 20

Veškeré vrstvy popsané v tabulce výše jsou přiloženy ke studii na CD. K zajištění návaznosti na stávající formáty používané objednatelem je výsledný datový formát všech vektorových vrstev ESRI Shapefile, rastry jsou konvertovány do formátu GeoTIFF. 3D vizualizace 3D vizualizace umístění větrných parků byly provedeny pomocí modulu NVIZ, který je součástí geografického informačního systému GRASS. Pohled na krajinu s umístěnými větrnými parky byl pořízen z výšky cca 1,5 km nad terénem. Místa pohledu jsou vyznačena v Mapě č. 3. Přibližný směr pohledu je uveden v následující tabulce. Terénní podklad (reliéf) byl použit z veřejně dostupných dat z družicového snímkování země. Letecké snímky terénu byly získány z KÚ MSK. Simulace jsou uvedeny v příloze č. 3. Místo pohledu A8 A10 A12 A13 A14 A25

Směr pohledu severozápadně severovýchodně východně západně západně severozápadně

Místo pohledu A26 A36 A38 A40 A41 A46

Směr pohledu jihozápadně jižně severně severně severovýchodně severně

Z větrných parků byly uvažovány záměry na území obcí: Bílčice, Křišťanovice, Leskovec nad Moravicí, Lomnice, Milotice nad Opavou, Razová, Rudná pod Pradědem, Světlá Hora, Dvorce, Široká Niva, Václavov u Bruntálu.

57


Závěr Studie možnosti umístění větrných elektráren na území ORP Bruntál, byla zpracována na základě smlouvy o dílo č. 27021 ze 4.12. 2007 uzavřené mezi Městem Bruntál a Regionálním centrem EIA s.r.o. Zpracování Studie probíhalo dle zadání objednatele a bylo průběžně upřesňováno. Hlavním účelem Studie a úkolem zpracovatelů bylo co nejobjektivněji zhodnotit území ORP Bruntál ve vazbě na možnosti a územní omezení pro umístění větrných elektráren z hlediska ochrany krajinného rázu. Předkládaná Studie může být všemi subjekty účastnícími se procesu přípravy, výstavby a provozu VE využívána jako zdroj informací k objektivnímu posuzování a případně následnému rozhodování o konkrétních záměrech. Navrhovaná omezení výstavby VE mají formu doporučení, které je podloženo odbornými názory zpracovatelů, dlouholetými zkušenostmi, výsledky terénního průzkumu a pozorování a analýzou dostupných literárních zdrojů. Na základě analýzy území byly vytvořeny kartogramy a mapy v měřítku 1 : 100 000 zahrnující přírodní, kulturně historické a estetické hodnoty území a prostorové vztahy krajiny. Návrhová část Studie se věnuje diferenciaci krajiny z hlediska krajinného rázu, rozdělení ORP Bruntál na oblasti krajinného rázu a krajinné celky. Na základě všech uvedených aspektů byl zpracován návrh regulativů k umisťování VE a navržena zonace území, která byla přenesena do mapy 1 : 50 000. Na základě provedeného hodnocení lze shrnout, že značná část území ORP Bruntál se nachází v zóně přísné ochrana krajinného rázu, malá část území spadá do zóny zpřísněné ochrany krajinného rázu a zóny běžné ochrany krajinného rázu. Vhodnost, resp. nevhodnost umístění VE na jakékoliv lokalitě doporučujeme podrobně hodnotit v procesu posuzování vlivu záměru na ŽP (EIA). Hodnocení je vhodné zaměřit na aspekty popisované v této Studii včetně aspektů dalších, kterými se tato Studie nezabývá (vliv na faunu, hlukovou situaci, apod.). Některé dílčí výstupy Studie jsou uvedeny pouze na CD, které je nedílnou součástí Studie.

58


Použité podklady [1] [2] [3] [4]

[5] [6] [7] [8] [9] [10] [11] [12] [13] [14] [15]

[16] [17] [18]

[19] [20] [21] [22]

[23] [24] [25]

Benátská charta - mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel. ICOMOS/UNESCO. Benátky, 1964. BISHOP, I.D. Determination of tresholds of visual impact - the case of wind turbines. Environment and Planning B: Planning and Design. 2002, vol. 29, no. 5, s. 707-718. BOTEQUILHA LEITAO, A. Landscape Capacity evaluation and Visual Impact Simulation a GIS Approach, Lisboa:Universidade Téchnica de Lisboa (cit.2007-06-12) CARLMAN, I. Public opinion on the use of wind power in Sweden. European wind energy conference and exhibition. Rome, 7-9 October, 1986. www.elsevier.com/wps/find/1987/altamontsurvey.htm [on line] CERNOUŠEK, M. Psychologie životního prostředí. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova – Karolinum, 1992. 142 s. ISBN 80-7066-550-5. CULEK, M. a kol. Biogeografické členění České republiky I, Enigma, Praha,1996 CULEK, M. a kol. Biogeografické členění České republiky II, AOPK ČR, Praha, 2005 DEMEK, J. a kol. Zeměpisný lexikon ČR,Academia Praha,1987 Ekotoxa (2004): Koncepce strategie ochrany přírody a krajiny Moravskoslezského kraje, 314 s. FROLEC, V. Lidová architektura na Moravě a ve Slezsku. Brno: BLOK, 1974. 400 s. GIPE, P. Design as if people matter: Aesthetic guidelines for the wind industry. 1995. http://ilr.tubertline.de/WKA/design.html [poslední aktualizace 14.6.2005. on line] HANNA, K.Č. GIS for Landscape Architects, 2nd edition.Redlands:ESRI Press,2003 HAYNES -YOUNG, R – GREEN, D.R – COUSINS,S. H. (Eds).Landscape Ecology nad Geographical Information Systems, 4th edition,London: Taylor and Francis Ltd., 1994 CHYTRÝ,M. – KUČERA, T. – KOČÍ. M. Katalog biotopů České republiky, AOPK Praha, 1996 JEŘÁBEK, R., MAUR, E., ŠTIKA, J., VAŘEKA, J. Etnografický atlas Čech, Moravy a Slezska IV. Národopisné oblasti, kulturní areály, etnické a etnografické skupiny. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky. 2004. 92 s. LGMB. Sustainability Indicators Research Project : Consultants´ Report of the Pilot Phase. 1st edition. London : LGMB, 1995. 164 s. ISBN 0-7488-9702-X. MÍCHAL, I. Hodnocení krajinného rázu a jeho uplatňování ve veřejné správě-metodické doporučení, AOPK ČR Praha, 1999 MŽP CR (2005): 8. Metodický pokyn k vybraným aspektům postupu orgánu ochrany přírody při vydávání souhlasu podle § 12 a případných dalších rozhodnutí dle zákona č. 114/1992 Sb., které souvisí s umísťováním staveb vysokých větrných elektráren, Věstník MŽP, část 6, s. 14-26 NOVELL, A.et al. Guidelines for Landscape and Visual Impact Assessment,1st edition, London: E & FN Spon,1995 PASQUALETTI, M., GIPE, P., RICHTER, R. Wind Power in View: Energy Landscapes in a Crowded World. 1st Edition. San Diego: Academic Press, 2002. 248 p. ISBN 0125463340. Preventivní hodnocení krajinného rázu. Metodické listy AOPK ČR. Praha: AOPK ČR, 2006, č. 8. 13 s. PIXOVÁ, K. The methods of landscape pattern analysis and their implementing in landscape planning practice in the Czech Republic, Praha, CZA Praha, Faculty of Forestry and Environment, 2005. QUITT,E. Klima Jihomoravského a Severomoravského kraje, SPÚ Brno,1984 RANA, S – MORLEY, J. Optimising visibility analyses using topographic features on the terrain. CASA Working Paper Series.2002 SALAŠOVÁ, A. Metodické možnosti posudzovania krajinného rázu na regionálnej a mikroregionálnej úrovni. In Scottish Natural Heritage Guidelines on the Environmental Impacts

59


[26] [27] [28] [29] [30]

[31] [32] [33] [34] [35] [36] [37] [38] [39]

[40] [41] [42] [43]

[44] [45] [46] [47]

[48] [49]

of Windfarms and Small Scale Hydroelectric Schemes: Natural Heritage Management. Redgorton: SNH, 2001. 76 p. ISBN 1-85397-291-6. SKLENIČKA, P. Základy krajinného plánování, 1.vyd.Praha : Naděžda Skleničková, 2002. STANTON, Č. The landscape impact and visual design of windfarms. Edinburgh: School of Landscape Architecture, 1996. 50 s. STEINITZ,Č. Toward a ustainable landscape with high visual preference and high ecological integrity: The loop road in Acadia National Park, USA, Landscape and Ueban Planning, 1990 SWANWICK,Č. – COLE,L. – DIACONO,M. Interim Landscape Character Assessment Guidance, London-Glasgow: Countryside Agency – Scottish Natural Heritage,1999 SWANWICK, Č. et al. LAND USE CONSULTANTS Landscape Character Assessment – Guidance for England and Scotland. CAX 84. Wetherby – Edinburgh: The Countryside Agency – Scottish Natural Heritage, 2002. 84 p. ŠKABRADA, J. Lidové stavby – architektura českého venkova. Praha: Argo, 1998. 246 s. THERIVEL,R. Countryside Planning. Impact Assessment and Project Appraisal, 2005 TURNER, T. Landscape Planning and Environmental Impact Design. 2nd Edition. London: UCL Press Limited, 1998, 425 p. ISBN 1-85728-321-X. UHLÍŘOVÁ, E. Hodnocení vizuálních vlivů na krajinu, Diplomová práce, MZLU Brno, ZF Lednice, 2004 Územní průmět významných prvků krajiny – Severomoravský kraj. Praha: Terplan, 1977. VAŘEKA,J. – FROLEC,V. Lidová architektura. 2. vydání. Praha: Grada Publishing, 2007. 426 s. VOREL, I.et al. Metodický postup: Posouzení vlivu navrhované stavby, činnosti nebo změny využití území na krajinný ráz, 1.vyd.Praha: Naděžda Skleničková, 2006 VOREL, I. Prostorové vztahy a estetické hodnoty.In: Vorel,I.- Sklenička P. Péče o krajinný ráz:cíle a metody. Praha, ČVUT,1999 VOREL, I., SKLENIČKA, P. (eds.) Ochrana krajinného rázu – třináct let zkušeností, úspěchů a omylů. Sborník přednášek konference. Praha: Nakladatelství Naděžda Skleničková, 2006. 189 s. ISBN 80-903206-7-8. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona 114/1992 Sb. Zákon ČNR ČR č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (Stavební zákon) Zákon ČNR o státní památkové péči, ve znění zákona ČNR č. 425/1990 Sb., zákona ČNR č. 242/1992 Sb., zákona č. 361/1999 Sb., zákona č. 122/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 146/2001 Sb. a zákona č. 320/2002Sb., zákona č. 18/2004 Sb. a zákona č. 186/2004 Sb. zákona č. 1/2005 Sb., zákona č. 3/2005 a nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 240/2005 Sb.“ Evropská úmluva o krajině Zákon č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí MEZEROVÁ, L. a kol. Seznam nemovitých kulturních památek okresu Bruntál, Okresní úřad Bruntál a Památkový ústav Ostrava, 2000 RIMMEL, V. a kol. Vyhodnocení možností umístění větrných elektráren na území Moravskoslezského kraje z hlediska větrného potenciálu a ochrany přírody a krajiny, Ostrava 2007 www.mapy.cz www.kraj-moravskoslezsky.cz

60


Grafická část Kartogram č. 1:

Geologické charakteristiky

(1 : 200 000)

Kartogram č. 2:

Geomorfologické charakteristiky

(1 : 200 000)

Kartogram č. 3:

Biogeografické členění

(1 : 200 000)

Kartogram č. 4:

Viditelnost Uhlířského vrchu

(1 : 200 000)

Kartogram č. 5:

Viditelnost Velkého Roudného

(1 : 200 000)

Kartogram č. 6:

Pohledová exponovanost

(1 : 200 000)

Kartogram č. 7:

Diferenciace území z hlediska KR

(1 : 200 000)

Mapa č. 1:

Mapa přírodních hodnot

(1 : 100 000)

Mapa č. 2:

Mapa kulturně-historických hodnot

(1 : 100 000)

Mapa č. 3:

Mapa prostorových vztahů v krajině

(1: 100 000)

Mapa č. 4:

Souhrnná mapa limitů umisťování VE

(1 : 50 000)

Příloha č. 1:

Historická fotodokumentace

Příloha č. 2:

Fotodokumentace aktuálního stavu krajiny

Příloha č. 3:

3D vizualizace (příloha umístěna pouze na CD)

Příloha č. 4:

Seznam jevů v datových vrstvách

Řešitelský tým: Koordinátor:

Ing. Vladimír Rimmel

Zodpovědný projektant:

Doc. Dr. Ing. Alena Salašová

Projektanti:

Ing. Hana Kuchyňková Ing. Jitka Kaslová

Digitalizace

Ing. Luboš Štancl Ing. Radim Siebert

Spolupráce

Mgr. Andrea Dovicová

61

Studie možnosti umístění větrných elektráren na území ORP Bruntál

Recommend Documents