Studie diskutující zhodnocení daňových a dávkových reforem některých zemí OECD z hlediska jejich dopadů na pracovní aktivitu a rodinné chování

Studie diskutující zhodnocení daňových a dávkových reforem některých zemí OECD z hlediska jejich dopadů na pracovní aktivitu a rodinné chování Pracovní dokument č. 3 projektu HC185/10 „Vliv interakce daňových a dávkových systémů na zvýšení motivace k participaci na trhu práce a na rodinné chování“

Ing. Robert Jahoda, Ph.D. a kol. 2010-2011

Obsah ÚVOD ........................................................................................................................................................................... 2 1

ZÁKLADNÍ METODICKÁ VÝCHODISKA ................................................................................................. 4 1.1 1.2 1.3 1.4 1.5 1.6

2

CÍLE REFOREM A EKONOMICKÉ PROSTŘEDÍ ................................................................................. 4 ČASOVÝ RÁMEC REFOREM................................................................................................................. 4 CÍLOVÁ SKUPINA REFORMY .............................................................................................................. 5 RODINNÉ CHOVÁNÍ .............................................................................................................................. 6 MĚŘENÍ DOPADŮ REFOREM ............................................................................................................... 6 CHARAKTERISTIKA OPATŘENÍ „IN-WORK BENEFIT“ .................................................................................. 7

PŘÍKLADY SIMULOVANÝCH A SKUTEČNÝCH DOPADŮ REFOREM Z VYBRANÝCH ZEMÍ . 10 2.1 MODELOVÁNÍ MOŽNÝCH DOPADŮ NA TRH PRÁCE PŘI ZAVEDENÍ EITC V NĚMECKU, ŠVÉDSKU, VELKÉ BRITÁNII A USA ..................................................................................................................................................... 10 2.2 VELKÁ BRITÁNIE ...................................................................................................................................... 12 2.3 MODELOVÁNÍ MOŽNÝCH DOPADŮ PRO FRANCII, NĚMECKO A FINSKO NA ZÁKLADĚ ZKUŠENOSTÍ Z VELKÉ BRITÁNIE ................................................................................................................................................................ 14 2.4 BELGIE...................................................................................................................................................... 15 2.5 FRANCIE ................................................................................................................................................... 16 2.6 PŘEHLED SKUTEČNÝCH DOPADŮ REFOREM Z KANADY A NĚMECKA ........................................................ 19 2.7 VLIV SIMULOVANÝCH REFOREM NA MÍRU PORODNOSTI V ZEMÍCH OECD ................................................ 20

3

ZÁVĚRY .......................................................................................................................................................... 22

POUŽITÁ LITERATURA ....................................................................................................................................... 23

1

Úvod V minulých letech došlo v České republice k významným úpravám daňového a dávkového systému, které sledovaly své cíle. Zvlášť v případě dávkového systému lze vysledovat silný zájem o snížení negativního vlivu na fungování trhu práce, konkrétní snahou pak bylo ovlivnit nabídku práce u osob s nízkým příjmem. Taktéž reformy daňového systému měly potenciál situaci trhu práce ovlivnit. Česká republika není ve svém snaze ovlivnit trh práce pomocí daňových a dávkových nástrojů osamocena. Můžeme konstatovat, že od počátku 90. let minulého století se evropský model státu blahobytu střetává se svými ekonomickými bariérami, kterými je vyšší (a obtížně klesající) míra nezaměstnanosti, což vyúsťuje v přetrvávající počet ekonomicky neaktivních osob pobírajících dlouhodobě různé sociální dávky. To bylo v kontextu ekonomického růstu jasným signálem špatného nastavení sociálních a daňových systémů, které byly charakterizovány jako příliš štědré a ve svém důsledku tak nedostatečně motivační ve vztahu k nezaměstnaným i těm, kteří již pracovali. Již zmíněný ekonomický růst byl sice schopen dlouhodobě tlumit dopad přetrvávajících deficitů veřejných financí, za situace ekonomické recese se ovšem daný stav jeví jako neudržitelný. Řada vyspělých zemí si tyto problémy uvědomila již v minulých letech a spouští reformy daňově-dávkových systému, které se nesou ve znamení finanční stimulace nabídky práce a které jsou založeny na zásadě „making work pay“. Jako zásadní se v této souvislosti jeví ideový posun v nazírání na sociální systémy od plnění jejich nedistribuční funkce k funkci pobídkové. Potřeba modernizace daňově dávkových systémů neplyne jen z požadavků jednotlivých států, ale stal například i jednou z klíčových priorit na úrovni Evropské unie, která tlačí v tomto smyslu na představitele národních států. Například dokument Evropské komise výslovně v nové evropské strategii pro udržitelný růst Evropa 2020 uvádí: „Na vnitrostátní úrovni budou členské státy muset … přezkoumat a pravidelně kontrolovat účinnost systému daní a dávek tak, aby se vyplatilo pracovat, a to zejména se zaměřením na osoby s nízkou kvalifikací.“ Evropská komise (2010, s. 19). Předkládaná studie si klade za cíl zhodnotit některé reformy daňového a dávkového systému, které byly s ohledem na trh práce provedeny ve vyspělých zemích v posledních letech. S ohledem na cíl práce je stanovena struktura studie následovně. V úvodní části jsou popsány základní metodická východiska měření dopadů reforem na trh práce, včetně problémů spojených s interpretací. Pozornost je v této části věnována též diskusi měření dopadů reforem na rodinné chování domácností. V následující části jsou stručně popisovány reformy daní a dávek ve vybraných vyspělých zemích a v případě dostupných dat je zhodnocen dopad na trh práce.

2

Současná podoba studie vychází ze semináře, který byl k projektu uspořádán dne 7.12.2010 a reaguje na podněty ze semináře vzešlé. V případě potřeby bude studie dopracována podle požadavků zadavatele.

3

1

Základní metodická východiska Hodnocení dopadů reforem daní a dávek je spojeno s některými problematickými body,

které mají vliv na interpretaci dosažených výsledků. Níže v textu diskutujeme některé z nich, které zásadním způsobem omezují možnost jednoznačně prokázat vliv reforem daňového a dávkového systému na trh práce. Spolu s obtížně prokazatelným vlivem reforem daní a dávek na trh práce nebo rodinné chování domácností v některé zemi, je otázka, jak případně s tímto zjištěním naložit pro potřeby ČR. Domníváme se, že vzhledem k odlišnému společensko-historickému kontextu a vzhledem k odlišně nastavenému daňově dávkovému systému lze závěry z reforem přenášet pouze omezeně

1.1 CÍLE REFOREM A EKONOMICKÉ PROSTŘEDÍ Daňové a dávkové reformy bývají obvykle součástí širšího balíku změn, které mají různé cíle. Typicky se jedná např. o naplnění ochranné funkce sociálního systému, kdy úpravy daní a dávek jsou cíleny na domácnosti ohrožené chudobou. Reformy zacílené na trh práce tvoří pouze jeden ze segmentů reforem. Jiným aspektem je širší ekonomický rámec ve kterém jsou reformy uskutečňovány. Poptávka a nabídka práce je ovlivňována celou řadou faktorů, z nichž daně a dávky jsou pouze jedním z nich. Můžeme diskutovat o jejich důležitosti na rozhodování jedince nabízet práci, lze se však domnívat, že zprostředkovaný vliv ekonomického cyklu na poptávku práce ovlivní množství nabízené práce podstatněji. Skutečnosti popsané v tomto odstavci způsobují, že nemusí být vždy lehké od sebe oddělit vliv samotné reformy od ostatních faktorů navíc za situace, kdy reforma daní a dávek sleduje více cílů, které mohou mít protichůdné působení.

1.2 ČASOVÝ RÁMEC REFOREM Jak už bylo uvedeno v úvodu studie, reformy typu „make-work-pay“ jsou ve vyspělých zemích ve větší míře implementovány v posledních 20 letech. Většina států pak spíše provádí kontinuální reformy menšího rozsahu, než jednorázové zásadní změny v daňovém a dávkovém systému. Tento typ reforem je snadnější politicky prosadit, zásadní reformy většinou potřebují silný politický mandát a jsou provázeny vyššími politickými náklady. Z hlediska analýzy dopadů pak ale kontinuální reformy znesnadňují své vyhodnocení. S tím jsou spojeny dva problémy.

4

Zaprvé musíme říct, že adaptační mechanismy, které zprostředkují vliv reformy na reálné veličiny mají různé časové zpoždění. Například MOUROUGANE a VOGEL (2008) uvádějí, že „A change in institutions, in particular the tax wedge, the replacement ratio and product market regulation, are associated with gradual changes in NAIRU. The correlation peaks after 5 to 10 years, depending on the measure considered.“. Hodnocení dopadů reformy lze proto provést až s určitým časovým odstupem. Druhým problém s tím spojeným je pak otázka, jak hodnotit reformu, která v konkrétním časovém okamžiku změní stav určité části daňového nebo dávkového systému z S0 na S1. V dalším roce (v dalších letech), dojde ale k další úpravě nastavení z S1 na S2. V tomto případě může být vyhodnocení dopadu reformy obtížné. Jednak je otázka, jestli má smysl hodnotit dopad reformy S0 S1 nebo S1 S2 nebo

vyhodnotit pouze S0 S2 za delší časové období. Vzhledem

k adaptačním mechanismům může být vyhodnocení dílčích částí reforem téměř nemožné.

1.3 CÍLOVÁ SKUPINA REFORMY Již jsme říkali, že reformy daní a dávek sledují různé cíle, zlepšení situace na trhu práce může být pouze jedním z dílčích cílů. I tento dílčí cíl je však poměrně hrubý, veřejná politika často operuje pouze s jednotlivými segmenty trhu práce. Dopad reforem přitom může být odlišný u různých skupin poplatníků. Jednotlivá opatření většinou cílí na následující skupiny zaměstnanců: osoby s nízkou kvalifikací; domácnosti samoživitelů s nezaopatřenými dětmi; osobu zajišťující druhý příjem v rodině; osoby se zdravotním omezením; osoby v určitých věkových kategoriích – např. absolventi nebo osoby v předdůchodovém věku; osoby pečující o dítě; imigranti. Ve výše uvedených případech se jedná o osoby, jejichž cenová elasticita nabídky práce dosahuje vyšších hodnot (nenulových) nebo osob, u kterých daňový a dávkový systém může vytvářet bariéry vstupu na trh práce. Pokud máme definovanou cílovou skupinu, na kterou je reforma zaměřena, je tu ještě otázka, jak hodnotit úspěšnost reformy, která vtáhne cílovou skupinu na trh práce a současně redukuje nabídku práce u jiné skupiny. Typickým příkladem je např. zvýšení participace na trhu práce u domácností samoživitelů doprovázené poklesem zaměstnanosti žen v úplných domácnostech. S tímto aspektem bychom mohli spojit ještě další problém hodnocení úspěšnosti reforem, kterým je otázka, který ukazatel zohlednit při posouzení dopadů reformy. Může se například stát, že v cílové skupině dojde k růstu míry zaměstnanosti za současné stagnace nebo dokonce poklesu v počtu odpracovaných hodin.

5

1.4 RODINNÉ CHOVÁNÍ Součástí řešeného projektu je též hodnocení dopadů reforem na rodinné chování. Na semináři bylo rodinné chování diskutováno, bohužel ze strany zadavatele nedošlo k dalšímu upřesnění toho, co pod tím mají řešitelé rozumět. Z hlediska toho, jak sledují rodinné chování příslušné odbory organizace OECD můžeme diskutovat vliv daní a dávek na následující charakteristiky: •

aspekt trhu práce. Zde nás zajímá, jaký je vliv reforem na nabídku práce jednotlivých typů rodin, jaká je v jejich případě změna finančních pobídek k práci, jak dochází k rozdělení času jednotlivých členů uvnitř jednotky – např. víc pracovní aktivy u muže a méně u ženy,

•

aspekt sociální politiky. Zde nás zajímá, jaký je vliv reforem na chudoba domácností s nezaopatřenými dětmi, jaká je struktura jejich příjmové podpory nebo jaký je rozsah jejich závislosti na sociálních dávkách,

•

demografický aspekt. Zde nás zajímá, jaký je vliv reforem na základní demografické ukazatele státu – např. počet dětí, úplnost rodiny, dosažené vzdělání dětí. Studie tohoto typu se ovšem vyskytují minimálně, adaptační proces změn je příliš dlouhý a většinou nejde jednoznačně prokázat dopad reforem na zmíněné ukazatele. Většinou pro jde spíš o popis vývoje jednotlivých demografických ukazatelů, bez snahy prokázat jejich závislost na uskutečňovaných reformách. OECD tak např. sleduje následující ukazatele: Fertility rate, Teenage birth rate, Mean age for women at birth of first child, Births out of wedlock, Sole parent households, Average household size, Households with no children.

1.5 MĚŘENÍ DOPADŮ REFOREM I když byly výše provedená diskuse naznačuje existenci limitů ve zjišťování dopadů reforem daní a dávek na trh práce, případně rodinné chování a v možnostech jejich využití pro potřeby ČR, reformy daní a dávek jsou přesto pravidelně vyhodnocovány. Již jsme zmínili organizaci OECD, která trhu práce svých členů věnuje pozornost, ve vyspělých zemích se jim dle věnují pracovníci akademických a výzkumných institucí. Ke zkoumání dopadů politik z oblasti daňově-dávkových systémů lze použít obecně tři metody. K hodnocení zaváděných opatření je pak vhodná jejich kombinace, která umožňuje pojmout danou problematiku z různých úhlů pohledu a tedy ve svém důsledku komplexně. V

6

obecné rovině můžeme uvažovat následující metody – ekonometrické modelování (zkoumání dopadů politik z pohledu mikroekonomie nebo makroekonomie), výzkum veřejného mínění (zkoumání dopadů politik prostřednictvím postojů občanů) a mikrosimulační modelování (zkoumání dopadů politik z pohledu mikroekonomie nebo makroekonomie). Dopady zdanění (a sociálních transferů) na nabídkovou stranu trhu práce je zkoumána v poslední době zejména prostřednictvím ekonometrických studií průřezových dat. Typickým příkladem jsou data Labor Force Survey nebo data z národních registrů. Dopadem zdanění (či poskytnutého sociálního transferu) je změna rozpočtového omezení domácností. Na základě průřezových údajů je pak možné odhadovat účinky daní (a dávek) na domácnosti. (Jackson, Brown, 2003). Ekonometrické modelování je pak nedílnou součástí ekonomických analýz, která přináší možnost posouzení na makroúrovni vliv určitých vstupních proměnných na proměnné výstupní. V oblasti posouzení dopadů politik v oblasti daňových a dávkových systémů na trh práce se tak jedná o ukazatele z oblasti trhu práce (míra nezaměstnanosti, míra zaměstnanosti, míra zaměstnanosti specifických skupin osob, apod.). Dotazovací přístup v hodnocení dopadů veřejných politik se opírá o průzkum mínění mezi respondenty, kteří jsou tázání na to, jakým způsobem změny daňově-dávkového systému ovlivňují jejich pracovní aktivitu - na rozdíl od ekonometrické práce, která se názory lidí nezabývá a která zkoumá až jejich chování. Poslední metodou hodnocení dopadů reforem daní a dávek na trh práce je mikrosimulační modelování. V oblasti daňově-dávkových systémů můžeme identifikovat její cíl v posouzení dopadů určitých změn politik na konkrétní domácnosti či jednotlivce. Vzhledem k tomu, že se této oblasti věnuje jiná část projektu se MSM nebudeme dále zabývat.

1.6 Charakteristika opatření „In-Work Benefit“ V posledních letech došlo ve vyspělých zemích k celé řadě reforem daňového a dávkového systému se zaměřením na trh práce. Uvedené reformy mají často společné rysy, pro některé se vžilo obecné označení „In-Work Benefit“ (IWB). Před tím, než si představíme některé z reforem a jejich dopady, by bylo vhodné se podívat, jak IWB funguje a jak ovlivňuje trh práce. Základní podoba IWB je znázorněna v následujícím grafu, nezáleží přitom, jestli má IWB podobu dávkové nebo daňové podpory.

7

Pokud na ose x máme znázorněn potenciální hrubý příjem, pak aplikace IWB způsobí, že pro nejnižší příjmy je k hrubému příjmu z veřejných rozpočtů vyplácen „příplatek“ (phase-in). Pro nízké příjmy je taktéž příplatek vyplácen, ale jeho výše se již nezvyšuje (flat). Pro střední příjmy je taktéž ještě vyplácen příplatek, jeho výše se ale s růstem hrubého příjmu snižuje až k nule (phaseout). Výše a nárokovatelnost příplatku je dána příjmem poplatníka a někdy i rodinnými okolnostmi (počet dětí, úplnost, či neúplnost rodiny), délkou pobírání nebo jinými vlivy. Graf 1: Obecná podoba IWB

Zdroj: BASSANINI, A., RASMUSSEN, J.H., AND SCARPETTA (1999)

Mikroekonomická teorie říká, že nabídku práce ovlivňuje důchodový (negativně) a substituční efekt (pozitivně). Jestliže osobě celkový příjem roste (např. klesá průměrná efektivní daňová sazba), důchodový efekt má vliv na snižující se nabídku práce. Pokles nabídky práce může být též ovlivněn snížením čisté mzdy poslední jednotky práce (např. růst mezní efektivní daňová sazby). V případě zavedení IWB dojde ke změnám průměrné a mezní daňové sazby (viz. následující tabulka) a tedy i ke změně nabídky práce. Důchodový a substituční efekt mohou působit proti sobě a jednoznačně předpovědět dopad zavedení IWB nemusí být vždy možné. Tabulka 1: Informace o sběru dat pro SILC2008

Zdroj: BASSANINI, A., RASMUSSEN, J.H., AND SCARPETTA (1999)

8

Efekt zavedení IWB na nabídku práce je ovšem odlišný v případě osoby která na trhu práce již je a v případě osoby, která by na něj měla vstoupit. Pokud se osoba na trhu práce již nachází, pak zavedení IWB může způsobit pokles její nabídky práce. Týká se to zejména případů, pokud příjem osoby se nachází v pásmu phase-out. Vzhledem k tomu, že některé IWB byly zaváděny proto, aby naplňovaly více cílů souběžně (např. redistribuční politika), může se stát, že v případech , kdy je IWB provázán na celkový příjem rodiny, dojde k poklesu nabídky práce u velké části osob, které zabezpečují druhý příjem v rodině. Jiná situace ovšem nastává, pokud se osoba na trh práce vrací. V jejím případě je důležité jaký je celkový efekt IWB na čistý příjem domácnosti. Růst příjmu pak jednoznačně zvyšuje nabídku práce.

9

2

Příklady simulovaných a skutečných dopadů reforem z vybraných zemí Níže uvedený text čerpá ze zkušeností některých zemí se zaváděním reforem daňového a

dávkového systému a jejich vlivem na trh práce. Vzhledem k tomu, že takovýchto reforem je velké množství a jsou rozloženy v poměrně velkém časovém období, je nutno níže uvedený výběr zemí chápat jako předvedení možností, které studie sledující dopad na trh práce, nabízejí. Zároveň tyto studie dobře ukazují na rozdílné metody, které byly použité při evaluaci reforem V případě požadavku na dopracování této části studie bychom přivítali lepší zacílení na typ reforem, případně země, v kterých byly prováděny.

2.1 Modelování možných dopadů na trh práce při zavedení EITC v Německu, Švédsku, Velké Británii a USA Earned Income Tax Credit (EITC) je politika zaměřená na domácnosti s nižšími příjmy v USA. Jejím cílem je jednak příjmově tyto domácnosti podpořit a dále usnadnit pro její členy zapojení na trhu práce. EITC je jednotný program (federální) ve všech státech USA, jeho účinnost je ale ovlivněna obdobnými programy některých států USA. Politika je konzistentní s obecnou podobou In-work Benefitu, který je popsán v předchozí kapitole. Autoři BASSANINI, A., RASMUSSEN, J.H., and SCARPETTA (1999) se ve své práci pokusili simulovat dopad zavedení jednotného EITC programu na čtyři státy. Z dnešního pohledu se jedná se o dřívější studii, ta však může poměrně dobře posloužit k vysvětlení způsoby, kterým v posledních letech různí autoři zjišťují pomocí simulačních modelů potenciální dopady reforem daní a dávek na trh práce. Tabulka 2: Cenové elasticity použité v simulaci

Zdroj: BASSANINI, A., RASMUSSEN, J.H., AND SCARPETTA (1999)

Předcházející tabulka shrnuje základní předpoklady použité v simulaci, které se týkají cenové elasticity nabídky práce. Autoři dělí společnost podle hrubého příjmu z ekonomické aktivity do čtyř 10

skupin: „very low“ (do 60 % průměrné mzdy – APW ) až „modele-high“ (nad 90 % APW). Ve společnosti zavádí EITC program, který garantuje rostoucí „dávku“ (phase-in) do výše 60 % APW. Pro příjem mezi 60 % a 90 % APW se dávka opět snižuje. Celé schéma financují z daní osoby s příjmem na 90 % APW. Základní výsledky simulace jsou shrnuty v následující tabulce. Tabulka 3: Dopady simulace na trh práce (změna v % nabídky práce)

Zdroj: BASSANINI, A., RASMUSSEN, J.H., AND SCARPETTA (1999)

Celkově je potřeba říct, že provedená simulace naznačila, že celková nabídka práce se ve všech zemích změnila pouze nepatrně (ať pozitivním nebo negativním směrem). Pokud však odhlédneme od celkových efektů, je potřeba zmínit dvě skutečnosti, které jsou společné pro všechny později prováděné simulace a ekonometrické analýzy provedených reforem. Jedná se o tyto společné rysy: •

Je zaznamenán rozdíl v dopadu na zaměstnanost a v dopadu na množství nabízené práce. Zatímco ve všech zemích vidíme pozitivní vliv reformy na míru zaměstnanosti, množství nabízené práce naopak pokleslo. I přes zdánlivě nejednoznačný výsledek někteří ekonomové usuzují, že toto je kýžený výsledek,

•

Změna nabídky práce je diferencovaná pro různé domácnosti. Zatímco chudší domácnosti na reformu reagují pozitivně (zvyšují nabídku práce), bohatší domácnosti nabídku práce snižují. Tento závěr je pak v souladu ekonomickou teorií.

11

2.2 Velká Británie Spojené království se při zavedení daňového kreditu pro pracující rodiny (Working Families Tax Credit, dále jen „WFTC“) nechalo inspirovat obdobným nástrojem, který od roku 1975 funguje v USA – daňový kredit nazvaný EITC (Earned Income Tax Credit). Meadows (1998) uvádí, že zavedením WFTC byly sledovány následující skutečnosti: •

Je finančně velkorysejší. Oproti FC vzniká nárok na WFTC i rodinám s vyššími příjmy,

•

S růstem příjmů je pokles dávky pomalejší,

•

Program není veden jako „dávkový“, ale jako „daňový“. Nároky jsou příjemcům vypláceny při zúčtování mzdy (forma negativní důchodové daně) a zaměstnavatel je poté vyúčtuje s daňovým úřadem. Tomu poté odpovídá i zaúčtování uvnitř veřejného sektoru, kdy WFTC je stejně jako americký EITC veden jako daňový výdaj (ušlé daňové příjmy),

•

WFTC dále zahrnuje daňový kredit pokrývající náklady na výchovu dětí.

Historie užití pobídkových daňových nástrojů k práci sahá ve Velké Británii do počátku 70tých let minulého století. Jedním z nich byl i rodinný daňový kredit (Family Credit – dále jen „FC“), který byl v roce 1999 nahrazen WFTC. Největšími rozdíly byly rozsah pokrytí, kdy WFTC je finančně velkorysejší, než byl FC, a změna pohledu na tento nástroj. Zatímco na FC bylo pohlíženo jako na dávku (byl administrován „Benefits Agency“), WFTC je považován za daňový nástroj (administrován „Inland Revenue“). V průběhu roku 2003 byl WFTC „nahrazen“ daňovým kreditem na dítě (Child Tax Credit – dále jen „CTC“) a daňovým kreditem pro pracující (Working Tax Credit – dále jen „WTC“). Nové daňové kredity jsou oproti WFTC více štědré a jsou více provázány na samotnou daň z příjmů. Při hodnocení dopadů WFTC je potřeba brát v úvahu, že se nejednalo o jedinou změnu daňových a dávkových nástrojů, která byla v té době provedena. Mezi ostatní změny například patřilo Brewer et al. (2005 : 8): •

snížení základní sazby daně z příjmů z 23 % na 22 %,

•

zvýšení prahu (Primary Treshold), od kterého zaměstnanci platí příspěvky na národní pojištění (national insurance),

•

zrušení programu podpory úrokových nákladů u hypoték,

•

zrušení některých dílčích daňových kreditů a úpravy některých dílčích dávek zacílených na rodiny s dětmi.

12

Možnost využívat WFTC programu měl každý, kdo splnil dané podmínky. Těmi byly zejména: minimální rozsah pracovní aktivity, počet dětí, výše majetku a náklady na výchovu dětí. Páry byly posuzovány společně. V okamžiku, kdy rodina splnila podmínku pracovní aktivity (alespoň 16 a více hodin týdně), získala nárok na maximální daňový kredit. Pokud týdenní čistý příjem rodiny přesáhl stanovený strop (treshold), byl daňový kredit krácen o 55 % částky čistého příjmu přesahující daný strop. Před zavedením WFTC byly odhadovány následující dopady (Blundell et al., 2000): zvýšení zaměstnanosti matek samoživitelek o 2,2 procentní body, žádný dopad na zaměstnanost mužů žijících v úplné domácnosti a mírný pokles (o 0,6 procentního bodu) zaměstnanosti žen žijících v úplné domácnosti. Brewer et al. (2005) hodnotil dopady zavedení WFTC pomocí základních ekonometrických metod. Použitá data vycházela z osmi šetření (1995/96 až 2002/03) domácností Family Resources Survey, které každoročně oslovuje 30 tisíc domácností a zjišťuje složení jejich příjmů. Na začátku analýz byly data za 110.700 domácností za 8 let. Po vypuštění některých dat (důchodce, OSVČ, vzdělávání, mateřská, neúplné data, …) zbyly údaje za 12.729 samoživitelů a 31.403 úplných rodin s dětmi. Celkový dopad zavedení WFTC ukazují následující dvě tabulky. Tabulka 4: Odhadovaný vliv zavedení WFTC na změnu počtu zaměstnaných Samoživitelky

Manželky

Manželé

Celkem

75.000

-21.000

27.000

81.000

WFTC 1999-2002 Zdroj: BREWER et al. (2006)

Tabulka 5: Změny v zaměstnanosti pro rodiny s dětmi po zavedení WFTC [změna %] WFTC (1999-2002)

WFTC (1999-2000)

Samoživitelky

5,11

1,84

Ženy v manželství

-0,57

-0,32

Otec pracuje

-0,64

Otec nepracuje

0,06

Muži v manželství

0,75

Manželka pracuje

0,19

Manželka nepracuje

2,11

0,46 1,84

Zdroj: BREWER et al. (2006)

13

Vlivem zavedení WFTC stoupla zaměstnanost dotčených skupin o cca 81 tisíc, což je bráno jako pozitivní výsledek. Skutečný dopad na jednotlivé domácnosti byl různý a v zásadě se shodoval s tím, co bylo ex-ante předpovězeno. Největší vliv byl pozorován u domácností samoživitelek, jejichž pracovní participace stoupla z 49,6 % na 54,7 %, tedy o 5,1 procentní body. Rovněž u mužů v manželství se míra pracovní participace mírně zvýšila - o cca 0,75 procentního bodu, ovšem z již vysokých hodnot 91 %. Naopak se snížila pracovní participace u žen v manželství. Nebo-li na fakt, že nově zaváděné opatření zasáhne i lidi, kteří by pracovali tak jako tak, bývá nahlíženo jako na negativum. Tyto osoby reagují snížením nabídky práce (důchodový i substituční efekt působí proti práci). V tomto případě pak hovoříme o tzv. windfall beneficiaries (osoby) nebo mrtvé ztrátě. Je rovněž zajímavé, že uvedené změny byly výraznější v delším časovém horizontu než bezprostředně po zavedení změn. Důvody pro to jsou dva. Jednak v realitě většinou existuje časové zpoždění mezi zavedeným nástrojem a okamžikem, kdy začne plně působit. V tomto případě domácnosti potřebovaly čas, aby pochopily, že zavedení WFTC je pro ně výhodné. Druhým důvodem je fakt, že WFTC byl v průběhu času upravován směrem k větší štědrosti a do programu se tak mohly zapojit další domácnosti. Zvětšující se rozsah zapojení domácností do WFTC a rostoucí štědrost měly za následek růst „rozpočtových nákladů“. Ty se během fungování programu prakticky zdvojnásobily. Pobídkovost k práci ovšem nebyl jediný cíl programu, tím druhým bylo zvýšení příjmů rodin s dětmi. V neposlední řadě je třeba se zmínit o skutečnosti, že opatření sice zvýšilo míru zaměstnanosti dotčených skupin, ale celková nabídka práce (počty nabízených pracovních hodin) se příliš nezměnila. Tato skutečnost souvisí s tím, co bylo napsáno výše a je pozorována i v USA v souvislosti s programem EITC (blíže viz. Eisa, Hoynes, 2005).

2.3 Modelování možných dopadů pro Francii, Německo a Finsko na základě zkušeností z Velké Británie O zajímavou aplikaci se pokusili Bargain a Orsini (2006), když aplikovali zkušenosti s WFTC z Velké Británie na ekonomiky Francie, Německa a Finska a zavedli daňový kredit pro ekonomicky aktivní (WTC). Jelikož tento nástroj má smýšené výsledky (na jedné straně vtáhne osoby na trh práce, ne druhé straně jiné osoby „vytlačí“), simulovali zavedení vlastní dávky – low-wage subsidy (LWS), která by měla stejné rozpočtové náklady jako WTC. K simulacím použili vyvíjený

14

mikrosimulační model EUROMOD, který jim po zohlednění cenových elasticit nabídky jednotlivých skupin osob spočetl předpokládaný vliv nástrojů na trh práce. Výsledky zavedení podpůrných opatření trhu práce jsou uvedeny v následující tabulce. Tabulka 6: Simulované odezvy na reformy trhu práce

Zdroj: BARGAIN, ORSINI (2006)

Dosažené výsledky simulace pro WTC ve třech uvedených ekonomikách jsou konzistentní s dopady WFTC ve velké Británii. WTC má pozitivní dopad na zaměstnanost samoživitelek a negativní dopad na ženy, které žijí v partnerském svazku, kde manžel pracuje. Uvedeným výsledkům se nelze divit, WFTC má primárně redistribuovat finanční prostředky k rodinám s dětmi, které by mohly být ohroženy chudobou. Z tohoto důvodu autoři simulovali dopad zavedení druhého nástroje LWS, který má stejné rozpočtové dopady jako WTC ale je více zaměřen na podporu vstupu na trh práce, než na eliminaci chudoby (z tohoto důvodu má možná trochu horší výsledky v dosažení tohoto cíle). Údaje z tabulky ukazují, že dopady LWS na trh práce jsou mezi ženami simulovaných třech států rozděleny rovnoměrněji mezi samoživitelky a žijící s partnerem. Zatímco WTC by vedlo k celkovému poklesu počtu odpracovaných hodin, LWS nabídku práce měřenou v hodinách zvýšilo.

2.4 Belgie Simulace dopadů změn politik pomocí znalosti cenových elasticit nabídky práce byla též provedena pro Belgii. Níže uvedená tabulka hodnotí dopad zavedení Workbonus (příspěvek na

15

sociální pojistné pro poplatníky s nízkým příjmem) z roku 2006 a srovnává jej s programem na bázi daňového kreditu, který platil v Belgii mezi roky 2001 a 2004. Tabulka 7: Simulované efekty různých politik v Belgii

Zdroj: DAGSVIK, JIA, ORSINI, VAN CAMP (2010)

Z uvedené tabulky je zřejmé, že obě dvě opatření mají pozitivní dopad na nabídku práce. Zatímco Workbonus má větší dopad na množství nabízené práce, daňový kredit více ovlivnil participaci na trhu práce (více úvazků, ale kratších). Jak dále uvádějí autoři, Workbonus byl efektivnější z pohledu poměru ceny na jedno vytvořené pracovní místo s plným úvazkem.

2.5 Francie V této části studie si představíme nevýznamnější změny v oblasti francouzského daňovědávkového systému, které si kladly za cíl zlepšit situaci na nabídkové straně trhu práce a ukážeme, jak byly v ekonomické literatuře hodnoceny. Tato část byla zpracována s využitím diplomové práce Lukáše Kasala na téma „Změny francouzského daňově-dávkového systému směrem ke zlepšení situace na trhu práce“, která byla v roce 2010 obhájena na Masarykově univerzitě (vedoucí diplomové práce Robert Jahoda). Změny v této oblasti jsou vyjádřením dlouhodobé snahy reformovat sociální stát, který se dostává v poslední dekádě do významné krize díky neudržitelnému financování a nízké motivační úloze na pracovním trhu. Stěžejním v této části studie je zavedení nové dávky rSa. Pozornost je věnována též úpravám daní, i když jak uvádí Vasseur a Chalumeau (2009)ve své studii, ve Francii zjevně existuje v oblasti daní jeden zajímavý paradox. Každá vláda od roku 2002 vyhlašovala snížení daňového zatížení francouzských občanů, nicméně celkově tito žádné snížení nepociťují a proklamované snížení daní tak zůstává v rovině politických deklarací. Od 1. 6. 2009 byla zavedena dávka rSa (revenu de Solidarité active), která nahrazuje bývalé dávky sociálních minim RMI (Revenu minimum d'insertion) a API (Allocation parent isolé) či další motivační prvky dávkového systému. Ta zavádí do sociálního systému Francie novou logiku, že ten, kdo pracuje, se musí mít vždy lépe než ten, kdo nepracuje. Obecně lze shrnout, že smyslem této nové dávky je na jedné straně získání významného nástroje pro vládní boj s chudobou a na druhé

16

straně zvýšení motivaci ke vstupu na trh práce za současného zjednodušení systému sociální pomoci ve směru zvýšení jeho transparentnosti. Důležitým prvkem, který tato dávka zavádí je tzv. "sociální štít", který garantuje, že určitá část pracovních příjmů nebude posuzována pro nárok na tuto dávku. Obsah pojmu sociální štít je patrný z výpočtové rovnice dávky:

rSa = (stanovená paušální částka + 62% pracovních příjmů domácnosti) – (příjmy domácnosti + stanovený odpočet za dávky pomoci na bydlení)

Domácnost si díky sociálnímu štítu zachovává 62% pracovních příjmů. Paušální částka (životní minimum) je garantovaným příjmovým minimem, které je stanoveno zákonem stejně jako odpočet za pomoc na bydlení, pokud ji domácnost čerpá. Do nároku na dávku vstupují i sociální příjmy domácnosti. Dávka vstoupila do francouzské sociální reality k 1. 9. 2009, na vyhodnocení jejího celkového dopadu je proto ještě brzo. Nicméně již dva roky před tím startuje její experimentální podoba – fáze experimentování s dávkou ve vybraných departmentech. Jedná se o velmi významnou událost v oblasti veřejných politik, díky níž bylo možné odhadnout dopady nové dávky (zejména ve vztahu k trhu práce) před tím, než se zavedla na celém území státu. Dalším opatřením změny daní a dávek bylo zavedení prémie za návrat do zaměstnání (PRE – Prime de Retour à l'Emploi). Ta byla zavedena zákonem č. 2006 – 339. Tato jednorázová dávka ve výši 1000 euro je vyplácena všem příjemcům sociálních minim ASS (do června 2009 i RMI a API) za splnění stanovených podmínek (především pracovní činnost v rozsahu minimálně 78 hodin měsíčně trvající alespoň 4 měsíce). Jedná se o součást reformy, která zavedla i výše zmíněnou změnu v oblasti souběhu pracovních a nepracovních příjmů. (MTSFP, 2010) Francie je patrně ideálním případem země, kde v posledních deseti letech proběhla celá řada opatření, která měla zlepšit fungování trhu práce. Jak již bylo uvedeno výše, velké množství souběžně prováděných opatření znesnadňuje pozdější zhodnocení jejich dopadů. Zde se dá situace dobře srovnat s Velkou Británií, kde zavedení WFTC bylo jedním z hlavních opatření. V případě Francie mezi další opatření patří: •

Změna v systému kumulace příjmů u příjemců sociálních minim. Dosavadní systém kumulace sociálních a pracovních příjmů spočíval ve stoprocentním souběhu obou příjmů po dobu šesti měsíců, novým kritériem, od kterého se systém kumulace příjmů odvíjí je počet odpracovaných hodin a počet měsíců, po které je činnost vykonávána,

17

•

Mzda za přesčasy není zatížena daněmi a částečně i sociálním pojištění. Jde o jeden z nejzajímavějších prvků reformy daňového systému pro zaměstnance, který osvobozuje od daně z příjmu veškeré přesčasové hodiny. Navíc dochází k částečné redukci sociálního pojištění o 21,5% (nárok na důchod či jiné dávky sociálního zabezpečení to neohrožuje) v přesčasových hodinách.

•

Zvýšení mzdy za práci přesčas ve firmách s maximálně dvaceti zaměstnanci,

•

Redukce sociálních příspěvků zaměstnavatelů za přesčasové hodiny. Příspěvky zaměstnavatelů za své zaměstnance se pro přesčasové hodiny snižují o 1,50 € za každou přesčasovou hodinu (pouze u práce na plný úvazek),

•

osvobození studentů do 25 let od daně z příjmu. Roční příjem do trojnásobku měsíčního minimální profesní mzdy osvobozen od daně z příjmu,

•

Prémie pro zaměstnání (PPE – Prime Pour l'Emploi). Prémie pro zaměstnání odpovídá konceptu negativní daně, jelikož plynule při určitém snížení úrovně pracovních příjmů přechází do daňového bonusu. Její zavedení je významnou událostí v oblasti reforem daňově-dávkového systému často kritizovaného od konce 90. let minulého století za produkci „pastí neaktivity“. Inspirací Francii byla praxe obdobných institutů v anglosaských zemích – USA a jejich Earned Income Tax Credit (EITC) nebo UK a Working Families Tax Credit (WFTC). Původně se měla PPE týkat pouze sociálních odvodů, nicméně na popud Ústavního soudu byla PPE spojena s daní z příjmu. Následující graf ukazuje změnu velikosti PPE v závislosti na změně pracovního příjmu jednotlivce (komparace různých období).

Graf 2: Komparace výše PPE v čase pro domácnost s jedním členem (v Eurech, 2008)

Zdroj: Bonnefoy, Buffeteau, Cazenave (2009), upraveno

18

Položme si nyní otázku, jaké jsou reálné dopady zavedení nejvýznamnějšího nástroje – rSa do francouzského daňově-dávkového systému. Posoudit dopady této poměrně nové dávky není úplně snadné. Na jedné straně nám výsledky zkresluje zatím nedostatečně rozvinutý potenciál dávky – počet reálných příjemců dávky je nižší než předpovídaný. V říjnu 2009, tedy čtyři měsíce po spuštění rSa, o ni požádalo pouze 20% z nízkopříjmových zaměstnanců, kteří jsou hlavním cílem reformy. To souvisí zřejmě s nízkou informovaností o možnosti dávku pobírat na jedné straně a dost možná i s určitou „hrdostí“ na straně druhé. Na straně druhé pak proti pozitivním efektům dávky působí globální ekonomická krize. K hodnocení praxe nové dávky lze využít vyhodnocení experimentální fáze spuštění rSa v některých francouzských regionech. Jako první jí využil department Eure v červnu roku 2007, ke kterému se postupně přidalo třicet dva dalších. Metodou hodnocení dopadů dávky byla komparace s podobnými územími, kde zůstal zachován původní systém dávek. (Comité d’Evaluation des expérimentations, 2009). Hodnotící výbor uvádí závěry procesu testování dávky rSa. V části týkající se vstupu nezaměstnaných na trh práce je uvedeno, že „Míra vstupu do zaměstnání příjemců RMI je v průměru vyšší v oblastech testování než v oblastech ostatních“ a že „pravděpodobnost chyby ve tvrzení, že efekt experimentální rSa je vyšší než nula, je 12%“ (Comité d’Evaluation des expérimentations, 2009, s. 12 a 13).

2.6 Přehled skutečných Německa

dopadů

reforem

z Kanady a

IMMERVOLL, H., PEARSON (2009) ve své studii uvádějí příklady dopadů reforem na trh práce z některých zemí, které v minulých letech prošly reformami. Zvláštní pozornost pak věnují Velké Británii a Francii, které jsme již podrobně popsali a dále pak Německu a Kanadě. Hlavní závěry z této studie jsou následující. V případě NĚMECKA popisují reformu „Mini Jobs“ z roku 2003, která byla primárně zacílena na zvýšení zaměstnanosti v sektoru zaměstnání s nízkými příjmy. Hlavní nástrojem byla sleva sociálního pojistného placeného zaměstnancem s nízkým příjmem. Zacílení na zaměstnance, nikoliv rodinu, mělo vyloučit případná negativní dopady opatření, na domácnosti se dvěma příjmy. Autoři uvádějí, že podle dostupných studií měla reforma pouze malé dopady na zaměstnanost. Uvádějí, že byly vytvořena pracovní místa odpovídající 36 tisícům plných úvazků, což ale bylo převáženo omezením nabídky práce osob, které již pracovaly. Pokud bychom měřili nabídku práce v hodinách, pak došlo k jejímu poklesu.

19

V případě KANADY ukazují dopad „Self-Sufficiency Project - SSP“ programu, který byl zacílen na samoživitele. Pokud se ten rozhodl vstoupit do práce, měl nárok na časově omezenou dotaci (maximálně 3 roky), jejíž výše záležela na skutečném příjmu ze zaměstnání a „cílovém příjmu“. Studie evaluující dopady opatření naznačují, že SSP vedl ke zvýšení zaměstnanosti u cílové skupiny. Autoři citují studii (Michaloupolos et al., 2005), podle které míra zaměstnanosti u cílové skupiny 18 měsíců po skončení programu byla o 12 p.b. vyšší, než u kontrolní skupiny. Autoři dále uvádějí, že pozdější studie naznačují snižování dopadu v čase.

2.7 Vliv simulovaných reforem na míru porodnosti v zemích OECD Změnám míry porodnosti za posledních 40 let v zemích OECD věnovali D'ADDIO, A.C., D'ERCOLE

(2005). Ve své zprávě se snaží ukázat, které socioekonomické faktory vedly k poklesu

míry porodnosti, k odložení doby porodu prvního dítěte a k růstu podílu dětí narozených mimo úplné rodiny. Ve zprávě argumentují, že na výše uvedené ukazatele mají vliv růst vzdělanosti žen, doprovázení růstem jejich ekonomické síly. Dalším faktorem pak jsou náklady spojené s výchovou dětí, například nastavení daňového a dávkového systému. Výsledky statistické analýzy naznačují, že vyšší transfery rodinám s dětmi mají vliv na vyšší porodnost (str. 65). Součástí zprávy byla simulace různých politik na míru porodnosti v zemích OECD. Mezi simulované politiky patřilo: (1) zvýšení příjmu rodin s dětmi v porovnání s podobnými domácnostmi bez dětí pomocí daní a dávek, (2) prodloužení délky doby pobírání rodičovského příspěvku, (3) zvýšení (dostupnosti) formální péče o dítě předškolního věku a (4) zvýšení dostupnosti částečných úvazků. Vliv daní a dávek lze identifikovat ve všech simulovaných politikách, kromě politiky číslo (3). Výsledky simulací jsou shrnuty v následujícím grafu. Při interpretaci výsledků je třeba vzít v úvahu, že simulace je provedena na základě dostupných dat v rozmezí 1999-2004. Sami autoři dále uvádějí, že simulace neukazuje nejpravděpodobnější dopad, ale spíš že se jedná o možný dopad reforem. Značný vliv na míru porodnosti žen autoři studie přikládají dostupnosti formální péče o dítě předškolního věku, přímým nákladům spojeným s dětmi (relativní propad v příjmech domácností s dětmi ve srovnání s domácnostmi bez dětí) a dostupnosti částečných úvazků pro ženy. Autoři argumentují, že vhodně připravené balíčky reformních opatření „may significantly raise total fertility rates“.

20

Graf 3: Možný dopad úprav základních politik na celkovou míru porodnosti

Zdroj: d'Addio, A.C., d'Ercole (2005:67)

21

3

Závěry V předcházejících kapitolách jsme diskutovali některé problémy, které jsou spojené

s hodnocením dopadů reforem daní a dávek na pracovní aktivitu a na rodinné chování. Z diskuse vyplynulo, že nemusí být vždy snadno zjistitelné, jaký je skutečný dopad reforem. Je to dáno zejména tím, že na chování jednotlivých členů domácností má vliv celá řada faktorů a daně a dávky jsou pouze jedním z nich. Představené studie je třeba chápat jako příklady dnes dostupných studií. Jejich obsah bychom mohli rozdělit na ty, které predikují dopady reforem na základě modelů založených na mikroekonomických souvislostech trhu práce (ex ante hodnocení), a na ty které využívají současný ekonometrický aparát a snaží se spočítat dopad již provedených reforem (ex post hodnocení). Oba dva typy přístupů přitom ukazují, že vliv prováděných reforem je poměrně nízký, nikoliv však zanedbatelný. Všechny představené studie ukázaly, že pokud celkově nízký dopad reforem segmentujeme, můžeme se u některých skupin dostat k zajímavým výsledkům. Obecně lze tyto shrnout následovně: •

Pozitivní dopad reforem lze pozorovat u zaměstnanosti cílové skupiny (nízkopříjmoví pracovníci atd.); celkové dopady na nabídků práce vyjádřenou množstvím nabízených hodin jsou však spíše neutrální nebo dokonce negativní,

•

Reformy pozitivně ovlivňují nabídku práce nízkopříjmových skupin, u domácností se středním příjmem naopak dochází k jejímu snížení,

•

Různý dopad jde pozorovat u domácností samoživitelů (pozitivní reakce) a úplných domácností (negativní reakce u druhého příjmu).

Dopady prováděných reforem na rodinné chování domácností lze jen obtížně prokázat. Jednak je tomu tak vlivem toho, že toto chování spíš ovlivňují jiné faktory než výše disponibilního příjmu domácnosti a jednak proto, že adaptační procesy jsou poměrně pomalé. Autoři některých studií si všímají, jak se liší rodinné chování mezi různými zeměmi a jestli by tyto odlišnosti šly vysvětlit na základě různých hodnot základních faktorů rodinného chování. V případě znalosti příslušných korelačních koeficientů lze usuzovat na možnou reakci domácností na změnu nastavení politik.

22

Použitá literatura D'ADDIO,

A.C., D'ERCOLE, M.M. TRENDS

COUNTRIES: THE ROLE

OF

DETERMINANTS

AND

OF

FERTILITY RATES

IN

OECD

POLICIES. OECD SOCIAL, EMPLOYMENT AND

MIGRATION WORKING PAPERS NO. 27 [ONLINE].

C2005

[CIT. 2010-12-02].

BARGAIN, O., ORSINI, K. IN-WORK POLICIES IN EUROPE: KILLING TWO BIRDS WITH ONE STONE? LABOUR ECONOMICS 13 (2006) 667–697 BASSANINI, A., RASMUSSEN, J.H.,

AND SCARPETTA, S.

THE ECONOMIC EFFECTS OF EMPLOYMENT-

CONDITIONAL INCOME SUPPORT SCHEMES FOR THE LOW-PAID: AN ILLUSTRATION FROM A CGE

MODEL

APPLIED

TO

FOUR

OECD

COUNTRIES.

DEPARTMENT WORKING PAPERS N0. 224 [ONLINE].

OECD C1999

ECONOMICS

[CIT. 2010-12-02].

BLUNDELL, R., DUNCAN, A., MCCRAE, J. AND MEGHIR, C. THE LABOUR MARKET IMPACT OF THE WORKING FAMILIES’ TAX CREDIT. FISCAL STUDIES, VOL. 21, NO. 1, MARCH 2000, VOL. 21, NO.

1,

PP.

75-103.

[ONLINE].

C2000,

[CIT.

2010-12-02]

DOSTUPNÉ

Z:

BREWER, M.ET AL. DID WORKING FAMILIES’ TAX CREDIT WORK? THE FINAL EVALUATION OF THE IMPACT OF IN-WORK SUPPORT ON PARENTS' LABOUR SUPPLY AND TAKE-UP BEHAVIOUR IN THE

UK.

[ONLINE].

C2005,

[CIT.

2010-12-02]

DOSTUPNÉ

Z:

BREWER, M.ET AL. DID WORKING FAMILIES’ TAX CREDIT WORK? THE IMPACT OF IN-WORK SUPPORT ON LABOUR SUPPLY IN GREAT BRITAIN. LABOUR ECONOMICS, 2006, SV. 13, S. 699-720

COMITÉ

D’EVALUATION DES EXPÉRIMENTATIONS

EXPÉRIMENTATIONS

RSA

RAPPORT

[ONLINE].

FINAL SUR L’ÉVALUATION DES

C2009

[CIT.

2010-12-02].

DAGSVIK, J.K., JIA, Z., ORSINI, K., VAN CAMP, G. SUBSIDIES ON LOW-SKILLED WORKERS’ SOCIAL SECURITY CONTRIBUTIONS: THE CASE

OF

BELGIUM. EMPIRICAL ECONOMICS (2010).

[ONLINE]. C2010 [CIT. 2010-12-02]. EVROPSKÁ

KOMISE:

EVROPA 2020 - STRATEGIE

PODPORUJÍCÍ ZAČLENĚNÍ [ONLINE].

PRO INTELIGENTNÍ A UDRŽITELNÝ RŮST

BRUSEL, 3.3. 2010, [ONLINE]. C2010 [CIT. 2010-12-02].



23

EISA, N., HOYNES, H. BEHAVIORAL SUPPLY.

RESPONSE TO TAXES: LESSONS FROM THE

WORKING PAPER 11729 [ONLINE].

C2005,

EITC

NAD LABOR

[CIT. 2010-12-02] DOSTUPNÉ

Z:

IMMERVOLL, H., PEARSON, M. A GOOD TIME

FOR

MAKING WORK PAY? TAKING STOCK

OF IN-

WORK BENEFITS AND RELATED MEASURES ACROSS THE OECD. IZA POLICY PAPER NO. 3 [ONLINE]. C2009 [CIT. 2010-12-02]. JACKSON, P.M.,

BROWN,

C.V. EKONOMIE

VEŘEJNÉHO SEKTORU.

1. VYD. PRAHA:

EUROLEX

BOHEMIA, 2003. 733. S. ISBN 80-86432-09-2

MEADOWS, P. (1998) The Working Families Tax credit. National institute economic review. 1998; 166: 7477 MICHALOPOULOS, C., P.K. ROBINS,

D. CARD (2005), “WHEN

AND

FINANCIAL WORK INCENTIVES

PAY FOR THEMSELVES: EVIDENCE FROM A RANDOMIZED SOCIAL EXPERIMENT FOR WELFARE RECIPIENTS”, JOURNAL OF PUBLIC ECONOMICS, 89, 5-29.

MOUROUGANE, A, VOGEL, L.: Speed of adjustment to selected labour market and tax reforms. Paris, OECD Economics Department 2008, Working Paper No. 647. MTSFP

LA

PRIME

DE

RETOUR

À

L’EMPLOI.

[ONLINE].

C2010

[CIT.

2010-12-02].



VASSEUR D., CHALUMEAU T. POLITIQUE

FISCALE

2002 – 2009 : LA

CONTRE-RÉFORME [ONLINE].

C2009 [CIT. 2010-12-02].

24