Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta
Klimatické jevy a jejich dopad na mezinárodní obchod Diplomová práce
Vedoucí práce:
Bc. Žaneta Belányiová
Ing. Aleš Peprný, Ph.D. Brno 2011
Ráda bych poděkovala vedoucímu diplomové práce Ing. Aleši Peprnému, Ph.D. za jeho cenné rady a připomínky při tvorbě této práce. 3
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím zdrojů, které uvádím v seznamu použité literatury V Brně dne 19. května 2010
__________________
4
Abstract Žaneta Belányiová. Climate events and impact on international trade. Brno, 2011. This diploma thesis deals with current issues relating to climate change in context with international trade. In the first section are illustrated some of the theoretical foundations of international trade, the causes and impacts of climate change, described the most common environmental hazards and given the way the world responds to changing conditions. The practical part deals with specific natural disasters that occurred in the recent past, and analyzes their impact from national and global perspective. Keywords International trade, international climate change policy, natural disasters, volcanic eruption.
Abstrakt Žaneta Belányiová. Klimatické jevy a jejich dopad na mezinárodní obchod. Brno, 2011. Tato práce se věnuje aktuální problematice týkající se klimatických změn v návaznosti na mezinárodní obchod. V úvodní části jsou objasněna některá teoretická východiska mezinárodního obchodu, příčiny a dopady klimatických změn, popsány nejčastější environmentální hazardy a uvedeny způsoby, jakými svět reaguje na měnící se podmínky. Praktická část pak řeší konkrétní přírodní katastrofy, které se udály v nedávné minulosti, a analyzuje jejich dopad z národního i celosvětového hlediska. Klíčová slova Mezinárodní obchod, mezinárodní politiky změny klimatu, přírodní katastrofy, sopečná erupce.
5
Obsah 1
Úvod ......................................................................................................................... 8
2
Cíl a metodika práce ................................................................................................. 9
3
2.1
Cíl práce ............................................................................................................. 9
2.2
Metodika práce .................................................................................................. 9
Teoretická část........................................................................................................ 10 3.1
Mezinárodní obchod....................................................................................... 10
3.1.1
Vymezení mezinárodního obchodu a jeho funkce ................................... 10
3.1.2
Význam a přístupy k mezinárodnímu obchodu ........................................ 11
3.1.3
Vlivy působící na vnější ekonomické vztahy ............................................ 13
3.2
Mezinárodní obchodní operace....................................................................... 14
3.2.1 3.3
Východiska mezinárodních obchodních operací ..................................... 14
Logistika v mezinárodním obchodě ................................................................ 16
3.3.1
Železniční doprava.................................................................................... 16
3.3.2
Silniční přeprava........................................................................................17
3.3.3
Letecká přeprava ...................................................................................... 18
3.3.4
Námořní a říční přeprava ......................................................................... 18
3.4
Změna klimatu ................................................................................................ 19
3.4.1
Příčiny změny klimatu .............................................................................. 20
3.4.2
Dopady klimatických změn ...................................................................... 22
3.5
Přírodní katastrofy .......................................................................................... 23
3.5.1
Nejčastější přírodní hazardy .................................................................... 26
Povodně a záplavy ........................................................................................... 26 Zemětřesení ..................................................................................................... 29 Sopečná činnost ............................................................................................... 31 Tsunami ........................................................................................................... 32 Sucha a požáry ................................................................................................. 34
4
3.5.2
Předpověď a ochrana ................................................................................ 36
3.5.3
Koncepce zranitelnosti lidské společnosti vůči přírodním hrozbám....... 38
Praktická část ......................................................................................................... 40 4.1
Mezinárodní politiky zabývající se klimatickými změnami ........................... 40
4.1.1
Rámcová úmluva OSN o klimatických změnách (UNFCCC) ................... 40
4.1.2
Politika Evropské unie .............................................................................. 42 6
4.2
Sternova zpráva ............................................................................................... 43
4.3
Financování klimatických změn ..................................................................... 44
4.3.1
Globální fond pro životní prostředí (GEF) ............................................... 44
4.3.2
Adaptační fond (AF) ................................................................................. 46
4.4
Erupce sopky na Islandu v roce 2010 ............................................................. 46
4.4.1
Omezení letecké dopravy ......................................................................... 47
4.4.2
Problémy v České republice..................................................................... 52
4.4.3
Komplikace v cestovním ruchu ................................................................ 53
4.4.4
Narušení mezinárodního obchodu ........................................................... 54
4.4.5
Analýza vybrané letecké společnosti ........................................................ 55
4.5
Zemětřesení v Chile v roce 2010 ..................................................................... 58
4.6
Požáry v Rusku v roce 2010 ............................................................................ 61
4.7
Povodně v Evropě ............................................................................................ 64
4.7.1
Povodně 2009 ........................................................................................... 66
4.7.2
Povodně 2007 ........................................................................................... 69
5
Diskuze ................................................................................................................... 73
6
Závěr ....................................................................................................................... 75
7
Použitá literatura.................................................................................................... 77
8
Seznam grafů .......................................................................................................... 81
9
Seznam obrázků ..................................................................................................... 82
10
Seznam tabulek ................................................................................................... 83
11
Seznam příloh ..................................................................................................... 84
12
Přílohy ................................................................................................................. 85
7
1 Úvod „Výzva týkající se změny klimatu a to, jak se k ní postavíme, bude určující pro nás, naši dobu a v konečném důsledku i pro náš odkaz pro celý svět. ” generální tajemník OSN Ban Ki-moon, 2007 Zemské klima se mění od nepaměti. Přesto je však v současnosti změna klimatu jedním z nejzávažnějších a nejvíce diskutovaných globálních ekologických problémů. Její příčinou je s největší pravděpodobností zesilování skleníkového efektu atmosféry. Již několik desítek let je navíc přirozený skleníkový efekt stupňován patrně v důsledku lidské činnosti. Na fenomén změny klimatu poprvé vědci upozornili v šedesátých letech minulého století. Míra významu vlivu člověka na změnu klimatu je neustálým předmětem sporů, i když aktuální vědecké poznatky dokazují, že lidská činnost, a s ní související produkce skleníkových plynů, klimatický systém Země bezpochyby ovlivňuje. Změnou klimatu je ohroženo fungování všech krajinných složek včetně celé lidské společnosti. Pochopit a předpovědět její vývoj a dopady, je vzhledem ke komplikovaným zpětným vazbám v celém klimatickém systému značně náročné. Pro tento účel jsou vyvíjeny složité předpovědní klimatické modely, které se zaměřují na prognózu výskytu možných klimatických změn i jejich dopadů na přírodu a společnost. Již nyní jsou zcela zřetelné dopady oteplování na změnu fauny i flóry a rovněž i zvyšující se frekvence extrémních stavů počasí po celém světě. Změna klimatu patří k největším nebezpečím pro životní prostředí, společnost i hospodářství. Představuje komplexní problém související se všemi sektory ekonomiky a přináší velmi vážná globální rizika. Ignorování změny klimatu může zásadně narušit hospodářství i život ve společnosti a to v měřítku srovnatelném se světovými válkami nebo hospodářskou krizí v první polovině 20. století. Všechny uvedené skutečnosti musí vést k tomu, aby byla přijata účinná opatření s cílem zabránit riziku velmi vážných následků v budoucnosti, neboť změna klimatu již jednoznačně probíhá. 8
2 Cíl a metodika práce 2.1
Cíl práce
Cílem diplomové práce je popsat dopady konkrétních přírodních katastrof na vybraná odvětví hospodářství a mezinárodního obchodu. K uvedené analýze bude využito vybraných environmentálních katastrof, které se odehrály v nedávné minulosti. Detailně bude zpracována sopečná erupce na Islandu v roce 2010 a nastíněno bude i zemětřesení v Chile a požáry v Rusku ze stejného roku a v neposlední řadě i povodně, které postihly Evropu v roce 2009 a 2007. Všechny zmíněné události měly dalekosáhlé následky, způsobily škody na majetku, životním prostředí a vedly k ohrožení i ztrátám na lidských životech.
2.2 Metodika práce Práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. V úvodní teoretické části jsou vymezeny základní pojmy úzce spjaté se zkoumanou problematikou. Postupně je věnována pozornost charakteristikám mezinárodního obchodu, mezinárodním obchodním operací jako ústřednímu bodu zahraničního obchodu a také logistice, která je náchylná k velkým škodám právě v důsledku klimatických změn a s nimi souvisejících přírodních katastrof. Druhá část řeší změnu klimatu, její příčiny a dopady na společnost a životní prostředí. Dále jsou definovány přírodní katastrofy – tzn. konkrétní environmentální rizika, jejich předpověď a koncepce zranitelnosti lidské společnosti. V následující praktické části jsou uvedena opatření, která přijala společnost k řešení tohoto celosvětového problému. Poslední fáze analyzuje konkrétní přírodní katastrofy uplynulých let a snaží se odhalit jejich dopady z hlediska národního i celosvětového a to na základě srovnání nejrůznějších ekonomických a účetních veličin. Ke zpracování této diplomové práce bylo nutno předem nastudovat odbornou literaturu zabývající se uvedenou problematikou a k získání nejaktuálnějších informací bylo využito mnoha internetových zdrojů.
9
3 Teoretická část Tato část je věnována definici základních charakteristik mezinárodního obchodu a jejím cílem je přispět k názornějšímu a dokonalejšímu pochopení rozebíraného tématu.
3.1
Mezinárodní obchod
3.1.1 Vymezení mezinárodního obchodu a jeho funkce Mezinárodní obchod představuje výměnu zboží a služeb přes hranice určitého státu.
Jde o základní formu propojení ekonomik. Zahraniční obchod je
historicky nejstarší a nejrozšířenější formou hospodářských vztahů státu a v současnosti pak patří k nejdynamičtějším prvkům světové ekonomiky. Mezi primární důvody vzniku mezinárodního obchodu zahrnujeme: •
monopol přírodních a klimatických podmínek některých zemí (nerostné suroviny, zemědělství, cestovní ruch, lesy apod.),
•
odlišný spotřebitelský vkus a preference spotřebitelů v různých zemích,
•
snaha o zvyšování efektivity výroby (rostoucí míra dělby práce na mezinárodní úrovni; efektivní využití technologií; nutnost vyrábět určité množství k realizaci zisku),
•
konflikt výroby a spotřeby (výroba se specializuje,
spotřeba
se diferencuje a dovoz umožňuje domácím výrobcům potřebnou specializaci) [39]. Na přelomu dvacátého a jednadvacátého století však teorie i praxe mezinárodního obchodu prošla významnými proměnami. Hlavním důvodem byla a je změna tržních podmínek, které přináší neustále postupující proces globalizace1. Koncem 90. let také poprvé tempo růstu mezinárodních obchodních transakcí převýšilo frekvenci obchodování uvnitř jednotlivých států. Za velmi důležitý ekonomický aspekt lze tedy považovat skutečnost, že firmy, 1 Globalizace - představuje různé změny společnosti, které vedly k větší propojenosti politických, sociokulturních a ekonomických událostí na celosvětové úrovni. Lze ji chápat jako nerovný proces, v jehož důsledku se některé části světa relativně přibližují, zatímco jiné relativně oddalují, to vše bez ohledu na geografickou vzdálenost. Tyto nové vzdálenosti jsou určeny rychlostí přenosu informací a jsou přímým důsledkem úrovně zapojení míst od systému globální ekonomiky. Díky těmto rozdílům mohou mít podobné procesy v různých částech světa velmi rozdílné důsledky (typickým příkladem je např. zavádění volného trhu).
10
zboží i zákazníci přestávají být národními, ale stávají se součástí jednotného globálního trhu, který nazýváme jako tzv. globální ekonomický prostor. Příčiny vzniku i následné transformace tohoto prostoru spatřujeme především v působení následujících faktorů: •
technologická expanze,
•
liberalizace mezinárodního obchodu,
•
globální propojení veřejných a soukromých institucí,
•
nástup globálního konkurenčního prostředí (KOLEŇÁK; SYCHROVÁ, 2011, 7).
Míru zapojení ekonomiky dané země do mezinárodního obchodu označujeme jako otevřenost ekonomiky nebo v případě, že jde o velmi malé zapojení, jako uzavřenost ekonomiky. Míru otevřenosti ekonomiky je možné nejlépe vyjádřit jako podíl vývozu a dovozu na hrubém domácím produktu (GDP)2. Mezinárodní obchod má dvě základní funkce. První z nich je funkce transformační, tj. že zahraniční obchod transformuje strukturu domácí produkce ve strukturu žádoucí v oblasti užití (výrobní nebo finální) a rozšiřuje varianty uspokojování potřeb. Druhá růstová funkce znamená, že zahraniční obchod jako faktor ekonomického růstu souvisí s vytvářením specializačního profilu ekonomiky. A to zejména pak v relativně malých ekonomikách, kde je struktura domácí obchodní ekonomiky výrazně ovlivněna ekonomickou výkonností a konkurenceschopností na mezinárodních trzích (KOLEŇÁK; SYCHROVÁ, 2011, 11). 3.1.2 Význam a přístupy k mezinárodnímu obchodu Pro hodnocení zahraničního obchodu či vnějších ekonomických vztahů v ekonomice každé země používáme několik hledisek: •
Efektivnost – jedná se o snahu soustředit se v exportní politice na ty výrobky,
u
kterých
může
země
dosáhnout
maximálních
úspor
společenské práce. Na tyto produkty je pak soustředěn výzkum, vývoj, propagační úsilí aj. Jako příklad můžeme uvést třeba Japonsko se svou komplexní ekonomikou, které již dávno v minulosti zaměřilo své 2
GDP - Gross Domestic Product
11
proexportní aktivity na několik málo oborů, mezi které řadíme – elektroniku, optiku, výrobu dopravních prostředků a robotizaci. Čím je ekonomika menší a otevřenější, měla by se o to více soustředit na zvýšení a udržení schopnosti konkurence, tzn. i schopnosti vývozu vybraných výrobků. •
Proporcionalita – na světě existuje jen málo zemí, které mají ostatečně velký domácí trh a průmyslovou platformu schopnou soběstačného vývoje. Tyto státy mající komplexní surovinovou základnu jsou schopny pokrýt veškeré potřeby domácí průmyslové produkce. Mezi takové země řadíme USA, Rusko, Čínu, Brazílii apod.
•
Demonstrativní efekt – vývozní program každé země představuje určitou vizitku stavu a úrovně rozvoje ekonomiky daného státu. Naopak dovozní program znamená způsob řešení třeba problémů proporcionality – zde jde o získání těch užitných hodnot, které z nejrůznějších důvodů zemi chybějí, ale také zajištění zrychlení ekonomického rozvoje dovážející země. Ve své podstatě se jedná o určitou demonstraci světového technického, designového a módního trendu, který může působit stimulačně na společenský a ekonomický pokrok. Cílem je samozřejmě zajistit i transfer světových trendů, k nimž můžeme zařadit šíření ekologických prvků, bezpečnost práce, náhrada energetických a využívání netradičních zdrojů a podobně (SVATOŠ, 2009).
Význam zahraničního obchodu můžeme ale spatřovat i v podpoře mírové spolupráce a ve snížení rizika konfliktu. Vzájemná hospodářská provázanost dvou nebo více zemí vede k tomu, že celkové vztahy mezi těmito státy jsou pevnější a stabilnější. U sousedních zemí je pak zahraniční obchod prostředkem k budování trvalých a kvalitních sousedských vztahů. Zahraniční obchod přispívá nepochybně i k růstu vzdělanosti. Obyvatelé zemí orientovaných na vývoz jsou nuceni k intenzivnějšímu studiu technických novinek, forem zahraniční spolupráce, světových jazyků i národních kulturních specifik. Vliv uvedených hledisek nebo faktorů na ekonomiku každé země je evidentně různý. V zásadě lze ale říci, že čím je země větší a čím více má obyvatel, tím je míra závislosti ekonomiky na vnějších ekonomických vztazích menší.
12
Z národohospodářského pohledu existují v postatě dva přístupy k vnějším ekonomickým vztahům, které berou v potaz první dvě uvedená hlediska. Hledisko proporcionality ekonomiky zdůrazňuje pasivní přístup. Cílem tohoto pojetí je dosažení plynulého reprodukčního procesu a ekonomové, kteří ho prosazují, vyzvedávají úlohu zahraničního obchodu hlavně při zajištění surovin, potravin, strojů a zařízení, které v zemi schází. Představitelé této ekonomické školy často charakterizují vývoz jako určité „zlo“, které je nezbytné podstoupit, aby stát získal devizové prostředky pro své dovozní potřeby. Charakteristický je tedy protekcionistický přístup k zahraničnímu obchodu, tj. maximální ochrana domácího trhu. Naopak aktivní chápání úlohy zahraničněobchodní politiky klade důraz na první hledisko – hledisko efektivnosti. V tomto pojetí vláda usiluje o orientaci ekonomiky na vývozuschopný program výroby zboží a služeb. Úlohou státu je tedy vytvářet prostor pro vývozce, tzn. odstraňovat překážky, které se vývozcům mohou postavit do cesty mezi výrobou a umístěním na zahraničních trzích u finálního spotřebitele. Snaží se tedy o zajištění co nejsnazšího přístupu na trhy ostatních států. Země, které v praxi uplatňují tento
přístup,
jsou
úzce
spojeny
s ekonomickým
liberalismem,
tedy
minimálními zásahy do ekonomiky, a vývoz činí základní hnací sílu jejich ekonomického rozvoje. Nutno rovněž dodat, že počet zemí, které aplikují aktivní obchodní politiku, trvale roste. 3.1.3 Vlivy působící na vnější ekonomické vztahy Vnější ekonomické vztahy každé země jsou průsečíkem nejrůznějších vlivů, které lze v zásadě rozdělit na objektivní a subjektivní. Objektivní vlivy jsou dány například zeměpisnou polohou; skutečností, zda má či nemá stát přístup k moři; má-li splavné řeky, tzn. přístup k levné dopravě; geografickým charakterem země (hory, nížiny, ale i sopky, riziko zemětřesení apod.). Dále sem spadají klimatické faktory (zejména srážkové poměry a rozložení srážek, rizika záplav); existence periodických klimatických extrémů (bouří, tajfunů, fenomény niño – extrémní srážky nebo niña – extrémní sucha); zdroje surovin (hlavně energetických, ale i rud kovů, vody atd.). Tyto všechny jevy jsou dány a je třeba z nich vycházet a respektovat je při zpracování zásadních
národohospodářských
koncepcí.
Objektivním
faktorem
je 13
i ekonomická vyspělost měst a venkova, vzdělanost – především technická aj. Tyto činitele lze sice ovlivnit, ale zásadní změny vyžadují poměrně dlouhé časové období. Subjektivní faktory zahrnují vlivy státu, jeho institucí a dalších činitelů, které se snaží objektivní faktory modifikovat, usměrňovat, využívat nebo eliminovat. Rozsah a síla státních zásahů v minulosti rostla s relativní ekonomickou slabostí země. Historicky první státní zásahy měly chránit domácí výrobu, většinou ekonomicky slabou, vůči zahraniční konkurenci. Na druhou stranu ale rozvoj výrobních sil, který vyvolal prudký rozmach mezinárodního obchodu, si postupně vynutil i státní zásahy nejen do tzv. domácích vnitřních ekonomických vztahů, ale i do mezinárodní směny (SVATOŠ, 2009).
3.2 Mezinárodní obchodní operace Ústředním bodem mezinárodního obchodu jsou mezinárodní obchodní operace, které charakterizujeme jako veškeré finanční a nefinanční transakce, jež zapříčiňují vznik, změnu nebo zánik obchodně právních vztahů v souladu s mezinárodním právem (KOLEŇÁK; SYCHROVÁ, 2011, 7). Zahraniční obchod se pak uskutečňuje prostřednictvím velkého množství těchto operací, které mají řadu individuálních zvláštností. Ty se projevují ve způsobu navazování obchodních spojení mezi prodávajícím a kupujícím, v podmínkách obchodu a jejich právním zajišťování a v náročnosti na vytváření předpokladů pro efektivní uskutečňování těchto transakcí. Konkrétním příkladem může být třeba výzkum trhu, rozbor obchodně politických podmínek, vhodná komunikace s potenciálními zahraničními partnery, výběr vhodných distribučních cest a jejich smluvní zajištění, volba obchodních společníků aj. 3.2.1 Východiska mezinárodních obchodních operací Motivace, vedoucí podniky k obchodování s partnery na zahraničních trzích, může být velmi různorodá. Často k tomu rozhodnutí dospějí tehdy, kdy nemohou zcela naplnit podnikatelskou strategii na domácím trhu. Relativně malé národní trhy, ke kterým bezesporu Česká republika patří, přímo nezbytně vyžadují orientaci na trhy zahraniční a to nejen ze strany velkých podniků, ale i značné většiny malých a středních firem. Zaměření na zahraniční trhy je 14
podmínkou efektivního podnikání v řadě výrobních oborů i ve službách. Mezinárodní obchod může poskytnout firmám širší prodejní a nákupní možnosti i nové podnikatelské příležitosti. Navíc angažovanost firem ve vývozu a dovozu snižuje jejich závislost na domácím trhu a vede mnohdy k větší stabilitě. Míra orientace na zahraniční trhy závisí na řadě faktorů. Jedním z nich mohou být i dosavadní zkušenosti firmy s prací na trhu zahraničním. Některé podniky se ve svých obchodních aktivitách zaměřují převážně na domácí trh, přičemž
postupně
získávají
informace
o
možnostech
obchodovat
na zahraničních trzích. Jiné se již orientují na zahraniční obchod nebo mezinárodní cestovní ruch. Jedná se zvláště o vysoce specializované podnikatelské subjekty. A nejvyššího stupně pak dosahují firmy, které podnikají v řadě zemí, mají v hostitelských státech své organizační jednotky zaměřené na obchod, výrobu, poskytování služeb a další činnosti. Strategická rozhodování podniků cílevědomě zaměřených na zahraniční obchod se dotýkají zejména následujících otázek: •
které zahraniční trhy zvolit pro své podnikatelské aktivity,
•
jakou formou vstoupit na tyto trhy,
•
jaké výrobky nabízet nebo nakupovat na těchto trzích,
•
jaká bude distribuce produktů,
•
na jaké segmenty trhu se orientovat,
•
jaký použít způsob komunikace se zahraničním trhem,
•
jakou cenou politiku zvolit,
•
s kterými
domácími
a
zahraničními
firmami
spolupracovat
(MACHKOVÁ; ČERNOHLÁVKOVÁ, 2007, 33). Pro veškerá strategická, ale i taktická rozhodování podniku o mezinárodních obchodních operacích, je nezbytný soustavný výzkum trhu. Na jeho základě totiž získává firma nezbytné informace o teritoriu, do kterého se chystá vstoupit, nebo aktualizuje své poznatky o prostředí, ve kterém již působí. Jedná se zejména o údaje týkající se podnikatelského prostředí dané oblasti, makroekonomické a politické situace, hospodářské politiky, sociálně-kulturních zvláštností apod. Podle vlastní podnikatelské orientace pak získává firma data 15
o hlavních konkurentech, o vztahu nabídky a poptávky, o potenciálních distribučních cestách, o cenovém vývoji, o výši nákladů a dalších skutečnostech. Vzhledem k rychle se měnícím podmínkám na zahraničních trzích není výzkum trhu jednorázovou záležitostí, ale poznatky o jeho vývoji je nutno neustále obnovovat.
3.3 Logistika v mezinárodním obchodě Logistiku lze obecně definovat jako kompletní tok zboží, od dopravy surovin k výrobci, až po odevzdání zboží konečnému spotřebiteli (SVATOŠ, 2009, 246). Jiná definice říká, že se jedná o fyzické přemístění zboží, které je obvykle nutné k realizaci každé obchodní operace, přičemž se používají prostředky hmotné i nehmotné povahy. Hmotné prostředky zahrnují pohyb hotových výrobků, obalů s odpadů; nehmotné pak soubor logistických činností a služeb včetně pohybu informací (MACHKOVÁ; ČERNOHLÁVKOVÁ, 2007, 125). Cílem logistiky je komplexní uspokojení specifických potřeb zákazníků v optimálním čase a její osou je samozřejmě doprava. Volba logistických prostředků bezesporu závisí na celé řadě faktorů. Bezprostředně souvisí s fyzickým přemístěním předmětu koupě, ale konkrétní volbu ovlivňují i další aspekty, jako například povaha zboží, klimatické podmínky,
způsob
balení,
přepravní
vzdálenost,
technická
vybavenost
přepravců apod. Výrazným znakem současné logistiky je růst počtu a kvality vztahů a vazeb jednotlivých článků logistického řetězce v globálním měřítku. I přesto, že narůstá celkový objem přepravovaného zboží, stále naléhavěji se objevuje potřeba přemístit zboží ve stanoveném množství a čase, za přijatelné ceny, s minimálním ekologickým zatížením a dle individuálních potřeb zákazníka. 3.3.1 Železniční doprava Prostřednictví každé železnice je možno realizovat celou řadu standardních i nestandardních zásilek. K těm standardním patří například kontejnerové zásilky nebo vozové zásilky, u kterých je k přepravě nutný každý jeden samostatný železniční vůz. U kusových zásilek pak nejsou nezbytné samostatné 16
vozy, je zde však omezení podle objemu a váhy. A dále spěšniny, které jsou realizovány současně s přepravou osob. K nestandardnímu zboží řadíme třeba přepravu nebezpečného, rychle se kazícího nebo příliš rozměrného zboží. Tato přeprava pak navíc podléhá zvláštním režimům i specifickým tarifům3. Mezinárodní železniční doprava je provozována na základě Úmluvy o mezinárodní železniční přepravě (COTIF)4, jejíž nedílnou součástí jsou Jednotné právní předpisy pro smlouvu o mezinárodní železniční přepravě. Hlavní předností smlouvy je aplikace jednotných právních předpisů bez ohledu na počet národních železnic, které se na konkrétní přepravě podílí, a unifikace náležitostí přepravních dokumentů. Účastníky uvedené úmluvy jsou pak železnice všech evropských států s výjimkou zemí bývalého Sovětského svazu, ve kterých se provozování železnic řídí ustanoveními vlastní smlouvy (SMGS)5. Za klady železniční přepravy považujeme zejména ekologickou šetrnost a možnost přepravy i nestandardního zboží. Naopak negativa spočívají v ceně přepravného (podléhá regulaci státu) a v nemožnosti výběru železničního přepravce (dráhy jsou obvykle státními podniky). 3.3.2 Silniční přeprava Silniční přepravu je možné v současnosti považovat za nejrychleji se rozvíjející, ale také nejproblematičtější typ přepravy. Díky své rychlosti, vysoké mobilitě a dostupnosti úspěšně konkuruje zejména dopravě železniční. Hlavní faktory, které vývoj silniční přepravy ovlivňují nepříznivě, jsou ekologická závadnost a narušování životního prostředí, nízká průchodnost hlavní silniční a dálniční sítě a s ní spojená vysoká nehodovost a silné konkurenční prostředí mezi dopravci. Za problém lze považovat i ekonomickou slabost některých dopravců, kteří nejsou schopni nést v dostatečném rozsahu míru odpovědnosti za svěřenou zásilku. Vhodným nástrojem prevence rizik zde proto bývá odpovědnostní pojištění (KOLEŃÁK; SYCHROVÁ, 2011). Jedním z nejvýznamnějších dokumentů, které provozování této přepravy upravují je Dohoda o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční přepravě podmínky jsou stanoveny např. Řádem pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečného zboží (RID - International Rule for Transport of Dangerous Substances by Railway) 4 COTIF - Convention relative aux Transports Internationaux Ferroviaires 5 SMGS – Agreement on International Goods Transport by Rail 3
17
(CMR)6. Dohoda se vztahuje na všechny smlouvy o přepravě zboží silničním nákladním vozidlem za úplatu, pokud místo převzetí a místo dodání je v různých státech, z nichž alespoň jeden je signatářem zmíněné dohody. Doprava pak může být realizována jako kusová (jednotlivé zásilky jsou kompletovány podle jejich objemu, množství a charakteru tak, aby přeprava byla ekonomicky a logisticky účelná) nebo celokamionová (má podobu časového nebo cestovního charakteru a její ceny jsou smluvní). 3.3.3 Letecká přeprava Nákladní letecká doprava je jedním z nejmladších dopravních odvětví. Především ze strany laické veřejnosti je vnímána jako atraktivní typ přepravy, který je relativně velice rychlý, bezpečný a spolehlivý, na druhou stranu však poměrně nákladný. Z pohledu celkového objemu mezinárodního obchodu je však její podíl zanedbatelný. Používá se zejména u zásilek výjimečné povahy, jakými jsou třeba náhradní díly, rychle se kazící potraviny, léky aj. Pro realizaci mezinárodní linkové letecké přepravy platí jednotné přepravní podmínky Mezinárodního sdružení leteckých přepravců (IATA)7 se sídlem v Ženevě. S ohledem na rozdílné podmínky provozu v různých světadílech vytvořila tato organizace tři dopravní konferenční oblasti: •
Severní, Střední a Jižní Amerika s přilehlými ostrovy,
•
Evropa a Afrika s přilehlými ostrovy,
•
Asie a Austrálie s přilehlými ostrovy.
Letecká přeprava je realizována buď jako pravidelná linková (dokládka), při které je kusové zboží dokládáno do běžných leteckých linek pro osobní přepravu; nebo druhým typem je nepravidelná (charterová) přeprava, při které je pronajímán úložný prostor celého dopravního prostředku, bez ohledu na jeho vytížení. 3.3.4 Námořní a říční přeprava Námořní a říční přeprava zaujímá výrazně nadpoloviční podíl na celkovém objemu přeprav ve světovém obchodu. Tento druh dopravy uskutečňují ekonomicky velmi silné subjekty - rejdaři, kteří se navíc sdruží do tzv. 6 7
CMR - Convention relative au contrat de transport international de marchandises par route IATA - International Air Transport Association
18
námořních konferencí8. Jde o dobrovolná sdružení, která účinně prosazují a hájí ekonomické zájmy svých členů a pro dosažení vytyčených cílů používají všechny dostupné způsoby (ty často vykazují prvky kartelového charakteru). Náplní jejich činnosti je pak z největší části optimalizace přepravních kapacit, tarifů a
podmínek
provozování
liniové
námořní
plavby
(MACHKOVÁ;
ČERNOHLÁVKOVÁ, 2007, 131). Mezi světové námořní přístavby pak bezesporu řadíme Rotterdam, Singapur, Hongkong, Antverpy, Šanghaj a další. Výkony jednotlivých námořních přístavů bývají uváděny v množství vyloženého a naloženého materiálu za kalendářní rok v tunách. Máme-li tedy hodnotit výkonnost přístavů ve světovém obchodě z pohledu přepravních výkonů, uchovávají si svoje tradiční postavení největší evropské přístavy Rotterdam, Antverpy a Hamburk. V první desítce se však čím dál častěji objevují přístavy jihovýchodní Asie, což plně koresponduje se současnými trendy mezinárodního obchodu. Ze všeobecného hlediska za pozitiva námořní a říční přepravy považujeme cenovou dostupnost a značnou rozšířenost; na druhou stranu pro země, které nemají přístup k moři či k velkým říčním tokům (jako ČR) nemá tato doprava žádný markantní význam a je v podstatě zanedbatelná.
3.4 Změna klimatu „Změna klimatu je největším selháním trhu s nejrozsáhlejšími důsledky v celé historii.” Sir Nicholas Stern, vedoucí Hospodářského útvaru vlády Spojeného království (UK Government Economic Service)
Zemské klima se neustále mění a to nejen v důsledku přírodních podmínek ale i na základě lidské činnosti. Pokud bychom chtěli být opravdu přesní, je nutno rozlišovat pojmy klimatická změna a klimatické změny. Klimatické
8
z angl. conference liners
19
změny, utvářely podnebí Země už v dávné minulosti a měly přirozený původ, ale klimatická změna je podmíněná hlavně antropogenními vlivy, tzn. lidskou činností a sledujeme ji v průběhu zhruba posledních sta let a úzce tedy souvisí se začátkem industrializace. Změna klimatu je jedním z největších nebezpečí pro životní prostředí, společnost i hospodářství. Podle Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC)9 je oteplování klimatického systému jednoznačné. Pozorování ukazují vzrůstající globální průměrné teploty ovzduší a oceánů, rozšířené tání sněhu a ledu a stoupající globální průměrnou hladinu moří. Oteplování lze pravděpodobně z největší části připsat na vrub emisím skleníkových plynů vzniklých lidskou činností. 3.4.1 Příčiny změny klimatu Změna klimatu je způsobena mnoha různými faktory. Jak bylo uvedeno výše, jsou to jak přírodní podmínky, tak i výsledky lidské činnosti, které podstatně ovlivňují zemské klima [24]. Za nejvýznamnější pak považujeme: •
zvýšenou hladinu skleníkových plynů,
•
změnau zemské oběžné dráhy,
•
změny týkající se slunečního záření,
•
oceánské proudění,
•
sopečné erupce.
Ačkoli změny klimatu provází lidstvo od nepaměti, intenzita a rychlost změn je v současnosti bezpochyby mnohem výraznější a to právě kvůli zmíněné lidské činnosti. Během posledních sta let se teplota země zvýšila o 0,75 °C a četnost přírodních katastrof způsobených klimatickými změnami prudce vzrostla. Má-li se změna klimatu zastavit, musejí se významně snížit celosvětové emise skleníkových plynů a za tímto účelem již existují i některé politiky. Hlavním zdrojem antropogenních skleníkových plynů je: •
spalování fosilních paliv při výrobě elektřiny, v dopravě, v průmyslu a v domácnostech,
IPCC - Intergovernmental Panel on Climate Change - jde o vědecký orgán, který byl založen OSN v roce 1988 k vyhodnocování rizik změny klimatu
9
20
•
zemědělství a změny využití půdy, jako je odlesňování,
•
ukládání odpadu na skládkách a
•
používání průmyslových fluorovaných plynů [8].
Určitá změna klimatu je nevyhnutelná i v případě, že politiky a snahy o snížení emisí budou účinné. Z toho důvodu musíme také připravovat strategie a opatření pro přizpůsobení se dopadům změny klimatu a to nejen ve vyspělých severních zemích, ale zvláště za jejich hranicemi, protože k nejzranitelnějším patří málo rozvinuté země, které mají nejmenší finanční a technickou kapacitu pro adaptaci. Další příčinou změny klimatu je i změna oběžné dráhy Země a změna intenzity slunečního záření. I přesto, že podíl těchto faktorů je minimální, bylo prokázáno, že za posledních 30 let došlo k mírným variacím, které měly vliv i na globální klimatické podmínky. Naopak
nelze
popřít
význam
oceánů
a
moří,
které
mají
schopnost nést velké množství tepla, čímž mohou zásadně ovlivnit globální klimatické podmínky. Na druhou stranu zvýšení emisí skleníkových plynů má rovněž dopad na moře a oceány. Nedávné studie prokázaly, že zvýšená hladina oxidu uhličitého v atmosféře zvyšuje „kyselost“ mořské vody. Nikdo nemůže zpochybnit fakt, že oceánské cirkulace jsou významnou součástí klimatického systému, a proto také IPPC vyzval k jejich dalšímu studiu. Vedoucí vědecká instituce
v oblasti
oceánografie
(Woods
Hole
Oceanographic
Institution) v současné době provádí výzkum na téma „jakou roli hrají oceány na změně klimatu‘‘ [11]. Stejně tak sopečná činnost trvající pouhých pár dní může podstatně ovlivnit klima a to i na delší časové období. Je to zapříčiněno velkým množstvím plynu (hlavně oxidu siřičitého) a popela, který se uvolní při vulkanické erupci. Tyto emise mohou v atmosféře přetrvávat po dobu několika let a regulovat množství sluneční energie dopadající na Zem. Různé studie10 ukazují, že i individuální sopečné erupce mohou zapříčinit globální ochlazení a to až na několik desítek let.
např. Sternova zpráva nebo Čtvrtá hodnotící zpráva Mezivládního panelu pro změny klimatu (AR4)
10
21
Obr. 1: Celkové emise CO2 v letech 1860 – 2000 (v tis. tunách) Zdroj: http://environmentlaw.org.uk
3.4.2 Dopady klimatických změn Evropská
agentura
pro
životní
prostředí
(EEA)11
spolu
se
Světovou
zdravotnickou organizací (WHO)12 vydaly v roce 2008 zprávu, která shrnuje význam, minulé trendy a budoucí projekce měnícího se klimatu. Stejně tak se zabývá přizpůsobením se dopadům klimatických změn, řeší různé adaptační strategie a politiky vedoucí ke zmírnění těchto dopadů. Změny klimatu se projevují zejména: •
Zvýšením průměrné globální teploty – pozorování potvrzují, že teplota vzrostla zhruba o 0,8 °C ve srovnání s předindustriální dobou. Do konce 21. století se očekává, že dojde k nárůstu teploty o další 1,0 5,5 °C.
•
Extrémním počasím – v posledních 50 letech se stále častěji a intenzivněji vyskytují horké extrémy a klesá počet studených extrémů. Stejně tak je nutno do budoucna počítat s četnějšími
11 12
EEA - European Environment Agency WHO - World Health Organisation
22
srážkami (hlavně v severních oblastech) a intenzivnějšími období sucha (především v jižních oblastech). •
Změnou výskytu rostlinných i živočišných druhů – jak rostliny, tak i živočichové postupují stále více na sever. Do konce století se jejich stanoviště může posunout až o několik stovek kilometrů. U některých druhů hrozí vyhynutí u jiných zase masivní rozmach.
•
Změnami v množství a kvalitě vody, její biodiverzitě a ekosystémech – dochází
ke
zvýšení
teploty
moří
i
sladkých
vod;
zvyšuje
se hladina oceánů zejména v důsledku tání ledovců; zkracuje se doba trvání ledové pokrývky na jezerech a řekách apod. •
V oblasti zdravotnictví – klesá úmrtnost v zimních měsících, naopak se zvyšuje počet úmrtí během letních veder. Navíc se očekává, že množství onemocnění šířených přenašeči v blízké budoucnosti vzroste – např. klíšťata se stěhují do vyšších nadmořských výšek, asijský komár Aedes Albopictus, přenašeč mnoha virů, za posledních 15 let značně zvětšil oblast svého působení, a rovněž dochází k místnímu znovuobjevení horečky dengue.
•
Ekonomickými dopady – existují snahy vyčíslit ekonomické náklady a možné přínosy změny klimatu, avšak hodnocení je velmi obtížné. Nicméně nelze popřít fakt, že celkové ztráty plynoucí z událostí souvisejících s počasím a klimatem za posledních 25 let zřetelně vzrostly [11].
3.5
Přírodní katastrofy
Ve světě se neustále objevují zprávy o katastrofách, které jsou způsobeny jak přírodními procesy a tak i jevy, které souvisí s činností člověka. Od nepaměti byli lidé vystaveni působení přírodních pochodů a to velmi dlouho bez znalosti jejich příčin. Ačkoli přírodní katastrofy provází lidstvo po celou dobu jeho historie, v současnosti je možné zaznamenat nárůst jejich intenzity i frekvence.
23
Graf 1: Zaznamenané přídní katastrofy v letech 1975 - 2010 Zdroj: International Strategy for Disaster Reduction, www.unisdr.org
Tato skutečnost má samozřejmě několik příčin, které však úzce souvisí především s celkovým rozvojem lidské společnosti. Populační nárůst v posledním století znamená, že mnohem větší procento lidí je vystaveno působení přírodních procesů. To platí především pro rozvojové země, kde zranitelnost populace je velmi vysoká. Růst počtu obyvatel spolu s rozvojem ekonomiky znamená taktéž zvýšené zatížení přírodních zdrojů. V souvislosti s tím, je např. velkým problémem ničení půdního fondu. V závislosti na nadměrném využívání zemědělské půdy nebo odlesňování může docházet k procesům eroze, salinizace neboli zasolování půdy apod., které značně degradují půdní fond a snižují tak možnosti jeho využití. Riziko je opět největší v rozvojových státech, kde převážná část obyvatelstva je přímo závislá na zemědělské produkci daného roku [4]. S nárůstem populace souvisí i zvýšená míra urbanizace. Původně venkovské obyvatelstvo migruje do měst a usidluje se v chudinských čtvrtích, kde často
24
chybí základní sanitární zařízení nebo dostatečná míra lékařské péče. U takovýchto skupin obyvatel opět značně vzrůstá jejich zranitelnost. Nárůst intenzity
hazardů
růst a technologický
v
posledních
pokrok.
Díky
letech
zapříčiňuje
růstu
ekonomické
také ekonomický produkce
roste
i ekonomická síla populace. Lidé akumulují větší množství majetku, který může být vystaven riziku. Technologický pokrok pak představuje nebezpečí nových technologických hazardů, které jsou přímo závislé na činnosti člověka. V souvislosti s rozvojem společnosti se také bere v úvahu již zmiňovaná otázka klimatických změn, které se rovněž podílí na intenzivnějším výskytu přírodních katastrof. V neposlední řadě je to pak i zvýšená míra globálních závislostí. Vedle závislosti ekonomické je to především rozvoj globální komunikace.
Pokud
srovnáváme
množství
katastrof
v
současnosti
a v historických dobách, musíme brát v úvahu, že informovanost lidí o událostech na ostatních místech planety byla minimální ve srovnání se současným stavem informačních a komunikačních technologií. Co se týče klasifikace environmentálních hrozeb, můžeme je rozdělit do několika kategorií podle nejrůznějších kritérií. Jedno z možných dělení rozlišuje přírodní katastrofy podle místa jejich vzniku neboli vztahu k zemskému povrchu (KUKAL, 1983, 14): •
Katastrofy vznikající pod zemským povrchem - zemětřesení, sopečná činnost.
•
Katastrofy vznikající na zemském povrchu - svahové pohyby, povodně, tsunami.
•
Katastrofy vznikající nad zemským povrchem - tropické cyklóny, tornáda.
Jiná klasifikace pak definuje pět skupin environmentálních hrozeb (SMITH, 2002, 16): •
atmosférické hrozby - extrémní teploty a srážkové úhrny, tropické cyklóny,
•
hydrologické hrozby - povodně, tsunami, sucha (nedostatek srážek), 25
•
geologické hrozby - svahové pohyby, zemětřesení, vulkanismus,
•
biologické hrozby - epidemie (lidí, zvířat, rostlin), požáry,
•
technologické hrozby - průmyslové nehody, nukleární hrozba.
V posledních 10 letech měly bezpochyby největší podíl na celkovém počtu přírodních katastrof povodně a záplavy (co se týče četnosti výskytu).
Graf 2: Počet zaznamenaných přírodních katastrof v letech 2000 - 2010 podle jejich typu Zdroj: International Strategy for Disaster Reduction, www.unisdr.org
3.5.1 Nejčastější přírodní hazardy •
Povodně a záplavy
Povodeň je přírodní katastrofa, způsobená rozlitím nadměrného množství vody v krajině mimo koryta řek. Jejími následky mohou být různě velké škody na majetku, ekologické škody či oběti na lidských životech. V běžném životě se často zaměňují pojmy povodeň a záplava. Povodeň je výrazné přechodné zvýšení hladiny vodního toku, ať již v důsledku náhlého zvětšení průtoku (např. 26
v důsledku dešťových srážek či tání sněhu), nebo zmenšením průtočnosti koryta (ledovou zácpou, ucpáním mostních otvorů apod.). O záplavu se pak jedná tehdy, když dojde k vylití vody z koryta v důsledku povodně [39]. Pojišťovny tyto dva pojmy rozlišují následovně: povodeň pro ně představuje zaplavení území vodou, která se vylila z břehů vodních toků nebo vodních nádrží, nebo která tyto břehy a hráze protrhla. Pojem záplava zase označuje vytvoření souvislé vodní plochy, která po určitou dobu stojí nebo proudí a může být způsobena i z jiných zdrojů než vodních toků, tzn. třeba dešťovými srážkami, táním sněhu, z vodovodních zařízení a nádrží atd. Povodně se mohou objevit kdekoli třeba po silném dešti, což znamená, že jakékoli území je zranitelné a silné bouře mohou způsobit záplavy v kterékoli části světa. Přívalové povodně mohou nastat také po období sucha, kdy déšť padá na velmi suchou a vyprahlou půdu, která není schopná tak náhlý příval vody vstřebat. Povodně přichází v nejrůznějších podobách, od malých přívalových povodní až po povodně pokrývající obrovské plochy země. Mohou být spuštěny silnými bouřkami, tornády, tropickými cyklóny, monzuny, táním sněhu atd. Monzunové deště mohou způsobit ničivé povodně v některých rovníkových zemích, např. v Bangladéši, kde jsou poměrně časté. Stejně tak hurikány mají množství různých vlastností, které spolu mohou způsobit devastující povodně. Jednou z typických vlastností jsou například vysoké vlny, způsobené předním okrajem hurikánu, které se objevují ve fázi, kdy se hurikán přesouvá z moře na pevninu. Dále je to velké množství dešťových srážek, které doprovází každý jednotlivý hurikán.
27
Obr. 2: Celkový počet zaznamenaných povodní v letech 1974 - 2005 Zdroj: The International Disaster Database, www.emdat.be
Povodně jako takové významně ohrožují lidský život a majetek lidí po celém světě. V posledním dekádě 20. století bylo povodněmi postiženo zhruba 1,5 miliardy lidí. V roce 2010 zasáhly nejničivější povodně Pákistán. Silné monzunové deště a rozvodněné řeky způsobily v Pákistánu katastrofu nepředstavitelných rozměrů, a to i přesto, že oběti na životech nebyly tak vysoké. Podle odhadů záplavy postihly asi 20 milionů obyvatel. Velká voda zatopila asi 700 tisíc hektarů zemědělské půdy porostlé pšenicí, rýží a cukrovou třtinou, což přineslo velké problémy v těžce poznamenaných provinciích Paňdžáb a Sindh, kde se více než 70 procent obyvatelstva živí zemědělstvím. Na místech, kde chyběla standardní hygienická zařízení, se rovněž objevily případy cholery, úplavice, žloutenky typu A a E a tyfu. Světová banka sice poměrně pohotově uvolnila na pomoc Pákistánu 900miliónů dolarů, rozsáhlé škody na infrastruktuře a významné poškození zemědělských oblastí budou mít dlouhodobé následky a počítá se, že obnova nejvíce postižených oblastí může trvat i několik desítek let. Celková částka se pak může vyšplhat až k 5 miliardám USD [18].
28
•
Zemětřesení
Zemětřesení je asi největším přírodním hazardem. To platí nejen pro počty obětí a míru škod, ale i pro velikost zasaženého území. Jedná se o náhlý pohyb zemské kůry, vyvolaný uvolněním napětí např. kvůli neustálému pohybu zemských desek. Větší zemětřesení se proto obvykle vyskytují v těch oblastech světa, kterými významné zlomy litosférických desek prochází (západní pobřeží Ameriky, východní Asie a ostrovy mezi ní a Austrálií, Kavkaz, Turecko a Írán, Středomoří atd.) I přesto, že rozmístění ohnisek zemětřesení je značně nerovnoměrné, je zemětřesením postižena asi 1/10 zemského povrchu, přičemž hazardu otřesů musí čelit zhruba polovina světové populace a ohroženy jsou často hustě obydlené oblasti (KUKAL, 1983, 31).
Obr. 3: Četnost výskytu zemětřesení v letech 1970 - 2000 (celkem 358 214 otřesů) Zdroj: Nasa, www.nasa.gov
I když se nám půda pod nohama zdá pevná a stabilní, otřásá se neklidná zemská kůra kupodivu velmi často. Většinou jsou ale otřesy tak slabé, že je lze zachytit jen pomocí vysoce citlivých přístrojů. Přesto však každoročně proběhne patnáct až pětadvacet silných zemětřesení a některá z nich jsou skutečně ničivá. V hustě osídlených oblastech dokáže tato nejstrašnější ze všech přírodních 29
katastrof zabít tisíce lidí, napáchat stamilionové škody a podstatně změnit vzhled oblasti. Během posledních dvou let přišla série několika skutečně velkých zemětřesení. Jak již bylo řečeno, ekonomické škody a hlavně ztráty na lidských životech jsou obvykle mnohem vyšší v rozvíjejících se zemích a tam, kde je slabý institucionální systém. Jasně to ukazuje porovnání důsledků zemětřesení v Chile (únor 2010, magnituda zemětřesení 7,2), kde o život přišlo zhruba 500 lidí, a na Haiti (leden 2010, zemětřesení s magnitudou 7,3), kde počet obětí vyšplhal až ke 250 000 a 1,2 miliónu lidí zůstalo bez přístřeší. Na základě výzkumu Světové banky se zdá, že země s vyššími příjmy, dokonalejším vzděláním a institucemi jsou schopny čelit prvotnímu šoku lépe a lépe se rovněž vyvíjí i jejich následná makroekonomická situace. Data z nedávné minulosti dokonce ukazují, že ani velké pohromy nemají na rozvinuté ekonomiky typu Japonsko či Nový Zéland žádný zásadní vliv. Chudé země naopak čelí podstatným krátkodobým ztrátám. Analýz dlouhodobého vlivu je však stále velmi málo a ty z poslední doby hovoří dokonce o tom, že neexistují důkazy o negativním vlivu pohrom. Některé také překvapivě tvrdí, že katastrofy představují impuls pro dynamiku kreativní destrukce a vedou k následnému vyššímu růstu [40]. Podle expertů zajišťovny Munich Re patří navíc zemětřesení na Haiti a v Chile k největším pohromám roku 2010, co se týče výše škod a počtu obětí. Vzhledem k obrovským ztrátám na životech se haitské zemětřesení řadí k nejhorším vůbec. Hospodářská újma, v poměru k síle tamní ekonomiky, byla enormní. Vzhledem ale k minimální míře pojištění činily pojistné náhrady, podle zpráv Munich Re, pouhých 150 milionů dolarů. Poněkud jiný je případ Chile. Ačkoli energie rozpoutaná pohyby zemských desek byla mnohonásobně vyšší než na Haiti, zemřelo "jen" asi 500 lidí. V tomto případě se ukázalo, nakolik je důležité a účinné používat moderní stavební metody, které se zemětřesením počítají a chrání obyvatele. Výše pojistných náhrad se ovšem na rozdíl od Karibiku v Chile vyšplhala na osm miliard dolarů. Hospodářské ztráty poté dosáhly 30 miliard dolarů [30].
30
•
Sopečná činnost
Sopka neboli vulkán je místo na zemském povrchu, obvykle tvaru hory, kde roztavené magma vystupuje či vystupovalo z hlubin Země. Na celé planetě je přibližně 500 činných vulkánů, z nichž asi 50 se každým rokem aktivně projevuje erupcemi. Geografické rozložení sopečné činnosti je ovšem velmi nerovnoměrné a stejně jako zemětřesení je vázáno především na rozhranní litosférických desek. Vysvětlení je také jednoduché - v těchto oblastech dochází vlivem zvýšených seismických tlaků k natavování horniny, která pak stoupá k povrchu a pohyb magmatu je rovněž usnadněn množstvím tektonických poruch podél deskových rozhranní. Největší koncentraci vulkánů můžeme proto pozorovat v takzvaném Ohnivém kruhu (také Tichomořském prstenu), který obepíná Tichý oceán. Sopky tohoto řetězce v Polynésii, Indonésii, na Filipínách, v Japonsku, na Kamčatce a podél západního pobřeží celého amerického kontinentu tvoří více než polovinu činných vulkánů na světě [18]. Na základě vědeckého pokroku je také v současnosti mnohem jednoduší identifikovat příznaky možné erupce, a to na základě měření seismických záchvěvů, změn chemického složení plynů, zvyšování teploty plynů, zvyšování kyselosti vody, změn tvaru sopky nebo podle údajů o pohybech magmatu. To znamená, že erupci, která se připravuje, lze předpovědět nejméně týden dopředu, tudíž je možné obyvatele ohrožených oblastí včas evakuovat. Na druhou stranu však dostatečně mohutná sopečná erupce může silně zasáhnout nejen do života lidí žijících v blízkosti sopky, ale může ovlivnit i oblasti mnohem vzdálenější. Velké množství popela a plynů vymrštěných do vzduchu, může vést k rozsáhlým podnebným změnám přetrvávajícím rok i déle na celé polokouli. Důkazem toho je třeba výbuch islandského vulkánu Laki v roce 1783. Obrovské množství zplodin uniklých do atmosféry způsobilo v průběhu následujících let znatelné ochlazení atmosféry severní polokoule Země, což se projevilo extrémní zimou téhož roku a v následujících letech chladným létem s nepředvídatelným počasím, které způsobilo neúrodu a následný nedostatek potravin, který vyústil až hladomorem po celé Evropě [33].
31
•
Tsunami
Mezinárodní označení tsunami vzniklo spojením japonských slov tsu (přístav) a nami (vlna), a v překladu tedy znamená „velké vlny v přístavu.“ Toto pojmenování je výstižné, jak z hlediska významu, tak i z hlediska původu slova, protože tsunami jsou dlouhé vlny katastrofického rázu, vznikající hlavně tektonickými pohyby na dně moří. Představují hazardy pro všechny přímořské oblasti světa, ale převážná většina z nich vzniká ve vodách Tichého oceánu. Mezi nejpostiženější země světa patří především Japonsko, které má nejvíce historických záznamů o tsunami a dalo této vlně dnes celosvětově používaný název, a dále je to Indonésie. Jak již bylo uvedeno, nejčastější příčinou vzniku tsunami jsou podmořská zemětřesení. K jejímu vzniku mohou ale přispět i podmořské svahové sesuvy, sopečná činnost, pád meteoritů nebo jaderné výbuchy pod hladinou oceánů. Energie tsunami je obrovská a závisí především na její rychlosti. Na širém moři může dosáhnout rychlost až 700 km/h, je však obvykle vysoká jen několik desítek centimetrů. Když ale vlna dorazí k pobřeží, její rychlost výrazně klesne, naopak výška mnohonásobně vzroste a to i k desítkám metrů [33]. Ochrana a
před
tsunami
informovanosti
obyvatel
pak
spočívá
postižených
především
území,
v
připravenosti
v dostatečném
varování
a v dlouhodobém efektivním využití krajiny v pobřežních oblastech. Mnohaleté zkušenosti s ochrannými stavbami má především Japonsko. Od poloviny 20. století vyprojektovali japonští inženýři řadu ochranných opatření, zahrnujících pobřežní zdi nebo předsunuté vlnolamy. Ne vždy byly ovšem podobné pokusy s celkového hlediska efektivní. V současnosti nabývá na významu citlivě řešené využití krajiny ohrožených pobřežních oblastí. Jde hlavně o správné rozvržení různých částí pobřeží v závislosti na možném dosahu působení tsunami. Stejně tak existuje hned několik varovných systémů a programů proti tsunami, všechny v současnosti působí v Pacifiku, ale pomalu se rozšiřují i do dalších oblastí. Jedná se o systém (PTWC)13, který je zřejmě nejlepším systémem v oblasti prevence přírodních katastrof. Do tohoto programu je
13
PTWC - Pacific Tsunami Warning Center
32
zapojena většina tichomořských zemí. Systém měří jak sílu možných zemětřesení, tak i výkyvy vodní hladiny a v nedávné době byl doplněn o šest podmořských senzorů, které sledují chování vodních mas. Prevence a ochrana proti tsunami však čelí v současné době dvěma hlavním problémům. Na jedné straně je to především neinformovanost a nepřipravenost ohroženého obyvatelstva. A druhým nedostatkem je fakt, že mnohá hlášení, která centrum ročně vydá, jsou pouze planým poplachem a lidé v postižených oblastech zvyklí na častá varování nepřikládají velký význam potenciálním hrozbám. Paradoxně se však největší katastrofa tohoto druhu z konce roku 2004, která zasáhla jihovýchodní pobřeží Asie, mnohé ostrovy Indického oceánu a dokonce i východní pobřeží Afriky, stala právě v Indickém oceánu, kde na rozdíl od tichomořských zemí neexistuje žádná předpovědní nebo varovná služba podobná pacifické PTWC a nulová je i osvěta místního obyvatelstva, které bylo na podobnou katastrofu zcela nepřipraveno. Tsunami, které vzniklo 26. prosince 2004 v Indickém oceánu, je asi největší přírodní katastrofou moderní historie. Vlny byly způsobeny zemětřesením o síle přesahující 9,0 Richterovy škály, které pohnulo mořským dnem západně od ostrova Sumatra v délce asi 1200 km.
Obr. 4: Státy postižené vlnou tsunami v prosinci roku 2004 Zdroj: www.wikipedie.org
33
Celkový počet obětí je těžké stanovit. Původní odhady uváděly asi 283 000 mrtvých, později bylo toto číslo sníženo na zhruba 230 000 lidí, z něhož 43 000 tvořily pohřešované osoby. O střechu nad hlavou přišlo přes 1 milión obyvatel. Následky tsunami 2004 byly obrovské. K vysokému počtu obětí bylo nutno připočítat zdravotní rizika, dále environmentální a ekonomické dopady. Zdravotní rizika spočívala především v šíření nemocí spojených s velkým počtem usmrcených a zraněných osob. Šlo o přímé nakažení, kontaminaci pitné vody apod. Z tohoto důvodu byla také první část humanitární pomoci, kterou celý svět poskytl zničeným oblastem ihned po katastrofě, použita především na rychlé pohřbení obětí a zabezpečení základní lékařské péče. Mezi závažné environmentální dopady katastrofy lze zařadit poničení ekosystémů korálových útesů, pralesních a mangrovníkových porostů nebo pobřežních mokřad. Snížila se biodiverzita mořských rostlin a živočichů. Náprava původního stavu se udávala v horizontu několika let. Problémem byla rovněž salinizace půdy a podzemních vod v zaplavených oblastech. Značné byly i ekonomické ztráty. Značné škody utrpěl rybářský průmysl, jedna z hlavních oblastí příjmu místního obyvatelstva. Podle odhadů zničilo tsunami až 66% všech rybářských lodí v postižených územích. Negativně ovlivněn byl samozřejmě i cestovní ruch, kde se jednalo o přímé ztráty na rekreačních zařízeních, ale zároveň i úbytek klientely na základě psychologických důvodů [7]. •
Sucha a požáry
Sucha jsou dalším z přírodních hazardů. Postihují člověka jak přímo (nedostatek pitné vody), tak i nepřímo (neúroda, úhyn hospodářských zvířat). Z tohoto důvodu je riziko sucha spojené s problémem hladomoru a s dalšími zdravotními otázkami (kvalita pitné vody apod.). Nejvíce postiženi jsou opět lidé v rozvojových zemích, kteří jsou převážně závislí na úrodě daného roku. Hlavními částmi světa, kde hrozí akutní riziko sucha, je oblast afrického Sahelu, Blízký Východ a některé regiony v Indii. V těchto zemích může i malá změna přírodních podmínek (např. nižší úhrn srážek) přinést velké škody vzhledem k velké zranitelnosti tamější populace [33]. Ve srovnání s povodněmi jsou sucha často podceňována a opomíjena. To může souviset i s tím, že dopady povodní jsou zřetelné téměř okamžitě, 34
zatímco důsledky dlouhých období sucha se projevují pomalu a trvá to i několik let, než se naplno dostaví. Přesto všechno však můžou způsobit výrazné újmy v oblasti ekonomické, sociální a v oblasti životního prostředí. Podle dostupných analýz činí průměrné roční ekonomické náklady a ztráty v důsledku sucha ve Spojených státech šest až osm miliard amerických dolarů, což je zhruba dvojnásobek průměrných ročních nákladů vynaložených na povodně. Rovněž na počátku 90. let zažila Evropa sucha, která měly za následek významné ekonomické a ekologické náklady. Škoda ve Španělsku (1992-95), kde sucho postihlo asi 500 000 hektarů zavlažované půdy pouze v povodí řeky Guadalquivir, byla odhadnuta na několik miliard eur. S obdobími sucha úzce souvisí i ničivé požáry. Termín sám o sobě zahrnuje všechny požáry nekontrolované anebo volně se šířící požáry. Tudíž sem nepatří jen požáry, které vzplály volně v přírodě (např. právě díky dlouhým obdobím sucha), ale také požáry, které byly založeny člověkem, ať již úmyslně nebo v důsledku nezodpovědného jednání. Na celé planetě podlehne ročně plamenům asi 0,17% veškeré vegetace. A ačkoli některé oblasti (např. severní Amerika nebo Austrálie) jsou více náchylné k vzniku ničivých požárů, žádný kontinent s výjimkou Antarktidy není zcela zbaven nebezpečí této přírodní katastrofy. Podstatným rozdílem mezi požáry, které vzniknou přirozeně, a těmi, které jsou generované lidskou činností, je jejich dosažitelnost a v závislosti na ní i rozsah škod. Lidmi založené požáry jsou lokalizovány především v blízkosti obývaných území. Boj s nimi proto bývá jednodušší a rozsah menší. Oproti tomu, pokud požár vzplane na těžko dostupném území (např. vnitrozemí Austrálie, národní parky USA a Kanady), je jeho eliminace velmi náročnou záležitostí a za oběť často padnou velké rozlohy vegetace. Při zkoumání ničivých požárů se soustředíme především na ztráty na životech, škody na majetku, ale zajímají nás také třeba škody na dřevu. Velké požáry se dříve objevovaly hlavně ve vzdálených neobydlených oblastech, dnes se ale nebezpečí týká i okolí některých velkých aglomerací. Jsou to především Sydney, Melbourne a Adelaide v Austrálii, v severní Americe potom Los Angeles a San Francisco. Jako názorný příklad můžeme uvést požár na předměstí Sydney v roce 1994, který si sice vyžádal „pouze“ čtyři lidské oběti a zničil 200 domů, vyžádal si však zásahu asi 20 000 hasičů, povolaných z celé Austrálie [3]. 35
V souvislosti s uvedenými riziky, je nutno hledat důvody především v suburbanizačních procesech, při kterých se města rozrůstají do volné krajiny, čímž se zvyšuje počet požárů i nebezpečí jejich vzniku. Ke zmíněným příčinám vzniku požárů je v těchto oblastech nutno ještě připočítat špatnou informovanost obyvatel a nedostatečnou prevenci. Třeba materiály použité na stavbu domů jsou často velmi hořlavé; lidé stavějí svá obydlí příliš blízko porostům, které mohou být zdrojem požárů; a obvykle také ignorují různá bezpečnostní opatření. Při požárech dochází také k narušování krajinných ekosystémů. Přirozená stanoviště různých organismů bývají zcela zničeny, stejně jako množství půdních živin. Po požáru na svazích může nastat zrychlená eroze odkrytého půdního pokryvu. Negativně je dále ovlivněna těžba dřeva, stejně jako turismus a další aktivity, týkající se zasažené krajiny. 3.5.2 Předpověď a ochrana Předpověď a ochrana před negativními účinky katastrof je jednou z hlavních priorit studia environmentálních hrozeb. Důležitým faktorem obrany člověka proti přírodním katastrofám je poznání příčin procesů, které vedou ke vzniku těchto hrozeb. Jen při jejich znalosti je možná včasná předpověď, která je základem účinné prevence. Zároveň je nutno dodat, že pochopení podstaty a včasná prognóza není vždy zárukou dostatečné ochrany. Například znalost procesů, které vedou ke vzniku zemětřesení je poměrně kvalitní, přesto je jejich predikce stále velice obtížná a zemětřesení patří mezi přírodní katastrofy, které za sebou nechávají jak největší majetkové škody, tak i nejpočetnější ztráty na životech.
36
Graf 3: Ekonomické ztráty způsobené přírodními katastrofami v letech 1980 - 2010 (v mld. USD) Zdroj: International Strategy for Disaster Reduction, www.unisdr.org
Stejně tak předpověď tropických cyklón je téměř stoprocentní, přesto ochrana před nimi spolu s odhadem škod je mnohem méně spolehlivá. Do hry totiž vstupují čistě lokální podmínky zasaženého území, a již zmíněné sociální faktory jako je připravenost obyvatelstva nebo informovanost. Ochrana před účinky přírodních pohrom může mít podobu aktivní nebo pasivní (KUKAL, 1983). Aktivní ochrana zahrnuje stavbu protipovodňových hrází, zemětřesení odolných staveb, zpevňování svahů proti sesuvům apod. Pasivní ochranou může být evakuace obyvatelstva nebo využití ochranných krytů. Je zřejmé, že aktivní ochrana má podobu dlouhodobých opatření, zatímco ochrana pasivní představuje postupy v krizových situacích. Predikce za účelem ochrany představuje tři různé stupně (SMITH, 2002, 113). Prognózování vychází především z historických dat, které se statisticky analyzují. Výsledkem je pravděpodobnost výskytu určité hrozby (vznik zemětřesení). Jedná se o predikci s relativně dlouhodobou platností. Tím se prognózování liší od předpovědi, která udává specifikaci času a prostoru výskytu hrozby, stejně jako velikost možné katastrofy. Předpověď má tedy krátký časový horizont a vychází z aktuálních údajů (meteorologická data, družicové snímky). Uplatňuje se hlavně při ochraně před atmosférickými a hydrologickými hrozbami (cyklóny, povodně atd.), naopak obtížné je předpovídání hrozeb tektonických. Nejkratší časovou platnost má varování. Jde 37
o přímé informace obyvatelstvu o vzniklém riziku obsahující zároveň i pokyny pro úspěšné překonání krizové situace. V současné době hrají při ochraně před přírodními katastrofami velkou roli informační technologie, především geografické informační systémy (GIS), dálkový průzkum Země (DPZ) a technologie GPS14. Využití GIS spočívá především v krajinném plánování. Je to jednak využívání krajiny jako celku nebo plánování výstavby preventivních opatření (např. povodňové hráze). Pomocí GIS lze modelovat i různé katastrofy a díky tomu hodnotit možné dopady hazardů. Dálkový průzkum Země hraje hlavní úlohu při předpovědi katastrof. Díky meteorologickým družicím a radarům je možno determinovat vznik tropické cyklóny nebo nebezpečí povodní. Snímkování povrchu může naopak odhalit změny, které indikují riziko svahových pohybů [33]. 3.5.3 Koncepce zranitelnosti lidské společnosti vůči přírodním hrozbám Koncept zranitelnosti odráží sociální a ekonomickou toleranci populace vůči hrozbám. Hlavní úlohu proto hrají socioekonomické faktory společnosti. Křivka na obr. 5 znázorňuje proměnlivost určitého procesu, který může představovat možnou hrozbu (například srážková činnost). Šedá plocha představuje rozmezí, ve kterém je tento proces společností tolerován, bez toho aniž by byl považován za riziko. Jde o jakousi normální, předpokládanou hodnotu jevu. Naopak pokud proces překročí jeho prahovou hodnotu (damage threshold), stává se hrozbou (malé úhrny srážek znamenají sucha, příliš velké naopak povodně). Z grafu tedy vyplývá, že převážná část variability jevu je společností tolerována a jen zcela extrémní hodnoty představují hrozby. U těchto krajních hodnot můžeme určit dvě základní charakteristiky hrozeb - velikost a dobu trvání.
14
GPS - Global Positioning System
38
Obr. 5: Křivka proměnlivosti přírodního procesu a velikost tolerance společnosti, jež společně určují míru zranitelnosti populace vůči hazardu Zdroj: SMITH, K.: Environmental Hazards: Assesing Risk And Reducing Disaster
Šířka šedého pásu v grafu, která představuje míru tolerance vůči danému procesu,
je
pak
dána
souborem socioekonomických
faktorů společnosti.
Pro vyspělou zemi nepředstavují sucha takové riziko jako pro zemi rozvojovou, jejíž obyvatelstvo je přímo závislé na úrodě daného roku. Toleranci mohou zvýšit i preventivní opatření (např. budovy konstruované pro případ zemětřesení). Z tohoto důvodu je koncept zranitelnosti hlavní otázkou v rozvojových státech, kde chudoba, zaostalost hospodářství a ostatní socioekonomické problémy znamenají vysokou míru zranitelnosti obyvatelstva vůči extrémním procesům. Zranitelnost populace vůči danému hazardu na daném území se rovněž může měnit v čase spolu a se změnou přírodních a sociálních faktorů (SMITH, 2002, 12).
39
4 Praktická část 4.1
Mezinárodní politiky zabývající se klimatickými změnami
Je nezpochybnitelné, že všechny země musí spolupracovat v boji proti změně klimatu. Důvod je naprosto jednoduchý - všechny země se méně či více podílí na produkci skleníkových plynů, čímž ovlivňují každého jedince na této planetě. Řada mezinárodních akčních programů a právních předpisů navržených k řešení změny klimatu byly dohodnuty v průběhu několika desítek let a neustále se na nich pracuje. 4.1.1 Rámcová úmluva OSN o klimatických změnách (UNFCCC)15 Rámcová úmluva o klimatických změnách (dále jen Úmluva) představuje mnohostrannou úmluvu o ochraně klimatického systému Země. Proces jejího vyjednávání byl velmi komplikovaný. Nejprve bylo nutno rozhodnout, zda bude obsahovat stanovené cíle a závazky stran Úmluvy (emisní limity a časové termíny) anebo jen základní principy a obecně formulované závazky. Druhá, realističtější varianta posléze získala podporu většiny delegací a proto se jedná o „rámcovou úmluvu“, která může být opatřena dodatky a protokoly. Industrializované země16 se v podstatě zavázaly, že poskytnou rozvojovým zemím nové a dodatečné finanční zdroje k financování aktivit, které povedou k plnění jejich závazků vyplývajících z Úmluvy. Byl rovněž zřízen finanční mechanismus (Globální fond pro životní prostředí - GEF17), který je až do současnosti hlavním finančním nástrojem. Skrze něj pak plynou finanční prostředky do projektů rozvojových zemí. Dlouhodobým cílem úmluvy je „stabilizovat atmosférické koncentrace skleníkových plynů na úrovni, která by zabránila nebezpečnému působení lidské činnosti na klimatický systém “. Prvním krokem k dosažení tohoto cíle měl být tzv. Kjótský protokol z roku 1997, který stanovuje snížení emisí pro řadu průmyslových zemí, včetně většiny států EU, a u zbývajících států omezuje nárůst emisí. Usiluje zhruba o 5% snížení emisí oproti úrovni z roku 1990 a to UNFCC - United Nations Framework Convention on Climate Changes Industrializované země – Austrálie, Rakousko, Belgie, Kanada, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Velké Británie, Řecko, Island, Irsko, Itálie, Japonsko, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Nový Zéland, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, USA. 17 GEF – Global Environment Facility 15
16
40
v průběhu let 2008 – 2012. Ratifikace Kjótského protokolu byla velmi náročná, pro jeho platnost musely být splněny dvě podmínky: •
ratifikace alespoň 55 státy,
•
byla nutná ratifikace tolika průmyslově vyspělými zeměmi, aby jejich podíl na emisích všech států v roce 1990 činil nejméně 55% [38].
Se splněním první podmínky nebyl větší problém, neboť rozvojovým státům Protokol neukládá žádné významnější závazky a řada ostrovních či přímořských států má na opatřeních proti změnám klimatu velký, někdy přímo existenční zájem. Mnohem komplikovanější však bylo splněný druhého dodatku. Poté, co Protokol definitivně odmítly ratifikovat Spojené státy (pozn. jejich podíl na emisích všech zemí činil cca 36 procent), závisel osud Kjótského protokolu na Rusku. To po dlouhém vyjednávání skutečně na podzim roku 2004 přistoupilo k ratifikaci a tím umožnilo, že Kjótský protokol vstoupil po 7 letech v platnost. V současnosti se v rámci UNFCCC jedná o mezinárodní dohodě pro období po roce 2012, kdy vyprší platnost Kjótského protokolu. Konference OSN konaná v Kodani v roce 2009 byla významnou příležitostí k dosažení nové ambiciózní dohody týkající se snížení emisí po roce 2012, což je termín dosažení cílů stanovených v Kjótském protokolu. Zúčastněným zemím se však bohužel nepodařilo shodnout na nových závazných cílech. Další v pořadí již 16. konference Organizace spojených národů se konala v mexickém Cancúnu na konci roku 2010. Přestože si tato konference kladla mnohem skromnější cíle než předešlý summit v Kodani v roce 2009, zůstalo velké množství nedořešených otázek. Byla sice uzavřena jakási kompromisní dohoda, ale tato závěrečná deklarace představuje spíš platformu pro další jednání
než
všeobecnou
shodu,
kterou
marně
hledali
delegáti
už v Kodani. Potřebu dalšího snižování emisí po roce 2012 účastníci uznali, aniž by stanovili mechanismy jak toho dosáhnout. Téměř dvě stovky států se tedy sice neshodly na prodloužení platnosti Kjótského protokolu omezujícího emise skleníkových plynů, dohodly se ale například na zřízení zeleného fondu pro rozvojové země. Vyspělé státy společně slíbily do tohoto fondu přispívat částku zhruba 100 miliard dolarů ročně, která by měla pomoci 41
rozvojovým
zemím
vyrovnat
se
s klimatickými
změnami,
předcházet
odlesňování a rozvíjet ekologicky šetrnější technologie. Dozor nad čerpáním z fondu připadne Světové bance[37]. I přesto, že neustále probíhají další jednání, jejichž cílem je přispět k vyřešení tohoto problému, je podle kritiků rychlost, kterou jednotlivé vlády na této cestě zaujaly, trestuhodně pomalá. Zatímco obětí klimatických změn rapidně přibývá, je
výsledek
summitů
stále
v nedohlednu.
Jakoukoliv
novou
dohodu
nebo prodloužení Kjótského protokolu, jehož platnost vyprší již v roce 2012, blokují neshody mezi vyspělými a rozvojovými státy ohledně přesných závazků a kvót. Japonsko, Kanada a Rusko dál trvají na požadavku zapojení rozvojových zemí na snižování emisí skleníkových plynů a odmítají klást na sebe další požadavky, pokud závazné cíle nepředstaví i chudé země. Ty však, v čele s Bolívií, trvají na tom, že vyspělé ekonomiky musí pokračovat v Kjótu i po jeho vypršení a představit ještě radikálnější plány na snižování emisí. 4.1.2 Politika Evropské unie Mnohé evropské země již přijaly národní programy pro snižování emisí a řada politických opatření byla přijata také na úrovni EU prostřednictvím Evropského programu pro změnu klimatu (ECCP)18. Mezi odsouhlasená opatření patří například:
zvýšené využívání obnovitelné energie (větrné, sluneční, z biomasy) a zařízení pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny,
zvyšování energetické účinnosti, např. u budov, v průmyslu a u domácích spotřebičů,
snížení emisí oxidu uhličitého z nových osobních automobilů,
opatření na snížení emisí ve výrobních odvětvích,
opatření na snížení emisí ze skládek.
Přestože EU přijala od roku 1991, kdy vydala svoji první strategii vedoucí k omezení emisí oxidu uhličitého a zlepšení energetické účinnosti, již mnoho opatření, je jasné, že pokud chce i nadále uspět ve snižování produkce 18
ECCP - European Climate Change Programme
42
skleníkových plynů, je nutno podniknout další kroky. Rada ministrů životního prostředí EU uznala, že je důležité učinit další akce na úrovni celého Společenství a požádala Evropskou komisi, aby předložila seznam prioritních činností a politických nařízení. Klíčovým prvkem nákladově efektivního snížení emisí EU je její systém obchodování s emisemi oxidu uhličitého. V roce 2007 schválili vedoucí představitelé Unie ambiciózní plán týkající se změny klimatu a energie s cílem omezit emise skleníkových plynů Společenství přinejmenším o 20 % do roku 2020 (oproti úrovni roku z 1990) a do stejného roku zajišťovat 20 % celkové spotřeby primární energie EU prostřednictvím obnovitelných zdrojů. Různá odvětví, například zemědělství, doprava a stavebnictví, jakož i všechny členské státy, budou muset sehrát svou úlohu a podle svých finančních možností přispět k naplňování cílů Evropy. Pokud jde o energeticky náročná odvětví, jako je ocelářství či chemický průmysl, navrhuje Komise posílení systému pro obchodování s emisemi, který přispěje k dosažení uvedeného 20% cíle. Snižování
emisí
skleníkových
plynů
si
vyžádá
rozsáhlejší
využívání
obnovitelných energií, které znamená také diverzifikovanější zásobování Evropy energií [10].
4.2 Sternova zpráva Sternova zpráva19 o globálním oteplování je 700stránková zpráva vydaná pro britskou vládu koncem roku 2006 předním ekonomem Nicholasem Sternem, která pojednává o vlivu klimatických změn a globálního oteplování na světové hospodářství. Ačkoli se nejedná o první zprávu tohoto druhu, je významná jako největší a nejznámější veřejnosti. Analýza obsahuje složité ekonomické argumenty a zabývá se všemi aspekty vztahu mezi změnami podnebí a současným a budoucím celosvětovým hospodářstvím. Celý dokument je v zásadě varováním, které bere v potaz vědecké důkazy potvrzující, že změny klimatu vyvolal člověk a že tyto změny představují globální hrozbu udržitelnosti života na Zemi. Zároveň ale tvrdí, že je stále ještě možné zmírnit nejhorší rizika a dopady klimatických změn za přijatelnou cenu, pokud se na národní i celosvětové úrovni urychleně podniknou správné a koordinované kroky.
19
Sternova zpráva dostupná na adrese: http://webarchive.nationalarchives.gov.uk
43
Odhaduje, že pokud se co nejdříve nezačnou omezovat emise plynů, utrpí globální ekonomika každoroční ztrátu pěti, a za určitých podmínek až 20 procent HDP. Naproti tomu zmrazení emisí na aktuálních hodnotách by stálo jen jedno procento HDP. Rovněž předpokládá, že v důsledku razantního oteplení budou zaplaveny oblasti s mnoha miliony lidmi a do poloviny jednadvacátého století bude muset 200 milionů lidí natrvalo opustit své domovy v důsledku zvyšující se hladiny moří, větším povodním a suchu. Stejně tak bude ohrožena produkce potravin, jakož i existence mnoha živočišných a rostlinných druhů [28]. Studie jako taková však vyvolala zápornou reakci mnoha vědců, podle nichž je politicky motivovaná, nadhodnocuje rizika a podceňuje náklady. Další skupina kritiků odmítá tvrzení o těžkých a nezvratných důsledcích globálního oteplování a považuje je za přehnaná a bránící racionálnímu rozhodování. Celou zprávu zpochybňuje i fakt, že nebyla podrobena žádné kontrole, která by potvrdila její platnost.
4.3 Financování klimatických změn 4.3.1 Globální fond pro životní prostředí (GEF) Globální fond pro životní prostředí byl založen v roce 1991, má podobu svěřeneckého fondu (tzv. trust fund) a je administrován Světovou bankou. Dárcovské země trvaly na tom, aby právě Světová banka měla dostatečnou kontrolu nad plánováním projektů a finančních rozhodnutí, protože v ní mají většinu rozhodovacích hlasů a mohou tak lépe ovlivňovat, na co budou prostředky určeny. Tato skutečnost rovněž čelí neustále tvrdé kritice ze strany rozvojových zemí, protože z jejich pohledu jsou agenda a priority Světové banky stanoveny dárcovskými zeměmi. Mají obavu především z toho, že jejich možnosti, jak ovlivnit co bude financováno a kam přesně prostředky potečou, jsou jen minimální. Zde se samozřejmě jedná o politickou otázku spojenou s bojem o vliv a moc na globálním poli.
44
Klimatické změny jsou jen jednou ze šesti oblastí, které GEF podporuje. Prostředky plynou i do adaptačních opatření20, které se zaměřují na zvyšování odolnosti zranitelných zemí a jejich infrastruktury vůči dopadům klimatických změn. V
rámci mitigačních opatření21
se projekty týkají rozšiřování
obnovitelných zdrojů energie, zvyšování energetické účinnosti a udržitelné dopravy. Na tyto projekty se ročně vynakládá kolem 250 milionů dolarů [13]. GEF nabízí přímou finanční pomoc ve formě grantů a spolufinancování projektů, přičemž využívá Světovou banku jako jednu z implementačních institucí. GEF také spravuje dva další speciální fondy pod Úmluvou. Prvním je „Least Developed Country Fund“, který financuje přípravu a implementaci národních adaptačních programů v nejméně rozvinutých zemích. Druhým je „Special Climate Change Fund“, který se zaměřuje na širokou škálu projektů od energetiky, přes dopravu až k lesnictví. V současnosti oba fondy disponují prostředky v řádu stovek miliónů dolarů a jsou plněny dobrovolnými příspěvky rozvinutých států. Přestože byl GEF určen jako finanční mechanismus Rámcové úmluvy o klimatických změnách, prostředky založené na dobrovolné bázi poskytnuté dárcovskými zeměmi, nikdy nedosáhly úrovně doporučené Mezivládním panelem pro klimatické změny (IPCC). Do roku 2007, klimatické portfolio GEF zahrnovalo zhruba 2,2 miliardy dolarů v grantech pro projekty v úhrnné hodnotě téměř 14 miliard dolarů, které byly primárně poskytnuté soukromým sektorem [13]. Na nedostatek financí v GEF rovněž neustále poukazují rozvojové země.
Úroveň finančních prostředků není schopna pokrýt jejich potřeby
vyplývající ze zhoršujících se dopadů klimatických změn a požadují nahrazení současných finančních mechanismů novými, které budou generovat vyšší a stabilnější příjmy. Na druhé straně rozvinuté státy podporují fungování již existujících institucí a nástrojů a zdráhají se přijmout dodatečné finanční závazky.
20 21
Adaptační opatření = přizpůsobení se očekávaným změnám a důsledkům klimatických změn Mitigační opatření = zmírnění / redukce příčin klimatických změn
45
4.3.2 Adaptační fond (AF) Tento fond se orientuje výhradně na adaptační opatření v rozvojových zemích. Byl založen, aby financoval konkrétní projekty a programy zaměřené na přizpůsobení se rozvojových zemích, které ratifikovaly Kjótský protokol. Čerpá
prostředky
z
originálního
mechanismu,
který
není
závislý
na dobrovolných příspěvcích z veřejných rozpočtů dárcovských zemí. Jeho zdrojem jsou totiž výnosy z Mechanismu čistého rozvoje (CDM)22 založeného Kjótským protokolem. Tento nástroj umožňuje investorům z rozvinutých zemí investovat do projektů v zemích rozvojových, které se týkají zvyšování energetické efektivity, obnovitelných zdrojů energie apod., což má vyústit v ověřitelné snížení emisí skleníkových plynů. Na základě výsledků jednotlivých projektů rozhodne výkonná rada CDM o vydání patřičného množství povolenek za každou ušetřenou tunu CO2. Povolenky jsou vydávány hostitelské zemi, která je poté na základě předběžné smlouvy předá investorovi. Důležité je, že takto nabyté povolenky se mohou započítávat do plnění závazků jednotlivých zemí, odkud pochází investoři. Nicméně investor nezíská všechny povolenky generované jím financovaným projektem, resp. obdrží 98 % vydaných povolenek. Zbylá dvě procenta povolenek se počítají jako výnos CDM a jsou alokována na účet AF. Posléze mají být takto získané povolenky fondem prodány na trhu a výtěžek použit na financování adaptačních projektů v rozvojových zemích [1]. Ačkoli AF vznikl již v roce 2001, a způsob jakým získává finanční prostředky na adaptace je transparentní a vcelku progresivní, ve skutečnosti ještě nezačal pořádně fungovat. Je tomu tak kvůli mnohaletým dohadům ohledně způsobu řízení fondu a vyplácení jím spravovaných prostředků. To v důsledku znamená, že se v něm hromadí emisní povolenky z CDM, ale počet uskutečněných projektů je ve své podstatě naprosto minimální.
4.4 Erupce sopky na Islandu v roce 2010 Islandská sopka Eyjafjallajökull, v překladu „ledovec ostrovních hor“, je jeden z menších islandských ledovců. Pod jeho povrchem se ukrývá stejnojmenná 22
CDM - Clean Development Mechanism
46
sopka o výšce 1666 metrů, která je od doby ledové poměrně aktivní. Poslední zvýšená seismická aktivita byla zaznamenána na konci roku 2009 a postupně nabývala na intenzitě a to až do 14. dubna 2010, kdy sopka začala chrlit oblaky popela, které vedly k uzavření vzdušného prostoru nad Evropou. Značná část letů byla v týdnu od 15. do 21. dubna zrušena, omezena nebo zpožděna a došlo tak k největšímu narušení letecké dopravy od konce druhé světové války. Ani v následujících
dnech
a
týdnech
však
činnost
sopky
nepolevila
a k dalšímu omezení v letecké přepravě došlo několikrát i během měsíce května. Vzhledem k tomu, že vulkán se ukrývá pod ledovcem, výbuch sopky téměř okamžitě způsobil rozsáhlé záplavy. Ty si ale větší škody ani ztráty na životech nevyžádaly, protože ledovec leží v řídce obydlené oblasti na jihu ostrova. Jedinou významnější komplikací bylo poničení dopravní tepny, která se táhne po pobřeží celého ostrova. Ta byla záměrně uzavřena a dělníky na několika místech rozbita, aby mohla voda z ledovce odtékat do moře a nedošlo k poškození mostů, jejichž oprava by byla značně nákladná. Erupce byla obyvateli zpočátku uvítána i jako vynikající příležitost k oživení turistického průmyslu, který v této části ostrova není tak markantní [14]. Obecně lze konstatovat, že sopečná erupce na Islandu způsobila obrovské ztráty nejen v letecké dopravě, ale projevila se i v dalších odvětvích ekonomiky, jako např. v cestovním ruchu, zemědělství, obchodě atd. 4.4.1 Omezení letecké dopravy Reakcí na obavy, že by sopečný popel mohl zásadně ovlivnit bezpečnost leteckého provozu, bylo uzavření vzdušného prostoru v několika zemích severní Evropy. Povětrnostní podmínky, které
však
v té
době
panovaly,
způsobily,
že sopečný prach začal přecházet nad zbytek Evropy, a v následujících dnech byla uzavřena i letiště v ostatních evropských státech, přičemž uzavírka se v konečném důsledku dotkla 313 letišť
Obr. 6: Letecká doprava v Evropě 18. 4. 2010 - uzavřený vzdušný prostor (červená), částečně uzavřený vzdušný prostor (oranžová). Zdroj: www.gnosis9.net
po celém evropském kontinentu.
47
Nejvíce ohrožený letový provoz byl ve výšce 6 000 – 10 500 metrů. To znamenalo, že nad uvedenou výškou se teoreticky létat dalo, problémem však bylo dopravit letadla bezpečně nad tuto letovou hladinu, aniž by se dostala do oblaku sopečného popílku. Vzhledem k uvedeným skutečnostem, došlo čtyři dny po začátku erupce k utlumení leteckého provozu a z plánovaných 22 tisíc letů se v ten samý den uskutečnilo necelých pět tisíc. Letecká doprava se pak vrátila k normálu o několik dní později. V úterý 20. dubna se uskutečnilo asi 13 tisíc letů z běžných 28 tisíc, tj. 48 %. O den později bylo evidováno přesně 22 189 letů, což je 79 % běžného stavu a další den už se letecký provoz dostal téměř na obvyklou úroveň. Kvůli sopečnému popelu byly v následujících dnech omezeny lety pouze na Islandu a ve Skandinávii. Tab. 1: Počet zrušených letů v týdnu od 15. - 21. dubna 2010
Duben 2010 15.4. Počet zrušených letů 7 736
16.4.
17.4.
18.4.
19.4.
20.4.
21.4.
Celkem
16 938 17 318 19 761 18 796 14 407 6 171
101 127
Zdroj: Zdroj: www.eurocontrol.int
Letecká doprava nad Evropou byla tedy nejvíce paralyzována v týdnu od 15. do 21. dubna. Omezení se výrazně dotkla nejen letů v rámci Evropy, tzn. místních a kontinentálních, ale i transatlantických letů. Zrušeno bylo zhruba 100 000 letů, výluka zasáhla 29 procent celosvětové letecké dopravy. Opatření se týkala více než 300 letišť a postiženo bylo až deset milionů cestujících fakticky ve všech částech světa.
48
Graf 4: Ztráty leteckých společností dle jednotlivých kontinentů Zdroj: www.iata.org
Přestože hlavním důvodem přerušení leteckého provozu, bylo zajistit bezpečnost cestujících, ozvala se po několika dnech i ostrá kritika ze strany leteckých společností. Kritizována byla údajná ukvapenost, s níž vlády jednotlivých zemí zakázaly létání nad jejich územím. Kupříkladu zakladatel letecké společnosti Virgin Atlantic Richard Branson konstatoval, že tato reakce byla přehnaná a že leteckým společnostem by měly být nahrazeny škody, které jim takto vznikly. Ztrátu své firmy přitom odhadl na 50 milionů liber (1,5 miliardy korun). Stejně tak i další aerolinky požadovaly odškodnění a to na základě
tvrzení
Mezinárodní
asociace
leteckých
společností
(IATA)23,
která obvinila evropské úřady, že jejich odezva na výbuch sopky byla nepřiměřená. Vulkanický oblak byl prý rozředěn větrem mnohem více, než signalizovaly počítačové modely a zákaz letů byl tudíž zcela zbytečný [18,21].
23
IATA - International Air Transport Association
49
Graf 5: Počet uskutečněných letů v rámci Evropy od 8.4. do 25.4.2010 Zdroj: www.eurocontrol.int
Mezinárodní sdružení leteckých dopravců (IATA) odhaduje, že odvětví letecké dopravy na celém světě přišlo o 148 milionů EUR (tj. 130 milionů liber, 200 milionů amerických dolarů) v průběhu každého dne přerušení, přičemž ztráty za celou dobu odstávky sahají ke 2 - 2,5 mld. EUR. Tímto islandská sopka překonala škody, které letecké dopravě způsobily útoky teroristů na USA v roce 2001. Navíc zastavení leteckého provozu stlačilo dolů akcie významných leteckých společností. Například akcie British Airways poklesly o 3 procenta, Ryanairu o 2,3 % a Lufthansy o 4 % [18]. Nákladní letecké dopravce FedEx a DHL denní odstávka přišla zhruba na 2,9 miliony liber a společnosti byly nuceny zrušit přibližně 180 letů.
50
Graf 6:Pokles příjmů leteckých společností v jednotlivých dnech Zdroj: www.iata.org
Ztráty aerolinkám však nevznikly pouze zrušením letů, dodatečné náklady souvisely i s péčí o dotčené cestující, kteří uvízli na letištích po celém světě. Navíc tito pasažéři neměli žádnou zvláštní prioritu, co se týkalo zpátečních letů. Aerolinky mohly přerezervovat jen omezený počet míst s ohledem na cestující, kteří měli již zakoupenou letenku. British Airways třeba cestujícím v Indii a Číně oznámila, že 3/4 volných letenek bude prodáno na volném trhu, přičemž bude lepší, když si zakoupí nový lístek a o náhradu škody zažádají až po návratu. Další komplikace se objevily i v souvislosti s vízovou povinností některých turistů. V Bruselu například kvůli vypršení víz nemohlo 200 cestujících z Bangladéše odejít z budovy letiště; v Indii dokonce skupina Britů čelila trestnímu stíhání, protože opustili letištní budovu s propadlými vízy; a Indové směřující do Spojeného Království, jejichž let byl odkloněn do německého Frankfurtu, museli rovněž celou dobu čekání strávit jen v letištní hale, protože neměli vstupní víza do Německa. Společnosti musely po znovuotevření leteckého prostoru také posílit mnoho linek, aby dokázaly odbavit obrovský počet pasažérů. Britská British Airways vypravila mimořádné spoje, aby dostala do Spojeného Království lidi zablokované v New Yorku, Newarku, Hongkongu, Bombaji, Bangkoku, na Maledivách a na karibských ostrovech. Podobné lety uskutečnila i společnost Ryanair do kontinentálního Španělska a na Kanárské ostrovy, protože ze zhruba pěti miliónů lidí uvízlých po celém světě, bylo necelý jeden milión britské národnosti [17]. 51
Tab. 2: Ohlášené ztráty a počet zrušených letů v dubnu 2010
Aerolinky Ryanair EasyJet British Airways
ohlášená ztráta (v mil. EUR) 50 65 140
zrušené lety 9 400 (tj. cca 1,5 mil. pasažérů) 7 314 (tj. cca 1 mil. pasažérů) n.a.
Zdroj: vlastní zpracování
Pozastavení leteckého provozu naopak přineslo zvýšené zisky dopravcům zajišťujícím železniční, autobusovou a trajektovou dopravu, protože pasažéři byli nuceni hledat alternativní způsoby přepravy. Stejný nápor zaznamenaly i půjčovny automobilů. Vyhlášený mezinárodní železniční přepravce Eurostar, propojující Londýn, Paříž a Brusel, záhy po zastavení letecké dopravy posílil svoje spoje z důvodu obrovské poptávky cestujících po jízdenkách. V průběhu prvních dvou dnů bylo oproti normálu přepraveno asi o 50 000 lidí více. Eurostar, který rovněž využívá své vlaky k přepravě automobilů Eurotunelem pod Lamanšským průlivem, byl nucen i zde významně posílit svoje spoje. Ve Velké Británii, Francii, Skandinávii, Španělsku a Nizozemsku zaznamenaly skokový nárůst v objemu přepravených pasažérů i trajektové společnosti a lodní linky spojující uvedené země se zbytkem Evropy. Stejný trend zasáhl i Českou republiku, kdy došlo ke zvýšenému zájmu o autobusovou a železniční přepravu. Jmenovitě třeba Eurolines a Student Agency ohlásily, že prodej jízdenek do nejžádanějších evropských destinací (Londýn, Berlín, Paříž) vzrostl až dvojnásobně. Rovněž České dráhy musely vypravit mimořádné spoje nebo posílit spoje stávající hlavně ve směru Berlín, Hamburk, Vídeň, Budapešť, Mnichov a Norimberk. Zvláštní posily byly vypraveny také u lůžkových expresů do Moskvy a silně vzrostl i zájem o destinace, kam se vlakem běžně nejezdí, například do Kodaně a Stockholmu, Londýna, Paříže, Bruselu nebo Barcelony. Českým drahám se tak během týdenní letecké odstávky zvýšily tržby až pětinásobně. 4.4.2 Problémy v České republice Letiště Praha v roce 2010 odbavilo 11,56 milionu cestujících. Proti roku 2009 se jednalo o pokles o 0,7 procenta, tzn. o 87 000 lidí, a to i z důvodu islandské sopečné erupce. Prvenství mezi leteckými společnostmi s nejvyšším počtem cestujících si již poněkolikáté udržely České aerolinie, podíl odbavených 52
pasažérů ČSA činil 43 procent. Dubnové přerušení leteckého provozu nad Evropou v důsledku erupce islandské sopky, znamenalo pro ruzyňské letiště v uvedeném měsíci úbytek 200 000 cestujících. České aerolinie a Letiště Praha odhadly škody kvůli odstávce leteckého provozu na zhruba 250 až 300 milionů korun. Téměř tři čtvrtiny této částky pak připadly na domácí ČSA. Lídr charterových letů Travel Service zase ohodnotil své ztráty na 73 milionů korun. A jak již bylo uvedeno, výpadek příjmů trápil i prázdnotou zející letiště. Pražská Ruzyně, která za běžný den provozu inkasuje na poplatcích přes deset milionů korun, odhadla ztráty zhruba na 50 milionů korun. Podle odhadů Mezinárodní asociace letišť (ACI)24, se škody v rámci všech postižených evropských letišť vyšplhaly na 300 milionů EUR, v přepočtu asi 7,7 miliard korun. Česká vláda však žádnou speciální pomoc nebo kompenzaci ztrát aerolinkám nenabídla [12, 7]. Zrušení leteckých spojů se dotklo i zákazníků České pošty. V průběhu prvních pěti dnů letecké odstávky (od 14. do 18. dubna) nebylo do zahraničí vypraveno na pět tun listovních zásilek (tj. pohledů a dopisů), přes 1400 balíků a více než 4000 zásilek typu EMS25 [25]. 4.4.3 Komplikace v cestovním ruchu Nejen doznívající ekonomická recese, ale i erupce islandské sopky, měly významný dopad na hotelnictví po celém světě. Sopečný prach, který uzavřel nebe nad Evropou, například v průběhu jednoho týdne způsobil, že se desítky tisíc turistů do ČR vůbec nedostaly, firmy musely zrušit kongresy a konference a našim hoteliérům tím vznikly škody přes 300 milionů korun. Agentura CzechTourism vypočítala, že erupce na Islandu připravila Česko asi o 60 tisíc zahraničních turistů. Někteří návštěvnici sice byli donuceni svůj pobyt u nás prodloužit, jejich útraty však byly podstatně nižší než ty, které by realizovali nově přijíždějící turisté. A to pro český cestovní ruch obecně představovalo ztrátu přesahující půl miliardy korun [6]. Sopka významně ovlivnila i rozpočty cestovních kanceláří, které se musely postarat o turisty, jež vinou uzavřených letišť museli prodloužit svůj pobyt
24 25
ACI – Airports council international EMS – Express Mail Service
53
v zahraničí. Podle předběžných odhadů se tato částka vyšplhala ke stovkám milionům korun [2]. Z řad klientů českých cestovních kanceláří se zastavení letů dotklo asi 15 tisíců lidí. Z toho jen u cestovní kanceláře Exim Tours se na dovolenou v plánovaném termínu nedostalo asi 1000 klientů a přibližně stejný počet lidí si pobyt v zahraničí prodloužil. Turistům, kteří v zahraničí nedobrovolně zůstali, uhradila Exim Tours náklady na pobyt a podobně se zachovala CK Fischer. Složitější to však bylo u klientů, kterým se kvůli pozdějšímu odletu do zahraničí zkrátila dovolená. Exim Tours jim nabídla kompenzaci například v podobě kvalitnějších nebo dalších služeb, než měli původně zaplacené a CK Fischer jim poskytla náhradu podle mezinárodního ITQ kodexu26. Výše náhrady však závisela třeba na délce nerealizované dovolené, ceně nebo typu zájezdu. Asociace cestovních kanceláří ČR rovněž připomněla, že v situaci, kdy klientům zkrátila dovolenou takzvaná vyšší moc, kterou je právě i erupce islandské sopky, neexistuje za kratší dovolenou žádný zákonný nárok na vrácení peněz. A tento scénář se pak vyskytl u většiny malých cestovních kanceláří, které neměly dostatečné finance na jakékoliv odškodnění klientů, protože tímto mohlo dojít k ohrožení jejich samotné existence[12,5]. Největší evropský provozovatel cestovních kanceláří TUI Travel, vlastnící třeba společnosti Thomson a First Choice, oznámil, že narušení letecké dopravy způsobilo celé skupině ztráty okolo 25 milionů liber, přičemž denní ztráty se pohybovaly v rozmezí od 5 do 6 milionů liber. Jen u této společnosti se počet cestujících, kteří se nemohli vrátit ze své dovolené, vyšplhal ke sto tisícům. Světová organizace cestovního ruchu při OSN (UNWTO)27 odhadla ztráty evropského
turistického
průmyslu
kvůli
výbuchu
islandské
sopky
na 2,3 miliardy dolarů (asi 45 miliard korun). 4.4.4 Narušení mezinárodního obchodu S absencí letecké dopravy neodmyslitelně souviselo i narušení mezinárodního obchodního styku. I přesto, že letecký průmysl tvoří asi 0,7 procent světového HDP, velmi rychle se projevilo zpoždění nákladní přepravy. Letecká doprava ITQ KODEX - International Travel Quality Kodex - pojištění profesní odpovědnosti; podporuje zkvalitnění služeb cestovních kanceláří, zajišťuje lepší ochranu zákazníků a garantuje všem klientům transparentní a jednotný přístup k řešení reklamací. 27UNWTO - United Nations World Tourism Organisation 26
54
se nejčastěji využívá k přepravě potravin, ovoce a zeleniny, květin, léků (tzn. zboží podléhajícího rychlé zkáze) a zboží využívajícího zásobovací politiku „just in time“. Výpadky v zásobování tak pocítili výrobci automobilů nebo elektroniky. Třeba německá automobilka BMW, z důvodu nedostatku součástek přepravovaných z Evropy, snížila výrobu ve svých továrnách ve Spojených státech a to zkrácením pracovních směn. Komplikace měl i japonský Nissan, který byl ze stejného důvodu donucen zastavit výrobu ve dvou japonských podnicích. Firma měla problémy s dodávkou dílů z Irska a jednodenní omezení způsobilo výpadek výroby téměř 2 000 vozů [15]. Samsung a LG zase uvedly, že ze svých výrobních závodů v Jižní Koreji nebyli schopni distribuovat do Evropy zhruba 20 % své denní produkce elektroniky. Stejně tak květinové burzy v Nizozemí nebo ve Velké Británii se potýkaly s narušením dodávek zejména u květin pocházejících z Afriky. Keňa uvedla, že muselo být zničeno asi 3000 tun květin, které nebylo možno dopravit do Evropy. Zničení květin způsobilo Keni denní škody okolo 3,8 milionů dolarů, přičemž další ztráty způsobila i nemožnost vyvézt čerstvé ovoce a zeleninu. Podobné komplikace byla nucena řešit i Zambie, která vyčíslila ztráty ze zničených květin, ovoce a zeleniny na 150 000 amerických dolarů za každý den. Opačné problémy řešil třeba Nový Zéland. Odstávka letecké přepravy znemožnila největším evropským dodavatelům čerstvých lososů, obzvláště Norsku, distribuovat své produkty na mezinárodní trhy. Této skutečnosti pak plně využily novozélandské rybářské společnosti, které mnohonásobně zvýšily export lososů. Stejný scénář se týkal i holandských orchidejí, které Nizozemsko nebylo schopno dopravit na květnový svatební trh v USA. Tento výpadek v zásobování byl opět nahrazen zejména produkcí pěstitelů orchidejí z Nového Zélandu. 4.4.5 Analýza vybrané letecké společnosti Skupina Icendair Group vlastnící například společnosti Icelandair a Air Iceland byla stejně tak, jako mnoho další společností zasažena přerušením leteckého provozu nad evropským kontinentem. Posláním Icelandair Group je provozovat síť integrovaných podniků v rámci letecké dopravy a souvisejících služeb. Společnost staví na více než sedmdesátiletých zkušenostech, dokonalé znalosti 55
svých dceřiných firem a neustále snaze vytvářet hodnoty pro zákazníky a další zúčastněné strany. Skupina má dvě hlavní oblasti podnikání. První z nich je letecká dopravní síť se zaměřením na mezinárodní a vnitrostátní linky. Strategický význam má pro aerolinky zejména jejich geografická pozice, která jim umožňuje dokonale propojit Evropu se Severní Amerikou. Druhou oblastí jsou pak služby cestovního ruchu, kdy se skupina snaží vytvořit zázemí pro turisty přijíždějící na Island a usnadnit průběh cest Islanďanům směřujícím do zahraničí.
Obr. 7: Dceřiné společnosti skupiny Icelandair Group Zdroj: www.icelandair.com
V důsledku odstávky přepravila dceřiná společnost Icelandair v dubnu 2010 na svých linkách o 48 procent pasažérů méně než ve shodném měsíci roku 2011 a společnost Air Iceland ve stejném období o 28 procent méně. Tab. 3: Počet přepravených cestujících v dubnu 2010 a 2011
Počet přepravených cestujících Icelandair Air Iceland
duben 2011 115 212 29 071
duben 2010 77 830 22 775
Zdroj: www.icelandairgroup.com
Icelandair Group, s domovským letištěm v Reykjaviku asi 100 km od místa erupce, okamžitě zareagovala na uzavírku vzdušného prostoru jako ostatní letecké společnosti. Evropská letiště však otevřela „již“ po týdenní odstávce, ale největší islandské letiště v hlavním městě Reykjaviku muselo zůstat
56
v důsledku sopečného prachu i nadále uzavřeno. Ve snaze dostat cestující na Island nebo naopak z Islandu skupina Icelandair Group dočasně několikanásobně navýšila lety z letiště Glasgow ve Skotsku a Trondheim v Norsku a zahájila přepravu cestujících na letiště Akureyri v severní části ostrova, odkud připravené autobusy svážely 24hodin denně pasažéry do Reykjaviku. Po deset dní, kdy tato situace trvala, bylo každý den z těchto letišť vypraveno průměrně 36 letů se čtyřmi až šesti tisíci pasažéry na palubě. V průběhu třítýdenního uzavření leteckého prostoru nad Islandem bylo skupinou Icelandair Group změněno či úplně zrušeno na 150 letů. Mimořádná situace si vyžádala zapojení dalších dvou set zaměstnanců, kteří koordinovali situaci nejen na letištích, ale vyřizovali i telefonní hovory, jejichž počet vzrostl až 200 násobně. Maximální snaha vyjít cestujícím vstříc a informovat je o aktuálním dění se však aerolinkám vyplatila. Pouze 20% všech pasažérů bylo nuceno zrušit své stávající lety a kompenzace náhrad, které společnost musela řešit, byly minimální.
Graf 7: Příjmy Icelandair Group v jednotlivých čtvrtletí 2008 - 2010 Zdroj: www.icelandairgroup.com
I přesto, že v prvním čtvrtletí roku 2010 vzrostly celkové příjmy Icelandair Group o 16 % oproti stejnému čtvrtletí roku 2009, čistá ztráta společnosti z velké ztráty zapříčiněná i erupcí sopky Eyjafjallajökull byla vyčíslena na 1,5 miliard islandských korun.
57
Islandské aerolinky si také brzy uvědomily, že sopečná erupce je schopna negativně ovlivnit společnost nejen v aktuálním měsíci dubnu, ale i v letních měsících, kdy do země přijíždí největší počet turistů. Ve světových médiích se totiž začal utvářet obraz o Islandu, který mohl zásadně změnit vnímání turistů o této zemi. Některé zdroje přinášely informace o chaotické situaci panující na ostrově a popisovaly zemi jako „časovanou bombu“, kde může kdykoliv vybuchnout další sopka. Na Island v dubnu 2010 přijelo o 22 % méně turistů než ve stejném měsíci roku 2009 a někteří lidé začali rušit plánované dovolené v létě 2010. Očekávalo se, že pokud bude tento trend pokračovat, mohl by Island v roce 2010 přijít až o 100 000 turistů, což by z dlouhodobého hlediska mělo katastrofální následky nejen pro aerolinky a cestovní ruch, ale i pro celou islandskou ekonomiku [16]. Bezprostředně po výbuchu sopky Eyjafjallajökull skupina Icelandair Group oslovila islandskou vládu s návrhem zahájit okamžitou marketingovou kampaň, jejímž cílem by bylo oživit upadající zájem o Island jako turistickou destinaci. V květnu 2010, pouhých šest týdnů po erupci, představil Island největší propagační kampaň v historii země, jejíž rozpočet se vyšplhal k 4,5 milionům EUR. Hlavním heslem se stalo spojení „Inspired by Iceland“ a nejvýznamnějším poselstvím celé akce bylo ukázat Island jako zajímavou a bezpečnou zemi, která má všem turistům a návštěvníkům co nabídnout - od sportovního vyžití přes kulturu a umění až po nákupy a islandskou kuchyni [19].
4.5 Zemětřesení v Chile v roce 2010 V oblasti podél chilského pobřeží jsou otřesy země poměrně časté. Je to území, kde dochází k podsouvání oceánské desky Nazca pod desku Jihoamerickou, a právě na kontaktu těchto desek dochází k opakovaným zemětřesením. Přesto zemětřesení, které zasáhlo Chile v noci z 27. na 28. února 2010, bylo výjimečné. Přesáhlo totiž osm stupňů Richterovy škály a stalo se tak jedním z neničivějších zemětřesení v historii Chile. Epicentrum leželo v Tichém oceánu přibližně sedmdesát kilometrů severozápadním směrem od města Concepción a 320 kilometrů jihozápadně od hlavního města Santiago de Chile asi čtyřicet kilometrů pod povrchem. 58
Po prvním hlavním otřesu se navíc objevilo až několik desítek následných otřesů, z nichž některé dosáhly i 6,9 stupňů Richterovy škály.
Obr. 8: Epicentrum Chilského zemětřesení v roce 2010 Zdroj: http://www.tyden.cz
Jedny z nejtěžších škod utrpělo druhé největší chilské město Concepción, které bylo nejblíže epicentra. Kromě jiného tam spadl patnáctipatrový dům, některé další domy začaly hořet, propadly se mosty, vážně byly poškozeny vozovky, byla zpřetrhána elektrická vedení a přerušeny dodávky pitné vody. Otřesy však zaznamenali i v hlavním městě Santiago de Chile. Zatímco v moderní části Santiaga jsou budovy stavěny tak, aby odolaly otřesům, v historickém centru města tomu tak není a tudíž největší škody utrpěla hlavně starší zástavba. Také bylo zhruba na 24 hodin zcela ochromeno mezinárodní letiště, které zrušilo všechny plánované přílety a odlety. Stejně tak byl uzavřen i největší chilský přístav Valparaíso, kvůli posouzení způsobených škod. Vzhledem k tomu, že Chile je největším producentem mědi na světě, odstartovala téměř okamžitě panika na komoditních burzách. Na londýnské burze kovů (LME)28 stoupla její cena během několika hodin o více než pět procent, což bylo nejvíce za předchozích 11 měsíců. Termínový kontrakt na měď s dodáním za tři měsíce vyšplhal na 7600 dolarů za tunu. Doly však ihned
28
LME - London Metal Exchange
59
ohlásily minimální škody a klíčové společnosti, které v Chile měď těží (Codelco, Anglo American a Antofagasta), zahájily produkci v zasažených dolech takřka neprodleně. To později vedlo k jejímu mírnému zlevnění. Zemětřesení nicméně připomnělo riziko spojené s tím, že jedna třetina světových dodávek mědi pochází z jediné země [7]. Otřesy o síle 8,8 stupně Richterovy škály navíc vyvolaly přílivovou vlnu tsunami, která se následně začala šířit Pacifikem. Šířila se však spíše na západ než na chilské pobřeží. Na základě systému včasného varování byla pohotovost vyhlášena v 53 zemích a územích po celém Tichomoří. Vlna nejvíce poničila jeden z ostrovů souostroví Juan Fernandez ležícího asi 650 km od Chile, kde zasáhla obydlenou část. Způsobila tam vážné škody a připravila o život několik lidi, i přesto, že obyvatelé byly v dostatečném předstihu informování o blížícím se nebezpečí. Nebývale velké vlny zasáhly také Galapágy a Havaj, kde bylo evakuováno na sto tisíc lidí, avšak škody díky včasné reakci byly minimální.
Varování
před
tsunami
vyhlásili
také
v Peru,
Ekvádoru,
na Velikonočním ostrově, Tahiti, ve Francouzské Polynésii, Samoě aj. Tsunami se oceánem šířilo rychlostí 700 kilometrů v hodině, tedy zhruba takovou, jakou letí proudové letadlo. Po 24 hodinách a pouti dlouhé tisíce kilometrů vlna dospěla až k japonským a ruským břehům a vlny se roztříštily i o pobřeží Nového Zélandu, východní Austrálie, Filipín nebo Indonésie. Chile leží v seismicky aktivní oblasti a na podobné katastrofy je dobře připraveno. V přepočtu na hlavu má Chile více vyhlášených seismologů a
inženýrů
specializovaných
na
problémy
spojené
se
zemětřesením,
než kterákoli jiná země. Rady seismologů jsou důležité například při zpracování stavebních projektů a vytváření předpisů, ale třeba také v souvislosti s plánováním nouzových opatření. Chilané mají domy budované tak, aby otřesy vydržely; jejich ocelové konstrukce se při otřesech vlní, místo aby se jim pokoušely vzdorovat. A navíc jsou naučeni, jak se mají při zemětřesení zachovat [18]. Navzdory všem uvedeným skutečnostem únorové zemětřesení postihlo téměř dva miliony lidí, poničilo až jeden milion obydlí a připravilo o život zhruba 700 osob. Tato událost se rovněž stala nejdražší pojistnou událostí roku 2010 a pojišťovny v souvislosti s ní vyplatily téměř osm miliard dolarů. Celkové 60
hmotné škody pak byly vyčísleny asi na 30 miliard dolarů, což je asi 15 % chilského HDP. Vláda se však se zvýšenými výdaji na rekonstrukci země vyrovnala bez nutnosti enormního zadlužování. Vydala dluhopisy v hodnotě tři miliardy dolarů (polovina z této sumy byla denominována v CLP29). Vyrovnanosti veřejných financí dále napomohla vysoká úroveň cen hlavní vývozní komodity mědi, jejíž rozhodující část těžby, zpracování a vývozu je v rukou státu. Hrubý domácí produkt v roce 2010 zaznamenal přírůstek ve výši 5,2 % a byl hnán zejména
růstem
domácí
poptávky
a
investicemi
do
rekonstrukce
po zemětřesení. Velkou výhodou Chile byl v tomto případě také fakt, že je jednou z nejlépe připravených zemí na živelnou katastrofu, má poměrně dobře rozvinutý domácí kapitálový trh, je méně závislá na půjčování peněz z ciziny a má nejnižší poměr vládního dluhu k HDP v Jižní Americe a může si tak půjčovat za nižší úroky [17].
4.6 Požáry v Rusku v roce 2010 Na konci července a začátkem srpna 2010 vznikla v Rusku a v celém centrálním federálním svazu řada požárů zapříčiněná vlnou veder a akutním nedostatkem srážek. Podle informací meteorologů byl srpen 2010 v evropské části Ruska nejteplejším v historii měření. V Moskvě byly průměrné teploty v prvních dvou dekádách srpna o 8 až 9 stupňů nad normálem (červenec o 7,7 stupně). Rekordně vysoké teploty a sucho trvaly téměř nepřetržitě od poloviny června do druhé poloviny srpna. V uvedeném vzplálo v evropské části Ruska podle oficiálních statistik 29 884 přírodních požárů, které zasáhly plochu o rozloze 939 003 hektarů. Do ovzduší se přitom uvolnilo 30 až 100 milionů tun oxidu uhličitého. Ohnivý živel usmrtil několik desítek lidí a spálil přes tři tisíce domů. Dým z požárů rovněž zahalil velké
oblasti
smogem.
V
Moskvě
byly
normy
smogu
překračovány
až dvacetinásobně. Dým z požárů snížil podstatně i viditelnost a to na 200, v některých oblastech dokonce jen na 30 metrů. Do bojů s požáry se zapojilo na čtvrt milionu lidí, 26 000 kusů techniky a téměř 70 letounů [7]. 29
CLP – chilské peso
61
Obr. 9: Vlevo mračna dýmu nad Ruskem 8. srpna 2010. Vpravo je stejný snímek s nepravými barvami. Všechny odstíny žluté barvy ukazují přítomnost kouře Zdroj: http://earthobservatory.nasa.gov
Jedním z důsledků sucha a požárů byla samozřejmě významná neúroda. Plodiny byly zničeny na ploše 10,6 milionů hektarů, což představovalo téměř třetinu veškeré ruské produkce obilovin. Zemědělská výroba přitom až do poloviny roku 2010 vykazovala stabilně pozitivní dynamiku růstu. Zlom nastal až v létě 2010, kdy vypukly požáry, a následná neúroda způsobila pokles veškeré zemědělské produkce o rekordních 11,9 % ve srovnání s rokem 2009. Místo 97 milionů tun obilí z roku 2009, a dokonce 108 milionů tun z roku 2008, bylo sklizeno necelých 65 milionů tun obilí v roce 2010. Rusko přitom jen na pokrytí domácí poptávky potřebuje přibližně 80 milionů tun obilovin [18]. Sucho a zejména požáry tedy snížily schopnost země uspokojit poptávku pro rychle rostoucí živočišnou výrobu. Právě ta je totiž hlavní hnací silou růstu domácí spotřeby obilí. Tamější vláda proto přistoupila k mimořádnému opatření a zakázala od 15. srpna 2010 až do konce roku export obilí30. V důsledku tohoto opatření pak ceny obilí na světových trzích téměř okamžitě prudce vzrostly a vyhnaly např.
ceny
pšenice
na
dvouleté
maximum,
neboť
Rusko
je
třetím
nevýznamnějším exportérem pšenice. Jen během července 2010 ceny potravinářské pšenice na komoditních burzách v americkém Chicagu nebo Paříži vylétly o více než třetinu, přičemž tak razantní vzestup cen v Evropě byl naposledy zaznamenán v srpnu roku 1973. V přepočtu cena pšenice v červenci roku 2010 odpovídala 5200 korunám (206 eur) za tunu [17].
pozn. v říjnu 2010 byl navíc zákaz vývozu obilovin prodloužen až do 30. června 2011, přičemž probíhají další jednání o možném prodloužení embarga na vývoz obilovin až do konce roku 2011 30
62
Graf 8: Cena pšenice na světových trzích včetně predikce pro rok 2011 (v USD za tunu) Zdroj: www.szif.cz
Pro srovnání v roce 2009 Rusko vyvezlo 18,3 milionů tun pšenice, vyšší vývoz měly jen Spojené státy a Evropská unie. Naopak v roce 2010, aby byly vykompenzovány dopady nepříznivého počasí, musela obilnářská velmoc po deseti letech obilí znovu dovážet (cca 2,2 milionu tun) a musela využít i dosavadních rezerv. Celosvětová obilná produkce pak v roce 2010 klesla vlivem počasí o 2,1 procenta (tj. zhruba 70 miliónů tun), přičemž největší vina se připisuje právě na vrub ruským požárům [12]. Sucho se v Rusku podepsalo i na růstu spotřebitelských cen u všech základních potravin včetně pečiva Během jediného týdne v polovině srpna vyskočily ceny o výrazných sedm procent. Míra spotřebitelské inflace tak v uvedeném období dosáhla 5,1 procenta. Vláda však záhy vytvořila seznam "sociálně citlivých položek", jejichž ceny podlehly státní regulaci. I přes veškeré snahy udržet průměrnou míru inflace do sedmi procent, dosáhla na konci roku míra inflace 8,8 procent. Od srpna do prosince spotřební ceny rostly o 3,8% (ve stejném období 2009 inflace činila pouze 0,7%), přičemž růst cen postupně nabíral tempo a v prosinci dosáhl 1,1%. Akcelerace inflace pak v období od srpna do prosince byla způsobena právě především extrémními vedry a ničivými 63
požáry a s tím spojenou následnou neúrodou, která způsobila skokový růst cen potravinářského zboží [5]. Zemědělcům a postiženým regionům byla přidělena podpora ze státní rezervy v celkové výši 35 miliard rublů (cca 22 miliard korun). Na obnovu zemědělství připadlo ze státní kasy asi deset miliard rublů (cca šest miliard korun) a dalších 25 miliard rublů stát farmářům vypůjčil. Obilí z vládního intervenčního fondu pak úřady dle potřeby distribuovaly do nejpostiženějších regionů. Kvůli úmornému vedru výrazně klesla i produktivita práce v průmyslu a dalších odvětvích. Například největší ruská automobilka AvtoVaz pozastavila výrobu téměř na tři týdny a produkci výrazně omezila také továrna Volkswagenu v Kaluze u Moskvy, kde se mimo jiné vyrábějí Octavie. Průmyslové, obchodní a další firmy dosáhly v daném období podstatně menších zisků, což se také projevilo na nižších příjmech federálního rozpočtu. Odhady uváděly, že rozpočet přijde až o několik miliardách rublů, přičemž celkové výdaje plánované na rok 2010 dosáhly přibližně deseti bilionů rublů (asi 6,3 bilionu korun) [18]. Meziroční tempo růstu ruské ekonomiky ve třetím čtvrtletí 2010 výrazně zpomalilo na 2,7 procenta z 5,2 procenta v předchozích třech měsících. I přesto, že se Rusku podařilo udržet původní plánované 4% tempo růstu HDP, způsobily ničivé požáry zbrždění hospodářského růstu země o 0,7 až 0,8 procenta a hrubý domácí produkt se kvůli nepřízni počasí snížil v přepočtu asi o 270 miliard korun [5].
4.7
Povodně v Evropě
V posledním desetiletí narůstá počet přírodních katastrof i v rámci Evropy. Největší ekonomické škody pak bezesporu způsobují povodně, ke kterým nyní dochází téměř s pravidelností každý rok. Za ty nejničivější považujeme povodně z roku 2002, které způsobily škody v hodnotě 20 mld. EUR; dále jsou to povodně ve Francii, Itálii a Švýcarsku v roce 2000 se škodami ve výši 12 mld. EUR a na třetí místo se řadí povodně z roku 2007 s celkovou škodou 4,5 mld. EUR.
64
Obr. 10: Četnost povodní v Evropě v letech 1998 - 2009 Zdroj: http://www.eea.europa.eu
Srážkové úhrny se v Evropě během 20. století zvýšily v průměru o 6 – 8 % a to zejména na severozápadě kontinentu. V posledních desetiletích došlo v Evropě k výraznému nárůstu povodňových situaci, zejména v důsledku vysokých srážkových extrémů, které nejčastěji vedly k bleskovým povodním či záplavám. Statistiky za posledních 15 let (1995 – 2010) uvádějí alarmující čísla ohledně škod způsobených živelnými pohromami v celé Evropě. V uvedených letech vyplatily pojišťovací společnosti například jen v České republice svým klientům za škody způsobené živelnými katastrofami více než 3,7 miliardy euro. Například Generali PPF Holding analyzoval u každé ze svých společností pět největších nahlášených pojistných událostí v neživotním pojištění od roku 2000 do roku 2010. Z analýzy vyplynulo, že z hlediska počtu byly nejčastější velké individuální pojistné události spojeny s požárem (45 % ze všech případů), s povodněmi (16 %) a s pojištěním zákonné odpovědnosti z provozu motorových vozidel (16 %). Z hlediska objemu škod však škody největšího rozsahu způsobily jednoznačně povodně, na které bylo vyplaceno celkem 81,5 miliónů euro.
65
Vzrůstající tendence škod způsobených povodněmi je zřejmá i z následujícího grafu, kdy zhruba od 90. let je zřetelný nárůst ekonomických škod. Mezi roky 1990 a 2005 jsou pak škody téměř dvakrát vyšší než od roku 1970 do roku 1989.
Graf 9: Zmapované škody po povodních v Evropě v letech 1970 - 2007 Zdroj: http://www.eea.europa.eu
4.7.1 Povodně 2009 V roce 2009 došlo na planetě Zemi celkem k 327 přírodním katastrofám, při kterých zahynulo bezmála 10,5 tisíce lidí. Zasaženo bylo 113 milionů osob. Způsobené škody byly vyčísleny na 34,9 miliard amerických dolarů. Údaje za rok 2009 jsou přesto významně nižší než v letech 2000 až 2008, kdy průměr těchto let byl 85,5 tisíce obětí za rok, 230 milionů zasažených a škody za 102,7 miliard dolarů. Uvedla to zpráva odboru OSN pro mezinárodní strategii snižování následků katastrof (ISDR) [20]. Ve střední Evropě došlo v roce 2009 na přelomu jara a léta k několika povodním. V důsledku meteorologické situace se rozvodnily vodní toky v povodí Labe, Odry, Visly a Dunaje. Pod vlivem tlakové níže byla oblast střední Evropy zasažena
vysokými
srážkovými
úhrny,
lokálně
se
vyskytovaly
bouřky 66
s nárazovým větrem a kroupami a přívalové deště, které přinesly 20-80 mm srážek během jedné až šesti hodin. S rozvodněnými řekami se lidé potýkali na jihovýchodě Polska, kde voda zaplavila stovky domů. Z břehů vystoupily i řeky v Rakousku. V postižených oblastech zasahovaly desítky tisíc hasičů, policistů a vojáků. Některá města zasáhly tak vydatné srážky, které se podle klimatologů vyskytují jednou za padesát let. Na Slovensku se zase na několika místech vylila z koryta řeka Morava a nebezpečně se zvýšila i hladina Dunaje, voda však zaplavila „pouze“ bratislavská nábřeží a žádné vážnější škody tam nevznikly. V Maďarsku pak způsobily bouřky komplikace zejména v dopravě. Silný vítr vyvracel stromy a voda navíc poškodila některé komunikace. Podobné problémy s počasím zaznamenali i v Rumunsku. Povodně v roce 2009 způsobily rozsáhlé škody i v České republice. V období od 24. června až do 5. července 2009 se na našem území vyskytlo několik přívalových povodní, z nichž některé lze charakterizovat jako skutečně mimořádné. Byly to zejména povodně dne 24. června na Novojičínsku; povodně v noci z 26. na 27. června na Jesenicku a v Rychlebských horách; opakující se vysoké srážky na jihozápadě Čech vrcholící povodní v noci z 27. na 28. června (Blanice, Volyňka) a přívalové povodně počátkem července v povodí dolní Ploučnice a Kamenice. Povodně způsobily ztráty na životech a rozsáhlé devastace a škody na majetku v zasažených územích. I přesto, že přívalové povodně způsobené intenzivními srážkami se v našich podmínkách vyskytují v letním období poměrně často, většinou se však jedná o lokální události. Výjimečné v tomto případě bylo, že bouřky a extrémní srážky trvaly neobvykle dlouho a způsobily řadu povodňových situací na různých místech po celé republice. Povodně v červnu a červenci 2009 postihly celkem 451 obcí ve všech krajích České republiky s výjimkou Hlavního města Prahy. Z krajů byl nejvíce postižen kraj Olomoucký (3,67 mld. Kč) a kraj Moravskoslezský (3,15 mld. Kč). Nejpostiženějšími obcemi se staly Nový Jičín (572 mil. Kč) a Jeseník nad Odrou (410 mil. Kč). Celkové škody na celém území pak byly vyčísleny na necelých 9 miliard korun [29]. 67
K největším škodám došlo na dopravní infrastruktuře. Téměř ve všech krajích představovaly tyto škody minimálně 50 % všech škod a v celkovém součtu dosáhly 3,76 mld. Kč (46 % všech škod). O více než polovinu nižší škody byly zaznamenány na vodohospodářských objektech a vodních tocích, celkem 1,46 mld. Kč (17,8 % všech škod). Škody na bytovém fondu byly vyčísleny na téměř 1 mld. Kč (917,5 mil Kč). V průběhu povodní bylo podle podkladů Ministerstva financí zasaženo celkem 4 830 domů, z nichž 54 bylo určeno k demolici. Obyvateli a podnikatelskými subjekty bylo v souvislosti s povodněmi 2009 nahlášeno 17 678 pojistných událostí s celkovou výši pojistného plnění téměř 2 mld. Kč. Podíl vyplaceného plnění jednotlivými pojišťovnami k 31. 8. 2009 v případě pojištění občanů činil 70,3 % a v případě podnikatelských subjektů 10,3 % [27]. Například pojišťovna Kooperativa a její dceřiná firma Česká podnikatelská pojišťovna (ČPP) vyplatila na škodách v roce 2009 v důsledku záplav více než 500 milionů korun. Na Kooperativu z této sumy vyplacených škod připadlo přibližně 400 milionů Kč a zbytek na klienty ČPP. Celkový počet škod přesáhl 3000. Pojišťovna Generali zase uvedla, že počet ohlášených škod se přiblížil 1700 a výše škod dosáhla 125 mil. Kč. Tab. 4: Srovnání výše škod klientů pojišťovny Generali při povodních
Poslední velké povodně na území ČR a výše škod klientů GENERALI počet ohlášených rok škod výše škod 2010 cca 1900 205 mil. Kč 2009 cca 1700 125 mil. Kč 2006 cca 1150 65 mil. Kč 2002 cca 1700 1,5 mld. Kč Zdroj: vlastní práce
Agrární komora uvedla, že povodně zemědělcům způsobily škody za 200 250 milionů korun. Nejvíce přitom postihly jižní Čechy, kde škody dosáhly více než 110 milionů korun. Poškozeno bylo kolem 40 000 hektarů zemědělské půdy a 500 hektarů bylo zcela zničeno. Z celkového počtu 3,5 milionu hektarů obdělávané půdy bylo tedy zasaženo povodněmi více než jedno procento polí. Celková úroda však výrazně ovlivněna nebyla, přesto však v důsledku povodní byla o 10% nižší než v předchozím roce 2008. Podle údajů Státní veterinární 68
správy v důsledku záplav uhynulo asi 800 kusů zvířat, z toho největší část v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. Rovněž došlo ke znehodnocení potravin živočišného původu, například kolem 1,5 tuny masa a masných výrobků [35]. Rozsáhlé škody zaznamenali i rybáři, kteří přišli o více než 24 milionů kusů ryb, a škody vyčíslily na téměř 65 milionů korun. Povodně způsobily i škody státnímu podniku Lesy České republiky. Na spravovaných tocích a dalším majetku dosáhly 750 milionů korun. Vedle toků voda poničila například i nemovitosti a lesní cesty. Škody na vodních tocích se vyšplhaly na 600 milionů korun a 150 milionů korun dosáhly škody na lesní dopravní síti a ostatním majetku. I přesto, že škody byly značně vysoké, k jejich zmírnění přispěla preventivní protipovodňová opatření, která Lesy ČR začaly budovat v předešlých letech z důvodu obrovských škod na vodních tocích způsobených povodněmi v letech 1997, 2002 a 2006. Největší škody byly vyčísleny na Novojičínsku a Jesenicku. Přestože celkové škody, které napáchaly povodně v roce 2009, dosáhly téměř 9 mld. Kč, na hrubý domácí produkt Česka měly jen minimální vliv. Přišly sice v době, kdy hospodářství stále sužovala ekonomická krize, nicméně ekonomiku naší země ovlivnily jen zanedbatelně. Z makroekonomického hlediska je totiž u povodní, stejně jako u všech přírodních katastrof, potřeba sledovat dva efekty, které jdou proti sobě. První jsou samozřejmě značné škody na majetku lidí, firem, poničená infrastruktura a další. Ty HDP ovlivňují negativně. Proti tomu ale jde druhý efekt, kdy lidé, firmy a obce musí investovat do obnovy majetku a tato obnova se na ekonomice zase podepíše pozitivně. Celkově se pak tyto vlivy vyrovnávají a HDP se tudíž nijak výrazně nemění. K této situaci pak došlo i u povodní v roce 2009. 4.7.2 Povodně 2007 V roce 2007 bylo více povodní (206), než jaký je průměr během let 2000 - 2006 (172). Záplavy postihly skoro 165 milionů lidí, přičemž průměrný počet je 95 milionů. Všechny přírodní katastrofy dohromady způsobily újmu asi 200 milionům lidí po celém světě. Celkový počet obětí na životech byl však oproti průměru nižší. Při 399 přírodních katastrofách zahynulo 16 517 osob, zatímco průměr za období 2000 až 2006 byl 394 katastrof a 73 931 mrtvých. Škody se odhadují na 62,5 miliard dolarů [20]. Výše uvedené údaje jsou 69
shrnutím přírodních katastrof v roce 2007, které publikoval odbor OSN pro Mezinárodní strategii snižování následků katastrof (ISDR).31
Obr. 11: Celkový výskyt povodní na celém světě v roce 2007 Zdroj: http://www.dartmouth.edu
I přesto, že nejpostiženějším kontinentem byla Asie, co se týče počtu obětí i výše ekonomických škod, ušetřena nebyla ani Evropa, kde povodně způsobily rozsáhlé škody třeba ve Velké Británii. Uvedený rok tam pršelo dokonce nejvíce za posledních 250 let. Po intenzivních srážkách se rozlily řeky Severn a Temže a zaplavily desítky tisíc domů ve střední a západní části Anglie. Hladina obou řek navíc překročila rekordní úroveň z roku 1947. Zasažena byla hrabství Glaucestershire, Herefordshire, Lincolnshire, Worcestershire, Warwickshire, Bedfordshire, Oxfordshire a Berkshire. Sdružení britských pojišťoven (ABI)32 uvedlo, že celkový účet za červnové a červencové záplavy z roku 2007 se vyšplhal minimálně na 3,5 miliardy liber. Uvedená událost
způsobila obrovské sociální a ekonomické otřesy
ve Spojeném Království od konce Druhé světové války. Ačkoli ztráty na lidských životech byly nízké (pouhých 13 mrtvých), ekonomické škody a narušení základních potřeb obyvatelstva byly ohromné. Záchranáři pomohli zhruba 7 000 lidí, kteří se ocitli v bezprostředním ohrožení života; desítky tisíc lidí muselo
31 32
ISDR - International Strategy for Disaster Reduction ABI - Association of British Insurers
70
opustit svoje domovy a půl milionu lidí nemělo přístup k pitné vodě a bylo odříznuto od elektrické energie. Zaplaveno bylo celkem 55 000 obydlí, bylo oznámeno celkem 180 000 pojistných událostí a pojišťovnami byly nakonec vyplaceny škody v celkové hodnotě 2,4 mld. EUR. Díky této hodnotě se povodně v roce 2007 staly nejnákladnější přírodní katastrofou Velké Británie v celé její historii [9]. Tato skutečnost neodmyslitelně souvisí i s faktem, že v oblastech, kde lidé koncentrují větší množství majetku, jsou škody daleko vyšší.
Obr. 12: Mapa zasažených oblastí povodněmi v roce 2007 ve Velké Británii Zdroj: http://news.bbc.co.uk
Povodně zanechaly i významné škody v oblasti zemědělství a vedly zejména k obrovským ztrátám na zemědělské úrodě. Navíc k záplavám došlo v období, kdy plodiny právě začínaly růst a byly nejvíce zranitelné. Zaplaveno bylo přibližně 42 000 hektarů zemědělské půdy, což je 0,5 procent z celkové plochy. Z toho bylo 15 600 hektarů luk a pastvin a zbytek připadl na ornou půdu. Vzhledem k tomu, že zasažená oblast byla poměrně malá, neprojevilo se naštěstí zvýšení cen potravin. Odhaduje se, že zasaženo bylo celkem 3000 – 5000 zemědělských podniků, přičemž bereme v úvahu, že některé plodiny byly ztraceny úplně, zatímco jiné mohly být zachráněny, i když s omezeným potenciálem výnosu a kvality. Celkové škody se vyšplhaly ke 12 mil. librám a průměrné ztráty jednotlivých podniků se pohybovaly v rozmezí £2670 - £6675. Skutečnost, že škody na pěstování plodin nebyly z velké části pojištěny a příjmy ze zemědělství 71
na hlavu v roce 2007 činily £13 350, způsobila, že se některé podniky ocitly téměř na hranici krachu. Velké ztráty utrpěly i chovatelé dobytka a producenti mléka. Nejen, že došlo k přímému úhynu dobytka, farmáři navíc museli řešit i související problémy, např. ochránit zvířata před utonutím, zamezit jim přístupu ke kontaminované vodě a zajistit jim přísun pitné vody apod. Dodatečné náklady pak vznikly i v souvislosti se zajištěním potravy pro dobytek, protože většina pastvin byla zasažena povodněmi.
72
5 Diskuze Odhadovat náklady společnosti spojené s klimatickými změnami je velmi složité a prakticky každá instituce33 má své vlastní predikce, které se liší o desítky až stovky miliard dolarů. Různé studie počítající s odlišným modelem vývoje ekonomiky, demografických změn a také jinou mírou diskontování budoucnosti. Používá se i rozdílná metodologie. Uvažují se především náklady, které bude celá společnost nucena vydat na snižování emisí skleníkových plynů a zároveň na adaptaci na měnící se klima. Je zřejmé, že čím více se budou snižovat emise, o to více se sníží náklady na adaptace v budoucnosti, protože dopady měnícího se klimatu nebudou tak tragické. Ekonomiky však mohou zasáhnout i pozitivní změny, jako jsou nová pracovní místa v „zelených“ odvětvích a/nebo technologické inovace. Ty však studie většinou vůbec neuvažují. Další náklady, které vzniknou v souvislosti se stále častějším výskytem přírodních katastrof, je však téměř nemožné identifikovat. Již v současnosti pozorujeme zvyšující se počet extrémních výkyvů počasí, ale kolik bude stát likvidace jejich následků, nedokáže nikdo určit. Dopady klimatických změn jsou do určité míry ovlivněny také geografickou polohou a přírodními podmínkami dané oblasti. Ovšem míra zranitelnosti závisí zejména na ekonomických a sociálních podmínkách daného státu. Ekonomiky rozvojových zemí jsou obecně více závislé na zdrojích z odvětví, jako je zemědělství, rybolov či lesnictví a právě tato odvětví jsou velmi úzce spjatá se stabilním podnebím a jakékoliv prudší výkyvy ohrožují jejich výnosy. Výzkumy,
které provedla humanitární
organizace
Oxfam34,
ukazují,
že do roku 2015 se počet lidí zasažených klimatickou krizí zvýší nejméně o 54 %, ze současných 250 na 375 milionů. Pro chudé znamenají extrémní výkyvy počasí naprostou katastrofu. Tito lidé totiž žijí především v hustě obydlených oblastech, ve vratkých domech, bez úspor či přístupu ke zdravotní péči. např. je velmi citována Sternova zpráva, která říká, že udržení nárůstu globální teploty do 2 °C si vyžádá náklady ve výši 1 % světového HDP. Rámcová úmluva OSN o klimatických změnách zase uvádí, že na adaptaci bude nutno vynaložit 28-67 miliard ročně, Světová banka odhaduje 10-40 miliard ročně a Oxfam počítá s výší potřebných prostředků zhruba 50 miliard ročně. 34 Oxfam - mezinárodní charitativní organizace, která pod sebou sdružuje 13 organizací zaměřených na odstranění chudoby a nespravedlnosti ve světě; byla založena v roce 1942 ve Velké Británii 33
73
A protože se pohybují na samém okraji společnosti, snadno přijdou o život nebo jsou uvrženi do absolutní bídy. Třeba v rychle rostoucích městech po celé Asii, Africe i na obou amerických kontinentech, vytlačuje intenzivní urbanizace lidi do pobřežních oblastí, kde musejí žít s velkým rizikem záplav a dalších katastrof. Změna klimatu sebou přináší nepředvídatelné výkyvy počasí s vyšším počtem bouřek i jejich rostoucí intenzitou a zvyšující se hladiny moří způsobují, že 200 milionů lidí žije v pobřežních zátopových oblastech, čímž se vystavují značnému nebezpečí. Obyvatelé vnitrozemí jsou však zranitelní také. Obrovské počty lidí ve východní a střední Africe a v jižní Asii ve stále větší míře postihuje cyklus každoročního sucha a záplav. Například v roce 2008 za sebou silné deště v Etiopii zanechaly miliony lidí, odkázaných pouze na potravinovou pomoc. Podle zpráv Oxfam v roce 2006 svět vynaložil na humanitární pomoc přibližně 14,2 miliard dolarů, což je méně, než kolik se utratilo za videohry. Udržet krok s očekávaným nárůstem katastrof znamená, že se celosvětově bude muset vynaložit asi 25 miliard dolarů, aby byla zachována alespoň současná úroveň humanitární pomoci. Při nákladech zhruba 50 dolarů na osobu to však nestačí ani na základní potřeby [32]. Každopádně není pochyb o tom, že bohatý svět musí chudým zemím poskytnout nejenom kvalitnější prostředky, ale musí jim pomoci vyrovnat se i s následky klimatických změn. Oxfam odhaduje, že bude třeba vynaložit minimálně 50 miliard dolarů ročně (kromě rozpočtů určených na běžnou rozvojovou spolupráci), které by postiženým lidem usnadnily chránit se a přizpůsobit se negativním důsledkům klimatických změn. Pomoc může spočívat třeba ve zlepšení infrastruktury, šlechtění plodin odolných vůči suchu nebo záplavám, vybudování mostů a silnic v oblastech náchylných k povodním nebo zpevnění budov.
74
6 Závěr Cílem diplomové práce bylo provést rozbor konkrétních přírodních katastrof a jejich dopadů na mezinárodní obchod a další odvětví hospodářství. Jako první byla provedena hloubková analýza sopečné erupce na Islandu, kde největší důraz byl kladen na leteckou dopravu. I přesto, že ztráty leteckého průmyslu dosáhly během týdenní odstávky závratných čísel, můžeme konstatovat, že z dlouhodobého hlediska byl propad příjmů vyrovnán navýšením počtu letů a zvýšeným počtem přepravených cestujících po znovuotevření vzdušného prostoru. V souvislosti s erupcí sopky Eyjafjallajökull se opět začal řešit projekt Evropské komise nazvaný Jednotného evropského nebe (SES)35, jehož úmyslem je reformovat současnou podobu poskytování letových služeb v evropském prostředí s cílem zvýšit kapacitu vzdušného prostoru při zachování vysoké míry bezpečnosti a maximální kvality poskytovaných služeb. Již několik dní po začátku sopečné erupce ministři dopravy Evropské unie znovuobnovili jednání o sjednocení kontroly nad letovým provozem s důrazem na zavedení přísných pravidel týkajících se limitů kontaminujících látek (včetně sopečného popela), které závažným způsobem ohrožují bezpečnost letecké dopravy. Zpočátku se počítá se sloučením 36 národních vzdušných prostorů do devíti tzv. funkčních bloků a kompletní sjednocení by mělo být ukončeno do roku 2020. Celý tento projekt by měl výrazně usnadnit koordinaci letového provozu nad Evropou a vést k podstatně rychlejší koordinované reakci na jakoukoliv krizi či narušení letecké dopravy, stejně jako způsobila sopka Eyjafjallajökull na Islandu. S dalším řešením přišel i Eurocontrol36 již v průběhu sopečné erupce v dubnu 2010, když prostor nad Evropou rozdělil do tří zón. První zóna byla zcela bezletová, ve druhé zóně platilo varování, ale letecké společnosti zde mohly létat na základě vlastního uvážení, a třetí zóna byla úplně bez omezení. Na základě tohoto
rozhodnutí,
respektive
doporučení,
provedlo
mnoho
leteckých
společností37 vlastní zkušební lety bez pasažérů v oblasti zasažené vulkanickým SES – Single European Sky Eurocontrol - Evropská organizace pro bezpečnost leteckého provozu, z angl. European Organisation for the Safety of Air Navigation 37 např. Air France, Lufthansa, Virgin Airlines, KLM aj. 35
36
75
popelem z islandské sopky. Všechny tyto pokusy směřovaly k jedinému cíly zjistit, nakolik může popílek letadla doopravdy ohrozit a zda má tedy zákaz letového provozu skutečné opodstatnění. Přestože žádné zvláštní komplikace aerolinky na svých testovacích letech nezaznamenaly, mnoho společností ponechalo svá letadla i nadále „uzemněna“. Pokud by totiž došlo k jakékoliv havárii, nebyl by žádný letecký dopravce krytý pojištěním a veškeré ztráty, včetně odškodnění pozůstalých, by musel uhradit ze svých vlastních zdrojů. V neposlední řadě se samozřejmě rozpoutaly debaty o potřebě rozsáhlého výzkumu, který by umožnil určit konkrétní dopady sopečného popela na letecké motory. Výzkum by měl být v kompetenci samotných výrobců letadel, kteří by na základě testování leteckých motorů, určili množství sopečného prachu a dalších kontaminujících látek, které by neohrozily bezpečnost leteckého provozu. Další tři přírodní katastrofy, které byly analyzovány (zemětřesení v Chile 2010, požáry v Rusku 2010 a povodně v Evropě v letech 2009 a 2007), měly a budou mít na rozdíl od sopečné erupce na Islandu dlouhodobé důsledky. Jednalo se totiž o jedny z největších přírodních pohrom, které postihly Zemi v uplynulých pěti letech (2006 – 2010). Citelným způsobem zasáhly ekonomiky uvedených států, které se s následky budou potýkat několik následujících let. Jedním z možných doporučení snad v tomto případě může být posílení systému preventivních opatření a zvýšení informovanosti obyvatelstva. Investice by měly neustále směřovat do výzkumu a vývoje zařízení, která umožní včas identifikovat
veškeré
seismické
a
meteorologické
výkyvy
a
odchylky.
V neposlední řadě je nutné vytvořit i podrobný plán adaptace na klimatické změny, který povede třeba ke zlepšení infrastruktury, (např. budování mostů a silnic v oblastech náchylných k povodním), šlechtění plodin odolných vůči suchu nebo záplavám či zpevnění budov v seismicky aktivních oblastech.
76
7 Použitá literatura 1.
Adaptation Fund [online]. 2009 [cit. 2011-04-18]. Projects. Dostupné z WWW: .
2. Asociace cestovních kanceláří České republiky [online]. 2009 [cit. 2011-0417]. Tiskové zprávy. Dostupné z WWW: . 3. Australian Government - Bureau of Meteorology [online]. 2011 [cit. 201104-17]. Climate. Dostupné z WWW: . 4. BRYANT, E.: Natural Hazards. 2. vyd. Cambridge University Press, Cambridge, 2005. 312 s. ISBN 0-521-53743-6. 5. Businessinfo [online]. 1997-2011 [cit. 2011-04-17]. Rubriky. Dostupné z WWW: . 6. CzechTourism [online]. 2005-2011 [cit. 2011-04-17]. Statistiky. Dostupné z WWW: . 7.
ČT 24 [online]. 2011 [cit. 2011-03-25]. Svět. Dostupné z WWW: .
8. Directgov [online]. 2009 [cit. 2011-03-14]. Climate change and protecting the environment. Dostupné z WWW: . 9. Environment Agency [online]. 2011 [cit. 2011-04-23]. Floods reviews. Dostupné z WWW: . 10. European Commission [online]. 2010 [cit. 2011-04-05]. European Climate Change
Programme.
Dostupné
z
WWW:
. 11. European Environment Agency [online]. 2007 [cit. 2011-03-19]. Climate Change. Dostupné z WWW: . 12. Finance.cz [online]. 2000-2011 [cit. 2011-04-10]. Ekonomika. Dostupné z WWW: .
77
13. Global environment facility [online]. 2010 [cit. 2011-04-10]. Investing in your planet. Dostupné z WWW: . 14. Gnosis9.net [online]. 2004 - 2010 [cit. 2011-04-17]. Klimatické změny. Dostupné z WWW: . 15. Guardian.co.uk [online]. 2011 [cit. 2011-04-17]. NEWS. Dostupné z WWW: . 16. Icelandair Group [online]. 2005 [cit. 2011-04-09]. Icelandair. Dostupné z WWW: . 17. IDNES.cz [online]. 1999 – 2011 [cit. 2011-04-10]. Ekonomika. Dostupné z WWW: . 18. Ihned.cz [online]. 1996-2011 [cit. 2011-04-05]. Zahraniční zprávy. Dostupné z WWW: . 19. Inspired by Iceland [online]. 2010 [cit. 2011-05-09]. Meet in Iceland. Dostupné z WWW: . 20. International Strategy for Disaster Reduction [online]. 1996 [cit. 2011-0422]. Disater Statistics. Dostupné z WWW: . 21. Investujeme.cz [online]. 2006-2010 [cit. 2011-04-17]. Investice. Dostupné z WWW: . 22. KOLEŇÁK, Jiří; SYCHROVÁ, Lucie. Úvod do teorie mezinárodního obchodu. Brno : VUT, 2011. 109 s. 23. KUKAL, Z.: Přírodní katastrofy. 2. vyd. Horizont, Brno, 1983. 264 s. 24. Law and Your Environment [online]. 2008-2011 [cit. 2011-03-03]. Climate Change. Dostupné z WWW: . 25. Lidovky.cz [online]. 2011 [cit. 2011-05-05]. Firmy a trhy. Dostupné z WWW: .
78
26. MACHKOVÁ, Hana; ČERNOHLÁVKOVÁ, Eva; SATO, Alexej. Mezinárodní obchodní operace. Praha : Graba, 2007. 244 s. 27. Ministerstvo financí České republiky [online]. 2005 - 2009 [cit. 2011-0423]. Tiskové zprávy. Dostupné z WWW: . 28. Ministerstvo životního prostředí [online]. 2008 - 2011 [cit. 2011-02-27]. Ekonomické aspekty změny klimatu – Sternova studie. Dostupné z WWW: . 29. Ministerstvo životního prostředí [online]. 2008-2011 [cit. 2011-04-23]. Tiskové zprávy. Dostupné z WWW: <www.mzp.cz>. 30. Munich RE [online]. 2009 [cit. 2011-04-17]. NatCatService. Dostupné z WWW:
life/georisks/natcatservice/default.aspx>. 31. Opojištění.cz [online]. 2011 [cit. 2011-05-05]. Škody. Dostupné z WWW: . 32. Oxfam International [online]. 2011 [cit. 2011-04-18]. Development. Dostupné z WWW: . 33. Přírodní katastrofy a environmentální hazardy [online]. 2009 [cit. 201103-23]. Hazardy a rizika. Dostupné z WWW: . 34. SMITH, K.: Environmental Hazards: Assesing Risk And Reducing Disaster. 3. vyd. Routledge, Londýn, 2002. 392 s. ISBN 0-415-22463-2. 35. Státní veterinární zpráva České republiky [online]. 2006 [cit. 2011-04-23]. Tiskové zprávy. Dostupné z WWW: . 36. SVATOŠ, Miroslav. Zahraniční obchod - teorie a praxe. Praha : Grada, 2009. 368 s. 37. United Nations [online]. 2011 [cit. 2011-03-15]. Gateway to the UN System's Work on Climate Change. Dostupné z WWW: .
79
38. United Nations Framework Convention on Climate Change [online]. 2009 [cit. 2011-04-23]. Kyoto Protocol. Dostupné z WWW: . 39. Wikipedie [online]. 2000 [cit. 2011-03-17]. Otevřená encyklopedie. Dostupné z WWW: . 40. Zpravodajský server ČTK [online]. 2011 [cit. 2011-04-02]. České noviny.cz. Dostupné z WWW: .
80
8 Seznam grafů Graf 1: Zaznamenané přídní katastrofy v letech 1975 – 2010 ...................................... 24 Graf 2: Počet přírodních katastrof v letech 2000 - 2010 podle jejich typu ............... 26 Graf 3: Ekon. ztráty způsobené přírodními katastrofami v letech 1980 - 2010 .......... 37 Graf 4: Ztráty leteckých společností dle jednotlivých kontinentů ............................... 49 Graf 5: Počet uskutečněných letů v rámci Evropy od 8.4. do 25.4.2010 ..................... 50 Graf 6: Pokles příjmů leteckých společností v jednotlivých dnech. ............................ 51 Graf 7: Příjmy Icelandair Group v jednotlivých čtvrtletí 2008 – 201 .......................... 56 Graf 8: Cena pšenice na světových trzích včetně predikce pro rok 2011 ..................... 63 Graf 9: Zmapované škody po povodních v Evropě v letech 1970 – 2007. ................... 66
81
9 Seznam obrázků Obr. 1: Celkové emise CO2 v letech 1860 – 2000 (v tis. tunách)................................. 22 Obr. 2: Celkový počet zaznamenaných povodní v letech 1974 - 2005 ......................... 28 Obr. 3: Četnost výskytu zemětřesení v letech 1970 - 2000 .......................................... 29 Obr. 4: Státy postižené vlnou tsunami v prosinci roku 2004 ...................................... 33 Obr. 5: Křivka proměnlivosti přírodního procesu a velikost tolerance společnosti .... 39 Obr. 6: Letecká doprava v Evropě 18. 4. 2010. ............................................................ 47 Obr. 7: Dceřiné společnosti skupiny Icelandair Group ................................................ 56 Obr. 8: Epicentrum Chilského zemětřesení v roce 2010 ............................................. 59 Obr. 9: Mračna dýmu a kouře nad Ruskem 8. srpna 2010. ......................................... 62 Obr. 10: Četnost povodní v Evropě v letech 1998 - 2009............................................. 65 Obr. 11: Celkový výskyt povodní na celém světě v roce 2007 ...................................... 70 Obr. 12: Mapa zasažených oblastí povodněmi v roce 2007 ve Velké Británii ..............71
82
10
Seznam tabulek
Tab. 1: Počet zrušených letů v týdnu od 15. - 21. dubna 2010 ...................................... 48 Tab. 2: Ohlášené ztráty a počet zrušených letů v dubnu 2010 ..................................... 52 Tab. 3: Počet přepravených cestujících v dubnu 2010 a 2011 ...................................... 56 Tab. 4: Srovnání výše škod klientů pojišťovny Generali při povodních ...................... 68
83
11
Seznam příloh
Příloha 1: Příklady možných dopadů klimatických změn v důsledku změn extrémního počasí Příloha 2: Počet přírodních katastrof v letech 1950 - 2010, včetně trendu Příloha 3: Škody způsobené přírodními katastrofami - celkové škody a škody na pojištění, včetně trendů Příloha 4: Nejhorší přírodní katastrofy v roce 2010 - podle počtu lidských obětí, počtu přírodních katastrof a celkového počtu zasažených lidí na 100 000 obyvatel Příloha 5: Stupeň ohrožení území změnou klimatu Příloha 6: Důsledky změny klimatu v Evropě Příloha 7: Rozšíření vulkanického popela 19. - 20. 4. 2010 Příloha 8: Cena pšenice na světových trzích včetně predikce pro rok 2011 Procento zrušených letů v evropských zemích během erupce islandské sopky v dubnu 2010 Příloha 9: Výčet povodní mezi lety 2005 - 2009 (škody jsou uvedeny v cenách vztažených k roku 2009)
84
12
Přílohy
Příloha 1: Příklady možných dopadů klimatických změn v důsledku změn extrémního počasí
Zdroj: http://www.ipcc.ch/
85
Příloha 2: Počet přírodních katastrof v letech 1950 - 2010, včetně trendu
Zdroj: www.munichre.com Příloha 3: Škody způsobené přírodními katastrofami - celkové škody a škody na pojištění, včetně trendů
Zdroj: www.munichre.com
86
Příloha 4: Nejhorší přírodní katastrofy v roce 2010 - podle počtu lidských obětí, počtu přírodních katastrof a celkového počtu zasažených lidí na 100 000 obyvatel
Zdroj: www.unisdr.org
87
Příloha 5: Stupeň ohrožení území změnou klimatu
Zdroj: www.maplecroft.com
88
Příloha 6: Důsledky změny klimatu v Evropě
Zdroj: http://www.ipcc.ch/
89
Příloha 7: Rozšíření vulkanického popela 19. - 20. 4. 2010
Zdroj: www.ihned.cz
90
Příloha 8: Procento zrušených letů v evropských zemích během erupce islandské sopky v dubnu 2010
Zdroj: www.eurocontrol.int
91
Příloha 9: Výčet povodní mezi lety 2005 - 2009 (škody jsou uvedeny v cenách vztažených k roku 2009)
92
Zdroj: http://www.eea.europa.eu
93
