Strunatci
- Nejdokonalejší kmen živočichů - Základní znaky: Struna hřbetní (zárodečné stadium nebo po celý život) Páteř z obratlů (obratlovci) Trubicovitá nervová soustava Srdce na břišní straně těla Uzavřená cévní soustava Ocas - Přizpůsobili se životu ve všech prostředích
Pláštěnci - Pokožka vylučuje sliz - plášť - Společensky, přisedlé na mořském dně – SUMKY - Struna hřbetní v larválním stadiu
- Dlouhé řetězce volně se vznášející v mořské vodě – SALPY - Žijí v koloniích, které se vznášejí ve volném moři a tvoří tak součást planktonu. - Je u nich známá rodozměna – střídání pokolení, jež se střídají pohlavně, s pokoleními, množícími se nepohlavně.
Bezlebeční - je nejznámější kopinatec, zástupce primitivních strunatců. Podobá se drobné rybce, ale místo kostry má jen chrupavčitou hřbetní strunu. Celý živočich je poloprůsvitný, růžově zbarvený a dosahuje délky maximálně 8 cm. - Kopinatec plžovitý je aktivnější především v noci, kdy filtruje vodu a konzumuje řasy, nálevníky a drobné korýše. Přestože je schopný volně plavat, většinu života stráví zahrabaný v písku – v hrubším písku je zahrabaný celý, v jemnějším nechává vystrčenou přední část těla. Na bahnitém dně nežije, protože by při zahrabání nemohl dýchat. Dožívají se až 4 let
Obratlovci Kruhoústí Paryby Ryby Obojživelníci Plazi Ptáci Savci Kruhoústí - skupina obratlovců, kteří mají úhořovité tělo bez ploutví jen s ocasním lemem - Jejich kostra je chrupavčitá. Jejich ústa tvoří kruhovitá přísavka bez čelistí. Pokožka je velmi citlivá na světlo. Na přídi mají ústní nálevku s
-
přísavkou, nápadné oči, čichovou jamku. Tělo je opatřeno žaberními štěrbinami (celkem 7), které jsou za hlavou a po stranách těla. Na hřbetě mají strunu hřbetní (která je rozčleněna na obratle ve tvaru trojúhelníku) s míšním kanálem. Typickým orgánem je proudový orgán. Mihule – vývoj: z vajíček se líhnou larvy, které jsou odlišné od dospělců oči překryté kůží, ústa postrádají jazyk i zuby. Larva žije déle než dospělec několik let, živí se detritem a mikrořasami. Mořské druhy se po metamorfóze – PŘEMĚNĚ vracejí zpět do moře nebo brakických vod. Zde se pak živí dravě a také přisátím na hostitele paraziticky. Mihule mořská. Dospělci nepřijímají potravu a před rozmnožováním táhnou proti proudu řek, kde po výtěru hromadně hynou. Nejběžnější druh u nás je Mihule potoční (Lampetra planeri) jejíž larvy nazýváme minohy a žijí asi 4 roky převážně zahrabány v nánosech dna řeky. Vzhledem k znečištění našich řek se minohy dnes vyskytují již jen vzácně v některých lokalitách a jsou chráněnými živočichy.
Paryby - jsou mořští, vzácně i sladkovodní živočichové. Jsou to nejen dravci s torpédovitým, nebo shora zploštělým tělem, které mají pokryté plakoidními šupinami. - Ústní otvor mají na spodní straně hlavy.
-
-
Známe asi 850 druhů, jejich velikost se pohybuje mezi 50 cm až 18 metry. Vnitřní kostru mají chrupavčitou Oplození je vnitřní, vajíčka se mohou vyvíjet velmi různě. Kromě vejcorodých druhů jsou vejcoživorodé i živorodé. U žraloků je znám nitroděložní kanibalismus, kdy nejsilnější embrya požírají své slabší sourozence. Spotřebují mnoho kyslíku. Žábry mají 5-7 žaberních štěrbin. Velká játra s vysokým obsahem jaterního tuku, jejichž váha tvoří asi 10% celkové váhy tvora a mohou sloužit jako barometr a vyvažovací orgán.
- Proudový orgán - postraní čára, slouží jako hloubkoměr a na měření slanosti a teploty vody. - nemají plynový měchýř. - Oči - Nemají víčka a oko je nehybné, poměrně těžko zranitelné,to proto,že si při lovu dává "blanu" v tu chvili se řídí podle el.vln,na které jsou VELMI citliví.Když paryby útočící na člověka vidí lachtana,mohou si ho snadno splést s člověkem a zabít ho. - Čich - Paryby mají vynikající čich schopný ucítit kapku krve až na deset kilometrů. Nemají žádnou chuť. Nadřád rejnoci
Nadřád žraloci
Podtřída chiméry
Ryby jsou přizpůsobeny životu ve vodě, obývají sladké, brakické (smíšené) i slané vody, včetně extrémních biotopů jako jsou sodné termální prameny, periodicky vysychající vody nebo vody podzemní. - Počet druhů kostnatých ryb se odhaduje na 24 000–30 000. -
- mají nezastupitelnou roli ve vodních ekosystémech a mají také velký význam ekonomický – jsou významnou lidskou potravou, ale i předmětem obchodu pro okrasné účely a akvaristiku. - Tělo tvoří hlava, trup a ocas - Kostěná kostra, páteř z obratlů, ploutevní paprsky - Ploutve – párové a nepárové - Kryto kůží (šupiny) a slizem
Trávicí soustava Ryby přijímají potravu ústy (ústa mohou být horní, dolní nebo koncová). V dutině ústní se mohou vyskytovat zuby, ale neprodukují sliny. Za dutinou ústní se nachází hltan. Na jeho dně jsou u některých skupin umístěny požerákové zuby, které vznikly přeměnou pátého páru žaberních oblouků. Požerákové zuby slouží k mechanickému trávení potravy. Trávící trubice pokračuje jícnem, žaludkem, střevem, ve kterém jsou pylorické výběžky s funkcí sekrece trávících enzymů. Trávící trubice končí řitním (análním) otvorem. Součástí trávící soustavy jsou i játra, slezina, žlučník, slinivka břišní.
Dýchací soustava Žábry – chráněny plochými kostmi skřelemi Primárním dýchacím orgánem ryb jsou čtyři páry žaber umístěné na kostěných žaberních obloucích v žaberní dutině. Žábry slouží k výměně dýchacích plynů mezi krví a vodou. Přídavné dýchací orgány Mnoho druhů ryb žije ve vodách s velmi nízkým obsahem kyslíku a některé jsou dokonce obojživelné. U těchto druhů se vyvinuly různé přídavné dýchací orgány sloužící k dýchání kyslíku vzdušného Bahník australský – dvojdyšná ryba
Postranní čára: proudový orgán, vnímání tlaku a pohybu vody Plynový měchýř: nadnášení ryby a udržuje jejich tělo v určité poloze v různých hloubkách Cévní soustava - dvoudílné srdce - proměnlivá tělesná teplota
Nervová soustava: - mozek, mícha, nervy Smyslová soustava. - Oči, vnitřní ucho, čichové jamky, hmatové vousy, postranní čára Rozmnožování ryb - jsou gonochoristé, odděleného pohlaví. Pohlavní žlázy jsou párové. Pohlavní dimorfismus – rozlišení samičky a samečka se takřka nevyskytuje. - Samička je jikernačka, sameček je mlíčňák - Rozmnožování u ryb se říká tření. - Vnější oplození - Plůdek se žloutkovým vakem Biotopy Podle vodního prostředí, ve kterém žijí:
Sladkovodní – žijí ve sladké vodě Mořské – žijí ve slané vodě (moře a oceány) Tažné – ty se dále rozdělují: o Anadromní – žijí ve slané vodě, ale rozmnožují se ve sladké vodě (např. losos) o Katadromní – žijí naopak ve sladké vodě, ale rozmnožují se ve slané vodě (např. úhoř)
Pásma tekoucích vod: Pstruhové Lipanové Parmové Cejnové Dělení ryb: LALOKOPLOUTVÉ
- Předci obojživelníků - Latimerie podivná
PAPRSKOPLOUTVÉ Sladkovodní: Přizpůsobily se životu ve sladké vodě (tekoucí a stojaté) www odkazy na zástupce sladkovodních ryb: www. cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Sladkovodní_ryby www.rybareni.euweb.cz/atlas_ryb.php?sct=sladkovodni www.mrk.cz/r/atlasy/atlas_ryb/vsechny/ www.crsmo-litomysl.wbs.cz/Atlas_ryb.html
Mořské: www odkazy na nejznámější mořské zástupce: www. zivazeme.cz/atlas-ryb.php www.cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Mořské_ryby rybářské flotily:
Rybníkářství: V Česku, respektive na českém území má rybníkářství dlouholetou tradici, která sahá až do 12. století, kdy byl v roce 1115 založen nejstarší doložený rybník na území Čech na základě zakládací listiny kladrubského kláštera. V oblasti Třeboňské pánve se začaly zakládat rybníky za vlády Jana Lucemburského a následně i Karla IV., kdy vznikl nejstarší jihočeský rybník Dvořiště. Současná situace v ČR Rybníkářství dominující v produkčním hospodářství České republiky je typické pro střední a východní Evropu. Jeho rozvoj v Česku je nerozlučně spojen s
rodem Rožmberků. Tradičními rybníkářskými oblastmi České republiky jsou Třeboňsko, Jindřichohradecko a Českobudějovicko. V Česku se celkem nachází okolo 21 000 rybníků.
