Příjmení a jméno: ………………………………….
Třída: ……………
PŘÍRODOPIS 7 (strunatci) strukturované učivo
Pouze pro vnitřní potřebu školy, sestavil Miroslav Suk, 2016
Seznam kapitol: Kmen strunatci Nižší strunatci 1. podkmen Pláštěnci 2. podkmen Bezlebeční Vyšší strunatci 3. podkmen Obratlovci třída: Kruhoústí třída: Paryby třída: Ryby Sladkovodní ryby Mořské ryby a mořský rybolov třída: Obojživelníci Ocasatí Bezocasí (žáby) třída: Plazi Želvy Krokodýli Ještěři Hadi třída: Ptáci Životní prostředí a potrava ptáků Chování ptáků Přehled ptáků Běžci Plavci (tučňáci) Letci řád: Potápky řád: Veslonozí řád: Brodiví řád: Plameňáci řád: Vrubozobí řád: Dravci řád: Hrabaví řád: Krátkokřídlí řád: Bahňáci řád: Dlouhokřídlí řád: Měkkozobí řád: Papoušci řád: Kukačky řád: Sovy řád: Svišťouni řád: Srostloprstí řád: Šplhavci řád: Pěvci třída: Savci
strana 3 3 3 4 4 4 5 6 8 10 12 12 14 15 17 18 19 20 22 25 29 30 32 32 32 33 33 33 33 33 34 34 35 36 36 36 37 37 37 38 38 39 39 40 8. ročník
2
KMEN: STRUNATCI Strunatci jsou živočichové s vnitřní oporou těla. a) STRUNATCI NIŽŠÍ Jejich vnitřní oporou těla je STRUNA HŘBETNÍ (= chorda dorsalis). Má podobu chrupavčité tyčinky na hřbetní straně těla. Podkmeny: 1. PLÁŠTĚNCI a 2. BEZLEBEČNÍ b) STRUNATCI VYŠŠÍ Jejich vnitřní oporou těla je KOSTRA S PÁTEŘÍ. Má podobu souboru kostí z pružných chrupavek nebo z pevné kostní tkáně. Její osní částí je páteř z řady obratlů, která nahradila strunu hřbetní. Strunu hřbetní mají pouze jejich zárodky. Podkmen: 3. OBRATLOVCI Stavební plán těla strunatců: mozek mícha.
žaludek struna hřbetní (nebo páteř)
ústní otvor
ocas žaberní štěrbiny
srdce
řitní otvor
Vnitřní oporu těla tvoří struna hřbetní, která vyztužuje tělo. (U obratlovců je nahrazena páteří z obratlů a struna h. se nachází pouze u jejich zárodků.) Na hřbetní straně těla se nachází nervová trubice. (U obratlovců vznikly z nervové trubice mozek a mícha, které jsou chráněné páteří a lebkou.) Trávicí soustava je trubicovitá. Začíná ústním otvorem a končí řitním otvorem před ocasem. Ocas = část těla za řitním otvorem. (Orgány: hltan, jícen, žaludek, střevo,…) Krev putuje cévami v uzavřené oběhové soustavě. Pohyb krve zajišťují stahy srdce. Srdce leží na břišní straně těla a vhání neokysličenou krev do dýchacích orgánů. 1. PODKMEN: PLÁŠTĚNCI Pláštěnci jsou drobní mořští strunatci. Žijí samostatně nebo v koloniích. Soudečkovité tělo dospělců pokrývá tuhý rosolovitý plášť, který vylučuje pokožka. Strunu hřbetní mají pouze larvy podobné pulcům, které volně plavou ve vodě. Dospělci již chordu nemají. Pláštěnci se živí planktonem. Vodu s planktonem přijímají do těla přijímacím otvorem. Plankton odfiltrují v děrovaném hltanu a vodu vypouštějí ven vyvrhovacím otvorem.
přijímací otvor vyvrhovací otvor
SUMKY V dospělosti žijí přisedle na dně moře. hltan žaludek
řiť
srdce 3
SALPY V dospělosti volně plavou reaktivním pohybem. Stahy kruhovitých svalů vypuzují prudce vodu z vyvrhovacího otvoru. přijímací otvor okružní svalovina
2. PODKMEN:
vyvrhovací otvor
BEZLEBEČNÍ
Malí mořští strunatci s rybovitým tvarem těla. Tělo je bez hlavy i bez ploutví. Strunu hřbetní mají larvy i dospělci po celý život.
kopinatec plžovitý Je dlouhý asi 6 cm. Žije na písčitých mělčinách v teplých mořích. Přes den je zahrabaný v písku a v noci plave u hladiny. Filtruje z vody drobný plankton a zbytky organismů. Ve vodě se pohybuje bočním vlněním těla (stahy svalů na bocích těla). Na konci těla má nepárový ploutevní lem.
nervová trubice (3) přijímací otvor (ústní otvor)(14) podkožní svaly
struna hřbetní (2) ploutevní lem (4)
žaberní štěrbiny (hltan) (10) vyvrhovací otvor (8) řitní otvor (5) ocas
3. PODKMEN: OBRATLOVCI TŘÍDY : 1. Kruhoústí (= bezčelistnatci) 2. Paryby 3. Ryby
4. Obojživelníci 5. Plazi 6. Ptáci 7 . Savci
KOSTRA Struna hřbetní se vyskytuje pouze u zárodků obratlovců. Po většinu života je nahrazena kostrou s páteří. Kostra je tvořená souborem kostí, které jsou z pružných chrupavek nebo z pevné kostní tkáně: Obratlovci s CHRUPAVČITOU KOSTROU Obratlovci s KOSTĚNOU KOSTROU
(= kruhoústí, paryby, některé ryby) (= ryby, obojživelníci, plazi, ptáci, savci) 4
ODDÍLY KOSTRY 1.
lebka
2.
páteř a žebra
3.
kostra končetin
Lebka je složená z plochých kostí, které chrání mozek. Součástí lebky jsou také čelisti (u čelistnatců). Lebka tvoří kostru hlavy. Páteř je tvořena řadou obratlů, které chrání míchu. Společně s žebry, které se připojují k páteři, tvoří kostru trupu a kostru ocasu. Zajišťuje společně se svalstvem pohyb těla.
a) ploutve
Parybám a rybám umožňují ploutve plavání ve vodě. Jsou vyztužené dlouhými kostěnými ploutevními paprsky a ke kostře trupu jsou připojené drobnými kůstkami. Ploutví je větší počet (7-8). Ploutve jsou párové (dvě vedle sebe) a nepárové.
b) nohy
Obojživelníkům, plazům, ptákům a savcům umožňují nohy chůzi po souši. Párové nohy tvoří 2 páry. Stavba hrudních (předních) a pánevních (zadních) nohou je podobná. Nohy všech obratlovců byly původně pětiprsté. U mnoha obratlovců mohou být nohy uzpůsobené k pohybu v různém prostředí. Přeměněné na křídla ptáků, „ploutve“ velryb, jednoprsté nohy koní, dvouprsté nohy pštrosa, u hadů došlo k úplné ztrátě nohou. páteř kostra ploutví páteř
lebka
lebka
žebra
kostra nohou
žebra TĚLESNÁ TEPLOTA 1. STUDENOKREVNÍ obratlovci mají proměnlivou tělesnou teplotu, která se mění s teplotou prostředí. (paryby, ryby, obojživelníci, plazi) Zimní strnulost u suchozemských. Studenokrevní mají malé nároky na zdroj energie (živin). 2. TEPLOKREVNÍ obratlovci mají stálou a poměrně vysokou tělesnou teplotu (35 – 40°C), která je nezávislá na teplotě okolního prostředí. (ptáci, savci) Bývají aktivní za chladu i v zimě. Teplokrevní mají vysoké nároky na zdroj energie (živin). DÝCHACÍ ORGÁNY Dýchací orgány jsou orgány, ve kterých dochází k sycení krve kyslíkem a vylučování oxidu uhličitého z krve (do vzduchu nebo vody). žábra plíce kůže
vodní obratlovci (kruhoústí, paryby, ryby, larvy obojživelníků). suchozemští obratlovci (dospělci obojživelníků, plazi, ptáci a savci). u dospělců obojživelníků je hlavním dýchacím orgánem
KOŽNÍ ÚTVARY vyrůstající z kůže Kostěné šupiny (u paryb a ryb), rohovité šupiny a štítky (u plazů), peří z rohoviny (u ptáků), chlupy z rohoviny (u savců). Obojživelníci a kruhoústí nemají kožní útvary = kůže je holá. 5
1. TŘÍDA : KRUHOÚSTÍ (= bezčelistnatci) Vývojově nejstarší a nejprimitivnější vodní obratlovci s hadovitým tělem bez párových ploutví a bez čelistí na lebce. Poznej:
mihule potoční Žije v čistých potocích, dorůstá asi 15 cm. ploutevní lem
ústní přísavka
žaberní otvory
Tělo mihule má hadovitý tvar a je pokryté slizkou kůži bez šupin. Kostra mihule je chrupavčitá. Struna hřbetní se přeměnila na páteř s částečně vytvořenými obratli. Primitivní lebka bez čelistí chrání mozek. Na těle chybí ploutve. K plavání využívá nepárový ploutevní lem v zadní části těla. Její ústa (bez čelistí) tvoří svalnatá kruhovitá ústní přísavka s rohovitými zoubky a jazykem. Po stranách těla za hlavou se nachází 7 párů žaberních otvorů s žábrami. Z vajíčka se líhne larva - minoha. U mihule potoční je slepá a živí se zbytky organismů z bahna. Po 4 letech se změní na dospělce, kteří vidí, ale nepřijímají potravu. Po páření a vytření hynou. Ostatní druhy mihulí (m. říční a mořská) jsou v dospělosti dravé. Další druhy kruhoústých:
mihule říční (dospělci v moři, vytírají se v řekách, až 50 cm), mihule mořská (dravý mořský druh, až 100 cm), sliznatky (žijí hluboko na dně moře)
2. TŘÍDA : PARYBY Rybám podobní obratlovci s vřetenovitým nebo zploštěným tvarem těla. (Existuje asi 800 druhů, většina druhů žije v moři) ZNAKY PARYB
rypec
čelisti
Tělo paryb má vřetenovitý nebo zploštělý tvar. Kůži chrání tvrdé kostěné (plakoidní) šupiny. Kostra je chrupavčitá. Páteř je složená z úplně vytvořených chrupavčitých obratlů. Lebka vybíhá v nápadný rypec, pod kterým jsou pohyblivé a vysunovací čelisti. Na hlavě pod rypcem se nachází spodní příčná ústa s čelistmi. V ústech je mnoho řad stejných a většinou trojúhelníkovitých velmi ostrých zubů (z tvrdé skloviny a zuboviny). Za hlavou se nachází 5 (až 7) párů žaberních štěrbin s žábrami. Pro dýchání žábrami je důležitý neustálý pohyb těla nebo vody. Paryby nemají plynový měchýř. K pohybu využívají párové (prsní, břišní) i nepárové (hřbetní, řitní a ocasní) ploutve. Ocasní ploutev je vždy nesouměrná s delším horním lalokem (u ryb je souměrná). Paryby mají vnitřní oplození a většina druhů rodí živá mláďata. Existují i druhy vejcorodé (např. žralok máčka skvrnitá samice snáší velká vejce.) 6
A. ŽRALOCI Paryby s vřetenovitým a hydrodynamickým tvarem těla. Výborní a rychlí plavci. Jejich kůži chrání tvrdé kostěné šupiny ze skloviny a zuboviny. Orientují se výborným čichem a vnímají elektrické impulzy. Mají špatný zrak. žaberní štěrbiny
žralok veliký
žralok bílý
žralok velrybí Draví žraloci: Loví ryby, hlavonožce (olihně, sépie), tuleně, želvy, kraby, … Jen několik druhů je nebezpečných pro člověka. žralok bílý (= lidožravý), žralok písečný, kladivoun obecný, máčka skvrnitá Planktofágní žraloci: Filtrují z vody plankton a drobné rybky. žralok veliký (až 12 m), žralok velrybí (též žralok obrovský, až 15 m) B. REJNOCI Paryby se silně zploštělým tvarem těla. Žijí většinou skrytě při dně. Plavou vlněním bočního ploutevního lemu. Lem vznikl zvětšením a srůstem párových ploutví (prsních a břišních). Většina druhů jsou draví - loví na dně moře měkkýše, korýše, ryby, ... trnucha americká
rejnok hladký Rejnoci
Trnuchy Parejnoci
parejnok elektrický
Kosočtverečný tvar těla (často s trny) a dlouhý bičovitý ocas. rejnok hladký až 2,5 m, východní Atlantik a Středozemní moře rejnok obrovský (manta) až 7 m, tropická moře, filtruje z vody plankton a drobné rybky Kosočtverečný až oválný tvar těla, dlouhý ocas s jedovým trnem. trnucha americká až 2 m, západní Atlantik Diskovitý tvar těla, krátký ocas, ve svalech jsou elektrické orgány. parejnok elektrický až 80 cm, východní část Atlantiku 7
3. TŘÍDA : RYBY Obratlovci uzpůsobení k trvalému pobytu ve vodě. Druhově nejpočetnější a vzhledově velmi pestrá třída obratlovců – asi 25 000 druhů. První ryby vznikly v prvohorních řekách před 440 mil. lety a teprve potom osídlili i moře. Některé ryby mohou dočasně pobývat mimo vodu (lezci), jiné jsou schopné dočasně dýchat vzdušný kyslík (dvojdyšné ryby, bahníci). lezec obojživelný bahník australský
Latimérie podivná - mořská ryba ze skupiny vyhynulých lalokoploutvých ryb. Lalokoploutvé ryby byly pravděpodobnými předky dnešních obojživelníků. latimérie podivná; 1,5 m; Indický oceán
ZNAKY RYB Tvar těla
Nejčastěji je vřetenovitý. Pro rychlé plavání klade nejmenší odpor. Jinak mají ryby velmi rozmanité tvary – hadovitý, zploštělý, hranatý, kulatý aj. Neobvyklé tvary mají hlubinné ryby a např. koníček mořský.
Pokryv těla
Silná kůže s hojnými slizovými žlázami. Sliz chrání povrch těla. Mechanickou ochranu zvyšují i kostěné šupiny. U většiny ryb vyrůstají z kůže šupiny, které rostou s rybou. Z přírůstků na šupinách lze vyčíst stáří i zdravotní stav ryby. hladká šupina (z kapra) a drsná šupina (z okouna)
Smysly
Kostra
skřele Pohyb
Typickým smyslovým orgánem ryb je proudový orgán v podobě postranní čáry. Orgánem vnímá změny tlaku vody, její chvění i proudění. Další smyslové orgány ryb jsou oči, čichové jamky, hmatové vousy a vnitřní ucho, chuťové pupeny (v ústech). U většiny ryb je kostra kostěná. U jeseterů je chrupavčitá. Po stranách lebky se nacházejí ploché kosti – skřele. Skřele uzavírají žaberní dutinu s žábrami. Lupínkovitá žábra jsou zavěšená na 4 párech žaberních oblouků uvnitř žaberních dutin. Dýchací pohyby skřelí umožňují nasávání čerstvé vody s kyslíkem ústy do žaberní dutiny a vypuzování vody z žaberní dutiny ven štěrbinami za skřelemi. žábra Ploutve zajišťují pohyb vpřed (vzad), manévrování na místě a udržování polohy. Nepárové i párové ploutve jsou vyztužené tenkými kostmi - ploutevními paprsky. Hlavním orgánem pohybu vpřed je svalnatý ocas zakončený souměrnou ocasní ploutví. 8
tuková ploutvička (u lososovitých ryb)
nepárová hřbetní ploutev
ocasní ploutev OCAS
párové prsní ploutve
nepárová řitní ploutev
párové břišní ploutve Vnitřní orgány
ledviny
mozek
plynový měchýř
žábra srdce proudový orgán
játra a žlučník
žaludek
střevo
řiť
pohlavní žlázy
plynový měchýř Nadlehčuje tělo ryby ve vodě a pomáhá udržet polohu těla při plavání. trávicí soustava hltan, žaludek, střevo, játra, žlučník, plynový měchýř vylučovací soustava ledviny cévní soustava srdce, krevní cévy nervová soustava mozek, mícha, nervy pohlavní soustava párové pohlavní žlázy (samčí nebo samičí) U samic se nazývají vaječníky a vytváří vajíčka (= jikry). U samců se nazývají varlata a vytváří spermie (= mlíčí). Rozmnožování Páření a oplozování vajíček označujeme jako tření. Většina ryb má vnější oplození (mlíčí samce oplodí jikry samice ve vodě - vně těla samice). Z oplozených jiker se po několika dnech „vykulí“ drobný plůdek, který se první dny vyživuje ze žloutkového váčku na svém těle. Potrava
Většina druhů je všežravá (kapr), méně je dravých (štika), některé jsou býložravé (amur).
SLADKOVODNÍ RYBY Jednotlivé druhy ryb osidlují jen určité úseky řeky = tzv. rybí pásma. Ryby jsou přizpůsobené k životu v určitém pásmu. Pásma se liší rychlostí vodního toku, hloubkou vody, charakterem dna, teplotou vody, obsahem kyslíku a nabídkou potravy. RYBÍ PÁSMA 1. pstruhové pásmo 2. lipanové pásmo 3. parmové pásmo 4. cejnové pásmo
velmi rychlý proud, dno kamenité, voda je mělká, studená a bohatá na kyslík … dno štěrkovité … dno písčité velmi pomalý proud, dno bahnité, voda je hluboká, teplá a chudá na kyslík 9
ČELEDĚ SLADKOVODNÍCH RYB: Ryby v jedné čeledi jsou si podobné. Mají společné znaky (= vlastnosti), kterými se odlišují od ryb z jiných čeledí. 1. ryby KAPROVITÉ
Ryba má masitá ústa bez zubů. V dutině žaberní vyrůstají na žaberních obloucích požerákové „zuby“. Hladké šupiny. Většinou všežravé nebo býložravé druhy. Poznej: kapr obecný, lín obecný, plotice obecná, cejn velký, parma obecná, amur bílý, karas obecný
kapr obecný
parma obecná
amur bílý
karas obecný
plotice obecná 2.
ryby OKOUNOVITÉ
lín obecný
cejn velký
Ryba má v ústech zuby. Typické jsou 2 hřbetní ploutve (v přední tvrdé a v zadní měkké paprsky). Břišní ploutve posunuté těsně pod ploutve prsní. Drsné šupiny. Dravé ryby. Poznej: okoun říční, candát obecný
okoun říční
3. ryby LOSOSOVITÉ
pstruh obecný
candát obecný
Ryba má v ústech drobné zuby. Mezi hřbetní a ocasní ploutví je tuková ploutvička. Drobné hladké šupiny. Většinou dravé. Poznej: pstruh obecný, pstruh duhový, lipan podhorní, siven americký, losos obecný Losos obecný je tažná ryba. Tře se v řekách, ale dospívá v moři. siven americký
pstruh duhový losos obecný
lipan podhorní 10
4. ryby ŠTIKOVITÉ štika obecná
Ryba má protáhlé válcovité tělo s velkou hlavou a širokými ústy se silnými zuby. Hřbetní ploutev je posunutá k ocasu. Drobné hladké šupiny. Dravé ryby (rychlý start na kořist). Poznej: štika obecná
5. ryby SUMCOVITÉ sumec velký
Ryba má protáhlé tělo s dlouhým ocasem (dlouhá řitní ploutev). Velká zploštěná hlava se širokou tlamou a masitými vousy (2+4). V tlamě jsou hojné drobné zuby. Malé oči. Nemá šupiny. Dravé ryby. Poznej: sumec velký
6. ryby ÚHOŘOVITÉ
úhoř říční
Ryba má dlouhé hadovité tělo bez šupin. Hřbetní, ocasní a řitní ploutve splývají v jeden v souvislý lem. Chybí břišní ploutve. Nemá šupiny. Dravé ryby. Poznej: úhoř říční Úhoř je tažná ryba. Dospívá v řekách, ale tře se v Sargasovém moři u pobřeží USA. Mořské proudy přináší zpět k ústím evropských řek jejich larvy = monté.
CHOV RYB A SPORTOVNÍ RYBÁŘSTVÍ Chov ryb v českých zemích je spojený s rybníkářstvím (budování rybníků) a má dlouhou tradici. V 10.-12. století – zakládány první rybníky u klášterů. Ryby byly odchovávány přirozeným způsobem a člověk nezasahoval do jejich rozmnožování. Běžné ryby rybníků cejn, štika, candát, sumec, plotice. Kapr byl chován jen omezeně.
V 15.-16. století - největší rozkvět rybníkářství a chovu ryb v českých zemích (J. Čechy). Mnoho nových rybníků (J. Krčín, Š. Netolický). Počátek šlechtění divokého kapra dunajského na kapra obecného (dnes 3 základní formy: šupináč - lysec – naháč).
Ve 20. století - počátky sportovního rybářství. Přirozená reprodukce ryb nestačí nahradit úbytek ryb způsobený lovem. Vzniká nutnost umělého zarybňování rybníků a řek (rybami z poloumělých odchovů). POLOUMĚLÝ ODCHOV RYB Teplovodní odchov kapra v soustavě různě velkých a hlubokých rybníků: třecí rybník určený k vytírání generačních (= matečných) kaprů. plůdkový rybník určený k odchovu plůdku. … do 1 roku věku (roček). výtažník určený k odchovu „násady“ … do 2 let věku (násada). Odchovaná násada kapra ve věku 2 let a 15 cm délky se používá k zarybňování nebo k dalšímu produkčnímu chovu ve velkých komorových rybnících. 4. komorový rybník určený k odchovu ryb do tržní velikosti (4 až 5 let stáří) a matečných (generačních) kaprů určených k vytírání. Rybník je přihnojován chlévskou mrvou, která podporuje množení planktonu. Ryby jsou přikrmované obilím, šrotem aj. Tržní kapři ve věku 4-5 let a délky 40-45 cm (mladíci) jsou vyloveni sítěmi ( výlov) a převezeni na sádky nebo dodány k prodeji. 5. sádky nádrže k pročištění ryb před prodejem (a konzumací) Odlovené ryby z komorového rybníka jsou pročištěné hladověním v protékající čisté a prokysličené vodě. Zbaví se tak bahnitého zápachu a přebytečného tuku. 1. 2. 3.
11
Sportovní rybářství v ČR je uskutečňováno lovem ryb na udici (na „prut“). Sportovní rybářství je organizovaná zájmová činnost. Řídí se pravidly, která jsou uvedena v rybářském řádu. Po složení zkoušek, získá zájemce rybářský lístek a stává se členem místní organizace Českého nebo Moravského rybářského svazu (ve Žďáře je také MO MRS). Oprávnění ke sportovnímu rybolovu v revíru (soubor rybníků a úseků řek spravovaných MO RS) získá zakoupením povolenky na určité období. MOŘSKÝ RYBOLOV, hospodářsky významné MOŘSKÉ RYBY Mořský rybolov je významnou součástí ekonomik přímořských států a dnes má průmyslový charakter. Nešetrným rybolovem se z mnoha moří staly pusté oblasti. Základní typy rybářských sítí a lodí: vlečná síť (= tralová) .... lov ryb při dně loď trawler zátahová síť (= nevod) .... lov ryb při hladině loď logger nárazová síť (= tenata) .... lov táhnoucích ryb loď drifter sací zařízení … pro noční lov drobných ryb lákaných světlem - sardinek, sardelí, šprotu, … Mateřská rybářská loď je plovoucí továrna a konzervárna na zpracování ryb. Veze zásoby paliva, potravin a vody pro rybáře. Je i místem pro jejich odpočinek. Doprovází ji flotila lovících lodí. Hejna ryb jsou vyhledávána sonarem (= echolotem), satelity i letadly. Mezinárodní dohody určují pro každý stát kvóty pro lov ryb (druh a množství ryb). Poznej: makrela, treska, sleď, losos, tuňák, barakuda, platýs. Vyjmenuj i příklady drobných druhů – sardel, sardinka, šprot, …
treska makrela
barakuda
platýz
tuňák sleď
4. TŘÍDA : OBOJŽIVELNÍCI Nejstarší suchozemští obratlovci, kteří jsou schopni pohybovat se v dospělosti po souši pomocí 4 nohou a dýchat vzdušný kyslík. Rozmnožováním a vývinem larev (pulců) jsou závislí na sladké vodě. Dnes asi 3000 druhů. Dospělci většinou obývají sladkovodní nebo vlhké pozemní biotopy. Nevyskytují se v polárních oblastech a ve slané vodě. Nejvíce druhů v tropech. 12
Třídění současných obojživelníků: 1. ocasatí (= mloci a čolci) 2. bezocasí (= žáby) 3. beznozí (= červoři) Krytolebci – první a nejstarší, dnes vymřelí, obojživelníci se vyvinuly z lalokoploutvých ryb před 340 mil. lety (močály ve starších prvohorách). Měli ještě znaky ryb, které již současní obojživelníci nemají: znaky ryb u krytolebců: zbytky šupin a skřelí, kostěné paprsky v ocasním lemu Discosauriscus
Ichthyostega ZNAKY OBOJŽIVELNÍKŮ Studenokrevnost Obratlovci s proměnlivou tělesnou teplotou, která odpovídá teplotě prostředí. Obojživelníci proto přečkávají zimu v zimní strnulosti. Dýchání
Liší se u dospělců a pulců. Dospělci dýchají kůží (2/3) a méně primitivními vakovitými plícemi (1/3). Obojživelníci nemají vytvořený uzavřený hrudní koš ani bránici. Proto nemohou vzduch do plic vtahovat a vzduch „polykají“ stahy svalů v hrdle. Larvy (pulci) dýchají žábrami.
Pokryv těla
Kůže je nahá bez šupin. Obsahuje hojné slizové žlázy. Vrstva vyloučeného slizu chrání tělo a zároveň umožňuje dospělcům dýchat na souši kůží. U některých druhů obsahuje kůže i jedové žlázy (ropuchy, mlok skvrnitý, prudce jedovaté pralesničky).
Zbarvení kůže:
Kostra
ochranné zbarvení Stejné jako barva prostředí. (Splynutí s prostředím.) výstražné zbarvení Výrazně odlišné od barvy prostředí. (Žluté, modré, červené, oranžové skvrny – varují před nepoživatelností nebo jedovatostí.) Kůže může být hladká (rosnička) nebo bradavčitá (ropucha). Kostra je kostěná. Lebka je připojená k trupu 1 krčním obratlem (umožňuje pohyb hlavy). Chybí uzavřený hrudní koš. Zadní nohy jsou pětiprsté a přední čtyřprsté.
Kloaka
Je dutina před řitním otvorem, do které ústí vývody z trávicí (výkaly), vylučovací (moč) i pohlavní soustavy (pohlavní buňky).
Rozmnožování
Rozmnožováním jsou vázáni na sladkovodní prostředí: Dobou rozmnožování je jaro. Začíná jarním stěhováním k vodě. U většiny druhů předchází páření námluvy. Samci žab vábí samice k páření hlasitým kvákáním, které je některých druhů zesilováno ozvučnými bubínky (u rosničky 1, skokanů 2 a ropuch 0). Žáby se páří ve vodě a mají vnější oplození: Samec se při páření pevně drží samičky předními nohami. Samička i samec současně vypouští z kloaky do vody vajíčka a spermie. Čolci se páří ve vodě a mají vnitřní oplození. Samice ve vodě vtáhne do kloaky samcem odložený váček se spermiemi. Uvnitř kloaky oplodní vajíčka, která potom vypustí do vody. 13
Mlok skvrnitý se páří na souši a má také vnitřní oplození. Při páření přiloží samec ústí kloaky k ústí kloaky samice. Samice nosí oplozená vajíčka v těle a do vody rodí až živé larvy (živorodost). Oplozená vajíčka obojživelníků nejsou chráněna pevnými obaly proti vyschnutí. Zárodek ve vajíčku chrání pouze vysýchavý rosolovitý obal. Larvy
pulci žab
Z vajíček se líhnou pulci (larvy). Ve vodě prodělávají přeměnu na dospělce. Zpočátku jsou podobní drobným rybkám – mají ocas, chybí jim nohy, dýchají vnějšími žábrami a na boku mají proudový orgán. Při růstu se mění jejich vzhled. Ocas se postupně zmenšuje a rostou nohy. Nejdříve rostou mohutnější zadní nohy a poté přední. Vnější žábra se mění na vnitřní. Nakonec žábra zanikají a tvoří se primitivní plíce.
pulci ocasatých Ocas při růstu nezakrňuje. Rostou tenké a slabé nohy. Nejdříve rostou přední a potom zadní. Vnější viditelná žábra jsou zachovaná po celé larvální období. Výživa
Dospělci jsou masožraví – živí se živou živočišnou potravou. Loví např. hmyz a jeho larvy, pavouky, slimáky, žížaly, rybky ,... Pulci jsou býložraví - živí se drobnými řasami. V ústech mají drobné rohovité zoubky na škrábání řas z kamenů,…
1. OCASATÍ OBOJŽIVELNÍCI Dospělci mají protáhlé tělo s ocasem. Přední i zadní nohy jsou stejně vyvinuté a jsou poměrně tenké a krátké. Velmi častá je nápadná pohlavní dvoutvárnost. Mají vnitřní oplození. MLOCI Mloci mají ocas na průřezu spíše kruhovitý a bez kožního lemu. Poznej: mlok skvrnitý Výstražné žlutočerné zbarvení. Chráněný druh. Žije v listnatých lesích mimo vodu. Má noční aktivitu. Páří se na souši. Samice rodí živé larvy do vody čistých lesních potoků. mlok skvrnitý
ČOLCI Čolci mají ocas silně bočně zploštělý a opatřený kožním lemem, který se nápadně zvětšuje v době páření - samci jsou pestřeji zbarvení a mají i vyšší kožní lem než samice. Čolci žijí většinu roku ve vodě, kde se i páří. 14
Poznej čolky: čolek horský Oranžové břicho je bez skvrn. čolek obecný Oranžové břicho s velkými tmavými tečkami. čolek velký Tmavě zbarvený, zrnitá kůže, kožní lem je mohutný a třepenitý. Perlový pruh na ocasu. čolek obecný
čolek horský
čolek velký
Cizokrajné druhy: žebrovník Waltlův axolotl mexický macarát jeskynní velemlok čínský
Španělsko; zrnitá kůže, malé oči na zploštělé hlavě Střední Amerika; pohlavně dospívá v podobě velké larvy Chorvatsko; v krasových jeskyních, slepý, bílý, žábra celý život Čína; v horských potocích, největší obojživelník (až 1,5m)
macarát jeskynní
axolotl mexický (larva)
velemlok čínský
2. ŽÁBY = BEZOCASÍ OBOJŽIVELNÍCI Dospělci mají zkrácené a zploštělé tělo bez ocasu. Zadní nohy jsou silnější a delší než přední (skákání). Mají velká a široká ústa s drobnými zoubky na horní čelisti. Při lovu používají lepkavý vychlípitelný jazyk, který je přirostlý k okraji dolní čelisti. Poměrně velké oči jsou vypouklé a mají 3 oční víčka (s průhlednou mžurkou). Mají vnější oplození. Častá péče o potomstvo. Druhy v ČR o potomstvo nepečují. Cizokrajné žáby, které pečují o potomstvo:
ropuška starostlivá nosatka vačnatá pralesničky
pipa americká
Záp. Evropa; samec nosí vajíčka omotaná okolo zadních nohou. Pralesy Jižní Ameriky; samec chrání pulce v hrdelním vaku. Smrtelně jedovaté šípové žáby tzv. „dendrobátky“. V pralesích Jižní a Střední Ameriky; žijí v korunách stromů; samci přenášejí pulce na zádech mezi nádržkami s vodou. Mnoho druhů s odlišným výstražným zbarvením. (př. modrá pralesnička azurová) Pralesy Jižní Ameriky; samice nosí oplozená vajíčka zarostlá ve zduřelé kůži na zádech; celý život žijí ve vodě. pipa americká
ropuška starostlivá
pralesnička 15
ROPUCHY Velké zavalité žáby. Mají kratší nohy. Kůže je nápadně bradavičnatá. Oční zornice jsou vodorovné. Noční aktivita; většinu roku žijí mimo vodu.
ropucha obecná
ropucha obecná - hnědě zbarvená, zlaté oči. ropucha zelená - šedě zbarvená se zelenými skvrnami.
ropucha zelená
KUŇKY Malé žáby. Mají kratší nohy. Kůže je hrotitě bradavičnatá. Oční zornice mají tvar srdíčka. Na břiše je vždy výstražné žlutooranžové zbarvení. Zpravidla žijí u vody. kuňka žlutobřichá Žlutě zbarvené břicho s černými skvrnami. kuňka obecná Černé břicho se žlutooranžovými skvrnami. kuňka obecná
kuňka obecná
kuňka žlutobřichá
BLATNICE Malé zavalité žáby. Mají kratší nohy. Kůže je bradavičnatá. Oční zornice jsou svislé. Dospělci si vyhrabávají hluboké podzemní nory. Noční aktivita; většinu roku žijí mimo vodu. Nápadně velcí pulci (až 12 cm). blatnice skvrnitá
blatnice skvrnitá
Tmavé skvrny na kůži.
ROSNIČKY Malé a štíhlé žáby. Mají dlouhé nohy a na prstech příchytné terčíky. Kůže je hladká. Žijí mimo vodu na listnatých keřích a travinách. rosnička zelená rosnička zelená
SKOKANI Velké a štíhlé žáby. Mají nápadně dlouhé a silné zadní nohy s plovacími blánami mezi prsty. Na zadních nohách jsou tmavé příčné pruhy. Kůže je hladká až nezřetelně bradavičnatá. skokani zelení skokani hnědí
skokan hnědý
Jasně zelená hladká kůže; tmavý pruh na boku.
Žijí ve vodě i mimo dobu páření. Ve vodě se vyskytují pouze v době páření. Po stranách hlavy mají nápadné tmavé skvrny.
skokan zelený
16
5. TŘÍDA : PLAZI Suchozemští obratlovci dokonale přizpůsobeni životu na souši: a) schopností šetřit vodou v těle (hustá bezvodá moč, ztráta slizových žláz v kůži, …), b) rozmnožováním nezávislým na vodě (vejce s pevnou skořápkou, vnitřní oplození,…), c) dokonalými plícemi a rychlým pohybem po souši Mohou žít i v bezvodých oblastech - v horkých pouštích. Někteří plazi se „vrátili“ k životu ve vodě. Je popsáno asi 7600 druhů plazů. Plazi se vyvinuli z krytolebců (tj. obojživelníků) před 290 miliony lety (první plazi v karbonu prvohor). Největšího rozvoje plazi dosáhli v druhohorách. Třídění dnešních plazů:
1. Želvy 2. Krokodýlové 3. Šupinatí
a) hadi
b) ještěři
ZNAKY PLAZŮ Studenokrevnost
Obratlovci s proměnlivou tělesnou teplotou, která odpovídá teplotě prostředí. Naše druhy mají zimní strnulost.
Pokryv těla
Tlustá suchá kůže je bez slizových žláz. Poskytuje nejen ochranu těla před poraněním, ale i před ztrátou vody. Ochrana je zvýšená štítky a šupinami z rohoviny na celém povrchu kůže. Šupiny a štítky tvoří vnější rohovitý „pancíř“. U želv a krokodýlů vznikají uvnitř kůže i kostěné desky, které vytvářejí vnitřní kostěný „pancíř“.
Dýchání
Všichni plazi dýchají výhradně dokonalými plícemi.
Kloaka
Dutý orgán před řitním otvorem, do kterého ústí vývody trávicí (výkaly), vylučovací (moč) a pohlavní soustavy (pohlavní buňky).
Vylučování
Filtrací krve v ledvinách vzniká vodnatá moč s odpadními látkami. U plazů se řídká moč v močovodech zahušťuje (= odvodňuje). V kloace již má podobu bělavé kašovité až tuhé hmoty (a pokrývá povrch výkalů).
Rozmnožování
Páření probíhá na souši a u vodních druhů ve vodě. Při páření přikládá samec ústí kloaky k ústí kloaky samice. Oplození probíhá ve vejcovodech samice – je vnitřní. Vejce plazů jsou chráněná před vyschnutím pevnými obaly: u želv a krokodýlů má vejce tvrdou vápenitou skořápku, u šupinatých má vejce pružnou blanitou nebo kožovitou skořápku. plazi vejcorodí
plazi vejcoživorodí plazi živorodí
Samice většiny plazů snášejí vejce na souši na chráněná místa se stálou teplotou a vlhkostí. Většinou o snůšku nepečují (ještěrka obecná, užovka obojková, želva bahenní). U některých druhů samice snůšku v tzv. „hnízdech“ hlídají. (krokodýli, krajty) Samice u malé části plazů nosí vejce ve svém těle a těsně před líhnutím mláďat je snášejí (ještěrka živorodá, slepýš křehký, užovka hladká). Výjimečně samice netvoří okolo oplozených vajec žádné obaly a rodí živá mláďata (zmije obecná). Plazi mají pomalý vývin, rostou po celý život a někteří jsou dlouhověcí. 17
DRUHOHORNÍ PLAZI Plazi dosáhli vrcholu vývoje v druhohorách (před 250 až 66 miliony lety). Existovali již všechny dnešní skupiny plazů s výjimkou hadů. Hadi vznikli až v třetihorách. Na konci druhohor většina plazů vyhynula. Některé VYHYNULÉ SKUPINY druhohorních plazů: ryboještěři (= ichtyosauři) Vodní, rybovitý tvar těla a nohy v podobě ploutví. (př. dravý Stenopterygius). plesiosauři Částečně vodní, nohy v podobě ploutví. (př. dravý Elasmosourus) ptakoještěři (= pterosauři) Létající, křídla s kožovitými blánami. (př. dravý Pteranodon) veleještěři (= dinosauři) Suchozemské druhy, drobné i mohutné. Druhy bipední (= chůze po mohutných zadních nohách) nebo kvadripední (= chůze po čtyřech). draví (př. Tyranosaurus, Allosaurus), býložravci (Brachiosaurus, Stegosaurus, Triceratops)
Elasmosaurus
Stenopterygius
Pteranodon
Triceratops
1. ŽELVY Suchozemské i vodní druhy. Mají zkrácené tělo, které je chráněné krunýřem. Většina druhů žije v tropech a subtropech (asi 200 druhů), v ČR žije pouze 1 druh. Krunýř
Pevně srostlý s páteři a žebry. Je složený z kostěných desek, které jsou na povrchu pokryté štítky z rohoviny. Krunýř = vyklenutý hřbetní štít a plochý břišní štít.
Čelisti
Bezzubé, ostré a zobákovitě zahnuté. Na povrchu jsou pokryté rohovinou.
Nohy
Poměrně krátké a silné. Suchozemské želvy mají nohy kráčivé, sloupovité a prsty s tupými drápy. Sladkovodní želvy mají nohy plovací, mezi prsty mají plovací blány a na prstech dlouhé a ostré drápy. Mořské želvy mají nohy veslovité podobné ploutvím.
Vejcorodost
Jejich vejce jsou chráněná tuhou vápenatou skořápkou. Všechny želvy (i vodní) zahrabávají vejce do země. Snůšku nehlídají. SUCHOZEMSKÉ ŽELVY
Mají vysoce vyklenutý hřbetní štít a kráčivé sloupovité nohy (tupé drápy). Výhradně býložravé. Poznej: želva žlutohnědá a želva zelenavá (jižní Evropa - Balkán); želva obrovská ze Seychelských ostrovů, želva sloní z Galapág (souostroví) 18
želva sloní
želva žlutohnědá SLADKOVODNÍ ŽELVY Mají plochý hřbetní štít a plovací nohy (mezi prsty plovací blány a ostré drápy). Masožravé. Žijí ve sladké vodě (jezera, řeky). Loví ryby, obojživelníky a další vodní živočichy. Poznej: želva bahenní (povodí Dunaje; také v ČR), želva nádherná (Severní Amerika) matamata třásnitá (Jižní Amerika); kajmanka dravá a k. supí (Ameriky);
matamata třásnitá
želva bahenní
kajmanka supí
MOŘSKÉ ŽELVY Mají plochý hřbetní štít a veslovité nohy. Převážně masožravé. Žijí v tropických mořích. Samice často konají dlouhé cesty přes oceán na stejné pláže. Poznej: kareta obrovská, kožatka velká (největší želva)
kareta obrovská 2.
kožatka velká
KROKODÝLOVÉ
Převážně sladkovodní plazi. Žijí v tropech a subtropech po celém světě (23 druhů) Pohyb
Plavou pomocí mohutného bočně zploštělého ocasu. Mezi prsty mají plovací blány. Při číhání na kořist jsou nozdry a oči nad hladinou vody.
Pokryv těla
Kůže je zpevněná kostěnými destičkami s kýlem a pokrytá rohovitými štítky.
Potrava
Jsou draví. Loví zejména ryby. U napajedel a říčních brodů napadají a topí velké suchozemské savce (antilopy, prasata, zebry, pakoně). Žerou i zdechliny.
Čelisti
Mohutné čelisti jsou opatřené kolíkovitými zuby. Nemohou žvýkat a stříhat maso. Z kořisti proto vytrhávají kusy těla, které vcelku polykají. Čelisti mají drtivý stisk.
Vejcorodost
Samice snášejí vejce na souši. Snůšku vajec ukrývají do hromady listí a humusu (aligátoři) nebo vyhrabávají jámy (krokodýli). Samice hnízda s vejci hlídají a chrání i mláďata. 19
KROKODÝLI Mají dlouhé a úzké čelisti. Při zavřené tlamě je 4 zub v dolní čelisti viditelný. Poznej: krokodýl nilský (řeky a jezera v celé Africe; až 6m dlouhý) ALIGÁTOŘI a KAJMANI Aligátoři mají krátké a široké čelisti (čelisti kajmanů jsou krátké a úzké). Při zavřené tlamě není 4 zub vidět. Poznej: aligátor severoamerický (povodí řeky Mississippi v USA; až 8 m dlouhý) GAVIÁLOVÉ Mají velmi dlouhé a úzké čelisti. Čenich na koci je nápadně zduřelý. Jsou výlučně rybožraví. Poznej: gaviál indický (povodí řeky Gangy v Indii; až 7 m)
krokodýl nilský aligátor severoamerický
gaviál indický
3. ŠUPINATÍ - JEŠTĚŘI Suchozemští i vodní plazi. Většina druhů žije v tropech a subtropech (asi 4500 druhů). Obývají různá prostředí, existují ještěři pozemní, stromoví, skalní i vodní. Pohyb
Většina druhů rychle běhá. Při běhu používají dobře vyvinuté pětiprsté nohy s ostrými drápy. Několik druhů je však beznohých (slepýš, blavor). Některé druhy využívají pro rychlý běh pouze zadní nohy (agamy, bazilišci). Dlouhý ocas působí při běhu jako protiváha. Některé drobné druhy (slepýš, ještěrky) mají odlomitelný ocas, který částečně regeneruje.
Pokryv těla
Kůže je chráněná rohovitými šupinami (na hřbetu a bocích) a rohovitými štítky (na břichu a na hlavě). Pokožku svlékají po částech.
Oči
Oční víčka jsou pohyblivá. Ještěři mrkají.
Ústa
V čelistech mají drobné ostré zuby. Jazyk je u většinu druhů masitý. U varanů je jazyk úzký a rozeklaný jako u hadů.
Varovné chování
Používají různé způsoby zastrašování soupeře nebo nepřítele – tzv. varovné chování.
Způsoby zastrašování: otevření tlamy, syčení (varan), výhružný postoj (agama), nafukování (chameleón), roztažení hrdelního vaku (anolis), roztažení krčního kožního límce (agama límcová), změna zbarvení (chameleon), … 20
JEŠTĚŘI V ČR: ještěrka obecná
Obývá teplé a suché biotopy výslunné stráně a okraje lesa. Vejcorodá. Loví hmyz, pavouky, slimáky, žížaly. Na těle má oční skvrny (větší tmavé skvrny s bělavou tečkou); dva světlejší pruhy podél páteře; samec má zelené boky těla.
ještěrka živorodá
Obývá vlhčí a chladnější biotopy les, křoviny apod. Vejcoživorodá. Je bronzově hnědá s drobnými tmavými a světlými skvrnami.
ještěrka zelená
Obývá teplé a suché biotopy nejteplejší oblasti ČR. Vedle hmyzu požírá vejce a mláďata ptáků i drobné savce. Vejcorodá. Je největší - až 30 cm; zelená (samci mají modré hrdlo).
slepýš křehký
Vlhčí a chladnější biotopy lesy a křoviny. Noční aktivita. Živí se hmyzem, slimáky, žížalami,… Vejcoživorodý. Beznohá ještěrka; je bronzově hnědý a silně lesklý.
CIZOKRAJNÉ DRUHY: GEKONI Menší ještěři s noční aktivitou. Jsou uzpůsobeni k pohybu po skalách a zdech. Nápadně velké oči, přísavky na prstech a masitý jazyk. Loví zejména hmyz. Vyskytují se v teplých oblastech celého světa. gekon obrovský
gekon zední v jižní Evropě
CHAMELEONI
chameleon Jacksonův
Menší ještěři s denní aktivitou. Jsou uzpůsobeni k pohybu po větvích keřů a stromů. Z boku zploštělé tělo, klíšťkovitě srostlé prsty (3+2) a ovíjivý ocas. Oči se mohou nezávisle na sobě pohybovat. Neprůhledná oční víčka jsou srostlá, pouze se štěrbinou pro oční zornici. Hmyz lapají vymrštitelným lepkavým jazykem. Vedle rychlé barvoměny je jejich ochranou i pomalý pohyb. Loví zejména hmyz. Vyskytují se v jižní Evropě, Africe a Asii.
chameleon obecný v jižní Evropě LEGUÁNI Velké druhy ještěrů s denní aktivitou. Existují druhy stromové i druhy pozemní; všichni výborně plavou.
leguán zelený
Dlouhý bičovitý ocas a výrazné hřbetní hřebeny a trny. Nápadný je i kožní krční lalok. Dlouhé prsty s ostrými drápy. Jsou výhradně býložraví. Vyskytují se v Jižní Americe a na ostrovech v Tichém oceánu. 21
leguán zelený z pralesů v Jižní Americe, leguán mořský z Galapág VARANI Mohutní a silní ještěři. Výborně a rychle běhají a plavou. Mají nápadně silné nohy s mohutnými a silnými drápy, dlouhý krk a dlouhý bičovitý ocas. Jejich jazyk je úzký a rozeklaný jako u hadů. Jsou draví (i mrchožraví). Vyskytují se v Africe, Asii a Austrálii.
varan skvrnitý varan skvrnitý z Asie, varan komodský z ostrova Komodo u Jávy 4.
ŠUPINATÍ - HADI
Suchozemští i vodní plazi. Jsou to vývojově nejmladší plazi. Jejich předky jsou ještěři. První hadi jsou známí až v třetihorách. Žijí převážně v tropech a subtropech. Obývají různá prostředí. Hadi pozemní, stromoví, skalní i vodní. Asi 2900 druhů. . Protáhle válcovité tělo je beznohé. Pohyb Pokryv těla
Kůže hadů je chráněná drobnými rohovitými šupinami a většími štítky. Starou pokožku svlékají vcelku. Po svlékání zůstává „košilka“.
Kostra
Je přizpůsobena polykání celé kořisti. Osou kostry je páteř, kterou tvoří až 400 obratlů. Obratle nesou dvojice volných žeber, která se při průchodu potravy mohou roztahovat. Obě čelisti na lebce, horní i dolní, jsou tvořené 2 samostatnými kostmi. Kosti obou čelistí jsou k lebce i mezi sebou spojené pružnými vazy. Toto spojení umožňuje roztáhnout čelisti při polykání potravy. V čelistech je velký počet zubů. U jedovatých hadů jsou některé zuby napojeny na jedové žlázy.
Vnitřní orgány
Párové vnitřní orgány leží v úzké tělní dutině za sebou (pohlavní žlázy, ledviny) nebo jeden z nich vymizel a zůstal pouze jeden z nich (mají pouze 1 plíci).
Smysly
Lov - technika
Varovné chování
Hadi špatně vidí a slyší. Oční víčka mají průhledná a vzájemně srostlá (strnulý pohled bez mrkání). Celým tělem vnímají chvění země. Dlouhým a na konci rozeklaným jazykem nabírají vzduch (pachy), který analyzují v čichovém orgánu (Jacobsonův orgán = jamka v patře uvnitř tlamy). Chřestýši mají na hlavě termoreceptory, kterými „vidí“ ve tmě teplo těla kořisti. Škrtiči kořist obtáčejí kličkami svalnatého těla, znemožní ji dýchání a tak ji udusí. Kořist polykají mrtvou. př. hroznýš, krajta, anakonda, ... Jedovatí hadi kořist uštknou a usmrtí jedem z jedových zubů. Kořist polykají mrtvou. př. chřestýš, zmije, kobra, korálovec, ... Nejedovatí hadi kořist většinou polykají zaživa, větší druhy ji nejdříve přidusí kličkami těla. př. užovka, štíhlovka, korálovka, ... Používají různé způsoby zastrašování soupeře nebo nepřítele. 22
Způsoby zastrašování: syčení, stočení těla a vztyčení přední části těla (u chřestýšů a kober), varovné výpady vpřed (u zmijí nebo chřestýšů), chřestění chřestidlem z kožních prstenců na konci ocasu (u chřestýšů), roztažení krčního štítu za hlavou (u kober). HADI V ČR: zmije obecná
Obývá vlhké, ale výslunné biotopy, např. lesní paseky, rašeliniště, vřesoviště, borůvčí. Je velmi plachá. Živorodá. Obranné chování (= esovité svinutí přední části těla a prudké výpady.) Jedovatá. Loví zejména drobné suchozemské obratlovce – hraboše, myši, ale i ptáčata v hnízdech na zemi. I. pomoc: klid a ticho, káva nebo čaj, transport k lékaři (podá sérum) Krátké zavalité tělo (do 60 cm) s tenkým “nasazeným“ ocasem a trojúhelníkovitou hlavou. Na hřbetě je souvislá tmavá a klikatá „čára“. Na hlavě je nápadná kresba - tmavé V. Oční zornice jsou svislé. Různé zbarvení - šedé (samec), hnědé (samice).
užovka obojková
Vyskytuje se zpravidla poblíž vody, např. břeh rybníka nebo řeky. Výborně plave. Vejcorodá. Obranné chování (= kousání, z kloaky vypuzuje páchnoucí látku.) Nejedovatá. Loví zejména žáby a rybky. Dlouhé a štíhlé tělo (až 1 m) a protáhle oválnou hlavou. Za hlavou má žlutý obojek a 2 černé půlměsíčky. Na bocích těla nezřetelné tmavé skvrny. Oční zornice jsou kulaté. Je většinou šedě zbarvená.
užovka hladká
Vyskytuje se na suchých a slunných biotopech, např. okraje lesa, křovinatá lesostep. Snadno se zamění se zmijí. Má stejné obranné chování jako zmije. Vejcoživorodá. Nejedovatá. Loví drobné hlodavce, ještěrky i mláďata jiných hadů. Dlouhé štíhlé tělo (do 70 cm) a protáhle oválnou hlavou. Na hlavě má velkou tmavou skvrnu a přes oko tmavý pásek. Na hřbetě jsou 2 řady tmavých skvrn, které se nespojují v souvislou klikatici. Oční zornice jsou kulaté. Je šedohnědá. V ČR se vzácně vyskytuje užovka stromová a užovka podplamatá. 23
CIZOKRAJNÉ DRUHY: ŠKRTIČI Větší stromové druhy (až 4 m); žijí zejména v Jižní Americe. hroznýš královský, hroznýš duhový, psohlavec zelený, ... anakondy Velké vodní druhy (až 10 m); žijí v Jižní Americe. anakonda velká, anakonda žlutá krajty Velké stromové druhy (až 10 m); žijí v Africe, Austrálii, Asii. krajta mřížkovaná, k. tygrovitá, k. tmavá, k. královská, k. kobercová, k. zelená, ... hroznýši
JEDOVATÍ HADI Velcí pozemní hadi (až 5 m); roztažitelný krční štít; mnoho jedu; žijí v Africe a v Asii. kobra indická (= „brejlovec“), k. monoklová, k. kapská k. středoasijská, k. královská, ... chřestýši Velcí pozemní hadi (až 2m); chřestidlo na konci ocasu; žijí v Jižní i Severní Americe. chřestýš červený, ch. kostkovaný, ch. mohavský, ch. brazilský mamby Velcí pozemní i stromoví hadi; žijí v Africe. mamba černá, m. zelená zmije Malé, ale i velké pozemní druhy; zavalité tělo a nasazený ocas; trojúhelníkovitá hlava a svislé zornice; žijí v Asii, Africe i Evropě. zmije růžkatá, z. rohatá, z. gabunská, z. paví, z. řetízková, ... kobry
hroznýš královský
NEJEDOVATÍ HADI zmije růžkatá
užovky
Štíhlí pozemní hadi; oválná hlava a kulaté zornice užovka červená (Severní Amerika) jedové zuby
krční štít
chřestýš
anakonda velká
kobra indická krajta mřížkovaná
chřestidlo
chřestýš
krajta tygrovitá
24
6. TŘÍDA : PTÁCI Teplokrevní obratlovci s tělem pokrytým PEŘÍM. Většina ptáků má schopnost aktivně létat. Přizpůsobení k letu se projevuje ve stavbě jejich těla. Ptáci se vyvinuli z plazů na počátku druhohor. Předci ptáků jsou drobní stromoví bipední dinosauři, kteří poskakovali po silných zadních nohách. Velký rozvoj ptáků započal až na počátku třetihor a trvá dodnes. Je popsáno asi 9000 druhů.
prapták Archeopteryx (kostra)
bipední dinosaurus (kostra)
prapták Archeoteryx
Archeopteryx = prapták Žil v druhohorách před 150 mil. lety; velikost vrány; rychle běhal a šplhal po stromech, pouze klouzavý let. Měl nejen znaky ptáků, ale i znaky plazů, které již dnešní ptáci nemají: ptačí znaky: šupinaté peří, křídla, klíční kosti srostlé do vidlice. plazí znaky: plazí šupiny na hlavě, zuby v čelistech, dlouhá ocasní páteř a drápy na křídlech. ZNAKY PTÁKŮ Teplokrevnost
Obratlovci se stálou a vysokou tělesnou teplotou (asi 40 st. C) Teplo získávají spalováním živin z potravy, a proto mají vysoké nároky na stálý přísun energeticky bohaté potravy. Výhoda Mohou žít i v polárních oblastech (tučňáci) a být aktivní i v zimě.
Pokryv těla
Odlehčená suchá kůže, z které vyrůstá peří. a) Kůže je velmi tenká a suchá bez slizových žláz. V kůži na konci zkrácené páteře je kostrční žláza. Velká je u vodních ptáků. Poskytuje olejovitý maz pro promašťování peří. Ochrana peří před smáčením vodou. b) Peří je z rohoviny a vzniklo přeměnou šupin plazů. Vyrůstá na kůži v pruzích (= pernicích). Holá místa bez peří (=nažiny). Pravidelná sezónní obměna peří se projevuje pelicháním.
a) Peří obrysové Viditelné peří na povrchu těla. Jeho typickou částí je plochý prapor. Dotváří obrys a aerodynamický tvar těla. Umožňuje let a zabraňuje ztrátě tepla. Druhy obrysových per: krycí pera (na hlavě, krku, trupu, přední okraj křídel) letky (na zadních okrajích křídel) Vytváří na křídlech nosné letové plochy. rýdovací pera (tvoří ocas) 25
letky prapor
paprsky
osten
větev
brk
rýdovací
krycí
prapor Části obrysového pera: 1. dutý brk, 2. plný osten a 3. plochý prapor. Prapor je vytvořený z větví, které vyrůstají z ostnu na obě strany. Z větví vyrůstají paprsky s háčky, které se vzájemně kříží a zachycují. b) Peří prachové Je skryto pod peřím obrysovým. Nemá prapor.
prachové pero Dýchání
průdušnice
Vyskytuje se pouze u některých ptáků. Zajišťuje udržování tepla v těle. Jeho větve a paprsky se nepropojují v prapor. Dýchací soustava ptáků je velmi výkonná. Orgány: nozdry hrtan průdušnice (1) průdušky (2) malé plíce (2) vzdušné vaky (5x2)
plíce
Kostra
pneumatizovaná kost
vzdušné vaky
Při dýchání se prakticky nemění objem plic. Vzdušné vaky jsou tenkostěnné vychlípeniny plic. Nacházejí se v okolí plic mezi ostatními vnitřními orgány. Umožňují, aby vdechnutý vzduch protékal plícemi 2x a více kyslíku ze vzduchu okysličilo krev. Nadlehčují tělo při letu. V místě větvení průdušnice do průdušek je hlasové ústrojí.
Kostra ptáků je lehká a zároveň pevná. Odlehčení kostí: - Pneumatizací dlouhých kostí. Kosti mají tenké stěny, dutina uvnitř kosti je vyztužená trámečky a vyplněná vzduchem. Zpevnění kostry: - Zkrácením páteře. (chybí ocasní část páteře). - Srůstem kostí. Srůstem bederních a křížových obratlů s kostmi pánevními vznikla pevná a mohutná pánev. Zvláštnosti kostry a její další přizpůsobení k letu: - Na velmi pohyblivé lebce jsou bezzubé čelisti - základ zobáku. - Na kosti hrudní se vytvořil mohutný hřeben. Na hřeben se upínají silné prsní svaly, které pohybují křídly. - Krkavčí kosti připojují kosti pažní (v křídlech) ke kosti hrudní. - - Klíční kosti jsou srostlé v sáňky (= ve vidlici, furku). - Na zadní končetině se vytvořil silný běhák nesoucí pouze 4 prsty. - Z přední končetiny vznikla kostra křídla se 3 nestejnými prsty. 26
kost pažní
3 prsty na křídle
zobák
kost pažní žebra kost krkavčí
klíční kosti
pánev
prsní svaly
kost hrudní s . hřebenem prsní svaly létací svaly
běhák
kostrč kost stehenní
4 prsty (3+1) Trávicí soustava
Zajišťuje trávení potravy a vstřebávání živin z potravy do krve. Orgány: ústní dutina hltan jícen (…vole) žláznatý žaludek svalnatý žaludek střevo kloaka řiť; a játra (žláza).
jícen žláznatý žaludek svalnatý žaludek střevo vole
kosti bérce
Někteří ptáci mají jícen rozšířený ve vakovité vole. (Ve voleti ptáci přenášejí potravu pro mláďata; slouží i změkčení tuhých semen.) Ve žláznatém žaludku tráví potravu trávicími šťávami (uvolňují z potravy živiny). Ve svalnatém žaludku rozemílají potravu. Ve střevě se živiny vstřebávají z potravy do krve. kloaka
Vylučovací soustava Odstraňuje z krve odpadní a škodlivé látky v podobě moči. Orgány: ledviny (2), močovody (2), kloaka (pro shromažďování moči) Filtrací krve v ledvinách vzniká vodnatá moč s odpadními látkami. Řídká moč se v močovodech zahušťuje (odvodňuje). V kloace již má podobu bělavé kašovité až tuhé hmoty (a pokrývá povrch trusu). Smysly
Ptáci mají výborný zrak, sluch a někteří i čich. Oči - velké, málo pohyblivé a směřují zpravidla do stran. Jejich zorné pole je větší než člověka. Jsou chráněna 3 očními víčky. Dolní víčko je větší a při mrkání je přitahováno k hornímu. Pod víčky je průhledná mžurka (chrání oko při letu a při potápění). Uši - bez ušních boltců. Mimořádně citlivý sluch mají sovy. U některých sov nahrazují vztyčená pírka u zvukovodů ušní boltce. Čich - pomáhá při vyhledávání potravy a orientaci během stěhování. 27
Rozmnožování vaječník
vejcovod
děloha
kloaka
Oddělené pohlaví (samec, samice). Častá je nápadná pohlavní dvoutvárnost (samec se vzhledem nápadně liší od samice ve zbarvení peří, ve velikosti, …). Pohlavní orgány samce: varlata (2) a chámovody (2) Samec tvoří ve varlatech spermie. Chámovod ústí do kloaky. Pohlavní orgány samice: pouze levý vaječník a levý vejcovod. Samice ve vaječníku tvoří velká vajíčka s velkým množstvím výživného žloutku. Vajíčka putují vejcovodem do kloaky. Ptáci mají vnitřní oplození a jsou vejcorodí. Vejce mají chráněna pevnou vápenitou skořápkou. Samice nebo oba rodiče snůšku vajec zahřívají tělesným teplem a o vylíhlá mláďata pečují. Při páření spojí samec se samicí ústí kloak a spermie oplodí vajíčko ve vejcovodu samice. Ve vejcovodu se postupně vylučuje okolo oplozeného vajíčka (žloutku) bílek, poté papírové blány a nakonec i pevná vápenatá skořápka. Samice snáší (ne)oplozená vejce. Rodiče snůšku vajec zahřívají tělesným teplem - „sedí na vejcích“ … 11 dnů až 3 měsíce. Drobné druhy ptáků sedí kratší dobu, velké druhy déle. Kratší dobu mají krmiví ptáci, delší dobu nekrmiví ptáci. V oplozeném vejci roste ze zárodečného terčíku zárodek, který čerpá živiny ze žloutku a bílku. Mláďata při líhnutí prorážejí pevnou skořápku pomocí dočasného vaječného zubu na hrotu jejich zobáku.
Stavba ptačího vejce c) pevná vápenatá skořápka d) 2 papírové blány e) řídký bílek hustý bílek (okolo žloutku) f) 2 poutka z tuhého bílku g) žloutek = (samičí vajíčko) h) zárodečný terčík i) vzduchová komůrka dutina mezi papírovými blánami u tupého pólu vejce
žloutek zárodek
pupečník
Vzhled vylíhlých mláďat Ptáci krmiví (vrabec, vlaštovka, kos, orel, čáp, …) mají: mláďata nidikolní = nedokonale vyvinutá = bezmocná, neschopná samostatného života, holá a slepá.
Ptáci nekrmiví (kur, bažant, kachna, husa, labuť, …) mají: mláďata nidifugní = dokonale vyvinutá = schopna pohybu a vyhledávání potravy, opeřená prachovým peřím a vidí.
28
ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ A POTRAVA Ptáci se přizpůsobili životu ve většině životních prostředí na Zemi. Prostředí jim poskytuje nejen potravu, ale i podmínky pro hnízdění a pocit bezpečí před predátory. Třídění ptáků podle životního prostředí : 1. 2. 3. 4. 5. 6.
ptáci vodní (sladkovodní, mořští) ptáci břehů tekoucích vod ptáci mokřadní ptáci stromoví (=lesní) typičtí pro území ČR ptáci okrajů lesa a křovin ptáci otevřené krajiny (polí, luk, stepí,…)
kachna, potápka ledňáček, skorec volavka, kvakoš datel,brhlík pěnice, kukačka skřivan, koroptev
Některé druhy hnízdí v jiném prostředí, než ve kterém získávají potravu. Někteří jsou velmi přizpůsobiví a dokážou žít v různých prostředích, včetně lidských sídel (měst). Různé utváření nohou ukazuje na prostředí, ve kterém žijí a jak se v něm pohybují. př. nohy plovací (kachna, potápka), veslovací (kormorán), nohy brodivé (čáp), nohy šplhavé (žluna, datel), nohy hrabavé (bažant), nohy běhací (pštros), pařáty (káně, sova),…
kachna
káně
kormorán
sova
potápka
vrabec
lyska
ledňáček
bažant
rybák
žluna
Třídění ptáků podle potravy: 1. ptáci všežraví většina druhů na území ČR 2. ptáci býložraví specialisté – semenožraví (dlask), plodožraví (papoušci), nektarožraví (kolibřík) 3. ptáci masožraví specialisté – hmyzožraví (vlaštovka), draví (káně, sova), rybožraví (kormorán), mrchožraví (sup) Většina ptáků nejsou potravní specialisté. Jejich jídelníček se mění podle sezónní potravní nabídky a příležitostí. Ptáci jsou v ekosystému zapojeni do potravních řetězců (= konzumenti) a někteří jsou na koncích potravních řetězců (sovy a dravci). Různé utváření zobáku ukazuje na potravu, kterou se ptáci živí a jak ji získávají. př. zobák pro … harpunování ryb (volavka), cezení (kachna), podbírání ryb (pelikán), vybírání živočichů z bahna (koliha), filtrování planktonu (plameňák), trhání masa (orel), tesání do dřeva (datel), louskání semen a pecek (dlask), lapání letícího hmyzu (vlaštovka), sání nektaru (kolibřík),…. 29
CHOVÁNÍ PTÁKŮ Chování ptáků je řízeno vrozenými instinkty. Instinkt = soubor na sebe navazujících neuvědomělých reakcí na určité podněty z okolí. Zkušenostmi se instinkty zdokonalují. Rozmanitost chování různých ptáků ve stejných situacích lze pozorovat zejména při rozmnožování a hnízdění. U ptáků je silně vyvinuta péče o potomstvo. Hnízdění začíná tokem (námluvami) páření stavba hnízda zahřívání snůšky vajec péče o mláďata. Tok = Nápadné chování při námluvách a páření. Projevuje se zvukovými, postojovými a pohybovými signály samců samicím a naopak. Příklady druhově specifických projevů toku. Zpěv samců (slavík), souboje samců (tetřívek), rozvírání křídel a ocasních per (páv, albatros), broušení křídly o zem (tetřev), uklánění se a pocukávání hlavou (husa), vyskakování (jeřáb), tleskání křídel za letu (holub hřivnáč), nabízení potravy a vzájemné krmení (dravci), bubnování do suchých větví (strakapoud). Vznikající páry jsou trvalé (husa) nebo dočasné (vlaštovka). U polygamních ptáků páry nevznikají (samec se páří s více samicemi, samice pečuje sama o snůšku). Volba místa pro budování hnízda = Místo pro hnízdění musí být bezpečné (= skryté, chráněné, nepřístupné). Příklady druhově specifických míst. zarostlý břeh rybníka (kachna), vodní hladina v rákosinách (potápka), keř (kos), vrchol koruny stromu (volavka), štěrkovitý břeh (kulík), kolmý hlinitý břeh (ledňáček), půda na poli (skřivan), dutina stromu (brhlík), konec větví nad vodní hladinou (moudivláček), skalní římsa (alkoun), pod římsami domů (jiřička), … Hnízdní teritorium = Vymezení a hájení určitého území v okolí hnízda proti ptákům téhož druhu. Teritorium je potravinovou základnou, která zajistí dostatek potravy pro rodiče i mláďata. Způsoby hájení: zpěv, výpady, odstrašovací postoje, ... Velikost teritoria je různá : - Velké teritorium mají dravci a sovy. - Extrémně malé teritorium mají ptáci, jejichž zdroj potravy leží mimo okolí hnízda. Tito ptáci často vytváří hnízdní kolonie (plameňáci, kormoráni, tučňáci, vrány). Hájené teritorium v kolonii se vztahuje pouze na hnízdo a jeho nejbližší okolí. Stavba hnízda (hnízdní dutiny) = Budování prostoru pro snůšku vajec a zahřívání snůšky. Hnízda jsou výrazně druhově specifická – odlišují se velikostí, tvarem, použitým stavebním materiálem i výstelkou. Krmiví ptáci mají pečlivěji postavená hnízda než nekrmiví. Hnízdo budují: samec se samicí (datli), pouze samci (snovači), pouze samice (sýkory). Hnízdo nestaví (sova pálená, tučňák císařský) nebo osídlí opuštěné hnízdo (kalous). Hnízdní parazitismus (kukačky obecné) se projevuje snášením vajec samicí do cizích hnízd. Péči o vejce a mládě pak přebírají jiné druhy ptáků (drobní pěvci)30
Péče o mláďata Péče rodičů o vylíhlá mláďata je dána stupněm vývoje mláďat v době líhnutí (mláďata nidikolní nebo nidifugní). krmiví ptáci – Rodiče donášejí do hnízda mláďatům potravu, zahřívají a chrání je. Později je učí létat a shánět si potravu. nekrmiví ptáci – Rodiče mláďata nekrmí, pouze je vodí, chrání a učí. STĚHOVÁNÍ (= MIGRACE) Migrace je vyvolána přechodným nedostatkem potravy v určitém ročním období. tažní ptáci Konají dlouhé přelety stálým směrem po stálých trasách do zimovišť. (Středoevropští ptáci mají zimoviště v jižní Evropě, v Africe a v jižní Asii - trasy a místa zimovišť se zjišťují pomocí kroužkování ptáků.) Při tahu se ptáci orientují podle polohy Slunce, hvězd, zemským magnetismem i vůněmi krajiny př. čáp, špaček, vlaštovka, skřivan, kukačka, husa, … stálí ptáci Zůstávají i v zimním období v okolí hnízdiště. př. vrabec, pěnkava, straka, bažant, koroptev potulní ptáci Mimo dobu hnízdění opouštějí hnízdní teritoria a po zbytek roku se potulují v malých skupinkách po okolní krajině. př. sýkora, zvonek, havran, stehlík, hýl, kvíčala, žluva,…
31
PŘEHLED A TŘÍDĚNÍ PTÁKŮ 28 řádů, 149 čeledí, 9000 druhů A. BĚŽCI Velcí stepní nebo lesní ptáci. Nelétají. Výborně a rychle běhají. Býložraví. mohutné tělo a malá křídla (kivimu úplně zakrněla), chybí hřeben na kosti hrudní, slabé prsní svaly, postrádají letové peří svalnaté nohy s dlouhým a silným běhákem, redukce počtu prstů (2 až 3) Samec a dominantní samice pečují o velký počet mláďat z vajec více samic. Nekrmiví ptáci. poznej : (2) pštros dvouprstý (Afrika) emu australský (Austrálie) kivi jižní (Nový Zéland) kasuár přilbový (Nová Guinea), nandu pampový (Jižní Amerika),
pštros B. PLAVCI
emu
kivi
nandu
kasuár
řád: tučňáci
Mořští ptáci. Vyskytují se na pobřeží všech jižních kontinentů včetně Antarktidy. Nelétají. Výborní plavci a potápěči, po souši nemotorná kolébavá chůze. Rybožraví. Loví rybky, menší hlavonožce, korýše. šupinovité krycí peří a husté prachové peří veslovitá křídla nohy s plovacími blanami posunuté vzad (při chůzi umožňují vzpřímený postoj) silná vrstva podkožního tuku Antarktické druhy nestaví hnízda (vejce zahřívají na nohách). Ostatní druhy snášejí vejce na zem nebo do vyhrabaných nor; mláďata s hustým prachovým peřím („školky“). poznej : (2) tučňák císařský (největší druh) tučňák Humboldtův t. patagonský, t. uzdičkový, t. kroužkový, …
tučňák Humboldtův
tučňák císařský 32
C. LETCI Všichni letci mají schopnost létat, ale různě dokonale. 1. řád : POTÁPKY Vodní ptáci. Výborně se potápí. Rybožraví. Loví malé rybky (i žáby a pulce). plovací nohy - okolo každého prstu plovací lem, mastné peří, velká kostrční žláza, ostrý špičatý zobák. Plovoucí hnízdo z vodních rostlin na vodní hladině. Polokrmiví ptáci. poznej : (1) roháč velký (potápka roháč) potápka malá, … 2. řád : VESLONOZÍ Vodní ptáci. Výborně se potápí. Rybožraví. velké škody na rybách v chovných rybnících veslovací nohy - 3 plovací blány spojují 4 prsty mastné peří (u kormorána je peří smáčivé), mohutný zobák (s ostrou zahnutou špičkou) Hnízda budují na zemi nebo stromech; tvoří kolonie. Krmiví ptáci. poznej: (2) pelikán bílý kormorán velký terej, fregatka,…
potápka roháč
pelikán bílý
kormorán velký 3. řád : BRODIVÍ Mokřadní ptáci. Brodí se v mělké vodě. Masožraví. Loví ryby, obojživelníky, hlodavce, měkkýše, korýše,... velcí a štíhlí ptáci, dlouhý krk, dlouhý rovný zobák. dlouhé brodivé nohy s delšími prsty Hnízdí na stromech, ale i v rákosinách. Krmiví ptáci. poznej: (2) čáp bílý, volavka popelavá volavka popelavá kvakoš, marabu, kolpík, … 4. řád : PLAMEŇÁCI Mokřadní ptáci. Brodí se v mělké vodě slaných a alkalických jezer v tropech a subtropech. Planktofágové. Filtrují zobákem z vody a bahna plankton. velcí a štíhlí ptáci, dlouhý krk, dlouhé brodivé nohy s 3 kratšími prsty (chybí palec) a malými plovací blánami, prohnutý zobák je uzpůsobený k filtrování planktonu (lišty na okraji čelistí). V mělké vodě budují vysoká válcovitá hnízda z hlíny a rostlin; tvoří velké kolonie; Krmiví ptáci. poznej: (1) plameňák růžový, plameňák malý plameňák malý, … 33
5. řád : VRUBOZOBÍ Vodní ptáci. Vyskytují se ve sladkovodních mokřadech, na březích rybníků, jezer a řek. Všežraví. Živí se vodními rostlinami a drobnými vodními živočichy (cezením). Husy a labutě jsou býložravé – pasou se na loukách a polích. robustní ptáci s kratšíma nohama a delším krkem, široký zploštělý zobák s rohovitými vroubky, plovací nohy - 2 velké plovací blány, husté prachové peří a mastné obrysové peří, silná vrstva podkožního tuku, mohutná kostrční žláza (biskup) častá je výrazná pohlavní dvoutvárnost. (Samec bývá pestřeji zbarven, samice je většinou nenápadně hnědavá.) Hnízda staví na břehu; větší počet mláďat. kachna divoká Nekrmiví ptáci. poznej: (5) labuť velká husa velká kachna divoká čírka obecná polák chocholačka
čírka modrá
polák chocholačka
husa velká
6. řád : DRAVCI Vyskytují se nejen v otevřené krajině a horách, ale i v lesích a ve městech. Denní predátoři. Loví menší i větší obratlovce. Výběr kořisti je dán velikostí dravce a sezónní nabídkou potravy - od vos, brouků a žížal, přes žáby, ryby a hady, po ptáky a savce, mršiny zvířat. Výborní letci přizpůsobeni k zabíjení a trhání kořisti. drobní i mohutní ptáci se silnými křídly, výborný ostrý zrak, silný hákovitý zobák (zabití a trhání kořisti), mohutné neopeřené pařáty s ostrými drápy (uchvácení a zabití kořisti). Hnízdí na nepřístupných místech na stromech a ve skalách; malý počet mláďat. Krmiví ptáci. poznej: (5) jestřáb lesní káně lesní poštolka obecná sokol stěhovavý orel skalní ... mrchožraví - supi (Starý svět), kondoři (Ameriky)
orel skalní
34
jestřáb lesní
poštolka obecná
káně lesní
sokol stěhovavý
7. řád : HRABAVÍ Pozemní statní ptáci. V noci hřadují na větvích. Převážně býložraví. Živí se semeny, méně zelenými rostlinami, hmyzem, žížalami,… S oblibou se popelí v jemném prachu (odstraňování parazitů z peří). Špatní letci. Prudký přímý let při zemi. Brzy se však unaví.
ptáci s těžkým tělem a krátkými, širokými křídly; mohutné prsní svaly, silné hrabavé nohy s tupými drápy; samci mají na běháku nápadnou ostruhu, výrazná pohlavní dvoutvárnost, (kohout - větší, pestřeji zbarvený, delší ocasní pera a barevné hřebínky a laloky na hlavě) častá je polygamie (kohout se páří s více slepicemi). samec = kohout, samice = slepice, mládě = kuře
křepelka polní
tetřívek obecný
Hnízdí na zemi; větší počet mláďat. Nekrmiví ptáci. Hospodářský význam: domestikované druhy (kur, krocan, perlička) … chov pro maso a vejce lovné druhy (bažant, koroptev) koroptev polní okrasné druhy (páv, bažant, satyr) poznej: (5) bažant obecný (polygamní) koroptev polní (monogamní) křepelka polní (monogamní) tetřev hlušec (polygamní) tetřívek obecný (polygamní) kur domácí byl vyšlechtěn z divokého kura bankivského
krocan divoký
bažant obecný
tetřev hlušec 35
8. řád : KRÁTKOKŘÍDLÍ Vodní, mokřadní i stepní druhy ptáků rozmanitého vzhledu. Převážně býložraví. poznej: (2) lyska černá jeřáb popelavý drop, slípka,… Nekrmiví nebo polokrmiví ptáci. jeřáb popelavý
lyska černá
9. řád : BAHŇÁCI Většinou mokřadní ptáci. Hojně se vyskytuje na mořském břehu, na okrajích rybníků a v močálech. Živí se drobnými bezobratlými, které vytahují zobákem z bahna na dně rybníků nebo z půdy. delší brodivé nohy s delšími prsty, často mají delší a úzký zobák, dlouhá křídla (mnozí jsou vynikající letci). Hnízda zakládají přímo na zemi. Nekrmiví ptáci. poznej: (1) čejka chocholatá
čejka chocholatá
10. řád : DLOUHOKŘÍDLÍ Vodní ptáci. Osidlují mořské pobřeží i okolí rybníků. Rybožraví. Převážně se živí rybami, ale také loupí vejce a mláďata jiných ptáků. Živí se i zbytky po „hodech“ jiných. Výborní a rychlí letci. dlouhá a úzká křídla (výborně plachtí), malé plovací blány mezi prsty. Hnízda staví na zemi, časté jsou velké kolonie. Polokrmiví ptáci. poznej: (2) racek chechtavý rybák obecný chaluha, …
rybák obecný
racek chechtavý
36
11. řád : MĚKKOZOBÍ Stromoví, skalní i pozemní ptáci. Semenožraví. Živí se semeny nebo plody. Semena změkčují ve voleti a pak je rozemílají se spolykanými kamínky ve svalnatém žaludku. Vytrvalí a rychlí letci. Výborné orientační schopnosti. Silný vztah mezi partnery a k domovu. typické zvětšené ozobí na kořenu zobáku, jícen je rozšířený ve velké vole. Zakládají hnízda v přirozených dutinách stromů, skal i v lidských stavbách. Krmiví ptáci - mláďata rodiče krmí tvarohovitou hmotou z volete. poznej: (3)
holub hřivnáč hrdlička divoká hrdlička zahradní, ...
holub hřivnáč
hrdlička divoká
hrdlička zahradní 12. řád : PAPOUŠCI Tropičtí převážně stromoví ptáci s výbornou pamětí (velký mozek). Plodožraví. Živí se převážně semeny, dužnatými plody, ... hákovitý zobák s masitým jazykem, (zobák používají i při šplhání po stromech) pohyblivá horní čelist šplhavé nohy (2+2 prsty). (používají je i k podávání a přidržování potravy) Hnízdí v přirozených dutinách stromů. Krmiví ptáci. poznej: (4) ara ararauna kakadu inka rosela pestrá papoušek šedý (žako), …
ara ararauna
kakadu inka 13. řád : KUKAČKY Lesní stromoví ptáci. Kukačky se živí se lezoucím hmyzem (chlupaté housenky), tropičtí turakové semeny a plody. dlouhá ocasní pera a křídla silný hlas šplhavé nohy (2+2) Kukačka obecná provádí hnízdní parazitismus. Netvoří páry. poznej: (1) kukačka obecná hoacin, turako, … kukačka obecná 37
14. řád : SOVY
kalous ušatý
Vyskytují se v otevřené krajině, v lesích i okolo lidských sídel. Noční predátoři. Loví menší obratlovce (hraboše, ptáky, ryby,...). Uzpůsobeni k nočnímu tichému lovu. výborný sluch (prostorové vnímání zdroje zvuku ve tmě) a dobrý zrak, velké oči směřují dopředu, okolo očí je péřový závoj, hákovitý zobák (kořist polykají i s kostmi, kůží, srstí - vývržky obsahují nestrávené zbytky), měkké obrysové peří (tichý let), opeřené pařáty s ostrými drápy (kořist zabíjí stiskem prstů). Hnízdí v přirozených dutinách stromů, skal a budov – půdy. Krmiví ptáci. poznej: (4) sova pálená výr velký kalous ušatý puštík obecný
puštík obecný
sova pálená
výr velký
15. řád : SVIŠŤOUNI Rorýsi jsou hmyzožraví. Živí se létajícím hmyzem. rorýs obecný Kolibříci sají nektar z květů. Extrémní letecké schopnosti. Rychle létají a obratně manévrují – „život v letu“. velmi pohyblivá křídla, (mohutná prsní svalovina, krátká ramenní kost a dlouhé letky) drobné nohy (nemohou chodit po zemi). Krmiví ptáci. poznej: (2) rorýs obecný velmi dlouhá srpovitá křídla kolibřík (mnoho druhů) vířivý let, dlouhý trubicovitý zobák, vyskytují se v Amerikách kolibřík
38
16. řád : SROSTLOPRSTÍ Většinou lesní ptáci. Masožraví. Loví hmyz a drobné obratlovce. Zoborožci jsou však plodožraví. ptáci s poměrně velkou hlavou a delším silným zobákem, nápadně pestře zbarvení, částečně srostlé přední prsty. Hnízdí v dutinách stromů a v březích vodních toků. Krmiví ptáci. poznej: (2) ledňáček říční dudek chocholatý vlha, mandelík, zoborožec,… ledňáček říční
dudek chocholatý
17. řád : ŠPLHAVCI Lesní stromoví ptáci. Vyskytují se zejména v tropech, ale i v mírném pásmu. Hmyzožravci. Živí se larvami dřevokazného hmyzu i mravenci. Tukani jsou plodožraví. šplhavé nohy (2+2 prsty), tuhá ocasní pera (opora při šplhání), dlouhý a ostrý dlátovitý zobák, velmi dlouhý jazyk (vytahování larev ze stromu). Naši šplhavci si vysekávají zobákem v kmenech stromů hnízdní dutiny. Krmiví ptáci. poznej: (3) datel černý strakapoud velký žluna zelená tukan (tropy), …
datel černý
žluna zelená
strakapoud velký
39
18. řád : PĚVCI Nejpočetnější řád ptáků. Popsáno asi 5500 druhů. Původně stromoví ptáci. Dnes se vyskytují ve všech suchozemských prostředích. Živí se hmyzem, semeny, plody a někteří jsou masožravci.
nohy (3+1) jim umožňují sedět i na nejtenčích větvích, tvarově velmi rozmanití, dobře vyvinuté hlasové ústrojí - druhově specifický zpěv Budují si druhově odlišná hnízda, která se liší umístěním, velikostí, tvarem, stavebním materiálem a výstelkou. Krmiví ptáci. poznej: (18)
vlaštovka obecná jiřička obecná sýkora koňadra sýkora modřinka červenka obecná rehek domácí kos černý drozd zpěvný špaček obecný vrabec domácí zvonek zelený pěnkava obecná stehlík obecný konipas bílý sojka obecná straka obecná vrána obecná kavka obecná
kavka obecná
jiřička obecná
vlaštovka obecná
špaček obecný
sýkora modřinka
pěnkava obecná sýkora koňadra
brhlík lesní stehlík obecný
vrabec domácí
40
