Struktura a obsah Jesseniovy knihy „Iohannis Jessenii a Iessen, Anatomiae, Pragae, Anno MDC abs se solenniter administratae historia“ Josef Stingl - Václav Musil
Jessenius provedl v Praze první veřejnou anatomickou pitvu – na těle zločince, popraveného oběšením – v červnu roku 1600. Tento výkon byl proveden na jeho vlastní žádost a se svolením magistrů Karlovy univerzity ve slavnostně vyzdobené Rečkově koleji. Celá pitva trvala pět dnů a představovala na svou dobu velkou společenskou událost, neboť se jí zúčastnilo přes tisíc diváků, mezi nimiž byli i představitelé české protestantské i katolické šlechty, vysocí úředníci a členové pražské městské rady.1 Z uvedených faktů je zřejmé, že tato pitva byla zaměřena spíše propagačně a jejím účelem měla být popularizace lékařského oboru, který v té době na univerzitě nebyl vyučován. Přítomné publikum bylo převážně laické a pitva proto neměla výukový ani vědecký charakter – k takovým procedurám byli v té době připouštěni pouze studenti medicíny, lékaři a chirurgové, což výstižně definuje Liserus: „Ad dissectiones nemo, nisi qui medicinae aut chirurgiae se dedicavit, admittatur“ (K pitvám nechť není připuštěn nikdo než ten, kdo se oddal lékařství nebo chirurgii).2 Z pohledu historie české a slovenské anatomie je však velmi významné, že Jessenius o rok později vydal ve Wittenberku 300stránkovou monografii (obr. 1.), v níž svoji pražskou pitvu podrobně popsal.3 Účelem tohoto sdělení je stručný rozbor a zhodnocení uvedeného Jesseniova díla. V době, kdy Jessenius provedl pražskou pitvu, již byl zkušeným anatomem a chirurgem, když předtím nasbíral potřebné zkušenosti při studiích ve Wittenberku (1583 - 1584), Lipsku (1585 - 1587) a Padově (1588 - 1591), a posléze působil několik let opět ve Wittenberku (od roku 1594), to ovšem již ve funkci profesora chirurgie, anatomie a botaniky a byl rektorem tamní univerzity (1597). V té době měl již za sebou řadu anatomických pitev a bohatou literární činnost, orientovanou na nejrůznější lékařská a filozofická témata. Asi i proto má jeho anatomická monografie strukturu a způsob prezentace studované látky zcela typické pro populárně vědecké publikace pozdně renezančního období. Celé dílo lze rozdělit na dvě obsahově dosti odlišné části: 1
BOROVANSKÝ, 2004. BOROVANSKÝ, 2004. 3 IOHANNIS JESSENII A IESSEN, 1601. 2
1. Úvodní oddíl má rozsah 40 stránek a skládá se z následujících dílčích částí: -
čtyřstránkového úvodu, napsaného jako pozdrav českému králi a stavům českého království, v němž definuje člověka jako nejdokonalejší výtvor Přírody, jehož činnost a stavbu je užitečné zkoumat, a v závěru celé pasáže píše: „Pouze pečlivá a dokonalá znalost anatomie nás poučuje, zda je zdraví pevné nebo chatrné, a to ze způsobu, jakým se dějí tělesné úkony. Jen ona vysvětluje, ze které části přichází choroba, z jakých i jak silných příčin nabývá na síle, a pouze anatomie ukazuje cestu k léčivým prostředkům. Krátce řečeno, jen pod jejím vedením se stávají zřejmými ostatní jednotlivosti, takže pokud někdo nezná tuto hlavní část lékařství, je zbytečné znát ostatní. Znalost jakéhokoli předmětu, kterým se zabýváme, musí předcházet a předčit poznání jeho nástrojů a jejich účelu. To jsem jako host znamenitým způsobem názorně ukázal minulého roku v královském hlavním městě vašeho veleváženého království slavnostním výkonem a veřejnou pitvou. Nyní vám, Nejjasnější králi a velevážení stavové slavného království, předkládám nejpokorněji výklad o té pitvě, a jak jsem k tomu již dávno zavázán, současně vám zasvěcuji a dedikuji i sebe.“;
-
dvoustránkové básně Jakoba Typotia, věnované císaři Rudolfovi II. a oslavující Jesseniovu pražskou pitvu;
-
jednostránkové básně doktora filozofie a medicíny Tobiáše Fischera, oslavující autora knihy Jessenia – zajímavý je poslední odstavec básně, který doslova říká: „Nuže, zapřísahám tě při všech Múzách posvátných, jejichž sbor sám Phoebus řídí: Tímto způsobem dál nás uč a pilně, den co den se snaž medicíně přispět. Tak tě neminou triumf, čest a sláva, ke hvězdám s tebou vzlétnou bílí oři… Takto staneš až na vrcholu, příštím věkům vstříc bude tvoje jméno zářit.“;
-
jednostránkové básně Basilia Plinia, doktora medicíny z lotyšské Rigy, rovněž oslavující Jesseniovu pražskou pitvu;
-
šestistránkového Jesseniova vzkazu čtenáři, na jehož začátku autor nejdříve barvitě popisuje nádhernou podobu Českého království a krásy Prahy, zmiňuje hlavní
představitele tehdejší české šlechty, nejvyšší české soudce, nejvýznamnější české lékaře a vědce (včetně svého přítele Tycho Brahe), rektora a profesory univerzity. Celý vzkaz je zakončen krátkým vylíčením okolností a průběhu pitvy: byla provedena na těle oběšence v Rečkově koleji na pražském Starém Městě, proběhla ve dnech 8. 12. června za dobrého počasí; -
čtyřverší Jakuba Typotia „Na podobiznu vznešeného a přeslavného muže Jana Jessenia z Jasené“;
-
závěr úvodní části knihy představuje 25stránková předmluva autora, uvedená portrétem autora (obr. 2.), v níž je definována obecná základní struktura a funkce lidského těla ve smyslu Platónovy a Aristotelovy filozofie. Tato stať začíná stručným popisem antické báje, podle které si bohové při oslavách narozenin bohyně Juno oblíbili člověka pro jeho krásu a vznešenost a přijali jej do své rodiny. V dalším textu pak autor podrobně definuje základní pojmy a medicínsko-filozofické kategorie, které jsou již od Aristotelových dob hlavními součástmi lidského těla a podkladem jeho funkcí: duše, pohyb, temperament, pneuma, forma a jednotlivé části (těla), které všechny mají tři základní vlastnosti, totiž strukturu, činnost a užitek. Za řídící orgány těla pak Jessenius považuje, opět ve shodě s Aristotelem, mozek, který řídí funkce nervů, srdce, které ovládá činnost tepen, a játra, regulující činnost žil.
2. Vlastní anatomická část zabírá 160 dvoustránek malého formátu. Je
rozčleněna do devíti dílčích výkonů
(administrationes), řazených podle pitevního postupu s následujícím obsahem: -
výkon první (30 dvoustran): celkový popis břicha, jeho kůže, podkoží, břišních svalů a pobřišnice;
-
výkon druhý (10): předstěra, střeva, mesenterium a žaludek;
-
výkon třetí (15): játra, žíly, slezina, žlučník, ledviny, močový měchýř;
-
výkon čtvrtý (9): spermatické cévy, varlata, penis;
-
výkon pátý (26): hrudník, prs, svaly hrudníku, bránice, pleura, plíce, srdce, tepny;
-
výkon šestý (9): krk, brzlík, průdušnice, hrtan, jícen, krční svaly;
-
výkon sedmý (13): hlava, vlasy, lebka, mozkové pleny, mozek a mozeček, mícha, hlavové a míšní nervy;
-
výkon osmý (21): oči a uši;
-
výkon devátý (27): obličej, nos, jazyk, končetiny.
K této monografii byl nakonec připojen i 70 stránkový „Tractatus de ossibus“, který začíná oslavnou pasáží, věnovanou panu Vokovi z Rožmberka, po níž následuje anatomický popis všech kostí lidského těla. Jesseniův text je psaný velmi živě a dobře se čte. Většina uvedených anatomických termínů je nejdříve definována etymologicky a je založena na řeckých a latinských názvech. V celém textu tak najdeme mnoho termínů, které mají původ ve starověku a přes renezanční období se beze změn udržely a užívají i v současnosti.4 Jejich vybrané příklady jsou uvedeny v tabulce 1. Na druhé straně však lze narazit na značné množství anatomických pojmenování, jejichž řecké formy mají platnost i nyní, ale v Jesseniově době byly označovány odlišně a nynější latinskou formu získaly postupně až v dalších stoletích (tab. 2). A konečně nacházíme i skupinu termínů, jejichž starověké řecké formy byly v době Vesalia a Jessenia změněny na latinské termíny, platné do dneška (tab. 3). Jednou z podstatných výjimek, které Jesseniův text odlišují od pozdějších anatomických popisů, je číslování svalů všech oddílů těla. V úvodu každé probírané tělní partie je totiž nejdříve uveden počet obsažených svalů, a pak jsou probírány jeden po druhém v číselném pořadí, bez uvádění jejich bližšího pojmenování. V tomto ohledu následuje Jessenius velmi přesně myologické kapitoly Vesaliovy Fabriky;5 k postupnému vývoji podrobnější terminologie svalové soustavy začalo docházet až o mnoho dekád později.6 Mezi nečetné výjimky z použité číselné klasifikace svalů patří například bránice (diaphragma – Vesalius ji nazývá septum transversum), přímé svaly břišní (musculi recti) a označení přímých svalů oční koule (tab. 4). Text je neobyčejně bohatý na popis a vysvětlování funkcí všech probíraných struktur. V těchto pasážích se autor velmi důsledně přidržuje tehdy stále ještě platných učení a definicí starověkých klasiků, především Aristotela, Hippokrata, Galéna a dalších, a v tomto pojetí se neodlišuje od Vesalia. Jako příklady můžeme uvést popis funkcí srdce, tepenné a žilní soustavy, jater, pohlavního ústrojí, mozku atd. U některých výkonů je rozsah funkčního vysvětlování překvapivě obsáhlý ve srování s tehdejší úrovní anatomických poznatků, například u zrakového a sluchového ústrojí. V tomto
4
FCAT, 1998. VESALIUS, 1543. 6 ALBINUS, 1734. 5
ohledu je proto kniha výborným
zdrojem informací o úrovni znalostí o fungování orgánových systémů lidského těla v období pozdní renezance. Jessenius v celém svém textu odkazuje na mnoho dřívějších autorů: ze starověkých klasiků nejčastěji cituje Hippokrata (460 - 370 př. n. l.), Platóna (427 - 347 př. n. l.), Aristotela (384 322 př. n. l.) a Galéna (131 - 201), ale také Herophila (375 - 280 př. n. l.), Erasistrata (305 250 př. n. l.), Plinia (23 - 79) a arabské autory. Podstatně méně jsme nalezli odkazů na Jesseniovy nedávné předchůdce – anatomy Colomba (1510 - 1559), Vesalia (1514 - 1564), Piccolomina (1526 - 1605) a Arantia (1530 - 1589).
3 . Celkové zhodnocení obsahu knihy Zdá se nám, že z anatomického pohledu se zhodnocení kvality Jesseniovy knihy o jeho pražské pitvě zhostil nejlépe profesor Ladislav Borovanský v přednášce, kterou proslovil v Praze v roce 1956 při příležitosti oslav 390. výročí autorova narození.7 Plný text této přednášky objevil v Borovanského anatomické pozůstalosti jeho nástupce, prof. MUDr. Radomír Čihák, DrSc., který ji poskytl redakčnímu kolektivu pro přípravu vydání faksimile a českého překladu Jesseniovy monografie (viz níže). Borovanský si dal velkou práci jak se studiem knihy, tak s jejím srovnáváním s texty jiných autorů, a proto považujeme za vhodné doslovně ocitovat tu část jeho textu, která je věnována popisu pražské pitvy: „Kniha je psána lehkou elegantní latinou, do textu jsou vsouvány bajky, citáty z bible i starých autorů, zřejmě k tomu, aby se udržela pozornost publika. Podání je tak plastické, jako by autor právě příslušné věci demonstroval. Významný je ovšem skutečný obsah. Tu je třeba říci, že z hlediska tehdejších anatomických znalostí nejsou v knize chyby, ale na druhé straně že kniha také nic nového nepřináší. Tak byla také hodnocena: Již Haller praví, že jde o výtažek z Vesala, řečnicky dobře sestavený, s několika vlastními pozorováními. Portal, autor velké historie anatomie z 18. století, napsal: „Jessenius následoval Vesala a místy jej zkomolil.“ Při probírání hrtanu a jazyka však chválí popis vzniku hlásek. Stejně se vyjadřuje i Hyrtl. Dodává, že velmi pěkný je popis hrtanu a jazyka a nové že je jenom vyvrácení popisu membrana carnea (masité blány), jak byla popisována od dob Avicennových. Porovnával jsem proto text Jesseniův s příslušnými pracemi jeho učitele Fabricia. Popis oka i popis 7
BOROVANSKÝ, 2004.
vzniku hlásek je z jeho díla. Zůstávala membrana carnea, která se ještě po Jesseniovi skutečně objevovala a byla dokonce i zobrazována, např. v anatomii Verheynově. Bohužel, jak jsem zjistil, i zde je Jesseniův popis vzat z Vesala. Proto je třeba v Jesseniově knize spatřovat nikoliv učebnici, ale spis určený vzdělaným laikům, spis propagační, který je proto prosycen četnými vsuvkami ze starých klasiků“.
4. Český překlad Jesseniovy knihy Není pochyby o tom, že Jesseniova pražská pitva byla v českém prostředí odedávna hodnocena jako historicky velmi významný počin.8 Latina jako mezinárodně užívaný prostředek vědecké komunikace však ztratila svůj význam s koncem 18. a především pak od poloviny devatenáctého století ve prospěch francouzštiny, angličtiny, němčiny a dalších jazyků (dobře je to patrné na publikacích jiného významného českého anatoma Georga Prochasky: ten svoji dizertaci napsal v roce 1776 ještě latinsky,9 ale svoje další práce již publikoval většinou v němčině10). Ve dvacátém století se vyučovala klasická latina většinou pouze na středních školách a středověká latina zůstala ve vysokoškolské oblasti na okraji zájmu (když pomineme oblast teologie a lingvistiky a soustředíme se především na lékařské fakulty). Z těchto důvodů proto malá znalost latiny a řečtiny v moderní době (samozřejmě s ojedinělými výjimkami typu profesora Borovanského) znemožňovala i mladým anatomům studium originálů klasických spisů, neboť jejich překladů do moderních jazyků bylo a stále je velice málo. Dobrým příkladem k dokreslení popsané situace může být právě Jesseniova kniha. Od třicátých let minulého století byl sice k dispozici její Stiebitzův český překlad, ten ale zcela vynechával pasáže pro anatomy nejdůležitější - popisy pitevních výkonů.11 Velkou inspirací k nápravě tohoto stavu se stalo martinské vydání faksimile a slovenského překladu Jesseniova „Tractatus de ossibus“ v roce 1981.12 Další výzvou k zahájení prací na překladu Jesseniovy knihy se pak stala výstava, uspořádaná k 650. výročí založení Univerzity Karlovy, v jejíchž exponátech byl na velmi důstojném místě umístěn i originál Jesseniovy knihy, pečlivě uchovávaný v literárním fondu 1. lékařské fakulty UK.
8
HYRTL, 1967. PROCHASKA, 1778. 10 PROCHASKA, 1810. 11 STIEBITZ, 1934. 12 JESSENIUS, 1981. 9
Vznikl malý redakční kolektiv, který záhy získal významnou morální i hmotnou podporu vedení České anatomické společnosti /dále jen ČAS/ (prof. MUDr. Pavel Petrovický, DrSc.), vedení Univerzity Karlovy (prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc.), Nakladatelství Karolinum (PhDr. Jaroslav Jirsa) a tehdejších děkanů všech lékařských fakult Univerzity Karlovy (prof. MUDr. Štěpán Svačina, prof. MUDr. Josef Koutecký, DrSc., prof. MUDr. Michal Anděl, CSc., doc. MUDr. Boris Kreuzberg, CSc. a prof. MUDr. Ivo Šteiner, CSc.). Originál Jesseniovy knihy zapůjčil tehdejší přednosta Ústavu dějin lékařství 1. LF UK prof. MUDr. PhDr. Eugen Strouhal, DrSc. Následně rozběhnutý proces rutinních kroků přinesl brzy výsledky v podobě digitálního vyčištění původního textu (doc. Ing. Dalibor Moravec, CSc.) a českého překladu, jehož se ujala Mgr. Bohdana Divišová se svými spolupracovníky PhDr. Hanou Florianovou, Mgr. Cyrilem Matoušem, PhDr. Danou Svobodovou a Mgr. Olgou Vodenkovou. V roli odborného konzultanta pak odvedl velkou práci prof. MUDr. Radomír Čihák, DrSc. První úspěšné kroky tak mohly být prezentovány na 39. sjezdu ČAS v roce 2000 v Praze, tedy v roce 400letého výročí Jesseniovy pražské pitvy, a o rok později předal v Martině zástupce vedení ČAS na 39. sjezdu Slovenské anatomické společnosti jejímu předsedovi doc. MUDr. Kamilu Belejovi, CSc. digitální kopii originálu Jesseniovy knihy. Ta samotná pak vyšla v roce 2004 v jednosvazkové podobě faksimile latinského originálu a jeho českého překladu.13 (obr. 3) Za důkaz trvalé úcty a vážnosti, ve které je u nás trvale chován, lze považovat i skutečnost, že Česká anatomická společnost vetkla do středu své slavnostní pamětní medaile Jesseniovu postavu na pozadí padovského Teathrum anatomicum. (obr. 4) Jesseniova kniha představuje ucelený popis provedené pitvy, je proto cenná z metodického hlediska, neboť popisuje velmi zřetelně, jak anatomické pitvy tehdy probíhaly. Současně, a to je možná ještě významnější, je přehledným souborem tehdejších znalostí o struktuře a funkci všech oddílů lidského těla. Český překlad Jesseniovy knihy z roku 2004 pak zpřístupnil tyto údaje českým i slovenským zájemcům o historii starověké, středověké i renezanční anatomie, a to v době, kdy latinu a řečtinu aktivně ovládá v našich zemích již jen velmi malé množství lingvistů.
13
JESSENIUS, 2004.
Tab. 1. Příklady anatomických termínů, uváděné Jesseniem, které se užívají v nezměněné podobě i v současnosti
Řečtina
latina (T.A.)
čeština
Glútoi
clunes
hýždě
Epiploon
omentum
předstěra
Dódekadaktylon
duodenum
dvanáctník
Entera
intestina
střeva
Fleps
vena
žíla
Splén
lien
slezina
Nefroi
renes
ledviny
Trachélos
collum
krk
Tab. 2. Příklady Jesseniova odlišného latinského pojmenování dosud užívaných řeckých termínů Řečtina Pyloros
Jessenius os inferius ventriculi, „portonarius“ /lid./
čeština vrátník
kystis cholédochos, cholodochos
folliculum felleum
žlučník
Tracheia
aspera arteria, guttur
průdušnice
Kardiak
cor
srdce
Aorta
arteria magna
aorta, srdečnice
Meninges
membranae, Arabové: matres (matky)
mozkové pleny
Tab. 3. Příklady změny významu řeckých anatomických termínů v období renezance Řečtina
Jessenius
čeština
Pharynx
larynx
hrtan
Epiphyseis
auriculae cordis
ouška srdeční
Bronchus
„pomum Adami“ /lid./
horní část hrtanu, lid. „ohryzek“
Tab. 4. Jesseniova terminologie přímých svalů oční koule Jessenius
T. A.
český překlad Jesseniova termínu
musculus superbus
m. rectus superior
„pyšný“
musculus humilis
m. rectus inferior
„pokorný“
musculus bibitorius
m. rectus medialis
„pijácký“
musculus indignatorius
m. rectus lateralis
„hněvací“
Zoznam bibliografických odkazov ALBINUS, B.S. Historia musculorum. Lugduni Batavorum, 1734. BOROVANSKÝ, L. Vzpomínka na Jessenia. In Jan Jessenius z Jasené. Průběh pitvy jím slavnostně provedené v Praze L.P. MDC, k níž byl přičleněn traktát o kostech. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2004, s. 11 - 27. FCAT. Terminologia Anatomica. Stuttgart, New York : Thieme, 1998. HYRTL, J. Geschichte der Anatomie und ihrer Anstalt an der Carl-Ferdinands-Universität in Prag. Bad Reichenhall : Antiquar Rudolf Kleinert, 1967. IOHANNIS JESSENII A IESSEN. Anatomiae, Pragae, Anno M.D.C. abs se solenniter administratae historia. Wittebergae : Excudebat Laurentius Seuberlich, 1601. JESSENIUS, J. Průběh pitvy jím slavnostně provedené v Praze L.P. MDC, k níž byl přičleněn traktát o kostech. Praha : Nakladatelství Karolinum, 2004. JESSENIUS, J. Traktát o kostiach. Martin : Vydavateľstvo Osveta, 1981. PROCHASKA, G.: De carne musculari. Viennae : Graeffer, 1778.
PROCHASKA, G. Lehrsätze aus der Physiologie des Menschen. Wien : Wappler, 1810. STIEBITZ, F. Popis pitvy konané roku 1600 v Praze. Praha : Antropologický ústav Karlovy University, 1934. VESALIUS, A. De humani corporis fabrica libri septem. Basileae : Ex officina Joannis Opporini, 1543.
Struktura a obsah Jesseniovy knihy „Iohannis Jessenii a Iessen, Anatomiae, Pragae, Anno MDC abs se solenniter administratae historia“ Účelom práce je stručná charakteristika obsahu knihy Jána Jessenia „Iohannis Jessenii a Iessen, Anatomiae, Pragae, anno M.D.C. abs se solenniter administratae historia“, vydanej v roku 1601, v ktorej je popísaná verejná anatomická pitva, ktorú Jessenius vykonal v Prahe v júni roku 1600. Autori stručne popisujú obsah jednotlivých kapitol knihy a charakterizujú kvalitu prezentovaných anatomických popisov. Po odbornej stránke je kniha postavená na základoch Aristotelovej filozofie a Vesaliovej a Fabríciovej anatómii. Napriek tomu, že kniha nie je čistým vedeckým dielom ani učebnicou anatómie, vo svojej dobe významne prispela k popularizácii výučby lekárstva v Čechách. Zároveň veľmi dobre ilustruje úroveň znalostí štruktúry a funkcie ľudského tela v období neskorej renesancie. Zásluhou úsilia Českej anatomickej spoločnosti a Vydavateľstva Karolinum sa podarilo vydať v roku 2004 v jednom zväzku faksimile latinského originálu a jeho paralelný český preklad. Vďaka svojej kvalite ostáva Jesseniova kniha, tak ako v Čechách aj na Slovensku, aj dnes dobrým zdrojom informácií pre záujemcov o históriu anatómie a fyziológie.
