STRESOVÉ SITUACE A JEJICH ZVLÁDÁNÍ V OBDOBÍ

P SY CH I A T R I E ROÈNÍK 11 2007 ÈÍSLO 3

Pùvodní práce

STRESOVÉ SITUACE A JEJICH ZVLÁDÁNÍ V OBDOBÍ ADOLESCENCE STRES AND COPING IN ADOLESCENCE PAVEL PALÍŠEK Støední škola hotelová a služeb, Kromìøíž

SOUHRN Dosud není plnì objasnìn vliv stresu a kvality života na proces zvládání zátìže v období adolescence. Studie pomocí dotazníkového šetøení popisuje vztah mezi intenzitou prožívaného stresu, subjektivnì vnímanou kvalitou života a copingovým chováním adolescentù. Metodika: Do studie bylo zaøazeno 74 studentù støedních škol. Ke koneènému zpracování výsledkù se dostalo 62 sad dotazníkù. Studenti byli vyšetøeni pomocí dotazníkù zamìøených na zjištìní a) intenzity prožívaného stresu (Problem Questionnairre), b) subjektivnì vnímané kvality života (subškály Škola a Volný èas Dotazníku kvality života Q-LES-Q), c) preferencí copingových strategií (SVF 78 a CASQ). Výsledky: 1) Negativní korelace subškál Škola (r = -,338, p < 0,01) a Volný èas (r = -,329, p < 0,01) dotazníku Problem Questionnaire a Dotazníku kvality života Q-LES-Q naznaèuje vztah mezi vyšší intenzitou prožívaného stresu a nižší subjektivnì vnímanou kvalitou života. 2) Interkorelace copingové strategie Úniková tendence (SVF 78) se strategií Úniku (CASQ) (r = ,283, p < 0,05) a strategie Rezignace (SVF 78) se strategií Úniku (CASQ) (r = ,271, p < 0,05) naznaèují uspokojivou interferenci dysfunkèních copingových strategií obou dotazníkù. 3) Nalezli jsme statisticky signifikantní korelace mezi intenzitou prožívání stresu v doménách Budoucnost (r = 285, p < 0,05), Opaèné pohlaví (r = 320, p < 0,05 ), Vlastní osoba (r = 265, p < 0,05 ) a celkovým skóre stresu (r = 282, p < 0,05) s copingovou strategií Úniku (CASQ). Ve zbývajících ètyøech doménách jsme korelaci neprokázali. 4) Neprokázali jsme statisticky signifikantní rozdíl v preferenci dysfunkèní strategie Úniku (CASQ) mezi soubory „nižší subjektivnì vnímaní kvalita života“ a „vyšší subjektivnì vnímaná kvalita života.“ Významnì nižšího skóre oproti druhému souboru dosáhli studenti s „nižší“ kvalitou života ve Strategii podhodnocení a devalvace [F (1/60) = 6,35 p < ,05]. Významnì vyšších prùmìrných hodnot dosáhli nízko skórující probandi dotazníku Q-LES-Q ve zvládacích strategiích Potøeba sociální opory [F (1/60) = 9,14 p < ,05], Perseverace [F (1/60) = 7,99 p < ,05], Rezignace [F (1/60) = 12,57 p < ,05], Sebeobviòování [F (1/60) = 8, 93p < ,05]. Statisticky signifikantní rozdíl se prokázal ve strategii Úniková tendence [F (1/60) = 13, 76 p < ,05]. Závìr: Hledání vztahu mezi intenzitou prožívaného stresu, subjektivnì vnímanou kvalitou života a chováním bìhem zvládání zátìže adolescentù, naznaèuje souvislost mezi vyšší intenzitou prožívaného stresu, nižší subjektivnì vnímanou kvalitou života a preferencí dysfunkèních strategií zvládání zátìže. Klíèová slova: stres, zdroje zátìže, kvalita života, coping

SUMMARY The effect of stress and the quality of life on coping with strain in the period of adolescence has not yet been fully explained. With the help of a questionnaire survey, the study describes the relationship between the intensity of experienced stress and lower subjectively perceived quality of life and the coping behaviour of adolescents. Methodology: 74 secondary school students were included in the study. 62 sets of questionnaires were received for final results processing. Students were examined using questionnaires focusing on findings regarding a) intensity of experienced stress, b) subjectively perceived quality of life (sub-scales Schools and Leisure Time of the Quality of Life Questionnaire Q-LES-Q), c) coping strategy preferences. Results: 1) The negative correlation of the sub-scales School (r = -,338, p < 0,01) and Leisure Time (r = -,329, p < 0,01) of the Problem Questionnaire and Quality of Life Questionnaire Q-LES-Q indicates a relationship between the higher intensity of experienced stress and subjectively perceived quality of life. 2) The inter-correlation of the coping strategy of Escape Tendency (SVF 78) with the Withdrawal (CASQ) (r = ,283, p < 0,05) and Resignation Strategy (SVF 78) with Withdrawal (CASQ) (r = ,271, p < 0,05) show a satisfactory inference of dysfunctional coping strategies from both questionnaires. 3) We have ascertained statistically significant correlations between the intensity of stress experienced in the domains of Future (r = 285, p < 0,05), Opposite Sex (r = 320, p < 0,05 ), Self (r = 265, p < 0,05 ) and the overall stress score (r = 282, p < 0,05) with the coping strategy Withdrawal (CASQ). No correlation was ascertained in the remaining four domains. 4) We have not ascertained any statistically significant difference in the preference for the dysfunctional strategy Withdrawal (CASQ) among the sets of “subjectively perceived lower quality of life” and “subjectively perceived higher quality of life.” Students with “lower” quality of life in the Undervaluation and Devaluation Strategy achieved a significantly lower score compared to the second set [F (1/60) = 6,35 p < ,05]. Significantly higher average values were achieved by respondents scoring low in the questionnaire Q-LES-Q in the coping strategies of Need for Social Support [F (1/60) = 9,14 p < ,05 Perseverance [F (1/60) = 7, 99 p < ,05], Resignation [F (1/60) = 12,57 p < ,05] and Self-accusation [ F ( 1/60) = 8, 93p < ,05]. A statistically significant difference was determined in the Escape Tendency Strategy [F (1/60) = 13, 76 p < ,05]. Conclusion: Searching for a relationship between the intensity of experienced stress, subjectively perceived quality of life and behaviour when coping with strain in adolescence indicates a relationship between the higher intensity of experienced stress, subjectively perceived lower quality of life and the preference for dysfunctional strategies in coping with strain. Key words: stress, sources of strain, quality of life, coping Palíšek P. Stresové situace a jejich zvládání v období adolescence. Psychiatrie 2007; 11(3): 148–156

148

Pùvodní práce

PSYC HIATR IE ROÈNÍK 11 2007 ÈÍSLO 3 Úvod

Studie a výzkumné práce zamìøené na zvládání zátìžových situací a stresu se na stránkách èasopisu Psychiatrie témìø nevyskytují. Pøitom k faktorùm ovlivòujícím pozitivní duševní zdraví na úrovni jednotlivce patøí kromì jiného také zvládání stresu (stress management) a techniky vyrovnávání se s nároènými situacemi, èili coping (Höschl, 2006). Pojem coping vychází z anglického základu to cope (pøeklenout, zdolat). Semannová (2004) pøedkládá nìmecké ekvivalenty handlen, kämpfen mit, fertig werden mit; v èeštinì jednat, bojovat, zápasit s nìèím, být na nìco pøipravený. Termín copig pøevzali i èeští a slovenští odborníci, podobnì je tomu v odborné literatuøe francouzské. Španìlští výzkumníci oznaèují zvládání zátìže pojmem coronación (Geisthardt, Munsch, 1996). Definice copingu není jednotná. Dle Houstona se coping týká vyhýbání èi redukci stresu, pøièemž stres definuje jako jeden èi kombinaci negativních emoèních stavù (Ficková, 1993). Na prezentaci zvládacích reakcí bylo podle L. Medveïové (1995) vytvoøeno nìkolik modelù. Jak uvádí, i pøes jejich zjevnou odlišnost je mezi nimi pouze jeden relevantní rozdíl; zda je zvládání zamìøené na problém nebo na proces. Jedná se o rozlišení vycházející z dnes již klasického transakèního modelu zvládání Lazaruse a Folkmanové (1984). O zvládání zamìøeném na problém hovoøíme v pøípadech, v nichž jde o vyvinutí vlastní aktivity a snahu konstruktivnì øešit danou situaci (napø. odstranit stresor pùsobící obavy a strach èi zmìnit podmínky, které zhoršují celkový stav). Zvládání zamìøené na proces je úsilím vedoucím k zvládnutí, resp. regulaci vlastních emocí, narùstajících v závislosti na druhu stresujících èinitelù stejnì jako na aktivitì a intenzitì úsilí a v neposlední øadì i na struktuøe osobnosti jedince. Mnozí autoøi (Lazarus a Folkmanová, 1984; Roth, Cohen 1986; in Medveïová, 1995) považují obì strategie za potencionálnì úspìšné pøi zvládání stresoru. Zatímco zvládání zamìøené na problém je efektivnìjší v situacích, které jedinci považují za kontrolovatelné, strategie zamìøené na emoce èi strategie vyhýbání jsou úèinnìjší, pokud se proces zvládání vymyká z kontroly (Ebata, 2004). Oblast copingu je znaènì široká, pøesahující rámec tohoto sdìlení. Úhelným kamenem problematiky je zøejmì studie Lazaruse a Folkmanové z roku 1984, z novìjší literatury odkazujeme na práce Mareše (1999), monografie nìmecké autorky Seiffge-Krenke (1995) èi australské výzkumnice Eriky Frydenberg (2001). Dùkladnì se problematice zvládání zátìže vìnovali badatelé z Ústavu experimentálnej psychológie SAV (napø. Senka, Kováè, Medveïová, Prokopèáková, Výrost, Ficková, Lovaš a další). Výsledky publikovali povìtšinou v èasopise Psychológia a patopsychológia dieśaśa, nejkoncentrovanìji v è. 1 z roku 1995 a èísle 2 z roku 1997. Rizikové faktory stresu a dysfunkèní coping v adolescenci Výsledky dosavadních studií zamìøených na stresové zatížení dìtí a mladistvých ukazují na vysoký poèet dìtí a adolescentù trpících denními stresory (daily hassles), pøedevším s ohledem na výkonové požadavky, stresory vyplývající ze sociálních situací (Seeman, 2004), nároky ve škole a stresy spojenými s volbou povolání (Spangenberg a Henderson, 2001). Podle Printze (1999) nezvládnutá adaptace na stres mùže nabývat mnoha podob, mezi nimi také školní maladjustace.

149

Po patnáctém roce života nepochybnì stoupá incidence životních událostí, které s sebou pøinášejí intenzivní prožívání stresu (Frydenberg, 2001). Období adolescence je spojeno s rozmanitými rizikovými faktory, jež mohou ve svém dùsledku nést mnoho zátìžových a stresových situací, v extrémních pøípadech progredovat do duševního onemocnìní. Závažnost (subjektivní interpretace), délka a kumulace stresových událostí mohou být suspektními faktory v etiologii a patofyziologii nìkterých duševních onemocnìní adolescentù, napø. posttraumatické stresové poruchy, poruchy pøizpùsobení (Hort et al., 2000), somatoformních poruch, deprese (Nemeroff; in Höschl, 2006), dystymie (Libigerová, 2006) i schizofrenie (Motlová a Koukolík, 2004). Dle jedné z psychologických teorií deprese stojí v pozadí onemocnìní copingová strategie „nauèená bezmocnost“ (learning helplessness) (Bareš a Praško, 2004). Maladaptivní strategie zvládání zátìže adolescentù v podobì „útìku“ k alkoholu, drogám èi rizikovému chování, dávající na zátìžové situace „zapomenout“, mùže být pramenem rozmanitých duševních obtíží. Mezi rizikové faktory intenzivního prožívání stresu a volby maladaptivních copingových strategií patøí kromì osobnostních faktorù (tj. vnitøních zdrojù zvládání), jako jsou napø. temperament, negativní afektivita a emoèní labilita, úzkostlivost, vyšší vulnerabilita k zátìži, zdravotní postižení, vývojové opoždìní, duševní onemocnìní a paradoxnì i mimoøádné nadání i faktory sociální, napø. nejbližší rodinné prostøedí (rozvod rodièù, nepøíznivé sociokulturní klima rodiny, nízký sociální status, hyperprotektivní výchova), vliv vrstevníkù (napø. obìś šikanování, ostrakizace v rámci tøídního kolektivu), nepøíznivé klima tøídy èi školy, faktory kulturní èi etnické (èlen náboženské minority, odlišná etnická pøíslušnost), náplò volného èasu (napø. nuda, absence zájmù, nebo naopak každodenní nabitý program), èi exemplifikace („pøíkladovost“) relevantních osob (pøíklady modelu chování rodièù, prarodièù a dalších pøíbuzných, uèitelù, vychovatelù, trenérù). Rizikové sociální faktory implikují v mnoha pøípadech i nižší dostupnost èi kvalitu sociální opory. Nedostateèné sociální dovednosti a zpùsoby zvládání stresu jsou rovnìž rizikovými faktory pro vznik afektivních poruch v adolescenci (Hort et al., 2000). Dysfunkèní strategie zvládání zátìže jsou zpravidla charakterizovány neproduktivním, pasivním a rigidním jednáním a chováním. Do kategorie neproduktivního (negativního, neefektivního, maladaptivního, dysfunkèního) zvládání zátìže bývají zaøazeny copingové strategie ignorace problému, rezignace, zbožná pøání, sebeobviòování, spoléhání na vlastní síly, trápení se problémem èi vztekání se (Frydenberg, 2001). Strategie úniku jako pøevládající reakce na zátìžové situace v pojetí Seifgge-Krenke (1995) obsahuje intrapsychické obrany jako vyhýbání se, popøení, regrese, uzavøení se do sebe. Dysfunkèní coping zahrnuje kromì výše zmínìných i strategie perseverace (ruminace), sebeobviòování a rezignace (Hampel, Peterman, 2005). Maladaptivní zvládání je èasto spojeno s výše uvedeným zvládáním zamìøeným na emoce. Loney upozoròuje na asociaci zvládání zamìøeného na emoce s anxietou a represivnì-defenzivním stylem zvládání (Loney et al., 2005). Hampelová s Petermannem (2006) prokázali vliv pohlaví na negativní regulaci emocí v podobì èastìjší ventilace emocí a útìku k drogám u dívek. Spangenberger a Henderson (2001) nalezli negativní korelaci mezi intenzitou stresu a copingovou strategií ventilace emocí. Dysfunkèními jsou zmínìné strategie v pøípadì, že jsou v copingovém chování adolescenta pøevládajícími – tedy pre-

Pùvodní práce

P SY CH I A T R I E ROÈNÍK 11 2007 ÈÍSLO 3 ferovány ve vìtšinì zátìžových situací, bez ohledu na kontext. Komparaci vybraných produktivních a non-produktivních strategií pøedkládá tabulka 1. Obsah nìkterých výše uvedených maladaptivních strategií s jejich prùvodními projevy je do urèité míry pøíbuzný klinickým projevùm deprese. Podle našeho názoru je depresivním pøíznakùm nejblíže pojetí dysfunkèního copingu v pojetí Jankeho a Erdamnové (viz níže, negativní strategie dotazníku SVF 78 sebeobviòování, rezignace, perseverace a únikové tendence) a Hamplové s Petermannem (2005), kteøí v dotazníku German Coping Questionnaire for Children and Adolescent vymezují maladatpivní strategie pasivní vyhýbání, rezignace, ruminace a agrese. Interference projevù dysfunkèního copingu a deprese se obráží v symptomech jako anxieta, zhoršené soustøedìní a pozornost, snížené sebevìdomí a sebedùvìra, nízká adaptibilita na zátìž, snížený práh frustraèní tolerance, snížená motivace øešit problémy, narušené sebevìdomí, neschopnost se myšlenkovì odpoutat od problému èi zneužívání návykových látek. Pøíbuznost dysfunkèního copingu a nìkterých projevù deprese naznaèuje jeden z možných smìrù výzkumu copingového chování u adolescentù s diagnostikovanou depresivní poruchou.

Cíl studie a hypotézy Existuje v období adolescence vztah mezi intenzitou prožívání stresu a copingovým chováním? Ve studii jsme se snažili odpovìdìt na otázku, zda vìtší intenzita prožívaného stresu implikuje preferenci dysfunkèního zvládání zátìže. K testování hypotézy jsme využili dotazník zjišśující intenzitu prožívání stresu Problem Questionnaire (PQ) a dva výzkumné nástroje zamìøené na detekci preference copingových strategií (SVF 78 a CASQ). Dále jsme chtìli zjistit, zda je úèinné aplikovat dotazník kvality života jako nepøímý indikátor prožívání stresu. Tento pøedpoklad jsme testovali pomocí korelace dvou subškál Dotazníku kvality života (Q-LES-Q) s dotazníkem Problem Questionnaire. Zda subjektivnì vnímaná kvalita života mùže ovlivnit volbu copingových strategií, jsme zjišśovali následujícím zpùsobem. Pomocí dat z manuálu dotazníku jsme rozdìlili soubor na dva podsoubory, s „nižší“ a „vyšší“ subjektivnì vnímanou kvalitou života (tab. 5), pøièemž kritéria rozdìlení souboru spoèívala v hodnotách oddìlujících soubor zdravých dobrovolníkù od souboru s hranièním, neurèitým depresivním onemocnìním (Dotazník kvality života, 2003); viz níže. V této souvislosti jsme se domnívali, že soubor vykazující subjektivnì nižší kvalitu života se bude statisticky signifikantnì lišit ve volbì

Tabulka 1: Produktivní a nonproduktivní strategie zvládání zátìže (upraveno podle Frydenberg, 2001). DOTAZNÍK

PRODUKTIVNÍ coping

NON-PRODUKTIVNÍ coping

Scale coping Inventoy for Adolescent Fannshave & Burnet (1991)

– pozitivní odvrácení pozornosti (např. myslet na dobré věci v mém životě) – obrácení se o radu k jiným

– vyhýbání se (např. útěk k drogám) – hněv a zlost (např. obviňování druhých)

Adolescent Coping Scale Frydenberg & Lewis (1993)

– soustředění se na řešení problému – soustředění se na pozitivní věci – hledání spirituální opory – docílení změny tvrdou prací – hledání sociální opory – hledání pomoci u blízkých přátel – hledání pomoci u blízké osoby – hledání pomoci u profesionálů

– ignorování problému – spoléhání na vlastní síly – zbožná přání – vyhledávání rozptýlení – fyzický odpočinek – zmírňování úzkosti alkoholem ap. – sebeobviňování – trápení se problémem

Life Events and Coping Inventory (LECI) Dise-Lewis (1998)

– redukce stresu – odolnost – hledání pomoci u druhých

– agrese – odvrácení pozornosti – „smíření se“ se stresem

Coping Response Inventory: Youth form Moos (1993)

– logická analýza – „nadšení“ z řešení problému – pozitivní přehodnocení – hledání opory

– rezignovaný souhlas – náhradní uspokojení – vybití emocí

Adolescent Coping orientation for Problem Situation (1987) Experiences (A-cope) Patterson & Mc Cubin (1987)

– důvěra ve vlastní schopnosti – hledání spirituální opory – hledání sociální opory – hledání pomoci u profesionálů – hledání pomoci u blízkých přátel – „zachycení se“ v náročných aktivitách

– vyhýbání se problému – rozptýlení – ventilace emocí – relaxace – šaškování

Coping across Situation Questionnaire Seiffge-Krenke ( 1993)

– sebeřízení – aktivní zvládání

– únikové strategie

Kidcope scale Spirito et. al.(1998)

– řešení problému – hledání sociální opory

– rezignace – kognitivní restrukturalizace – sociální stažení – zbožná přání – odvrácení pozornosti – regulace emocí – obviňování druhých – sebekritika

150

Pùvodní práce

PSYC HIATR IE ROÈNÍK 11 2007 ÈÍSLO 3

dysfunkèních copingových strategií oproti souboru s vyšší subjektivnì vnímanou kvalitou života. Jeden z výstupù studie byl ryze praktický. Studentùm byla nabídnuta možnost dotazníky podepsat (popø. oznaèit jiným zpùsobem) a výsledky konzultovat se školní psycholožkou.

Metodika a) Soubor Do výzkumu byli zaøazeni adolescenti ubytovaní v domovì mládeže pøi Støední škole hotelové a služeb. Výzkumný soubor zahrnoval studenty rùzných typù kromìøížských støedních škol: Centra odborné pøípravy technické, Støední školy veterinární, Støední školy hotelové a služeb, Støední školy pedagogické a Støední školy podnikatelské a turismu. Výzkumný vzorek (N = 62) zahrnoval 34 chlapcù (54,8 %) a 28 dívek (45,2 %). Prùmìrný vìk celého souboru èinil 17,10 let (x˜ =16,95), prùmìrný vìk chlapcù 17,02 rokù (x˜ = 16,90), dívek 17,19 let (x˜ = 17,00 ). Úèast byla dobrovolná. Studenti byli pouèeni o zpùsobu práce s dotazníky, cílech výzkumu i následném zpracování a využití získaných dat. b) Zpracování dat Statistické vyhodnocení bylo provedeno pomocí statistického programu SPSS for Windows (verze 8.0). K provìøení hypotéz, kde se hledal rozdíl mezi promìnnými, jsme použili T–Test pro nezávislé skupiny (Independent – Samples T-Test) a jednorozmìrnou analýzu rozptylu (One-Way Anova) na 95 % hladinì významnosti. K verifikaci hypotéz orientovaných na nalezení asociovanosti promìnných jsme použili Pearsonùv korelaèní koeficient (Bivariete correlatinon) na 95% a 99% hladinì významnosti. c) Testové metody Ke zjištìní intenzity prožívání stresu byly použity dotazníky Problem Questionnaire (PQ) (Seiffge-Krenke, 1995) a dvì domény dotazníku kvality života Q-LES-Q. Pro zkoumání volby copingových strategií jsme taktéž zvolili dva výzkumné nástroje: Dotazník SVF-78 autorù Jankeho a Erdmannové (Švancara, 2003) a Coping Accros Situations Questionnaire (CASQ) (Seiffge- Krenke, 1995). Sadu testù jsme administrovali v následujícím poøadí: SVF 78, PQ, CASQ a Q-LES-Q. Z poètu 74 administrovaných se ke zpracování vrátilo 64 sad dotazníkù (86 %). Dvì z nich nebyly analyzovány z dùvodu neúplného vyplnìní; ke koneènému vyhodnocení se dostalo 62 dotazníkù. Problem Quiestionnare1 Dotazník nìmecké badatelky v oblasti copingu Inge Seiffge-Krenke slouží k detekci zdrojù zátìže. Je konstruován k zachycení míry stresu (Stressbelastung), jež mladý èlovìk zažívá v rùzných oblastech života (Zimmer-Gembeck, Skinner, 1998). Zahrnuje 64 výrokù (stresorù), rozdìlených do 7 domén; problémy, které: 1. øeším ve škole; 2. se mohou vyskytnout v budoucnosti; 3. øeším s rodièi nebo doma; 4. øeším ve vztahu k vrstevníkùm; 5. øeším ve svém volném

1

èase; 6. øeším s opaèným pohlavím; 7. øeším ve vztahu k vlastní osobì. Uvedených sedm oblastí zahrnuje rùzný poèet výrokù (prùmìr 9,14); nejvíce v doménì vlastní osoba (14), nejménì v doménách volný èas a opaèné pohlaví (7). V úvodu dotazníku je uvedena instrukce navádìjící probanda, aby na škále od 1 (vùbec ne) do 5 (úplnì/zcela) pravdivì a spontánnì uvedl, do jaké míry ho jednotlivé problémy postihují. Dotazník byl validizován v rozsáhlé studii (n = 1028) na souboru nìmeckých adolescentù ve vìkovém rozpìtí 12–18 let. Cronbachovo alfa se pro jednotlivé položky pohybuje v hodnotách od 0,70 (položka 5, volný èas) do 0, 84 (položka 3, rodièe) (Seiffge-Krenke, 1995). Dotazník jsme pøeložili do èeštiny (bez pøekládání názvu). Èeský pøeklad byl zaslán autorce dotazníku. Dotazník kvality života Q-LES-Q Je primárnì urèen ke zjišśování efektu terapeutických postupù pøi léèbì psychických poruch. Autorkou dotazníku je Jean Endicott, Ph.D. Do èeštiny byl pøeložen dvìma nezávislými osobami (Müllerová et al., 2001). Dotazník se skládá z osmi skupin otázek, tzv. domén: 1. Fyzické zdraví, 2. Pocity, 3. Pracovní aktivity, 4. Péèe o domácnost, 5. Studijní aktivity, 6. Využití volného èasu, 7. Sociální vztahy, 8. Souhrnný pohled na kvalitu života. V našem šetøení jsme pro korelaci s dotazníkem stresu (PQ) využili dvì obsahem podobné škály, Škola a Volný èas, které jsme dále použili i pøi hledání vlivu subjektivnì vnímané kvality života na volbu strategií zvládání zátìže. Validita dotazníku byla ovìøována na souboru 56 pacientù s dg. F 32 a F 33 dle MKN 10 a referenèní skupinou 18 dobrovolníkù (Müllerová et. al., 2001). Reliabilita se pohybuje dle Cronbachova alfa mezi 0,86–0,96 u jednotlivých domén (Dotazník kvality života, 2003). Strategie zvládání stresu (SVF 78) Dotazník SVF (Streßverbeitungsfragenbogen) autorù Wilhelma Jankeho a Gisely Erdmanové (2002) zachycuje postupy, kterých se užívá pøi zpracování stresu, tj. zvládací strategie. Použili jsme verzi v èeském pøekladu Josefa Švancary (2003 ), která obsahuje: dvì hlavní škály Pozitivní strategie a Negativní strategie, tøi subškály prvního øádu (pozitivní strategie) a tøináct subtestù druhého øádu: Podhodnocení, Odmítání viny, Odklon, Náhradní uspokojení, Kontrola situace, Kontrola reakcí, Pozitivní sebeinstrukce, Potøeba sociální opory, Vyhýbání se, Únikové tendence, Perseverace, Sebeobviòování a Rezignace. Poslednì ètyøi jmenované se zaøazují do kategorie negativních, dysfunkèních strategií zvládání zátìže. Úniková tendence indikuje sklon k rezignaci a tendenci vyváznout ze zátìžové situace. Perseverace znamená neschopnost myšlenkovì se odpoutat od prožívané zátìže. Negativní pøedstavy a myšlenky o zátìžové situaci se neustále vnucují a ovlivòují tak kognitivní funkce (myšlení, pozornost, pamìś). Tím se prodlužuje zátìžová situace a s ní spojené rozrušení. Rezignace znaèí reakci na zátìžovou situaci ve smyslu pocitu bezmocnosti a beznadìje zátìž zvládnout, což má za následek, že jedinec se vzdává dalšího snažení o zdolání situace. Sebeobviòování

Jak dotazník CASQ, tak i dotazník PQ jsou uveøejnìny jako apendix v publikaci Seiffge-Krenke Stress, Coping and relationship in Adolescence z roku 1995. Nicménì námi použité dotazníky jsou interní tisky, které nám poskytla samotná autorka jak v nìmecké, tak v anglické verzi. Pøeklad je primárnì proveden z verze nìmecké, v nìkterých pøípadech konfrontován s verzí anglickou.

151

Pùvodní práce


Tabulka 2: Korelace domén dotazníku Q-LES-Q (kvalita života) se škálami dotazníku PQ (intenzita prožívání stresu) n = 62. Q-LES-Q domény Škola

PQ oblasti

Peason Correlation Sig.(2 -tailed)

Škola

Budoucnost

Rodiče

Vrstevníci

Volný čas

Op. pohlaví

Vlastní osoba

-,338** ,007

-,324* ,010

-,124 ,338

-,038 ,767

-,170 ,186

-,148 ,252

-,098 ,450

-,127 ,327

-,242 ,058

-,143 ,266

-,269* ,034

-,329** ,009

-,053 ,681

-,240 ,060

Volný Pearson Correlation čas Sig.(2-tailed)

* Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0, 05 (při dvoustranné hypotéze) ** Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0, 01 (při dvoustranné hypotéze)

vyjadøuje vcelku sklon ke sklíèenosti a pøisuzování chyb vlastnímu jednání v souvislosti se zátìží (Švancara, 2003). I pøes vysokou reliabilitu dotazníku (Cronbachovo alfa okolo 0,80) upozoròují autoøi na možnou diskrepanci mezi testovou a „skuteènou“ hodnotou; vyjádøení probandù o habituálních zpùsobech zvládání stresu (jak jej zachycuje SVF), nemusí nutnì vypovídat o zpùsobech zpracování stresu v konkrétních situacích. Výsledky o tom vypovídají jen v té míøe, nakolik jsou zpùsoby zpracování situací pøístupné sebepozorování. Tato výhrada platí i pro ostatní námi použité výzkumné nástroje. Coping Across Situations Questionnaire (CASQ) Dotazník jsme pøeložili do èeštiny. Název lze volnì pøeložit jako Dotazník copingových strategií napøíè situacemi. V pøípadì CASQ se jedná spíše o screenningový, dvacetipoložkový dotazník rozdìlený do 8 oblastí, zamìøených na detekci copingových strategií. Seiffge-Krenke na základì faktorové analýzy dospìla ke tøem faktorùm zvládání zátìže: 1. Aktives Coping, 2. Internales Coping a 3. Rückzug /angl Withdrawal/ (Seiffge-Krenke, interní tisk). Škály jsme pøeložili jako 1. Aktivní zvládání, 2. Sebeøízení a 3. Strategie úniku (stažení se). Teoretický konstrukt, ze kterého dotazník vychází, se oznaèuje jako „tøífaktorový model zvládání“, pøièemž strategie Úniku pøedstavuje dysfunkèní coping (Hampel, Petermann, 2005). Aktivní zvládání zahrnuje strategie jako diskutování o problému s rodièi èi jinými dospìlými, vyhledávání pomoci u profesionálù (školní psycholog, Linka dùvìry apod.), øešení problému rozhovorem s osobou, se kterou mìl dotyèný konflikt, pátrání po informacích v knížkách a odborných

publikacích, hledání podpory pøátel nebo lidí s podobným problémem. Sebeøízení vypovídá o stupni vnitøní kontroly, tedy dovednosti sebeovládání a schopnosti odhadnout vlastní možnosti. Zahrnuje strategie jako kompromisní øešení, neøešení problému „za každou cenu,“ pøemýšlení o situaci, vìdomí si vlastních možností pøi øešení problému. Úniková strategie zahrnuje intrapsychické obrany jako myšlení na nejhorší, odreagování se (hlasitou hudbou, tancem, jízdou na motorce èi sportem), afektivní reakci (typu køik, bouchnutí dveømi), únik do alkoholu èi drog, stáhnutí se do sebe (Seiffge-Krenke, 1995). Dotazník je uveden instrukcí: „Jestliže se vyskytne problém v následující oblastech (1. Škola, 2. Rodièe, 3. Vrstevníci, 4. Volný èas, 5. Druhé pohlaví, 6. Já sám, 7. Volba povolání, 8. Budoucnost) uèiním následující.“ Ve dvaceti øádcích jsou uvedeny rùzné výroky, tj. strategie zvládání, napø. 1. Diskutuji o problému s rodièi; 2. Vypovídám se o problému; 3. Pøi tìžkostech se obrátím na profesionály, 4. Myslím hned na nejhorší atd. Dotazník byl validizován ve spoleèné studii s dotazníkem PQ. Relibalita pro jednotlivé položky (Cronbachovo alfa): Aktivní zvládání 0,80, Sebeøízení 0,77, Únik 0,73 (Seiffge-Krenke, 1995). Výsledky 1) Interkorelace dotazníkù PQ a Q-LES - Q Ukázala se negativní korelace mezi doménami Škola (r = -,338, p < 0,01) a Volný èas (r = -,329, p < 0,01) obou dotazníkù (tab. 2). Je zøejmé, že probandi s vyšší intenzitou prožívání stresu bìhem školy a ve volném èase vykazují sub-

Tabulka 3: Korelace zvládacích strategií dotazníku CASQ se strategiemi dotazníku SVF -78; n = 62. SVF 78 CASQ

PO

OV

OD

NU

KS

KR

PS

PSO

VY

UT

PE

RE

SE

Aktivní zvládání (Actives coping)

,107

,120

,217

-,040

-,069

,005

-,007

,142

-,074

-,021

-,023

-,070

-,081

Sebeřízení (Internales Coping)

,115

-,109

,319*

-,087

-,005

,006

-,075

,010

,067

,010

,001

,018

,051

Úniková strategie (Withdrawal)

-,177

,058

,253*

,082

-,040

-,134

-,139

,135

,111

,283*

,064

,271*

,064

* Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,05 (při dvoustranné hypotéze) PO = Podhodnocení, OV = Odmítání viny, OD = Odklon, NU = Náhradní uspokojení, KS = Kontrola situace, KR = Kontrola reakcí, PS = Pozitivní sebeinstrukce, PSO = Potřeba sociální opory, VY = Vyhýbání se, UT = Úniková tendence, PE = Perseverace, RE = Rezignace, SE = Sebeobviňování

152

Pùvodní práce

PSYC HIATR IE ROÈNÍK 11 2007 ÈÍSLO 3

Tabulka 4: Korelace domén dotazníku PQ (intenzita prožívání stresu) s copingovými strategiemi dotazníku CASQ; n = 62. PQ

CASQ copingové strategie

intenzita prožívání stresu v oblasti:

Aktivní zvládání

Sebeřízení

Únik

Škola

Pearson Correlation Sig.(2-tailed)

,019 ,886

,051 ,691

,128 ,323

Budoucnost


,172 ,181

,144 ,264

,285* ,025

Rodiče


-,211 ,099

-,061 ,635

,108 ,404

Vrstevníci


,112 ,388

,115 ,375

,206 ,109

Volný čas


-,049 ,705

,029 ,823

,148 ,252

Opačné pohlaví


,090 ,488

,185 ,151

,320* ,011

Vlastní osoba


-,012 ,924

-,016 ,900

,265* ,038

Zátěž celkem


,031 ,814

,090 ,485

,282* ,027

* Korelace je signifikantní na hladině významnosti 0,05 (při dvoustranné hypotéze)

jektivnì nižší vnímání kvality života v tìchto oblastech a vice versa. Skóre z Q-LES-Q tak mùže nepøímo indikovat míru prožívání stresu. 2) Interkorelace copingových strategií dotazníkù CASQ a SVF 78 Zvýraznìné korelaèní hodnoty (tab. 3) upozoròují na asociace strategií Úniková tendence (r = ,283, p < 0,05) a Rezignace (r = ,271, p < 0,05) dotazníku SVF-78 se strategií Úniku dotazníku CASQ, což znaèí uspokojivou interferenci maladaptivních strategií obou výzkumných nástrojù. Korelace se taktéž projevila ve strategii Odmítání viny (SVF 78) se strategiemi Sebeøízení (r = ,283, p < 0,05) a Úniková tendence (r = ,253, p < 0,05). 3) Intenzita prožívání stresu a volba copingových strategií Nalezli jsme statisticky signifikantní korelace mezi intenzitou prožívání stresu v doménách Budoucnost (r = 285, p < 0,05), Opaèné pohlaví (r = 320, p < 0,05 ), Vlastní osoba (r = 265, p < 0,05 ) a celkovým skóre stresu (r = 282, p < 0,05) s copingovou strategií Úniku (tab. 4).

4) Vnímaná kvalita života a coping Soubor jsme pomocí údajù uvedených v manuálu dotazníku (prùmìrný skór z obou subškál ≤ 26 = „nižší subjektivnì vnímaná kvalita života“) rozdìlili na dva podsoubory: s „nízkou“ (N = 12) a s „vyšší“ vnímanou kvalitou života (N = 50) – viz tab. 5. Prùmìrný skór 26 ze subškál Škola a Volný èas je hodnota dosažená souborem probandù, kteøí podle dotazníku Celkový klinický dojem (CGI) vykazovali rysy hranièního depresivního onemocnìní. Data v manuálu dotazníku jsou odvozena z výzkumu provedeného Müllerovou et al. (2001). Pro upøesnìní dodáváme, že soubor s hranièním depresivním onemocnìním dosáhl v doménì Volný èas prùmìrné hodnoty 18 (SD = 4). Doména Škola nebyla u populace nemocných s depresí validizována, proto jsme si pomohli prùmìrným skóre z domény Péèe o domácnost (M = 34; SD = 7) která zahrnuje stejný poèet položek (10) jako doména Škola. Tab. 6 poukazuje na statisticky signifikantní rozdíly obou souborù v preferenci copingových strategií. Aèkoli se neprokázal statistický rozdíl ve strategii Úniku dotazníku CASQ, ve strategiích dotazníku SVF 78 se ukazují významné èi statisticky relevantní rozdíly. Významnì nižšího skóre dosáhli probandi s „nižší“ kvalitou života ve strategiích POZ 1 Strategie podhodnocení a devalvace [F (1/60) = 6,35 p < ,05]. Významnì vyšších prùmìrných hodnot dosáhli nízko skórující probandi dotazníku Q-LES-Q ve zvládacích strategiích Potøeba sociální opory [F (1/60) = 9,14 p < ,05], Perseverace [F (1/60) = 7, 99 p < ,05], Rezignace [F (1/60) = 12,57 p < ,05], Sebeobviòování [F (1/60) = 8, 93p < ,05]. Statisticky signifikantní rozdíl se prokázal ve strategii Úniková tendence [F (1/60) = 13, 76 p < ,05]. Diskuse ad 1) Intenzita prožívání stresu a subjektivnì vnímaná kvalita života Negativní korelace mezi doménami Škola a Volný èas dotazníkù PQ (intenzita prožívání stresu) a Q-LES-Q (subjektivnì vnímána kvalita života) naznaèuje možnou souvislost mezi vyšší intenzitou prožívání stresu a nižší subjektivnì vnímanou kvalitou života (tab. 2). Jinými slovy: zjistili jsme, že probandi prožívající vìtší stresové zatížení bìhem školní výuky a ve svém volném èase vnímají vlastní kvalitu života v tìchto oblastech subjektivnì „hùøe“ než studenti s nižším stresovým zatížením. Ukazuje se pravdìpodobnost vzájemného vztahu mezi prožíváním stresu a kvalitou života. Výzkum dále naznaèuje možnost využití dotazníku Q-LES-Q i u zdravých jedincù, nejen v populaci osob

Tabulka 5: Hodnoty podsouborù „nízká kvalita života“ a „vyšší kvalita života“ v doménách Škola a Volný èas dotazníku Q-LES -Q. Q-LES -Q Vnímaná kvalita života

n

%zn

Minimum

Maximum

Mean

STD

nízká

12

19,4%

21,00

26,50

23,958

1,876

vyšší

50

80,6%

27,00

38,50

31,120

2,459

celkem

62

100%

21,00

38,50

29,734

3,692

153

Pùvodní práce


Tabulka 6: Výsledky T-testu pro nezávislé skupiny a jednorozmìrné analýzy rozptylu ( ANOVA ) se skórem domén Škola a Volný èas dotazníku Q-LES-Q jako nezávisle promìnou a strategiemi zvládání dotazníkù CASQ a SVF 78 jako závisle promìnnými CASQ, SVF 78 strategie zvládání

Q-LES-Q kvalita života n

Mean

STD

df

t

F

p

Aktivní zvládání

nízká vyšší

12 50

14,250 18,680

7,362 7,654

1/60

-1,813

3,287

,075

Sebeřízení

nízká vyšší

12 50

16,750 21,740

6,225 8,461

1/60

-1,917

3,675

,060

Úniková strategie

nízká vyšší

12 50

12,167 14,960

7,457 8,444

1/60

-1,050

1,104

,298

POZ 1

nízká vyšší

12 50

7,542 11,902

3,744 5,684

1/60

-2,521

6,353

,014

POZ 2

nízká vyšší

12 50

10,500 12,051

4,312 3,333

1/60

-1,366

1,865

,177

POZ 3

nízká vyšší

12 50

14,629 15,442

4,005 2,755

1/60

-,837

,700

,406

Potřeba sociální opory

nízká vyšší

12 50

17,333 12,040

5,211 5,499

1/60

3,023

9,137

,004

Vyhýbání se

nízká vyšší

12 50

16,917 13,880

3,204 4,951

1/60

2,018

4,074

,048

Úniková tendence

nízká vyšší

12 50

13,333 8,900

5,105 3,327

1/60

3,710

13,764

,000

Perserverace

nízká vyšší

12 50

17,416 11,840

5,728 6,225

1/60

2,827

7,991

,006

Rezignace

nízká vyšší

12 50

13,417 8,520

5,854 3,861

1/60

3,546

12,572

,001

Sebeobviňování

nízká vyšší

12 50

15,333 10,680

6,400 4,419

1/60

2,989

8,933

,004

POZ 1 Strategie přehodnocení a devalvace ( zahrnuje strategie Podhodnocení a Odmítání viny) POZ 2 Strategie odklonu (zahrnuje strategie Odklon a Náhradní uspokojení) POZ 3 Strategie kontroly (zahrnuje strategie Kontrola situace, Kontrola reakcí a Pozitivní sebeinstrukce) STD = směrodatná odchylka, df = stupně volnosti , t = testové kritérium, F = testové kritérium , p= signifikace

s diagnostikovaným duševním onemocnìním. I autorky validizaèní studie dotazníku upozoròují, že se nejedná o diagnostický nástroj, i když je primárnì cílený na rozlišení závažného stavu s pøítomnosti depresivních symptomù (Müllerová et al., 2001). Studie pøímo zamìøené na výzkum kvality života a intenzity prožívaného stresu u zdravé populace jsme v literatuøe nenalezli. Jen nepøímo lze naše výsledky konfrontovat se studii Goppoldové se spolupracovníky (2005), kteøí u pacientù s neurotickými onemocnìními vyvolanými stresem (dgF4x) nalezli v porovnání s pacienty z jiných diagnostických skupin nejmenší spokojenost se svým zdravím, nižší schopnost zvládat konflikty s druhými a umìním odpustit si vlastní selhání. Kvalita života byla hodnocena pomocí jiného nástroje (Schwarzova škála hodnocení terapie). Prezentované výsledky jsou omezeny srovnáváním dvou subškál z obou dotazníkù. V pøípadných dalších studiích spatøujeme jako nezbytné porovnat data výzkumných nástrojù zamìøených na stres a kvalitu života ve více vzájemnì se obsahovì pøekrývajících oblastech života. ad 2) Dysfunkèní copingové strategie Korelace copingových strategií dotazníkù SVF 78 a CASQ ukázala vzájemnou pøíbuznost obou nástrojù v konstruktu

dysfunkèního zvládání. V obou dotaznících znaèí negativní strategie tendenci k nasazení nepøíznivých, spíše stres zesilujících zpùsobù vyrovnání se se stresem. Probandi, kteøí dosáhli vyššího skóre v negativních strategiích Úniková tendence a Rezignace dotazníku SVF 78, zároveò vykázali vyšší hodnoty ve strategii Úniku dotazníku CASQ. Zbývající dvì dysfunkèní strategie z dotazníku SVF 78 (Perseverace, Sebeobviòování) nevykázaly pozitivní korelaci s Únikovou strategií druhého dotazníku. Korelaci jsme nalezli taktéž mezi strategií Odmítání viny (SVF 78) a Únikovou strategií (CASQ). Strategie Odmítání viny, definovaná jako chybìní vlastní odpovìdnosti za zátìž, je øazena mezi strategie pøehodnocení a devalvace a vyznaèuje se defenzivním pojetím copingu. Tím je do urèité míry pøíbuzná s výše uvedeným „popøením problému“ jakožto intrapsychickou obranou, která je inherentní strategii Úniku v konstruktu dysfunkèního zvládání. Otevøenou otázkou zùstává interpretace pozitivní korelace mezi strategií Odmítání viny dotazníku SVF 78 a strategií Sebeøízení dotazníku CASQ. Snad jen „uvìdomování si vlastních možností pøi zvládání zátìže a stresu“ a „tendence ke kompromisnímu øešení“ (CASQ) mohou nepøímo ukazovat na urèitou míru zbavování se odpovìdnosti (SVF 78) pøi zvládání zátìže.

154

Pùvodní práce ad 3) Intenzita prožívání stresu a volba copingových strategií Zjistili jsme, že probandi vykazující intenzivnìjší prožívání stresu a zátìže v doménách Budoucnost, Opaèné pohlaví, Vlastní osoba a Celková zátìž (dotazník PQ), mají tendenci volit dysfunkèní zvládací strategie (tab. 4) – zátìži se vyhnout, popírat problém, odreagovat se afektem èi únikem k alkoholu, myslet na nejhorší, stáhnout se do sebe (dotazník CASQ). U dvou zbývajících copingových strategií dotazníku CASQ (Aktivní zvládání a Sebeøízení), jsme korelace s vyšší intenzitou prožívání stresu nenalezli. Data se shodují s tvrzením Seemannové (2004), která na základì výsledù nìkterých výzkumù (napø. Billings a Moos, 1984; Folkman a Lazarus, 1986; Bodenmann, Cina a Schwerzmann, 2001) dospìla k závìru, že adolescenti, kteøí pro své osobnostní rysy zažívající pravdìpodobnì více stresu (a tím jsou rizikovými pro rozvoj depresivní poruchy), volí ve srovnání s jinými adolescenty dysfunkèní copingové strategie. Taktéž Seiffge-Krenke prokázala (1995), že stresem silnì zatížení adolescenti používají ménì efektivních copingových strategií. Uvedené výsledky do jisté míry potvrzují náš pøedpoklad, že probandi intenzivnìji prožívající stres mají tendenci k preferenci maladaptivních copingových strategií. V pozadí budoucích výzkumù zùstává hledání odpovìdi na otázku, zda by redukce stresu vedla i ke zmìnì copingového chování. Jinými slovy: došlo by ke zmìnì v preferenci copingových strategií stresem zatížených adolescentù za pøedpokladu snížení jejich stresu? Volili by poté tito adolescenti produktivní copingové strategie? A je možné získat takové poznatky pouze prostøednictvím dat z dotazníku, nebo by se mìly studie zamìøené na výzkum copingu orientovat i na jiné výzkumné metody, napø. pozorování, modelové studie, kontrolované laboratorní studie èi strukturovaný rozhovor? Dosavadní výzkum copingového chování je do znaèné míry orientován na interpretaci dotazníkových dat. Podle našeho názoru by se budoucí bádání nad zvládáním zátìže a stresu mìlo orientovat i na èetnìjší využití uvedených metod. ad 4) Subjektivnì vnímaná kvalita života a dysfunkèní copingové strategie Stejnì jako v pøedchozím pøípadì i pøi hledání vzájemné souvislosti mezi subjektivnì vnímanou kvalitou života a preferencí copingových strategií se èásteènì potvrdil náš výchozí pøedpoklad. Probandi souboru „nižší subjektivnì vnímaná kvalita života“ dosáhli významnì vyšších hodnot ve zvládacích strategiích Potøeba sociální opory, Perseverace, Rezignace a Sebeobviòování. Statisticky signifikantní rozdíl se prokázal ve strategii Úniková tendence. Vyjma Hledání sociální opory jsou vyjmenované strategie zahrnuty do kategorie negativního zvládání. Naopak nižších hodnot dosáhl soubor s „nižší subjektivnì vnímanou kvalitou života“ ve strategii Podhodnocení a devalvace (POZ1) (tab. 6). Interpretace preferencí dysfunkèních strategií zvládání v závislosti na vnímané kvalitì života naznaèuje, že probandi s „nižší“ subjektivnì vnímanou kvalitou života mají tendenci k nadhodnocování závažnosti stresoru, dávají sami sobì vinu za vznik zátìže, své reakce na zátìž ve srovnání s jinými hodnotí jako nedostateèné. Bìhem zvládání zátìže vykazují sklon k vyhledávání pomoci druhých, pocitùm bezmoci a beznadìje k vlastním možnostem situaci zvládnout. Objevuje se dispozice k sklíèenosti a pøisuzování chyb vlastnímu jednání v souvislosti se zátìží a neschop-

155

PSYC HIATR IE ROÈNÍK 11 2007 ÈÍSLO 3 nost se myšlenkovì odpoutat od prožívané problémové situace a prodlužovat tím dobu rozrušení. Zámìrem je ze zátìže vyváznout èi pøed ní uniknout, rezignovat pøed vyvstanuvšími problémy. Zvládací procesy v kontextu kvality života byly pøedmìtem zkoumání J. Senky (1995) a též J. Senky a L. Páleníka (1996). Autoøi zjistili, že efektivita zvládacích procesù u rizikových pacientù s chronickým onemocnìním do velké míry závisí na úrovni subjektivní pohody. To silnì ovlivòuje i kvalitu života tìchto pacientù (in Senka, 1997). I v pøípadì hledání psychologických souvislostí mezi vnímáním vlastní kvality života a copingovým chováním platí výhrady uvedené v diskusi k pøedchozím výsledkùm – povede subjektivní zlepšení vnímání osobní kvality života ke zmìnì zpùsobù zvládání zátìže? A není možné se na problematiku podívat z opaèné strany – nestojí v pozadí nespokojenosti (byś jen aktuální) s vlastním prožíváním právì nedostateèná dovednost øešit zátìžové situace? Odpovìï mohou pøinést další výzkumy s využitím rozmanitých výzkumných nástrojù.

Závìr V práci jsme se pokusili o nalezení vztahu mezi intenzitou prožívání stresu a zátìže a volbou dysfunkèních (maladaptivních) copingových strategií. Studie je metodicky omezena malým výzkumným souborem (n = 62), nekompletním využitím Dotazníku kvality života a disproporcionalitou subsouborù „nižší vnímaná kvalita života“ (n = 12) oproti subsouboru „vyšší vnímaná kvalita života“ (n = 50). Korelace dat dotazníku zkoumajících intenzitu prožívání stresu s dotazníky zjišśujícími preference copingových strategií ukazují na tendenci mezi vyšší intenzitou prožívání stresu a dysfunkèním copingem. Tìsný vztah mezi intenzivním prožíváním stresu a jeho dysfunkèním zvládáním se prokázal v oblastech Budoucnost, Opaèné pohlaví, Vlastní osoba. Ve zbývajících oblastech jsme souvislost neprokázali. Data taktéž ukazují na urèitou oprávnìnost postupu pøi zkoumání intenzity prožívané zátìže pomocí dotazníku zamìøeného na zjišśování kvality života. Konstrukt „subjektivnì vnímaná kvalita života“– tak jak je koncipována dotazníkem Q-LES-Q – mùže odkazovat nejen k depresivní symptomatice, nýbrž i k intenzitì prožívaného stresu. Tento pøedpoklad je nicménì nutné podrobit dalšímu zkoumání za využití více škál dotazníkù zamìøených na kvalitu života a intenzitu prožívání stresu. Hledání vlivu subjektivnì vnímané kvality života na preferenci copingových strategií naznaèuje souvislost mezi nespokojeností s kvalitou života (ve škole a volném èase) a dysfunkèním zvládáním zátìže. Probandi souboru nižší subjektivnì vnímaná kvalita života mìli tendenci více preferovat dysfunkèní copingové strategie oproti souboru s vyšší subjektivnì vnímanou kvalitou života. Za úvahu by poté stálo podrobnìjší zkoumání vzájemné determinace prožívání stresu, vnímání kvality života a copingovým chováním. Studie v hrubých rysech nastiòuje možnosti a smìry výzkumu maladaptivního copingového chování v závislosti na zvýšené intenzitì prožívaného stresu. Obsahová podobnost nìkterých projevù dysfunkèního zvládání zátìže s klinickým projevy depresivního onemocnìní naznaèuje možný smìr dalšího bádání, s možností pøinést mnoho podnìtných poznat-


Pùvodní práce

kù o pøíèinách èi projevech maladaptivních vzorcù chování adolescentù s klinickými projevy depresivní poruchy.

psychologie pøi Univerzitì Mainz) za poskytnutí dotazníkù CASQ a PQ a za užiteèné rady k jejich vyhodnocení .

Podìkování: Rád bych na tomto místì podìkoval PhDr. Barboøe Koláèkové (Psychiatrická léèebna Kromìøíž) za spolupráci i za poskytnutí dotazníku SVF 78. Za poskytnutí studijních materiálù dìkuji dr. Petøe Hampel (Centrum klinické psychologie pøi Univerzitì v Brémách). Podìkování patøí i prof. Inge Seiffge-Krenke a jejímu spolupracovníku Dr. Timu Gelhaarovi (Ústav vývojové a pedagogické

Pavel Palíšek Støední škola hotelová a služeb Na Lindovce 1463 767 01 Kromìøíž E-mail: [email protected] Do redakce došlo: 26. 10. 06 K publikaci pøijato: 22. 1. 07

LITERATURA Bareš M, Praško J. Depresivní porucha. In: Seifertová D, Praško J, Höschl C. Postupy v léèbì psychických poruch. Praha: Academia Medica Pragensia 2004; 471.

Loney B, Kline J, Joiner T et.al. Emotional Word Detection and Adolescent Repressive-Defensive Coping style. Journal of Psychopatology and Behavioral Assessment 2005; 27: 1-9.

Dotazník kvality života (Q – LES – Q). Praha: Academia Medica Pragensia 2003; 23.

Libigerová E. Dystymie-trvalá afektivní porucha na pomezí poruch osobnosti a poruch nálady. Psychiatrie 2006;10(1 ):27-33.

Ebata A T. Helping Young Adolescents Cope with Stress. National Network for Child Care, 1994. In. Tood C.M (Ed.) School age connections. Urbana – Champaign, Il: University of Illinois. Citováno z: http://www. nncc.or/SAAC/sac42_adolesc.stress.html

Mareš J. Diagnostika zvládání zátìže u dìtí a dospívajících. Pedagogika, 1999; 49:12-41.

Ficková E. Determinanty zvládanie stresu I. - Teoretické prístupy. Ès. psychologie 1993; 37 (1): 37-46. Frydenberg E. Adolescent coping: theoretical and research perspectives. Taylor & Francis e- Library 2001; 573. Geisthad C, Munsch, J. Coping with school stress: A comparison of adolescents with and without learning disabilities. Journal of learning disabilities1996; 29 (3): 287- 296. Hampel P, Petermann F. Age and Gender Effects on Coping in Children and Adolescents.Journal of Youth and Adolescence 2005; 34 (2):73-83.

Medveïová L. Úzkostlivosś jako moderátor zvládania stresu u detí. Psychológia a patopsychológia dieśaśa, 1995; 30 (1): 68-72. Motlová L, Koukolík F. Schizofrenie. Neurobiologie, klinický obraz, terapie. Praha: Galén, 2004; 437. Müllerová H, Libigerová E, Prouzová, M et al. Mezikulturní pøenos a validizace dotazníku kvality života Q-LES-Q v populaci nemocných s depresivní poruchou. Psychiatrie 2001; 5 (2):80-86. Printz BL. Stress-Buffering Factors Related To Adolescent Coping: A Path Analysis.Adolescence 1999; 34.

Hampel P, Petermann F. Percevived stress, coping and adjustment in adolescents. Journal of Adolescent Health 2006; 38 (4): 409-415.

Seemann S. Persönlichkeit, Coping und depressive Symptomatik im Jugendalter. Disertaèní práce pøedložená na fakultì Informations – und Kognitionswissenschaften der Eberhard –Karls –Universität Tübingen. Tübingen, 2004;111.

Hort V, Hrdlièka M, Kocourková J, Malá E. et al. Dìtská a adolescentní psychiatrie. Praha: Portál 2000; 496.

Seiffge-Krenke I. Stress, coping and relationship in Adolescence. New Jersey: Lawrence Erlbaum Associates, Inc. 1995; 285.

Höschl C. Green paper on mental health consultation. First thematic meeting of the group „Platform on mental health“ with subgroup „Interface between research and Policy.Psychiatrie 2006; 10 (2):124-126.

Senka J. Problematika copingu v slovenskej psychológii. Psychológia a patopsychológia dieśata 1997; 32(2): 211-216.

Höschl C. To nejlepší z psychofarmakologie. 44. výroèní kongres Amerièan College of Neuropsychpharamacology, Waikoloa 15. 12. 2005. Psychiatrie 2006; 10 (1):42-48. Lazarus RS, Folkman S. Stress, Appraisal and Coping. New York: Springer, 1984.

Spangenberg J, Henderson K. Stress and Coping in Black South African Adolescents. Studia Psychologica 2001; 43(2):77-90. Švancara J. Dotazník Strategie zvládání stresu – SVF 78 autorù Wilhelma Jankeho a Gisely Erdmannové. Praha: Testcentrum 2003; 26. Zimmer-Gembeck M, Skinner EA. Review of the book Stress, Coping, and Relationships in Adolescence by Inge Seiffge-Krenke. Merrill-Palmer Quarterly: Journal of developmental psychology 1998; 44:120-126.

156

STRESOVÉ SITUACE A JEJICH ZVLÁDÁNÍ V OBDOBÍ

Recommend Documents