Stres v činnosti pracovníků podnikatelských subjektů

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Stres v činnosti pracovníků podnikatelských subjektů Bakalářská práce

Autor:

Radka Tanglová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Mgr. Ingrid Matoušková, Ph.D.

Duben, 2009

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury.

V Praze, dne 6.4.2009

Radka Tanglová

Poděkování: Děkuji Mgr. Ingrid Matouškové, Ph.D., vedoucí mojí bakalářské práce, za cenné rady a připomínky při tvorbě této práce.

Praha, 6.4.2009

Radka Tanglová

Anotace: Bakalářská práce se zaměřuje na problematiku stresu v podnikatelské sféře. Otázkou je tedy jak samotná historie a vývoj podnikání v České republice, tak mechanismus stresu pod názvem generální adaptační syndrom, jeho jednotlivé fáze a ego-obranné mechanismy, kterými se tělo můţe bránit. Zároveň autor v práci rozebere nejčastější faktory způsobující jedincům stres v podnikatelském prostředí a také nezapomene vyhodnotit skupiny lidí nejvíce zasaţeny negativním stresem. Následky stresu a moţnosti, jak jim předcházet, jsou dalšími velmi důleţitými kapitolami. V této části autor poukáţe na nesčetné následky negativního a nezvládnutého stresu a zároveň se nezapomene zaměřit na nalezení odpovídajících řešení, pomocí kterých je moţné tomuto jevu účinně předejít.

Annotation: This bachelor’s work is focused upon the stress factors within the entrepreneurial sphere. The question is concerning both the history and development of entrepreneurial activity within the Czech Republic. “Stress mechanism” comes under the name of General Adaptation Syndrome. The particular phases and ego-defensive mechanisms which the body can defend with. Herewith the author analyses the most commonly occurring factors which causes people stresses within the entrepreneurial environment. The author doesn’t forget to evaluate groups of people which are the most influenced by the negative stress. Very important chapters are the results of the stress and the possibilities of how to prevent them. In this part of the work the author points out many different results of the negative and uncontrolled stress. Not forgetting to focus upon finding matching solutions by which it is possible to in effect effectively prevent negative responses to those working within the entrepreneurial sphere.

2

Osnova: Úvod ........................................................................................................................................... 7 1. Podnikání dnes a v minulosti ............................................................................................. 9 1.1 Historie podnikání ...................................................................................................... 9 1.2 Podnikání po roce 1989 ............................................................................................ 12 2. Faktory ovlivňující stres v podnikatelské sféře a skupiny lidí, které stres postihuje nejvíce ...................................................................................................................................... 14 2.1 Pojem stres ............................................................................................................... 14 2.2 Stresory na pracovišti ............................................................................................... 15 2.2.1 Dělení stresorů.................................................................................................. 15 2.3 Reálné stresory na pracovišti.................................................................................... 16 2.3.1 Nezaměstnanost ................................................................................................ 16 2.3.2 Stres z důvodu zajištění prosperity firmy ......................................................... 17 2.3.3 Přetíţení - špatné stanovení priorit ................................................................... 19 2.4 Typy lidí, kteří jsou stresem v práci nejvíce ovlivňováni ........................................ 22 2.4.1 Faktory ovlivňující stres jedince ...................................................................... 22 2.4.2 Genetická výbava jedince................................................................................. 22 2.4.3 Osobnost jedince .............................................................................................. 23 2.4.4 Zdravotní zvyky a návyky ................................................................................ 24 2.4.5 Velikost zátěţe ................................................................................................. 24 2.5 Skupiny postiţené stresem ....................................................................................... 24 2.5.1 Ţeny .................................................................................................................. 25 2.5.2 Ţena manaţerka................................................................................................ 26 2.5.3 Ostatní skupiny ................................................................................................. 27 3. Projevy stresu ................................................................................................................... 28 3.1 Generální adaptační syndrom ................................................................................... 28 3.1.1 Alarm ................................................................................................................ 29 3.1.2 Rezistence......................................................................................................... 30 3.1.3 Exhausce........................................................................................................... 30 3.2 Ego-obranné mechanismy ........................................................................................ 32 3.2.1 Racionalizace ................................................................................................... 33 3.2.2 Bagatelizace ..................................................................................................... 33 3.2.3 Vytěsnění (represe) .......................................................................................... 33 3.2.4 Regrese ............................................................................................................. 33 3.2.5 Kompenzace ..................................................................................................... 34 3.2.6 Projekce ............................................................................................................ 34 3.2.7 Identifikace ....................................................................................................... 34 3.2.8 Přemístění ......................................................................................................... 34 3.2.9 Obviňování ....................................................................................................... 34 3.2.10 Útěk do fantazie ............................................................................................... 35 3.3 Dělení projevů stresu ................................................................................................ 35 3.3.1 Fyziologické projevy stresu ............................................................................. 35 3.3.2 Psychologické projevy stresu ........................................................................... 38 3.3.3 Behaviorální projevy stresu .............................................................................. 39 4. Následky stresu ................................................................................................................ 40 4.1 Psychologické a sociální reakce ............................................................................... 40 4.2 Psychosomatická onemocnění.................................................................................. 41 4.2.1 Stres a jeho působení na imunitu...................................................................... 42 4.2.2 Stres a kardiovaskulární systém ....................................................................... 42 4.2.3 Astma ............................................................................................................... 43 5

4.2.4 Vředová onemocnění........................................................................................ 44 4.2.5 Koţní onemocnění............................................................................................ 44 4.2.6 Pamět a stres ..................................................................................................... 44 4.2.7 Sexualita ........................................................................................................... 45 4.2.8 Páteř a hlava ..................................................................................................... 45 4.2.9 Syndrom vyhoření ............................................................................................ 45 4.2.10 Deprese ............................................................................................................. 47 5. Moţnosti předcházení stresu ............................................................................................ 49 5.1 Moţnosti předcházení stresu ze strany kaţdého zaměstnance ................................. 49 5.1.1 Nepsychogenní techniky .................................................................................. 49 5.1.2 Psychogenní emoční techniky .......................................................................... 52 5.1.3 Relaxace ........................................................................................................... 54 5.1.4 Další moţnosti předcházení stresu ................................................................... 54 5.2 Moţnosti předcházení stresu ze strany zaměstnavatele ........................................... 57 Závěr......................................................................................................................................... 59 Pouţitá literatura: ..................................................................................................................... 61

6

Úvod Ze všech vyšších tvorů na Zemi je člověk bytostí proti stresu nejodolnější. V dnešní, nade všechny představy sloţité, společnosti se stal stres trvalou součástí našeho ţivota. Ţivot bez něj si uţ ani nedokáţeme představit. Setkáváme se s ním na kaţdém našem kroku od dětství aţ po stáří. Naše společnost prošla v průběhu velké řady let značným evolučním vývojem. I kdyţ jiţ většinou nebojujeme o holé přeţití, protoţe tyto potřeby máme aţ na výjimky zajištěny, stresu jsme se dosud nezbavili. Ba naopak. Dnešní doba se označuje za hektickou, za dobu, kde stres vládne téměř všude. Avšak vytvořili jsme si ji my sami. Nebojujeme jiţ o holé přeţití, jak tomu bylo dříve, abychom však mohli v této době přeţít, vytvořili jsme si pro sebe takový umělý boj – práci. Ta nám zajišťuje prostředky na ţivobytí, ale ve většině případů nám také zajišťuje velkou dávku stresu. Ţijeme v době neomezených moţností. Lidé ze své přirozenosti chtějí sami od sebe a od ţivota stále víc a více. A protoţe se lidé chtějí mít čím dál lépe, přemýšlí o tom, jakým způsobem si co nejlépe zajistit prostředky pro ţití. Způsobů, jak si toto zajistit je několik. Někdo se pouští do podnikání, někdo se snaţí vybudovat si co nejlepší pozici v zaměstnání a někdo vymýšlí jiné formy obţivy. Ale zůstanu u prvních dvou, které jsou nejčastější. Lidé se jak v podnikání, tak i v zaměstnání snaţí obstát co nejlépe a zároveň si pomocí prostředků získaných z těchto činností, ţít co nejlepší ţivot. Avšak nic není zadarmo a protoţe nás stres ohroţuje ve všech oblastech našeho ţivota, není ho ani v profesní činnosti málo. Je to způsobeno tím, ţe se snaţíme ve své profesi vydat ze sebe to nejlepší a pokud moţno za co nejkratší dobu. Avšak často si neuvědomujeme, ţe jsme tak sami proti sobě a dostáváme se do koloběhu nekonečných stresů. Tato doba totiţ klade velké nároky na člověka a jeho fungování, takţe opravdu není lehké v ní obstát. Proto se nám často stává, ţe musíme sáhnout aţ na dno svých sil a mobilizovat všechny rezervy, abychom dokázali tyhle situace zvládnout. Zkrátka stres je velmi aktuální téma pro kaţdého a právě proto, ţe velmi často tyto situace známe a je mnoho lidí, kteří se v těchto situacích nachází, chtěla bych o tomto tématu více pohovořit a detailně probrat jeho stinné stránky. Je totiţ pro nás velmi zajímavé a hlavně prospěšné pochopit své tělo, tedy vědět jaké mechanismy se v těle ve stresových situacích spouštějí a jaké následky to v našem těle můţe vyvolat. Dle mého názoru totiţ jedině tak máme moţnost předejít mnohým maladaptivním projevům, které stres způsobuje. 7

Proto je cílem mé práce popsat příčiny a následky stresu subjektů v podnikatelské sféře a navrhnout odpovídající řešení, které by tento jev eliminovalo. Právě nyní, kdy se ocitáme v 21. století, ve století, ve kterém můţeme pozorovat velký rozvoj podnikatelských aktivit, je bohuţel velmi pravděpodobné, ţe se lidí s různými následky stresu bude objevovat stále více. Protoţe má podnikání zcela zásadní přínos pro národní ekonomiky, chtěla bych v této práci upozornit na následky, které můţe stres z podnikatelské sféry způsobit a alespoň částečně pomoci lidem těmto následkům předejít.

8

1.

Podnikání dnes a v minulosti

Dříve neţ se dostanu k mechanismu stresu, chtěla bych se v této kapitole zaměřit na podnikání a podnikatelské moţnosti dnes a v minulosti. Nejdříve ale vysvětlím, co pojem podnikání znamená. Je to soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní zodpovědnost za účelem dosažení zisku1. Tedy hlavním motivem podnikání je dosahování zisku, který se dociluje pomocí uspokojování potřeb zákazníků. Tyto potřeby zákazníků podnikatel uspokojuje svými výrobky a sluţbami prostřednictvím trhu, coţ vede k tomu, ţe musí čelit určitému riziku. To se odvíjí od předmětu podnikatelské činnosti, dynamiky okolního světa a v neposlední řadě i osobního zaloţení podnikatele. Ale to není všechno. Proto, aby fyzická či právnická osoba mohla nějakou takovouto činnost začít, je zapotřebí určitého vkladového kapitálu. Přičemţ velikost tohoto kapitálu závisí na předmětu podnikání. To znamená, ţe např. podnik zabývající se pohostinstvím bude potřebovat menší vkladový kapitál neţ podnik s informačními technologiemi. To jenom na okraj k pojmu podnikání. Zároveň nyní vysvětlím i pojem podnik. Je to soubor hmotných, osobních i nehmotných sloţek podnikání. Přičemţ hmotnými sloţkami se rozumí pozemky, budovy, stroje, zařízení, dopravní prostředky, materiál a další, nehmotnými sloţkami jsou finance a různá práva např. k obchodnímu jménu či ochranné známce a osobními sloţkami jsou lidé pracující v podniku2. Takţe i z definice pojmu podnik je zřejmé, ţe lidské zdroje jsou v oblasti podnikání velice důleţitou sloţkou, bez které by se o podnikání nedalo hovořit.

1.1 Historie podnikání Pojetí podnikání a tím i podniku se v průběhu doby měnilo. Před listopadem 1989 jsme v Československu měli instituce, které se sice jmenovaly podniky, ale měly s podnikáním jen velmi málo společného. Systém centrálního řízení ekonomiky nepreferoval podnikavost, ale disciplinované plnění úkolů stanovených seshora. Kritériem úspěšnosti podniku tedy nebylo to, zda obstojí v konkurenci, ale stupeň plnění plánu. Vznikla tak kuriózní situace, kdy všichni byli dobří, protoţe plnili plán, ale ekonomika i podniky zaostávaly za okolním

1 2

Zákon č. 513/1991 Sb.obchodní zákoník § 2 Němec Vladimír, Řízení a ekonomika firmy, 1. vydání, Praha, Grada Publishing,1998, s. 16

9

světem. Přičemţ toto všechno nevzniklo náhodou, ale bylo způsobeno politicko-ekonomickou orientací Československa3. Kořeny tohoto velkého zaostávání naší ekonomiky se datují k únoru 1948, kdy se k moci dostávají komunisté, kteří odstraňují poslední zbytky demokracie v Československu. Započala se tedy éra přestavby národního hospodářství. Naplno se rozvinul proces kolektivizace zemědělství a znárodňování podniků. V Československu se začíná klást velký důraz na těţký průmysl. Situace v Československu vyvrcholila v roce 1953, kdy byla prakticky do důsledku přijata sovětská metoda řízení podniku a její rozhodující nástroj – technickoprůmyslový a finanční plán. Československo tedy definitivně přechází k příkazové ekonomice s centrálním plánováním a zároveň se začíná ve všech tvarech skloňovat slovo „pětiletka“. Pro mou generaci je to termín známý pouze z vyprávění, avšak v té době by se nenašlo člověka, který by nevěděl, co tento termín znamená. Pětiletka určovala plán výroby na pět let dopředu, přičemţ se nebral v potaz trţní mechanismus ekonomiky a jeho poptávka a nabídka, ale nastoloval se pevný plán, od kterého nebylo moţné upustit. A právě z toho důvodu, ţe tento systém nebyl vybudován na zcela zdravém základu, se jiţ třetí pětiletka ukázala být lichou a tak v roce 1962 byla prohlášena za nereálnou a byla zrušena. Na základě tohoto faktu povolili komunisté své otěţe a zkostnatělý systém centrálního plánování mělo nahradit plánované trţní hospodářství. To mělo obnášet větší samostatnost podniků a nově měla být připuštěna i moţnost podnikání. Ale i přes tyto kroky byla v roce 1966 schválena v pořadí jiţ čtvrtá pětiletka. Prostor, kterým systém centrálního řízení vymezoval chování a rozhodování podniků, se však poměrně brzy ukázal jako příliš těsný, coţ vedlo k reformním snahám, jeţ však nikdy neměly dlouhého trvání. Poslední z velkých a široce zaloţených reforem vznikla v roce 1967. Srpen 1968 znamenal ukončení reformních snah a nástup „normalizace“. Normalizační proces zaloţil represivní kampaň proti všem, kteří se snaţili reformu rozvíjet. Ideologicky vystoupily proti reformě jak vnější, tak vnitřní síly. K vnějším patří tzv. Bílá kniha „K událostem v Československu“, zpracovaná v roce 1968 tiskovou skupinou sovětských ţurnalistů v Moskvě. Doma se s reformou „vypořádal“ Ekonomický ústav Československé akademie

3

SYNEK Miloslav a kol., Podniková ekonomika, 4. přepracované a doplněné vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, s.

5

10

věd, který vydal v září roku 1972 v časopise Politická ekonomie obsáhlou studii „Analýza vývoje ekonomické teorie v Československu v šedesátých letech“4. Zcela podle principu kyvadla nastoupila v osmdesátých letech nová vlna liberalizace, doprovázená pokusy o reformu. Pro tuto i všechny ostatní reformní snahy bylo charakteristické, ţe nemohly překročit meze centrálního řízení ekonomiky. Představa o tom, ţe by podniky mohly rozhodovat samy o sobě, vstupovat svobodně na trh a samostatně navazovat obchodní kontakty, byla pro politickou moc zcela nepřijatelná. Proto se všechny tyto reformy nakonec vyţily především ve změnách organizační vztahů a v dalším propracovávání jiţ tak dost zbyrokratizovaného rozpisu plánu. Nicméně to bylo období, které zcela nebránilo tvůrčímu myšlení, coţ se projevilo v nových přístupech k podnikovému hospodářství5. Záhy se začala projevovat celosvětová krize komunismu, pramenící ze závaţných ekonomických potíţí socialistických států. Centrální plánování se na celé čáře projevilo jako kontraproduktivní a stagnující aţ skomírající ekonomiky zemí východního bloku začínaly nabírat hrozivou ztrátu za progresivními ekonomikami kapitalistických států. Tento dopad si stále více uvědomovali zakladatelé centrálního plánování tamějšího Sovětského svazu a přišli s nápadem přestavby jiţ velmi poničené ekonomiky pod názvem perestrojka. Ta měla kromě jiţ zmíněné ekonomiky vyřešit problémy v oblasti politické a sociální6. Avšak ani ta neoddálila pád komunismu, který se v Československu konal 17. listopadu 1989. K němu došlo díky kombinaci několika faktorů, kterými byly zřetelný úpadek socialistického hospodářství, Gorbačovův nástup v Sovětském svazu znamenající mezinárodní uvolnění, slábnoucí ideologický tlak zkostnatělé komunistické strany, pád berlínské zdi a sílící nespokojenost mladších generací s politickým a ekologickým stavem. Před Československem se tak opět otevřela moţnost demokratického vývoje. Začala společensko-ekonomická transformace - přechod od komunistického systému a centrálně plánované ekonomiky na svobodnou demokratickou společnost s trţní ekonomikou7.

4

Synek M., cit. 3, s. 6 Synek M., cit. 3, s. 6 6 http://gjkt.cz/vyuka/granty-projekty/oralni-historie/nez-pujdete-do-terenu/strucna-historie-csr-1945-89.doc, 13.12.2008 7 http://www.icm.uh.cz/soubor.py/FIL1960, 14.12.2008 5

11

1.2 Podnikání po roce 1989 První soukromí podnikatelé se začali objevovat jiţ od roku 1988, avšak jejich boom začal aţ v roce 1990. Jak řekl prezident Středního podnikatelského stavu Zdeněk Somr: „V prvních letech šlo začít bez peněz a kdyţ se do toho šlo na plno a záměr byl dobrý, tak se úspěch dostavil. Byrokracie byla malá a úředníci nebyli příliš arogantní“. Avšak tato situace se jiţ opakovat nebude a právě proto se jiţ ani nebude opakovat takové nadšení pro podnikání, jaké panovalo počátkem 90. let8. Podnikání začal upravovat zákon, který přijalo tehdejší Federální shromáţdění s účinností od 1. května 1990. Šlo o předchůdce Ţivnostenského zákona, který byl posléze přijat v roce 1992 a od té doby mnohokrát novelizován. Nové podniky vznikaly na zelené louce, tedy provizorně v panelákových bytech, garáţích, sklepích. Dále pak byly zakládány díky restitucím, kdy se navrácením majetku obnovovaly staré rodinné firmy. Podnikání pomohla rozjet i tzv. malá privatizace, kterou vyhlásila vláda v roce 1991. Ta spočívala v tom, ţe se v draţbách prodávaly státní provozovny lidem, kteří si na ně většinou půjčili peníze v bankách. Byl to velice rychlý proces, kdy se např. v pátek zavírala prodejna státního obchodu, v sobotu se konala její draţba a v pondělí prodejnu otevíral nový majitel. Rok 1993 byl důleţitý tím, ţe vstoupila v platnost nová daňová soustava, která nahradila daň z obratu. Do té doby docházelo v této oblasti pouze k drobným legislativním úpravám, aby bylo vůbec moţné podnikat. O pár let později ztíţila podnikání měnová krize, která způsobila, ţe úvěry u bank se staly pro velkou část podnikatelů téměř nedostupnými. Toho vyuţili za vydatné podpory vládní garnitury zahraniční podnikatelé, kteří za relativně malé peníze ovládli celá některá odvětví. Počet podnikatelů vzrostl od té doby téměř na jeden milion. Dle České správy sociálního zabezpečení se jedná konkrétně o číslo 941 000 osob samostatně výdělečně činných, tedy podnikatelů v České republice. Právě v roce 2008 přibylo ve třetím a čtvrtém čtvrtletí o 23 000 podnikatelů více. Důvodem pro to je ta skutečnost, ţe v první polovině roku 2008 česká ekonomika velice slušně rostla

8

http://www.tiscali.cz/mone/mone_center_041026.789232.html, 20.12.2008

12

a dále pak novela ţivnostenského zákona, která vstoupila v platnost od července 2008 a díky níţ se výrazně zjednodušuje vstup do podnikání9. Tato novela přinesla mnoho změn v ţivnostenském zákoně. Např. nově jiţ nejsou ţivnostenské listy a koncesní listiny, ale jen výpis, dále se ruší místní příslušnost ţivnostenských úřadů, sniţují se nároky na povinnou praxi nebo to, ţe volná ţivnost je nyní jen jedna a je rozčleněná do 80 oborů. A v neposlední řadě se sniţují i finanční náklady na ohlášení další ţivnosti10. Jsou to tedy změny nemalé, díky kterým začalo ve třetím čtvrtletí podnikat o více neţ 12 000 ţivnostníků více neţ v roce 2007, ale také díky tomu, ţe někteří lidé, kteří přichází s nastupujícím útlumem v některých odvětví o práci, raději zaţádali o ţivnostenský list, neţ aby se přihlásili na úřadu práce jako nezaměstnaní. V ţádné jiné zemi Evropské unie nemají ţivnostníci na ekonomiku země takový vliv jako v Česku. Firmy, které zaměstnávají jednoho aţ devět lidí, se na celkovém počtu podniků podílejí více neţ 95 procenty a jsou vůbec největším zaměstnavatelem. Práci u nich našla více neţ třetina všech zaměstnanců. A právě proto je zapotřebí věnovat větší pozornost tématu pracovního stresu, jednotlivým stresorům a pochopit reakce člověka ve stresu, které stresovou reakci provází. Tyto stresové situace se totiţ nevyhýbají ţádnému z nás, protoţe práce je nedílnou součástí našeho ţivota, bez které bychom si často ani ţití neuměli představit. Proto celkový systém stresu a stresové reakce vysvětlím v následujících kapitolách.

9

http://dumfinanci.cz/stalo-se/pocet-podnikatelu-v-cr-letos-stoupl, 20.12.2008 http://www.blansko.cz/clanky/08/06/novela-zivnostenskeho-zakona-od-1-7-2008-usnadni-vstup-dopodnikani.php, 21.12.2008 10

13

2. Faktory ovlivňující stres v podnikatelské sféře a skupiny lidí, které stres postihuje nejvíce Stres je velice aktuální téma snad v této době pro kaţdého. U kaţdého má sice jinou příčinu, ale uţ ten fakt, ţe ţijeme ve velice rychlé době nabízející nesčetný počet moţností, ale vyţadující velké nároky na kaţdého jedince, zapříčiňuje dle mého názoru tu skutečnost, ţe se stále více lidí nachází ve stresu a někdy dokonce i v depresích. Stres se stal kaţdodenní součástí našeho ţivota a nezáleţí na tom, zda se jedná o děti, studenty, matky na mateřské dovolené nebo řadové zaměstnance či manaţery.

2.1 Pojem stres Stres je nespecifická odpověď organismu na zátěž, respektive na jakýkoliv požadavek, který je kladen na organismus11. Takto vymezil poprvé v 30. letech minulého století význam slova stres kanadský endokrinolog Hans Seley. Od té doby byla zaznamenána značná variabilita v přístupech jednotlivých autorů k chápání a definování stresu. Mezi autory, kteří se stresem a jeho definováním zabývali či zabývají patří např. M. Morávek, J. Dvořák, J. Charvát, O. Mikšík, A. Hladký, O. Matoušek a další. Jejich jednotlivé vymezení stresu tu nebudu vyjmenovávat, protoţe ačkoliv jsou jejich názory na význam slova stres v určité míře rozdílné, shodují se na tom, ţe ať jiţ je stres nebo jak často pouţívají zátěţ chápána jako stav ohroţení, porušení integrity či dynamické rovnováhy a podobně, mají autoři vţdy na mysli aktuální působení podnětové situace, přičemţ proces návratu k původním rovnováţným podmínkám se chápe a studuje odděleně jako adaptační mechanismus na stres. Zároveň zdůrazňují, ţe nejen aktuální reakce na stresor, ale zejména následný efekt působení zátěţové situace, který znesnadňuje návrat k emočně pozitivnímu klidu, je významnou integrální sloţkou zátěţe12. Ke všem těmto aspektům stresu, které jsem vyjmenovala výše, se vrátím následně a detailně je popíšu. Nejdříve ale zmíním dvojsmyslnost slova stres. Rádi totiţ označujeme slovem stres nepříjemné události. Ve skutečnosti se ale týká i těch příjemných. Stav zamilovanosti je enormní stresová zátěţ, ale mohli bychom to nazývat stresem pozitivním, šťastným, téţ zvaný eustres. Naopak některý stres je záporný. K němu dochází v situacích, kdy jedinec 11 12

Šnýdrová Ivana, Manaţerka a stres, 1. vydání, Praha, Grada Publishing, 2006, s. 118, Machačová Helena, Objektivní diagnostika duševní zátěţe, 1. vydání, Univerzita Karlova, Praha, 1978,s. 15

14

není schopen psychický tlak z různých důvodů zvládnout a tedy přechází do stádia distresu, kdy původně uţitečné obranné mechanismy začnou tělu škodit13. Já v této bakalářské práci budu jako termín stres pouţívat ten stres v negativním slova smyslu, neboli tzv. distres. Ten totiţ dle mého názoru představuje negativní zátěţ pro lidský organismus, která můţe mít na jedince špatný dopad, můţe vyvolat jedinci mnohé onemocnění, či v nejhorším případě smrt.

2.2 Stresory na pracovišti Stres na pracovišti je velice obvyklá nebo se dokonce dá v dnešní době říci, normální skutečnost. V pracovní sféře či v podnikání se totiţ stresorů, neboli faktorů způsobující stres objevuje nespočetné mnoţství. Jako stresory působí všechny vlivy, které překračují hranice přípustné variability a narušují nebo ztěţují udrţení dynamicky rovnováţného stavu organismu. Dynamicky rovnováţným stavem je chápán aktivní proces přizpůsobování se, přičemţ kritériem efektivního přizpůsobení jsou adekvátní reakce vzhledem k vnitřním podmínkám subjektu, vzhledem k situaci i k poţadavkům daného programu činnosti14. Stres na pracovišti je psychology v dnešní době označován za jeden z hlavních faktorů „hrozby civilizace“, který se stále více projevuje na pracovištích všech typů, na všech úrovních, ve všech zemích světa. Můţe mít povahu fyzickou, sociální nebo psychickou. Ze statistických údajů vyplývá, ţe například v oblasti počítačové techniky je průměrně asi 46 % pracovníků trvale ohroţováno pracovním stresem, případně takovým pracovním napětím, které se stresu velice blíţí15. Přitom se tato znepokojivá situace nelepší.

2.2.1 Dělení stresorů Pracovní stres je v posledních letech intenzivně zkoumán. Souvisí se sociálním prostředím na pracovišti, organizačními aspekty v zaměstnání a s určitými operačními aspekty prováděného úkonu16. Dělení stresorů je velké mnoţství a dle různých autorů se různí. Avšak dle mého názoru nejdůleţitějším je rozdělení stresorů dle jejich délky, a to na akutní a chronické. 13

Comby Bruno, Stres pod kontrolou, 1. vydání, Praha, X-Egem, Nova ; Pragma, 1997 s. 23 Machačová H., cit. 12, s. 23 15 Broţ Ivan, Lidé ve firmě, Linde, 2004, s. 64 16 http://uzivatel.unob.cz/schwarz/texty/PePsy00.pdf, 26.12.2008 14

15

Akutní stresory ty, které není moţné přehlédnout. Jedná se o nové zátěţové faktory, které představují změny mající povahu předělů, jeţ se objevují v ţivotě člověka. O předělu se hovoří proto, ţe se jedná o události neočekávané, dezorganizující, nechtěné, vytrhující. Za chronické stresory jsou povaţovány relativně setrvalé problémy, konflikty a ohroţení v denním ţivotě, které můţeme snadno přehlíţet, protoţe jsou staré, známé a do jisté míry jsme zvyklí s nimi ţít. Proto je někdy pro nás pohodlnější ţít s nimi, neţ udělat změny a pracně odstranit jejich příčiny. Ale jak napsala Jean Kingová: „Chronický stres je jako pomalý jed!“ To proto, ţe ohroţení našeho zdraví a ţivota je reálné17. Tudíţ není vhodné takovýmto zátěţovým faktorům se nevěnovat a nepracovat na jejich odstranění.

2.3 Reálné stresory na pracovišti Stres související s prací vzniká zejména tehdy, pokud nároky práce a prostředí přesahují pracovníkovy schopnosti a vlastnosti a pracovník je podroben novým situacím. Myslím si, ţe právě k takovýmto situacím docházelo často po roce 1989. Trh v České republice procházel výraznými změnami. Začaly se zde objevovat nové způsoby organizace pracovní doby, nové formy zaměstnanosti a bylo hlavně na manaţerech - kapitánech ekonomických subjektů se tohoto úkolu zhostit a naučit se chápat nové poţadavky nové doby.

2.3.1 Nezaměstnanost Zároveň se začali pracující lidé setkávat s dosud neznámým faktem nezaměstnanosti. Ta po pádu komunismu poprvé v roce 1996 začala výrazně stoupat, ocitla se na hranici 3 – 4 % a následně v roce 1999 překročila hranici 9 %. Tím se stala velkou hrozbou pracujících v České republice a lidé se tak setkali s dosud nepoznanou formou stresorů18. V této chvíli je to ale skoro dvacet let, co si náš národ na novou formu stresorů musel přivyknout. Ale bohuţel dle mého názoru to neznamená, ţe by lidé faktor nezaměstnanosti jiţ vnímali jako méně stresovou záleţitost neţ dříve. Lidé jsou tímto novým faktem této doby velice stresově zatěţováni i přestoţe vědí, ţe některé z faktorů ovlivňující jejich nezaměstnanost nemohou ovlivnit. Patří mezi ně například úzká specializace, věk, ale i ekonomické okolnosti a lokalita. Obecně se dá říci, ţe vzdělanější, 17 18

http://www.abaco.cz/?pri=1&sec=3&id=44, 27.12.2008 http://www.czso.cz/

16

činorodější a flexibilnější lidé mají s nezaměstnaností menší problémy neţ lidé opačných vlastností. Důvodem jejich psychických problémů je vyšší úroveň napětí a negativních pocitů a niţší úroveň štěstí a ţivotního uspokojení této skupiny obyvatel. Tato psychická deprivace je vysvětlována náhlým poklesem ţivotní úrovně a chudobou. I kdyţ ne všichni po ztrátě zaměstnání upadnou do chudoby, pro všechny je nezaměstnanost důvodem k obavám a starostem. Na psychickou rovnováhu a zdraví nezaměstnaného člověka působí také změna společenského chování a omezení sociálních kontaktů. Další příčinou psychických problémů je malý prostor pro rozhodování. Nezaměstnaný má sice mnoho volného času, ale pro nedostatek finančních prostředků nemůţe ve svém ţivotě téměř nic změnit. Nemá také dostatek příleţitostí k rozvíjení svých dovedností a získávání nových poznatků19.

2.3.2 Stres z důvodu zajištění prosperity firmy V této části mé práce bych se chtěla zaměřit hlavně na současné manaţery, kteří vzhledem k současné velmi uspěchané době patří, dle mého názoru, ke skupině pracovníků velmi ovlivňovanými stresem. Jedním z faktorů jejich ovlivňování stresem je neustále se zrychlující technicko-ekonomický a sociální vývoj společnosti, při kterém je pro manaţery mnohem sloţitější udrţet si konkurenceschopné postavení na trhu a zajistit tak pro společnost potřebné výnosy. Jen samo vnímání a zpracování informací o tomto dynamickém vývoji a následné přizpůsobování se vzniklé situaci, případně zavedení nových poznatků do praxe, klade velké poţadavky na management. Manaţeři se tak dostávají pod neustálý tlak, aby včasně reagovali na dynamický vývoj vědy a techniky zaváděním nových poznatků do současného stavu a zároveň aby vytvářeli inovační řešení svého produktu či sluţby. To vše s cílem oslovení velkého procenta zákazníků a tím zajištění potřebných výnosů pro svůj podnik. Toto je sloţitý a nekonečný proces, z toho důvodu, aby bylo dosahováno dobrého ekonomického výsledku firmy. K jeho dosaţení je zapotřebí, aby nejen manaţeři, ale i ostatní pracovníci organizací vynaloţili celoţivotní snahu zvyšovat svou profesní kvalifikaci.

19

http://www.seminarky.cz/Nezamestnani-esej-900, 15.12.2008

17

S tím samozřejmě souvisí i systematická a neformální péče organizací o strategické zvyšování kvalifikace svých pracovníků. To vše samozřejmě v souladu se svou vývojovou koncepcí. Podle všeobecného názoru právě toto je cesta směřující k tomu, aby řízený objekt dosáhl v optimálním čase ţádoucího postavení a ekonomického výsledku k získání dobrého jména ve svém okolí20. Avšak dílčí inovace ani jejich komplex nevznikají samy od sebe. Jsou výsledkem tvůrčích schopností pracovníků, které uplatňují při výkonu své profese. Význam, míru a kvalitu tvůrčí aktivity – invencí vyjadřuje rozsah a úroveň pracovní motivace zaměstnanců. Z toho vyplývá i důleţitá úloha manaţera. Ten by měl svými schopnostmi vést a účinně stimulovat pracovníka. Manaţer je tvůrcem invencí obvykle vysokého řádu, které, jsou-li realizovány, plní úlohu inovací. Inovace je tedy invence, kterou manaţer vyvinul v rámci svého rozhodovacího procesu. V rozhodnutí manaţera dochází k transformaci invence na inovaci, která je podnětem pro systémovou realizaci na niţších hladinách řídící vertikály. V podmínkách podnikových, veřejných a správních organizací, všude, kde je třeba řídit, je zdůrazňována úloha kreativity a opouštění konzervativních pravidel a rutinních metod managementu. Zvláštní důraz je kladen na správný směr tvořivého myšlení, tj. na identitu s organizací a tvořivost celého pracovního kolektivu. Emmanuel Kant řekl, ţe na člověka se nemůţeme dívat pouze jako na objekt manipulace, ale musíme ho vnímat jako bytost, která si zaslouţí, abychom s ní jednali s respektem. Takový pohled bychom měli mít na pracovníka zvláště pro jeho schopnost tvořivé práce21. Tvořivou práci je nutno povaţovat za realizovaný výsledek tvořivého myšlení. Tvořivé myšlení je vlastně kompromis mezi tvořivou a kritickou sloţkou myšlení, přičemţ tvořivé myšlení není náhodným, neuváţeným a nesystematických plozením nápadů, kterými bychom mohli řešit faktické problémy vznikající v řízeném objektu. Neoddělitelnou součástí kreativity je proto i kritika podnětů v naší mysli. Nezbytná sloţka kontroly orientuje tvořivé myšlení do ţádoucího směru a kvality. Hovoříme o autokontrole v myšlení, jejíţ účinnost je významně ovlivňována erudicí a věkem pracovníka. Čím starší pracovník, tím je míra kritičnosti větší, a naopak.

20 21

Dytrt Zdenek, Dobré jméno firmy, 1. vydání, Praha: Alfa Publishing, 2006, s. 27 Dytrt Z., cit. 20, s. 31

18

Aby invence měla praktický smysl, měla by vycházet z úrovně poznání a erudice pracovníka, na jejichţ základě by řešil konkrétní situaci na patřičné odborné a etické úrovni. Invence je prakticky upotřebitelná jen tehdy, vstupuje-li do procesu řízení s cílem, aby jako inovace kvalitně řešila konkrétní problém, kvůli němuţ byla vytvořena. Aby se invence stala inovací a efektivně plnila svoji úlohu změnit současný stav či chování určitého podnikového jevu, je důleţité, aby byla aplikována včas a tím předešla ztrátám, které by mohly vzniknout z opoţděného řešení problému. Vztah mezi tvořivou a kritickou sloţkou myšlení je pro řešitele důleţitý, jelikoţ ho chrání před uplatněním neuváţené myšlenky či neuváţeného rozdupnutí, které by mohlo být v rozporu s manaţerskou etikou a posléze se stát předmětem nepochopení či zdrojem konfliktu. Ideální je vyváţený stav mezi tvořivým a kritickým myšlením který nemá obecnou platnost a je individuální schopností kaţdého jednotlivce. Předpokládá se, ţe obvykle jde o pětiaţ desetileté období přibliţně mezi 35 a 45 lety pracovníka. Jde však o jedinečnou dispozici kreativity, která je u kaţdého člověka rozdílná. Její úroveň lze posuzovat jen na základě výsledků úspěšných řešení konkrétních problémů22.

2.3.3 Přetížení - špatné stanovení priorit Avšak dle mého názoru nejdůleţitějším a zároveň nejčastějším faktorem ovlivňující stres v pracovní sféře je špatné stanovení vlastních priorit. Na druhou stranu zkušenosti ze světa ukazují, ţe příčinou pracovních stresů je přílišná míra pracovní zátěţe, neboli přetíţení organismu. Například ze statistik vyplývá, ţe právě tento důvod uvádí průměrně 30 % pracovníků v oblasti počítačové techniky za největší příčinu stresu na pracovišti, a jen necelých 13 % tvrdí, ţe stresové vlny ustupují23. Na první pohled se zdá, ţe jsou to protichůdné názory, které nemají téměř nic společného. Ale opak je pravdou. Přetíţení je totiţ nerovnováha mezi výkonem a potenciálem jedince,

22 23

Dytrt Zdenek, cit. 20, s. 32 Broţ Ivan, cit. 15, s. 64

19

s typickým prvkem - zahlcením operativními úkoly a velmi často provázenou dezorientací v kontextu práce24. A právě dle mého názoru zahlcení operativními úkoly a dezorientace v kontextu práce je příčinou špatného organizování času a tedy zároveň jde o situaci, kdy jedinec není schopen rozlišit podstatné záleţitosti od nepodstatných. Projevy lidí v těchto situacích jsou následující. Zaměstnanci jsou při velkém objemu práce pod tlakem, začnou se chovat chaoticky, nejsou schopni rozlišit důleţité úkoly od nedůleţitých a to pak má za následek subjektivní pocit nedostatku jejich času. Většinou to dopadá tak, ţe bud pracují přesčas nebo si práci berou domů. Avšak i přesto všechno, celý svůj ţivot valí před sebou balvan úkolů, který nejsou schopni ve stanoveném čase vyřešit. Cítí se tedy jako štvanci, nejsou schopni se posunout z místa a čas vnímají jako negativní fakt. Avšak pocit jejich nedostatku času je pouhá subjektivní záleţitost neţ objektivní skutečnost. Astronomický čas, tedy ten, který nám ukazují hodiny, se totiţ odvíjí svým pravidelným tempem. Tento čas se nemění. Takţe závisí pouze na tom, jak čas subjektivně vnímáme, proţíváme a jak s ním nakládáme25. Existuje Paretovo pravidlo, které říká, ţe 80 % přínosů zajistí činnosti, které trvají 20 % času. Naopak zbylých 80 % času strávíme s věcmi, které přinesou pouze 20 % úspěchu. Celá věc má ovšem jeden háček. Je nutné odhalit, které věci jsou ty důleţité, a které naopak ne26. Na toto téma také Libor Činka – odborník v oblasti komunikace a time managementu, říká: „Mnozí si uvědomují, ţe se pohybují v jakési setrvačnosti, sledují tok času na hodinkách a snaţí se řešit urgentní úkoly, které se před nimi neustále objevují. Občasné zastavení a uvědomění si, ţe v poslední době udělali jinak opravdu málo pro to, co je pro ně důleţité, namísto zamyšlení se, jak to dělat jinak, paradoxně vede u většiny lidí k opakování dosavadních neefektivních vzorců jednání. Mnozí také předpokládají, ţe zacházení s časem a rozhodování o prioritách je něco samozřejmého a málokoho napadne, ţe se jedná o podstatnou věc, která by měla být součástí základního vzdělání. Ve firmách se zpravidla má za to, ţe bude stačit, pokud lidé budou vybaveni plánovacím softwarem či diářem. Skutečnosti však bývá jiná, protoţe klíč leţí jinde“27.

24

Plamínek Jiří, Sebepoznání, sebeřízení a stres, 2. aktualizované a doplněné vydání, Praha, Grada Publishing, a.s., 2008, s. 148 25 Gregor Ota, Ţít se stresem, 1. vydání, Jinočany, H&H, 1993, s. 69 26 http://www.podnikatel.cz/firma/management/time-management, 3.1.2009 27 http://www.profit.cz/nedopustte--aby-urgentni-vytesnilo-dulezite-/1048.html, 20.12.2008

20

Dle jeho slov těmto lidem, kteří mají větší tendence k chaosu, mnohdy postačí, aby pochopili psychické zákonitosti fungování své mysli, tak, jak to dělají lidé organizovaní a problém je z poloviny vyřešen. Stejný názor má i Stehen R. Coveyho, který říká, ţe efektivnost lidí nezávisí výlučně na vynaloţeném úsilí, ale na tom, zda ho vynaloţíme správným směrem. Přičemţ dodává, ţe tato doba je plná proměn, které se dotýkají téměř všech odvětví a oborů, a proto vyţaduje na prvním místě vedení a poté řízení. Pro vysvětlení obou pojmů pouţiji slovy Petera Druckera a Warrena Bennise: „Řídit znamená dělat věci správně, vést znamená dělat správné věci“28. Je to tedy otázka správně nastaveného cíle a následně dle něj odvíjejících se priorit. A pokud svoji základní cestu nemáme stanovenu, dochází k myšlenkové a pocitové roztříštěnosti, která je následně ţivnou půdou pro stres. Tak toto jsou dle mého názoru nejčastější nebo nejdůleţitější faktory ovlivňující stres na pracovišti. Existuje však celá řada dalších stresorů v pracovním ţivotě, jejíţ výčet by mohl vypadat zhruba takto: Tabulka č. 1

Vyhodnocení nejčastějších stresorů na pracovišti Jednotlivé typy stresorů 1. přetíţení + časový tlak 2. pracovní podmínky, prostředí 3.. fyzické nebezpečí – hrozba úrazu 4.. nejasnost role – nepřesně informace od vedení, nejasné kompetence 5. konflikt rolí (více informací na konci druhé kapitoly) 6. zodpovědnost za lidi 7. kariérní moţnosti – nedostatek moţností ke kariéře versus rychlý kariérní růst 8. pracovní nejistota 9. vysoké ambice 10. špatné vztahy mezi spolupracovníky, vedením a pracovníkem – nedostatky v komunikaci 11. obtíţe v delegování zodpovědnosti – nedostatečné schopnosti manaţerů

28

Covey R. Stehen, 7 návyků skutečně efektivních lidí, 1. vydání (dotisk), Praha, Management Press, 2007, s. 94

21

12. malá účast na rozhodování 13. politika podniku 14. technologické změny 15. organizační klima 16. stres z míšení kultur – komunikace s podniky s jinou kulturní tradicí

Výše uvedený seznam stresorů na pracovišti jsem seřadila dle toho, jak dle mého názoru často, jednotlivý výše uvedený faktor v tabulce, způsobuje stres lidem v jejich pracovní činnosti. Tedy na prvním místě vidím přetěţování zaměstnanců, které ale, jak jiţ jsem uváděla výše, dle mého názoru ve většině případů souvisí se špatným time managementem konkrétního člověka. Je to tedy jeho špatný styl práce, který v ojedinělých případech můţe pramenit i z jeho nevyřešených osobních problémů.

2.4 Typy lidí, kteří jsou stresem v práci nejvíce ovlivňováni V této kapitole bych se chtěla zaměřit na typy lidí, kteří v dnešním pracovním ţivotě jsou stresu nejvíce vystaveni. Důleţitou roli tu hrají čtyři faktory.

2.4.1 Faktory ovlivňující stres jedince To,

jakým

způsobem

konkrétního

jedince

faktory

způsobující

stres

ovlivňují,

zda na něj působí pozitivně či negativně a také zároveň, zda více či méně, určují dispoziční faktory a velikost zátěţe. Na tom se více méně jednotliví autoři zabývající se stresem shodli. Pod názvem dispoziční faktory si můţeme představit souhrn vlastností a zdrojů, v němţ se zobrazuje vše, čím je člověk pro zvládání zátěţe disponován.

2.4.2 Genetická výbava jedince V této době se stále více rozvíjejí diskuse o vlivu genetických dispozic na lidské jednání, o vzájemném působení genetických faktorů a podnětů prostředí. Česká psycholoţka Marie Vágnerová např. říká, ţe genetické dispozice vytvářejí u kaţdého člověka takzvanou reakční 22

normu, coţ je rozmezí, v němţ se při minimální a maximální stimulaci bude určitá vlastnost nebo určitý znak chování vyskytovat. Znamená to, ţe se ve svých schopnostech nikdy nedostanete přes určitou hranici, kterou vytváří genetická dispozice. Tedy člověk, který má ve své genetické výbavě zakódovánu menší odolnost vůči stresu, bude jakýmikoli stresory zasaţen mnohem více neţ vůči stresům silnější jedinec. Poslední výzkumy v oblasti psychických poruch ukázali, ţe i poruchy, o nichţ se dříve myslelo, ţe jsou podmíněné pouze negativními vlivy vnějšího prostředí, jako jsou třeba neurózy, mají svůj genetický základ. Tento základ určuje, jestli se pod vlivem stresu objeví porucha, nebo jestli se u dotyčného člověka objeví jenom výkyv v reagování na vnější podněty. Ale stejně tak, jako nelze říci, ţe by některý z psychických rysů neměl genetický základ, nelze ani říci, ţe na základě vysvětlení lidského geonomu vysvětlíme i fungování lidské psychiky. Vţdy totiţ jde o vzájemnou interakci mezi genetickými dispozicemi a vlivy vnějšího prostředí29.

2.4.3 Osobnost jedince Dalším důleţitým faktorem, který ovlivňuje reakce na různé události a situace je osobnost jedince. Hodnoty, postoje, vzorce chování, které souhrnně určují individualitu kaţdého člověka, jej činí více či méně zranitelným vůči stresu. Nejhlouběji uloţenou sloţkou osobnosti je její hodnotový systém, který určuje, jak člověk pohlíţí na svět jako celek a jak se hodnotí ve vztahu k druhým lidem. Hodnotový systém se utváří v raném dětství prostřednictvím osob, které jsou dítěti nejblíţe. Je pravděpodobně nejkonzervativnější a také nejméně pruţnou sloţkou osobnosti. Chování jedince je tedy přímým projevem těchto hodnot a postojů a odráţí nejvnitřnější postoje člověka k sobě samému. Z tohoto důvodu také i převáţná část stresu, který člověk pociťuje, má svůj původ v jeho názoru či pohledu na sebe, jako například malá sebeúcta, nadměrná ctiţádost, perfekcionismus, negativní sebehodnocení, neschopnost smířit se s věcmi, které změnit nelze, apod.30.

29 30

http://jakub.hucin.cz/genetika.html, 26.12.2008 Šnýdrová Ivana, cit. 11, s. 123

23

2.4.4 Zdravotní zvyky a návyky Zdravotní relevance různých návyků jako je kouření či pití alkoholu byla rozpoznána jiţ dávno. Tyto návyky ve velké míře ovlivňují výskyt reakcí na stres. Bylo dokázáno, ţe lidé, kteří dodrţují návyky jako jsou např. spánek, pravidelná snídaně, nepoţívání potravy mezi hlavními jídly, tělesná hmotnost v rámci normálních mezí, abstinence kouření, mírné či ţádné poţívání alkoholu a pravidelná fyzická aktivita byli v lepším celkovém zdravotním stavu neţli ti, kteří dodrţovali málo anebo vůbec ţádné31. Proto je zapotřebí výše uvedené návyky dodrţovat, protoţe jak jsem jiţ psala, stres se v dnešním ţivotě nikomu nevyhýbá a boj se stresem je pro zdravého a odpočinutého člověka mnohem jednodušší neţ-li tomu bude u nemocného a vyčerpaného jedince.

2.4.5 Velikost zátěže Posledním aspektem, který ovlivňuje to, jakým způsobem konkrétního jedince událost stresově zasáhne či nikoliv, je dle mého názoru velikost stresové zátěţe. Objevují se také názory, ţe to, zda na jedince konkrétní stresor působí či nikoliv ovlivňuje jeho subjektivní vnímání tohoto stresoru. Avšak dle mého názoru právě jeho subjektivní vnímání je výsledkem předešlých tří faktorů ovlivňujících stres v kombinaci s velikostí zátěţe. Tyto všechny součásti pak dle mého názoru vytváří způsob, jak konkrétní jedinec vnímá faktory, které mu mohou způsobovat stres. Proto bych zde zdůraznila, ţe velikost zátěţe je velmi důleţitým aspektem pro to, zda jedinec tento faktor jako zátěţ vnímá či nikoliv. Přičemţ tato zátěţ je tím větší, čím více stresorů působí na člověka najednou. To pak způsobuje menší odolnost organismu tuto zátěţ snášet. Obecně tedy platí: čím větší je zátěţ, tím větší je stres, a čím je větší odolnost, tím je menší stres32. Tím se dostávám ke skupinám lidí, které stres ovlivňuje nejvíce.

2.5 Skupiny postižené stresem Dle mého názoru je jedna typická skupina lidí, na které je velká zátěţ kladena nejvíce. Na druhou stranu ale také existuje skupina lidí, která je stresem velmi ovlivněna i přestoţe 31 32

Hladký Aleš a spolupracovníci, Zdravotní aspekty zátěţe a stresu, 1. vydání, Praha, Karolinum, 1993, s. 41 Plamínek Jiří, Sebepoznání, cit. 24, s. 126

24

míra jejich stresu není přímo úměrná velikosti zátěţe. Obě tyto skupiny lidí přiblíţím zanedlouho. Přičemţ v obou těchto případech hrají roli jak výše popsané dispoziční faktory, tak i velikost zátěţe.

2.5.1 Ženy Podíváme-li se do současného managementu, najdeme v něm převáţně muţe zastávající důleţité role ve společnostech. Je to tím, ţe dnešní společnost představuje prostředí, které rozhodně není genderově neutrální, ale dokonce je na existenci genderových nerovností zaloţeno. Genderové role jsou totiţ role, které připisují jednomu nebo druhému pohlaví určitý typ chování. V naší kultuře se stále ještě častěji na ţenu nazírá jako na člověka, který by se měl starat o děti, zůstat s nimi na mateřské dovolené a více či méně celý svůj ţivot podřídit chodu domácnosti. To znamená, ţe v současné době, kdy jsou ţeny nedílnou součástí trhu práce a podílejí se na něm téměř stejnou měrou jako muţi, ţena nemá většinou moţnost volby a musí vykonávat obě formy práce, jak ve společnostech, tak i v péči o rodinu, najednou. Dochází tedy ke konfliktnosti rolí (práce a domácnost). Ze zkušeností vyplývá, ţe čím více rolí neboli stresorů na člověka působí, tím dochází k většímu přetíţení organismu konkrétního jedince – viz výše uvedená velikost zátěţe. Je velmi obtíţné izolovat vliv jednoho stresoru od vlivů stresorů ostatních, neboť na ţeny jsou kladeny poţadavky výkonu mnohonásobných či konfliktních rolí (práce a domácnost). Studie, které se zabývaly rodinným stavem a odpovědností za domácnost ukázaly, ţe ţeny s vícečetnou rolí (práce, mateřství, domácnost) obecně vykazují horší mentální zdraví neţ ţeny nezaměstnané právě jako důsledek jejich velkého vytíţení. Výsledky vedly k závěru, ţe duševní zdraví ţen by se mohlo zlepšovat zároveň s redukcí jejich rolí a moţností zůstat v domácnosti. Takţe uţ jenom ta skutečnost, ţe jsou to v převáţné většině ţeny, které musí zastávat tyto dvě role, zapříčiňuje ten fakt, ţe jsou to právě ony, které jsou vystaveny působení stresorů na pracovišti více neţ jejich muţské protějšky.

25

2.5.2 Žena manažerka Půjdu-li potom dále, tak ţeny, které zastávají vysoké pozice ve společnostech jsou právě těmi osobami, které jsou z důvodu skloubení dvou ţivotních rolí a s tím související obrovské míry zodpovědnosti, těmi nejvíce zatěţovanými stresem na pracovišti. Ale není to pouhý faktor veliké zodpovědnosti, který na ně působí. Ţeny-manaţerky trpí velmi často nedostatkem podpory ze strany svých muţských protějšků a nedostatkem sociální podpory vůbec, nedostatkem povzbuzení od nadřízených a absencí mentorů. Stále totiţ je v naší kultuře zafixováno, ţe pojmy jako řízení, supervize, disciplína jsou ty, které představují muţského manaţera a reflektují jeho pozici seniora v hierarchické struktuře organizace, zatímco nedostatek vlivu, moci a zdrojů se spojují se ţenamimanaţerkami a ukazují na jejich podřízené postavení vzhledem k muţům. Ţeny tedy převáţně vzhledem ke svým ţivotním rolím mají stále malé zastoupení na všech stupních vyššího managementu. Pouze jejich nejvyšší zastoupení je v marketingu a personálních funkcích. Výzkumy ukázaly, ţe právě ţeny-manaţerky trpí konfliktem rolí a ambivalentností, kterou přináší jejich postavení, pociťují důsledky izolace a nedostatečnou akceptaci ze strany svých muţských partnerů. Mezi významné stresory patří i nedostatek ţenských manaţerských modelů, potřeba prosadit se či potřeba soupeřit s muţskými rolemi. Tyto stresory jsou často připisovány myšlence kariérové teorie zaloţené na muţských hodnotách. Mnoho ţen rezignuje na svou situaci, aby minimalizovalo dopady stresu na své ţivoty. Často, aby dosáhly úspěchu, přizpůsobují se organizační struktuře tím, ţe přebírají muţské postoje a hodnoty, coţ ukazuje na vzrůstající tendenci úspěšných ţen stávat se stále více maskulinní ve své gender-rolové orientaci. A to je důvodem jejich dalšího stresu. Jsou to negativní zkušenosti ţen-manaţerek s bariérami v jejich kariérovém postupu, jejichţ kořeny tkví v sexuální diskriminaci a předsudcích, ţe ţeny nejsou vhodné pro management, neboť mají méně předpokladů pro řízení neţ muţi a ţe nelze srovnávat práci ţen-manaţerek a muţů-manaţerů, neboť práce muţů je náročnější a zodpovědnější33. A právě z těchto všech důvodů je zřejmé, ţe právě ţeny-manaţerky jsou skutečně vystaveny stresovému působení v daleko větší míře neţ muţi-manaţeři. 33

Šnýdrová Ivana, cit. 11, s. 114

26

2.5.3 Ostatní skupiny Další dle mého názoru ke stresu náchylnou skupinou jsou starší lidé. Tomuto názoru odpovídají i celosvětové studie. Organismus staršího člověka totiţ v případě výskytu stresoru selţe mnohem snáze neţ organismus mladého člověka. Tím mám na mysli jejich výkon. Důvodem jejich špatného výkonu je nedostatek odpovídající stresové reakce. Hormonální systém starších lidí, který se účastní stresové reakce, nefunguje zcela dobře a výsledkem je, ţe starší lidé stres zvládají hůře. V některých případech je sice sekrece hormonů dostatečná, ale některé buňky na tento signál jiţ nereagují správně, jako je tomu v niţším věku. Další důvod horšího zvládání stresových situací u starších lidí je to, ţe jejich stresová reakce organismu trvá i po odeznění stresoru. Tělu tedy trvá déle, neţ přejde ze stresu zpátky do normálního stavu a tak je stále více stresem zatěţováno34.

34

Joshi Vinay, Stres a zdraví, 1. vydání, Praha, Portál, s.r.o., 2007, s. 120

27

3. Projevy stresu V předešlé kapitole jsem se hodně věnovala konkrétních stresorům a také jsem přiblíţila, jaké pocity mají jedinci při působení jednotlivých zátěţových faktorů, dále jsem zmínila určitou stresovou reakci a mnoho dalších pojmů, které nyní vysvětlím. Vše začíná stresovou reakcí, která spouští v těle mechanismy, na základě kterých můţeme vidět jednotlivé projevy lidí ve stresu. Stresová reakce vzniká v případě, kdy hodnoty nejrůznějších proměnných, neboli stresorů překročily dovolenou hranici organismu tím způsobem, ţe můţe být ohroţena integrita celého systému, jeho trvání, tedy ţivot35. Seley dokázal, ţe je-li organismus vystaven působení jakéhokoli stresoru, objeví se tři hlavní fáze adaptace na stres a tento celý proces nazval jako tzv. generální adaptační syndrom. Bezprostřední reakce, nebo-li jak je nazývám projevy stresu, se spouštějí obzvláště v první fázi zmíněného generální adaptačního syndromu, který nyní vysvětlím.

3.1 Generální adaptační syndrom Generální adaptační syndrom je rozdělen do tří etap. Do poplachové, známé téţ jako alarm, fáze rezistence – odolávání a poslední fáze exhausce, neboli stádia vyčerpání. Seley dokázal, ţe generální adaptační syndrom se spouští při jakékoliv stresové situace, ve které, jak jsem napsala výše, stresory překročily dovolenou hranici organismu, a to bez ohledu na typu podnětu (stresoru)36. Pro nás to znamená, ţe stejný proces ve formě generálního adaptačního syndromu se dostaví u jedince, jak v případě působení stresoru - nezaměstnanosti, tak třeba při úmrtí člena rodiny. Samozřejmě musí splněny výše uvedené podmínky. Někdy se ovšem stává, ţe stresová reakce začíná dříve, neţ stresující agens vůbec začne fyzicky působit. Na základě anticipace, předvídání, vzniká startovní stav, zvyšuje se tepová frekvence, mění se dýchání, zvyšuje se metabolismus jiţ při pouhém očekávání budoucího vývoje37. Těmto výše uvedeným příznakům říkáme projevy stresu. K jejich celému výčtu se dostanu následně.

35

Charvát J., Ţivot, adaptace a stress, 3. vydání, Praha, Avicenum, 1973, s. 78 Machačová Helena, cit. 12, s. 12 37 Duffack, J.J. Člověk za hranicemi svých sil, 1. vydání, Praha, Naše vojsko, 2007, s.100 36

28

3.1.1 Alarm Vlastní stresová reakce se projeví jako alarm – poplachová reakce. Je to také první fáze stresové reakce, při které dochází k mobilizaci všech pomocných mechanismů k zachování ţivota a pracuje následovně. Poté co čidla a aferentní dráhy přinesou poplašný signál do ústředního nervstva, který je správně přečte a interpretuje, stimuluje sympatické centrum, podnět se vede nervově k nadledvinkové dřeni, vyvolá sekreci katecholaminů (adrenalinu a noradrenalinu), které uvedou do pohotovosti pohybový i oběhový systém a tím umoţní zajistit organismu potřebnou energii pro útěk nebo útok (to vše trvá 20 vteřin). Současně se stimulací sympatiku a nadledvinkové dřeně nastupuje druhá obranná linie. Je o něco pomalejší, ale déle vydrţí a dovede mobilizovat jiné energetické zdroje, zejména pak umí navodit novotvorbu cukru z bílkovin. Interakcí amygdaly, hipokampu a hypothalamu se vydají z diencefala zvláštní spouštěcí hormony. Ty se dostanou tzv. portálním oběhem, tj. ţilními spojkami, z hypothalamu k přednímu laloku hypofýzy, podnítí tvorbu a výdej hypofyzárních hormonů. Z těchto hormonů je pro nás nejdůleţitější kortisol – hormon nadledvinkové kůry. Kortisol patří k tzv. glukokortikoidům. V metabolismu má mnoho účinků. K těm pozitivním patří např. to, ţe v následujících hodinách stresu umoţňuje znovuvytvořit rezervy v játrech pomocí metabolické přeměny bílkovin a tím udrţuje potřebnou glukózu v krvi, jak pro ústřední nervstvo, tak pro svalstvo. Ostatní účinky kortisolu zmíním následně. Akutní reakční fáze stresu trvá minuty, hodiny nebo i dny. Je to přechodná reakce, která je normální odpovědí organismu na těţkou fyzickou nebo dušení zátěţ. Její intenzita závisí na adaptivní schopnosti člověka a na závaţnosti zátěţe. Existují individuální rozdíly v intenzitě stresové odpovědi. Záleţí na tom, jak se interpretuje stresový signál. Opakují-li se déle zátěţové situace tak, ţe se znovu a znovu úspěšně zvládnou, stresové odpovědi postupně slábnou. To je základ tréninku. Nakonec se po jisté doby dosáhne adaptace, coţ je následující fáze adaptačního syndromu. Opakují-li se však stresy, které se nedají dobře likvidovat, je naplněna i poslední fáze38. Obě tyto fáze nyní vysvětlím.

38

Duffack, J.J., cit. 37, s.100

29

3.1.2 Rezistence Při dlouhotrvající expozici stresu následuje etapa rezistence – odolávání, nebo se jí také říká adaptace na stresor. Tato fáze trvá jeden i více týdnů. Během této doby dojde k rozvoji specifických způsobů obrany organismu, k adaptaci aţ aklimatizaci. Reakce jsou podobné jako v reakční fázi, avšak člověk začíná zvládat situaci, obnovuje se zájem o kaţdodenní ţivot, začíná si dělat plány do budoucna. Stav organismu se normalizuje po skončení stresujícího vlivu. Tím začíná fáze rehabilitace, trvající u akutního stresu někdy jen sekundy do normalizace, u chronického jeden měsíc i déle. Během této doby stresová reakce odeznívá. U chronického stresu zhruba po šesti měsících nastupuje fáze restaurace, obnoví se původní stav organismu. Postiţení jsou schopni vzpomínat na stresující působení bez stresové reakce, přijímají ji jako ţivotní zkušenost a jsou proto i lépe schopni odolat jiné stresující situaci39.

3.1.3 Exhausce Exhausce nebo-li vyčerpání nastává v případech, kdy se dochází k působení dlouhodobého (chronického) stresu. Vyčerpání je zákonitá třetí fáze nesprávné adaptace na stres. Jestliţe v první fázi (alarm) nezvolíme odpočinek, nevypneme, nevymaníme se ze stresujícího tlaku, nastartujeme sesuv po šikmé ploše přes druhou fázi (rezistence) nezadrţitelně do fáze třetí (exhausce)40. Pak dochází k selhání organismu po vyčerpání jeho rezerv a případně následuje smrt.

39 40

Duffack, J.J., cit. č. 37, s.102 Vybíral Zbyněk, Psychologie lidské komunikace, s. 235

30

Obrázek č. 2

Proces adaptace na stres SPOUŠTĚČ STRESU NEBO NÁROČNÁ SITUACE

Vnímání stresu a odhad vlastní dovednosti ho zvládnout

Rozvoj psychické poruchy nebo tělesného onemocnění podle dispozice

PROJEVY STRESU Psychická, tělesná a v chováníí

Adaptivní

Nepřiměřená

Ukončení stresové reakce, posílení sebedůvěry

NÁSLEDKY STRESU Psychické, tělesné a v chování

Na výše uvedeném obrázku č. 2 vidíme schématicky znázorněný proces adaptace na stres. K naší reakci dochází vţdy na základě určitého podnětu - stresoru, který můţe být jednorázový nebo naopak mnohem komplexnější, kterým můţe být například ztráta zaměstnání. Náš organismus začne vyhodnocovat a posuzovat tento podnět, do jaké míry jsme či nejsme schopni danou situaci zvládnout. Tento odhad je ovlivněn nejen dispozičními faktory a velikostí zátěţe, ale také předchozími zkušenosti s obdobnou situací. Samotný stres se na jedinci projevuje v několika oblastech – psychické, tělesné a v chování. Avšak následné reakce organismu mohou být ve dvou rovinách – adaptivní nebo nepřiměřené (maladaptivní). Reagujeme-li

adaptivně,

zpracujeme-li

situaci

a konstruktivně

se

s ní

vyrovnáme

či ji vyřešíme, dochází k ukončení stresové reakce, coţ můţe být doprovázeno určitými pozitivními důsledky na naše celkové sebepojetí (např. posílení sebedůvěry). Pokud ale jednáme nepřiměřeně, dochází k dlouhodobému působení stresu a následně k následkům stresu na náš organismus. Jedná se o situace, kdy naše reakce na stresor je neadekvátní konkrétní situaci a pak můţe docházet ke vzniku bludného kruhu, kdy se celý proces znovu opakuje. Nepřiměřené reakce a následně následky stresu jsou tedy doprovázeny chronickým proţíváním příznaků opět ve všech rovinách jako u projevů stresu (psychické, fyzické, 31

v chování) a mohou se na základě dispozičních faktorů rozvinout aţ v psychické či tělesné onemocnění dlouhodobějšího charakteru.

Účinky kortisolu Při popisování generálního adaptačního syndromu jsem se dostala k hormonu pod názvem kortisol. Jiţ jsem zmínila jsem jeho schopnost přeměnit bílkoviny na potřebnou glukózu. Avšak kortisol má na naše tělo také negativní účinky. Mezi ně patří ovlivnění naší imunity. Jeho působením dochází v našem těle ke sníţení imunitní odezvy organismu, která je způsobena sníţenou zánětlivou reakcí, kterou kortisol způsobuje. To má za následek, ţe lidé, kteří ţijí v dlouhodobém nebo chronickém stresu mají z výše uvedeného důvodu vysokou náchylnost k infekčním chorobám. Kortisol je totiţ hormon dlouhodobého stresu41. Kortisol má ještě další účinky, ale ty jeho nejdůleţitější se stresem související jsou ty, které jsem jiţ výše zdůraznila.

3.2 Ego-obranné mechanismy Avšak v situacích, kdy můţe být vlivem negativních záţitků jako reakcí na selhání, nebo neúspěch narušena hodnota ega, vystupují převáţně nevědomě fungující ego-obranné mechanismy. Tyto mechanismy mají chránit vnitřní rovnováhu ega, nebo, jak uvádí E.R.Hilgard chrání pocit vlastní hodnoty, či chrání sebeúctu individua a brání je proti excesivní úzkosti při setkání s pokračujícími frustracemi. Společným jmenovatelem důsledků takových frustrujících situací je úzkost a ego-obranné mechanismy slouţí k redukci této úzkosti. Podle Hilgarda lze cíl obranných mechanismů charakterizovat pozitivně i negativně. Pozitivním cílem je uchování či zvýšení ocenění sebe samého, negativním cílem je únik či ochrana před úzkostí. Ve všech obranných mechanismech vystupuje sebeklam, který má dvě formy: popření a skrývání (např. popírání nebo zastírání neúspěchu). Ego-obranné mechanismy jsou psychologickou analogií biologické imunity, odolnosti organismu vůči nákaze zajišťované imunologickými mechanismy. Dezintegrující záţitky 41

http://www.ondrej-vojtechovsky.cz/content/view/202/31, 20.2.2009

32

vyvolávají dysfunkci psychického aparátu, a jsou tak v tomto smyslu protikladem adaptace. Psychická integrace či vnitřní rovnováha se utváří kolem ega a proto obrana ega je základním předpokladem bezporuchového fungování psychiky vůbec42. Hodnotu ega totiţ ohroţují negativní emoce, jejichţ společným jmenovatelem je pocit selhání, konkretizovaný situačně jako pocit viny v situaci morálního selhání a nebo jako pocit neúspěchu v situaci selhání výkonu. Výčet ego-obranných mechanismů je dlouhý a proto vyjmenuji z mého pohledu ty nejdůleţitější a nejtypičtější.

3.2.1 Racionalizace Jedná se o případy, kdy si dodatečně pro neţádoucí způsoby chování, snahy nacházíme logické, rozumné a pro nás morálně přijatelné argumenty, abychom si sami zdůvodnili, proč jsme něco neudělali, nedosáhli svého cíle, nebo eventuelně udělali něco, co jsme udělat neměli.

3.2.2 Bagatelizace Jsou to situace, kdy si zdůvodňujeme nějakou nepříjemnou povinnost, nebo unikáme úzkosti z neúspěchu tak, ţe sami sebe přesvědčíme, ţe to byl úspěch (sladké citrony), případně zlehčujeme cíl, který jsme nedosáhli43.

3.2.3 Vytěsnění (represe) Naše pocity, popudy nebo představy neslučitelné s osobní morálkou vylučujeme z vědomí, abychom tak zabránili pocitům viny, úzkosti44.

3.2.4 Regrese Je technika, kdy se s konfliktem vyrovnávám návratem k vývojově niţším, primitivnějším formám chování, (např. dětský negativismus, trucování)45.

42

Nakonečný Milan, Psychologie osobnosti, 2. vydání, Praha, Academia, 1995s. 225 Matoušková Ingrid, Spurný Joţa, Stress management 44 Nakonečný M., cit. č. 44, s. 225 45 Matoušková I., cit. č. 45 43

33

3.2.5 Kompenzace Nebo-li vyrovnání určitého nedostatku. Pokud se cítíme být v určitém směru nedostateční, vytyčujeme

si

a

sledujeme

určité

předsevzetí

s vysokým

osobním

nasazením,

jímţ si vyrovnáváme pocity méněcennosti.

3.2.6 Projekce Případy, kdy se chráníme před vlastními neţádoucími vlastnostmi nebo nepřijatelnými city tím, ţe tyto své chyby připisujeme druhým.

3.2.7 Identifikace Případy, kdy osoba zvyšuje pocit své hodnoty, napodobuje-li chování jiné osoby s vysokou prestiţí (její řeč, gesta atd.) a zvnitřní nebo-li bere za své i její hodnoty a názory, a tím se podílí na její úspěšnosti.

3.2.8 Přemístění Je mechanismus, kdy agresi, nenávist, kterou nemohu projevit vůči těm, komu patří, přesunuji na náhradní objekt, na toho, kdo mi první přijde pod ruku. Stejně tak přesouvám svoji odpovědnost za neúspěch na ostatní, na situaci, na podmínky46.

3.2.9 Obviňování Můţe mít podobu externalizace viny - tj. obviňování jiných, svádění na okolnosti, osud. Místo příčin neúspěchu hledáme viníka, jedince, který by mohl být za neúspěch zodpovědný. Opakem jsou intrapunitivní tendence tj. tendence k sebeobviňování vlastní osoby nad únosnou míru. Podrobím-li své jednání zdrcující sebekritice, bráním se (předcházím) tím kritice ze strany okolí47.

46 47

Matoušková I., Spurný J., cit. 45 Matoušková I., Spurný J., cit. 45

34

3.2.10 Útěk do fantazie Denní sny a jiné formy imaginace napomáhají k úniku z tíţivé situace a k fantazijnímu proţívání nedosaţitelných uspokojení48.

3.3 Dělení projevů stresu Nyní po vysvětlení celého mechanismu stresu a ozřejmění situací, ve kterých můţeme různé projevy stresu vidět, přejdu k projevům stresu a jejich dělení. Projevy stresu jsou bezprostřední, akutní a krátce trvající reakce vznikající v situaci, která klade nároky na člověka a jeho organismus49. Tyto bezprostřední reakce vznikají jednat při percepci podmínek, událostí, situací, jednak jako krátkodobé následky či průvodní jevy při provádění pracovní činnosti. Můţeme se na ně dívat z několika hledisek - psychologického, behaviorálního a fyziologického.

3.3.1 Fyziologické projevy stresu Vzorce emocionálního chování, které vyjadřují různé city a pocity jako jsou stresy, jsou komplexní a zahrnují také určité fyziologické změny v útrobách a na povrchu těla. Jsou to změny, které jsou důleţitými ukazateli emocionálního vzrušení. Zahrnují celou řadu změn endokrinních, kardiovaskulárních, respiračních, metabolických, imunitních. Tyto změny můţeme rozdělit do dvou skupin. Na fyziologické změny reakce na stresovou zátěţ, které jsou pozorovatelné na povrchu těla pouhým okem, které se nazývají periferní znaky emocí a viscerální, neboli vnitřní projevy emocí.

Periferní projevy organismu na stres Některé fyziologické změny provázející průběh emocí jsou pozorovatelné na povrchu těla, buď pouhým okem, nebo s pomocí různých aparatur. Jsou ukazateli emocionálního vzrušení, nikoli však obsahu cítění, neboť souvisí především s aktivací organismu. Jsou to následující znaky či reakce, které mají povahu vrozených reflexů50:

48

Nakonečný M., cit. 44, s. 225 Hladký Aleš a spol., cit. 31,s. 45 50 Nakonečný Milan, Lidské emoce, 1. vydání, Praha, Academia, 2000, s. 153 49

35

I.

Kožně-galvanické reflexy jsou elektrické fenomény kůţe, které souvisí

s pocením. Aktivita potních ţláz v různých oblastech těla je vyvolávána nečekanými zvuky, bolestivými šoky, ale i afektogenními slovy a úzkostnými stavy. II.

Krevní tlak a změny objemu částí těla jsou spolu s koţně-galvanickým reflexem

jedním z nejlepších ukazatelů nástupu aktivace neboli emoce. Tyto změny podléhají rovněţ činnosti sympatetické části autonomní nervové soustavy a vystupují zejména a v průběhu vzteku, strachu a bolesti III.

Činnost srdce jsou dalšími periferními ukazateli nástupu emoce, obvykle strachu

a vzteku IV.

Respirace se týká změn v dýchání, jeho rytmu a hloubky vdechu a výdechu.

Změny se objevují spolu s úlekem, zděšením, hněvem, se stavy úzkosti a konfliktu V.

Teplota kůže souvisí také se způsobem oblečení a s teplotou. Emoční stresy

a setrvávající konflikty jsou spojeny s klesáním teploty kůţe VI.

Pupilární reflex je zornicový reflex (rozšiřování a zuţování zornice oka).

Při strachu, vzteku, jakémkoli stresu se zornice rozšiřuje. VII.

Svalové napětí. Je známo, ţe zejména úzkost je provázena stoupáním napětí

kosterního svalstva. Všeobecná úroveň svalového napětí představuje připravenost k akci, coţ je jeden aspekt všeobecné aktivace. Nejvhodnějším místem pro zkoumání úrovně svalového napětí je hrdlo. VIII.

Pocení kůže. Při proţívání vzrušení, úzkosti, námahy, ve stavech fyzického

i psychického vyčerpání se lidé potí, ve strachu vyvstává studený pot na čele, pocení lze sledovat jako jiţ zmíněný koţně-galvanický reflex, ale můţe být zjišťováno i přímo na povrchu těla různými chemickými metodami a mechanickými postupy nebo můţe být i přímo pozorováno pouhým okem51.

Viscerální projevy organismu na stres Vnitřní projevy organismu na stres neboli viscerální projevy emocí se týkají změn v útrobách a tkáních a souvisí s činností autonomní (vegetativní) nervové soustavy, která je řízena hypothalamem. Tyto změny nepodléhají, tak jako periferní projevy emocí, volní kontrole.

51

Nakonečný Milan, cit. 52, s. 156

36

Viscerální odpovědi organismu na emociogenní podnět jsou funkcí vztahů mezi sympatickou a parasympatickou částí autonomní nervové soustavy, přičemţ funkce sympatiku je především aktivační (katabolická), kdeţto funkce parasympatiku spočívá ve vytváření rezerv (funkce anabolická)52. Zjednodušeně můţu říci, ţe sympatická funkce urychluje metabolismus, zvyšuje krevní tlak, rytmus srdce i dýchání. Při stresu je zapojen právě tento systém. Zvýšený rozvod dobře okysličené krve pomáhá při obraně proti agresi. Naopak parasympatická nervová spojení zpomalují srdeční tep, sniţují krevní tlak a zpomalují základní metabolismus. Navrch nabývají během noci a při odpočinku, kdy zajišťují obnovení rezerv a vstřebávání potravy. Například nervová vlákna tohoto typu jsou ve střevech. Nervová rovnováha je výsledkem správného střídání parasympatické a sympatické funkce. Jedna vytváří rezervy, které druhá vydává. Celý problém stresu je zaloţen na přetíţení sympatické funkce, kdy parasympatická pro ni nestačí vytvářet dostatečné rezervy. Následně celý systém funguje tak, jak jiţ jsem vysvětlila v poplachové fázi generálního adaptačního syndromu. A tedy: - Stimulování se sympatického centra – nadledvinková dřen – sekrece katecholaminu - Současně hypothalamus – sekrece kortisolu – vytvoření potřebné glukózy plus výše uvedené efekty - Zároveň omezení pochodů v orgánech, jejichţ funkce by v danou chvíli organismus neúčelně zatěţovala Při stimulaci sympatického nervového systému stres blokuje i trávení, coţ vysvětluje to, ţe lidé ve stresu nemají chuť k jídlu. Svaly vztyčující chloupky jsou řízeny také sympatikem, proto máme při stresu husí kůţi. Po určité době, kdy je nebezpečí jiţ zaţehnáno, nad organismem zase zavládne parasympatik, aby byl zachován princip rovnováhy. Toto vyvolá pocity dávení, ţaludeční slabosti, mdloby. Při stresové zátěţi se mění délka elektromagnetických vln v mozku, které se dají zachytit na elektrocefalogramu. Podle duševního stavu člověka se rozlišují následující vlny:

52

Nakonečný M., cit. 52, s. 156

37

Rytmus beta – který je vytvářen během fyzické či duševní či emocionální činnosti. Je to rytmus přemýšlejícího člověka, člověka pracujícího a také toho, který se na něho dívá. Rytmus alfa se vytvoří spontánně po zavření očí. Představuje stav klidu, dobíjení zásob energie, příjemného rozpoloţení a mimo jiné má i protistresové účinky (odstraňuje nervové napětí). Tento rytmus můţeme zaznamenat u osob během odpočinku, modliteb, meditace a spánku. Rytmus alfa je nejdůleţitější pro rozvoj vnitřního ţivota člověka. Rytmy théta a delta odpovídají hlubokému spánku. Odvěký zvyk kaţdodenní modlitby hrával svou úlohu, nejen co se týče spirituality, ale byl a zůstává také významným pro nalezení duševního klidu a vyrovnanosti. Během modliteb jsou totiţ zaznamenávány vlny alfa, které zajišťují obnovu duševních rezerv. Jsou ve spojení s parasympatickým nervstvem a podporují jeho činnost (uvádějí do chodu regenerační procesy a zpomalují metabolismus). Osoby pod vlivem stresu se obtíţněji dostávají do stavu s alfa vlnami a mají potíţe v něm setrvat po delší dobu. Dokáţe je rozčílit i maličkost. Protistresová prevence umoţňuje zharmonizovat mozkové rytmy a tím zlepšit i celkovou funkci organismu53.

3.3.2 Psychologické projevy stresu Další neméně důleţitou skupinou projevů stresu jsou projevy psychologické. Patří mezi ně následující změny v organismu stresem postiţeného jedince, jako je úzkost, únava, nadměrná bdělost, fobické reakce, pocity ohroţení, derealizace, depersonalizace, pocity frustrace, bezmocnosti, deprese, sníţené libido, prudké a výrazně rychlé změny nálady, nadměrné trápení se s nedůleţitými věcmi, neschopnost projevit emocionální náklonnost, nebo sníţený či zvýšený apetit. Často se ve stresových situacích sniţuje schopnost jednat racionálně, komunikovat s druhými lidmi, zapamatovat si, co se stalo. K příznakům patří jakési stadium omráčení se zpoţděným vědomím s poruchou pozornosti, pocitem, ţe člověk nemůţe pochopit, co se stalo a někdy i určitou desorientací, pocitem, vidím to, slyším to opravdu? Přičemţ na tuto akutní epizodu můţe mít člověk i amnézii54.

53 54

Nakonečný Milan, cit. 52, s. 157 Duffack J.J., cit. 37, s. 101

38

3.3.3 Behaviorální projevy stresu Posledním hlediskem, jak nahlíţet na člověka ve stresu, je změna v jeho chování. Právě tyto změny ve fungování člověka, mohou nasvědčovat tomu, ţe jedinec kritickou situaci sám nezvládá. Behaviorální reakce charakterizují projevy funkčního stavu centrálního nervového systému v oblasti pracovní výkonnosti. Projevují se poruchami kognitivních funkcí, výpadky pozornosti, chybovostí a poklesem pracovního výkonu, ale dále mezi ně patří projevy jako jsou zlostnost, výbušnost, podráţděné reakce, netrpělivost, agresivita, agitovanost, přejídání se či zvracení, abúzus návykových látek, sexuální excesy, sexuální dysfunkce. Uzavírání se do sebe nebo naopak utíkání ven55.

55

http://www.zdravcentra.cz/cps/rde/xbcr/zc/PSY2005_01_11.pdf, 10.1.2009

39

4. Následky stresu Zatímco krátkodobé přechodné reakce a stavy, které jsem v předešlé kapitole vysvětlila, jsou přítomny v akutních zátěţových či stresových situacích a po jejich pominutí odeznějí, reakce trvalejšího rázu, které nazývám následky stresu, jsou důsledky trvalých chronických podmínek56. Tyto následky, pokud bych je měla přiřazovat k fázím generálního adaptačního syndromu, které jsem v minulé kapitole vysvětlila, jsou obsahem poslední fáze adaptačního syndromu, která se jmenuje exhausce. Jsou to stavy, které nepodléhají reparačním procesům, ke kterým dochází v případě, kdy v alarmové fázi působení stresoru nezvolíme odpočinek, nevypneme a nevymaníme se ze stresujícího tlaku. Po té co přední lalok hypofýzy a kůry nadledvinek nejsou jiţ schopny produkovat své hormony ve zvýšeném mnoţství, organismus se jiţ nemůţe dále adaptovat pokračujícímu stresoru57. Následně parasympatický nervový systém přebírá kontrolu nad našimi tělesnými pochody a dochází k četným následkům, které se projevují v psychologické oblasti, oblasti sociální, tak i na našem zdraví. Proto je i tímto způsobem dělíme na: - Sociální reakce - Psychologické reakce - Psychosomatická onemocnění

4.1 Psychologické a sociální reakce Trvale netypické jednání a pocity jsou váţným varováním, ţe dotyčný člověk přestává být schopen vyrovnávat se s napětím. Neschopnost pociťovat či vyjadřovat jakékoli city, ukazují na ztrátu kontaktu s naším okolím a se sebou samým. K běţným stresovým příznakům, jsmeli postaveni před kaţdodenní problémy, patří neschopnost činit rozhodnutí, změny názoru, výpadky paměti, ztráta krátkodobé paměti, neschopnost najít slova, ztráta schopnosti soustředit se, nadměrná vzrušivost, útlum a úzkost58.

56

Hladký Aleš, cit. 31, s. 49 Míček Libor, Sebevýchova a duševní zdraví, Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1976, s. 156 58 Šnýdrová Ivana, cit. 11, s. 127 57

40

4.2 Psychosomatická onemocnění Dalším následkem stresu do organismu jsou psychosomatická onemocnění. Dostane-li se organismus do stresu, můţe to vést ke vzniku onemocnění. K onemocnění dochází, není-li adaptační systém schopen vyrovnat se se situací a zvládnout ji. Hovoří se o neadekvátním útoku stresoru na obranyschopnost organismu. Zdrojem negativních emocí v podmínkách dnešní moderní civilizace je obvykle chronické přetěţování organismu59. Nezanedbatelnou roli v tomto procesu mohou však hrát, jak jiţ jsem psala výše, i dispoziční faktory. Jinými slovy jedinec se nedokáţe vyrovnat s problémy ve svém okolí nebo není schopen zvládnout různé zátěţové ţivotní situace. Generální adaptační syndrom dochází aţ do své poslední fáze a na našem zdraví se to můţe projevit na následujících chorobách či zdravotních problémech jako jsou: -

ischemická choroba srdeční, infarkt myokardu

-

infekční nemoci

-

hypertenze

-

ekzémy a jiná koţní onemocnění

-

migréna, tenzní bolesti hlavy

-

dráţdivý trakčník

-

impotence

-

vředující choroba ţaludku a dvanácterníku

-

časté nucení na močení

-

bolesti v zádech

-

únava

-

bolesti na hrudi

-

astma, hyperventilace

-

alergie

-

rakovina

-

bolesti způsobené nedostatkem pohybu

59

http://www.czechhomeopathy.cz/psychosomaticke_onemocneni.php, 10.1.2009

41

-

mozková mrtvice

-

problémy s pamětí

-

diabetes mellitus

-

menstruační problémy, amenorea

-

sexuální problémy, problémy s otěhotněním

-

deprese, úzkost, neurózy

-

rychlejší stárnutí a opotřebování organismu

4.2.1 Stres a jeho působení na imunitu Není divu, ţe právě stresové situace mají na náš organismus negativní dopad. Stres totiţ oslabuje obranyschopnost organismu. Imunitní systém je bezpečnostní sluţba, která proudí krví celým organismem. Identifikuje, neutralizuje a vylučuje cizorodé látky z těla ven60. Během delšího působení stresu ztrácí imunitní systém na své účinnosti. Je to dáno, jak jiţ jsem psala výše, vlivem hormonu kortisolu a proto organismus se poté stává oslabeným a snadněji podlehá nemocem, od obyčejné chřipky aţ po rakovinu.

4.2.2 Stres a kardiovaskulární systém Ukázalo se, ţe nízká pracovní prestiţ, starosti s nedostatečnou jistotou v zaměstnání, nedostatečné uspokojení v zaměstnání či přesčasová práce a přetíţení organismu z hlediska práce přispívá ke zvýšení krevního tlaku61. Stres totiţ zrychluje srdeční tep a ten zase zvyšuje krevní tlak. Srdeční rytmus se můţe zvýšit z 60 na 120 tepů za minutu, a to za dobu kratší neţ jedna minuta. Na jednu stranu je celé tělo po dobu nebezpečí skvěle zásobeno krví, avšak na druhou stranu se tělo stále více opotřebovává. Pokud je organismus v kontaktu s jakýmkoli stresem, srdeční tep se zrychluje. Pokud se tento jev opakuje často, vzniká hypertenze.

60 61

Comby Bruno, cit. 13, s 61 http://www.linda-linie.cz/cps/rde/xbcr/zc/803.pdf, 11.1.2009

42

Zároveň stres zvyšuje sráţlivost krve, coţ je nakupení krevních destiček. Tento efekt je uţitečný v případě zranění, protoţe zahraňuje vykrvácení. Ale zároveň je velmi škodlivý pro současnou přepracovanou populaci, protoţe sraţeniny uvnitř cév mohou vést k jejich ucpání. V nejhorším případě se jedná o tepny k srdci, kde ucpání způsobuje infarkt myokardu. To není všechno. Stres působí na celý krevní oběh. Cévky a ţíly, na rukou a nohou se stahují, zatímco vnitřní větší tepny a ţíly se roztahují. Periferní části těla mají proto tendenci prochladnout při změně teploty o několik málo stupňů62. Autoři studie shrnuli, ţe v obecné populaci nízké postavení v práci, nízký výkon a pohrůţka nebo fakt nezaměstnanosti zvyšuje pravděpodobnost rozvoje hypertenze, zvláště mezi muţi, ato nezávisle na demografických a behaviorálních rizikových faktorech. Psychologické potíţe a sociální odcizení mohou zvláště u ţen také zvýšit výskyt hypertenze, a to hlavně ve spojitosti s chováním ohroţujícím zdraví63.

4.2.3 Astma Astma patří ke klasickým psychosomatickým chorobám, které jsou často s nezaměstnaností nebo stresem v práci či doma spojeny. V roce 1903 napsala významná autorita doby, lékař Sir William Osler: „Všichni autoři souhlasí s tím, ţe u většiny případů průduškového astmatu je silný neurotický prvek. Mnozí chorobu povaţují za neurózu.“ V roce 1966 autoři oblíbené lékařské učebnice konstatovali, ţe psychologické vlivy mají podíl téměř u kaţdého astmatika a dost často se zdají být především odpovědnými, jestliţe ne při spouštění astmatu, tak přinejmenším při jeho udrţování. Různé úzkosti, pocit frustrace nebo často neshody a atmosféra tenze doma či v zaměstnání často tvoří základ patologie v průduškách. Za charakteristické rysy uţitečné při identifikaci pacientů ohroţených závaţným nebo fatálním astmatem byly nedostatek spolupráce, hněv nebo frustrace stávajícím astmatickým onemocněním, závaţné ţivotní události včetně úmrtí blízkých, rozvody, stěhování se, emoční poruchy, deprese, zneuţívání léků a rovněţ ztráta zaměstnání64.

62

Comby Bruno, cit. 13, s. 64 http://www.linda-linie.cz/cps/rde/xbcr/zc/803.pdf, 11.1.2009 64 http://www.linda-linie.cz/cps/rde/xbcr/zc/803.pdf, 11.1.2009 63

43

4.2.4 Vředová onemocnění Další onemocnění, které často fakt nezaměstnanosti daného jedince ovlivňuje, jsou vředová onemocnění. Podle multivariační analýzy představovaly nejlepší predikční model recidivy vředu faktor nezaměstnanost a rodinná anamnéza vředového onemocnění65. Během dlouhotrvajícího období stresu se trávení často potlačuje. V zájmu zachování energie začne ţaludek šetřit a zpomalí proces tvorby sliznice. Kdyţ stresor přestane působit a trávení se obnoví, zaútočí kyselina na ţaludeční stěnu a způsobuje vřed. Zde je třeba poznamenat, ţe ke konkrétnímu poškození nedochází vlivem působení stresoru, ale ve fázi, kdy se ze stresové situace vzpamatováváme. A tak se na první pohled zdá, ţe vředům se můţeme vyhnout tím, ţe stresový stav zachováme. V praxi z toho plyne, ţe několik epizod dočasných stresů je z pohledu vzniku ţaludečních vředů horší neţ jeden dlouhotrvající stresový stav66.

4.2.5 Kožní onemocnění Moţnost příčinného vlivu emočního stresu, zvláště stresujících ţivotních událostí, na průběh koţních nemocí byla vyslovena jiţ dávno. Klinická moudrost a zkušenost, stejně jako mnoho individuálních pozorování a nekontrolované studie tuto zkušenost podporují. Autoři Picardi a Abeni zhodnotili dosaţitelné údaje o funkci stresujících ţivotních událostí při spouštění a exacerbaci koţních chorob. Mezi tyto choroby patří atopická dermatitida, kopřivka, akné, seboroická dermatitida a další67.

4.2.6 Pamět a stres Další orgán, na který má stres dopad, je mozek. Je známo, ţe troška stresu bystří paměť. Na druhou stranu jestliţe stres přetrvává příliš dlouho, začínají se dít špatné věci. Můţe dojít aţ ke ztrátě paměti v procesu, kterému se říká dlouhodobá deprese. Mechanismus tohoto procesu není jasný, ale účinek je zřejmý – člověk začne snadno zapomínat, dochází ke zhoršení paměti i jeho koncentrace68.

65

http://www.linda-linie.cz/cps/rde/xbcr/zc/803.pdf, 11.1.2009 Joshi V., cit. 34, s. 53 67 http://www.linda-linie.cz/cps/rde/xbcr/zc/803.pdf, 12.1.2009 68 Joshi V., cit. 34, s. 108 66

44

4.2.7 Sexualita Sexuální funkce je při stresu silně přetvořena. U muţů bývá stres příčinou impotence a předčasné ejakulace, u ţen vyvolává frigiditu. Stres zvyšuje psychické i svalové napětí, coţ je v protikladu s uvolněním a pocitem pohody během sexuálního aktu69.

4.2.8 Páteř a hlava Nervové napětí, které vyvolává dlouhotrvající stresový stav, udrţuje svaly v napjatém stavu, coţ můţe vést ke křečím a bolestem hlavy. Toto napětí končí staţením se sama do sebe. Z toho vycházejí typické postoje při nervozitě a agresivitě, jako jsou zatnuté pěsti, skloněná hlava, shrbení zad a další. Kdyţ jsme unaveni, páteř má tendenci zakulatit se, aby se přiblíţila pozici, kterou zaujímá plod v těle matky. Ten, kdo neodpočívá, spěje ke stavu vysílení a nakonec jeho pohled směřuje k zemi. Všechno se odehrává, jako kdyby stres byl břímě na vašich plecích. Říká se přeci: „Podlamují se mu nohy pod tíhou odpovědnosti“, nebo „byla to pro něj moc velká zátěţ“. Stres je výsledkem rezignace parasympatické nervstva, které jiţ nezvládne kompenzovat nadměrnou činnost nervstva sympatického. Úseky bederní a krční páteře jiţ nejsou schopné udrţet vzpřímenou pozici70. Také z toho plyne, ţe velký počet našich současníků suţuje bolest ve středu zad a mají problémy s krční páteří.

4.2.9 Syndrom vyhoření Jiţ téměř čtvrtstoletí se psychologové zabývají stavy celkového, především pak psychického vyčerpání, jeţ se manifestuje v oblasti kognice, motivace i emocí a jeţ zasahuje a ovlivňuje postoje, názory, ale i výkonnost a následně celé vzorce především profesionálního chování a jednání osob, u nichţ došlo k iniciaci proměnných, ovlivňujících vznik a rozvoj tohoto syndromu. Současně se jedná o velmi aktuální problém medicínský, neboť syndrom vyhoření či vyhasnutí, ovlivňuje podstatně i kvalitu ţivota osob, u nichţ se vyskytuje, a vykazuje některé podobné či téměř shodné charakteristiky s příznaky i důsledky některých duševních 69 70

Comby Bruno, cit. 13, s. 67 Joshi Vinay, cit. 34, s. 108

45

onemocnění a poruch. Za jeden z nejpodstatnější iniciujících faktorů vyhaslosti je povaţováno působení chronického stresu. Za vnitřní klíčový faktor, který ovlivňuje rezistenci člověka vůči negativním účinkům stresu, je pokládána osobnost jedince. Za klíčový vnější, sociálně zaloţený faktor je pokládána sociální opora, tj. systém sociálních vztahů a vazeb, jeţ člověk jednak produkuje ve vztahu k okolí, jednak z tohoto okolí přijímá71. Psychosociální stres v pracovních podmínkách souvisí se sociálním prostředím v práci, organizačními aspekty v zaměstnání a obsahem i určitými operačními aspekty prováděného úkolu. V oblasti mimopracovního stresu je předmětem výzkumu především problematika chronických denních nepříjemností, mikrostresorů a tzv. ţivotních událostí (změna zaměstnání, ztráta zaměstnání, hypotéka, nemoc apod.). Obě oblasti – pracovní i mimopracovní – mohou být zdrojem zdravotních rizik (viz psychosomatické onemocnění). Jedinec proţívající syndrom vyhoření se dostává do krize způsobené pocity osamění, vykolejení z dosavadního zaběhnutého kaţdodenního reţimu a nutností spoléhat se pouze na vlastní síly. Značný důraz je kladen na pocity úzkosti, jejíţ zdroje jsou spatřovány v proţívané odpovědnosti, a na pocity beznaděje. Součástí této proţívané krize jedince je téţ vyrovnání se s vlastními náladami a pocity, obsahujícími proţitky osamocení, starostí, úzkosti, bezmoci, beznaděje a zoufalství, ale i absurdity, nudy, otrávení a zhnusení. Pokud člověk pochybuje o smyslu své existence, jak tomu často při rozvoji pokročilejších fází vyhaslosti bývá, dostavuje se stav existenciální frustrace. Silně proţívané a dlouhodobě působící stavy existenciální frustrace mohou vyústit v depresi. V pokročilejších a závěrečných fázích vyhaslosti dochází v souvislosti s intenzívně proţívaným stavem vyčerpání k podobné, existenciálně laděné tendenci přetrhat všechna pouta s dosavadním, především profesionálním ţivotem a osvobodit se tak od minulé zkušenosti, která je svazující. Důsledky tohoto selhání se projevují ve vztahu k sobě a k pracovní činnosti. Vztah k pracovní činnosti, původně ţádoucí a oblíbené, která byla dříve naplněním ţivota se stává negativním, je provázen pocity zklamání a marnosti, aţ se zdá nemoţným v této činnosti ještě někdy pokračovat. Pracovní výkon je zhoršen, často je téţ přítomna změna vztahu ke klientům ve smyslu negativních aţ cynických pocitů a postojů. Psychický stav je charakteristický 71

http://portal.lf1.cuni.cz/clanek-767-burnout-syndrom-teoreticka-vychodiska-diagnosticke-a-intervencnimoznosti, 28.12.2008

46

pocity psychického, zvláště emočního vyčerpání, odosobněním a ztrátou zájmu na dalším osobním růstu, sníţením osobních aspirací. Objevují se pocity jako úzkost, deprese, negativismus, emoční oploštění, lhostejnost. Vztah k sobě je charakterizován tendencí ke sníţenému sebevědomí, k negativnímu mínění o sobě, zejména pokud jde o pracovní kompetenci. Jedním ze základních pocitů typických pro vyhaslost je pocit profesního neúspěchu, přesvědčení, ţe jedinec ztratil svůj potenciál vyvíjet se ve své profesi. Výrazné je rovněţ utlumení empatie a ztráta či výrazná redukce pozitivních vztahů k osobám, jimţ má být poskytovaná určitá sluţba (např. klientům, zákazníkům) nebo s nimiţ je jedinec v kontaktu a na jejichţ hodnocení záleţí efektivita jeho činnosti. Tyto osoby začínají být vnímány, nikoli jako lidské bytosti, ale jako objekty, tvořící součást vnějšího prostředí72.

4.2.10 Deprese První vzájemný vztah deprese a stresu je zřejmý. Statisticky je dokázáno, ţe stres se vznikem deprese souvisí. Lidé, kteří zaţívají velké mnoţství ţivotních stresů, jsou vznikem deprese mnohem více ohroţeni, a ti, kdo jiţ depresi mají, zaţili s velkou pravděpodobností nějaký závaţný stres v nedávné minulosti. Laboratorní studie také poukazují na vzájemný vztah stresu a příznaků deprese.

Kognitivní model deprese Oblast experimentální psychologie nabízí některé vynikající teoretické vědomosti o stresu a depresi. Jejich klíčovým bodem je skutečnost, ţe události jsou povaţovány za psychicky stresující, pokud mají některou z následujících charakteristik – ztráta kontroly nad situací a neschopnost odhadnout předem vývoj událostí v určitém kontextu, nemoţnost odreagování, ztráta zdroje podpory, pocit, ţe se ţivot v některých ohledech zhoršuje. Stres, zejména v podobě extrémního nedostatku kontroly nad situací a nemoţnosti odreagování, způsobuje u člověka celou řadu škodlivých změn: -

z kognitivního hlediska se jedná o zkreslenou představu, ţe za ţádných okolností nelze

získat kontrolu nad situací ani z ní nalézt východisko – naučená bezmocnost. -

Z emocionálního hlediska dochází k anhedonii – práh radosti je velice vysoký

72

http://portal.lf1.cuni.cz/clanek-767-burnout-syndrom-teoreticka-vychodiska-diagnosticke-a-intervencnimoznosti, 28.12.2008

47

-

Behaviorálně dochází k psychomotorické retardaci

-

Na

neurochemické

úrovni

je

patrná

tendence

k poruchám

serotoninové,

noradrenalinové a dopaminové signalizace -

V psychické rovině se vyskytují změny v chuti k jídlu, spánkových vzorcích, vnímání

bolesti a citlivosti systému pro zpětnou vazbu glukokortikoidů Celé této škále změn dohromady se říká deprese73.

Povaţuji nyní za účelné zmínit rozdíl mezi depresí a syndromem vyhoření, protoţe mají mnoho podobných důsledků chování a jednání. Na rozdíl od deprese, s níţ má vyhaslost řadu shodných symptomů (smutná náladu, pocit zmaru, ztráta motivace a energie, pocity bezcennosti atd.), která má však vliv na řadu ţivotních aktivit, se negativní působení vyhaslosti omezuje převáţně na myšlenky a pocity týkající se profesního výkonu a jeho důsledků.

73

Joshi Vinay, cit. 34, s. 95

48

5. Možnosti předcházení stresu Trvalé napětí a konflikty vţdy doprovázejí na pracovišti situace, kdy lidé pracují dlouhodobě pod nějakým tlakem, a to jak časovým, psychickým, interpersonálním, či výkonnostním. Jak jiţ víme, stres a deprese jsou v posledních letech velmi skloňovanými pojmy. Avšak pouze číst si o stresu a depresi nám jaksi nepomáhá. Napadá mě tedy, ţe moţná ve chvíli, kdy si uvědomíme, ţe stres, deprese, ale ani ostatní následky stresu se nám nemusí do nekonečna vyhýbat a můţeme se s nimi kdykoli na vlastní kůţi setkat, stálo by za to zkusit udělat něco jinak, abychom tomu aspoň z části předešli. Jsme si totiţ sami zodpovědní za to, jak nakládáme se svým tělem a duší, stejně tak i za to, jak chceme a umíme o sebe pečovat. Někdy pečovat umíme, ale příliš se nám nechce. Jindy chceme pomoci sami sobě, ale vlastně nevíme jak. Bylo potvrzeno jiţ dávno, ţe expertem na své vlastní pocity je si člověk sám. Sami totiţ můţeme nejlépe popsat a rozumět tomu, jak dobře nebo nedobře nám je. Ale co s tímto pocitem dělat dál, umíme ne vţdy dobře odhadnout. Umět tyto pocity pojmenovat a nahlas vyslovit bývá pro mnohé lidi to nejtěţší74.

5.1 Možnosti předcházení stresu ze strany každého zaměstnance Moţností předcházení stresu ze strany kaţdého jedince je mnoho. Jedná se jak o základní principy duševního, ale také tělesného zdraví, o kterých v této kapitole budu psát. Budou to informace, které povětšinou známe, avšak jim nevěnujeme jejich skutečnou váhu. Avšak to je právě naše největší škoda. Tyto naprosto pro člověka přirozené věci často podceňujeme a potom o to méně jsme na stresový podnět připraveni. Totiţ pouze zdravý, odpočatý a duševně vyrovnaný zvládá mnohem lépe stres, neţli je tomu u nemocného a vyčerpaného jedince. A proto i přestoţe jsou to většinou obecné pravdy, právě na ně se v této kapitole zaměřím.

5.1.1 Nepsychogenní techniky Nepsychogenní techniky představují jednu z nejdůleţitějších cest k upevnění duševní rovnováhy. 74

http://www.asertivita.cz/30-prevence-stresu.html, 10.1.2009

49

Podstata této cesty se dá stručně vyjádřit slovy: všechno, co primárně prospívá upevnění tělesného zdraví, přispívá současně k upevnění zdraví duševního. Posílením tělesného zdraví se organismus vyladí natolik, ţe se duševní strádání stanou méně významným a méně rušivým momentem. Je známo, ţe starosti a všechny proţitky subjektivních nesnází působí zvláště tísnivě v době déletrvající únavy, vyčerpání, přepracování a nevyspání, při dlouhodobých konfliktech, v době, kdy organismus je oslabován nemocí apod. Naproti tomu po zdravém spánku, po vydatném odpočinku, dobrém jídle a při pevném zdraví subjektivní nesnáze nepřipadají ani zdaleka tak beznadějné. Dá se proto říci, ţe prakticky kaţdý jedinec, který trpí jakýmikoli subjektivními nesnázemi aţ uţ je nešťastně zamilovaný, nebo má neustálé konflikty se svým nadřízeným, by se měl pokusit o nepsychogenní přeladění svého organismu. Toto přeladění organismu péčí o fyzické zdraví a zdatnost je velmi jednoduché a přirozené. Záleţí v podstatě na úpravě ţivotosprávy, tj. spánku, výţivy, odpočinku, denního reţimu.

5.1.1.1 Spánek Spát minimálně osm hodin denně to je nejlepší strategie proti stresu vůbec.

5.1.1.2 Dýchání Aspoň občas hluboce dýchat během dne, pobývat na čerstvém vzduchu, větrat obytné a pracovní místnosti, pravidelně a zhluboka dýchat při rozčilení, osvojit si jednoduchá dechová cvičení.

5.1.1.3 Výživa Správnou výţivou lze upevnit duševní rovnováhu a zlepšit pracovní výkonnost. Nepřejídat se, zato však dát si na jídlo čas, soustředit se na ně a hlavně neodbývat snídaně. Vzhledem k tomu, ţe se subjektivní stavy nevyrovnanosti zhoršují při nedostatku vitamínů řady B, je vhodné postarat se o jejich dostatečný příjem. Pro kvalitu duševní práce, např. učení, je rovněţ důleţitý dostatek vitamínu C. Uklidňující účinek mají také bílkoviny.

50

5.1.1.4 Odpočinek Je důleţité respektovat několik zásad: lehká únava se odstraní mnohem rychleji neţ únava značného stupně. Odpočinek musí být doprovázen také duševním uklidněním, tedy především nemyslet na povinnosti, které nás čekají, a na různé starosti. Kvalitě odpočinku účinně napomáhá změna prostředí. Neodpočineme si řádně v pracovním prostředí. Zároveň nelze dost zdůraznit blahodárný význam pobytu v přírodě. Kaţdodenní procházky, zvláště v lese, jsou ideálním prostředkem k celkovému přeladění organismu. Dále je nezbytné dodrţovat jak krátký asi pětiminutový odpočinek po kaţdé pracovní hodině, tak ale i jeden den v týdnu věnovat pouze odpočinku. Protoţe výkon člověka, který pracuje třeba i šest dní v týdnu a den odpočívá, je vyšší neţ výkon toho, kdo pracuje nepřetrţitě. V neposlední řadě je potřeba nezapomenout na vybírání si dovolené, přičemţ dovolená by měla být rozdělena do jednoho nebo do dvou delších celků.

5.1.1.5 Fyzická aktivita Nepochybně pozitivní význam mají přiměřená a vhodná tělesná cvičení. Je sice pravda, ţe i tělesná cvičení zvyšují tepovou a dechovou frekvenci, avšak během cvičení se uvolňují látky uvolňované při stresu. Navíc se po skončení cvičení často spontánně dostavuje stav relaxace. Přiměřeně intenzivní tělesný pohyb nebo práce navíc sniţují úzkosti či deprese. Zároveň musíme zmínit, ţe sport je rovněţ účinnou formou rekreace a odpočinku.

5.1.1.6 Denní režim (time management) Zvládat v pracovní době své povinnosti a mít ještě kapacitu na svůj osobní ţivot je někdy velmi obtíţné. Proto je vhodné si sestavit denní rozvrh práce. Nelze ovšem plánovat práci na kaţdou čtvrthodinu, ale je vhodné plánovat alespoň rámcově na určitý den vyřizování jednotlivých záleţitostí či jiných pro nás důleţitých věcí. Základem je vedení záznamů o tom, co je třeba splnit, a to jak v práci, tak ale i v osobním ţivotě. Práce s časem začíná u eliminace časových prostojů a roztřídění podstatných a zbytečných úkolů.

51

Při správném time managementu je tedy velmi důleţité: -

omezení časových ztrát

-

plánování

-

stanovení priorit

Nejvíce času nám většinou zaberou zbytečné činnosti, prostoje a plané řeči. Všechny tyto aktivity ukrajují z daného pracovního či osobního dne velký díl a vlastní povinnosti se zatím hromadí. Práce odloţená o tyto černé díry času se stejně musí udělat, takţe čím méně budeme těchto prostojů mít, tím více energie a času nám zbude na podstatné úkoly. Mezi nejčastější ztráty času patří telefonická vyrušení, špatně – mlhavě zadané úkoly od nadřízeného, nenastavené priority a další. Dalším důleţitým předpokladem zvládání času je zmíněné plánování. Čas vynaloţený na plánování se nám několikanásobně vrátí v efektivitě práce, protoţe při pouţití správného plánování našeho času můţeme pracovat účelně s nejlepšími výsledky. Při vytváření seznamu úkolů je zapotřebí dodrţet určité zásady, jako jsou promyšlení si, jak dlouho se určitému úkolu budeme věnovat, ponechání rezervy na nenadále události a určení si priorit a také úkolů, které můţeme zadat někomu jinému. Snaţme se tedy pracovat rázně a neodkládejme plnění svých povinností, protoţe odloţením nějaké práce na neurčitou dobu vzrůstá naše duševní napětí.

5.1.2 Psychogenní emoční techniky Dalším předpokladem naší lepší připravenosti na stresové podněty je zvládání psychogenních emočních technik. Tento termín zní poněkud honosně, avšak se jedná o naprosto běţné zákonitosti – o uklidnění organismu. Základní myšlenka cesty k uklidnění organismu se opírá o skutečnost, ţe v psychice člověka se navzájem vytěsňují dva protichůdné city. Tam, kde převládá laskavá, přátelská a optimistická nálada, nebývá obvyklá nálada hostilní a pesimistická75. Proto posilováním kladných nálad a citových stavů docilujeme odstranění nálad a citů záporných.

75

Míček Libor, cit. 59, s. 169

52

5.1.2.1 Pozitivní myšlení Radost má protistresový účinek. A nejen to. Radost potřebujeme k ţivotu. K radosti máme všichni přístup, musíme ji však vyhledávat. Aristoteles napsal: „Největší zodpovědnost, kterou člověk v ţivotě má, je mít radost ze ţivota“. Základním předpokladem pro proţívání radosti je ţít vědomě teď a zde. Radost se neslučuje se zlobou a nenávistí, naopak má tendenci rozdávat se. Člověk můţe mít radost z pouhé existence, radost ze zdravého fungování, ze ţivota volně plynoucího v psychosomatické harmonii. Demokritos řekl: „Moudrý je ten, kdo se raduje z toho, co má, a ne ten, který se rmoutí nad tím, co nemá“. K uţitečným strategiím patří i smích a humor, coţ také zvyšuje odolnost vůči stresu. Neagresivní a taktní humor navíc můţe uvolnit napětí a usnadňovat komunikaci a týmovou práci. Smích vyvolává v těle řadu změn a má tedy zároveň komunikační a autoregulační význam.

5.1.2.2 Ovlivnění emocí prostřednictví myšlení Existuje vzájemné sepětí a závislost mezi myšlením a emocemi. Platí, ţe emoce ovlivňují způsob myšlení. Vondráček (1964) se domnívá, ţe naše myšlení je ovládáno hlavně emocemi. Na to, co je nám citově lhostejné, nemyslíme, to, co se nás citově dotýká, zaměstnává naši mysl. Zároveň platí, ţe emoce ovlivňuje také myšlení. Určitý způsob myšlení vyvolává určité emoce. Souvislost mezi emocemi a myšlením není totiţ pouze jednosměrná. Ford a Urban (1963) zdůrazňují vztahy mezi myšlením a cítěním. Jedinec můţe do jisté míry kontrolovat to, co cítí, tím, co myslí. Některé myšlenky jsou asociovány se strachem, láskou nenávistí, odporem atd. Jestliţe jedinec nepodlehne zápornému typu myšlení a začne myslet jinak – kladně, mohou se u něho vytvořit jiné emoce, třeba emoce rovnováhy, bezpečí a klidu. Pokroku v ovládání vlastních emocí se tedy můţe dosáhnout zvládáním vlastního myšlení. Je rovněţ zákonité, ţe úspěchu v regulaci vlastního myšlení lze dosáhnou především ve stavu klidu a emotivní rovnováhy. Jedinec, který se nepokusí zvládat své myšlení, bude mít ztíţenou úlohu při ovládání svých emocí, a také naopak ten, kdo příliš podléhá svým

53

emočním hnutím, bude mít velmi obtíţnou, dokonce prakticky neřešitelnou úlohu při zvládání průběhu vlastního myšlení76.

5.1.3 Relaxace Chceme-li sami působit na uchování svého zdraví, můţeme vědomě odpovědět relaxací. Relaxací můţeme podle potřeby vstoupit do kteréhokoliv ze tří fází stresového mechanismu: Za prvé zabránit nebo zadrţet působení stresového podnětu. Za druhé zmírnit stres, jestliţe uţ stresová situace nastala. A konečně za třetí posilnit zdravou adaptaci na stres, a tak předejít maladaptaci (psychosomatické poruše) nebo exhausci (psychosomatické chorobě), o kterých jsem psala v kapitole č. 4. Relaxace vyrovnává tenzi a vzrušení tím, ţe vyvolá aktivaci parasympatické části vegetativního nervstva a působí celkové zklidnění. Je tedy protiváhou k poplachové reakci. Dovede zmírnit nebo vyrovnat stresem vyvolané psychické i svalové napětí. Relaxace má celou řadu dalších pozitivních výsledků. Zpomalením metabolismu se uklidní tep a dech. Při dýchání se sníţí potřeba kyslíku a sníţí se také výdej kysličníku uhličitého77. Například v americké studii se relaxace osvědčila u pracovníků v trojsměnném provozu a u manaţerů. Jiní američtí autoři uvádějí, ţe relaxace vedla k lepšímu přizpůsobení na pracovišti a k tomu, ţe zaměstnanec vnímal příznivěji atmosféru pracoviště. Ve studii provádění ve Skandinávii vedla relaxace u pomocného personálu v nemocnici k poklesu napětí v oblasti šíje a ramen a k poklesu zameškaných pracovních dní. Relaxace se také osvědčila při mírnění stresu zdravotních sester na Tchaj-wanu i při sniţování úzkosti u studentek zdravotních škol. Relaxace je vhodná v prevenci profesionálního stresu také u lékařů. Americký tým se zabýval vlivem relaxace na příznaky stresu kaţdodenního ţivota. Jak progresivní relaxace, tak meditace byly účinné. V jiné studii pouţili s dobrými výsledky jógová cvičení včetně relaxace u manaţerů britské ocelářské společnosti.

5.1.4 Další možnosti předcházení stresu Jsou další velmi praktické pomůcky pro úspěšný a od stresu oproštěný den. Mezi ně patří následující moţnosti předcházení stresu. 76 77

Míček L., cit. 59, s. 173 Gregor Ota, cit. 25, s. 155

54

5.1.4.1 Asertivita NE je jedno z nejdůleţitějších slov v našem ţivotě. Odmítnou práci, jsme-li vytíţeni ostatními záleţitostmi, odmítnou pozvání, o němţ se přesně ví, ţe způsobí stresový večer, můţe vést k problémům s ostatními. Větší však jsou problémy, které při tom máme sami se sebou. Odvahu říci NE totiţ v sobě musí nalézt kaţdý člověk sám78. Lidé, kteří mají za sebou zkušenost s tréninkem asertivity, dnes ví mnohem více o přirozené prevenci vzniku deprese či úzkostně depresivních poruch. Naučili se totiţ lépe si uţít příjemné pocity, osvojili si umění zacházet s kritikou a odnaučili se pěstovat si pocity viny v situacích, kdy se rozhodli říci NE. Přestali totiţ hledat viníky v okolním světě a naučili se nést plnou odpovědnost za sebe samotné, za svou pohodu i nepohodu. Někdy není lehké tuto odpovědnost unést a umět si říci o pomoc je často stejně těţké jako umět pomoci, avšak pro naši duševní pohodu a zdraví jsou to dovednosti naprosto nezbytné79.

5.1.4.2 Zájmy a záliby Odolnost vůči stresu zvyšují i kvalitní zájmy a záliby, které nesouvisejí se zaměstnáním a které umoţňují obnovu sil. Obecně se doporučuje vést hranici mezi zaměstnáním a soukromím, avšak ze své vlastní zkušenosti vím, ţe je to někdy velmi obtíţné. Ke kvalitním zábavám nepatří dlouhé sledování televize. To nám ba naopak často vyvolává pocity strachu a obavy, které pro nás uţ tak velmi vytíţený ţivot nejsou ţádoucí. Spíše nám pomůţe třeba například uklidňující hudba, domácí mazlíčci či setkání s přáteli. Kaţdému pomůţe s načerpání potřebné energie něco jiného a proto je potřeba se věnovat právě zálibám, které nám tuto energie poskytnou.

5.1.4.3 Informace Informace jsou velice podstatné, to víme všichni. Bez nich není moţné nic dělat pořádně. Proto v práci, i přestoţe je to někdy velmi těţké, je potřeba si tyto důleţité informace získat. Cest k jejich získání je mnoho. Někdy stačí se zeptat kolegů, někdy nadřízeného a někdy můţeme pouţít cest jako je třeba samostudium. 78 79

Brockert Siegfried, Ovládání stresu, Praha, Melantrich, 1993s. 129 http://www.asertivita.cz/30-prevence-stresu.html, 17.1.2009

55

Avšak alfou omegou je tyto informace mít a poté uţ bude pro nás mnohem jednodušší zvládnout potřebné pracovní úkoly.

5.1.4.4 Střední míra zátěže V prevenci profesionálního stresu se doporučuje střední míra zátěţe, tedy ani nedostatek práce ani její nadbytek. A proto je ţádoucí si dobře organizovat čas. Zároveň je vhodné pokud moţno pracovat jen na jednom jediném úkolu. Jinak se stává, ţe před sebou po jednom prudkém tvůrčím deliriu máme dvacet započatých věcí, u kterých jsme po mnoha hodinách vlastně téměř na začátku. Na druhou stranu mít však jednu jedinou povinnost jednou provţdy z krku nám, jak známe všichni, přináší pýchu a klid zároveň.

5.1.4.5 Kvalitní síť mezilidských vztahů Kvalitní síť mezilidských vztahů působí jako nárazník nebo ochrana proti profesionálnímu stresu. Všichni lidé, před nimiţ se prezentujeme takoví, jací opravdu jsme, a ne takoví, jací bychom být chtěli nebo měli, nám vytvářejí síť pomocných kontaktů. Nalézt zde útočiště je jednou z nejlepších pomocí proti negativním dopadům stresu. Proto je potřeba si opravdových přátel velmi váţit, opečovávat je a jak se říká chovat se k nim tak, jak bychom chtěli, aby se oni chovali k nám. Jak vidíte, existuje nesčetné mnoţství mechanismů, které nám pomáhají předejít stresu. Napsat ke kaţdému něco by bylo velmi zdlouhavé. Proto zbylé moţnosti, pomocí kterých se můţeme vyhnout nebo alespoň zmírnit stres, uvádím do následující přehledu. -

dobré kolegiální vztahy

-

dovednosti týkající se psychoterapeutické pomoci a krizové intervence

-

dobré vnímání sebe sama na tělesné i duševní úrovni

-

pestrost práce

-

realistické nároky na sebe

-

péče o vlastní zdraví

-

spiritualita

-

pocit uspokojení z práce

Některé postupy z výše uvedených sice nelze doporučit všeobecně. Protoţe kaţdý člověk je jiný a zároveň jinak na určité podněty citlivý. Proto někoho se určitá událost dotkne, jiného

56

nikoliv. Faktory, které tuto skutečnost ovlivňují jsem probrala jiţ v druhé kapitole. Avšak na druhou stranu výše uvedená doporučení ţádnému jedinci jeho připravenost na stres nesníţí. Proto pokud si znovu osvojíme přírodní a často naprosto přirozené zákonitosti, které jsem výše uvedla, našemu ţivotu to jedině prospěje a tak třeba za pár let kolem sebe uvidíme mnohem méně ţivotem vystresovaných lidí, neţ-li je tomu dnes.

5.2 Možnosti předcházení stresu ze strany zaměstnavatele U pracovních vztahů nejsou pouze subjekty zaměstnanci, ale ještě důleţitější roli tu hrají zaměstnavatelé. Bez nich bychom ţádné zaměstnání, které nám dává sílu a finanční prostředky k ţivotu, ale také někdy nám tu sílu bere, neměli. Zaměstnavatelé,

jak

tedy

vidíme,

nemusí

pro

nás

pouze

představovat

někoho,

kdo nás stresuje, ale také někoho, kdo nám náš pracovní ţivot řádně ulehčuje. Mezi moţnosti zaměstnavatelů patří: - analyzování specifických stresových faktorů na pracovišti a integrace prevence stresu do systému péče o zaměstnance - vytváření situací, kdy míra odpovědnosti a míra pravomocí toho kterého pracovníka si navzájem odpovídají. - podpora odborných kontaktů a konzultací zaměstnanců a vytváření podmínek pro jejich soustavné vzdělávání - vytváření vyhovujícího pracovního prostředí, kde zaměstnanec nalezne určitou míru soukromí, méně nepředvídatelného hluku, dobré větrání, přiměřenou teplotu, osvětlení atd. - ocenění zaměstnance, a to jak finančního, tak i morálního. Právě morální ocenění má pro zaměstnance velmi pozitivní a motivující význam, proto by na něj zaměstnavatelé neměli zapomínat - efektivní komunikace i ze strany vedoucích pracovníků je velmi důleţitá praktika, která pomůţe všem k usnadnění jejich pracovního ţivota - nastavení jasných pravidel pro všechny zaměstnance - vytváření podmínek pro efektivní týmovou práci - umoţnění sportovního vyţití v mimopracovní době80

80

http://www.drnespor.eu/zdrw2.doc, 20.1.2009

57

Tady jste měli moţnost vidět všechny zásady a techniky, které nám při předcházení stresu pomáhají. Ze své vlastní zkušenosti bych nejvýše vyzdvihla z nepsychogenních technik spánek a odpočinek a ze psychogenních technik pozitivní myšlení. Právě totiţ pozitivní myšlení s dalšími dvěmi výše uvedenými zásadami mi nejvíce pomohly předejít mnohým stresům, které se v průběhu kaţdého ţivota člověka vyskytnou. Proto věřím tomu, ţe v případě, kdy by se jedinec choval, stravovat a ţil dle výše uvedených ţivotních zásad, které jsem v této kapitole shrnula, měl by velkou šanci se mnohým faktorům, které nám stres u oslabeného jedince mohou vyvolat, vyhnout. Avšak vyhnout se všem stresům v ţivotě není moţné a hlavně není to ani účelné, protoţe bez stresu není moţné ţít.

58

Závěr Stres není ve své podstatě pouze škodlivým jevem. Určitou úroveň stresu k ţivotu nutně potřebujeme. Pokud ale stres přesáhne hranice individuální únosnosti, jeho následky se projeví na zdraví jedince. Nehovoříme tedy poté o stresu pozitivním, který se nazývá eustres a který nám pomáhá, ale o stresu negativním, kterému říkáme distres. Právě na tento druh stresu jsem se ve své bakalářské práci zaměřila, neboť toho se dle mého názoru objevuje v podnikatelském prostředí přemíra. I já jsem byla v určité fázi svého ţivota stresem značně zasaţena, ale protoţe nejsem výjimkou, která tímto stavem prošla, neboť se toto téma týká široké veřejnosti, byla jsem o to raději, ţe jsem měla moţnost ve své bakalářské práci se stresu v podnikatelské sféře věnovat. Tento jev pod názvem stres není pojmenován tak dlouho. Je tomu jiţ sice dávno, co lidé začali spatřovat mnoho společných rysů v chování jedinců v náročných ţivotních situacích, avšak poprvé je ve třicátých letech minulého století nazval a definoval kanadský lékař, endokrinolog Hans Seley. Zároveň nám také popsal jednotlivé fáze této reakce, které říkáme generální adaptační syndrom a sestavil seznam faktorů, které nám stres v práci vyvolávají. Jeho koncepce se tak stala základem dalšího výzkumu v této oblasti, který dodnes pokračuje. Od té doby tedy máme moţnost pochopit a nazvat podivné chování jinak psychicky normálních lidí, kteří se ocitli v komplikované ţivotní situaci a zároveň jiţ rozumíme tomu, proč k těmto stavům, které se začaly stávat celospolečenských problémem, dochází a jak se jim bránit. Ve své práci jsem ale zjistila, ţe určitý stresor působí na kaţdého jedince jinak. Došla jsem přitom k závěru, ţe je to dáno dispozičními faktory jedince a také velikostí zátěţe. Kombinace těchto dvou rovin poté způsobuje, jakým způsobem jedinec subjektivně vnímá určitý podnět, zda ho vyhodnotí jako pro své tělo ohroţující či nikoliv. Přičemţ v této studii jsem pokračovala dále a stanovila typy lidí, kteří jsou dle mého názoru stresem nejvíce ovlivněni. Při tomto výzkumu jsem vycházela z výše uvedených předpokladů jednotlivých faktorů, které ovlivňují působení stresu na konkrétního jedince a dále ze svých vlastních zkušeností. Dospěla jsem k závěru, ţe nejvíce postiţenou skupinou lidí jsou ţeny, které jednak pečují o chod rodiny a zároveň jsou aktivně činné v pracovním procesu, neboť u nich dochází k velké konfliktnosti rolí. Pokud se navíc ještě jedná o ţenu v managementu, která zastává

59

obě role najednou, dopad na její zdraví můţe být o to větší. V naší kultuře se na ţeny stále ještě nenahlíţí jako na jedince, kteří by mohli tyto vysoké role ve společnosti zastávat. Často jsou bohuţel atakovány negativními reakcemi ze strany příslušníků opačného pohlaví a neakceptování jejich pozice, vyvolává v ţenách ještě další stres. Ve své práci jsem také shrnula jednotlivé příznaky stresu a zároveň odkryla celý jeho mechanismus, který můţe při nesprávné adaptaci na stres vyústit aţ v poslední fázi generálního adaptačního syndromu, označovanou jako exhausce. V této fázi dochází k četnému poškození organismu, které můţe končit aţ smrtí. Přičemţ pro nás nejdůleţitější je těmto všem následkům předejít. Proto jsem se v poslední kapitole zaměřila na moţnosti předcházení stresu. Mohli jsme vidět, ţe existuje mnoho zásad a technik, pomocí kterých můţeme z velké části jeho mnohým následkům stresu předejít. Kaţdý člověk si můţe zvolit metodu, která mu bude nejlépe vyhovovat. V kaţdém případě by ale ţádný člověk dle mého názoru neměl zapomenout na pozitivní myšlení a na odpočinek. Je evidentní, ţe s existencí stresu je třeba počítat i do budoucna. Kaţdý si nese svou vlastní zodpovědnost za svůj zdravotní stav. Zvládání stresu a likvidace jeho následků by proto dle mého názoru měla patřit do základní prevence proti onemocněním. Zároveň si ale musíme uvědomit, ţe není moţné se jakémukoli stresu v ţivotě vyhnout, protoţe stres patří k ţivotu tak jako vzduch k dýchání. Jak říkával Hans Selye: „Existuje jediný způsob, jak se stresu vyhnout – zemřít!“81.

81

http://www.21stoleti.cz/view.php?cisloclanku=2005102104, 14.2.2009

60

Použitá literatura:

Bibliografie: 1. ADAIR John, 100 tipů jak úspěšně řídit a vést lidi, 1. vydání, Brno, CP Books, 2005, ISBN 80-251-0529-6 . 2. BROCKERT Siegfried, Ovládání stresu, Praha, Melantrich, 1993, ISBN 80-7023159-9. 3. BROŢ Ivan, Lidé ve firmě, Linde, 2004, ISBN 80-86131-51-3 . 4. COMBY Bruno, Stres pod kontrolou, 1. vydání, Praha, X-Egem, Nova ; Pragma, 1997, ISBN 80-7199-024-8, 80-7205-475-9 . 5. COVEY R. Stehen, 7 návyků skutečně efektivních lidí, 1. vydání (dotisk), Praha, Management Press, 2007, ISBN 978-80-7261-156-0. 6. ČAČKA Otto, Psychologie vrstev duševního dění osobnosti a jejich autodiagnostika, 1. vydání, Brno, Doplněk, 1997, ISBN 80-85765-70-5. 7. DUFFACK J.J., Člověk za hranicemi svých sil, 1. vydání, Praha, Naše vojsko, 2007, ISBN 978-80-206-0006-6. 8. DYTRT Zdenek, Dobré jméno firmy, 1. vydání, Praha: Alfa Publishing, 2006, ISBN 80-86851-45-1. 9. GREGOR Ota, Ţít se stresem, 1. vydání, Jinočany, H&H, 1993, ISBN 80-85467-518. 10. HLADKÝ Aleš a spolupracovníci, Zdravotní aspekty zátěţe a stresu, 1. vydání, Praha, Karolinum, 1993, ISBN 382-101-93. 11. HOŠEK Václav, Psychologie odolnosti, 2. vydání, Praha, Karolinum, 1999, ISN 382022-99. 12. CHARVÁT Josef, Ţivot, adaptace a stress, 3. vydání, Praha, Avicenum, 1973, ISNB 08-006-73. 13. JOSHI Vinay, Stres a zdraví, 1. vydání, Praha, Portál, s.r.o., 2007, ISBN 978-807367-211-9. 14. LUKEŠ Martin a NOVÝ Ivan a kol., Psychologie podnikání, 1. vydání, Praha, Management Press, 2005, ISBN 80-7261-125-9. 15. MACHAČOVÁ Helena, Objektivní diagnostika duševní zátěţe, 1. vydání, Univerzita Karlova, Praha, 1978.

61

16. MATOUŠKOVÁ Ingrid, SPURNÝ Joţa, Stress management. 17. MÍČEK Libor, Sebevýchova a duševní zdraví, Praha, Státní pedagogické nakladatelství, 1976, ISBN 14-619-76. 18. NAKONEČNÝ Milan, Lidské emoce, 1. vydání, Praha, Academia, 2000, ISBN 80200-0763-6. 19. NAKONEČNÝ Milan, Psychologie osobnosti, 2. vydání, Praha, Academia, 1995, ISB80-200-0628-1. 20. NĚMEC Vladimír, Řízení a ekonomika firmy, 1. vydání, Praha, Grada Publishing,1998, ISBN 80-7169-613-7. 21. PLAMÍNEK Jiří, Sebepoznání, sebeřízení a stres, 2. aktualizované a doplněné vydání, Praha, Grada Publishing, a.s., 2008, ISBN 978-80-247-2593-2. 22. SYNEK Miloslav a kol., Podniková ekonomika, 4. přepracované a doplněné vydání, Praha, C.H.Beck, 2006, ISBN 80-7179.892-4. 23. ŠNÝDROVÁ Ivana, Manaţerka a stres, 1. vydání, Praha, Grada Publishing, 2006, ISBN 80-247-1272-5. Zákony: 1. Zákon č. 513/1991 Sb.obchodní zákoník § 2. internetové články: 1. BOLELOUCKÝ Zdeněk, Somatická onemocnění a nezaměstnanost [online]., c2002 [cit. 2009-01-11], Interní medicína pro praxi, Psychiatrická klinika LF MU a FNB Brno – Bohunice, dostupný z WWW: . 2. ČEPEC Josef, DANIELOVÁ Libuše, ECLER Pavel, HLAVÁČEK Libor, HODNÝ Jiří, JIČÍNSKÁ Kateřina, VLČKOVÁ Jiřina, Vybrané kapitoly z psychologie a pedagogiky pro studující doplňujícího pedagogického studia, [online]., c2000 [cit. 2009-01-10], VA Brno, dostupný z WWW: . 3. DUŠKOVÁ Ludmila, Prevence stresu, [online]., c2008 [cit. 2009-01-17], Prachatice, dostupný z WWW: .

62

4. HOVORKA Michael, Time management, [online]., c2008 [cit. 2009-01-17], Internet info, Praha, dostupný z WWW: . 5. HUČÍN Jakub, Zprávy z ráje Jakuba Hučína, Psychologie dnes,[online]., c2001 [cit. 2009-02-14], Genom, Praha Portál, dostupný z WWW: . 6. KEBZA Vladimír, ŠOLCOVÁ Iva, Burnout syndrom: teoretická východiska, diagnostické a intervenční možnosti, [online]., c2007 [cit. 2008-12-28], Multimediální podpora výuky klinických a zdravotnických oborů, Psychologický ústav AV ČR, Portál 1. lékařské fakulty Karlovy Univerzity v Praze, dostupný z WWW:
diagnosticke-a-intervencni-moznosti>. 7. KLÍMOVÁ Viki, Nezaměstnaní, [online]., c2001 [cit. 2008-12-15], dostupný z WWW: . 8. KOUKAL Milan, Zemři, a vyhneš se stresu!, [online]., c2005 [cit. 2009-02-14], RF Hobby, Praha, dostupný z WWW: .

9. KRYL Milan, Poruchy vyvolané stresem, [online]., c2004 [cit. 2009-01-01], Psychiatrie pro praxi, Psychiatrická klinika FN Olomouc, dostupný z WWW: . 10. MRÁZEK Stanislav, Novela ţivnostenského zákona od 1. 7. 2008 usnadní vstup do podnikání, [online]., c2008 [cit. 2008-12-21], Blansko on-line, dostupný z WWW: . 11. NEŠPOR Karel, CSÉMY Ladislav, Návyková rizika a stres u zdravotnických profesí možnosti prevence a včasné intervence, [online]., c2001 [cit. 2009-20-01], Sportpropag pro Ministerstvo zdravotnictví ČR, Praha dostupný z WWW: . 12. SAZIMA Tomáš, Počet podnikatelů letos stoupl, [online]., c2008 [cit. 2008-12-20], Finanční noviny, Praha, dostupný z WWW: . 13. VOJTĚCHOVSKÝ Vojtěch, Hormonální hladiny, [online]., c2008 [cit. 2009-02-20], Masostroj, Praha, dostupný z WWW: . 63

14. Efektivní zvládání stresu, [online]., c2004 [cit. 2008-12-27], Abaco Group, Praha, dostupný z WWW: . 15. Historie Československé republiky, [online]., [cit. 2008-12-14], dostupný z WWW: . 16. http://gjkt.cz/vyuka/granty-projekty/oralni-historie/nez-pujdete-do-terenu/strucnahistorie-csr-1945-89.doc. 17. Nedopusťte, aby urgentní vytěsnilo důleţité, [online]., dostupný z WWW . 18. Psychosomatické onemocnění, [online]., c2008 [cit. 2009-01-10], Homeopatická klinika, Praha, dostupný z WWW: .

64