Stres v pracovním prostředí

Stres v pracovním prostředí Bakalářská práce

Lucie Voděrková

Vysoká škola hotelová v Praze 8, spol. s r.o. katedra managementu

Studijní obor: Hotelnictví Vedoucí bakalářské práce: Ing. Barbora Koklarová Datum odevzdání bakalářské práce: 2014-11-13 Datum obhajoby bakalářské práce: E-mail: [email protected]

Praha 2014

Bachelor’s Dissertation

Work related stress

Lucie Voděrková

The Institute of Hospitality Management in Prague 8, Ltd. Department of Management

Major: Hotel Management Thesis Advisor: Ing. Barbora Koklarová Date of Submission: 2014-11-13 Date of Thesis Defense: E-mail: [email protected]

Prague 2014

Čestné prohlášení

Prohlašuji,

že jsem bakalářskou práci na téma „Stres v pracovním prostředí“ zpracovala samostatně a veškerou použitou literaturu a další podkladové materiály, které jsem použila, uvádím v seznamu použitých zdrojů a že svázaná a elektronická podoba práce je shodná. V souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách v platném znění souhlasím se zveřejněním své bakalářské práce, a to v nezkrácené formě, v elektronické podobě ve veřejně přístupné databázi Vysoké školy hotelové v Praze 8, spol. s r.o.

V Praze dne 13. 11. 2014 L u ci e Vo d ěr ko vá

Poděkování

Mé poděkování patří vedoucí práce paní Ing. Barboře Koklarové. Dále panu Ing. Pavlovi Attlovi, Ph.D. za cenné rady týkající se mojí práce v rámci předmětu Diplomový seminář. A také všem respondentům, kteří byli ochotni spolupracovat a vyplnili dotazník, který byl zdrojem cenných informací pro analytickou část.

Abstrakt

VODĚRKOVÁ, Lucie. Stres v pracovním prostředí. [ Bakalářská práce ]. Vysoká škola hotelová. Praha: 2014. Celkový počet stran: 70

Bakalářská práce se týká analýzy stresových faktorů a jejich vlivu na zaměstnance pracující

v sektoru

služeb

ve

Středočeském

kraji.

V úvodní

kapitole

teoreticko-metodologické části charakterizuji stres jako psychickou zátěž. Ve druhé kapitole se věnuji stresu v pracovním prostředí. Zabývám se především stresory a jejich zdroji v podnikovém prostředí a také působením stresu na pracovní výkonnost zaměstnanců. V analytické části zkoumám stresové faktory a jejich vliv na zaměstnance, zejména pokud jde o pracovní výkonnost a vztah k zaměstnání jako takovému. Metodou pro získání těchto dat je dotazník. V závěru této části práce, tedy v návrhové části, je zpracován návrh opatření k odstranění či zmírnění vlivu stresových faktorů na zaměstnance a také různá doporučení jako klíč pro úspěšné zaměstnavatele.

Klíčová slova: Pracovní prostředí, stres, stresory, vyhoření, výkonnost

Abstract

The bachelor´s thesis is related to the analysis of stress factors affecting the employees of the tertiary sector in the Central Bohemian Region and also to the effect of stress on work performance. In the introductory chapter of the theoretical part I am trying to characterize the stress as the psychological load. In the second chapter great attention is developed to the work related stress. The stress factors and the sources of work stress in working environment are clarified here as well as the influence of stress on the quality of work.

The main goal of the analytical part is to investigate the stress factors acting on employees and their influence on them, mainly the effect of stress on work performance. A questionnaire is the method for obtaining the data. In the last proposal part of the thesis I suggest a list of measures to eliminate or at least mitigate the impact of stress factors on the employees and also some recommendations for successful employers are included.

Key words: W orking conditions, stress, stress factors, burn-out, performance

Obsah

Úvod...................................................................................................................... 10 1

Teoreticko-metodologická část ....................................................................... 12 1.1

1.1.1

Fyziologie stresu................................................................................ 13

1.1.2

Fáze stresu ........................................................................................ 14

1.1.3

Druhy stresu ...................................................................................... 16

1.1.4

Příznaky stresového stavu ................................................................ 18

1.1.5

Prevence ........................................................................................... 19

1.2

2

3

Co je stres ................................................................................................ 12

Stres v pracovním prostředí ..................................................................... 21

1.2.1

Pracovní stres ................................................................................... 21

1.2.2

Stresory v pracovním prostředí.......................................................... 22

1.2.3

Pracovní výkon a výkonnost .............................................................. 29

1.2.4

Vliv stresu na pracovní výkonnost ..................................................... 30

1.2.5

Jak se bránit působení stresu v zaměstnání ..................................... 32

1.2.6

Vyhoření profesionálů........................................................................ 33

Analytická část................................................................................................ 36 2.1

Metody a techniky sběru dat .................................................................... 36

2.2

Představení vzorku respondentů ............................................................. 37

2.3

Výsledky dotazníkového šetření .............................................................. 40

2.4

Shrnutí analytické části ............................................................................ 58

2.5

Vyhodnocení hypotéz............................................................................... 60

Návrhová část................................................................................................. 62

Závěr ..................................................................................................................... 67 Literatura ............................................................................................................... 69 Přílohy ................................................................................................................... 71

Seznam obrázků, tabulek a grafů

Obrázek 1 - Schéma přiměřené a nepřiměřené adaptace na stres……………….15 Obrázek 2 - Fáze stresu………………………………………………………………..16 Obrázek 3 - Faktory snižující odolnost vůči stresu…………………………………..20 Obrázek 4 - Vztah motivace a výkonu – tzv. obrácená U-křivka…………………..29 Obrázek 5 - Optimální míra stresové zátěže a její vliv na pracovní výkon………..30 Tabulka 1 - Klasifikace stresorů……………………………………………………….23 Tabulka 2 - Přehled stresujících životních událostí………………………………….26 Tabulka 3 - Výčet charakteristiky lidí – stresorů……………………………………..28 Tabulka 4 - Osobní dispozice……………………………………………………….....34 Tabulka 5 - Pohlaví respondentů………………………………………………………36 Tabulka 6 - Vliv práce na stres (rozlišeno pohlaví)……………………………….....40 Tabulka 7 - Vliv práce na stres (rozlišen sektor)……………………………………..40 Tabulka 8 - Zdravotní potíže (rozlišeno pohlaví)…………………………………….41 Tabulka 9 - Zdravotní potíže (rozlišen sektor)………………………………………..41 Tabulka 10 – Hlavní stresové faktory…………………………………………………52 Tabulka 11 – Vliv stresu na vztah k práci…………………………………………….54 Tabulka 12 – Pracovní výkonnost……………………………………………………..54 Graf 1 - Věková struktura respondentů……………………………………………….36 Graf 2 – Vzdělání respondentů……...…………………………………………………37 Graf 3 - Délka zaměstnání………………………….……………………………….....37 Graf 4 – Pracovní pozice………...……………………………………………………..38 Graf 5 – Sektor…………………………………………………………………………..38 Graf 6 – Oblíbenost práce……………………………………………………………...39 Graf 7 – Vliv práce na stres…………………………………………………………….39 Graf 8 – Zdravotní potíže……………………………………………………………....41 Graf 9 - Vliv tlaku na dočasné zvýšení výkonnosti…………………………………..42 Graf 10 – Přepracování…………………………………………………………………43 Graf 11 – Pochvala……………………………………………………………………...43 Graf 12 – Pracovní prostředí…………………………………………………………...44

Graf 13 – Obavy o pracovní místo…………………………………………………….44 Graf 14 - Zasahování práce do volného času………………………………………..45 Graf 15 – Projevy diskriminace, násilí či šikany……………………………………...45 Graf 16 - Vliv stresu na zvýšení výkonnosti…………………………………………..46 Graf 17 – Vztahy na pracovišti…………………………………………………………46 Graf 18 – Časový tlak…………………………………………………………………...47 Graf 19 – Pocit uspokojení z práce…………………………………………………....47 Graf 20 - Vztahy se spolupracovníky………………………………………………….48 Graf 21 – Přesná náplň práce………………………………………………………….49 Graf 22 - Dobrovolný odchod ze zaměstnání………………………………………...49 Graf 23 – Dostatečná prevence stresu………………………………………………..50 Graf 24 – Pracovní obor………………………………………………………………..51 Graf 25 - Spokojenost s pracovním prostředím……………………………………...51

Úvod V moderním profesním životě je každý z nás vystaven velikému tlaku. Mezi nejčastější důvody pracovního stresu patří různé termíny, vysoká očekávání, konflikty s kolegy či s nadřízeným nebo strach z chyb. Bohužel, život bez tlaku nebude nikdy existovat, protože i v soukromém životě dochází k situacím, které nás zatěžují. Typickými stresovými faktory jsou například úmrtí v rodině, autonehody nebo ztráta partnera či zaměstnání. Doba je nepochybně hektická, vyžaduje lidi dravější, kteří snesou vyšší nároky nejen v zaměstnání. Stres je na nás všechny vyvíjen prakticky ze všech stran. Lidé uzavírají různé půjčky, které následně nemohou splácet, neustále někam pospíchají a závodí s časem. Je na nás vyvíjen tlak reklam, jsme obklopeni narůstajícím hlukem atd. Spouštěcích stresových faktorů je mnoho, pro každého jedince může být stresem něco jiného a každý z nás je také jinak disponován ke zvládání stresu, v kritické situaci reagujeme odlišně. Člověk pod vlivem trvalejšího stresu ztrácí výkonnost, není schopen se soustředit, rozhodnout či sociálně komunikovat, cítí se vyčerpán a může se u něj rozvinout duševní porucha chronického charakteru, jako například deprese. Pokud stres sami nezvládáme, není žádnou prohrou poradit se s odborníky. Ani specialisté nejsou vůči stresu imunní, ale na rozdíl od laické populace znají velmi dobře rizika se stresem spojená a jsou náležitě vyškoleni k tomu, aby pomohli. Existuje však i stres pozitivní, který nás dokáže motivovat k vyššímu pracovnímu výkonu, díky němu pociťujeme větší chuť a sílu něco dokázat, pod jeho vlivem odvádíme lepší práci a také lépe překonáváme různé překážky. Cílem této bakalářské práce je zjistit hlavní stresové faktory a jejich vliv na zaměstnance, zejména pokud jde o jejich pracovní výkonnost a vztah k zaměstnání jako takovému. Následně se pokusím navrhnout vhodná opatření vedoucí ke zmírnění nebo úplnému odstranění stresorů vyskytujících se v daných podnicích. Předmětem zkoumání budou zaměstnanci pracující v sektoru služeb ve Středočeském kraji. Vzhledem k zaměření mé práce jsem stanovila následující tři hypotézy: 

H 1: V daných podnicích se vyskytují stresové faktory týkající se pracovních podmínek, jako je např. hluk či špatné osvětlení. 10



H 2: U zaměstnanců neexistuje vztah mezi stresem a pociťováním zdravotních obtíží.



H 3: Zaměstnanci dělají pod vlivem stresu více chyb. Bakalářská práce má tři části: teoreticko-metodologickou, analytickou a

návrhovou. Pro zdárné splnění výše zmiňovaného cíle mé bakalářské práce v úvodní kapitole teoretické části uvedu různé definice stresu dle jednotlivých autorů, budu se zabývat také fyziologií stresu, fázemi a druhy stresu, popíši typické příznaky stresového stavu a budu pojednávat též o tom, jak stresu předcházet. Ve druhé kapitole teoretické části se zaměřím výhradně na stres v pracovním prostředí. Charakterizuji pracovní stres, stresové faktory v pracovním prostředí (stresory) a také vysvětlím, jaký vliv má stres na pracovní výkonnost zaměstnanců. Nabídnu rovněž rady, jak se bránit působení stresu v zaměstnání. V závěru teoretické části ještě vysvětlím termín „vyhoření profesionálů“. Mezi nejdůležitější informační zdroje pro teoretickou část patří kniha „Stres, motivace a výkonnost“ od Marie Mayerové a kniha „Jak zvládat stres“ od Jara Křivohlavého. Pro účely zpracování analytické části bakalářské práce jsem si zvolila techniku písemného dotazníkového šetření, jehož se zúčastní pouze zaměstnanci sektoru služeb ve Středočeském kraji. Dle odpovědí z dotazníků zjistím, jaké jsou hlavní stresové faktory v daných podnicích a jaký vliv mají na zaměstnance, zejména pokud jde o jejich pracovní výkonnost a vztah k zaměstnání jako takovému. V návrhové části mé bakalářské práce se pokusím na základě získaných informací zpracovat návrh doporučení, které by odstranily nebo alespoň zmírnily působení stresových faktorů na zaměstnance a napomohly by k větší pracovní pohodě a tedy pravděpodobně i ke zlepšení jejich pracovní výkonnosti. Největším zdrojem stresu je v současné době pro člověka pracovní prostředí. Téma mé bakalářské práce vnímám tedy jako aktuální. Důvodem k výběru tohoto tématu je také to, abych upozornila na velký vliv působení stresu v pracovním prostředí na spokojenost a často i výkonnost všech pracovníků. Jelikož se tento negativní vliv následně odráží na ekonomických výsledcích podniků, bylo by dobré, aby si zaměstnavatelé tento fakt uvědomili a včas zajistili co nejlepší pracovní podmínky pro své zaměstnance.

11

1 Teoreticko-metodologická část 1.1 Co je stres Slovo stres pochází pravděpodobně z angličtiny. Ve své původní podobě „stress“ má toto slovo několik významů, mezi kterými můžeme najít např. napětí, tlak, zátěž či pnutí. Stres tedy můžeme přeložit jako určitý stav napětí, kterým lidský organismus reaguje na různé podněty (stresory). O velikosti stresu v lidském organismu rozhodují dva faktory: zátěž, která na organismus působí, a schopnost organismu tuto zátěž snášet tj. odolnost. Čím větší zátěž, tím větší stres, a čím větší odolnost, tím menší stres.1 Termín stres poprvé použil kanadský endokrinolog maďarského původu Hans Selye. Zabýval se reakcemi organismu při jeho nadměrném zatížení, pokusy prováděl na zvířatech. H. Selye definoval stres takto: „Stres je charakteristická fyziologická odpověď na poškození nebo ohrožení organismu, která se projevuje prostřednictvím adaptačního syndromu.“

2

Jelikož mezi lékaři různých oborů a lidmi, kteří se stresem vědecky zabývají, existují rozpory v definování stresu, lze uvést celou řadu definic. Ve své práci uvádím jen ty varianty definování pojmu stres, které se mi jeví jako nejvíce užitečné: „Stres vyjadřuje situaci člověka v napětí (tenzi) při řešení problému, když se do cesty řešení tohoto problému postaví nepřekonatelná překážka.“ (A. Howard a R. A. Scott)3

1

PLAMÍNEK, J. Sebepoznání, sebeřízení a stres. Praha: Grada, 2013, 192 s. ISBN 978-80-2474751-4 str. 128 2 PAUKNEROVÁ, D. a kol. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada, 2012, 259 s. ISBN 978-80-247-3809-3 str. 142 3 KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres. Praha: Grada Avicenum, 1994, 192 s. ISBN 80-7169-121-6 str. 10

12

„Stresem je nejen přímé, bezprostřední ohrožení člověka, ale i předjímání (anticipace) takového ohrožení a s tím i spojený strach, bolest, nejistota, úzkost apod.“ (M. H. Appley a R. Trumbull)4 „Stres je jakýkoli vliv životního prostředí (fyzikální, chemický, sociální, psychologický, politický), který ohrožuje zdraví některých citlivých jedinců.“ 5 „Stresem se rozumí vnitřní stav člověka, který je buď přímo něčím ohrožen, nebo takové ohrožení čeká a přitom se domnívá, že jeho obrana proti nepříznivým vlivům není dostatečně silná.“ 6 Jak jsem již naznačila, přesná vědecká definice stresu je stále předmětem sporů. V obecném chápání stresu však není problém a všichni se shodují, že se jedná o typický problém naší doby. Bohužel platí, že se mu nedá zcela vyhnout. Setkávají se s ním všichni, ženy i muži, osoby společensky úspěšné i neúspěšné, bohatí i chudí, provází nás od narození až do vysokého věku. Většina lidí si stres spojuje s negativními událostmi, jako je smrt blízkého člověka, nemoc, či náhlá ztráta zaměstnání. Existuje však i stres pozitivní, který se projevuje např. při povýšení v zaměstnání či při svatbě. Stres tedy patří k přirozeným projevům života, je-li přiměřený a nepůsobí-li dlouhodobě. Přejde-li však stres krátkodobý ve stres dlouhodobý, je třeba s ním začít bojovat dříve, než se projeví v podobě různých tělesných problémů. Lidé si pak u lékaře stěžují na bolest žaludku, hlavy, nespavost či pocit napětí a neuvědomují si, že jde o tzv. psychosomatické bolesti, jejichž původem často bývá dlouhodobý stres. Z našeho života tedy nemůžeme stres zcela odstranit, ale je nutné se s ním naučit správně zacházet a udržovat jej v rozumných hranicích.

1.1.1 Fyziologie stresu Důležitou roli při vzniku stresu hrají různé části mozku, především kmen a kůra, které mezi sebou mají podivuhodné vztahy. Kmen plní plno funkcí, zejména 4

KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres. Praha: Grada Avicenum, 1994, 192 s. ISBN 80-7169-121-6 str. 10 5 SCHREIBER, V. Lidský stres. Praha: Academia, 2000, 106 s. ISBN 80-200-0240-5 str. 17 6 KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres. Praha: Grada Avicenum, 1994, 192 s. ISBN 80-7169-121-6 str. 10

13

pečuje o bezpečnost a zajišťování základních předpokladů života. Kůra je sídlem mladé, experimentální funkce - myšlení. Jestliže však kmen vyhodnotí nějakou situaci jako ohrožující, ustupuje myšlení do pozadí. Např. sáhneme-li omylem na žhavý předmět, naše ruka ucukne dříve, než stačíme nebezpečí myšlením zachytit a ucuknutí racionálně vyhodnotit jako nejlepší reakci. Kmen je nejen starší, ale i mnohem rychlejší než kůra. Spoustu svých reakcí má předem připravenou a tak na přímé nebezpečí reaguje okamžitou akcí. 7 Výsledkem je automatická stresová reakce, která tělo připravuje na útěk či útok. Mobilizuje se např. sluch i zrak, imunitní systém a vzrůstá srážlivost krve. Orgány, které se nepodílejí na útoku či útěku, pracují jen minimálně. Organismus se dostává do stavu stresu a je připraven reagovat.8

1.1.2 Fáze stresu Dle B. Geista se stres vyvíjí v několika fázích. Podněty vedoucí ke stresu vyvolávají první fázi: symptomy stresu (napětí, úzkost, bezradnost), které alarmují organismus k nástupu druhé fáze: poplachové reakci. V té dochází k řadě fyziologických změn: cévy, které zásobují trávicí trakt, se stáhnou, ve svalech se roztáhnou, zvyšuje se počet stahů srdce, stoupá krevní tlak, dýchání se stává povrchní, vysychají ústa, stahuje se hrdlo, nadledvinky uvolňují zvýšené množství adrenalinu atd. Toto vede ke třetí fázi obranné – adaptačnímu syndromu, který má dvě formy: a) aktivní – zmocňování se situace, boj, útok b) pasivní- vzdání se, útěk. Poslední, čtvrtou fázi, tvoří výsledek obranné fáze (adaptace). Buď pozitivní – vyrovnání se, zvládnutí situace, nebo negativní – poruchy fyzického nebo psychického zdraví až po zhroucení.9

7

PLAMÍNEK, J. Sebepoznání, sebeřízení a stres. Praha: Grada, 2013, 192 s. ISBN 978-80-2474751-4 str. 130 8 PLAMÍNEK, J. Sebepoznání, sebeřízení a stres. Praha: Grada, 2013, 192 s. ISBN 978-80-2474751-4 str. 130 9 GEIST, B. Psychologický slovník. Praha: Vodnář, 2000, 425 s. ISBN 80-86226-07-7 str. 280

14

Obrázek 1 - Schéma přiměřené a nepřiměřené adaptace na stres SPOUŠTĚČ STRESU NEBO NÁROČNÁ SITUACE

Vnímání stresu a odhad vlastní dovednosti ho zvládnout

REAKCE NA STRESOR: Psychická, tělesná a v chování

Adaptivní

Rozvoj psychické poruchy nebo tělesného onemocnění podle dispozice

Nepřiměřená

Ukončení stresové reakce, posílení sebedůvěry

Chronické prožívání příznaků stresové reakce

Zdroj: PRAŠKO, J. Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti. Praha: Grada, 2003, 204 s. ISBN 80-2470185-5 str. 13

Dr. Julián Melgosa je přesvědčen, že se stres neplíží nepozorovaně, jelikož je člověk schopen rozeznat mnoho signálů, které naznačují blížící se nebezpečí. Rozděluje ho do tří následujících fází:10 1. Varovná fáze V této fázi jsme jasně varováni, že je přítomen nějaký stresový faktor. Pokud jsme si vědomi možnosti vzniku stresové situace, máme ještě možnost problém posoudit a najít jeho řešení. Pokud ale nemáme dostatek síly, dostaví se pocity skutečného stresu. 2. Fáze odolávání Nastává tehdy, když stres překročí počáteční varovnou fázi. Zjišťujeme, že ztrácíme příliš energie, snižuje se naše produktivita, ale zároveň nemáme ponětí, jak situaci zachránit. 10

MELGOSA, J. Zvládni svůj stres. Praha: Advent-Orion, 1997, 190 s. ISBN 80-7172-240-5 str. 2425

15

3. Fáze vyčerpání Poslední fáze stresu se projevuje únavou (nelze odstranit dobrým spánkem), úzkostí a depresí, která vede k úplné ztrátě motivace. Únik z této fáze je velice náročný, proto většinou musíme vyhledat odbornou pomoc. Obrázek 2 - Fáze stresu

Zdroj: MELGOSA, J. Zvládni svůj stres. Praha: Advent-Orion, 1997, 190 s. ISBN 80-7172-240-5 str. 24

1.1.3 Druhy stresu Jak jsem již v této práci naznačila, stres je obecně považován za věc negativní, nežádoucí a snižující naši výkonnost. Přestože ve většině případů tomu tak opravdu je, stres neoznačuje jen soubor negativních skutečností. Je důležité si uvědomit, že určitá míra napětí v organismu je v našem životě potřebná. Takové napětí je nezbytné, jelikož nám umožňuje reagovat na nebezpečí a překonávat nejrůznější překážky, které nám život klade do cesty. Rozlišujeme tedy dva typy stresů – ten, který v nás vyvolává příjemné pocity a pomáhá nám nalézat rovnováhu a stabilitu (v literatuře bývá označován jako eustres, neboli pozitivní stres) a ten, v jehož důsledku prožíváme pocity nepříjemné, otravuje nás a ničí (tento typ dostal označení distres, neboli stres negativní). Eustresy i distresy se z fyziologického hlediska projevují podobně, i když zde existují určité rozdíly. V této souvislosti bych ráda zmínila přehled o negativním vlivu distresů na naše zdraví v práci B. Buchtové: „Destruktivní zátěž (distres) se projevuje depresivními stavy, trvalou obavou, strachem, negativním myšlením, 16

které narušují, vyváženost osobnosti. Těmito stavy psychiky jsou značně ovlivňovány biologické procesy. Například z kůry nadledvinek je emitováno až 40x více kortizolu než ve fázi eustresu. Nadměrnost kortizolu, jehož negativní působení přetrvává zátěž o 4-6 hodin, výrazně narušuje imunitní reakce organismu, zvyšuje hladinu cholesterolu a kyseliny močové, snižuje hladinu dusíku a inzulinu. Destruktivní vliv distresů je třeba respektovat u přetížených lidí (zkouškové období na školách, tlak konkurenčního boje, mezilidské konflikty). Náročná tvůrčí práce je pak nahrazována rutinou, nekoncepčností, jednání člověka je doprovázeno neurotickými projevy, takže obvyklé banální onemocnění ohrožuje lidské zdraví.“ 11 Kromě pozitivního a negativního stresu někteří odborníci uvádějí ještě další typy stresu:12  Akutní (krátkodobý) – jedná se o okamžitou reakci organismu na náhlou událost trvající jen krátce, někdy jen okamžik. Nejčastěji vzniká při neočekávaných událostech, které ohrožují lidský život. Jedná se např. o autonehody či těžké pracovní úrazy. Projevy akutního stresu mohou postihnout nejen psychiku, ale narušit i některé tělesné funkce (např. ztráta paměti, vznik šoku, ztráta vědomí).  Chronický (dlouhodobý) – je způsoben příliš dlouhým nebo často se opakujícím stresem. Častými příznaky je vysoký krevní tlak, úzkost, únava, podrážděnost, poruchy spánku, špatné trávení či nezájem o sex. Chronický stres tedy může negativně ovlivnit naše celkové zdraví. Tento druh stresu je často způsoben např. špatnými vztahy na pracovišti nebo pracovními podmínkami (hluk, prach, teplota atd.)  Posttraumatický (následný) – rozvíjí se po nějaké závažné a traumatické události. Objevuje se ve spojení s válečnými konflikty, přírodními katastrofami (povodně, požáry), náhlé úmrtí dítěte. Jde o zpožděnou reakci na stresovou situaci, která trvala krátce, ale velice intenzivně.

11

BUCHTOVÁ, B. Psychologie pro ekonomy. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Ekonomickosprávní fakulta, 2004, 202 s. ISBN: 8021033967 str. 186 12 MATOUŠEK, O. Bezpečný podnik-Pracovní stres a zdraví, Praha: VÚBP, 2003, 20 s. str. 9-10

17

 Anticipační – vzniká ve spojitosti se situací, která má teprve nastat. Jde tedy o určité představy a předvídání událostí, které by nás mohly ovlivnit v budoucnu. Vyskytuje se především i jedinců s nízkým sebevědomím. Typické je zpočátku mírné emoční napětí, které se však s přibližující událostí zvyšuje. Jedná se např. o strach z blížící se zkoušky, operace, nejisté budoucnosti, objevuje se i při nástupu do nového zaměstnání. Pocity nejistoty a úzkosti obvykle brzy odezní.

1.1.4 Příznaky stresového stavu Příznaky a projevy stresového stavu můžeme rozdělit do třech hlavních oblastí. Rozlišujeme poruchy fyziologické, emocionální a poruchy chování. Mezi fyziologické příznaky patří např.: 13 

bušení srdce,



bolest a sevření za hrudní kostí,



nechutenství,



bolesti břicha, plynatost, průjem,



časté nucení k močení,



menstruační poruchy,



bolesti nebo pocení rukou a nohou,



bolesti páteře,



migréna - záchvaty bolesti hlavy,



nezájem o sex, impotence



dvojité vidění.

Mezi emocionální příznaky u člověka ve stresu můžeme zařadit: 

změny nálad, které jsou prudké a výrazné,



neschopnost projevit emoční náklonnost,



nadměrné starosti o vlastní zdravotní stav



nadměrné snění, omezení sociálních kontaktů,

13

14

MAYEROVÁ, M. Stres, motivace a výkonnost. Praha: Grada, 1997, 132 s. ISBN 80-7169-425-8 str. 58 14 MAYEROVÁ, M. Stres, motivace a výkonnost. Praha: Grada, 1997, 132 s. ISBN 80-7169-425-8 str. 58

18



pocity únavy, poruchy pozornosti



zvýšená podrážděnost,



popudlivost,



úzkost.

Mezi poruchy chování zahrnujeme např.: 15 

nerozhodnost,



naříkání,



vyšší nemocnost, pomalé uzdravování,



sklon k menší spolehlivosti a výkonnosti,



menší zájem o práci, menší kvalita pracovních výsledků,



vyhýbání se zodpovědnosti,



poruchy spánku a obtížné usínání,



únava a pocit nedostatečného odpočinku v ranních hodinách a v průběhu dne,



nechutenství nebo přejídání,



snížené množství práce,



zhoršená kvalita práce,



zvýšená konzumace alkoholických nápojů,



závislost na kouření, na drogách,



užívání léků na spaní a na uklidnění.

1.1.5 Prevence Jak předcházet stresu? Odolnost vůči stresu úzce souvisí s dobrou fyzickou a psychickou kondicí organismu, jež je ovlivňována naším způsobem života. Tomuto tématu se věnuje velká řada specialistů, není tedy složité získat různé rady a doporučení v odborné literatuře či na internetu. Z široké škály doporučení jsem vybrala ty, na kterých se shoduje většina odborníků. Abychom mohli čelit tělesným a duševním problémům a neopustila nás dobrá nálada, měli bychom:

15

MAYEROVÁ, M. Stres, motivace a výkonnost. Praha: Grada, 1997, 132 s. ISBN 80-7169-425-8 str. 59

19

a) provozovat tělesnou aktivitu – pohyb by měl být pravidelně opakovaný, doba trvání každého cvičení nejméně 20 minut. Vhodný je např. běh, plavání, cyklistika či dlouhá chůze, b) mít dostatek spánku – potřeba spánku je individuální, v průměru se doporučuje 7-8 hodin denně, c) dbát na naše stravovací návyky – jíst v pravidelný čas menší porce, s jídlem nespěchat, omezit příjem tuků, konzumovat dostatek ovoce, zeleniny a celozrnných obilovin, dále omezit množství cukru a soli, vypít 2,5 - 3 litry vody denně, d) naučit se relaxovat – vhodný je např. pobyt v přírodě, e) nepoužívat prostředky, které uměle stimulují k aktivitě – vše, co uměle zvyšuje výkonnost a zlepšuje náladu, v sobě zpravidla skrývá nebezpečí návyku a též představuje zátěž (stres) pro organismus. Jedná se o kávu, alkohol, cigarety, léky a drogy. Obrázek 3 - Faktory snižující odolnost vůči stresu

Zdroj: PLAMÍNEK, J. Sebepoznání, sebeřízení a stres. Praha: Grada, 2013, 192 s. ISBN 978-80247-4751-4 str. 159

20

1.2 Stres v pracovním prostředí 1.2.1 Pracovní stres Největším zdrojem stresu je v současné době pro člověka pracovní prostředí. Pracovní činnost vyvolává psychické zatížení a nejčastěji se objevuje v situacích, kdy je od pracovníka vyžadována nadměrná odpovědnost. Vlivem dlouhodobého psychického zatížení v průběhu pracovního procesu se zhoršuje pracovní výkonnost, především se objevují poruchy vnímání a koncentrace pozornosti, zpomaluje se motorická činnost, procesy myšlení a rozhodování a oslabuje se paměť. Často pak dochází k pracovním úrazům, nehodám, k chybnému rozhodování i k různým konfliktům na pracovišti.16 V případě, že stres působí na odolného jedince jen krátkodobě, může na něj mít i pozitivní vliv. Působení přiměřeného stresu vyvolává u aktivních pracovníků zvýšení pracovního výkonu a uspokojení z práce, rozvoj profesní kariéry, což působí jako motivující faktor k dosahování maximálních výkonů. Jestliže je však stres silnější a dlouhodobý, oslabuje psychickou odolnost pracovníka vůči stresu, snižuje jeho pracovní výkon, zejména kvalitu výkonu, a často se projevuje jako zhoršení psychické a fyzické kondice.17 Lidé ve stresu dělají více chyb, podávají horší pracovní výkony a také jim hrozí vyšší riziko úrazu. Jsou nervózní, netrpěliví, popudliví a unavení. Dlouhodobý stres se podepisuje i na časté nemocnosti zaměstnanců, hrozí vysoká fluktuace, zaměstnanci na své pracoviště přicházejí často pozdě a celkově mají problémy s disciplínou. Napjatá atmosféra a konflikty na pracovišti více či méně ovlivňují celý tým. V důsledku toho se vše může později negativně projevit ve výkonnosti celého podniku. Proto by se zaměstnavatelé měli snažit konfliktům a stresovým situacím předcházet a vytvářet prevenci, aby ke konfliktním situacím nedocházelo vůbec (nebo jen minimálně) a využívat celou řadu strategií a doporučení pro jejich řešení. Při výběru zaměstnanců jistě napomůže soustředit se právě na pokládání otázek týkajících se určitých znaků (není-li osoba silně autoritativní,

egocentrická,

samolibá,

16

arogantní,

s tendencí

k přehnané


21

soutěživosti, má-li výčitky, zda-li ráda ponižuje a zneužívá druhé, přesvědčivě umí lhát atd.), stejně jako důkladný rozbor zájmu o práci ve firmě, jeho motivaci a důvod odchodu z předchozího pracoviště. Dále by zaměstnavatelé měli podporovat různá školení posilující pozitivní vztahy mezi zaměstnanci, celkovou spokojenost v zaměstnání a konstruktivní řešení konfliktů. V neposlední řadě se určitě vyplatí věnovat dostatečnou pozornost začleňování nových pracovníků do kolektivu. Samozřejmostí je sledovat dění na pracovišti a v případě, že nastane nějaký problém, měli by ho řešit efektivně za pomoci objektivity a komunikace.

1.2.2 Stresory v pracovním prostředí Podněty vyvolávající stres se nazývají stresory. Pracovní přetížení, mimořádná zodpovědnost, konflikty, profesní kariéra, interpersonální vztahy či časté změny v organizaci patří ke stresorům, se kterými se nejčastěji setkáváme v pracovním prostředí.18 Zdroje stresu v podnikovém prostředí působící na lidský organismus lze rozlišit na faktory interní, které působí přímo na pracovišti, a na faktory externí, které působí nepřímo z vnějšího prostředí. Interní stresové faktory Interní stresové faktory jsou veškeré vlivy působící na nás přímo na pracovišti. Soubor činitelů působících na činnost člověka v určitém prostoru a soubor podmínek, za jakých se uskutečňuje pracovní proces, nazýváme pracovní prostředí. Pracovní prostředí je třeba ovlivňovat tak, aby optimálně působilo na lidské smysly a jejich prostřednictvím na jednání, myšlení a pocity člověka. Je tedy třeba zajišťovat nejvhodnější a člověku nejpříjemnější pracovní podmínky, které umožňují vysoký výkon pracovníka a současně pracovní pohodu.

19

„Pracovní

pohodou se v tomto smyslu myslí souhrn hodnot a parametrů charakterizujících pracovní prostředí a příznivě působících na činnost člověka a též příznivě

18

MAYEROVÁ, M. Stres, motivace a výkonnost. Praha: Grada, 1997, 132 s. ISBN 80-7169-425-8 str. 60 19 ŠTIKAR, J. a kol. Psychologie ve světě práce. Praha: Karolinum, 2003, 462 s. ISBN 80-2460448-5 str. 47

22

subjektivně hodnocených.“20 Neustálé zlepšování pracovního prostředí by mělo být v zájmu každého podniku, neboť má ekonomický, morální a sociální význam. Autoři Jiří Štikar a kol. uvádí v knize „Psychologie ve světě práce“ několik zdrojů stresu v podnikovém prostředí, které významně ovlivňují pracovní výkon člověka (viz tabulka 1). Tabulka 1 - Klasifikace stresorů Skupina Svalová zátěž

Senzorická zátěž

Mentální zátěž

Hluk a vibrace

Zdroj 1. Stereotypnost pohybů 2. Složitá koordinace pohybů 3. Velká hmotnost břemen 4. Nerovnoměrné rozložení pohybů 5. Trvalé stání či sezení 6. Extrémní poloha 7. Prostorové omezení 1. Velký počet přímých zrakových informací 2. Trvalé sledování jednoho místa 3. Ztížená viditelnost 4. Velká náročnost zrakového či sluchového rozlišování 5. Nedostatek zrakových či sluchových podnětů 6. Vysoké nároky na přesnost čtení a rozlišování údajů 1. Jednotvárná činnost 2. Vysoká náročnost přípravy postupů 3. Vysoká náročnost řešení mimořádných situací 4. Složité výpočty, rozbory, kalkulace apod. 1. Nadměrná hlučnost 2. Nadměrné hodnoty vibrací

Osvětlení

1. Nedostatečná intenzita 2. Nerovnoměrnost oslnění 3. Nevhodná barva světla

Klimatické podmínky

1. Trvale extrémní teplota 2. Časté střídání teplot 3. Nepřiměřené proudění vzduchu 4. Nepřiměřená relativní vlhkost

Chemické látky

1. Obtěžující plyny, páry, kouř, pach 2. Zdraví škodlivé plyny a výpary 3. Přímý přenos látek škodlivých zdraví

20

ŠTIKAR, J. a kol. Psychologie ve světě práce. Praha: Karolinum, 2003, 462 s. ISBN 80-2460448-5 str. 47

23

Pracovní úrazy

Sociální faktory

1. Mechanické příčiny 2. Elektrický proud, záření elektromagnetického pole 3. Exploze 4. Nevyhovující osobní ochranné pomůcky 1. Uzavřený prostor 2. Velký počet lidí 3. Velké nároky na kooperaci a komunikaci

Zdroj: ŠTIKAR, J. a kol. Psychologie ve světě práce. Praha: Karolinum, 2003, 462 s. ISBN 80-2460448-5 str. 81 (upraveno)

Je známo, že lidé dávají přednost příjemnému pracovnímu prostředí i za cenu nižší mzdy. Jestliže na pracovišti nejsou vhodné pracovní podmínky, tento fakt se negativně odráží nejen na zdraví pracovníků, ale má vliv i na jejich výkon a pracovní pohodu. Aby měl každý pracovník co nejlepší předpoklady pro výkon své pracovní činnosti, je nutné odstranit stresory, které snižují výkonnost a efektivitu práce. Jedná se především o: Hluk - zvukové podněty nadměrné intenzity. Zdrojem hluku mohou být určité technologické procesy, chod strojů a technických zařízení atd. Hodnotí-li se hluk, bere se v úvahu především jeho intenzita (v decibelech). Vedle intenzity je sledována též frekvence (vysoké či spíše hluboké tóny). Je zjištěno, že hluk o vyšší frekvenci se snáší mnohem hůře než hluk o frekvenci nižší. Nepravidelný hluk je snášen hůře než pravidelný. Hluk znesnadňuje dorozumívání mezi lidmi při práci, zhoršuje soustředění a urychluje vznik únavy. Ovlivňuje také zdraví pracovníka, jelikož může způsobit částečnou nebo úplnou hluchotu a působí škodlivě na nervový systém.21 Předpis č. 258/2000 Sb., Zákon o ochraně veřejného zdraví, pojednává o ochraně lidského zdraví před hlukem a vibracemi. Jedná se konkrétně o § 30-34. Limity pro hluk jsou pak podrobně stanoveny nařízením vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací.22 Ochrana proti hluku může spočívat ve změně technologického postupu, v úpravě strojů a zařízení, v obložení zdroje hluku materiálem, který hluk pohlcuje (korek, skelná vata atd.) nebo lze použít ochranné pomůcky (vložky do uší, ušní kapky, sluchátka na uši).

21

PROVAZNÍK, V. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada, 2002, 226 s. ISBN 80247-0470-6 str. 155-156 22 Předpis č. 258/2000 Sb., zákon o ochraně veřejného zdraví v platném znění

24

Zaměstnavatel je povinen zabezpečit vyhovující pracovní podmínky podle zákoníku práce ve smyslu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Osvětlení – Pro pracovní výkon je nejvhodnější denní světlo, avšak v praxi musíme často pracoviště osvětlovat uměle či sdruženě. Výzkumy ukázaly, že intenzita osvětlení má vliv na produktivitu práce i úrazovost. Státní normy udávají, jakou intenzitu (v luxech) má osvětlení mít pro všechny typy pracovišť. Problematiku osvětlení na pracovišti ošetřuje nařízení vlády předpis č. 361/2007 Sb. § 45, kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci. Osvětlení pracoviště a spojovacích cest mezi jednotlivými pracovišti denním, umělým nebo sdruženým osvětlením musí odpovídat náročnosti vykonávané práce na zrakovou činnost a ochranu zdraví v souladu s normovými hodnotami a požadavky. Osvětlovací otvory musí být upraveny tak, aby vnitřní prostory pracoviště byly dostatečně chráněny proti přímému slunečnímu záření. Osvětlení nesmí být příčinou oslňování. Pro osvětlení pracovišť jsou doporučovány následující hodnoty – osvětlení při práci na počítači by se mělo pohybovat v rozmezí 100 – 500 luxů, v ostatních případech by se mělo jednat minimálně o 400 luxů. 23 Teplota – Problematiku zátěž teplem a chladem ošetřuje nařízení vlády předpis č. 361/2007 Sb. § 3-7. Na pracovištích, kde je vykonávána trvalá práce, s výjimkou pracovišť vyžadujících zvláštní tepelné podmínky a pracovišť, na nichž nelze technickými prostředky odstranit tepelnou zátěž z technologie, musí být zajištěno dodržování přípustných mikroklimatických podmínek s výjimkou mimořádně chladných a mimořádně teplých dnů. Za mimořádně chladný den se považuje den, kdy nejnižší teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty nižší než -15 °C. Za mimořádně teplý den se považuje den, kdy nejvyšší teplota venkovního vzduchu dosáhla hodnoty vyšší než 30 °C. V chladném období by se pak měla teplota pohybovat v rozmezí 18 – 24 °C, v teplém období se pak optimální teploty pohybují mezi 20 – 28 °C. Před vysokými teplotami je možné pracovníky chránit častějším vkládáním přestávek či zkracováním pracovní doby. Zmíněné nařízení vlády dále ukládá zaměstnavatelům povinnost poskytovat svým zaměstnancům v určitých případech ochranné nápoje.24 23 24

Předpis č. 361/2007 Sb., podmínky ochrany zdraví při práci v platném znění Předpis č. 361/2007 Sb., Podmínky ochrany zdraví při práci

25

Zaměstnavatelé

jsou

povinni

vytvářet

zaměstnancům pracovní

podmínky

umožňující bezpečný výkon práce a v souladu se zvláštními právními předpisy zajišťovat závodní preventivní péči.25 Externí stresové faktory Je běžné, že na pracovníky kromě faktorů uvnitř podniku působí i faktory, které nemají s pracovním prostředím mnoho společného. Jedná se tedy o stresové faktory, které si jedinci vytvářejí sami. Pokud nejsme spokojeni ve svém osobním životě, automaticky si svou nespokojenost a stres přenášíme do zaměstnání. Jak jsem již zmínila, stres je individuální reakce na zátěž. Každý tedy prožívá stresovou situaci jinak – to, co je pro někoho stresující, jiní považují za přirozené a s danou situací se vypořádají snáze.

Američtí psychologové Holmes a Rahe v roce 1967 vytvořili přehled stresujících životních událostí. Každá událost má vyčíslenou váhu, kterou životní událost vyvolává u „průměrné“ osoby. Je nutné si však uvědomit, že na prožívání různých událostí mají vliv i další okolnosti, jako např. vrozené dispozice či zranitelnost konkrétního jedince. Tabulka 2 - Přehled stresujících životních událostí (Holmes a Rahe) Životní událost Body Smrt partnera 100 Rozvod donedávna spokojeného manželství 73 Rozvrat manželství, dočasný rozchod 65 Uvěznění 63 Úmrtí blízkého člena rodiny 63 Vážný úraz nebo onemocnění 53 Sňatek 50 Ztráta zaměstnání 47 Usmíření nebo jiné změny v manželství 45 Odchod do důchodu 45 Změna zdravotního stavu člena rodiny 44 Těhotenství 40 Sexuální obtíže 39 Přírůstek nového člena rodiny 39 25

Předpis č. 262/2006 Sb., Zákoník práce

26

Změna zaměstnání Změna finanční situace Smrt blízkého přítele Změna náplně práce Závažné neshody s partnerem Půjčka vyšší než 50 000,- Kč Termín splatnosti půjčky Dospělé dítě opouští rodinu Konflikty s tchánem, tchyní, zetěm, snachou Mimořádný osobní čin či výkon Partner nastupuje nebo končí zaměstnání Vstup do školy nebo její ukončení Změna životních podmínek Změna vlastních zvyklostí Problémy nebo konflikty s nadřízenými Změna pracovní doby nebo pracovních podmínek Změna bydliště Změna školy Změna rekreačních aktivit Změna církve Změna sociálních aktivit Půjčka menší než 50 000,- Kč Změna režimu dne a spánku, např. letní čas Změna v širší rodině (úmrtí, sňatky) Změna stravovacích zvyklostí Dovolená Vánoční svátky Pokuta při dopravním přestupku

38 38 37 36 35 31 30 29 29 28 26 26 25 24 23 20 20 20 20 19 18 17 16 15 15 13 12 11

Zdroj: BROCKERT, S. Ovládání stresu. Praha: Melantrich, 1993, 144 s. ISBN 80-7023-159-9 str. 22-23 (upraveno)

Výše uvedená tabulka ukazuje, že nejvyšší stresovou hodnotu vyvolává smrt našeho partnera. Naopak nejnižší hodnota je způsobena zátěží spojenou s dovolenou, Vánocemi či pokutou při dopravním přestupku. Je zřejmé, že ne všechny životní události jsou nepříjemné, přesto v nás určité množství stresu vyvolávají. Součet bodů označujeme jako míru osobní stresové reakce. Pokud je naše skóre vysoké, měli bychom to brát jako varovný signál a zapracovat na změně životního stylu. Skóre 150-200 bodů znamená mírné ohrožení stresem, 200-300 bodů vážné ohrožení, hodnota vyšší než 300 již značí fázi vyčerpanosti a jedinci hrozí vysoká pravděpodobnost vzniku psychosomatického onemocnění, jelikož odolnost vůči stresu je velice nízká.

27

E. Rheinwaldová ve své knize „Dejte sbohem distresu“ rozděluje stresory na: 

„Myšlenkové, které vznikají z pohledu na sebe, druhé lidi, na svět a situace, do kterých se dostáváme. Dále z emocí a vztahů.



Úkolové, pocházející z našeho způsobu řešení úkolů, za které jsme zodpovědní.



Fyzikální, tedy faktory prostředí, ve kterém žijeme, pracoviště, pomůcky, se kterými pracujeme, náš organismus a vše, co má na něj vliv.“

26

Dále uvádí, že stresory mohou být i lidé kolem nás, jako např. problematický spolupracovník, hádavý člen rodiny či nepříjemná prodavačka. Těmto lidem je lepší se vyhnout, což je v některých situacích velice obtížné. Tabulka 3 - Výčet charakteristiky lidí – stresorů: Stresoři jsou lidé, kteří: 1. Přerušují hovor. 2. Mají trpký, až kyselý výraz tváře. 3. Ponižují a urážejí druhé verbálně i neverbálně. 4. Snaží se ovládnout konverzaci. 5. Dávají najevo nezájem o druhé. 6. Neustále si stěžují. 7. Mluví s lidmi povýšeně. 8. Soustavně druhé a všechno kritizují. 9. Často se rozčilují. 10. Vyvolávají v lidech pocity viny. 11. Manipulují své okolí. 12. Lžou a neradi mluví s lidmi přímo. Zdroj: RHEINWALDOVÁ, E. Dejte sbohem distresu. Praha: Scarabeus, 1995, 211 s. ISBN 8085901-07-2 str. 9

Stres není v lidech a v situacích samých, ale v našich reakcích na ně. Záleží na určité imunitě proti škodlivým chronickým stresovým reakcím, do jaké míry se 26

RHEINWALDOVÁ, E. Dejte sbohem distresu. Praha: Scarabeus, 1995, 211 s. ISBN 80-8590107-2 str. 7-8

28

dokážeme stresu ubránit. To vše je však velice individuální, záleží např. na vyspělosti osobnosti, stravě, mentálním rozpoložení či odpočatosti.27

1.2.3 Pracovní výkon a výkonnost „Výsledek určité pracovní činnosti člověka, dosažený v daném čase a za daných podmínek, bývá označován jako výkon pracovníka.“28 V praxi však bývá výhodnější zabývat se spíše výkonností. „Výkonnost pracovníků tvoří soubor jejich vlastností a dispozic, které podmiňují úroveň plnění zadaných pracovních úkolů. Lze ji chápat i jako připravenost pracovníků podávat určité výkony.“29 Výkonnost pracovníků je samozřejmě ovlivňována mnoha faktory. Dle odborníků se jedná např. o determinanty technické (úroveň technického vybavení pracoviště a strojů, úroveň hygieny a bezpečnosti práce, pracovní doba, směnnost, odměňování pracovníků), společenské podmínky (způsob práce s lidmi, pozice pracovníka ve společnosti, úroveň sociálních vztahů na pracovišti), osobní (tělesné a duševní předpoklady, odborná připravenost, motivace k práci) a situační podmínky (hrozba ztráty zaměstnání, mimořádné osobní události, úrazy, konflikty na pracovišti atd.). Dle mého názoru se pracovní výkonnost každého člověka odvíjí především od tří následujících faktorů: 1. od jeho motivace k práci Následující obrázek č. 4 znázorňuje, že pokud je člověk k výkonu nedostatečně motivován, výsledek bývá neuspokojivý. Podobná situace nastává i tehdy, když je naopak motivován nadměrně – dochází k přílišné snaze být úspěšný, zvítězit atd. I příliš vysoká motivace tedy obvykle limituje jednání člověka. K žádoucí (optimální) úrovni výkonu vede tedy jen motivace přiměřená.

27

RHEINWALDOVÁ, E. Dejte sbohem distresu. Praha: Scarabeus, 1995, 211 s. ISBN 80-8590107-2 str. 66 28 PROVAZNÍK, V. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada, 2002, 226 s. ISBN 80247-0470-6 str. 134 29 PROVAZNÍK, V. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada, 2002, 226 s. ISBN 80247-0470-6 str. 134

29

2. od talentu, dovedností a schopností jedince 3. od velikosti pracovní zátěže Obrázek 4 - Vztah motivace a výkonu – tzv. obrácená U-křivka

Zdroj: PROVAZNÍK, V. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada, 2002, 226 s. ISBN 80-247-0470-6 str. 104 (upraveno)

1.2.4 Vliv stresu na pracovní výkonnost Následující křivka zobrazuje vliv stresové zátěže na pracovní výkon pracovníků. Levá část křivky (této části křivky se říká též zrezivění) zobrazuje nízkou či dokonce žádnou úroveň stresové zátěže, což však vede k nízké výkonnosti daného zaměstnance. Nízká výkonnost zaměstnanců neprospívá nejen podnikovému obratu, ale i zaměstnancům samotným. Pociťují totiž, že je jejich práce nedostatečně naplňuje, nemá potřebu vlastní motivace, nedochází u nich tedy k uspokojování potřeby seberealizace, v důsledku čehož se zaměstnanci cítí být ve své práci nespokojeni. Pravá část křivky (této části se říká vyhoření) značí také nízkou výkonnost zaměstnanců, avšak v důsledku nepřiměřeně vysoké stresové zátěže. Nepřiměřená míra stresu má dopady na zdraví a výkonnost zaměstnanců, čímž se zároveň snižuje i ekonomická výnosnost a prosperita 30

daného podniku. Optimum se nachází tedy uprostřed mezi těmito dvěma extrémy a značí jej optimální míra stresové zátěže, která stimuluje zaměstnance k podávání co nejlepších pracovních výkonů. 30 Obrázek 5 - Optimální míra stresové zátěže a její vliv na pracovní výkon

Zdroj: PAUKNEROVÁ, D. a kol. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada, 2006, 254 s. ISBN 80-247-1706-9 str. 172

Na každého pracovníka působí hlavní čtyři faktory, které ovlivňují prožívání stresu. Jedná se o to, jak pracovník danou situaci vnímá, vliv má i jeho zkušenost z minulosti, přítomnost a absence sociální podpory a také rozdílné reakce na stres, které jsou individuální u každého jedince. Někdo může novou situaci vnímat jako příležitost a rychle se chopí nových příležitostí, jiný může novou situaci vnímat jako silně znepokojující až stresující.

31

Díky dřívějším zkušenostem je

jedinec odolnější vůči působení stresu a úroveň stresu se může snížit tak, že stres je pak možné vnímat daleko slaběji a s nadhledem. Pokud ale v minulé stresové situaci pracovník selhal, může se stres v nové situaci naopak zvýšit.32 Přítomnost a absence sociální podpory ovlivňuje pracovníka v jeho prožívání stresu, dále také chování spolupracovníků a nadřízených působí v průběhu stresové situace na reakce

pracovníka.

Přítomnost

spolupracovníků

může

zvýšit

sebedůvěru

pracovníka a podpořit ho při překonávání stresu. Naopak přítomnost nepřítele 30

PAUKNEROVÁ, D. a kol. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada, 2007, 259 s. ISBN 978-80-247-3809-3 str. 172 31 MAYEROVÁ, M. Stres, motivace a výkonnost. Praha: Grada, 1997, 132 s. ISBN 80-7169-425-8 str. 59 32 MAYEROVÁ, M. Stres, motivace a výkonnost. Praha: Grada, 1997, 132 s. ISBN 80-7169-425-8 str. 60

31

může pracovníka znervózňovat a vytvářet úzkost, což snižuje schopnost překonávat stres. 33 Individuální rozdíly v reakcích na stres, jako např. rozdíly v potřebách, hodnotách, postojích a schopnostech, ovlivňují to, jak pracovníci získávají zkušenost ze stresu na pracovišti. Mezi lidmi jsou samozřejmě značné rozdíly a každý jedinec prožívá stejnou situaci na pracovišti velmi rozdílně.34

1.2.5 Jak se bránit působení stresu v zaměstnání Lidé, kteří jsou v práci dlouhodobě ve stresu, nejsou tak produktivní jako jejich kolegové, častěji v práci chybí, mají tendence nedodržovat termíny ani disciplínu. Bývají často podráždění, úzkostliví, depresivní, mají problémy se spánkem a bojují s pocity vyhoření. Mohou se dostavit i obtíže s koncentrací, pamětí, rozhodováním a učením. Své problémy pak zahání užíváním alkoholu, tabáku či drog. Je tedy zjevné, že stres je z dlouhodobého hlediska velmi nebezpečný a může způsobit mnoho problémů. Proto je velice důležité, aby změny na pracovišti, které ovlivňují naše zdraví nebo které by mohly vést ke vzniku pracovního stresu, byly konzultovány co nejdříve s našimi nadřízenými. Pokud má tedy pracovník pocit, že potřebuje odborné školení nebo užitečnou radu, neměl by se obávat vyhledat svého nadřízeného. V publikacích, ze kterých jsem čerpala v této bakalářské práci, se v souvislosti s pracovním stresem nejčastěji objevovaly následující zásady boje proti stresu: 1. Začněte den pozitivně, připravte se na cestu do práce i na celý den. 2. Vytvořte si denní plán, správně si tak rozvrhnete svůj čas. 3. Nepříjemné věci dělejte jako první. Pokud nejobtížnější věc odložíte, bude stále ve vaší mysli a budete pořád ve stresu. 4. Pijte dostatečné množství vody; oběd by měl být zdravý, ne příliš vydatný, jezte bez spěchu a jídlo si vychutnejte.

33


32

5. Vyhraďte si každý den v práci určitý čas na odpočinek od denního shonu. Tento krátký čas vám pomůže pokračovat dál v pracovních povinnostech. V průběhu dne věnujte občas pár minut dechovému cvičení. 6. Při důležité schůzce či jednání nezvedejte telefony, nenechte se vyrušovat v soustředění na jednu věc. 7. Zachovejte si smysl pro humor, nezapomínejte se usmívat. 8. Snažte se o lepší komunikaci. V knize „Minimum proti stresu“ v kapitole „Jak se z práce nezbláznit“ autor uvádí ještě následující doporučení:35 1. Naučte se myslet a mluvit i o něčem jiném, než je vaše práce. 2. Dodržujte pracovní dobu. 3. Nevyhýbejte se dovolené. 4. Stýkejte se s přáteli. 5. Narušte svůj nynější stereotyp. 6. Nezanedbávejte svůj zdravotní stav. 7. Nezapomínejte, že co můžete udělat dnes, můžete obvykle udělat i zítra. 8. A pozor: Nenahraditelných jsou plné hřbitovy.

1.2.6 Vyhoření profesionálů Vyhoření profesionálů (také syndrom vyhasnutí, vyhaslosti, vyprahlosti, angl. Burn-out) je označení pro lidi, kterým po určitém čase vyhoří jejich fyzická, psychická a mentální energie a nastává vyčerpání. Fyzické vyčerpání se projevuje nízkou energií, chronickou únavou, slabostí, náchylností k úrazům, zvýšenou nemocností, bolestmi hlavy, žaludečními potížemi, svalovou tenzí, potížemi se spánkem atd. Emoční symptomy vyhoření vedou k depresi, bezmocnosti a beznaději. Člověk zaujímá negativní postoj k sobě, k práci a životu. Tito lidé často chodí pozdě do práce, neustále pozorují čas a odmítají spolupracovat, jelikož ke všem zaujímají cynický až kritický postoj.36

35

CIMICKÝ, J. Minimum proti stresu. Praha: Olympia, 1996, 79 s. ISBN 80-7033-415-0 str. 25 36 RHEINWALDOVÁ, E. Dejte sbohem distresu. Praha: Scarabeus, 1995, 211 s. ISBN 80-8590107-2 str. 121

33

Syndrom vyhoření jako první popsal americký psychoanalytik Herbert J. Freudenberger již v roce 1974, avšak jeho výskyt v posledních letech rapidně narůstá. Důvodem jsou stále větší požadavky na pracovníky, což vyvolává frustraci a stres, tedy spouštěče syndromu vyhoření. Postihuje muže i ženy nejčastěji pracující v oborech jako je zdravotnictví, školství a sociální práce, psychologie, tedy obory, které vyžadují každodenní mezilidský kontakt. Může však postihnout prakticky kohokoliv, nemusí se jednat jen o lidi v pozici zaměstnance. Z osobnostního hlediska jsou ohroženi především lidé s velkými ideály a očekáváním, vrhající se do práce s velkým nadšením a odhodláním. Nevhodný je i přehnaný perfekcionismus, přecitlivělost a sklon k workoholismu. Pokud problém dospěje až do konečné fáze vyhoření, je nejefektivnější svěřit se do péče psychologů či psychiatrů. Úspěchy jsou pozorovány u kognitivně-behaviorální terapie či logoterapie. Terapie se zaobírá především otázkami zdravého životního stylu, posílení mezilidských vztahů a získání realističtějšího postoje k zaměstnání. Důležitá je i pomoc ze strany zaměstnavatele, který může přistoupit k určitým opatřením, jako například snížení požadavků na pracujícího a vytvoření nesoutěživého prostředí na pracovišti. Dalšími kroky může být změna pracovní pozice či nové vymezení pracovních povinností. V boji proti syndromu vyhoření nám může též zásadně pomoci dostatečný odpočinek, relaxace a pravidelný pohyb.37 Tabulka 4 - Osobní dispozice U koho se nejčastěji objevují příznaky psychického vyhoření: - u člověka, který byl zprvu velice nadšen tím, co dělal, avšak časem u něho toto vnitřní zanícení ochablo - u člověka, který na sebe neustále klade příliš vysoké požadavky - u člověka, který pracuje nad úroveň své kapacity - u člověka původně nejvýkonnějšího a nejproduktivnějšího - u perfekcionisty - u člověka, který by mohl být zařazen mezi workoholiky - u člověka, který neúspěch prožívá jako osobní porážku - u člověka, který dostatečně neodpočívá, nerelaxuje - u člověka, který žije v dlouhotrvajících mezilidských konfliktech Zdroj: KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001, 280 s. ISBN 80-7178-551-2 str. 115 (upraveno)

37

Syndrom vyhoření [online]. 2014 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z: .

34

Do rizikové skupiny náchylné k vyhoření patří lidé s příliš vyvinutým nutkáním k dokonalosti, které jim obvykle silně ztěžuje dokončení prací, zvláště když na ně doléhají termíny. Patří do ní však také lidé, kteří o sobě permanentně pochybují nebo nevěří ve své schopnosti.38

38

KALLWASS, A. Syndrom vyhoření v práci a osobním životě. Praha: Portál, 2007, 144 s. ISBN 978-80-7367-299-7 str. 107

35

2 Analytická část 2.1 Metody a techniky sběru dat Na základě prostudované literatury, stanovení tří hypotéz a cíle jsem provedla dotazníkové šetření, díky kterému se budu snažit získat odpovědi na mé otázky. Techniku dotazníkového šetření (vzor použitého dotazníku je součástí přílohy k bakalářské práci) jsem zvolila především pro přehlednost, snadnější a časově méně náročné zpracování a vyhodnocení získaných informací.

Jelikož

byla uplatněna technika písemného dotazování, za další velkou výhodu považuji klid, ve kterém mohli respondenti dotazník vyplnit. Realizace techniky dotazníkového šetření probíhala formou vyplňování dotazníku respondenty, kteří pracují v sektoru služeb ve Středočeském kraji. Sektor služeb jsem zvolila z důvodu mého studijního oboru. Mnou vybrané podniky ve Středočeském kraji, které jsem osobně navštívila, jsem též nezvolila náhodně. Z důvodu mého zaměstnání jsem je mnoho let pravidelně navštěvovala, zaměstnance i jejich pracovní prostředí tedy velice dobře znám, což považuji za velikou výhodu. Dalo se také předpokládat, že nebudu mít žádné problémy se sběrem potřebných dat. Snažila jsem se vybrat respondenty z různých pracovních oborů, aby byl vzorek pro analytickou část mé bakalářské práce co nejpestřejší. Dotazník jsem osobně rozdala 75 respondentům, kteří byli při jeho předávání upozorněni na anonymitu. Byl jim také vysvětlen způsob vyplňování a důvod k tomuto šetření. Návratnost byla 75 dotazníků, což je 100 %. Z toho byly však 3 dotazníky vyřazeny, protože byly nekompletní a pro průzkum nevyhovující. Zkoumaný soubor tedy tvoří 72 respondentů. Tento počet již představuje dostatečně

reprezentativní

vzorek

pro

následné

vyhodnocení

odpovědí.

Dotazníkové šetření bylo realizováno v měsíci říjen 2014 a průměrná doba vyplnění každého dotazníku trvala přibližně 5 minut. Údaje získané z odpovědí respondentů byly využity výhradně ke zpracování mé bakalářské práce a vyplnění dotazníku bylo zcela anonymní. Dotazník obsahoval tři typy otázek. V první části dotazníku respondenti pouze zaškrtli vybranou odpověď, jednalo se tedy o otázky uzavřené. Ve druhé části byl kromě uzavřených otázek prostor i na otázku, kde mohli respondenti 36

přidat vlastní komentář, u jedné z otázek odpovídali vlastními slovy. Tato druhá část se věnuje především socio-demografickým otázkám, které přispějí k charakteristice respondentů.

2.2 Představení vzorku respondentů Celkem bylo rozdáno 75 dotazníků zaměstnancům různých podniků sektoru služeb ve Středočeském kraji. Byl jim vysvětlen způsob vyplňování, důvod k tomuto šetření a byli upozorněni na anonymitu. Návratnost byla 75 dotazníků, což je 100 %. Z toho byly však 3 dotazníky vyřazeny, protože byly nekompletní a pro průzkum nevyhovující. Zkoumaný soubor tedy tvoří 72 respondentů. Dotazníky byly vyplněny 55 ženami (76 %) a 17 muži (24 %). Větší počet žen je pochopitelný, jelikož průzkum probíhal výhradně u zaměstnanců sektoru služeb. Tabulka 5 - Pohlaví respondentů Pohlaví

Počet odpovědí

Podíl

žena

55

76%

muž

17

24%

Zdroj: Vlastní zpracování

Věková struktura dotázaných (viz graf 1) ukazuje, že většina respondentů se pohybuje v rozmezí 25 – 35 let a to přesněji 29 (40 %) z celkových 72, naopak nejméně respondentů a to pouze 2 (3 %) mělo 56 a více let. Graf 1 - Věková struktura respondentů 3% 11% 25-35: 29 40% 20%

15-24: 19 36-45: 14 46-55: 8

56 a více let: 2

26% Zdroj: Vlastní zpracování

37

Co se týče nejvyššího dosaženého vzdělání dotázaných (viz graf 2), ukázalo se, že dotazník vyplnily 2 velké skupiny. Zhruba polovina, tedy 41 (57 %) zaměstnanců má vysokoškolské vzdělání, druhou velkou část, tedy 23 respondentů (32 %) tvoří lidé mající úplné středoškolské vzdělání zakončené maturitou. Graf 2 - Vzdělání respondentů

7%

4%

VŠ: 41 SŠ: 23 VOŠ: 5

32%

57%

základní: 3 vyučení: 0


Z hlediska doby zaměstnání v podniku (viz graf 3) je zcela patrné, že se jedná o pestrý vzorek respondentů, jelikož délka zaměstnání v podniku je ve všech obdobích téměř rovnoměrná. Graf 3 - Délka zaměstnání

11%

26% 2-5 let: 19 18%

6 měsíců-2roky: 18 10 a více let: 14 5-10 let: 13 méně než 6 měsíců: 8 20%

25%


38

Z průzkumu dále vyplývá (viz graf 4), že 87 % respondentů, tedy 63 lidí ze 72, nepracuje ve vedoucí pozici. Graf 4 - Pracovní pozice

13%

ne: 63 ano: 9

87%


40 respondentů ze 72 (56 %) pracuje v soukromém sektoru, 32 respondentů (44 %) v sektoru veřejném (viz graf 5).

Graf 5 - Sektor

44%

soukromý: 40 56%


39

veřejný: 32

2.3 Výsledky dotazníkového šetření Otázka č. 1: Máte svoji práci rád/-a? Tři čtvrtiny respondentů odpověděly, že svoji práci mají rády. Pouze 10 respondentů, čili 14 %, ji spíše rádo nemá. 5 respondentů nevědělo, jak na tuto otázku odpovědět a žádný z dotázaných neuvedl, že by svou práci neměl vyloženě rád. Graf 6 - Oblíbenost práce

7% spíše ano: 29

14% 40%

ano: 28 spíše ne: 10 nevím: 5 ne: 0

39%


Otázka č. 2: Myslíte si, že Vás práce nepřiměřeně stresuje? Respondenti se u této otázky rozdělili do dvou velkých skupin. První skupina uvedla, že ji práce nepřiměřeně stresuje, což je samozřejmě negativní. Druhá, téměř stejně veliká skupina, se v práci necítí být nepřiměřeně stresována. Graf 7 - Vliv práce na stres

4% 14% 33%

spíše ano: 24 spíše ne: 22 ano: 13

18%

ne: 10 nevím: 3 31%


40

U této otázky mě dále ještě zajímalo, jestli existují rozdíly ve vnímání pracovního stresu mezi ženami a muži. Na základě vyplněných dotazníků jsem dospěla k následujícím výsledkům (viz tabulka 6). 47 % žen odpovědělo, že je práce nestresuje nebo spíše nestresuje nepřiměřeně, 51 % žen si myslí, že ano nebo spíše ano. 41 % mužů se domnívá, že jejich práce není nebo spíše není nepřiměřeně stresující, 53 % z nich má opačný názor. Z těchto dat tedy vyplývá, že obě pohlaví vnímají stres téměř stejně. Tabulka 6 - Vliv práce na stres (rozlišeno pohlaví) Odpověď Ženy Podíl Muži ne 8 spíše ne 17 nevím 2 spíše ano 19 ano 9 Zdroj: Vlastní zpracování

15% 32% 4% 35% 16%

2 5 1 5 4

Podíl 12% 29% 6% 29% 24%

Dále jsem se zajímala o to, jestli existují rozdíly ve vnímání pracovního stresu mezi zaměstnanci sektoru soukromého a veřejného (viz tabulka č. 7). 40 % zaměstnanců sektoru soukromého uvedlo, že jejich práce není nebo spíše není nepřiměřeně stresující, 55 % z nich naopak svou práci nepřiměřeně stresující více či méně vnímá. 50 % zaměstnanců veřejného sektoru svou práci jako nepřiměřeně stresující vůbec nebo spíše nevnímá, 47 % naopak svou práci za nepřiměřeně stresující považuje. I když respondenti soukromého sektoru svou práci považují o trochu více stresující než osoby pracující v sektoru veřejném, výsledky jsou opět velmi vyrovnané. Tabulka 7 - Vliv práce na stres (rozlišen sektor) Odpověď Soukromý Podíl Veřejný ne 5 spíše ne 11 nevím 2 spíše ano 15 ano 7 Zdroj: Vlastní zpracování

13% 27% 5% 37% 18%

5 11 1 9 6

41

Podíl 16% 34% 3% 28% 19%

Otázka č. 3: Pociťujete nějaké zdravotní potíže, které přičítáte práci (bolesti zad, rukou, krku apod.)? 47 respondentů, což je více než polovina (přesněji 65 %), odpovědělo, že mají nějaké zdravotní potíže, které dle jejich názoru přisuzují své práci (viz graf 8). Graf 8 - Zdravotní potíže

4% 14% spíše ano: 27

37%

ano: 20 spíše ne: 12

17%

ne: 10 nevím: 3

28%


I v tomto případě jsem s výsledky pro zajímavost dále pracovala, abych zjistila, zda ženy pociťují nějaké zdravotní potíže související s jejich prací více či méně než muži. 25 % žen nepociťuje nebo spíše nepociťuje zdravotní potíže, které přisuzují práci, 71 % z nich však ano. Muži se rozdělili na polovinu, přesně 47 % mužů pociťuje zdravotní potíže a 47 % nikoliv. Tabulka 8 - Zdravotní potíže (rozlišeno pohlaví) Odpověď Ženy Podíl Muži ne 6 spíše ne 8 nevím 2 spíše ano 23 ano 16 Zdroj: Vlastní zpracování

11% 14% 4% 42% 29%

4 4 1 4 4

Podíl 23,5% 23,5% 6% 23,5% 23,5%

Zkoumala jsem také, v jakém sektoru zaměstnanci pociťují více zdravotní potíže, které přičítají své práci (viz tabulka 9). 72,5 % respondentů pracujících v soukromém sektoru zcela nebo spíše pociťuje nějaké zdravotní potíže, které 42

přičítají své práci. V sektoru veřejném má stejný názor „pouze“ 56 % zaměstnanců. Tabulka 9 - Zdravotní potíže (rozlišen sektor) Odpověď Soukromý Podíl ne 4 spíše ne 6 nevím 1 spíše ano 16 ano 13 Zdroj: Vlastní zpracování

10% 15% 2,5% 40% 32,5%

Veřejný

Podíl

6 6 2 11 7

19% 19% 6% 34% 22%

Při vzájemném porovnání odpovědí na otázku č. 3 s otázkou č. 2 jsem dále jednoznačně zjistila existenci kauzálního vztahu mezi stresem (příčina) a pociťováním zdravotních obtíží (následek). Respondenti, kteří na otázku č. 2 odpověděli kladně (ano či spíše ano), odpovídali ve velké míře kladně i na otázku č. 3 (konkrétně v míře 84 %), zatímco respondenti, kteří na otázku č. 2 odpovídali záporně, zdravotní potíže v souvislosti s jejich zaměstnáním připustili pouze ve 44 % odpovědí. Otázka č. 4: Stalo se Vám, že by nárůst tlaku v zaměstnání vedl k dočasnému zvýšení pracovní výkonnosti? Jak jsem zmínila v teoretické části práce, odborníci se shodují na tom, že určitá míra stresu/tlaku na zaměstnance je žádoucí, protože přispívá k jejich vyššímu pracovnímu výkonu. Zajímala jsem se tedy, zda tento fakt vnímají i moji respondenti. Z jejich odpovědí však vyplývá, že 43 osob (60 %) nevnímá krátkodobý narůst tlaku v zaměstnání jako způsob, jak dosáhnout dočasného zvýšení pracovní výkonnosti (viz graf 9).

43

Graf 9 - Vliv tlaku na dočasné zvýšení výkonnosti

7% 10% 36%

spíše ne: 26 spíše ano: 17 ne: 17

24%

ano: 7 nevím: 5

23%


Otázka č. 5: Cítíte se být přepracován/-a? Extrémní soutěživost, strach z narůstající nezaměstnanosti a ze strádání rodiny po ztrátě zaměstnání vede zaměstnance k tomu, že pracují více, než jim pracovní předpisy nařizují. Respondenti se u této otázky opět rozdělili do dvou velkých skupin. 35 osob se cítí více méně přepracováno, 34 osob nikoliv. Graf 10 – Přepracování

4% 13% 36%

spíše ano: 26 spíše ne: 24

14%

ne: 10 ano: 9 nevím: 3 33%


44

Otázka č. 6: Umí Vás nadřízený za dobře vykonanou práci pochválit? Jsem přesvědčena, že nadřízený má opravdu veliký vliv nejen na motivaci svých zaměstnanců, ale i na jejich celkovou spokojenost v zaměstnání. Svým chováním a jednáním ovlivňuje i jejich vnímání pracovního stresu a domnívám se, že i „obyčejná“ pochvala může vést k eliminaci stresu, proto i tuto otázku považuji za vhodnou. 36 respondentů (50 %) odpovědělo, že jsou za dobře vykonanou práci pochváleni. Graf 11 - Pochvala

11% spíše ano: 26 36%

14%

spíše ne: 16 ne: 12 ano: 10

17%

nevím: 8 22%


Otázka č. 7: Vyhovuje Vám Vaše pracovní prostředí? Většina respondentů, přesněji 64 % uvedla, že je zcela nebo spíše spokojena se svým pracovním prostředím. 28 % respondentů je spíše nebo zcela nespokojeno a zřejmě by uvítali větší či menší změny vedoucí ke zlepšení pracovního prostředí. Graf 12 - Pracovní prostředí

8% 8%

spíše ano: 30 42%

ano: 16 spíše ne: 14

20%

ne: 6 nevím: 6 22%


45

Otázka č. 8: Obáváte se, že o své pracovní místo přijdete? Pouze 21 respondentů (29 %) odpovědělo, že se více či méně obávají ztráty svého pracovního místa. 40 osob (56 %) se ztráty zaměstnání neobává nebo spíše neobává. Graf 13 - Obavy o pracovní místo

14% 32%

spíše ne: 23 ne: 17

15%

nevím: 11

spíše ano: 11 ano: 10

15% 24%


Otázka č. 9: Máte pocit, že Vám práce zasahuje do volného času? Na tuto otázku odpovědělo 48 respondentů (67 %) ano nebo spíše ano, tedy připouštějí, že jim práce do volného času zasahuje. 21 osob (29 %) odpovědělo ne nebo spíše ne. Graf 14 - Zasahování práce do volného času

4%

12% 36%

spíše ano: 26 ano: 22 spíše ne: 12

17%

ne: 9 nevím: 3 31%


46

Otázka č. 10: Vyskytují se na Vašem pracovišti projevy diskriminace, násilí či šikany? Považuji za spíše pozitivní, avšak nikoliv ideální, že 57 respondentů (79 %) uvedlo, že si na pracovišti nejsou vědomi projevů diskriminace, násilí či šikany. 8 dotázaných (11 %) uvedlo, že se s projevy diskriminace, násilí či šikany setkávají. Graf 15 - Projevy diskriminace, násilí či šikany

7%

4%

10%

ne: 41 spíše ne: 16 nevím: 7 57%

22%

spíše ano: 5 ano: 3


Otázka č. 11: Myslíte si, že stres spojený s Vaším zaměstnáním má pozitivní vliv na Vaši pracovní výkonnost? Studie ukazují, že kvalita výsledku stoupá, je-li přítomen přiměřený stres. Naprostá většina dotázaných, tedy 53 (74 %), odpověděla, že pracovní stres nemá nebo spíše nemá pozitivní vliv na jejich pracovní výkonnost. Na druhou stranu 13 osob připouští, že pracovní stres více či méně pozitivně působí na jejich pracovní výkonnost (viz graf 16).

47

Graf 16 - Vliv stresu na zvýšení výkonnosti

8% 8%

ne: 37 spíše ne: 16

10% 52%

ano: 7

nevím: 6 spíše ano: 6

22%


Otázka č. 12: Vede stres související s Vaší prací k větší chybovosti? 46 dotázaných (64 %) odpovědělo ano či spíše ano, tedy připouští, že při stresu více chybují. 23 osob (38 %) si spíše nebo vůbec dělání většího množství chyb při stresu neuvědomuje. Graf 17 – Větší chybovost

4% 11% spíše ano: 38 8%

spíše ne: 17 ne: 6 53%

ano: 8 nevím: 3

24%


48

Otázka č. 13: Jste nucen/-a plnit svoje úkoly pod časovým tlakem? 48 (67 %) respondentů se spíše nebo zcela cítí být při plnění úkolů pod časovým tlakem. 21 respondentů (29 %) respondentů nikoliv. Graf 18 - Časový tlak

4%

4%

36% 25%

spíše ano: 26 ano: 22 spíše ne: 18

nevím: 3 ne: 3 31%


Otázka č. 14: Poskytuje Vám práce dostatečný pocit uspokojení a seberealizace (není jen zdrojem příjmu)? 14 (19 %) respondentů uvedlo, že je jejich práce v podstatě jen zdrojem příjmu a neposkytuje jim tedy dostatečný pocit uspokojení, dalších 15 osob má názor podobný. 42 osob (59 %) uvedlo spíše ano či ano, považují tedy svou práci za dostatečně naplňující. Graf 19 - Pocit uspokojení z práce

1% 14% spíše ano: 32 45%

spíše ne: 15 ne: 14

19%

ano: 10 nevím: 1 21%


49

Otázka č. 15: Jsou Vaše vztahy se spolupracovníky pozitivní? I vztahy na pracovišti, jak jsem uvedla v teoretické části mé bakalářské práce, mají vliv na pracovní stres. Špatné interpersonální vztahy jsou příčinou stresu v organizaci a negativně ovlivňují výsledky práce jednotlivců, skupiny, oddělení, pracovních týmů a někdy celé organizace. Většina respondentů, tedy 43 osob (60 %), vnímá vztahy se spolupracovníky jako zcela nebo spíše pozitivní. 18 respondentů (25 %) odpovědělo ne či spíše ne a poměrně velké množství (15 %) nevědělo, jak na tuto otázku odpovědět. Graf 20 - Vztahy se spolupracovníky

8%

14%

spíše ano: 33 46%

spíše ne: 12 nevím: 11 ano: 10

15%

ne: 6

17%


Otázka č. 16: Víte, co je přesnou náplní Vaší práce? Stres vzniká v zaměstnání, kde úkoly nejsou jasně stanoveny a zaměstnanci přesně nevědí, co se od nich očekává. Při špatné komunikaci nikdo neví, na čem je. Tato stálá nejistota je také často zdrojem stresu. Pozitivním zjištěním je fakt, že naprostá většina respondentů, tedy 62 (86 %), má zcela nebo spíše jasno v tom, co je přesnou náplní jejich práce (viz graf 21).

50

Graf 21 - Přesná náplň práce

3% 3%

8% ano: 41 spíše ano: 21 nevím: 6

29%

57%

ne: 2 spíše ne: 2


Otázka č. 17: Kdybyste měl/-a příležitost, odešel/-la byste ze svého zaměstnání? Respondenti se v této otázce rozdělili do dvou větších skupin. Skupina první by bez většího přemýšlení svou práci opustila, skupina druhá ne nebo spíše ne. Poměrně velký počet respondentů, konkrétně 12 (17 %), odpověděl, že neví, jestli by ze svého zaměstnání odešli či nikoliv. Graf 22 - Dobrovolný odchod ze zaměstnání

17% 25% spíše ne: 18 ano: 16 spíše ano: 14

17%

nevím: 12 22% 19%


51

ne: 12

Otázka č. 18: Dělá Váš zaměstnavatel dost proti prevenci stresu a kompenzaci neúměrné pracovní zátěže? Co se týká prevence stresu, pouhých 8 respondentů (11%) je zcela či spíše spokojeno s jednáním svého zaměstnavatele. Více než polovina respondentů, tedy 50 (70 %), je přesvědčena, že zaměstnavatel rozhodně nebo spíše nedělá dost a pravděpodobně by uvítala značné změny v jeho jednání.

Graf 23 - Dostatečná prevence stresu 1% 10%

39% 19%

spíše ne: 28 ne: 22 nevím: 14 spíše ano: 7 ano: 1

31%


Otázka č. 19: V jakém oboru pracujete? Tato otázka byla povinná, respondent musel napsat odpověď vlastními slovy. Mezi nejčastěji uváděné obory patří cestovní ruch (21 %), školství (18 %) a gastronomie (10 %), což byl můj záměr. Druhá veliká část dotázaných uvedla různé pracovní obory, jako např. zdravotnictví, právo, administrativa atd. Jedná se tedy o celkem pestrý vzorek respondentů (viz graf 24).

52

Graf 24 – Obor cestovní ruch: 16 14%

školství: 13

21%

gastronomie: 10

3% 3% 3%

zdravotnictví: 5 právo: 5

4%

administrativa: 4 IT: 3

6%

18%

obchod: 2

7%

bankovnictví: 2 pojišťovnictví: 2

7%

14%

ostatní: 10


Otázka č. 22: Co Vám při práci nejvíce vadí? Povinná otázka, respondent musel zvolit některou z nabízených odpovědí nebo dopsat nějakou další vlastní. Nejvíce dotázaných, přesněji 18, vybralo možnost trvalé stání či sezení. Teplota, která se umístila hned na druhém místě, při práci vadí 14 respondentům. 9 dotázaných si stěžuje na vysokou hlučnost a 7 na špatné osvětlení. 6 respondentů je při práci nespokojeno s přístupem svého nadřízeného. Někteří dále zmínili špatnou komunikaci a kolektiv či nudu. K dalším vlivům, které negativně působí při práci na zaměstnance, dále patří zastaralé vybavení, nedostatek prostoru na práci, průvan či pracovní doba. Graf 25 - Spokojenost s pracovním prostředím pracovní doba: 1 průvan:1 nic: 2 nuda: 2 nedostatek prostoru: 2 kolektiv: 3 zastaralé vybavení: 3 špatná komunikace: 4 přístup nadřízeného: 6 špatné osvětlení: 7 hluk: 9 teploty: 14 trvalé stání či sezení: 18

1% 1% 3% 3% 3% 4% 4%

6% 8% 10% 13% 19% 25% 0%

5%

10%


53

15%

20%

25%

30%

Analýza stresových faktorů Následující tabulka č. 10 zobrazuje vztahy a vzájemné závislosti mezi odpověďmi na otázku č. 2 na straně jedné a mezi odpověďmi na vybrané otázky, které se týkají zjišťování stresových faktorů, na straně druhé. Na otázku č. 2, která zněla „Myslíte si, že Vás práce nepřiměřeně stresuje?“, odpovědělo kladně (ano/spíše ano) celkem 37 respondentů („kladná skupina“), zatímco záporně (ne/spíše ne) 32 respondentů („záporná skupina“). Pro účely dalšího zkoumání jsem s těmito dvěma skupinami pracovala odděleně, přičemž jsem zjišťovala existenci rozdílů v odpovědích obou skupin, abych mohla lépe a přesněji analyzovat stresové faktory. Cílem je tedy zjistit hlavní stresové faktory. Tomuto cíli odpovídá výběr otázek, které jsou označeny v prvním sloupci tabulky. Druhý sloupec tabulky zobrazuje výsledky respondentů „kladné skupiny“, zatímco třetí sloupec zobrazuje výsledky „skupiny záporné“. Pro účely tabulky č. 10 se z důvodu přehlednosti za kladnou odpověď považují odpovědi „ano“ a „spíše ano“. Za zápornou „ne“ a „spíše ne“. Tabulka 10 – Hlavní stresové faktory Kladná skupina Otázka č. 5 Otázka č. 6 Otázka č. 7 Otázka č. 8 Otázka č. 9 Otázka č. 10 Otázka č. 13 Otázka č. 14 Otázka č. 15 Otázka č. 16 Otázka č. 18

70 % kladných odpovědí 41 % kladných odpovědí 38 % záporných odpovědí 24 % kladných odpovědí 68 % kladných odpovědí 8 % kladných odpovědí 79 % kladných odpovědí 57 % záporných odpovědí 27 % záporných odpovědí 6 % záporných odpovědí 78 % záporných odpovědí

Záporná skupina 28 % kladných odpovědí 63 % kladných odpovědí 15 % záporných odpovědí 34 % kladných odpovědí 66 % kladných odpovědí 15 % kladných odpovědí 53 % kladných odpovědí 19 % záporných odpovědí 22 % záporných odpovědí 3 % záporných odpovědí 66 % záporných odpovědí


Z předložených výsledků zobrazených v tabulce č. 10 vyplynuly dále uvedené závěry. Jako hlavní stresové faktory se ukázaly přepracovanost (otázka č. 5), nespokojenost zaměstnanců s pracovním prostředím (otázka č. 7), plnění pracovních povinností pod časovým tlakem (otázka č. 13) a nejvíce pocit nedostatku vlastního uspokojení a seberealizace (otázka č. 14).

54

Přepracovanými (otázka č. 5) se cítí být 70 % respondentů, kteří v souvislosti se svým zaměstnáním pociťují nadměrný stres (kladná skupina), zatímco ze záporné skupiny je to pouze 28 %, což je 2,5 krát méně (70/28=2,5). I odpovědi na otázku č. 7 (která cílí na spokojenost s pracovním prostředím) se velmi různí, neboť své pracovní prostředí jako nevyhovující označilo 38 % respondentů z kladné skupiny, zatímco respondentům záporné skupiny jejich pracovní prostředí nevyhovuje pouze v případě 15 % odpovědí. Nespokojenost respondentů kladné skupiny není sice nijak velká (38%), což by mohlo vést k závěru, že kvalita pracovního prostředí nemá na vznik stresu výrazný vliv, ale porovnáme-li to s odpověďmi záporné skupiny (15%), dojdeme k závěru opačnému, neboť i v tomto případě se jedná o značný rozdíl (38/15=2,53). Pokud jde o plnění pracovních povinností pod časovým tlakem (otázka č. 13), tak i zde výrazně „vítězí“ respondenti kladné skupiny, neboť ti tuto okolnost potvrdili v 79 % odpovědí, zatímco záporná skupina časový tlak v souvislosti s pracovními povinnostmi přiznala v případech 53 %, což vede k poměru 1,49 (79/53). Podobného rozdílového poměru (1,53) bylo dosaženo i v případě otázky č. 6, kdy 41 % respondentů kladné skupiny potvrdilo, že se jim dostává ocenění od nadřízeného, avšak u respondentů záporné skupiny tato odpověď byla častější (63 %). Největší rozdíly však (možná poněkud překvapivě) vyplynuly ze srovnání odpovědí obou skupin na otázku č. 14, která se týká pocitu uspokojení a seberealizace získaného v souvislosti se zaměstnáním. Celých 57 % respondentů kladné skupiny (tj. té, která se cítí být nepřiměřeně stresována) odpovědělo, že práce jim pocit uspokojení a seberealizace neposkytuje, zatímco v případě záporné skupiny se jedná pouze o 19 %, což je 3 x méně (57/19=3). Z tohoto výsledku je zřejmé, že zaměstnanci, kteří jsou svou prací naplňováni, mají mnohem větší odolnost vůči stresovým faktorům. Řada teorií uváděných stresových faktorů z provedeného srovnání však nevyplynula. Například výsledky v případě otázky č. 15, která se dotazovala na pozitivnost vztahů se spolupracovníky, jsou velmi podobné (27 % a 22 %) a nelze z nich tak vyvodit žádný závěr. Stejné je to i v případě otázky č. 9 (zda práce zasahuje zaměstnanci do jeho volného času), kdy i u této otázky bylo dosaženo velmi podobných výsledků (68 % a 66 %). 55

Zcela překvapivý výsledek se však zrodil v případě porovnání odpovědí na otázku č. 8, neboť obava ze ztráty zaměstnání se oproti respondentům kladné skupiny (24 %) objevila častěji u respondentů záporné skupiny (34 %). Přímá úměra mezi strachem ze ztráty zaměstnání a stresem se tak z výsledků mého dotazníku nepotvrdila. Dále jsem se zaměřila na zkoumání vlivu stresu na vztah zaměstnance ke své práci jako takové. Tyto výsledky zobrazuje tabulka č. 11. Tabulka 11 – Vliv stresu na vztah k práci Otázka č. 1 Otázka č. 17

Kladná skupina

Záporná skupina

68 % kladných odpovědí 57 % kladných odpovědí

95 % kladných odpovědí 25 % kladných odpovědí


Otázka č. 1 zněla, zda zaměstnanec má svoji práci rád. Na takto přímo položenou otázku odpovědělo kladně 95 % respondentů ze záporné skupiny. Z kladné skupiny to bylo o poznání méně (68 %). Otázka č. 17 zjišťovala, zda by dotazovaný zaměstnanec opustil své zaměstnání, pokud by k tomu měl příležitost. Respondenti, kteří se cítí být nepřiměřeně ve své práci stresováni, by ji vyměnili v 57 % případů, zatímco ze záporné skupiny tak odpověděl pouze každý čtvrtý (25 %). Z těchto výsledků vyplývá jednoznačná souvislost mezi pociťováním stresu na straně jedné a vztahem k práci na straně druhé. Zaměstnanci, kteří nepociťují nepřiměřený stres, mají svou práci mnohem raději a tolik neinklinují k její změně. Níže uvedená tabulka č. 12 zachycuje výsledky odpovědí na otázky, které jsou spojeny s pracovní výkonností zaměstnanců. Tabulka 12 – Pracovní výkonnost Otázka č. 4 Otázka č. 11 Otázka č. 12

Kladná skupina

Záporná skupina

25 % kladných odpovědí 11 % kladných odpovědí 69 % kladných odpovědí

44 % kladných odpovědí 45 % kladných odpovědí 44 % kladných odpovědí


Pouze 11 % respondentů kladné skupiny si myslí, že stres spojený s jejich zaměstnáním má pozitivní vliv na jejich pracovní výkonnost. Naopak 45 % 56

zaměstnanců (což je 4x více), kteří nepovažují stres spojený s jejich zaměstnáním za nepřiměřený, přisuzují stresu pozitivní vliv na pracovní výkon (otázka č. 11). Je tak zřejmé, že pokud na zaměstnance působí nepřiměřený stres (nebo zaměstnanec má takový subjektivní pocit), má to velmi neblahý vliv na jeho pracovní výkon. Početná skupina nadměrně stresovaných respondentů (69 %) dále uvedla, že v důsledku pracovního stresu dělají v zaměstnání více chyb (otázka č. 12). Respondenti, kteří se necítí být nepřiměřeně stresováni, tento jev potvrdili pouze ve 44 % odpovědí. Otázka č. 4 zjišťovala, zda nárůst tlaku vedl alespoň k dočasnému zvýšení pracovní výkonnosti. Kladně odpovědělo 25 % nepřiměřeně stresovaných respondentů oproti 44 % respondentů druhé skupiny. Z předložených výsledků vyplývá obecný závěr o negativním vlivu stresu jako takového na pracovní výkonnost zaměstnanců, přičemž mezi stresem a pracovním výkonem platí nepřímá úměra, neboť se zvyšujícím se stresem klesá pracovní výkon zaměstnanců, jak je zřejmé z porovnání odpovědí kladné a záporné skupiny.

57

2.4 Shrnutí analytické části Z výsledků získaných použitou výzkumnou metodou jasně vyplývá, že zaměstnanci sektoru služeb ve Středočeském kraji nejsou zcela spokojeni ve svém zaměstnání a uvítali by změny. V podnicích se totiž vyskytují určité interní stresové faktory, které mají vliv na nárůst stresové zátěže, což často vede mimo jiné ke snížení pracovní výkonnosti zaměstnanců. Z dotazníkového šetření je tedy zřejmé, že nelze určit jen jeden konkrétní převažující stresový faktor, ale že na zaměstnance působí více různých stresorů. Jako hlavní stresové faktory se ukázaly přepracovanost (otázka č. 5), nespokojenost zaměstnanců s pracovním prostředím (otázka č. 7), plnění pracovních povinností pod časovým tlakem (otázka č. 13) a nejvíce pocit nedostatku vlastního uspokojení a seberealizace (otázka č. 14). Z dotazníkového šetření dále vyplynulo, že zaměstnavatelé výrazně podceňují prevenci stresu a neúměrné pracovní zátěže (otázka č. 18). V souvislosti s pracovním prostředím si respondenti nejvíce stěžovali na trvalé stání či sezení, nevhodnou teplotu na pracovišti a hluk. Pozitivním zjištěním je fakt, že 79 % respondentů má svou práci rádo a 86 % respondentů má jasno v tom, co je přesnou náplní jejich práce. Více než polovina dotázaných vnímá vztahy se spolupracovníky jako pozitivní. Dále 79 % respondentů uvedlo, že si na pracovišti nejsou vědomi projevů diskriminace, násilí či šikany, což je také pozitivní zjištění, ačkoliv ne zcela ideální. Ukázalo se, že 51 % respondentů svou práci považuje za nepřiměřeně stresující. Napadlo mě, že by bylo také zajímavé zjistit, jestli existují rozdíly ve vnímání pracovního stresu mezi ženami a muži a dále také mezi zaměstnanci sektoru soukromého a veřejného. Na základě vyplněných dotazníků jsem dospěla k zajímavým výsledkům, a sice že 51 % žen a 53 % mužů si myslí, že je práce nepřiměřeně stresuje. Z těchto dat tedy vyplývá, že obě pohlaví vnímají stres téměř stejně. Jelikož však dotazníky vyplnilo 55 žen a jen 17 mužů (což je pochopitelné vzhledem k tomu, že byl průzkum proveden pouze v sektoru služeb), musím uznat, že v případě většího počtu mužů by výsledky mohly dopadnout jinak. Existují nějaké rozdíly ve vnímání pracovního stresu mezi zaměstnanci sektoru soukromého a veřejného? Výsledky dotazníkového šetření ukázaly, že pouze nepatrné, neboť svou práci jako nepřiměřeně stresující vnímá 55 %

58

zaměstnanců sektoru soukromého a 47 % zaměstnanců sektoru veřejného, což je minimální rozdíl. Při zpracování odpovědí jsem byla nemile překvapena výsledky u otázky č. 3. Až 65 % respondentů totiž uvedlo, že mají nějaké zdravotní potíže, které přičítají své práci. S výsledky jsem pro zajímavost opět dále pracovala. Zjistila jsem, že většina žen (71 %) pociťuje nějaké zdravotní potíže související s jejich prací, stejné pocity má však „jen“ 47 % mužů. Co se sektorů týká, tak 72,5 % respondentů pracujících v soukromém sektoru potvrdilo, že pociťuje nějaké zdravotní potíže, které přičítají své práci. V sektoru veřejném má stejný názor „pouze“ 56 % zaměstnanců. I v tomto případě tedy dopadl o malinko „hůře“ sektor soukromý. Při vzájemném porovnání odpovědí na otázku č. 3, která zněla „Pociťujete nějaké zdravotní potíže, které přičítáte své práci?“ s otázkou č. 2 „Myslíte si, že Vás práce nepřiměřeně stresuje?“, jsem dále jednoznačně zjistila existenci vztahu mezi stresem (příčina) a pociťováním zdravotních obtíží (následek). Respondenti, kteří na otázku č. 2 odpověděli kladně (ano či spíše ano), odpovídali ve velké míře kladně i na otázku č. 3 (konkrétně v míře 84 %), zatímco respondenti, kteří na otázku č. 2 odpovídali záporně, zdravotní potíže v souvislosti s jejich zaměstnáním připustili pouze ve 44 % odpovědí. Dále jsem se zaměřila na zkoumání vlivu stresu na vztah zaměstnance ke své práci jako takové. Z výsledků vyplývá jednoznačná souvislost mezi pociťováním stresu na straně jedné a vztahem k práci na straně druhé. Zaměstnanci, kteří nepociťují nepřiměřený stres, mají svou práci mnohem raději a tolik neinklinují k její změně (viz shora uvedená tabulka č. 11). Co se týká vlivu stresu na pracovní výkonnost zaměstnanců, z výsledků vyplynul obecný závěr o negativním vlivu stresu jako takového na pracovní výkonnost zaměstnanců, přičemž mezi stresem a pracovním výkonem platí nepřímá úměra, neboť se zvyšujícím se stresem klesá pracovní výkon zaměstnanců, jak je zřejmé z porovnání odpovědí kladné a záporné skupiny (viz shora uvedená tabulka č. 12).

59

2.5 Vyhodnocení hypotéz Na základě zjištěných informací došlo k potvrzení první hypotézy, která zněla takto: 

V daných podnicích se vyskytují stresové faktory týkající se pracovních podmínek, jako je např. hluk či špatné osvětlení.

Po vzájemném porovnání odpovědí na otázku č. 2 (Myslíte si, že Vás práce nepřiměřeně stresuje?) s otázkou č. 7 (Vyhovuje Vám Vaše pracovní prostředí?) je zřejmé, že se v podnicích stresové faktory týkající se pracovních podmínek vyskytují (viz shora tabulka č. 10). V souvislosti s pracovním prostředím si respondenti nejvíce stěžovali na trvalé stání či sezení, nevhodnou teplotu na pracovišti a hluk (viz shora graf č. 25). Druhá hypotéza se nepotvrdila. Zněla následovně: 

U zaměstnanců neexistuje vztah mezi stresem a pociťováním zdravotních obtíží.

Po vzájemném porovnání odpovědí na otázku č. 2 (Myslíte si, že Vás práce nepřiměřeně stresuje?) s otázkou č. 3 (Pociťujete nějaké zdravotní potíže, které přičítáte práci?) jsem jednoznačně zjistila existenci kauzálního vztahu mezi stresem (příčina) a pociťováním zdravotních obtíží (následek). Respondenti, kteří na otázku č. 2 odpověděli kladně (ano či spíše ano), odpovídali ve velké míře kladně i na otázku č. 3 (konkrétně v míře 84 %), zatímco respondenti, kteří na otázku č. 2 odpovídali záporně, zdravotní potíže v souvislosti s jejich zaměstnáním připustili pouze ve 44 % odpovědí. Třetí hypotéza byla potvrzena a zněla takto: 

Zaměstnanci dělají pod vlivem stresu více chyb.

Na otázku, jestli vede stres související s prací k větší chybovosti, odpovědělo 46 dotázaných (64 %) ano či spíše ano, 23 osob (38 %) si spíše nebo vůbec dělání většího množství chyb při stresu neuvědomuje (viz shora graf č. 17).

60

Po vzájemném porovnání otázky č. 2 a otázky č. 12 dále vyplynulo, že početná skupina nadměrně stresovaných respondentů (69 %) v důsledku pracovního stresu dělá v zaměstnání mnohem více chyb než respondenti, kteří se necítí být stresováni (viz shora tabulka č. 12). Na základě dotazníkového šetření se tedy podařilo prokázat správnost předpokladů u první a třetí hypotézy, druhá hypotéza byla naopak vyvrácena.

61

3 Návrhová část Dnešní doba je dobou změn ve všech odvětvích práce a životního stylu. Mnohé poznatky, které platily vloni, neplatí letos. Technika před pár lety nová je již zastaralá a metody práce se také každý rok zdokonalují. Vynálezy nám na jednu stranu usnadňují a zpříjemňují život, na druhou stranu nás ničí. Nejsme zdravější a spokojenější, ale bohužel vystresovanější a náchylnější k nemocem. Ve světě práce je těžké se stresu vyhnout a na jeho následky doplácejí jednotlivci i podniky. Soutěživost a snaha po větším úspěchu a zisku vede k přetížení. Pracovníci jsou pak často nervózní, netrpěliví a unavení. Stres vede ke škodlivým následkům pro jedince i firmu. Musíme se naučit být zodpovědní nejen za svou práci, ale i za své zdraví. Nadřízení by si měli uvědomit své limity – fyzické i psychické, aby mohli užívat své úspěchy ve zdraví a plní energie. Důležité je, abychom si uvědomili, co stres způsobuje, včas ho rozpoznali a naučili se odstraňovat jeho následky, ideálně mu předcházet. Z dotazníkového šetření je zřejmé, že ve mnou vybraných podnicích nelze určit jen jeden převažující stresový faktor, ale že na zaměstnance působí více různých stresorů. Jako hlavní stresové faktory se ukázaly přepracovanost, nespokojenost

zaměstnanců

s pracovním

prostředím,

plnění

pracovních

povinností pod časovým tlakem a nejvíce pocit nedostatku vlastního uspokojení a seberealizace. Z dotazníkového šetření dále vyplynulo, že zaměstnavatelé výrazně podceňují prevenci stresu a neúměrné pracovní zátěže. V souvislosti s pracovním prostředím si respondenti nejvíce stěžovali na trvalé stání či sezení, nevhodnou teplotu na pracovišti a hluk. Ve mnou vybraných podnicích by se tedy měla uskutečnit následující opatření: - lepší určení prioritních úkonů, - zlepšení pracovního prostředí, zdokonalování a využívání moderních technologií při práci, - zlepšení přístupu nadřízených ke svým zaměstnancům, s tím související lepší komunikace na pracovišti, - vytváření vhodných motivačních a protistresových programů. 62

Cílem následujících opatření a rad je zkvalitnění motivace lidí k vysoce efektivní práci, větší spokojenost a pracovní pohoda na pracovištích a s tím související snížení stresové zátěže zaměstnanců zkoumaných podniků. 

Plnění pracovních povinností pod časovým tlakem, přepracování Již pouhé vědomí časového tlaku může negativně ovlivnit výkonnost

zaměstnanců. Časový stres zhoršuje jejich vnímání a koncentraci pozornosti, takže výkonnost spíše klesá, protože práci není možno dokončit v pohodě a v klidu. Vyvolává tedy neklid, napětí a vytváří nepříjemné prostředí. Doporučuji lépe určit prioritní úkony a rozdělit práci mezi zaměstnance tak, aby nikdo nevykonával práci pod časovým tlakem. Lze sestavit harmonogram s určitým počtem pracovních úkonů, který pomůže určit priority. Bude tedy snadnější rozhodnout, co je opravdu důležité a co lze odložit. Důležité je také dodržovat vhodný režim práce a odpočinku, jelikož zaměstnancům pomůže zvládnout následky únavy i stresu. 

Pracovní prostředí

- Trvalé stání či sezení Mnoho zaměstnanců v dnešní době tráví většinu své pracovní doby sezením u počítačů a ani mí respondenti nejsou výjimkou. Zaměstnavatelům doporučuji nakoupit kvalitní židle a dopřát svým zaměstnancům časté krátké pauzy, aby se měli možnost projít, nadýchat se čerstvého vzduchu, popř. si udělat čas na pár protahovacích cviků. Neustálé stání, postávání či chození v průběhu většiny pracovní doby vyžaduje velmi dobrou kondici. Zaměstnancům by mohlo být přispíváno na kvalitní a pohodlnou pracovní obuv či jednou za čas na profesionální uvolňující nebo lymfatickou masáž. - Teploty Teplota na pracovištích by měla vždy být regulována tak, aby nikdo nemusel pracovat v zimě nebo v horku. Na zavádění vhodných zařízení by se nemělo v žádném případě šetřit. Doporučuji zvážit instalaci klimatizace či alespoň zajistit přirozené větrání k rychlejší výměně vzduchu v letních měsících. V zimních 63

měsících často dochází k nadměrnému úniku tepla okny, proto doporučuji pořízení nových oken s kvalitní izolací.

- Hluk V případě nadměrného hluku by měly být starší neodhlučněné stroje vyměněny za novější odhlučněné. Dalším řešením je i lepší protihluková izolace jednotlivých místností. Ráda bych zmínila fakt, že i hudba přesahující míru tolerance našeho sluchového aparátu a nervového systému je škodlivá a vytváří stres. Tolerance je individuální, a proto je třeba, aby i zaměstnanci brali ohledy jeden na druhého, např. při poslouchání rádia na pracovišti. 

Nedostatek vlastního uspokojení a seberealizace v zaměstnání Zaměstnanci by měli dostat větší prostor k seberealizaci. Zaměstnavatelé by

jim tedy měli více důvěřovat, přílišná kontrola z jejich strany škodí. Je nutné práci lépe zorganizovat tak, aby zaměstnance těšila a umožnila jim ukázat své schopnosti. 

Nepřiměřený stres, zdravotní potíže, prevence stresu Z výsledků šetření vyplynulo, že 70 % respondentů je přesvědčeno, že jejich

zaměstnavatel nedělá dost proti prevenci stresu a kompenzaci neúměrné pracovní zátěže. Jelikož respondenti uvedli, že se cítí být nepřiměřeně stresováni ve svém zaměstnání, dokonce velké množství z nich pociťuje zdravotní potíže, které přičítají své práci, doporučuji následující řešení. Navrhuji, aby se přímo v podnicích pořádaly pravidelné protistresové programy. Za zvážení by jistě stály firmou placené pobyty v protistresových centrech a účast na seminářích, kde by se zaměstnanci, kteří pracují ve stresových situacích, naučili, jak se vyhnout stresu nebo jeho účinky alespoň eliminovat. Nadřízení by měli být více všímaví vůči svým zaměstnancům a snažit se případné problémy včas řešit. Podle chování na pracovišti lze rozpoznat osobnosti silněji ohrožené stresovými vlivy. Zaměstnanci jsou často podráždění, izolují se od svých kolegů a mají špatnou pracovní morálku. Produktivita tím přirozeně klesá. Někdy i obyčejný rozhovor o daném problému, určité povzbuzení či pochvala za 64

dobře vykonanou práci ze strany zaměstnavatele dokáže zaměstnance motivovat a dodat jim sílu a energii k další práci.



Přístup nadřízených k zaměstnancům Zaměstnanci plní ochotně příkazy, když vidí, že jejich nadřízený rozumí jejich

práci a zajímá se o ně. Pokud šéf vysvětlí, proč vyžaduje určité věci, může očekávat pozitivní reakci od svých podřízených. Když dobrou práci ocení upřímnou a otevřenou pochvalou, dosáhne nejlepších výsledků. Pochopitelně je někdy nutné své zaměstnance pokárat, ale i to lze přátelským a nezaujatým způsobem. Takový způsob jednání jistě zmírní stres a vzájemné napětí. Dobrá komunikace na pracovišti je žádoucí a nezbytná. 

Lepší komunikace na pracovišti Pro rozhovor je dobré zvolit vhodný čas. Nadřízení by měli nechat své

podřízené domluvit, nepřerušovat jejich řeč a pozorně poslouchat. Obzvlášť pokud jsou pod vlivem emocí, měli by přemýšlet nad daným problémem dříve, než se vyjádří. Vhodné je nezvyšovat hlas a nekřičet, ale zároveň mluvit pravdivě a být objektivní. Pokud nadřízený udělá chybu, měl by být schopen ji otevřeně přiznat. Důležitá je dle mého názoru i neverbální komunikace. Nadřízení by měli více dbát na její správné používání, např. druhému vždy při rozhovoru hledět do očí a v žádném případě nedávat najevo svou nadřazenost. Doporučuji, aby se nadřízení zkoumaných podniků pravidelně účastnili různých programů a školení, která se zaměřují na vedení lidí, rozvoj komunikačních dovedností, asertivitu a řešení konfliktů. Podle mého názoru by se v každém podniku měly pravidelně konat schůzky, kde by byly projednávány připomínky a různé návrhy zaměstnanců, které by následně vedly ke zlepšení pracovního prostředí. Dojdeme-li k závěru, že naše organizace trpí nadměrným stresem omezujícím její výkonnost, měli bychom provést alespoň orientační analýzu stresových faktorů. Nejlepším řešením je provést anonymní dotazníkové šetření mezi zaměstnanci. Průzkum a rozbor jeho 65

výsledků umožní odhalit příčiny nadměrné zátěže, takže se lze zaměřit na konkrétní stresové faktory a pracovat na jejich odstranění. Jsem si vědoma, že uskutečnění všech zmíněných opatření je pro podniky finančně náročné. Ale jelikož jsem přesvědčena, že všechny tyto rady zkoumaným podnikům přinesou zlepšení celkových ekonomických výsledků, vyplatí se do těchto změn investovat. Pokud by ke změnám nedošlo, podniky riskují nárůst nákladů např. na hrazení zdravotní péče, růst absence zaměstnanců a pravděpodobně i zvýšenou fluktuaci. Chtěla bych zdůraznit, že nejen zaměstnanci, ale samozřejmě i jejich nadřízení jsou pod vlivem stresu ve svém zaměstnání. I jim bych tedy na základě nastudované literatury a zkušeností mohla udělit nějaké užitečné rady jak eliminovat pracovní stres. Z důvodu nedostatku prostoru to v této práci není možné. Ráda bych však udělila alespoň jednu radu na závěr: My všichni bychom si měli uvědomit nejen své možnosti, ale také své meze. Jakmile je v honu za svými cíli podceníme, můžeme na to snadno doplatit zdravím, rozbitím rodiny i poškozením svého podniku.

66

Závěr Dlouhodobé prožívání stresu s pocity nepohody je civilizační problém. Neustále přibývá počet lidí, kteří se obtížně adaptují na stupňující se nároky moderního života. O stresu se hodně mluví i píše, ale přesto si většina lidí není jistá, co vlastně slovo stres znamená. Pod tímto pojmem si představují něco negativního, ale neuvědomují si, že určitá míra stresu je potřebná. Když máme reagovat na nezvyklou či překvapivou situaci, stres nám pomůže mobilizovat síly. V úvodní kapitole teoretické části mé bakalářské práce uvádím různé definice stresu dle jednotlivých autorů, zabývám se také fyziologií stresu, fázemi a druhy stresu, popisuji typické příznaky stresového stavu a pojednávám též o tom, jak stresu předcházet. Největším zdrojem stresu je v současné době pro člověka pracovní prostředí. Lidé ve svém zaměstnání tráví příliš mnoho času, chtějí toho udělat co nejvíce a co nejrychleji. Stresorů na pracovišti je mnoho, např. nevhodné pracovní prostředí, mezilidské vztahy, špatná organizace práce a pracovní doby. Zejména touha po zisku a bohatství, nezřídka „za každou cenu“, je příčinou vzniku psychické zátěže. Svůj život pak často lidé žijí bez radosti, ubíjeni stresem. Zdrojem stresové zátěže však není pouze práce, ale i stresové faktory, se kterými se jedinci potýkají ve svém soukromém životě. Ve druhé kapitole teoretické části se zaměřuji na stres v pracovním prostředí. Charakterizuji pracovní stres, rozděluji stresové faktory (stresory) na interní a externí a také vysvětluji, jaký vliv má stres na pracovní výkonnost zaměstnanců. Rozebírám především optimální míru stresové zátěže, která stimuluje zaměstnance k podávání těch nejlepších pracovních výkonů. Uvádím také rady, jak se bránit působení stresu v zaměstnání. Ačkoliv je jistá míra stresu běžná i nezbytná a určitý stres je pozitivní, mnoho stresu příliš dlouhou dobu může vyústit ve vyhoření. V závěru teoretické části proto vysvětluji tento termín, jelikož si myslím, že by se vyhoření mohlo stát plíživou hrozbou pro naši společnost. Pro účely zpracování analytické části bakalářské práce jsem si zvolila techniku

písemného

dotazníkového

šetření,

jehož

se

zúčastnili

pouze

zaměstnanci sektoru služeb ve Středočeském kraji. Pro vytvoření komplexnějšího

67

a hlubšího pohledu do zkoumané problematiky bylo využito i mých osobních zkušeností nabytých po dobu mé práce ve zkoumaných podnicích. Cílem této bakalářské práce bylo zjistit hlavní stresové faktory a jejich vliv na zaměstnance, zejména pokud jde o jejich pracovní výkonnost a vztah k zaměstnání jako takovému. Následně jsem navrhla vhodná opatření vedoucí ke zmírnění nebo úplnému odstranění stresorů vyskytujících se v daných podnicích. Předmětem

zkoumání

byli

zaměstnanci

pracující

v sektoru

služeb

ve

Středočeském kraji. Na základě zjištěných informací byly nalezeny odpovědi na stanovené hypotézy. 

H 1: V daných podnicích se vyskytují stresové faktory týkající se pracovních podmínek, jako je např. hluk či špatné osvětlení.



H 2: U zaměstnanců neexistuje vztah mezi stresem a pociťováním zdravotních obtíží.



H 3: Zaměstnanci dělají pod vlivem stresu více chyb.

Po vyhodnocení dotazníkového šetření se mi podařilo prokázat správnost předpokladů první a třetí hypotézy, druhá hypotéza byla naopak vyvrácena. V návrhové části mé bakalářské práce jsem se pokusila na základě získaných informací zpracovat návrh doporučení, které by odstranily nebo alespoň zmírnily působení stresových faktorů na zaměstnance a napomohly by k větší pracovní pohodě a tedy jistě i ke zlepšení pracovních výsledků a výkonnosti zaměstnanců zkoumaných podniků. Během zpracovávání mé bakalářské práce nebyly shledány žádné překážky. Pouze bych uvítala, kdyby zastoupení pohlaví při vyplňování dotazníků bylo rovnoměrnější. Pracovní pozice zaměstnanců nebyly též rovnoměrné, jelikož většina respondentů nepracuje ve vedoucí pozici. Kdybych měla k dispozici pestřejší vzorek, mohla bych s výsledky ještě dále pracovat. Dovoluji si však konstatovat, že cíl mé práce byl naplněn.

68

Literatura BROCKERT, S. Ovládání stresu. Praha: Melantrich, 1993, 144 s. ISBN 80-7023159-9 BUCHTOVÁ, B. Psychologie pro ekonomy. Brno: Masarykova univerzita v Brně, Ekonomicko-správní fakulta, 2004, 202 s. ISBN: 8021033967 CIMICKÝ, J. Minimum proti stresu. Praha: Olympia, 1996, 79 s. ISBN 80-7033415-0 GEIST, B. Psychologický slovník. Praha: Vodnář, 2000, 425 s. ISBN 80-86226-077 KALLWASS, A. Syndrom vyhoření v práci a osobním životě. Praha: Portál, 2007, 144 s. ISBN 978-80-7367-299-7 KŘIVOHLAVÝ, J. Jak zvládat stres. Praha: Grada Avicenum, 1994, 192 s. ISBN 80-7169-121-6 KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. Praha: Portál, 2001, 280 s. ISBN 80-7178551-2 MATOUŠEK, O. Bezpečný podnik-Pracovní stres a zdraví, Praha: VÚBP, 2003, 20 s. MAYEROVÁ, M. Stres, motivace a výkonnost. Praha: Grada, 1997, 132 s. ISBN 80-7169-425-8 MELGOSA, J. Zvládni svůj stres. Praha: Advent-Orion, 1997, 190 s. ISBN 807172-240-5 PAUKNEROVÁ, D. a kol. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada, 2012, 259 s. ISBN 978-80-247-3809-3 69

PLAMÍNEK, J. Sebepoznání, sebeřízení a stres. Praha: Grada, 2013, 192 s. ISBN 978-80-247-4751-4 PRAŠKO, J. Jak se zbavit napětí, stresu a úzkosti. Praha: Grada, 2003, 204 s. ISBN 80-247-0185-5 PROVAZNÍK, V. a kol. Psychologie pro ekonomy a manažery. Praha: Grada, 2002, 226 s. ISBN 80-247-0470-6 RHEINWALDOVÁ, E. Dejte sbohem distresu. Praha: Scarabeus, 1995, 211 s. ISBN 80-85901-07-2 SCHREIBER, V. Lidský stres. Praha: Academia, 2000, 106 s. ISBN 80-200-02405 ŠTIKAR, J. a kol. Psychologie ve světě práce. Praha: Karolinum, 2003, 462 s. ISBN 80-246-0448-5

Zákony: Předpis č. 258/2000 Sb., zákon o ochraně veřejného zdraví v platném znění Předpis č. 262/2006 Sb., zákoník práce v platném znění Předpis č. 361/2007 Sb., podmínky ochrany zdraví při práci v platném znění

Internetové zdroje: Syndrom

vyhoření

[online].

2014

[cit.

70

2014-05-16].

Dostupné

z:

Přílohy Příloha 1 – Vzor použitého dotazníku

Vážená paní, vážený pane, dovoluji si Vás požádat o vyplnění dotazníku, který poslouží při zpracování mé bakalářské práce na téma „Stres v pracovním prostředí“. Údaje získané z Vašich odpovědí budou využity výhradně ke zpracování mé bakalářské práce a budou zpracovány anonymně. Předem Vám děkuji za ochotu a Váš čas strávený nad tímto dotazníkem, který mi velmi pomůže ve zpracování problematiky stresových faktorů vyskytujících se v pracovním prostředí. Prosím zřetelně označte jednu z odpovědí u každé z otázek. U otázky č. 22 můžete přidat i vlastní komentář, na otázku č. 19 odpovězte vlastními slovy. Otázka

Ne

1. Máte svoji práci rád/-a? 2. Myslíte si, že Vás práce nepřiměřeně stresuje? 3. Pociťujete nějaké zdravotní potíže, které přičítáte práci (bolesti zad, rukou, krku apod.)? 4. Stalo se Vám, že by nárůst tlaku v zaměstnání vedl k dočasnému zvýšení pracovní výkonnosti? 5. Cítíte se být přepracován/-a? 6. Umí Vás nadřízený za dobře vykonanou práci pochválit? 7. Vyhovuje Vám Vaše pracovní prostředí? 8. Obáváte se, že o své pracovní místo přijdete? 9. Máte pocit, že Vám práce zasahuje do volného času? 10. Vyskytují se na Vašem pracovišti projevy diskriminace, násilí či šikany? 11. Myslíte si, že stres spojený s Vaším zaměstnáním má pozitivní vliv na Vaši pracovní výkonnost? 12. Vede stres související s Vaší prací k větší chybovosti? 13. Jste nucen/-a plnit úkoly pod čas. tlakem? 71

Spíše ne

Nevím

Spíše ano

Ano

Otázka

Spíše ne

Ne

Nevím

Spíše ano

Ano

14. Poskytuje Vám práce dostatečný pocit uspokojení a seberealizace? 15. Jsou Vaše vztahy se spolupracovníky pozitivní? 16. Víte, co je přesnou náplní Vaší práce? 17. Kdybyste měl/-a příležitost, odešel/-la byste ze svého zaměstnání? 18. Dělá Váš zaměstnavatel dost proti prevenci stresu a kompenzaci neúměrné pracovní zátěže? 19. V jakém oboru pracujete? Např. cestovní ruch, obchod, školství atd. 20. Pracujete ve vedoucí pozici? 21. V Jakém sektoru pracujete? 22. Při práci Vám vadí (zvolte některou z nabízených odpovědí, příp. HLUK další dopište).

ANO veřejný TEPLOTA

NE soukromý ŠPATNÉ OSVĚTLENÍ

STÁNÍ ČI SEZENÍ

……………………………………………………… 23. Pohlaví:

MUŽ

24. Věk: 25. Dokončené vzdělání: 26. Délka zaměstnání v podniku:

ŽENA

15-24

25-35

36-45

46-55

56 a více let

základní

vyučení

SŠ

VOŠ

VŠ

méně než 6 měsíců

6 měsíců až 2 roky

2-5 let

5-10 let

10 a více let

Ještě jednou děkuji za Váš čas, který jste věnoval/a mému dotazníku.

72

Stres v pracovním prostředí

Recommend Documents