V zákulisí hotelu - zlom
25.9.2013
20.15
Stránka 11
KAPITOLA 1
Stojím na St. Charles Avenue, v okrajové ãtvrti New Orleansu. Pfied pár mûsíci jsem promoval a pfied pár t˘dny zaãalo léto. Na slunci to uÏ pûknû praÏí. Stojím tam, kde je mé místo: na slunci. Cel˘ den. Nechal jsem se zamûstnat v restauraci Copeland a parkuju hostÛm auta. Doufal jsem, Ïe mû to donutí pofiádnû splácet studentskou pÛjãku a pfiestfiihnout pupeãní ‰ÀÛru s mou alma mater. Chtûl jsem se postavit na vlastní nohy a zaãít si vydûlávat. Vystudoval jsem zcela nepouÏiteln˘ obor – filozofii – a tato skuteãnost se v mém uÏ tak nepfiesvûdãivém profesním Ïivotopise vyjímala mírnû komicky. Potenciální zamûstnavatele moÏná dokonce odrazovala. Na nûkoho jsem moÏná pÛsobil jako idiot. Nûkde jsem ale zaãít musel. Tak jsem zaãal úplnû dole. Tahle práce není nic moc. Proã? Tak zaprvé parkuju auta. A zadruhé musíme ve‰keré spropitné odevzdávat. Pfiedstavoval jsem si, jak hned první veãer zavítám s napûchovanou kapsou do Francouzské ãtvrti – ne Ïe by se v New Orleansu ãlovûk bez napûchované kapsy neobe‰el. BohuÏel se vedle skfiíÀky s klíãi od vozÛ zrÛdnû vyjímá dal‰í, dfievûná schránka s otvorem na spropitné. Na v‰echno spropitné. A hned vedle se zrÛdnû vyjímá ‰éf smû11
V zákulisí hotelu - zlom
25.9.2013
20.15
Stránka 12
ny. V pravé poledne si hoví hezky v chládku a u stolku se sluneãníkem usrkává jak˘si (s nejvy‰‰í pravdûpodobností) alkoholick˘ nápoj. V ruce se mu rosí sklenice s kostkami ledu – i já jsem cel˘ orosen˘, jenomÏe úplnû jinak. Host se vrací z obûda a podává mi lístek. Hbitû sáhnu pro klíãe a závratnou rychlostí vyrazím pro auto. Najít ho není jen tak. Firma zaji‰Èující parkování si totiÏ nepronajala pozemek pfiímo u restaurace, a tak auta parkujeme o kus dál – samozfiejmû tak, abychom se co nejménû nabûhali (Nic z toho klienti nejspí‰ netu‰í.). Na zadní stranu parkovacího lístku nakreslíme mapku a vyznaãíme, kde jsme vÛz odstavili. Je to sluÏba kolegovi – aby vûdûl, kde má auto hledat. MÛj spolupracovník Chip ale bohuÏel kreslí v‰echny mapky stejnû: #*. V‰echny. Bez v˘jimky. A najít auto je pak pûkná fu‰ka. Nicménû se mi to podafií, zabrzdím u obrubníku a otevfiu dvefie. Nohy mi polévá ledov˘ klimatizovan˘ vzduch. „To vedro je k zalknutí. Tohle máte za to, Ïe jste byl tak rychlej,“ prohlásí host a podává mi sloÏenou bankovku. Je to dvacetidolarovka. Chip uÏ stojí na svém místû a oãima koulí po bankovce. SnaÏí se zjistit, jak moc byl ke mnû klient ‰tûdr˘. Pfiistoupím k dfievûné schránce na spropitné, stoãím bankovku do ruliãky a chci ji protáhnout dovnitfi. „Ne! Ne!“ zarazí mû Chip. „Co blbne‰? Ty nemበdolarovku, abys ji tam ‰oupl místo tohohle? Tohle si prosím tû nech! Je to pro tebe. Ten chlap ti pfiece fiekl, Ïe je to pro tebe.“ „Je to pro spoleãnost, která má v restauracích Copeland na starosti parkovací sluÏby,“ ozve se vedle nás ‰éf a na schránku postaví orosenou sklenku. „Ty si tady fakt dávበmudslide?“ protáhne Chip. Klíãem od auta po‰Èouchnu bankovku do útrob 12
V zákulisí hotelu - zlom
25.9.2013
20.15
Stránka 13
schránky, aÏ v ní úplnû zmizí, a stoupnu si vedle Chipa. Opût stojím pfiímo na slunci. ·éf smûny se vnofií zpût do stínu. „Na tyhle kecy o spropitn˘m jsem uÏ trochu starej. âtyfiicet procent jde do kapsy managementu, ‰edesát nám. KdyÏ se to rozhodí mezi dvacet klukÛ a po zdanûní – kolik asi na kaÏd˘ho zbyde? A navíc – kdo si myslí‰, Ïe ty prachy poãítá a rozdûluje? Tenhle chlap, co si tady dává do nosu mudslide.“ Mûl jsem dojem, Ïe si to Chip brblá spí‰ pro sebe, protoÏe pak se ke mnû obrátil a zeptal se: „Co tipuje‰ – Ïe tu dvacetidolarovku odevzdá, nebo Ïe si ji nechá? Tady se slu‰nejch penûz nedoãká‰. Ví‰, co jsem se doslechl? V centru pr˘ otevírají novej hotel. Nesly‰els o tom? Luxusní hotel.“ To slovo pronesl jako zaklínadlo a jako nûco, co se pro jeho jazyk ani nehodí. Luxusní. „A shánûj kluky na parkování.“ Vykouzlí úsmûv od ucha k uchu, vezme si lístek od dal‰ího klienta a sviÏnû se natáhne po klíãích. „Je to mazda, vole,“ ‰pitne mi do ucha. Pak se obrátí k zákazníkovi a prohlásí: „VynasnaÏím se, abyste nemusel ãekat, kdyÏ je takové horko.“ Poté nasadí tempo olympijského bûÏce a sprintuje pro auto. Mazda v rekordním ãase ladnû pfiistane u obrubníku. „Zapnul jsem klimatizaci a v rádiu hraje tlumenû hudba – klasick˘ rock.“ Nastaví dlaÀ a host do ní cosi upustí. Chipovi ztuhne úsmûv na rtech. Napfiímí se a postaví se tak, aby zákazník nemohl nastoupit. Rozevfie dlaÀ a na slunci se zabl˘sknou dva ãtvrtdolary. S pfii‰krcen˘m hlasem, jako by trpûl nesnesitelnou bolestí, ze sebe vysouká: „Dûkuji vám, opravdu vám velice dûkuji, váÏen˘ pane.“ Pootoãí se, mince se lesknou na slunci. Nakloní dlaÀ, a kdyÏ drobné sklouznou, vykopne je smûrem k ulici. Mince opí13
V zákulisí hotelu - zlom
25.9.2013
20.15
Stránka 14
‰ou oblouk a dopadnou do vzrostlého trávníku na neutrální pÛdû. Po ulici kodrcá tramvaj. Host je otfiesen. V jeho tváfii vidím zdû‰ení a zmatek. Chip ráznû zamífií na neutrální pÛdu. Pfiejde na druhou stranu St. Charles Avenue, najde v trávû ãtvrÈáky a vydá se k Napoleon Avenue – k ulici, která vede do centra. Práce, restaurace, ‰éf smûny, já – to v‰echno je pro nûho minulost. KdyÏ mi ten den skonãila smûna, váÏnû jsem se zamyslel nad onou prací v luxusním hotelu, o které mi povûdûl Chip. Ten den jsem zaÏil nûco dÛleÏitého, ale vÛbec mi to nedo‰lo. Byl jsem svûdkem toho, jak Chip vyletûl kvÛli zdánlivé maliãkosti – kvÛli uráÏlivû nízkému spropitnému; jak investoval obrovské emoce do nûãeho, co moÏná nestojí ani za zmínku. A pak jsem se díval, jak se sh˘bá a zvedá z trávy dvû u‰mudlané mince. VÛbec jsem to nechápal. Tehdy je‰tû ne.
Oddûlení lidsk˘ch zdrojÛ bralo kaÏdého. KaÏdého, kdo pro‰el testem na drogy. Já jsem na‰tûstí pro‰el. Chip ne. Hotel, pro kter˘ jsem mûl pracovat, byl symbolem luxusu. Jeho sluÏby pfiesahovaly finanãní moÏnosti vût‰iny smrtelníkÛ. Vyrostl v centru New Orleansu, na Chartres Street a otevfieli ho pfied tfiemi t˘dny. Nebyl sice je‰tû dostavûn˘, nás v nûm ale uÏ zamûstnali, u‰ili nám uniformy a zaãali nás platit. Pfied t˘dnem jsem své peníze odevzdával tupci, kter˘ se leda tak napájel mudslidem. Teì jsem nepracoval a dostával jsem plat. Velmi slu‰n˘ plat. A o parkování zatím 14
V zákulisí hotelu - zlom
25.9.2013
20.15
Stránka 15
nepadlo ani slovo. Samozfiejmû Ïe ze strany manaÏerÛ nûjaká ta slova padala. Nûkter˘ch se vyloÏenû nemohli nabaÏit. Do mozku se mi zar˘valy v˘razy sluÏba, luxus, poctivost, loajalita, okázalost, zpûtná vazba klienta nebo pfiedvídat potfieby a samozfiejmû sousloví, z nichÏ luxus pfiímo ãi‰el – tfieba loÏní prádlo z egyptské bavlny. ·kolení probíhalo dennû v jiÏ zcela dokonãen˘ch konferenãních prostorech. Na stolech s (pravdûpodobnû) luxusními ubrusy stály karafy s ledovou vodou. Nalévali jsme ji do kfii‰Èálov˘ch pohárkÛ a splachovali jí hory sladkostí, kter˘mi nás ládovali. Zrovna jsme poslouchali v˘klad o tom, jak u hostÛ identifikovat jejich nevyfiãené potfieby. „Host potfiebuje sv˘ fáro, to je pfiece jasn˘.“ Sly‰el jsem zezadu. Otoãil jsem se. Zajímalo mû, kdo z kolegÛ tohle pronesl. Za mnou sedûli tfii ãerno‰i obleãení tak, Ïe to ani pfii nejlep‰í vÛli neodpovídalo poÏadavkÛm stanoven˘m vedením. „Tommy, napadá vás nûjaká taková nevyfiãená potfieba? MÛÏete uvést pfiíklad?“ VÏdyÈ jsem nemûl jmenovku! Ti hoteloví maniaci se nauãili v‰echna na‰e jména nazpamûÈ! „Ano, jistû…“ „MÛÏete mû oslovovat Trish. Jsem vedoucí recepce.“ „Ano, Trish…“ Za mnou se ozval tlumen˘ smích. „KdyÏ si napfiíklad v‰imnu, Ïe host pfiijel autem, které není úplnû ãisté, tak ho umyju.“ „V˘bornû.“ „Moment. To si mám klientovo auto zavézt pfied barák nebo nûkam jinam a tam ho um˘t?“ „Vy jste Perry, Ïe?“ „Jo.“ „Perry, v takovém pfiípadû pfiijdete za mnou. Já vám dám peníze na v‰echno, ãím byste na‰emu klientovi mohl 15
V zákulisí hotelu - zlom
25.9.2013
20.15
Stránka 16
udûlat radost – na myãku, na v˘mûnu pneumatiky, na cédéãko, které si host pustí, aÏ pojede domÛ…“ „Aha, tak jo.“
Den pfied slavnostním otevfiením uzavfielo vedení hotelu blok na Chartres Street (Název Chartres nevzru‰enû vyslovujeme po anglicku, a to navzdory jeho zjevnému francouzskému pÛvodu. Stejn˘ osud potkal ostatnû i dal‰í neanglická pojmenování – Calliope, Burgundy, Tchoupitoulas nebo Natchitoches. O náleÏitou v˘slovnost se radûji nepokou‰ejte, protoÏe by vám nikdo nerozumûl.). Ve skupinách – podle práce, kterou jsme mûli vykonávat, jsme se shromáÏdili pfied budovou. Na‰i noví manaÏefii tfiímali velké dekorativní cedule s názvy jednotliv˘ch oddûlení: Recepce. Parkování. Prádelna. Marketing. Port˘fii. Kuchynû. A samozfiejmû Pokojské – na první pohled nejvût‰í skupina; tvofiilo ji asi sto padesát ãerno‰ek obleãen˘ch, jako kdyby vyrazily do klubu. Témûfi beze slova jsme se kochali rekonstruovanou budovou. V‰ude byla znát slavnostní nálada. Po chvíli jsme, sefiazeni podle oddûlení, vstoupili do hotelu a zamífiili ke schodi‰ti. Po obou stranách stáli manaÏefii. Mûl jsem pocit, Ïe kráãím v t˘mu New Orleans Saints. Na‰i rozjásaní nadfiízení tleskali, plácali nás po zádech a v jakémsi extatickém vytrÏení na nás házeli konfety. KdyÏ jsme vystoupali do druhého poschodí a vpluli do velkého sálu, v‰em nám na tváfiích záfiil krásn˘, upfiímn˘ úsmûv. A ten velkolep˘ úsmûv nám ze rtÛ nezmizel, ani kdyÏ jsme si, pûknû jeden po druhém, tfiásli pravicí s generálním fieditelem. (Koukal jsem jako blázen. Generální fieditel mûl totiÏ na hlavû vavfiínov˘ vûnec. Îe by proto, aby byla nûjaká legrace?) 16
