Střední škola polygrafická Praha, s.r.o.
Všeobecná polygrafie pro 2. ročník
Postup výroby v moderní tiskárně (polygrafické forkflow)
Zdroj: Noviny PRO GRAFICKÝ PRŮMYSL
Barva a její výrazové možnosti
Jak naše oči vnímají barvu? Světlo dopadá na čtverec a je od něj odráženo. Odražené světlo se hned potom ostává do našich očí, kde vyvolává ve světlocitlivých buňkách naší sítnice vzruch. Tyto světlocitlivé buňky se skládají z čípků a tyčinek. Pomocí tyčinek rozlišujeme světlo a tmu. To nám umožňuje vidět při slabém světle (za soumraku) a rozlišovat šedé tóny. Při dobrém osvětlení, jako je normální denní světlo, vidíme pouze pomocí čípků. A právě ty jsou kompetentní pro rozpoznávání barev. Vědecké poznatky odůvodňují teorii, podle které jsou v oku tři druhy čípků citlivých na barvu, které se koncentrují v takzvané žluté skvrně, v centru oka. Světlocitlivost čípků je založena na chemické reakci zrakových pigmentů ve fotoreceptorech. V oku byly prokázány tři druhy pigmentů, určených pro červenou, zelenou a modrou. Citlivost na barvu je dána různými vzruchy těchto tří druhů čípků. Ze zeleného čtverce, případně ze světla, které se od něj odráží, jsou osloveny v podstatě jen čípky citlivé na zelenou. Jakmile tyto čípky pošlou impuls do našeho mozku, uvidíme zelený čtverec.
Vlnové délky barev Barevné světlo je přenášeno ve formě elektromagnetických vln (obr. 1). Každá spektrálně čistá barva má svou vlastní vlnovou délku. Věcné barvy ale obvykle představují směs velkého počtu vlnových délek. Různé čípky reagují právě na tyto různé vlnové délky. Omezené vjemové spektrum jednotlivých druhů čípků nám na jedné straně umožňuje rozeznávání barev, omezené na druhé straně tím, že nejsme schopni vidět značné množství vlnových délek. O které vlnové délky, případně o jaké vlnové délky paprsků se jedná, ukazuje obr. 2. Hlavní části červená, zelená a modrá odpovídají barevné citlivosti našeho oka. Tam, kde paprsky neutrálního, tedy bílého zdroje světla, dopadnou na tiskové produkty, jsou v závislosti na věcné barvě tyto paprsky částečně odráženy (reflektovány) a částečně pohlcovány (absorbovány). V našem příkladu bude tedy červená a modrá absorbována, zatímco zelená reflektována a tak naším okem také interpretována.
Obr. 1
Obr. 2
Barvové prostory
RGB a CMYK Pro popis barev se běžně používají dva základní modely, které vycházejí z různého principu zpracování světla. Vytištěné barvy světlo odrážejí, barvy zobrazené na monitoru počítače barvy vyzařují. RGB Obrazovka monitoru barvu vyzařuje - tento barevný model je nazýván RGB, podle tří barev: červená (Red), zelená (Green), modrá (Blue). Jsou to základní barvy, ze kterých se vytvářejí všechny ostatní barevné kombinace. V praxi to znamená, že celá obrazovka je složena z velkého počtu tzv. luminoforů, které mohou svítit buď červeně, zeleně nebo modře. Různými poměry vyzařování uvedených barev pak vznikají ostatní barvy. Jsou-li zobrazeny všechny tři barvy s maximální intenzitou, vnímá lidské oko barvu bílou. Není-li vyzařována žádná barva, vnímáme černou. Model RGB proto představuje model aditivní, neboť všechny barevné odstíny vznikají přičítáním vlnových délek jednotlivých barev. Zařízení, která pracují v RGB: PC monitor Televize Skener Video Dig. fotoaparát aj.
CMYK Při komerčním tisku výsledný vytištěný barevný obraz barvu odráží - tento model je nazýván CMYK, podle čtyř použitých barev, kterými se tvoří všechny ostatní barevné kombinace. Jedná se o barvu azurovou (Cyan), purpurovou (Magenta), žlutou (Yellow) a černou (blacK). Barvy jsou v modelu CMYK vytvářeny substraktivně, tj. odečítáním od bílé - není-li použita žádná barva, je místo "bílé", resp. má barvu podkladu. Použijí-li se všechny základní barvy, které představuje azurová, purpurová a žlutá (tedy pouze CMY), měla by se vytvořit černá. Avšak vzhledem k tomu, že tiskový proces není dokonalý (např. s ohledem na použitou tiskovou barvu a řadu dalších faktorů), nepředstavuje kombinace tří základních barev CMY černou, ale "špinavě hnědou". Proto se při tisku používá černá barva přímo a černé plochy jsou pak opravdu černé a stíny jsou správně vykreslené. Jelikož nelze některé barvy prostým smícháním barev modelu CMYK vytisknout, používají se tzn. přímé barvy, které jsou tištěny přímo barvami dodávanými jejich výrobci (dají se také podle originálních receptur namíchat přímo v tiskárně). Tímto způsobem se pak tisknou především zářivé barvy, stříbrná, zlatá aj.
CIE L*a*b Barevný model Lab (často též L*a*b) Barevný model Lab (zcela přesně podle definice CIE 1976 L*a*b) je poněkud zvláštní model, který byl navržen tak, aby byl zcela nezávislý na zařízení. To umožňuje ho používat jako barevný model referenční a například Photoshop používá model Lab jako pomocný při převodu z jednoho barevného režimu do jiného. Vedle toho Photoshop umí v modelu Lab i pracovat a snímky v modelu Lab i ukládat. Model Lab používá složky pro popis barvy s významem: Světlost (Lightness, L), která v rozsahu 0 až 100 popisuje světlost bodu. 0 znamená černý bod, 100 znamená bílý bod. Složka barvy a, která popisuje barvu bodu ve směru od zeleno-modré (záporné hodnoty) po červenopurpurovou (kladné hodnoty). Například Photoshop umožňuje zadávat hodnoty od -128 do +127. Složka barvy b, která popisuje barvu bodu ve směru od modro-purpurové (záporné hodnoty) po zelenožluto-červenou (kladné hodnoty).
1.2.1. Barvové prostory V reálném světě tisku pak vycházíme ze čtyř soutiskový (process) barev – CMY + Black. Černá je zde přidána z praktického důvodu pro získání skutečně temné barvy, které nemůže být dosaženo kombinací CMY. Vznikla by díky prosvítajícímu bílému papíru barva s nahnědlým tónem. Dále by vystaly potíže při soutisku černého textu a tři plné barvy vytištěné přes sebe způsobují špatné zasychání a rozmazávání tisku. Při reprodukci fotografií (litografie) jsou barevné obrázky rozděleny (barevné separace) do čtyř rovin, plátů s litografickým rastrem s různými velikostmi tiskového bodu. Tyto autotypické rastry jsou pak vůči sobě natočeny o specifické úhly a vytvářejí pak pravidelné rozety pro výsledný zrakový dojem různých barevných odstínů.
1.2.2. Linky (vektory)
Základem vektorové grafiky je matematika. V sedmdesátých letech francouzský matematik a konstruktér Pierr Béziere vyvinul matematickou metodu jíž byl schopen popsat libovolný úsek křivky pouze za pomoci čtyř bodů. Stačí tak znát dva krajní tzv. kotevní body, které definují danou úsečku a dva tzv. kontrolní body určující vlastní tvar křivky. Spojnice mezi kontrolním a kotevním bodem je tečnou k výsledné křivce. Tímto způsobem lze popsat i tu nejsložitější křivku jakou jsme schopni nakreslit. Křivka nám vytvoří cestu, která může být otevřená nebo zavřená, s výplní či bez výplně. Hlavní výhodou vektorové grafiky je možnost v podstatě libovolného zvětšování již vytvořeného obrázku, a to bez sebemenší ztráty na kvalitě. Zatímco z rastrových obrázků máme po zvětšení jen hromádku různobarevných čtverečků, vektorový obrázek se přepočítává a přizpůsobuje. Neméně důležitá a příjemná je i možnost neustále pracovat odděleně s jednotlivými objekty obrázku. Lze tedy při jakémkoli zvětšení upravovat tvar i barevnost dílčích objektů. Obecně lze říci, že vektorová grafika je vhodná pro tvorbu log, diagramů, sazbu, animace a jednoduché ilustrace. Fotku nikdy nenakreslíte a je tedy potřeba pracovat s určitou stylizací a výtvarnou zkratkou.
1.2.2. Bitmapa
Na rozdíl od vektorové grafiky je u bitmapové grafiky obraz definován pomocí zpravidla čtvercového rastru pixelů nebo bodů, z nichž každý nese svou vlastní informaci o vzhledu. Výhodou bitmapové grafiky je její široká podpora. Základní formáty jako BMP, GIF, TIF či JPEG lze v současnosti bez problémů otevřít téměř na každém počítači. Hlavní nevýhodou bitmapové grafiky je její datová náročnost. Kvůli skutečnosti, že každý bod obrazu musí nést informaci o svém jasu (v případě černobílých bitmap), své barvě (v případě barevných bitmap), případně ještě další informaci o průhlednosti, zabírají rozměrné bitmapy na disku velký úložný prostor. Druhou nevýhodou bitmapové grafiky je, že ji nelze bez snížení kvality zvětšovat. Při zvětšování dochází k interpolaci, kdy se pixely v podstatě roztahují a vyhlazují.
1.2.4. Rozlišení DPI a LPI Dots per inch (DPI) je údaj určující, kolik obrazových bodů (pixelů) se vejde do délky jednoho palce. Jeden palec, anglicky inch, je 2,54 cm. Někdy se také užívá zkratky PPI čili pixels per inch, pixely na palec. Máme fotografii pořízenou 1 Mpx digitálním fotoaparátem. Obrázek, který má 1280 bodů (pixelů) na šířku a 960 bodů (pixelů) na výšku, chceme vytisknout na tiskárně s rozlišením 300 DPI. Potom bude vytištěný obrázek široký: a vysoký: Samozřejmě je možné fotografii vytisknout i s jinými rozměry, v takovém případě však nebude jeden bod původní fotografie odpovídat jednomu tiskovému bodu a je nutné provést přepočet (tzv. převzorkování neboli resampling). Body na palec (DPI) je tedy míra tiskového rozlišení, specifické množství jednotlivých teček inkoustu které může tiskárna nebo toner produkovat uvnitř nějakého lineárního jednopalcového (2.54 cm) prostoru.
1.2.4. Rozlišení DPI a LPI
LPI Co tato magická zkratka označuje? Zjednodušeně řečeno – LPI (Lines Per Inch) definuje hustotu polotónového rastru a tím i jeho kvalitu. Číslo je vyjádřením počtu linek tiskových bodů, které je možné rozmístit na délce jednoho palce. Čím hustší rastr je, tím bude obrázek ostřejší, detaily propracovanější, přechody jemnější. Především pro ofsetový tisk se často používá jednoduchá pomůcka pro přepočet: rozlišení obrázku (v DPI) by mělo mít dvojnásobnou hodnotu, než LPI zamýšleného rastru. Chcete-li při rastru 100 LPI tisknout obrázek, měl by mít rozlišení 200 DPI. Jde však o pomůcku, nikoli závazný vzorec; proto tato formulka není použitelná za všech okolností. Hodí se v případě, kdy obrázek obsahuje velké geometrické plochy a rovné hrany. Naopak v případech, kdy zpracováváte mnohamegové soubory dat, si můžete dovolit přepočet LPI x 1,5. Vždycky se vyplatí vycházet z konkrétních okolností – tisková technika, typ výstupního zařízení, účel tisku a také typ rastru.
1.2.4. Rozlišení DPI a LPI Nárůst / snížení rastrové tónové hodnoty během tisku • V ofsetovém tisku běžný proces přenosu rastrových hodnot (velikosti bodů) je za normálních podmínek důvodem pro rozšíření bodů • Rastrová tónová hodnota vytištěného obrazu vykazuje nárůst hodnot (velikosti bodů) proti originálu (správné velikosti) • Až do určitého stupně může tiskař nárůst tónových hodnot kompenzovat (působit proti nárůstu) přes rovnováhu barva – voda. • Nárůst rastrového bodu může být závislý na – potiskovaném materiálu – barvě – příliš vysokém tiskovém tlaku – poškozené tiskové desce
1.2.3. Obrazové předlohy a jejich formáty GIF Formát GIF (Graphics Interchange Format) byl poprvé uveden v roce 1987 (verze 87a). Tvůrce, společnost CompuServe (provozovatel jedné z nejvýznamnějších on-line služeb na počátku 90. let) jej navrhla s jednoznačným akcentem na potřeby on-line přenosu obrazových informací. Pro své vlastnosti (na které se blíže podíváme dále) se stal GIF záhy velmi populárním prostředkem pro internetové publikování statické, počítačem vytvořené grafiky a také jednodušších animací. Oblibě formátu přitom hodně napomohla rozšířená podoba specifikace, vytvořená v roce 1989 (89a - podpora více obrázků v jednom souboru či průhlednosti). Ke zpracování GIFu vzniklo nepřeberné množství nástrojů, majících podobu příslušných funkcí různých aplikací i specializovaných programů, plnou podporu zobrazení grafiky v uvedeném formátu nabízí bez výjimky každý současný internetový prohlížeč.
1.2.3. Obrazové předlohy a jejich formáty GIF Formát GIF (Graphics Interchange Format) byl poprvé uveden v roce 1987 (verze 87a). Tvůrce, společnost CompuServe (provozovatel jedné z nejvýznamnějších on-line služeb na počátku 90. let) jej navrhla s jednoznačným akcentem na potřeby on-line přenosu obrazových informací. Pro své vlastnosti (na které se blíže podíváme dále) se stal GIF záhy velmi populárním prostředkem pro internetové publikování statické, počítačem vytvořené grafiky a také jednodušších animací. Oblibě formátu přitom hodně napomohla rozšířená podoba specifikace, vytvořená v roce 1989 (89a - podpora více obrázků v jednom souboru či průhlednosti). Ke zpracování GIFu vzniklo nepřeberné množství nástrojů, majících podobu příslušných funkcí různých aplikací i specializovaných programů, plnou podporu zobrazení grafiky v uvedeném formátu nabízí bez výjimky každý současný internetový prohlížeč.
1.2.3. Obrazové předlohy a jejich formáty PNG Jak jsme již naznačili více, byl vznik formátu PNG (Portable Network Graphics, zkratka se má vyslovovat jako "ping" a má též značit "PNG's Not GIF") podnícen patentovými nároky Unisysu a také některými omezeními samotného formátu GIF (pouze 256 barev aj.). První verze formátu byla zveřejněna v roce 1996, od té doby až do dnešních dnů pak specifikace PNG prošla několika dílčími úpravami. Se zatím poslední podobou, mající formu mezinárodního (ISO/IEC) standardu a tzv. W3C Recommendation (listopad 2003) se lze seznámit na odpovídajících stránkách konsorcia W3C, jež dnes vývoj formátu zaštiťuje. (Na počátku vyvíjela PNG pouze skupina dobrovolníků, sdružená přes Internet, takže se jedná o skutečný opensource projekt.)
1.2.3. Obrazové předlohy a jejich formáty JPEG Zajímavou alternativou kompresního algoritmu je JPEG (Joint Photographics Experts Group) - ztrátový kompresní algoritmus, jehož výsledkem jsou výrazně menší soubory při rozumné kvalitě. Kvalita souboru komprimovaném JPEGem záleží na nastavení kompresního poměru. Ten udává jak velkou plochu algoritmus frekvenčně analyzuje (např. 10 x 10 obrazových bodů) a jaké množství detailu z obrazu zahodí. Pro použití v pre-pressu samozřejmě platí, že ve většině případů si můžeme dovolit pouze nejnižší kompresní poměr, jehož výsledky jsou pro většinu kvalitních barevných reprodukcí dostačující, přičemž zkomprimovaný soubor je výrazně menší než původní originál.
1.2.3. Obrazové předlohy a jejich formáty TIFF (Tagged-Image File Format) byl oproti tomu navržen jako velmi flexibilní a do značné míry otevřený grafický formát, který aplikace nejen načítají, ale současně mohou formát i upravovat. Formát TIFF tvoří neoficiální standard pro ukládání snímků určených pro tisk. TIFF je složitější formát oproti jiným formátům pro ukládání rastrové grafiky. Tento formát vytvořila v roce 1986 společnost Aldus.
1.2.3. Obrazové předlohy a jejich formáty EPS (Encapsulated PostScript) byl vytvořen za účelem co nejrobustnějšího přenosu obrazových dat určených pro tisk. Ze samotného názvu grafického formátu - "zapouzdřený postscript" vyplývá, že soubor obsahuje "sbalená" grafická data v postscriptovém formátu určená pro přímé "přesunutí" do tiskárny nebo osvitové jednotky. EPS byl navřen tak, aby se sázecí programy vůbec nemusely starat, co EPS soubor obsahuje - v případě tisku jednoduše zapouzdřená postscriptová data pošlou přímo na výstupní zařízení. Současně však tyto programy nemohou s EPS soubory víceméně jakkoliv pracovat.
1.2.3. Obrazové předlohy a jejich formáty PDF (zkratka anglického názvu Portable Document Format – Formát pro přenositelné dokumenty) je souborový formát vyvinutý firmou Adobe pro ukládání dokumentů nezávisle na softwaru i hardwaru, na kterém byly pořízeny. Soubor typu PDF může obsahovat text i obrázky, přičemž tento formát zajišťuje, že se libovolný dokument na všech zařízeních zobrazí stejně. Pro tento formát existují volně dostupné prohlížeče pro mnoho platforem, nejznámějším je oficiální prohlížeč mateřské firmy Adobe – Adobe Reader. Formát PDF je založen na jazyce PostScript, některé prvky tohoto jazyka jsou však ve formátu PDF implementovány mírně odlišně, jiné nejsou použity vůbec, přidána pak je schopnost vkládat do dokumentu použité fonty tak, aby byly k dispozici na libovolném jiném zařízení. Formát PDF také obsahuje systém pro uložení různých částí dokumentu do jediného souboru s použitím komprese.
1.2.4. Rozlišení DPI a LPI Dots per inch (DPI) je údaj určující, kolik obrazových bodů (pixelů) se vejde do délky jednoho palce. Jeden palec, anglicky inch, je 2,54 cm. Někdy se také užívá zkratky PPI čili pixels per inch, pixely na palec. Máme fotografii pořízenou 1 Mpx digitálním fotoaparátem. Obrázek, který má 1280 bodů (pixelů) na šířku a 960 bodů (pixelů) na výšku, chceme vytisknout na tiskárně s rozlišením 300 DPI. Potom bude vytištěný obrázek široký: a vysoký: Samozřejmě je možné fotografii vytisknout i s jinými rozměry, v takovém případě však nebude jeden bod původní fotografie odpovídat jednomu tiskovému bodu a je nutné provést přepočet (tzv. převzorkování neboli resampling). Body na palec (DPI) je tedy míra tiskového rozlišení, specifické množství jednotlivých teček inkoustu které může tiskárna nebo toner produkovat uvnitř nějakého lineárního jednopalcového (2.54 cm) prostoru.
1.2.6. Software pro zpracování obrazu a textu Bitmapa: Adobe Photoshop Vektory: Adobe Illustrator Sazba a zlom: QuarkXpress nebo Adobe InDesign
1.2.7. Náhled, nátisk Náhled slouží k vizuální kontrole informací na obrazovce. U většiny textových programů se předpokládá, že to co je vidět bude více méně vytištěno. V tomto případě je třeba počítat s tím, že v souvislosti s barvami to bude spíše méně. Nátisk je zkušební otisk tiskové formy, zejména ilustrační, ve více barvách před tiskem vlastního nákladu. Slouží tiskárně i zadavateli k posouzení grafického účinku nebo u barvotisku k přezkoušení barev z dílčích forem. Podmínky nátisku jsou obsaženy v ČSN a mají technický i právní význam, např. nátisk musí být proveden na stejném papíru, stejnými barvami, stejnou technikou tisku, ve stanoveném počtu výtisků, u barvotisku je závazný i postupný soutisk dílčích tiskových barev. Nátisk lze dnes realizovat na nátiskových zařízeních – většinou plotrech, které jsou kalibrovatelné.
1.2.8. RIP Raster Image Procesor je nezbytným doplňkem každé každého digitálního výstupu používaného v polygrafii. RIP je překladač vektorového formátu – PostScriptu do bitmapového tvaru. Toto rastrovací zařízení je buď program, nebo specializovaný procesor. Taková zařízení konvertují rastr a vektorová data do bitmapy a na tiskové desce vytvářejí body z nichž se skládá vytištěný obrázek. Všechna výstupní zařízení včetně zařízení pro nátisk, osvitových jednotek, kopírovacích zařízení a digitálních tiskáren jsou zařízení typu RIP.
1.2.9. Digitální workflow a CtP
Digitální workflow (pracovní proces) Tímto pojmem se označuje celý proces publikování a tisku. Začíná digitalizací obrázku a textu a končí hotovou tiskovinou. Do pracovního procesu patří preflighting, oprava barev nátisk, archová montáž, raster image processing, tvorba tiskových desek a kontrola barev při tisku. Součástí digitálního workflow může být také, elektronický pracovní výkaz, JDF (job definition format). Preflighting( kontrola a příprava pro osvit). Prefighting zajišťuje bezchybné dodání souboru ve formátu PDF nebo originálního dokumentu předtiskové přípravy nebo do tiskárny ještě před vytvořením souboru ve formátu PDF. Tento postup zabrání problémům, které se mohou objevit v pozdější fázi a způsobit zdržení zakázky nebo větší náklady na její zpracování. CtP (Computer to Plate) je technologie, která přenáší digitalizovaný obraz přímo na tiskovou desku pomocí laserového paprsku.
1.2.10. CIP4, JDF Důležitým prvkem pro zvýšení kvality výroby je integrace CIP4 (Cooperation for Integration of Processes in Prepress, Press and Postpress). CIP4 přináší technologii pro automatizaci řízení procesu zpracování tiskové zakázky s důrazem na propojení všech fází výroby od zákaznické služby až po expedici. V rámci CIP4 je definován standard JDF (Job Definition Format) je, jak již název naznačuje, formát pro tzv. jobtikety. Procesy, které jsou v JDF definovány mohou být sériové, kdy výstup jednoho procesu je vstupem jiného procesu, paralelní, kde procesy probíhají současně, nebo interaktivní, v nichž probíhá zpracování v cyklech. Kombinací jednotlivých procesů lze pak vytvořit v podstatě jakkoliv složitý pracovní postup. Jinými slovy, JDF soubor je nástrojem k řízení polygrafického workflow, přičemž tato komunikace musí navíc být zcela nezávislá na jednotlivých výrobcích a verzích softwaru použitých v jednotlivých částech tohoto workflow.S jeho pomocí lze tedy popisovat informace, spojené s tiskovými zakázkami. Záměr na vytvoření JDF byl poprvé deklarován v roce 2000, se specifikací první verze se setkáváme již o rok později, v květnu roku 2004 pak byla zveřejněna zatím poslední verze, JDF 1.2.
Písmo a jeho význam v polygrafii
Vývoj písma Písmem rozumíme znaky, které mají sloužit k trvalému zaznamenávání myšlenek a skutečností. Je časově i místně nezávislé na osobě sdělujícího. Předpokladem pro přečtení písma a porozumění obsahu je nejen znalost písem (znaků), ale i znalost řeči (jazyka), v níž je písmo napsáno. Písmo Číny, Babylónu a Egypta První písmové soustavy se vyvinuly nezávisle na sobě. Vytvořili jej obyvatelé Babylónu, Egypta a Číny. Sousední národy od nich přijaly písmo již hotové a během času si je přizpůsobili vlastním potřebám.
Hieroglyfy
Fénické písmo
Řecká abeceda z roku 394 Hlaholice 10.století
Římské kapitály
Rozdělení písem Tisková písma lze rozlišovat, třídit a klasifikovat podle různých hledisek. Mnohá z nich jsou pro práci s písmem důležitá a zásadní, ale pro naše účely můžeme vystačit s dělením sice zjednodušeným, ale v praxi dostačujícím. Jde o rozdělení písem na: -serifová („patková―) – takovým písmem je např. písmo Times, -bezserifová („bezpatková―) – k nim patří například písmo Arial, Rodina písma: je skupina řezů odvozených z jednoho typu písma.
Řez písma řez se liší od základního svou kresbou. Kresba je však ze základního řezu odvozena. Vyznačovací řez se používá k zvýraznění důležitých slov nebo celých částí textu. Vyznačovacím řezem je kurzíva, polotučné písmo, tučné, velmi tučné, tučná kurzíva a kapitálky.
Konstrukce písma Abeceda je sada písmen v ustáleném pořadí; dělí se na velkou abecedu a malou abecedu. Velká písmena abecedy se nazývají verzálky, malá písmena minusky. Písmová osnova Písmová osnova, přestože je pouze pomyslná, má pro písmo jako takové zásadní význam. Je totiž soustavou vodorovných čar, které určují především proporce písma.
Kresba písmového znaku Na kresbě písmového znaku se podílejí hlavní a vedlejší písmové tahy. Na následujícím obrázku si nejdůležitější tahy představíme.
Typografický měrný systém Typografie používá pro měření písma vlastní měrné systémy, které se neslučují s naší metrickou soustavou. Didotův typometrický systém Didotův systém je měrná soustava používaná v Evropě od konce 18. století. Vznikla úpravou soustavy, kterou vytvořil Pierre Simon Fournier (1712—1768) a vznikla dělením stopy. Francois Didot jednotku odvodil z pařížské stopy (32,48 cm), již rozdělil na 864 bodů a definoval tzv. typografický bod. Dvanáct bodů tvoří cicero, 2660 bodů tvoří 1 metr. Systém pica (čti pajka) Angloamerický typometrický systém (někdy nazývaný monotypový) je odvozen z anglické stopy (30,48 cm). Jednotkou je bod (pt), dvanáct bodů je 1 pica. Jeden palec obsahuje 72,27 points.
Převodní tabulka: angloamerický bod → mm bod
mm
pica
1
0,3528
6
2,1138
7
2,4696
8
2,8224
9
3,1752
10
3,3528
11
3,8808
12
4,2336
13
4,5864
14
4,9392
15
5,2920
16
5,6448
17
5,9976
18
6,3504
19
6,7032
20
7,0560
21
7,4088
22
7,7616
23
8,1144
24
8,4672
2
36
12,7008
3
48
16,9344
4
60
21,1680
5
72
25,4016
6
1
Grafické techniky
Ofset Princip ofsetového tisku–nepřímý proces tisku • Ofsetový tisk je nepřímou tiskovou technologií • Barva je nanášena na potiskovaný materiál přes • Přenášecí válec(ofsetový válec s gumovým potahem)
Ofset Princip ofsetového tisku–nepřímý proces tisku • Tisknoucí a netisknoucí místa na desce jsou prakticky ve stejné rovině • Vlhčící prostředek smáčí netisknoucí místa • Přenos barvy na bázi minerálních olejů je realizován na základě štěpení barvy. Nanášená tloušťka vrstvy barvy se pohybuje mezi0,7 a1,1 μm • Ve většině případů je přívod barvy a vlhčícího prostředku vzájemně spojen do komplexního procesu Proces je závislý na několika chemických a fyzikálních vlastnostech: • Povrchu a druhu tiskové desky • Vlastnostech válců barevníku • Barvě a vlhčícím prostředku • Potiskovaném materiálu • Vlastnostech konstrukce tiskového stroje
Ofset Jak ovlivňuje kvalitu tisku tiskový proces?
Ofset Konstrukce tiskového stroje Všechny ofsetové tiskové stroje a jejich hlavní funkce: • Nakladač • Vlhčící systém • Barevník • Tisková jednotka a transportní (převáděcí) válce • Vykladač
Ofset Funkce nakladače • Funkce nakladače jsou řízeny přímo z ovládacího pultu, např. - oddělování archů - transport archů - vyrovnávání archů - induktivní rozpoznávání dvojitých archů • Výškově přestavitelné zadní rozfukovače archů zajišťují spolehlivé oddělování nejvyšších archů
Ofset Funkce sací hlavy nakladače 1. Zadní hrana archu je nadzvednuta oddělovacími savkami a předána transportním savkám sací hlavy 2. Archy jsou transportovány šupinovitě –princip šupinového nakladače(proudový nakladač) 3. Vodící tkalouny zajišťují transport na čelní náložky
Ofset Vyrovnávání archů na stole nakladače • Boční náložka(s integrovanou kontrolou dvojitých archů) • se nastaví automaticky na formát tiskového archu • Přední rozfukovače podporují vyrovnání archu na náložky • V oblasti nakládání je arch vyrovnáván pomocí čelních • a bočních náložek • Arch je vyrovnán souběžně s chytači
Ofset
Předávání archu z nakladače do první tiskové jednotky • Arch se zastaví na nakládacím stole a je v klidu vyrovnán na čelní náložky • Tiskový válec se otáčí rychlostí stroje. Systém přivádění archu má za úkol dostat arch na rychlost tisku nákladu a předat arch na chytače tiskového válce • U mnoha strojů je to řešeno přes předchytače
1. Hřídel čelních náložek 2. Pohyblivý ředchytač 3. Předávací válec(transportní válec)
Ofset Konstrukční princip tiskové jednotky • Přenos obrazu tiskové formy z desky na papír probíhá shodnou obvodovou rychlostí v oblasti tiskové zóny(stykového proužku mezi gumou a deskou a mezi gumou a potiskovaným materiálem) • Pohon tiskové jednotky je realizován přes ozubená kola • Tisková jednotka přenáší nezbytnou hnací sílu na barevník • Přesné souběžné vyrovnání válců má velký význam: • Postranice jsou vyráběny v párech • Nucené uzavření chytačů vodící kladkou přes vačky a excentry zajistí jisté předání archů
Ofset Vlhčení a navalování barvy • Rozlišujeme systémy vlhčení • Rozlišujeme vlhčící válce • Stav emulze vlhčícího roztoku a tiskové barvy • Programově řízený průběh procesu • Úprava vody pro ofsetový tisk • Tvrdost vody • Přídavek alkoholu Navalovací válce barevníku
5
4
2 3
4 Kanál formového válce
1
Ofset Vlhčení a navalování barvy A - B: Dávkování a první vytváření filmu dělením vrstvy B - D: Vytváření jemného vlhčícího filmu na barvě C - D: Definitivní zapracování vlhčícího prostředku jeho včleněním do barvy. Nedochází k nasazování barvy na vlhčícím roztěrači. D - E - F: Propojení mezi barevníkem a vlhčícím zařízením. Regulovatelný rozdíl obvodové rychlosti F
E
B
D A C
Ofset Barevník
Úloha barevníku: Přívod barvy
Dělení barvy
Zásobník barvy
Nanášení barvy
Ofset Úkoly barevníku 1
1 2
2
3
3
4
4
Barevnice se zónami pro nastavování odběru barvy Lízač barvy přivádějící barvu do části barevníku určené pro štěpení (roztírání) barvy a současně vytváří její zásobník Roztěrové válce A, B, C a D traverzují do strany a zajišťují tak jemné rozdělení barvy. C a D eliminují navíc efekty šablonování, které jsou podmíněny zpětným štěpením (přenosem) barvy (v závislosti na subjektu) na 4 navalovacích válcích.. 4 navalovací válce přenášející barvu na tiskovou formu
Ofset Dělený nůž barevnice • Laserem dělený nůž barevnice, do značné míry bez vedlejších účinků • Místo zónových šroubů jsou pod nožem barevnice umístěny nastavovací páky Charakteristika: • Rychlé a přesné nastavení barvy na základě zón bez vedlejších účinků • Méně makulatury • Hospodárná alternativa k barevnici s dálkovým řízením
Vodič (duktor) barvy Nůž barevnice Zóny barevníků
Nastavovací páky Stupnice
Ofset Tiskové jednotky archových strojů
barevník
formový válec
přenosové válce I + III
formový válec
vlhčící zařízení
Vodič (duktor) barvy
ofsetový (přenosový) válec (s gumovým potahem) tlakový válec
ofsetový válec
Nastavovacítlakový válec páky Stupnic e přenosový válec II
Ofset Vysoký vykladač se sušícím zařízením
DryStar IR sušící zařízení Přífuk Odsávání vzduchu
Rovnač archů (žehlička) Vodou chlazený vodící plech archů
Ofset Vykládání
Normální stohový vykladač
Vysoký stohový vykladač
Ofset Digitální řízení stroje Centrální kontrola tisku a stroje
Zakázka
Tiskové parametry - Barvy, vlhčení a soutiskového rejstříku
Nastavení stroje - Nastavení nakladače, vykladače, poprašování a obracecího zařízení
Ofset Digitální řízení stroje Digitální řízení stroje, jeho regulace, kontrola a diagnóza
Příklad celkového řízení stroje Centrální mazání - kontrola funkce
Přednastavení rychlosti - průběh funkcí
Vykladač intervalové spínání číslovací zařízení délka poprašování rovnač archů („žehlička―) IR sušící zařízení
Servisní diagnosa - bezpečnostní zařízení
Tiskové jednotky přestavování líc/rub přistavení do tlaku mycí zařízení vodič barvy (duktor) Alcolor funkce jemné nastavování rejstříku
Nakladač přední a boční náložky průběh archu strojem kontrola dvojitých archů kontrola polohy archu na náložkách nonstop nakladač sání vzduchu
Grafické techniky Kotoučový ofset Základní rozdělení: Kotoučový „coldset“ – novinový Kotoučový „heatset“ – časopisecký
Kotoučový „coldset“ • vertikální vedení pásu tiskovým strojem • stavěn v patrech, menší prostor v půdorysu • ideální pro tisk novin, jízdních řádů a tiskovin na nehlazené novinové papíry • stroj není vybaven sušícím zařízením po tisk využívá „coldsetové― tiskové barvy Osmivěţ UNIMAN 4/2 S • vysoká kapacita barevného tisku a stran, - nejkratší dráha papíru pro oboustranný čtyřbarevný tisk • pracuje se dvěma pásy papíru • možnosti produkce 4/4, 4/3, 4/2, 4/1 nebo dvakrát 2/2, 2/1 s použitím „slepých desek― (desky bez tisku umístěné v tiskové jednotce)
Kotoučový časopisecký stroj Kotoučový „heatset“ • horizontální vedení pásu přináší výhodu optimálního napnutí pásu potiskovaného materiálu • nízká výška • typický stroj v komerční, publikační a časopisecké produkci na hlazené (SC, LWC) a natírané papíry • potištěný pás je po průchodu tiskovými jednotkami veden do sušící skříně • mokrá barva je rychle usušena - využívá „heatsetové― tiskové barvy
Denní časový plán výroby periodik WORKFLOW ZAČÍNÁ SAZEBNÍM OBRAZCEM: • čistý layout strany obsahuje neměnné záhlaví titulu, uspořádání sloupců a předepsaný počet řádků sazby, velikost a umístění obrázků, umístění titulků • umístěné šablony inzerátů pro konkrétní vydání jsou naplánovány a předány inzertnímu oddělení
11.00 hod. inzertní oddělení provádí umístění inzerce - naplánuje do layoutu strany šablony inzerátů ještě před celým redakčním procesem 12.00 hod. editor vydání určí obsah jednotlivých rubrik deníku, zároveň se připravují texty, fotografie, grafika… 14.00 hod. řízení výroby generuje technický popis periodika - obsahuje barevnost vydání - dílčích stran systém Arkitex (Agfa) hlavní sešit vydání je zaslán do tiskárny do systému řízení tisku Print 4 je určena barevnost a pozice každé stránky v tiskovém stroji, tiskárna doplní rozsah, náklad, čas tisku, nákladový list k distribuci
• zlom je prováděn v systému Hermes - píšící redaktoři usazují text do stránky, editor koordinuje jeho umístění v průběhu přípravy vydání
38
Příjem dat v tiskárně Fáze úpravy dat pro osvit desky: soubor obsahuje popis stránky, barevnost, počet kopií, časovou uzávěrku… program usazuje postavení stránky na desce - pracuje podle jmenné konvence (zajišťuje orientaci v jednotlivých edicích) - dodává důležité údaje: jméno edice, konfiguraci usazení desky v tiskovém stroji
Formát jedné desky
první „nalinkování“ se provádí na 1. desce edice, včetně umístění komponentů: soutiskových značek pro čtecí systém QTI, v rotačce a trichromatických klínů kolorimetrického měření barevnosti
Všechny desky edice 39
Formáty novinového tisku
Technologické zpracování: - tisk 4 produkce - 2 + 2 stejné desky po délce a obvodu formových válců
2. řez
1. řez
2. řez
LÍC
1. lom Tisková deska
8
1
- tisk z jednoho kotouče potištěný pás je podélně rozdělen - dva skládací trychtýře pásy podélně rozříznou, skládací aparát provede hřbetní lom FORMÁTY NOVINOVÉHO TISKU
RUB
Vyřazení 8 stran výtisku - novinové sloţky formátu Tabloid (polovina světového formátu: 297 x 420 mm.
Vycházejí z neměnného formátu tiskové desky: světový, tabloid, evropský Tiskové produkty: novinové, časopisecké, publikační složky. a) Rozdělení uţitečné tiskové plochy desky: Například: 1 strana: 594 x 420 mm, 2 strany: 297 x 420 mm, 4 strany: 210 x 297 mm b) Zpracování: 1 lom 2 lomy 3 lomy c) Šíře kotouče: - kombinace plné 1/1 šíře kotouče, 1/2 šíře, 3/4 šíře kotouče jsou využívány v rozsahu složky d) Vyřazení ve stroji: 8 stran ve 4 produkci, 16 stran ve 2 produkci, 32 stran v 1 produkci 40
Složka novinového tisku 10
3
1. dráha pásu
12
1
4
11
2
Rub Řez
Lom
2
3
4
5
6
7
8
9 10 11 12
TISK SLOŽKY 12 STRAN - DVOJPRODUKCE
Líc
9
1
Šíře kotouče papíru 1260 mm
8 2. dráha pásu
• na obvodu formového válce jsou umístěny vždy 2 stejné tiskové strany (desky) • strany 1-4, 9-12 jsou tištěny 4 barevně, strany 5-8 jsou tištěny černobíle Evropský formát deníku: 470 x 315 mm - výchozí plná šíře kotouče 1260 mm
5 Líc
7
6 2 Rub
Lom Vyřazení stran odpovídá zpracování: - 1. dráha pásu bude proříznuta a levá část přesunuta - 2. dráha pásu bude přivedena dovnitř složky
Sloţka deníku Umístění obrazu na tiskové desce v tisku evropského formátu
Přípravný proces časopisecké výroby - stejně jako v novinovém ofsetu jsou jednotlivé stránky časopisu zalamovány do předem připraveného sazebního obrazce Obraz Nátisk
Koncepce layoutu
Tisková - stejně jako v archovém ofsetu jsou potom strana časopisu umísťovány stránky podle
Text
Grafika
Textové práce
Příprava layoutu
schématu vyřazení pro osvit tiskové desky
Sken Úprava obrazu Barevné separace
Umístění stránek časopisu DNES ve schématu systému Hermes
Nátisk
Layout strany
Nátisk
Vyřazení stran
Digitální popis celé tiskové strany
Vyřazování stránek v elektronické archové montáţi 42
Stojatý formát
Složky časopiseckého tisku Leţatý formát (S) 1930 mm
1260 mm
64 stran 1460 mm 1260 mm
48 stran
965 mm 1260 mm
32 stran
Časopisecký (heatset) tisk: - tisk periodických časopisů, 1000 katalogů, knih, komerčních mm tiskovin - tiskový formát na délku nebo šířku (S): je vyjádřen maximální tiskovou plochou a počtem stran (A4) vyřazených na Zaloţení tiskové desce a odřezem desky v tiskové z potiskovaného pásu jednotce Například: 32 stran časopiŠíře: 965 mm seckého Odřez: 1260 mm stroje - šíře pásu 965 mm Sunday - stroj vyrábí 32 stránek 2000 A4 při oboustranném tisku Heidelberg - odříznutá plocha archu 1260 mm z pásu - užitečná tisková plocha na desce, upnuté na obvodu formového válce
1320 mm
32 stran
Typy zpracování složek Noţe Skládací trychtýř
Pásy
Sekací nůţ - vytváří dvojitý paralelní lom - draţkovací válce jej dotvoří
Řezací válec Sloţky sloţené do sebe
Sloţky sloţené za sebou 44
Tisková jednotka novinového stroje vlhčící roztěrací válec vlhčící přenášecí válec vlhčící navalovací válec
barevnice
Satelit 4/0
filmový válec roztěrací válce Turbo – vlhčící zařízení
• ofsetové válce mají kontakt s centrálním satelitním válcem (tlakový válec) • zajišťuje kvalitní 4 barevný tisk s přesným soutiskem Guma/guma • přestrojení válců B1- B2, B3-B4 • válce se přistaví do kontaktu • proces řídí elektronika • stroj produkuje 2 barevný tisk na lícní a rubové straně pásu
formový válec
ofsetový válec satelit
roztěrací válce
barevníkové roztěrací válce
duktor
45
Transport pásu strojem Vedení pásu všemi funkčními celky kotoučového stroje. Důleţité funkce: přesná poloha a napnutí pásu potiskovaného materiálu v jednotlivých částech stroje:
tisková jednotka
obracecí tyče
vtahovací jednotka
odvíječe skládací trojhran
skládací agregát
- Zařízení pro zatahování papíru automaticky zatahuje pás z role až do nejvyšších pater stroje k tažným a řezacím válcům. - z odvíječe je pás veden přes vtahovací jednotku do tiskové jednotky - potištěný pás je veden k obracecím tyčím, kde se připravuje podle konkrétního schématu ke zpracování - na skládacím trojhranu je pás podélně prořezáván nebo skládán - ve skládacím agregátu probíhá závěrečné zpracování tištěného produktu
46
Skládací trojhran 1 2
3
4
Funkce: - provádí lom (proříznutí) přivedeného pásu, jako první fázi zpracování budoucí složky - úhel sklonu trojhranu je 60 až 70 stupňů - ramena trojhranu jsou v místech odvíjení pásu ofoukávána vzduchem - mají vysoce leštěný povrch, který odpuzuje barvu - s normálním párem trojhranů je možné při „nesbírání― vyrábět dvě složky, při „sbírání― čtyři složky. 3) podélně řezací nůţ - odpojitelný 4) trojhran falcovací válce - nastavitelné
1.2.a 3. pás svedeny na trojhran
1) vtahovací válec - poháněný 2) trojhran vtahovací válec - poháněný Dva trojhrany zpracovávající dva pásy
vtahovací válce nos trojhranu
a) trojhran (M-600) b) svedení tří pásu na trojhran 47
Kombinace při vytváření složek zásobníkové - válečky
Proříznutí pásu, na poloviční formát –(tabloid)
plný formát
trojhran
pásy
transportní válečky
Zavedení pásů tištěného produktu ke zhotovení jedné sloţky
vtahovací a tažné válečky transportní a zaváděcí válečky
složka Balonové trojhrany: - umožňují vytvářet různé varianty a kombinace produkce - svedení potištěných pásů (řízené programem počítače) vytváří různé složky lišící se různým počtem i barevností stránek (IFRA) 48
Řízení kotoučového tisku Dálkové ovládání umoţňuje: - rychlou reakci obsluhy při velké rychlosti produkce na chyby v průběhu tisku - snížit tak množství makulatury - zvýšit komfort obsluhy Řídící pult KBA - veškeré ovládání všech částí stroje se odehrává dálkově z pultu - přednastavení s využitím dat z deskového skeneru nebo dat z přípravy výroby
Panel řídícího systému CPTronic:
Deskový skener
Funkce řídících systémů: - aktivuje přednastavení celků a jejich náběh na stroji - aktivuje řízení a kontrolu všech parametrů tisku - řídí transport pásu, skládací agregát - kontroluje soutisk barev a stránkový rejstřík 49
Grafické techniky
Flexotisk
Využití flexotisku v současné době Hlavní výhody a ekonomické přednosti flexotisku: • potisk široké škály obalových materiálů: všechny druhy papírů, lepenek (vlnité lepenky), kartonů ve všech kvalitách, fólie z plastu, Al folie i laminátu. • v zahraničí se flexotisk podílí významně na tisku deníků • změna tiskového raportu (obvodu tisku) v souladu s požadovanou sestavou obalů - přináší minimální odpad (např. sleevy) • tisk bez přerušení (bezešvý tisk) - tisk tapet • vysoká výdrţnost tiskové formy - velké náklady zejména v obalářství 1 - 2 miliony otisků podle kvality potiskovaného materiálu • pruţná tisková forma - možnost potisknout i méně kvalitní materiál • vysoké výkony tiskových strojů - díky rychleschnoucím flexotiskovým barvám, zejména UV barva – vytvrzování • široká škála od malých po velké formáty tisku Úzký formát stroje pro tisk etiket 51
Předlohy pro flexotisk Pérové
- textové Polotónové - jednobarevné, vícebarevné - obrazové - jednobarevné, vícebarevné 2) Grafika pro obalové folie: 1) Grafika pro etikety • přechod jedné barvy do druhé není úplně realizovatelný • nepoužívat pod 5% ve světlech • nejmenší velikost písma 3 - 4 bodů – pozitiv, 4 - 5 bodů – negativ. Linky - 0,25 bodu tj. cca 0,05 mm v pozitivu i negativu bez nebezpečí zalití barvou.
• nežádoucí vysoká světla (do 5%) • minimální velikost max. 4 body u pozitivního i negativního písma (hrozí zalévání) • minimální velikost linek 0,5 bodu • trapping - přesnost soutisku od 0,15 do 0,25 bodu 3) Grafika pro vlnité lepenky • přechody musí končit ve 3 - 5 % • nutnost vysokých tolerancí soutisků • riskantní provedení obepínajícím motivem - např. krabice (nemusí se konce sejít a působí pak rušivě) • minimální velikost písma 5 - 6 bodů v pozitivu a 7 - 8 bodů v negativu - jinak hrozí zalití písma barvou! 52
Zkrácení negativu ve směru tisku r
• Schéma způsobu lepení štočku na formový válec
1
r 2
• měření délky tištěného obrazu • zvětšení nalepeného štočku
1 Štoček + lepící podloţka
t
2 Tisková délka
K = 2π (r + t) r- poloměr válce, t- tloušťka štočku + podloţky
3 Zvětšení štočku
r
3
K - Délka tisku se prodluţuje: v závislosti na tloušťce fotopolymeru a lepící podložky pod štočkem, kopírovací podklad – tiskový motiv (negativ) musí být podle tohoto zjištění kratší.
53
Tiskové formy ve flexotisku Charakter: tisku z výšky - reliéfní deska, tisknoucí prvky jsou vyvýšené nad netisknoucími. Moderní tisková forma: má mnohem jednodušší technologii zhotovení než původní gumotyp, má vyšší rozlišovací schopnost - na úrovni ostatních tiskových technik. Návleky (Sleevy): výhodné při Druhy tiskových forem: Fotopolymerní desky: a) jednovrstvé desky - CYREL (Du Pont), b) vícevrstvé desky - NYLOPRINT (BASF) c) digitální fotopolymerní desky, jsou využívány v systémech CtP - CYREL FAST d) vypalované polymerní desky
opakování zakázky a) fotopolymerní deska: - tvrdší pro pérové motivy - pro autotypie s kompresibilní pěnou b) vulkanizovaná guma c) tekutý polymer Vytvoření tiskového motivu: - konvenční zpracování - zpracování na CtP
54
Fotochemické zhotovení tiskové formy negativ 1) Zadní osvit 2) Čelní osvit
3) Vymývání
6) Závěrečný osvit 4) Sušení a) Stupně zhotovení jednovrstvé fotopolymerní flexotiskové desky (CYREL): 1) Osvit zadní strany - tvoří se základna tiskového bodu 2) Hlavní osvit - čelní přes kopírovací podklad - negativ - tvoří se tiskový bod. Polymerují tisknoucí části tiskové formy. 3) Vymývaní - ve vyvolávacím roztoku. Vymývají se nezpolymerované části vrstvy - netisknoucí části tiskové formy. 4) Sušení - odstranění vody z tisknoucí vrstvy. 5) Konzervační ošetření 6) Závěrečný osvit - dodatečně polymerují poslední částečky monomeru tisknoucí vrstvy.
b) Zhotovení vícevrstvé fotopolymerní desky (NYLOPRINT): - identické se zhotovením jednovrstvé desky, ale neprovádí se osvit rubové strany, základnu tiskového prvku tvoří nosná vrstva a stabilizační fólie. Osvitové zařízení zadní, čelní osvit 55
CtP a digitální způsoby zhotovení tiskové formy a) Zhotovení digitální fotopolymerní desky • Fotopolymerní deska je kryta černou LAMS vrstvou, která plní funkci masky, • stejně jako negativní film určuje, které oblasti se mají exponovat UV světlem a které nikoliv, • LAMS vrstva je propalována světlem termálního laseru, v místech tiskových bodů je obnažen fotopolymer, • deska se poté vloží do osvitového automatu a standardně se exponuje zadním a hlavním osvitem, • následuje vymytí ve vyvolávacím automatu, sušení, dodatečný osvit.
b) přímé rytí tiskové formy laserem - jednotlivé ukázky přímo ryté tiskové formy příklady izolovaných strmých tiskových mikrobodů. Zařízení CtP s externím bubnem, na který se lepí fotopolymerní deska 56
Montáž tiskové formy Lepení dílčích štočků na formový válec - dva způsoby: - Oboustranně lepící fólie - nabízí různé tloušťky - lepí se dílčí štočky a návlekové systémy (sleevy) - Polyesterová fólie - štočky se lepí na fólii, která je opatřena upínacími lištami pro klapkový systém formového válce - například pro archové stroje pro potisk lepenek Montáţní systémy: a) Konvenční zrcadlový s. b) Registrační kolíčkový s. c) Manuální kamerový s. d) Elektronický digitální s. a) Obtížnější manipulace, menší přesnost b) ocelové lišty s ocelovými kolíčky, naděrování dílčích štočků - spolehlivé rychlé, menší přesnost c) pomocí jednotlivých kamer v zónách, obtížná manipulace se štočky, delší čas přípravy
d) Při montáži se používají videokamery - nabízejí až 40 x zvětšení rejstříkových značek - konvenčních křížků a mikrobodů
Montáţ sleevů: – pomocí stlačeného vzduchu: 1) zdroj vzduchu 2) vzduchový trn 3) adapter 5) sleev s motivem 57
Princip flexotisku a) Negativní stěrač 3
4
4
b) Raklová komora
3 2
2
1
1 Odtok barvy Potiskovaný materiál
1 Barevník 2 Aniloxový válec 3 Formový válec
4 Tlakový válec
Potiskovaný materiál
Negativní, pozitivní stěrač
Zásobování barvou
Princip flexotisku Rotační způsob tisku - na archových i kotoučových strojích: • Tisková barva řídce tekuté konzistence je ze zásobníku barvy přenášena ponorným válcem nebo raklovou komorou (1) na povrch rastrového - aniloxového válce (2). • Aniloxový válec nanáší barvu na povrch pružné tiskové formy • Tiskový obraz - připevněné na formovém válci (3). • Z formového válce se přenáší obraz na potiskovaný materiál • Arch, nekonečný pás - tlakem, který proti formovému válci vyvozuje tlakový válec (4). 58
Rozdělení strojů 1) Rozdělení kotoučových strojů podle konstrukce tiskové jednotky:
a) za sebou – in line Potisk papírů, kartonů – etikety, tapety, krabičky papírové sáčky…
Rozdělení flexotiskových strojů podle produkce: 1) Flexotiskové stroje archové 2) Flexotiskové stroje kotoučové 3) Kombinované s jinou tiskovou technikou
b) nad sebou Například - novinové stroje (USA) - v porovnání s ofsetem levnější tisk vysokých nákladů
c) satelitní uspořádání Potisk flexibilních materiálů – polyetylén, PVC, polypropylén, celofán, Al fólie 59
Rastrový - Anilox válec - Vznik: 30. léta 20. století výrazně zkvalitňuje tisk – umožňuje diferencované dávkování barvy.
- Původně se vyráběly ocelové, v poslední době se nanáší na ocelové jádro velmi odolná vrstva keramiky - První keramické válce r. 1993, vyrobené technologií CO² (plynný laser), měly diagonální rastr, který s osou válce svíral 45º a jamky měla tvar komolého jehlanu.
45º
60
Jamky pod elektronickým mikroskopem Zobrazení opotřebení rastrového, (aniloxového) válce:
Tvar jamek: pyramidový 220 l/cm
Tvar jamky: komolý jehlan
Tvar jamek: diagonální
Elektronicky ryté jamky: diamant
normální můstky rastru
Nový stav
normální hloubka kalíšků malá hloubka kalíšků
Střední opotřebení
široké můstky rastru
hloubka rastru příliš malá můstky rastru příliš široké
Úplné opotřebení - můstky rastru mají opotřebovanou vrstvu
Parametry: R – počet linek/cm, V – objem jamky cm³/m², 45° či 60° – úhel jamky µm – hloubka jamek, m:j 1:10, 1:20 – poměr nosných můstků k barvovým jamkám Pravidlo poměru hustoty rastru: – rastr negativu v poměru k hustotě rastrového válce by měl být: 1 : 5 pro kvalitní vybarvení i nejmenších tiskových bodů například:. 60l/cm : 300 l/cm 61
Flexotiskové barvy a potiskované materiály Laminování potištěné flexibilní fólie
Obaly pro potravinářský průmysl Plastové samolepky
Přesné míchání odstínu flexotiskových barev
Papírové sáčky Flexotiskové barvy – transport ze zásobníkových sudů 62
Grafické techniky
Sítotisk
Využití sítotisku Sítotisk je průmyslová tisková technika, patří do oblasti průtisku, spolu se serigrafií - uměleckou grafickou technikou a filmovým tiskem – potisk textilních materiálů. Uplatnění sítotisku: - potiskuje veškeré materiály ve tvaru rovinném i prostorovém. - uţívá různé typy sítotiskových barev, např. matné, lesklé, krycí, transparentní, fluorescenční a další tiskové substance, například laky. - vytváří na potiskovaném materiálu rozdílně tlustý nános tiskové barvy nebo jiné vrstvy, např. v celoplošném nebo parciálním lakování - největší v tiskových technikách Ekonomická výhodnost tisku: - je u menších sérií tisku, v nákladech do 5000 kusů. - příprava tiskové formy je ve srovnání s ostatními tiskovými technikami jednoduchá, rychlá, méně náročná na vybavení složitou a nákladnou technikou. Nevýhody sítotisku - Nízká reprodukční schopnost tisku: maximálně 38l/cm - Energetická náročnost sušení - Nízké výkony tiskových strojů
Čtyřbarvotisk sítotiskem 64
Současné využití sítotisku - Tiskové stroje se rychle zdokonalují. Ruční dřevěné rámy se šablonou a tiskem na desce stolu nahradila výkonná zařízení, silně specializována podle druhu tiskové produkce. - Od padesátých let se sítotisk rychle rozvíjí nejen v textilním průmyslu, ale i v polygrafickém průmyslu. Výsledek tisku: - text a obraz v sítotisku (mnohokrát zvětšeno)
Oblasti vyuţití sítotisku - elektrotechnický průmysl – plošné spoje, tisk stupnic, označování elektrotechnických součástek, potiskování předmětů spotřební elektroniky. - textilní průmysl – potisk látek , automobilový průmysl – součásti výbavy automobilu - sklářský a keramický průmysl - dekorování skla, porcelánu a keramiky přímým potiskem či nepřímo tištěnými etiketami - v propagaci a reklamě - nezastupitelný ve vizuální komunikaci - billboardy, poutače, světelná reklama, reklamní předměty - obalový průmysl – potravinářství - potiskuje karton, lepenku, plasty v trojrozměrném provedení, kovové materiály, dřevo, sklo a další materiály... 65
Sítotiskové rámy Rovinnou tiskovou formu pro sítotisk tvoří sítotiskový rám, sítotisková tkanina (sítovina) a obrazotvorná šablona. Sítotiskový rám Slouží k upevnění sítoviny, na které je vytvořena obrazotvorná šablona. Zároveň umožňuje založení a připravení tiskové formy do tiskového stroje. Materiál: - dřevo - kvalitní ocel - lehké slitiny - Profily: - čtvercové u malých formátů - obdélníkové u velkých formátů - Důleţitý poţadavek: konkávní prohnutí rámu Provádí se k dosažení přesnosti soutisku barev u náročných barvotiskových prací - před fixací sítoviny. Zabrání se tak zpětnému prohnutí, vyvolanému tažnou silou sítoviny. - Ideální provedení je bikonkávní prohnutí To zvyšuje pevnost rámu a jeho odolnost vůči prohýbání po napnutí a fixaci sítoviny. Na 1 cm délky rámu působí tažná síla až 30 N. - Sítotiskový rám z lehkých slitin - např. dural Zde je nutné, aby byl profil rámu zvětšen až trojnásobně, s ohledem na větší tepelnou roztaživost materiálu. 66
Sítotisková tkanina Rozdělení podle: 1) suroviny, 2) druhu vlákna, 3) hustoty sítoviny, 4) tloušťky vlákna, 5) vazby tkaní, 6) barevnosti, 7) šíře tkaniny 1) surovina: přírodní vlákno: hedvábí, bavlna, syntetické vlákno: polyamid, polyester, (pokovený polyester) kovové vlákno: ocel 2) druh vlákna: jednovláknové ocel, polyamid, polyester, vícevláknové přírodní hedvábí, polyester;
3)hustota: 10 - 200 vláken/cm
4) tloušťka vlákna: S - tenké, T - tlusté, HD - zvláště tlusté
S
Jednovláknový polyester
Vícevláknové hedvábí
Vícevláknový polyester
T
HD
Volba a kvalita tkaniny Při tisku je barva protlačena propustnými oky tkaniny na potiskovaný materiál. Porovnání hustoty sítoviny
Porovnání otevřené plochy sítoviny (hustota shodná)
Super lehká SL
lehká S
Sítotisková tkanina ovlivňuje: - výdržnost tiskové formy - tloušťku barvového filmu - kvalitu tisku - potiskovatelnost různých materiálů, soutisk barev, kresebnost… - sušení barvové vrstvy ⇒ výkon tiskového stroje - ekonomiku tisku zakázky
normální T
Ţivotnost sítotiskové tkaniny je závislá: - na přesnosti napínání - mechanická odolnost, pevnost v tahu - na ovrstvování - závisí na vhodnosti šablonové vrstvy k barvovým systémům - na procesu tisku - působení tříče - odolnost proti oděru a tlaku tříče - na regeneraci sítoviny po tisku - čištění, odvrstvování
Způsoby napínání tkaniny
Napínání sítoviny
2) Strojové a) mechanické - využívá bikonkávní profily rámů, které odolávají napětí vyvolanému tahem tkaniny. Nevýhoda: - nedochází ke stejnoměrnému napnutí sítoviny ve směru osnovy a útku - nedochází k předepnutí rámu
Způsoby napínání sítoviny: 1) Ruční - u dřevěných rámů se upevňuje sítovina pomocí sešívací pistole. Nevýhody: -nestejnoměrné napnutí - malá životnost - méně náročný tisk na ručních zařízeních, malé náklady.
Detail napínáku
Mechanické napínání
Zhotovení přímé šablony Zhotovení nové šablony (tiskové formy) předchází: 1) Mytí zbytků barev a ředidel, odvrstvení síta, odmaštění sítoviny, (popřípadě zdrsnění nové tkaniny) 2) Oboustranné ovrstvování 1+1, 2+2, 2+4 - nanášení šablonové vrstvy se provád íovrstvovacím korýtkem ve svislé poloze - počet vrstev je dán tiskovým úkolem Provádí se: - postupné ovrstvení do mokré vrstvy nebo ovrstvování po mezisušení mokré vrstvy - tloušťka vrstvy vytváří ostrost motivu. 3) Sušení po ovrstvení - následuje ihned po předcházející operaci ve vodorovné poloze v sušících skříních. - teplota vzduchu je v rozmezí do 35°C - teplota nesmí být překročena, jinak hrozí praskání světlocitlivé vrstvy, a tím zkrácení její životnosti U velkých formátů rámů a zejména u vícebarevných zakázek je pouţíváno automatické ovrstvovací zařízení 70
Zhotovení přímé šablony 4) Kopírování: - konvenční systém - tiskový motiv je přenášen kontaktní metodou: ve vakuovém rámu se přiloží vrstvou k vrstvě film + ovrstvená a usušená sítovina - ve vakuu vznikne dokonalý kontakt, jinak by došlo k podsvícení předlohy a ztrátě ostrosti kontury.
6) Vyvolání: - zakryté a nevytvrzené části šablonové vrstvy jsou odplaveny proudem vody asi 40°C ve vyvolávacím boxu - otevírají se tím tisknoucí, průchozí místa šablony
5) Osvit: Obě vrstvy jsou vystaveny záření UV zdroje: 350 – 420 nm. - vrstva, která není zakryta filmovým podkladem se vytvrzuje. Světelný zdroj, vakuový kopírovací rám Poţadavky: - dostatečný výkon světelného zdroje pro vytvrzení šablonové 7) Sušení hotové šablony: vrstvy (u velkých formátů až 7 kW) - používají se sušící skříně - optimální je bodový zdroj pro vytvoření - do 30°C ostré kontury kresby - důležitá je doba osvitu - závisí na typu vrstvy a podle její tloušťky, výkonu zdroje a jeho vzdálenosti 71
Zhotovení přímé šablony Přímé kopírování Moderním způsobem osvitu je přímé kopírování. Jednotka pro přímé kopírování: - komora se speciální vysokofrekvenční bezelektrodovou úzko pásmovou výbojkou a optikou, která umožňuje promítání motivu z diapozitivu přímo na sítotiskový rám. Jedná se o bezkontaktní kopírovací přenos. Schéma uspořádání přímého kopírování
řídící počítač kamery
- zdroj světla - kondensor - diapozitiv - objektiv - osvícená sítovina 72
CtS v sítotisku
Computer to Screen (CtS) Princip: - plně automatizovaná příprava sítotiskové formy digitální technikou - především pro vícebarevný tisk: - tiskový soubor vytvořený v počítači se bezprostředně převádí na ovrstvenou sítovinu - bez filmových výtažků
- tisknoucí místa jsou vytvořena černým inkoustem - nanášení inkjetovou tiskovou hlavicí řízenou počítačem potom se šablona exponuje a vymývá prudkým proudem vody - tisková forma je po vysušení připravena k tisku Hlava zařízení - zhotovení šablony - zařízení Stencil Master, firma SignTronic, automatické nakládání, vykládání a polohování rámů pro osvit - digitální osvit UV zářením pracuje s maximální rychlostí až 500 mm/sec, maximální rozlišení 1 270 dpi - rámy do velikosti: 2 300 x 2 700 mm. Stencil Master
Digitální příprava tiskových forem přináší: - úsporu nákladů na filmy - možnost správy, archivace dat - méně výrobních kroků - zkrácení přípravy šablony - zkvalitňuje tiskový obraz, eliminuje moaré
Princip tisku 1 Sklopný pohyb tiskové formy 2 Sítotisková barva 3 Tříč (rakle)
5 6
4
Potiskovaný materiál
5
Barviště
6
Obrazotvorná šablona
7
Barvový film
Na tisknoucích místech je sítovina propustná pro barvu 7 - Na nakládacím stole je přesně naložen potiskovaný materiál na náložky (4). - K němu je s určitým odstupem (3 - 6 mm) přistaven sítotiskový rám (1). - Tvoří jej sítotisková tkanina s předem vytvořenou obrazotvornou šablonou (6). - Sítotiskový tříč (3) přiléhá k tiskové formě, nabírá barvu z barviště (5), kde je předem připravena sítotisková barva (2). - Tisk je prováděn tak, že tříč tlakem protlačuje barvu skrze obrazotvornou šablonu na potiskovaný materiál, na kterém vznikne tloušťka barvového filmu (7). 74
Hlavní části stroje Tisková jednotka plochého stroje: - tisková forma ( plochá) - tlakové těleso - pneumatický nákládací stůl - sítotiskový tříč, u většiny sítotiskových strojů doplněný předplňovacím tříčem - „barevník― Tisková forma: - pevně zakotvena do rychloupínacích držáků - po nastavení požadovaného odstupu od potiskovaného materiálu - se přistavuje na určitou vzdálenost k tiskovému stolu s naloženým potiskovaným materiálem. - po vytištění celého formátu se vertikálně odstaví. Sítotisková barva zůstává v tisku i mimo tisk ve vodorovné poloze a nestéká. Tlakové těleso: - horizontálně vysunovatelný nakládací stůl - po naložení archu na náložky (tři body) se zasune pod tiskovou formu a plní roli tlakového tělesa.
Tisková jednotka Barevník: - na vnitřní straně sítotiskového rámu je soustředěno množství barvy- barviště. - odtud si tříč odebírá příslušné množství barvy – zásoba na cca 70 – 100 tisků 75
Sušící zařízení
Nezbytnou součástí většiny sítotiskových strojů je sušící zařízení
- kombinovaný sušící tunel - pro UV barvy jeden nebo více zdrojů (speciální UV výbojky) - postupně se zapínají podle požadavků na rychlost vytvrzování. Vedle UV zdrojů mají IR zářiče a přívod horkého vzduchu, proto jsou použitelné i pro sušení rozpouštědlových barev.
Horkovzdušný tunel - sušicí regál - pojízdný nejjednodušší systém - sušení probíhá na sklopných roštech samovolně prouděním vzduchu - nevýhoda: rozpouštědla se vypařují do prostoru místnosti.
sušicí tunel - sušení probíhá na transportním pásu, který unáší potiskovaný materiál přes sušicí zónu a případně před výstupem i přes chladicí zónu - realizuje se proudem horkého vzduchu nebo infračerveným zářením anebo kombinací obou systémů. - určen například k sušení textilu, papíru, kartonu, lepenky, fólií z plastů
UV mosty - velmi rychlé - vysoký výkon tisku - vícebarvové tiskové linky mezi tiskovými agregáty. Sušení je rychlé, jako vlastní tisk každé barvy. Kombinované sušící tunely - IR, horkovzdušné sušení, UV vytvrzování 76
Rotační sítotisk Vyuţití způsobu tisku: - tisk tapet, kartónů, kovových či plastových fólií, dekorování podlahových krytin Tiskový princip: - soustava dvou válců, tlak zajišťuje - tlakový válec
Filmový tisk
Filmový tisk - potiskování textilních surovin Tiskový princip: Tlak zajišťuje - sítotiskový tříč proti tlakovému válci:
1) Tříč 2) Tisková forma 3) Tlakový válec 4) Potiskovaný materiál 5) Barva
Oblá tisková forma: - ocelový rám s bezešvou ocelovou tkaninou, na které je vytvořena obrazotvorná šablona - ovrstvování bezešvé měděné fólie - ovrstvování kovové, či pokovené „punčochy― 77
Potisk 3D předmětů sítotiskem
Typy strojů: - poloautomaty s ručním nakládáním - automaty ve velkosériové výrobě - stroj je zařazen v celé výrobní lince (výroba a potiskování skla)
Využívá se pro dekorování vícerozměrných předmětů ze skla, plastů, kovů, porcelánu… Postup tisku: - třídící jednotka orientuje předmět do správné polohy - předmět je upnut na trn nebo se posunuje po transportním pásu - u vícebarevného tisku prochází postupně pod všemi sítotiskovými šablonami
78
Potisk textilu sítotiskem Ruční sítotiskové karusely -potisk textilní konfekce a textilních přířezů. - staví se většinou od čtyř do dvanáctibarvových verzí. Kolem středové osy jsou otočné tiskové desky a ramena s upnutými tiskovými šablonami. - textil se nakládá na tiskové desky, fixuje se k zajištění přesného vícebarevného tisku. - tiskne se tzv. "mokrá do mokré" nebo se vkládá nad tiskovou desku mezisušení - Polo…automaty Karuselový sítotiskový stroj Specializace při přípravě tisku barevných obrazů: - spočívá v rozložení na osm až čtrnáct barevných výtažků přímých Pantone barev - počet výtažků určí charakter předlohy a budoucího tištěného obrazu - množství barevných odstínů a barevných přechodů v původní předloze. Vyuţití technologie barevných separací při potisku triček v sítotisku 79
UV technologie v sítotisku UV barvy zaujímají mezi ostatními sítotiskovými barvami specifické postavení: mimo rychlé vytvrzení je jejich největší přednost v oblasti ochrany životního prostředí, neznečišťují prostředí výpary rozpouštěděl. Určitou nevýhodou je tenčí nános barvy při tisku ploch. UV technologie tisku – užití barev a laků je v sítotisku stále se rozvíjející obor: - umožňují tisknout i extrémně jemné detaily bez nebezpečí zasychání barvy na šabloně - neobsahují rozpouštědla, proto se tloušťka barvového filmu na materiálu rovná tloušťce mokrého filmu barvy Základní výhody: - okamžité vytvrzování filmu barvy laku - v sekundách - žádná zdraví škodlivá organická rozpouštědla - nezasychají na šabloně - nížší spotřeba energie - výborná odolnost filmu vůči oděru a chemickým vlivům Vyuţití: - čtyřbarvotisk - parciální a celoplošné lakování - v oblasti laků různé efektní kombinace lesklého a matného laku při celoplošném a parciálním lakování, náhrada za lamino - technologie tisku stíracích losů
parciální i celoplošný lak UV technologie
80
Tampónový tisk
Použití v současnosti
• Reklama a propagace: zapalovače, propisovačky, otvíráky lahví, diáře, kapesní nože, dárkové předměty…
• Průmyslový tisk: osvětlovací tělesa, armatury, autopříslušenství, počítačové prvky, součástky spotřební elektroniky, sklo, tlačítka a kryty mobilních telefonů, sportovní potřeby…
• Hračky • Potisk obalů potravin a kosmetiky: dózy, kelímky…
• Potisk ve farmaceutickém průmyslu: tablety, injekční stříkačky…
Princip tampónového tisku
-
tampónový tisk umožňuje potiskovat velké množství tvarově různorodých předmětů,
-
jako u hlubotisku tvoří tiskovou formu (klišé) tiskové prvky – zahloubené jamky,
-
jako u ofsetu dochází k nepřímému potisku, barva je z tiskové formy nejprve nanesena na tampón ze silikonové pryže a z něho teprve na potiskovaný předmět, tisková forma nepřijde do kontaktu s potiskovaným materiálem.
Tiskový proces Vlastní tiskový postup probíhá následovně: 1) Z barevníkové nádobky je předtěrkou nanesena tisková barva na klišé.
2) Přebytečná barva je z klišé setřena stěrkou, barva zůstane jen v zahloubených tiskových jamkách.
40
Tiskový proces 3) Přitisknutím tampónu ke klišé se přenese barva z tiskové formy na tampón.
4) Tampón se přesune nad potiskovaný předmět, zároveň se klišé znovu naplní barvou, tím nemůže zbytek barvy v klišé zaschnout.
41
Tampóny -
velký sortiment – liší se tvrdostí, tvarem tiskové plochy a velikostí,
-
odlévají se ze silikonového kaučuku a dalších plnidel s pomocí formy a po vulkanizaci jsou nalepeny na držák (silikonový kaučuk = směs silikonu, silikonového oleje a plniv),
-
silikonový olej se přidává do silikonové hmoty podle požadované tvrdosti tampónu (pro rozlišení jednotlivých tříd tvrdosti se tampóny zabarvují barvou),
-
pro rotační tampónový tisk se používají tampóny upevněné na kovovém válci.
Různé barvy, velikosti a tvary tampónů
Rotační tampóny
Vlastnosti a požadavky • Silikonový tampón by měl splňovat následující požadavky:
pružnost, definovaná tvrdost, odolnost vůči oděru, odolnost vůči mechanickému namáhání, odolnost vůči používaným barvám a ředidlům, dokonale hladký povrch, dobrý svod statického náboje, stabilní povrchové napětí. Tyto uvedené vlastnosti ovlivňují výslednou kvalitu tisku, vlastnosti vyrobeného tampónu již nelze upravovat.
Tisková forma (klišé) = deska, na níž jsou prohlubně odpovídající tiskovému motivu. Jejich hloubka je cca 20-30 mm. Podle toho jaké jsou na něj kladeny požadavky, tj. přesnost, životnost, vyměnitelnost a cena, se užívají tyto druhy:
• fotopolymerní klišé, • ocelové klišé s tloušťkou kovové destičky 0,5 mm, • ocelové klišé s tloušťkou kovové destičky 10 mm, • keramické klišé.
Všechny druhy tiskových forem se vyrábějí v provedení „deska“ a pro rotační tampónový tisk jsou určena „rotační klišé“.
Zhotovení tenkostěnného ocelového klišé Tisková planžeta oboustranně pokrytá světlocitlivou vrstvou - nakopírování tiskového motivu na UV-osvitové jednotce (místa, kam dopadne světlo se vytvrdí a neosvětlené části světlocitlivé vrstvy zůstanou rozpustné),
- druhý osvit – nakopírování jemné mřížky, - vyvolání – odplavení neutvrzené světlocitlivé vrstvy (tím se obnaží místa, která budou v dalším kroku vyleptána v leptací lázni),
- leptání (aktivní látky - chemické sloučeniny, které velmi rychle rozpouštějí železo),
- opláchnutí vodou (případně neutralizace), - odstranění zbytků světlocitlivé vrstvy organ. rozpouštědlem.
Zařízení používaná pro zhotovení tiskové formy
• • • • •
osvitová jednotka vymývací zařízení leptací zařízení vyvolávací zařízení laserové zařízení
Osvitová jednotka =
skřín obsahující světelný zdroj, skleněnou desku, malou vývěvu, expoziční časový spínač, folii nebo pryžovou membránu, umožňující vakuové stlačení folie a klišé.
-
jednotky s vakuovým nebo bez vakuového odsávání, pro oba typy klišé stejná, malé rozměry, zdroj zářivek – řada zářivek (plošný osvit) o vlnové délce 260-470 nm.
-
Osvitová jednotka Morlock MBM 3850
Osvitová jednotka F A3
UV – osvitová jednotka Comec
Vymývací zařízení fotopolymerních klišé Vymývání: ručně ve vaničce vhodné použití plyšového hadříku uzavřeného na plocho do držadla, vymývací prostředek:
-
•
•
klišé vymyvatelná vodou – vodovodní voda (25°C), klišé vymyvatelná alkoholem – směs ethylalkoholu, n-propanolu, n-butanolu a destilované vody.
automatické vymývací zařízení - dostupná i zařízení obsahující 3 sekce: UV-osvitovou jednotku, vymývací a sušící sekci.
Zařízení ESC-COMEC SV obsahující 3 sekce
Tiskové barvy -
velmi blízké k sítotiskovým, odlišují se použitím rychleji se odpařujícího ředidla, svou viskozitou, pigmenty a krycí schopností, pigmenty v tampónových barvách mnohem jemněji rozemlety (6 mm).
- použití: • fyzikálně schnoucí barvy – jednosložkové, • chemicky zasychající barvy (tvrditelné) – dvousložkové, • UV tvrditelné barvy, • speciální barvy – vypalované keramické barvy. -
- požadavky na barvu:
• • • • •
přilnavost k potiskovanému povrchu, oděruvzdornost, rychlé zasychání, odolnost proti chemikáliím, stálost na světle.
Sušení pro zrychlení sušení a zlepšení adheze barvy se nabízí tři různé systémy:
• • •
horkovzdušné sušící zařízení, infračervený zářič, zařízení pro ožeh plamenem (hořák).
Horkovzdušné sušící zařízení = sušení horkým vzduchem levný systém,
- proud vzduchu se směruje ohebnými hadicemi a nástavci na pozici potiskovaného předmětu, kterou v tiskovém taktu zaujme po tisku, - umožňuje zlepšit adhezi dvousložkové barvy na polyethylenu.
Horkovzdušné sušící zařízení
Rozdělení tampónových tiskových strojů Základní typy strojů:
- stolní stroje - stojanové stroje - in-line stroje
Grafické techniky
Hlubotisk
Princip a uplatnění hlubotisku
Hlubotisk , obaly
Knihtisk Flexotisk
82
Využití hlubotisku Kvalita tisku: – kvalita je stabilní, splňuje nejvyšší nároky – je srovnatelná s ofsetem a flexotiskem ve všech parametrech hodnocení – vyznačuje se měkčími přechody v 1/2 a 3/4 tónech tištěného obrazu – tisk až 140 l/cm – např. v tisku poštovních známek, cenin, bankovek – jediná technologie, která reprodukuje nejvěrněji polotónovou předlohu – klasický hlubotisk
Velké výhody hlubotisku: – největší tónový rozsah ze všech tiskových technik – původně využíván v tisku publikací V současnosti: – vysoká výdržnost TiF – vysoká rentabilita kotoučového tisku – možnost plynulé změny tiskové délky (pořízení tiskových válců s požadovaným obvodem) přináší možnost nekonečného tisku (tisk tapet a obalových prostředků)
Typický výsledek tisku – hlubotisk: - velmi kvalitní tisková reprodukce obrazu. - neostré okraje písma 83
Využití hlubotisku v současné době Obalová technika – potisk papíru, kartonu lepenky – potiskuje široký sortiment fólií – pro flexibilní obaly nesavé a flexibilní materiály: PP, PE, PVC, PET, Al folie – luxusní obaly, etikety – tištěno ve velkých nákladech (V posledních letech přechází část produkce výroby flexibilních obalů z hlubotisku na flexotisk, především z důvodu nižší pořizovací ceny TiF a tisku.)
Časopisy, katalogy, inzertní přílohy novin – díky vysoké kvalitě tisku si hlubotisk udržuje poměrně stálý sortiment zakázek v časopisecké a katalogové produkci – zejména obrazové zaměření – tištěno ve velkých nákladech 84
Zpracování dat, příprava layoutu Počítačové pracoviště: - provádí se zde zhotovení kompletního náhledu ("layout") tiskových forem pro všechny dané tiskové barvy. - tisková data - jednotlivé obaly nebo stránky časopisu se rozvrhnou optimálně na plochu tiskového válce - příjem a zpracování dat, sken, digitální nátisk, řídící počítač rytí, rycí automat Dále se do souboru doplňují: - registrační značky pro automatickou regulaci soutisku barev (klíny, body, obdélníky) - soutiskové značky pro vizuální kontrolu soutisku (křížky, soustředné kružnice) - řezací značky pro kotoučové řezačky (linky) - značky pro knihařské zpracování (křížky, linky, číslice atd.); - rastrová i plná pole pro případnou kontrolu kvality vybarvenosti tisku. Mac Gravocomplete
DTG
Rytí
Zpracovaná data jsou okamţitě pouţita pro vlastní rytí
Pracoviště DTG (Direct To Gravure) &GRAVOCOMPLETE 85
Tiskové formy v hlubotisku - skupiny 1
2
Tónové hodnoty v hlubotisku: 1) Hloubkově variabilní princip: - na základě zpracování pigmentové kopie - hloubka jamky je variabilní v závislosti na tónové hodnotě - klasický hlubotisk 2) Plošně variabilní princip: - hloubka jamky je konstantní ve všech tónových hodnotách a plocha jamky je variabilní v závislosti na tónové hodnotě - autotypický hlubotisk 3) Hloubkově a plošně variabilní princip: - velikost a hloubka jamky je variabilní - poloautotypický hlubotisk
3 Hlubotiskový válec připravený k tisku – na válci je zhotoven tiskový motiv - tiskové jamky 86
Příprava hlubotiskového válce Tiskovou formu v hlubotisku tvoří v současné době pouze válec. Postup galvanické přípravy hlubotiskového válce: a) opracování ocelového jádra - nanáší se tenká vrstva niklu (Ni) - proti korozi, udržuje pevnost měděné (Cu) vrstvy b) mědění – Cu vrstva (dva postupy) c) zhotovení tiskového obrazu d) chromování – Cr vrstva – pro zvýšení odolnosti povrchu tiskového válce proti oděru (rakle, barva, substrát) - maximální zvýšení tiskové výdržnosti e) vyleštění
Cu
Galvanická vana
Cr
Galvanické jednotky pro Cu a Cr pokovování hlubotiskových válců 87
Způsoby přípravy hlubotiskového válce Liší se: ekonomicky, technologicky, ekologicky:
2) Polishmaster – nanesená Cu vrstva (2 – 4 mm) – použitelná pro cca 5 zakázek – po opracování povrchu (viz obr.) je tloušťka základní vrstvy obnovována – tento způsob představuje snížení ekologické zátěže
1) Ballardova slupka – nejstarší a u nás rozšířený způsob – tenká Cu vrstva (0,1 mm ) využita k tisku (viz obr.) – po vytištěni nákladu se vrstva oddělí od povrchu monolitického válce – po nanesení dělící mezivrstvy se nanesení tenké Cu vrstva opakuje 88
Rytí hlubotiskových válců ◄ Poloautotypický hlubotisk Zpracovaná data v DTP – pro jednotlivé tiskové válce – tiskové barvy, přecházejí z řídícího systému – po softwarové úpravě do rycí jednotky (rytí diamantem, vypalování laserem)
1 3
4
Směr pohybu válce
2
Schéma rycího ústrojí 1 2
Rycí jehla Čidlo odstupu (klouzavá botka)
3
Tisková jamka
4
Odřezávací nůţ
Princip: a) Čidlo odstupu zajišťuje, aby rycí hlava byla stále ve stejné vzdálenosti od povrchu válce b) Rycí jehla s diamantovým hrotem vytváří tiskové jamky c) Odřezávací nůţ odstraňuje výstupky mědi (groty) 89
Princip rytí Rycí hlava automatu: – obsahuje rydlo, na kterém je upevněn diamant – u rastru 60 linek/cm je rychlost rytí: 0,36 m² plochy za 1 hodinu
Rycí hrot Světlé tóny Střední tóny
Tmavé tóny
a) Základní princip elektromechanické rycí metody:
Tiskové prvky: – tónový rozsah 3 - 98 %. – rastrová síť různých hodnot 54 – 140 l/cm – mezi jamkami vznikají nosné můstky, pro stěrač 90
Úhly rytí ve čtyřbarvotisku Schéma čtyř rycích úhlů
Schéma tiskové růţice v hlubotisku Pro rytí se uţívají 4 úhly: - nejedná se jako v ofsetu o natočení sítě tiskových bodů, ale o různé tvary vyrytých jamek - při soutisku barev nevzniká tisková růžice – jako v ofsetu, ale tiskové body jednotlivých barev se skládají jedna na druhou. 91
3) Princip tisku
6
5
4 3 2
1
1 Barevník
4
Tlakový válec (presser)
2 Formový válec
5
Potiskovaný pás
3 Stěrač (rakle)
6
Sušící skříň
Princip hlubotisku: – rotační způsob tisku – na kotoučových strojích 2 – tisková barva řídce tekuté konzistence je z barevníku (1) nanášena na povrch formového válce, obraz je tvořen tiskovými jamkami, které se naplní barvou (2) – přebytečná barva je z povrchu tiskové formy setřena ocelovým stěračem (raklí) (3) – působením tlakového válce (presseru) (4) dochází k přenosu větší části barvy z jamek na potiskovaný materiál (5). – po tisku probíhá následně sušení barvy v sušícím zařízení (6) 92
Charakteristiky tisku - Hlubotisk je jednou z nejrozšířenějších technik v obalovém průmyslu. - Mezi základní výhody patří velká životnost hlubotiskových forem a vysoké výkony hlubotiskových kotoučových strojů a možnost změny tiskového raportu. - V současnosti se využívají pouze rotační kotoučové vícebarvové stroje. Na rozdíl od strojů archových – (v minulých 15-20 létech postupně zanikly), se vyznačují vysokými výkony (40-50 tisíc obratů/hod), krátkými přípravnými časy tisku, finálním zpracováním a úpravou tiskovin.
93
Hlubotiskový kotoučový stroj 2 4 1
5 3
1
Odvíječ
2 Transport pásu 3 Tiskové jednotky 4 Sušící zařízení
3
3
Hlediska rozdělení kotoučových strojů: podle produkce: – obalářské: – potisk papíru, kartonu – potisk fólií - plasty, hliník – časopisecké: – potisk papíru
podle konstrukce: – počet tiskových jednotek – formát potiskovaného materiálu ( úzkoformátové, širokoformátové) – využití (jednoúčelové, variabilní) – kombinace s jinou tiskovou technikou (flexotisk, ocelotisk)
5 Vykladač
94
Způsob schnutí hlubotiskových barev – v hlubotisku je charakteristický přenos relativně velkého množství barvy, tím je zaručena možnost dokonalého vybarvení tisku, především v přechodech ze světla do plné plochy nebo v půltónech – proto jsou hlubotiskové barvy pro tisk obalů a časopisů nízko konzistentní – těkavá rozpouštědla nebo voda se odpařují – fyzikální způsob schnutí – na potiskovaném materiálu vytváří pevný barvový film – vodou ředitelné hlubotiskové barvy v potiskování savých materiálů: papíru - tapet, vlnité lepenky… – nepřinášejí žádný principiální problém ve schnutí barev
95
DIGITÁLNÍ TISK
Úvod Pro klasické (konvenční) tiskové techniky je nezbytným předpokladem vytvoření tiskové formy, jejíž vlastnosti pak rozhodují o způsobu tisku, typu tiskových barev a konstrukci tiskových strojů. Digitální tisk se od těchto technologií liší právě absencí reálné a trvalé tiskové formy. Svůj název odvozuje od skutečnosti, že tisk probíhá přímo z digitálních podkladů, přenesených do tiskového stroje. Digitální tisk je použitelný v mnoha oborech polygrafické výroby, kde může doplňovat, příp. nahrazovat konvenční tiskové techniky - např. ofset při malonákladovém tisku, sítotisk při velkoformátovém tisku nebo flexotisk při obalovém tisku. Použití digitálního tisku je podmíněno jeho výhodností pro daný typ zakázky.
Výhody Digitální tisk je použitelný v mnoha oborech polygrafické výroby, kde může doplňovat, příp. nahrazovat konvenční tiskové techniky - např. ofset při malonákladovém tisku, sítotisk při velkoformátovém tisku nebo flexotisk při obalovém tisku. Použití digitálního tisku je podmíněno jeho výhodností pro daný typ zakázky. Tisk variabilních dat Tisk variabilních dat je umožněn novým vytvářením obrazu pro každý výtisk. To je využíváno při personalizaci, kdy každý výtisk obsahuje jinou informaci; často se jedná o číslo nebo údaje spojené s osobou adresáta tiskoviny. Tisk na požádání (print-on-demand) Výhodu tisku na požádání lze snadno ukázat na příkladu nakladatelství. Při použití klasických tiskových technik je z ekonomického hlediska nutné publikaci vytisknout (a posléze prodat) v určitém nákladu. Řada publikací je z tohoto důvodu nerentabilní. Zakázky, jejichž předpokládaná prodejnost překročí tento minimální náklad, jsou vytištěny, a v případě vyšší poptávky se následně dotiskují v podobných nákladech. Při použití digitálního tisku je minimální výše nákladu pro dosažení rentability mnohem nižší a publikaci lze kdykoliv později dotisknout i po jednotlivých kusech.
Základní rozdělení V současné době je využíváno několik digitálních technologií, z nichž nejrozšířenější jsou elektrofotografie a inkjetový tisk. Inkjetový tisk
Elektrografie
Inkjetový tisk lnkjetový, příp. inkoustový či tryskový tisk je z hlediska vytvoření obrazu nejjednodušší digitální tiskovou technikou. Inkoust je vystřikován přímo na potiskovaný materiál. Současný inkjetový tisk využívá dva základní principy řízení tvorby proudu kapek, označované jako kontinuální a tzv. drop-on-demand.
Kontinuální tisk Při kontinuálním tisku je generován souvislý proud kapek daného objemu. Ze zásobníku je inkoust přiváděn do generátoru kapek, ze kterého jsou účinkem periodického tlakového působení piezoelektrického krystalu (viz kap. 12.1.2) vystřikovány kapky mezi dva páry elektrod. Jednotlivé kapky mohou být nabíjeny a následně vychylovány z přímého směru. Způsob, kdy kapky, které mají vytvořit obraz, nejsou nabíjeny a dopadají na potiskovaný materiál, zatímco ostatní kapky jsou nabity, vychýleny z přímého směru, zachyceny a vráceny zpět do zásobníku inkoustu
Drop-on-demand. U této technologie jsou na základě digitálních tiskových podkladů generovány elektrické impulsy způsobující vystřelení kapek - na rozdíl od kontinuálního tisku jsou tedy vystřelovány pouze ty kapky, které tvoří obraz. Jak vyjadřuje angl. Výraz drop-on-demand, používaný pro označení tohoto způsobu tisku i v češtině, jsou kapky vytvářeny podle potřeby - "na požádání". Generátor kapek
Tisková hlava
Papír Směr pohybu papíru
Data
Inkoust
Řídící signál
Piezoelektrický inkjetový tisk Piezoelektrické systémy využívají k vystřikování kapek inkoustu z tiskové hlavy tzv. obráceného piezoelektrického jevu. K piezoelektrickému jevu dochází u některých krystalických látek a jeho podstatou je, že se krystal při stlačení elektricky nabije. Obrácený piezoelektrický jev spočívá ve změně rozměru či tvaru krystalu po přivedení elektrického napětí; bez napětí se krystal vrací do původního tvaru.
Elektrofotografie Fotovodivý povrch obrazového válce je nejprve nabit v nabíjecí jednotce. Osvitem jsou vybita určitá místa, čímž dojde k vytvoření latentního obrazu, který je následně vyvolán pomocí elektricky nabitého toneru. Z vyvolaných míst je toner pře nesen na potiskovaný materiál, kde je zafixován pomocí vysoké teploty. Latentní obraz je z povrchu obrazového válce odstraněn mazací jednotkou a zbytky toneru jsou mechanicky odstraněny v čisticí jednotce. Posledním krokem tiskového cyklu je odstranění zbytkového náboje z povrchu válce expozicí světlem ve vybíjecí jednotce.
Kvalita tisku a její hodnocení Kvalitu tisku ovlivňují následující faktory: • Typ tiskoviny • Grafický návrh • Příprava tisku • Potiskovaný materiál • Tisk • Zušlechťování a dokončovací operace Standardizace: Usnadnění automatizace a řízení výrobních postupů (mezinárodní norma ISO 12647)
Hodnocení optických vlastností • • • • •
Hodnocení barev Tónová hodnota a nárůst tónové hodnoty Tiskový kontrast Přijímavost tiskových barev Chyba odstínu a čistota procesních barev
Hodnocení barev Barevný vjem je výsledkem vzájemného působení tří faktorů - pozorované barevné plochy, osvětlení a citlivosti zrakového systému. Měření se za podmínek standardního osvětlení a pozorovatele redukuje na měření optických vlastností barevné plochy, tj. její schopnosti určitý podíl dopadajícího světla absorbovat nebo odrážet. K tomu se využívá denzitometrie nebo spektrofotometrie.
R+B=M
magenta
G + M = white R+B=M
R+G=Y
yellow
B + Y = white R+G=Y
G+B=C
cyan
R + C = white G+B=C
Tónová hodnota a nárůst tónové hodnoty Tónová hodnota A je veličina, která dnes nahrazuje dříve používaný termín plošné pokrytí a udává se v procentech. Pro její stanovení je třeba naměřit optickou hustotu plné plochy procesní barvy. Kvalitu tisku charakterizuje rozsah reprodukovatelných tónových hodnot, tj. interval daný nejnižší a nejvyšší rozlišitelnou tónovou hodnotou.
Pomocí nárůstu tónové hodnoty ΔA je popisována změna plochy tiskových bodů např. v důsledku přenosu barvy působením tlaku během tisku.
Tiskový kontrast Optimální vybarvení tisku je charakterizováno nejmenším množstvím tiskové barvy, jímž se dosáhne největší optické hustoty, aniž zároveň nastane výrazné rozšíření autotypických bodů. Rozšíření se projevuje sléváním plochy ve stínech, tím se zmenšuje podíl bílé nepotištěné plochy a klesá kontrast.
Přijímavost tiskových barev T (trapping) Parametr vyjadřující schopnost barvy přijímat další vrstvu barvy při tisku do mokré. Přijímavost ovlivňují především fyzikální vlastnosti barvy (viskozita, lepivost a rychlost zasychání), tloušťka barvové vrstvy a také pořadí barev při tisku, konstrukce tiskového stroje, ovlivňující časový interval mezi tiskem jednotlivých barev, a tiskový tlak. Obecně platí, že nevysušená vrstva tiskové barvy (mokrá) přijme tenčí vrstvu další barvy než vrstva dokonale vysušená.
Kontrolní proužky a jejich využití pro hodnocení kvality tisku
O doplnění nátiskového archu o kontrolní proužek se postará nátiskový software, který obvykle nabídne uživateli možnost volit typ. Existuje několik základních standardizovaných proužků, které se navzájem liší počtem a skladbou barevných polí (konkrétní vzhled proužku navíc závisí na použitém měřícím přístroji). Se standardními proužky je možné nátiskové i certifikační programy používat bez složitějšího nastavování přímo v základní konfiguraci, navíc s jistotou, že výstup z libovolného nátiskového program bude možné ověřit jakoukoliv profesionální certifikační aplikací. Zejména v Evropě se na pozici převládajícího standardu prosadil proužek Ugra/FOGRA MediaWedge V2.2. Protože je proužek tištěn spolu s motivem, a na oba jsou aplikována stejná pravidla správy barev, odpovídá simulovanému tiskovému procesu i barevnost polí proužku.
Kontrolní proužky a jejich využití pro hodnocení kvality tisku
Další jevy spojené s kvalitou tisku
Deformace tiskových bodů v důsledku smyku, zdvojování nebo rozmazání Přesnost soutisku obrazů v jednotlivých barvách
