STŘEDNÍ DÉLKA ŽIVOTA V ČESKÉ REPUBLICE A V ZEMÍCH EU

STŘEDNÍ DÉLKA ŽIVOTA V ČESKÉ REPUBLICE A V ZEMÍCH EU Life expectancy in the Czech Republic and EU countries

Jana Langhamrová Abstract

The goal of this paper is to point out changes in mortality that were responsible for longer life expectancy and lower infant mortality. The trend of basic indicators that contributed to changes in mortality was assessed based on the time series data available on the website of Czech Statistical Office. The life expectancy paradox and the necessary level of birth rate and life expectancy to maintain level of simple reproduction was calculated based on the trend of life expectancy in selected age groups of men and women, infant mortality coefficient and actual birth rate in the Czech Republic during 1920-2009. It also compares life expectancy in the Czech Republic and European. Life expectancy in all countries keeps going up, with the exception of e.g. the countries of the former Soviet Union where life expectancy has been fluctuating for the past 20 years. Individual countries are compared based on data from the Human Mortality Database. Keywords

infant mortality coefficient, life expectancy, paradox of life expectancy, time series. Klíčová slova

kvocient kojenecké úmrtnosti, střední délka života, paradox střední délky života, časové řady.

Úmrtnost a střední délka života v historickém kontextu

Hospodářská i sociální situace každé země je ovlivněna vývojem její populace a stejně tak populační vývoj reaguje na podněty z hospodářské a sociální oblasti. Minulý, současný či budoucí populační vývoj je výrazně předurčen strukturou populace. Proto je pro jakékoli závěry související s populací či odhady budoucího vývoje nezbytná znalost věkové a pohlavní struktury této populace. Struktura populace je určena vývojem porodnosti, úmrtnosti a migrace. V současné době dochází ve všech vyspělých zemích včetně ČR k významnému stárnutí populace. Jedním typem stárnutí je tzv. absolutní stárnutí, které je způsobeno snižováním úmrtnosti a prodlužováním střední délky života. Modernizace

Po celou dobu existence lidstva nebyl na světě zaznamenán tak rychlý početní růst obyvatelstva, jaký nastal za posledních zhruba dvě stě let. V minulosti obyvatelstvo přibývalo pomalu především díky vysoké míře úmrtnosti. Porodnost byla v průměru o trochu vyšší než úmrtnost a díky tomu nedošlo k úplnému zániku lidstva. Úmrtnost obyvatelstva sloužila jako hlavní regulace počtu obyvatel ve společnosti. Jakmile došlo k procesu modernizace, objevily se významné změny v úmrtnosti a porodnosti, díky nimž populace přešla z tzv. klasického režimu reprodukce na moderní režim reprodukce. Pro klasický model reprodukce je typická 1

vysoká porodnost a vysoká úmrtnost, kdežto pro moderní režim reprodukce naopak nízká porodnost a nízká úmrtnost. Populace nejprve mládnou a následně dochází k demografickému stárnutí. Z pohledu demografického chování dochází ke změnám, které jsou v literatuře nazývány jako tzv. demografická revoluce či demografický přechod. K těmto změnám došlo především díky pokrokům v medicíně, zlepšení úrovně hygieny obyvatelstva a zvýšení životní úrovně. Mimo jiné také dochází k industrializaci a urbanizaci, zvýšil se podíl obyvatel žijících ve městech. Snížení úmrtnosti v době demografické revoluce bylo způsobeno především snížením úmrtnosti novorozenecké, kojenecké a dětské. Tak jak přežívá více mladších osob, zvyšují se i podíly mladých osob v populaci. Více mladých přežije do rodičovského věku, a díky tomu se pak zvyšuje i počet narozených. Historický vývoj stárnutí a střední délky života

Demografie rozlišuje dva typy stárnutí populace. Prvním z nich je relativní stárnutí obyvatelstva, které je způsobeno snížením porodnosti a v důsledku toho dojde ke snížení podílu dětí v populaci. Někdy se tento typ stárnutí nazývá stárnutí v základně věkové pyramidy. Druhým typem stárnutí je absolutní stárnutí, kterým se rozumí tzv. stárnutí ve vrcholu věkové pyramidy a je způsobeno snižováním úmrtnosti a nárůstem střední délky života. Přibývá tak starších lidí v populaci. Zda populace mládne či stárne, závisí na charakteru věkové struktury v minulosti a na tom, jaká je v současnosti porodnost a úmrtnost. V dřívější době platilo, že vysoká míra úmrtnosti měla za následek krátkou střední délku života. Ansley J. Coale, jeden z nejznámějších amerických demografů, již v 60. letech upozorňuje na významnou roli úmrtnosti v demografickém stárnutí. Úmrtnost podle něho ovlivňuje na počátku procesu demografického stárnutí věkovou strukturu méně než plodnost a to dokonce opačným způsobem (viz Coale [2]). Tak jak se zvyšuje délka života, redukuje se úmrtnost a populace je na počátku o něco mladší, je to dáno úrovní specifických úmrtností. Nejvyšší úmrtnost se projevuje na počátku života, v dětském věku klesá na minimum a v pozdějším věku se opět zvyšuje. Střední délka života při narození je velmi silně ovlivněna úrovní kojenecké a dětské úmrtnosti. V dřívější době měla velký vliv i vysoká mateřská úmrtnost. Nízké střední délky života při narození však neznamenají, že by se lidé nemohli dožívat vyššího věku, pokud přežijí období vysoké úmrtnosti na počátku života. Tak jak se zlepšovaly životní i ekonomické podmínky obyvatelstva, začala se plynule zvyšovat i střední délka života, více lidí přežívalo do vyššího věku. Nejvýraznější změny byly zaznamenávány v moderních společnostech ve druhé polovině 19. století. V této době se v průměru střední délka života při narození za obě pohlaví dohromady pohybovala kolem 41 let a do roku 1900 se zvýšila na 50 let, jak uvádí Rabušic [19]. V dnešní době se v nejvyspělejších zemích střední délka života při narození za obě pohlaví pohybuje okolo 80 let. Na růstu střední délky života se podílela řada faktorů. Nejprve platilo, že čím byly vyšší příjmy obyvatelstva, tím byla v dané oblasti zaznamenána vyšší úroveň úmrtnosti. Můžeme si klást otázku, jak bylo toto možné, když lidé, kteří měli vyšší příjmy, měli také lepší bydlení, lepší stravu, zdravotní péči apod. V době předindustriální v Evropě žili tito lidé ve městech a blízkém okolí. V tomto období platilo, že v oblastech s vysokou koncentrací obyvatelstva byli častou příčinou úmrtí infekční a parazitární nemoci. V době, kdy ještě nebyla ve městech dostatečná hygienická opatření, která by bránila rychlému šíření těchto chorob, docházelo k velkým epidemiím. Také přistěhovalci neměli proti místním nemocem dostatečnou imunitu a často jim podlehli. Podle historických demografů v tehdejší době 2

platilo, že v zemědělských oblastech Evropy, kde nebyla vysoká koncentrace obyvatelstva, byla naděje na dožití vyšší (45-50 let) než ve městech (30-33 let). Postupně dochází k rozvoji společnosti a lze tak více investovat do zdravotnictví. V 19. století se v Evropě stavějí nemocnice a známy jsou z této doby Kochovy a Pasteurovy objevy. Budují se vodovody, zdroje nezávadné pitné vody, začínají se budovat kanalizace. Obyvatelstvo si začíná uvědomovat důležitost hygienických zásad v boji proti infekčním chorobám. Snižuje se výskyt velkých epidemií. Obyvatelstvo se poměšťuje a začíná platit, že oblasti s vyšším příjmem mají delší střední délku života. V 60. letech 20. století dochází k významnému rozvoji medicíny. Výrazně se začíná prodlužovat věk, přibývá osob starších věkových skupin. Dochází k podstatnému stárnutí populací vyspělých zemí, za kterým stojí velmi nízká úmrtnost. Velká část obyvatel těchto zemí se dožívá 65 let, stále více se jich dožívá i 85 let. Pokles úmrtnosti byl zřetelný především u starších věkových skupin. Tak jak se snižují specifické úmrtnosti starých osob, roste i střední délka života. Mnoho odborníků si klade otázku, kde jsou meze lidského věku, kolika let se budeme dožívat a jestli se budou lidé vysokého věku dožívat v dobrém zdravotním stavu? Jestli léta přidaná budou léta aktivního života bez nemocí, či zda lidé budou nemocní a nesoběstační. Je možné nějakým způsobem zpomalit či oddálit stárnutí? Dlouhověkost je dána dědičností, stylem života, prodělanými chorobami atp. Přirozená délka života je podle Wolfa 90-100 let (viz Wolf [24]). Někteří vědci hovoří o tom, že smrt před 90. rokem věku je předčasná (Kučera [13]). Stále více si demografové uvědomují, co vše způsobí významný nárůst starších osob v populaci. Otázkou zůstávají nezbytné náklady na zdravotní a sociální péči se všemi důsledky v oblasti ekonomické, sociální a politické. Střední délka života, paradox střední délky života a kvocient kojenecké úmrtnosti

V této části bude provedeno srovnání vybraných ukazatelů délek života na základě dostupných údajů z úmrtnostních tabulek let 1920-2009. Bude porovnána střední délka života mužů a žen ve vybraných věkových skupinách, vypočtena tzv. mužská nadúmrtnost. Vše bude doplněno křivkou vývoje kvocientu kojenecké úmrtnosti za dostupné časové období. Některé údaje byly k dispozici od roku 1920 do současnosti, některé byly k dispozici od roku 1785. Vzhledem k tomu, že čím delší řady byly dostupné, tím více byly znatelné výkyvy či trendy ve sledovaných ukazatelích, jsou zde tyto řady také použity. Tato část je doplněna mimo jiné grafickým zobrazením paradoxů délek života. Pro názornost byl vypočten natalitní limit a provedeny výpočty o porodnosti a délce života potřebné pro zajištění prostné reprodukce obyvatelstva. Vývoj střední délky života

Nejprve se budeme zabývat vývojem střední délky života za muže a za ženy v letech 1920-2009 (viz obr. 1). Na hodnoty střední délky života má vliv vývoj úmrtnosti v příslušných letech. Na počátku 20. století mělo obyvatelstvo žijící na území dnešní České republiky vysokou úroveň úmrtnosti. Nejvyšší úroveň úmrtnosti byla již v roce 1918 v důsledku pandemie španělské chřipky, následoval pokles úmrtnosti na normální úroveň v letech 1923-1925. Další chřipkové epidemie byly v letech 1927 a 1929. Na počátku tohoto období byla také velmi nepříznivá úroveň kojenecké úmrtnosti, ta dosahovala téměř 165 promile.

3

140,0

120,0 100,0 80,0 60,0 40,0

20,0

kvocient kojenecké úmrtnosti (v ‰)

160,0

e00 muži

e01 muži

e00 ženy

e01 ženy

2005

2000

1995

1990

1985

1980

1975

1970

1965

1960

1955

1950

1945

1940

1935

1930

1925

0,0 1920

střední délka života (v letech)

82,00 80,00 78,00 76,00 74,00 72,00 70,00 68,00 66,00 64,00 62,00 60,00 58,00 56,00 54,00 52,00 50,00 48,00 46,00

kojenecká úmrtnost

Obr. 1 - Porovnání střední délky života pro 0 a 1leté muže a ženy a kvocientu kojenecké úmrtnosti v letech 1920 – 2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty. V grafu č. 1 je záměrně ponechána nejenom střední délka života za muže a za ženy při narození (v grafech značeno e00), ale je zde také uvedena střední délka života osoby 1leté (v grafech značeno e01) a to zejména z důvodu toho, že po dlouhou dobu platil tzv. paradox střední délky života, který bude podrobněji popsán v souvislosti s dalšími grafy. Názorně je také vidět, jak spolu s výrazným snížením kvocientu kojenecké úmrtnosti z hodnoty okolo 165 promile v roce 1920 postupně s drobnými výkyvy klesá kojenecká úmrtnost na hodnotu okolo 3-4 promile a současně postupně dochází k růstu, občas stagnaci délek života pro obě pohlaví. Nejvýraznější výkyv v kvocientu kojenecké úmrtnosti byl v roce 1945 a byl způsoben zhoršenými hygienickými podmínkami na konci války. Délka života je uvedena pro každé pohlaví zvlášť z důvodu rozdílné úrovně úmrtnosti mužů a žen. Z údajů o vývoji střední délky života pro muže při narození vyplývá, že do roku 2009 došlo k celkovému nárůstu o 58 % oproti roku 1920. Nárůst střední délky života žen při narození činí 62 % oproti roku 1920, ovšem od roku 2004 dochází k většímu nárůstu střední délky života žen (přibližně o 60-70 %) ve věkových skupinách 68-75 let. Tento nárůst je zřejmě způsoben zlepšujícími se úmrtnostními poměry žen ve vyšších věkových skupinách. Obecně platí, že střední délka života se v čase prodlužovala především snižováním kvocientu kojenecké úmrtnosti. Ten je v posledních letech na velmi nízké úrovni. Délka života se začíná prodlužovat především snižováním úmrtnosti ve středních a vyšších věkových skupinách. Zlepšuje se zejména úmrtnost na nemoci oběhové soustavy a to jak u mužů, tak u žen. Z tabulky č. 1 je vidět, že v roce 1920 se právě narozený muž v průměru dožil 47,05 let a právě narozená žena 49,06 let. To platilo za předpokladu neměnné úmrtnosti. V roce 2009 již měl právě narozený muž před sebou v průměru 74,19 let a žena 80,13. Rostla také střední délka života ve vybraných věkových skupinách. Například 60letý muž měl v roce 1920 v průměru před sebou ještě 13,81 let života, kdežto v roce 2009 již 18,59 let. Také 60letá žena měla před sebou v roce 1920 14,14 let života a v roce 2008 to bylo již 22,52 let života. 4

Tab. 1 - Střední délka života za určité věkové skupiny ve vybraných letech. muž 1920 1930 1940 1950 1960 1970 1980 1990 2000 2009

0letý 47,05 54,22 57,10 62,31 67,92 66,13 66,81 67,58 71,65 74,19

20letý 42,47 45,73 46,19 48,51 50,39 48,49 48,75 48,90 52,37 54,69

40letý 27,79 29,34 28,86 30,64 31,95 30,11 30,06 30,19 33,43 35,57

žena 60letý 13,81 14,78 14,11 14,96 15,56 14,11 14,31 14,58 17,02 18,59

80letý 4,72 4,90 4,33 5,29 5,56 5,05 4,64 5,05 6,11 6,68

0letá 49,60 58,04 61,29 67,00 73,40 73,02 73,86 75,42 78,35 80,13

20letá 43,32 48,49 49,31 52,26 55,22 54,85 55,34 56,45 58,91 60,53

40letá 28,72 31,83 31,89 33,88 36,02 35,59 35,91 37,00 39,34 40,92

60letá 14,14 15,97 15,69 16,88 18,39 17,96 18,17 19,14 21,21 22,52

80letá 4,73 5,34 4,78 5,31 5,74 5,67 5,57 6,25 7,09 7,52

e20 muži e20 ženy

e40 muži e40 ženy

e60 muži e60 ženy

2005

2000

1995

1990

1985

1980

1975

1970

1965

1960

1955

1950

1945

1940

1935

1930

1925

65,0 60,0 55,0 50,0 45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 1920


Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty

e80 muži e80 ženy

Obr. 2 - Vývoj střední délky života ve vybraných věkových skupinách v letech 1920-2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty. To, že se lidé dožívají vyššího věku, má za následek již zmiňované stárnutí populace. Proto tak, jak se prodlužuje střední délka života za muže i ženy, je zajímavé sledovat vývoj střední délky života ve vybraných věkových skupinách. Z pohledu časové řady (viz obr. 2) je názorně vidět mužská nadúmrtnost. Ve všech věkových skupinách mají ženy delší střední délku života než muži. Čím nižší věk, tím je rozdíl v čase vyšší. Obecně pak platí, že s rostoucím věkem se snižuje i rozdíl mezi délkou života pro muže a ženy. Z grafu je vidět, že rozdíl mezi muži a ženami ve věku 80 let je výrazně menší než např. u 20letých. Zajímavá je i skutečnost, že se tento rozdíl v čase zvětšuje, v současnosti spíše stagnuje. Proč mají muži na počátku života délku života téměř o 7 let nižší než ženy, je častou otázkou. Tento jev je způsoben obecně vyšší intenzitou měr úmrtnosti mužů ve všech věkových skupinách. Pokud se však muži dožijí vysokého věku, mají před sebou přibližně podobnou délku života jako ženy. 5

V tabulce č. 2 je vidět již zmiňovaný fakt, že se v čase rozdíl mezi střední délkou života žen a mužů zvyšoval z 2,55 let pro 0leté v roce 1920 na 5,93 let v roce 2009. Obdobně to platí i u ostatních vybraných věků a let. V nejvyšších věkových skupinách se rozdíl mezi střední délkou života mužů a žen výrazně sníží. Tab. 2 - Rozdíl střední délky života žen a mužů za určité věkové skupiny ve vybraných letech 1920

1930

1940

1950

1960

1970

1980

1990

2000

2009

0 let

2,55

3,82

4,19

4,69

5,49

6,89

7,05

7,83

6,70

5,93

20 let

0,84

2,76

3,12

3,75

4,83

6,36

6,59

7,55

6,54

5,84

40 let

0,93

2,48

3,03

3,24

4,07

5,47

5,85

6,82

5,91

5,35

60 let

0,34

1,19

1,58

1,92

2,83

3,85

3,86

4,56

4,19

3,92

80 let

0,01

0,44

0,45

0,02

0,18

0,62

0,93

1,20

0,98

0,83


Paradox střední délky života

Zajímavý pohled na vývoj střední délky života je z pohledu tzv. paradoxu střední délky života. Paradox střední délky života se obvykle používá pouze pro porovnání střední délky života osoby právě narozené a osoby jednoleté. Zaměříme-li se podrobněji na délky života osob v dětském věku, zjistíme, že v dřívější době platilo, že i délka života osoby 13leté byla delší, než délka života osoby při narození. Z dostupných dat pro střední délku života při narození pro muže a ženy například vyplývá, že v roce 1920 byla naděje dožití pro 13letého chlapce vyšší než pro 0letého v témže roce. Totéž platilo v roce 1920 pro 12letou dívku. Bylo to způsobeno vysokou kojeneckou a dětskou úmrtností. V rámci přehlednosti nejsou v následujících grafech paradoxy středních délek života uvedeny pro osoby starší 5 let, přestože se tento jev v období 1920-2009 vyskytuje i v již zmíněných vyšších věcích. V tabulce č. 3 je vidět rozdíl mezi nulaletou a jednoletou osobou pro vybrané roky za období 1920-2009. Je zde patrné, že díky zlepšování úrovně kojenecké úmrtnosti dochází k postupnému zvyšování hodnoty střední délky života pro nulaleté osoby a až k úplnému vymizení paradoxu střední délky života pro obě pohlaví. Tab. 3 - Rozdíl střední délky života 0 a 1leté osoby ve vybraných letech 1920

1930

1940

1950

1960

1970

1980

1990

2000

2009

Muži

-8,48

-6,75

-5,15

-3,56

-0,57

-0,53

-0,31

0,16

0,67

0,77

Ženy

-7,24

-5,70

-4,25

-2,94

-0,25

-0,28

-0,05

0,31

0,72

0,78


Graf č. 3 ukazuje porovnání vývoje střední délky života 0-5letého chlapce v letech 1920-2009. Z grafu je vidět, že poprvé v roce 1951 byla střední délka života pro právě narozeného chlapce vyšší, než pro 5letého chlapce. Následně pak v roce 1952 to samé platilo pro 4letého chlapce, v roce 1953 pro 3letého chlapce a v roce 1959 pro 2letého chlapce. Teprve v roce 1985 byla střední délka života právě narozeného (0letého) chlapce vyšší než délka života 1letého chlapce. Ještě několik dalších let nebyl významný rozdíl mezi délkou života při narození chlapce a délkou života 1letého chlapce. Nedošlo již ale k tomu, že by délka života pro právě narozeného chlapce byla kratší, než délka života jednoletého či víceletého chlapce. 6

e00 muži

e01 muži

e02 muži

e03 muži

e04 muži

2005

2000

1995

1990

1985

1980

1975

1970

1965

1960

1955

1950

1945

1940

1935

1930

1925

1920


76,0 74,0 72,0 70,0 68,0 66,0 64,0 62,0 60,0 58,0 56,0 54,0 52,0 50,0 48,0 46,0

e05 muži

Obr. 3 - Porovnání střední délky života 0-5letého chlapce v letech 1920-2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty.

e00 ženy

e01 ženy

e02 ženy

e03 ženy

e04 ženy

2005

2000

1995

1990

1985

1980

1975

1970

1965

1960

1955

1950

1945

1940

1935

1930

1925

81,0 79,0 77,0 75,0 73,0 71,0 69,0 67,0 65,0 63,0 61,0 59,0 57,0 55,0 53,0 51,0 49,0 1920


Totéž můžeme vidět u grafu č. 4 - Porovnání střední délky života 0-5leté dívky v letech 1920-2009. U děvčat se úmrtnostní poměry vyvíjejí příznivěji a změny v paradoxech přicházejí v dřívějších letech než je tomu u chlapců. U děvčat v roce 1949 byla střední délka života pro 0leté poprvé vyšší než pro 5leté, pro 4leté k tomu došlo v roce 1952, pro 3leté v roce 1953 a pro 2leté v roce 1955. Teprve v roce 1981 byla poprvé střední délka života při narození pro dívku vyšší než u 1leté dívky. Také pro dívky platí, že od tohoto roku nedošlo k tomu, že by byla střední délka života při narození pro dívku kratší, než střední délka života 1leté dívky.

e05 ženy

Obr. 4 - Porovnání střední délky života 0-5leté dívky v letech 1920-2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty. 7

e00 muži

e01 muži

e02 muži

e03 muži

e04 muži

2005

2000

1995

1990

1985

1980

1975

1970

1965

1960

1955

1950

76,0 74,0 72,0 70,0 68,0 66,0 64,0 62,0 60,0 58,0 56,0 54,0 52,0 50,0 1945


Pouze pro lepší přehlednost jsou zde uvedeny stejné grafy pro chlapce (graf č. 5) a dívky (graf č. 6) od roku 1945. Je na nich názorněji vidět, jak postupně mizí paradox střední délky života a zlom, kdy zcela vymizí v roce 1985 pro chlapce a v roce 1981 pro dívky.

e05 muži

e00 ženy

e01 ženy

e02 ženy

e03 ženy

e04 ženy

2005

2000

1995

1990

1985

1980

1975

1970

1965

1960

1955

1950

82,0 80,0 78,0 76,0 74,0 72,0 70,0 68,0 66,0 64,0 62,0 60,0 58,0

1945


Obr. 5 - Porovnání střední délky života 0-5letého chlapce v letech 1945-2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty.

e05 ženy

Obr. 6 - Porovnání střední délky života 0-5leté dívky v letech 1945-2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty. Na grafu č. 7 je zobrazen paradox střední délky života pro nulaleté a jednoleté chlapce a dívky v období 1960-2008. Po celou dobu je vidět rozdíl mezi střední délkou života mužů a žen, který se pohybuje přibližně v rozmezí 5,5-8 let ve prospěch žen, což je také patrné 8

e00 muži

e01 muži

e00 ženy

2008

2006

2004

2002

2000

1998

1996

1994

1992

1990

1988

1986

1984

1982

1980

1978

1976

1974

1972

1970

1968

1966

1964

1962

81,0 80,0 79,0 78,0 77,0 76,0 75,0 74,0 73,0 72,0 71,0 70,0 69,0 68,0 67,0 66,0 65,0 1960


z tabulky č. 2. Za určitou stagnací či poklesem ve vývoji střední délky života v období 19601990 může stát ustrnutí českého zdravotnictví na určité úrovni, jak uvádí Kučera [14].

e01 ženy

Obr. 7 - Porovnání střední délky života pro 0 a 1leté v letech 1960-2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty. Potřebná úroveň porodnosti a střední délky života pro zachování prosté reprodukce

Zajímavé je vypočítat si, jaká je potřebná porodnost či délka života při narození pro zachování prosté reprodukce obyvatelstva. Vychází se při tom ze vztahu, který platí v úmrtnostních tabulkách a zjednodušeně řečeno se natalitní limit rovná porodnosti ve stacionárním obyvatelstvu. Také platí, že natalitní limit je převrácenou hodnotou střední délky života novorozence vynásobený tisícem a udává, pod jakou hodnotu by neměla dlouhodobě klesnout skutečná porodnost, aby nedocházelo k úbytku obyvatelstva. Pokud vztah obrátíme, je možné vypočítat, jaká by musela být střední délka života, aby byla zachována při konkrétní skutečné porodnosti prostá reprodukce obyvatelstva. Protože pro ostatní ukazatele není dostupná takto dlouhá časová řada, využilo se časové řady skutečné porodnosti v České republice, která je k dispozici od roku 1785. Bylo vypočítáno, jaká by musela být délka života při narození, která by zajišťovala udržení početního stavu obyvatel (viz graf č. 8). Při vysoké porodnosti okolo 45 promile by k zajištění prosté reprodukce stačila délka života okolo 22 let a naopak při skutečné porodnosti okolo 9 promile by délka života při narození musela být pro udržení prosté reprodukce neuvěřitelných 114 let. Z tohoto pohledu je jasně vidět, že skutečná porodnost není dostatečně vysoká, aby zajistila udržitelný stav populace (bez migrace).

9

120

46,0 42,0

100

34,0

80

30,0

střední délka života nutná pro zachování prosté reprodukce

2005

1995

1985

1975

1965

1955

1945

1935

1925

1915

1905

6,0 1895

20 1885

10,0 1875

30 1865

14,0

1855

40

1845

18,0

1835

50

1825

22,0

1815

60

1805

26,0

1795

70

porodnost (v ‰)

38,0

90

1785


110

skutečná porodnost

Obr. 8 - Střední délka života potřebná pro zachování prosté reprodukce obyvatelstva při dané úrovni porodnosti v letech 1785-2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty. Ostatní propočty již jsou provedeny za dostupné údaje z úmrtnostních tabulek od roku 1920. Graf č. 9 ukazuje střední délku života za obě pohlaví dohromady skutečnou a potřebnou pro zachování prosté reprodukce obyvatelstva v letech 1920-2008. I zde je vidět, že se v čase střídají období, kdy by populace České republiky početně přirozenou měnou rostla a naopak. 120,0


110,0 100,0 90,0 80,0 70,0

60,0 50,0 40,0

střední délka života skutečná

2005

2000

1995

1990

1985

1980

1975

1970

1965

1960

1955

1950

1945

1940

1935

1930

1925

1920

30,0

střední délka života potřebná

Obr. 9 - Střední délka života skutečná a střední délka života potřebná pro zachování prosté reprodukce obyvatelstva v letech 1920-2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty. 10

Předchozí příklady nebyly obvyklé, zpravidla se počítá převrácená hodnota střední délky života novorozence (natalitní limit) a porovnává se s hodnotou skutečné porodnosti. Pokud se hodnota skutečné porodnosti dlouhodobě pohybuje pod úrovní natalitního limitu, dochází k úbytku obyvatelstva přirozenou měnou a naopak. Toto je zřejmé z grafu č. 10. Stejně jako v grafu č. 9 i zde je vidět, že v letech 1933 –1938, 1945, 1959-1962, 1967 a 1968 byla skutečná porodnost pod hodnotou natalitního limitu a od roku 1981 již tento limit nepřekročila. Dochází tedy k tomu, že porodnost a následně i plodnost nedosahuje v České republice hodnot, které by zajišťovaly prostou reprodukci obyvatelstva přirozenou měnou.

porodnost a natalitní limit (v ‰)

26,0 24,0 22,0 20,0

18,0 16,0 14,0 12,0 10,0

skutečná porodnost

2005

2000

1995

1990

1985

1980

1975

1970

1965

1960

1955

1950

1945

1940

1935

1930

1925

1920

8,0

natalitní limit

Obr. 10 - Porodnost skutečná a porodnost potřebná pro zachování prosté reprodukce (natalitní limit) v letech 1920-2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty. 1,50 1,40 1,30 1,20 1,10 1,00

0,90 0,80 0,70 2005

2000

1995

1990

1985

1980

1975

1970

1965

1960

1955

1950

1945

1940

1935

1930

1925

1920

0,60

poměr skutečného vývoje a záchovné hranice prosté reprodukce úroveň prosté reprodukce

Obr. 11 - Vývoj úrovně reprodukce nutné pro zachování počtu obyvatel v letech 1920-2009. Zdroj: data ČSÚ, vlastní výpočty

11

O kolik se hodnoty skutečné porodnosti liší od hodnot potřebných pro prostou reprodukci obyvatelstva je vidět z grafu č. 11. Nejvyšší rozdíl je v roce 1947, kdy byla skutečná porodnost téměř o 48 % vyšší, než bylo třeba pro prostou reprodukci a naopak v letech 1996 a 1997, kdy byla hodnota o 35% nižší, než bylo třeba pro prostou reprodukci obyvatelstva. Od roku 1981 až do dnešní doby se úroveň porodnosti pohybuje pod záchovnou hranicí prosté reprodukce a tudíž dochází k přirozenému úbytku obyvatelstva. Vývoj střední délky života 0letých mužů a žen ve vybraných zemích Evropy

V následující části jsou záměrně netypicky rozděleny vybrané evropské země na země „východní“ a „západní“. Netypický je přístup k rozdělení zemí. Ne z pohledu regionálního tak jako bývá obvyklé, ale z pohledu postavení vzhledem k České republice. Toto rozdělení se zdálo vhodné také na základě vyhodnocení dostupných dat čerpaných z databáze Human Mortality Database [8]. Země jsou rozděleny následovně. Do skupiny ,,západních“ zemí byly pro tyto účely zařazeny tyti státy: Francie, Belgie, Lucembursko, Nizozemsko, Rakousko, Švýcarsko, Dánsko, Finsko, Norsko, Švédsko, Island, Itálie, Portugalsko, Španělsko, Velká Británie, Irsko a Slovinsko. Jako ,,východní“ země zde budou uváděny: Maďarsko, Bělorusko, Bulharsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Slovensko, Rusko a Ukrajina. Z hodnot vývoje střední délky života 0letých mužů i žen ve vybraných zemích Evropy je jasně vidět dlouhodobý trend naznačující postupný růst střední délky života ve všech zemích. Česká republika se nachází uprostřed mezi zeměmi západní a východní Evropy. S trochou optimismu lze říci, že mezi východními zeměmi se řadíme k těm s nejvyšší střední délkou života a naopak, při pesimistickém pohledu patříme v tomto srovnání k nejhorším mezi západními zeměmi. Ještě v šedesátých letech minulého století patřila Česká republika k zemím s dobrou úrovní střední délky života. Poté následovala stagnace tohoto ukazatele a Česká republika začala zaostávat za zeměmi západními. V České republice se podařilo snížit kvocient kojenecké úmrtnosti na minimální hodnoty, který je dnes svojí hodnotou 2,9 ‰ na světové úrovni. Jinak řečeno, přes snížení kojenecké úmrtnosti již dále střední délku života při narození nezvýšíme. V čem zaostáváme za vyspělejšími zeměmi, je snižování úmrtnosti ve středních a starších věkových skupinách. Máme také vyšší úmrtnost na nemoci oběhové soustavy a na zhoubné novotvary. V západní Evropě zhruba před třiceti lety proběhl kvalitativně nový typ poklesu úmrtnosti. Koschin a kol. [9] hovoří o závěru třetí fáze epidemiologického přechodu, resp. o jeho čtvrté fázi. „Jde o období, kdy převažujícími příčinami smrti jsou nemoci degenerativní a civilizační. Je pro ně charakteristický pokles úmrtnosti ve vyšším věku v důsledku snížení intenzity úmrtnosti na kardiovaskulární choroby“. Vyšší intenzita úmrtnosti v České republice ve srovnání se zeměmi západními a její nynější zlepšení související s léčbou nemocí oběhové soustavy je vysvětlováno zpožděním za západní Evropou v této léčbě. V České republice se v padesátých letech v léčbě nemocí začala masivně používat relativně levná antibiotika. Současně se ale nezačalo investovat do nových a finančně náročných technologií, nebyly prostředky na nákup drahých přístrojů, které se v západních zemích využívaly pro léčbu nemocí oběhové soustavy. Totéž platí o dostupnosti vhodných léků na tyto nemoci. Léky i nové metody a technologie, které se u nás rychle rozšířily po roce 1990, byly v západní Evropě používány již na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. První by-pass byl v západní Evropě proveden již v roce 1967. Lze tedy říci, že nemoci oběhové soustavy měly hlavní podíl na tom, že Česká republika zaostávala ve střední délce života a ve snižování úmrtnosti za západní Evropou. V grafu č. 12 je vidět vývoj střední délky života 0letých mužů ve vybraných „východních“ zemích od roku 1960 do současnosti. Od roku 1992 mají nejvyšší střední délku života při narození muži v České republice. Do té doby byli čeští muži mírně nadprůměrní. 12

Maďarsko Polsko

Bělorusko Slovensko

Bulharsko Rusko

Estonsko Ukrajina

Lotyšsko ČR

2008

2006

2004

2002

2000

1998

1996

1994

1992

1990

1988

1986

1984

1982

1980

1978

1976

1974

1972

1970

1968

1966

1964

1962

75,0 74,0 73,0 72,0 71,0 70,0 69,0 68,0 67,0 66,0 65,0 64,0 63,0 62,0 61,0 60,0 59,0 58,0 57,0 1960


Naopak po celé sledované období jsou na tom nejhůře ruští muži. Pro zajímavost uvádíme, že pro bývalé země Sovětského svazu je typické to, že se v čase střední délka života 0letých mužů dokonce snižuje. Je to dáváno do souvislosti se zhoršenou ekonomickou a sociální situací v zemi a vysokou mírou alkoholismu. V grafu č. 13 je popsán vývoj střední délky života 0letých žen ve vybraných „východních“ zemích. Obdobně jako u mužů lze konstatovat, že od roku 1992 mají 0leté ženy v České republice nejvyšší střední délku života ze všech srovnávaných zemí. Před tím patřily české ženy k průměrným či mírně nadprůměrným z pohledu délky života při narození. Nejhorší hodnoty na počátku sledovaného období mělo Maďarsko a Polsko, ke konci pak stejně jako u mužů Rusko.

Litva

Maďarsko Polsko

Bělorusko Slovensko

Bulharsko Rusko

Estonsko Ukrajina

Lotyšsko ČR

2008

2006

2004

2002

2000

1998

1996

1994

1992

1990

1988

1986

1984

1982

1980

1978

1976

1974

1972

1970

1968

1966

1964

1962

81,0 80,0 79,0 78,0 77,0 76,0 75,0 74,0 73,0 72,0 71,0 70,0 1960


Obr. 12 – Vývoj střední délky života 0letých mužů za vybrané ,,východní“ země Evropy v letech 1960-2009. Zdroj: data Human Mortality Database, vlastní výpočty.

Litva

Obr. 13 - Vývoj střední délky života 0letých žen za vybrané ,,východní“ země Evropy v letech 1960-2009. Zdroj: data Human Mortality Database, vlastní výpočty.

13

Pro zajímavost jsou stejné grafy (graf č. 14, 15) vytvořeny i pro vybrané „západní“ země. Pro srovnání je mezi zeměmi ponechána Česká republika. Jak pro muže, tak pro ženy je přibližně od roku 1978 Česká republika mezi srovnávanými „západními“ zeměmi nejhorší. Do té doby bylo horší pouze Portugalsko. 80,0 střední délka života (v letech)

78,0 76,0 74,0 72,0 70,0 68,0

66,0 64,0 62,0 60,0

Francie Švýcarsko Island Irsko

Belgie Dánsko Itálie Slovinsko

Lucembursko Finsko Portugalsko ČR

Nizozemsko Norsko Španělsko

2008

2006

2004

2002

2000

1998

1996

1994

1992

1990

1988

1986

1984

1982

1980

1978

1976

1974

1972

1970

1968

1966

1964

1962

1960

58,0

Rakousko Švédsko Velká Británie

Obr. 14 – Vývoj střední délky života 0letých mužů za vybrané ,,západní“ země Evropy v letech 1960-2009. Zdroj: data Human Mortality Database, vlastní výpočty. 85,0


83,0 81,0 79,0

77,0 75,0 73,0 71,0 69,0 67,0

Francie Švýcarsko Island Irsko

Belgie Dánsko Itálie Slovinsko

Lucembursko Finsko Portugalsko ČR

Nizozemsko Norsko Španělsko

2008

2006

2004

2002

2000

1998

1996

1994

1992

1990

1988

1986

1984

1982

1980

1978

1976

1974

1972

1970

1968

1966

1964

1962

1960

65,0

Rakousko Švédsko Velká Británie

Obr. 15 - Vývoj střední délky života 0letých žen za vybrané ,,západní“ země Evropy v letech 1960-2009. Zdroj: data Human Mortality Database, vlastní výpočty.

14

Vývoj střední délky života mužů a žen v evropských zemích má řadu společných rysů. Demografická revoluce byla u většiny současných evropských populací již ukončena. Byl ukončen přechod od tzv. extenzivních forem reprodukčního chování k formám intenzivním. Změny v demografickém chování se týkají samozřejmě také změn v intenzitě úmrtnosti. Střední délka života se ve většině evropských zemí v období po 2. světové válce postupně zvyšovala. Země se podle úrovně vyspělosti lišily úrovní úmrtnosti, kojenecké úmrtnosti a střední délkou života při narození. Nižší hodnotu střední délky života při narození měly všechny země bývalého socialistického bloku a naopak země západní měly ve srovnání s nimi hodnoty střední délky života vyšší jak u mužů, tak u žen. I když je ve srovnání s těmito zeměmi Česká republika nejhorší, lze říci, že úmrtnost v České republice prošla v posledních zhruba dvaceti letech obdobím významného snížení a naopak výrazným zvýšením střední délky života při narození jak u mužů, tak u žen. Vzhledem k hodnotám, které dosahují vyspělejší země, máme šanci na další zlepšení úmrtnostních poměrů a tím zvýšení střední délky života. Závisí to na tom, jak kvalitní a dostupná bude zdravotní péče, jak bude fungovat prevence, včasná diagnostika. Jak bude obyvatelstvo dodržovat zdravý životní styl, zda se neprojeví další rizikové faktory jako např. stres, zhoršená kvalita životního prostředí apod. Co lze ovlivnit způsobem života je pohybová aktivita, nadváha, hladina cholesterolu, zvýšený krevní tlak, zdravá výživa, kouření, spotřeba alkoholu a stres. Změnu úmrtnosti v České republice nelze jednoduše vysvětlit změnami jenom v oblasti sociálně-ekonomické, které nastaly po roce 1990. Tyto změny mají určitou roli, odpovídají však trendům, které jsou známy v úmrtnosti zemí západní Evropy. Česká republika má za těmito zeměmi určité zpoždění. Typické pro Českou republiku je to, že máme relativně vysokou úmrtnost dospělých. Sice určitým způsobem doháníme vyspělejší země, ale bude to trvat desetiletí, než je dostihneme. Prodlužování délky života při narození úzce souvisí se stárnutím obyvatelstva. Absolutní stárnutí je tedy ve všech vyspělých zemích nevyhnutelné. Správný odhad budoucího vývoje úmrtnosti a následně střední délky života je důležitý nejenom pro ekonomy, ale také pro penzijní a důchodové fondy. Literatura

[1]

[2] [3] [4] [5] [6] [7] [8]

BARTOŇOVÁ , D., BURCIN, B., FIALOVÁ, L., KALIBOVÁ , K., KOCOURKOVÁ, J., KUČERA, T., RYCHTAŘÍKOVÁ , J.: Populační vývoj České republiky 2007. 1. vyd. Praha: Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, 2008. 143 s. ISBN 978-8086561-46-2. COALE, A. J.: How Population Ages or Grows Younger. In: Freedman, R. (ed.). Population: The Vital Revolution. Anchor Books, New York, 1964. COHEN, D., SOTO , M.: Growth and human capital: good data, good results. Technical Papers No. 179. OECD Development Centre, 2001. 42s. FIALA, T.: Výpočty aktuárské demografie v tabulkovém procesoru. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2005. 177 s. ISBN 80-245-0821-4. FRIES, J. F.: Aging, natural death, and the compression of morbidity. N Engl J Med 303, 1980. s. 130-135. FRIES, J. F.: Reducing disability in older age. JAMA, 2002. s. 3164-3166. FRIES, J. F.: The compression of morbidity: Near or far?. Milbank Memorial Fund Quarterly, 1989. s. 208-232. H UMAN MORTALITY D ATABASE. University of California, Berkeley (USA) and Max Planck Institute for Demographic Research (Germany). 2010. [cit. 2010-11-7]. 15

Dostupný z WWW: < http://www.mortality.org > [9] KOSCHIN , F., FIALA, T., LANGHAMROVÁ, J., ROUBÍČEK, V.: Úmrtnost v českých zemích v devadesátých letech. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 1998. 68 s. ISBN 80-7079-574-3. [10] KOSCHIN , F.: Demografie poprvé. 1. vyd. Praha: Vysoká škola ekonomická, 2000. 99 s. ISBN 80-245-0125-2. [11] KOSCHIN , F.: Jak vysoká je intenzita úmrtnosti na konci lidského života? Demografie, 1999, roč. 41, č. 2. s. 105-119. [12] KOSCHIN , F.: Kapitoly z ekonomické demografie. 1. vyd. Praha: Oeconomica, 2005. 52 s. ISBN 80-245-0959-8.

[13] KUČERA, M.: Budou se Evropané dožívat věku sta let. Praha: Panorama, 1990. 419455 s. [14] KUČERA, M.: Populace České republiky 1918-1991. 1. vyd. Praha: Česká demografická společnost, 1994. 197 s. ISBN 80-901674-7-0. [15] LANGHAMROVÁ, J., KAČEROVÁ, E.: Demografie – materiály ke cvičením, 1. dotisk 3. vyd. VŠE, 2010. 90 s. ISBN 978-80-245-1389-8. [16] LANGHAMROVÁ, J.: Změny ve věkové struktuře obyvatelstva a jejich možné důsledky : Habilitační práce. Praha: KDEM VŠE, 2008. 177 s. [17] PAVLÍK, Z., RYCHTAŘÍKOVÁ, J., ŠUBRTOVÁ, A.: Základy demografie, 1. vyd. Praha : Academia, 1986. 732 s.

[18] RABUŠIC, L., Česká společnost stárne, 1. vyd. Brno: Georgetown, 1995. 192 s. ISBN 80-210-1155-6 - 80-901604-2-5. [19] RABUŠIC, L.: Kde jsou meze délky lidského života?. Demografie, 1993, roč. 35, č. 3. s. 153-161. [20] RABUŠIC, L.: Kde ty všechny děti jsou?. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. ISBN 80-86429-01-6. [21] ROUBÍČEK , V.: Úvod do demografie. 1. vyd. Praha: CODEX Bohemia, 1997. 352 s. ISBN 80-85963-43-4 . [22] TALACKO , J.: Dynamická pozorování ve statistice úmrtnosti. Praha: Ústřední statistický úřad, 1941. [23] VANDESCHRICK, CH .: Demografická analýza. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Přírodovědecká fakulta, Katedra demografie a geodemografie, 2000. ISBN 80902656-4-1. [24] WOLF, J. A KOL.: Umění žít a stárnout, 1. vyd. Praha: Svoboda, l982. 368 s. Adresa autora :

Jana Langhamrová, Bc. Vysoká škola ekonomická v Praze nám. W. Churchilla 4, 130 67, Praha 3 [email protected]

16

STŘEDNÍ DÉLKA ŽIVOTA V ČESKÉ REPUBLICE A V ZEMÍCH EU

Recommend Documents