Publikace je zpracována v rámci projektu „Udržitelný rozvoj a environmentální výchova ve vzdělávání pedagogických pracovníků“, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.3.00/14.0075
Martina LESKOVCOVÁ, Lada MATOUŠKOVÁ PRYLOVÁ, Alice PALACKÁ
Environmentální výchova v České republice a v EU, systém environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty
České Budějovice 2012
Vzor citace: LESKOVCOVÁ, M., MATOUŠKOVÁ PRYLOVÁ, L., PALACKÁ, A. Environmentální výchova v České republice a v EU, systém environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2012. 108 s. ISBN 978-80-87472-42-2.
Ediční rada VŠERS:
Dr. Milena Berová; doc. JUDr. PhDr. Jiří Bílý, CSc.; Ing. Jiří Dušek, Ph.D.; RNDr. Růžena Ferebauerová; PhDr. Jan Gregor, Ph.D.; PhDr. Lenka Havelková Ph.D.; doc. Ing. Marie Hesková, CSc.; doc. Dr. Lubomír Pána, Ph.D. (předseda); doc. Ing. Oldřich Pekárek, CSc.; doc. Ing. Ladislav Skořepa, Ph.D. ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA V ČESKÉ REPUBLICE A V EU, SYSTÉM ENVIRONMENTÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ, VÝCHOVY A OSVĚTY © Ing. Martina Leskovcová, Ing. Lada Matoušková Prylová, Ing. Alice Palacká
Recenzenti: doc. PaedDr. RNDr. Milada Švecová, CSc. doc. Ing. Marie Hesková, CSc.
Vydavatel: Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s. Žižkova 6, 370 01 České Budějovice, ČR, www.vsers.cz
ISBN 978-80-87472-42-2
POUŽÍVANÉ SYMBOLY
Začátek kapitoly
Výklad dílčího pojmu
Shrnutí kapitoly
Nejdůležitější pojmy
Informace o problému
Studijní literatura
Kontrolní otázky a testy
OBSAH Úvod
1 Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta 1.1 Historie a směry environmentální výchovy 1.2 EVVO a udržitelný rozvoj 1.3 EVVO v otázkách ekonomiky a sociální oblasti 1.4 Prostředky/formy environmentální výchovy 1.5 Výchozí dokumenty a legislativní opora pro EVVO 1.5.1 Zákony, usnesení a vyhlášky 1.5.2 Ostatí dokumenty 1.6 Standard dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v EVVO 1.7 Ekonomické a institucionální nástroje 1.7.1 Financování aktivit 1.7.2 Institucionální zdroje
2 Programy environmentálního vzdělávání na školách 2.1 Environmentální výchova v mateřských školách 2.1.1 Lesní mateřské školy 2.1.2 Programy a aktivity v mateřských školách 2.2 Environmentální výchova na základních školách 2.2.1 Lesní pedagogika na základních a středních školách 2.2.2 Aktivity a programy na základních a středních školách 2.3 Metodika evaluace programů EVVO
3 Environmentální výchova v EU 3.1 Mezinárodní dokumenty 3.2 Mezinárodní sítě expertů 3.3 Mezinárodní aktivity a programy 3.4 Mezinárodní dny a roky
6
7 10 13 18 23 26 27 28
31 34 34 35
37 38 40 41 44 47 49 62 66 66 68 70 77
4 Systém environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty na příkladu Olomouckého kraje
79
Seznam použitých zkratek
86
Závěr
Seznam literatury Seznam příloh
85
87
93
Úvod
Dá se říci, že pojem „environmentální výchova“ je v dnešní době hojně používaný a skloňovaný, co přesně si ale lze pod tímto pojmem představit a co všechno se k němu váže, se Vám pokusí představit publikace, kterou držíte ve svých rukách. Předložená publikace je určena nejen pro koordinátory environmentální výchovy, vzdělávání a osvěty (EVVO), ale také všem zájemcům o danou problematiku. Tato publikace má snahu pomoci se Vám orientovat jak v obecných informacích environmentální výchovy, tak i v konkrétních příkladech možných aktivit environmentální výuky. V publikaci je uvedeno dostatečné množství webových stránek, což je v dnešní době jednoznačně nejrychlejší způsob jak získat rychle aktuální informace. Samozřejmě nelze uvést všechny aktivity, vedle zde uvedených existuje ještě velké množství programů, zájmových kroužků, soutěží a podobně. Publikaci tedy berte jako pozvánku do světa environmentální výchovy. Daný studijní text vznikl v rámci projektu „Udržitelný rozvoj a environmentální výchova ve vzdělávání pedagogických pracovníků“, registrační číslo projektu CZ.1.07/1.3.00/14.0075 a je součástí ucelené řady 16 publikací, které se tematicky vhodně doplňují. Projekt je určen pro koordinátory environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Jihočeského, Středočeského, Plzeňského kraje a kraje Vysočina, kteří již tuto činnost vykonávají, či se na ni připravují. Projekt Udržitelný rozvoj a environmentální výchova ve vzdělávání pedagogických pracovníků mimo jiné umožňuje zájemcům absolvovat Specializační studium pro školní koordinátory EVVO. Cílem tohoto studia je, aby si pedagog uvědomil roli koordinátora na škole a uplatnil své kompetence mezi žáky, studenty, ale také v pedagogickém sboru a uměl je uplatnit v reálných podmínkách školy. 6
1 Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta
Studijní cíl Cílem první kapitoly je vysvětlení hlavních pojmů, charakteristika cílů a obsahu environmnentálního vzdělávání, uvedena je stručná historie environmentální výchovy a jednotlivé směry, pozornost je věnována také prostředkům environmentální výchovy a dále je uveden přehled o jednotlivých zákonech a strategických dokumentech, vztahujících se k problematice environmentálního vzdělávání. Zmíněny jsou také způsoby získávání finančních prostředků na realizaci EVVO a institucionální zdroje EVVO. Pro oblast environmentálního vzdělávání je důležitý také pojem trvale udržitelný rozvoj, který je v této kapitole také vysvětlen.
Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta (EVVO) vede k myšlení a jednání, které je v souladu s životním prostředím tak, aby se udržela jeho kvalita i pro budoucí generace. Cílovou skupinou jsme tedy všichni, bez ohledu na věk nebo vzdělání. (Gošová, 2011). Dle Kvasničkové 1998, musí mít environmentální výchova možnost působit na všechny věkové, profesní i zájmové skupiny obyvatelstva naší republiky tak, aby současné, často neodpovědné a přezíravé přístupy k životnímu prostředí byly postupně měněny v odpovědné aktivní vztahy k prostředí založené na potřebné míře poznání i na žádoucích etických normách a projevující se v celkovém životním stylu alespoň většiny občanů. Důležité z pohledu environmentální výchovy je nejen vytváření pozitivních postojů k životnímu prostředí, k úctě k životu ve všech jeho formách, znalost a péče o prostředí kolem nás, ale i pochopení vzájemné provázanosti oblastí, které jsou na první pohled odlišné a přece k sobě patří. Environmentální výchova je úzce spjata i se sociální, ekonomickou a kulturní oblastí a vede k pochopení zákonitostí, které tato vzájemná vazba vytváří. Jedním z hlavních cílů environmentální výchovy je odpovědné environmentální chování, tj. takové chování, kdy lidé berou při svém rozhodování v potaz dopady možných řešení na životní prostředí a zapojují se do aktivit určených ke zvýšení kvality životního prostředí a kvality života. Environmentální výchova má za úkol vybavit k tomuto cíli žáky odpovídajícími znalostmi, dovednostmi a motivací (Gošová, 2011). 7
Dalším z cílů environmentálního vzdělávání je také objektivní informovanost o stavu a vývoji životního prostředí. Lidem, kteří neměli či nemají bližší kontakt s přírodou, je třeba vrátit povědomí o prostředí, ve kterém se pohybují, tak aby se začali chovat šetrně a předvídavě. Takové chování však vyžaduje určité znalosti, dovednosti a hlavně silnou motivaci k pozitivním změnám, které povedou ke zdravému a funkčnímu prostředí kolem nás. EVVO je zároveň i preventivním nástrojem ochrany životního prostředí. Vzhledem k tomu, že neznáme všechny komplikované zákonitosti vztahů organizmů a prostředí, není možné s jistotou určit všechny vlivy lidské činnosti na životní prostředí a důsledky na lidské zdraví. EVVO vede k přijetí plné zodpovědnosti za životní prostředí a vytváří podmínky pro zapojení každého jednotlivce do jeho ochrany. Zejména jde o informovanost v problematice vlivu jednotlivých vzorců chování na životní prostředí, při řešení ekologických problémů v obci a dále o akce přímo se dotýkající životního prostředí, a to vše přístupnou formou, srozumitelnou každému občanovi. Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta rozvíjí kompetence pro environmentálně odpovědné jednání v následujících oblastech: • Vztah k přírodě • Vztah k místu • Ekologické děje a zákonitosti • Environmentální problémy a konflikty • Připravenost jednat ve prospěch ŽP
Pro každou z těchto oblastí je stanoveno několik rámcových cílů, které společně vytvářejí soubor žádoucích znalostí, dovedností, schopností a postojů, kterých by mělo být prostřednictvím environmentální výchovy dosahováno (Broukalová, 2011). Přehled oblastí a rámcových cílů je zobrazen v tabulce číslo 1. (Broukalová, 2011)
8
Tab. 1: Kompetence pro environmentálně odpovědné jednání Oblast kompetencí
Vztah k přírodě
Vztah k místu
Ekologické děje a zákonitosti
Environmentální problémy a konflikty
Připravenost jednat ve prospěch životního prostředí
Rámcové cíle Potřeba kontaktu s přírodou Schopnost přímého kontaktu s přírodním prostředím Citlivost k přírodě Reflexe různých pohledů na přírodu, postojů k ní a ujasňování si vlastních hodnot a postojů Znalost místní krajiny, jejích jedinečností a schopnost interpretovat je v souvislostech Vědomí sounáležitosti s místem a regionem a pocit zodpovědnosti za něj
Zájem o pochopení ekologických dějů a jejich zkoumání Schopnosti a dovednosti pro zkoumání přírody a životního prostředí Porozumění základním ekologickým dějům a zákonitostem Porozumění významu ekologických dějů a zákonitostí pro život člověka Propojování znalostí ekologických dějů a zákonitostí s každodenním životem
Schopnost analýzy environmentálních problémů a konfliktů Schopnost formulovat vlastní názor na problém, posuzovat variantní řešení a navrhovat řešení vlastní Schopnost spolupráce a komunikace při řešení environmentálních konfliktů
Znalost základních principů ochrany životního prostředí Znalosti a dovednosti potřebné pro šetrné zacházení s přírodou a přírodními zdroji Znalosti a dovednosti pro spotřebitelské chování Znalosti a dovednosti pro aktivní ovlivňování svého okolí Přesvědčení o vlastním vlivu na předcházení a řešení problémů životního prostředí
9
1.1 Historie a směry environmentální výchovy
Pojem environmentální výchova se objevil na konferenci Mezinárodní unie ochránců přírody (IUCN) v roce 1947 (Činčera, 2007). Environmentální výchova se začala rozvíjet od 70. let 20. století v severní Americe a v západní Evropě v souvislosti s diskusí o problémech životního prostředí a nutnosti dohodnout se na strategii k jejich řešení. V roce 1977 pak byla na konferenci v Tbilisi přijata základní definice environmentální výchovy, ze které se vychází dodnes (Gošová, 2011). Environmentální výchova má za sebou čtyřicet let vývoje a existuje proto řada názorů na to, jak jí efektivně realizovat. V prvním období se předpokládalo, že klíčem k odpovědnému chování jsou především znalosti o ekologii. V řadě zemí včetně České republiky je toto pojetí dosud silně zakotveno. Výzkumy ale prokázaly, že jednoduchá vazba „znalosti – postoje – chování“ v environmentální výchově nefunguje a že chování je výsledkem souhry řady vzájemně se ovlivňujících faktorů (Gošová, 2011). Od 80. let se proto zejména v Severní Americe začal prosazovat model environmentální výchovy, který se opíral o výsledky zkoumání faktorů ovlivňujících odpovědné environmentální chování. Podle něj je u malých dětí nejdůležitější rozvíjet vztah k přírodě (environmentální senzitivitu) a porozumění základním ekologickým principům (např. toky energie, cykly). U starších je pak hlavní důraz kladen na analýzu environmentálních problémů a konfliktů (environmentálními konflikty se myslí to, jak je existující problém reflektován různými zájmovými skupinami ve společnosti). Důležitou součástí je také rozvíjení výzkumné dovednosti u dětí, tedy jak mají formulovat výzkumnou otázku, jakým způsobem se sbírají data, následně vyhodnocují a prezentují. Žáci pak samostatně analyzují vybraný environmentální konflikt, vyhodnotí úhly pohledu jednotlivých zainteresovaných stran, možná řešení a vyjádří k němu svoje stanovisko. Na analýzu problémů a konfliktů pak navazuje rozvoj akčních dovedností a znalostí, tj. žáci se na konkrétních příkladech vlastní zkušeností učí, jak mohou k řešení konfliktu sami přispět (Gošová, 2011). Existuje mnoho směrů environmentální výchovy, ještě více prostředků a nesčíselně konkrétních aktivit (Kopp, 2008). Činčera, 2007 rozděluje směry environmentální výchovy na ekologickou výchovu, globální výchovu, výchovu o Zemi, hlubinně ekologickou výchovu a cestu zpět ke kořenům a poslední je výchova k ekogramotnosti. 10
Pojem ekologická výchova se v České republice používá synonymně s pojmem environmentální výchova. Jádrem ekologické výchovy je poznávání přírody (nejlépe v přírodě) zpravidla rozumovými protředky. Studenti se učí rozpoznávat jednotlivé druhy i základní ekosystémové principy (potravinový řetězec atd.). Ekologická výchova je primárně přírodovědnou naukou, ve které převažuje důraz na znalosti vedený přesvědčením, že se lidé budou chovat k přírodě lépe, pokud ji budou více znát. Základem této výchovy je přímý kontakt s přírodou formou různých variant naučných výletů do přírody, kde lze provozovat různé aktivity jako je třeba monitoring přírody. Aktivity, které probíhají v přírodě jsou brané jako doplňkové. Globální výchova je označení pro relativně nový směr, který byl navržen v osmdesátých letech při univerzitě v Yorku. Zaměřuje se na porozumění problémům světa i sobě samému. Odráží problematiku životního prostředí, zdraví, médií, technologií, kulturní odlišnosti, budoucnosti, ekonomiky, ale zaměřuje se i na rozvoj kreativity, komunikačních dovedností a dalších důležitých sociálních kompetencí. Výchova o Zemi je specifický reformní proud environmentální výchovy, který je spojen s osobností profesora Steva van Matreho a jím založeným Ústavem pro výchovu o Zemi. Základní principy výchovy o Zemi jsou shrnuty do tří W, Proč (The Whys), Co (The Whats) a Cest (The Ways). Základním metodickým prvkem je několikadenní pobytový program. Programy jsou tvořeny jako komplexní celek, v současné době je nabízeno pět programů, např. Sunship Earth (Sluneční loď Země), Earthkeepers (Ochránci Země) a Winter Treasures (zimní poklady). Hlubinná ekologie je myšlenkovým proudem, který spojuje dohromady filosofii, náboženství a hlubinnou psychologii a pro který je výchova spíše cestou k určitému duchovnímu osvícení. Základním prostředkem hlubinně ekologické výchovy jsou dílny. Dílny jsou tvořeny sestavou aktivit určenou nejčastěji pro dospělé zájemce a pořádanou v působivém přírodním prostředí. Typickými aktivitami hlubinně ekologických dílen jsou rituály, meditace, inspirační čtění či podobné aktivity (Činčera, 2007). Výchova k udržitelnosti a kritický přístup vychází z teorie trvale udržitelného rozvoje. Výchova k udržitelnému rozvoji je novou potřebou, potřebou reagovat na vzrůstající počet lidí žijících na jednom místě (a na naší planetě vůbec), a proto je tématem významným nebo dokonce životně důležitým. Výchova k udržitelnému rozvoji je rela11
tivně novou potřebou lidské společnosti, která vznikla v důsledku prohlubující se globální ekologické krize (Jančaříková, K., 2010). K této výchově se používá mnoho metod, jako jsou např. příběhy, filmy, rozhovory s hosty, simulace, nebo projekty, ve kterých studenti analyzují konkrétní problém, zúčastní se diskuze či hry s rolemi a na závěr navrhnou možné řešení (Činčera, 2007). Posledním směrem je výchova k ekogramotnosti, která je spojena s činností Centra pro ekogramotnost založeného v roce 1995 v Berkeley. Centrum podporuje zejména školní projekty, spojené se vztahem k místu a ekologizací školy. Klíčové projekty se soustředily na využití školních zahrad a stravování dětí ve školách. V České republice proběhl podobný projekt Cestička do školy, jehož cílem bylo probudit u žáků aktivní zájem o životní prostředí skrze objevování historických údajů o jeho vývoji. Děti se neučí hrou, ale vlastním pozorováním, prací a průzkumem (Činčera, 2007). Klíčová slova a pojmy: cíle EVVO, kompetence, environmentální chování, globální výchova, výchova k udržitelnému rozvoji, výchova o Zemi, ekogramotnost
Shrnutí: Pojetí environmentální výchovy může být různé, jednotlivé směry se v čase vyvíjely a různě se prolínají. Otázky, úkoly a náměty k zamyšlení: [1] Definujte cíle environmentální výchovy. [2] Vysvětlete pojem kompetence ve vztahu k environmentální výchově. [3] Které směry environmentální výchovy považujete za nejpřínosnější a nejdůležitější? [4] Znáte ještě některé směry environmentální výchovy? [5] Zamyslete se nad tím, jakým směrem a jak chápete environmentální výchovu Vy osobně a pomocí jakých metod ji realizujete na svých školách. [6] Jak lze vysvětlit pojem environmentální chování?
Literatura: BROUKALOVÁ, L. a NOVÁK, M. Cíle a indikátory pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu v České republice. In: Envigogika [online]. [cit. 2012-08-29]. ISSN 1802-3061. Dostupné z: http:// 12
envigogika.cuni.cz/images/evvo_cile%20and%20indikatory_2011.pdf ČINČERA, J. Environmentální výchova: od cílů k prostředkům. Brno: Paido, 2007. 116 s. ISBN 978-80-7315-147-8. GOŠOVÁ, V. Environmentální výchova. [online]. [cit. 2012-08-20]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/E/ Environment%C3%A1ln%C3%AD_v%C3%BDchova JANČAŘÍKOVÁ, K. Důvody realizace výchovy k udržitelnému rozvoji. In: [online]. [cit. 2012-09-20]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/ clanek/c/Z/8847/duvody-realizace-vychovy-k-udrzitelnemu-rozvoji.html/ KOPP, J, ed. Environmentální výchova jako průřezové téma: [sborník příspěvků studentů a pedagogů Fakulty pedagogické ZČU v Plzni z konference 14. 11. 2008. Vyd. 1. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2008. 127 s. ISBN 978-80-7043-757-5. KVASNIČKOVÁ, D. et al. Environmentální informace a osvěta: manuál k zákonu č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 1998. 83 s. ISBN 80-7212-048-4. O environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě. [online]. [cit. 2012-08-20]. Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/webpub 2.nsf/$pid/MZPMSFGSJ1VT
1.2 EVVO a udržitelný rozvoj
Nejvíce výstižnou a používanou definicí trvale udržitelného rozvoje je definice uvedená ve zprávě Naše společná budoucnost, zpracovaná pod vedením norské předsedkyně vlády Gro Harlem Bruntlandové. Definice zní následovně: „(Trvale) udržitelný rozvoj je takový způsob rozvoje, který uspokojuje potřeby přítomnosti, aniž by oslaboval možnosti budoucích generací naplňovat jejich vlastní potřeby.“ Z pohledu environmentálního výkladového slovníku je definice Trvale udržitelného rozvoje takováto: Trvale udržitelný rozvoj (sustainable development)
je „takový rozvoj společnosti, kdy současná generace uspokojuje svoje potřeby tak, aby neomezila uspokojování potřeb budoucích generací“. Pojem trvale udržitelný rozvoj definovala Světová komise pro 13
životní prostředí a rozvoj v roce 1987 jako odpověď na otázku jak se má lidská společnost dále rozvíjet, aby svým rozvojem sama sebe nepoškozovala. Zákon č.17/1992 Sb., o životním prostředí také definuje pojem trvale udržitelný rozvoj v této podobě: „Takový rozvoj, který současným i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů“. V současné době se vypouští slovo „trvale“ a používá se jen spojení „udržitelný rozvoj“. V následujícím textu jsou uvedeny základní principy udržitelného rozvoje. 1. Propojení základních oblastí života – ekonomické, sociální a životního prostředí; řešení zohledňující pouze jednu nebo dvě z nich není dlouhodobě efektivní 2. Dlouhodobá perspektiva – každé rozhodnutí je třeba zvažovat z hlediska dlouhodobých dopadů, je třeba strategicky plánovat 3. Kapacita životního prostředí je omezená – nejenom jako zdroje surovin, látek a funkcí potřebných k životu, ale také jako prostoru pro odpady a znečištění všeho druhu 4. Předběžná opatrnost – důsledky některých našich činností nejsou vždy známé, neboť naše poznání zákonitostí fungujících v životním prostředí je stále ještě na nízkém stupni, a proto je na místě být opatrní 5. Prevence – je mnohem efektivnější než následné řešení dopadů; na řešení problémů, které již vzniknou, musí být vynakládáno mnohem větší množství zdrojů (časových, finančních i lidských) 6. Kvalita života – má rozměr nejen materiální, ale také společenský, etický, estetický, duchovní, kulturní a další, lidé mají přirozené právo na kvalitní život 7. Sociální spravedlnost – příležitostí i zodpovědnosti by měly být děleny mezi země, regiony i mezi rozdílné sociální skupiny. Chudoba je ohrožující faktor udržitelného rozvoje; proto je až do jejího odstranění naše odpovědnost společná, ale diferencovaná. Sociálnímu pilíři udržitelného rozvoje se přikládá stále větší význam a udržitelný rozvoj je čím dál častěji chápán jako „Trvalé zlepšování sociálních podmínek v rámci ekologické únosnosti Země“. Ekonomika v tomto výkladu hraje roli nástroje k dosažení 14
zlepšení sociálních podmínek. 8. Zohlednění vztahu „lokální - globální“ – činnosti na místní úrovni ovlivňují problémy na globální úrovni – vytvářejí je nebo je mohou pomoci řešit (a naopak) 9. Vnitrogenerační a mezigenerační odpovědnost (či rovnosti práv), tj. zabezpečení národnostní, rasové i jiné rovnosti, respektování práv všech současných i budoucích generací na zdravé životní prostředí a sociální spravedlnost; mluvíme o morální povinnosti k budoucím generacím – zajišťujeme jim možnost života ve zdravém prostředí? Nebudou muset spíše řešit problémy, které dnes my vytváříme a nad kterými přivíráme oči? 10. Demokratické procesy – zapojením veřejnosti již od počáteční fáze plánování vytváříme nejen objektivnější plány, ale také obecnou podporu pro jejich realizaci (Cenia, 2012).
Vzdělávání pro udržitelný rozvoj (dále VUR) je oblast historicky vycházející z environmentálního/ekologického vzdělávání, výchovy a osvěty a úzce s ním související. Samostatně se v dokumentech objevuje až po roce 2005. Přesto je dnes spíše vnímáno jako svébytná oblast, s poněkud odlišnými důrazy a zaměřením než samotné EVVO. Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj přijatá Evropskou hospodářskou komisí OSN v březnu 2005, k níž se přihlásila i ČR, definuje VUR jako „komplexní pojem zahrnující vzájemně propojené environmentální, ekonomické a sociální otázky“ a vyjadřuje tím jak odlišnost, tak i provázanost EVVO a VUR: V ohnisku EVVO jsou ekologické a environmentální otázky, zatímco VUR je zacílen výhradně na interakci mezi životním prostředím a rozvojem lidské společnosti, resp. mezi životním prostředím, ekonomikou a sociálními otázkami a zdůrazňuje tak mezioborovost. Evropská strategie dále upřesňuje tento vztah takto: VUR „rozšiřuje pojem environmentálního vzdělávání, které stále více řeší širokou škálu témat v oblasti rozvoje. Environmentální vzdělávání by se proto mělo rozvíjet a doplňovat o jiné oblasti vzdělávání, a to integrujícím způsobem směřujícím ke vzdělávání pro udržitelný rozvoj.“ Další výraznou charakteristikou vzdělávání pro udržitelný rozvoj je zaměření na povzbuzování k aktivní účasti, zapojení, kompetenci jednat. Evropská strategie VUR k tomu říká: Aby bylo VUR účinné, mělo by „používat širokou škálu participatorních vzdělávacích metod orientovaných na proces a řešení a šitých na míru vyučovaným. Vedle tradičních metod by tyto metody měly zahrnovat mimo jiné diskuse, pojmové 15
a vjemové mapování, filozofické zkoumání, objasňování hodnot, simulace, scénáře, modelování, hraní rolí, hry, informační a komunikační technologie (ICT), šetření, případové studie, exkurze a učení venku, projekty zaměřené na potřeby vyučovaných, analýzy správných postupů, zkušenosti z pracovišť a řešení problémů.“ (Národní strategie vzdělávání k udržitelnému rozvoji, 2007.)
Koncepce udržitelného rozvoje (trvale udržitelného rozvoje) představuje alternativní model vývoje společnosti oproti dominující industriální ekonomice. Odráží přirozené environmentální limity hospodářského růstu; politiky na této koncepci založené prosazují uvedení hospodářského a společenského vývoje do souladu s kapacitami ekosystémů, se zachováním přírodních hodnot a biologické rozmanitosti pro nynější i příští generace. V ČR byla první Strategie udržitelného rozvoje schválena v r. 2004, aktuálně platný dokument byl jako Strategický rámec udržitelného rozvoje České republiky (SRUR ČR) schválen usnesením vlády ČR č. 37 ze dne 11. ledna 2010. Tento dokument tvoří dlouhodobý rámec pro politická rozhodování v kontextu mezinárodních závazků, které ČR přijala v souvislosti s členstvím v EU, OECD a OSN, respektující zároveň specifické podmínky ČR. Slouží jako východisko pro zpracování koncepčních materiálů (sektorových politik či akčních programů) a pro strategické rozhodování v rámci státní správy a územní veřejné správy a pro jejich spolupráci se zájmovými skupinami. Přijetím SRUR prokazuje ČR soustavné plnění závazků vyplývajících ze závěrů jednání Světového summitu o udržitelném rozvoji v Johannesburgu (2002), hlásí se k závěrům konference Země v Riu de Janeiro v r. 1992, k rozvojovým cílům Deklarace tisíciletí OSN, k závěrům jednání Komise OSN pro udržitelný rozvoj z r. 2003 (zejména Mezinárodní víceletý program činnosti Komise do r. 2017). Na základě výše uvedeného usnesení vlády má být aktualizovaný materiál předložen do konce r. 2015. V návaznosti na SRUR ČR jsou pod záštitou Rady vlády pro udržitelný rozvoj vypracovávány situační zprávy, jejichž cílem je zmapovat, zda se daří plnit cíle uvedené ve Strategickém rámci, a informovat politiky a veřejnost o stavu a vývoji ČR v oblasti udržitelného rozvoje (MŽP, 2012). Materiálů, které charakterizují udržitelnost, je celá řada. Stejně tak se vyskytují různé názory na to, zda je výchova k udržitelnému životu rozvoji nadřazena EVVO či je její součástí. 16
Snad velmi případně se k tomu ve své definici vyjadřuje Ivan Rynda: „a ve smyslu všeho, co bylo napsáno, nemůže být trvale udržitelný rozvoj rigidním algoritmem, návodem k použití, jednotným receptem, nivelizující byrokracií, neměnným předpisem, násilným dogmatem. Spíše než o trvale udržitelný rozvoj jde o samu trvalou udržitelnost (sustainability) jako zorný úhel, korektiv, limitující faktor, diktovaný přírodou a životem. Oč je však limit přísnější, o to zůstává volnější, barevnější a bohatší svět pod ním. Trvale.“ (Rynda, 2012) Klíčová slova a pojmy: cíle EVVO, kompetence, environmentální chování, globální výchova, výchova k udržitelnému rozvoji, výchova o Zemi, ekogramotnost
Shrnutí: Udržitelný rozvoj znamená především rovnováhu mezi třemi základními oblastmi našeho života (ekonomika, sociální aspekty a životní prostředí), také rovnováhu mezi zeměmi, různými společenskými skupinami, dneškem a budoucností.
Otázky, úkoly a náměty k zamyšlení: [1] Ve kterém zákoně najdeme definici trvale udržitelného rozvoje? [2] Jaké znáte nejdůležitější elementy udržitelného rozvoje v kontextu evropské politiky? [3] Která definice se Vám zdá nejužitečnější? [4] Napište, jak byste ve svém předmětu ilustrovali TUH. [5] Jaký vliv může mít umírněná spotřeba na TUH?
Literatura: MOLDAN, B. Sedmnáct (velmi zhuštěných) tezí o udržitelném rozvoji. [online]. [cit. 2012-10-11]. Dostupné z: http://www.czp.cuni.cz/ Osoby/Moldan/Publikace/t126.htm Proč vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Ministerstvo životního prostředí. [online]. [cit. 2012-11-27]. Dostupné z: http://www.vur.cz/cojevur/ RYNDA, I. Trvale udržitelný rozvoj. In: [online]. [cit. 2012-11-01]. Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZP MSFHV0HSB/$FILE/tur.pdf 17
Udržitelný rozvoj. [online]. [cit. 2012-10-11]. Dostupné z: http:// www.mzp.cz/cz/udrzitelny_rozvoj Udržitelný rozvoj: Česká informační agentura životního prostře-dí. [online]. [cit. 2012-11-23]. Dostupné z: http://www.eko-znacka.cz/ web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFHV0HSB ZÁKON č. 17/1992 Sb. o životním prostředí ve znění zákona č. 123/ 1998 Sb. a zákona č. 100/2001 Sb.
1.3 EVVO v otázkách ekonomiky a sociální oblasti
Pro úspěšnou implementaci EVVO je nezbytné respektování všech tří pilířů ochrany životního prostředí. Jsou to ekonomika, sociální oblast a ekologie. První dva bývají v EVVO na školách často opomíjeny. Vyčíslení hodnoty životní prostředí je komplikované. Jako příklad můžeme užít větu z řečí indiánského náčelníka Seattla „Jak může někdo koupit či prodat oblohu, teplo země? Taková představa je nám cizí. Jestliže nevlastníme svěžest vzduchu a třpyt vody, jak ji můžete od nás kupovat?“ (Řeč náčelníka Seattla.) Ekonomické zhodnocení ochrany životního prostředí je značně ovlivněno zvláštní povahou statků životního prostředí. Je to například proto, že byly po dlouhé období považovány za tzv. volné zdroje, které nevyžadují žádné náklady a žádné udržování a jsou využívány bezplatně. Jako příklad můžeme uvést třeba les. Lesní porosty neposkytují pouze dřevní hmotu nebo lesní plody, které jsou relativně snadno peněžně vyčíslitelné, ale plní celou řadu dalších, mimoprodukčních funkcí. Mezi ně patří např. vodohospodářsky pozitivní účinky lesa (zadržování odtoku srážkových vod, vliv na čistotu vod, zvyšování množství vláhy z horizontálních srážek např. prostřednictvím horských lesů (jde např. o tzv. vyčesáváním mlhy, která ve formě námrazy v době tání postupně obohacuje toky v nížinách). Můžeme si to shrnout jako funkce retenční, retardační, akumulační, kondenzační, detenční, infiltrační, desukční. Další jsou např. půdoochranná (protierozní, antideflační, protisesuvná, břehoochranná) a klimatická, rekreační funkce lesů, zdravotně hygienická, kulturně naučná a další. V neposlední řadě má les také opčního hodnotu, a je také domovem celé řady živých organismů. Z těchto pozitivních mimoprodukčních funkcí lesa mají bezpochyby užitek všichni obyvatelé. 18
Občané, ale majiteli lesa nic neplatí, i když část pozitivních vlivů lesa využívají. To jsou takzvané pozitivní externality. Naopak příklad negativní externality je situace, když člověk nenese plně všechny náklady své činnosti a část těchto nákladů přenáší na jiné. Může to být například znečišťování ovzduší. Nebo například jízdou na kole, koni nebo sáňkách mimo lesní cesty může snadno vzniknout škoda, kterou majiteli lesa nikdo nehradí. V obou případech dochází k porušení něčího práva. Takováto porušení vznikají tehdy, když na někoho přenesete nějaký náklad a on s tím nesouhlasí, nebo když vám někdo brání v dosažení úplného výnosu vaší činnosti, a vy s tím nesouhlasíte. Je zřejmé, že cílevědomé potlačování prvních náznaků možných konfliktů spojených s ochranou životního prostředí může předejít jejich vzniku. Proto je i na úrovni EVVO velmi důležitým a užitečným nástrojem modelování jednotlivých stadií konfliktů, které pramení z rozličných zájmů subjektů, které do situací na úseku ochrany životního prostředí vstupují. Primární by v těchto případech také mělo být upozornění na existenci platných právních norem souvisejících s aktivitami v přírodě např. činnosti zakázané v lesích dle zákona 289/95 Sb., kam uvedené chování patří. Protichůdné mohou být ale i zájmy ochrany přírody. Např. přirozená sukcese1 versus management území. Vzájemně neslučitelné mohou být i potřeby jednotlivých živých organismů, které požívají stejný režim ochrany. Ekonomické řešení ochrany životního prostředí předpokládá na mikroekonomické úrovni začlenění negativních vlivů v co největší možné míře do výrobních nákladů jejích původců-znečišťovatelů. V makroekonomickém pohledu je třeba negativní vlivy začlenit do ukazatelů charakterizujících výkonnost ekonomiky. Potom může být negativní vliv kompenzován formou odškodnění, stanovením limitů a standardů, využíváním co nejšetrnější technologie, vybíráním poplatků. Strategie udržitelného rozvoje, která je nyní nejspíše akceptovaným směrem, neklade již důraz na maximalizaci tokových veličin, ale na stabilizaci především přírodního bohatství. 1 Sukcese = vývoj a změny ve složení společenstev v ekosystému od tzv. pionýrských společenstev až do závěrečného vývojového stupně klimaxu.
19
Do nákladů na životní prostředí tedy například patří náklady na zachycování produkovaného znečištění a na jeho zneškodňování, náklady na omezení produkce znečištění a náklady na kontrolu znečištění. Jedině snížení škod ze znečištěného životního prostředí je kriteriem efektivnosti nákladů na jeho ochranu. Je třeba najít optimální variantu mezi náklady na snižování znečištění a škodami ze znečištění. Je ovšem samozřejmé, že by nemělo být ohroženo lidské zdraví, případně nevratně poškozeno přírodní prostředí. Náklady na ochranu životního prostředí lze stanovit poměrně přesně. I když i tady můžeme najít komplikované případy, např. když budeme porovnávat z jakých zdrojů jsou tyto náklady hrazeny v územích, která jsou v nějakém režimu ochrany NP, CHKO apod. a třeba v hospodářském lese. Samostatnou kapitolou týkající se této problematiky jsou náhrady vlastníkům pozemkům, které jsou v nějakém režimu ochrany, který brání vlastníkovi plně využívat požitky svého vlastnictví. Oceňování ekologických užitků je ještě komplikovanější. Skládá se ze dvou částí, jednak z vymezení oceňovaných užitků a metod oceňování jednotlivých užitků. Užitné hodnoty mohou být přímé, nepřímé a opční. To znamená takové, které jsou vyjádřené, ochotou jednotlivců za ně platit. Neužitné hodnoty mohou vycházet z morálních či altruistických důvodů. Oceňování ekologických užitků veřejných statků je komplikované a nejednotné, často zatížené subjektivním pohledem, ani toto by ale neměl být důvod, aby bylo opomíjeno. Možnost zapojení EVVO se naskýtá v tomto ohledu také v oblasti spotřebitelských preferencí. Je třeba se ale informovat o jejich důsledcích u renomovaných vědecky podložených zdrojů a nepodléhat reklamní kampaňovitosti. Příklad nedorozumění vzniklé úzkým pohledem na danou problematiku: V některých materiálech o životním prostředí se můžeme setkat s názorem, že nakupováním dřevěného nábytku napomáháme k devastaci lesů. Na druhou stranu je ale pravdou, že hospodářský les, který je udržitelně obhospodařován, dřevo produkuje a svou stálou obnovou stále uchovává určité, i když proměnlivé množství oxidu uhličitého. Ve dřevěných výrobcích se dlouhodobě uchovává oxid uhličitý po celou dobu jejich životnosti. Zdá se tedy, že dlouhodobým užíváním dřevěného výrobku, nebo vybudováním dřevostavby, třeba i přes několik generací, se můžeme naopak úspěšně podílet na snižování množství skleníkových plynů. 20
Dalším užitečným námětem, jak promítnout ekonomický a sociální pohled do EVVO je mapování spotřebitelských preferencí. Hovor se žáky na téma jejich osobní spotřeby může být motivován třeba porovnáváním objektů na fotografiích nebo obrázcích a hledání ekonomicky, sociálně a ekologicky nejvhodnějšího řešení. Který nákup je správnější? Mikina z umělého vlákna nebo ručně pletený vlněný svetr? Který z těchto výrobků je vyrobený v místě a který dovezený? Který z těchto výrobků je snadněji recyklovatelný? Svetr lze přeplést nebo použít na výrobu nových vláken. Mikina je vyrobena formou recyklace plastových lahví. Na výrobu vlny bylo nutné odlesnit velkou část krajiny pro pastvu ovcí. Jaký nábytek je vhodnější dřevěný nebo plastový? Ve kterém je uchováno více skleníkových plynů? Který je snadněji recyklovatelný, který je trvanlivější? Do jaké míry rozhoduje o nákupu cena versus šetrnost k životnímu prostředí? U kterých potravin je spotřeba šetrnější k přírodě? Místní nebo dovezené? Jak může zvýšení nebo snížení dovážených potravin ovlivnit výrobce a dopravce? Opravujete a dále využíváte předměty, které užíváte, nebo je vyhazujete a kupujete nové? Jak se chováte k nespotřebovaným potravinám? Zdají se Vám tyto otázky těžké? Jsou odpovědi nejednoznačné? Je tato problematika ve škole nesnadno uchopitelná? Řešení je jednoduché, neexistují správné odpovědi. Cílem EVVO na školách by mělo být procvičování žáků v hledání různých úhlů pohledu, zamýšlení se nad problémy a samostatném rozhodování na základě modelových situací a racionálních vědecky podložených argumentů. Klíčová slova a pojmy: spotřeba, recyklace, pozitivní a negativní externalita
Shrnutí: Úkolem EVVO by mělo být procvičování způsobů získávání a hodnocení informací pro rozhodování a samostatné rozhodování při respektování ekonomických, sociálních i ekologických aspektů daného problému. Ekonomický a sociální rozměr není nic složitého, jestliže se žákům vysvětlí na konkrétních příkladech z jejich života. V tomto případě i cesta může být cílem. 21
Otázky, úkoly a náměty k zamyšlení: [1] Můžete jmenovat nějaké mimoprodukční funkce lesa? [2] Myslíte si, že dlouhodobé užívání určitého výrobku ze dřeva je pozitivní pro životní prostředí? [3] Můžete zkusit vytvořit nějakou modelovou situaci, která by ilustrovala dopady znečištění životního prostředí ať už ty snadno nebo obtížněji vyčíslitelné. [4] Zamyslete se, zda máte doma nějaký dřevěný výrobek po předcích. [5] Jak se asi bude recyklovat plastová ošatka a jak proutěná? [6] Jsou dřevostavby pozitivem pro životní prostředí? [7] Jaké jsou vaše spotřebitelské preference? [8] Jak byste charakterizovali pozitivní a negativní externality? [9] Opravujete a dále využíváte předměty, které užíváte, nebo je vyhazujete a kupujete nové? [10] Jak se chováte k nespotřebovaným potravinám? [11] Strpěli byste, aby váš lesní pozemek byl poškozován sportovními aktivitami návštěvníků, které zároveň budou snižovat váš zisk? [12] Chtěli byste, aby vaše pozemky byly vyhlášeny chráněným územím a Vy jste na nich nemohli hospodařit? [13] Je užitečné znát legislativní normy související se životní prostředím? [14] Víte, že povinnost úklidu odpadu je na majiteli pozemku? Chtěli byste uklízet za nezvané návštěvníky, či nést náklady za úklid? [15] Co si myslíte o internalizaci externalit?
Literatura: MEZŘICKÝ, V., ed. Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 207 s. ISBN 80-7367-003-8. Řeč náčelníka Seattla [online]. [cit. 2012-10-11]. Dostupné z: dum.rvp.cz/materialy/stahnout.html?s=higcbeco ŠIŠÁK, L. et al. Polyfunkční lesní hospodářství: vyjádření efektivnosti polyfunkčního lesního hospodářství na příkladu území lesního závodu Židlochovice. [Praha]: Lesy České republiky, 2008. 75 s. Edice Grantové služby LČR; č. 4. ISBN 978-80-86945-02-6. VYSKOT, I. a kol. Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky. Praha: 131 Margaret, 2003. 186 s. ISBN 80-7212-264-9. 22
1.4 Prostředky/formy environmentální výchovy
Projektová a problémová výuka V současné době velmi oblíbená metoda. Při projektovém vyučování se žák významně podílí na volbě tématu a samostatně vyhledává materiál a informační zdroje k řešení úkolu. Při problémové výuce je použito řešení předem dohodnutého problému samotnými žáky. Více informací k projektové výuce lze nalézt v publikaci Školní projekty v environmentální výchově a jejich využití ve školní praxi od autorky M. Švecové.
Pobytové akce K realizaci pobytových akcí lze využít nabídky Center ekologické výchovy, které nabízejí krátkodobé i dlouhodobé pobytové akce. Podobnou formu mají různé formy „škol v přírodě“ svým způsobem jsou pobytovými akcemi tohoto druhu i lyžařské výchovně vzdělávací zájezdy, několikadenní exkurze, sportovní pobyty. Přednášky a osvětové publikace Předností výkladu je nenáročnost prostředí a současně možnost propojit slovo s obrazem či filmem a přiblížit látku studentům. Nevýhodou je, že jde o pasivní formu výuky, která nevyžaduje aktivní zapojení žáků (Činčera, 2007).
Filmy Nezastupitelnou roli má pro žáky a studenty působení televizních pořadů a filmů. Jedná se o oblíbenou formu sdělení informací a žáci takové zpestření jistě uvítají. Použití různých filmů či krátkých videí lze využít i jako vhodný motivační úvod k následné diskuzi. Na druhou stranu je film často velmi sugestivní a je zapotřebí pečlivě volit, zda film obsahuje fakta nebo je účelově směrován. Film použitý ve výuce je tedy vždy vhodné doplnit vysvětlujícím komentářem, který často znásobí jeho didaktické využití.
Řízené diskuze Diskuzní techniky mají žádoucí postavení mezi prostředky environmentální výchovy, protože umožňují žádoucí konfrontaci horizontů – prezentaci svého názorum jeho obhájení či přehodnocení (Činčera, 2007).
Příběhy Vyprávění příběhů představuje nejstarší metodu učení. Velice dobře lze tuto metodu využít hlavně u mladších dětí, kdy se snažíme 23
je zaujmout barvitým vyprávěním. Dovyprávět příběh podle svého. Namalovat na základě poslechu obrázek. Zkusit se ztotožnit s hrdiny příběhu krátkou hranou scénkou. To všechno jsou možnosti jak tuto metodu zatraktivnit. Pro posluchače může věrohodnost a působivost příběhu zvýšit osoba vypravěče. U mladších dětí to nejspíše bude pohádková postavička či třeba maňásek, starší dají přednost renomovanému odborníkovi.
Didaktické hry Je možné využít aktivity založené na principu společenských her, které použijeme spíše pro zopakování látky. Studenti mohou hrát v malých skupinkách hry typu pexeso, Monopoly aj. Hry jsou mezi žáky a studenty velmi oblíbená činnost a lze je efektivně propojit s vysvětlováním různých pojmů (např. obrázků na pexesu). Do kategorie didaktických her patří také Simulační hry. Jako simulační hry označujeme vzdělávací hry, které simulují prostředí z reálného světa, v nemž musí účastníci řešit určitý úkol. Jako příklad uvádí Švecová, 2012 simulaci jednání např. k vyhlášení chráněného území, nebo role organismů při vytváření potravních sítí.
Interaktivní metody pro aktivní učení Jedná se o metody kritického čtení. Např. metoda I.N.S.E.R.T. je metoda kritického myšlení, která žákům umožňuje podrobně zpracovat předložený text a případně jej následně tvůrčím způsobem rozvíjet. Žáci si text individuálně pečlivě pročítají a k jednotlivým pojmům a větám přiřazují předem dohodnutá znaménka. Například zda textu porozuměli, či jen částečně nebo vůbec. Metoda pětilístek spočívá v rozvíjení klíčového tématu, problému nebo námětu tak, že se postupně uvádí daný pojem, potom jeho popis – charakteristika (dvě přídavná jména), následuje vyjádření činnosti – co to dělá (tři slovesa), na další řádek napíšeme čtyřslovný výraz vyjadřující pocit (věta o čtyřech slovech), na závěr je nutné shrnutí – synonymum v podobě jednoho podstatného jména. Například: liška, rezavá a chytrá, loví a myškuje a skolí, Nese pytel k Táboru, šelma. Tato metoda se dá používat také při práci s interaktivní tabulí, evokuje podobnost s paměťovými mapami. Další metody viz doporučená literatura.
Exkurze do přírody a monitoring přírody Pro environmentální výchovu je naprosto nezbytný kontakt s přírodou. Při přímém kontaktu je možné představit žákům a studentům přírodu a dát jim možnost uvědomit si svět jako krásné místo. Při exkurzích je třeba se vyvarovat té chyby, že budeme děti učit 24
nazpaměť jména rostlin a stromů, které po cestě najdou. Většinu dětí tímto způsobem bohužel spíše odradíme (Činčera, 2007).
Internetové a počítačové aplikace Internet v dnešní době nabízí širokou škálu různých naučných her o přírodě. Inspiraci naleznete v příloze č. 1 této publikace, kde je několik odkazů na environmentální hry.
Ostatní prostředky Mezi typické organizační formy výuky environmentální výchovy patří speciální předměty (ať již nepovinné, povinně volitelné nebo povinné), ekologické výukové programy poskytované středisky ekologické výchovy (např. krátkodobé, dlouhodobé více v kapitole 2. Programy environmentálního vzdělávání na školách), projektová výuka, dlouhodobější ekologické projekty a jiné. Výběr z metod ovlivňuje věk cílové skupiny, např. u mladších žáků kladen důraz na konkrétní téma, pozivitivní téma, na rozvoj citového vnímání (Kulich, 2002).
Klíčová slova a pojmy: projektová výuka, exkurze, metody, organizační formy výuky
Shrnutí: Pro výuku si lze vybrat ze široké škály prostředků, záleží na konkrétním pedagogovi a cílové skupině, které z forem dají přednost či je budou kombinovat.
Otázky, úkoly a náměty k zamyšlení: [1] Které organizační formy preferujete v environmentální výchově? [2] Zamyslete se nad tím, zda využíváte při výuce všechny prostředky k realizaci EVVO. [3] Znáte konkrétní příklady simulačních her zaměřených na environmentální tematiku? Zkuste do výuky začlenit některé z již ověřených simulačních her a porovnejte úspěšnost.
Literatura: Co se děje v lese. 1. vyd. Brno: Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2012. 38 s. Metodický materiál pro učitele. Učební celky, náměty do hodin, didaktické hry a aktivity; 5. ISBN 978-80-87604-25-0. ČINČERA, J. Environmentální výchova: od cílů k prostředkům. Brno: Paido, 2007. 116 s. ISBN 978-80-7315-147-8. 25
Didaktické hry: mzp detem[online]. [cit. 2012-10-11]. Dostupné z www./http://detem.mzp.cz/ Didaktické hry: mzp detem[online]. [cit. 2012-10-11]. Dostupné z www./http://detem.mzp.cz/ GRECMANOVÁ, H. a URBANOVSKÁ, E. Aktivizační metody ve výuce, prostředek ŠVP. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 2007. 178 s. Edukace. ISBN 978-80-85783-73-5. HORNOVÁ, K. , ŠVECOVÁ, M. Didaktická hra jako prostředek výchovy k udržitelnému rozvoji. In: Matejovičová, B., Sandanusová, A., Dytrová, R. Dekáda OSN výchovy a vzdělávání pro udržitelný rozvoj v kontextu terciálního vzdělávání. Praha: Univerzita Karlova. Přírodovědecká fakulta. 2007. s. 54–58. ISBN 978-80-87139 -02-8. KULICH, J. Pojetí, rozsah a obsah ekologické výchovy. In: ZIEGLER, V., ed. a LIŠKOVÁ, E. Environmentální výchova na ZŠ a SŠ – teoretický základ, praktická aplikace. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2002. 160 s. Práce katedry biologie a ekologické výchovy Univerzity Karlovy v Praze – PedF; sv. 6. ISBN 80-7290-081-1. ŠVECOVÁ, M.: Školní projekty v environmentální výchově a jejich využití ve školní praxi. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2012, 100 s. ISBN 978-80-87472-36-1. ZOUHAROVÁ, D. Dobrá praxe I: sborník praktických námětů pro základní školy. 1. vyd. Brno: Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2012. 96 s. ISBN 978-80-87604-12-0. ZOUHAROVÁ, D. Dobrá praxe II: sborník praktických námětů pro střední školy. 1. vyd. Brno: Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2012. 104 s. ISBN 978-80-87604-14-4.
1.5 Výchozí dokumenty a legislativní opora pro EVVO
Strategické dokumenty a legislativní opora jsou základní podmínkou pro realizaci environmentální výchovy. Pro správné pochopení a realizaci EVVO by legislativní rámec EVVO měl obsahovat nejen zakotvení EVVO v legislativních úpravách, ale také alespoň stručnou zmínku o systému práva ŽP vzhledem k nutnosti u tohoto druhu práva pružně reagovat na nově vznikající problémy, které vyplývají z nových vědeckých poznatků. Zároveň lze dovodit, že zdůvodnění významu konkrétních praktických dopadů legislativních 26
imperativů, často vede zejména u dětí a mládeže ke snadnějšímu ztotožnění s jejich dodržováním. Toto je samozřejmě jen letmé nahlédnutí malou škvírkou do místnosti plné legislativních předpisů, které se týkají EVVO, životního prostředí.
1.5.1 Zákony, usnesení a vyhlášky
V první části této podkapitoly jsou rozebrány nejdůležitější zákony, týkající se oblasti životního prostředí, v další části naleznete zákony a vyhlášky z oblasti pedagogiky a vzdělávání. Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí vymezuje základní pojmy a stanoví základní zásady ochrany životního prostředí a povinnosti právnických a fyzických osob při ochraně a zlepšování stavu životního prostředí a při využívání přírodních zdrojů; vychází přitom z principu trvale udržitelného rozvoje. Definuje v §16, že „výchova, osvěta a vzdělávání se provádějí tak, aby vedly k myšlení a jednání, které je v souladu s principem trvale udržitelného rozvoje, k vědomí odpovědnosti za udržení kvality životního prostředí a jeho jednotlivých složek a k úctě k životu ve všech jeho formách“. Účelem zákona č. 114/1992 o ochraně přírody a krajiny je za účasti příslušných krajů, obcí, vlastníků a správců pozemků přispět k udržení a obnově přírodní rovnováhy v krajině, k ochraně rozmanitostí forem života, přírodních hodnot a krás, k šetrnému hospodaření s přírodními zdroji a vytvořit v souladu s právem Evropských společenství v České republice soustavu Natura 2000. Přitom je nutno zohlednit hospodářské, sociální a kulturní potřeby obyvatel a regionální a místní poměry. Zákon č. 388/1991 České národní rady o Státním fondu životního prostředí České republiky. Správcem fondu je ministerstvo životního prostředí, příjmy fondu tvoří poplatky za vypouštění odpadních vod do vod podzemních, poplatky podle zákona o odpadech, poplatky za vypouštění škodlivých látek do ovzduší a dále např. pokuty uložené orgány správce Fondu a Českou inspekcí životního prostředí za porušení předpisů a opatření k ochraně životního prostředí. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí upravuje zabezpečení práva na přístup k informacím o životním prostředí a na včasné a úplné informace o životním prostředí, na vytvoření podmínek pro výkon tohoto práva a podporu aktivního zpřístupňování informací o životním prostředí ze strany povinných subjektů. Stanoví podmínky výkonu práva na včasné a úplné informace 27
o životním prostředí, přístup veřejnosti k informacím o životním prostředí, základní podmínky a lhůty pro zpřístupňování informací a důvody, pro které mohou povinné subjekty podle tohoto zákona odepřít zpřístupnění informace, vzdělávání, výchovu a osvětu v oblasti životního prostředí. Z oblasti životního prostředí lze jmenovat ještě zákon č. 254/ 2001 Sb., o vodách, zákon č. 181/2001 Sb., o odpadech, zákon č. 86/ 2002 Sb., o ochraně ovzduší, zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství, zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti. Veškeré zákony týkající se problematiky životního prostředí lze nalézt na webových stránkách Ministerstva životního prostředí. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), novela byla vyhlášena pod č. 472/2011 Sb., upravuje předškolní, základní, střední, vyšší odborné a některé jiné vzdělávání ve školách a školských zařízeních, stanoví podmínky za nichž se vzdělávání a výchova uskutečňuje, vymezuje práva a povinnosti osob při vzdělávání. V § 2 jsou vymezeny cíle vzdělávání, mezi nimiž je kladen i důraz na získávání a uplatňování o životním prostředí a jeho ochraně vycházející ze zásad trvale udržitelného rozvoje a o bezpečnosti a ochraně zdraví. Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících upravuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogických pracovníků, jejich pracovní dobu, další vzdělávání a kariérní systém. Vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému rozděluje druhy dalšího vzdělávání na studium ke splnění kvalifikačních předpokladů, studium ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů a dále studium k prohlubování odborné kvalifikace. Pozice školního koordinátora EVVO patří ke studiu ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů, je upravena § 9 Studium k výkonu specializačních studií, což je specializovaná činnost v oblasti environmentální výchovy. Standardy pro další vzdělávání pedagogických pracovníků v environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě naleznete v podkapitole 1.2 Standard dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v EVVO. 1.5.2 Ostatní dokumenty
Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice (SP EVVO) Stěžejním cílem Státního programu environmentálního vzdělává28
ní, výchovy a osvěty v České republice je zvýšení povědomí a znalostí obyvatel o životním prostředí. Environmentální vzdělávání, výchova a osvěta náleží do základů všeobecného vzdělání, které získáme výchovou v rodině i ve školách, celoživotním sebevzděláváním, vlastními zkušenostmi a citem. Státní program hodnotí současný stav EVVO, definuje hlavní cíle a nástroje EVVO a dále je rozdělen na oblasti EVVO ve veřejné správe, v podnikové sféře, pro veřejnost a pro děti, mládež a pedagogické pracovníky. Státní program EVVO je jeden z nejdůležitějších výchozích dokumentů pro realizaci EVVO.
Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice na léta 2010–2012 s výhledem do roku 2015 Akční plán představuje soubor konkrétních opatření pro daný tříletý časový úsek, které napomohou dosažení cílů Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice. Je strukturován do 4 strategických oblastí: klíčové oblasti vzdělávání v rámci EVVO; infrastruktura v EVVO, koordinace, spolupráce, komunikace; finanční rámec. Akční plán navazuje na předešlé akční plány Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice na léta 2007–2009; Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice na léta 2004–2006 a Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice na léta 2001–2003.
Národní program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha V úvodu dokumentu se hovoří o integrující se vzdělávací soustavě, kde je vedle sociální, kulturní, politické a hospodářské oblasti zahrnuto i životní prostředí. V kapitole věnované předškolnímu, základnímu a střednímu vzdělávání dokument připomíná nové trendy, které se ve výuce objevují, jako je například environmentální výchova.
Meziresortní dohoda o spolupráci v oblasti environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy, mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy Dohoda byla podepsána 5. února 2004 a navazuje na již zahájenou a dlouhodobou spolupráci mezi oběma ministerstvy. V předcházejícím období byla tato spolupráce upravena Meziresortní dohodou o spolupráci v oblasti environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy, 29
mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy z prosince 1999.
Státní program ochrany přírody V programovém prohlášení ze dne 21. ledna 1998 se vláda České republiky přihlásila k principu trvale udržitelného rozvoje. V pasáži 3.4, která je věnována oblasti informační a výchovné je popsána úroveň EVVO v naší společnosti.
Metodický pokyn MŠMT k zajištění environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Metodický pokyn poskytuje názorný a konkrétní návod, jakým způsobem realizovat environmentální vzdělávání ve škole a jak tuto realizaci zakotvit v dokumentaci školy. Metodický pokyn obsahuje doporučené metody, nástroje a prostředky realizace EVVO na škole, pojednává o plánování a dokumentech EVVO, o institucích zajišťujících plnění EVVO, o vzdělávání pracovníků školy v oblasti EVVO, o koordinátorech EVVO a definuje hlavní pojmy. Metodický pokyn doporučuje školám vypracovat vlastní program EVVO na každý školní rok jako součást koncepce rozvoje školy a ustanovit školního koordinátora EVVO. Klíčová slova a pojmy: MŽP, MŠMT, zákony, vyhlášky, strategické dokumenty
Shrnutí: Legislativní nástroje a základní strategické dokumenty jsou podmínkou pro realizaci environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Informace na úseku EVVO by vždy měly být v souladu s platnou legislativou. Otázky, úkoly a náměty k zamyšlení: [1] Definujte hlavní dokumenty vztahující se k problematice EVVO. [2] Znáte ještě další zákony, vyhlášky či dokumenty týkající se environmentální problematiky? Zamyslete se nad tím, které jste již osobně procházeli a z kterých dokumentů vycházíte při realizaci EVVO.
Literatura: Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice na léta 2010–2012 s výhledem do roku 2015. 30
Aktualizace státního programu ochrany přírody a krajiny České republiky. Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. Dokumenty k EVVO. [online]. [cit. 2012-08-20]. Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFH ZA1MF Metodický pokyn MŠMT k zajištění environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Meziresortní dohoda o spolupráci v oblasti environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy, mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha. Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice; Součást implementace směrnice c. 90/313/EHS, o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí. Vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému. Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí upravuje Zákon č. 17/1992 Sb. o životním prostředí ve znění zákona č. 123/ 1998 Sb. a zákona č. 100/2001 Sb. Zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky. Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Zemědělství, vinařství; Lesnictví, myslivost; Rybářství; Ochrana zvířat: Česko. Ostrava: Sagit, ÚZ: úplné znění, 2012. 512 s. ISBN 978-807208-936-9. Životní prostředí: Česko. Ostrava: Sagit, ÚZ: úplné znění, 2012. 656 s. ISBN 978-80-7208-935-2.
1.6 Standard dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků v EVVO
Standardy pro další vzdělávání pedagogických pracovníků v environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě podle vyhlášky MŠMT č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracov31
níků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků.
A) Standard pro studium k výkonu specializovaných činností – školní koordinátor environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty Specializační studium realizované v rámci DVPP je určeno pedagogickým pracovníkům, kteří jsou (nebo by chtěli být) na pozici školní koordinátor EVVO. Studijní program je zaměřen na získání vědomostí a dovedností v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v kontextu udržitelného rozvoje.
Mezi základní cíle vzdělávání patří: • porozumět cílům, obsahu, rozsahu a pojetí EVVO, • orientovat se rámcově v základních dokumentech a organizacích (státních i nevládních) zabývajících EVVO, • orientovat se v základní problematice ochrany životního prostředí, ochrany přírody a krajiny, aktuálním stavu životního prostředí v ČR i ve světě, • pochopit princip vyváženosti tří základních pilířů udržitelného rozvoje – ekonomického, sociálního a ekologického, • začlenit EVVO (průřezové téma – Environmentální výchova) do školních vzdělávacích programů, • zvládnout vyučovací metody interdisciplinárního aktivního učení (např. praktické činnosti přímo v přírodě, experimentování, tvořivá dramatika, simulace, hry, terénní výuka, čtení v krajině, autentické činnosti – péče o školní prostředí) a jejich prostřednictvím tvořivě aplikovat EVVO do výuky, • inovovat výuku z hlediska regionálních zvláštností s důrazem na utváření citového vztahu dětí k domovu, aktuálních situací apod., • umět individuálně posoudit žákovo pochopení učiva o životním prostředí a na základě toho individuálně s žákem pracovat, • umět diferencovat EVVO z hlediska různých studijních a učebních oborů, • být si vědom významu formativního účinku prostředí a osobního příkladu na utváření vztahu žáků k životnímu prostředí, projevovat ekologicky odpovědné postoje a návyky a umět argumentovat v jejich prospěch, sebereflektovat své jednání a výchovné působení v EVVO.
Výše uvedenými způsoby rozvíjet kompetence v oblasti EVVO u svých žáků a studentů (tj. zprostředkovat jejich potřebné znalosti, 32
formovat dovednosti, postoje a návyky) a podporovat jejich aktivní zapojování do péče o životní prostředí.
Studium je určeno pro absolventy magisterských studijních programů učitelských oborů s dvouletou pedagogickou praxí. Případně pro absolventy magisterského studia neučitelského zaměření doplněného o studium pedagogiky podle § 22 odst. 1 písm. a) zákona č. 563/2004 Sb. Druh aprobace není rozhodující. Celkově program zahrnuje 250 hodin přímé výuky. Studium je zakončeno obhajobou závěrečné práce (školního programu EVVO jako součásti školního vzdělávacího programu) a závěrečnou zkouškou před komisí. Absolvent po obhájení závěrečné práce a úspěšném složení zkoušky získá osvědčení o absolvování studia.
Tematicky se specializační studium zaměřuje na následující oblasti • Cíle, obsah, rozsah, pojetí a vývoj EVVO. • Principy udržitelného rozvoje. • Systém EVVO v ČR (dokumenty, instituce a jejich nabídky, sítě EVVO…), informace a materiály (programy, pomůcky) pro EVVO, financování EVVO. • Role koordinátorů EVVO, vedoucích pracovníků a ostatních pedagogických pracovníků, začlenění průřezového tématu EVVO do ŠVP, příprava a realizace školních programů EVVO a příklady konkrétních školních programů EVVO, plánování a vedení projektů a programů, systém EVVO ve škole. • Náměty pro praktickou EVVO v jednotlivých vyučovacích předmětech. • Charakteristika a příklady vyučovacích metod interdisciplinárního aktivního učení typických pro EVVO. • Význam a příklady péče o prostředí školy včetně školního pozemku a ekologizace provozu, ekologické audity škol. • Příklady aktuálních a regionálně zaměřených informací z oblasti životního prostředí. • Příklady řešení konfliktních situací týkajících se životního prostředí a udržitelného rozvoje. • Shrnutí kompetencí rozvíjených v EVVO v návaznosti na klíčové kompetence v základním a středním vzdělávání. B) Standard pro průběžné vzdělávání v environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě Průběžné vzdělávání realizované v rámci DVPP je určeno všem pedagogickým pracovníkům v předškolním, základním a středním 33
vzdělávání. Vzdělávání je zaměřeno na aktuální teoretické a praktické otázky EVVO a udržitelného rozvoje. Vzdělávání je v délce trvání nejméně 4 vyučovacích hodin. Dokladem o absolvování vzdělávání je osvědčení. Mezi tematické okruhy patří např. Cíle, obsah, rozsah a pojetí EVVO, Přehled základních dokumentů k EVVO, Charakteristika a příklady vyučovacích metod interdisciplinárního aktivního učení typických pro EVVO a Shrnutí kompetencí rozvíjených v EVVO.
C) Standard pro průběžné vzdělávání řídicích pracovníků škol v environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě Průběžné vzdělávání je určeno pro řídicí pracovníky škol a je zaměřeno na aktuální teoretické a praktické otázky EVVO a udržitelného rozvoje. Délka trvání vzdělávacího programu činí nejméně 4 vyučovací hodiny. Dokladem o absolvování vzdělávání je osvědčení. Tematické okruhy jsou podobné jako u předchozího vzdělávání doplněné např. o téma Role koordinátorů EVVO a řídicích pracovníků škol. Klíčová slova a pojmy: vzdělávání pedagogů, školní koordinátor EVVO
Shrnutí: Pro pozici školního koordinátora EVVO je možné absolvovat Specializační studium v délce 250 hodin a získat osvědčení o absolvování studia. Dále je možné se průběžně vzdělávat v EVVO jako pedagogický pracovník ale i jako řídicí pracovník školy.
Otázky, úkoly a náměty k zamyšlení: [1] Co víte o standardech vzdělávání na úseku EVVO?
Literatura: Vyhláška č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků.
1.7 Ekonomické a institucionální nástroje 1.7.1 Financování aktivit
Díky podpoře ústředních orgánů, krajských a nižších článků řízení státu je dnes zajišťováno množství programů, jejichž realizace odpovídá národním i regionálním potřebám. Významná část finančních prostředků na EVVO je směřována do neziskového sek34
toru, který hraje nezastupitelnou roli v naplňování cílů státní politiky životního prostředí. Financování aktivit zaměřených na environmentální poradenství a osvětu je například umožněno díky Evropskému sociálnímu fondu a státnímu rozpočtu České republiky. Kromě dotací z jednotlivých kapitol státního rozpočtu poskytuje finanční prostředky na podporu projektů v oblasti EVVO i Státní fond životního prostředí ČR v rámci národních programů podpory environmentálního vzdělávání, osvěty a poradenství. Finanční prostředky na realizaci programů a aktivit v oblasti EVVO jsou rovněž pravidelně poskytovány na regionální úrovni ve formě dotačních titulů ze strany jednotlivých krajských úřadů. Kromě národních zdrojů lze získat prostředky pocházející z Evropských strukturálních fondů, zejména z Operačního programu životní prostředí a operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost na projekty týkající se environmentálního vzdělávání a výchovy, administrovaného MŠMT. Více informací ohledně možností financování aktivit v environmentální výchově lze nalézt v publikaci s názvem Financování environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice, autorek Půbalová, Švejdová, 2012. Publikace vznikla v rámci projektu „Udržitelný rozvoj a environmentální výchova ve vzdělávání pedagogických pracovníků“. 1.7.2 Institucionální zdroje
Institucionální zdroje lze rozdělit na skupinu státních a veřejných zařízení a dále na jiná speciální zařízení. Mezi státní i veřejné lze zařadit následující zdroje: • meziresortní pracovní skupina – konzultační orgán pri MŽP, • síť pracovníků ministerstev zodpovědných za EVVO, • školy všech úrovní a typů, • resortní pracovní skupiny (MŠMT a další), • síť pracovníků EVVO regionálních resortních center, • organizace řízené ministerstvy a veřejnou správou, • centrální vzdělávací institut pro veřejnou správu s úkoly zahrnutými do SP EVVO ČR a Akčního plánu, • informační střediska pro veřejnost, knihovny a videotéky, • síť center a středisek ekologické výchovy (CEV/SEV) a ostatních nestátních neziskových organizací aktivních v EVVO, • zooparky, stanice pro handicapované živocichy, botanické zahrady a biologické stanice, informační, návštěvnická a vzdělávací centra NP a CHKO, 35
• •
střediska volného času (SVC) a domy dětí a mládeže (DDM), knihovny, muzea, hvězdárny a planetária, ekologické farmy přístupné veřejnosti (včetně možnosti pobytu) aj. osvětová a kulturně vzdělávací zařízení aplikující v praxi EVVO, regionální a místní systémy EVVO v úzké spolupráci pracovníků krajských/okresních úřadů pověřených odpovědností za EVVO s místně príslušnými orgány vykonávajícími státní správu, s NNO a s obecními informačními středisky pro veřejnost, školami a dalšími partnery činnými v EVVO.
Do speciálních zařízení spadá provoz organizací, které poskytují environmentální poradenství včetně elektronického, dále organizace provozující servery a portály s metainformacemi náplní na www, včetně statistických údajů, také specializovaná knihkupectví a knihovny zaměřené na environmentální problematiku, dále turistická a informační zařízení a některá církevní zařízení (Státní program EVVO v ČR, 2000). Klíčová slova a pojmy: státní zdroje, veřejné zdroje, financování
Shrnutí: EVVO je podporována státními institucemi a veřejnými zdroji financování a také prostřednictvím grantové politiky.
Otázky, úkoly a náměty k zamyšlení: [1] Které státní organizace poskytují finanční prostředky na aktivity EVVO? [2] Zkuste se zamyslet nad institucemi, které máte ve svém kraji a které by se dali využít k získání informací k environmentální výuce.
Literatura: EVVO a jeho financování. [online]. [cit. 2012-08-20]. Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/CENMSG 01K DYC PŮBALOVÁ, L., ŠVEJDOVÁ, G. Financování environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2012. 108 s. ISBN 97880-87472-38-5. Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice. Součást implementace směrnice č. 90/313/EHS, o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí. 36
2 Programy environmentálního vzdělávání na školách
Studijní cíl V následující kapitole naleznete stručný přehled programů a aktivit v oblasti environmentální výchovy v České republice. Jednotlivé programy jsou rozděleny podle věku účastníků na mateřské školy, základní a střední školy. Není možné samozřejmě pojmout všechny programy a možnosti, takže toto berte jako prvotní inspiraci. Na konci této kapitoly byste měli mít stručný přehled, jaké programy a aktivity můžete pro konkrétní cílovou skupinu zvolit, a kde lze nalézt další potřebné informace.
Jak již bylo v úvodu řečeno, environmentální výchově je věnována pozornost již od ranného věku dětí. V kontextu zahájené kurikulární reformy získala environmentální výchova status tzv. průřezového tématu. Její obsah je koncipován tak, aby systematicky pokrýval všechny důležité oblasti vztahu člověka k jeho prostředí a mapoval základní procesy, které probíhají v rámci ekosystémů. Zařazení tematických celků environmentální výchovy se stává pro školy závazným a rozšiřují se rovněž možnosti, jak tato témata v rámci povinného vzdělávání pojednat (Janoušková, Kukal 2008). Ve školní praxi lze environmentální výchovu realizovat několika způsoby: neformální a funkční integrací do jednotlivých vyučovacích předmětů, zřízením samostatného vyučovacícho předmětu či v podobě projektového vyučování (školní projekty, semináře aj. s ekologickou a environmentální tematikou). Dalšími možnými způsoby jsou kombinace uvedených forem – integrace do vyučovacích předmětů + projektové vyučování či samostatný předmět + projektové vyučování. Každý z uvedených postupů má své výhody a zároveň nevýhody a úskalí a vyučující musí sami rozhodnout, které jsou aktuálně pro potřeby školy optimální (Matějček, 2007). Jedním z možných a často využívaných forem environmentální výchovy je využití služeb center ekologické výchovy, kde si lze vybrat ze široké škály programů s environmentální tematikou. Programy jsou roztříděny dle věku cílové skupiny a lze si vybrat také tematicky, které programy se hodí jako doplněk k vyučovaným předmětům. U mladších účastníků je kladen větší důraz na prožitkové aktivity. Většina center nabízí výukové programy uzpůsobené jak v terénu, tak i v samotných třídách, popř. přímo v místě centra ekologické výuky. 37
Výukový program je dle Máchala, 2000, interaktivní výchovně vzdělávací lekce, jejímž cílem je upevnění, prohloubení a rozšíření učiva všech stupňů škol v souladu se školními vzdělávacími programy. Výukový program probíhá zpravidla mimo budovu školy, tj. ve středisku zájmového vzdělávání, ve středisku ekologické výchovy, v přírodě apod. Ekologický výukový program (EVP) je interaktivní tvořivá výchovně vzdělávací lekce s cílem obohatit učivo všech stupňů škol o ekologický a environmentální rozměr. Cílem ekologických výukových programů je pojednat o určitém tematickém celku učiva v souvislostech, napříč vyučovacími předměty s obzvláštním důrazem na ekologické souvztažnosti, na rozvíjení komunikativních dovedností žáků a utváření postojů přátelských vůči přírodě a životnímu prostředí. Podstatnou roli ve výukovém programu hraje také aktivizace žáků a obohacování o praktické poznatky – např. určování živých přírodnin, jednoduché monitorování stavu životního prostředí, ale i pozapomenuté dovednosti jako vyřezání vrbové píšťalky nebo upletení velikonoční pomlázky. Volba obsahu programů i ekopedagogických metod musí být úměrná nejen věku, ale i zkušenostem žáků, úrovni jejich ekologického vědomí.
2.1 Environmentální výchova v mateřských školách
Povinnost mateřských škol realizovat environmentální výchovu je dána kromě Státního programu EVVO ČR také Rámcovým programem pro předškolní vzdělávání vydaným Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR v březnu 2001. Tento dokument vymezuje různé oblasti předškolního vzdělávání, mezi nimi také environmentální oblast „Dítě a svět“, která se zabývá environmentální výchovou (Koncepce environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty, 2012). Podle Rámcového programu je záměrem vzdělávání v environmentální oblasti založit u dítěte elementární povědomí o okolním světě a jeho dění, o vlivu člověka na životní prostředí – počínaje nejbližším okolím a konče globálními problémy celosvětového dosahu – a vytvořit elementární základy pro otevřený a odpovědný postoj dítěte (člověka) k životnímu prostředí. Dílčí vzdělávací cíle RVP ve vzdělávací oblasti Dítě a svět jsou: − seznamování s místem a prostředím, ve kterém dítě žije, a vytváření pozitivního vztahu k němu − vytváření elementárního povědomí o širším přírodním, kulturním 38
− −
–
− − −
i technickém prostředí, o jeho rozmanitosti, vývoji a neustálých proměnách poznávání jiných kultur pochopení, že změny způsobené lidskou činností mohou prostředí chránit a zlepšovat, ale také poškozovat a ničit osvojení si poznatků a dovedností potřebných k vykonávání jednoduchých činností v péči o okolí při spoluvytváření zdravého a bezpečného prostředí a k ochraně dítěte před jeho nebezpečnými vlivy rozvoj úcty k životu ve všech jeho formách rozvoj schopnosti přizpůsobovat se podmínkám vnějšího prostředí i jeho změnám vytvoření povědomí o vlastní sounáležitosti se světem, s živou a neživou přírodou, lidmi, společností, planetou Zemí
Každá mateřská škola má v současné době pro svoji výchovnou a vzdělávací práci široké mantinely, vymezené Rámcovým programem pro předškolní vzdělávání. Tyto hranice poskytují velkou příležitost pro vytvoření vzdělávacího programu, který je šitý na míru konkrétní skupině dětí v konkrétní lokalitě. Toto zaměření má velké výhody, ale má i své riziko. Rozsah realizované výchovně vzdělávací práce je dán osobností učitelky, jejím přístupem k životu, ochotou vzdělávat se, její profesní orientací, jejími koníčky (Felnerová, 2007). Říká se, že to, co se učíme v mateřské škole, se učíme pro život. To, co se učíme v dalších školách, se učíme pro svoji budoucí profesi. V mateřské škole máme možnost pomoci dětem vytvořit správné návyky, denně pobývat venku v přírodě, pozorovat, hledat, sbírat, obdivovat, brouzdat se v listí nebo v kaluži, stavět z písku hrady, tunely, dorty i krajiny, žasnout, radovat se. Přinášet dětem podněty, pracovními aktivitami přispívat k péči o svět kolem sebe. Metody realizace environmentální výchovy v mateřské škole jsou různé. Převažovat by měly aktivity venkovní, ale i uvnitř lze s dětmi úspěšně pracovat. Mezi základní metody patří v mateřské škole pozorování. Výborným materiálem pro záměrná dětská pozorování je srovnávání dvou předmětů – hledání podobností a rozdílů (dva různé kameny, dva kousky kůry různých stromů…). Pro předškolní věk jsou dále charakteristické smyslové podněty, děti mohou např. po hmatu určovat různé předměty, po čichu poznávat např. levanduli nebo různé druhy koření. S dětmi lze také vyzkoušet jednoduché experimenty. Častou metodou je vyprávění příběhů, děti 39
jsou vděční posluchači a příběhy, které je zaujmou, chtějí často slyšet i několikrát za sebou. Do mateřských školek lze také pozvat odborníky na různé besedy, provozovat s dětmi krátké exkurze nebo také využít běžné pracovní úkony ze světa dospělých, kdy děti rády napodobují dospělé a říkají, že pracují (Fellnerová, 2007). Nejvhodnější je jednotlivé metody různě kombinovat a přizpůsobovat možnostem školky, učitelek a dětí. 2.1.1 Lesní mateřské školy
Lesní mateřská škola je alternativou předškolního vzdělávání, v níž se naprostá většina aktivit odehrává venku. Děti tráví většinu času v přírodě, a to za každého počasí (samozřejmě s odpovídajícím vybavením). Toto přirozené prostředí představuje ideální prostor pro rozvoj dětské osobnosti ve všech směrech. Práce s dětmi je většinou inspirována změnou ročních období, která je v přírodě snadno pozorovatelná. Pro extrémní nepřízeň počasí bývá připraveno jednoduché vytápěné zázemí (maringotka, týpí, jurta apod.), popřípadě náhradní program.
Historie lesních mateřských škol Základy koncepce lesní mateřské školy pocházejí ze Skandinávie (konkrétně Švédska a Norska) z vysokého procenta ploch pokrytých lesy v těchto zemích (Švédsko patří k nejlesnatějším zemí Evropské unie, lesy zabírají 69 % rozlohy) logicky vyplývá i vysoká pravděpodobnost, že pokud jsou děti venku, tak jsou většinou i v lese. Odtud tedy patrně vychází i název lesní mateřská škola. Za zakladatelku je považována Ella Flatau z Dánska, matka čtyř dětí, která čas s dětmi trávila pravidelnými výlety do lesa. Brzy se k ní přidali sousedé se svými dětmi a jejich známí. V roce 1954 vznikla na základě jejich zkušenosti historicky první lesní mateřská škola (Vošahlíková, 2009).
Lesní mateřské školy v EU Dnes je tento typ předškolní výchovy rozšířen v mnoha evropských zemích, v Dánsku má většina předškolních dětí s nimi nějakou zkušenost. Na rozdíl od ČR není v Dánsku povinné navštěvovat předškolní zařízení, takže může jít i jen o krátkodobou docházku do nějaké lesní mateřské školy. Ve Švédsku již v roce 1999 pod označením „Venku za každého počasí“ existovalo kolem stovky mateřských škol (Vošahlíková, 2009). V Německu se lesní MŠ šíří od vzniku první v roce 1993 na základě přímých zkušeností jejích zakladatelek s dánskou koncepcí. 40
K rychlému rozšíření přispělo legislativní uznání a s tím spojené státní financování. V roce 2008 se uvádí již více jak tisíc těchto zařízení a jejich počet nadále stoupá, důvodem jsou nízké náklady na zřízení a provoz a samozřejmě zájem rodičů (Vošahlíková, 2010). Další lesní mateřské školy můžeme nalézt také ve Švýcarsku, Rakousku nebo Velké Británii.
Lesní mateřské školy v ČR Jedna z prvních školek inspirovaných touto koncepcí vznikla v ČR v roce 2007 na Liberecku a postupně se k ní přidávají další. Zatím se nejedná o plnohodnotné vzdělávací zařízení, ale jsou alternativou mezi dalšími soukromými mateřskými školami. Z tohoto důvodu se oficiálně jmenují například „dětský klub” či „rodinné centrum”. Obdobný problém měli na začátku také v Německu, tak ČR s Německem v této otázce spolupracuje. K myšlence lesních mateřských škol se u nás hlásí přes třicet zařízení, dle informací, které mám k dispozici, se ale většinou jedná obecně o pobyt v přírodě, tedy les je jen jednou z možností. Svému názvu chce v co největší míře dostát nový lesní mateřský klub na jehož otevření se podílelo Středisko ekologické výchovy Lesů hlavního města Prahy a který je provozován v prostředí lesa v duchu lesní pedagogiky (Lesní mateřské školy, 2012). 2.1.2 Programy a aktivity v mateřských školách
Programů nejen v mateřských školkách existuje velké množství, pro inspiraci uvádíme pouze některé programy. Přehled Center ekologické výchovy (CEV) můžete nalézt v publikaci Práce se skupinou, programy a nabídka Středisek ekologické výchovy od autorek Půbalové L. a Půbalové M. V publikaci naleznete rozdělení CEV podle krajů, což slouží k rychlému vyhledání středisek ve Vašem okolí. V následujícím textu naleznete výběr programů a nabídku některých center ekologické výchovy.
SDRUŽENÍ STŘEDISEK EKOLOGICKÉ VÝCHOVY PAVUČINA Mrkvička – vzdělávací a informační podpora mateřským školám v naplňování environmentální oblasti Dítě a svět RVP pro předškolní vzdělávání Mrkvička je dlouhodobým programem Sdružení středisek ekologické výchovy (SSEV) Pavučina. Jeho realizace začala v roce 2007 41
a zahrnovala vytvoření sítě MŠ se zvýšeným zájmem o environmentální oblast, dále poskytování informační a metodické pomoci MŠ v environmentální oblasti na základě zmapovaných potřeb; zprostředkování vzájemné výměny zkušeností pedagogických pracovníků se zpracováním a realizací environmentální oblasti Dítě a svět v rámci školních vzdělávacích programů. V současné době je v síti Mrkvička zapojeno cca 600 mateřských škol. Od vzniku v roce 2007 bylo členství otevřeno pouze MŠ, ale od roku 2011 je otevřeno i mateřským klubům, centrům a také 1.–2. ročníkům základních škol. Služby poskytované zařízením zapojeným v síti v roce 2011 zahrnují především pravidelné rozesílky metodických a informačních materiálů včetně Informačního bulletinu Mrkvička. Materiály jsou distribuovány prostřednictvím krajských koordinátorů sítě, kterými jsou některá členská střediska SSEV Pavučina. Pedagogickým pracovníkům ze škol v síti Mrkvička se také snaží zprostředkovávat vzájemnou výměnu zkušeností a podporovat jejich spolupráci, a to prostřednictvím regionálních setkání (Sdružení středisek ekologické výchovy, 2012). EKOCENTRUM KONIKLEC Ekocentrum nabízí několik výukových programů pro předškolní děti, např. Tajemství lesa, Mravenčí stezkou, Do hlubin rybníka a Duchové z popelnic. Programy probíhají převážně v interierech školky a trvají cca 60–90 minut. Popis jednotlivých programů lze nalézt na webových stránkách ekocentra (Ekocentrum Koniklec, 2012). Centrum sídlí v Praze.
CENTRUM EKOLOGICKÉ VÝCHOVY OCHRANA FAUNY ČR Výukové programy pro mateřské školy jsou v tomto centru připravovány aktivní formou, při které jsou děti seznamovány s daným tématem pomocí jednoduchých her. Díky připraveným aktivitám je u dětí procvičováno smyslové vnímání, rychlost, smysl pro orientaci, paměť, obratnost i postřeh. Závěr programů je věnován výtvarné činnosti a předání památečních diplomů (kartiček). Výukový program je určen pro všechny třídy mateřské školy a 1. třídy základních škol. Délka i náplň programu je přizpůsobena věku dětí. Na výukový program přijede lektor do školy, nebo je možné přijet s dětmi do Centra Ochrany fauny ČR v Hrachově u Sedlčan a kombinovat výklad lektora s exkurzí po záchranné stanici. Délka jednoho výukového programu 42
je maximálně 90 minut. Centrum nabízí v současné době cykly výukových programů např. Máme rádi přírodu, Planeta Země, Hrátky se zvířátky a také venkovní programy pro MŠ a 1. třídu ZŠ (Ochrana fauny, 2012).
CENTRUM EKOLOGICKÉ A GLOBÁLNÍ VÝCHOVY CASSIOEPIA Centrum ekologické a globální výchovy Cassiopeia vzniklo v roce 1995 při základním článku Hnutí Brontosaurus Forest. Posláním organizace je výchova k trvale udržitelnému způsobu života. Centrum nabízí výukové programy pro všechny věkové skupiny, pro předškolní věk nabízí velké množství programů, z nichž převažují programy, které probíhají v terénu nebo přímo v centru. Cassiopeia má dvě pobočky, na kterých lze využít jejich služeb a to v Českých Budějovicích a ve Strakonicích.
Klíčová slova a pojmy: lesní mateřské školy, výukové programy, mateřské školy
Shrnutí: Jednou z možností předškolního vzdělávání jsou lesní mateřské školy, kde tráví děti téměř celou dobu jen v přírodě. Pro pomoc s naplňováním environmentální oblasti Dítě a svět se mohou mateřské školy zapojit do sítě Mrkvička či využít služeb některého z center ekologické výuky a zapojit se do jejich výukových programů.
Otázky, úkoly a náměty k zamyšlení: [1] Porovnejte fungování lesních mateřských škol u nás a ve světě. [2] Jaký myslíte, že bude další vývoj lesních mateřských škol u nás? Stanou se oficiální formou předškolní výuky i v dobách, kdy nebude jako dnes nedostatečná kapacita mateřských škol? [3] Máte ve svém okolí Centra ekologické výchovy, které nabízejí výukové programy pro děti předškolního věku?
Literatura: Ekocentrum Koniklec: Programy pro školy. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: http://www.ekocentrumkoniklec.cz/rubriky/ ekovychova/ vyukove-programy-pro-zs/materske-skoly/ FELLNEROVÁ, J. Didaktické a metodické materiály zaměřené na EVVO mateřských škol. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: www.ekocentrum.eu/usr_files/f1/EVVO-metodicke_materialy.doc 43
JANOUŠKOVÁ, S. a KUKAL, P. Environmentální výchova v příbězích. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2008. 63 s. ISBN 978-80-7373-024-6. Koncepce environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty (EVVO) Obce s rozšířenou působností Rakovník, Pověřeného obecního úřadu Rakovník [online]. [cit. 2012-09-20]. Dostupné z: http:// www.cenia.cz/web/www/webpub2.nsf/$pid/MZPMSFI173 CO/$FILE/ koncepce_rakovnik.pdf Lesní mateřské školy. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: http:// www.lesnims.cz/ MATĚJČEK, T. Ekologická a environmentální výchova: učební text k průřezovému tématu Environmentální výchova podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. 1. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 2007. 50 s. ISBN 978-8086034-72-0. Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina: M.R.K.E.V. – Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: http://www.pavucina-sev.cz/?idm=3 SMOLÍKOVÁ, K. 2004. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický VOŠAHLÍKOVÁ, T. 2009. Lesní mateřská škola – kořeny. In: Metodický portál: Články [online]. [vid. 24. 5. 2011]. ISSN 1802-4785. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/p/3261/LESNI-MATERSKA-SKOLA---KORENY.html VOŠAHLÍKOVÁ, T. 2010. Historie. In: Asociace lesních mateřských škol [online]. [vid. 1. 2. 2012]. Dostupné z: http://www.lesnims.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=50&Itemid =59 Výukové programy pro mateřské školky. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: http://www.ochranafauny.cz/vzdelani/pro-materskeskolky.html
2.2 Environmentální výchova na základních školách
Povinnost základní školy realizovat environmentální vzdělávání a výchovu, je dána § 5 odst. 1 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších škol (školský zákon) ve znění pozdějších předpisů, který definuje základní školu takto: „Základní škola poskytuje základní vzdělání, zabezpečuje rozumovou výchovu ve smyslu vědeckého poznání a v souladu se zásadami vlastenectví, 44
humanity a demokracie a poskytuje mravní, estetickou, pracovní, zdravotní, tělesnou výchovu a ekologickou výchovu žáků; umožňuje též náboženskou výchovu.“ Rozsah a realizaci environmentálního vzdělávání a výchovy v základní škole upravuje zvolený vzdělávací program, používaná řada učebnic, respektování Metodického pokynu k environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě ve školách a školských zařízeních a též § 13 zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. Uvedený Metodický pokyn nemá právní platnost, je pouze doporučením, a může proto ze strany ředitelů dojít i k jeho neplnění. Environmentální vzdělávání a výchova jsou ve většině základních škol součástí tzv. „nosných“ předmětů, jako je biologie, chemie, zeměpis, občanská výchova, popř. fyzika, ale též předmětů, jejichž funkce pro EVVO je motivační (jako např. výtvarná výchova, hudební výchova, literatura a další). Podle přístupu ředitele a učitelů k EVVO by environmentální vzdělávání a výchova měly pronikat všemi vyučovacími předměty. Rozsah a obsah environmentálního vzdělávání a výchovy se liší. Na 1. a 2. stupni základní školy by se měla projevovat kontinuita v rozvíjení poznatků z oblasti environmentálního poznání. Formy, metody a prostředky používané ve výuce jsou odlišné. Záleží na přístupu ředitele školy. Vytváří nezbytné podmínky pro práci svých podřízených a může i různými prostředky stimulovat aktivitu učitelského sboru. Se subjekty působícími v EVVO spolupracují školy, které mají buď učitele nadšené pro aktivity v oblasti EVVO nebo si učitelé doplňují vědomosti v různých kurzech, v rozšiřujícím studiu, popř. přístup k environmentálnímu vzdělávání a výchově ovlivňuje ředitel školy (Koncepce environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty, 2010). Dle rámcového vzdělávacího programu z roku 2007, vede environmentální výchova jedince k pochopení komplexnosti a složitosti vztahů člověka a životního prostředí, tj. k pochopení nezbytnosti postupného přechodu k udržitelnému rozvoji společnosti a k poznání významu odpovědnosti za jednání společnosti i každého jedince. Umožňuje sledovat a uvědomovat si dynamicky se vyvíjející vztahy mezi člověkem a prostředím při přímém poznávání aktuálních hledisek ekologických, ekonomických, vědeckotechnických, politických a občanských, hledisek časových i prostorových, i možnosti různých variant řešení environmentálních problémů. Vede jedince k aktivní účasti na ochraně a utváření prostředí a ovlivňuje v zájmu udržitelnosti rozvoje lidské civilizace životní styl a hodnotovou orientaci žáka. 45
Na realizaci průřezového tématu se podílí většina vzdělávacích oblastí. Postupným propojováním, rozšiřováním, upevňováním i systematizací vědomostí a dovedností získávaných v těchto oblastech umožňuje environmentální výchova utváření integrovaného pohledu. Každá z oblastí má svůj specifický význam v ovlivňování racionální stránky osobnosti i ve vlivu na stránku emocionální a volně aktivní. Ve vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět poskytuje průřezové téma ucelený elementární pohled na okolní přírodu i prostředí. Učí pozorovat, citlivě vnímat a hodnotit důsledky jednání lidí, přispívá k osvojování si základních dovedností a návyků aktivního odpovědného přístupu k prostředí v každodenním životě. V maximální míře využívá přímých kontaktů žáků s okolním prostředím a propojuje rozvíjení myšlení s výrazným ovlivňováním emocionální stránky osobnosti jedince. Ve vzdělávací oblasti Člověk a příroda zdůrazňuje pochopení objektivní platnosti základních přírodních zákonitostí, dynamických souvislostí od nejméně složitých ekosystémů až po biosféru jako celek, postavení člověka v přírodě a komplexní funkce ekosystémů ve vztahu k lidské společnosti, tj. pro zachování podmínek života, pro získávání obnovitelných zdrojů surovin a energie i pro mimoprodukční hodnoty (inspiraci, odpočinek). Klade základy systémového přístupu zvýrazňujícího vazby mezi prvky systémů, jejich hierarchické uspořádání a vztahy k okolí. Ve vzdělávací oblasti Člověk a společnost téma odkrývá souvislosti mezi ekologickými, technicko-ekonomickými a sociálními jevy s důrazem na význam preventivní obezřetnosti v jednání a další principy udržitelnosti rozvoje. Ve vzdělávací oblasti Člověk a zdraví se téma dotýká problematiky vlivů prostředí na vlastní zdraví i na zdraví ostatních lidí. V souvislosti s problémy současného světa vede k poznání důležitosti péče o přírodu při organizaci masových sportovních akcí. Ve vzdělávací oblasti Informační a komunikační technologie umožňuje průřezové téma aktivně využívat výpočetní techniku (Internet) při zjišťování aktuálních informací o stavu prostředí, rozlišovat závažnost ekologických problémů a poznávat jejich propojenost. Komunikační technologie podněcují zájem o způsoby řešení ekologických problémů možností navazovat kontakty v této oblasti a vyměňovat si informace v rámci kraje, republiky i EU a světa. Vzdělávací Oblast Umění a kultura poskytuje environmentální 46
výchově mnoho příležitostí pro zamýšlení se nad vztahy člověka a prostředí, k uvědomování si přírodního i sociálního prostředí jako zdroje inspirace pro vytváření kulturních a uměleckých hodnot a přispívá k vnímání estetických kvalit prostředí. Propojení tématu se vzdělávací oblastí Člověk a svět práce se realizuje prostřednictvím konkrétních pracovních aktivit ve prospěch životního prostředí. Umožňuje poznávat význam a role různých profesí ve vztahu k životnímu prostředí (RVP, 2007). 2.2.1 Lesní pedagogika na základních a středních školách
Lesní pedagogika přibližuje návštěvníkům lesa lesní ekosystém, trvale udržitelné lesní hospodářství, smysl hospodaření v lesích a užitky, které les člověku přináší. Jejím základním principem je vnímání přírody všemi smysly, které zprostředkovávají lesní pedagogové především přímo v lesním prostředí. Nepředstavuje tedy les jen jako ekosystém, ale jako místo v krajině se sociálním a ekonomickým rozměrem. Lesní pedagogika je určená všem cílovým skupinám, hlavně dětem a mládeži. Využívá metody prožitkového učení, projektového vyučování, metody umělecké, dramatické, hudební i výtvarné.
Lesní pedagog Lesní pedagog je speciálně vyškolený lesník, který přibližuje les zábavně a interaktivně. Jeho cílem není poučování, ale zajímavý a příjemný prožitek, který ale posléze k poučení vede. Každý lesní pedagog je absolventem kurzu, který je kompatibilní s dalšími evropskými státy. Na kurzu si ke svému odbornému lesnickému vzdělání osvojuje základy pedagogiky, psychologie a didaktiky a prakticky se připravuje na práci s veřejností v lese a také si aktivitu s dětmi sám vyzkouší. Lektoři na kurzech jsou především odborníci
47
Obr. 1: Ilustrace Jana Táborská, Únor z kalendáře Lesníkem od jara do zimy, který vydal Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem.
s dlouholetými zkušenostmi. Jedná se o základní kurz a po něm může lesní pedagog pokračovat ještě v nadstavbovém kurzu zaměřeném na práci s dalšími cílovými skupinami (senioři, handikepovaní apod.). Kromě toho se lesní pedagogové mohou dále vzdělávat a vyměňovat si své zkušenosti ještě na pravidelných vzdělávacích seminářích. Lesní pedagogové zajišťují akce přímo v prostředí lesa, ale zabezpečují programy pro děti i v rámci různých dalších aktivit, které mohou souviset s environmentální problematikou, Dny Země, Dny s lesy, výstavy, a to jak lesnicky zaměřené, tak s příbuznou tematikou (např. Vzdělání a řemesla).
Historie lesní pedagogiky O lesní pedagogice v ČR lze hovořit od konce 90. let 20. století, kdy několik zaměstnanců Integrované střední školy lesnické ve Vimperku absolvovalo kurz lesní pedagogiky v rakouském vzdělávacím středisku a začalo pořádat specializované aktivity pro děti a od r. 2002 i kurzy pro nové lesní pedagogy. Struktura kurzu byla převzata z Rakouska a modifikována na české podmínky. Jelikož byly aktivity školy v roce 2003 ukončeny, pokračuje v pořádání kurzů lesní pedagogiky od r. 2005 Sdružení lesních pedagogů ČR a Střední lesnická škola v Hranicích. Od roku 2007 organizují i nadstavbové kurzy. O rozmachu lesní pedagogiky u nás lze hovořit od r. 2002, kdy se většina lesnických organizací začala zabývat těmito aktivitami. V současné době to je řada lesnických organizací např. Lesy České republiky s.p., Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, městské lesy (Lesy hl. m. Prahy, Ostravské městské lesy, Lesy města Olomouce, Lesy Hradec Králové a další), Vojenské lesy a statky, s.p., střední lesnické školy (Hranice na Moravě, Trutnov a další).
Lesní pedagogika v EU Aktivity lesní pedagogiky jsou obvyklé ve většině států EU. Vlastní aktivity jsou si v jednotlivých státech podobné, rozdíly jsou hlavně v systému fungování, a tak se zaměřím na něj. Vzdělávání lesních pedagogů Některé země mají speciální školení pro lesní pedagogy, tak jak je tomu například u nás. Od roku 1994 pořádají kurzy lesní pedagogiky v Rakousku, odkud se rozšířily do dalších zemí. Mezi nimi byla například ČR a Slovensko. Nejprve budoucí organizátoři kurzů 48
absolvovali rakouský kurz a pak ho upravili na podmínky své země. V obou zemích kurzy probíhají od roku 2002. Na rozšíření školení do dalších zemí měl vliv mezinárodní projekt Pedagogické aktivity v lese – koncepce semináře pro lesníky (PAWS), který probíhal od roku 2004 do roku 2007. Projekt byl zaměřen na vytvoření konceptu seminářů včetně podpůrných materiálů. Koncept semináře z velké části vycházel z již existujícího kurzu v Rakousku a v rámci projektu byl testován v ČR, Finsku, Německu a na Slovensku. Díky projektu se koncept školení rozšířil i do Finska a Německa. O dalším mezinárodním projektu (2009–2011) s názvem PAWS-MED lze zjednodušeně říci, že vychází z projektu PAWS a jeho výsledky upravil na podmínky středomořských států. Je tedy možné, že se kurzy rozšíří i do zemí partnerů tohoto projektu, konkrétně do Itálie, Slovinska, Španělska, Portugalska a Řecka, kde zatím žádné kurzy nemají. V Evropě je celý systém lesní pedagogiky nejlépe propracován v Rakousku. Od roku 2002 mají v lesním zákoně zakotvenu povinnost lesní pedagogiku provádět a jejím garantem je ministerstvo zemědělství, lesnictví, životního prostředí a vodního hospodářství. Jako cíl mají zajistit, aby se každé dítě minimálně jednou během své školní docházky zúčastnilo akce lesní pedagogiky. Od roku 1994 pořádají kurzy lesní pedagogiky. Tyto kurzy jsou otevřené všem, ale certifikát obdrží pouze absolventi s lesnickým vzděláním, pokud ho nemají, musí složit zkoušku z lesnického minima. Pouze držitel certifikátu může být pak dále finančně podporován.
2.2.2 Aktivity a programy na základních a středních školách
Sdružení Tereza Občanské sdružení Tereza od roku 1990 vytváří vzdělávací programy a materiály, které s využitím metod aktivního učení napomáhají pedagogům s realizací environmentální výchovy na základních a středních školách. Sdružení usiluje o to, aby děti měly rády přírodu a místo, kde bydlí, rozuměly životnímu prostředí a dělaly něco pro udržitelný rozvoj. V současnosti se jejich aktivit účastní přes 67 000 žáků z více než 600 škol z celé České republiky. Sdružení realizuje několik dlouhodobých programů, jejichž popis naleznete dále v textu. Program Ekoškola Program Ekoškola (Eco-Schools) je mezinárodní program určený 49
pro žáky 1. a 2. stupně ZŠ a studenty SŠ. Úspěšné školy získávají mezinárodní titul, vlajku a logo Ekoškola. V současnosti zahrnuje přes 10 milionů studentů a více než 60 000 pedagogů pracujících na 35 000 školách na celém světě. Přes 10 000 škol již získalo mezinárodní titul Ekoškola. Do programu Ekoškola je zapojeno přes 200 škol z celé ČR. Program je určen pro celou školu, vede ke spolupráci žáků, učitelů, vedení školy i místní komunity, která pracuje v celoškolním pracovním týmu. Ten na konkrétním příkladu jejich školy nejprve analyzuje současnou situaci na škole, pak navrhne a učiní opatření k minimalizaci a třídění odpadů, úspory energie či vody a zlepšení životního prostředí školy a jejího okolí. Tím se naučí poznatky o environmentálních tématech využít v praxi. Metodika programu se skládá ze 7 kroků a je společná pro všechny země a školy, které se programu Ekoškola účastní.
Pro konkrétní představu je dále uveden popis jednotlivých kroků: 1. krok – založení pracovního týmu Ekoškoly Založení pracovního týmu je praktickým vyjádřením společného rozhodnutí, že škola bude usilovat o titul Ekoškola a bude se snažit o pozitivní změny ve svém fungování. Členové týmu programu Ekoškola koordinují a podílejí se na plnění všech další kroků. 2. krok – analýza ekologického stavu školy Analýza ekologického stavu školy je jedním z hlavních kroků, které škola musí uskutečnit, aby mohla být nastartována změna k lepšímu – tedy šetrnějšímu provozu. Žáci mají za úkol zjistit, zaznamenat a zhodnotit současný stav školy v oblastech odpadů, energie, vody a prostředí školy. Důležité je, aby se na analýze co největší měrou podíleli sami žáci za pomoci pracovních listů programu, které si mohou spolu s učiteli upravit pro potřeby konkrétní školy. 3. krok – plán činností Plán činností je jádrem programu Ekoškola. Jednotlivé úkoly, které jsou do plánu zahrnuty, mají přímo vycházet z výsledků analýzy ekologického stavu školy. Hlavním cílem při sestavování plánu je ekologizace školy a zlepšení jejího prostředí a okolí. Úkoly by měly být navrženy tak, aby za ně mohli zodpovídat především žáci. 4. krok – monitorování a vyhodnocování Proces monitorování a vyhodnocování výsledků dává programu Ekoškola důvěryhodnost. Klade důraz na průběžnou kontrolu, zda 50
škola v programu postupuje směrem k vytčeným cílům a zda se plány naplňují. 5. krok – environmentální výchova ve výuce Program Ekoškola je založen na tomto principu: témata environmentální výchovy, kterým se žáci věnují ve výuce, by měla ovlivňovat celkové fungování školy. Díky této návaznosti konkrétních činností na teoretické studium přestává být environmentální výchova něčím, o čem se žáci ve škole sice učí, ale brzy na to zase zapomenou. 6. krok – informování a spolupráce Pracovní tým Ekoškoly by se měl neustále snažit informovat o programu a svých záměrech, jak uvnitř školy, tak navenek. K tomuto účelu se dají využít nástěnky, školní časopis nebo webové stránky školy. Doporučuje se například uspořádání výstavy, celoškolního Dne činu nebo napsat do místního či regionálního tisku. Všechny tyto aktivity škole mohou pomoci při navazování spolupráce s rodiči či možnými podporovateli. 7. krok – ekokodex Ekokodex je společným vyznáním hodnot a návodem k ohleduplnému chování k životnímu prostředí pro každého, kdo školu navštěvuje. Ekokodex by měl být výsledkem vyjednávání co nejvíce žáků a zaměstnanců školy. Může jít o souhrn konkrétních jednání, činností a zásad, na kterých se všichni dohodli. Více informací lze nalézt na webových stránkách www.ekoskola.cz, kde lze nalézt i krátké video s názvem „Vše o programu Ekoškola ve čtyřech minutách“. Les ve škole – škola v lese Projekt nabízí učitelům možnost seznámit děti zajímavou formou s naším nejrozšířenějším ekosystémem (lesy pokrývají 34 % naší země) a zapojuje tak lesní témata do výuky. Projekt vznikl v roce 1999 ve spolupráci Sdružení TEREZA a státního podniku Lesy České republiky. Účastnit se ho můžete i několik let za sebou, tematikou lesa se zabývá na několika úrovních. Program je určen především dětem z 1. a 2. stupně základních škol, může se ho zúčastnit jak jeden učitel, tak i celý školní kolektiv. V duchu slavného Komenského hesla můžete přiblížit svým žákům lesní ekosystém a související témata názorně a v souvislostech, rozličnými metodami a často i hravou formou, nejen ve třídě, ale zejména v lese samotném. Důležité je, aby se děti o lese učily co 51
nejvíce přímo v lese, aby jen pasivně nepřejímaly informace, ale učily se pomocí pozorování a prožitků. Díky podpoře státního podniku Lesy České republiky si učitelé mohou domluvit spolupráci s pracovníky místní organizační jednotky podniku LČR. Děti se tak mohou blíže seznámit s lesem ve svém okolí a dozvědět se, jak se v „jejich“ lese hospodaří. Vzdělávací program „Program Les ve škole – škola v lese“ má akreditaci MŠMT.
Účastí v programu získáte: – základním prvkem programu jsou pracovní listy s metodikou pro učitele, které vám nabídnou jednotlivé aktivity i celé výukové lekce, dalšími pomůckami v programu jsou laminované skládací klíče, které pomohou při určování přírodnin a jevů v terénu, a výukové plakáty pro práci ve třídě, – možnost účasti na seminářích pro učitele, na nichž se seznámí s programem a s tím, jak ho zařadit do Školního vzdělávacího programu; a vyzkouší si některé aktivity z pracovních listů a v neposlední řadě získají informace o akcích pořádaných pro školy státním podnikem Lesy ČR; semináře jsou akreditovány u MŠMT ČR v rámci systému Dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Součástí projektu je soutěž o nejlepší zprávu z projektu. Vítězné školy jsou pozvány na třídenní závěrečné setkání do oblasti zajímavé z lesnického hlediska. Spolupracující a zastřešující organizace: Program je zapojen do mezinárodního programu LEAF, který je zastřešen mezinárodní organizací FEE (viz kapitola 3, která se věnuje environmentální výchově v Evropské unii).
Mezinárodní program GLOBE (The Global Learning and Observations to Benefit the Environment)
Tento program je určen žákům 2. stupně ZŠ a studentům SŠ a i dětským oddílům zájmové činnosti. Díky programu pracují společně studenti, učitelé a vědci v rámci GLOBE školní sítě (GLOBE Schools Network) a tím podporují stu52
denty v učení a výzkumu. GLOBE je ideální program k zapojení dětí do vědy, protože v něm zkoumají a pozorují životního prostředí a globální systém jak Země funguje. Program přirozeně doplňuje výuku přírodovědných předmětů.
Konkrétně žáci s využitím jednoduchých výzkumných metod: • sledují vývoj počasí • měří kvalitu ovzduší a vody • zkoumají druhy lesních porostů • pozorují změny v přírodě v průběhu roku • odhalují půdní vlastnosti
Získaná data vyhodnocují a odesílají do celosvětové internetové databáze. Profesionální zpracování dat garantuje NASA (Národní úřad pro letectví a kosmonautiku – National Aeronautics and Space Administration). Zpracované výsledky slouží vědcům a studentům po celém světě k dalšímu využití. Náročnost programu si škola určuje sama volbou vhodných měření ze sady připravených protokolů.
Historie programu GLOBE S myšlenkou mezinárodního programu GLOBE přišel tehdejší víceprezident USA Al Gore v roce 1994. O rok později, při příležitosti 25. výročí Dne Země, byl program GLOBE slavnostně zahájen a v roce 1995 již 7 zemí podepsalo mezivládní dohodu. Mezi těmito zeměmi byla i Česká republika. Počet zapojených zemí se každoročně zvyšuje, v současnosti je do něj zapojeno již 111 zemí ze všech kontinentů.
Téma roku Každý rok je vyhlašováno téma roku. Ve školním roce 2012/13 je tématem roku fenologie2 a klima. Téma roku začíná v září, ale škola se může zapojit kdykoliv v průběhu roku. To ale neznamená, že se nemůžete věnovat oblastem dalším, téma roku není povinné. GLOBE v České republice V ČR je do programu GLOBE aktuálně zapojeno 142 základních a středních škol. Fenologie = nauka zabývající se studiem časového průběhu periodicky se opakujících životních projevů – fenologických fází rostlin a živočichů a studiem vazeb fenologických fází na střídání klimatických a půdních podmínek během ročního období.
2
53
V České republice je program GLOBE garantován na vládní úrovni Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR ve spolupráci s Ministerstvem životního prostředí ČR, ty v roce 1995 jmenovaly národním koordinátorem programu GLOBE v České republice Sdružení TEREZA. Na programu spolupracuje s Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy, Českou zemědělskou univerzitou, Českým hydrometeorologickým ústavem, Českou asociací pro geoinformace, odborníky z vědecké rady GLOBE a občanským sdružením Czech GLOBE Veterans. Česká republika patří každoročně od počátku programu mezi 5 nejlepších zemí v počtu odeslaných dat, 8 českých škol bylo vyhodnoceno jako jedny z 59 špičkových GLOBE škol na světě. Dokonce 12 českých škol se účastní unikátního výzkumu ve spolupráci s vědci z NASA – testují nový přístroj na měření přízemního ozonu. Pro testování byla vybrána ČR, protože české GLOBE školy mají nejdelší a nejúplnější sadu meteorologických dat. Česká republika získala do této chvíle 14 prestižních ocenění GLOBE Stars. GLOBE Star je ocenění, které získávají školy nebo organizace, kterým se podaří něco významného v rámci programu GLOBE uskutečnit. Česká republika také získala mezinárodní ocenění za spolupráci při testování nového přístroje na měření přízemního ozónu.
Díky zapojení do tohoto programu získáte například: • pomůcky pro praktická měření • metodické materiály (manuál GLOBE s protokoly pro jednotlivá měření, metodikou a pracovními listy pro konkrétní témata, skládačky do terénu apod.), • poradenský a informační servis, • možnost účasti na GLOBE Games (viz dále), • možnost půjčování speciálních přístrojů a pomůcek, • vzdělávání formou odborných seminářů.
GLOBE Games V rámci Programu GLOBE se konají každoročně GLOBE Games, celorepublikové setkání žáků a učitelů GLOBE škol z České republiky i zahraničí. Čtyřdenní setkání nabízí mnoho prostoru pro sdílení zkušeností, navázání spolupráce s jinými školami a načerpání inspirace do další práce (The Globe program, 2012). 54
Středisko ekologické výchovy Pavučina Poslání a činnost SSEV Pavučina Sdružení středisek ekologické výchovy (SSEV) Pavučina usiluje o rozvoj vzdělávání a výchovy v oblasti životního prostředí a udržitelného rozvoje v České republice. Prosazuje společné zájmy členských organizací, podporuje jejich činnost a odborný růst, vytváří prostor pro spolupráci. Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina je celostátní síť organizací specializovaných na ekologickou/environmentální výchovu, vzdělávání a osvětu. Na základě svých stanov SSEV Pavučina: • podporuje vzájemnou výměnu zkušeností svých členů v oblasti praktické ekologické výchovy, vzdělávání a osvěty, • zprostředkovává příjem a šíření aktuálních informací zvenčí, výměnu informací mezi členy a dle potřeby členů podporuje spolupráci a koordinuje jejich činnost, • zastupuje, obhajuje a prosazuje společné zájmy členů ve vztahu k ústředním orgánům státní správy, k partnerským organizacím, k dárcům a sponzorům, • napomáhá udržování pospolitosti a poskytování vzájemné podpory mezi členy SSEV Pavučina, • přijímá vnitřní pravidla a standardy pro činnost středisek ekologické výchovy a tím zvyšuje kvalitu činnosti a důvěryhodnost svých členů, • vytváří podmínky pro zapojení a vstup dalších středisek do SSEV Pavučina.
SSEV Pavučina je tedy pro členská střediska servisní organizací zastupující společné zájmy, informující o vývoji a změnách v oblasti ekologické výchovy, zajišťující společnou propagaci a podporující rozvoj a kvalitu ekologické výchovy. SSEV Pavučina realizuje řadu projektů celostátního významu v úzké spolupráci s členskými středisky a partnery ze státní, podnikatelské i neziskové sféry. Program Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy – M.R.K.E.V. M.R.K.E.V. je dlouhodobým programem Sdružení středisek ekologické výchovy (SSEV) Pavučina, který je realizován od roku 2001. 55
Jeho záměrem je vytvářet funkční systémy školního a mimoškolního environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty, rozvíjet a podporovat regionální sítě pedagogických pracovníků, škol a dalších organizací zabývajících se EVVO, podporovat proces vytváření a realizace školních programů EVVO a v posledních letech i podporovat pedagogické pracovníky při začleňování environmentální výchovy jako průřezového tématu do školních vzdělávacích programů. V současné době je v síti M.R.K.E.V. zapojeno 830 základních a středních škol. Služby poskytované zařízením zapojeným v síti zahrnují především pravidelné rozesílky metodických a informačních materiálů včetně časopisu Bedrník. Materiály jsou distribuovány prostřednictvím krajských koordinátorů sítě, kterými jsou některá členská střediska SSEV Pavučina. Pedagogickým pracovníkům ze škol v síti M.R.K.E.V. se také snaží zprostředkovávat vzájemnou výměnu zkušeností a podporovat jejich spolupráci, a to prostřednictvím regionálních setkání (Sdružení středisek ekologické výchovy, 2012).
Klub ekologické výchovy Klub ekologické výchovy – KEV – je profesní občanské sdružení, které soustřeďuje jednotlivé pedagogické pracovníky a zájemce o ekologické vzdělávání a výchovu i školy a další instituce a organizace, zajímající se o ekologické vzdělávání a výchovu. Klub ekologické výchovy patří mezi kluby UNESCO – rozvíjí komplexní pojetí ekologického vzdělávání a výchovy v zájmu podpory udržitelného rozvoje. KEV je kolektivním členem České společnosti pro životní prostředí, jejímž prostřednictvím může spolupracovat s mnoha oblastmi výrobní i nevýrobní sféry v České republice a členem mezinárodní ekologické organizace Zelený kříž, založené po summitu Země v Rio de Janeiro. Mezi hlavní úkoly Klubu ekologické výchovy patří řešení otázek souvisejících s prohlubováním a rozšiřováním ekologického vzdělávání a výchovy v celé populaci, zejména pak dětí a mládeže ve školách, šířit informace o ekologickém vzdělávání a výchově prostřednictvím seminářů, konferencí, exkurzí, odborně metodických publikací, audiovizuálními a dalšími prostředky, přispívat ke zvyšování odborné a metodické připravenosti pedagogických pracovníků pro ekologické vzdělávání a výchovu, podílet se na řešení projektů zaměřených na ekologické vzdělávání a výchovu, vytvořit organizační základnu pro vytváření regionálních sítí škol zaměřených k realizaci komplexního 56
ekologického vzdělávání a výchovy a získávat podporu ekologickému vzdělávání a výchově ve škole ze státních i nestátních zdrojů. Jednou z mnoha aktivit Klubu ekologické výchovy je Ekologická konference a literární a výtvarná soutěž (Klub ekologické výchovy, 2012).
Ekologická konference Na konferenci se může přihlásit jednotlivec i kolektiv. Z každé školy mohou být přihlášeny nejvýše 3 práce a přípravný výbor konference má právo nejvýše 2 práce odmítnout, což znamená, že každá škola musí mít příležitost k prezentaci minimálně jedné práce. Práci prezentuje buď jednotlivec nebo zástupce kolektivu. Práce mohou být zaměřeny na kteroukoliv oblast týkající se životního prostředí a udržitelného rozvoje. Ekologická konference je pro účastníky ze základních škol – Žákovská ekologická konference a pro zájemce ze středních škol – Středoškolská ekologická konference.
Literární a výtvarná soutěž V roce 2012 Klub ekologické výchovy vyhlásil 15. ročník výtvarné a 10. ročník literární soutěže. Posláním soutěže je podporovat, rozvíjet a prezentovat literární a výtvarnou tvorbu v kontextu nepostradatelné součásti našeho života – energie, a to v různých jejích formách. Soutěž je určena pro žáky základních a středních škol. Soutěžící jsou rozřazeni podle věku do tří kategorií: 1. kategorie – I. stupeň ZŠ, 2. kategorie – II. stupeň ZŠ a nižší ročníky víceletých gymnázií 3. kategorie – SOŠ, SOU, gymnázia.
Mladí ochránci přírody (MOP) Jedná se o občanské sdružení s celostátní působností v oblasti „práce s dětmi a mládeží“ a starají se proto o všechny mladé lidi s kladným vztahem k přírodě v celé České republice. Každému, kdo chce přírodu nejen poznávat, ale i trochu jí pomáhat nabízí mnoho různých činností (aktivit, námětů pro samostatnou práci, soutěží…) (Mladí ochránci přírody, 2012). Občanské sdružení pořádá mimo jiné každoročně soutěž Zelená stezka – Zlatý list a také Ekologickou olympiádu. 57
Soutěž Zelená stezka – Zlatý list Je celostátní soutěž mimoškolních dětských kolektivů s kladným vztahem k přírodě. Zúčastnit se jí mohou žáci ZŠ ve dvou věkových kategoriích, kteří soutěží zpravidla v šestičlenných družstvech. Soutěž prověřuje znalosti z ekologie, ochrany přírody, životního prostředí, geologie, zoologie, botaniky, apod. a probíhá na třech úrovních: • okresní/místní kola • krajská kola • Národní kolo Vítězové Národního kola mají právo reprezentovat Českou republiku v obdobné mezinárodní soutěži. Ve školním roce 2012/13 se uskuteční již 41. ročník. Z pověření MŠMT je koordinátorem soutěže Sdružení Mladých ochránců přírody.
Ekologická olympiáda Ekologická olympiáda je celostátní soutěž talentované středoškolské mládeže z České republiky zaměřená na porovnání znalostí a dovedností v oblasti ochrany přírody a péče o životní prostředí. Olympiáda probíhá na třech úrovních a ve všech je jak část teoretická, tak praktická: místní kola, – krajská kola, – Národní kolo. Olympiády se účastní tříčlenná družstva středoškoláků, které reprezentují vysílající subjekt. Celostátním pořadatelem Ekologické olympiády je Sdružení Mladých ochránců přírody a akce je podporována MŠMT. Ve školním roce 2010/2011 se uskutečnil již 16. ročník, kdy první tým Národního kola reprezentoval Českou republiku v prvním ročníku mezinárodní soutěže Mladí lidé a evropské lesy (Young People in European Forest – YPEF) v Polsku na téma „Ekologie evropských lesů“. Hlavním cílem mezinárodní soutěže YPEF je osvěta o evropských lesích, s důrazem na Naturu 2000, biodiverzitu evropských lesů a trvale udržitelné hospodaření. Do soutěže se zapojilo 11 evropských zemí. Mezinárodní soutěž Mladí lidé a evropské lesy pokračuje i v dalších letech. V ČR má samostatná kola (bez vazby na Ekologickou olympiádu). Fotografická soutěž Pohledy do přírody Na vypsaná témata lze zasílat do soutěže jednotlivé fotky nebo 58
celé seriály fotek, soutěží se ve třech věkových kategoriích, do kterých se vejdou všichni zájemci. Každoroční fotografickou soutěž Pohledy do přírody vyhlašuje Sdružení mladých ochránců přírody (SMOP) ve spolupráci s Lesy České republiky, s.p. V roce 2012 se konal již 17. ročník.
Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ) Organizuje pro děti kroužky s přírodovědnou tematikou a také celostátní soutěž O Zlatou srnčí trofej Soutěž, kterou pořádá ČMMJ v oblastech ochrany přírody a myslivosti. Soutěž je dvoukolová. Nejprve se pořádá na úrovni bývalých okresů. Tu pořádají Okresní myslivecké spolky (OMS) často ve spolupráci s některou z organizací zabývající se EVVO např. Nový Jičín, který natočil i instruktářžní film na toto téma, který je na OMS Nový Jičín k dispozici. Vítězové postupují do národního kola, které je pořádáno formou dětského tábora, jehož vyvrcholením je soutěžní test i praktické ukázky znalostí z bionomie živočichů, mysliveckých tradic, lovectví, péče o zvěř, ekologie, botaniky. Vítězové i výsledky soutěže jsou pravidelně zveřejňovány na stránkách časopisu Myslivost (Českomoravská myslivecká jednota, 2012).
Středoškolská odborná činnost (SOČ) SOČ je soutěží talentovaných středoškoláků v řešení odborných problémů v 18 vědních oborech. Vyhlašuje ji Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a garantovuje Národní istitut dětí a mládeže MŠMT. Soutěž probíhá zpravidla ve třech kolech a uskutečňuje se formou soutěžních přehlídek nejlepších individuálních nebo kolektivních prací, které žáci osobně obhajují před porotou. Nejúspěšnější řešitelé mohou být vybráni k účasti na obdob-
59
Obr. 2: Ilustrace Jana Táborská, Červen z kalendáře Lesníkem od jara do zimy, který vydal Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem.
ných mezinárodních soutěžích. Ve školním roce 2011/2012 byl vyhlášen 34. ročník (Středoškolská odborná činnost, 2012).
Recyklohraní Je dlouhodobý školní recyklační program, který je pod záštitou MŠMT. Jeho cílem je prohloubit znalost žáků a studentů v oblasti třídění a recyklace odpadů. Zapojit se může každá základní, střední, ale i mateřská škola v České republice. Recyklohraní rozvíjí vztah dětí k životnímu prostředí formou tematických her, praktických činností, kvízů a menších projektů, ale také přímou účastí dětí na sběru použitých baterií a vysloužilého drobného elektrozařízení. Za plnění úkolů a sběr získávají školy body, které si pak mohou vyměnit za různé odměny. Projekt začal v roce 2008 a od té doby se do něj zapojilo více než 2 000 škol (Recyklohraní aneb ukliďme si svět, 2012). Podrobné informace, pravidla a materiály ke stažení lze nalézt na webových stránkách www.recyklohrani.cz/cs. Klíčová slova a pojmy: program Ekoškola, Mezinárodní program GLOBE, Les ve škole – škola v lese, M.R.K.E.V., Ekologická konference, Zelená stezka – Zlatý list, Ekologická olympiáda, Mladí lidé a evropské lesy, O zlatou srnčí trofej, SOČ, Klub ekologické výchovy
Shrnutí Žáci ZŠ a studenti SŠ mohou aplikovat ekologické chování na příkladu své školy v programu Ekoškola nebo si zkusit roli výzkumných pracovníků v programu GLOBE. Děti ZŠ se mohou více dozvědět o ekosystému les a to i přímo v lese v programu Les ve škole – škola v lese. Poměřit své znalosti mohou mimoškolní kolektivy ze základních škol v soutěži Zelená stezka – Zlatý list a studenti středních škol zase v ekologické olympiádě. Nejen své znalosti, ale i schopnosti je prezentovat mohou středoškoláci poměřit v SOČce a středoškoláci i žáci základních škol na ekologické konferenci. M.R.K.E.V. pomáhá učitelům v orientaci v problematice a s materiály a výměnou zkušeností. Napříč typem škol máte možnost si vybrat například aktivity zaměřené na ekosystém les (lesní pedagogika), na prohloubení znalostí v oblasti třídění a recyklace odpadů (recyklohraní) nebo uplatnit talent fotografický, literární a výtvarný v příslušné soutěži. 60
Otázky, úkoly a náměty k zamyšlení: [1] Kterou ze soutěží považujete za nejvíce efektivní? Znáte nějaké další? [2] Na které soutěže je potřeba i talent? [3] Kdo je lesní pedagog? [4] Který stát ovlivnil systém školení lesních pedagogů u nás? [5] Vypište programy, do kterých se mohou zapojit třídy MŠ, 1. a 2. Stupně ZŠ a SŠ. [6] Do jakých programů se mohou zapojit celé školy? [7] Existují nějaké programy i pro zájmové kroužky? [8] Které programy jsou mezinárodní? [9] Z jakého důvodu jsou čeští studenté úspěšní v konkurenci dětí z ostatních států v programu GLOBE?
Literatura: Pavučina: Sdružení středisek ekologické výchovy. [online]. [cit. 201210-22]. Dostupné z: http://www.pavucina-sev.cz/ Mladí ochránci přírody. [online]. [cit. 2012-08-19]. Dostupné z: http://www.smop.cz/ Českomoravská myslivecká jednota. [online]. [cit. 2012-09-22]. Dostupné z: http://www.cmmj.cz/ Recyklohraní aneb ukliďme si svět. [online]. [cit. 2012-10-01]. Dostupné z: http://www.recyklohrani.cz/cs/ Středoškolská odborná činnost. [online]. [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://www.soc.cz/ Klub ekologické výchovy. [online]. [cit. 2012-10-22]. Dostupné z: http://www.kev.ecn.cz/ The Globe program. [online]. [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: http://www.globe.gov/ Program les ve škole. [online]. [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: http://lesveskole.terezanet.cz/ Sdružení Tereza. [online]. [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: http:// www.terezanet.cz/ Rámcové vzdělávací programy. [online]. [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: http://www.nuov.cz/ramcove-vzdelavaci-programy
61
2.3 Metodika evaluace programů EVVO
Tato metodika je určena především pro pracovníky veřejné správy, ale může pomoci i učitelům, kteří si chtějí pro své žáky vybrat ten nejvhodnější program EVVO. Cílem prezentované metodiky je • Vymezit základní terminologii pro evaluaci programů environmentální výchovy; • Popsat základní fáze evaluačního cyklu; • Charakterizovat základní alternativní postupy při evaluaci programů; • Identifikovat základní požadavky na evaluační výzkum.
Základní vymezení pojmů Ekologické výukové programy (EVP) představují tradiční nabídku středisek ekologické výchovy (SEV) a dalších organizací poskytujících EVVO. Jsou vymezeny jako „výchovně vzdělávací lekce, jejichž smyslem je obohatit vzdělávání na všech stupních škol o ekologický a environmentální rozměr“ o rozsahu nejméně dvou vyučovacích hodin. Typicky tedy pojem EVP označuje krátké programy, v některých materiálech jsou ale pod stejný pojem zařazovány i pobytové akce. V tomto textu budou jako EVP chápány krátké programy v rozsahu několika vyučovacích hodin nepřesahující jeden den. Pobytové akce jsou typy programů přesahujících délkou jeden den odehrávající se mimo prostory školy (typicky v pobytovém středisku ekologické výchovy). Kromě programů SEV sem mohou patřit i akce táborového a kurzovního typu a víkendové akce, pořádané zejména organizacemi působícími v oblasti neformálního vzdělávání (Hnutí Brontosaurus, Junák). Jako projekt je často označováno několik různých typů programů. Např. metodický manuál Department of Environment and Conservation (2004) jako projekty chápe skupinu menších plánovaných aktivit, které naplňují cíle většího programu. Jindy jsou projekty zaměňovány s integrovanými tematickými celky. Rozlišit je také třeba projekty ve smyslu pedagogickém a manažerském. V pedagogických projektech se žáci zpravidla podílí na definování cílů programu a samostatně spolupracují na jejich naplnění. Výstupem projektu je určitý produkt – ať už prezentace výsledků či reálná změna prostředí. Projekty jsou typicky mezioborové. Integrované tematické celky (ITC) jsou vymezeny obecným té62
matem, které je dále rozděleno do dílčích podtémat. Přestože ITC umožňují dětem spolupracovat na vymezení dílčích cílů a vyžadují po nich aktivitu, jsou ITC ve srovnání s projekty řízeny učitelem, který provádí děti sérií úkolů a aktivit. ITC mohou zahrnovat i menší projekty, mohou mít podobu pobytové akce či sledu pobytových akcí, případně sledu ekologických výukových programů nebo provázaných aktivit realizovaných v rámci volnočasové organizace. Specifickým typem programu pak je školní program EVVO skládající se ze strategického a ročního plánu. Školní program může zahrnovat všechny předchozí typy programu.
Teorie programu Základním východiskem pro tvorbu i analýzu programu je teorie programu. Ta je chápána jako soubor předpokladů o tom, jakým způsobem chce program dosáhnout svých předpokládaných cílů. Teorie programu se skládá z teorie účinku, vyjadřující předpokládané kauzální vztahy mezi jednotlivými komponenty programu (vstupy, aktivitami, produkty a výstupy na krátkodobé, střednědobé a dlouhodobé úrovni) a teorie procesu, vyjadřující organizační plán (například časovou sekvenci jednotlivých aktivit programu). Teorie účinku bývá zpravidla vizualizovaná pomocí logického modelu, teorie procesu pomocí různých organizačních diagramů. Podstatou logického modelu je vizualizace předpokládaných kauzálních souvislostí vedoucích až k plánovanému dopadu programu. Nemá proto závaznou grafickou podobu. Jeho základní struktura ale zpravidla odpovídá následujícímu nákresu:
Vstupy
Dopady
Aktivity
Střednědobé výstupy
Obr. 3: Logický model programu 63
Produkty
Krátkodobé výstupy
Jako vstupy se zde chápou lidské, finanční i organizační zdroje nutné k realizaci programu. Aktivity programu jsou procesy, nástroje, události, technologie či akce, které jsou částí realizace programu. Zdroje a aktivity představují plánovanou práci na programu. Produkty, výstupy a dopady znázorňují zamýšlené výsledky programu. Produkty označují přímé produkty programu zahrnující typy, úrovně a cíle služeb, které program realizuje. Výstupy jsou specifické změny ve znalostech, dovednostech, chování či statutu účastníků programu. Mohou být krátkodobé (od jednoho do tří let) či střednědobé (čtyři až šest let). Dopady jsou dlouhodobé změny, které se objeví v organizaci, komunitě či systémech v horizontu sedmi až deseti let. Při tvorbě programu se doporučuje postupovat od analýzy potřeb a stanovení žádoucích dopadů, přes identifikaci cílových skupin a jejich žádoucího chování, ke stanovení kognitivních, afektivních a konativních proměnných, které je třeba ovlivnit pro dosažení žádoucího chování, dále k výběru vhodných aktivit potřebných k dosažení efektu na úrovni učení a nakonec k identifikaci zdrojů a předpokladů programu. Pro formulaci specifických očekávaných výstupů existuje několika sad pravidel, které se v řadě ohledů setkávají. Asi nejznámější je doporučení, aby výstupy byly tzv. SMART: Specifické (Specific) Měřitelné (Measurable) Dosažitelné (Achieveable) Relevantní (Relevant) Zpětně sledovatelné (Trackable). Evaluace = „proces kritického prověřování programu. Zahrnuje sběr a analýzu informací o aktivitách programu, jeho charakteristikách a výstupech. Jejím cílem je formulovat stanoviska o programu ke zvýšení jeho efektivity a / nebo k poskytnutí informací pro rozhodování o programu.“ Evaluace v oblasti environmentální výchovy slouží k posuzování hodnoty jednotlivých programů – na úrovni produktů, výstupů, procesů, prostředků či vztahu k využití jeho zdrojů. Evaluace úzce souvisí s pojmy efektivita a úspornost. Efektivitou se rozumí hodnocení, do jaké míry program dosáhl svých plánovaných výstupů. Program tedy může být posouzen jako efektivní, pokud v jeho důsledku významná část účastníků dosáhla vyššího stupně porozumění dané problematiky, posunu v postojích či hodnotové orientaci, rozvinula své dovednosti, změnila chování, atd. 64
Evaluátor si při vyhodnocování programu může pomoci těmito otázkami: Jaká je teorie programu? Je pravděpodobné, že bude fungovat? Má program nějaká slabá místa, která by bylo vhodné změnit před zahájením evaluace nebo na které by bylo dobré se zaměřit při evaluaci? Je evaluace proveditelná?
Typické důvody pro doporučení programu k přepracování jsou: Program má příliš mnoho výstupů a je nerealistické, aby jich dosáhnul; Výstupy na rovině učení nekorespondují s výstupy na rovině chování; Aktivity programu nekorespondují s výstupy na rovině učení; Program používá strategie, které jsou v odborné literatuře považovány za neefektivní či vyvrácené. Klíčová slova a pojmy: program, logický model, cíle a výstupy, sumativní a formativní evaluace, oblasti a roviny evaluace.
Literatura: ČINČERA, J. Metodika evaluace programů environmentální výchovy. In: [online]. [cit. 2012-11-27]. Dostupné z: http://www.envigogika.cuni.cz/index.php/cz/metodiky/envigogika-2010v3/431 -metodika-evaluace-programu-environmentalni-vychovy
65
3 Environmentální výchova v EU
Studijní cíl Tato část je věnována aktivitám na poli environmentální výchovy tentokrát v Evropské unii. Nejprve se seznámíte se základními dokumenty a poté s činností expertních skupin a s příklady aktivit a programů na mezinárodní úrovni. Využívání mezinárodních programů je velmi prospěšné, protože navíc podporuje uplatnění cizích jazyků a rozšiřuje žákům a studentům obzory.
3.1 Mezinárodní dokumenty
Agenda 21 Agenda 21 je rozsáhlý dokument z Mezinárodní konference o životním prostředí a rozvoji v Rio de Janeiro (1992), který se stal strategickým plánem rozvoje společnosti na prahu třetího tisíciletí. Dokument určil hlavní směry omezení negativních projevů naší civilizace v různých oblastech (sociální rozdíly mezi bohatým a chudým světem, nedostatky ve zdravotní péči, globální ohrožení životního prostředí, expanze lidských sídel, nárůst populace, atd.).
Aarhuská úmluva Aarhuská úmluva je úmluva o přístupu k informacím, o účasti veřejnosti na rozhodování a o přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. Skládá se z preambule, 22 článků a dvou příloh. V podstatě rozpracovává směrnici Rady Evropského společenství č. 90/313/EEC „O volném přístupu k informacím o životním prostředí“. Úmluva byla jedním z výsledků jednání čtvrté konference ministrů životního prostředí nazvané „Životní prostředí pro Evropu“, která se konala v dánském Aarhusu 23.–25. 6. 1998. Smluvními stranami Aarhuské úmluvy jsou členské státy Evropské hospodářské komise (EHK) a státy, které mají konzultativní status při EHK a rovněž organizace regionální hospodářské integrace tvořené svrchovanými členskými státy EHK, na něž členské státy těchto organizací přenesly pravomoc nad záležitostmi upravovanými úmluvou. K úmluvě může přistoupit kterýkoliv jiný stát, který je členem OSN na základě souhlasu získaného na zasedání smluvních stran. ČR podepsala Aarhuskou úmluvu už na konferenci v Aarhusu a brzy začala její požadavky promítat do právního řádu ČR. Jedním z důsledků Aarhuské úmluvy je např. vládní usnesení č. 1048/2000 Sb., kterým byl v ČR 66
přijat „Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR“. Mezi dalšími lze jmenovat požadavek na založení integrovaného registru znečišťování životního prostředí zakotvený v zákoně č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, tvorbu jednotného informačního systému a mimo jiné i některé novelizace právních předpisů týkajících se účasti veřejnosti při rozhodování.
Deklarace tisíciletí Světový summit v Johannesburgu v roce 2002 přijal programový dokument Deklarace tisíciletí (Millennium Declaration). Mezi cíle této deklarace patří zajištění udržitelnosti životního prostředí. OSN vyhlásilo dekádu 2005 až 2014 za Vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Evropská komise OSN totiž přijala dokument „Strategie vzdělávání pro udržitelný rozvoj“ prostřednictvím zástupců ministerstev školství a životního prostředí ve Vilniusu v roce 2005. Základní myšlenkou vzdělávání pro udržitelný rozvoj je úcta: úcta k druhým a úcta k naší planetě, a k tomu, co nám poskytuje (zdroje, faunu a flóru). Vzdělávání pro udržitelný rozvoj by mělo obyvatele dovést k novým vzorcům chování a praktik pro zajištění naší budoucnosti. Vedením Dekády bylo pověřeno UNESCO. Klíčová slova a pojmy: Agenda 21, Aarhurská úmluva, Deklarace tisíciletí, dekáda Vzdělávání pro udržitelný rozvoj
Shrnutí: Na mezinárodní úrovni se otázkami zajištění udržitelnosti životního prostředí zabývá například Agenda 21, Aarhurská úmluva a Deklarace tisíciletí.
Otázky, úkoly a náměty k zamyšlení: [1] Vypište nejdůležitější mezinárodní a české dokumenty, které formují EVVO. [2] Jak se nazývá dekáda 2005 až 2014? [3] Z jakých mezinárodních dokumentů vycházejí naše české a které to jsou? Literatura: Organizace spojených národů. [online]. [cit. 2012-07-22]. Dostupné z: http://www.osn.cz/ Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování 67
a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí. [online]. [cit. 2012-10-30]. Dostupné z: http://www.mzp.cz/cz/umluva_pristup_informace
3.2 Mezinárodní sítě expertů
Mezinárodní síť zaměřená na environmentální výchovu (International Environmental Education Network - WEEC Network) WEEC je síť s působností po celém světě, která byla založená proto, aby zajistila pravidelné kongresy. Kongresy jsou skvělou příležitostí pro pedagogy, vědce, výzkumníky, politiky a média z celého světa diskutovat důležitá témata environmentální výchovy; vyměňovat si názory a zkušenosti a vytvořit celosvětovou síť pro výzkum a praxi v environmentální výchově a trvalé udržitelnosti. Tyto světové kongresy o environmentální výchově (World Environmental Education Congress – WEEC) se konají pravidelně od roku 2003. V roce 2011 se konal již šestý v pořadí. Kongresy mají velký počet návštěvníků z celého světa, šestého ročníku se zúčastnilo 800 účastníků z 50 různých zemí. Na webových stránkách www.environmental-education.org je také část věnovaná časopisům s tematikou životního prostředí a zvláště environmentální výchovou, časopisy jsou zde ve zjednodušené podobě volně k dispozici.
Přehled kongresů: 7. WEEC – Maroko, Marakéš 2013 6. WEEC – Austrálie, Brisbane 2011 5. WEEC – Kanada, Montreal 2009 4. WEEC – Jižní Afrika, Durban 2007 3. WEEC – Itálie, Torino 2005 2. WEEC – Brazílie, Rio de Janeiro 2004 1. WEEC – Portugalsko, Espinho 2003
Evropská síť lesních pedagogů (European Network for Forest Pedagogy) Z iniciativy rakouských a německých kolegů byla v roce 2004 založena Evropská síť lesních pedagogů. Tato síť vznikla za účelem výměny zkušeností, informací, publikací, metod atd. Síť se podílí na vzniku standardů lesní pedagogiky a poskytuje pomoc při jejich 68
prosazování jak na národní tak na mezinárodní úrovni. Členem této Sítě se mohou stát aktivní lesní pedagogové nebo zástupci lesního úřadu jakéhokoliv evropského státu. Hlavním koordinátorem této sítě je představitel rakouského ministerstva zemědělství, lesnictví, životního prostředí a vodního hospodářství. Tato síť od roku 2006 pořádá každoroční Evropský kongres lesních pedagogů. Poslední, sedmý se uskutečnil ve skotském Dunkeldu na podzim 2012 a zúčastnilo se ho 108 lesníků, učitelů a lesních pedagogů ze 17 států. Kongres je jedinečná příležitost pro výměnu zkušeností a porovnání, jak se v různých státech environmentální vzdělávání zajišťuje. Jednotlivé kongresy uvedené chronologicky: 2012 – 7. Evropský kongres lesních pedagogů, Velká Británie, Dunkeld 2011 – 6. Evropský kongres lesních pedagogů, Německo, Freising 2010 – 5. Evropský kongres lesních pedagogů, Finsko, Lahti 2009 – 4. Evropský kongres lesních pedagogů, Švýcarsko, Lyss 2008 – 3. Evropský kongres lesních pedagogů, Lucembursko, Lulzhausen 2007 – 2. Evropský kongres lesních pedagogů, Rakousko, Gmunden 2006 – 1. Evropský kongres lesních pedagogů, Maďarsko, Sopron Další aktivitou této sítě je vydávání bulletinu „FORESTPEDAGOGICS LIVE“, který je v elektronické podobě volně ke stažení a zájemcům je rozesílán e-mailem. Bulletin vychází přibližně 4x ročně v německém a anglickém jazyce. Více informací lze nalézt na webových stránkách www.forestpedagogics.eu.
Forest Communicators' Network Dalším týmem expertů na mezinárodní úrovni, který se zabývá lesní pedagogikou je pracovní podskupina pro lesní pedagogiku ustanovená v rámci Forest Communicators' Network. UNECE/FAO Forest Communicators' Network (FCN) byl ustanoven s cílem zlepšit schopnosti lesníků a celého lesnického sektoru v oblasti komunikace, zvýšit jejich povědomí o nových nástrojích a způsobech komunikace. Pracovní podskupina pro lesní pedagogiku v rámci Forest Communicators' Network byla ustanovena v roce 2008 a je zaměřená na vzdělávání o lesnictví a životním prostředí. Vedoucím této podskupiny je představitel rakouského ministerstva zemědělství, lesnictví, životního prostředí a vodního hospodářství. 69
Členové této podskupiny vytvořili jednoduchý dotazník s cílem zjistit situaci v oblasti environmentální výchovy v jednotlivých státech. Tyto dotazníky se snaží autorka tohoto textu distribuovat do všech evropských států. V době tvorby těchto skript jsem měla k dispozici odpovědi ze 19 zemí. Činnost této skupiny a Evropské sítě lesních pedagogů se vzájemně doplňuje.
Klíčová slova a pojmy: mezinárodní sítě, kongresy, lesní pedagogika
Shrnutí: Na mezinárodní úrovni existuje několik sítí expertů, které se pravidelně setkávají a vyměňují si své zkušenosti v oblasti environmentální výchovy.
Otázky, úkoly a náměty k zamyšlení: [1] Jaké znáte pracovní skupiny v České republice? Porovnejte jejich činnost s mezinárodními.
Literatura: Information and communication about forest pedagogics. [online]. [cit. 2012-11-23]. Dostupné z: www.forestpedagogics.eu Organizace spojených národů. [online]. [cit. 2012-08-25]. Dostupné z: http://www.osn.cz/ World environmental education congress. [online]. [cit. 2012-11-23]. Dostupné z: www.environmental-education.org
3.3 Mezinárodní aktivity a programy
Nadace pro environmentální vzdělávání (Foundation for Environmental Education – FEE) Nadace pro environmentální vzdělávání je nevládní a nezisková organizace s cílem podporovat trvale udržitelný rozvoj prostřednictvím environmentálního vzdělávání (hlavně dětí ve školách a školením učitelů). FEE je aktivní hlavně prostřednictvím svých 5 programů environmentálního vzdělávání: Blue Flag, Eco-Schools, Young Reporters for the Environment, Learning about Forests a Green Key. 70
Learning about Forests (LEAF) LEAF je mezinárodní program o lese pro školní děti. SLEAF er et netværk af skov & skole projekter i hele verden.ssssmyslem programu je šířit environmentální vzdělávání o lese a všech jeho hodnotách mezi školními dětmi na celém světě. Program podporuje aktivity, které pomáhají dětem dosáhnout vyššího stupně porozumění životnímu prostředí bez ohledu na věk a předchozí zkušenosti. Členové LEAF jsou z těchto států: Belgie, Bulharsko, Česká republika (Sdružení Tereza), Dánsko, Finsko, Irán, Irsko, Japonsko, Keňa, Kypr, Lotyšsko, Malta, Nizozemí, Norsko, Rumunsko, Rusko, Řecko, Švédsko, Turecko a Uganda.
Program je založen na třech základních myšlenkách: 1) Všechny vzdělávací aktivity musí být upraveny na místní potřeby učitelů a jejich studentů, a musí vyhovovat osnovám. 2) Program musí odrážet všechny funkce lesů, které pro lidi plní – kulturní, ekologické a společenské. Multifunkční využívání lesů je přirozené na celém světě. Porozumění rovnováze mezi využívání těchto funkcí je zásadní při studiu, jak lidé ovlivňují lesy. 3) Lesy, lesnictví, lesní produkty a recyklace jsou spleteny dohromady v nekonečné smyčce. Lesy hrají důležitou roli pro trvale udržitelnou společnost, nabízejí recyklovatelné materiály a produkty založené na obnovitelných přírodních materiálech. Program LEAF podporuje výměnu nápadů na vzdělávání, aktivit, materiálů, a to buď osobně na národních setkáních, studentských táborech, nebo prostřednictvím Internetu, kde jsou kontakty i praktické tipy na aktivity, materiály apod. Například tam nově naleznete stručnou publikaci s ověřenými aktivitami. Jako nástroj na podporu mezinárodní výměny zkušeností slouží společné projektové téma pro všechny země, například pro období 2011–2012 je to „Lesy a klima a biodiverzita“.
International Education and Resource Network – iEARN iEARN umožňuje učitelům a mladým lidem pracovat společně online na Internetu a pomocí dalších nových komunikačních technologií. Od roku 1988 je iEARN pionýrským on-line propojením škol, 71
které poskytuje studentům možnost se zapojit do projektů se svými vrstevníky v jejich zemi a i na celém světě. iEARN je nezisková organizace tvořená více jak 30 000 školami a organizacemi mládeže ve více než 130 zemích včetně ČR, která je zapojená od roku 1995. Každý den na celém světě je do společných projektů zapojeno více jak 2 miliony studentů. V rámci iEARN existuje přes 150 projektů, které jsou navrženy tak, aby naplňovaly osnovy a potřeby tříd. Kdo se chce zapojit, stačí, když si vybere online projekt a podívá se, jak by ho mohl zapojit do své výuky. Pak vstoupí učitelé a žáci do online fóra, kde se mohou „potkat“ se všemi ostatními na celém světě, kteří si vybrali stejný projekt. Všechny projekty spojuje nutnost zohlednit a zodpovědět na otázku: „Jak tento projekt zlepší kvalitu života na naší planetě?“
Project Learning Tree – PLT PLT je program environmentální výchovy pro pedagogy a studenty. Díky projektu se studenti učí, jak přemýšlet o životním prostředí. Materiály slouží jako nástroje, jak dostat životní prostředí do třídy a naopak, jak dostat studenty ven. Témata jsou od lesů, zvířat, vody až po to, jak má hospodařit společnost s odpady a energií. PLT je síť dobrovolníků a národních koordinátorů, kteří spolupracují s pedagogy, školami, státními agenturami, lesníky, muzei a mnoha dalšími na zajištění programů. PLT vzniklo v roce 1974 v Americe, odkud se postupně rozšiřuje do dalších zemí. V Evropě je to například Švédsko, Slovensko a Finsko, tedy materiály jsou i v těchto jazycích.
Worldwide Water Education – WET Projekt WET vznikl v roce 1984 a je zaměřený na témata spojená s vodou jako je například kvalita vody, ochrana vody apod. Hlavními cíly projektu je objasnění důležitosti vody pro všechny a nutnost hospodaření s ní tak, aby byla zachována i pro budoucí generace v dostatečné kvalitě a kvantitě. Projekt je určen dětem, rodičům, pedagogům a dalším zájmovým skupinám. Mezi aktivity WET patří například vydávání materiálů v několika jazycích, zajišťování školení, organizování různých akcí a tvorba sítě spojující pedagogy, odborníky a vědce z celého světa. Na vydávání manuálů pro pedagogy spolupracuje WET s různými agenturami a organizacemi. Tyto materiály mohou využívat učitelé, vedoucí různých kroužků (skauti apod.), pracovníci státních a nevlád72
ních organizací, muzeí, akvárií a národních parků. Manuály obsahují i konkrétní tipy na praktické aktivity ve třídě.
Osvětové týdny lesů Cílem týdnů lesů je vzbudit u veřejnosti zájem o les a přírodu a tím motivovat k zodpovědnému chování k přírodě. Lesníci ve spolupráci s dalšími odborníky přibližují svoje prostředí veřejnosti formou různých aktivit – lesní pedagogikou, výstavami, exkurzemi, návštěvami naučných stezek, výsadbou stromků, literárními a výtvarnými soutěžemi apod. Tyto týdne lesů jsou každoročně ve stejnou dobu například v Bulharsku, Dánsku, Estonsku, Finsku, Německu, Lotyšsku, Rakousku, Slovensku a Slovinsku. Každý rok mívají zvláštní téma a charakteristické motto. V některých zemích mají opravdu dlouhou tradici, již od dvacátých let minulého století jsou organizovány například v Lotyšsku a Bulharsku. V Rakousku a Slovinsku je pořádají od sedmdesátých let minulého století. Od devadesátých let minulého století se přidaly i další státy, jako je například Dánsko, Finsko, Estonsko a některé německé spolkové země. Na Slovensku mají tzv. Lesnické dny pravidelně od roku 2007. Ze stejných důvodů byl v roce 2008 v rámci 5. Ministerské konference o ochraně lesů v Evropě (MCPFE) vyhlášen i Evropský týden lesů. Tento týden zahrnoval akce na evropské a národní úrovni. Tento Evropský týden lesů posloužil jako impuls pro zavedení květnového Týdne lesů v ČR. Týden lesů u nás vyhlásilo Ministerstvo zemědělství na každý 2. květnový týden v roce. V některých zemích mají nejen dny lesů a týdny lesů, ale i celé měsíce lesů. Tak je tomu například v Lotyšsku a Rumunsku.
Atlas of our Changing Environment Atlas změn životního prostředí je projekt UNEP (program životního prostředí OSN) společně s internetovou platformou earth.google.com. Na porovnávání satelitních snímků různého stáří 100 tzv. „hotspots“ na naší planetě monitoruje změny v rozvoji populace a infrastruktury dané oblasti a prezentuje jeho případné dopady na krajinu a životní prostředí. 73
Carbon Detectives Projekt vytvořený v rámci programu Evropské komise Intelligent Energy Europe. Cílem projektu Uhlíkových detektivů je propojit školy a žáky v Evropě, aby pomohli zpomalit klimatické změny a inspirovat mladé lidi, aby podnikli praktické kroky k šetření energií a snížení emisí oxidu uhličitého ve škole. Stránky jsou dostupné i v češtině.
Clean Up the World Clean Up the World – ukliďme svět je mezinárodní environmentální program, který je inspirací a příležitostí pro lidi a společenství z celého světa, aby uklidili a starali se o životní prostředí. První ročník se uskutečnil v roce 1993. Ačkoliv jsou členové vyzváni, aby akce uspořádali během tří víkendů v září (Clean Up the World Weekend), mohou si vybrat kterékoliv jiné období během roku. V rámci projektu jsou pořádány úklidy, recyklační akce, vzdělávací a ochranářské projekty, soutěže a výstavy. V České republice je projekt koordinován Českým svazem ochránců přírody.
ENO (Environmental Online) ENO je projekt zapojující školy na celém světě do studia problematiky životního prostředí. Je věnován čtyřem environmentálním tématům – sociální, přírodní a kulturní prostředí a udržitelný způsob života. Hlavní myšlenkou je klást důraz na místní prostředí a zároveň jej vidět v celosvětových souvislostech podle hesla „Jednej lokálně, mysli globálně“. Mezi cíle projektu patří prohlubování environmentálních témat ve vzdělávání, podpora udržitelného rozvoje, aktivní zapojování rozvojových zemí, podpora spolupráce mezi žáky apod. Žáci své poznatky a zkušenosti shromažďují na Internetu, kde jsou pak k dispozici všem účastníkům projektu (v podobě fotografií, obrázků, videoklipů i textů). Do projektu je v současnosti zapojeno 180 škol ze 69 zemí všech kontinentů, z ČR jsou zapojeny 3 instituce: DDM Valašské Meziříčí, Integrovaná střední škola – Centrum odborné přípravy a ZŠ Vrané nad Vltavou.
GLOBE (Global Learning and Observation to Benefit the Environment) Dlouhodobý celosvětový program zaměřený na sledování životního prostředí na místní i globální úrovni. Jeho cílem je zvýšit povědomí obyvatel celého světa o stavu životního prostředí planety Země 74
a podpořit studenty v prohlubování jejich znalostí v oblasti přírodních věd a techniky. Studenti odesílají výsledky pravidelně prostřednictvím počítačové sítě do centra GLOBE v USA a jejich data jsou využívána vědci při ověřování různých hypotéz. Podrobnosti v kapitole 2.2.2. Children and Youth International Conference – „Let’s Take Care of the Planet“ Mezinárodní iniciativa UNESCO probíhající v rámci programu „Desetiletí pro vzdělávání k udržitelnému rozvoji (2005–2014)“ pod záštitou brazilského ministrstva školství, jejíž cílem je přivést mezi mládež, děti a učitele ve školách téma socio-environmentálních důsledků globálních klimatických změn. Hlavním programem národních seminářů a mezinárodních konferencí, z nichž poslední se konala 5.–10. 6. 2010 v Brazílii, je pomocí různých her, soutěží, workshopů a diskuzních panelů přiblížit dětem a mládeži téma udržitelného rozvoje diskutované na pozadí socioekonomického rozvoje společnosti. Této kampaně se účastní cca 60 zemí z celého světa, včetně 7 evropských zemí spolu s Českou republikou. V ČR zastřešuje nevládní nezisková organizace Partners Czech. Intelligent Use of Energy at School (IUSES) Cílem projektu je propagovat efektivnější způsob využití energie v každodenním životě mezi středoškolskými studenty a pedagogy. Součástí projektu IUSES je vyhlášení ceny EESA (European Energy Saving Awards – Evropská cena za šetření energií), která vybízí střední školy i jednotlivé studenty v tomto školním roce ke zlepšení svého chování spojeného s využíváním energie, a to prostřednictvím zvýšení energetické účinnosti a energeticky šetrnými opatřeními. Stránky jsou dostupné i v češtině.
Mládež v akci (Youth in Action) Program je určen mladým lidem ve věku 15–25 let a pracovníkům s mládeží. Je založen na neformálním vzdělávání, školení a vzájemných výměnách mládeže ze členských zemí EU nebo jiných zemí zapojených v programu. Program je rozdělen do několika oblastí: Výměny mládeže – skupiny mladých lidí se mohou zúčastňovat společných výměnných pobytů s nejrůznější tematikou (např. kultura, sport, ekologie). 75
Evropská dobrovolná služba – mladý člověk může vykonávat dobrovolnou práci ve veřejném sektoru v některém ze zúčastněných států po dobu tří týdnů až jednoho roku. Iniciativy mládeže – navazující projekt pro absolventy Evropské dobrovolné služby. Mladí lidé mohou uskutečňovat vlastní projekty všeobecně prospěšného, podnikatelského nebo vzdělávacího charakteru. Společné aktivity – spojují různé oblasti, které se týkají výchovy, vzdělávaní, školení, volného času, apod. Prolínají se s programy Sokrates II, Leonardo II i Mládež. Podpůrná opatření – podpůrná opatření pro pracovníky s mládeží, školitele apod. (neplatí omezení 25 let) zahrnují oblast školení, navazování kontaktů a spolupráce partnerů, informací pro mládež a průzkum mládeže.
U4energy Soutěž pro školy z celé Evropy v oblasti energetických úspor a trvale udržitelného rozvoje. První kolo soutěže U4energy bylo oficiálně zahájeno v září 2010, kdy začal portál U4energy přijímat příspěvky do tří různých soutěží, jejichž cílem je zlepšit hospodaření s energií ve školách. Stránky jsou dostupné i v češtině.
Klíčová slova a pojmy: mezinárodní programy, nadace pro environmentální vzdělávání, Learning about Forests, Project Learning Education, Worldwide Water Education, International Education and Resource Network, Atlas of our Changing Environment, Carbon Detectives, Clean Up the World, ENO, GLOBE, Let’s Take Care of the Planet, Intelligent Use of Energy at School, Mládež v akci, U4energy
Shrnutí: Existuje možnost naplňovat EVVO zapojením do mezinárodních programů, zaměřených na různá témata z oblasti životního prostředí. Programy jsou realizovány jak přímo v přírodě, tak i prostřednictvím nových komunikačních technologií, jejichž úroveň si tak zároveň děti a mládež mohou zlepšit. Otázky, úkoly a náměty k zamyšlení: [1] Jaké znáte další mezinárodní organizace, které se zabývají ekologickými otázkami? 76
[2] Které mezinárodní projekty můžete využít pro Vaši cílovou skupinu? Vyhledejte si na Internetu další. [3] Lze některé programy můžete využít současně i pro rozvoj informačních a komunikačních technologií?
Literatura: Foundation for Environmental Education. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: www.fee-international.org Organizace spojených národů. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: http://www.osn.cz/ Learning about Forests Programme. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: http://www.leaf-international.org Iearn. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: http://www.iearn.org/ Project Learning Tree. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: http://www.plt.org/ Worldwide Water Education. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: http://www.projectwet.org/
3.4 Mezinárodní dny a roky
Z důvodu zvýšení povědomí o různých důležitých tématech a toho, abychom k nim přistupovali s respektem a péčí, kterou si zasluhují, vyhlašuje Organizace spojených národů (OSN) některé dny. Členem této mezinárodní organizace, která má jako hlavní poslání zachování mezinárodního míru a bezpečnosti a zajištění mezinárodní spolupráce, jsou téměř všechny státy světa. Organizace spojených národů (OSN) upozorňuje na významná témata tím, že jim zasvěcuje konkrétní dny v roce. Snaží se tak k těmto tématům přitáhnout naší pozornost a v dlouhodobém měřítku pak přispět k zlepšení jejich stavu.
Jsou to například tyto dny: 22. března Světový den vody 22. dubna Mezinárodní den Země 9.–10. května Světový den stěhovavých ptáků 22. května Mezinárodní den biologické rozmanitosti 5. června Světový den životního prostředí 8. června Světový den oceánů 17. června Mezinárodní den proti rozšiřování pouští a sucha 6. listopadu Mezinárodní den prevence ničení životního prostředí v průběhu válek a ozbrojených konfliktů 77
Stejně tak vyhlašuje i celé roky, tak například rok 2011 vyhlásilo Mezinárodním rokem lesů a rok 2010 byl Mezinárodním rokem biodiverzity, rok 2012 pak Mezinárodním rokem udržitelné energie pro všechny a pro rok 2013 je vyhlášeno téma Voda pro život. Mnoho dalších českých a zahraničních subjektů vyhlašuje dny, týdny a celé měsíce k nějakému tématu. Klíčová slova a pojmy: Organizace spojených národů, Mezinárodní dny a roky
Shrnutí: Organizace spojených národů upozorňuje na významná témata tím, že jim zasvěcuje konkrétní dny v roce. Tím se snaží k těmto tématům přitáhnout naší pozornost a v dlouhodobém měřítku pak přispět ke zlepšení jejich stavu.
Otázky, úkoly a náměty k zamyšlení: [1] Vyhledejte další dny a týdny, případně celé měsíce vyhlášené k nějakému tématu souvisejícímu s životním prostředím. Kdo je vyhlásil? Jak jsou oslavovány? [2] Zkuste se svými žáky navrhnout další témata na mezinárodní dny nebo týdny. Literatura: Organizace spojených národů. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: http://www.osn.cz/
78
4 Systém environmentální vzdělávání, výchovy a osvěty na příkladu Olomouckého kraje
Základními strategickými materiály pro oblast školství v Olomouckém kraji, ve kterých je ukotveno vzdělávání pro udržitelný rozvoj, jsou Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Olomouckého kraje a Koncepce environmentální výchovy a osvěty Olomouckého kraje s jejím akčním plánem pro roky 2011–2012.
Usnesením Rady Olomouckého kraje byl zřízen Poradní sbor pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu Olomouckého kraje. Poradní sbor pro EVVO je ustaven na základě Koncepce environmentální výchovy a osvěty Olomouckého kraje a je složen ze zástupců Olomouckého kraje, Krajského úřadu Olomouckého kraje a zástupců organizací, kteří pracují v oblastech týkajících se environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Jeho úkolem je monitorovat a vyhodnocovat realizaci Koncepce environmentální výchovy a osvěty Olomouckého kraje, sledovat její účinnost, předkládat návrhy pro její změny a aktualizaci, projednávat dokumenty ve vztahu k EVVO a připomínky veřejnosti, iniciovat setkání a komunikaci s odborníky v oblasti EVVO a umožňovat jim účast na jednání či napomáhat k propagaci Koncepce environmentální výchovy a osvěty Olomouckého kraje.
Zajišťování podpory vybraných aktivit a služeb v oblasti vzdělávání pro udržitelný rozvoj a v oblasti environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty významně přispívajících k naplnění koncepce EVVO je zajišťováno zejména v rámci Významných projektů Olomouckého kraje, Neinvestičních finančních příspěvků do 25 tis. Kč (www.kr-olomoucky.cz – Granty a dotace – Krajské zdroje – Příspěvky z rozpočtu) a v rámci financí v kapitole Odboru školství, mládeže a tělovýchovy (Program podpory environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v Olomouckém kraji pro rok 2011; finanční prostředky na podporu vzdělávacích akcí – konference, semináře; publikační činnost; realizaci ekologických soutěží aj.) a odboru životního prostředí a zemědělství Krajského úřadu Olomouckého kraje. 79
V roce 2011 byl vyhlášen dotační titul Program podpory environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v Olomouckém kraji pro rok 2011 (www.kr-olomoucky.cz – Školství, mládež a sport – Ekologická výchova). Žadateli o finanční podporu z výše zmíněného programu mohly být školy a školská zařízení zařazená do rejstříku škol a školských zařízení a do rejstříku školských právnických osob sídlící v Olomouckém kraji. Celková finanční částka určená k rozdělení byla 561.000 Kč. Celkem bylo podpořeno 25 projektů, a to 16 projektů škol a školských zařízení zřizovaných obcemi a 9 projektů škol zřizovaných Olomouckým krajem. Účelem poskytnutí příspěvku byla podpora naplňování průřezového tématu environmentální výchova školních vzdělávacích programů škol a školských zařízení.
Olomoucký kraj podpořil v roce 2011 v rámci Významných projektů Olomouckého kraje Sluňákov – Centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s. částkou 900.000 Kč. Příspěvek byl určen na poskytování environmentálního vzdělávání dětí, žáků a veřejnosti Olomouckého kraje (realizaci denních a pobytových ekologických vzdělávacích programů pro děti mateřských škol, žáky základních a středních škol, studenty vysokých škol a realizaci osvětových akcí pro veřejnost v rámci Ekologických dnů Olomouc 2011).
Odbor školství, mládeže a tělovýchovy Krajského úřadu Olomouckého kraje vydal pro orientaci pedagogů v nabídce ekologických výukových programů pro děti a žáky, seminářů pro učitele, školních pomůcek, publikací a multimédií pro realizaci školní ekologické výchovy publikaci Ekologická výchova Olomouckého kraje ve školním roce 2010/2011 (www.kr-olomoucky.cz – Školství, mládež a sport – Ekologická výchova – Aktuální nabídka ekovýchovných programů, seminářů a pomůcek). Publikace byla distribuována na všechny školy a školská zařízení sídlící v Olomouckém kraji. Podklady do této publikace poskytlo dvacet pět právnických osob: Agentura rozvojové a humanitární pomoci Olomouckého kraje, o.p.s.; Český svaz ochránců přírody – Regionální sdružení Iris; Dům dětí a mládeže a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků Vila Doris Šumperk; Dům dětí a mládeže ORION, Němčice nad Hanou; Hnutí Brontosaurus Jeseníky; Hnutí DUHA Olomouc; Klub ekologické výchovy, o. p. s; Lesy České republiky, s. p.; Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, Brno, Lipová 20; Muzeum Komenského v Přerově, p. o.; ORNIS – ornitologická stanice Muzea Komenského v Přerově, p. o.; Sdružení D; Sdružení lesních pedagogů ČR; Sdružení 80
TEREZA; Sluňákov – Centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s; Správa CHKO Jeseníky; Správa CHKO Litovelské Pomoraví; Správa lesů města Olomouce; Středisko ekologické výchovy Studánka; Středisko volného času ATLAS a BIOS, Přerov; Středisko volného času DUHA Jeseník; Střední lesnická škola, Hranice, Jurikova 588; Střední odborné učiliště strojírenské a lesnické, Šternberk, Opavská 4; Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Olomouc a Zoologická zahrada Olomouc.
Od dubna do prosince roku 2011 se na území Olomouckého kraje realizovala osvětová aktivita s názvem „Mezinárodní rok lesů v Olomouckém kraji“. Cílem této akce bylo zlepšit informovanost veřejnosti o lesním ekosystému, sektoru lesnictví a zvýšit povědomí o důležitosti ochrany lesa. Na realizaci akce se podílelo 13 organizací (Olomoucký kraj; Lesy ČR, s.p.; Lesy města Olomouce, a.s.; Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem, pobočka Olomouc; Střední lesnická škola, Hranice; Střední odborná škola lesnická a strojírenská Šternberk; Sdružení lesních pedagogů ČR; ORNIS – ornitologická stanice Muzea Komenského v Přerově, p.o.; Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s.; Středisko volného času ATLAS a BIOS, Přerov; Dům dětí a mládeže Hranice, p.o.; Český svaz ochránců přírody – Regionální sdružení Iris a Environmentální centrum Přerov). V rámci Mezinárodního roku lesů v Olomouckém kraji bylo pro veřejnost připraveno 68 jednorázových či dlouhodobých akcí, jako např. ekologické výukové programy v lesním ekosystému; osvětové a zábavné akce pro děti, žáky a širokou veřejnost; soutěže; cykly přednášek a besed; exkurze; výsadby sazenic stromů či prohlídky arboret. V roce 2011 Olomoucký kraj finančně podpořil mezinárodní program Ekoškola. Cílem programu je realizace konkrétních kroků vedoucích k ekologizaci provozu škol v Olomouckém kraji a zlepšení jejich životního prostředí.
Již šestým rokem vyhlašuje Olomoucký kraj soutěž Zelená škola Olomouckého kraje, jejímž cílem je zviditelnit a finančně podpořit školy, které aktivně naplňují průřezové téma školních vzdělávacích programů Environmentální výchova. Odbor školství, mládeže a tělovýchovy také každoročně organizuje ve spolupráci s klíčovými partnery (školami, školskými zařízeními a nevládními neziskovými organizacemi) Krajskou konferenci environmentální výchovy, vzdělávání 81
a osvěty, které se každoročně účastní cca 200 zejména pedagogických pracovníku MŠ, ZŠ a SŠ. Dále také každoročně zajišťuje ve spolupráci s různými subjekty (př. s Klubem ekologické výchovy, o. s.; Ochranou fauny ČR, o. s.; Sdružením Tereza, o. s. aj.) semináře určené pedagogickým pracovníkům Olomouckého kraje. Olomoucký kraj v roce 2011 podpořil částkou 900.000 Kč kampaň „Jak se točí odpady“. Kampaň byla součástí projektu autorizované obalové společnosti EKO-KOM a Olomouckého kraje. Jejím cílem je zvýšení množství a kvality separovaného odpadu. Odbor školství, mládeže a tělovýchovy oslovil v měsíci dubnu 2011 ředitele škol s nabídkou ekoprogramu o odpadovém hospodářství, separaci a recyklaci odpadu společnosti EKO-KOM, a.s., který je určen pro žáky základních škol a prvních ročníků středních škol. Ekoprogram ve školách probíhal v průběhu měsíců září 2011 až březen 2012.
Prostřednictvím sítí škol rozvíjejících ekologickou výchovu – M.R.K.E.V. (Metodika a realizace komplexní ekologické výchovy) a Mrkvička (síť mateřských škol) jsou na školy distribuovány metodické materiály a informace z oblasti EVVO pro podporu naplňování průřezového tématu environmentální výchova. Služby v rámci obou sítí v Olomouckém kraji zajišťuje Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce, o.p.s. Ředitelé škol a pedagogičtí pracovníci (koordinátoři environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty) jsou informováni také prostřednictvím elektronické rozesílky odboru školství, mládeže a tělovýchovy o aktuálních nabídkách v oblasti EVVO (finanční zdroje na podporu EVVO, nabídka akcí, seminářů, soutěží aj.). Školy, školská zařízení a další organizace realizující aktivity v oblasti EVVO měly možnost prezentovat své nabídky, realizované projekty, akce a další činnosti ve Zpravodaji školství – měsíčníku pro předškolní zařízení, školy a školská zařízení.
Pro rozvoj EVVO je v tomto období klíčový Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Oblast EVVO je v něm jednou z podporovaných oblastí. V rámci globálního grantu kraje bylo z OPVK v 1., 2. a 3. výzvě podpořeno celkem čtyřicet projektů, které se týkají EVVO. Šest projektů z výše uvedeného počtu zahrnuje problematiku EVVO zcela (viz níže), zbylých třicet čtyři projektů zahrnuje problematiku EVVO částečně. 82
Název projektu a realizátor:
1. Dejme šanci přírodě – Interaktivní výuka přírodovědných předmětů na ZŠ – Statutární město Olomouc, 2. Ekologizace provozu školy – Gymnázium, Jeseník, Komenského 281, 3. Učení nás bude více bavit aneb moderní výuka oboru lesnictví prostřednictvím ICT – Střední lesnická škola, Hranice, Jurikova 588, 4. Environmentální inspirace do škol (Přírodě OK 2) – Sluňákov – centrum ekologických aktivit města Olomouce, o. p. s., 5. Přírodní vědy moderně a interaktivně – Gymnázium, Hranice, Zborovská 293, 6. Další vzdělávání v dovednostech souvisejících s odpadovým hospodářstvím – Regionální agentura pro rozvoj střední Moravy. Klíčová slova a pojmy: Koncepce environmentální výchovy a osvěty
Shrnutí: V Olomouckém kraji pracuje celá řada organizací, které nabízejí školám EVVO. Pořádájí se zde pro koordinátory EVVO pravidelné konference. EVVO na školách je každoročně monitorována prostřednictví soutěže Zelená škola. Odbor školství spolupracuje s dalšími odbory krajského úřadu na úseku EVVO pořádáním společných akcí. Oblast EVVO je také podporována krajskými granty.
Otázky, úkoly a náměty k zamyšlení: [1] Co vytváří podmínky pro systém EVVO? [2] Kde najdeme soubor opatření pro EVVO v ČR? [3] Které znáte organizace zřizované MŠMT, MŽP a MZe, které mohou napomáhat EVVO? [4] Znáte organizace podporující EVVO ve Vašem kraji? [5] Zjistěte nabídky organizací napomáhajících EVVO ve Vašem okolí. [6] Vydává Váš kraj nějakou publikaci o nabídce programů EVVO ve Vašem kraji? [7] Zúčastněte se některého z nabízených programů EVVO a vyhodnoťte jeho působení na Vaše žáky. 83
Literatura: Informace o EVVO v Olomouckém kraji [online]. [cit. 2012-10-20]. Dostupné z http://www.slunakov.cz/ Měsíčník Olomouckého kraje. Informace o EVVO v Olomouckém kraji. [online]. [cit. 2012-10-20]. Dostupné z http://www.kr-olomoucky.cz/
84
Závěr
Nacházíte se na konci této publikace, což ale neznamená, že jste na konci studia. Environmentální výchova se neustále vyvíjí, a tak i její studium je neustálý proces. Předpokládáme, že budeme stále více využívat nové informační technologie ve výuce, ale zároveň pevně věříme, že budou hlavně prostředkem, jak děti a mládež opět nadchnout pro přírodu samotnou a nalákat je do ní. Věříme, že vám tato skripta pomohla se zorientovat a inspirovala vás k využití poznatků v praxi. Možností máte mnoho, a tak jistě nebude těžké vybrat tu, která nejvíce vyhovuje Vaší cílové skupině, ale i Vám. Snad i díky Vám dokáží Vámi vychované generace své poznatky z environmentální výchovy zužitkovat v praxi, ať již se ocitnou v jakékoliv oblasti své činnosti.
85
Seznam použitých zkratek
CEV ČMMJ ČSOP EHR EU EVVO CHKO IUCN KEV KÚ MŠMT MZe MŽP NASA NP OECD OPVK OSN PAWS
RVP SOČ SSEV ŠVP TUH VUR ŽP
Centra ekologické výchovy Českomoravská myslivecká jednota Český svaz ochránců přírody Evropská hospodářská komise Evropská unie Environmentální výchova, vzdělávání a osvěta Chráněná krajinná oblast Mezinárodní unie ochrany přírody Klub ekologické výchovy Krajský úřad Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Ministerstvo zemědělství Ministerstvo životního prostředí Národní úřad pro letectví a kosmonautiku Národní park Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj Operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost Organizace spojených národů Pedagogické aktivity v lese – koncepce semináře pro lesníky Rámcový vzdělávací program Středoškolská odborná činnost Sdružení středisek ekologické výchovy Školní vzdělávací program Trvale udržitelný rozvoj Vzdělávání pro udržitelný rozvoj Životní prostředí
86
Seznam literatury
Akční plán Státního programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice na léta 2010–2012 s výhledem do roku 2015 BRUNDTLANDOVÁ, G. H., Naše společná budoucnost: Výtah ze zprávy komise OSN pro životní prostředí. Brno: Ekocentrum, 1991. Co se děje v lese. 1. vyd. Brno: Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2012. 38 s. Metodický materiál pro učitele. Učební celky, náměty do hodin, didaktické hry a aktivity; 5. ISBN 978-80-87604-25-0. CORNELL, J. Objevujeme přírodu: učení hrou a prožitkem. Vyd. 1. Praha: Portál, 2012. 141 s. ISBN 978-80-262-0145-8. ČESKÁ LESNICKÁ SPOLEČNOST, Lesní pedagogika v ČR – sborník referátů. Hranice: Česká lesnická společnost, 2008. ISBN 978-8002-02039-4. ČINČERA, J. Environmentální výchova: od cílů k prostředkům. Brno: Paido, 2007. 116 s. ISBN 978-80-7315-147-8. GRECMANOVÁ, H. a URBANOVSKÁ, E. Aktivizační metody ve výuce, prostředek ŠVP. Vyd. 1. Olomouc: Hanex, 2007. 178 s. Edukace. ISBN 978-80-85783-73-5. JANČAŘÍKOVÁ, K., Environmentální činnosti v předškolním vzdělávání. Praha: Josef Raabe, 2010. ISBN 978-80-86307-95-4. JANOUŠKOVÁ, S. a KUKAL, P. Environmentální výchova v příbězích. 1. vyd. Praha: Fortuna, 2008. 63 s. ISBN 978-80-7373-024-6. KOPP, J., ed. Environmentální výchova jako průřezové téma: [sborník příspěvků studentů a pedagogů Fakulty pedagogické ZČU v Plzni z konference 14. 11. 2008. Vyd. 1. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2008. 127 s. ISBN 978-80-7043-757-5. KOTRBA, T. a LACINA, L. Aktivizační metody ve výuce: příručka moderního pedagoga. 2., přeprac. a dopl. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2011. 185 s. ISBN 978-80-87474-34-1. KULICH, J. Pojetí, rozsah a obsah ekologické výchovy. In: ZIEGLER, V., ed. a LIŠKOVÁ, E., ed. Environmentální výchova na ZŠ a SŠ – teoretický základ, praktická aplikace. Praha: Univerzita Karlova, Pedagogická fakulta, 2002. 160 s. Práce katedry biologie a ekologické výchovy Univerzity Karlovy v Praze – PedF; sv. 6. ISBN 80-7290-081-1. 87
KVASNIČKOVÁ, D. et al. Environmentální informace a osvěta: manuál k zákonu č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí. 1. vyd. Praha: Ministerstvo životního prostředí, 1998. 83 s. ISBN 80-7212-048-4. MACHAR, I. a kol. Úvod do ekologie lesa a lesní pedagogiky: pro učitele přírodopisu a environmentální výchovy. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2009. 104 s. Skripta. ISBN 978-80 -244-2357-9. MARUŠÁKOVÁ, Ľ., Lesná pedagogika – príručka pre lesných pedaggógov. Zvolen: Národné lesnícke centrum, 2010. ISBN 978-80-8093126–6. MATĚJČEK, T. Ekologická a environmentální výchova: učební text k průřezovému tématu Environmentální výchova podle Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. 1. vyd. Praha: Nakladatelství České geografické společnosti, 2007. 50 s. ISBN 97880-86034-72-0. Metodický pokyn MŠMT k zajištění environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. Meziresortní dohoda o spolupráci v oblasti environmentální osvěty, vzdělávání a výchovy, mezi Ministerstvem životního prostředí a Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. MEZŘICKÝ, V., ed. Environmentální politika a udržitelný rozvoj. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. 207 s. ISBN 80-7367-003-8. NÁRODNÉ LESNÍCKE CENTRUM, Lesná pedagogika krížom cez Európu. 1. vyd. Zvolen: Národné lesnícke centrum, 2010. ISBN 97880-8093-119-3. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha. OPRAVIL, E. Jak rostliny cestují: pro čtenáře od 12 let. 1. vyd. Praha: Albatros, 1987. 324 s. PŮBALOVÁ, L., ŠVEJDOVÁ, G. Financování environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty. 1. vyd. České Budějovice: Vysoká škola evropských a regionálních studií, 2012. 108 s. ISBN 978-80-8747238-5. SDRUŽENÍ VLASTNÍKŮ OBECNÍCH A SOUKROMÝCH LESŮ V ČR, Lesní pedagogika aneb o lese se učit v lese – sborník referátů. Hradec Králové: Sdružení vlastníků obecních a soukromých lesů v ČR, 2009. 88
SKÝBOVÁ, J., Environmentální výchovné projekty a ekologické hry ve školní a mimoškolní praxi: pro učitelství biologie a environmentálního vzdělávání. Praha: Univerzita Karlova. 2009. ISBN 978-807290-411-2. SMOLÍKOVÁ, K. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004. Státní program environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v České republice; Součást implementace směrnice č. 90/313/EHS, o svobodě přístupu k informacím o životním prostředí. Aktualizace státního programu ochrany přírody a krajiny české republiky. Praha: Ministerstvo životního prostředí České republiky, 2009. ŠIŠÁK, L. et al. Polyfunkční lesní hospodářství: vyjádření efektivnosti polyfunkčního lesního hospodářství na příkladu území lesního závodu Židlochovice. [Praha]: Lesy České republiky, 2008. 75 s. Edice Grantové služby LČR; č. 4. ISBN 978-80-86945-02-6. ŠVECOVÁ, M., ŽÁKOVÁ, Z., (ed.), Ekogramotnost. Sborník z konference s mezinárodní účastí. Praha: Magistrát hlavního města Prahy. 2007. ISBN 978-80-86648-16-3. VOŠAHLÍKOVÁ, T., Ekoškolky a lesní mateřské školy – praktický manuál pro aktivní rodiče, pedagogy a zřizovatele mateřských škol. Praha: Ministerstvo životního prostředí. 2010. ISBN 978-80-7212-537-1. VYHLÁŠKA č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému. VYHLÁŠKA č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. VYSKOT, I. a kol. Kvantifikace a hodnocení funkcí lesů České republiky. Praha: 131 Margaret, 2003. 186 s. ISBN 80-7212-264-9. ZÁKON č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. ZÁKON č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí upravuje ZÁKON č. 17/1992 Sb., o životním prostředí ve znění zákona č. 123/ 1998 Sb. a zákona č. 100/2001 Sb. ZÁKON 289/1995 Sb. ze dne 3. listopadu 1995 o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon). ZÁKON č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky. 89
ZÁKON č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. ZÁKON č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. ZOUHAROVÁ, D., ed. Dobrá praxe I: sborník praktických námětů pro základní školy. 1. vyd. Brno: Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2012. 96 s. ISBN 978-80-87604-12-0. ZOUHAROVÁ, D., ed. Dobrá praxe II: sborník praktických námětů pro střední školy. 1. vyd. Brno: Lipka – školské zařízení pro environmentální vzdělávání, 2012. 104 s. ISBN 978-80-87604-14-4. Internetové zdroje
BROUKALOVÁ, L., NOVÁK, M. Cíle a indikátory pro environmentální vzdělávání, výchovu a osvětu v České republice. In: Envigogika [online]. [cit. 2012-08-29]. ISSN 1802-3061. Dostupné z: http://envigogika.cuni.cz/images/evvo_cile%20and%20indikatory_2011.pdf Českomoravská myslivecká jednota. [online]. [cit. 2012-09-22]. Dostupné z: http://www.cmmj.cz/ ČINČERA, J. Metodika evaluace programů environmentální výchovy. In: [online]. [cit. 2012-11-27]. Dostupné z: http://www.envigogika.cuni.cz/index.php/cz/metodiky/envigogika-2010v3/431-metodikaevaluace-programu-environmentalni-vychovy Didaktické hry: MZP dětem [online]. [cit. 2012-10-11]. Dostupné z www./http://detem.mzp.cz/ Dokumenty k EVVO. [online]. [cit. 2012-08-20]. Dostupné z: http:// www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPMSFHZA1MF Ekocentrum Koniklec: Programy pro školy. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: http://www.ekocentrumkoniklec.cz/rubriky/ekovychova/ vyukove-programy-pro-zs/materske-skoly/ EVVO a jeho financování. [online]. [cit. 2012-08-20]. Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/CENMSG01 KDYC FELLNEROVÁ, J. Didaktické a metodické materiály zaměřené na EVVO mateřských škol. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: www.ekocentrum.eu/usr_files/f1/EVVO-metodicke_materialy.doc GOŠOVÁ, V. Environmentální výchova. [online]. [cit. 2012-08-20]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogicky_lexikon/E/ Environment%C3%A1ln%C3%AD_v%C3%BDchova 90
Information and communication about forest pedagogics. [online]. [cit. 2012-11-23]. Dostupné z: www.forestpedagogics.eu JANČAŘÍKOVÁ, K. Důvody realizace výchovy k udržitelnému rozvoji. In: [online]. [cit. 2012-09-20]. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/ clanek/c/Z/8847/duvody-realizace-vychovy-k-udrzitelnemu-rozvoji.html/ Klub ekologické výchovy. [online]. [cit. 2012-10-22]. Dostupné z: http://www.kev.ecn.cz/ Koncepce environmentálního vzdělávání výchovy a osvěty (EVVO) Obce s rozšířenou působností Rakovník, Pověřeného obecního úřadu Rakovník [online]. [cit. 2012-09-20]. Dostupné z: http://www.cenia.cz/ web/www/webpub2.nsf/$pid/MZPMSFI173CO/$FILE/koncepce_rakovnik.pdf Lesní mateřské školy. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: http:// www.lesnims.cz/ Mladí ochránci přírody. [online]. [cit. 2012-08-19]. Dostupné z: http:// www.smop.cz/ MOLDAN, B. Sedmnáct (velmi zhuštěných) tezí o udržitelném rozvoji. [online]. [cit. 2012-10-11]. Dostupné z: http://www.czp.cuni.cz/ Osoby/Moldan/Publikace/t126.htm O environmentálním vzdělávání, výchově a osvětě. [online]. [cit. 201208-20]. Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/ $pid/MZPMSFGSJ1VT Organizace spojených národů. [online]. [cit. 2012-07-22]. Dostupné z: http://www.osn.cz/ Pavučina: Sdružení středisek ekologické výchovy. [online]. [cit. 201210-22]. Dostupné z: http://www.pavucina-sev.cz/ Proč vzdělávání pro udržitelný rozvoj. Ministerstvo životního prostředí. [online]. [cit. 2012-11-27]. Dostupné z: http://www.vur.cz/cojevur/ Program les ve škole. [online]. [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: http:// lesveskole.terezanet.cz/ Rámcové vzdělávací programy. [online]. [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: http://www.nuov.cz/ramcove-vzdelavaci-programy Recyklohraní aneb ukliďme si svět. [online]. [cit. 2012-10-01]. Dostupné z: http://www.recyklohrani.cz/cs/ RYNDA, I. Trvale udržitelný rozvoj. In: [online]. [cit. 2012-11-01]. 91
Dostupné z: http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/MZPM SFHV0HSB/$FILE/tur.pdf Řeč náčelníka Seattla [online]. [cit. 2012-10-11]. Dostupné z: dum.rvp.cz/materialy/stahnout.html?s=higcbeco Sdružení Tereza. [online]. [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: http:// www.terezanet.cz/ Středoškolská odborná činnost. [online]. [cit. 2012-10-12]. Dostupné z: http://www.soc.cz/ The Globe program. [online]. [cit. 2012-11-22]. Dostupné z: http:// www.globe.gov/ Udržitelný rozvoj. [online]. [cit. 2012-10-11]. Dostupné z: http:// www.mzp.cz/cz/udrzitelny_rozvoj VOŠAHLÍKOVÁ, T. Historie. In: Asociace lesních mateřských škol [online]. [1. 2. 2012]. Dostupné z: http://www.lesnims.cz/index.php? option=com_content&view=article&id=50&Itemid=59 VOŠAHLÍKOVÁ, T. Lesní mateřská škola – kořeny. In: Metodický portál: Články [online]. [24. 5. 2011]. ISSN 1802-4785. Dostupné z: http://clanky.rvp.cz/clanek/c/p/3261/LESNI-MATERSKA-SKOLA ---KORENY.html Výukové programy pro mateřské školky. [online]. [cit. 2012-09-26]. Dostupné z: http://www.ochranafauny.cz/vzdelani/pro-materskeskolky.html World environmental education congress. [online]. [cit. 2012-11-23]. Dostupné z: www.environmental-education.org
92
Seznam příloh Příloha č. 1 Seznam doporučených českých webových stránek
Příloha č. 2 Seznam doporučených zahraničních webových stránek
Příloha č. 3 Co by se Vám mohlo hodit – Zákaz některých činností v lesích Příloha č. 4 Příklady interaktivních aktivit pro EVVO
93
Příloha č. 1 Seznam doporučených českých webových stránek Agenda 21 [online]. Dostupné z: www.agenda21.cz
Ekoškola [online]. Dostupné z: www.ekoskola.cz
Hnutí Duha [online]. Dostupné z: www.hnutiduha.cz Klub ekologické výchovy (KEV) [online]. Dostupné z: www.kev.ecn.cz
Les ve škole – škola v lese [online]. Dostupné z: www.terezanet.cz
Lesní mateřské školy [online]. Dostupné z: www.lesnims.cz
Lesní pedagogika [online]. Dostupné z: www.lesnipedagogika.cz
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) [online]. Dostupné z: www.msmt.cz
Ministerstvo zemědělství (MZe) [online]. Dostupné z: www.eagri.cz
Ministerstvo životního prostředí (MŽP) [online]. Dostupné z: www.mzp.cz
Mladí lidé a evropské lesy [online]. Dostupné z: www.ypef.cz
Natura 2000 – soustava chráněných území evropského významu [online]. Dostupné z: www.nature.cz O zlatou srnčí trofej [online]. Dostupné z: http://www.cmmj.cz/Zlata-srnci-trofej.aspx
OSN - Organizace spojených národů (United Nations - UN) [online]. Dostupné z: www.osn.cz
Recyklohraní [online]. Dostupné z: www.recyklohrani.cz Sdružení Mladých ochránců přírody [online]. Dostupné z: www.smop.cz
Sdružení středisek ekologické výchovy Pavučina [online]. Dostupné z: - www.pavucina-sev.cz
Středoškolská odborná činnost (SOČ) [online]. Dostupné z: www.soc.cz Uhlíkoví detektivové [online]. Dostupné z: www.carbondetectiveseurope.org 94
Vzdělávací hry na Internetu
Ekoškola – multimediální on-line hra [online]. Dostupné z: www.ekoskola.cz/hra
Hry zaměřené na na odpady, jejich třídění a následnou recyklaci [online]. Dostupné z: www.tonda-obal.cz Lesníkův učeň – lesnická zábavně vzdělávací hra [online]. Dostupné z: http://www.mezistromy.cz/cz/lesnikuv-ucen
National Geographic [online]. Dostupné z: http://kids.nationalgeographic.com/kids/
Portál Ministerstva životního prostředí pro děti [online]. Dostupné z: http://detem.mzp.cz Další praktické stránky
DUDÍK, R., LIŠKOVÁ, B., Objevme les I a II – výukový program pro druhý stupeň základních škol, PEFC ČR. 2012. [online]. Dostupné z: www.vyukovyprogram.pefc.cz EnviWiki – internetová platforma věnovaná vzdělávání zaměřenému na životní prostředí a udržitelný rozvoj – www.enviwiki.cz
Lesnicko-dřevařský vzdělávací portál s informacemi, hrami, filmy – www.mezistromy.cz Metodický portál s inspiracemi a zkušenostmi učitelů včetně materiálů ke stažení – http://rvp.cz
Portál Českomoravské myslivecké jednoty o myslivosti pro učitele, mládež a myslivce – www.zaprirodou.cz Portál Ministerstva životního prostředí se seznamem všech ekocenter v ČR – www.ekocentra.cz
95
Příloha č. 2 Seznam zahraničních webových stránek Atlas of Our Changing Environment [online]. Dostupné z: http://na.unep.net/atlas
BEAGLE [online]. Dostupné z: www.beagleproject.org Carbon Detectives [online]. Dostupné z: www.carbondetectiveseurope.org
Clean Up the World [online]. Dostupné z: www.cleanuptheworld.org
Environmental Online (ENO) [online]. Dostupné z: www.enoprogramme.org
Evropská síť lesních pedagogů (European Network for Forest Pedagogy) [online]. Dostupné z: www.forestpedagogics.eu
FAO – Organizace OSN pro výživu a zemědělství (Food and Agriculture Organization) [online]. Dostupné z: www.fao.org
FAO Climate Change Children and Youth Website [online]. Dostupné z: www.fao.org/climatechange/youth
FAO School Garden Website [online]. Dostupné z: www.fao.org/schoolgarden
Forest Communicators' Network (FCN) [online]. Dostupné z: www.unece.org/trade/timber/pr/pr.htm
Foundation for Environmental Education (FEE) – Nadace pro environmentální vzdělávání [online]. Dostupné z: www.fee-international.org
GLOBE [online]. Dostupné z: www.globe.gov
Greenpeace [online]. Dostupné z: www.greenpeace.org Intelligent Use of Energy at School (IUSES) [online]. Dostupné z: www.iuses.eu
International Education and Resource Network (iEARN) [online]. Dostupné z: www.iearn.org
International Electronic Journal of Environmental Education [online]. Dostupné z: www.iejeegreen.com/index.php/iejeegreen 96
International Environmental Education Network – WEEC network – Mezinárodní síť zaměřená na environmentální výchovu [online]. Dostupné z: www.environmental-education.org
Learning about Forests (LEAF) [online]. Dostupné z: www.leaf-international.org
Learning Tree (PLT) [online]. Dostupné z: www.plt.org
Let’s Take Care of the Planet [online]. Dostupné z: www.partnersczech.cz
MCPFE – Ministerská konference o ochraně lesů v Evropě (Ministerial Conference on the Protection of Forests in Europe) [online]. Dostupné z: www.mcpfe.org Mládež v akci (Youth in Action) [online]. Dostupné z: www.mladezvakci.cz
Mladí lidé a evropské lesy (Young People in European Forest - YPEF) [online]. Dostupné z: www.ypef.eu
NASA – Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NationalAeronautics and Space Administration) [online]. Dostupné z: www.nasa.gov
PAWS a PAWSMED [online]. Dostupné z: www.paws-europe.org U4energy [online]. Dostupné z: www.u4energy.eu
UNECE – Ekonomická komise OSN pro Evropu (United Nations Economic Commission for Europe) [online]. Dostupné z: www.unece.org
UNESCO – Organizace OSN pro vzdělávání, vědu a kulturu (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization) [online]. Dostupné z: www.unesco.org Unite for Climate [online]. Dostupné z: http://uniteforclimate.org WET – Worldwide Water Education [online]. Dostupné z: www.projectwet.org
97
Příloha č. 3 Zákaz některých činností v lesích
Dle zákona č. 289/1995 Sb., o lesích je definováno, jaké činnosti jsou v lese zakázány.
1. V lesích je zakázáno a. rušit klid a ticho, b. provádět terénní úpravy, narušovat půdní kryt, budovat chodníky, stavět oplocení a jiné objekty, c. vyzvedávat semenáčky a sazenice stromů a keřů lesních dřevin, d. těžit stromy a keře nebo je poškozovat, e. sbírat semena lesních dřevin, jmelí a ochmet, f. sbírat lesní plody způsobem, který poškozuje les, g. jezdit a stát s motorovými vozidly, h. vstupovat do míst oplocených nebo označených zákazem vstupu, i. vstupovat do porostů, kde se provádí těžba, manipulace nebo doprava dříví, j. mimo lesní cesty a vyznačené trasy jezdit na kole, na koni, na lyžích nebo na saních, k. kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně a tábořit mimo vyhrazená místa, l. odhazovat hořící nebo doutnající předměty, m. narušovat vodní režim a hrabat stelivo, n. pást dobytek, umožňovat výběh hospodářským zvířatům a průhon dobytka lesními porosty, o. znečišťovat les odpady a odpadky.
2. Rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně je zakázáno také do vzdálenosti 50 m od okraje lesa.
3. Zákazy uvedené v odstavcích 1 a 2 se nevztahují na činnosti, které jsou prováděny při hospodaření v lese; zákazy uvedené v odstavci 1 písm. l) až o) se vztahují i na vlastníka lesa, nájemce lesa nebo toho, kdo užívá les z jiného právního důvodu. 4. Vlastník lesa může povolit výjimku ze zákazů uvedených v odstavci 1 písm. a) až k). Pokud by touto výjimkou byla porušena práva jiných vlastníků lesů, rozhodne na návrh vlastníka lesa orgán státní správy lesů.
5. Organizované nebo hromadné sportovní akce lze v lese konat na základě oznámení orgánu státní správy lesů. V oznámení, které musí 98
být předloženo nejméně 30 dnů před dnem konání této akce, pořadatel uvede místo a termín konání této akce, předpokládaný počet účastníků, způsob zajištění a souhlas vlastníka lesa. Orgán státní správy lesů může do 15 dnů ode dne doručení oznámení stanovit doplňující podmínky. Ustanovení odstavce 1 písm. g) a j) a odstavce 4 nejsou dotčena.
6. Zákaz jezdit a stát v lese s motorovými vozidly neplatí pro zaměstnance orgánu státní správy lesů v obvodu jejich působnosti při výkonu činnosti podle tohoto zákona a pro osoby, které vykonávají činnosti povolené zvláštními předpisy.
7. Zákazy uvedené v odstavci 1 pod písmeny a), h) a j) a se souhlasem vlastníka lesa také pod písmeny b) a g) se nevztahují na výkon práva myslivosti podle zvláštních předpisů.
Obr. 4: Ilustrace Jana Táborská z komiksu Jak se v lese jezdí [online]. Dostupné z: www.mezistromy.cz
99
Příloha č. 4 Příklady interaktivních aktivit pro EVVO
Anglický jazyk Cílem je motivovat žáky ke čtení cizojazyčných textů o přírodě, i když nemusí celému textu detailně porozumět. Podpora znalostí o přírodě. Podpora týmové práce. Evaluace dosud nabytých vědomostí. Aktivita je určena pro 4 skupiny, které si vylosují každá jeden text bez nadpisu, který charakterizuje ekologické nároky určité dřeviny. Samozřejmě není nutné, aby žáci celému textu porozuměli, jde jen o to, aby zjistili, který král nebo královnou jsou. Žáci si daný text přečtou, blíže se s ním seznámí a na základě informací, které si z něj vyberou, zjistí, jaký nadpis se pro ně hodí. Zvolí si příslušné atributy na výrobu své koruny nebo jiné ozdoby, např. do třídy, podle věku a pokročilosti žáků. Koruna se vyrobí z proužku papíru, na který se sešívačkou připevní listy nebo větvičky příslušné dřeviny. Také lze použít papírové kolečko, na které přírodniny připevní a spolu s textem umístí na nástěnku ve třídě jako označení pro členy království či medaili. Pomůcky: texty ke čtení nebo rozstříhané, sešívačka, listy nebo větvičky olše a dubu, nebo jejich papírové kopie, větvičky modřínu a smrku nebo jejich papírové kopie, přípravné názvy článků, potažmo jména králů a královen. Je možné využití i pro ostatní jazyky. Texty mohou být převzaty třeba z elektronických encyklopedií (Wikipedie aj.) nebo cizojazyčných atlasů, náročnost textu lze modifikovat podle úrovně žáků. Texty mohou být ponechány v celku nebo rozstříhány na části.
Ukázka možných textů BLACK ALDER – QUEEN OF MOIST AREAS – PUMP OF FOREST These trees occur mainly in Europe, North Africa, Asia Minor and North and South America. They are related to birches and there are about 30 wild species of these deciduous trees, often occurring in damp places and grows under favourable circumstances to a height of 20–30 m, exceptionally up to 37 m though often less. It is characterized by its 5–10 cm short-stalked rounded leaves 6–12 cm long, becoming wedge-shaped at the base and with a slightly toothed margin. When young they are somewhat glutinous, whence the specific name, becoming later a glossy dark green. As with some other plants, growing near water it keeps its leaves longer than do trees in drier situations. The 100
glossy green foliage lasts after other trees have put on the red or brown of autumn, which renders it valuable for landscape effect. As the Latin name implies, the buds and young leaves are slightly sticky with a resinous gum. The species is monoecious. Flowers are wind-pollinated catkins: the slender cylindrical male catkins are pendulous, reddish in colour and 5–10 cm long; the female are smaller, 2 cm in length and dark brown to black in colour, hard, somewhat woody, and superficially similar to some conifer cones. When the small winged seeds have been scattered the ripe, woody, blackish cones remain, often lasting through the winter. This tree is readily propagated by seeds, but throws up root suckers abundantly. Timber of these trees was on ceused formaging charcoal in the manufacture of gunpowder, and forsoles of shoes. It is still used today in the manufacture of plywood or furniture.
LARCH KING OF THE SUN AND THE WIND These trees are native to much of the cooler temperate northern hemisphere, on low lands in the north and high on mountains further south. They are among the dominant plants in the immense boreal forests of Russia and Canada. Although a conifer, this tree is a deciduous tree and loses its leaves in the autumn. The leaves are needle-like, 2–5 centimetres long, slender (under 1 cm wide). They are borne singly, spirally arranged on the long shoots, and in dense clusters of 20–50 needles on the short shoots. The needles turn yellow and fall in the late autumn, leasing the trees leaf less through the winter. Cones are erect, small, 1–9 cm long, green or purple, Apening brown 5–8 months after pollination; in about half the species the bract scales are long and visible, and in the others, short and hoden between the seed scales. Wood is valut for its tough, waterproof and durable qualities; top quality knot-free timber is in great demand for building yachts and other small boats, for exterier cladding of buildings and interior panelling. The timber is resistant to rot when in contact with the ground, and is suitable for use as posts and in fencing. These trees are of tenused in bonsai culture, where thein knobby bark, small needles, fresh spring foliage and especially autumn colour are appreciated.
101
Pomocníci lesníků Cílem je motivace žáků k zájmu o vztahy v lesním ekosystému, lesnické školkařství a dřeviny, evaluace dříve nabytých znalostí. Skupinky žáků dostanou text k prostudování, pak si losují otázky a zkouší na ně odpovědět. Tuto aktivitu můžeme použít také třeba v lese nebo arboretu a hledat vyjmenované dřeviny v reálném prostředí. Menším dětem můžeme nabídnout tuto aktivitu formou omalovánky. Pomůcky: plody a semena stromů, obrázky dřevin, obrázky ptáků, vytištěné texty, připravené otázky, hrací kostka pro volbu otázek. Obrázky ptáků se dají snadno získat třeba jako materiály ORNIS – ornitologická stanice Muzea Komenského Přerov (www.ornis.cz).
Ukázka možných textů Pomocníci lesníků Málokdo si dovede představit, že ty velké stromy vznikají z tak malých semínek. Však to také trvá desítky let, než strom vyroste. Právě to jak se semena dostávají do země, aby z nich vyrostly velké stromy, se můžete dozvědět z předložených textů.
Sojka jako čiperná školkařka Sojky rády sbírají žaludy. Jeden pták pobere do volete 5 až 6 žaludů. Jedna sojka může odnést v období jednoho měsíce až 5000 žaludů a to do vzdálenosti až 4 km. Sojky roznáší žaludy po lese a ukrývají je do půdy, podobně to dělají také s lískovými ořechy, bukvicemi a dalšími plody. Na některé zásoby zapomenou a tak se stává, že je vlastně zasadí. Podobně zapomnětlivá je třeba i veverka. Semena ze smrkových šišek jsou hlavní potravou křivky. Jednou šiškou se obvykle zabývá 5 až 10 sekund. Strakapoud velký spotřebuje v zimě denně 21 až 69 borových šišek. Strakapoudi rozebírají šišky na takzvaných kovadlinkách někde ve vidlici větví nebo za odchlípnutou kůrou pařezu, kam si šišku zasunou. V takové strakapoudí kuchyni může být i okolo 300 šišek. Ptáci živící se semeny ze šišek tam vždy nějaká semena nechávají, a protože si šišky odnášejí na místo, kde je mohou rozlousknout, třeba do rozsoch větví často tak umožní, že se dřeviny šíří. Pro růst lesa, který by splňoval podmínky udržitelného hospodaření je ale obvykle podobné sázení málo. To byl také důvod vzniku lesnického školkařtví, které zásobuje naše lesy kvalitními sazenicemi. Málokdo ví, že i když se semínka ze šišek dostávají (luští) v naší republice pouze v Týništi nad Orlicí. Díky tomu, že jsou přesně označena, odkud pochází, tak se zase musí dostat osivo nebo patřičné sazenice 102
na stejné místo, odkud byly například šišky, takže také v lesních školkách jsou záhony, na kterých se pěstují sazenice označeny místem původu semen. Zároveň lesníci dohlíží, aby semena pocházela z těch nejkvalitnějších stromů, které se na dané stanoviště nejlépe hodí a budou do budoucna zárukou kvalitního lesa.
Možné otázky k textu. Kolik žaludů pobere sojka do volátka? Kolik kusů bukvic ukládá sojka na jedno místo do mechu? Jak dlouho se zabývá jednou smrkovou šiškou křivka? Kde rozebírají šišku strakapoudi? Pečují lesníci o původnost sazenic? Kde je v České republice luštírna semen?
Literatura: Opravil, E. Jak rostliny cestují: pro čtenáře od 12 let. 1. vyd. Praha: Albatros, 1987. 324 s.
Obr. 5: Ilustrace Pavel Štěrba
103
Najdi deset rozdílů Děti rády řeší kvízy a rébusy podobně lze využít i obrázky z kalendáře, vytvořeného pracovníky Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Více informací lze nalézt na webových stránkách www.mezistromy.cz nebo na www.lesnipedagogika.cz Aby mohli lesníci obnovovat les i na místech, kde se to přírodě nedaří, sbírají semena z nejkvalitnějších stromů, ze kterých v lesní školce vypěstují sazenice pro zalesňování.
Obr. 6: Ilustrace Jana Táborská, „Květen“ z kalendáře Lesníkem od jara do zimy, který vydal Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem
104
Hra na kůrovce Cílem hry na kůrovce je seznámit děti s bionomií kůrovců a funkcí feromonových lapačů. Vysvětlíme přiměřeně věku dětí bionomii kůrovce. Umožníme dětem, aby si jej prohlédly pod lupou a na obrázcích. Děti rozdělíme pomocí losování obrázků nebo kartiček s nápisy nebo obrázky na stromy a kůrovce v poměru asi jedna čtvrtina kůrovců, tři čtvrtiny stromů. Stromy rozmístíme tak, aby představovaly les. Skupinku kůrovců odvedeme kousek stranou, ale tak, aby cesta se zavázanýma očima pro ně byla bezpečná. Můžeme připomenout, že kůrovci mohou letět i několik kilometrů. Vysvětlíme, že kůrovci mohou napadat stromy, které vůní prozrazují, že jsou oslabené a vůněmi se také kůrovci domlouvají: samečci lákají samičky, ti kteří našli zdroj potravy, informují ostatní. Protože vyhledávat se po čichu by asi nebylo dost komfortní, budou tedy stromy tleskat, aby je kůrovci se zavázanýma očima našli. Pak zavážeme kůrovcům oči. Stromům dáme pokyn, aby tleskali a až všichni kůrovci obsadí nějaké stromy, stanou se z nich také kůrovci pro další kolo hry. Ve druhém kole počkáme, až budou mít kůrovci zavázané oči a pak vybereme dva stromy, které předřadíme před ostatní a zbytku stromů dáme pokyn, aby netleskali. Za to předřazené stromy, kterým dáme obrázek feromonové lapače, budou tleskat o to intenzivněji. „Slepí“ kůrovci tak obsadí především tleskající lapače a ostatní stromy tím od ataku kůrovců zachrání. Jsou tedy polapeni a ekologicky zlikvidováni. Zejména při hře venku musíme dbát o bezpečnost hráčů. Přesvědčíme se, zda všichni porozuměli, co mají dělat tím, že necháme někoho z dětí to zopakovat. Můžeme také začít jen s několika kůrovci a nechat napadení několik kol hry gradovat. Na převedené ukázce snadno dětem vysvětlíme, že když se kůrovci na atraktivním materiálu, který nebyl z lesa včas odstraněn, mají možnost namnožit se, napadají potom i zdravé stromy a mohou snadno zlikvidovat bez obranných zásahů celý les. Přiměřeně věku dětí vysvětlíme zásady integrované ochrany lesa, kdy je škodlivý činitel chápán jako součást ekosystému a k obrannému zásahu dochází a škody překročí práh hospodářské škodlivosti Pomůcky: Feromonový lapač, obrázky lapačů živí kůrovci, nebo jejich pre105
paráty, lupy, obrázky kůrovců, šátky nebo škrabošky na oči, obrázky stromů kartičky s nápisem nebo obrázkem stromu, kolíčky k připevňování obrázků na oblečení.
106
Autoři:
Název:
Rozsah: Náklad: Účel: Rok vydání: Recenzenti:
Vydavatel:
Tisk:
Ing. Martina Leskovcová, Ing. Lada Matoušková Prylová, Ing. Alice Palacká ENVIRONMENTÁLNÍ VÝCHOVA V ČESKÉ REPUBLICE A V EU, SYSTÉM ENVIRONMENTÁLNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ, VÝCHOVY A OSVĚTY 108 stran 100 ks STUDIJNÍ TEXT 2012 doc. PaedDr. RNDr. Milada Švecová, CSc. doc. Ing. Marie Hesková, CSc. Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s. Žižkova 6, 370 01 České Budějovice, www.vsers.cz Tiskárna JIE s.r.o., Dobrá Voda u Českých Budějovic
ISBN 978-80-87472-42-2
