STŘEDA 6. ŘÍJNA 2010

06-10-2010

Rozpravy v Evropském parlamentu

CS

STŘEDA 6. ŘÍJNA 2010 PŘEDSEDNICTVÍ: JERZY BUZEK předseda (Zasedání bylo zahájeno v 15:00) 1. Pokračování zasedání Předseda. – Prohlašuji zasedání Evropského parlamentu přerušené ve čtvrtek 23. září 2010 za zahájené. 2. Schválení zápisu z předchozího zasedání: viz zápis 3. Prohlášení předsednictví Předseda. – Maďarsko v pondělí prožilo největší katastrofu v historii země. Vylití nádrže obsahující vysoce toxický červený kal stálo život nejméně tři lidi. Mnoho stovek jich bylo zraněno. Jménem Evropského parlamentu bych chtěl vyjádřit naši podporu rodinám zesnulých a těm, kdo trpěli a trpí. Dámy a pánové, kolegové poslanci, zítra je důležité výročí – čtvrté výročí zavraždění Anny Politkovské. Připomínáme si, že zasvětila svůj život odhalování pravdy o situaci na severním Kavkazu. Víme, jak je nezávislá žurnalistika důležitá pro každou společnost. Ocenili jsme odhodlání paní Politkovské v boji za svobodu projevu a tisku tím, že jsme po ní pojmenovali jednu místnost v našem tiskovém centru v Bruselu. Když si připomínáme její oběť, nezapomínáme ani na oběti podstoupené dalšími: Natalia Estěmirová a Anastasia Baburová, právníci zabývající se porušováním lidských práv, Stanislav Markelov a Sergej Magnitskij, a řada dalších. Ti, kdo jsou zodpovědni za jejich smrt, stále ještě nebyli dopadeni. Vybízíme ruské úřady k tomu, aby se zcela zavázaly zajišťování právního státu a ukončení atmosféře bezpráví a beztrestnosti v oblasti severního Kavkazu. (Potlesk) Dne 10. října si budeme připomínat Světový den boje proti trestu smrti. Znovu opakuji výzvu Evropského parlamentu žádající, aby bylo ve všech zemích světa uvaleno moratorium na udělování trestu smrti. Smrt nikdy nemůže být aktem spravedlnosti. Vítáme změny v této problematice v zemích jako je Rusko, Burundi a Togo, ale rozsudky ukládající trest smrti jsou stále vykonávány v Japonsku a ve Spojených státech. Věříme, že veřejná diskuse v těchto demokratických zemích může přispět ke změně této situace. Nejvíce ze všeho nás však znepokojuje počet rozsudků ukládajících trest smrti, které jsou vykonávány v zemích jako je Čína a Írán. Apelujeme na vlády a orgány těchto zemí, aby přestaly používat takové postupy. (Potlesk) 4. Členství ve výborech a delegacích: viz zápis 5. Otázky k ústnímu zodpovězení a písemná prohlášení (předložení): viz zápis

1

2

CS


6. Texty smluv dodané Radou: viz zápis 7. Následný postup na základě postojů a usnesení Parlamentu: viz zápis 8. Plán práce Předseda. – Byla vám rozdána konečná verze návrhu programu schůze ve znění vypracovaném Konferencí předsedů na jejím zasedání ve čtvrtek 23. září 2010, v souladu s článkem 140 jednacího řádu. Na základě dohody s politickými skupinami bych chtěl Parlament informovat o návrzích na provedení následujících změn: (Pro tyto změny je většina politických skupin a v některých případech dokonce rozhodná většina) Středa Přidání nového bodu do programu zasedání: prohlášení Rady a Komise o ustanoveních Lisabonské smlouvy v sociální oblasti, a to po společné rozpravě o biologické rozmanitosti. Stažení otázky k ústnímu zodpovězení ohledně kontejnerů ztracených v moři a náhrady škody z programu zasedání. Čtvrtek Hlasování započne v 11:30. Stažení hlasování o zprávě pana Maňky o návrhu opravného rozpočtu č. 2/2010, část druhá, neboť Rada nezaujala k této otázce stanovisko, a tak se rozprava nemůže konat, z programu zasedání. Corien Wortmann-Kool, jménem skupiny PPE. – Pane předsedo, skupina PPE vždy vítá dobré a důkladné diskuse o sociálních otázkách v průběhu našich plenárních zasedání, ale musí být dobře připraveny. To bylo důvodem, proč většina v Konferenci předsedů původně rozhodla, že návrh skupiny socialistů a demokratů projednávat služby obecného zájmu v lisabonské agendě a veřejné služby v Lisabonské smlouvě má být nejprve projednán ve Výboru pro zaměstnanost a sociální věci. Souhlasíme s tím, neboť jde o velmi komplikované téma. Rozumím tomu, že byl změněn název a že liberálové změnili svůj postoj, ale podstata je stále velmi komplikovaná a my si stále přejeme prodiskutovat ji nejprve ve Výboru pro zaměstnanost, protože je to velmi důležitá a složitá diskuse. Nechceme se stavět proti, ale toto je důvod, proč se stále zdržujeme hlasování o této otázce. Předseda. – Děkuji vám, paní Wortmann-Koolová, za vaše vysvětlení. Znamená to, že tento bod je na pořadu jednání, ale skupina Evropské lidové strany (Křesťanští demokraté) se zdržuje hlasování. Většina ostatních politických skupin si přála, aby byl tento bod zařazen na program jednání. (Plán práce byl tímto schválen) (Zasedání bylo na několik minut přerušeno)

06-10-2010

06-10-2010

CS


9. Slavnostní zasedání - Východní Timor Předseda. – Vítejte v Evropském parlamentu, pane prezidente. Vítejte opět po osmnácti letech. Dalším bodem je projev prezidenta Demokratické republiky Východní Timor, José Ramos-Horty. Je mi velkou ctí a potěšením přivítat prezidenta José Ramos-Hortu. Někteří z vás v tomto Parlamentu si pamatujete jeho návštěvu před osmnácti lety. Tehdy promluvil o situaci ve Východním Timoru v našem Podvýboru pro lidská práva. V té době existoval svobodný Východní Timor pouze v plánech a jenom několik statečných lidí, představitelů opozice, dokázalo tyto idealistické plány prosazovat. Jako zástupce a aktivní člen této opozice byl pro nás zde v Evropském parlamentu nejdůležitějším propagátorem a vizionářem svobodného Timoru. Toto byl pětibodový mírový plán: stažení indonéské armády, obnovení lidských práv, propuštění politických vězňů, rozmístění mírových sil Organizace spojených národů a konečně referendum plánované na rok 1999. Demokratické společenství schválilo tento velkolepý plán. Prezident José Ramos-Horta a Carlos Felipe Ximenes Belo obdrželi v roce 1996 Nobelovu cenu a o tři roky později dostal naši vlastní Sacharovovu cenu současný premiér Východního Timoru Xanana Gusmão. V roce 1999 přineslo referendum ve Východním Timoru výsledek, který byl ve prospěch jeho nezávislosti. Byl to počátek náročné cesty směrem k odstranění chudoby a snadnějšímu usmíření ve Východním Timoru, což nebylo jednoduché, a také směrem k vybudování důvěryhodných institucí a konečně k práci jako zástupci občanů a rozvoji občanské společnosti. Evropský parlament usilovně podporoval práci prezidenta a veřejné správy Východního Timoru. Plná práva nezávislosti byla obnovena o tři roky později, v roce 2002. Vize a zkušenosti pana Ramos-Horty jsou důležité, a to nejen ve Východním Timoru. V současnosti pan Ramos-Horta cestuje a navštěvuje mnoho rozvojových zemí na řadě kontinentů a ukazuje lidem, že existuje cesta, že pro chudé země existuje východisko a že mohou začít znovu a zajistit svým občanům lepší život a lepší budoucnost. Pane prezidente, je mi velkým potěšením, že vás zde mohu vřele přivítat, a chtěl bych vás pozvat k tomu, abyste promluvil. José Ramos-Horta, prezident Demokratické republiky Východní Timor. – Pane předsedo, dámy a pánové, začnu poznámkami v angličtině a poté přejdu do portugalštiny a pak zpátky do angličtiny. Byl bych schopen promluvit k vám v pěti evropských jazycích, ale neučiním tak, neboť by mě to samotného popletlo, takže se přidržím dvou: angličtiny a portugalštiny. Jsem vděčný za poctu pronést řeč před touto vznešenou institucí, která je vtělením bohaté evropské kulturní rozmanitosti a její demokratické politické kultury a orgánů. Můj obdiv k Evropě a institucím, které jste vytvořili, k cestě, kterou kráčíte od nejednoty, rivality a válek k jednotě, partnerství a míru, demokracii, začleňování a prosperitě, stejně jako k vaší hluboké víře v solidaritu mezi národy, mne jako nositele Nobelovy ceny za mír vedlo v roce 2008 k nominaci Evropské unie a Evropské komise na Nobelovu cenu za mír. Na jednom konci zeměkoule je nesmírný vliv a stín jediné přežívající supervelmoci. Na druhém konci je Asie, kde se vynořují dva asijští obři, kteří se tyčí nad zbytkem regionu. Mezi nimi může být evropský most – most, který by mohl všechny spojovat v novém partnerství pro mír a prosperitu. Tato Evropa začleňování se rozprostírá od překrásného

3

4

CS


atlantického pobřeží, které omývá Portugalsko, po okraje starého kontinentu tam, kde začíná Asie. Jak zde mluvím, jsem obzvláště vděčný této vznešené instituci, mnoha jejím váženým členům, Evropské komisi a především pak jejímu předsedovi, našemu příteli José Manuel Durão Barrosovi, který při nás po více než tři desetiletí stojí v našem dlouhém boji za svobodu. Jako mladý politik a diplomat, nejdříve jako státní tajemník, pak jako ministr zahraničí a později jako ministerský předseda Portugalska, byl moudrým a zaníceným zastáncem Východního Timoru, stejně jako Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Nedostál bych však své povinnosti, pokud bych nepoděkoval mnoha dalším poslancům Evropského parlamentu, z nichž někteří zde již nejsou z důvodu nevratného procesu stárnutí, kterému nikdo z nás nemůže utéci. Co jsme nalezli v této instituci ode všech stran politického spektra, od levice i od pravice, bylo, že jste nám v době, kdy nám nikde jinde nedávali slovo, poskytli prostor promluvit. Byli to například portugalští poslanci Evropského parlamentu ze všech politických stran, kteří v 90. letech dali část svých vlastních platů osobě, která je dnes naším ministrem zahraničí, Dr. Zacarias da Costa. Byl zde po dobu pěti let jako zástupce timorského hnutí odporu a byli to portugalští členové Evropského parlamentu z levice i pravice, kdo nám každý měsíc poskytovali finanční podporu, abychom mohli tady v Bruselu udržovat v provozu kancelář. Byla to také tato instituce, která nám poprvé kdekoliv na světě dala povolení ke vstupu, průkaz totožnosti, představující Východní Timor v Parlamentu, abychom mohli hájit východotimorskou věc. Takže při návratu sem do Parlamentu přicházím s obrovským pocitem vděčnosti k vám všem. Dovolte mi nyní přejít do portugalštiny; budu se zabývat tématem rozvojových cílů tisíciletí, jak si vedeme v mojí zemi a co očekáváme, že by mezinárodní společenství mělo udělat, aby pomohlo nám i ostatním. prezident Demokratické republiky Východní Timor. – (PT) Východní Timor nebyl v roce 2000 nezávislým státem, a tak jsme stanovili první cíle, kterých bychom chtěli dosáhnout, až při předložení první zprávy o rozvojových cílech tisíciletí v roce 2004. V posledních třech letech žije Východní Timor opravdu v míru, což umožnilo silný ekonomický růst o více než 12 % ročně; devítiprocentní snížení chudoby za poslední dva roky; snížení dětské úmrtnosti a úmrtnosti dětí mladších pěti let, s tím, že již dokonce bylo dosaženo cílů stanovených pro rok 2015; zápis do škol vzrostl z 65 % v roce 2007 na 83 % v letech 2009–2010; a negramotnost dospělých je postupně odstraňována díky společnému programu Východního Timoru a Kuby. Předpokládáme, že negramotnost ve Východním Timoru bude odstraněna během dvou až tří let. Okolo třiceti procent státního rozpočtu je vyčleněno na zdraví veřejnosti a vzdělávání. Tento obrat je výsledkem smělého financování sociálních programů, jako jsou přímé převody peněz starým lidem, vdovám, postiženým lidem a veteránům, z veřejných zdrojů, stejně jako rozhodného úsilí o rozšiřování obdělávaných ploch a zvyšování potravinářské výroby.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Dokončujeme harmonogram našeho strategického plánu rozvoje pro léta 2010–2030, který nám umožní osvobodit naše lidi ze staletí chudoby a zvýšit jejich životní standard na úroveň vyšší střední třídy do roku 2030. Pokud jde o správu našich ropných zdrojů, těší mě, že mohu poukázat na to, že Iniciativa pro transparentnost těžebního průmyslu (EITI) ve své zprávě ze dne 1. července 2010 zařadila Východní Timor na první místo v Asii a třetí místo na světě, pokud jde o sílu, transparentnost a efektivitu správy výnosů z plynu a ropy. Asi třicet procent členů našeho parlamentu jsou ženy. V rámci výkonné moci máme ženy v čele hlavních ministerstev, jako jsou finance, spravedlnost, sociální solidarita atd., a ženou je také nejvyšší státní zástupkyně. Máme stálý parlament mládeže se sto třiceti členy, kteří byli právě zvoleni na celém území. Mladí lidé zvolení do tohoto parlamentu jsou ve věku od dvanácti do sedmnácti let. Vždy jsme chtěli, aby byla obě pohlaví v parlamentu mládeže v rovnováze. Naše očekávání však byla překonána: parlament mládeže je tvořen 68 poslankyněmi a 62 poslanci. Východní Timor je hrdý na to, že přijal jednu z nejvíce humanistických ústav na světě, ve které je zakázán trest smrti a maximální doba odnětí svobody je 25 let: nemáme odnětí svobody na doživotí. Ratifikovali jsme všechny hlavní mezinárodní smlouvy o ochraně lidských práv. Již jsme příslušným institucím předložili dvě zprávy ohledně provádění smluv a nadále budeme usilovat o další posilování dodržování lidských práv, svobody a důstojnosti pro všechny. Naše ústava uznává přednost mezinárodního práva před vnitrostátními právními předpisy; jinými slovy, naše právní předpisy musí být v souladu s mezinárodním právem. S vaším souhlasem přejdu nyní do angličtiny. – Budu se nyní zabývat tématem změny klimatu – samozřejmě velmi povrchně, vzhledem ke zdejším časovým omezením. Ačkoliv je skutečností, že bohatí a mocní přispěli nejvíce ke zhoršení světového životního prostředí, uznáváme, že pokrok vědy, technologie a průmyslu v posledních dvou stech letech přinesl ohromné výhody pro všechny, i když tyto výhody jsou rozděleny nerovným způsobem. Ale my v rozvojovém světě bychom neměli dávat všechnu vinu za škodu způsobenou této planetě bohatým a mocným. Musíme uznat svůj podíl odpovědnosti na zničení našich lesů, jezer, řek a moří. Asie nenese méně zodpovědnosti za příznivý obrat této klimatické katastrofy než Spojené státy nebo Evropa. Tvoříme skoro polovinu obyvatelstva této planety. Jen to znamená, že vytváříme obrovský tlak na půdu, nerosty, lesy a vodu. Abychom modernizovali naše ekonomiky a zlepšili život stovek milionů chudých lidí v Asii, využíváme stále více energie získané z planety Země. Mnoho nově se formujících mocností Asie nyní také hledá energii i za oceány – v Africe a Latinské Americe. Proto se Východní Timor – pracuje společně s Maledivami, dvě z nejmenších zemí v Asii – vyzívá k přijetí společné asijské agendy pro trvale udržitelný rozvoj zakotvené v ochraně a obnově životního prostředí, v obhospodařování půdy a vodním hospodářství, zdraví a vzdělání pro všechny a v odstranění chudoby a negramotnosti. Apeluji na bohaté a mocné. Bohatí a mocní by se měli ptát sami sebe, jestli dostáli svým slibům učiněným před televizními kamerami a jesti byly minulé politiky efektivní v řešení nedostatečného rozvoje a krajní chudoby.

5

6

CS


Příliš často jsou představitelé rozvojových zemí viněni z nedostatku zlepšení života našich lidí, a to navzdory velkorysé rozvojové pomoci, kterou údajně od bohatých dostáváme. Ale dárci by také měli provést upřímnou a kritickou analýzu politik. Víme o nefalšovaném pocitu solidarity mužů a žen na ulicích – ve Spojených státech, v Evropě a v Japonsku – s jejich bližními v chudších regionech světa, ale dárci musí také zefektivnit zdlouhavé, příliš zatěžující, nadbytečné, nehospodárné a byrokratické papírování, které každého v našich zemích utápí a odrazuje. (Potlesk) Dárci musí investovat více z každého dolaru, který slíbí na rozvoj venkova, zemědělství, zajišťování potravin, na vodu a zdravotnické opatření, cesty, zdraví a vzdělávání. Aby posílili národní instituce a demokraticky zvolené představitele, dárci musí poskytovat přímější podporu odvětvových rozpočtů, aby jim umožnili poskytovat služby a rozvoj jejich lidem. Skličující skutečností je, že pouze hrstka bohatých států naplnila cíl poskytovat sedm desetin procenta hrubého domácího produktu na rozvojovou pomoc. Zároveň, štědré sliby učiněné ve světle reflektorů mezinárodních konferencí – bok po boku s filmovými hvězdami a rockovými zpěváky – jsou z velké části zapomenuty v okamžiku, kdy padnou hollywoodské opony a zhasnou světla reflektorů. Ještě více skličující je vidět, jak rychle a snadno jsou nalezeny desítky miliard dolarů na záchranu zkrachovaných bank, pojišťoven, podvodných realitních kanceláří a zastaralých automobilových odvětví a jak jsou desítky milionů dolarů jako bonusy vypláceny neschopným lidem a podvodníkům zodpovědným za finanční debakl – a přesto se desetiletí výzev k bohatým, aby navýšili zahraniční rozvojovou pomoc, setkávají s výrazným odporem. Domníváme se, že jedním moudrým a spravedlivým způsobem, jak pomoci státům trpícím důsledky finančního kolapsu, je odepsat dluh nejméně rozvinutých zemí (LDCs) a malých ostrovních rozvojových států (SIDS) a restrukturalizovat dluh států, které čelí obrovským vnitřním a vnějším výzvám – jako jsou nestabilita, změna klimatu a extremismus – v mnoha částech světa, především v jižní Asii a v oblasti Velkých jezer v Africe. Výhodou Východního Timoru je, že nemáme ani cent zahraničního dluhu, takže náš apel na vás není motivován vlastním zájmem. Skutečně, pokud si otevřete ekonomickou ročenku pro rok 2010 – kapesní vydání – najdete tam několik zajímavých údajů. Východní Timor má dnes nejvyšší přebytek na světě v procentech HDP a ani jediný cent zahraničního dluhu. Pociťujeme však solidaritu s těmi zeměmi, kterým po desetiletí vznikal dluh, který dnes nejsou schopny splácet a který drží v pasti stovky milionů lidí na světě. Jestliže bylo možné takřka přes noc uvolnit miliardy dolarů k záchraně zkrachovalých bank a pojišťoven, pak musí být také morální povinností a politickou moudrostí najít tu mnohem menší částku k naplnění povinností rozvinutých států vůči chudým třetího světa, aby byly napraveny některé nerovnovážnosti, které prostupují dnešní svět. Jak zde dnes hovořím s hlubokým pocitem vděčnosti k vám – k Evropskému parlamentu, k evropským představitelům a ke všem našim rozvojovým partnerům – chtěl bych také s pokorou přiznat naše vlastní selhání a omezení. My ve Východním Timoru, a ve velké části rozvojového světa, bychom neměli otáčet role poučováním Západu – ve formě odplaty za to, že nás Západ desítky let poučoval – ale měli bychom si také nastavit zrcadlo a zodpovědět si naše vlastní otázky z našeho svědomí. Co jsme my sami udělali pro

06-10-2010

06-10-2010

CS


pozvednutí těch stovek milionů našich lidí z krajní chudoby? My to jsme schopni udělat. My všichni jsme schopni činit lépe, ve Východním Timoru i jinde. Za poslední tři roky jsme učinili obrovský pokrok. Naše země je nezávislá pouhých osm let. Podělil jsem se s vámi o několik čísel, ale je zde mnoho jiných oblastí úspěchu, které nejsou kvantifikovatelné. Nejsou měřitelné, ale jsou stejně důležité. Byli jsme schopni zahojit rány naší společnosti, usmířit odloučené komunity a zahojit rány mezi námi a Indonésií, se kterou sdílíme tragickou historii dvaceti čtyř let. Východní Timor a Indonésie dnes mají nejlepší vztahy, které jsou možné mezi jakýmikoli dvěma sousedy. Byli jsme schopni vybudovat mosty s celým regionem. Navázali jsme diplomatické vztahy s více než 100 státy. To jsou nekvantifikovatelné, neměřitelné úspěchy. Náš lid, i přes hluboké rány ze čtyřiadvacetileté okupace, nechová zlost vůči nikomu. Toto jsou naše názory a přesvědčení. Jsme odhodláni dostát očekávání našich lidí a vést je směrem k mírové a úspěšné budoucnosti. Nechť Bůh všemocný a milosrdný žehná nám všem. (Potlesk) Předseda. – Velmi vám děkuji, pane prezidente. Před osmnácti lety jste jako vůdce opozice ve Východním Timoru projevil nesmírnou odvahu a velkolepou vizi. Dnes jste prezidentem svobodné, demokratické, nezávislé země. Blahopřeji vám pane prezidente a přeji vše nejlepší vaší zemi a vašim lidem. Děkuji vám za váš projev. (Potlesk) PŘEDSEDAJÍCÍ: ROBERTA ANGELILLI místopředsedkyně 10. Světový den boje proti trestu smrti (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem je vyjádření Rady, jménem místopředsedkyně Komise/vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, ke Světovému dni boje proti trestu smrti. Dříve, než dám slovo panu Chastelovi, přečtu vám úryvek z dopisu adresovaného poslancům Evropského parlamentu dětmi Sakineh. Tento dopis mi byl zaslán prostřednictvím AKI International záměrně v době naší rozpravy o Světovém dni boje proti trestu smrti. Zde je ten úryvek: „Chtěli bychom vám poděkovat za vaši snahu a pozornost, kterou jste věnovali případu naší matky Sakineh. V prvé řadě bychom vás chtěli požádat o morální podporu. Naší jedinou nadějí zůstává mezinárodní společenství, a proto bychom chtěli požádat Evropský parlament, aby se do věci rozhodným způsobem vložil a použil všech jemu dostupných prostředků, aby pomohl naší mamince. Naléhavě vás žádáme, abyste nás neopouštěli a vyslyšeli naši žádost o pomoc. Konečně, v naději, že primitivní tresty, jako je kamenování a věšení, budou navždy odstraněny z celého světa, vám posíláme naše vřelé pozdravy.“

7

8

CS


Olivier Chastel, jménem Catherine Ashton (vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečností politiku). – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, jak paní předsedající právě uvedla, mluvím před tímto Parlamentem ohledně Světového a evropského dne boje proti trestu smrti jménem vysoké představitelky, baronky Ashtonové. Jak sami víte, udělování trestu smrti ve světě stále představuje kontrastní obraz. Na jednu stranu je dnes velká většina států pro zrušení trestu smrti, ať v právním řádu nebo v praxi, a je povzbuzující vidět, že počet těchto států nepřestává růst. Vskutku pozorujeme velmi výraznou tendenci ke zrušení a omezení používání trestu smrti ve většině zemí. Na druhou stranu počet poprav a způsob provádění trestu smrti na celém světě zůstávají naneštěstí znepokojující: 5 679 poprav zaznamenaných v roce 2009 představuje 5 679 nadbytečných poprav. A s padesáti osmi zeměmi a oblastmi, které stále používají trest smrti, není naše práce stále ještě u konce. Navíc, všichni víme, že tam, kde trest smrti zůstává v platnosti, existují vážné problémy, pokud se jedná o dodržování mezinárodních pravidel a norem, především pokud jde o omezení trestu smrti na nejzávažnější trestné činy, vyloučení nezletilých pachatelů z pole jeho působnosti a záruky spravedlivého procesu. Závěr je jasný: v této problematice není místo pro úslužnost. Proto musíme využívat všech dostupných prostředků, diplomatické cesty i veřejného povědomí, k dosažení našeho cíle a proto také vysoká představitelka učinila z kroků Evropské unie směřující ke zrušení trestu smrti svou osobní prioritu. Co to znamená ve skutečnosti? Budoucí Evropská služba pro vnější činnosti bude bezpochyby schopna se opřít o skutečnost, že Evropská unie je již v současnosti první mezi institucemi podporujícími boj proti trestu smrti, ale evropská služba bude pro nás rovněž představovat nejlepší příležitost pro realizaci našeho potenciálu. Posílí zejména naši schopnost vystupovat jednotně, což nám poskytne příležitost mobilizovat a propojit všechny dostupné nástroje pro boj proti trestu smrti, které v Evropě máme. Evropská unie navíc rovněž zlepšuje způsob spojení sil s ostatními mezinárodními a mnohostrannými organizacemi aktivními v prosazování zrušení trestu smrti. Rezoluce žádající moratorium na udělování trestu smrti, se kterou tento podzim počítá pětašedesáté Valné shromáždění Organizace spojených národů, by měla odrážet pokrok směrem k celosvětovému zrušení trestu smrti. Jedná se o posílení a rozšíření tendence směřující ke zrušení trestu smrti pozorované ve všech regionech světa. Úzká spolupráce mezi Evropskou unií a Radou Evropy je dalším trumfem v našem boji proti trestu smrti. V tomto ohledu, a to jako velmi konkrétní příklad, spojíme naše úsilí, abychom povzbudili Bělorusko ke zrušení trestu smrti, zejména prostřednictvím organizace společných akcí v Minsku na tento světový den. Dámy a pánové, jelikož hluboce věříme, že zrušení trestu smrti je nezbytné pro ochranu lidské důstojnosti a dodržování lidských práv, stavíme se proti používání trestu smrti ve všech případech a za všech okolností a nepřestaneme žádat jeho celosvětové zrušení. Celosvětové zrušení trestu smrti je a zůstane jedním z prioritních cílů naší vnější činnosti v oblasti lidských práv, a já zde proto jménem baronky Ashtonové potvrzuji naše odhodlání udržet Evropskou unii v první linii boje za celosvětové zrušení trestu smrti.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Předsedající. – Musím upřesnit, že na základě návrhu Konference předsedů bude probíhat rozprava, ve které bude moci vystoupit pouze jeden řečník za politickou skupinu. Proto nebude možné dostat slovo na základě postupu „zvednuté ruky“. Je to škoda, protože tato rozprava je velmi důležitá. Eduard Kukan, jménem skupiny PPE. – Paní předsedající, Evropská unie je založena na hodnotách a dodržování lidských práv, které je třeba neustále bránit a chránit na celém světě. Právo na život je jejich naprostým základem. Světový den boje proti trestu smrti nám připomíná, že jsou stále na světě státy, které pokračují ve vykonávání trestu smrti. To je důvodem, proč je třeba, abychom pokračovali v našem úsilí a zintenzívnili boj proti této praxi. Mohutný odpor EU proti trestu smrti nás staví do čela tohoto boje. Vzhledem k tomu, že Evropský parlament je prvním orgánem EU, který se zapojuje do tohoto úsilí, je naší povinností působit na ostatní státy, abychom dosáhli celosvětového zrušení trestu smrti. Pro Evropskou lidovou stranu je boj proti trestu smrti na celém světě hlavní prioritou vnější politiky v oblasti lidských práv. EU by měla neustále zvyšovat povědomí o tomto tématu a podporovat iniciativy, které mohou vést k celosvětovému zrušení trestu smrti. Když to říkám, chtěl bych také požádat vysokou představitelku, Komisi a členské státy, aby dále povzbuzovaly země, které zatím neratifikovaly Druhý opční protokol k Mezinárodnímu paktu o občanských a politických právech, aby tak učinily. Ty členské státy, které neratifikovaly protokol č. 13 k Evropské úmluvě o lidských právech, by tak měly učinit. Bohužel musím konstatovat, že Bělorusko je jedinou zemí v Evropě, která stále používá trest smrti v praxi. Měli bychom učinit vše, co je v našich silách, abychom tuto situaci změnili. Stejně tak by EU měla neustále zvyšovat povědomí o zrušení trestu smrti, a to jak při dvoustranných jednáních, tak na mezinárodních fórech. Závěrem, EU musí být inspirací pro zbytek světa. Jen několik málo dní před Světovým dnem boje proti trestu smrti je zřejmě tím správným okamžikem, abychom to znovu potvrdili jako náš postoj. Ana Gomes, jménem skupiny S&D. – (PT) Bělorusko, Čína, Írán, Saúdská Arábie a Súdán: co mají tyto státy společného, pokud jde o dodržování lidských práv a základních svobod? I nadále sdílejí primitivní a odpornou praxi: trest smrti. Některé země používají tuto barbarskou metodu potají, aniž by zveřejňovaly své statistiky o trestu smrti; takovými jsou například Čína, Egypt, Írán, Malajsie, Súdán, Thajsko a Vietnam. Pouze jeden členský stát Evropské unie má ve svých vnitrostátních právních předpisech ustanovení umožňující udělit pro určité trestné činy za výjimečných okolností trest smrti, a v tomto usnesení Parlament vybízí Lotyšsko, aby urychleně přijalo kroky ke zrušení tohoto právního předpisu. Parlament je toho názoru, že by Evropská unie měla využívat každé možnosti k podpoře zrušení trestu smrti, především na dvoustranných a mnohostranných summitech a setkáních, a obzvláště v Organizaci spojených národů; při vyjednávání mezinárodních dohod v průběhu oficiálních návštěv; nebo při rozhovorech s třetími zeměmi v rámci politik vnějších opatření, spolupráce a finanční pomoci. Pro členské státy Evropské unie je důležité usilovat o provádění rezoluce Valného shromáždění Organizace spojených národů o mezinárodním moratoriu.

9

10

CS


Vysoká představitelka, baronka Ashtonová, by měla dát Evropské službě pro vnější činnost pokyny k aktivní podpoře celosvětového zrušení trestu smrti. Je před námi ještě dlouhá cesta. Navzdory všemu již 154 zemí zrušilo ve svých právních řádech nebo v praxi trest smrti. Do delegací Evropské unie musí být zařazen dostatečný počet úředníků zaměřených na lidská práva a oddaných práci na celosvětovém zrušení trestu smrti. Vyzývám vysokou představitelku k prosazování systému pro identifikaci všech občanů EU odsouzených k trestu smrti v kterékoli zemi na světě a k mobilizaci veškerého úsilí k tomu, aby byli zachráněni před popravou. Pokud jde o vnitřní politiku EU v této oblasti, Parlament doufá, že bude rychle dosaženo revize směrnic Evropské unie týkajících se trestu smrti, jež je plánovaná na příští rok. Pokud jde o zahraničí, Unie nesmí pouze splňovat svou povinnost vyplývající z Listiny základních práv spočívající v zajištění toho, že nikdo nebude vypovězen nebo vydán do země, ve které mu hrozí trest smrti, ale musí také zajistit, že žádné informace zasílané třetím zemím v rámci mezinárodních dohod o výměně dat nevystavují nikoho riziku odsouzení k trestu smrti. V tomto usnesení Evropský parlament ozřejmuje svůj odpor k nejbrutálnějším formám výkonu tohoto typu trestu, jako je kamenování. Toto usnesení obsahuje jména některých mužů a žen, kteří jsou ve svých zemích v celách smrti: nechť světlo civilizace a slitování zachrání jejich životy. Tento Parlament proto vyzývá Komisi, aby využívala veškerých možných prostředků a jednala k jejich záchraně. Marietje Schaake, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, jsem hrdá na to, že Evropská unie, jako společenství hodnot, ve kterém je trest smrti zrušen, je pevně odhodlána hrát důležitou roli v rušení trestu smrti na celém světě. V jednáních se zeměmi ucházejícími se o členství a v rozhovorech s jinými zeměmi, ať jde o Spojené státy nebo o Írán, trvale prosazujeme de iure i de facto zrušení tohoto nejvíce nelidského trestu. Vliv trestu smrti na prevenci trestné činnosti ani není prokázán. Proto je jeho výkon ještě více zpochybňován. I když by nejzávažnější trestné činy neměly být bez trestu, trest smrti jako takový představuje porušení lidských práv, konkrétně práva na život, tak jak jsou vyhlášena ve Všeobecné deklaraci lidských práv. Věříme ve stíhání trestných činů podle mezinárodního práva, ale to musí vždy podléhat pravidlům spravedlivého a řádného procesu. Příliš často tomu tak není, a v každém případě Organizace spojených národů stanovila, že trestná činnost související s drogami nesplňuje podmínky pro to, aby byla nejzávažnější trestnou činností. Organizace spojených národů se také vyjádřila ve prospěch moratoria na trest smrti a je to velmi důležité prohlášení. OSN zároveň zápasí o svou důvěryhodnost, když je Írán členem Rady pro práva žen. EU by stále měla vystupovat jednotně a postupovat strategičtěji, když přijde na řešení důležitých témat v oblasti lidských práv, jako je zrušení trestu smrti. Právě dnes a v tuto chvíli, kdy zde hovoříme, probíhá v Bruselu kulturní summit Čína-EU. Tomuto důležitému kroku by se mělo zatleskat, ale zároveň nemůžeme přehlédnout skutečnost, že Čína je na prvním místě v počtu trestů smrti, a to ani neznáme jejich skutečný počet z důvodu nedostatku transparentnosti a v důsledku skutečnosti, že někteří lidé nejsou klasifikováni jako lidé. Pokud jde o počet poprav nezletilých, Čínu předčí pouze Írán, a

06-10-2010

06-10-2010

CS


zabíjení dětí nemůže být ospravedlněno za žádných okolností. Oslava kultury nám připomíná nepostradatelnou svobodu projevu, ale příliš mnoho lidí na celém světě je vystaveno trestu smrti nebo strachu z něj v důsledku slov, která vyjádřili. EU by také měla zesílit svou odpovědnost a poskytovat útočiště lidem ze zemí, ve kterých je vykonáván trest smrti. Program azylových měst (Shelter Cities) by měl být zaveden tak rychle, jak jen to bude možné. Barbara Lochbihler, jménem skupiny Verts/ALE. – (DE) Paní předsedající, každoroční usnesení proti trestu smrti je opravdu velmi působivým příkladem, jak moc toho EU udělala a dělá v boji za zrušení trestu smrti na celém světě. Musíme připustit, že je vykonáváno stále příliš mnoho poprav – velmi mnoho poprav – jak uvedl zástupce místopředsedkyně Komise. Neměli bychom však zapomínat, že světový boj proti trestu smrti je příběhem úspěchu. V současnosti pouze 43 států ukládá trest smrti. EU je na mezinárodní úrovni jedním z nejdůležitějších aktérů ženoucích tento boj dopředu a zahrnujících jej také do všech dvoustranných vztahů; a my si nemůžeme dovolit omezit naše úsilí. Snad bychom měli zvážit, zda bychom neměli jednat cílenějším způsobem, protože různé země a různé vlády jsou různě strukturovány, a může tak být třeba, abychom používali rozličné strategie. Bude odlišná v Japonsku, kde vrcholní politici bojují ve volbách a používají trest smrti tak často, jak jen je to možné. Potřebujeme tam jinou strategii, než tu, kterou přijmeme pro Írán nebo Bělorusko. Můžná musíme postupovat krok za krokem; například zužovat okruh těch, kterým může být trest smrti uložen, tak abychom vyloučili nezletilé a ty, kteří mají potíže s učením, nebo omezit rozsah trestných činů, za než může být trest smrti uložen. Například v Číně mohou být lidé stále popraveni za to, co je čistě trestným činem proti majetku. Toto mohou být kroky na cestě k našemu skutečnému cíli, kterým je úplné zrušení trestu smrti. EU musí být poněkud důmyslnější ve svém přístupu. Co však v žádném případě nemůžeme dělat, i když přijmeme rozdílné přístupy k různým zemím, je používat rozdílné standardy a klást rozdílné požadavky na země, ve kterých je stále trest smrti. Letošní usnesení proti trestu smrti se zaměřuje na konkrétní stát, kterým jsou Spojené státy. Jako příklad bych tu chtěla uvést jeden případ. Je to případ Mumia Abu-Jamala, který čeká na popravu přes 20 let. Není bohatý, je Afroameričan a v době spáchání trestného činu byl novinářem, jehož myšlenky a spisy byly politicky radikální. Ohledně jeho procesu vyšly najevo odůvodněné pochybnosti a nedostatky. V tomto případě žádám EU, aby učinila vše, co může, a použila všechny prostředky, které má k dispozici, aby zajistila, že tento trest smrti nebude vykonán a že se Abu-Jamalovi dostane spravedlivého procesu. Sajjad Karim, jménem skupiny ECR . – Paní předsedající, ačkoliv zde stojím pod záštitou skupiny ECR, mé poznámky plně vycházejí z mých vlastních přesvědčení. Vítám rozpravu, která se dnes v tomto Parlamentu koná, neboť je zcela zřejmě projevem naší oddanosti základní hodnotě naší Unie. Loni státy popravily nejméně 714 lidí. Z toho je vyloučena Čína, která v tomto ohledu neposkytne transparentní údaje. Mnoho z těch států, které stále mají trest smrti jako nástroj trestání, nemá mechanismus k poskytování spravedlivého procesu těm, kdo jsou obviněni z trestných činů, za které je možné uložit trest smrti. Rozdíl mezi těmi státy, které mají trest smrti a používají jej, a těmi, které si zachovávají moc jej uložit, ale ve skutečnosti trest smrti nevykonávají, není tak dramatický, jak by se někdo mohl zprvu domnívat. Číslo, které jsem dříve uvedl nezahrnuje všechny ty, kteří sedí a čekají na to, jak se jejich osud

11

12

CS


vyvine; řada z nich je ve skutečnosti nevinná a byla jim upřena možnost spravedlivého procesu. Takže, zatímco máme tuto rozpravu, je to rozprava velmi osobní. Není to jenom o těch, kteří čelí odsouzení a trestu smrti, ale společně s nimi také o všech dalších, kteří jsou tímto zasaženi, jejich rodiny a tolik dalších lidí ve společnosti, jednoduše proto, že lidé čelí popravě bez jakékoli možnosti spravedlivého procesu. Měli bychom se zaměřit také na řešení těchto případů. Søren Bo Søndergaard, jménem skupiny GUE/NGL. – (DA) Paní předsedající, návrh usnesení, který dnes projednáváme, vyjasňuje náš kategorický nesouhlas s trestem smrti. Neexistují jednoduše žádné výmluvy pro státy, které chladně a promyšleně zabíjejí bezbranné lidi, kteří jsou v jejich moci. Trest smrti je proto sám o sobě trestným činem. Často však je něčím ještě více. Když lidé, kteří byli odsouzeni k smrti, čekají roky v žalostných podmínkách, trest smrti je také formou mučení. Když je trest smrti používán k zastrašování lidí, aby nepovstali proti útlaku a diktatuře, jak jsme viděli například v Íránu, trest smrti je také formou terorismu. Jak paní Lochbihlerová zcela správně poznamenala, afroamerický novinář Mumia Abu-Jamal je dnes symbolem boje za zrušení trestu smrti – „hlas bezhlasého“, jak byl nazván, když byl obviněn z vraždy bílého policisty v roce 1981 a odsouzen k smrti. Tento muž téměř třicet let čeká na smrt po soudním procesu, který charakterizovaly chyby a nedostatky a který měl rasistický podtext. Do návrhu usnesení proto také zapadá zdůraznění případu Mumia Abu-Jamala jakožto jednoho z konkrétních případů, na který by se, mezi jinými věcmi, měli v následujícím období zaměřit zástupci EU v jednáních s americkými orgány, americkou vládou a samozřejmě také s americkým prezidentem. Tento příklad není méně důležitý, protože pochází ze Spojených států, které samozřejmě jsou spojencem EU v mnoha oblastech – ve skutečnosti je možná ještě důležitější, protože v boji proti trestu smrti není žádné místo pro dvojí normy. V boji proti trestu smrti se uplatňuje pouze jedna norma: bezpodmínečné „ne“ trestu smrti. Mara Bizzotto, jménem skupiny EFD. – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, všichni se shodneme na skutečnosti, že Evropa musí používat svůj morální a politický vliv k prosazování cíle spočívajícího ve zrušení trestu smrti. Pokud však nemáme zůstat ve fázi abstraktních deklarací o zásadách, Evropská unie musí opravdu začít používat konkrétní nástroje, které jí jsou k dispozici. Evropa musí mít například na paměti, že mnoho třetích zemí, které stále vykonávají trest smrti těmi nejbrutálnějšími a nejbarbarštějšími způsoby, jsou země, se kterými Unie uzavřela lukrativní ekonomické a obchodní dohody. Evropa musí tyto země především upozornit na to, že se podpisem takových dohod zavázaly dodržovat minimální standardy základních práv. Tento požadavek je běžně ignorován, zatímco se Evropa dívá na opačnou stranu. Začněme proto mluvit jasně o trestu smrti s Čínou, Egyptem, Indií, Pákistánem, Jemenem, Bangladéšem a tak dále, a nuťme tyto země ctít závazky, které na sebe vzaly, pokud jde o úctu k lidské důstojnosti. Evropa doposud jenom kázala. Můžeme pouze doufat, že začne co nejdříve uvádět svá slova v skutek, neboť jde o něco, v čem zatím naneštěstí nedokázala v řadě případů uspět. Bruno Gollnisch (NI). – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, k osmému Světovému dni boje proti trestu smrti myslím s pohnutím na všechny ty, kteří nebyli smrti ušetřeni:

06-10-2010

06-10-2010

CS


na 200 000 nevinných nenarozených dětí, kterých se každý rok ve Francii zbavujeme; na Natachu Mougelovou, mladou devětadvacetiletou ženu zavražděnou před několika týdny recidivistou, který ji ubodal šroubovákem; na čtyřleté dítě, jehož hrdlo bylo podříznuto před několika dny jen kousek od mého domu v Meyzieu; na postaršího muže ubodaného v lednu v Roquebrune mužem, který již byl trestně stíhán pro napadení nožem; na šest až sedm set nevinných lidí zavražděných každý rok ve Francii a mnoho tisíc dalších v Evropě a na celém světě; na Marie-Christine Hodeauovou, Nelly Cremelovou, Anne-Lorraine Schmittovou a mnoho jim podobným, jejichž jedinou chybou bylo zkřížit jednoho dne cestu kriminálníkovi, kterého v mnoha případech zákon osvobodil po prvním ohavném činu; na všechny oběti těch jako Dutroux, Evrard a Fourniret, jejichž životy byly natrvalo zničeny, pokud o ně zrovna nepřišly; na všechny mrtvé v Londýně, v Madridu a jinde, kteří se stali oběťmi slepého terorismu. Myslím na ně, protože nikdo neorganizuje světový den pro oběti, ale takový den je organizován pro jejich katy, kteří si často ve skutečnosti smrt zaslouží. V právním státě, a pouze v právním státě, trest smrti není zločinem státu. Pomáhá chránit s konečnou platností společnost a obyvatelstvo před zločinci, pro které je někdy také jediným způsobem vykoupení. Olivier Chastel, jménem Catherine Ashton (místopředsedkyně Komise a vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku). – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, mohu vám pouze poděkovat za vaše rozličná vystoupení, neboť takřka všechna z nich podporují naše kroky. Je mi jasné, že se všichni shodneme na důležitosti, kterou musí Evropská unie přikládat činnosti vedoucí ke zrušení trestu smrti. Jak jsem již řekl dříve, a ještě jednou to zopakuji, pro vysokou představitelku paní Ashtonovou je to její osobní priorita. Upřímně doufáme, že Evropská unie spolu se svými partnery dosáhne uspokojivého výsledku, jak jsem již řekl, na pětašedesátém Valném shromáždění Organizace spojených národů, kterým by byla rezoluce, jež by ještě více posílila směřování k celosvětovému moratoriu. Protože hluboce věříme, že zrušení trestu smrti je klíčové pro ochranu lidské důstojnosti a dodržování lidských práv, stavíme se proti použití trestu smrti ve všech případech a, opakuji, za všech okolností a nepřestaneme žádat jeho celosvětové zrušení. Jak jsem vám před chvílí řekl, závěr v této otázce je jasný: není zde místo pro úslužnost, a proto budeme používat všechny dostupné prostředky k realizaci našich cílů. Předsedající. – Obdržela jsem pět návrhů usnesení (1) podaných v souladu s čl. 110 odst. 2 jednacího řádu. Rozprava je ukončena. Hlasování se uskuteční ve čtvrtek 7. října 2010. Písemná prohlášení (článek 149) Elena Oana Antonescu (PPE), písemně. – (RO) Trest smrti porušuje základní právo člověka na život a není pro něj žádné ospravedlnění. Různé studie ukázaly, že trest smrti (1)

Viz zápis

13

14

CS


nemá žádný vliv na vývoj počtu násilných trestných činů. Proto bych chtěla zdůraznit, že Evropa a celý svět musí podniknout jednotné kroky zaměřené na úplné zrušení trestu smrti ve státech, kde je ještě stále často používán, stejně jako proti jeho znovuzavedení. Na konci roku 2009 toto opatření ponechávaly v platnosti vlády 43 států, včetně jednoho v Evropě. Tato skutečnost by nám měla být námětem k zamyšlení. Máme moc přesvědčit vlády a občany celého světa, aby přestali používat tento akt mučení, který je nepřijatelný pro státy, které dodržují lidská práva. Toto je prioritním cílem a lze toho dosáhnout pouze prostřednictvím úzké spolupráce mezi státy, zvyšováním veřejného povědomí a vzděláváním. Vítám usnesení Evropského parlamentu ke Světovému dni boje proti trestu smrti, které zdůrazňuje, že úplné zrušení trestu smrti zůstává jedním z hlavních cílů Evropské unie v oblasti lidských práv. Proinsias De Rossa (S&D), písemně. – Trest smrti představuje ten nejhorší druh krutého, nelidského a ponižujícího trestu. Opravdu, nezapomínejme, že trest smrti zasahuje především znevýhodněné lidi. Jsem proti trestu smrti ve všech případech a za všech okolností a chtěl bych zdůraznit, že zrušení trestu smrti přispívá k posílení lidské důstojnosti a postupnému vývoji lidských práv. Toto usnesení bylo načasováno tak, aby se krylo s Evropským a Světovým dnem boje proti trestu smrti, které spadají na 10. října. EU je vůdčím institucionálním aktérem a hlavním dárcem v celosvětovém boji proti trestu smrti a její činnost v této oblasti představuje klíčovou prioritu její vnější politiky v oblasti lidských práv. Od roku 1997 se EU v Organizaci spojených národů úspěšně zasazovala o každoroční rezoluci Komise pro lidská práva žádající zrušení trestu smrti, a v mezičaseo stanovení moratoria na jeho používání. Vyzývám orgány EU, aby znásobily své úsilí a používaly všech nástrojů diplomacie, pomoci a spolupráce, které jim jsou dostupné, a pracovaly za účelem zrušení trestu smrti. Anneli Jäätteenmäki (ALDE), písemně. – (FI) Trest smrti je nevratným, nelidským trestem, který porušuje lidská práva. Je krutým a ponižujícím a je trestem, ke kterému může být odsouzena nevinná osoba. Nebylo prokázáno, že by trest smrti výrazným způsobem předcházel kriminalitě nebo ji snižoval. Je nanejvýš politováníhodné, že je stále používán ve 43 zemích. Zákaz trestu smrti je jednou z prioritních oblastí politiky EU v oblasti lidských práv. Jsem ráda, že na tento den, na Světový den boje proti trestu smrti, vyjadřuje Evropský parlament pevné stanovisko proti trestu smrti, který by měl být zakázán všude na světě. Nemůže být považován za žádných okolností za řádnou spravedlnost. Děkuji vám. Monica Luisa Macovei (PPE), písemně. – Když si připomínáme Světový a Evropský den boje proti trestu smrti, chtěla bych připomenout, že se tento Parlament staví jednotně proti trestu smrti. Je tomu tak proto, že trest smrti narušuje základní lidskou důstojnost a odporuje mezinárodním právním předpisům o lidských právech. Studie ukazují, že chybí důkazy o tom, že by trest smrti měl výrazný odstrašující účinek, pokud jde o trestné činy, zatímco nepřiměřeně zasahuje znevýhodněné občany. Navzdory těmto faktům je na celém světě přes 20 000 lidí v celách smrti; desítky z nich jsou občané evropských států. Z tohoto Parlamentu musíme nadále vystupovat proti popravám za všech okolností a podporovat bezpodmínečné mezinárodní moratorium na trest smrti. Je také třeba, abychom podporovali státy v poskytování přesných a oficiálních statistik o jejich uplatňování trestu smrti. Podle našich smluv musí Parlament vyjadřovat svůj souhlas s mezinárodními dohodami se třetími zeměmi. Když tak činíme, měli bychom mít na paměti postoj těchto zemí k trestu smrti. Kristiina Ojuland (ALDE), písemně. – Světový den boje proti trestu smrti je důležitou záležitostí, která nám připomíná nešťastnou skutečnost, že 43 zemí na celém světě si stále

06-10-2010

06-10-2010

CS


ponechává trest smrti. Bezvýhradně souhlasím s panem předsedou Jerzy Buzkem, který v úvodu tohoto plenárního zasedání uvedl, že smrt opravdu nikdy nemůže být považována za akt spravedlnosti. Vítám usnesení Evropského parlamentu, které znovu opakuje odhodlání Evropské unie zasazovat se o zrušení trestu smrti na celém světě a které vyzývá státy uplatňující trest smrti, aby vyhlásily okamžité moratorium na popravy. Byla bych nicméně ráda, kdyby se tento rozvláčný závazek odrážel konkrétněji v jednotlivých politikách Evropské unie a jejích členských států ve vztahu ke třetím zemím. Zdůraznit důležitost této problematiky 10. října každého roku je přínosné, ale musíme jít dále, abychom viděli skutečný pokrok. Evropská unie musí jednat soudržně a musí mít zrušení trestu smrti ve svém programu jako skutečnou prioritu, aby mohla dostát svému obrazu světlonoše lidských práv a lidské důstojnosti. Justas Vincas Paleckis (S&D), písemně. – (LT) V současnosti používá trest smrti 43 států. Většina rozsudků trestu smrti je vykonána v Číně, Íránu a Iráku. Samotná Čína představuje 5 000 rozsudků trestu smrti nebo 88 % všech poprav na světě. Jsou i členské státy EU, ve kterých je většina obyvatel pro trest smrti. Na celém světě je těchto zemí ještě více. Hlavním argumentem je, že takový trest zjevně odrazuje potenciální zločince a snižuje kriminalitu. Statistiky však říkají něco jiného. Souhlasím s tímto usnesením, protože se domnívám, že trest smrti patří do muzea. Důrazné výzvy Bělorusku – poslední zemi v Evropě používající trest smrti – aby jej zrušilo při nejbližší příležitosti, jsou oprávněné. Poprava tam nadále zůstává státním tajemstvím. Příbuzní odsouzených na smrt nevědí, jestli jsou ti odsouzení stále na živu, nebo ne, protože těla popravených nejsou navracena rodičům nebo dětem. Cristian Dan Preda (PPE), písemně. – (RO) Ačkoli je již kampaň proti trestu smrti jednou z priorit Evropské unie v oblasti lidských práv, vytvoření nové Evropské služby pro vnější činnost nabízí dobrou příležitost pro to, abychom lépe formulovali význam, který na úrovni EU této problematice přikládáme. Abychom byli schopni vést účinnou kampaň, je pro nás důležité rozlišovat mezi pokrokem učiněným některými státy na straně jedné a kritickou situací v jiných zemích na straně druhé. Proto, ačkoliv se zabýváme trvalým používáním trestu smrti ve Spojených státech, musíme uznat, že tam v posledním desetiletí došlo k 60% poklesu počtu poprav. Na druhou stranu musíme tvrdě odsoudit čínskou vládu, která v roce 2009 popravila více lidí, než zbytek světa dohromady. Naprosto odsuzuji skutečnost, že poté, co byl rok 2009 prvním rokem v moderní historii, kdy v Evropě nebyl k smrti odsouzen jediný člověk, běloruské úřady odsoudily k smrti dvě osoby a je pravděpodobné, že je letos popraví. Na závěr se domnívám, jako předseda Buzek, že trest smrti nemůže být za žádných okolností nahlížen jako akt spravedlnosti. Joanna Senyszyn (S&D), písemně. – (PL) Používání trestu smrti je založeno na mylném přesvědčení, že tvrdost trestu odrazuje druhé od páchání trestných činů. Ve skutečnosti to není krutost trestu, která hraje klíčovou roli v prevenci, ale nevyhnutelnost. Proto je důležité mít účinný systém vyšetřování a stíhání zločinců. Klíčové je, aby si ti, kteří poruší zákon, byli vědomi toho, že budou dopadeni a potrestáni. V roce 2009 byl nejvyšší počet poprav proveden v Číně, Íránu, Saúdské Arábii, Severní Koreji a ve Spojených státech. Nebylo pozorováno, že by používání trestu smrti snížilo počet nejzávažnějších trestných činů. To je důvod, proč civilizované země v průběhu jejich společenského vývoje upustily od používání testu smrti, tak jako prvně opustily jeho konkrétní formy, jako například lámání v kole, roztrhání koňmi, upálení na hranici a naražení na kůl. Neboť jde o praktiky, které probouzejí nejnižší instinkty a činí společnost brutálnější.

15

16

CS


V Polsku zastávají obnovení trestu smrti pravicové konzervativní strany, které kladou rovnítko mezi vládnutím a zastrašováním společnosti. Takové metody vytvářejí ve společnosti strach a nejistotu, co se stane zítra; to pak následně způsobuje, že jsou vedeni k ještě větší brutalitě a kriminalitě. Trest smrti má proto opačný účinek, než ten, který byl zamýšlen. Je proto klíčové řádně informovat lidi o tomto problému a zvyšovat povědomí ve společnosti o tom, že trest smrti neřeší problém nejzávažnějších trestných činů. Csaba Sógor (PPE), písemně. – (HU) Trest smrti je postaven mimo zákon v členských státech Rady Evropy, a proto také ve všech členských státech EU, ale i nadále je běžnou praxí v mnoha zemích světa. Smutné je, že trest smrti je ukládán nikoli v případě běžných trestných činů, ale za zásadové, odvážné vyjádření politických a náboženských názorů nebo za porušení kulturních zvyklostí. Evropa postupně uznala, že nemůže schvalovat zákony dovolující ukončení lidského života násilnými prostředky. Nastal čas, aby pevně prosazovala toto moudré poznání a rozšířila je do těch zemí světa, které v současnosti neuvažují tímto způsobem. Kulturní rozmanitost a rozdílné pohledy na svět jsou zdrojem obohacení pro lidskou civilizaci a žádný právní předpis nemůže ospravedlnit používání trestu smrti. Róża Gräfin von Thun und Hohenstein (PPE), písemně. – (PL) Naneštěstí „člověk není krásné zvíře“, pokud mohu citovat velkou polskou filosofku Barbaru Skargaovou. Mezi námi občany svobodných a demokratických členských států Evropské unie je mnoho těch, kdo podporují trest smrti. Je to děsivé, ale pravdivé. Naštěstí se trest smrti nenachází v právních předpisech Evropské unie a žádná vláda státu Unie, ani ta nejvíce populistická, jej nemůže zavést. Evropská unie by však prostřednictvím svých hodnot a způsobů jejich prosazování měla rozšiřovat svůj vliv do dalších zemích, což chce skutečně dělat. Je proto důležité, abychom jednali na globální úrovni. Světový den boje proti trestu smrti navrhovaný belgickým předsednictvím je možná krokem tímto směrem. Doufám, že zaměří naši pozornost na tuto důležitou problematiku a posílí úctu ke každé lidské bytosti, ale že také posílí naši zodpovědnost za standardy v oblasti lidských práv jak v Evropské unii, tak v těch částech světa, kde je trest smrti používán. Zbigniew Ziobro (ECR), písemně. – (PL) Evropská unie zavedla zákaz používání trestu smrti. Je to konečný výsledek procesu, který se odehrává v zemích Evropy, ačkoliv je na kontinentu stále mnoho příznivců trestu smrti. Nemyslím si, že by bylo úlohou Evropského parlamentu, aby přijímal stanovisko k odstrašujícímu účinku trestu smrti, zejména proto, že četné studie, které byly v poslední době provedeny, především na univerzitách ve Spojených státech, ukazují, že trest smrti může sloužit jako odstrašující prostředek. Naší úlohou je postarat se o to, abychom zajistili, že jsou naše společnosti bezpečné. Pokud jde o právní předpisy, které v současnosti v Evropské unii převládají, měli bychom pamatovat na to, že stejně jako požadujeme respektování našich rozhodnutí, tak bychom také měli respektovat názory, se kterými se setkáváme v jiných demokratických společnostech, a neměli bychom těmto společnostem vnucovat naši představu spravedlnosti. Společnosti ve Spojených státech, v Japonsku a v Jižní Koreji mají právo na to, stanovit si právní předpisy podle toho, jak uznají za vhodné. My v Evropě bychom nicméně měli pamatovat na to, že odmítnutí trestu smrti nesmí znamenat přílišnou shovívavost ve vztahu k nejvíce zavrženíhodnému trestnému činu, k trestnému činu vraždy – v takových případech potřebujeme tvrdé tresty, které jsou odrazující a které izolují pachatele, jako například trest odnětí svobody na doživotí bez možnosti podmínečného propuštění. Protože pokud chceme žít v bezpečné společnosti, musíme mít tvrdé zákony

06-10-2010

06-10-2010

CS


proti těm, kdo porušují základní lidské právo – právo na život – a kdo jsou navíc často připraveni porušit jej znovu a zabít nevinné lidi. Jarosław Leszek Wałęsa (PPE), písemně. – V našem dalším úsilí úplně zrušit provádění trestu smrti je důležité uvědomit si, že na celém světě je 58 států, které stále používají trest smrti při stanovování trestů v trestních řízeních, a hrstka dalších, které jej používají ve zvláštní situacích, jako je vynášení rozsudků v době války. Evropská unie pracovala svědomitě jako celek na zrušení této nelidské praktiky a naše pokračující úsilí nám přinese bohaté ovoce. Je však před námi práce, kterou je třeba udělat: máme evropské sousedy, kteří ještě plně nezrušili tuto praxi a my bychom měli i nadále soustředit své úsilí na úplné zrušení trestu smrti. Jsem přesvědčen, že prostřednictvím trvalé komunikace a odhodlání budeme úspěšní. Ačkoliv je jasné, že praxe trestu smrti porušuje základní lidská práva, mnoho kultur po celém světě má právní předpisy, které jsou založeny na jiných faktorech, jako například náboženství, tradice a kontrola. Tyto faktory činí zrušení trestu smrti stále více obtížnější, ale je naší povinností, nejen jako členů Evropského parlamentu, ale jako příslušníků lidské rasy, abychom pokračovali v našem neúnavném úsilí tuto praxi ukončit. 11. Opatření EU v oblasti těžby ropy a průzkumu ložisek ropy v Evropě (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem je rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení o důsledcích úniku ropy z plošiny „Deepwater Horizon“ pro EU: opatření v oblasti těžby ropy a průzkumu ložisek ropy v Evropě (O-0122/2010) (B7-0470/2010), kterou Radě položil Jo Leinen jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, a rozprava o otázce k ústnímu zodpovězení o důsledcích úniku ropy z plošiny „Deepwater Horizon“ pro EU: opatření v oblasti těžby ropy a průzkumu ložisek ropy v Evropě (O-0123/2010) (B7-0551/2010), kterou Komisi položil Jo Leinen jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Jo Leinen, autor. – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, Mexický záliv byl zasažen pravděpodobně jednou z největších přírodních katastrof posledních let a my v Evropě – v Evropské unii – musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom zajistili, že se zde taková katastrofa nemůže stát. Jsem přesvědčen, že v tom jsme zajedno. Máme zde čtyři moře, která s EU sousedí nebo jsou v EU situována: Severní moře, Baltské moře, Středozemní moře a Černé moře. I v těchto evropských vodách se těží ropa. V tomto ohledu je tento problém tématem i pro Evropskou unii. Obzvláštní riziko představují hlubokomořské vrty. To se v případě ropného vrtu v Mexickém zálivu stalo zcela evidentním. Souvisí s nimi problémy, které jsou mimo naši kontrolu, a na mnoho otázek stále ještě nemáme odpovědi. Dámy a pánové, pane komisaři, to je důvod, proč vám v našem usnesení doporučujeme, že by bylo vhodné vyhlásit moratorium alespoň na nové žádosti o hlubokomořské vrty do doby, než budeme mít úplný přehled o tom, jaké kroky je potřeba podniknout, jak odstranit mezery a napravit nedostatky. Domnívám se, že evropští občané od nás očekávají, že zajistíme stejně vysokou úroveň bezpečnosti pro všech 27 členských států, tudíž stejně vysokou úroveň bezpečnosti všech čtyř moří EU, a že nevznikne propast mezi zeměmi, které v této oblasti již vyvíjejí velkou činnost – a za to by se jim mělo dostat uznání – a zeměmi, které jsou v této oblasti spíše laxní. Zde se rovněž obracím i na naše sousední země. Provádíme evropskou politiku sousedství a zejména ve Středozemí se nacházejí ropné vrty zemí, které nejsou členy Evropské unie. Pane komisaři Oettingere, věřím, že podnikáte kroky – kroky, které skutečně

17

18

CS


musíte udělat – vedoucí k dialogu zejména s Libyí, ale i s dalšími zeměmi, týkajícímu se našich norem a přístupů. Otázkou je: byla by EU připravena na takovou katastrofu? Jaké kontrolní a zásahové mechanismy máme pro případ takové katastrofy? I na toto potřebujeme znát odpověď. V Lisabonu sídlí Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA), která byla založena po přírodní katastrofě způsobené rozlomením superobřích tankerů. Agentura tudíž kontroluje bezpečnost plavidel, ne však bezpečnost na mořích – jinými slovy, přesně to, čeho jsme nyní svědky v souvislosti s hlubokomořskými vrty. Dle našeho názoru by bylo dobrou myšlenkou rozšířit mandát EMSA tak, aby i tyto věci mohly spadat pod její působnost. To by alespoň dostatečně přesně určilo problém. Chápu, že by pro to bylo třeba nových prostředků, což je samozřejmě vždy problém. Pokud si však chceme s takto závažným problémem poradit, bude třeba tyto zdroje nalézt. Rád bych rovněž zmínil otázku odpovědnosti za tyto závažné události. Jaká je ve skutečnosti situace ohledně pojištění? Jaké jsou možnosti získání potřebných finančních prostředků? Potřebujeme získat přehled o právních předpisech v oblasti odpovědnosti a pojištění v souvislosti s hlubokomořskou těžbou, což je záležitost, o které právě diskutujeme. Přirozeně – a především – potřebujeme také vědět, jak se tyto předpisy uplatňují u malých společností provozujících svou činnost v této oblasti. Ne všechny společnosti působící v této oblasti jsou nadnárodní, je zde i mnoho společností malých. Jak budou řízeny? Jak se mohou pojistit? Potřebujeme solidární financování? Potřebujeme kolektivní řešení pro to, aby ti, kteří by byli zasaženi takovou katastrofou – rybáři a další – byli odškodněni? Rovněž chceme vědět, zda se směrnice o posuzování vlivů na životní prostředí, která vyžaduje provedení posouzení vlivů na životní prostředí u činností na pevnině, vztahuje i na oblast hlubokomořských vrtů a související oblasti. Je toho mnoho, co o volném moři nevíme. Jaké tam platí pracovní podmínky a sociální normy? Konec konců, lidský faktor může také hrát zásadní roli. Máme technologii na dobré úrovni, ale pokud selže lidský faktor, může to způsobit takovouto katastrofu. Pane komisaři, máte celkovou odpovědnost za energetiku. Ropa těžená na volném moři má své problémy; mořské větrné elektrárny by byly lepší. Věřím, že tato rozprava otevře cestu pro odlišnou energetickou politiku EU, což rovněž spadá do vaší působnosti. Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, jelikož Komise nepředložila nové návrhy týkající se průzkumu ropných ložisek a těžby ropy – což je, jak bych měl okamžitě podotknout, zcela oprávněné, jelikož Komise je zapojena do probíhajících konzultací s podniky v daném průmyslovém odvětví a s mnoha příslušnými regulačními úřady –, mohu zde jen důrazně zopakovat, že jsme hluboce znepokojeni katastrofou v Mexickém zálivu a lidskými a přírodními ztrátami, které způsobila. Tato katastrofa ukazuje, že v tomto odvětví nelze mít příliš mnoho bezpečnostních opatření a že musíme udělat vše, co je v našich silách, abychom opakování havárie tohoto typu zabránili. Můžeme jen doufat, že – tak jak tomu bylo po nehodě tankeru Exxon Valdez v roce 1989 a po nehodě tankeru Erika v roce 1999 – bude i tentokrát regulační rámec EU a USA pro těžbu ropy na moři a průzkum ložisek ropy posílen. Cílem samozřejmě není stanovit natolik těžce realizovatelný rámec, že by tyto činnosti přestaly být výnosné, ale zajistit, aby byly prováděny bezpečně, zejména v době, kdy se přírodní zdroje ztenčují.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Zatímco čekáme na legislativní návrhy, je tento problém samozřejmě i nadále předmětem našeho zájmu. Ačkoli jsme jako ostatní byli potěšeni, když byl vrt Macondo v polovině července uzavřen a dne 19. září definitivně zapečetěn, tak se s ohledem na rozsah rekultivačních prací, které je třeba provést, domníváme, že toto je jen jedna etapa dlouhodobého procesu. To je důvodem, proč předsednictví chtělo po komisaři Oettingerovi, aby se s námi podělil o původní odhady z nedávné neformální schůzky ministrů energetiky, která se konala 6.–7. září. Podle našeho názoru si můžeme z toho, co na schůzce řekl, odnést dvě zjištění. Především jsou bezpečnostní opatření, která jsou v EU již v platnosti, nejpřísnější na světě. Zadruhé, vzhledem ke skutečnosti, že činnosti týkající se ropy spadají do různých oblastí regulace, budou muset návrhy plánované Komisí pokrýt všechny tyto odlišné oblasti: zaprvé – jelikož prevence je lepší než léčba – budeme muset zdokonalit bezpečnostní normy platné ve všech evropských vodách, rovněž všal budeme muset zpřísnit režim odpovědnosti, zpřísnit regulační dohled a zlepšit mezinárodní spolupráci např. s našimi partnery v rámci OPEC, jak jsme již učinili v červnu. Původní sdělení Komise očekáváme do poloviny října a vzhledem k velkému počtu oblastí, které musí pokrýt – jak jsem právě zmínil –, jej bude muset projednat Rada v několika složeních a pravděpodobně rovněž několik parlamentních výborů. Nesmíme však dovolit, aby se složitost této záležitosti stala omluvou pro odkládání naší reakce. Chceme zajistit, aby bylo toto sdělení prostudováno ihned potom, co ho obdržíme, aby mohlo být co možná nejrychleji předloženo Radě. Pokud jde konkrétně o ochranu životního prostředí, má EU již vcelku vyspělý legislativní rámec. Zásada prevence a zásada „znečišťovatel platí“ jsou základními principy politiky životního prostředí EU a jsou vlastně stanoveny ve Smlouvě. Ropná skvrna způsobená plošinou v Mexickém zálivu může pro Komisi a členské státy rovněž představovat příležitost k přehodnocení určitých aspektů stávajících právních předpisů v oblasti životního prostředí. V tomto kontextu by mělo být připomenuto, že je například revidována směrnice Seveso II a že do konce roku od Komise očekáváme návrh. Rád bych rovněž zdůraznil, že Komise v současné době přešetřuje schopnost reakce EU na katastrofu, zejména se zaměřením na její zlepšení. Očekáváme, že toto sdělení obdržíme do konce listopadu. Závěrem bych rád potvrdil, že předsednictví udělá vše, co je v jeho silách, aby zajistilo, že návrhy, které nám Komise předloží, budou dále rozpracovány. Günther Oettinger, člen Komise. – (DE) Paní předsedající, pane Chastele, vážení poslanci, všichni jsme se shodli, že katastrofa v Mexickém zálivu byla závažná. Byly způsobeny škody, které budou mít dlouhotrvající nepříznivé dopady na životní prostředí, přírodu, kulturu, cestovní ruch a rybolov, škody, které lze finančními prostředky zmírnit jen částečně. Nicméně měli bychom být vděčni za to, že jednáme s tak schopnou společností jako BP, od které můžeme očekávat, že udělá vše, co je v rámci poskytnutí finanční kompenzace možné. Právě dokončujeme sdělení. Nejpozději do dvou týdnů Komise oficiálně požádá o konzultaci na toto téma a své sdělení vydá. Jsem zde dnes proto, abych pod obecným vedením pana Leinena a jeho odborného výboru společně s panem Reulem vyslechl vaše očekávání. Mohu vám říci, že do sdělení budou začleněna očekávání Parlamentu a odborná stanoviska a že toto sdělení bude vydáno nejpozději do dvou týdnů.

19

20

CS


Před několika málo dny jsme obdrželi prohlášení od BP, ze kterého byla patrná přiměřená sebekritika a ve kterém byly navrženy a oznámeny dobrovolné a nápravné kroky, které lze v daném odvětví podniknout. Věnujeme bedlivou pozornost tomu, co se děje ve Washingtonu, který je nyní trochu pozadu z důvodu volební kampaně, ale bereme na vědomí, že si vláda ve Washingtonu přeje, aby tato velmi závažná událost měla dalekosáhlé důsledky na právní předpisy a politiku Spojených států. Naším cílem je formulovat nejvyšší bezpečnostní celosvětově platné normy pro vody v našem dosahu: Severní moře, Severní Atlantik, Baltské moře, Černé moře, Středozemní moře a Atlantický oceán u pobřeží západní Afriky. Máme pravomoc v našich vlastních teritoriálních vodách, ale usilujeme o prosazování těchto norem i v oblastech za našimi hranicemi. Pan Leinen se nepřímo zmínil o Libyi. Rovněž se zajímáme o těžbu, která se sice neděje přímo v našich mořích, ale která se našich pobřeží a moří dotýká. Mluvíme o ropě, ale také o plynu. Mluvíme zde obecně o těžbě a průzkumu ložisek uhlovodíků na moři a nejlepší možné úrovni technické bezpečnosti. Konstatujeme, že lze předpokládat, že Spojené království a Norsko mají nejvíce zkušeností a rovněž vysoké, přijatelné normy, považujeme tudíž za zvlášť důležité s britskou a norskou vládou spolupracovat. Zaprvé chceme prověřit bezpečnostní preventivní opatření pro licence, které budou v budoucnosti vydávány; jinými slovy, jaké vyšší či nejvyšší normy je možné uplatnit pro nová oprávnění. Zadruhé se chceme zaměřit na zkvalitnění stávajících vrtných zařízení, která jsou stará 20 let a více. Standard, který byl přijatelný v té době, již není srovnatelný s tím, co je uskutečnitelné a politicky očekávané dnes. Pak je zde otázka pravidelných kontrol. Potřebujeme zvýšit hustotu kontrolní sítě a odpovídajícím způsobem zvýšit četnost a kvalitu prováděných kontrol. Jsou zde i právní otázky týkající se pojištění, jako například otázka, jak dalece můžeme komplexní pojistné krytí učinit pro společnosti zapojené do těžby povinné, tak aby se v případě nejhoršího možného scénáře minimalizovala a napravila jakákoli škoda – alespoň ekonomicky a finančně. Další otázkou, která mne zajímá, je to, jak můžeme exportovat naše bezpečnostní normy do dalších částí světa. Pokud BP zamýšlí těžit ropu a vybudovat zázemí na moři u pobřeží Libye, dává nám to příležitost obrátit se na evropský energetický průmysl – jmenovitě na společnosti BP, Shell, Total – a získat jejich dobrovolné závazky, že dobrovolně přijmou a budou uplatňovat stejně přísné normy, jaké jsou povinny přijmout na území Evropské unie, i v těchto sousedních regionech. Konkrétně to znamená, že plošina na moři u pobřeží západní Afriky provozovaná evropskou energetickou společností by měla a musela dodržovat stejné normy jako plošiny provozované v Severním moři, kde jsou tyto normy zakotveny v zákoně. Když to shrnu – dejte nám prosím dva týdny. Snažíme se o naplnění cílů svého sdělení. Ostatní očekávání, která nám, vážení poslanci, sdělíte, budou vzata v potaz a v první polovině roku 2011 určitě předložíme legislativní návrhy k tomu, co je našem sdělení stanoveno. Richard Seeber, jménem skupiny PPE. – (DE) Paní předsedající, ze všeho nejdříve bych rád poděkoval panu komisaři Oettingerovi, že práskl do otěží a reagoval ihned, jakmile se katastrofa s únikem ropy udála. Přirozeně musíme vzít v potaz skutečnost, že výchozí bod ve Spojených státech je odlišný od toho, který máme v Evropě. Domnívám se nicméně, že i v Evropě je zapotřebí jednat a že je zde potřeba provést důkladnou analýzu současných podmínek a právní situace, abychom mohli předložit vhodné návrhy. Musíme mít na

06-10-2010

06-10-2010

CS


vědomí, že právní situace je samozřejmě komplikovaná skutečností, že máme co do činění částečně s mezinárodními vodami a částečně s vodami náležejícími členským státům. Domnívám se, že se musíme zaměřit na to, kde přesně může Společenství jednat jako společenství, a předložit právní návrhy na zlepšení situace. Naším výchozím bodem musí být vytvoření nejvyšších bezpečnostních norem pro obyvatele a životní prostředí, abychom takovým katastrofám dokázali zabránit už na samém počátku. Nicméně si myslím, že je důležité, abychom v Evropě i nadále těžili ropu a plyn a dále tak diverzifikovali naše energetické zdroje. To bychom měli mít stále na mysli. Nicméně jak jsem uvedl, bezpečnost musí mít přednost. Domnívám se, že můžeme jednat ve třech oblastech. Nejprve je třeba zjistit, ve kterých oblastech potřebujeme v EU změnit právní situaci. Směrnice Seveso II, směrnice o odpovědnosti za škody na životním prostředí a třetí balíček opatření pro námořní bezpečnost, to vše se v souvislosti s tím vybavuje. Jsou to rozhodně oblasti, kterými se Komise musí zabývat, a těšíme se na vaše návrhy. Druhou oblastí je finanční rámec. Domnívám se, že řešení v souvislosti s pojištěním by nabídla přiměřenou záruku, jež by umožnila poskytovat v případě takových katastrof finanční náhradu. Třetí oblastí je řízení nouzových situací v rámci EU. Je skutečně nezbytné, aby každý členský stát udržoval plnou kapacitu pro vypořádání se s takovýmito katastrofami? Nemohli bychom najít možnosti spolupráce na úrovni EU, tuto spolupráci posílit a zmírnit tak tlak na členské státy? Zigmantas Balčytis, jménem skupiny S&D. – (LT) Přírodní katastrofa v Mexickém zálivu upozornila na nedostatek zajištění a bezpečnosti provozů těžby ropy. Tato srdcervoucí tragédie, která si vyžádala lidské životy a způsobila nevýslovnou škodu na životním prostředí, musí být významným ponaučením i pro nás v Evropě. Vítám iniciativu Komise provést test bezpečnosti ropných plošin na volném moři působících na území Evropské unie. Aby však byla bezpečnost plně zajištěna, je nezbytné přijmout opatření v širším měřítku. Komise by měla především vyhodnotit kapacitu Evropské unie okamžitě a účinně reagovat na nehody a vyvinout evropský akční plán. Stávající regulace jasně postrádá obsah i rozsah, jak co se týče bezpečnosti, tak i odpovědnosti za vzniklou škodu. V Evropské unii se v současnosti realizují obrovské infrastrukturní projekty, jejichž bezpečnost možná nebyla komplexně zhodnocena. Myslím tím tolik diskutovaný plynovod Nord Stream a další infrastrukturu pro ropu a plyn, které jsou nezbytné proto, aby Evropa dosáhla energetické bezpečnosti, ale které musí splňovat ekologické požadavky té nejvyšší úrovně. Problém odpovědnosti tudíž musí být vyřešen zcela jasně: znečišťovatel zaplatí za způsobenou škodu. Dále je třeba v celé EU přijmout plošné systémy povinného pojištění. Aby bylo možné zabránit podobným katastrofám, zvláštní pozornost je třeba věnovat preventivním opatřením. Dle mého názoru by proto Komise měla analyzovat možnost zřízení efektivního monitorovacího systému, posílit kontrolní metody a zpřísnit povinná minimální bezpečnostní pravidla v EU. Souhlasím s návrhy svých kolegů, aby Komise také vypracovávala výroční zprávy, což by nám umožnilo zhodnotit skutečnou situaci a v případě potřeby včas přijmout opatření. Závěrem bych rád poděkoval Komisi a panu komisaři, že budeme mít sdělení k dispozici tak brzy a že budeme moci začít podrobněji prozkoumávat, co Evropa skutečně potřebuje.

21

22

CS


Corinne Lepage, jménem skupiny ALDE. – (FR) Paní předsedající, pane Chastele, pane komisaři, neštěstí v Mexickém zálivu je zcela přelomovou událostí. Jak bohužel dokazují zcela aktuální události v Maďarsku, Evropa zjevně není před rozsáhlými průmyslovými katastrofami v bezpečí. Naším společným úkolem je právě předcházet těmto katastrofám, ne jednoduše čekat, až přijdou, a pak hromadit zdroje k vypořádání se s nimi. Co myslím výrazem „předcházet“? Zaprvé je třeba mít vhodné právní předpisy řešící prevenci. Žádná taková legislativa doposud neexistuje. Potřebujeme provést seriózní předběžné studie, a já jsem potěšena, že jsem slyšela o plánech uplatňovat směrnici Seveso II na plošiny na volném moři. Potřebujeme rovněž provést seriózní zhodnocení dopadu a – a to je krajně důležité – zřídit systém odpovědnosti, který bude sloužit jako odstrašující prostředek tak, aby zaručení bezpečnosti bylo v ekonomickém zájmu provozovatelů plošin. Musí být připraveny i technické zdroje, které zajistí, že každý možný případ bude vyřešen v řádu dnů nebo hodin. To neznamená, že budeme schopni reagovat na papíře, znamená to, že budeme schopni reagovat v realitě. Neodvažuji se představit si, co by se stalo, kdyby se v tak sevřeném moři, jakým je například Středozemní moře, stala katastrofa podobná té z Mexického zálivu a trvala několik týdnů nebo dokonce měsíců. Samozřejmě rovněž potřebujeme – jak jste zmínil – jasný a spravedlivý systém odpovědnosti kvůli náhradě škod. Připomínám, že směrnice o odpovědnosti za škody na životním prostředí se nevztahuje na ekonomickou škodu. Proto si myslím, že je pro nás zásadní, abychom tak jako Spojené státy neváhali zavést moratorium na nová zařízení, aby právě zmíněné podmínky mohly být splněny. To neznamená uzavřít stávající provozy, ale pozastavit vydávání veškerých nových licencí, aby se zajistilo, že všichni veřejní a soukromí účastníci budou mít stejný cíl: co nejrychleji zavést právní předpisy a technické zdroje, které by nás ochránily před katastrofou podobného rozsahu, jaký má katastrofa ve Spojených státech. Myslím, že všechny tyto činy by byly krokem správným směrem; ačkoli bych ráda zdůraznila, že naším společným cílem je postupně odnaučit společnost používat ropu, nikoli zajistit, že na ní zůstaneme závislými. Bart Staes, jménem skupiny Verts/ALE. – (NL) Paní předsedající, souhlasím s projevem paní Lepageové, zejména s jeho poslední částí. Před pěti měsíci, dne 20. dubna, se stalo něco nepředstavitelného, došlo k příšerné katastrofě v Mexickém zálivu. Trvalo pět měsíců, než se únik podařilo nadobro zastavit. My, evropští zákonodárci, tudíž potřebujeme zajistit, aby se katastrofa takového druhu nikdy nestala v evropských vodách. To je důvodem této naší rozpravy. To je důvodem, proč podnikáme opatření. Usnesení, pro které jsme hlasovali ve Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin se z velké části shoduje s analýzou, politikou a vůlí pana komisaře Oettingera. Pan komisař Oettinger se na plenárním zasedání již několikrát objevil, aby oznámil, za čím stojí a co chce dělat. Naše usnesení je s tím ve velké shodě. Mrzí mne záměr Rady vyčkávat na návrhy Komise, dříve než bude reagovat. Vlastně jsem očekával, že Rada bude reagovat na návrhy předkládané Parlamentem v současné rozpravě. Tyto návrhy, kterých je mnoho, jsou důležité. Vyzýváme členské státy, aby vyhlásily moratorium až do doby vyloučení jakékoli nehody, až do doby, než bude zajištěno

06-10-2010

06-10-2010

CS


dodržování odpovídajících bezpečnostních pravidel. Chceme zachování moratoria až do doby, kdy si budeme jisti, že právní předpisy týkající se odpovědnosti jsou zcela v pořádku. Chceme se zaměřit na situaci týkající se dohledu dohlížitelů. Chceme zajistit, aby se podniknuly také kroky vedoucí k vyřazení zařízení, která jsou stále využívána, ale která by v krátké době mohlo být potřeba z provozu vyřadit. Chceme rozšířit mandát Evropské agentury pro námořní bezpečnost. Chceme, aby tato organizace byla odpovědná za znečišťování moří způsobené nejen námořními loděmi, ale i ropnými plošinami v případě havárie. Všechny tyto věci uvedené v tomto usnesení jsou velmi konkrétní. Pane Chastele, je mi líto, že se zdráháte reagovat jménem Rady na návrhy Parlamentu a čekáte na předložení návrhů od pana komisaře Oettingera, z nichž první přijde nejdříve příští týden ve formě zátěžového testu stávajících právních předpisů. Pak tedy patří Komisi srdečné blahopřání a spíše rezervovaný postoj Radě. Struan Stevenson, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, rovná skvrna v Mexickém zálivu byla probuzením pro ropný průmysl, o tom není žádných pochyb. Všichni jsme si tohoto faktu vědomi, ale dejme si pozor na to, abychom nereagovali přespřílišně. Souhlasím s tím, že musíme mít prostředek náležité náhrady pro všechny – zejména pro aktéry v odvětví rybolovu –, kteří přišli o svou obživu kvůli ropné skvrně nebo jakékoli jinému neštěstí této povahy, které se, jak doufám – a Bůh k nám budiž milostiv – v našich vodách nikdy nestane. Musíme založit buď fond pro náhrady nebo pojistný fond, do kterého by přispívaly samy ropné společnosti. Když však slyším své dobré kolegy jako paní Lepageovou, jak volají po moratoriu na průzkumné vrty, myslím si, že to je krok příliš daleko. Máme 20 let, dvě desetiletí zkušeností s hloubkovými vrty v Severním moři a u západního pobřeží Skotska – dvě desetiletí, za která jsme exportovali některé z bezpečnostních technologií s nejvyšší úrovní bezpečnosti na světě. Máme více než 315 hlubinných vrtů, tj. vrtů v hloubce přes 300 metrů, přičemž některé jsou v hloubce až 1 600 metrů. Je příliš brzy na analýzu toho, co se stalo v Mexickém zálivu, ale z důkazů již vyplývá, že pokud by tam byla použita technologie, kterou již po dvě desetiletí využíváme v Severním moři, neměli bychom tu ropnou skvrnu, nebo by byla zachycena mnohem rychleji. Nezabouchněme tedy zničehonic dveře jednomu z nejbezpečnějších průmyslových odvětví, co v Evropě máme, když jen za tento rok jsme již do průzkumných prací v Severním moři a u pobřeží Shetland investovali 6 miliard britských liber. Nereagujme přehnaně a neposílejme celému světu zprávu, že my v Evropském parlamentu si myslíme, že evropský ropný průmysl již není bezpečný. Patří k našim důležitým zdrojům příjmů z vývozu. Niki Tzavela, jménem skupiny EFD. – (EL) Paní předsedající, chtěla bych panu Leinenovi a panu komisaři poděkovat za jejich informační přehled. Ráda bych také vyjádřila svou nelibost nad skutečností, že se na usnesení nepodílel Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku, který je odpovědný za průmysl a výzkum. Řekla bych, že kvůli této nepřítomnosti v něm jsou odstavce, které jsou nerealistické nebo těžebnímu průmyslu způsobují obrovské problémy. Řekli jsme, že bychom je měli kontrolovat, nikoli zničit. To je důvod, proč naprosto souhlasíme s pozměňovacím návrhem pana Callanana, a to na vypuštění odstavce 17. Také bych chtěla konstatovat, že odstavec 22 klade finanční břemeno na těžební společnosti, o které bychom měli pečovat. Dále bych poznamenala, že v textu je opomenuta důležitá věc: není zde ani zmínka o podpoře výzkumu a vývoje

23

24

CS


v oblasti těžby. Zde bychom mohli spolupracovat s Američany a postoupit ve výzkumu a technologii vpřed, což by nám pomohlo se s tímto typem krize vypořádat. Nick Griffin (NI). – Paní předsedající, opomíjí se skutečná závažnost havárie plošiny Deepwater. Skutečnou otázkou je, proč BP vrtá ropu skrz 5 000 metrů skály 1 500 metrů pod hladinou, a to vše uprostřed zóny s častým výskytem hurikánů. Odpovědí je ropný zlom – bod, ve kterém jsme vyčerpali polovinu světových zásob, které bylo snadné, bezpečné a levné získat, a nyní se spoléháme na zmenšující se zásoby, které jsou vzrůstající měrou nepřístupné, nebezpečné a drahé jak finančně, tak v ceně dopadu na životní prostředí. Deepwater je pouze příznak ropného zlomu. EU jej využila jako výmluvu a dále nás vede ke zlomu či ke snášení jeho potenciálních katastrofických následků. Namísto hovoření o symptomech je čas začít se vážně bavit o nemoci: skutečnosti, že jsme vyčerpali všechnu lehce dostupnou ropu a že i nadále jsme na ní závislí. V nedávných měsících si tuto skutečnost uvědomili – mimo jiné – i prezident Obama, britská vláda a německá armáda. Je čas, aby EU vyndala hlavu z písku, přestala se zabývat utkvělou představou o klimatických změnách a prostudovala a řešila skutečnou krizi: ropný zlom. PŘEDSEDAJÍCÍ: RODI KRATSA-TSAGAROPOULOU Místopředsedkyně Herbert Reul (PPE). – (DE) Paní předsedající, pane Chastele, pane komisaři, dámy a pánové, byla to skutečně závažná havárie. Na katastrofy lze reagovat různým způsobem. Můžete překotně přijímat opatření a každý týden vydávat nové prohlášení, nebo můžete důkladně prozkoumat situaci a pak uvážit, kde je třeba změnit běh věcí. Co se týče výchozího bodu, bylo již řečeno, že situace ve Spojených státech skutečně není srovnatelná se situací v Evropě. Komisař Oettinger zvolil druhou cestu: postupovat rozvážným, objektivním způsobem, jeden krok po druhém. Tak se dělá politika, tak je možné získat podporu našich občanů. Především jsem vděčný za to, že komisař zvolil tuto cestu, a zadruhé, že zapojil všechny výbory. Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin a Výbor pro průmysl, výzkum a energetiku se zúčastnily plenární schůze a oba se zapojily diskusí s komisařem, ve kterých jsme byly schopni jít více do hloubky. Musím bohužel podotknout, že – jak se již zmínila paní Tzavelaová – Výbor pro životní prostředí pak usnesení vydal jednostranně. Mám za to, že to je naprosto nepřijatelné. Navíc kvapně přijít s nějakým uspěchaným dokumentem neslouží účelu parlamentní spolupráce a neumožňuje se touto záležitostí řádně zabývat. Dozvěděli jsme se – jak jsme ale ve skutečnosti již všichni věděli –, že Komise příští nebo přespříští týden předloží sdělení, které analyzuje následky toho, co se stalo. Poté, jak Rada správně poukazuje, budeme schopni inteligentně uvážit, jaké důsledky by se z toho měly vyvodit. Výbor pro životní prostředí měl za to, že musí návrh usnesení k této záležitosti předložit co nejrychleji. Bylo nám předloženo usnesení, které považuji za celkově příliš ukvapené. Domnívám se, že obsahuje chyby, a jak právě zdůraznila paní Tzavelaová, zcela přehlíží velké množství aspektů souvisejících s výzkumem a technologiemi. Koho to zajímá? Vše, na čem záleží, je hlavně něco vydat, i když to na danou záležitost nahlíží jen z jednoho úhlu pohledu. To je naprosto nepřijatelné. Navíc vyvození závěrů, že by mělo být vyhlášeno moratorium, je úspěšným pokusem o upoutání pozornosti k Evropě jako centru průmyslového dění.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Dámy a pánové, toto není správný způsob, jak se s těmito záležitostmi vypořádat. Jsem vděčný za to, že mi bylo umožněno promluvit. Alespoň zde promluvit ještě lze. Můj výbor nebyl do sestavení usnesení vůbec zapojen. Pavel Poc (S&D). – (CS) Výbuch vrtné plošiny Deepwater byl zcela určitě velkou katastrofou, byl varující jak pro Spojené státy, tak pro Evropu. Ale jedno varování jsme přehlédli. V době, kdy výbor ENVI jednal o Deepwater Horizon v Mexickém zálivu, tak aktuálně probíhal únik ropy z ropné vrtné plošiny Jebel al-Zayt, která je v Egyptě pár desítek kilometrů od pobřeží, a my jsme se skutečnost, že tam došlo k úniku, dozvěděli od turistů. Nedozvěděli jsme se to ani ze sdělovacích prostředků, a když jsem se na jednání výboru ENVI ptal zástupce Komise, zda má informace o této sice drobné, ale blízké katastrofě, nebo spíš úniku ropy, tak je neměl. Ty informace neměl nikdo. Takže kromě dalších námětů, o kterých tady hovořili kolegové, bych rád připomněl ještě jeden, a to, že je třeba mít vždy včasné a kvalitní informace, a to informace, které nebudou politicky deformovány, tak jako egyptská vláda deformovala únik ropy v Jebel al-Zayt. Moratorium je podle mého názoru jedním z možných řešení, i když nesmí samozřejmě zabránit a zamezit energetickému průmyslu, aby nás zásoboval tak, jak potřebujeme. Ale co je nutné, to jsou jednotné bezpečnostní standardy, protože standardy Evropské unie v Severním moři jsou velmi vysoké, ale v Černém moři už neplatí. Takto rozdílný přístup je neakceptovatelný a je nutné zajistit, aby jednotné bezpečnostní standardy chránily celé pobřeží Evropy. Gerben-Jan Gerbrandy (ALDE). – (NL) Paní předsedající, poměry v Mexickém zálivu jsou samozřejmě nesrovnatelné s těmi v našich vodách, jsem ale nadšen, že se Evropská unie chopila příležitosti přezkoumat své vlastní právní předpisy. Konec konců, je to naléhavě třeba. Pokud vím, jsou zde dva velmi důležité prvky. Tím prvním jsou kontroly. Několik mých kolegů poslanců o tom hovořilo. Tyto kontroly jsou zcela zásadní. Za ještě důležitější považuji otázku odpovědnosti; a abych byl upřímný, bylo pro mě vcelku šokem, že ani v našich evropských vodách nic takového nefunguje. Proč je odpovědnost tak důležitá? Rozumná regulace by ropné společnosti donutila přijmout mnoho opatření za účelem snížení rizik – proto to považuji za tak důležité. Z toho důvodu důrazně doporučuji nevydávat nové licence až do doby, než bude odpovědnost nějakým způsobem upravena. Bas Eickhout (Verts/ALE). – (NL) Paní předsedající, rád bych se obrátil zejména na své kolegy pana Stevensona a pana Reula, kteří říkají, že Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin zareagoval příliš rychle. Buďme ale upřímní; tato katastrofa se udála před pěti měsíci a Evropa až nyní předkládá usnesení: to rozhodně není rychlá reakce. My ve Výboru pro životní prostředí na tom pracujeme již dlouho. Rovněž bych rád vyjádřil své vřelé poděkování Komisi za to, že byla iniciativní a připustila, že právní předpisy v oblasti odpovědnosti nejsou jednoznačné a že mezi evropskými a vnitrostátními právními předpisy jednoduše existují mezery. Dokud nebudeme vědět, že je tato oblast náležitě regulována, musíme jednoduše zastavit veškerou novou hlubokomořskou těžbu. Není to přehnaná reakce; je to velmi klidná reakce. Jsme si rovněž vědomi, že v Mexickém zálivu stále probíhá vyšetřování toho, co se stalo špatně. To je třeba objasnit a do té doby by v této oblasti neměla být vyvíjena žádná nová aktivita. Konrad Szymański (ECR). – (PL) Paní předsedající, katastrofy a velmi nápadné události jako tento únik ropy v Mexickém zálivu jsou často stimulem pro všeobecné změny politiky

25

26

CS


a velké projekty reforem regulace. Akce diktovaná emocemi však není vždy racionální, vyzval bych tedy k velké opatrnosti a obezřetnosti při ukládání nových povinností společnostem, ať už v oblasti pojištění, norem týkajících se životního prostředí nebo bezpečnostních norem, protože v Evropské unii jsou tyto normy na celosvětově nejvyšší úrovni. V této oblasti právních předpisů jsme v odlišné fázi vývoje. Následkem takové hyper-regulace může být jedině oslabení evropské konkurenceschopnosti a silnější pozice těžebního průmyslu všude mimo Evropskou unii. Situace je podobná případu moratoria na těžbu na moři – takové moratorium bude mít s největší pravděpodobností zcela opačné důsledky, než se čekalo. Moratorium znamená více lodí připlouvajících k evropským pobřežím, a tudíž větší hrozbu pro životní prostředí. To je důvod, proč v obou případech – v případě právních předpisů i v případě moratoria – vyzývám k velké opatrnosti. Bogusław Sonik (PPE). – (PL) Paní předsedající, toto je třetí rozprava v Evropském parlamentu, která ukazuje, jak velkou důležitost přisuzujeme bezpečnosti při těžbě surové ropy v evropských mořích. Nechceme, aby se katastrofa, k jaké došlo v Mexickém zálivu, opakovala u pobřeží našeho kontinentu. Jen v prvních třech měsících tohoto roku došlo na těžebních plošinách v Severním moři k 175 případům přerušení provozu, přičemž 8 případů bylo popsáno jako velmi závažné nehody. V 32 případech byl provoz těchto plošin zastaven. Dalším problémem je, že tyto plošiny byly intenzivně využívány. Ze 103 plošin, které byly v Severním moři uvedeny do provozu na začátku 70. let, jich 44 v horizontu pěti let dosáhne stavu tzv. technické smrti a 26 již přesáhlo přípustnou těžební dobu, ale právo na další těžbu ropy jim bylo prodlouženo. Plošiny za posledních 30 let rovněž měnily své vlastníky a noví správci ne vždy nutně sdílejí stejnou kulturu těžby, co se týče bezpečnosti. Tlak na maximalizaci těžby nejde ruku v ruce s opatřeními zamýšlenými za účelem zlepšení bezpečnosti nebo náležitého zhodnocení rizika. Podporujeme tudíž práci komisaře, jehož cílem je provést důkladnou analýzu právních předpisů týkajících se těžby ropy v evropských mořích a v případě potřeby zavést nová a zásadní ustanovení, jež by se vztahovala k nebezpečím vyplývajícím z těžby ropy na moři a jejichž účelem by bylo zpřísnění zásad odpovědnosti v případě nehody, která způsobí kontaminaci surovou ropou. Je zcela zásadní stanovit pro hlubokomořskou těžbu v Evropě ty nejvyšší bezpečnostní normy a uplatňovat je i u všech partnerů pracujících v evropských teritoriálních vodách. Musí být uplatňovány i u firem, které pocházejí ze zemí, jež nejsou členy Evropské unie. Nesmíme dovolit, aby nastala situace, kdy například Norsko a Rusko budou těžit na nalezištích v Arktidě, přičemž jedna z nich bude používat technologii, jejíž součástí nebudou nejvyšší bezpečnostní normy uplatňované společnostmi sídlícími v Evropské unii. George Lyon (ALDE). – Paní předsedající, jak již řeklo mnoho řečníků, katastrofa v Mexickém zálivu byla budíčkem pro toto průmyslové odvětví. Nicméně jsem pozorně naslouchal tomu, co pan komisař řekl ve své úvodním projevu, a jeho poznámkám a souhlasím s jeho konstatováním, že musíme zlepšit normy, zlepšit kvalitu a zajistit, že EU bude moci hrát v této oblasti vedoucí úlohu, že budeme moci rozšířit naše bezpečnostní systémy po celém světě a postarat se, aby je dodržovali ostatní. Rovněž jsem přivítal, že ve svém příspěvku uznal, že Spojené království a Norsko již v Severním moři uplatňují normy, které patří k těm nejvyšším na světě.

06-10-2010

06-10-2010

CS


I my ve Skotsku jsme prožili katastrofu v Severním moři – při havárii ropné plošiny Piper Alpha před více než 20 lety zemřelo přes 100 lidí. Tato událost vedla k rozsáhlé revizi bezpečnostních norem, jejímž výsledkem byly velmi vysoké normy, které platí i dnes. Podporuji mnoho z toho, co dnes Jo Leinen obsáhl ve své otázce, nedomnívám se však, že otevřená výzva k moratoriu je přiměřená a je citlivou odpovědí na výzvu, které čelíme. Doufám, že Parlament se ohledně toho raději dvakrát zamyslí. Zbigniew Ziobro (ECR). – (PL) Paní předsedající, není pochyb, že bezpečnost těžby a přepravy přírodních materiálů by měla být monitorována Evropskou komisí. Kromě optimálních bezpečnostních norem by měla být klíčovou záležitostí také připravenost podniků těžících a přepravujících přírodní materiály na mimořádné okolnosti, které mohou způsobit rozsáhlou kontaminaci životního prostředí. Nesmíme zapomenout na nezbytné finanční zdroje, které by měly firmy aktivní v této oblasti ekonomické činnosti dávat stranou. Brzy bude uveden do provozu plynovod, jenž bude přepravovat velké množství plynu po dně Baltského moře. Myslím si, že to je vynikající příležitost, abychom se zeptali, zda Evropská komise udělala něco pro ochranu zájmů milionů Evropanů, kteří žijí na baltském pobřeží a kteří by následkem exploze nebo úniku z tohoto plynovodu mohli být oběťmi ekologické katastrofy nebývalého rozsahu. Mělo by být rovněž připomenuto, že usnesení Evropského parlamentu přijaté před dvěma roky týkající se přípravy na ekologické dopady této stavby bylo zcela ignorováno a stavba nyní probíhá. Co v této záležitosti učiní Evropská komise, abychom nelitovali ztraceného času, až dojde k havárii? Catherine Soullie (PPE). – (FR) Paní předsedající, rozsah katastrofy v Mexickém zálivu je jednoznačně takový, že po nás, politických představitelích EU, vyžaduje, abychom si položili otázku ohledně bezpečnosti našich vlastních ropných plošin a dalších zařízení. Jedním z klíčových prvků ochrany mořského prostředí je zajistit, že pracoviště těžící ropu jsou bezpečná, jak jen to je možné. Myšlenka uvalení moratoria na aktuální a budoucí těžbu ropy v našich vodách je nepochybně ukvapená a nepřiměřená. Ukvapená proto, že výsledky vyšetřování havárie v Mexickém zálivu ještě nejsou známy a některé předběžné závěry potvrzují, že havárie se stala v důsledku kombinace chyb v chování a organizaci a technických chyb. Nepřiměřená je proto, že – jak již bylo několikrát řečeno – se v Severním moři, ve Středozemí a v Mexickém zálivu uplatňuje odlišná regulace. Má smysl zde poukazovat na závažné ekonomické a společenské důsledky, jenž by moratorium mělo, neřku-li na to, jakým způsobem my mohlo ohrozit naši energetickou nezávislost? Minulý týden Norsko a Rusko potvrdily zásadu společné mořské hranice v Barentsově moři a v Arktidě a ukončily tím 40letý spor a 30leté moratorium. Praktickým důsledkem této dohody bude, že se tyto dvě země budou dělit o oblast bohatou na uhlovodíky. Jak by pak mohla výkonná moc EU po těchto zemích požadovat pozastavení těchto činností a dobrovolné zaujetí pozice, jež je z energetického a ekonomického hlediska slabá? Mirosław Piotrowski (ECR). – (PL) Paní předsedající, nevídaná ekologická katastrofa v Mexickém zálivu by měla členské státy Evropské unie přesvědčit, aby ve vodách, kde se těží surová ropa, důkladně sledovaly vrtné plošiny. Nyní jsme svědky návrhů na zavedení moratoria na nové těžební aktivity, dokud nebude vyloučeno riziko pro životní prostředí.

27

28

CS


Tyto návrhy jsou založeny na hypotéze, že jelikož moře nemají žádné hranice, ekologická katastrofa v jednom z nich by se dotkla všech. Takový přístup je v souladu s usnesením, jež Evropský parlament přijal před dvěma roky, týkajícím se ekologického rizika projektu Nord Stream pro Pobaltí. Věříme, že Evropská komise zaujme stejně rozhodný a moudrý přístup ohledně sledování plynovodu na dně Baltského moře a využije k tomu všechny dostupné nástroje. Rovněž stojí za to zvážit, zda by neměly být podpořeny alternativní technologie, jako např. těžba břidlicového plynu. János Áder (PPE). – (HU) Paní předsedající, dámy a pánové, o této ropné havárii jsme již slyšeli mnohé a všichni jsme na našich televizních obrazovkách viděli šokující záběry. Dámy a pánové, věděli jste ale, že v minulých letech bylo 97 %, opakuji, 97 % veškerých úmyslných porušení bezpečnostních předpisů americkými ropnými společnostmi spácháno společností British Petroleum? Věděli jste, že v posledních letech tato společnost způsobila hned několik havárií? Jste si vědomi toho, že společnost British Petroleum pro to, aby si zachovala zisky, výrazně snížila svůj rozpočet vyhrazený na bezpečnost a údržbu? I to hraje svou roli v neustále se navyšujícím počtu havárií a nehod. Paní Lepageová se právě zmínila, že nejdůležitější je katastrofy předvídat a předcházet jim. Všichni víme, že prevence je ze všeho nejdůležitější. V tom má pravdu. Myslím si však, že americká havárie v Mexickém zálivu stejně jako ostatní průmyslové či přírodní katastrofy a havárie minulých let nebo předvčerejší katastrofická událost v Maďarsku jasně dokazují, že přírodní a průmyslové katastrofy se mohou stát kdekoliv a kdykoliv. To je důvod, proč se domnívám, že náhrada škod a efektivní odstranění následků škod jsou velmi důležité. Intenzivně zde hovoříme o extrémních povětrnostních podmínkách a jejich následcích a rizicích a o tom, jak zvyšují riziko výskytu přírodních a průmyslových katastrof. Domnívám se, že je to tak správně, a pokud tomu tak je, musíme uvažovat dopředu. Musíme věnovat pozornost i varovným znamením, jakým byla katastrofa v Maďarsku před dvěma dny nebo katastrofa v Mexickém zálivu na jaře. Navrhuji tudíž svým kolegům poslancům a Parlamentu, abychom založili evropský havarijní a kalamitní fond pro účinnou kontrolu škod, jehož prostředky by byly efektivně používány na odstraňování jejich následků. Romana Jordan Cizelj (PPE). – (SL) Katastrofa v Mexickém zálivu je strašlivá. Upozornila na nedostatek bezpečnostních norem a nedostatečnost akcí učiněných během rozlévání ropné skvrny. Ačkoli se havárie stala ve Spojených státech amerických, tudíž v rámci amerických regulačních požadavků a norem, musíme si z toho všichni vzít ponaučení a zabránit jakýmkoliv podobným nehodám. Při tom však musíme mít na paměti aktuální místní situaci. Pokud vím, evropské právo již obsahuje mechanismy zabraňující výskytu podobných nehod v Unii, jelikož jsou přísnější a náročnější než ekvivalentní zákony americké. Argumentovala bych tudíž, že v Unii nemáme naspěch. Ponechme si čas a proveďme hloubkovou odbornou analýzu příčin a následků katastrofy v Mexickém zálivu. Na jejím základě pak můžeme formulovat nové požadavky a nová opatření. Jsem zarmoucena některými formulacemi v usnesení, které vytvářejí dojem paniky, jako například „co nejdříve“, a jsem rovněž proti moratoriu na těžbu ropy. Na druhou stranu souhlasím s tím, že musíme zajistit provádění našich zákonů podle nejvyšších norem a v případě nehody poskytnout spravedlivou náhradu. Ze všeho nejdříve musíme učinit opatření mimo naše vlastní hranice. Nezáleží na tom, které moře bylo znečištěno; americké, evropské nebo jiné. V takovém případě bude více

06-10-2010

06-10-2010

CS


znečištěn celý svět jako takový a na následky znečištění budou umírat zvířata i rostliny. Musíme tudíž udělat tu nejtěžší věc ze všech, a to dosáhnout vysokých mezinárodních norem, nejen zpřísnit regulaci uvnitř evropských hranic. Naopak si myslím, že musíme podniknout okamžitou akci v případě nehody v Maďarsku, protože ta se stala uvnitř našich hranic. Naléhavě potřebujeme odpovědi na otázky, co je hustá červená látka zač – je skutečně zdraví nebezpečná? Je skutečně pravda, že není obsažena v seznamu nebezpečných látek EU? A jak bychom měli předcházet podobným nehodám? Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). – (LT) Ze všeho nejdříve bych ráda poděkovala těm kolegům poslancům, kteří přispěli k návrhu tohoto usnesení, a rovněž bych ráda poděkovala panu komisaři, který nám svým dnešním prohlášením o opatřeních, která má Komise v plánu podniknout, dal mnoho naděje a radosti. A pokud jde o obavy, že je usnesení uspěchané a nejspíše není dostatečně prozkoumané… Přesto cítím, že je to hlas Evropského parlamentu a vzkaz společnosti, Radě a Komisi. Od havárie již uplynul nějaký čas a je velmi důležité, aby byl slyšet alespoň hlas Evropského parlamentu. Myslím si to, co zde řekli ostatní, že je skutečně velmi důležité přezkoumat právní předpisy, které nyní platí v Evropské unii, a právní předpisy vztahující se k bezpečnostním a jakostním normám. Nemluvíme o zastavení těžby ropy jako takové, ale jednoduše o monitorování situace a určení, jaká další opatření by měla být přijata, aby se zabránilo opakování havárie a katastrofy, k jaké došlo v Mexickém zálivu. Osobně jsem velmi potěšena ustanoveními tohoto usnesení ohledně odpovědnosti třetích zemí. Evropská komise a Evropská unie by měly obecně posílit dialog se třetími zeměmi ohledně určitých projektů energetické infrastruktury. To se nutně týká nejen Baltského moře a ropných plošin nebo plynovodu Nord Stream, ale také Černého moře, Středomoří a konfliktních situací v severní Africe. Považuji za velmi důležité, aby v tomto usnesení byly zahrnuty i třetí země. Jolanta Emilia Hibner (PPE). – (PL) Paní předsedající, zkušenost, kterou jsme získali z událostí posledních měsíců, a naše obavy v souvislosti s komplikovanou situací na trhu s palivy, která je důsledkem havárie v Mexickém zálivu, by nás měly přivést k tomu, abychom podnikli efektivní a rozhodné kroky k ochraně životního prostředí a především k zabránění podobným katastrofám v budoucnosti. Všechno úsilí by mělo být zaměřeno na zvyšování bezpečnosti těžby surové ropy. Odborníci se nás snaží přesvědčit, že se správnými preventivními opatřeními budou mít ropné společnosti relativně málo nehod a havárií – ano, to je pravda. Přesto však skutečnosti, že byly ignorovány postupy a náklady byly šetřeny na úkor bezpečnosti, znamená, že i v Evropě se v budoucnu může stát katastrofa podobná té v Mexickém zálivu. Na celém světě je v současnosti v provozu okolo 1 600 vrtných plošin a toto číslo neustále roste. Stále se otevírají nové, ještě větší a výkonnější ropné a vrtné plošiny. Těžba zasahuje hlouběji do moří a do oblastí, které jsou stále dále od pobřeží. Význam klasických ropných plošin tudíž klesá, zatímco význam vrtných plošin stoupá. Rozprava ohledně bezpečnosti těžby je nevyhnutelná a porovnání teoretických bezpečnostních norem s těmi skutečně uplatňovanými může být překvapivé. Je zásadní podřídit ropné společnosti dalším omezením a zavést nové regulace, které mohou zlepšit bezpečnost. Vím, že některé země již ze své vlastní iniciativy započaly kontrolu vrtných plošin. První inspekce již prozradily

29

30

CS


jistá porušení bezpečnostních norem. Vyšlo najevo, že mnoho plošin v Severním moři je provozováno v rozporu se základními bezpečnostními zásadami. Myslím, že by měla být okamžitě přijata preventivní opatření, která podrobí veškeré vrtné plošiny a veškeré pracoviště zabývající se těžbou přírodních zdrojů z mořského dna vhodné regulaci a dohledu. Je zcela zásadní zavést nové bezpečnostní normy a zásady, které budou dodržovat všechny společně odpovědné strany účastnící se těžby surové ropy. Klíčovým požadavkem je držení platného osvědčení. Gaston Franco (PPE). – (FR) Paní předsedající, dámy a pánové, Evropa se sama sebe vcelku oprávněně ptá, zda by se ropná havárie, k jaké došlo v Mexickém zálivu, mohla stát i v našich vodách. Jelikož v minulosti ropné skvrny již několikrát zničily naše pobřeží a zanechaly na nás trvalý dojem, dosti oprávněně se domníváme, že zachování a ochrana mořských ekosystémů, živočišné biologické rozmanitosti a hospodářských rybolovných a turistických oblastí má tu nejvyšší důležitost. Přesto však musíme zachovat chladnou hlavu a nezaujímat extrémní stanovisko, jakým by bylo zavedení moratoria na jakoukoli další hlubinnou těžbu ropy v Evropě. Zaprvé proto, že v Evropě máme velmi přísné bezpečnostní normy pro těžbu a průzkum ložisek. Vnitrostátní regulační orgány a ropné společnosti v Evropě se zavázaly pozměnit pravidla a postupy týkající se těžby a bezpečnosti, pokud by to vyžadovaly výsledky vyšetřování katastrofy v USA. Zadruhé, z hlediska našeho požadavku na energetickou nezávislost by bylo geostrategicky vysoce riskantní pozastavit naši těžební činnost v Severním moři. A konečně, pokud zastavíme naše těžební a průzkumné aktivity, ohrozíme tak budoucnost našeho ropného průmyslu. Jak bychom ospravedlnili následný dopad na růst zaměstnanosti v době krize? Seán Kelly (PPE). – Paní předsedající, myslím, že jsme všichni šokováni denním únikem ropy v Mexickém zálivu a škodou na životním prostředí, která tím vzniká. Je jedině správné, že v důsledku toho diskutujeme a snažíme se nalézt způsoby, jak zajistit, že se již nic podobného nebude opakovat. Myslím, že na mysl přichází několik bodů. Číslem jedna jsou bezpečnostní normy, které musí být důsledně uplatňovány tak, aby se nehodám spíše předcházelo, než aby bylo nutné se s nimi vypořádávat, a máme zde v tuto chvíli určitě dobré normy, které je třeba uplatňovat všude. Zadruhé, zcela souhlasím s panem komisařem, když říká, že naše bezpečnostní normy musíme rozšířit do celého světa, protože pokud se něco stane v Mexickém zálivu nebo kdekoliv jinde, před důsledky nejsme imunní nikde. Kolem evropských vod nemůžete vystavět železnou oponu a říkat, že se nic nestane, pokud budeme sami dodržovat vysoké normy, takže v tomto ohledu je velice zapotřebí dosáhnout celosvětové dohody. Rovněž potřebujeme fond pro řízení katastrof. Tento bod již byl zmíněn a já s ním souhlasím. Někteří hovořili o moratoriu. V tuto chvíli se mi toto řešení rozhodně nezdá jako vhodná volba, protože pokud bychom tak učinili, je zde vážné nebezpečí, že bychom se mohli stát boháčem, který se rozhodne zahodit všechny své peníze a nakonec žebrá u těch, kterým své peníze rozdal. Do takového postavení bychom se dostali vůči zemím, které by pokračovaly v těžbě tak jako dosud, bez uplatňování přísných norem, které bychom uplatňovali my.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Maria Da Graça Carvalho (PPE). – (PT) Paní předsedající, pane komisaři, po přírodní katastrofě v Mexickém zálivu je důležité, aby EU zajistila, že její pobřeží budou chráněna díky její schopnosti prevence a reakce na tento typ problémů. Evropská agentura pro námořní bezpečnost (EMSA) se sídlem v Lisabonu poskytuje pomoc a technickou podporu v oblasti bezpečnosti a ochrany moří před znečištěním způsobeným loděmi. V červnu tohoto roku jsem pánům komisařům Oettingerovi a Kallasovi a komisařce Georgievové předložil návrh rozšířit pravomoc EMSA za účelem vytvoření mechanismů pro dohled nad bezpečností evropských ropných plošin a prevenci ekologických katastrof. Tento návrh by poskytl úspory, co se týče finančních, lidských i technických zdrojů. Vítám odpověď komisařů, kteří dali najevo, že jsou ochotni uvažovat o přezkoumání nařízení o EMSA a rozšíření jejích pravomocí. Ještě jednou vyzývám Komisi, aby analyzovala tuto záležitost a rozšířila pravomoci lisabonské agentury za účelem efektivní ochrany evropských pobřeží. Diana Wallis (ALDE). – Paní předsedající, katastrofy jako tato by nás měly přimět k tomu, abychom se zamysleli. Nutí mě zamyslet se nad Arktidou, oblastí, kde EU nemá žádnou přímou pravomoc, ale mnoho vlivu. Pane komisaři, řekl jste správně, že společnost v EU provozující svou činnost mimo EU by měly exportovat evropské normy. Doufám, že se tak stane i s ohledem na oblast Arktidy. Je ještě drsnější a nehostinnější než Severní moře a pro mě je hádankou. My, jakožto Evropa, bojujeme za přesun od hospodářství založeného na ropě a bojujeme za obnovitelné zdroje energie. I když nepřímo, podporujeme těžbu ropy v těch nejzranitelnějších a nejohroženějších částech naší planety, v nichž by následky těžby byly příšerné. Možná bychom se měli skutečně důkladně zamyslet nad tím, co se děje v Arktidě. Kriton Arsenis (S&D). – (EL) Paní předsedající, dámy a pánové, nesouhlasím s tím, co zde zaznělo s ohledem na ochranu společností. V tuto chvíli Čína jako o závod přijímá opatření, provádí nezbytné kroky, připravuje pětiletý plán, jak přesně zamýšlí změnit svůj průmysl, uzavírá znečišťující průmyslová odvětví, a to proto, že s námi soutěží na obrovském trhu, trhu s čistými energiemi v hodnotě 13 miliard amerických dolarů. To je výzva, na kterou musíme zareagovat nikoli protekcionismem, ale odvážnými opatřeními. Ano, pane komisaři, postupujte vpřed a vydejte moratorium, které bude trvalé, nejen dočasné, a které bude novým krokem vstříc čisté energii. Rovněž musíme, pane komisaři, přezkoumat ekologickou odpovědnost, o níž jste společně s dalšími komisaři hovořil a která se bude muset vztahovat na celou výlučnou hospodářskou zónu, protože to je zóna, ve které tyto společnosti pracují. João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Musíme si vzít z ropné skvrny v Mexickém zálivu a následné ekologické katastrofy ponaučení. Bude k tomu určitě patřit náročnější, důslednější a pravidelnější sledování bezpečnostních podmínek podobné infrastruktury v Evropě, ale je nutno jít ještě dál. Zvony zvoní na poplach a nelze je ignorovat. Limity světových zásob ropy jsou dnes velmi dobře známy. Kromě energie existuje ještě mnoho dalších věcí, kvůli kterým je lidstvo na těchto zdrojích velmi – příliš mnoho – závislé. Tyto rezervy tudíž musí být řízeny a spravovány nanejvýš moudře, což především znamená, že by měly být využívány velmi šetrně. Již jsme zde upozornili na důležitost plánu, který má za cíl spravovat tyto zásoby dobře a spravedlivě, zmírňovat jejich vzrůstající nedostatek a kontrolovaným způsobem se přesunovat k jiným zdrojům primární energie. Mluvím o Protokolu o ubývání ropných

31

32

CS


zásob předloženém v Uppsale v roce 2002 a v Lisabonu v roce 2005 útvarem odborníků na ropný zlom. Andreas Mölzer (NI). – (DE) Paní předsedající, pokud jsme se z ropné krize v něčem ponaučili, tak v tom, že v době vysokých cen ropy se stává ziskovým rozvoj špatně přístupných ropných polí a těžba za těch nejnepříznivějších podmínek, např. z větších a větších hloubek. Za předpokladu, že mají odborníci při předvídání vysokého nárůstu ceny ropy pravdu, musíme rovněž předpokládat, že v dohledné budoucnosti bude ropa těžena ještě riskantnějšími způsoby. Ačkoli by podle mezinárodních dohod bylo po katastrofě v Mexickém zálivu vhodné zvýšit bezpečnostní opatření pro těžbu ropy z hloubky větší než 200 m, jak víme, země sousedící se severovýchodním Atlantikem nebyly schopné dosáhnout dohody. Hloubky těžby v dotyčné oblasti a rizika jsou zcela srovnatelná s riziky v Mexickém zálivu. Je třeba se zabývat zdokonalením bezpečnostních norem a zajištěním finanční odpovědnosti – tím spíše, když Komise evidentně plánuje síť na přepravu CO2 a chce prodávat emise z evropských elektráren ropnému průmyslu v Severním moři. Ještě jsme si neporadili s tím, jak se zbavovat nukleárního odpadu – ačkoli se tato technologie využívá již po desetiletí –, a nyní, z ničeho nic, je třeba se nebezpečného skleníkového plynu zbavovat v Severním moři. Dle mého názoru je nejvyšší čas se zamyslet nad bezpečnostními opatřeními. Kyriakos Mavronikolas (S&D). – (EL) Paní předsedající, všeobecný dojem je takový, že typ havárie, jako byla tato poslední a řada podobných havárií před ní, nám a zejména zpravodaji, kterému tímto blahopřeji, připomíná, že je v souvislosti s budoucností veškeré stávající i v minulosti prováděné těžby je třeba provést určitá opatření. Skutečností je, že velmi důležitým faktorem je úroveň kontroly těchto zařízení. Jejich počet by měl být zvýšen a měly by být prováděny v kratších intervalech. Dalším faktem je, že odpovědnost musí být rovnoměrně rozdělena a že by mělo být možné ji přidělit zcela výlučně. To se nevyhnutelně projeví ve změně pojistného práva, což následně nevyhnutelně způsobí, že se tyto společnosti budou pojišťovat proti všem faktorům, které mohou v případě takové události způsobit škodu. Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Paní předsedající, katastrofa z dubna roku 2010 je jednou z nejzávažnějších ekologických katastrof, jaké se kdy na světě staly. Pokud by se to samé stalo v uzavřeném moři, například ve Středozemním moři, životy desítek milionů Evropanů a neevropských obyvatel by byly ohroženy a nebylo by cesty zpět. Už i v Itálii – kde Lega Ambiente protestovala ohledně nedomyšlené energetické politiky – vidíme mimořádný nárůst žádostí o průzkum a ministerstvem udílených povolení pro hledání a těžbu ropných zdrojů, které by stačily na pokrytí energetické spotřeby Itálie na o něco málo více než jeden rok. Je zřejmé, že oběť za to nestojí. Vše toto je završeno obavou ohledně skutečnosti, že BP oznámila dohodu s Libyí o těžbě na moři pouhých 500 km jižně od Sicílie. Doufám, že se Komise prostřednictvím tohoto bezprostředně očekávaného opatření zavazuje bránit život ve Středomoří proti útokům nadnárodních společností a spoluúčastnících se vlád, které se o naše společné blaho starají jen málo. Andrew Henry William Brons (NI). – Paní předsedající, usnesení se zabývá jedním problémem – riziky hlubinné těžby –, který je ale oddělován od souvisejícího problému, že se nám snižují zásoby snadno přístupné ropy.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Možná jsme již minuli bod, ve kterém jsme spotřebovali polovinu světových zásob. Ti, kteří by zastavili či zakázali hlubokomořskou těžbu, musí vysvětlit, jak by nalezli stejně koncentrovaný zdroj energie nahrazující ropu. Nebo by byli spokojení s tím, že se budoucí generace vrátí k neprůmyslové společnosti? Rizika vrtání a těžby v mělkých vodách evropského kontinentálního šelfu a vrtání a těžby v Mexickém zálivu nelze srovnávat. Navrhovatelé tohoto usnesení jsou vcelku právem vystrašeni ekologickými a dalšími náklady havárie BP v Mexickém zálivu, musí si však být vědomi i nákladů na moratorium na hlubokomořskou těžbu. Angelika Werthmann (NI). – (DE) Paní předsedající, nikdo z nás bohužel nemůže vzít havárii Deepwater Horizon zpět. Musíme tudíž podniknout všechny nezbytné kroky, abychom zajistili, že se taková ekologická katastrofa ve vodách EU nikdy nestane. Domnívám se, že k tomu jsou zcela zásadní tři věci. Zaprvé, musíme se zaopatřit, jak jen to je možné; jinými slovy musíme zvážit veškerá rizika těžby na moři. Zadruhé, musíme zajistit nejvyšší úroveň bezpečnosti a vytvořit minimální závazná bezpečnostní ustanovení EU. Zatřetí, musíme zaručit nejvyšší normy ochrany životního prostředí. Domnívám se, že je nanejvýš důležité, abychom prověřili naši schopnost reagovat na nehody a abychom vytvořili společný evropský (a já doufám, že celosvětový) systém, který nám umožní zabránit těmto ekologickým katastrofám. Günther Oettinger, člen Komise. – (DE) Paní předsedající, vážení poslanci, zástupci předsednictví Rady, rád bych vyjádřil své poděkování za vaše angažované, věcné a velmi četné příspěvky týkající se následků a přijímaných opatření. To se vztahuje jak k mnoha parlamentním otázkám z nedávných týdnů, které jsme museli zodpovědět, tak ke dnešní rozpravě, kterou jsme pozorně sledovali a kterou vyhodnotíme a zohledníme v našem sdělení, které bude následovat do dvou týdnů. Souhlasím s mnoha návrhy a vyjadřuji jim svou podporu. Vedeme například intenzivní dialog s BP – a je zde velmi dobrá šance toho dosáhnout – o tom, že BP nejenže v evropských vodách přijme nejvyšší bezpečnostní normy, vyšší než ty současné, ale rovněž tyto normy bude exportovat, mohu-li to tak říci. Společnost BP bude připravena uplatňovat stejné normy na podobných ropných plošinách u pobřeží Libye i v Severním moři, ačkoli dle libyjského práva to pro získání oprávnění není vyžadováno a ani to nemusí být stanoveno v právních předpisech. Pak musíme vyřešit otázku, kde budeme podávat návrh na normy, které mají být dodržovány pouze v rámci vnitrostátního práva, a kde chceme vytvořit právo evropské. To bude více omezeno v případě ropných tankerů než v případě mobilní přepravy, v současné době ale neexistuje nic ohledně pevných plošin. Někteří nás vyzývali, ať opustíme ropu a vrhneme se místo toho do obnovitelných zdrojů energie. Ty také podporujeme. Nedělejme si však prosím iluze. Naše evropská ekonomika a společnost bude i po následujících nejméně 20 až 30 let neustále potřebovat velké objemy ropy pro dopravu. V následujících 20 až 30 letech neexistují vyhlídky na to, že byste se letadlem z Bruselu do vašich domovských zemí – do Madridu, Lisabonu, Sofie, Rigy nebo Mnichova – dostali bez pomoci ropy. My všichni, jakožto členové mobilního společenství, které létá, potřebujeme ropu, pokud se tedy Evropa nezastaví. To samé platí i pro dálkové autobusy a autobusy; to samé platí pro přepravu nákladními automobily; a navzdory vývoji elektrických vozů to bude ještě dlouho platit i pro individuální přepravu, osobní vozy. V současnosti je v zemích Evropské

33

34

CS


unie registrováno více než 200 milionů automobilů. Pokud Polsko a nové členské státy dosáhnou stejné hustoty, jakou má Francie a Německo, za patnáct let to bude 300 milionů automobilů. Ačkoli mohou být energeticky úsporné, velká většina z nich bude jezdit na ropu. Jinými slovy, přesun od ropy k obnovitelným zdrojům energie je dlouhodobý proces, ale v následujících 10 až 30 letech v Evropě poptávka po ropě nepoklesne. Když vezmeme v úvahu, že některé státy potřebují hustotu automobilů dohnat, bude namísto toho spíše mírně stoupat – jakkoli účinnou ji budeme vyrábět. Ještě více to platí na celosvětové úrovni. To je důvod, proč potřebujeme nejvyšší možnou úroveň zabezpečení: jak jsem zdůraznil, pro požadovanou těžbu ropy pro naši ekonomiku a společnost. Vrátíme se k vám s touto záležitostí a já počítám s vaší podporou. Chtěl bych rovněž poděkovat členským státům, které byly v této oblasti velmi konstruktivní. Nicméně bych vás vyzval, abyste i ve vnitrostátních vládách pracovali se stejnou intenzitou, kterou jste předvedli dnes, aby Rada mohla být připravena schválit tyto právní předpisy o vyšších normách buď jednomyslně, nebo jasnou většinou. Nejsem zatím přesvědčen, že jsou všechny členské státy v současnosti připraveny na to, abyste vy a Rada schválili na základě návrhů Komise evropské normy. Olivier Chastel, úřadující předseda Rady. – (FR) Paní předsedající, měl bych vám na oplátku poděkovat za tuto zajímavou rozpravu. Projevy místy odhalily skutečně odlišné úhly pohledu. Místy jsem slyšel názory, které byly diametrálně odlišné od názorů stejné politické skupiny. To je velmi poučné. Chtěl bych se vyjádřit se ke třem bodům. Zaprvé, potřebujeme ke zlepšení bezpečnosti zařízení na moři více právních předpisů? Jak jsem uvedl ve svém projevu, dosud provedená hodnocení uvádí, že přísná opatření již máme – tento bod je splněn. Komise, která, jak bych vám chtěl připomenout, má monopol na iniciování opatření, v současné době dokončuje své zhodnocení, ale již poznamenala, že pro bezpečnější průmyslové odvětví je zapotřebí lépe sledovat a lépe prosazovat stávající regulační rámec. Uvidíme tedy, co nám zamýšlí v této oblasti navrhnout. Jak jsem již dnes jednou řekl, Komise zkoumá schopnost EU reagovat na katastrofu s ohledem na zlepšení bezpečnosti průmyslu na moři, což je v této oblasti důležitý faktor. Pokud jde o očekávání legislativních návrhů, měl bych poznamenat, že na rozdíl od toho, co dnes říkalo mnoho poslanců, je toto téma stále jednoznačně záležitostí Rady. Na neformální schůzce ministrů energetiky ve dnech 6. a 7. září předsednictví požádalo o provedení prvních zhodnocení, jejich sdělení a prodiskutování. Druhý bod: může být moratorium oprávněné? Zjevně je velmi obtížné odpovědět na tuto otázku přímo. V každém případě si myslíme, že první požadavek na jakýkoli legislativní akt je jeho vynutitelnost. Rovněž poznamenáváme, že toto průmyslové odvětví zřejmě neočekává stanovení tohoto budoucího regulačního rámce; průmyslové odvětví samo o sobě přezkoumává řadu opatření souvisejících s bezpečností na preventivní a provozní úrovni. Nakonec je třeba si uvědomovat, že reálná situace v Evropě je poměrně odlišná, jelikož většina vrtání v Mexickém zálivu probíhá v hloubce 1 500 metrů, což zjevně ztěžuje uzavření provozu v případě katastrofy. Většina vrtů v Evropě se nachází v hloubce do 200 metrů, což poskytuje mnohem širší prostor k jednání nebo v každém případě zjednodušuje činnost.

06-10-2010

06-10-2010

CS


A konečně, paní předsedající – pan komisař o tom právě hovořil – urychlí tato nehoda energetickou politiku EU a politiku energie z obnovitelných zdrojů? Tato politika je samozřejmě již ambiciózní, ale chceme stále mířit výše. Tato politika nám rozhodně pomůže snížit naši závislost na ropě a všeobecně vzato posunout se směrem k nízkouhlíkové společnosti. Jak právě řekl pan komisař, nemůžeme jednoduše mávnout kouzelným proutkem a zbavit se ropy v příštích 10 letech. Věřím tomu, že energetická strategie na období 2011–2020, která bude přijata počátkem příštího roku, tento přechod na hospodářství bez ropy urychlí. Předsedající. – Obdržela jsem jeden návrh usnesení (2) předložený v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin. Rozprava je ukončena. Hlasování se uskuteční ve čtvrtek 7. října 2010. Písemná prohlášení (článek 149) Cristian Silviu Buşoi (ALDE), písemně. – (RO) Díky nelegislativnímu usnesení, které bylo přijato velkou většinou, Evropský parlament vyslal Komisi a ropným společnostem velmi jasný signál, zejména aby učinily opatření k odstranění stávajících nedostatků, co se týče bezpečnostních norem a odpovědnosti za těžbu ropy. Licence pro hlubokomořskou těžbu musí být důkladně kontrolovány. Další opatření jsou vyžadována pro předcházení vzniku ropných skvrn, skutečných ekologických katastrof, které Evropská unie nemůže tolerovat. Vzhledem ke stále rostoucím obtížím s hledáním ropy a k nárůstu činností souvisejících s potenciálně nebezpečnou hlubokomořskou těžbou ropy je třeba celkově uvážit opatření, která bude třeba přijmout v budoucnu. Snahy podporující ochranu životního prostředí musí pokračovat ve stabilním tempu a Evropská unie musí regulací činností těžby ropy plnit svou roli ochránkyně obyvatel a přírody, s níž všichni musíme žít v harmonii. Všechny úniky ropy měly katastrofální dopady na životní prostředí a způsobily škody rovněž v oblasti rybolovu a cestovního ruchu. Evropské právní předpisy týkající se odpovědnosti za škody na životním prostředí se musí vztahovat i na škodu na mořských vodách. Ioan Enciu (S&D), písemně. – (RO) Vítám názor, který představil můj kolega Jo Leinen. Evropa musí zaujmout postoj k jedné z největších katastrof století. Nehoda ropné plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu a obrovský objem ropy rozlité po Atlantickém oceánu má a bude mít velký dopad na světové klima. Severoatlantický proud významným způsobem mění svou teplotu, což v Evropě tuto zimu způsobí nižší minimální teploty. Rada a Komise musí podniknout přesné a transparentní kroky a přijmout opatření, která zajistí bezpečnost provozů těžby ropy, vysokou úroveň ochrany životního prostředí a prevenci ekologické katastrofy v Evropské unii. Evropská unie si rovněž musí zachovat svůj postoj ohledně klimatických změn a rovněž musí chránit a usnadňovat řádnou těžbu ropných polí, aby byly uspokojeny potřeby fosilních paliv. Parlament, Komise a Rada spolu musí navzájem spolupracovat a společně navrhnout bezvadně fungující akční plán. András Gyürk (PPE) , písemně. – (HU) Dámy a pánové, rád bych poděkoval panu komisaři Güntherovi Oettingerovi za jeho snahu po nehodě americké ropné plošiny analyzovat,

(2)

Viz zápis.

35

36

CS


zda je regulace v Evropské unii dostatečná, aby zabránila podobným ekologickým katastrofám. Možná můžeme vyvodit závěr, že pravidla Společenství dávají větší důraz na opatření prováděná až po události než na prevenci. Tento nedostatek se bolestivě projevil závažnou ekologickou katastrofou. V pondělí praskla hráz rezervní nádrže maďarského podniku na hliník. Bahno s vysoce toxickým obsahem zaplavilo okolní pole a vesnice. Neštěstí si vyžádalo lidské oběti a může způsobit kontaminaci jídla a půdy ještě neznámé závažnosti. A co hůře, těžké kovy mohou způsobit vážné znečištění vzduchu. Odpovědnost náleží společnosti provozující podnik, ta však bude schopna nahradit tyto nevyčíslitelné škody jen stěží. Poučení je zřejmé. Zaprvé je nutno na úrovni Společenství a vnitrostátních úřadů trvat na přísném dodržování zdánlivě krušných nařízení. Zadruhé, příslušné předpisy musí být posilovány tím, že po společnostech bude vyžadováno, aby měly vhodné pojistné krytí i pro nehody takovéhoto rozsahu. Dokud se v těchto oblastech neposuneme dále, náklady na odškodnění ponesou nevinní daňoví poplatníci. Ian Hudghton (Verts/ALE), písemně. – Paní předsedající, ropná havárie v Mexickém zálivu slouží jako připomínka průvodních rizik mořské těžby ropy. Vyšetření toho, co se v amerických vodách stalo špatně, musí být úplné a důsledné a EU by měla věnovat pečlivou pozornost ponaučením, která je třeba si vzít. Volání po moratoriu na všechnu hlubokomořskou těžbu ve vodách EU je ukvapené a zcela nepřiměřené. Ve skotských vodách je jiná regulace než v Mexickém zálivu, navíc máme několik desítek let zkušeností v tomto odvětví. Skotský průzkum ložisek ropy nebyl bez nehody a katastrofa ropné plošiny Piper Alpha ukázala, že některé ceny v honbě za ropou jsou příliš vysoké. Piper Alpha nicméně přinesl ponaučení a regulace byla zpřísněna. Pokud z Mexického zálivu vyplyne další ponaučení, lze je bez problému uplatnit. Tyto změny by však měly být odpovědností demokratických institucí Skotska. Spontánní reakce Parlamentu jen stěží vyřeší jakýkoli problém. Alajos Mészáros (PPE), písemně. – (HU) Evropská unie naléhavě potřebuje zavést strategii, která jí umožní jednoduše předcházet ekologickým katastrofám podobným té, jakou způsobila společnost BP v Mexickém zálivu. Havárie plošiny Deepwater Horizon byla jednou z největších havárií posledních dob, do moře uniklo přes 4,4 milionu barelů surové ropy. I záchranná operace byla vzhledem k potížím při rozhodování, jakou technologii použít a jak postupovat, jaksi pochybná. Mezitím ropa unikající z mořského dna zničila vše živé. Podle názoru britských ekologických chemiků by neměl být proveden jiný zásah než držení ropné skvrny od pobřeží. Mořští biologové říkali, že vypalování ropných skvrn a používání dispersantů divokou přírodu poškodí – vzhledem k poměrně rychlému rozkladu dotyčného typu ropy – mnohem více než ropná skvrna sama. Na tomto místě bych ještě jednou rád připomněl, co se před dvěma dny stalo v Maďarsku. Několik tun žíravého červeného bláta pokrylo katastry tří vesnic v okrese Veszprém, poté co praskla odpadní nádrž továrny na hliník poblíž Ajky. Rád bych vyzval Evropskou komisi, aby obětem neštěstí poskytla náležitou materiální podporu od EU a pomohla oblast vyčistit. Děkuji vám. Daciana Octavia Sârbu (S&D), písemně. – (RO) Je naprosto nutné, abychom přijali veškerá opatření k tomu, aby se katastrofa, k jaké došlo na plošině Deepwater Horizon, nikdy neopakovala v evropských vodách. Revize právních předpisů v oblasti životního prostředí i zdraví a bezpečnosti, kterými se řídí hlubokomořská těžba, je vítaným a nezbytným procesem. Rada a Komise se musí zaměřit na vytvoření strategie, která zajistí

06-10-2010

06-10-2010

CS


harmonizaci mezi úrovněmi ochrany napříč celou Evropskou unií. Vzhledem k nesrovnalostem mezi provozem a normami v členských zemích mohou společnosti poskytnout vysokou úroveň ochrany pouze tam, kde jsou nuceny toto udělat. Lidské, společenské a ekologické náklady na katastrofu na plošině Deepwater Horizon nelze vyjádřit penězi. Těžba ropy však musí být náležitě pojištěna, aby byl kryt i ten nejčernější scénář. To je jediný způsob, jak zajistit, aby náklady za čisticí práce nemuseli nést daňoví poplatníci a místní společnosti a společenství postižené únikem ropy mohly obdržet náhradu, na kterou mají nárok. Salvatore Tatarella (PPE), písemně. – (IT) Únik ropy z plošiny Deepwater Horizon v Mexickém zálivu musí být varováním i pro Evropu. Musíme udělat všechno, co je v našich silách, abychom zabránili tomu, že se podobná katastrofa odehraje v našich mořích. Domnívám se, že dnes schválené usnesení je krokem správným směrem k zajištění ochrany mořských a pobřežních oblastí Evropy. Rovněž se domnívám, že je zcela zásadní, aby členské státy naléhavě prověřily všechny aspekty těžby ropy a průzkumu ložisek v Evropské unii. Ochrana naší planety musí být prioritou, především zajištění udržitelného životního prostředí dalším generacím. Musíme tudíž v této oblasti schválit přísnější právní předpisy co nejrychleji, abychom zajistili uplatnění vysokých bezpečnostních norem na všechny stávající ropné plošiny a omezili budoucí těžbu. 12. Příspěvek biologické rozmanitosti a ekosystémů k dosažení rozvojových cílů tisíciletí – Konference o biologické rozmanitosti – Nagoja 2010 (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem programu je společná rozprava o následujících zprávách: – otázka k ústnímu zodpovězení, kterou pokládá Jo Leinen jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Radě, o klíčových cílech konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti, která se bude konat ve dnech 18.–29. října 2010 v Nagoji (O-0111/2010 – B7-0467/2010); – otázka k ústnímu zodpovězení, kterou pokládá Jo Leinen jménem Výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin Komisi, o klíčových cílech konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti, která se uskuteční ve dnech 18.–29. října 2010 v Nagoji (O-0111/2010 – B7-0468/2010); – otázka k ústnímu zodpovězení, kterou podkládá Michèle Strifflerová jménem Výboru pro rozvoj Radě, o příspěvku biologické rozmanitosti a schopností ekosystémů k rozvoji a dosažení rozvojových cílů tisíciletí (O-0107/2010 – B7-0464/2010); – otázka k ústnímu zodpovězení, kterou pokládá Michèle Strifflerová jménem Výboru pro rozvoj Komisi, o příspěvku biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb k rozvoji a dosažení rozvojových cílů tisíciletí (O-0108/2010 – B7-0465/2010). Karin Kadenbach , zastupující autora. – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, před několika dny jsem se setkala se skupinou novinářů a hovořili jsme o otázkách, které byly tento podzim mému srdci zvlášť blízké. Jednou z nich je, zcela oprávněně, biologická rozmanitost. Jak víte, v Nagoji se zanedlouho bude konat Konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti, a mám tu čest a potěšení zúčastnit se jí v rámci parlamentní delegace a jako spoluautorka rezoluce o biologické rozmanitosti, o které se bude v Nagoji hlasovat. Rozmlouvala jsem tedy s novináři a byla jsem dotázána, jak si můžeme dovolit takový luxus, jako je, řekněme, záchrana bobra. V mé vlasti, Dolním Rakousku, se podařilo zachránit druhy ohrožené vyhubením, které se nyní rozptylují do

37

38

CS


širšího okolí – k jisté mrzutosti zemědělců a lesníků, jejichž city vůči bobrům jsou poněkud odlišné. Zatímco Evropská unie a mnohé agentury v členských státech za podpory nevládních organizací vynakládají obrovské úsilí na ochranu druhů, tento rozhovor znovu ukázal, že mnozí lidé považují ochranu a udržení biologické rozmanitosti za jakýsi luxus. Ptají se, zda EU nemá na práci nic naléhavějšího než zachraňovat pár ohrožených orchidejí nebo živočišných druhů. |Má snad nějaký význam, ptají se často lidé, zda je v zoologické zahradě k vidění 500, nebo jen 499 různých živočichů? Dámy a pánové, pro tyto lidi je téma zachování druhů a biologické rozmanitosti stěží jednou z priorit. Buďme upřímní; téma biologické rozmanitosti není ani zdaleka tak důležitým bodem politické agendy, jako je například téma hospodářského růstu nebo bezpečnosti. Mělo by jím však být, protože důležitost této problematiky podceňujeme. Problematika zachování druhů – a to je důvod, proč o tom hovořím – není jakousi charitativní institucí pro ubohou drobnou havěť, bez které bychom se měli snadno obejít. Nechci, abyste mě nesprávně pochopili: zachování druhů jistě souvisí s láskou k flóře a fauně, ale v zásadě se týká bezpečnosti, politiky na trhu práce a migrační politiky. Při diskusích o biologické rozmanitosti se totiž často zapomíná na význam, který mají živočichové a rostliny pro náš ekosystém. Jsou poskytovateli přírodních služeb a udržují náš ekosystém v chodu. Jen díky množství různých druhů a jejich vzájemnému působení nejsou naše pobřeží zničená erozí, nedochází k sesuvům půdy a vodní masy mají samočistící schopnost. Hovoříme zde o jednom ze základních prvků udržitelného rozvoje, s důležitým zbožím a službami, jako je poskytování potravin, vázání uhlíku a regulace vodních toků – faktory, jež tvoří základ hospodářské prosperity, sociálního blahobytu a kvality života. Pokud druhy vyhynou, poruší se přírodní rovnováha – což vyvolá nebezpečný dominový efekt. Nahrazení služeb, jež tyto rostliny a živočichové poskytují, je nákladná záležitost. A konečně, určité oblasti a přírodní stanoviště se stávají neobyvatelnými nebo již nemohou být nadále využívány. V důsledku toho hrozí, že tato stanoviště již nebudou moci ekosystému své cenné zboží a služby poskytovat. A nejen to; všichni se obáváme možných dalších důsledků, jako je nezaměstnanost, nedostatečná bezpečnost a emigrace. Ochrana druhů je tak zcela nepochybně problematikou, která se dotýká řady politických oblastí. Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin to nedávno zdůraznil a intenzivně usiloval o to, aby se seznámil s postojem Evropského parlamentu. Ráda bych uvedla několik čísel. Vědci odhadují, že nahrazení těchto přírodních služeb a řešení důsledků, jako je nezaměstnanost a migrace, by si vyžádalo 7 % hrubého světového příjmu. Jestliže vás to nešokuje, existují ještě další čísla. Podle nejnovější studie vypracované Evropskou komisí je 25 % evropských živočišných druhů ohroženo vyhubením. Ve stejné studii se také uvádí, že pobřežní ekosystémy Evropy jsou trvale devastovány. Podobně chátrají také některé oblasti se značnou biologickou rozmanitostí. A naopak, oblasti rozvíjející se v důsledku lidské činnosti, jako jsou průmyslové zóny, obytné komplexy a dopravní infrastruktura, se od roku 1990 rozšířily o 8 %. Dámy a pánové, jak je vám známo, ne všichni účastníci jednání v Nagoji jsou zajedno v tom, čeho by tato konference měla dosáhnout. Rozvinuté země chtějí velké cíle, nevládní organizace chtějí ambiciózní cíle, zatímco hospodářské subjekty se – podle očekávání – spokojují s realistickými cíli. Dle mého názoru musí EU v Nagoji nasadit laťku vysoko a, stejně jako zde v Evropě, musí usilovat o větší zapojení podnikatelských kruhů – zejména průmyslových odvětví a oborů, jež spotřebovávají velké množství biologických zdrojů. EU se může rozhodnout, zda chce být dobrým, nebo špatným příkladem.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Dámy a pánové, máme již říjen a mnoho lidí v Evropě dosud vůbec neslyšelo o tom, že tento rok byl vyhlášen mezinárodním rokem biologické rozmanitosti. Zajistěme společně, aby se biologické rozmanitosti dostalo takové pozornosti, jakou zasluhuje a jakou potřebuje, má-li nám i do budoucna poskytovat své ekologické služby. Dovolte mi zopakovat jedno často citované indické přísloví: „Až bude pokácen poslední strom, až bude otrávena poslední řeka, až bude ulovena poslední ryba, teprve pak zjistíte, že peněz se nenajíte.“ Gay Mitchell, zastupující autora. – Paní předsedající, jsem rád, že mohu vystoupit v této rozpravě. V minulém týdnu jsem vedl parlamentní delegaci na summitu OSN o dosaženém pokroku při plnění rozvojových cílů tisíciletí. Po celou dobu trvání summitu a na každé doprovodné akci mne naplňovalo úžasem nadšení mých kolegů, vlád, mezinárodních organizací a obyčejných lidí, kteří jsou odhodláni dosáhnout ambiciózních cílů stanovených v roce 2000. Určitého pokroku bylo dosaženo a na mnohé můžeme být hrdi, ale je třeba udělat ještě mnohem více. Rychle se zlepšuje přístup ke vzdělání. Účast na školní výuce v subsaharské Africe dosáhla 76 % a v severní Africe 94 %. Zlepšuje se přístup k pitné vodě. Do roku 2015 bude mít 86 % obyvatel rozvojového světa přístup k nezávadné pitné vodě – což je v porovnání se 71 % v roce 1990 nárůst. Ve čtyřech regionech – severní Africe, Latinské Americe a Karibiku, východní Asii a jihovýchodní Asii – byly cíle v přístupu k pitné vodě již splněny. Zlepšuje se přístup k energii. V severní Africe je téměř všeobecný přístup k elektrické energii. Jistého pokroku již bylo jednoznačně dosaženo, je však třeba vykonat ještě mnohem více. Od náměstka tajemníka Organizace spojených národů jsme se dozvěděli, že v příštích pěti letech musíme skutečně nasadit sprint v cílové rovince. Jedna miliarda dětí žije v chudobě, 1,4 milionu dětí ročně umírá, jelikož tyto děti nemají přístup k nezávadné pitné vodě, a dalších 2,2 milionu dětí ročně umírá, protože nebyly očkovány vakcínami, jež jsou v rozvinutém světě tak snadno dostupné a které my máme již více než 30 let. Cíl 7 rozvojových cílů tisíciletí má zajistit udržitelnost životního prostředí. Tento cíl sestává z několika dílčích cílů. Snad nejobsažnější je cíl 7b: „do roku 2010 zastavit úbytek biologické rozmanitosti a dosáhnout podstatného snížení tempa úbytku“. K ukazatelům biologické rozmanitosti mimo jiné patří podíl lesní plochy na rozloze státu, emise CO2, podíl celkového množství využívaných vodních zdrojů, spotřeba látek poškozujících ozonovou vrstvu a podíl využívaných lovišť ryb v rámci bezpečných biologických limitů. Snížení ztráty biologické rozmanitosti je proto klíčovou složkou rozvojových cílů tisíciletí. Sedmdesát procent světové chudiny žije ve venkovských oblastech a jejich přežití a prosperita na biologické rozmanitosti přímo závisí. Také městská chudina je na biologické rozmanitosti závislá, a to na službách ekosystému, jako je udržování kvality vzduchu a vody a rozklad odpadu. Stěží lze pochybovat o tom, že biologická rozmanitost a změna klimatu postihnou v první řadě světovou chudinu. Postihnou země jako Tuvalu na polynéských ostrovech – zemi, která je pouhých čtyři a půl metru nad mořskou hladinou – a Maledivy, kde prezident Nasheed letos uspořádal zasedání vládního kabinetu pod vodou, aby upoutal pozornost na to, že koncem tohoto století by se tato země skutečně mohla ocitnout pod vodou. Vyzývám členské státy a Komisi, aby dodaly nový podnět globální alianci proti změně klimatu a jejímu podpůrnému aparátu, skrze nějž posílí budování kapacit v rozvojových

39

40

CS


zemích a jejich znalostní základny v souvislosti s očekávanými dopady ztráty biologické rozmanitosti a účinně je začlení do rozvojových plánů a rozpočtů. Rovněž jsem poukázal na skutečnost, že programy zaměřené na ochranu biologické rozmanitosti a snižování chudoby musí reagovat na prvořadé potřeby chudého obyvatelstva a klást větší důraz na řízení životního prostředí na konkrétních místech, zajistit přístup ke zdrojům biologické rozmanitosti, provedení pozemkové reformy a uznání zvykové držby půdy. Do roku 2050 bude na zemském povrchu žít o dvě miliardy obyvatel více, a 90 % z nich se narodí tam, kde se dnes nachází rozvojový svět. Dovolíme-li, aby v těchto zemích přetrvávala nejhorší chudoba, dojde k rozsáhlé migraci z jihu na sever a nerovnost může dokonce vyvolat světový konflikt. Mnozí z nás nevěřili, že by za našeho života mohla padnout Berlínská zeď. Nyní jsou země dříve ovládané Sověty našimi partnery v EU, a považujeme to za samozřejmost. Padnout může také zeď chudoby mezi severem a jihem a můžeme vytvořit svět, který bude lepší a bezpečnější – místo, kde můžeme mít nové partnery a prostředí bezpečné pro nás všechny. PŘEDSEDAJÍCÍ: DIANA WALLIS Místopředsedkyně Joke Schauvliege, úřadující předsedkyně Rady. – (NL) Paní předsedající, vážení poslanci, především vám děkuji za možnost dnes se vyjádřit k tomuto velmi důležitému tématu, totiž k biologické rozmanitosti. Ve svých závěrech ze dne 15. března 2010 nazvaných „Biologická rozmanitost: globální a evropská vize a cíle a mezinárodní systém přístupu a sdílení přínosů po roce 2010“ Rada zdůraznila, že biologická rozmanitost by měla být zachována a mělo by se zamezit nevratnému poškození ekosystémů a jejich funkcí, v neposlední řadě proto, aby byla zajištěna sociální a hospodářská stabilita a bylo dosaženo rozvojových cílů tisíciletí. Rada připomněla, že biologická rozmanitost má zásadní význam pro celosvětový boj proti hladu a pro zajištění bezpečnosti potravin a že také rozhodujícím způsobem přispívá k tvorbě prosperity a snižování chudoby. Ve většině rozvojových zemí je spojitost mezi ochranou ekosystémů na jedné straně a zaměstnaností, příjmem a životní úrovní na straně druhé mnohem užší než v EU. Na 10. zasedání Konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti chce EU prostřednictvím realistického a ambiciózního přístupu aktivně a konstruktivně přispět ke globálnímu konsensu o opatřeních, jež bude třeba přijmout na podporu biologické rozmanitosti po roce 2010. Půjde mimo jiné o opatření, jimiž lze rozvinout perspektivu strategického plánu na období po roce 2010, který může mít například časový horizont do roku 2020, vizi, která může mít časový horizont do roku 2050, perspektivu z hlediska dílčích cílů a důležitých mezníků souvisejících s měřitelnými ukazateli, a konečně perspektivu zavedení vhodných prostředků monitoringu, hodnocení a následné kontroly. Zasedání Valného shromáždění Organizace spojených národů na vysoké úrovni, které se konalo v New Yorku před dvěma týdny, dne 22. září, bylo dobrou příležitostí vyzvat mezinárodní společenství, aby uznalo kritický stav biologické rozmanitosti v celém světě, a také zdůraznit potřebu bránit základ života na Zemi v zájmu lidstva a budoucích generací a přijmout vhodná opatření na všech úrovních.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Pokud jde o technickou podporu pro nejméně rozvinuté země, Rada se domnívá, že v boji proti ztrátě biologické rozmanitosti, proti změně klimatu a proti rozšiřování pouští je nezbytné rozvíjet a přenášet osvědčené postupy a technologie. Důležité je dosáhnout koordinovaného postupu a uspokojivě a účelně využívat zdroje. Pokud jde o financování, Rada je toho názoru, že vytvoření efektivního rámce pro politiku po roce 2010 a stanovení nového strategického plánu pro úmluvu o biologické rozmanitosti si vyžádá odpovídající mobilizaci prostředků ze všech možných zdrojů, které zahrnou veřejné i soukromé finance a k nimž budou patřit nové formy financování a finanční prostředky na opatření v rámci boje se změnou klimatu. Rada zastává názor, že je třeba věnovat pozornost uvolňování finančních prostředků na podporu biologické rozmanitosti, a za tím účelem změnit, zrušit nebo přeorientovat subvence, které poškozují biologickou rozmanitost. Nezbytným a prvořadým cílem je i nadále integrace biologické rozmanitosti do činností podnikatelských kruhů a do jiných odvětvových politik. Rada již dávno, v závěrech ze dne 5. prosince 2006, jimiž reagovala na Pařížské poselství o biologické rozmanitosti, poukázala na to, že biologická rozmanitost a udržování služeb ekosystémů by měly být zahrnuty do politického dialogu s partnerskými zeměmi a regiony. Tito partneři měli být v rámci procesu vyzváni, aby blíže specifikovali potřeby a upřednostnili je ve vnitropolitických a regionálních strategiích a plánech. Rada je i nadále přesvědčena, že integrace služeb ekosystémů a biologické rozmanitosti do programů rozvojové spolupráce a následná finanční podpora je jedinou cestou k dosažení hmatatelných výsledků. Ačkoli existuje jasná souvislost mezi Århuskou úmluvou o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí na jedné straně a biologickou rozmanitostí na straně druhé, je třeba si uvědomit, že tato úmluva byla vypracována v rámci Hospodářské komise pro Evropu Organizace spojených národů (UNECE). Tato úmluva je otevřená přistoupení jiných zemí, než jsou členové UNECE, avšak naši rozvojoví partneři v současné době nejsou jejími smluvními stranami. Chtěla bych vám poděkovat za váš zájem a těším se na vaši rozpravu, v níž se, jak jsem přesvědčena, objeví mnoho nových prvků. Janez Potočnik, člen Komise . – Paní předsedající, strategické cíle Evropské unie pro Nagoju jsou stanoveny v závěrech Rady ze dnů 22. prosince 2009 a 15. března 2010 a budou dále rozpracovány a upřesněny na zasedání Rady pro životní prostředí dne 14. října 2010. Pro Evropskou unii jsou prioritní zejména tři otázky. První je přijetí nového strategického plánu k této úmluvě na období 2011–2020. Měly by se do něj promítnout nejlepší dostupné vědecké poznatky o stavu biologické rozmanitosti a zároveň by měl poskytnout efektivní prováděcí rámec, který bude dostatečně ambiciózní, aby inicioval aktivnější činnost všech smluvních stran Úmluvy. To je zcela nezbytné, máme-li zabránit vyhubení dalších druhů a umožnit, aby biologická rozmanitost i nadále poskytovala důležité zboží a služby, na kterých my všichni, a zejména chudí lidé, závisíme. Druhou strategickou prioritou Evropské unie je dokončit jednání o protokolu o přístupu a sdílení přínosů, což zásadním způsobem přispěje k zachování a udržitelnému využití biologické rozmanitosti po roce 2010 a odpovídá závazku, který všechny smluvní strany Úmluvy přijaly na COP 8 v roce 2006. Toto očekávání do značné míry sdílejí smluvní strany rozvojových zemí, přičemž mnohé z nich to považují za svou nejvyšší prioritu.

41

42

CS


Třetí prioritou je zajistit mobilizaci dostatečných prostředků, jež umožní realizaci politického rámce biologické rozmanitosti včetně nového strategického plánu. EU se v rámci cíle, jejž v letošním roce přijala pro oblast biologické rozmanitosti do roku 2020, jako celek zavázala zvýšit svůj příspěvek k odvrácení globální ztráty biologické rozmanitosti, ale domnívám se, že můžeme být poměrně hrdi na to, co v současnosti již děláme. V období 2002–2008 poskytovala Evropská unie na podporu globální biologické rozmanitosti každoročně více než 1 miliardu USD, přibližně 740 milionů EUR, a to hlavně prostřednictvím tematického programu pro životní prostředí a přírodní zdroje v rámci nástroje rozvojové spolupráce, ale také prostřednictvím Evropského rozvojového fondu, přičemž oba tyto programy obsahují příslušná ustanovení týkající se biologické rozmanitosti. Členské státy také významně přispěly k nedávnému doplnění Světového fondu životního prostředí, přičemž na podporu biologické rozmanitosti se vyčleňuje 1,2 miliardy USD. To představuje 28% nárůst v porovnání s předchozím doplněním a nová iniciativa ve výši 1 miliardy EUR v rámci rozvojových cílů tisíciletí, kterou minulý měsíc oznámil předseda Barroso na Valném shromáždění OSN v New Yorku, může bezpochyby biologické rozmanitosti také prospět. Komise v současné době aktualizuje své vlastní údaje o rozvojové spolupráci související s biologickou rozmanitostí, k čemuž používá stejnou metodiku, jako použila při vyčíslení finančních prostředků souvisejících s klimatem, a samozřejmě vyzýváme členské státy ke stejnému postupu, abychom mohli v Nagoji předložit souhrnný údaj. Je třeba, abychom zvážili také jiné způsoby, jak můžeme přispět k rozhodnějšímu provádění úmluvy o biologické rozmanitosti a pomoci smluvním stranám rozvojových zemí splnit závazky, jež z ní vyplývají, zejména nový strategický plán pro období po roce 2010, který bude v Nagoji přijat. Hodláme v Nagoji spolu se svými partnery zkoumat způsoby a prostředky, jak toho dosáhnout. Ztráta biologické rozmanitosti, jak bylo již zmíněno, není pro zmírnění chudoby novou hrozbou. Cíl na rok 2010 v oblasti biologické rozmanitosti byl v rozvojovém plánu tisíciletí č. 7 zakotven již v roce 2002 a samotná EU při mnoha příležitostech výslovně zdůraznila důležité vazby mezi biologickou rozmanitostí a rozvojem. Ještě minulý měsíc předseda Barroso ve svém prohlášení na zasedání na vysoké úrovni o biologické rozmanitosti v rámci Valného shromáždění Organizace spojených národů podotkl, že naše schopnost skoncovat s chudobou a hladem a zlepšit zdraví dětí a matek závisí na tom, zda bude dlouhodobě k dispozici čerstvá voda, potraviny, léky a suroviny, jež poskytuje příroda. Opětovně na to poukazuje zpráva o rozvojových cílech tisíciletí za rok 2010, rámec politiky EU pro pomoc rozvojovým zemím při řešení problémů souvisejících se zajišťováním potravin a pracovní program Komise pro soudržnost politik ve prospěch rozvoje na období 2010–2013, který obsahuje konkrétní cíl v oblasti biologické rozmanitosti a doprovodných ukazatelů jako součást operačního rámce pro posílení soudržnosti politik EU s rozvojovými cíli. Novým aspektem jsou možná rostoucí znalosti a pochopení ohledně ekonomických dopadů ztráty biologické rozmanitosti a toho, v jaké míře tato ztráta podkopává vyhlídky na zmírnění chudoby v dlouhodobém měřítku. Mezinárodní studie Ekonomické aspekty ekosystémů a biologické rozmanitosti ukazuje, jak draho přijde ztráta biologické rozmanitosti a poškozování ekosystémů našemu hospodářství, včetně hospodářství rozvojových zemí. Takže to již není otázka morální, je to fakticky otázka kvality našeho

06-10-2010

06-10-2010

CS


života, a přesto zachování biologické rozmanitosti a ekosystémů není považováno za jednu z rozvojových priorit. Doufejme, že studie Ekonomické aspekty ekosystémů a biologické rozmanitosti přispěje ke změně této situace a k tomu, aby více našich partnerů v rozvojových zemích věnovalo otázce zachování biologické rozmanitosti a udržitelného využívání větší pozornost ve svých rozvojových strategiích; ale i v případech, kdy toto téma není ústředním bodem strategií podpory zemí a regionů, evropská rozvojová politika vyžaduje, aby ekologická a udržitelná správa přírodních zdrojů byla považována za průřezovou otázku, kterou je třeba začlenit do všech rozvojových činností. Nástroj pro rozvojovou spolupráci i Evropský rozvojový fond mají vyčleněny prostředky pro řešení otázek biologické rozmanitosti. Na závěr chci říci, že pokud jde o mechanismy pro zajištění práva na přístup k informacím a zapojení veřejnosti do rozhodování ohledně biologické rozmanitosti, EU plně podporuje návrh usnesení COP 10 o strategickém plánu, který vyzývá smluvní strany a další vlády, aby umožnily široké a efektivní zapojení do plné realizace cílů úmluvy a strategického plánu. Věříme také, že protokol o přístupu a sdílení přínosů by měl strany úmluvy zavázat, aby vytvořily vnitrostátní rámce, jež umožní tuzemským a místním společenstvím včas a kvalifikovaně rozhodovat, zda umožní přístup ke svým tradičním znalostem, či nikoli. Podpořil bych vše, co bylo řečeno autory dotazů, a jsem skutečně vděčen za jejich hodnotné příspěvky. Esther de Lange, jménem skupiny PPE. – (NL) Paní předsedající, paní Schauvliegeová, pane komisaři, nejdůležitější, oč vás požádáme zítra ve svém usnesení, budou ambiciózní, ale realistické cíle v Nagoji. Bylo by rozumné dohodnout se tam na opatřeních, která budou nejen chránit biologickou rozmanitost, ale také bojovat proti dopadům změny klimatu, pomohou dosáhnout rozvojových cílů tisíciletí – o tom již bylo dnes dost řečeno – a vytvoří zelená pracovní místa, v neposlední řadě i v Evropské unii. Trefit čtyři mouchy jednou ranou – tomu říkám zhodnocení peněz. Abychom toho však dosáhli, musí Evropská unie vystupovat jednotně. Řeknu vám upřímně: jsem v tomto ohledu poněkud skeptická. Slyšela jsem mnoho zmínek o prohlášení Rady z předchozích let a z března tohoto roku, ale slyšela jsem málo konkrétního. Chtěla bych nicméně doufat, že myšlení Komise, ale i Rady, od všeobecných proklamací v prohlášení ze dne 15. března pokročilo dopředu. Alespoň v to doufám – uvidíme 14. října. Doufám také, že se poučíme z minulých chyb; že se na další mezinárodní summit nevypravíme s neurčitým a všeobecným mandátem, a že tam my, Evropská unie, znovu nevyplýtváme všechen čas na vzájemné konzultace o tom, jak reagovat na vývoj, aniž bychom si ponechali čas na zaujetí vůdčího postavení, k němuž nás mimo jiné vyzvala paní Kadenbachová. Poslední bod, na který bych ráda upozornila, se týká začlenění biologické rozmanitosti do jiných politik. My, Parlament, jsme k takové soudržnosti v oblasti životního prostředí a dalších politik vyzvali v nedávné zprávě o biologické rozmanitosti v Evropské unii; stejně tak musíme začlenit biologickou rozmanitost na mezinárodní úrovni. Biologická rozmanitost se netýká jen životního prostředí nebo rozvojových cílů tisíciletí; také v jiných oblastech, jako je Světová obchodní organizace (WTO), musí být zájmům neobchodní povahy, jako je biologická rozmanitost, dána vyšší priorita. Pane komisaři, vím, že biologická rozmanitost vám leží na srdci. Doufám, že tuto zprávu o mezinárodním začlenění předáte svým partnerům na mezinárodní úrovni.

43

44

CS


Michael Cashman, jménem skupiny S&D. – Paní předsedající, byl jsem také s panem Mitchellem v OSN a zastupoval jsem Parlament v otázce rozvojových cílů tisíciletí. Chci poblahopřát Komisi k tomu, co dělá, ale zároveň informovat sněmovnu, že EU sice v těchto otázkách zaujímá vedoucí postavení v mezinárodním měřítku – v oblasti biologické rozmanitosti, změny klimatu a samozřejmě v oblasti zmírňování chudoby v rámci rozvojových cílů tisíciletí – ale, což je zajímavé, v OSN má pouze status pozorovatele. To se musí změnit, protože celosvětově jdeme v těchto otázkách v čele. Máme Rok biologické rozmanitosti, ale navrhoval bych, aby každý rok byl rokem biologické rozmanitosti. Naši občané – možná na galerii hostů, možná ti, kdo nás sledují ze svých domovů – se budou ptát, co to má s nimi společného. Bez povědomí veřejnosti a bez lepší informovanosti se nic nezmění. Musí si uvědomit, že rajčatová konzerva, kterou si vyberou v supermarketu, by tam bez biologické rozmanitosti nebyla. Potřebujeme komplexní informovanost o tom, co to znamená. Jak to perfektně vystihl pan Mitchell, tato zeď chudoby – a, mohu li dodat, vyloučení – musí padnout. Hovoříme v této sněmovně o politické soudržnosti, ale dovolte, abych některé z těchto otázek jen letmo zmínil: bez politické soudržnosti v otázkách přístupu k energii v rozvojovém světě, odlesňování, změny klimatu, bezpečnosti potravin, reformy všeobecné zemědělské politiky, společné rybářské politiky, spekulace s půdou, přírodních zdrojů a přístupu k vodě nikdy neuchráníme biologickou rozmanitost a nikdy neskoncujeme s utrpením světové chudiny. Gerben-Jan Gerbrandy, jménem skupiny ALDE . – Paní předsedající, zatímco diskutujeme o evropském postoji na summitu v Nagoji, za zdmi této sněmovny probíhá hon: nelítostný hon za zdroji, hon za ropou a plynem, za nerosty, za dřevem, za potravinami a vodou, hon za zdroji, které nám všechny poskytuje příroda. V jeho rámci chtějí čínští investoři vybudovat dálnici protínající národní park Serengeti, aby mohli využívat zdroje střední Afriky. Saúdští investoři vynakládají miliardy dolarů na budování 6 000 km silnic dešťovými lesy Konga, aby tam mohli otevřít obrovské závody na výrobu palmového oleje. Všichni chceme zastavit ztrátu biologické rozmanitosti, ale v reálném světě tento hon za zdroji naše cíle maří. Taková je realita. Jediným způsobem, jak zastavit ztrátu biologické rozmanitosti, je tedy radikální změna našeho chování. Potřebujeme biologickou rozmanitost kvůli potravě, příbytku, lékům, čistému vzduchu, vodě atd. Bez ní prostě nemůžeme přežít. Blížíme se kritickému bodu, za kterým bude škoda již nezvratná, a co víc, tento pohyb se zrychluje. V tom vidím naléhavost summitu v Nagoji, a stejnou naléhavost očekávám od ministrů a zástupců Komise, kteří na něm budou přítomni. K tomu, aby bylo této naléhavosti dosaženo, politické deklarace a usnesení bohužel nebudou stačit. Potřebujeme mnohem větší tlak. Proto jsem, spolu s mnoha kolegy na celém světě, zahájil internetovou kampaň. Chci, aby se k této otázce mohli vyjádřit všichni lidé, protože lidi to zajímá. Zajděte na Facebook, abyste zastavili ztrátu biologické rozmanitosti a tuto kampaň podpořili. Spolu s mnoha kolegy předložím těm, kdo budou v Nagoji rozhodovat, tisíce podpisů, aby si uvědomili, že lidé jsou na jejich vytrvalosti a houževnatosti závislí, a aby v Nagoji dosáhli úspěchu. Sandrine Bélier, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Paní předsedající, paní Schauvliegeová, pane komisaři, dámy a pánové, závazky přijaté v roce 1992 v Riu a v roce 2002

06-10-2010

06-10-2010

CS


v Johannesburgu nejsou dodržovány. Naše strategie zaměřené na zastavení ztráty biologické rozmanitosti nebyly úspěšné, a příčiny tohoto neúspěchu známe. Klima se mění, biologická rozmanitost se snižuje a lidstvo musí být připraveno přizpůsobovat se stále rychlejším a obtížnějším způsobem. V Nagoji, několik týdnů před Cancúnem, má Evropská unie možnost zasadit se o přizpůsobení našeho modelu hospodářského rozvoje tak, aby mohl čelit výzvám 21. století. Deregulace klimatu, zastavení ztráty biologické rozmanitosti a boj proti chudobě: tyto tři výzvy a reakce, skrze něž jim budeme schopni čelit, spolu úzce souvisejí. Jsme povinni navrhnout a zavést nový rozvojový model, který je spravedlivější, rovnější a udržitelnější. Takže mluvme jasně a prakticky. Usnesení Parlamentu určuje tři základní výzvy, jež nyní vyvolávají jisté otázky ohledně postoje Komise a Rady. První výzvou samozřejmě je zahájit zachování a obnovu biologické rozmanitosti. To předpokládá dostatečné financování, ukončení veškeré veřejné pomoci, jež biologickou rozmanitost poškozuje, a navýšení rozpočtu, který navrhujeme vyčlenit, na desetinásobek. Je však Evropská unie připravena uvolnit 0,3 % svého HDP na svou politiku zastavení ztráty biologické rozmanitosti a přesvědčit země OECD, aby učinily totéž? Druhou výzvou je cena, kterou lidstvo zaplatí za ztrátu biologické rozmanitosti a již teprve začínáme vyčíslovat. Má se za to, že je to přibližně 1 % světového HDP, ale toto číslo nezohledňuje sociální, kulturní, morální a vědeckou hodnotu biologické rozmanitosti. Je Evropská unie připravena postavit se proti monetizaci živých bytostí? Je odhodlána bránit společné dědictví lidstva a potvrdit, že přírodu nelze vyjádřit penězi a že není na prodej? A konečně třetí výzvou je zastavit drancování genetických zdrojů podniky a průmyslovými odvětvími. Jedním řešením je regulovat přístup ke genetickým zdrojům způsobem, který bude plně respektovat zejména práva původních a místních společenství. Evropská unie přece bude mít v těchto jednáních zvlášť velkou odpovědnost. Je s ohledem na tuto skutečnost připravena za prvé, bránit zásadu, že nikdo nemá patent na život, a za druhé, podpořit splacení ekologického dluhu zemím Jihu, a to jednoznačnou podporou myšlenky, že systém, který má být přijat, je třeba zavést se zpětnou platností? Nirj Deva, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, biologická rozmanitost není abstraktní pojem, který používají obskurní vědci při zkoumání některých zvláštností životního prostředí. Biologická rozmanitost je samotné jádro našeho přežití, přežití lidského rodu na této planetě. Vezměme si například nedávné výpočty provedené doktorem Pavanem Sukhdevem, které se týkají ztráty biologické rozmanitosti a její ceny. Jeho závěry ukazují, že jen odlesnění – ztráta plic Země, které přeměňují oxid uhličitý na kyslík a umožňují nám dýchat – stojí každý rok 4,5 biliony USD. Každoročně ztrácíme 4,5 bilionu USD na náhradách vzniklé škody, což je cena výrobního procesu kyslíku. To přibližně odpovídá výši obratu newyorské burzy. Kdybychom každý rok ztratili aktivum ve výši obratu newyorské burzy, jsem si jist, že každý v této místnosti by byl na nohou, ale protože se jedná o biologickou rozmanitost, nikomu to, jak se zdá, nevadí. Je to obrovská finanční částka nezbytná k nahrazení kyslíku, který jsme ztratili vykácením těchto stromů.

45

46

CS


Vezměme si zhroucení lovu tresky na Newfoundlandu v 90. letech dvacátého století. Náhrady vzniklé škody dosáhly 2 miliard kanadských dolarů. Ztratíme-li – a to se děje – část farmaceutického genetického materiálu, který pochází z biologické rozmanitosti, ztratíme tím suroviny v hodnotě 640 miliard dolarů. To je velmi závažný problém a potřebujeme seriózní osoby, které přijmou seriózní rozhodnutí. Kartika Tamara Liotard , jménem skupiny GUE/NGL. – (NL) Paní předsedající, za dva týdny všichni zamíříme do Nagoji v Japonsku, abychom tam jednali o biologické rozmanitosti. Jsem zvědavá, zda na jídelníčku, který nám budou servírovat naši hostitelé, bude tuňák obecný nebo velryba. Nicméně tam opět proběhne velká diskuse o tom, zda budeme nejprve projednávat otázku peněz nebo hovořit o cílech. Rozvojové země by daly přednost tomu, abychom se nejdříve zabývali finanční otázkou, a EU by preferovala, aby se zpočátku diskutovalo o cílech. Jedno je však jisté, totiž to, že ztrátu biologické rozmanitosti musíme zastavit za každou cenu. Náklady v případě nečinnosti přesáhnou podle odhadů do roku 2050 částku 4 000 miliard USD. Nečinnost proto není řešením, a proto mne znepokojuje, že například nová holandská vláda chce snížit rozpočet na rozvojovou pomoc – jeden z nejdůležitějších finančních zdrojů na boj proti ztrátě biologické rozmanitosti v rozvojových zemích – o 1 miliardu EUR. Chce-li EU v Nagoji skutečně něčeho dosáhnout, musí se ujmout vedení a raději sama vypracovat návrh rozumné zemědělské a rybářské politiky, než vyčkávat a přijít s návrhy k tomuto tématu až po Nagoji. Při reformě zemědělské politiky musíme hledět dál, než je pouhá udržitelná zemědělská politika, a musíme zaujmout pevný postoj. Vyzývám proto Komisi, aby převedla to, na čem se dohodneme v Nagoji, v návrhy, které lze změřit a kontrolovat, a aby vypracovala dlouhodobou vizi, a tak předešla vzniku situace, kdy bychom v roce 2011 opět museli říkat, že ztrátu biologické rozmanitosti jsme nedokázali zastavit. Anna Rosbach, jménem skupiny EFD. – (DA) Paní předsedající, biologická rozmanitost má – prostě a jasně – dopady na všechno. Na konferenci v Nagoji proto musíme bojovat o její zachování. Protože však neustále kácíme lesy, obděláváme panenskou půdu a přehrazujeme řeky, zjevně neexistují dostatečné znalosti a schopnosti, přijde-li na zahrnutí přírodních stanovišť a ekosystémů do vnitrostátních právních předpisů. Biologickou rozmanitost planety nepříznivě ovlivňuje vše od moderního zemědělství, rybolovu, rozvoje bytové výstavby, silničních sítí až po mnohá průmyslová odvětví. Ve špatném stavu je mořský život. Více než 60 % všech ryb a měkkýšů konzumovaných v EU bylo uloveno mimo ni. Máme nadměrný úlovek ryb a s obnovou jejich stavů jsou momentálně velké problémy. Baltské moře je znečištěné více než kdy v minulosti. Těhotným ženám ve Švédsku bylo doporučeno, aby nejedly ryby ulovené v jejich zemi. Členské státy EU možná přijaly opatření ke zlepšení přírodních podmínek, ale kde je ostatní svět? Co můžeme učinit, abychom pomohli jiným částem světa dosáhnout pokroku v jejich rozvoji? Globální biologická rozmanitost se v důsledku lidských činností bude snižovat – ať máme globální oteplování, nebo ne. Nesmíme zde však klást nerealistické požadavky. Biologické rozmanitosti nejlépe prospěje, zůstaneme-li realisty. Je proto nejvyšší čas, abychom nalezli praktická a realistická řešení pro zachování zdravého životního prostředí na Zemi. Claudiu Ciprian Tănăsescu (NI). – (RO) Úvodem bych chtěl zdůraznit, že je naprosto nezbytné, aby Evropská unie na zasedání COP 10 v Nagoji přijala jasný a jednotný postoj k otázce biologické rozmanitosti. Nepřijetí takového pevného, důsledného postoje by

06-10-2010

06-10-2010

CS


vedlo k dalšímu skandálnímu výsledku, jako byla konference CITES v březnu 2010. Proto bych byl rád, aby doporučení předložená Výborem pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin byla přijata bez výhrad, neboť mohou poskytnout nejlepší vodítko, jež Evropská unie může využít pro vypracování návrhu oficiálního postoje, který naši představitelé budou moci tento měsíc v Nagoji plně podpořit. Kromě těchto úvah nesmíme zapomínat, že v sázce není jen důvěryhodnost Evropské unie jako jasně myslícího, odpovědného partnera v procesu přijímání globálních rozhodnutí, ale také a především budoucí osud planety. Richard Seeber (PPE). – (DE) Paní předsedající, dovolte mi začít jednou drobností. Pan komisař Potočnik – kterého chovám ve vysoké úctě – uvádí čísla v dolarech, poté je, pravda, převádí na eura. Také pan Deva uvádí údaje v dolarech. Nemám o tom detailní přehled, ale vlastně nám to ukazuje, že diskuse o biologické rozmanitosti zjevně dosud do Evropy nedorazila. My v Evropě pravděpodobně ještě nejsme schopni vytvořit si o tom vlastní mínění a myslím si, že by bylo dobré vzít tuto rozpravu dostatečně vážně a zcela konkrétně si přeložit také číselné údaje. Vedeme tu totiž elitární diskusi, která se dle mého názoru odpoutala od toho, co se skutečně odehrává v domovech našich občanů. A domnívám se, že dokud se nám nepodaří dostat tuto diskusi do domovů a domácností v Evropě, nemáme naději na získání politické váhy zde, v Parlamentu. To znamená: domnívám se, že bychom nyní měli zvolit komunikační strategii, která toto téma, jak jsem již uvedl, přinese lidem, a až zjistíme jejich reakce, můžeme si stanovit si také konkrétní cíle. Pan komisař zmínil velice konkrétní cíle. Doufám, že je prosadí také v Nagoji, a doufám také, že Společenství bude vystupovat jednotně. To je na těchto mezinárodních konferencích vždy velkou výzvou. Domnívám se také, že samotné peníze nestačí. Mnozí kolegové poslanci požadují vyčlenit další finanční prostředky. To může být jedna cesta, ale pro dosažení úspěchu nestačí. Za druhé, jak bylo řečeno, je třeba změnit komunikační strategii; a za třetí, musíme zlepšit kvalitu údajů, které máme. Je jasné, že mnoho údajů dosud chybí, a domnívám se, že v této oblasti by Společenství mohlo učinit ještě leccos konkrétního se svým problémem ve výzkumu. Jak víte, mým oblíbeným tématem je voda. Rozjíždíme-li například novou rybářskou politiku, máme ještě dodatečně co dohánět, pokud jde o druhy, jež potřebují ochranu. Ministři pro rybolov pravděpodobně znovu schválí příliš vysoké rybářské kvóty a biologická rozmanitost bude opět odsunuta stranou. Domnívám se tedy, že tím naše sněmovna získává reálnou příležitost ukázat, že své výroky myslíme vážně. A uvidíme, jak budou tyto návrhy pak vypadat. Kriton Arsenis (S&D). – (EL) Paní předsedající, pane komisaři, představitelé Rady, my v této sněmovně skutečně vášnivě diskutujeme o cílech a o plnění nových cílů v oblasti biologické rozmanitosti. Avšak ve stejné chvíli, kdy vedeme tuto rozpravu, hrozí, že se jednání zcela zhroutí, a na vině budeme my, na vině bude Evropská unie. Proto se chci obrátit na Radu a vyzvat ji ke změně jejího postoje. Potřebujeme „odblokovat“ jednání o protokolu o přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů (ABS). Pokud to neuděláme, nejen že fakticky poneseme vinu za pokračování situace, která podporuje biologické pirátství a je v současnosti zločinem na místních společenstvích a na přírodních zdrojích; promrháme také další příležitost pro životní prostředí, jednání se zhroutí a budeme mít druhou Kodaň.

47

48

CS


Proto naléhavě vyzývám Radu, aby se tímto problémem detailně zabývala. Musíme změnit svůj postoj dříve, než to bude Evropská unie, která poprvé ve své historii zapříčiní zhroucení jednání o životním prostředí. Chris Davies (ALDE). – Paní předsedající, v průběhu této rozpravy je výzva, které čelíme, snažíme-li zvrátit ztrátu jedinečných druhů života, stále zjevnější a tíživější. Na konferenci o biologické rozmanitosti zazní mnohé o potřebě přijmout správná opatření, ale pokud se všichni spokojíme s přijetím deklarace plné zbožných přání, dosáhneme velmi málo. Doufám, že můžeme stanovit soubor cílů a mechanismů finanční podpory – které jsou nepochybně spojeny s přístupem k biologickým zdrojům – tak, aby měly nějaký smysl. Doufám, že dokážeme zajistit, aby byly stanoveny postupy pro hodnocení a potvrzení plnění, a doufám, že dokážeme přijmout ustanovení o častém přezkumu cílů a o zlepšování těchto postupů, k němuž bude muset později dojít. Je zcela jasné, že není v silách této konference zastavit ztrátu biologické rozmanitosti; její tempo je prostě příliš rychlé. Dokážeme-li však alespoň zavést mechanismy a systém, který nakonec tuto ztrátu zpomalí a jednoho dne snad i zvrátí, bude to hodnoceno jako úspěch. Bas Eickhout (Verts/ALE). – (NL) Paní předsedající, především bych rád upřímně poděkoval panu komisaři Potočnikovi za jeho zanícení pro uchování biologické rozmanitosti. Víme, že má srdce na pravém místě a že o to intenzivně usiluje. Z tohoto pohledu, pokud jde o závazek Evropy vůči Nagoji, vypadají věci nadějně. Musíme se však ještě shodnout na cílech v dílčích oblastech, jako je rybolov, zemědělství a lesnictví. Ve všech těchto oblastech stále ještě očekáváme ambiciózní cíle, v neposlední řadě i ze strany Evropy. Ještě důležitější však je, že nakonec, po návratu z Nagoji, to musí být převedeno do evropské politiky. V příštím roce budeme přezkoumávat naši zemědělskou a rybářskou politiku. Pan komisař nám řekl, že se také snaží zajistit, aby se v nich jednoznačně objevil pojem „biologická rozmanitost“. Rada však mlčí. Mám proto otázku k úřadující předsedkyni paní Schauvliegeové, co hodlá dělat Rada v blízké budoucnosti. Můžeme samozřejmě v Nagoji dát hezké sliby, ale co uděláme v blízké budoucnosti se svou vlastní rybářskou a zemědělskou politikou? To bude nyní skutečně důležitě; jinak naše sliby v Nagoji budou jen prázdnými slovy. Peter van Dalen (ECR). – (NL) Paní předsedající, zítra budeme hlasovat o návrhu usnesení ke konferenci v Nagoji a ve svém vystoupení bych rád upoutal pozornost na pozměňovací návrh 1, který jsme, paní de Langeová a já, předložili jménem našich dvou skupin. Tento pozměňovací návrh opětovně potvrzuje zásadu, že formy života a životní procesy nesmí podléhat patentovým právům. Proto požaduje výjimku pro pěstitele, která umožní volné šlechtění rostlinných odrůd. Bez ní hrozí, že přežít budou schopny jen podniky s největším množstvím peněz a s největšími patentovými portfolii. Pouze ty by pak rozhodovaly, které odrůdy budou dodávány na trh, a to by rozhodně biologické rozmanitosti neprospělo. Proto vás důrazně vyzývám, abyste věnovali pozornost pozměňovacímu návrhu 1 a podpořili ho při zítřejším hlasování. Oreste Rossi (EFD). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, ve dnech 18.–29. října se v Japonsku bude konat COP 10 o biologické rozmanitosti a je důležité, aby Parlament věděl, co hodlá Rada navrhnout za účelem ochrany a zaručení biologické rozmanitosti.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Výzkum ukázal, že při studiu 4 000 rostlin bylo celých 22 % označeno za ohrožené. To znamená, že každé páté rostlině hrozí vymizení a – což je další alarmující statistický údaj, – že zmizí také mnohé rostliny, které dosud ani nebyly objeveny. Totéž platí i o mnoha živočišných druzích. Zároveň hrozí, že v případě rostlin ztratíme aktivní přísady, které jsou zásadně důležité pro průmyslová odvětví zabývající se vývojem nových produktů, jež mohou pomoci v boji proti dosud nevyléčitelným chorobám. Pokud jde o živočichy, budou-li vyhubeni, ztratíme typické znaky, které jsou pro naši planetu důležité. Letos v září schválil Evropský parlament nařízení EU k tomuto tématu jasnou většinou hlasů, která nutně zavazuje Radu ke stejnému přístupu. Neměli bychom zapomínat, že boj proti chudobě, a tedy i proti hladu, je veden také zachováváním bohatství našich přírodních zdrojů, naší neocenitelné flóry a fauny, bohatství, které si nemůžeme dovolit ztratit a pro jehož zachování musíme učinit vše, co je v našich silách. Licia Ronzulli (PPE). – (IT) Paní předsedající, v roce 2002 přijali představitelé vlád z celého světa závazek do roku 2010 výrazně snížit ztrátu biologické rozmanitosti. Tento cíl byl předkládán a zdůrazňován na různých mezinárodních fórech, přesto jej bohužel nebylo dosaženo. Tempo této ztráty z naší planety se zrychlilo až k bodu, kdy probíhá nejméně 100krát rychleji než přírodní cykly, a za posledních 50 let dosáhlo bezprecedentních hodnot. V Evropě je ohrožen vyhubením každý šestý savec a zmizí-li jeden druh, může to vyvolat dominový efekt u všech ostatních. Za posledních 30 let bylo na této planetě ztraceno nejméně 30 % všech živočišných a rostlinných druhů. Bez ambiciózních cílů, které je třeba okamžitě přijmout, bude ztráta biologické rozmanitosti, ke které dojde ode dneška do roku 2050, Evropu stát 1 100 miliard EUR – což zaznělo již vícekrát a potvrdil to i Světový fond pro ochranu přírody (WWF). Z toho důvodu, jak zdůraznila ve své otázce paní Strifflerová, představuje ochrana biologické rozmanitosti důležitý prvek rozvojových cílů tisíciletí a strategie Evropa 2020. Podporovat biologickou rozmanitost znamená mít k dispozici více zbraní pro boj s extrémní chudobou a hladem díky provádění politik udržitelnosti životního prostředí, jež zachovají naši bohatou a úrodnou planetu. Potřebujeme novou strategickou vizi a nové cíle, jež zohlední neustálou ztrátu druhů a budou ztělesňovat význam, který tomuto problému přikládáme. Edite Estrela (S&D). – (PT) Hovoříme-li o zachování biologické rozmanitosti, hovoříme také o boji proti změně klimatu, bezpečnosti potravin, veřejném zdraví, boji proti chudobě, dosažení rozvojových cílů tisíciletí a udržitelném rozvoji planety; jinými slovy, o naší společné budoucnosti. Jak bylo v této sněmovně již řečeno, Evropská unie musí na konferenci v Nagoji vystupovat jednotně a udělat vše, co bude moci, pro dosažení dobrých výsledků. K tomu, abychom zachránili nejohroženější druhy flóry a fauny, je zapotřebí politické vůle. Někteří poslanci již také řekli, že náklady spojené se ztrátou biologické rozmanitosti jsou v řádu 50 miliard EUR ročně: jinými slovy, přibližně 1 % hrubého domácího produktu. Rovněž tu však zaznělo – a existují studie, které to potvrzují –, že do roku 2050 se tyto náklady mohou zvýšit na 7 % hrubého domácího produktu, ale návratnost investic do zachování biologické rozmanitosti je 100krát větší. Biologická rozmanitost je důležitá pro zmírnění změny klimatu a přizpůsobení, například vzhledem k úloze pozemních a mořských ekosystémů jako hlavních úložišť uhlíku.

49

50

CS


Doufáme proto, že z konference vzejdou dobré výsledky. Doufá v to evropská veřejnost, a také my doufáme, že tyto výsledky zvýší její informovanost o těchto výzvách, kterým musíme všichni čelit. Paul Nuttall (EFD). – Paní předsedající, „biologická rozmanitost“ je výraz, kterým se, jak často slýchám, navzájem častují eurokraté, poslanci parlamentu a lobbisté po celém Bruselu. Pochybuji však o tom, že kdokoli zde ji skutečně dokáže definovat, protože vsadím poslední groš na to, že to nedovede nikdo z vás. Kupodivu si myslím, že má smysl, abyste rozuměli tomu, o čem hovoříte, tvoříte-li právní předpisy pro celou EU. Avšak co onen pohodlně neurčitý a nejednoznačný výraz „biologická rozmanitost“ vlastně znamená? Protože pravda je taková, že neexistuje žádný přesný počet druhů, ať již na usedlosti v Cumbrii nebo v předměstí Liverpoolu, ba ani v lese v Cheshire, a vyzývám Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, aby buď předložil nějakou přesnou definici, nebo aby takové nepřesné výrazy přestal používat. A, dovolte mi otázku, kde je hranice oblasti biologické rozmanitosti? Dá se vůbec použít pro příbřežní mořská prostředí? A pokud ano, proč tolik chcete budovat monstrózní větrné elektrárny, které škodí volně žijícím živočichům a dokonce ani nefungují! Buďme upřímní, nemáte nejmenší ponětí. V tom, co navrhujete, není jasné myšlení, soudržná politika a ani logika. Chystáte-li se kázat, což právě činíte, pohlédněte nejprve do zrcadla, udělejte si pořádek ve vlastním domě a začněme od katastrofy, kterou je společná rybářská politika. (Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu) Chris Davies (ALDE). – Paní předsedající, divil bych se, kdyby pan poslanec souhlasil s tím, že doslova každý den na této planetě ztrácíme jedinečné formy života a že je nutné postupovat mezinárodně, chceme-li tomu čelit? V jeho poznámkách jsem neslyšel nic, co by nasvědčovalo tomu, že s tím souhlasí, ale vyzývám ho, aby svůj postoj této sněmovně vysvětlil. Paul Nuttall (EFD). – Paní předsedající, uspořádejme si pár faktů. Chcete-li příklady druhů, které vymírají, existuje k tomu množství pochybných statistických údajů – vezměte si například ledního medvěda. Lidé stále říkají, že populací ledního medvěda ubývá. Avšak ve skutečnosti je populace ledního medvěda dnes větší, než byla v 40. letech dvacátého století. Souhlasím, že druhy mizí, ale nedomnívám se, že Evropská unie – která je zásadně nedemokratická, lidí v Británii se na to nikdy nikdo neptal, – je fórem, které by mělo o této záležitosti rozhodovat. Rozhodovat by se mělo v národních státech. Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Pane komisaři Potočniku, chtěl bych kolegy poslance varovat před vírou, že Evropská unie může dosáhnout svého cíle. Je správné, abychom v Nagoji chtěli zaujmout vedoucí postavení při ochraně biologické rozmanitosti, ale dokonce ani Evropská unie není schopna ztrátu biologické rozmanitosti zastavit. Buďme proto opatrní a podívejme se, jaké jsou naše vlastní cíle. Pan komisař Potočnik, který pochází ze slovinské zemědělské rodiny – sám pocházím z maďarské zemědělské rodiny –, by také chtěl upoutat pozornost na velký rozpor mezi biologickou rozmanitostí a zemědělskou regulací. Na jedné straně poskytujeme zemědělcům podporu, aby zakládali

06-10-2010

06-10-2010

CS


umělá hnízdiště pro ptáky, ale na druhé straně v rámci podpory pastvin nařizujeme, že plocha stromů a keřů nesmí zabírat více než jednu třetinu a že zemědělci musí všechny stromy nad tento limit vykácet. Jinými slovy, počet stanovišť ptáků a jiných živočichů snižujeme. Budoucí společná zemědělská politika musí sladit biologickou rozmanitost se zemědělskými subvencemi. Plně souhlasím se zprávou v tom, že musíme určit hodnotu aktiv ochrany životního prostředí, včetně tržní hodnoty biologické rozmanitosti, která se určuje velmi obtížně. Proto je velmi důležité, abychom v budoucnu zemědělce povzbuzovali a odměňovali, neboť trh to nečiní. Corina Creţu (S&D). – (RO) Zajištění udržitelnosti životního prostředí je jedním z rozvojových cílů tisíciletí, který má přímé, závažné důsledky pro lidský život. Znečištění a bezohledné využívání zemědělské půdy, lesů a vodních zdrojů způsobují změnu klimatu, která ohrožuje přírodní zdroje planety. Chtěla bych se zmínit o jedné z nejzávažnějších hrozeb, totiž o stále obtížnějším přístupu k vodním zdrojům, který lidstvo staví před pochmurné vyhlídky, že v roce 2050 bude přibližně 45 % světového obyvatelstva ohroženo nedostatkem vody. Valné shromáždění OSN bohužel až letos deklarovalo, že právo na čistou, kvalitní pitnou vodu a právo na hygienickou očistu jsou základními lidskými právy, která jsou potřebné k životu. Tato deklarace však je přijímána v době, kdy již více než čtvrtina obyvatelstva planety nemá přístup k pitné vodě a k přiměřené hygieně. Míra nemocnosti a úmrtnosti v důsledku pití vody nevhodné k lidské spotřebě zůstává za těchto okolností znepokojivě vysoká, zejména u dětí. Proto se domnívám, že Evropská unie musí na konferenci v Nagoji prosazovat mnohem rychlejší a účinnější řešení těchto problémů v rozvojovém světě, jež prohlubují chudobu a bezvýchodnost. Myslím si, že historická odpovědnost, kterou mají rozvinuté země za materiální a ekologický stav planety, by měla posloužit jako další argument na podporu politik, jež budou směřovat proti dosavadnímu trendu, který povzbuzuje k neudržitelnému využívání přírodních zdrojů v rozvojových zemích závislých na vývozu surovin. Mario Pirillo (S&D). – (IT) Paní předsedající, pane komisaři, 18. října začne v Japonsku desátá mezinárodní konference o biologické rozmanitosti. Evropská unie se ji zúčastní, nehledě na to, že cíle stanoveného v roce 2001, totiž zastavit do roku 2010 ztrátu biologické rozmanitosti, nebylo dosaženo. Studie z poslední doby ukazují, že naše přírodní zdroje jsou vážně ohroženy, zejména mořské oblasti zemí Středomoří. Evropská unie iniciovala důležitá opatření pro boj proti změně klimatu, ale musí vyvinout větší úsilí o ochranu biologické rozmanitosti: závazek Komise navýšit financování programu Natura 2000 a zaujmout rozhodnější postup při výkonu kontrolních pravomocí, které jí byly úmluvou svěřeny. Jaká opatření jsou přijímána, aby se snížilo zaostávání při plnění směrnic Natura 2000? Daciana Octavia Sârbu (S&D). – (RO) Uvážíme-li nejen dopad ničení biologické rozmanitosti na životní prostředí, ale i dopady sociální a finanční, důležitost nadcházející konference v Nagoji nelze podcenit. V Maďarsku došlo k ekologické katastrofě, při níž zahynuly čtyři osoby, bylo zasaženo sedm měst a ekosystémy několika řek a která hrozila i zasažením Dunaje a delty Dunaje v Rumunsku. Poskytuje nám nejen smutné pozadí pro dnešní rozpravu, ale také vážný podnět pro přijetí silnějších opatření na ochranu životního prostředí a biologické

51

52

CS


rozmanitosti. Nadešel čas, abychom znovu oživili diskusi o zákazu používání nebezpečných látek v těžebním průmyslu, aby se s těmito tragédiemi skoncovalo. Usnesení o biologické rozmanitosti, které předložil Výbor pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin, obsahuje mnoho důležitých bodů. Ráda bych však poukázala na některé, které považuji za zásadní. Za prvé, hlavním cílem jednání by mělo být přijetí ambiciózních, konkrétních cílů, které se dotýkají více oblastí a oborů činnosti od stavebnictví a dopravy až po lesnictví a zemědělství. Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Jako člen Výboru pro životní prostředí jsem hluboce znepokojen výsledky posledních studií, v nichž se objevují alarmující statistiky v oblasti ztráty biologické rozmanitosti v Evropské unii. Naléhavost tohoto problému vyžaduje zintenzivnění úsilí na úrovni EU a členských států, považuji tedy za zásadní, aby na konci října Komise a členské státy na konferenci v japonské Nagoji vystupovaly jednotně a zvýšily tak účinnost svých postupů a dosahování měřitelných, realistických a časově závazných cílů. Rád bych také zdůraznil, že je třeba cíleně informovat soukromý sektor o hospodářských výhodách boje za ochranu biologické rozmanitosti a o návratnosti investic do její ochrany. Ztráta biologické rozmanitosti totiž již nyní snižuje úroveň blahobytu občanů a způsobuje hospodářství miliardové škody, které do roku 2050 mají vystoupat do výše několika miliard. Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Evropu lze rozčlenit do devíti rozdílných biogeografických regionů podle podobných klimatických, topografických, geologických a vegetačních rysů. Podunají patří ke 20 největším ekoregionům na světě. Biologická rozmanitost tohoto regionu je mimořádně bohatá. Představuje domov pro 2 000 rostlinných a 5 000 živočišných druhů. Dunajská delta je od roku 1991 zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO a v Podunají existuje několik zvláště chráněných oblastí a zvláštních oblastí ochrany v rámci sítě Natura 2000. Vzhledem k tomu, že Dunaj a dunajská delta mají jedinečný a křehký ekosystém, který je domovem pro vzácné druhy rostlin ohrožené znečištěním, domníváme se, že je důležité, aby Evropská komise v některých případech zlepšila schopnosti předpovídat povodně, extrémní sucho a havarijní znečištění a reagovat na ně. Evropská unie přijala některá opatření na ochranu rozmanitosti, a zejména biologické rozmanitosti. Příroda není jen důležitou součástí evropského dědictví a neposkytuje pouze hospodářské výhody, ale nabízí také mnohé cenné služby, jako je čištění vody, ochrana před povodněmi, prevence erozí půdy, opylování zemědělských plodin a rekreační činnosti. Obdělávání půdy, rychlý postup urbanizace a rozvoj dopravní infrastruktury mají nepříznivý dopad na přírodní stanoviště a například rozsáhlé odvodňovací systémy zredukovaly velkou část přírodních vodních ploch. Charles Goerens (ALDE). – (FR) Paní předsedající, místo aby následné konference o ochraně biologické rozmanitosti nabízely řešení, zabývají se v lepším případě jakousi dosti chabou bilancí aktuálního stavu v této oblasti. Je to otázka peněz, nebo zodpovědnosti? Řekl bych, že obojího.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Lesy, v nichž se nachází většina druhů, ohrožuje mimo jiné korupce a lhostejnost. Korupce – za kterou jsou odpovědni jak vůdci rozvojových zemí, tak ti, kdo ze špatné veřejné správy těží, – vysvětluje neúspěch v této oblasti jen částečně. Pokud jde o lhostejnost, připomeňme si, že naše stravovací návyky nejsou v tomto ohledu vůbec neutrální. Jak můžeme být zodpovědnější? Protože nemám dost času, uvedu jen jeden příklad: certifikace lesů. Modely jsou připraveny. Může mi Komise říci, zda podle jejího názoru omezení dovozu nebo zavedení dvou systémů certifikace lesů pomáhá snížit škody v této oblasti? Máte k dispozici hodnocení, a pokud ano, mohli byste nám říci, jaké jsou hlavní závěry? Isabella Lövin (Verts/ALE). – Paní předsedající, má-li mít EU v Nagoji nějakou důvěryhodnost, musí nejen navrhnout strategické plány, ale také rozvíjet své současné domácí politiky. Kompromisní návrh, který Komise nyní připravuje, aby umožnila vývoz silně ohroženého evropského úhoře, druhu uvedeného v příloze II Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy (CITES), ačkoli jasně splňuje podmínky přílohy I Úmluvy, není nic jiného než ostuda. Stavy evropského úhoře, společné stavy, poklesly od roku 2007 o 40 %. Má-li si EU uchovat v Nagoji nebo na příštím zasedání CITES vůbec nějakou důvěryhodnost, nemůže existovat jiná volba, než uplatnění úplného zákazu vývozu a dovozu úhořů. Neměla by naslouchat malému rybářskému odvětví, které chce vyvážet mladé úhoře – ohrožené mladé úhoře – do Japonska za současnou cenu 600 EUR za kilogram. João Ferreira (GUE/NGL). – (PT) Zachování biologické rozmanitosti, což je důležitější než jakékoli hospodářské úvahy, je etickým imperativem a základní podmínkou pro budoucnost samotného lidského druhu. Chce-li Evropská unie dosáhnout praktických výsledků, a ne jen opakovat nesmyslné deklarace záměrů, musí se před konferencí v Nagoji poučit ze svých neúspěchů v této oblasti a vydat se správnou cestou. Bude muset mimo jiné zásadně změnit své odvětvové politiky. Je třeba zastavit a zvrátit snižování rozmanitosti pěstovaných druhů a odrůd a zužování genetické základny, na které závisí potraviny. Podporu musí mít využívání zemědělských odrůd typických pro dané regiony. Musíme bojovat proti homogenizaci zemědělské produkce, intenzivním modelům šířícím choroby a proti ústupu od zemědělství malého a středního rozsahu, což jsou důsledky současné zemědělské a obchodní politiky. To je jen několik příkladů. Biologická rozmanitost a řada vyrovnaných vztahů v oblasti životního prostředí, jež jsou na ní závislé, představují součást dědictví naší planety: společný majetek, který za žádných okolností nesmí padnout do soukromých rukou; společný majetek nevyčíslitelné hodnoty, jejž každý musí mít právo využívat ke svému prospěchu. Angelika Werthmann (NI). – (DE) Paní předsedající, rok 2010 je Mezinárodním rokem biologické rozmanitosti. Na evropské úrovni již máme skvělé nástroje pro ochranu biologické rozmanitosti; zde mám na mysli program vytváření sítí Natura 2000 nebo směrnici o přírodních stanovištích. Avšak každá myšlenka je jen tak dobrá jako její provedení a to, musím bohužel říci, je v mnoha členských státech neuspokojivé. Jako členové Petičního výboru trvale věnujeme pozornost závažným problémům přírodních stanovišť zapsaných na seznamu Natura 2000. Na nadcházející konferenci v Japonsku se členské státy a Komise společně musí ujmout vedoucí úlohy. Ale dříve nebo později to lidé přestanou brát vážně, nebudou-li naše slova následovat viditelná opatření.

53

54

CS


Radvilė Morkūnaitė-Mikulėnienė (PPE). – (LT) Biologická rozmanitost je obtížný a složitý problém, který je samozřejmě důležitý v Evropské unii i celosvětově. Vyvolává však ještě další problém: jak nastolit rovnováhu mezi ochranou životního prostředí a hospodářským růstem? To je snad všeobecný problém, který nám působí největší starosti. Je známo, že ztráta biologické rozmanitosti je většinou spojena s nezodpovědnou lidskou hospodářskou činností. Vždy lze tvrdit, že požadavky ochrany životního prostředí poškozují konkurenceschopnost, protože normy Evropské unie jsou vysoké, zatímco normy jiných zemi nikoli, což vede k jistým problémům v této oblasti, a samozřejmě je obtížné udržet rovnováhu. Přesto by mohly existovat určité preventivní prostředky. Hovořím o činnostech prováděných v Evropské unii a o využití analýz ke zdůvodnění těchto činností. Je důležité, aby tyto analýzy a posouzení dopadů na životní prostředí byly kvalitní a nezávislé. Samozřejmě, realisticky vzato bude obtížné dosáhnout v Nagoji shody, ale přesto bych ráda popřála Evropské unii a členovi Komise mnoho zdaru. Luís Paulo Alves (S&D). – (PT) Vítám tuto rozpravu s Radou a Komisí, při které můžeme prodiskutovat plány a hlavní strategické cíle Evropské unie pro zastavení ztráty biologické rozmanitosti v předvečer Konference smluvních stran Úmluvy o biologické rozmanitosti. Doufám, že Evropská unie dokáže na této konferenci zaujmout silný a důsledný postoj a navrhne konkrétní opatření, jejichž přijetím se zajistí, že ochrana biologické rozmanitosti bude moci přispět k udržitelnému rozvoji. Chtěl bych poukázat na to, že zachování biologické rozmanitosti má zásadní význam pro kvalitu ekosystémů, má přímé dopady na základní funkce, jako je výroba potravin nebo dostupnost vody a zabraňuje sesuvům půdy a povodním. A konečně bych ocenil politické odpovědi, jejichž cílem bude zajistit integraci biologické rozmanitosti do činností hospodářských odvětví, jako je zemědělství, lesnictví, rybolov a turismus, a jež budou mít odvahu a ambici uchránit toto neocenitelné, ale mimořádně křehké dědictví – jako jsou v mém regionu Azorské ostrovy – před vnějšími zájmy, které je slepě ohrožují. Raül Romeva i Rueda (Verts/ALE). – (ES) Paní předsedající, v tomto týdnu jsme se dozvěděli úžasnou zprávu o tom, že v moři bylo objeveno více než 20 000 nových druhů. To je to, za co konference v Nagoji převezme odpovědnost, nejen aby tyto druhy dál existovaly, ale také aby bylo objeveno ještě více druhů a aby nevymizely dříve, než se o nich dozvíme. Důvěryhodnost Evropské unie – Komise, Rady a členských států – však nebude vystavena zkoušce jen v Nagoji. Stejně tomu bude o měsíc později v Paříži na zasedání mezinárodní komise pro zachování atlantických tuňákovitých ryb, kde se bude rozhodovat o budoucnosti tuňáka obecného, který patří mezi vysoce ohrožené mořské druhy. Myslím, že je důležité vyžadovat důslednost, protože vyjádření Komise k zachování biologické rozmanitosti jsou dobrá, skutečně, velmi dobrá, ale musí být důsledná i v jejich začleňování do odvětvových politik, například do rybářské politiky. Bude důležité a nezbytné sledovat, jak bude tato důslednost, kterou chceme, v níž doufáme – a již žádáme pro Nagoju –, zachována v Paříži, jelikož skutečně chápeme, že zachovat tuňáka obecného znamená zachovat nejen jednoho živočicha, ale také způsob života, kulturu a především způsob nazírání na svět, který je lidstvu vlastní.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Mairead McGuinness (PPE). – Paní předsedající, tato rozprava je velmi zajímavá, protože právě docházíme k závěru, že ztráta biologické rozmanitosti je problémem pro rozvinutý svět a v rozvojovém světě. Pan Mitchell velmi výmluvně hovořil o tom, jaké potíže čekají rozvojový svět, dojde-li k ústupu biologické rozmanitosti. Hovořil také pozitivně o tom, kde bylo dosaženo zlepšení. Abychom zajistili světu bezpečnost potravin, potřebujeme udržitelné zemědělství v udržitelném životním prostředí. Myslím, že jiný kolega se zmínil o tom, že jsme snad vně svých vlastních řad nedostatečně hovořili s těmi, kdo řídí zemědělské podniky a ekosystémy, o významu biologické rozmanitosti. Nezaplatili jsme za ni v cenách, které platíme za naše zboží. Jak bylo řečeno, musíme vyjádřit biologickou rozmanitost v tržních cenách, myslíme-li to s dosažením zvratu ve ztrátě biologické rozmanitosti vážně. Janez Potočnik, člen Komise . – Paní předsedající, po vyslechnutí všeho, co poslanci Parlamentu řekli, bych jim především chtěl poděkovat, protože si myslím, že zprávy a informovanost, jež sdílejí nejen se mnou, ale, jak doufám, i s celou evropskou veřejností, jsou více než jasné. Nejprve bych chtěl říci, že bychom neměli nic skrývat. Cílů v oblasti biologické rozmanitosti do roku 2010 se nám dosáhnout nepodařilo, jsme za to zodpovědní a máme co zlepšovat. Existují v zásadě dvě linie, podle kterých bychom měli a můžeme postupovat. Jednou je naše evropská linie, druhou je mezinárodní linie v Nagoji, ke které jste toho měli více na srdci. Avšak brzy po Nagoji předložíme návrh evropské strategie týkající možností řešení této závažné otázky, a pak se samozřejmě budeme muset zabývat mnoha problémy, které jste dnes zdůraznili. Bude muset zahrnovat základní linii, kterou my nyní konečně máme. Bude muset obsahovat měřitelné cíle, ne mnoho, ale několik, jež jsou nejblíže tomu, čeho bychom rádi dosáhli: nejlepší zástupné hodnoty, o které bychom rádi usilovali. Proč několik? Je totiž nezbytné, aby jim bylo od základů porozuměno, díky čemuž budeme moci sdílet chápání biologické rozmanitosti. V Evropě jsme již dosud lecčeho dosáhli. Jsem velmi opatrný, hovoříme-li o provádění programu Natura 2000. Myslím si, že Natura 2000 ještě v budoucnu poskytne nějaké výhody, ale hovoříme-li o naší strategii, myslím si, že musíme být stejně ambiciózní, jako když vycházíme ven a hovoříme o mezinárodních jevech. Mnozí z vás hovořili o financování. Otázku financování nepodceňuji, ale nezaměřujte svou rozpravu jen na ni. Jde o mnohem víc než jen o pouhé financování a o mnohem víc než jen o nové peníze na podporu biologické rozmanitosti. Jde o subvence poškozující životní prostředí. Jde také o soukromé financování. Jde o mnohé z toho, co jste v této sněmovně přijali. Typickým příkladem, jak můžeme také v Evropě skutečně pomoci zemím, jež vyvážejí dřevo, a dokonce je i finančně podpořit, je nezákonná těžba dřeva. Dle mého názoru je nesmírně důležité, abychom to pochopili. Jak se o tom někteří z vás zmínili, skutečně a zásadně se jedná o otázku etickou a morální, ale pro ty, kdo to nechápou, je stále více očividné, že je to otázka kvality našeho života a otázka našeho hospodářského úspěchu. Je důležité, aby i toto bylo pochopeno, protože, pokud si vzpomínáte, to byl bod obratu v diskusi o změně klimatu.

55

56

CS


Myslím si, že je také důležité, aby vlády, nejen v Evropě, také naši partneři na celém světě, velmi dobře pochopili, jak je to důležité, a aby si také stanovili priority podle témat, o kterých v této sněmovně dnes vedeme rozpravu. Další otázkou, o které bych se chtěl zmínit, je přístup a sdílení přínosů (ABS). Poté, co jsem v New Yorku diskutoval prakticky se všemi našimi partnery, pro mne ABS představuje důležitou, ne-li průlomovou otázku pro Nagoju. Takže bychom měli udělat vše, co je v našich silách, abychom zajistili, že tam dojde k průlomu. Můžete mít samozřejmě jiný názor, ale nejedná se pouze o vás, a po všech diskusích, které jsem nedávno absolvoval s členskými státy, mohu potvrdit, že členské státy mají silnou vůli v tomto bodě dosáhnout průlomu. Další otázku budeme muset v budoucnu také prodiskutovat, a to, jak ji budeme řešit, je úzce spojeno se zodpovězením některých jiných otázek. Víte, že existovaly dvě úmluvy z Ria. Jedna se týkala změny klimatu a druhá biologické rozmanitosti, a existoval také samostatný problém odlesnění, velmi důležitý problém. Stále více se osamostatňují a vyvíjejí se odděleně; stále více chápeme, že bychom je měli začít znovu spojovat. Mnohé z otázek týkajících se zmírnění změny klimatu a přizpůsobení se souvisejí s biologickou rozmanitostí. Red Plus se stejně tak týká změny klimatu, jako řešení problému biologické rozmanitosti. Takže stanovíme-li priority ohledně toho, jak budeme využívat peníze vyčleněné na činnosti Red Plus, zařaďme k nim také otázky biologické rozmanitosti. A stejně tak, hovoříme-li o rozvojových cílech tisíciletí. V New Yorku jsem se setkal s Helen Clarkovou a rozmlouval s ní o tom, jak může Komise v budoucnu lépe spolupracovat s UNDP, abychom zajistili větší vzájemné propojení těchto otázek. Další otázka, již někteří z vás zdůraznili a která je dle mého názoru základem všech otázek, je integrace biologické rozmanitosti, začlenění biologické rozmanitosti do jiných politik. Plně sdílím názor, že chceme-li hovořit o společné zemědělské politice, rybářské politice, soudržnosti a jiných politikách, musíme zohlednit také tento úhel pohledu. Hovoříme-li o společné rybářské politice – kterou budete brzy projednávat, o níž budete brzy diskutovat –, myslím si, že bychom měli více rozvinout koncepci veřejného statku. Domnívám se, že zemědělcům by mělo být částečně splaceno to, co pro nás dělají: poskytují potraviny a jsme jim za to vděčni, ale měli bychom jim být také vděčni za zachování biologické rozmanitosti. Čeká nás důležitá rozprava na toto téma. Nagoja a Cancún jsou záležitosti, které spolu dost úzce souvisejí. Nejde jen o biologickou rozmanitost; nejde jen o změnu klimatu; jde také o úspěch multilateralismu a globální správy. Takže je velmi důležité, abychom tam dosáhli úspěchu. Žádná vaše výzva, abychom vystupovali jednotně, není opomenuta. Děláme vše, co je v našich silách, aby se staly realitou, a zde bych chtěl poděkovat belgickému předsednictví za to, že k tomu zaujímá velmi konstruktivní postoj. Dalším momentem, o kterém bych se rád zmínil, a to už se téměř blížím ke konci, je poznámka o eurech a dolarech. Přijal jsem ji pozitivně, ale poněkud se obávám, že hovoříme-li o biologické rozmanitosti a o mezinárodní pomoci, budeme více hovořit o eurech než o dolarech. Takže z Cancúnu se konečně musíme vrátit s něčím, co bude úspěchem, co můžeme považovat za úspěch a co bude spojeno s řešeními, protože ve hře je prostě příliš mnoho.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Máme odpovědnost, ale myslím si, že je spravedlivé říci, že ji mají i jiní. Ale mít Parlament pevně za sebou je skutečně užitečné. PŘEDSEDAJÍCÍ: LÁSZLÓ TŐKÉS Místopředseda Joke Schauvliege, úřadující předsedkyně Rady. - (NL) Pane předsedající, vážení poslanci, ráda bych poděkovala všem řečníkům, kteří zdůraznili význam biologické rozmanitosti. To je velmi důležitá zpráva, která se nesla napříč touto rozpravou. Ve svém úvodu jsem již hovořila o mnoha aspektech, které zde byly zmíněny. Existují určité body, o nichž bych chtěla pohovořit podrobněji. Za prvé, přístup a sdílení přínosů (ABS). Zde je důležité poznamenat, že Rada se zavazuje dokončit protokol o přístupu ke genetickým zdrojům a sdílení přínosů (protokol ABS) na 10. zasedání Konference stran (COP 10) Úmluvy o biologické rozmanitosti (CBD), jelikož se bude jednat o velmi důležitý příspěvek k dosažení všech cílů Úmluvy o biologické rozmanitosti. Vypracování a provádění protokolu ABS nutno považovat za nedílnou součást procesu souvisejícího s biologickou rozmanitostí. V této oblasti bylo již dosaženo pokroku na nedávných jednáních v Montrealu, ale je pravdou, že před COP 10 zbývá ještě vyřešit některé další problémy. Bude to vyžadovat dostatečnou flexibilitu všech partnerů na jednáních, a stejně tak interně, v rámci EU. Za druhé, pokud jde o návrh usnesení Evropského parlamentu, toto usnesení pojednává o nejdůležitějších prvcích politiky biologické rozmanitosti: o naléhavé potřebě zasáhnout, o hospodářských aspektech ekosystémů a biologické rozmanitosti, o celkovém poslání, vizi, cílech a ukazatelích Úmluvy o biologické rozmanitosti a o jejím strategickém plánu a také o specifičtějších aspektech, jako je ABS a součinnost tří úmluv z Ria a tak dále. Tyto prvky se shodují s postoji, které se formují v Radě pro konferenci v Nagoji. Závěry k tomu přijme Rada pro životní prostředí dne 14. října. Co se týče balíčku a začlenění do odvětví, jako je zemědělství a rybolov, ráda bych vám připomněla, že Rada dne 15. března výslovně požádala Komisi o návrh balíčku. Z toho, co řekl před chvílí pan komisař, chápu, že se tím Komise intenzivně zabývá a že s tím tedy můžeme počítat. Rada bude požádána, aby závěry týkající se biologické rozmanitosti přijala na svém zasedání 14. října – tj. v příštím týdnu. Ty pak poslouží jako politické vodítko pro říjnové jednání v Japonsku. Na základě těchto závěrů pak budou nastoleny důležité otázky pro COP 10 a také pro postoj Rady k následujícím bodům: revidovaný a aktualizovaný strategický plán k Úmluvě o biologické rozmanitosti, jednání o uzavření protokolu ABS, strategie pro mobilizaci financí, zejména prostřednictvím inovativních finančních mechanismů, odvětvové začlenění a součinnost potírání změny klimatu a desertifikace s politikami na podporu biologické rozmanitosti. Chtěla bych poděkovat všem, kdo zdůraznili význam tohoto bodu. Chci také poděkovat komisaři za konstruktivní spolupráci, které se nám až dosud dostalo, a také za příjemnou spolupráci, které se nám pravděpodobně dostane v rámci příprav i přímo na místě, v Nagoji. Předsedající. – Obdržel jsem jeden návrh usnesení (3) předložený v souladu s čl. 115 odst. 5 jednacího řádu. (3)

Viz zápis.

57

58

CS


Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat ve čtvrtek 7. října 2010. Písemná prohlášení (článek 149) Elisabeth Köstinger (PPE), písemně. – (DE) Biologická rozmanitost je a zůstane pro Evropskou unii důležitou otázkou, protože biologická rozmanitost jde ruku v ruce se zajištěním dodávek potravin v Evropě, a proto představuje vyhlídku na pozitivní budoucnost pro příští generace. Evropské zemědělství je si vědomo důležitosti své úlohy podporovatele a ochránce biologické rozmanitosti. Díky ukládání CO2 do půdy nebo hospodaření s půdou, které se blíží přírodním podmínkám, naši evropští zemědělci aktivně přispívají k zachování biologické rozmanitosti. Veškeré toto úsilí však bude zbytečné, bude-li povědomí veřejnosti malé nebo nulové. Musíme dosáhnout toho, aby si evropští občané uvědomovali zásadní důležitost biologické rozmanitosti pro náš venkov, pro naše hospodářství, pro naše životy a pro budoucnost našich dětí, a vést je k praktickým krokům. Evropská unie nebude ušetřena vyhubení širokého spektra druhů. Již dnes jsou četné projevy života vážně ohroženy. Přistupme nyní k činům a stanovme linii pro budoucnost s bohatstvím druhů. Rareş-Lucian Niculescu (PPE), písemně. – (RO) Rád bych v kontextu této rozpravy zdůraznil velký význam projektu „Ekonomika ekosystémů a biologické rozmanitosti“ (TEEB), jejž financují některé členské státy a který vyčísluje finanční hodnotu přírody a náklady vzniklé v důsledku ztráty biologické rozmanitosti. TEEB nám umožňuje zvýšit povědomí o rozsahu existujících hrozeb a připravit budoucí řešení v této oblasti. Rád bych jen připomněl několik skutečností předložených v nedávných zjištěných TEEB. Cena odlesňování roste a dosahuje přibližně 4,5 bilionů USD ročně. Podle jiných odhadů, také z poslední doby, do roku 2000 zmizela více než jedna čtvrtina původní světové biologické rozmanitosti a do roku 2050 se očekává ztráta dalších více než 10 %. Za těchto okolností by načasování summitu v Nagoji nemohlo být lepší. Dále se domnívám, že také tato parlamentní rozprava přichází v pravý čas, protože nám umožňuje na evropské úrovni sladit náš postoj pro nadcházející summit. Rovana Plumb (S&D), písemně. – (RO) Tento rok je klíčový pro vystupňování globálního úsilí a závazků, jejichž cílem je zastavit ztrátu biologické rozmanitosti. Musíme této příležitosti využít, vytvořit vizi a vytyčit některé jasné cíle v oblasti biologické rozmanitosti a jejího udržitelného zachování v období po roce 2010. Musíme zaujmout pevný společný postoj a zajistit aktivní zapojení Evropské unie do budoucích mezinárodních jednání. Dlouhodobá globální vize musí zohlednit vazby mezi biologickou rozmanitostí, službami ekosystémů, změnou klimatu, boji proti desertifikaci, hospodářskou prosperitou a zdravím a blahobytem občanů. Dosažení navrhovaných cílů v oblasti biologické rozmanitosti závisí na mobilizaci nezbytných prostředků, aby bylo možné adekvátně provádět opatření na podporu ochrany a udržitelného využívání přírodních zdrojů. V této souvislosti Rumunsko podporuje větší zapojení soukromého a veřejného sektoru do hledání inovativních řešení a mechanismů financování biologické rozmanitosti. Pavel Poc (S&D) , písemně. – (CS) Homo sapiens produkuje ze všech biologických druhů nejvíce odpadu. Průmyslové znečištění, občanský odpad, produkce CO2, hluk, světelný smog, tepelné znečištění a všechny další známé i neznámé odpadní produkty naší civilizace tvoří obrovskou ekologickou stopu. Působení naší druhové ekologické stopy nedovoluje některým dalším biologickým druhům v rámci planetárního ekosystému nadále existovat. To je podstatou dnešního poklesu biologické rozmanitosti. Biologická rozmanitost je definující podmínkou existence planetárního ekosystému v tom metastabilním stavu, který

06-10-2010

06-10-2010

CS


známe a který umožňuje existenci naší vlastní civilizace. Vzájemná závislost a provázanost naší existence s ostatními životními formami na planetě je opomíjena, podceňována a bagatelizována. Pokud poklesne biologická rozmanitost, poklesne tlumící kapacita planetárního ekosystému. Tento ekosystém se stane méně odolným a více náchylným ke změnám včetně změn skokových. V určité fázi se pak překlopí do jiného stavu. Je ovšem otázkou, zda tento nový stav dovolí udržení naší civilizace, případně stávajícího počtu lidí na planetě, popřípadě zda umožní samotnou existenci našeho biologického druhu. V současné době již nejde o ochranu jednoho nebo druhého druhu živočichů, dokonce ani o ochranu kteréhokoli jednotlivého ekosystému. Jde o ochranu našeho vlastního druhu, našeho vlastního ekosystému. Bohužel se stále chováme jako pacient nemocný rakovinou. Lžeme sami sobě a neděláme opatření, která by nám mohla zachránit život. 13. Ustanovení Lisabonské smlouvy v sociální oblasti (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem jsou prohlášení Rady a Komise o ustanoveních Lisabonské smlouvy v sociální oblasti. Philippe Courard, úřadující předseda Rady . – (FR) Pane předsedající, děkuji Vám, že mi bylo umožněno vystoupit jménem paní Onkelinxové, místopředsedkyně vlády, o různých nových perspektivách v sociální oblasti, jež poskytuje Lisabonská smlouva. Skutečně se domnívám, že se musíme podívat na sociální výhody v evropském právním řádu. Tak tedy, článek 9 Smlouvy obsahuje klauzuli o horizontální sociální ochraně, jež ukládá evropským institucím povinnost přihlížet k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany, bojem proti sociálnímu vyloučení a vysokou úrovní všeobecného a odborného vzdělávání a ochrany lidského zdraví. Tento požadavek navazuje na znění čl. 3 odst. 3 Smlouvy, kde se uvádí, že vnitřní trh se vytváří pomocí politik založených na sociálně tržním hospodářství, které je vysoce konkurenceschopné a jež směřuje k plné zaměstnanosti a sociálnímu pokroku. Článek 9 v souladu s tím vyzývá k tomu, aby při vytyčování všech evropských politik byla od nynějška zohledňována sociální dimenze. Jedná se o opětovné nastolení správné rovnováhy mezi aspekty, kterou budeme muset naplnit v praxi. Je to jeden z prioritních průřezových cílů belgického předsednictví. V budoucnu tedy budeme muset věnovat mnohem větší pozornost sociálnímu dopadu politik vyvíjených na evropské úrovni. Potřebujeme dosáhnout co nejvyššího hospodářského růstu v Evropské unii, ale současně musíme také podporovat správné a spravedlivé rozdělování všech výsledků tohoto růstu a musíme věnovat zvláštní pozornost osudu nejzranitelnějších osob. Musíme také zohlednit sociální rozměr ve strategii Evropa 2020, která, jak víte, byla Evropskou unií přijata na červnovém zasedání Evropské rady. Tato strategie, která je zaměřena na zaměstnanost a růst, zahrnuje hospodářský a sociální rozměr a rozměr zaměstnanosti a životního prostředí. Vychází z omezeného počtu kvantifikovaných cílů a z několika hlavních směrů. Z pěti pevně definovaných cílů je jeden konkrétně věnován boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Stanoví cíl do roku 2020 vysvobodit nejméně 20 milionů osob v Evropské unii z chudoby. Spolu s hlavním směrem 10 představuje sociální pilíř této strategie.

59

60

CS


Můžeme sice být nespokojeni s jeho nedostatečnou ctižádostí, tento cíl je však dokladem touhy dosáhnout konkrétního a jasně identifikovatelného cíle, což je v této oblasti nové, a vnáší novou dynamiku, které musíme využít. Členské státy budou muset každoročně v rámci svých národních programů reforem (NPR) informovat o dosaženém pokroku při plnění tohoto cíle. Vždy jsem zastával názor, že musíme maximálně využít výhod této sociální dimenze EU 2020. Chci učinit belgické předsednictví sociálním předsednictvím par excellence. V této souvislosti strategie Evropa 2020 poskytuje příležitost ke zviditelnění: evropskou sociální politiku. Bude to skutečná výzva, protože členské státy mají plné ruce práce se sestavováním svých reformních plánů, a tedy svých politik k dosažení těchto kvantifikovaných ukazatelů, a zároveň mají plné ruce práce s přípravou svých vnitrostátních rozpočtů, což omezuje jejich finanční svobodu. Kromě toho jsme teprve nedávno překonali finanční krizi a hospodářský růst se prosazuje jen pomalu. V tomto případě tedy musíme zajistit, aby fiskální konsolidace neměla nepříznivý dopad na zaměstnanost a sociální politiky. Strategie růstu EU 2020 musí být udržitelná a musí podporovat začlenění. Nesmí znamenat růst bez pracovních míst; musí být dokladem vůle bojovat proti nejistotě v zaměstnání. Skutečně tedy musíme boji proti chudobě věnovat velkou pozornost. Belgické předsednictví se této dynamické práci v Radě intenzívně věnuje, ale citlivě vnímá úlohu, kterou v této souvislostí musí sehrát Komise. Skutečně bychom chtěli požádat Komisi, aby v této záležitosti byla dynamická. Mám tím na mysli stěžejní iniciativy, jež musí přijmout, zejména platformu pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení, která musí poskytnout širší perspektivu pro sociální výzvy, jimž Evropa čelí. Komise musí mimo jiné uplatnit tuto metodu a navrhnout způsoby, jak budeme konkrétně naplňovat tuto novou horizontální sociální klauzuli v článku 9 Lisabonské smlouvy. Belgické předsednictví má, jak vidíte, vysoké ambice, ale pevně věřím, že naplní potřeby a požadavky našich spoluobčanů. Bez sociálního rozměru je evropský projekt odsouzen k neúspěchu. Také zde vám přísluší sehrát svou úlohu – pokračovat v diskusi o této strategii, a to nejen na evropské úrovni, ale také upozorňováním na sociální rozměr ve svých zemích. László Andor, člen Komise . – Pane předsedající, horizontální sociální klauzule obsažená v článku 9 Smlouvy o fungování Evropské unie stanoví: „Při vymezování a provádění svých politik a činností přihlíží Unie“ mimo jiné „k požadavkům spojeným s podporou vysoké úrovně zaměstnanosti, zárukou přiměřené sociální ochrany“ a „bojem proti sociálnímu vyloučení“. Komise je povinna tuto klauzuli provádět, a to i zvyšováním kvality posouzení sociálních dopadů v rámci svého systému celkového posouzení dopadů. Pokud jde o konkrétní stav sociálních služeb obecného zájmu (SSGI), Komise se domnívá, že je důležité zajistit právní jistotu orgánům veřejné správy v členských státech. Komise však v této fázi nepovažuje za nutné vytvořit mnohostrannou pracovní skupinu pro řešení potíží, které mají někteří poskytovatelé sociálních služeb obecného zájmu s výkladem předpisů týkajících se jednotného trhu. Komise si je vědoma, že mnohé orgány veřejné správy a zainteresované subjekty považují předpisy EU týkající se sociálních služeb za překážku organizování a financování takových služeb. Konzultace s orgány veřejné správy a se zainteresovanými subjekty však ukazují, že stávající předpisy do značné míry přihlížejí ke specifikům sociálních služeb obecného zájmu. Problémy, které jsme zaznamenali, velmi často pramení z nedostatku povědomí

06-10-2010

06-10-2010

CS


a informací o právních předpisech nebo z pochybností ohledně toho, jak tyto předpisy mají být prováděny. Z tohoto důvodu Komise vypracovala strategii, jejíž součástí je interaktivní informační služba, dokumentace s často se vyskytujícími otázkami a školení místních orgánů veřejné správy. Komise nyní aktualizuje dokumentaci s často se vyskytujícími otázkami. Po dokončení ji Komise prostřednictvím Výboru pro sociální ochranu předá členským státům a zainteresovaným subjektům. Dalším diskusním fórem s členskými státy je Poradní výbor pro veřejné zakázky. Právě v této době skončila veřejná konzultace o balíčku SGEI – služeb obecného hospodářského zájmu –, jehož cílem je vyjasnit a zjednodušit uplatňování pravidel o státní pomoci v oblasti těchto služeb. Své hodnocení obdržených příspěvků předá Komise Parlamentu, Výboru regionů, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a členským státům. Jak Komise vícekrát prohlásila, při revizi tohoto balíčku bude náležitě přihlédnuto ke specifikům sociálních služeb. Kromě toho Komise v posledních několika letech vedla plodný dialog s hlavními zainteresovanými subjekty o případném přizpůsobení se stávajícím předpisům EU – zejména v rámci Výboru pro sociální ochranu a skupiny Parlamentu pro veřejné služby. V červenci se Komise zúčastnila semináře s členskými státy a různými zainteresovanými subjekty, který zorganizovalo belgické předsednictví. Tyto diskuse znovu ukázaly, že panuje velký a legitimní zájem na dalším zdokonalování, ale že zároveň neexistuje reálná potřeba měnit základní strukturu stávajících předpisů EU s cílem přizpůsobit je specifikům sociálních služeb obecného zájmu. V souvislosti s tím si je Komise vědoma, že belgické předsednictví předložilo některé návrhy, jejichž cílem je vyjasnit a přizpůsobit stávající předpisy. Komise tyto návrhy důkladně zvažuje. Připomínám také, že příležitost k projednání těchto, a možná i dalších návrhů poskytne Třetí fórum o sociálních službách obecného zájmu, které se pod záštitou belgického předsednictví bude konat ve dnech 26.–27. října. A konečně, Komise v rámci Výboru pro sociální ochranu připravuje dobrovolný kvalitativní rámec pro sociální služby. Při jeho přípravách Komise velmi úzce spolupracuje s hlavními zainteresovanými subjekty, sociálními partnery, místními orgány a poskytovateli a uživateli služeb. Souhrnně řečeno, Komise je odhodlána uplatnit novou horizontální sociální klauzuli, a to i v souvislosti se sociálními službami obecného zájmu. Jak jsem vysvětlil, v oblasti sociálních služeb obecného zájmu existují četná fóra pro diskusi a dialog se zainteresovanými subjekty. Proto podle Komise není třeba vytvářet zvláštní pracovní skupinu. Komise je však připravena řešit obtíže, jež mají někteří poskytovatelé sociálních služeb obecného zájmu s výkladem předpisů týkajících se jednotného trhu, a to i v rámci připravovaného Aktu o jednotném trhu, který má Komise přijmout ještě do konce října. Andreas Schwab , jménem skupiny PPE. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, Lisabonská smlouva neposkytla Evropské unii žádné zásadně nové pravomoci v oblasti sociální politiky. Článek 9 – zástupce Rady o něm již hovořil – rozšiřuje stávající pravomoci v souvislosti se stěžejní zásadou sociálně tržního hospodářství, která je pro skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů) velmi důležitá a již jsme zakotvili do evropské úmluvy, což v podstatě připravilo cestu pro Lisabonskou smlouvu.

61

62

CS


Naším druhým bodem je, že Evropská komise skrze zprávu bývalého komisaře Montiho nazvanou „Učinit občany centrem zájmu Unie“ zajímavým a hodnotným způsobem přispěla k tomu, jak můžeme uspět při spojování velkých pozitivních impulzů vnitřního trhu se sociálními prvky společného spotřebního trhu. Proto, pane komisaři Andore, s očekáváními vyhlížíme takzvaný Akt o jednotném trhu, který v současnosti připravuje pan komisař Barnier. Domníváme se, že to skutečně může pomoci konstruktivně vyřešit Montiho-Kroesův balíček. Jsme však skeptičtí, pokud jde o to, zda otevření směrnic o veřejných zakázkách a vytvoření směrnice o koncesích nakonec skutečně povede k tomu, že dostaneme vnitřní evropský trh na správnou kolej, neboť se pochopitelně jednoznačně stavíme proti jakékoli inflaci veřejného sektoru. Představitel Rady na to již poukázal, ale je to stále důležitější téma, které má stejně velký dopad a význam jako sociální konsolidace – a říkám to jako příslušník mladší generace v tomto parlamentu –, totiž, abychom při zvažování sociální konsolidace začlenili veškeré stínové rozpočty – profesor Bernd Raffelhüschen, který působí ve Freiburgu, hovořil o tom, že máme řadu skrytých rozpočtů, pokud jde o penzijní dluh – a aby naše politika nabídla mladší generaci v příštím desetiletí rozumnou šanci na úspěch. Proto se domnívám, že společně – a představitel Rady se o tom již zmínil, – stojíme před velkými výzvami; že Evropský parlament a skupina EPP mají na tuto výzvu shodný názor a že bychom všichni měli všemožně podpořit úsilí Evropské komise v souvislosti s tímto balíčkem opatření pro vnitřní trh a, na druhé straně, sociálními opatřeními, jež musí tento vnitřní trh doplňovat na pozadí sociálně tržního hospodářství. Těším se proto na další diskusi a jsem vděčen za vaši pozornost. Proinsias De Rossa, jménem skupiny S&D. – Pane předsedající, především chci poděkovat Radě a Komisi za jejich dnešní prohlášení a chci poděkovat skupině Aliance liberálů a demokratů pro Evropu, skupině Zelených/Evropské svobodné aliance a skupině Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice za jejich podporu při zařazení této záležitosti na pořad dnešního jednání. Nové sociální klauzule se netýkají pouze služeb obecného zájmu, jak dnes odpoledne zaznělo v jednom předchozím vystoupení skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), a pokud jde o sociální služby obecného zájmu (SSGI), musíme dojít k závěrům v těchto otázkách, o kterých se po mnoho let intenzivně diskutuje, a ne omílat staré argumenty. Jako zpravodaj k otázce budoucnosti sociálních služeb obecného zájmu se těším na spolupráci se všemi skupinami, jež uznávají potřebu silného sociálně tržního hospodářství, a doufám, že předložíme konkrétní návrhy řešení dilemat, kterým čelí poskytovatelé sociálních služeb obecného zájmu. Jak je vám nepochybně známo, občané Evropy po přijetí Lisabonské smlouvy s velkými nadějemi očekávají vývoj soudržnějšího a dynamičtějšího sociálního rozměru evropských politik a právních předpisů. Vždyť jedna z těchto důležitých diskusí v Irsku během referend o Lisabonu se týkala nových sociálních klauzulí včetně článku 3, článku 9, článku 14 a sociálního protokolu a ovšem i mnoha dalších, jež souvisejí se zdravotním postižením a rovností občanů. Vždy je důležité, abychom dostáli očekáváním občanů. Dvojnásob důležité je to v této době hospodářské a sociální krize pro mnoho milionů našich občanů, kteří již ztratili, a mnoho dalších, kteří ztratí své zaměstnání, své domovy, své úspory, své důchody, své

06-10-2010

06-10-2010

CS


veřejné zdravotní služby a ovšem vzdělávací příležitosti pro své děti kvůli krizi a používaným nápravným opatřením. Pokud by sbor komisařů a Evropská rada měly dojít k názoru, že tyto nové články smlouvy nic nezmění, a přistupovaly by k sociálním cílům i nadále jako ke druhotným oproti tržním cílům, mělo by to na Evropu silně nestabilizující dopad. Nesplníme-li své povinnosti, v zákulisí čekají extrémně xenofobní a netolerantní politické strany, které jsou připraveny využít hněvu a nespokojenosti, který zde je. Má dnešní konkrétní žádost ke Komisi a k Radě zní, aby akceptovaly, že potřebujeme dynamický proces pro dosažení pokroku v oblasti služeb obecného zájmu, a zejména sociálních služeb obecného zájmu. Dnešní vystoupení pana komisaře mne mrzí. Doufám, že ho během několika příštích měsíců přesvědčím o tom, že se mýlí a že skutečně potřebujeme dynamický proces a pracovní skupinu na vysoké úrovni, která bude zahrnovat nejen jeho samotného a další generální ředitelství, ale také příslušníky občanské společnosti, odborů, Rady a Výboru regionů. Potřebujeme mechanismus, který uvede do pohybu změnu, již všichni uznávají. Pane komisaři, z vašich úst a rovněž z úst pana Barrosa zaznělo, že zainteresované subjekty vám nejspíš řeknou, že žádné skutečné problémy neexistují. Zainteresované subjekty mi říkají něco jiného. Za posledních šest měsíců jsem se setkal s desítkami z nich. Říkají mi, že existují administrativní problémy a že existují právní problémy, které je třeba bezodkladně řešit. Na základě toho, co jste zde dnes řekl vy a Rada, se obávám, že bezodkladně řešeny nebudou. Jak jsem řekl, doufám, že během několika příštích měsíců dokážu vaše mínění změnit. Existuje však naléhavá potřeba vytvořit mechanismus, mechanismus na vysoké úrovni, který zahrne zainteresované subjekty a zajistí, že budou přijata nezbytná rozhodnutí a budou dotažena do konce. Myslím si, že je nejdůležitější, aby se do tohoto procesu zapojil Parlament. Musíme si uvědomit, že je třeba rozptýlit obavy a ukázat, že Evropa vážně usiluje o vytvoření sociálně tržního hospodářství, a ne jednotného trhu jako takového. Marian Harkin , jménem skupiny ALDE . – Pane předsedající, mám zde značně opotřebovanou kopii Lisabonské smlouvy, s poznámkami, podtrženími, oslíma ušima a skvrnami od čaje. Po 12 měsíců byla mým věrným druhem na cestách, když jsem se snažila přesvědčit irské občany, aby hlasovali pro Lisabonskou smlouvu. Když se mne irští občané ptali, proč by měli hlasovat pro, jedním z pěti hlavních důvodů, které jsem jim sdělila, bylo to, že tato smlouva přinese sociálnější Evropu. Přesně před 12 měsíci jsme tuto smlouvu ratifikovali, a nyní jako politikové musíme dostát svým slibům. Hovořili jsme o nové horizontální sociální klauzuli – odstavci 9 –, jež zavazuje Unii k tomu, aby zvažovala sociální důsledky rozhodnutí při provádění svých politik. To je průřezový cíl a dává nám širší prostor k tomu, abychom byli ambicióznější při vypracovávání, pozměňování nebo při provádění právních předpisů EU, ale článek 9 nezaručuje žádoucí politické výsledky. Je to mocný nástroj, který máme k dispozici, ale musíme se zeptat sami sebe, zda ho používáme nebo je tu jen k přikrašlování skutečnosti. Sociální politika byla do původních smluv zapracována slabě, ale domnívám se, že v Lisabonské smlouvě je mnohem silnější. Kromě protokolu o službách obecného zájmu byl zmíněn také článek 14 Smlouvy o fungování Evropské unie. Ten jasně stanoví společnou odpovědnost členských států a EU v oblasti služeb obecného zájmu. Až dosud EU používala

63

64

CS


předpisy týkající se vnitřního trhu, ale článek 14 stanoví, že při provádění smluv „pečují Unie a členské státy ..., aby zejména hospodářské a finanční zásady a podmínky pro fungování těchto služeb umožňovaly naplnění jejich úkolů“. To je posun v politice EU a to se musí odrazit ve sděleních a návrzích Komise. V Radě je také dosud blokována směrnice o nediskriminaci. To je důležitý právní předpis. Potřebujeme, aby byl proveden. Takže zatímco se vytvářejí hlavní zásady a v Lisabonské smlouvě jsou chráněny právní předpisy v oblasti sociální politiky, otázka budoucího směru sociální politiky není definitivně vyřešena. My – Komise, Rada a Parlament – můžeme a musíme nástroje, které nám poskytuje Lisabonská smlouva, využívat. Karima Delli (Verts/ALE). – (FR) Pane předsedající, pane Courarde, pane komisaři, hlavním cílem Evropské unie, cílem, který je zakotven v Lisabonské smlouvě, je rozvoj sociálně tržního hospodářství orientovaného na plnou zaměstnanost a sociální pokrok. Obsahuje proto horizontální sociální klauzuli, která stanoví, že z podpory vysoké úrovně zaměstnanosti, přiměřené sociální ochrany a boje proti vyloučení se musí vycházet při určování a provádění všech politik EU. Uznání sociálních práv a zejména práva na přístup ke službám obecného zájmu je závazně stanoveno v Listině základních práv. Tato listina obsahuje práva a zásady, jako je právo na přístup k dávkám sociálního zabezpečení, příspěvkům na bydlení a k sociálním službám. Jak můžete v předvečer Třetího fóra o sociálních službách obecného zájmu iniciovaného Parlamentem tvrdit, že při provádění ustanovení Lisabonské smlouvy se sociální služby obecného zájmu musí řídit pouze předpisy o konkurenceschopnosti a vnitřním trhu, bez jakéhokoli přizpůsobení k jejich specifickým způsobům organizace a financování? Není například pravdou, že směrnice o službách zpochybňuje význam sociálních služeb obecného zájmu se širokou místní základnou tvořenou příslušníky společenství, kteří neusilují o finanční zisk? Kdy přestanete strkat hlavy do písku a kdy konečně převezmete svůj díl odpovědnosti jako spolutvůrce zákonů, v souladu s ustanoveními nového článku 14 Smlouvy o fungování Evropské unie? Lothar Bisky , jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, musím uznat, že Lisabonská smlouva a její sociální závazky zní dobře. Nesmíme však zapomínat na to, že v Bruselu a dalších evropských metropolích vyšly do ulic statisíce lidí. Protestovali proti chybné a asociální politice v době krize. Ještě jsme se ani pořádně nezačali vymaňovat z krize, nejhorší z krizí, a již od mnoha vlád slyšíme, že je třeba státní dluhy držet na uzdě. Říkají, že nouzové padáky, totiž plány záchrany, je třeba sbalit a investiční programy zrušit. Komise vyzývá ke zpřísnění Paktu o stabilitě a růstu. Státy, ve kterých jsou vypláceny rozumné mzdy a platy, ve kterých se trh práce dosud řídí předpisy nebo ve kterých jsou systémy sociálního zabezpečení příliš „sociální“ – tj. příliš drahé – mají být penalizovány. Banksteři dělají, jako by se nic nestalo. Důchody a mzdy mají být okleštěny, spotřební daně snad zvýšeny. Příspěvky sociálního zdravotního pojištění se zvyšují, ale služby upadají. S ohledem na výroky Evropského soudního dvora v případech Viking, Laval a Rueffert se nejen odbory obávají, že sociální rovnováha v Evropské unii je v prekérním stavu. Volání odborů po klauzuli sociální ochrany zasluhuje naši plnou podporu. Práva zaměstnanců, práva odborů a sociální ochranu je třeba klást přinejmenším na stejnou – a dokonce vyšší – úroveň s vnitřním trhem a se svobodou poskytovat služby. To musí být jasně stanoveno

06-10-2010

06-10-2010

CS


v primárním právu. Poukazuji na tato fakta, protože příslušné odstavce pouze vypadají dobře – ve skutečnosti nic nemění. Lidskou důstojnost nelze zajistit bez minimálních sociálních standardů. Klauzule o sociálním pokroku by zlepšila těžce poškozenou reputaci Evropské unie u obyvatelstva a pomohla by odstranit sociální obavy. Andreas Mölzer (NI). – (DE) Pane předsedající, v Evropské unii dochází k něčemu, co, považuji za znepokojivý vývoj, kdy stále více a více lidí je nuceno k dočasné agenturní práci, nepravé samostatně výdělečné činnosti a krátkodobým zaměstnáním na dobu určitou (tzv. McJobs), a sociální práva zaměstnanců, jak se zdá, jsou odsouvána do pozadí. Zdá se, že Evropský soud pro lidská práva ve svých rozhodnutích nejen ořezává standardy ochrany pracujících, ale také odmítá zvýhodňovat při zadávání veřejných zakázek podnikatele zapojené v sociální oblasti. Lisabonská smlouva, jak nám bylo řečeno, měla vše zlepšit, ale osobně nevidím žádný větší obrat v sociální oblasti. Jsou například činěny pokusy snížit hospodářské a sociální rozdíly mezi členskými státy, jež využívají Evropský sociální fond. Avšak působí-li volání k zodpovědnosti a provádění projektů v mnoha regionech problémy, fond neplné své poslání. Svobody vnitřního trhu, mohu-li letmo podotknout, příliš často zahrnují pouze svobody mnohonárodních korporací, jež vytlačují místní zaměstnavatele, což jsou řekněme malé a střední podniky. Domnívám se, že toto se musí co nejdříve změnit. Jean-Paul Gauzès (PPE). – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, Lisabonská smlouva nepochybně poskytuje Evropě nové sociální cíle. Udržitelný rozvoj v Evropě je založen na vysoké konkurenceschopnosti sociálně tržního hospodářství, což znamená plnou zaměstnanost a sociální pokrok, boj proti sociálnímu vyloučení a proti diskriminaci, prosazování spravedlnosti a odstranění chudoby. Lisabonská smlouva potvrzuje úlohu sociálních partnerů a podporuje sociální dialog mezi odbory a představiteli zaměstnavatelských organizací na evropské úrovni. Z těchto různých hledisek není současný stav jistě takový, jak ho zde popsali někteří řečníci. Můžeme dnes situaci dramatizovat; je pravdou, že existují znepokojující situace, že krize ještě neskončila a že má důsledky. Evropa však na základě naší práce přijímá v této oblasti opatření – což musíme našim občanům vysvětlovat –, zejména aby zavedla určitý řád ve finančním odvětví, a v tomto ohledu jako jedna z prvních vyvíjí úsilí zaměřené na organizaci tohoto odvětví. Dovolte mi několik stručných poznámek. Především k službám obecného zájmu, jasně řeknu, že bychom měli přihlížet ke konkrétní situaci v každé zemi, protože pravda je taková, že někteří naši spoluobčané – mám na mysli například Francouze, – jsou poněkud znepokojeni, neboť mají mylný dojem, že Evropa ohrožuje veřejné služby, které mají ve Francii tradici. Podobně i pokud jde o veřejné zakázky, měli bychom zohlednit konkrétní situace, a zejména ty, jež umožňují spolupráci mezi několika orgány místní správy. Nicméně sociální politika je závislá na zdraví ekonomiky a na hospodářském růstu. To je primární cíl sociálně tržního hospodářství. Elizabeth Lynne (ALDE). – Pane předsedající, na rozdíl od některých jiných řečníků se nedomnívám, že Lisabonská smlouva toho v oblasti sociální politiky změní tolik jako v jiných oblastech.

65

66

CS


Spolurozhodování v oblasti zaměstnanosti máme již řadu let, ale v rámci ustanovení hlavy II, jež mají obecnou platnost, je v článku 9 mimo jiné také zmínka o ochraně lidského zdraví. Jednou ze směrnic, která se této oblasti dotýká, je směrnice o elektromagnetických polích a vím, že Komise se jimi zabývá. Až budeme projednávat směrnici o elektromagnetických polích v celém procesu s Výborem pro zaměstnanost a sociální věci, musíme zajistit, a doufám, že s tím budou členské státy souhlasit, aby mohla být používána nejmodernější zařízení pro zobrazování magnetickou rezonancí. Článek 10 v oddílu II se týká nediskriminace. Jak uvedli někteří další řečníci, je nanejvýš důležité zajistit, aby byla v Radě odblokována horizontální směrnice o přístupu ke zboží a službám a aby členské státy, které ji blokují, své námitky stáhly, díky čemuž budeme moci mít skutečnou směrnici o nediskriminaci v přístupu ke zboží a službám. Patrick Le Hyaric (GUE/NGL) . – (FR) Pane předsedající, pane komisaři, bylo řečeno, že to, co popisujete, vůbec není to, co převládá při plnění Maastrichtské smlouvy: není to ani článek 9, ani článek 10 na ochranu veřejných služeb. Jsou to spíše zásady volné soutěže, neomezeného volného obchodu, oslabování sociální ochrany, tvrdé údery proti důchodům a mzdám a odmítání spravedlivé fiskální harmonizace. Například tento rok byl vyhlášen Evropským rokem boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Podívejme se, členové Komise a Rady, podrobně na všechny vaše činy, které popírají zájmy této oblasti. Rozhodnutí přijatá během posledních několika dnů, které nás posouvají k superchudobě, a skutečnost, že se Komise prohlásila za skutečný tribunál, aby je prosadila do praxe, jsou v rozporu s každým sociálním projektem. Myslím si, že namísto přesvědčení, že chudoba a sociální úpadek dostanou Evropskou unii z krize, musíme použít úplně jinou, vlastně zcela opačnou argumentaci. Sociální pokrok je nástrojem k ukončení krize. Proto bych vám chtěl nabídnout návrh, který předkládám do rozpravy k dalšímu posouzení. Tento návrh by zahrnoval vytvoření nového systému, který by umožnil Evropské centrální bance provádět v nezbytných případech úplný nebo částečný odkup dluhů členských států – a to i cestou tvorby nových peněžních prostředků, jak to nyní činí všechny banky světa – a zároveň vytvořit evropský fond pro lidský, sociální a ekologický rozvoj. Tento fond podporovaný Evropskou centrální bankou a Evropskou investiční bankou by měl umožnit rozšiřování veřejných služeb – nebo, chcete-li, komunálních služeb obecného zájmu – a měl by poskytovat pomoc v oblasti průmyslu, výzkumu a odborného vzdělávání. Ilda Figueiredo (GUE/NGL). – (PT) Nátlak vyvíjený Komisí a evropskými velmocemi na země se zranitelnějším hospodářstvím a vyšší mírou chudoby pošlapává všechny zásady hospodářské a sociální soudržnosti, o kterých zde hovořilo belgické předsednictví jako o takzvané „sociální klauzuli“ Lisabonské smlouvy – článku 9. Pravda je taková, že za rámec iracionálních kritérií Paktu o stabilitě a růstu se podařilo vyjít až tehdy, když bylo nezbytné, aby členské státy pomohly bankám z problémů, které je postihly kvůli toxickému odpadu, jejž samy vytvořily. Nyní, když banky pohltily miliardy eur státní pomoci a veřejné dluhy zemí s největšími potížemi vyletěly vzhůru, se tlak na snížení dluhů a schodků znovu vrátil, aniž by se vůbec pomyslelo na zaměstnanost, sociální začleňování, nebo univerzální právo na veřejné vzdělání a veřejnou zdravotní péči, bydlení nebo mzdy a důchody umožňující žít. Ve jménu udržitelnosti veřejných financí se v některých zemích, jako je Řecko a Portugalsko, zavádějí stále nová úsporná opatření,

06-10-2010

06-10-2010

CS


narůstají sociální nespravedlnosti a stále větší nezaměstnanost, chudoba a sociální vyloučení ohrožují 120 milionů osob v Evropské unii. Pokud bude spuštěn nový úsporný program, který právě oznámila portugalská vláda, sklouzne Portugalsko zpět k hospodářskému propadu, což vyvolává některé otázky. Copak je toto sociální Evropa? Kde jsou v Evropském roce boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení záruky minimálních příjmů, které mají čelit chudobě? Kde vázne integrace sociálních cílů a cílů sociální udržitelnosti do makroekonomické politiky? Kde je ochrana a podpora veřejných služeb? A kdy se dočkáme průřezových sociálních pokynů a efektivního hodnocení sociálního dopadu, politik prováděných v rámci Paktu o stabilitě a růstu, politik v oblasti konkurenceschopnosti, vnitřního trhu, rozpočtové a daňové politiky a monetární politiky? To jsou cíle pracujících, jejichž útrapy v celé Evropě narůstají. Othmar Karas (PPE). – (DE) Pane předsedající, politické cíle jsou jasné. Chceme Evropu s udržitelným sociálně tržním hospodářstvím, základními právy, bez diskriminace, s úplnou zaměstnaností, integrovanou sociální klauzulí, sociální soudržností a službami obecného zájmu, jež mají být definovány s využitím subsidiarity. To je náš cíl. K dosažení tohoto cíle však máme na evropské úrovni příliš málo nástrojů. Většinu prostředků je třeba nalézt na úrovni členských států. Máme-li být schopni tyto cíle realizovat v celé Evropě, potřebujeme vyvážený vztah mezi hospodářskou politikou, politikou volné soutěže a sociálními nástroji. Měli bychom proto naši monetární unii rozšířit na unii hospodářskou a sociální. Musíme také jasně vystoupit a říci, že potřebujeme více aktů solidarity a že odborné vzdělání, zvyšování kvalifikace, růst a zaměstnanost nejsou prvky, které je možné stavět proti sociální stránce Evropy; ve skutečnosti jsou nezbytným předpokladem, máme-li bojovat proti chudobě a vyloučení a skoncovat s těžkou situací pracující chudiny. Marie-Christine Vergiat (GUE/NGL). – (FR) Pane předsedající, právě jsem přišla ze zasedání parlamentní skupiny pro veřejné služby. Někdy pochybuji, zda hovoříme se stejnými lidmi. Podle vás je vše dobré. Většina zúčastněných subjektů v nejlepším případě, vůbec nerozumí evropským právním předpisům, nebo jim rozumí až příliš dobře. Hovoříte o měření sociálního dopadu politik Evropské unie. Takže bych vám řekla toto: máte dost prostoru pro práci – tak se do toho laskavě dejte! Pokud, jak říkáte, s veřejnými službami a zejména s místními veřejnými službami není problém, zavažte se k provedení řádného, vyčerpávajícího přezkumu liberalizace veřejných služeb v celé Evropské unii. Předpokládalo se, že svobodná a poctivá hospodářská soutěž sníží ceny. Jsem Francouzka. Uvedu jen několik příkladů, které snad objasní, proč jsou Francouzi vůči Evropě na toto téma obezřetní: ceny poštovních služeb, železniční dopravy, letecké dopravy a lodní dopravy, jež byly předány soukromým společnostem, exponenciálně rostou. Předpokládalo se, že pojem univerzální služby zaručuje, že ty nejzákladnější služby jsou dostupné každému. Ve skutečnosti nejchudším lidem jsou dostupné jen stěží, a množí se případy diskriminace. Co se stalo s vaším slavným přerozdělením bohatství, když víme, že nerovnost mezi nejbohatšími a nejchudšími po celé Evropě neustále narůstá? Tak tedy, pane komisaři, kolik poslanců se vás již ptalo, kdy se Komise rozhodne zohlednit důsledky článků 9 a 14 smluv, a také protokolu o sociálních službách obecného zájmu, jinými slovy, kdy bude respektovat práva Parlamentu? Čeho se, prosím vás, obáváte? László Andor, člen Komise . Pane předsedající, Komise jako celek i já osobně se domníváme, že naším cílem je rozvíjet sociálně tržní hospodářství. Za sebe a za své portfolio mohu říci, že v tomto výrazu je „sociálně“ důležitější než „tržní“. Samozřejmě nakonec

67

68

CS


musí Komise předložit, reprezentovat a provádět velmi vyvážený přístup. Avšak vždy jsem reprezentoval sociální cíle, a bereme to velmi vážně. Během diskuse jsem si také povšimnul, že by připravovaný Akt o jednotném trhu byl Parlamentem přijat s nespokojeností, kdyby neměl obsahovat velmi silnou sociální rozměr. To je to, oč usilujeme: zajistit, že tento velmi důležitý dokument bude mít silný dopad na sociální problematiku. Podílel jsem se na práci příslušné skupiny členů Komise a zajistil jsem začlenění bodů, které se týkají důchodů a dalších problémů, které jsou velmi důležité z hlediska posílení sociálního rozměru evropského hospodářství. Existuje však mnoho dalších problémů. Samozřejmě bych měl námitky proti přístupu, který by obsahoval jen jeden konkrétní typ řešení, tj. vytvořit další orgán na vysoké úrovni, jímž by se zajistilo, že v oblasti sociálních otázek uspějeme. V mé odpovědi nic nenaznačovalo, že mám něco proti tomu, aby proces v oblasti sociálních služeb obecného zájmu byl dynamický. Ve skutečnosti jsme nyní uprostřed dynamického procesu příprav na říjnovou konferenci zorganizovanou belgickým předsednictvím v oblasti sociálních služeb obecného zájmu. Budu přítomen při zahájení i v závěru této konference a velmi doufám, že v jejím průběhu budou nastoleny některé problémy spojené se sociálními službami obecného zájmu a že nám pomohou postoupit vpřed. Sociálním službám obecného zájmu je věnována velká pozornost v připravované Evropské platformě proti chudobě, která bude zveřejněna koncem tohoto roku. Pan Courard, státní tajemník pro sociální začlenění a boj proti chudobě, o tom ve svém úvodním vystoupení také hovořil. Jsem otevřen přijetí dalších kroků. Nejprve bych však rád viděl, co tyto akce a dokumenty přinesou od širšího spektra evropských zainteresovaných subjektů. Rád bych zdůraznil, že ačkoli oficiálně dochází k určitému oživení, nacházíme se ve velmi obtížné fázi hospodářské krize a existují stále ještě potíže způsobené nejen krizí samotnou, ale i opatřeními přijímanými jako východisko z krize. Komise důsledně vyzývá k zohledňování zájmů sociálních služeb a zranitelných skupin. V posledních týdnech jsem pronesl mnoho projevů a vyzýval jsem k opatrnosti, pokud jde o makroekonomické politiky členských států. Daňová konsolidace je nevyhnutelná, protože země nahromadily vysoké dluhy. Ale úsporné – zejména nesmyslně úsporné – a jednostranné škrty ve výdajích nejsou nezbytné. Všechny členské státy, dokonce i ty, které jsou pod tlakem trhů, mají prostor ke zvážení, jak provést promyšlenou daňovou konsolidaci. Každý má možnost vyvážit různé přístupy – snížení výdajů nebo zvýšení příjmů, a může postupovat spravedlivě; může zohlednit zájmy zranitelných skupin. Komise k tomu vyzývá. Dokonce i v těchto těžkých dobách vyzýváme k sociálnímu povědomí. Evropský rok nám v tom velmi pomohl. Stal se kampaní ke zvýšení povědomí, a z tohoto hlediska byl úspěšný, protože pomohl splnit dva velmi důležité cíle strategie Evropa 2020. Bez této kampaně bychom nedokázali splnit velmi ambiciózní cíle v oblasti zvyšování zaměstnanosti a odstraňování chudoby v Evropě. Nikdo samozřejmě nevěří, že toho lze dosáhnout přes noc. Musíme zdokonalit své nástroje. Přijímám, co zde řekl pan poslanec na adresu Evropského sociálního fondu (ESF). Nefunguje perfektně, ale v současné době zkoumáme, kde by měl být inovativně vylepšen, čím by se ESF měl zabývat a jak by měl být využíván. To vše je jen součástí procesu. Má se tím zabývat

06-10-2010

06-10-2010

CS


několik konferencí, zejména v souvislosti s tím, jak přistupovat k situaci romského obyvatelstva, kromě jiných problémů. Belgické předsednictví pořádá konferenci věnovanou speciálně tomu, jak by ESF mohl být užitečnější při odstraňování chudoby. Měl bych pochybnosti o zřízení nějakého nového fondu. Myslím si, že předně musíme prozkoumat, jak by sociální fond mohl být využíván ke zlepšování sociálních podmínek s použitím těch nástrojů, jimiž disponujeme. Zde bych zdůraznil úlohu Evropské investiční banky při rozvíjení infrastruktury a služeb v Evropě. Nikdo nevyzývá k privatizaci sociálních služeb. Za ty jsou převážně odpovědné členské státy. Budou-li však správně uplatňovány například evropské předpisy týkající se veřejných zakázek nebo státní pomoci, se zohledněním všech důležitých parametrů, zaručí to kvalitu, nákladovou efektivnost a transparentnost. To jsou velmi důležité cíle a při sledování jiných cílů bychom tyto důležité cíle, zejména transparentnost, neměli podkopávat, jakkoli by mohly být důležité nebo smysluplné. Doufám, že tyto body jsou přesvědčivé a že nadcházející události, zejména příští konference o sociálních službách obecného zájmu a chudobě, poskytnou mnoho příležitostí diskutovat o tom, jak dál pokračovat. Mohu vás ujistit, že odstranění chudoby a zlepšení sociálních standardů v Evropě jsou nejvyšší prioritou v práci Komise a nejvyšší prioritou mé pracovní náplně. Philippe Courard, úřadující předseda Rady . – (FR) Pane předsedající, rád bych poděkoval všem poslancům za jejich kvalitní vystoupení. Rada požádala Komisi o vypracování platformy, která se neomezí na chudobu, ale fakticky zavede větší dynamiku do oblasti boje proti vyloučení a úlohy sociálního blahobytu. Rád bych také řekl, že co se týče úsporných opatření, o kterých před chvílí hovořil pan komisař, bylo očividně důležité posoudit, jaká opatření je třeba přijmout, aby se zajistilo, že v důsledku úspor lidé ještě více nezchudnou. Na boj proti chudobě se dnes skutečně nesmí zapomínat. Rád bych také poděkoval Komisi za úsilí, s jakým se snaží vytvořit větší právní jistotu v oblasti sociálních služeb obecného zájmu, zejména s ohledem na jejich specifické rysy. Skutečně si přejeme vést diskuse, zejména v rámci Výboru pro sociální ochranu, a také zlepšovat dialog s různými zainteresovanými subjekty, institucionálními i neinstitucionálními. Jak zdůraznil pan De Rossa, je jasné, že do diskuse o sociálních službách obecného zájmu je a i nadále musí být široce zapojen Evropský parlament. Důležitým prvkem, který musíme využívat při diskusích o sociálních službách obecného zájmu, je také článek 14. Bude zajisté jedním z důležitých témat, jež se budou projednávat na Třetím fóru ve dnech 26.–27. října. A konečně, jak víte, diskuse o sociálních otázkách v Radě komplikují rozpočtová omezení. Nicméně sociální služby plní nezbytné úkoly – nepostradatelné úkoly –, a vyžadují proto velice konkrétní pozornost, a je-li uznáváno jejich specifické postavení, znamená to, že k nim musíme zaujmout specifický přístup. Závěrem chci poděkovat panu komisaři Andorovi za jeho dynamiku a touhu dosáhnout úspěchu ve všem, co souvisí se sociálními službami.

69

70

CS


PŘEDSEDAJÍCÍ: MIGUEL ANGEL MARTÍNEZ MARTÍNEZ Místopředseda Předsedající. – Rozprava je ukončena. Písemná prohlášení (článek 149) Nuno Teixeira (PPE), písemně. – (PT) Finanční krize přispívá k prudkému zhoršování sociální situace evropské veřejnosti. Oživení si dává na čas, s vysokou mírou nezaměstnanosti a slabým hospodářským růstem. Cílem strategie Evropa 2020 (EU 2020) je vytvořit plán, jenž napomůže hospodářskému růstu, který může poskytnout větší zaměstnanost a lepší konkurenceschopnost v Unii. Politické iniciativy, které obsahuje, vytyčí cestu našeho dalšího směřování, jehož cílem je usnadnit začleňování Evropanů do Evropy. Lisabonská smlouva dimenzi sociální politiky Evropy posiluje. Evropa patří evropské veřejnosti a součástí jejího poslání je napomáhat podpoře zaměstnanosti a zlepšování životních a pracovních podmínek. Zdůraznil bych zásadní význam dialogu mezi sociálními partnery a úlohu malých a středních podniků jako hybné síly hospodářství. Cíle Lisabonské smlouvy v sociální oblasti musíme realizovat prostřednictvím konkrétních návrhů obsažených v EU 2020, například politických iniciativ, jako je „průmyslová politika pro éru globalizace“ nebo „nové dovednosti pro nová pracovní místa“. Evropa musí být konkurenceschopnější a musí být schopna čelit výzvám globalizace, aniž by však přestala podporovat začlenění, a musí směřovat k rozvoji, který je udržitelný a zaručí sociální začlenění. Silvia-Adriana Ţicău (S&D), písemně . – (RO) Lisabonská smlouva potvrzuje závazek členských států v oblasti základních lidských práv zakotvených v Evropské sociální chartě (z roku 1961) a v Chartě Společenství o základních sociálních právech pracovníků (z roku 1989). Lisabonská smlouva potvrzuje, že Evropská unie usiluje o udržitelný rozvoj Evropy. Hospodářství EU je sociálně tržním hospodářstvím a podporuje vysokou konkurenceschopnost. Její cíle zahrnují plnou zaměstnanost, sociální pokrok a vysokou míru ochrany a zkvalitňování životního prostředí. EU bojuje proti sociálnímu vyloučení a diskriminaci a podporuje spravedlnost a sociální ochranu, rovnost žen a mužů, mezigenerační solidaritu a ochranu práv dítěte. Míra nezaměstnanosti v EU-27 činila v srpnu 9,6 % a míra nezaměstnanosti mladých lidí 20 %. Hospodářská a finanční krize má dramatický dopad na sociální prostředí, přičemž v současnosti evropské občany nejvíce znepokojuje otázka zaměstnání a životní úrovně. Evropská unie je tu především kvůli 500 milionům svých občanů, a proto musí mít sociální rozměr. Sociální Evropa musí evropským občanům nabídnout zaměstnání a slušný život, mladým lidem kvalitní vzdělání a vyhlídku na začlenění na trh práce a důchodcům slušný život a kvalitní zdravotní služby. 14. Třetí země, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic členských států vízum (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem je zpráva paní Fajonové jménem Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci o návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady, kterým se mění nařízení (ES) č. 539/2001, kterým se stanoví seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci musí mít při překračování vnějších hranic vízum, jakož i seznam třetích zemí, jejichž státní příslušníci jsou od této povinnosti osvobozeni (KOM(2010)0256 – C7-0134/2010 – 2010/0137(COD)) (A7-0256/2010).

06-10-2010

06-10-2010

CS


Tanja Fajon, zpravodajka . – (SL) Pane předsedající, představitelé Evropské komise, paní komisařko Malmströmová, představitelé Rady, a samozřejmě, dámy a pánové, vynasnažím se využít čtyři minuty nyní a, bude-li to nezbytné, další dvě v závěru. Albánie a Bosna a Hercegovina splnily všechny podmínky a očekávají uvolnění vízového režimu. Evropská komise to potvrdila a stejně tak v minulém týdnu i my ve Výboru pro občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, bez jediného hlasu proti. Veřejnost v Albánii a v Bosně a Hercegovině očekává, že s tím zítra v této sněmovně vyslovíme souhlas, což je zcela legitimní a tito lidé to zasluhují. Ráda bych přivítala pana Svena Alkalaje, ministra zahraničních věcí Bosny a Hercegoviny, a paní Jozefinu Topalliovou, předsedkyni albánského parlamentu, kteří sedí na galerii a tuto rozpravu pozorně sledují. Přišel čas, abychom těmto dvěma zemím vyslali zprávu: jsme na vás připraveni, splnily jste podmínky. Zboříme vízové zdi, které až příliš dlouho rozdělovaly země západního Balkánu. O dosažení tohoto společného cíle jsme dlouho bojovali a já bych ráda poděkovala všem, kteří se na tomto procesu podíleli, a zejména Evropské komisi a Radě. Těší mne, že velmi důležitou roli při tom sehrála moje vlastní země, Slovinsko. Lidem v Bosně a Hercegovině a v Albánii se Evropská unie někdy zdá být mnohem více vzdálena, než ve skutečnosti je. Uvolněním vízového režimu učiníme velký krok k budování důvěry mezi lidmi a k pokračování naléhavých reforem, které jsou stále ještě nutné k dosažení úplného členství. Albánie a Bosna a Hercegovina zabezpečily své hranice, zajistily bezpečnost biometrických pasů a přijaly důležitá opatření v boji proti korupci a organizovanému zločinu. V loňském roce Evropská unie uvolnila vízový režim pro Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, Srbsko a Černou Horu, a jejich radost byla nepopsatelná. Je to logické, protože přibližně před dvaceti lety byli občané ze západního Balkánu zvyklí cestovat na západ zcela bez víz. Zdá se mi, že to není pouze diplomatický dar. Je nyní naší povinností, povinností Evropské unie, splnit svůj slib. V sázce je naše důvěryhodnost a důvěryhodnost Evropské unie. Dovolím si vám připomenout, že to byl právě Parlament, který se spolu s Evropskou radou zavázal projednat uvolnění vízového režimu s Albánií a s Bosnou a Hercegovinou ve zrychleném postupu, jakmile tyto země splní podmínky. Proto vás vyzývám k podpoře mé zprávy, abychom tak oběma těmto zemím mohli vyslat skutečně pozitivní signál. Jejich lid to zasluhuje víc než kdy v minulosti a věřím, že naše evropské vlády nás budou brzy následovat. Dámy a pánové, představitelé Komise a Rady, vyviňme úsilí a podnikněme snad další krok, abychom občanům Albánie a Bosny a Hercegoviny umožnili bezvízový styk ještě před křesťanskými Vánocemi, tedy před koncem tohoto roku, aby mohli v období svátků navštívit své příbuzné a přátele. Udělali jsme to v loňském roce v případě Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Srbska a Černé Hory a domnívám se, že s množstvím vůle, které máme, to budeme moci udělat i v tomto roce. Poslední, co bych chtěla dodat, je, že naše „ano“ zítra v Parlamentu bude uznáním za velmi usilovnou práci, kterou obě země, Bosna a Hercegovina a Albánie, odvedly. Splnily všechny podmínky, což je pro nás rozhodujícím kritériem, a dle mého názoru bude toto uznání

71

72

CS


velmi dobrým podnětem pro všechny ostatní země západního Balkánu, protože ukáže, že usilovná práce se skutečně vyplácí. Cecilia Malmström, členka Komise. – Pane předsedající, ráda bych nejprve poděkovala zpravodajce paní Fajonové za její velmi svědomitou, nadšenou a usilovnou práci v této věci. Bylo velkým potěšením pracovat s vámi – a také se stínovými zpravodaji – při našem společném úsilí o poskytnutí režimu bezvízového styku občanům Albánie a Bosny a Hercegoviny. Návrh, který jsme dnes projednávali, potvrzuje politickou vůli Evropské unie a naše odhodlání uvolnit vízové požadavky pro krátkodobé cesty občanů všech zemí západního Balkánu. Je to součást Soluňské agendy a úhelný kámen naší integrační politiky pro oblast západního Balkánu. Podporou bezvízového režimu nevysíláme jen politický signál. Tato zpráva je důležitá, avšak konkrétně také usnadňujeme mezilidské kontakty, rozšiřujeme podnikatelské příležitosti a kulturní výměnu a umožňujeme lidem vzájemně se poznávat – tedy umožňujeme lidu Bosny a Albánie poznat Evropskou unii, a naopak. Dnes jsme na tomto místě díky usilovné práci úřadů a obyvatel obou těchto zemí, kterou bych chtěla ocenit. Blahopřeji jim k vyvinutému úsilí a k dosaženým výsledkům. Dialogy o uvolnění vízového režimu mezi oběma zeměmi a Evropskou komisí, které byly zaměřeny na dosažení výsledku, posloužily jako velmi silný podnět a impuls a urychlily reformy zaměřené na dosažení standardů EU v klíčových oblastech spravedlnosti, svobody a bezpečnosti. Obě země dosáhly významného pokroku při zlepšování bezpečnosti pasů, zkvalitňování hraniční kontroly, posilování institucionálního rámce boje proti organizovanému zločinu a proti korupci a také v oblasti vnějších vztahů a základních práv. Komise přijatá opatření pozorně sledovala. V našem návrhu z května tohoto roku Komise poukázala na určitý počet hodnotících kritérií pro Albánii i pro Bosnu a Hercegovinu, jež zůstávala otevřená a vyžadovala další sledování. Tento přístup přesně navázal na to, co bylo uplatňováno v roce 2009 v případě Černé Hory a Srbska. V případě Albánie se otevřená hodnotící kritéria týkala vývoje politiky na podporu znovuzačlenění navrátivších se Albánců, posílení schopností vedení boje proti organizovanému zločinu a korupci a konečně účinného provádění konfiskace aktiv organizovaného zločinu. Pokud jde o Bosnu a Hercegovinu, otevřené zůstávaly požadavky v oblasti posílení schopností vedení boje proti organizovanému zločinu a korupci, opatření ke zlepšení elektronické výměny policejních údajů a harmonizace trestního zákoníku mezi státní úrovní a úrovní subjektů. Na základě podrobných informací poskytnutých oběma zeměmi, expertními skupinami s cennou účastí odborníků z členských států v létě tohoto roku a posléze i na základě dalších dostupných informací byla Komise schopna dne 14. září předložit posouzení plnění hodnotících kritérií, jež zůstávala otevřená. Uvádělo se v něm, že obě strany podnikly veškerá nezbytná opatření, aby splnily všechna otevřená hodnotící kritéria uvedená v návrhu z května tohoto roku.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Vzhledem k tomu má Komise za to, že jsou splněny všechny předběžné podmínky stanovené v cestovní mapě, a na základě toho navrhujeme poskytnout režim bezvízového styku. Dovolte mi zdůraznit, že režim bezvízového styku s oběma zeměmi je spojen také s povinnostmi. Chceme-li předejít jeho zneužití, je důležité, aby Albánie a Bosna a Hercegovina přijaly veškerá nezbytná opatření, jimiž zabrání přílivu osob neopodstatněně žádajících o azyl. Na tento aspekt bylo během kontaktů mezi Komisí a oběma zeměmi velmi důrazně poukázáno a vím, že obě země již v tomto ohledu vyvinuly úsilí. Je důležité, abyste pokračovali v informačních kampaních s cílem náležitě informovat své občany a vysvětlit jim, co znamená a obnáší krátkodobý bezvízový styk, a zejména je varovat před zneužíváním pro účely neslučitelné s bezvízovým stykem. Nyní jsme zde – což je velmi důležitý krok – a doufám, že Rada bude moci během nejbližších týdnů posouzení tohoto návrhu dokončit a že dosáhneme formálního přijetí, které bude v listopadu potvrzeno. Sarah Ludford, zpravodajka ke stanovisku Výboru pro zahraniční věci. – Pane předsedající, ráda bych se připojila k paní komisařce Malmströmové a upřímně poděkovala paní Fajonové za její svědomitou, trpělivou a usilovnou práci. Byla jsem skromnou členkou jejího pracovního týmu a pod jejím vedením jsem pracovala posledních osmnáct měsíců, což, jak vím, pro ni byla mimořádně důležitá činnost, a já ji za takovou také považovala. Ve zprávě se uvádí – cituji z anglického překladu zprávy –, že francouzský ministr pro evropské věci Pierre Lellouche označil vízovou politiku za záležitost bezpečnosti. Nedávno prý prohlásil v Národním shromáždění, že „můj postoj a postoj vlády je takový, že otázka víz je záležitostí bezpečnosti. Není to jen nějaký diplomatický dar, který dáváme každému na potkání“. Jak jsem řekla, cituji z anglického překladu. Ano, souhlasíme, ale vrátím se krátce zpět k otázce bezpečnosti. Samozřejmě – a paní Fajonová se tím zabývala – se nejedná o žádný diplomatický dar. Ale on, jak se zdá, pokračoval a řekl, že Francie bude od obou zemí požadovat bezpečnostní záruky. Avšak přesně to udělala i Komise v rámci obvyklé, pečlivě připravené cestovní mapy, jež měla plnou podporu Rady ministrů i Parlamentu. Takže všechny body, o kterých hovořila paní komisařka Malmströmová, byly naprosto k věci a má také pravdu, když dodává, že je třeba objasnit, a jsem si jista, že to vnitrostátní orgány obou těchto zemí svým občanům objasní, že je to právo, jehož nelze zneužívat; že je to právo na krátkodobý styk, na turistiku, na výměny, na podnikání a tak dále, a nikoli pro jiné účely, včetně práce. Ale abych se vrátila k onomu bodu týkajícímu se bezpečnosti v nejširším smyslu: V Evropské unii jde o bezpečnost v nejširším smyslu slova, což je součástí celkové snahy o otevírání myslí, boje proti nacionalismu a proti etnickým konfliktům, budování kontinentu míru a blahobytu, a to chceme zpřístupnit občanům těchto zemí. V tom jsme všichni zajedno a doufáme, že je připravíme na členství v Evropské unii, protože Evropská unie je bezpečnostním projektem. Dohodli jsme se na tom. Řekli jsme, že splní-li všechny naše podmínky, dostanou bezvízový styk. Pokud má Francie nebo kterýkoli jiný členský stát o této cestě pochybnosti, neměly nikdy vyslovit souhlas s cestovní mapou pro uvolnění vízového režimu. Nyní tento slib nesmí porušit. Anna Maria Corazza Bildt, jménem skupiny PPE. – Pane předsedající, jsem ráda, že dnes večer můžeme konečně říci lidu Albánie a Bosny: „Nezapomněli jsme na vás.“

73

74

CS


Doufám, že zítřejší hlasování v plénu prokáže silný závazek tohoto Parlamentu vůči uvolnění vízového režimu pro Albánii a Bosnu. Skupina PPE žádá Radu, aby dodržela svůj slib učiněný ve společné deklaraci přijaté švédským předsednictvím – poskytnout bezvízový režim co nejdříve. Nyní, když byla hodnotící kritéria – podle vyjádření Evropské komise – splněna, by lid Albánie a Bosny měl spatřit světlo na konci tunelu a získat bezvízový styk s EU–Schengenem ještě před Vánocemi. Skupina PPE byla plně připravena proces uvolnění vízového režimu urychlit, neboť měří všechny země západního Balkánu stejným metrem. Zastávali jsme po celou dobu konzistentní, realistický a věrohodný postoj, podporovali orgány a přijali odpovědnost za proces reforem a zároveň respektovali legitimní bezpečnostní zájmy evropských občanů. Upřímně lituji toho, že byla vzbuzena nerealistická očekávání s nerealistickými lhůtami, a jsem potěšena, že druhá část této sněmovny se konečně připojila k naší realistické linii a akceptovala, že žádné zkratky bohužel nejsou možné. Byli jsme připraveni, až budou oni připraveni. Nyní připraveni jsou, a my blahopřejeme úřadům Bosny a Albánie za jejich úspěchy při prosazování reforem. Upevňování právního státu, boj proti zločinu a korupcí jsou pro lidi tohoto regionu důležité a pomáhají překlenout rozdíly s Evropskou unií. Mezilidské kontakty, jak řekla paní komisařka Malmströmová, a překonání pocitu izolace jsou z evropského pohledu důležité pro podporu stability v regionu. Zažila jsem obléhání Sarajeva a za války jsem léta pobývala v Bosně. Úpěnlivá prosba lidí, kteří se cítili být izolováni a opuštěni, je mému srdci skutečně blízká a z ní pramenilo mé odhodlání poté, co jsem v létě 2009 vstoupila do této sněmovny. Monika Flašíková Beňová, jménem skupiny S&D. – (SK) Především mi dovolte poděkovat kolegyni Fajonové za předloženou zprávu. Skutečně lze jen souhlasit s tím, že mezi Evropskou unií a některými zeměmi západního Balkánu vyrostla za poslední dvě desetiletí takzvaná vízová zeď. Naštěstí se podařilo její část loni zbořit, když jsme zrušili vízovou povinnost pro občany Makedonie, Černé Hory a Srbska. Je však třeba pokračovat a výhody bezvízového pohybu v Evropské unii přiznat i občanům Bosny a Hercegoviny, Albánie a v budoucnu možná i Kosova. V první řadě je třeba říci, že vlády těchto zemí za poslední rok učinily skutečně velké pokroky a splnily prakticky všechny požadavky Komise. Za druhé, přestaňme být, kolegyně a kolegové, naivní a nemysleme si, že by dosavadní vízový režim bránil zločincům překračovat hranice. Ti si vždy uměli a umějí najít cestu. Dnes nehovoříme o zločincích, dokonce ani o politicích, obchodnících nebo podnikatelích. Hovoříme o prostých lidech z Balkánu. A nehovoříme o zajištění pracovních míst nebo práva na pobyt. Dnes rozhodujeme o základním právu budoucího občana Evropské unie svobodně cestovat po Unii a navazovat sociální a profesionální kontakty se svými partnery z členských států EU. Za třetí, uvolnění vízového režimu přispěje ke stabilizaci v oblasti západního Balkánu a posílí politickou a hospodářskou spolupráci, zvýší podporu EU mezi obyvatelstvem a vyhlídky na evropskou integraci a zastaví protievropské extremistické síly. Jedinou výhradu vůči zprávě mám ke Kosovu. Souhlasím s kolegyní Fajonovou, že prostí lidé z této oblasti by neměli být rukojmími současné politické situace, ale zároveň je třeba rozhodnutí o volném pohybu pro obyvatele Kosova formulovat jednoznačně tak, aby to

06-10-2010

06-10-2010

CS


jejich elity nezačaly mylně interpretovat jako de facto uznání jimi vyhlášeného státu. Nyní musíme vyvinout veškeré úsilí, aby byl co nejdříve zaveden bezvízový režim pro občany Bosny a Hercegoviny a Albánie. Bosna a Hercegovina dosáhla v posledních měsících výrazného pokroku poté, co EU v červenci loňského roku rozhodla, že tyto země nesplňují podmínky pro uvolnění vízového režimu. Pokud budou tyto výhody přiznány jen některým národům, bude vždy existovat riziko destabilizace této oblasti a také nebezpečí, že politická a etnická mozaika se roztříští na ještě menší části. Vlády těchto zemí v posledních měsících vyvinuly velké úsilí, aby odstranily své nedostatky, dohonily zmeškaný čas a aby mohly poskytnout stejnou úroveň kvality jako sousední země. Ujištění, že Evropská unie již brzy umožní oběma zemím – a zejména Bosně a Hercegovině – bezvízový styk, sníží riziko ještě větší etnické a politické nestability, zvýší podporu EU mezi obyvatelstvem a vyhlídky na evropskou integraci, rozšíří lidem obzory a zastaví protievropské extremistické síly. Nathalie Griesbeck, jménem skupiny ALDE. – (FR) Pane předsedající, komisařko, také bych ráda poblahopřála naší kolegyni poslankyni paní Fajonové k její vynikající zprávě, a také řeknu, že ačkoli hovoříme o velmi důležitém prvním kroku nebo první fázi, zrušení víz navrhované v této zprávě je nicméně úhelným kamenem pokroku na cestě k integraci. Jak jste, paní Fajonová, řekla, toto je skutečně velká chvíle pro všechny občany, kterých se to týká, a zejména pro mladé lidi, pro něž je svoboda pohybu velmi důležitým faktorem jejich schopnosti stát se občany otevřenými ostatnímu světu. Plně sdílím vaše přání, aby tato zpráva byla velmi rychle přijata, díky čemuž se věci budou moci pohnout vpřed ještě před Vánocemi. Nechtěla bych však, abychom se na tom zastavili, byla bych ráda, aby nám proces umožnil pokračovat dál. Nemůžeme připustit, aby občané Kosova byli jedinými občany na Balkáně, kteří nemohou svobodně cestovat, a doufám, že Komise se bude tímto problémem bezodkladně zabývat. Zatímco si tedy ponecháme své evropské požadavky – a jako Francouzka plně podporuji slova baronky Ludfordové o tom, že vládní postoj není jediným názorem ve Francii – navrhuji, abychom touto cestou uvolňování bez obav dále pokračovali. Marije Cornelissen, jménem skupiny Verts/ALE . – (NL) Pane předsedající, jsem plně přesvědčena, že zítra bude velká většina této sněmovny hlasovat ve prospěch bezvízového styku s Bosnou a Hercegovinu a s Albánií. A zcela oprávněně. Nehledě na všemožné politické obtíže, velmi tvrdě pracovaly, aby splnily tato kritéria. Ve skutečnosti v tomto ohledu pokročily dále než Srbsko a Bývalá jugoslávská republika Makedonie v době, kdy byly osvobozeny od vízové povinnosti. Proto nemám o poměr hlasů v Parlamentu žádné obavy. Řekli jsme, že kritéria jsou kritéria, a jakmile jim některá země vyhoví, umožníme jejím občanům bezvízový styk. Je to důležité pro mladé lidi, pro podnikatele a pro každého. Mám však obavu z Rady ministrů. Spekuluje se o tom, že některé země mají pochybnosti. Doufám, že tyto fámy jsou nepodložené. Nepovolí-li Rada brzy bezvízový styk, vyslalo by to špatný signál. Vypadalo by to, že používáme dvojí metr. Vznikl by dojem, že kritéria jsou ve skutečnosti k ničemu, protože vše ve skutečnosti záleží na politických hrách. Že Rada nevěří stanovisku Komise. Kam bychom se takto dostali? Ve skutečnosti je záležitost zcela prostá. Komise oznámila, že Bosna a Hercegovina a Albánie vyhověly kritériím, a Evropský parlament a Rada ministrů to tedy musí co nejdříve uznat.

75

76

CS


Mohou mít na Komisi a na politiky v těchto zemích vlastní názor, ale toto se týká lidí, kteří tam žijí. Charles Tannock, jménem skupiny ECR. – Pane předsedající, uvolnění vízového režimu je důležitým krokem pro každou zemi, která usiluje o užší vztahy s Evropskou unií. Usnadnit občanům třetích zemí v dobré víře navštívit EU za účelem podnikání a turistiky je důležitou součástí začlenění těchto zemí do naší vlastní Unie. Pozitivní zkušenost s uvolněním vízového režimu pro Černou Horu – pro niž jsem měl tu čest být zpravodajem tohoto parlamentu –, pro Srbsko a pro Makedonii dodalo aspiracím těchto zemí na členství v EU zvláštní impuls. Musíme však konečně poskytnout všem zemím západního Balkánu stejnou příležitost pro dosažení tohoto statusu, pokud pro to splní podmínky. Koneckonců to není nic víc, než na co byli zvyklí v dobách bývalé Jugoslávie. Uvolnění vízového režimu pro Albánii a pro Bosnu a Hercegovinu je proto přirozeným pokračováním dlouhodobé strategické politiky, kterou jménem své skupiny vítám. Měli bychom však trvat na tom, aby všechny tyto země dosáhly vysokých standardů biometrického zabezpečení pasů a aby tyto vysoké standardy udržely. Uvolnění vízového režimu je privilegiem, a nikoli automatickým právem, které lze považovat za zaručené. Pokud jde o Kosovo, stále přetrvávají obavy ohledně kvality zabezpečení pasů a organizovaného zločinu. Dokud tyto otázky nebudou plně zodpovězeny, musí Kosovo nutně zůstat mimo působnost našich politik. Osobně ovšem nejsem v zásadě proti tomu, aby Kosovo konečně dosáhlo uvolnění vízového režimu. Skutečnost, že jej pět zemí EU dosud neuznává, by sama o sobě neměla být důvodem, abychom Kosovu jako území neposkytli právo na svobodu cestování do Evropské unie. Ani jeden členský stát EU neuznává Tchaj-wan, území, pro které jsem shodou okolnosti předsedou skupiny přátelství tohoto parlamentu, avšak nehledě na to se – zcela oprávněně – očekává, že naše Unie již brzy poskytne privilegia bezvízového styku tchajwanským státním příslušníkům. Takže Kosovo, poněkud podobně jako Tchaj-wan, by mělo mít nakonec stejná privilegia, až pro to dozraje čas. Cornelia Ernst, jménem skupiny GUE/NGL. – (DE) Pane předsedající, dámy a pánové, ráda bych vyjádřila dík paní Fajonové za její vynikající zprávu, která nás skutečně v této otázce posunula vpřed. Skupina Konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice zcela jednoznačně podporuje uvolnění vízového režimu pro celý západní Balkán, a v tomto případě jsme samozřejmě také pro zrušení vízového požadavku pro Bosnu a Hercegovinu a pro Albánii, konkrétně s tím cílem, aby skutečně začalo otevírání těchto zemí, a z toho důvodu, že poskytne lepší možnosti pro jejich celkový rozvoj. Doufáme, že těchto možností bude skutečně využito. Osobně bych byla ráda, aby podobné uspořádání bylo zavedeno velmi brzy také pro Kosovo – nebo aby se alespoň uskutečnila počáteční jednání. Je toho naléhavě zapotřebí, neboť Kosovo se jinak stane malým ostrůvkem na západním Balkáně, který je prakticky odříznutý. Znepokojuje mne však – a to bych chtěla zdůraznit –, že současně s tím vynucujeme zavedení biometrických údajů. Chci zcela jednoznačně říci: použití biometrických údajů je vždy sporné, a především jejich použití není bezpečné. Říkám to s ohledem na zprávu, která byla před několika dny zveřejněna v Německu a podle níž PIN kódy mohou být, a byly prolomeny. Je třeba si uvědomit, že něco takového se může stát.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Udělejme vše, co můžeme, abychom zajistili, že těmto zemím bude nejen zrušen vízový požadavek, ale že tam zároveň bude vyvolán sociální a hospodářský rozvoj. Obě země to naléhavě potřebují, a lidé to zasluhují. Také my v EU bychom měli o tento cíl usilovat. Mario Borghezio, jménem skupiny EFD. – (IT) Pane předsedající, budeme hlasovat proti této zprávě v neposlední řadě proto, že zpravodajka navrhuje vyvinout tlak na Komisi a Radu, aby urychlily proces uvolnění vízového režimu pro Kosovo. Uvědomujeme si, o čem jednáme? Uvědomujeme si, že Kosovo má problémy se znovuzačleněním tisíců Romů, kteří usilovali o azyl v Německu? To je mimořádně citlivá situace pro celou Evropskou unii. Uvědomujeme si, že uvolnění vízového režimu – jehož, jak tu kdosi řekl, budou využívat pouze studenti a solidní lidé, ačkoli osobně vůbec nesouhlasím s tak optimistickým prohlášením, – bude prostě znamenat, že Evropa se stane shromaždištěm Romů? To skutečně nepotřebujeme, s ohledem na závažné problémy, které máme již nyní se začleněním Romů a řešením tohoto mimořádně palčivého problému. Pokud jde o Albánii, rád bych poznamenal, že Komise v květnu znovu navrhla, že by Albánie a Bosna a Hercegovina měly být schopny umožnit svým občanům pohybovat se v Schengenském prostoru s elektronickými pasy. Tento návrh se však neprosadil kvůli nedostatkům Albánie v oblasti znovuzačlenění repatriovaných Albánců. Domnívám se, že existují problémy s bezpečností a kontrolou, které jako balvany zatěžují uvolnění vízového režimu. Musíme k tomu přistupovat velmi opatrně: víza jsou nezbytná, a jak! Daniël van der Stoep (NI). – (NL) Pane předsedající, delegace holandské Strany za svobodu (PVV) je proti osvobození Bosny a Hercegovina a Albánie, dvou zemí, které jsou přidruženy, jedna jako člen, a druhá jako pozorovatel, k Organizaci islámské konference, od vízové povinnosti. Tato organizace vyznává šaríu jako základ lidských práv a svým nevybíravým antisemitismem drží Organizaci spojených národů jako rukojmí. Jak proboha můžete dávat symbolické dárky zemím, které prohlašují, že základem lidských práv je právo šaría? Šaría je zákon, který určuje každý aspekt života v islámské společnosti, od občanského a rodinného práva až po právo trestní. Určuje, jak máte jíst, oblékat se, a dokonce jak máte používat toaletu. Útlak žen je dobrý, požívání alkoholu je špatné. To mi hlava nebere. Může mi někdo vysvětlit, jak tento zákon může existovat vedle základních a lidských práv, kterých si tato Evropská unie tolik cení? Obě tyto země by bylo možné považovat bezmála za nejzkorumpovanější země v Evropě, a přesto Parlament považuje za nezbytné je odměnit osvobozením od vízové povinnosti jen proto, že jsou méně zkorumpované než Zimbabwe. To je skrýváno za prohlášeními jako „umožní jim to navštívit své rodiny nebo studovat v zahraničí“. To je samozřejmě absolutní nesmysl, protože tato možnost již existuje. Jen nejprve musí získat kus papíru, který jim to povolí. Je absolutní nesmysl osvobozovat je od vízové povinnosti s odůvodněním, že by jinak byli ve svých žalostných zemičkách uvězněni. Jaká snůška nesmyslů! Holandská města jsou již zaplavena hordami Poláků, Rumunů a Bulharů. Již teď to přesahuje všechny meze. Toto osvobození od vízové povinnosti situaci jen zhorší. Jak skličující! (Řečník souhlasil s položením otázky postupem modré karty podle čl. 149 odst. 8 jednacího řádu) Emine Bozkurt (S&D). – (NL) Pane předsedající, ráda bych panu van der Stoepovi položila otázku. Řekl jste, že to jsou země, které používají šaríu jako základ lidských práv.

77

78

CS


Můžete nám prosím říci, jaké konkrétní návrhy projednávaly parlamenty Bosny a Hercegoviny a Albánie s cílem zavést šaríu a kdy se tyto rozpravy konaly? Nepředkládáte tvrzení, které nemůžete doložit? Doufám, že budete schopen to doložit, a trvám na tom, abyste tak učinil. Daniël van der Stoep (NI). – (NL) Pane předsedající, paní Bozkurtová samozřejmě dobře ví, že nejsem obeznámen s přesnými detaily všeho, co se děje v Bosně a Hercegovině a v Albánii, a upřímně řečeno, ani mne to nijak nezajímá. Mohu jí připomenout, že Káhirská deklarace výslovně stanoví, že šaría je základem lidských práv, a že Bosna a Hercegovina a Albánie jsou pod touto deklarací podepsány. Můžete mi vysvětlit, jak to, že v tom nevidíte nic špatného? Považujete-li šaríu za základ lidských práv, pak jste se musela asi pomátnout, ne? To je vše, co vám k tomu mohu říci. Agustín Díaz de Mera García Consuegra (PPE). – (ES) Pane předsedající, především bych rád poblahopřál paní Fajonové k vypracování zprávy, jež se vyznačuje takovou svědomitostí a cílevědomostí. Rád bych také poblahopřál své kolegyni a přítelkyni paní Bildtové za rozhodnost a zápal, s nimiž se zasazuje o zrušení vízové povinnosti pro Bosnu a Hercegovinu a pro Albánii, dvě země, které to zoufale potřebují. Stejně jako vy jsem také byl za války v Sarajevu a v Mostaru a také jsem byl svědkem Miloševićových masových deportací obyvatelstva a solidarity Albánců. Proto zde dnes, pane předsedající, vyjadřuji své potěšení, protože naštěstí dáváme průchod spravedlnosti. Od Soluňského summitu v červnu 2003, kde Evropská unie nakonec učinila vstřícný krok, když se zavázala osvobodit západní Balkán od vízové povinnosti, po první fázi, kdy obě země nesplnily požadavky, můžeme nyní opětovně potvrdit a uvítat slib, že Albánci a Bosňané nakonec budou moci cestovat na území EU. Pane předsedající, paní komisařko, potřeba vnést na Balkán stabilitu, a zejména do zemí, které se v budoucnu jistě stanou členy EU, a usnadnit pohyb obyvatelstvu, jež je v současnosti izolováno, musí být podle mého názoru jednou z politických povinností Parlamentu. Emine Bozkurt (S&D). – Pane předsedající, ráda bych poděkovala zpravodajce paní Fajonové. Po válce v 90. letech dvacátého století se lidé v Bosně a Hercegovině cítí jako zavřeni v kleci. Nyní se jim konečně otevřou dveře, aby mohli vyjít ven. Zítřek je dnem, kdy může Evropský parlament dát jasný signál, že lidé z Bosny a Hercegoviny a z Albánie jsou v Evropě vítanými návštěvníky. Evropská komise došla k závěru, že obě země splnily hodnotící kritéria pro uvolnění vízového režimu. Reformy jsou důležité pro tyto země, ale i pro EU. Bylo dosaženo významného pokroku v oblasti zabezpečení hranic a zlepšení spolupráce v boji s přeshraniční trestnou činností – jako je´obchod s lidmi a pašování narkotik – a osoby, které nelegálně pobývají na evropské půdě, bude možné vracet. Zkušenosti s uvolněním vízového režimu ukázaly, že vůdčí představitelé v Bosně a Hercegovině jsou ochotni a schopni se dohodnout na rychlém průběhu požadovaných reforem. Tato spolupráce a účinnost těchto reforem, doufejme, poslouží jako příklad pro další reformy, které jsou nutné pro začlenění do Evropy, ale mají také obrovský význam pro lidi, kteří budou konečně moci navštívit své rodiny, zejména s ohledem na početnou diasporu, kterou Bosna a Hercegovina v Evropě má. Také pro mladé lidi a studenty je důležité, aby si mohli představit svou evropskou budoucnost. Budou mít možnost podívat

06-10-2010

06-10-2010

CS


se za zdi své vlastní země. A řeknou, doufejme, svým novým vůdcům, že začlenění do EU by mělo být důležitou prioritou. To poslední, co chceme, je mít v Evropě černou díru. Evropská komise – a my v Parlamentu – chceme tuto izolaci odstranit. Slíbili jsme těmto zemím uvolnění vízového režimu, poté, co splní kritéria. Vysloví-li Komise a Evropský parlament souhlasu, jejich úsilí a pokrok uznají dvě třetiny evropských institucí. Chci, aby také Rada splnila svůj slib, takže bosenský a albánský lid konečně uvidí, že na konci dlouhého tunelu existuje světlo. Jelko Kacin (ALDE). – (SL) Tanjo, blahopřeji. Paní komisařko, dámy a pánové, řekněme jasně, proč Albánie a Bosna a Hercegovina nedosáhly uvolnění vízového režimu pro své občany v loňském roce. Bylo to proto, že nevypracovaly jeden z politických domácích úkolů, jimiž by prokázaly svou odpovědnost vůči svým občanům. Letos však parlamenty a vlády těchto zemí úspěšně složily reparáty. Udělaly to však až na poslední chvíli, protože v myslích některých tamějších lidí stále ještě existují pochybnosti. My ve skupině Aliance liberálů a demokratů pro Evropu se na uvolnění vízového režimu těšíme a rádi bychom řekli občanům Albánie a Bosny a Hercegoviny, že jsou našimi přáteli, našimi partnery a našimi milými sousedy. Budou vítáni, až přijedou navštívit nás a své příbuzné, kteří svou usilovnou prací a spolu s námi budují sjednocenou, lepší, bohatší a větší Evropskou unii. Rozhodnutí o uvolnění vízového režimu, které má být přijato v Evropském parlamentu, je naším společným úspěchem, důležitým politickým a upřímným lidským poselstvím. Cílem uvolnění vízového režimu je prospět lidu těchto zemí, a nikoli odměnit jejich politiky. Vlády obou zemí však musí ve svém úsilí vytrvat, aby přesvědčily ministry vnitra členských států EU, že jsou plně připraveni provádět a důsledně dodržovat předpisy a povinnosti, jež na sebe vzaly. Ulrike Lunacek (Verts/ALE). – (DE) Pane předsedající, také bych ráda jménem své skupiny poděkovala paní Fajonové za vynikající práci a vyjádřila dík také paní komisařce Malmströmové, neboť se domnívám, že obě sehrály významnou úlohu a učinily správné kroky. Zítřejší hlasování v Parlamentu učiní příslib evropské budoucnosti pro občany Albánie a Bosny a Hercegoviny hmatatelnějším. Konečně jim bude možné zaručit to, co lid Srbska, Černé Hory a Makedonie má již od loňského roku. Tento zítřejší široký konsenzus v Evropském parlamentu vyšle také jasnou výzvu Radě, aby na svém příštím zasedání v listopadu dala jasně najevo, že i ona vysloví souhlas s dalším postupem, stejně jako to již učinila Komise a jak to zítra učiní Parlament. Jak již bylo řečeno, nemůžeme si dovolit, aby některé členské státy nyní začaly váhat a předkládat nové argumenty, jako je potřeba nových bezpečnostních záruk, když velmi dobře víme, že jedinou příčinou jsou jejich vnitřní politické diskuse – neexistuje žádné opodstatnění v realitě kritérií, jež Albánie a Bosna a Hercegovina již splnily. Jinými slovy, zítra hodíme rukavici Radě, aby vyslovila souhlas, jak to již učinily Komise a Parlament. Jako zpravodajka pro Kosovo však musím také říci – a tento bod je částečně adresován paní Flašíkové-Beňové, která, myslím, ve sněmovně bohužel již není –, že Kosovo je nezávislý stát. Je tomu tak, přestože pět členských států EU, které ho ještě neuznaly, zavírá oči před realitou. To je fakt; to je realita. Jako zpravodajka pro Kosovo také vyzývám Komisi, aby konečně dala vládě v Kosovu cestovní mapu, tak aby mohla začít pracovat a aby také občané Kosova mohli konečně uvidět na obzoru vízovou svobodu, svobodu cestování.

79

80

CS


Jaroslav Paška (EFD). – (SK) Předložený návrh – nařízení Evropského parlamentu a Rady – umožní občanům Albánie a Bosny a Hercegoviny cestovat bez víz po všech zemích Evropské unie. V době, kdy některé islamistické organizace hrozí Evropě teroristickými útoky, je to, myslím, překvapivé a pozitivní gesto určené možná celému islámskému světu. Nad rámec tohoto nařízení je však zmínka o Kosovu, která se objevila v důvodové zprávě. Kosovo je podle téměř dvou třetin členských států Organizace spojených národů ve smyslu rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244 a Charty OSN kapitola 1 článek 2.7 po formální stránce legitimní součástí Srbské republiky, i když dnes pod jakýmsi zvláštním protektorátem. Proto si myslím, paní komisařko, že v případě Kosova stačí jen důsledně respektovat mezinárodní právo, nerozdělovat občany Srbské republiky podle bydliště nebo etnických kritérií a umožnit tak obyvatelům srbské provincie Kosovo, aby s pasem Srbské republiky mohli stejně jako jiní občané Srbska cestovat po všech zemích Evropské unie. Philip Claeys (NI). – (NL) Pane předsedající, uvolnění vízového režimu pro země jako Bosna a Hercegovina a Albánie je krajně nerozumné. Paní Fajonová ve své důvodové zprávě doslova uvedla, že je to hlavně kvůli studentům a mladým lidem přijíždějícím navštívit své přátele a rodiny. Je to skutečně naivita, nebo jen předstíráte naivitu ve snaze, jak se říká, aktivně popírat realitu? Ve své zprávě například tvrdíte, že zrušení vízového požadavku přispěje k odstranění etnické a politické nestability. Přiznejme si to; jediné, čeho dosáhneme, je to, že prostě importujeme tuto nestabilitu do Evropské unie. Dovolte, abych vám citoval ze zprávy Europolu, Eurojustu a Frontexu o stavu vnitřní bezpečnosti v EU. Je to dokument ze 7. května 2010. „Albánie, Kosovo, Srbsko, Černá Hora a Bývalá jugoslávská republika Makedonie jsou tranzitními zeměmi pro dovoz nelegálních migrantů a obětí obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování, výrobků z konopí, heroinu, kokainu, cigaret, syntetických drog a prekurzorů, padělaných eur a střelných zbraní do Evropy. Výjimečné postavení zaujímají albánsky mluvící skupiny organizovaného zločinu, zejména pokud jde o pašování kokainu a žen za účelem sexuálního vykořisťování.“ Konec citátu. Proto místo zpřísnění kontrol nyní zrušíme víza, otevřeme své dveře dokořán a problém dovozu trestné činnosti ještě zhoršíme. Andrey Kovatchev (PPE). – (BG) Zprávu paní Fajonové a návrh Komise na zrušení vízového režimu pro Albánii a pro Bosnu a Hercegovinu vítám. Praxe ukázala, že víza bohužel nejsou vždy nejúčinnější metodou pro zastavení nelegální imigrace a organizovaného zločinu. Cestovními omezeními nejvíce trpí obyčejní lidé a zejména mládež. Brání budoucím občanům Evropské unie v tom, aby mohli poznat a ocenit vše, čeho jsme společně v EU dosáhli, aby se mohli setkávat a navazovat přátelství s jinými Evropany své věkové skupiny. Na adresu těch, kdo právě vznesli kritické hlasy, bych rád poznamenal, že bezvízový režim pro Makedonii, Černou Horu a Srbsko neměl žádné negativní důsledky. Evropská unie se zavázala poskytnout západnímu Balkánu jasnou evropskou perspektivu, takže odveďme svůj díl práce a poskytněme těmto zemím bezvízový režim. Nemůžeme samozřejmě přistoupit na kompromis, pokud jde o opatření boje proti organizovanému zločinu, praní špinavých peněz, obchodu s lidmi a pašování narkotik. Důležité je také zintenzívnění právních a administrativních reforem a posilování právního státu v těchto zemích. Nikdo v Evropě by se neměl cítit izolovaný a vyloučený, bez možnosti cestovat. Evropská unie stojí na hodnotách, jež sdílíme se svými sousedy a se zeměmi, které vstoupily na cestu evropské integrace. Jsem rád, že otvíráme dveře Albáncům

06-10-2010

06-10-2010

CS


a Bosňanům, neboť očekáváme, že jednoho dne také budou občany Evropské unie. Zrušení vízového režimu na západním Balkáně prospěje bezpečnosti, svobodě občanů těchto zemí a celé Evropské unii. Do procesu uvolňování vízového režimu je třeba zahrnout také Kosovo. Po zrušení omezení vůči Albánii a Bosně a Hercegovině zůstanou občané Kosova jedinými lidmi na Balkáně, kteří pro cestování po Evropě budou muset žádat o víza. Nehledě na naše rozdílnosti s Kosovem je třeba, aby mu evropští vedoucí představitelé poskytli cestovní mapu směřující k bezvízovému režimu. Domnívám se, že to umožní snížit etnické napětí na Balkáně, který tak pro Evropu přestane být historickým soudkem střelného prachu, ale stane se příkladem dodržování práva, občanských svobod a zárukou prosperity. Silvia-Adriana Ţicău (S&D). – (RO) Ráda bych nejprve poblahopřála paní Fajonové k její zprávě. V rámci Soluňské agendy zohledňuje proces uvolnění vízového režimu s Albánií a s Bosnou a Hercegovinou pokrok dosažený během dialogu, který probíhal v posledních sedmi měsících. Bylo provedeno důkladné posouzení případ od případu s cílem vypracovat soubor kritérií souvisejících s nelegální migrací, veřejným pořádkem a veřejnou bezpečností a také s vnějšími styky Evropské unie se třetími zeměmi. V souvislosti s tím musí být očividně zaměřena zvláštní pozornost také na zabezpečení cestovních dokladů vydávaných dotyčnými třetími zeměmi. Osvobození od vízové povinnosti vychází z cestovních map, které byly pro každou zemi přijaty. Zde je třeba připomenout evropský osud obou zemí a to, že již zrušily vízové požadavky pro všechny občany Evropské unie. A konečně bych chtěla poznamenat, že osvobození od vízové povinnosti by mělo být uplatňováno jen pro držitele biometrických pasů vydaných oběma dotyčnými zeměmi. Kinga Gál (PPE). – (HU) Pane předsedající, paní komisařko, dámy a pánové, vítáme, že nakonec, přibližně rok po přijetí našeho postoje k Srbsku, Černé Hoře a Makedonii, můžeme nyní přijmout také postoj v záležitosti bezvízového režimu pro Bosnu a Hercegovinu. Zvláštní uznání patří zpravodajce paní Fajonové a mé kolegyni paní Bildtové za jejich obětavou práci. Otázku bezvízového styku v Evropě nelze považovat ani za privilegium, ani za diplomatické gesto. Vychází z oboustranných závazků, což znamená, že bezpečnostní zájmy nemohou znamenat hrozbu pro naše politické cíle. Proto bych ráda upřímně poděkovala Komisi a osobně paní komisařce Malmströmové za práci, kterou odvedly, aby byla zajištěna možnost dodržet časový plán stanovený pro uvolnění vízového režimu pro západní Balkán. To, že máme jen několik dní po volbách v Bosně a Hercegovině, mimořádnou aktuálnost této otázky jen umocňuje. Výsledky voleb také ukazují, že hluboké rozdělení podél etnických linií nelze odstranit naráz. A právě bezvízový režim nabízí příštím generacím, mladým lidem, přístup k evropské perspektivě, a tato evropská perspektiva může pomoci dosáhnout usmíření. Také z tohoto důvodu je bezvízový režim v této oblasti potřebný. Cesta k vytvoření podmínek nezbytných pro mírové soužití, vede přes Evropskou unii, a podpora bezvízového režimu je naším vlastním příspěvkem k dosažení tohoto cíle. Proto bychom neměli zapomínat ani na Kosovo a musíme co nejdříve stanovit časový plán také pro tuto oblast. Victor Boştinaru (S&D). – Pane předsedající, myslím si, že bychom bezvízový režim pro Albánii a Bosnu a Hercegovinu měli podpořit a velice vítám zprávu paní Fajonové, ale pokud jde o Albánii, musíme zajistit, že vyšleme zprávu, že pozitivní hlasování v Evropském

81

82

CS


parlamentu v žádném případě neznamená odměnu pro albánskou vládu. Je to naopak pouze úleva pro občany Albánie, kteří již více než rok byli nuceni nést důsledky nekonečné politické krize. V každém případě je jisté, že pozitivní výsledek v Parlamentu by pro Albánii byl poloviční, protože pokud nedosáhne konkrétního pokroku, někteří členové Rady si ponechají výhrady. Zdá se, že albánská vláda doposud žádného pokroku nedosáhla a navzdory usnesení přijatému v červnu Evropským parlamentem neprojevila ani sebemenší úsilí o řešení politické krize. Jedinou oblastí, kde došlo k viditelnému pokroku, byla korupce, ale bohužel v opačném směru, než se očekávalo, alespoň soudě podle případů vysoce postavených členů albánské vlády, o kterých je v posledních měsících denně informována veřejnost. To není správný způsob přibližování k EU a Albánie by měla naslouchat varováním, než bude příliš pozdě. Georgios Papanikolaou (PPE). – (EL) Pane předsedající, zrušení vízových požadavků pro občany ze všech zemí západního Balkánu je skutečným prubířským kamenem evropských vyhlídek pro jejich lid. Je velmi důležité, že Albánie a Bosna a Hercegovina nyní splňují lhůty, podmínky a ukazatele, které jsou vyžadovány pro vynětí z vízového režimu. Rád bych však dodal několik poznámek k tomu, co již bylo řečeno, a obrátil vaši pozornost na tyto tři momenty: za prvé, od nynějška musíme být zvlášť obezřetní a striktní, pokud jde o dodržování povinností v oblasti nelegální imigrace. A co je ještě důležitější, připomněl bych této sněmovně, že v roce 2009 dosáhla pozemní hranice mezi Řeckem a Albánií a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonií rekordní výše 34 % nelegálních imigrantů zajištěných v celé Evropské unii. Za druhé, nesmíme ignorovat obavy z možného růstu počtu hospodářských migrantů z těchto zemí do ostatních zemí Evropské unie, a to z jednoho dalšího důvodu: zde v Bruselu je dosud živá zkušenost z loňského roku, kdy vzrostl počet žadatelů o politický azyl z Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Srbska a Černé Hory. Tehdy, jak nám bylo připomenuto, musela belgická vláda ihned po zrušení vízových požadavků přijmout mimořádná opatření. A konečně je třeba zodpovědět otázky, které zde nastolily některé členské státy, a předsednictví musí splnit svůj slib a svolat schůzku expertů, na níž přezkoumá body, které někteří členové dosud považují za nevyřešené. Tyto otázky je třeba dořešit, má-li proces hladce pokračovat. Carlos Coelho (PPE). – (PT) Úvodem chci poblahopřát paní Fajonové za vynikající zprávu a své kolegyni paní Bildtové, která byla stínovou zpravodajkou za skupinu Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů), za práci, kterou odvedla. Bylo již připomenuto, že když jsme v listopadu 2009 schválili zrušení vízové povinnosti pro Srbsko, Černou Horu a Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, nemohli jsme to učinit také pro Albánii a Bosnu a Hercegovinu z toho prostého důvodu, že nesplnily kritéria. Osvobození od vízové povinnosti pro vstup do Schengenského prostoru fakticky podléhá přísnému hodnocení případ od případu. Toto hodnocení vychází z kritérií, jež se týkají upevňování právního státu, veřejného pořádku a veřejné bezpečnosti, zejména boje proti organizovanému zločinu, korupci a nelegálnímu přistěhovalectví; a vnějších vztahů Evropské unie s třetími zeměmi. Při hodnocení se také přihlíží k důsledkům z hlediska regionální soudržnosti a reciprocity.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Návrh předložený Komisí umožňuje dojít na základě hodnotících zpráv k závěru, že tyto dvě země v současnosti splňují většinu kritérií pro přesun z přílohy I (tzv. „negativní seznam“) do přílohy II (tzv. „pozitivní seznam“). Existuje jen velmi omezený počet kritérií, která se dosud plní a jejichž provádění Komise sleduje. Je naděje, že tento proces bude velmi brzy dokončen. Evropský parlament a Rada se zavázaly přijmout rozhodnutí co nejdříve, jakmile bude potvrzeno, že všechna tato kritéria byla splněna. Nyní tento závazek plníme a doufáme, že tak učiní také Rada. Jak řekla má kolegyně paní Bildtová, nastal čas vyslat signál a ukončit izolaci. Doufejme, že obě tyto země budou moci využít tohoto uvolnění již v období Vánoc. Posílilo by to politickou a hospodářskou spolupráci v této oblasti a napomohlo by to ukončení pocitu izolace tamních lidí. PŘEDSEDAJÍCÍ: ISABELLE DURANT Místopředsedkyně Lena Kolarska-Bobińska (PPE). – (PL) Paní předsedající, odstranění bariér a zboření zdí, jež představují vízová omezení, bude velmi radostným momentem nejen pro obyvatele Albánie a Bosny a Hercegoviny, ale také pro nás, obyvatele Evropské unie, protože to potvrdí, že jsme věrni svým hodnotám otevřenosti vůči svým sousedům. Zaručí nám to také bezpečnější sousedství. Skutečnost, že bylo vyvinuto úsilí s cílem umožnit bezvízový styk a zbořit tyto zdi pro část západního Balkánu, vítáme, nicméně měli bychom se obrátit na Evropskou komisi a na paní komisařku a také na kolegy poslance s velkou žádostí a výzvou: pamatujme na země východního partnerství, pamatujme v této chvíli na Ukrajinu, Moldavsko a Gruzii. Očekávají nás další výzvy. Poté, co jsme nyní dosáhli jedné fáze, začněme hned pomýšlet na další. Tyto země – Ukrajina, Moldavsko a Gruzie – dosud oficiálně neobdržely cestovní mapy, tj. to, k čemu jsme vyzývali již během tohoto funkčního období Evropského parlamentu. Evropská unie pociťovala odpovědnost vůči státům západního Balkánu a tentýž pocit by měla mít i vůči svým – a našim – východním sousedům. Situace je v obou případech podobná – hovoříme o sousedech, kteří ještě nedávno mohli volně cestovat do některých zemí Evropské unie. Nyní se bohužel staly oběťmi omezení, a jsou to většinou mladí lidé a studenti, protože elity si to umějí zařídit a vycestují tak jako tak. Hovoříme však o budoucnosti Evropy, o studentech a o mladých pracujících lidech. Uvolnění vízového režimu by mohlo ovlivnit nejen životy těchto lidí, ale i kvalitu demokracie v dotyčných zemích, což by mělo za následek upevnění našich bezprostředních sousedů, a tedy upevnění Evropské unie. Proto opakovaně vyzývám Evropskou komisi a paní komisařku, aby na tyto další výzvy reagovaly a poskytly cestovní mapu zemím východního partnerství. Eduard Kukan (PPE). – Paní předsedající, rád bych poblahopřál Bosně a Hercegovině a Albánii ke splnění hodnotících kritérií pro bezvízový režim. Rád bych také poblahopřál své kolegyni paní Fajonové za její obdivuhodnou, obětavou a nadšenou práci. Svoboda pohybu je jedna z nejdůležitějších svobod, na nichž je založena Evropská unie. Jsem rád, že rozšiřujeme tuto zásadu tak, aby zahrnovala i sousední země jihovýchodní Evropy. Je to důležitý krok a pozitivní vývoj na cestě k evropské integraci. Osobně jsem viděl pozitivní dopad bezvízového styku, jemuž se od loňského roku těší občané Srbska, Černé Hory a Makedonie. Mít možnost svobodně cestovat do EU není

83

84

CS


výhodné jen z praktického hlediska, ale v mnoha případech to také odstraňuje psychologické bariéry a znovu spojuje lidi. Potvrdilo se také, že zásada podmíněnosti uplatněná Evropskou unií pro uvolnění vízového režimu dobře funguje a přináší pozitivní výsledky. Vždyť EU také potřebuje potvrzovat svou důvěryhodnost a věrnost zásadám. Je důležité zajistit, aby praktické provádění uvolnění vízového režimu pro Albánii a Bosnu a Hercegovinu již nebylo dále odkládáno. Nejenže bude prospěšné pro lid těchto zemí, ale rovněž upevní důvěryhodnost Evropské unie. A konečně, abychom dodali tomuto regionu větší stabilitu, politika otevírání EU západnímu Balkánu by se tím neměla zastavit. Rád bych proto v blízké budoucnosti uvítal strategii a řešení bezvízového režimu, jež by mohly být nabídnuty Kosovu. Cecilia Malmström, členka Komise. – Paní předsedající, velmi vám děkuji za tuto rozpravu. Cítím, že návrh Komise poskytnout vízovou svobodu občanům Bosny a Hercegoviny a Albánie má velkou podporu, a myslím si, že je to velmi dobře. Doufejme, že zítra na plenárním zasedání získá velkou většinu hlasů a že to vyšle lidu těchto dvou zemí signál, že zvolení poslanci Evropského parlamentu důrazně podporují jejich přání svobodněji cestovat po Evropské unii. Mohu vás znovu ujistit, že hodnotící kritéria byla splněna. Sledujeme to velmi pozorně. Zůstaneme samozřejmě v kontaktu a budeme to sledovat, ale byla splněna. Všechny země musí mít rovné podmínky. Hodnotící kritéria jsou jasná a jsou velmi transparentní. Celý proces je co nejtransparentnější. Než skončím, ještě několik slov ke Kosovu. Na Kosovo se nezapomnělo. Kosovo je při tom samozřejmě také velmi důležitým partnerem. Dosáhlo značného pokroku, ale přesto Komise musí v zájmu vlastní důvěryhodnosti sledovat všechna hodnotící kritéria a všechny podmínky, chceme-li v tomto procesu být věrohodní a legitimní. Kosovo není připraveno. Pracujeme s nimi. Vím, že ze strany vlády vyvíjejí velké úsilí o opětovné přijetí a začlenění násilných repatriantů. Musí učinit více. Jakmile budou tyto podmínky splněny, jsme samozřejmě připraveni navázat s nimi formálnější vízový dialog. Mezitím můžeme jen vyzývat členské státy, aby při vyřizování žádostí o vízum předkládaných občany Kosova využívaly všech prostředků, jež jim revidovaný vízový kodex poskytuje. Takže, paní zpravodajko, děkuji vám za tuto velmi plodnou a velmi povzbudivou rozpravu a těším se na přesvědčivý výsledek hlasování na zítřejším plenárním zasedání. Tanja Fajon, zpravodajka . – (SL) Jsem velmi potěšena tím, že až na několik výjimek ze strany těch, kdo přiznali svou očividnou neznalost situace v balkánských zemích, naprostá většina v této sněmovně souhlasí s tím, že je načase, abychom podpořili stržení vízových zdí na západním Balkáně. Je pravdou, jak bylo vícekrát řečeno, že pachatelé trestné činnosti, ti, kdo mají peníze, si již našli způsoby k cestování, ale zítra budeme v Evropském parlamentu rozhodovat o osudu obyčejných lidí, zejména mladých lidí a studentů, a o jejich možnostech pohybu. Existuje celá generace, která vyrostla za vízovými zdmi a, jak jsme řekli, Kosovo zůstane vážným problémem. Musíme pro tyto lidi najít co nejdříve řešení, protože jejich izolace a frustrace bude pochopitelně narůstat. Paní komisařko, potřebujeme jasná vodítka, abychom přiměli úřady v Kosovu k práci. Jiná věc je to, že lidé v Albánii a v Bosně a Hercegovině díky naší rozsáhlé informační kampani vědí dnes mnohem více, než věděli dřív. Vědí, co znamená uvolnění vízového

06-10-2010

06-10-2010

CS


režimu, vědí, že zrušením jejich víz v Evropské unii jim nedáváme pracovní místa nebo právo na azyl či občanství nebo něco podobného. Co jim však nabízíme, je základní právo každého evropského občana, právo na svobodné cestování. Pro občany Bosny a Hercegoviny a Albánie a pro lidi na západním Balkáně obecně to bude jeden z významných a důležitých kroků na cestě do Evropské unie. Na závěr bych ráda řekla, že to, co uděláme zítra a co jsme udělali loni v listopadu, bude důležité pro nás všechny, pro posilování hospodářské a politické spolupráce nejen v této oblasti, ale i v celé Evropské unii. Zvlášť důležité to však bude z hlediska vztahů mezi lidmi, kteří možná žijí jen několik kilometrů od nás. Zpráva, kterou vyšleme, je taková, že my to myslíme vážně a že oni mají jasnou evropskou budoucnost. Lid Albánie a Bosny a Hercegoviny to od nás očekává. Myslím si, že toto poselství od nás chtějí zítra slyšet. Předsedající. – Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat zítra podle plánu. Písemná prohlášení (článek 149) Elena Băsescu (PPE), písemně. – (RO) Iniciativu uvolnit vízový režim EU pro Bosnu a Hercegovinu a Albánii podporuji. Ráda bych při této příležitosti nastolila téma uvolnění vízového režimu pro Moldavskou republiku, zemi, která dosáhla viditelného pokroku v rámci východního partnerství. Stejně jako v případě Albánie a Bosny a Hercegoviny vyvinula Moldavská republika v posledním roce mimořádné úsilí s cílem dosáhnout bezvízového režimu. Vláda v rámci politiky „předběžného provádění“ již začala realizovat opatření, která EU vyžaduje od zemí západního Balkánu jako součást jejich cestovních map. První opatření v tomto směru zahrnovala schválení Aktu o cizincích a zahájení prací na přípravě koncepce integrované správy hranic. Bylo také přijato rozhodnutí vydávat pouze biometrické pasy. Vízová „bariéra“ výrazně zhoršuje obraz EU v Moldavské republice. Prvním krokem, který by Evropská unie měla udělat, je napravit to tím, že co nejdříve vypracuje cestovní mapu pro bezvízový režim. V souvislosti s nadcházejícími volbami by toto opatření vyslalo důraznou zprávu o podpoře proevropských sil v této zemi. George Becali (NI), písemně. – (RO) Podporuji stanovisko zpravodajky, že proces opětovného sjednocení Evropy jako kontinentu skončí teprve tehdy, až všichni Evropané budou moci svobodně cestovat po Evropské unii. Diskutujeme-li na téma západního Balkánu a zejména o problému Albánie a pokroku, který umožňuje Evropské unii osvobodit občany cestující v rámci EU od požadavku víz, dotýká se to citlivě mne osobně. Část mé rodiny pochází z Albánie. Před rokem jsem uvítal přijetí stejného opatření, které bylo tehdy zaměřeno na Makedonii, Černou Horu a Srbsko. Budu hlasovat s plným přesvědčením za skutečné právo svobodného pohybu pro evropské občany z Albánie a Bosny a Hercegoviny. Všichni jsme si vědomi, jak kruté byly války, jež vedly k rozpadu Jugoslávie a rozdělily tuto oblast. Víme také, že pro mladé lidi v těchto oblastech je nejtěžší snášet izolaci od prosperující EU. Naším úkolem je povzbudit je. Právo bezvízového pohybu nám umožní toho dosáhnout. Kinga Göncz (S&D), písemně. – (HU) Evropský parlament může opět jednou projevit podporu procesu přibližování a přistoupení zemí západního Balkánu k Evropské unii. Uvolnění vízového režimu pro občany Albánie a Bosny a Hercegoviny bude znamenat, že téměř všichni obyvatelé bývalé Jugoslávie mohou cestovat bez víz po Evropské unii, což považuji za velice významné. Ani pro umožnění bezvízového styku, ani pro přistoupení

85

86

CS


nemohou být jiné požadavky než splnění kritérií. Obě země splnily nejpřísnější požadavky stanovené jejich vnitřním a justičním orgánům a prokázaly, že jsou připraveny a schopny naplnit různá očekávání, která jsou na ně kladena. Experti EU, kteří prováděli inspekce na místě, se také přesvědčili, že bezpečnostní rizika mohou být eliminována. Skutečnost, že vlády umožňují ovlivňování svých kroků vnitropolitickými úvahami, a nikoli nestranným posouzením plnění kritérií způsobilosti, je nepřijatelná. Umožnění bezvízového styku také vysílá příslušným zemím zprávu, že mohou úspěšně překonat překážky, budou-li se při svých přípravách moci opřít o politickou shodu. Potěšilo mne zjištění, že politické síly v Albánii a v Bosně a Hercegovině spojily své síly, aby tohoto cíle dosáhly. Upřímně doufám, že možnost připojení k EU prokázaná hmatatelnými výsledky, jako byly výsledky dosažené dnes, urychlí jejich proces přibližování a pomůže překonat rozdělující, nacionalistické snahy, jež mohou tento proces jen zbrzdit. Andreas Mölzer (NI), písemně. – (DE) Již při loňském uvolnění vízového režimu jsme byli svědky toho, že mnozí považovali bezvízový styk za totéž jako bianko šek. Bezpočet osob využilo liberálnějších vízových podmínek k cestám po Evropské unii. Nikdo neví, kolik z nich se po vypršení času vyhrazeného pro jejich pobyt skutečně vrátilo do své vlasti. Pro nás je očividné, že uvolnění vízového režimu nemá nic společného se zaměstnáním a s právem pobytu, ale nezdá se, že by to bylo jasné příslušným lidem. Závažný problém pro nás v této souvislosti představuje Kosovo. EU nikdy nedokázala rozhodnout, co považuje za důležitější, nebo co považuje za správné a vhodné – územní integritu nebo právo na sebeurčení pro národy, a protože jsme problém mnohonárodních států příliš dlouho ignorovali, máme zde nyní jeden rozdělený balkánský stát. Kalkulace, že zastavíme nelegální vstup do EU uzavíráním readmisních dohod, nemohou obstát, pokud bude uvolnění vízového režimu i nadále zneužíváno. Tuto myšlenku je třeba zavrhnout. Význam vízových předpisů ukazuje také skutečnost, že Ankara, jak se zdá, je připravena konečně podepsat readmisní dohodu výměnou za uvolnění vízového režimu pro turecké podnikatele. Takové dohody musí mít i kandidátské země EU. Spolu s nenaplněnou dohodou o celní unii to dokládá nepřipravenost Turecka na přistoupení, a je jen dalším políčkem do tváře Evropské unie. Jednání musí být nadlouho zastavena. Cílem by místo toho mělo být vytvoření privilegovaného partnerství. Siiri Oviir (ALDE), písemně . – (ET) Bezvízový režim je v životě lidí velmi významný, neboť posiluje mezilidské kontakty a pomáhá uskutečňovat myšlenku svobodného pohybu, která je jedním ze základních práv v Evropě. Evropská unie již v souvislosti se Soluňským akčním plánem vyjádřila své politické přání zrušit vízovou povinnost pro krátkodobé cesty občanů všech zemí západního Balkánu. Nezpochybnitelná skutečnost, že Evropská unie v blízké budoucnosti umožní Bosně a Hercegovině a Albánii, stejně jako občanům Bývalé jugoslávské republiky Makedonie, Černé Hory a Srbska bezvízový styk, sníží riziko narůstání etnické a politické nestability, posílí politickou a hospodářskou spolupráci v této oblasti, zvýší podporu Evropské unii u obyvatel a zlepší vyhlídky evropské integrace. Zároveň rozšíří lidem obzory a zamezí protievropským a extremistickým silám. Nelíbí se mi však jedna věc, totiž to, že Kosovo je jedinou zemí, kterou členské státy kvůli soukromým rozepřím vyloučily ze zrušení vízových požadavků pro občany zemí západního Balkánu. Nechceme trestat Kosovo za soukromé rozepře mezi obyvateli členských států, ale Evropská komise a Rada by měly urychleně přijmout opatření k začlenění Kosova do procesu zrušení vízových požadavků, což by povzbudilo kosovské státní a vládní úřady a politiky k provedení nezbytných strukturálních reforem a posílilo by politickou a hospodářskou spolupráci s Evropskou unií.

06-10-2010

06-10-2010

CS


15. Rámec Basilej II a revize směrnice o kapitálových požadavcích (CRD 4) (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem je zpráva pana Karase jménem Hospodářského a měnového výboru o rámci Basilej II a revizi směrnice o kapitálových požadavcích (CRD 4) [2010/2074(INI)] (A7-0251/2010). Othmar Karas, zpravodaj. – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, dámy a pánové, touto zprávou o Basileji III zaujímá Evropský parlament jasné stanovisko k jednání Basilejského výboru. Chtěli bychom upozornit na nevyřešené otázky a problémy, s nimiž se Evropa potýká, a předkládáme Komisi soubor požadavků na vypracování návrhu směrnice. Tato zpráva byla ve výboru přijata všemi 38 hlasy – v této souvislosti bych chtěl poděkovat všem stínovým zpravodajům, ale já jako zpravodaj stále pociťuji potřebu předložit dalších šest pozměňovacích návrhů, z nichž tři se týkají vývoje na schůzích Basilejského výboru a jejich cílem je aktualizace zprávy a tři se týkají koeficientu zadluženosti a standard likvidity. Máme za to, že není vhodné automaticky začlenit do pilíře 1 od roku 2018 koeficient zadluženosti. Nejprve by se měl uskutečnit proces hodnocení. V basilejském procesu existuje dále i několik nevyřešených otázek týkajících se standardu likvidity, kterým je třeba se věnovat, abychom měli aktuální informace. Jsem poněkud překvapen tím, že devět členských států EU v Basilejském výboru uznalo proces za dokončený navzdory skutečnosti, že neexistují stejné podmínky v oblasti hospodářské struktury Spojených států a evropské hospodářské a bankovní struktury a stejné podmínky pro klasické retailové a investiční bankovnictví. Kromě toho stále nemáme definici likvidity. Hospodářská krize pochopitelně ukázala, že musíme změnit rámec. Proto je správné chopit se této otázky a předložit návrhy. Krize však také jasně ukázala, že šlo v první řadě o krizi likvidity, nešlo především o krizi kapitálových zdrojů, přestože potřebujeme navýšit kapitálové zdroje. Pro ilustraci pomysleme jen na případ Lehman Brothers, kde drželi jen 11 % kapitálu. Z našeho pohledu existuje pět nevyřešených otázek. Zaprvé neexistuje studie o dopadu čísel, na nichž jsme se právě shodli v oblasti růstu a zaměstnanosti v Evropské unii. Rád bych požádal Komisi, aby takovou studii urychleně vypracovala a předložila. Zadruhé, podrobně jsme nezkoumali kumulativní účinky všech nařízení, která právě zvažujeme. Hlavními příklady by zde mimo jiné byla Basilej III, ochrana vkladů, bankovní odvod a daň z transakcí. Zatřetí, v EU a ve Spojených státech neexistují stejné podmínky, pokud jde například o účetní předpisy, a stale neexistuje dohoda týkající se časového rámce pro zavedení. Začtvrté, neexistují stejné podmínky pro banky zabývající se retailovým bankovnictvím a banky zabývající se investičním bankovnictvím, pokud jde o definici kapitálu. Zapáté, existuje několik nevyřešených otázek, jako je koeficient zadluženosti, definice likvidity a úloha ratingových agentur ve světle rozhodnutí, která přijaly Spojené státy. Tyto problémy musí být vyřešeny dříve, než Komise předloží návrh směrnice, a G20 by o nich neměla rozhodnout, ale měly by být objasněny dříve, než budou schváleny Basilejským výborem. Přičiníme se o to. Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Paní předsedající, pane Karasi, dámy a pánové, jen pár dní po dosažení dohody v Basilejském výboru jsem přesvědčen, že je velmi důležité,

87

88

CS


aby Parlament projevil své odhodlání k bankovní reformě a aby jasně ukázal, že Evropa se chová a musí se chovat v souladu se svým postavením ve světě. Chtěl bych poděkovat panu Karasovi a členům Hospodářského a měnového výboru za jejich odhodlání a za jejich vynikající zprávu. Pane Karasi, vy jste zmínil řadu velmi důležitých bodů, které budou velmi pečlivě prostudovány dříve, než příští rok na jaře schválíme návrh na revizi směrnice o kapitálových požadavcích. Nejdříve bych chtěl říci, pane Karasi, že sdílím váš názor na význam problémů, které jsou specificky evropské. Naše bankovní hospodářství v Evropě se ve všech svých oblastech nepodobá bankovnímu hospodářství ostatních světových regionů. Pane Karasi, sdílím i potřebu hloubkového posouzení dopadů a potřebu zachovat stejné podmínky na mezinárodní úrovni. Musíme pochopitelně zdůraznit, že zvýšená kapitalizace bank je nezbytnou podmínkou stabilizace a posílení finančního odvětví, ale to nebude stačit. Jak víte, dámy a pánové, jelikož na této problematice pracujete, musíme mít i přísnější dohled, silnější řízení společností, dohled nad spekulativními finančními činnostmi a rámec pro řízení krizí a pro řešení bankovních krizí. To je náš plán. Zejména díky vám došlo již v tomto směru ke značnému pokroku. Tím mám na mysli dohodu o dohledu a zelenou knihu o řízení finančních institucí. Komise sama dělá svou práci a bude ji dělat tak, abychom příští rok koncem jara předložili vám a Radě všechny texty, které se od nás očekávají v souvislosti s prováděním doporučení G20. Právě v tomto duchu jsem před několika dny předložil návrh nařízení o derivátech a krátkém prodeji. Do několika dnů předložíme nový dokument o nástrojích řešení problémů bank a řízení krizí. Vraťme se však k dnešní rozpravě. Chtěl bych se bavit o třech věcech, u nichž sdílím obavy pana Karase. První je uznání kapitálových nástrojů vydávaných družstevními bankami nebo vzájemnými pojišťovnami, které jsou definovány jako kapitál třídy 1. Dohoda dosažená v Basileji nám umožní zohlednit specifické okolnosti těchto nekotovaných bank, které hrají významnou úlohu ve financování evropského obchodu. Moje služby nyní spolupracují s odborníky z členských států na definování technických opatření pro řádné provádění těchto nových zásad do evropských právních předpisů. Zadruhé, pokud jde o pravidla likvidity a definici ochranných rezerv likvidity, Komise si je plně vědoma problému, který nastal zejména v Dánsku a v Rakousku. Velmi vážné obavy, které Komise vyjádřila v této souvislosti, jsou skutečně tím pravým důvodem, proč v této věci ještě nebylo dosaženo dohody. Měli jsme nějaké výhrady a moje služby budou nadále spolupracovat s našimi partnery v Basileji na řešení, zejména pokud jde o uznání krytých dluhopisů. Třetí bod se týká koeficientu zadluženosti. Nemůžeme ustoupit ze svých závazků, které jsme v tomto bodě učinili na summitu G20. Jsme však spokojeni s dohodou dosaženou v Basileji, která začleňuje koeficient zadluženosti do pilíře 2 ve lhůtě pro podávání zpráv, jak před chvílí uvedl pan Karas, a cílem je převést jej do pilíře 1. Tento převod nebude automatický a my do svého návrhu na CRD 4 začleníme doložku o přezkumu. Nyní bych chtěl říci pár slov o provádění Basilejské dohody v Evropské unii. Finanční krize otřásla světem. Uštědřila nám lekce, které musíme přijmout. Komplexní pravidla obezřetnosti nebyla přizpůsobena reálným podmínkám. Kromě reforem, které již byly

06-10-2010

06-10-2010

CS


provedeny s cílem posílit stávající pravidla, máme nyní dohodu nedávno uzavřenou v Basileji skupinou guvernérů centrálních bank a osob zodpovědných za bankovní dohled. Jsem toho názoru, že tato dohoda je dobrou zprávou. Je důležitým krokem při posilování pravidel a celkové finanční stability a tato nová Basilejská dohoda napomůže vytvoření společných pravidel pro mezinárodní bankovní sektor, což je mimořádně důležité. Tato dohoda rovněž dláždí cestu pro vyvážené řešení: podnikatelské subjekty využívají adaptačního období, které jim poskytuje dostatek času, aby splnily tyto nové požadavky, které umožní postupné ozdravění bankovního systému, aniž by, jak doufáme, ohrozily hospodářský růst. Dámy a pánové, moje útvary a mí kolegové, kterým chci poděkovat, odvedli v Basileji velký kus práce, aby našli společnou základnu s našimi mimoevropskými partnery. Doufám, že hlavy států a předsedové vlád zemí G20 schválí tuto novou Basilejskou dohodu na následujícím summitu v Soulu, který se bude konat v listopadu. Pro nás to však neznamená konec. Dalším krokem bude reforma základů bankovního systému na úrovni Unie. Dámy a pánové, při provádění mezinárodních pravidel bereme vždycky ohled na specifické okolnosti v Unii a směrnice CRD 4 nebude výjimkou. I zde budeme brát v úvahu specifické okolnosti v Evropské unii. V této souvislosti navíc výslovně provedeme makroekonomické a mikroekonomické analýzy, které jsou součástí Basilejské dohody, a vy a vaši kolegové, pane Karasi, o tom budete samozřejmě informováni. Naším cílem je přijetí návrhu směrnice v průběhu prvního čtvrtletí 2011. To znamená, že členské státy ji musí provést do 1. ledna 2013. To jim poskytne dostatek času, aby se těmto novým ustanovením mohly přizpůsobit. Musíme však být realističtí. Tato dohoda, které bylo dosaženo v Basileji, představuje významný pokrok, ale opakuji: stále máme před sebou ještě hodně práce. V následujících měsících budeme spolupracovat s vámi a s členskými státy na provádění jedné z hlavních reforem v pokrizovém období. K tomu bych chtěl velmi jasně uvést toto: velmi pozorně a obezřele budeme dbát na to, abychom zajistili, že i naši hlavní partneři, především Američané, ale nejen oni, provedou tuto zásadní reformu správně a včas. S tím pojedu koncem tohoto měsíce na svou nastávající druhou návštěvu Spojených států. A konečně, souhlasím s vámi, pane Karasi, že pro Evropský parlament je důležité, aby v tomto procesu hrál stále větší úlohu. Proto se na závěr zavazuji, že vás – váš výbor i plenární zasedání – budu pravidelně informovat o budoucím vývoji v Basilejském výboru. Jean-Paul Gauzès , jménem skupiny PPE. – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, úvodem bych chtěl pochválit pana Karase za skvělou práci. Byl jsem jedním z těch, kdo podporovali vypracování zprávy z vlastního podnětu ještě před tím, než Komise předloží své návrhy na rámec pro provádění Basilejské dohody, a jsem potěšen, že práce, kterou vykonal pan Karas za pomoci různých stínových zpravodajů, vyzdvihla nejdůležitější body, nad nimiž je třeba se zamyslet. Nebudu je zde opakovat, pane komisaři, a samozřejmě vítám poznámky, které jste přednesl, a vaše odhodlání zajistit, aby tento předpisový rámec byl účinný a přijatelný a aby nenarušil hospodářskou soutěž na mezinárodní úrovni. Přejdu ale k jinému tématu. Musím poznamenat, že vždy existuje velký rozdíl mezi veřejně učiněnými prohlášeními a odhodláním provádět je v praxi. Všímám si i toho, že země

89

90

CS


mimo Evropskou unii, a tím mám na mysli především Spojené státy, mají znepokojivé sklony hodnotit to, jak my pracujeme, zatímco ony samy neuvádějí dané systémy do praxe tak, jak by měly. Co se týče Basileje, je velmi důležité, aby se s evropskými společnostmi jednalo na stejné úrovni a aby nebyly penalizovány více než americké společnosti. Ve Spojených státech zná tyto směrnice nebo Basilejský výbor jen málo bank a v současné době se do praxe neuvádí nic. Nechtěl bych, aby opatření přijatá v červnu za účelem regulace finančnictví v USA byla používána jako právní základ k tomu, aby se neprováděla opatření, která by mohla být zaváděna subjekty mimo Spojené státy. Prohlášení na jejich adresu přeceňují jejich skutečný dopad. Pane komisaři, věřím v to, čemu jste tak oddán a na co tolik dbáte, tedy aby nedocházelo k narušení hospodářské soutěže pro francouzské banky, pro evropské banky a pro ty, kteří obecně financují hospodářství. Je správné, abychom nasměrovali banky zpět k jejich prvotní roli, jíž je financování hospodářského rozvoje, ale musíme zajistit, aby nebyly neúměrně penalizovány. Udo Bullmann, jménem skupiny S&D. – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, než začnu, chtěl bych upozornit na jednu věc. Basilejský výbor je skupina více či méně inteligentních guvernérů centrálních bank a dohlížitelů, ale v žádném případě to není nějaká neomylná rada moudrých a není to žádný zákon. Tato sněmovna je legislativním orgánem, pane komisaři, vy to víte a my víme, že to víte, a tento legislativní orgán bude věnovat pozornost tomu, co se předkládá, a tam, kde to má smysl, i tomu, co se předkládá zde. Samozřejmě máme zájem na tom, aby se pravidla kapitálových požadavků zpřísnila. Jak bychom to mohli nechtít v souvislosti s následky hospodářské krize, ve které se stále ještě nacházíme? Dvacet až třicet procent hrubého národního produktu našich hospodářství je v zástavě jako záchranný balíček pro banky. Lidé od nás samozřejmě očekávají, že vytvoříme poctivá bankovní pravidla, abychom se znovu nedostali do podobné krize. Samozřejmě chceme, aby v rámci této ochrany bank existovala proticyklická pravidla, například taková, která se již řadu let osvědčují ve Španělsku. Přestože i tam se musela prosadit proti opozici, dnes se vyplácejí, protože byla zavedena dostatečně včas a nezhoršila bankovní systém, naopak jej posílila. Existují však klíčové problémy a já jsem skutečně rád, že zpravodaj, pan Karas, učinil z těchto klíčových problémů jádro své zprávy z vlastního podnětu, kterou můžeme rozhodně jako celek podpořit. Prvním z těchto problémů je zajisté to, že potřebujeme studii dopadu, konkrétně celkovou studii dopadu, která by jednak objasnila, jaký je dopad na finanční sektor a všechny jeho součásti, ale samozřejmě i jaký je dopad na reálnou ekonomiku. Jaký je dopad na budoucnost podmínek úvěrového financování pro malé a střední podniky? Druhým problémem je, že potřebujeme jistotu, že tentokrát, na rozdíl od minulosti, budou dohody prováděny i v jiných územních oblastech. Musíme to vědět dříve, než vytvoříme právní předpis, protože jinak by vznikla nová asymetrie, za kterou nemůžeme být zodpovědní. Třetím problémem je, že pokud jde o právní formu, nesmí existovat žádná diskriminace. Ty formy, které se projevily zejména v průběhu krize v různorodém evropském bankovním systému, to znamená ty banky, které se zabývají malými a středními podniky, a ty banky, které se orientují na soukromou klientelu a které tak nebyly vystaveny přeshraničnímu riziku, nesmí být penalizovány za to, že jejich postavení je pevné. Návrh, který je v tomto

06-10-2010

06-10-2010

CS


okamžiku předložen, to dostatečně nezajišťuje. Proto jsme přesvědčeni, že návrhy je nyní třeba zkvalitnit a že musíme uvážit, jak máme prakticky tento problém řešit. Celkové veřejné bankovnictví představuje velkou hodnotu za předpokladu, že může být prováděno rozumným způsobem. Musíme se také ptát – a tady mám na mysli výhrady tichého partnerství, jak se bude provádět v budoucnu, jestliže přijmeme opatření tak, jak byla naplánována v Basileji. To nemůže být poslední slovo, a není to ani poslední verze, kterou přijmeme. Kapitálové nástroje musí být poměřovány tak, aby bylo jasné, do jaké míry zajišťují stálou kvalitu bez klamavých podmínek, do jaké míry mohou absorbovat ztráty, do jaké míry jsou trvanlivé a pružné, pokud jde o platby, jak to zpravodaj uvádí ve své zprávě. To je pro nás rozumná výchozí pozice. Chtěli bychom omezit pákové efekty a vytvořit různé podpory na různé druhy rizika. Přezkoumáme váš návrh, pane komisaři, a věříme, že spolupráce s Parlamentem bude co nejlepší. Sharon Bowles , jménem skupiny ALDE . – Paní předsedající, chtěla bych říci panu komisaři, že když jsme hlasovali o dohledu, tvrdila jsem, že naše právní předpisy jsou jak ementál, samá díra, plné míst, kam soubor společných pravidel nedosáhne. Minulý týden se pak bankéři z celé Evropy sešli na Eurofi a jednali o Basileji III. Každý měl plnou pusu slova „vnitrostátní“: vnitrostátní flexibilita, vnitrostátní pravidla, vnitrostátní výjimky. Šelma zvrácených podnětů zaútočila. Jakmile je dohodnut rámec harmonizace a stability, začíná vykrucování a přemlouvání, jak vytvořit mezery, a upřímně řečeno, tady to není o nic lepší. Jsem z toho otrávená. Proč musí být Evropa uplakaným dítětem Basileje? To jsme při vytváření systému dohledu neměli v úmyslu. To nemá v úmyslu ani Basilej III. Fakta jsou zřejmá. Summit G20 byl jasný. Banky musí být schopny přestát takový druh krize, jakou jsme právě prošli, a rozhodujícím momentem je kapitál. Na rozdíl od jiných nezavírám oči před problémy reálné ekonomiky a před potřebou bank půjčovat prostředky, těším se na posouzení makroekonomického a kumulativního dopadu nejen Basileje, ale celé pokrizové finanční regulace, kterou jste mi vy, pane komisaři, společně s komisařem Rehnem slíbili ve svém slyšení při nástupu. Bankám vzkazuji: nemůžeme přikládat váhu vašim protestům, jestliže jsou vaše agregáty skryty pod pláštíkem tajemství a na všechno dáváte razítko „tajné“. Takže pokud jde o mě, rozšířený harmonogram Basileje je dosti zpožděný: již nikdy více. A dále, pane komisaři, jak uváděli ostatní, opatření v oblasti likvidity nejsou plně dořešena a já se obávám, že kolem narůstající koncentrace státního dluhu a krátkodobých nástrojů se budou objevovat ještě zvrácenější podněty. Tady musíme být velmi opatrní. Musíme přemýšlet a nesmíme v každém dokumentu o obezřetnostní regulaci kopírovat tatáž opatření, neboť tam nemusí být vhodná a mohla by zničit investice do cenných papírů a do reálné ekonomiky. Philippe Lamberts, jménem skupiny Verts/ALE. – (FR) Paní předsedající, předpokládá se, že Basilej III je východiskem a v žádném případě to nesmí být hranice, kam až chce Evropská unie jít. Těm, kdo říkají, že půjdeme-li až za Basilej, mohli bychom ohrozit konkurenceschopnost svých bank na mezinárodní scéně, vzkazuji, že naším prvotním zájmem je a musí být životnost našeho hospodářství. A znamená-li to přísnější pravidla, nechť je tomu tak. Ještě bych rád dodal, že slýcháme tolik o stejných podmínkách, a přesto Spojené státy neváhají jednat samostatně, kdykoli mohou a kdykoli se jim to hodí. Proto nechci, aby Evropa jen čekala na nějaký konsensus, který nikdy nepřijde.

91

92

CS


Zadruhé, každé přechodné období musí být časově omezeno a mohu vám říci, že osm let, která plánujeme pro sebe, je příliš mnoho. Navíc, a to ani nebylo plánováno, musí být v průběhu tohoto přechodného období zavedeny přísné podmínky týkající se výplaty dividend a prémií. Bylo by neslušné a nepřijatelné, kdyby si akcionáři a vedoucí pracovníci bank nadále plnili kapsy, zatímco banky si stěžují, že je obtížné budovat kapitálové rezervy uložené novými pravidly. Moje poslední poznámka je adresována přímo bankám. Těm bankám, které si stěžují, že již dále nebudou moci vytvářet stejný zisk jako v letech hojnosti, vzkazuji, že všechny podniky působící v průmyslu nebo v maloobchodě si musí vystačit s čistým ročním ziskem od dvou do pěti procent a není to nic, za co by se měly stydět. Je čas si uvědomit, že večírek skončil. Vicky Ford, jménem skupiny ECR. – Paní předsedající, jsem si jasně vědoma toho, že hospodářská krize ještě zdaleka nepominula a že potřebujeme úvěry do širšího okruhu ekonomiky. Minulý týden jsme však viděli v Irsku, že banky si pro záchranu pořád chodí k daňovým poplatníkům. Daňoví poplatníci již dále nesmí zachraňovat banky. Potřebujeme banky, které jsou připraveny nést rizika, ale ty potřebují kapitál a likviditu, aby přežily, když se rizika zvětšují. Je to komplikované a chtěla bych za to panu Karasovi poděkovat, ale je to jen část práce a my potřebujeme rovněž správné mechanismy řešení. Z řady pozměňovacích návrhů z celé sněmovny je více než zřejmé, že poslanci mají zájem o podrobnosti a chtějí vidět dopad. Podobný přístup musíme zajistit i pro zajištění v oblasti derivátů. Především existuje posouzení dopadu, bylo vypracováno pro Basilej, ale je tak zahaleno pláštíkem tajemství, že ho nemůžeme ani vidět. Zveřejněme je a využijme je. Uzavíráme-li mezinárodní dohodu, musíme si být jisti, že bude uplatňována všude, nejen tady a na Wall Street, ale všude. V tomto textu je řada míst, kde je prostor pro vytáčky – odstavec 24 o menšinových podílech a o odložení daňových pohledávek, odstavec 40 s popisem Pfandbriefe a nový odstavec 43A. Ano, Basilej by měla brát v úvahu sítě malých bank, které se vzájemně podporují. Dělají to tak. Já si však anglické znění vykládám tak, že bychom měli do určité míry zabraňovat jejich uzavření. Navíc bylo dohodnuto, že se posuneme k plnému a závaznému koeficientu zadluženosti. Neustupujme od toho. Souhlasím s tím, že tam, kde máme osvědčené místní postupy, bychom měli umožnit jejich další fungování, ale prověřme je veřejně a nevnášejme žádné výjimky zadními vrátky. Trh prostě ukáže, že tato zadní vrátka jen podporují špatné, nikoli osvědčené postupy. Astrid Lulling (PPE). – (FR) Paní předsedající, nejprve bych chtěla poděkovat našemu zpravodaji, panu Karasovi, za jeho skvělou práci. Plně podporuji jeho přístup k této složité záležitosti. Považuji však za důležité využít svých dvou minut k tomu, abych upozornila na jednu věc, která byla ve zprávě zmíněna, ale která vyžaduje bližší zkoumání. Hovořím o hypotečních dluhopisech, v němčině Pfandbriefe, v souvislosti se standardy likvidity. Nové evropské standardy likvidity, které máme v úmyslu nově definovat, by měly brát více v úvahu jejich zvláštní hospodářskou, právní a provozní povahu. Hypoteční dluhopisy se používají ke dlouhodobému financování a investování v širším ekonomickém kontextu. Stávající návrh Basilejského výboru týkající se těchto dluhopisů by však měl negativní a

06-10-2010

06-10-2010

CS


nepřiměřený dopad na evropsku ekonomiku ve srovnání s jinými velkými ekonomickými oblastmi, jako jsou Spojené státy. Vítám pochopitelně skutečnost, že dohoda dosažená Basilejským výborem dne 26. července 2010 uznává hypoteční dluhopisy jako vysoce likvidní aktiva, pokud jde o koeficient likvidity. Vyzývám však, pane Barniere, Basilejský výbor a Komisi, aby měly pro tento finanční nástroj větší uznání, podpořily tak dostatečnou diverzifikaci způsobilých aktiv v ochranné rezervě likvidity a zabránily tak poškození trhů. Pro tento málo rizikový finanční nástroj musí být vytvořeno takové prostředí, v němž se mu bude dařit. Anni Podimata (S&D). – (EL) Paní předsedající, všichni víme, že dnešní rozprava o dohodě dosažené Basilejským výborem je jen dalším krokem, který určuje nynější krize, krize, která dramaticky zvýraznila nedostatky a slabiny v regulaci finančního systému a v dohledu, a to v rozporu s tím, že do té doby byla převažující doktrínou deregulace trhů, a podtrhla potřebu přísnějších pravidel jak o kapitálové přiměřenosti, tak o dohledu nad finančními institucemi. Na tomto pozadí dosáhl Basilejský výbor dohody, která zahrnuje několik základních zásad a změn, které je třeba provést v pravidlech kapitálové přiměřenosti, aby se zlepšila ochrana bankovního systému. Pokud jde o provádění této dohody v Evropě, zpráva pana Karase zdůrazňuje četné důležité aspekty, které třeba brát vážně v úvahu, jako je osobitost evropského trhu, kde 80 % půjček představují bankovní úvěry, potřeba demokratizace basilejského procesu, mimo jiné s aktivnější účastí Evropského parlamentu, a pochopitelně návrh na zahrnutí státního dluhu celé eurozóny jako vysoce kvalitních likvidních aktiv bez ohledu na jejich úvěrový rating tak, aby byl oslaben vliv ratingových agentur. Chtěla bych však zopakovat, že nová opatření v oblasti kapitálové přiměřenosti jsou minimální změnou a stále je potřebná obecnější a dlouhodobější reforma. Jak pan komisař uvedl, Evropa již učinila důležitý krok a přijala nový evropský systém dohledu. Měníme kurz a jako základní preventivní nástroj podporujeme posílenou spolupráci. Na tom se však nesmíme zastavit. Musíme učinit další kroky a zavést rámec dohledu a regulace pro agentury, které až dosud působily nekontrolovaně, jako jsou ratingové agentury a alternativní fondy. Z návrhů, které jste, pane komisaři, v nedávné době předložil, potřebujeme nejvíce přijmout pravidla regulující velmi nejasné transakce, které jsou jako takové vystaveny zvýšenému systémovému riziku, jako trh s volně prodejnými deriváty a opcemi. A nakonec, pane komisaři, když jste se zmínil o summitu G20 v Soulu, musíme se snažit o zavedení daně z finančních transakcí. Pochopitelně ne proto, abychom se pomstili bankám nebo je potrestali, ale abychom omezili spekulace a vyslali jasnou zprávu občanům EU, kteří v současné době platí vysokou cenu za krizi, že očekáváme spravedlivější rozložení břemene. Wolf Klinz (ALDE). – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, jestliže mají mít banky větší kapitál na půjčky a bankovní nástroje, zvýší to jejich schopnost nést ztráty. Nejnovější návrhy Basilejského výboru se opírají o tento přístup, jehož základem je stabilita. Basilejský výbor se bohužel dosud uspokojivě nezabýval problémem systémově relevantních bank. Proto vítám výzvu pana Karase týkající se požadavků, aby standardy likvidity byly nezávislé na systémové relevanci. Jinými slovy, na banky které díky své velikosti nebo propojenosti s celosvětovým finančním systémem potřebují v krizových situacích záchranu ve formě peněz daňových poplatníků, je třeba uplatňovat přísnější požadavky.

93

94

CS


Ke koeficientu zadluženosti musíme zaujmout odlišnější přístup. O jeho zařazení do prvního pilíře můžeme uvažovat jen v případě, že se empiricky prokáže, že tento nástroj nevede k arbitráži nebo k narušení hospodářské soutěže a skutečně brání horečnému poskytování úvěrů. V každém případě je však potřeba provést tyto návrhy na celosvětové úrovni. Nemůžeme dovolit, aby orgány USA měly rozhodující vliv na basilejské návrhy, jen aby je poté neprováděly. Summit G20 v Soulu příští měsíc ukáže, zda a do jaké míry můžeme tohoto cíle dosáhnout. Sławomir Witold Nitras (PPE) . – (PL) Paní předsedající, předně bych chtěl říci, že jsem velmi rád, že se Evropský parlament touto věcí zabývá, a to zejména proto, že tato zpráva vzešla z podnětu Parlamentu. Chtěl bych velmi srdečně pogratulovat panu Karasovi. V posledním desetiletí jsme svědky bezpříkladného vývoje různých druhů finančních inovací a nových dostupných nástrojů. Právě tyto nástroje dnes vlastně často určují podobu trhu. Myslím si, že základní podmínkou účinného dohledu v této situaci je skutečně spolehlivě znát, co se na těchto trzích děje. Tak populární finanční nástroje se mezitím natolik zkomplikovaly, že vážně brání orgánům dohledu, aby odpovídajícím způsobem posuzovaly riziko s nimi spojené. Kromě těchto nových nástrojů si musíme uvědomit, že trh se mění a velmi rychle se globalizuje a že v konfrontaci mezi globalizovaným a rozvíjejícím se trhem a vnitrostátními orgány dohledu jsou tyto nástroje naprosto nevhodné a dohled je neúspěšný. Růst finančních institucí způsobuje rovněž v určitém smyslu nedostatečné sledování tam, kde probíhá dohled, a dohledu jsou tak také kladeny překážky. Tím vším chci říci, že vlastně chybí celkový pohled na toto odvětví, a to jak ze zeměpisného hlediska, tak z hlediska vlastní činnosti tohoto odvětví. Myslím si, že pro bezpečnost finančního systému v celosvětovém měřítku je zásadní pochopení vztahů mezi subjekty činnými v tomto odvětví a vývoj této činnosti samotné. Zdá se mi, že to doposud chybí. Nynější basilejská pravidla se ve skutečnosti týkají kapitálu a já jsem rád, že nová opatření zavádějí požadavky související s různými aspekty likvidity a mechanismu proticyklické politiky. Opatření navržená v této oblasti je třeba uvítat. V souvislosti s nízkou účinností kapitálových ukazatelů jako předběžného diagnostického opatření je třeba pozitivně hodnotit stabilitu systému a pokus o normalizaci koeficientů krytí likvidity v krátkodobém i v dlouhodobém výhledu, neboť to byly ostatně problémy s likviditou, které vyvolaly potřebu opatření na záchranu bank, jichž jsme byli svědky. Olle Ludvigsson (S&D). – (SV) Paní předsedající, v mnoha ohledech je pozitivním znamením, že práce na nových pravidlech kapitálové přiměřenosti postupují kupředu. Skutečnost, že proces Basilej III se chýlí k úspěšnému konci, je základním předpokladem schopnosti obnovit stabilitu finančního sektoru. Zpráva, o které budeme nyní hlasovat, je vyvážená a dobře formulovaná, ale já bych chtěl nicméně zdůraznit tři věci, v nichž mohla být jasnější. Zaprvé, samo o sobě je důležité, aby na banky nebyl vyvíjen přílišný tlak tím, že se jim poskytne příliš krátká lhůta na provedení opatření, ale zároveň je stejně důležité, aby provádění neprobíhalo příliš pomalu. Cílem by mělo být, aby banky byly dostatečně stabilní a byly tak schopny vypořádat se s příští recesí. Při stanovení tak vzdáleného cíle, jako je období 2017/2018, je nebezpečí, že to banky nezvládnou.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Zadruhé musíme zajistit, aby provádění probíhalo v úzké a pozitivní spolupráci se Spojenými státy a s dalšími subjekty. Jednoznačným cílem musí být stabilizace celého mezinárodního bankovnictví, nejen jeho částí. Oblasti se slabšími předpisy nebo pomalejším prováděním by mohly vystavit celý systém rizikům. Zatřetí, pravidelné zátěžové testy jsou skvělým způsobem, jak nepřetržitě zajišťovat stabilitu bankovního systému. Proto bychom je měli používat jako účinný nástroj na doplnění kapitálových pravidel. Mohla by být zvýšena frekvence i úroveň požadavků těchto testů. Krize ukázala, že k některým věcem může dojít mimořádně rychle. Ve finančním sektoru je proto důležité, aby byl vývoj neustále sledován velmi pozorně. Olle Schmidt (ALDE). – (SV) Paní předsedající, pane komisaři, nová basilejská pravidla jsou základním předpokladem stability a udržitelného růstu. Krize nás naučila, že banky potřebují více kapitálu a kvalitnější kapitál, a předpisy musí podporovat zdravé bankovnictví a zdravé riskování. Pravidla týkající se koeficientu zadluženosti musí být formulována tak, aby banky, které půjčují nízkorizikový kapitál, nebyly penalizovány. Existuje nebezpečí, že pravidla postihnou vážně zejména banky ve skandinávských zemích, neboť tyto banky mají rozsáhlá domácí nízkoriziková portfolia. To vzbuzuje obavy. Všechny směrnice a nová pravidla musí být dobře promyšleny, ale celkově se vystavujeme nebezpečí, že budeme mít příliš mnoho pravidel, která by mohla postupně poškodit růst. Souhlasím s paní Bowlesovou, že Komise musí vypracovat analýzu dopadů všech těchto nových bankovních pravidel na růst v Evropě. Pravidla a nové právní předpisy nejsou vždy tou nejlepší odpovědí. Nespokojujme se s dobrým, když můžeme dosáhnout nejlepšího. Antonio Cancian (PPE). – (PL) Paní předsedající, pane komisaři, rád bych poděkoval panu Karasovi za jeho vynikající práci. Myslím si, že v posledních dvou letech jsme bezmocně stáli a přihlíželi tomuto vážnému světovému hospodářskému a finančnímu kolapsu, i když někteří tvrdí, že by mohlo být ještě hůř. Evropské unie se to dnes vážně dotýká a vy, pane komisaři, vedete revoluci, jejímž cílem je stabilita, abyste nám poskytl potřebné záruky. Na minulém plenárním zasedání jsme dali pozitivní impuls hospodářské síle, abychom ochránili samotnou Evropu. Jak jste nedávno uvedl, návrhy týkající se derivátů a krátkého prodeje jsou již připraveny, a my čekáme na konečnou navrhovanou revizi Komise a bavíme se i o zdanění bank a zdanění finančních transakcí. Pane komisaři, musíme být velmi opatrní, abychom neupadli z jednoho extrému do druhého, jak se často stává, a nevytvořili pravidla a právní předpisy, které by zabraňovaly hospodářskému rozvoji a obnově nebo je zpomalovaly. Jsem přesvědčen, že nepoddajnost a byrokracie stale číhají v záloze. Je pravda, že momentálně potřebujeme stabilitu, ale více potřebujeme růst, růst a ještě jednou růst, jak uvedl předseda Barroso v této sněmovně. Basilej III znamená začátek procesu, který od nás všech vyžaduje zodpovědnost, ale musíme ochránit i konkurenceschopnost a rovné podmínky a věnovat pozornost na jedné straně malým a středním podnikům a na druhé straně spořitelnám a družstevním bankám, které mají blízko k místním podmínkám. Seán Kelly (PPE) – Paní předsedající, myslím si, že každý souhlasí s tím, že potřebujeme posílit odolnost bankovního systému. Díky panu Karasovi víme, že v rámci basilejských návrhů nemáme rovné podmínky, a nemáte-li rovné podmínky, nemůžete soutěžit. Existuje vlastně velké nebezpečí, že si dáte mnoho vlastních gólů.

95

96

CS


Upozornění zde zaznělo, ale je třeba říci zřetelněji, že USA a Evropa se naprosto liší. Hospodářství USA je financováno hlavně prostřednictvím kapitálových trhů. Evropa se spoléhá zejména na úvěrové kapacity bankovního sektoru a víme, že v Irsku tak činí více než jinde. Naše banky prostě nemohou poskytovat úvěry malým a středním podnikům a životaschopné malé a střední podniky každodenně umírají jen proto, že jim nikdo neposkytne úvěr. Jak uvedla Vicky, daňový poplatník zachraňuje tyto bankéře a financuje balíčky s odstupným, penzijní fondy a zlaté padáky nečinných regulátorů atd. Zbývá ještě spousta práce, aby byla nastolena rovnováha, a já si myslím, že to je to nejdůležitější. Zpráva pana komisaře mě povzbudila, neboť uvedl, že s námi bude spolupracovat a že zkusí nastolit rovnováhu a zajistit rovné podmínky. Pak bychom góly dávali, ale nedostávali. Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Děkuji vám, paní předsedající, a děkuji všem za návrhy, povzbuzení, doporučení a požadavky, které jsem společně se svým týmem pozorně zaznamenal. Pan Gauzès jako první zmínil nastolení řádné rovnováhy a po něm je znovu zmínili i pan Schmidt, pan Klinz, pan Ludvigsson a nyní i pan Kelly. Ano, budeme se snažit zajistit řádnou rovnováhu. Rovnováhu je vlastně třeba zajistit ve třech konkrétních oblastech, jimž budu věnovat velkou pozornost: nastolení rozumné rovnováhy v samotných basilejských opatřeních a ve způsobu, jakým je budeme provádět do svých právních předpisů. Já co nejlépe využiji přechodného období a manévrovacího prostoru, který nám Basilejská dohoda nabízí, a vy k tomu přispějete vlastní měrou. Druhou oblastí, v níž je třeba nastolit rovnováhu, jsou basilejská opatření a všechna další opatření, která zavádíme v rámci krizové prevence a programu řízení v souvislosti se summitem G20, a k tomu se za chvíli vrátím. Třetí oblastí, kterou právě zmínil pan Kelly, jsou Spojené státy. Pane Kelly, já si uvědomuji, že evropské bankovnictví je více zapojeno do financování hospodářství než bankovnictví ve Spojených státech, a s tímto rozdílem budeme počítat. To je transatlantická rovnováha. To si musíme uvědomit – obracím se zejména na pana Lambertse – a nečekat na Spojené státy. Pojedu do Spojených států a setkám se s Timem Geithnerem a s dalšími pracovníky dohledu. Nejedu tam jen proto, abych přešlápnul, ale abych se ujistil, že se všichni pohybujeme stejným směrem v rámci Basileje II, Basileje II a půl, Basileje III, Basileje IV – promiňte, Basileje III a CRD 4 – a dalšího mimořádně citlivého tématu, které by se mohlo stát sporným bodem mezi Američany a Evropany, a tím jsou účetní standardy. Ve svých vztazích se Spojenými státy proto nejsme naivní, ale nechceme ani předjímat jejich úmysly. Chci tedy ujistit pana Gauzèse a všechny ostatní vážené poslance, že této trojcestné rovnováze budeme věnovat velkou pozornost. Pan Cancian také velmi správně zmínil finanční nestabilitu, která je nejhorším nepřítelem růstu. Proto musíme stanovit podmínky, které podpoří větší finanční stabilitu, a v souvislosti s jednáním, které momentálně vedeme s Čínou, bych dodal i měnovou stabilitu. Pečlivě jsem zaznamenal komentáře pana Bullmanna, v nichž nás naléhavě vyzýval, abychom provedli důkladné mikroekonomické a makroekonomické studie. Účinně využijeme i přechodná období, která nejsou nekonečná, a máte naprostou pravdu, pane Bullmanne, že evropské právní předpisy se dělají tady a v Radě, nikoli jinde a nikoli v Basileji. Tady je evropský zákonodárce a právě proto připravíme návrh CRD 4, tedy

06-10-2010

06-10-2010

CS


legislativní návrh, kde budeme žádat o váš souhlas, a to ještě před rozpravou a jednotlivými etapami návrhu. Paní Bowlesová, máte naprostou pravdu, jestliže se nás ptáte a říkáte, že tohle nemůže být nic mimořádného. I já tu a tam slyším některé bankéře, kteří mají krátkou paměť, neboť nám tvrdí, že hospodářská krize pominula a můžeme se vrátit k obvyklým obchodům. Nemůžeme si dovolit mít krátkou paměť a nebudou to obchody jako obvykle. Se vší vážností provedeme reformy. Paní předsedající, chtěl bych ještě dodat, že lepší kapitalizace, o níž hovoříme v Basileji a v CRD 4, je není jediným nástrojem nebo jediným řešením. Existuje řada dalších řešení řízení krizí, která jsem uvedl již dříve ve svém prvním projevu: je to samozřejmě všechno to, co děláme pro regulaci zajišťovacích fondů a co doufám, že v příštích dnech dokončíme. Pak je tu naše činnost v oblasti soukromých kapitálových fondů, derivátů a krátkého prodeje. Existuje i řada dalších důležitých nástrojů. Pan Ludvigsson hovořil před chvílí o zátěžových testech. Ty je potřeba provádět pravidelně. Takový je tedy náš momentální přístup. Pane Lambertsi, uvedu jen další důležitý bod, který jste připomněl. Výplata dividend bankami, které neuvádějí do praxe minimální kapitálové požadavky. Za tento problém jasně odpovídá jedna z takzvaných ochranných rezerv, v tomto případě rezerva pro zachování kapitálu, která stanoví, že banka nemůže vyplácet dividendy, nesplňuje-li minimální požadavky kapitalizace. To je jedno z opatření, které samozřejmě začleníme do svého legislativního návrhu. Paní Fordová, my skutečně musíme chránit daňové poplatníky. Jsem si jist, že budete se zájmem vyhlížet návrhy, které do několika dnů vypracujeme a které se budou týkat řízení krizí a prevence a vytvoření fondů pro řešení problémů bank v každém členském státě, které, jak doufáme, zajistí, aby za banky platily banky, nikoli daňoví poplatníci. Paní Lullingová položila velmi specifickou otázku. Ano, při basilejských jednáních jsem společně se svými kolegy věnoval tomuto problému velkou pozornost a byli jsme ujištěni, že 40 % ochranných rezerv likvidity mohou tvořit Pfandbriefe, neboli hypoteční dluhopisy, na něž jste se ptala. Jsem přesvědčen, že je to pozitivní výsledek, a my naprosto podporujeme diverzifikaci likvidních aktiv. Pan Klinz upozornil na problém „příliš velké na bankrot“. Když byly tyto obavy zmíněny ve Spojených státech, i tak jsem odpovídal, že není možné srovnávat, protože americké a evropské bankovní systémy nejsou stejné, a to ani, pokud jde o jejich příspěvek k hospodářství, ani pokud jde o jejich strukturu. Pane Klinzi, je to záležitost, která stále nebyla na mezinárodní úrovni dořešena, a to ani v kontextu G20, ani v kontextu Výboru pro stabilitu. Touto situací se podrobně zabýváme, abychom zajistili, že se nikdo nebude a nemůže obracet na daňové poplatníky. Pane Nitrasi, co se týče komplexních finančních nástrojů, potřebujeme silnější dohled. Proto bude hlavně díky tomuto Parlamentu nový evropský orgán ESMA hrát klíčovou úlohu při hledání možnosti zákazu toxických produktů a uvidíte, že v blízké budoucnosti budeme úlohu tohoto orgánu dále posilovat. Nakonec bych chtěl informovat paní Podimatovou, že pokud jde o ratingové agentury, i u nich proběhne třetí kolo různých kroků. To, co jsme až doposud společně s vámi udělali, není dostatečné a já v současné době pracuji na tomto třetím kole kroků, jejichž cílem je regulace ratingových agentur a diverzifikace trhu s ratingovými agenturami, který, slušně

97

98

CS


řečeno, je soustředěn jen do několika málo rukou. Minulý pátek jsme se na zasedání ECOFIN ptali ministrů a předseda vašeho výboru, paní Bowlesová, byl přítomen. Já se chystám připravit konzultaci zaměřenou na posílení této regulace. Pan Schmidt také zmínil problém kumulativního dopadu. Na tuto otázku jsem ovšem odpovídal ve svém příspěvku k trojcestné rovnováze, což je problematika, které se budeme velmi pečlivě věnovat. Othmar Karas, zpravodaj. – (DE) Paní předsedající, dámy a pánové, rozprava byla přehledná, jasná, kvalifikovaná a uvážlivá. Ukázali jsme se ve velmi dobrém světle jako soudržná a odhodlaná skupina. Pane komisaři, chtěl bych také poděkovat všem, kdo se rozpravy zúčastnili, včetně vás. Tento proces nezpochybňujeme, ale není dokončen. Přišli jsme také s nepříjemným tématem. Bolestivé místo tohoto problému spočívá především v rozdílných bankovních a hospodářských systémech v Evropě a ve Spojených státech. V tomto bodě musíme jasně říci, že i když legislativní proces ještě nezačal, basilejský proces poškozuje a omezuje naše svobodné manévrování v politickém rozhodování. Co by se stalo, kdybychom nevypracovali zprávu z vlastního podnětu? Dnes by neproběhla žádná rozprava. Proto musíme do basilejského procesu, do procesu G20 a do nových globálních orgánů, které se tvoří, vnést demokracii a parlamentarismus a zároveň se tohoto procesu musíme zúčastnit, aby nám nebyla vždycky předkládána hotová věc. Je třeba propojit Basilej III a ochranu vkladů, neboť mezi nimi existuje spojení. Musíme propojit své rozhodování a globální provádění, zejména ve Spojených státech. Než budeme mít návrh směrnice, musím mít definici likvidity. Dodd-Frankův zákon ve Spojených státech před nás mezitím staví jiný problém. Jelikož Američané budou mít problém s prováděním standard likvidity, pokoušejí se nyní znovu zavést dodatečná kritéria společně s externími ratingy. Naším mottem musí být, že základem hodnocení musí být buď externí rating, nebo alternativní kritéria, jako cenová stabilita. V žádném případě nemůžeme mít pro Evropu obojí a pro Spojené státy jen jedno. Musíme být ostražití a ubezpečme se také společně, pane komisaři, že vnitrostátní ministři financí a hospodářství přetlumočí svým vnitrostátním parlamentům to, o čem Komise nyní informuje ve své studii dopadu. Ve vnitrostátních parlamentech se toho příliš neví o tom, co tady děláme, a o dopadu a důsledcích v členských státech se toho neví tolik, jako v této sněmovně. I tady musíme začít s ofenzívou. Zapojme do tohoto komunikačního procesu vnitrostátní parlamenty. Předsedající. – Rozprava je skončena. Hlasování se bude konat zítra. Písemná prohlášení (článek 149) Sergio Berlato (PPE), písemně. – (IT) Jsem přesvědčen, že nedávná hospodářská a finanční krize neboli největší recese od období velké deprese zdůraznila potřebu radikální revize současného regulačního rámce Basilej II. Chtěl bych vám tady v Parlamentu připomenout, že dohoda Basilej II definuje kritéria dostupnosti úvěrů tak, že nutí banky objektivně hodnotit úvěruschopnost společnosti s přihlédnutím k rizikům spojeným s její možnou platební neschopností, k zárukám a k expozici v případě úpadku. Přestože je cílem těchto kritérií zlepšit konkurenceschopnost společností a posílit finanční systém, jsou pro malé a střední podniky, které jsou motorem hospodářství v Unii, příliš represivní. Konkrétně řečeno, vzhledem k tomu, že evropské podniky nemají tak pevný finanční základ, znamená uplatňování dohody často menší přístup k úvěrům a vyšší úrokovou sazbu. I když si myslím,

06-10-2010

06-10-2010

CS


že snaha Basilejského výboru o aktualizaci obecného regulačního rámce je povzbudivá, velké starosti mi dělají nedostatky, které se objevily v průběhu vyjednávání. Z tohoto důvodu souhlasím s tím, že Parlamentu lze doporučit, aby se více zapojil do jednání s cílem provést změny nezbytné k tomu, aby evropský průmysl a evropské hospodářství nebyly znevýhodněny. Giovanni Collino (PPE), písemně. – (IT) Nový pakt stability pro Evropu by měl zahrnovat i bankovní systém, který představuje druhý konec procesu, v němž se využívají vlastní zdroje, jež jsou tlukoucím srdcem evropského hospodářství. Jinými slovy, dluh, který postupem doby nashromáždí členské státy při vytváření národního bohatství a rozdělí jej mezi své občany, je financován a řízen bankami, které by měly být schopny z něj vytěžit zisk. Je pravda, že členské státy budou stále potřebovat mnoho času, aby se přizpůsobily standardizaci svých finančních právních předpisů a aby dosáhly odpovídajícího stupně jednotnosti svých daňových systémů, vytvořily slušné marže likvidity a vyžadovaly, aby pákové efekty zaručily úspory a jejich dlouhodobý trend, ale my musíme zajistit svou schopnost nalézt správnou odpověď na krizi dokonce i v krátkodobém horizontu. Vlastní finanční prostředky, k nimž bude mít Evropská unie stale lepší přístup, zajistí, že správa zdrojů Unie bude stále méně regulovat systémová rizika a stále více vytvářet podněty ve prospěch národních hospodářství, jež nebude jen žárlivě střežen uzavřený ve státních hranicích, ale bude integrován s cílem optimalizovat využívání příslušných komparativních výhod. Diogo Feio (PPE), písemně. – (PT) Silné a stabilní finanční instituce jsou rozhodující pro udržitelnost kapitálového trhu, pro přístup k úvěrům, pro konkurenceschopnost a pro hospodářskou a finanční stabilitu. Proto vítám přijetí této zprávy zejména proto, že obsahuje velmi důležitá opatření, která jsem předložil, když jsem se zabýval situací vnitrostátních finančních institucí. Mám na mysli především: nutnost, aby Basilejský výbor a Komise vyjasnily zacházení s oboustrannými finančními dohodami o vzájemném držení akcií, význam definování kritérií pro vysoce kvalitní likvidní aktiva se zřetelem k definici aktiv způsobilých pro operace měnové politiky (repo operace), kterou užívá Evropská centrální banka, a zahrnutí veškerých státních dluhů eurozóny bez ohledu na konkrétní rating dané země mezi vysoce kvalitní likvidní aktiva, čímž se sníží nepřiměřený dopad kroků ratingových agentur. Jiří Havel (S&D), písemně. – (CS) Předkládaná zpráva je poměrně precizně zpracována, přehledně analyzuje zkoumanou problematiku nové navrhované bankovní regulace (Basilej II) a detailně rozebírá její hlavní body, které jsou v současnosti diskutovány v praktické i akademické rovině. Konkrétně se jedná o pět následujících okruhů, jejichž zavedení by mělo přispět k vyšší finanční stabilitě bankovního sektoru a ke snížení pravděpodobnosti další krize: kvalita kapitálu (posílení kvality kapitálu bank je nepochybně žádoucí), přísnější standardy likvidity (likviditní riziko se ukázalo jako významné během krize), proticyklická opatření (vytváření dodatečného kapitálu bank v dobrých časech by mělo zamezit nadměrnému růstu úvěrů a následnému vytváření cenových bublin, jako např. ve Španělsku), zavedení pákového poměru (tento nový ukazatel by měl přispět k větší stabilitě bank, nicméně by měl zahrnovat nejen účetní položky obsažené v bilanci banky, ale též i mimobilanční položky, jako jsou deriváty a podmíněné závazky banky) a v neposlední řadě i vznik centrální protistrany pro vypořádání mimoburzovních obchodů, a to zejména ve vztahu k vyšší transparentnosti v oblasti derivátů. Na základě výše uvedeného se

99

100

CS


domnívám, že předložená zpráva obsahuje detailní analýzu a též relevantní doporučení v oblasti navrhované bankovní regulace, a proto zprávu doporučuji ke schválení v navrhovaném znění. Petru Constantin Luhan (PPE), písemně. – (RO) Jsem přesvědčen, že dynamické, jasně definované finanční trhy, schopné financovat rozsáhlé investice, jsou naprosto základním předpokladem obnovy evropského hospodářství. Rozhodně podporuji závazek učiněný v průběhu summitu G20 vytvořit větší objem kapitálu a vypracovat standardy řízení likvidity. Tyto kvalitní standardy likvidity jsou klíčovým prvkem v reakci na krizi. Myslím si také, že větší míra pružnosti způsobilých aktiv dostupných v Evropské unii, jíž lze dosáhnout stanovením bezpečných finančních zdrojů a jejich specifických rysů, vytvoří v těchto krizových situacích finanční stabilitu, a to jak krátkodobou, tak dlouhodobou. Czesław Adam Siekierski (PPE), písemně . – (PL) Finanční a hospodářská krize posledních let nás připravila o iluze, že banky nejlépe znají své vlastí riziko a jsou schopny stanovit své vlastní bezpečnostní požadavky. Hluboká nevědomost některých lidí pověřených odpovědností za banky, prvořadý význam přikládaný plánům prodeje a ignorování rizikových faktorů společně s pasivitou systému finančního dohledu, to jsou hlavní hříchy bankovnictví, které byly přímým katalyzátorem světové recese. Ukázalo se, že Basilej II není příliš účinným mechanismem prevence krizí. Za těchto okolností je nejdůležitější vytvořit co nejrychleji nový kodex norem – Basilej III, který již nebude obsahovat optimistický předpoklad, že banky jsou schopny regulovat se samy. Zvýšení kapitálových požadavků bude jistě přínosem ke zvýšení bezpečnosti bankovnictví pomocí nárůstu likvidity. Taková opatření však přinášejí riziko, že náklady budou formou zvýšení cen úvěrů a dalších finančních služeb přeneseny na bankovní klienty, a to ke škodě hospodářství. Proto je nezbytné zaručit vhodné ochranné rámce, díky nimž bychom nemohli být postiženi tímto nevítaným vlivem, nebo by byl alespoň udržen na minimu. Na druhé straně si však musíme uvědomit, že finanční bezpečnost také něco stojí. Otázkou je, kolik jsme za ni ochotni zaplatit. Angelika Werthmann (NI), písemně. – (DE) Tato krize jasně ukázala, že i bankovní kapitál je zcela nedostatečný, pokud jde o platební schopnost a solventnost. Stávající regulační rámec proto vyžaduje hloubkovou revizi, a proto je třeba přivítat snahu Basilejského výboru o obecné zlepšení tohoto rámce především jednotnými, jasnými a transparentními předpisy. Jsou zde však některé nedostatky a ve své nynější podobě by tento rámec způsobil evropskému hospodářství konkurenční nevýhodu. Evropské společnosti spoléhají na úvěry poskytnuté bankami. Základem osmdesáti procent investic a půjček v Evropě jsou bankovní úvěry. V tomto ohledu je důležité zabezpečit zejména financování malých a středních podniků. Je třeba zohlednit rozdíly, ale nepenalizovat určité obchodní modely. Jinak by mohlo být evropské hospodářství poškozeno. 16. Pokuty za porušení antimonopolních pravidel ukládané Komisí (rozprava) Předsedající. – Dalším bodem je prohlášení Komise o pokutách za porušení antimonopolních pravidel ukládaných Komisí. Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Paní předsedající, jako vždy mě velice těší, že zde s vámi mohu být, ať je to ve dne nebo v noci. Hovořím za svého kolegu a přítele pana Almuniu, který se zdržel na pracovní večeři konané mezi Čínou a Evropskou unií. Vaše

06-10-2010

06-10-2010

CS


sněmovna Komisi požádala, aby objasnila svoji politiku týkající se pokut udělovaných v boji proti praktikám, které narušují hospodářskou soutěž. Těší mě, že jménem Komise mohu tuto politiku představit. Jak víte, Komise je povinna bojovat proti praktikám, které narušují hospodářskou soutěž, a pokutovat je, pokud škodí společnostem a spotřebitelům na vnitřním trhu. Primárním nástrojem, který máme k dispozici, je naše pravomoc ukládat pokuty společnostem, jež jsou účastníky kartelů, které přijímají restriktivní obchodní praktiky nebo zneužívají svého dominantního postavení. Tyto pokuty se stanoví v souladu s našimi pokyny pro výpočet pokut. V současnosti platné znění bylo přijato teprve před čtyřmi lety. Nabízíme rovněž možnost snížení pokut pro společnosti, které jsou ochotné spolupracovat při našich vyšetřováních, např. když nás upozorní na existenci kartelu, a dále pro společnosti, které souhlasí s tím, že se s Komisí dohodnou. To všem stranám šetří mnoho času a finančních prostředků. Rozhodně není možné nutit společnosti, aby vyplatily více než 10 % svého celkového ročního obratu, což je strop pro výši pokut, jež lze uložit. Pokuty jsou tedy, vážení poslanci, naším primárním nástrojem. Zavedení sankcí pro jednotlivce, zejména správních sankcí, by však v budoucnosti nemělo být vyloučeno. Několik členských států takové sankce skutečně povoluje. Musíme se podrobně zabývat právními a politickými důsledky takového vývoje. Je zapotřebí mít formální právní rámec? Článek 23 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 stanoví právní základ pro pokuty uložené Komisí, ale nestanoví pokyny pro výpočet pokut. Článek 23 stanoví základní principy, včetně stropu pro obrat, což jsem právě zmínil, zatímco pokyny podrobně uvádí, jak se tyto zásady uplatňují. V mnoha evropských právních systémech je poměrně běžnou praxí mít širokou škálu možných sankcí, které stanoví zákon, a také správní pokyny pro výpočet konečné pokuty. Pokud jde o uplatnění pravidel hospodářské soutěže, platí to v Německu, Spojeném království a Nizozemsku. Vzhledem k této situaci nepovažujeme za opodstatněné navrhovat nové právní předpisy o pokutách ukládaných Evropskou unií v případech týkajících se hospodářské soutěže. Druhá otázka se týká toho, zda je nutné revidovat pokyny před tím, než se budeme zabývat výší ukládaných pokut. Byl bych rád, kdybyste si udělali představu o tom, kolik kartely stojí evropské hospodářství. Podle našich odhadů dosahovala škoda způsobená osmnácti kartely, které byly odstraněny mezi lety 2005 a 2007, výše téměř 8 miliard EUR. Studie dále ukazují, že kartely způsobily 10% až 30% zvýšení cen, je to tedy je lákavá vyhlídka, které by bylo těžké odolat, kdyby nebyly důrazně uplatňovány právní předpisy v oblasti hospodářské soutěže, což je naše práce. Naše pokuty jsou stanovovány na úrovni, která spravedlivě trestá předcházející protiprávní jednání. Jsou vysoké, ale odrážejí způsobenou škodu a protiprávní zisk, jehož dosáhli členové kartelu. Naše pokuty musí rovněž účinně odrazovat společnosti od budoucí účasti na takových praktikách, které narušují hospodářskou soutěž. Proto opakuji, že nepovažujeme za opodstatněné měnit pokyny pro výpočet pokut z roku 2006. Třetí a poslední otázkou je, zda by neměla být výše pokut snížena během krize. Buďte si jisti, že velmi důkladně zohledňujeme finanční situaci společností, které v některých případech tvrdí, že jsou v platební neschopnosti, a že jsme řadě z nich pokuty výrazně

101

102

CS


snížili. Například při nedávných rozhodnutích o sanitární keramice pro koupelny nebo o oceli s vysokou pevností v tahu jsme uplatnili snížení od 25 do 75 %. Vážení poslanci, naším zájmem není vyloučit společnosti z trhu. Je to vlastně zcela naopak. Pravidla hospodářské soutěže se často uplatňují, aby umožnila novým společnostem proniknout na trh a běžným způsobem na něm za rovných podmínek vykonávat svou činnost. Klaus-Heiner Lehne, jménem skupiny PPE. – (DE) Paní předsedající, pane komisaři, nejdříve bych chtěl Komisi poděkovat za pružnost, kterou právě projevila. Pan komisař Barnier poukázal na skutečnost, že v určitých odvětvích, ve stavebnictví, došlo vzhledem k zásadnímu hospodářskému poklesu v tomto odvětví k výraznému posunu při stanovování pokut a umožnění odložených plateb – nelze říci „slev“. Domnívám se, že je to vzhledem ke zvláštní hospodářské situaci, v níž se nachází mnoho společností, od Komise rozumná reakce. Bez ohledu na tuto vítanou pružnost Komise je však nepochybně nutné položit si základní otázku, zda systém na určení pokut, který v současnosti používáme, v každém případě stále odpovídá zásadám právního státu. Dovolím si říci, že o tom lze pochybovat. Důvodem je to, že nařízení Rady (ES) č. 1/2003, které stanoví tak široký rozhodovací rámec, aniž by byla v tomto právním nástroji stanovena specifická kritéria, Komisi jasně dává takovou svobodu jednání, že téměř můžeme pojmout podezření, že učiněná rozhodnutí se nemusí nezbytně zakládat na právních předpisech a že namísto toho mohou ve značné míře zahrnovat určité prvky libovůle. Tribunál Evropské unie s tímto postupem a touto metodou rozhodování bohužel doposud souhlasil a nekritizuje je. Dokážu si však představit – a skutečně se nacházíme ve změněné situaci, protože velmi brzy přistoupíme k Evropské úmluvě o lidských právech a na základě Lisabonské smlouvy je nyní závazná Listina základních práv –, že by se judikatura případně mohla s ohledem na toto změnit. Proto si myslím, že by to opravdu mělo být uváženo, a vítám skutečnost, že Komise se zamýšlí nad změnou ustanovení nařízení Rady (ES) č. 1/2003 v této oblasti s ohledem na kritéria a další druhy sankcí, aby byla ustanovení upřesněna a aby bylo možné stanovit přísnější kritéria, a to i pokud jde o stanovení sankcí. Osobně se domnívám, že je to nezbytné, aby se zamezilo nedostatkům v právním státu, které v Evropě spatřuje mnoho odborníků. Antolín Sánchez Presedo, jménem skupiny S&D. – (ES) Paní předsedající, pane komisaři, téma pokut je velice významné. Jde o reakci na chování narušující hospodářskou soutěž a tato reakce musí být účinná a rozhodná. Slabá nevhodná reakce bude pobídkou a podnětem k porušování předpisů. Pokuty tedy musí odrazovat ty, kteří porušují předpisy, ale také působit jako obecný prostředek k odrazení od takového jednání pro všechny subjekty. Musí být jasné, že protiprávní jednání v hospodářské soutěži nepřináší těm, kteří se ho dopouštějí, žádné výhody nebo přínosy. Je pravda, že Komise má při uplatňování pokut širokou diskreční pravomoc. Tato volnost rozhodování však neznamená, že může jednat svévolně, protože zde existují předpisy, limity a kritéria, je zde postup se zárukami a v každém případě existuje soudní kontrola. Smlouva, nařízení (ES) č. 1/2003, pokyny z roku 2006 a sdělení o programu shovívavosti – rovněž z roku 2006 – představují rámec, který funguje docela dobře. Systém by však mohl být vylepšen. Zkušenosti s jeho využíváním, doporučení odborníků a obavy oprávněně vyjádřené institucemi a některými subjekty nám doporučují vypořádat

06-10-2010

06-10-2010

CS


se s některými problémy. Mohla by být vylepšena transparentnost a předvídatelnost a jejich dopad na malé a střední podniky, rovněž by mohla být prodiskutována zaměstnanost a udržitelnost podniků. Uvážena by měla být také pružnost týkající se výše částky a plateb, a to v souvislosti s programy shovívavosti a rovněž s otázkou, jak překonat rozdíly mezi systémy v jednotlivých členských státech. Systém by byl navíc kompletní, kdyby do něj byly doplněny další vhodné nástroje: např. zdůraznění osobní odpovědnosti, uvážení dalších druhů nápravných prostředků – nejen s cílem ukončit jednání narušující hospodářskou soutěž, ale také s cílem předcházet jeho budoucímu opakování – a možnost předkládání soukromých žalob o náhradu škody jak pro jednotlivce, tak skupiny. Všechny tyto otázky musí být řešeny důsledně, systematicky a pozitivně, aniž by vznikaly pochybnosti o způsobu, jakým funguje politika hospodářské soutěže. Sophia in 't Veld, jménem skupiny ALDE. – Paní předsedající, souhlasím s mnohým, co uvedli předchozí řečníci. Vítám prohlášení Komise, protože jestliže jsem slyšela dobře, Komise je opravdu nakloněna žádosti Parlamentu, která byla začleněna do loňské zprávy o politice hospodářské soutěže a která se týkala propracovanějšího souboru nástrojů s ohledem na antimonopolní politiky. Pozornost byla zaměřena především na pokuty a výši pokut, ale měli bychom být opatrní, aby se tato věc nezměnila na ideologickou rozpravu. Jedná se zejména o to, abychom měli soubor nástrojů, který bude účinným prostředkem k odrazení od praktik, které narušují hospodářskou soutěž. Jak jste správně uvedli, škoda na našem hospodářství a pro spotřebitele je značná. Domnívám se, že pokuty by měly být přiměřené, jestliže si však společnosti na pokuty stěžují, pak jedinou věcí, kterou by neměly dělat, je zapojovat se do kartelů. To je nejlepší záruka, že nebudou čelit vysokým pokutám. V loňském roce jsme požádali, aby Komise předložila návrhy propracovanějších nástrojů. Požádali jsme vás, abyste předložili návrhy, které se budou týkat otázek, jako jsou osobní odpovědnost (kterou jste zmínil), transparentnost a odpovědnost firem, kratší postupy, právo na obhajobu a na spravedlivé řízení a mechanismy na zajištění účinného fungování žádostí o shovívavost a také programy na dodržování právních předpisů společnostmi a rozvíjení evropských standardů. Zajímalo by mě, zda Komise hodlá tyto návrhy předložit. Uvědomujeme si, že je to velice složité, protože se jedná o vnitrostátní pravomoci a pravomoci EU. Myslím si ale, že máme společný cíl, kterým je řádné fungování trhu. Jean-Paul Gauzès (PPE). – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, vzpomínám si, že před několika lety jsem se ptal tehdejší komisařky pro hospodářskou soutěž, zda ví o nějakém posouzení, které by bylo provedeno v souvislosti s vlivem stanovených pokut na spotřebitele a k této záležitosti; tehdejší komisařka na začátku naší schůze výboru uvedla, že na pokutách vybrala mnoho milionů eur. Její odpověď zněla, že to nebylo hodnoceno. Zdá se, že od té doby jste provedli studie, abyste zjistili, k jakým škodám skutečně došlo. Rád bych vás však upozornil na dvě záležitosti. První je to, že stanovení pokuty je založeno na obratu skupiny. Společnost, která porušila pravidla hospodářské soutěže – a já ji neomlouvám –, však může být poměrně malou společností v rámci skupiny. To mě trápí, a zejména to platí v případě, že jsou do skupiny zapojeny oddělené právní subjekty. Zadruhé, pane komisaři – a jste to vy, kdo to řekl, nikoli váš kolega – často hovoříte o nutnosti prevence a o tom, že prevence je lepší než represe a každopádně je účinnější. Takže se ptám, zda tyto velmi vysoké pokuty, které vždy zaplňují titulní stránky novin,

103

104

CS


jakmile jsou oznámeny, skutečně hrají nějakou úlohu, pokud jde o prevenci. A zajímalo by mě, zda by v oblasti prevence nebylo účinnější zaměřit se spíše na počet kontrol než na výši pokut. Jak tomu bylo nedávno ve Francii, vynesené rozsudky mohou nepochybně stanovovat finanční částky, které ke svému splacení potřebují 4 roky či 5000 let. Domnívám se, že bychom se neměli fixovat na tato čísla. Musíme se specificky zaměřit na důsledky pro společnost v době nejisté hospodářské situace. Porušovat pravidla hospodářské soutěže není správné. Je naprosto správné, že je uplatňována sankce, ale tato sankce musí být skutečně přiměřená, proto jsme chtěli vědět, zda Komise tato pravidla změní či nikoli. Myslím, že jste říkal, že tomu tak nebude, a to je ostudné. Peter Skinner (S&D). – Paní předsedající, nevím o společnostech, které by měly splácet pokuty 400 let, zní to spíše poněkud drakonicky. Nicméně si, pane komisaři, uvědomuji, že vy dnes večer nemusíte vytvářet politiku za pochodu. Za tímto účelem předložím k tématům, o nichž dnes večer hovoříme, několik otázek komisaři Almuniovi. Rád bych učinil dvě krátké poznámky. Zaprvé bych chtěl požádat, aby Komise předložila posouzení dopadů týkající se pokynů z roku 2006. Pochopil jsem, že útvary pana Almunii již oznámily, že je to možné. Těším se, až je uvidím. Možná potřebuji pouze aktuální informace, ale cítil bych se jistější, kdyby tomu tak bylo. Zadruhé jsme dnes večer slyšeli, že veškerá pozornost je zaměřena na pokuty – a pokuty jsou ukládány společnostem, které porušují podmínky hospodářské soutěže. Pokuty mohou být navýšeny, ale to je neodrazuje. Stejně to dělají. V tom, co děláme, musíme být vynalézaví. Pokud jde o stanovování cen, mohou být např. malé společnosti na navazujících trzích docela často postiženy důsledky, které způsobily společnosti, jež ceny stanovily, a přestože to není jejich chyba, musí čelit těmto konkrétním pokutám. Co kdyby se Komise na chvíli zamyslela nad sociálním dopadem? Co kdyby se Komise zamyslela nad odlišnými přístupy? Např. ustanovení ve Spojeném království umožňují namísto uložení pokuty zbavit vedoucí pracovníky způsobilosti vykonávat řídicí funkce, takže jsou opravdu postiženi zúčastnění viníci a je možné zachovat pracovní síly a společnosti – možná je to inteligentní filosofie, z níž bychom mohli čerpat a využít ji jako model pro to, co bychom mohli udělat, nebo dokonce jako prototyp. Jsou zde další příklady – jak jsme slyšeli z celého sálu, od ostatních zemí – kde jsem si jistý, že bychom mohli učinit totéž. Pokud při tom použijeme trochu inteligence, můžeme udělat mnoho, abychom zajistili, že pracovní síla společností nebude rovněž zasažena špatnými praktikami vedoucích pracovníků, kteří přijali tuto kartelovou filosofii. Catherine Stihler (S&D). – Paní předsedající, budu stručná. Vítám to, co dnes večer uvedli moji kolegové. Pravomoc, kterou máme, pokud jde o pokuty za porušení antimonopolních pravidel, je skutečnou pravomocí k rozvrácení kartelů, předcházení praktikám, které narušují hospodářskou soutěž, a upřednostnění spotřebitele. Ráda bych Komisi položila tři otázky, stejně jako pan Gauzès a ostatní. Zaprvé, co můžeme zlepšit v oblasti prevence? Zadruhé, sledujeme – jak uvedl pan Skinner – osvědčené postupy používané v různých členských státech? Návrh pana Skinnera ohledně obecné spoluviny

06-10-2010

06-10-2010

CS


a ohledně toho, co můžeme udělat v případě vedoucích pracovníků, je zásadní. Zatřetí, můžeme mít časový plán pro budoucí návrhy? Seán Kelly (PPE). – Paní předsedající, články 81, 101 a 102 se týkají těchto otázek ohledně kartelů, stanovování cen, stanovování predátorských cen atd. Je to samozřejmě něco, čehož bychom se měli obávat, ale často je složité dokázat, že kartely skutečně existují. Viděl jsem například titulek, který zněl „Antimonopolní opatření: v roce 2009 mírně klesly ceny automobilů“, ale ceny oprav a údržby nadále stoupaly navzdory krizi, navzdory snížením v platech a navzdory spíše deflaci než inflaci. Je toto kartel? Když v mojí zemi zaprší, cena dobytka automaticky klesá. Myslím si, že se rozhodně musíme zabývat pokyny, jak z hlediska stanovení dlouhodobých trendů, tak z hlediska stávajících trestů, které hodláte uplatňovat. Myslím, že pan Skinner učinil velmi zajímavý návrh, když řekl, že „bychom měli nechat platit vedoucí pracovníky“. Řekl bych, že bychom měli používat i pokuty: používejme obojí. Zajisté před sebou máme spoustu práce, ale vydáváme se správným směrem. Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Paní předsedající, právě jsem vyslechl všechny argumenty a požadavky a pečlivě je přetlumočím svému kolegovi panu Almuniovi, který vám mým prostřednictvím sdělil, že nepovažuje za opodstatněné navrhovat úplně nové právní předpisy ohledně pokut, protože stávající nařízení (ES) č. 1/2003, o kterém jsem již hovořil, může být v dohledné budoucnosti velmi užitečné. Co se týče pokynů, Komise průběžně sleduje jejich uplatňování a je otevřena jakýmkoli návrhům na zlepšení a z tohoto hlediska může být to, co někteří uvedli, mimořádně přínosné. Pane Lehne, pane Gauzèsi, pane Skinnere, nemáme nic proti určité míře pružnosti v našich postupech kontroly uplatňování právních předpisů v rámci limitů, které stanoví pokyny judikatury, aby bylo možné zohlednit hospodářskou situaci, která je stále složitá. Opakuji však, že pan Almunia v současnosti nepovažuje za potřebné revidovat pokyny z roku 2006. Je spokojený se způsobem, jakým tyto pokyny fungují. Během současné krize se ukázaly jako dostatečně pružné a umožnily nám zohlednit obtížnou finanční situaci, jíž čelí některé společnosti, jak někteří z vás zmínili. Komise je vázána těmito pokyny pro výpočet pokut. To znamená, že společnostem zajišťují právní jistotu, protože Komise se od nich nesmí odchýlit, pokud k tomu nemá vhodné důvody. Pokud se Komise odchýlí od pokynů, podstupuje riziko, že soudy její rozhodnutí zruší. Paní in ’t Veldová, pokud jde o jiné sankce než pokuty, měli bychom posoudit, do jaké míry by bylo možné případně je začlenit do našeho stávajícího právního rámce. Ačkoli jsou ve členských státech alternativní sankce zavedeny, zdá se, že jsou používány pouze v menšině případů a pokuty jsou i nadále primární formou sankce. Tato rozprava by se měla řídit dvěma zásadami. Zaprvé, individuální sankce nesmí zpochybňovat náš stávající systém kontroly protiprávního jednání, zejména program shovívavosti. Zadruhé, skutečnost, že vedoucí představitelé nebo pracovníci společnosti byli individuálně sankciováni, což je tedy možné, žádným způsobem nezmenšuje odpovědnost společnosti, jestliže porušila pravidla hospodářské soutěže.

105

106

CS


Závěrem se Komise domnívá, že stávající úroveň pokut a jednotné uplatňování práva hospodářské soutěže Evropské unie představují dobrý prostředek, jak na vnitřním trhu odradit od jednání, které narušuje hospodářskou soutěž. Jedna poznámka, pane Lehne. Máme správní systém pro zajištění řádného provádění pravidel hospodářské soutěže. Tento systém má navíc mnoho výhod. Rovněž máme judikaturu Soudního dvora, která tento systém podporuje. Pan Sánchez Preseda zmínil transparentnost a to mě nepřekvapuje, vezmeme-li v úvahu další diskuse, které s ním vedeme ohledně dohledu. Jsou zde možná zlepšení. Máme pružné pokyny, jak jsem právě zmínil, a zejména pak musím uvést, že letos byly zavedeny osvědčené postupy. Paní in ’t Veldová a paní Stihlerová přišly s otázkou propracovanějších programů a propracovanějších nástrojů. Touto záležitostí se můžeme zabývat prostřednictvím programů pro dodržování předpisů, které jsou velice vítané. Dobře vím, že společnosti, tedy podle našeho názoru, berou tyto programy dodržování předpisů vážně a že tyto programy mohou napomoci k prevenci, která skutečně je, pane Gauzèsi, stále levnější než náhrada škody nebo trest. Pan Skinner a pan Kelly hovořili o společnostech, které někdy trpí v důsledku těchto trestů, a o sociálních problémech, jež to může způsobit. Velice se zajímáme o vývoj v členských státech, zejména v malých a středních podnicích, a sledujeme jej. Proto chceme navrhnout, jak je uvedeno v naší bílé knize, že budeme působit v oblasti žalob o náhradu škody, abychom kontrolovali, jak účinné jsou, a abychom posoudili jejich dopad. Z tohoto důvodu Komise zanedlouho zahájí veřejnou konzultaci k této záležitosti. Předsedající. – Rozprava je ukončena. Písemná prohlášení (článek 149 jednacího řádu) George Sabin Cutaş (S&D), písemně. – (RO) Evropská unie ukládá stále častěji stále vyšší pokuty kartelům a společnostem, které zneužívají svého postavení na trhu. Výše pokut, které Komise uložila, v roce 2009 překročila částku 2 miliard EUR. Vítám pohotovou reakci evropské výkonné moci. Zároveň si musíme položit otázku, zda je stávající sankční systém dostatečně komplexní. Komise hraje dvojí roli, a to žalobce i soudce. Nepříznivé dopady uložených pokut se navíc dotýkají pracovníků společností, které byly sankciovány, protože tito pracovníci přicházejí o práci. To znamená, že lidé, kteří právní předpisy neporušili, se stávají nepřímými oběťmi. V důsledku toho se domnívám, že je třeba sestavit soubor propracovanějších opatření pro případy porušení antimonopolních pravidel, jejichž cílem bude jednak prosazovat transparentnější postupy prostřednictvím jmenování nezávislé soudní moci, jednak zavést možnost individuálně trestat vedoucí pracovníky odpovědné za protiprávní jednání společností. 17. Jednominutové projevy k důležitým politickým otázkám Předsedající. otázkám.

– Dalším bodem jsou jednominutové projevy k důležitým politickým

Artur Zasada (PPE). – (PL) Paní předsedající, rád bych poukázal na problémy, s nimiž se na evropských letištích setkávají matky s malými dětmi a starší osoby. Na základě nařízení (ES) č. 1107/2006 by měla být těmto dvěma skupinám na letišti poskytována pomoc. Ve většině případů nejsou ustanovení tohoto nařízení bohužel dodržována. Dokonce ani

06-10-2010

06-10-2010

CS


v televizní reklamě, která byla letos s velkou okázalostí natočena na objednávku Evropské komise, není jediné slovo o matkách nebo otcích, kteří cestují sami s malými dětmi. Řešení tohoto problému je jednoduché – měla by být přijata účinná opatření za účelem informování občanů o jejich právech. Zaprvé by měl být změněn název nařízení – měla by do něj být doplněna informace, že se týká rovněž matek nebo otců, kteří cestují sami s malými dětmi. Zadruhé by měl být pro tuto skupinu cestujících navržen nový symbol, jenž by byl povinný na všech letištích v členských státech Evropské unie. Teresa Jiménez-Becerril Barrio (PPE). – (ES) Paní předsedající, jako členka Výboru pro lidská práva, jako španělská a evropská občanka a jako oběť terorismu, protože teroristická organizace ETA zavraždila v Seville mého bratra a jeho manželku, zde dnes chci odsoudit skutečnost, že vláda Venezuely a její prezident umožnili, aby teroristé organizace ETA na venezuelské půdě procházeli výcvikem pod vedením údajného teroristy Artura Cubillase, který pracuje pro vládu Huga Cháveze, přestože je na něj vydán mezinárodní zatykač; toto je závažným porušením základního práva všech evropských občanů, a to práva na bezpečnost. Požaduji, aby španělská vláda v reakci na toto vážné ponižování všech španělských občanů učinila rázné kroky. Pan Zapatero nemůže nadále mlčet, zatímco venezuelský velvyslanec popisuje členy naší Občanské gardy, kteří byli a nadále budou vzorem hrdinství v boji proti organizaci ETA, jakožto trýznitele. Nemůže to ani přehlížet, protože spolupráce, k níž na venezuelské půdě dochází mezi organizací ETA a Revolučními ozbrojenými silami Kolumbie, narůstá, což již odsoudil i soudce Eloy Velasco. Pan Zapatero si nemůže podávat ruku s vedoucím představitelem, jako je pan Chávez, který Venezuelu mění na útočiště pro teroristy. Předseda vlády země jako Španělsko, kde terorismus způsobil mnoho bolesti, nemůže tento problém nadále ignorovat a měl by reagovat takovým způsobem, jaký si tato situace zaslouží, což by udělal každý běžný občan, kdyby k tomu měl příležitost. Catherine Stihler (S&D). – Paní předsedající, chtěla jsem se dnes zmínit o tom, že Evropská plicní nadace dne 18. září vyznamenala 36 poslanců tohoto Parlamentu, včetně mě, za naši protitabákovou kampaň. Právě probíhá Evropský rok plic a kolegové, kteří se zajímají o náš boj proti tabákovému průmyslu a činnost týkající se kontroly tabáku, stále mohou podepsat petici. V současné době pouze 10 z 27 členských států uplatňuje úplný zákaz kouření na veřejných místech, aby byla tato místa nekuřácká. Jsem hrdá na to, že Skotsko bylo jednou z prvních zemí, která zavedla zákaz kouření na veřejných místech. Podle nejnovějších důkazů došlo následkem tohoto zákazu kouření na veřejných místech k 18% poklesu v počtu dětí, které přicházejí do nemocnic s astmatem. To je něco, k čemu musí docházet v celé Evropské unii. Chtěla bych požádat Parlament, aby poblahopřál 36 kolegům, kteří byli dne 18. září Evropskou plicní nadací oceněni. Nessa Childers (S&D). – Paní předsedající, vítám hlasování Rozpočtového výboru z minulého týdne, které se týkalo zmrazení platů a příspěvků evropských komisařů, dokud nebude změněn jejich kodex chování. Toto hlasování ukazuje, že Parlament nebude tolerovat jakékoli opakování případu podobného tomu Charlieho McCreevyho, bývalého

107

108

CS


komisaře pro vnitřní trh, jehož členství v představenstvu vyšetřuje Komise kvůli obavám o možný střet zájmů. Podle údajů Komise bylo podáno 201 žádostí o povolení nastoupit do zaměstnání po skončení funkčního období v Komisi. Pouze jedna byla zamítnuta. Kodex musí být revidován a neměl by být pouze souborem pokynů, které jsou volně vykládány. Sergej Kozlík (ALDE). – (SK) Současná vláda na Slovensku předložila několik zákonů, které oslabují ústavně zaručenou nezávislost soudů a soudců. Návrh na změnu ústavy, který má omezit imunitu soudců, je parlamentu předkládán bez připomínkového řízení a aniž by mu předcházela diskuse odborníků. To, že na Slovensku dochází k deformaci demokracie a právního státu, dokládá také skutečnost, že předsedovi nejvyššího soudu a předsedovi soudní rady již dvakrát nebylo umožněno vystoupit na plenárním zasedání Národní rady během jednání o soudních zákonech, včetně zákona o soudní radě. Cílem novely zákona o soudní radě je změnit složení této rady ještě před uplynutím jejího řádného funkčního období. Novela zákona o soudcích zvyšuje počet politických kandidátů ve výběrových komisích pro výběr a kariérní postup soudců z jednoho na tři. To je jen část příběhu, který jasně ukazuje snahu současné výkonné a vládní moci na Slovensku zasahovat do moci soudní. Csaba Sógor (PPE). – (HU) Dnešní den, 6. říjen, je v dějinách Maďarska významným datem. Před více než 150 lety se maďarští revolucionáři chopili zbraní v boji proti dvěma nejsilnějším armádám Evropy ve jménu základních hodnot – svobody, rovnosti a bratrství –, které se v té době objevovaly v celé Evropě. Boj za svobodu byl potlačen a toho dne bylo popraveno třináct generálů ve městě Arad, které se nyní nachází v Rumunsku. Touha maďarského lidu po svobodě se ale se stejnou silou projevila v boji proti komunismu, utlačovatelskému režimu dvacátého století, což dostatečně dosvědčily události z roku 1956. Pouze čtyři ze třinácti mučedníků popravených v Aradu v roce 1848 byli Maďaři, což je důkazem, že všeobecné hodnoty překračují hranice národních rozdílů. Pro nás, Maďary, to symbolizuje věčnou touhu po svobodě a jednotě maďarského národa a stejně tak usmíření a solidaritu mezi národy. Agustín Díaz de Mera García Consuegra (PPE). – (ES) Paní předsedající, rád bych využil této příležitosti, abych odsoudil ponižující a protidemokratické jednání vlády Huga Cháveze namířené proti těm, kdo hájí svobodu a lidská práva. Není možné přehlížet zadržení mého kolegy, pana Iturgaize, na letišti v Caracasu. Není to poprvé, kdy tento režim zahájil útok na členy skupiny Evropské lidové strany (Křesťanských demokratů). Náš úkol, úkol poslanců tohoto Parlamentu, není omezen hranicemi EU. Jeho součástí je rovněž prosazování hodnot, na nichž je Unie založena, jako je svoboda, demokracie a dodržování lidských práv. Je zřejmé, že tento úkol není příliš respektován těmi, kdo se pokouší prosazovat mezi svými občany totalitní myšlenky. Výsledek parlamentních voleb, které se konaly dne 27. září, nechává prostor pro naději, přesto bychom se všichni měli obávat reakce na tento pokrok, kterého dosáhla venezuelská opozice. Co můžeme očekávat od vlády, která poskytuje útočiště teroristům z teroristické jednotky Oker, od výkonného orgánu, který zaměstnává jako šéfa bezpečnosti venezuelského

06-10-2010

06-10-2010

CS


Národního pozemkového institutu údajného vraha z organizace ETA, nebo od vlády, která ignoruje žádosti o vydání několika teroristů, kteří prchají před spravedlností? Zjevně nemůžeme očekávat nic. Paní předsedající, takové zavrženíhodné postoje si zaslouží silnou reakci a co nejrozhodnější odmítnutí ze strany Parlamentu. Csaba Sándor Tabajdi (S&D). – (HU) Německo rozdělené na dvě části představovalo nejpatrnější symbol absurdity a nelidskosti bipolárního světa. Bez znovusjednocení Německa by nedošlo ani k opětovnému sjednocení Evropy a rozšiřování v letech 2004 a 2007. Žádný národ v Evropě necítil k uměle a absurdně rozdělenému Německu takový soucit jako Maďarsko. Znovusjednocení Evropy bylo zahájeno na základě znovusjednocení německého národa. Pád Berlínské zdi strhl rovněž zeď, která rozdělovala Evropu rozpolcenou studenou válkou. Jako Maďar jsem obzvláště hrdý, že tehdejší vedoucí představitelé mojí země přijali statečné a odvážné rozhodnutí umožnit několika desítkám tisíc občanů Německé demokratické republiky (NDR), kteří utíkali do Maďarska, překročit železnou oponu do Rakouska. Zrušili smlouvu mezi Maďarskem a NDR, čímž vyrazily první cihlu z Berlínské zdi. Gyula Horn, tehdejší maďarský ministr zahraničních věcí, a předseda vlády Miklós Németh vykonali historický čin, k němuž by nemohlo dojít bez reformního úsilí Michaila Gorbačova. Pat the Cope Gallagher (ALDE). – Paní předsedající, právě jsem se vrátil z Islandu, kde jsem se zúčastnil prvního zasedání Smíšeného parlamentního výboru EU-Island. Během dvoudenní návštěvy vedla naše delegace mimořádně poučnou výměnu názorů se členy islandské vlády a islandského parlamentu, pokud jde o jejich žádost o členství. Když se delegace setkala s islandským ministrem pro rybolov, využil jsem příležitosti, abych vznesl otázku podstatného zvýšení celkového přípustného odlovu makrel. Všichni neseme odpovědnost za zachování tohoto druhu rybolovu, a vlastně všech druhů rybolovu, ale poukázal jsem zejména na tento. Těší mě, že mohu poznamenat, že dne 12. října zahájí Island v Londýně jednání s přímořskými státy, a doufám, že bude možné dosáhnout uspokojivého výsledku. Důsledky finanční krize jsou na Islandu stále velmi evidentní. Spor ohledně banky Icesave tedy musí zůstat bilaterální záležitostí mezi Islandem, Spojeným královstvím a Nizozemskem. Je zásadně důležité, aby zúčastněné strany pokračovaly v jednáních s cílem dosáhnout uspokojivého výsledku. Georgios Koumoutsakos (PPE). – (EL) Paní předsedající, jsem mimořádně potěšen, že je zde dnes komisař Barnier, protože vím, že otázka, kterou hodlám vznést, ho obzvláště zajímá. Přírodní katastrofy přináší nevyčíslitelné náklady, pokud jde o lidské životy a hospodářské infrastruktury. Jejich zvládání je společnou výzvou a vyžaduje společná opatření. Je tedy naléhavé, aby Evropská unie dokázala účinně reagovat na takové mimořádné události. Aby to bylo možné, musí lépe využívat svůj potenciál a povzbudit evropské občany k akci. Dlouhá evropská tradice v oblasti dobrovolnické činnosti a zásada solidarity tvoří pevný základ, aby bylo možné tohoto dosáhnout. Nastal tedy čas zřídit Evropský dobrovolnický sbor přesně tak, jak je stanoveno v čl. 214 odst. 5 Lisabonské smlouvy. Rád bych vám připomněl, že rok 2011 je Evropský rok dobrovolnictví. Evropský dobrovolnický sbor by posílil úlohu a image Evropy a získal by si srdce a mysl evropských občanů a občanů po celém světě.

109

110

CS


Evropský parlament je povinen přijmout naléhavá opatření, aby byl Evropský dobrovolnický sbor zřízen. Zbigniew Ziobro (ECR). – (PL) Paní předsedající, od roku 2013 budou v Evropské unii platit zvláštní limity na emise CO2. Nejnovější plány Evropské unie zavést nižší úroveň limitu, než bylo původně plánováno, konkrétně úroveň 0,688 tun CO2 na tunu vyrobeného produktu, mohou vést k fatální situaci pro výrobce cementu v mnoha evropských zemích, včetně Polska. Jak uvedly některé sdělovací prostředky, např. deník Gazeta Prawna, bylo vypočítáno, že ceny cementu vzrostou minimálně o 30 %, což jednak zasáhne maloobchodní zákazníky, kteří si chtějí postavit dům nebo byt, ale rovněž to zpomalí hospodářský růst všude, kde cement představuje základní výrobní prostředek. Tato situace je nebezpečná zejména pro nové členské státy EU, protože se dlouhodobě snaží dostihnout bohaté země, jako je např. Francie nebo Německo, které vybudovaly své infrastruktury, jako jsou dálnice, před dlouhou dobou, kdy v této oblasti neplatily žádné limity. Tato situace má rovněž ten nepříznivý účinek, že část produkce bude přesunuta za naše východní hranice a CO2 bude stejně produkován, jen naše hospodářství na tom bude tratit. Georgios Toussas (GUE/NGL). – (EL) Paní předsedající, protidemokratické usnesení, jež včera, tedy 5. října, schválilo Parlamentní shromáždění Rady Evropy, srovnává boj třídy pracujícího a prostého lidu s extremismem a ve jménu boje proti extremismu navrhuje omezení a zrušení základních demokratických práv, jako je svoboda projevu, právo shromažďovat se a sdružovat se, a navrhuje dokonce zákaz činnosti politických stran. Toto opovrženíhodné usnesení obsahuje zvláštní poznámku o Řecku a významném boji třídy pracujícího a prostého lidu proti nelidské a proti prostému lidu zaměřené politice Evropské unie a vlády naší země a vlád ostatních členských států Evropské unie, který se nedávno rozvinul. Třídní boj nebude zastaven zpátečnickými usneseními a právními předpisy. Je historickou pákou, nevyhnutelným výsledkem systému zrozeným z nelidskosti a vykořisťování člověka člověkem. Třídní boj, obnova a protiútok hnutí pracujícího a prostého lidu v celé Evropě může umístit tato usnesení tam, kam patří: do popelnice dějin. Komunistická strana Řecka vyzývá třídu pracujícího a prostého lidu, aby prakticky odsoudila toto zpátečnické usnesení tím, že zintenzivní svůj boj proti útoku na třídu prostého lidu, o nějž se zasluhuje kapitál Evropské unie a buržoazních vlád, čímž podpoří sociálně-politické sdružení pracujících tříd a samostatně výdělečně činných osob, které bude vyžadovat změny ve prospěch lidu. Laima Liucija Andrikienė (PPE). – (LT) Dnes se v Bruselu koná summit EU-Čína. Kromě změny klimatu a obchodu se bude diskutovat také na téma situace obhájců lidských práv v Číně, trestu smrti a táborů nucených prací Laogai. Tato témata jsou nepochybně velmi významná, ale ráda bych vám připomněla další naléhavý problém – Tibet. Je politováníhodné, že dialog mezi zástupci dalajlamy a zástupci Čínské lidové republiky, který nabízel určitou naději, se vyvíjí velmi pomalu. Deváté kolo dialogu se uskutečnilo loni v listopadu. Schůzky se konají nepravidelně a převládá na nich ovzduší nedůvěry, a to přestože se dalajlama již dávno vzdal nejen cíle nezávislosti Tibetu, ale také cíle svrchovanosti Tibetu. Ještě jednou bych chtěla vyzvat vedoucí představitele Číny, aby vyřešili otázku Tibetu prostřednictvím dialogu, bez použití síly a aniž by přehlíželi dalajlamu. Evropská unie by

06-10-2010

06-10-2010

CS


takový dialog nepochybně uvítala a je připravena k němu přispět, vystupovat jako prostředník a pomáhat jakýmkoli možným způsobem. Corneliu Vadim Tudor (NI). – (RO) V Rumunsku bohužel funguje systém drakonické cenzury, jaká nemá obdoby v žádném členském státě Evropské unie. Hovořím o absurdní instituci nazvané Národní audiovizuální rada. Je to stalinské monstrum, které by v rozporu se všemi rozumnými důvody zakázalo i takové velké spisovatele, jako je Cervantes, Goethe, Byron, Balzac, Cesar Pavese a Adam Mickiewicz, kdyby byli v současnosti ještě naživu. Tato banda účinně terorizuje nezávislé televizní stanice. Přirovnal bych tuto radu ke společné hrobce, z níž se vynořuje několik živoucích mrtvol, a to pod vzdálenou politickou kontrolou upadající diktatury, která ukládá ohromné finanční sankce těm programům, které umožňují opozičním stranám, aby vyslovily určité pravdy. Pomozte nám zbavit se despotických bossů z Národní audiovizuální rady a oživit největší vítězství Rumunska, jehož dosáhlo v revolučním roce 1989: svobodu tisku. Marian Harkin (ALDE). – Paní předsedající, dnes večer jsme diskutovali o sociálních ustanoveních a Lisabonské smlouvě, která Unii zavazuje, aby při tvorbě svých politik zvažovala sociální důsledky rozhodnutí. Zvažuje EU – nebo, měla bych říci, Komise – sociální a vlastně hospodářské důsledky toho, že trvá na tom, aby Irsko do roku 2014 splňovalo podmínky Paktu o stabilitě a růstu? Konsolidace veřejných financí je samozřejmě velice důležitá, ale toto opravdu vyvolává dojem, že je to vše, na čem záleží. „Do roku 2014 splňte podmínku maximálně 3 %, nebo jinak“: to je velmi silná zpráva přicházející od EU. Belgické předsednictví dnes večer uvedlo, že bezmyšlenkovitá úspornost není nevyhnutelná, a přesto právě s tím jsme konfrontováni: s bezmyšlenkovitou úsporností, fiskální korekcí za každou cenu. A co potřeba přebudovat naše hospodářství? Ano, musíme se dostat zpět na 3% úroveň, ale potřebujeme delší časový rámec. Zcela připouštím, že mnohé potíže vznikají naším vlastním jednáním, a nečekám soucit, ale říkám, že bezmyšlenkovitá úspornost zničí naše malé otevřené hospodářství, které i po dvou letech krize každý den stále zavírá čtyři podniky. Joanna Katarzyna Skrzydlewska (PPE). – (PL) Paní předsedající, několik posledních dní bylo zaplněno zprávami o smrtících účincích užívání psychoaktivních látek, které jsou známy rovněž jako tzv. drogy na zakázku („designer drugs“). Tento problém je vzhledem k rostoucí vlně intoxikace a dokonce i úmrtnosti, zejména mezi mladými lidmi, velmi viditelný také v Polsku. Důmyslnost výrobců a prodejců těchto drog na zakázku vyhrává nad právními předpisy členských států. Uvedli na trh smrtící drogy mnohem dříve, než členské státy dokázaly jejich prodej na základě vnitrostátního práva zakázat, a mezi mladými lidmi, kteří je kupují, narůstá přesvědčení, že drogy na zakázku ani nejsou škodlivé, protože nejsou zakázané. Nic není vzdálenější pravdě. Drogy na zakázku jsou stejně škodlivé jako nelegální drogy, vlastně jsou ještě škodlivější, protože jejich užívání způsobuje závislost mnohem rychleji. S ohledem na velmi závažný problém, který drogy na zakázku představují a který narůstá každým dnem, musíme co nejrychleji přijmout rázná a účinná opatření. Evropská komise by měla mít obavy o zdraví tisíců mladých lidí, a tedy by naléhavě měla podniknout širokou

111

112

CS


škálu činností, aby informovala občany o škodlivosti drog na zakázku a nebezpečích, jež jsou spojena s jejich užíváním. Také by měla připravit nová právní opatření. Seán Kelly (PPE). – Paní předsedající, jak bylo uvedeno dne 6. října ve Financial Times, komisařka pro výzkum paní Geogheganová-Quinnová byla upozorněna na naléhavou potřebu inovací v Evropě. Musíme povzbudit financování výzkumu na straně soukromého sektoru prostřednictvím různých opatření, jako jsou iniciativy v oblasti financování rizikovým kapitálem. Návrhy Evropské unie, jejichž cílem je zabránit opakování finanční a hospodářské krize, však spojují rizikový kapitál – klíč k pobídnutí malých inovativních začínajících podniků v EU – se spekulanty, tedy např. se zajišťovacími fondy. Rizikový kapitál je včelou alternativních fondů díky své schopnosti opylovat vznikající podniky a podnítit růst v globálním hospodářství, což dokazuje Google, Facebook a Skype. Rizikové fondy poskytují inovativním soukromým začínajícím podnikům a malým a středním podnikům přístup ke kapitálu, obchodním znalostem a často k samotnému trhu. Poskytují stabilní podporu a investice na období v průměru tří až sedmi let. Musíme rovněž překlenout mezeru mezi námi, Spojenými státy a Japonskem. Domnívám se, že bychom měli dbát na slova komisařky pro výzkum, paní Geogheganové-Quinnové. Sonia Alfano (ALDE). – (IT) Paní předsedající, chtěla bych Parlamentu oznámit, že minulou neděli byla během návštěvy papeže v Palermu pozastavena platnost italské ústavy a Listiny základních práv Evropské unie. Svoboda projevu a myšlení a nedotknutelnost soukromí domácností byly pošlapány. Italská policie při této příležitosti trvala na odstranění transparentu, na němž byla uvedena věta z evangelia: „Můj dům bude zván domem modlitby, vy však jste z něho udělali doupě lupičů“, zatímco tatáž policie vylepovala plakáty, které byly homofobní a zaměřené proti nesezdaným párům. V knihkupectví Altro quando majitel vyvěsil transparent s větou „I love Milingo“. Policie vstoupila do soukromé budovy a zabavila transparent bez jakékoli soudního příkazu a použila metody, které nebyly příliš výchovné ani podle jejich vlastních standardů. Je paradoxní, že orgány laického a demokratického státu, za jaký je Itálie považována, potlačují veřejnou svobodu projevu, aby nebyl dotčen papežský jemnocit, zatímco předseda vlády Berlusconi je schopen klít na veřejnosti, aniž by to pro církev představovalo problém. Při této příležitosti všechny laické a církevní instituce opět s demokracií v Itálii bezohledně zatočily a zvětšily tak nepřeklenutelnou mezeru, která vznikla mezi institucemi a veřejností. Claudiu Ciprian Tănăsescu (NI). – (RO) Nedávné demonstrace a stávky ukazují, že se přese všechna opatření vlád evropských zemí určená na hospodářskou obnovu situace stále ani zdaleka nezlepšuje. Právě tato opatření pro hospodářskou obnovu, která vlády hodlají využít, aby se vypořádaly s mezerami v rozpočtech a splatily nákladné půjčky u bank, bohužel způsobují novou krizi, která se odráží v okamžitém poklesu příjmů a v poklesu kvality života evropských občanů. Možná nastal čas, aby vlády členských států Evropské unie změnily svůj postoj a daly přednost zájmům občanů, jejichž kapsy jsou stále prázdnější, před zájmy bank, které nějakým zázrakem stále dokážou dosahovat obrovských zisků. Jednoduše řečeno, má-li někdo v této hře prohrát, neměl by to být pokaždé prostý člověk.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Gabriel Mato Adrover (PPE). – (ES) Paní předsedající, rovněž já hodlám mluvit o Venezuele, protože někteří lidé tam nechápou, že demokracie není pouze o tom jít k volbám. Demokracie se týká bezpečnosti, svobody a rovnosti, a v demokracii a v rámci systému svobod musí být respektováno rovněž soukromé vlastnictví. Veřejnost a její podniky ve Venezuele jsou v současnosti bohužel v ohrožení. V tomto ohledu bych rád zmínil jeden podnik nazvaný Agroisleña, který byl založen lidmi z Kanárských ostrovů a na němž závisí více než 1 000 rodin. Tento podnik byl neprávem vyvlastněn a podobně jako mnoho dalších podniků po mnoha letech tvrdé práce upadá následkem rozmarných rozhodnutí těch, kteří si myslí, že všechno je možné. Nejprve byla zabavována půda, nyní jsou zabavovány podniky, takže kdo ví, k čemu dojde příště? Nastal čas, aby se venezuelští občané cítili svobodně a aby se podnikatelé již necítili bezmocní a neustále v ohrožení. Jak již bylo řečeno, nastal čas, aby se Venezuela stala skutečně demokratickým státem a nebylo pochyb, že v něm nenaleznou své útočiště teroristé. Evelyn Regner (S&D). – (DE) Paní předsedající, ráda bych vás upozornila na akční týden Mezinárodní federace pracovníků v dopravě (ITF), který proběhne tento týden v Istanbulu. Důvodem tohoto mezinárodního dne solidarity je agresivní chování celosvětově rozšířené zásilkové dopravní společnosti vůči jejím zaměstnancům, kteří chtějí zřídit odbory. Turecké pracovní právo se bohužel ještě nevyrovná evropským normám a zaměstnavatelé tuto skutečnost často plně využívají. Podle tureckého zákoníku práce mohou odbory působit pouze tehdy, je-li míra odborové organizace v dané společnost vyšší než 50 %. Dovolte mi to zopakovat: vyšší než 50 %. UPS, zásilková dopravní společnost se sídlem v USA, se zachovala hrubým způsobem, aby zastavila kampaň za zřízení odborů. Společnost propustila 157 zaměstnanců bez předchozího upozornění poté, co se zorganizovali v rámci kompetentních odborů pracovníků v dopravě TÜMTIS a pracovali na tom, aby je společnost UPS uznala za odbory. Tisíce pracovníků UPS od května bojují za to, aby byli jejich kolegové znovu dosazeni do svých funkcí, a za lepší pracovní podmínky. V důsledku tohoto pracovního práva, které vychází vstříc společnostem, a jeho brutálních metod je Turecko zónou bez odborů. Izaskun Bilbao Barandica (ALDE). – (ES) Paní předsedající, dne 18. října bude v tureckém městě Diyarbakir zahájeno soudní řízení s 28 vedoucími představiteli turecké Strany za demokratickou společnost (DTP). Patří mezi ně čtrnáct představitelů zvolených veřejností: dvanáct starostů a dva obecní radní. Jejich zločinem je to, že pokojně hájili své politické postoje, což je může stát patnáct let ve vězení až doživotí. Zákaz působení DTP a zadržení, která jsem uvedla, jsou dalším příkladem pronásledování, jímž trpí kurdská menšina v Turecku. Tyto události byly výslovně odsouzeny v usnesení, jež jsme přijali dne 10. února a které analyzovalo pokrok Turecka v roce 2009 s ohledem na jeho přibližování Unii. Nedomníváme se však, že bylo dosaženo dostatečného pokroku. Pokud jsme zásadoví a chceme pomoci obětem a pomoci Turecku, aby pokročilo ve správném směru, můžeme tak učinit. Podporujme v průběhu tohoto období hnutí solidarity s ohledem na kurdskou otázku. Proto bych chtěla naléhavě vyzvat Komisi a Parlament, aby k účasti na soudním řízení v Diyarbakiru vyslaly oficiálního zástupce.

113

114

CS


Corina Creţu (S&D). – (RO) To nejhorší, co může nastat během hospodářské krize, je, když bezprostředně následuje politická krize. Právě to se děje v Rumunsku, jež zažívá nejprudší hospodářský pokles v Evropě, která se právě dostává z krize. Vláda, která je lhostejná vůči útrapám milionů Rumunů, jež jsou prakticky odsouzeni k tomu, aby trpěli zimou a hladem, a nemohou si koupit léky, uplatňuje nebývale přísná úsporná opatření. Sociální protesty, které jsme nedávno zaznamenali, odráží náladu občanů, kteří jsou zoufalí nad vyhlídkou toho, že budou muset čelit drsným zimním podmínkám s dramaticky omezenými příjmy. Zároveň je šokujícím způsobem porušováno právo na svobodu projevu, jak již bylo dnes večer na plenárním zasedání tohoto Parlamentu zmíněno. Vzhledem k podvodnému provádění zákona o důchodech, který je zaměřen na nejchudší části obyvatelstva, musím požádat evropské orgány, aby věnovaly potřebnou pozornost naprosté krizi, jež pohltila Rumunsko, a zastavily protidemokratické praktiky v této zemi. Maria Da Graça Carvalho (PPE). – (PT) Chtěla bych zde zdůraznit událost, ke které došlo včera v Portugalsku a která má velký význam pro tuto zemi, pro Evropu a pro budoucnost lidstva. Champalimaudova nadace slavnostně otevřela centrum pro výzkum rakoviny a pro neurovědy. Pan Champalimaud byl podnikatel, který věnoval třetinu svého osobního jmění – 500 milionů EUR – na vědecký výzkum v těchto oblastech. Vzdávám poctu předsedkyni Champalimaudovy nadace doktorce Leonoře Belezaové, která sestavila přísná kritéria pro sladění vynikající kvality ve vědeckém výzkumu s klinickou praxí. Jsem si jistá, že bude plně dosaženo cíle umístit Portugalsko a Evropu na přední místo, pokud jde o špičkovou kvalitu v této oblasti vědeckého výzkumu. Champalimaudova nadace bude do Portugalska a Evropy přitahovat světoznámé vědce. U ústí řeky Tajo bude započata nová kapitola portugalského a evropského vědeckého výzkumu, která světu představí nové světy. Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Zítra se na Parlamentním shromáždění Rady Evropy bude hlasovat o zprávě britské socialistky, Christine McCaffertyové, nazvané „Přístup žen k zákonné zdravotní péči: problém neregulovaného užívání výhrady svědomí“. Musíme naprosto odsoudit tuto zprávu, která představuje bezprecedentní a závažný zásah do svrchovanosti členských států, zásady subsidiarity a základního práva na svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání a jejich ohrožení. Zpráva se zaměřuje zejména na oblast tzv. reprodukční zdravotní péče pro ženy a na potraty, sterilizaci a rovněž, mohu-li citovat, na „utišení bolesti prostředky na zkrácení života pro nevyléčitelně nemocné pacienty“, což znamená aktivní eutanazii. Tento dokument Rady Evropy dokonce požaduje od členských států, aby zavázaly poskytovatele zdravotní péče k poskytnutí požadované léčby, na niž má pacient zákonný nárok navzdory jejich výhradám svědomí. Navíc vyzývá k vytvoření jakéhosi rejstříku lidí, kteří tuto výhradu uplatňují, a pak navrhuje, aby byli určitým způsobem pronásledováni. Je nepřípustné akceptovat takový trend regulace výhrady svědomí v Evropě. María Muñiz De Urquiza (S&D). – (ES) Paní předsedající, je nezodpovědné zpochybňovat ráznost španělské zahraniční politiky, pokud jde o boj proti terorismu, a je špatné obviňovat venezuelskou vládu z toho, že souhlasí s výcvikem teroristů organizace ETA na svém území, protože pro takové spolčení neexistují důkazy.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Statečný boj Španělska proti terorismu v rámci jeho hranic i mimo ně doprovází mezinárodní dialog a spolupráce a dále dochází k dialogu a spolupráci s Venezuelou, která byla požádána, aby v tomto případě přijala konkrétní kroky. Namísto požadování přerušení vazeb a namísto konfrontací nechme policii, soudní a diplomatické orgány, aby konaly svoji práci, což v boji proti terorismu ve Španělsku vedlo k nebývalému úspěchu a výsledkům. Předsedající. – Tento bod je ukončen. 18. Systémy zdravotní péče v subsaharské Africe a celosvětové zdraví (krátké přednesení) Předsedající. – Dalším bodem je zpráva o systémech zdravotní péče v subsaharské Africe a celosvětovém zdraví, kterou jménem Výboru pro rozvoj předkládá paní De Keyserová (2010/2070(INI) (A7-0245/2010). Véronique De Keyser, zpravodajka. – (FR) Paní předsedající, pane komisaři, děkuji vám, že jste zde setrvali až doteď. Tato zpráva je vlastně reakcí na sdělení Komise o celosvětovém zdraví, chtěli jsme se však na problém podívat z poměrně výjimečného hlediska a soustředit se mnohem více na systémy vzájemného pojištění, které v současné době v Africe vzkvétají. Dovolte mi trochu odbočit od tématu. Zdravotní stav obyvatelstva Afriky je ve skutečnosti poměrně děsivý i přes všechnu mezinárodní pomoc, a to kvůli velkému počtu faktorů, ať už je to změna klimatu, finanční krize, válka, špatná správa věcí veřejných v některých zemích, nebo chamtivost vyvolaná samotným bohatstvím, které se v Africe nachází. K tomu přičtěme ještě významné pandemie nemocí jako AIDS, malárie, tuberkulóza a tak dále, a tento soubor faktorů znamená, že se ocitáme tváří v tvář opravdové katastrofě. Musím tedy nejprve vzdát hold práci nevládních organizací a některých církví, které odvádějí skutečně pozoruhodnou práci v nouzových podmínkách a v oblastech konfliktů, toto však nemůže představovat dlouhodobé řešení, není to udržitelné řešení tohoto problému. Existuje takzvané vertikální financování, které již bylo zmíněno a používá se k boji proti významným chorobám, jako je např. AIDS, malárie a tuberkulóza. Do tohoto financování se soustřeďuje hodně peněz a je celkem přitažlivé pro soukromé iniciativy pomoci, protože lidé mají pocit, že přispívají na věc, kterou máme zcela pod kontrolou. Toto financování jistě plní svůj cíl, ve skutečnosti však také pokrývá pouze malou část problému, protože je dnes v Africe bohužel více úmrtí způsobeno nedostatkem zdravotnické infrastruktury, nedostatkem pitné vody, kvůli němuž děti umírají na úplavici, nebo chybějící místní lékařskou ambulancí než AIDS nebo malárií. To vysvětluje, že se pozornost upřela na aktivitu, která vzniká už od 90. let 20. století, tedy na iniciativy systémů pojištění, ale především systémů vzájemného pojištění, které se objevily v různých afrických zemích téměř všude. Cílem těchto systémů vzájemného pojištění je samozřejmě zapojit obyvatelstvo do péče o jejich vlastní zdraví. Nedělejme si iluze, tyto projekty nebudou stačit samy o sobě, nepodaří se jim poskytovat veškeré financování péče nebo přístupu k léčivým přípravkům, ale ve spojení s dalšími finančními zdroji a dalšími dotacemi nicméně zajišťují poskytování zdravotní péče a léčivých přípravků,

115

116

CS


a navíc zajišťují také spoluúčast obyvatelstva, určitou společenskou dynamiku, která se zde ujala. Jsou jich stovky a existují v různých zemích a v různých odvětvích. Jsou zde vzájemné pojišťovny pro ženy, vzájemné pojišťovny majitelů kaváren a tak dále. Naším úkolem je tedy tuto společenskou dynamiku podpořit, financovat a koordinovat a zároveň si říkat, že jednoho dne se možná stane soběstačnou, ale dnes ještě ne. Ačkoli tedy tyto pojišťovny mohou existovat, může tomu tak být, pouze pokud vedle nich existují tak zvané horizontální systémy. Proč se totiž pojišťovat nebo platit za jakékoli zdravotní problémy, za chirurgický zákrok, pokud tu není žádná nemocnice, žádný lékař, žádné léky? V důsledku toho se tedy domníváme, že by Evropská unie měla nejen podporovat, koordinovat a udržovat tyto pojišťovny, ale měla by také dávat velký důraz na horizontální systémy, na základní zdravotní péči, i když to znamená částečně využít vertikálního financování k financování této „horizontální“ péče, tohoto elementu nezbytné základní péče, který poskytuje rovnováhu umožňující těmto vzájemným fondům existovat. Tato zpráva se zabývá právě tímto okruhem problémů. Již mi vypršel čas, možná však odpovím kolegům poslancům, kteří mají obavy ohledně reprodukčního zdraví, které je v této zprávě zmíněno a je tématem, jemuž přikládám velký význam. Niccolò Rinaldi (ALDE). – (IT) Paní předsedající, dámy a pánové, paní De Keyserová už řekla téměř vše, co řečeno být má. Rád bych věnoval tuto minutu chlapečkovi, se kterým jsem se setkal 1. prosince 2009 v Luandě, když jsme byli v Angole na parlamentním shromáždění AKT-EU. Tento chlapeček byl u konce svého života, umíral v důsledku podvýživy v náruči své matky v Nemocnici božské prozřetelnosti v centru Luandy, blízko místa, kde jsme pracovali, a blízko stadionu, který se zrovna stavěl pro Africký pohár, jinými slovy, byl obklopen hojností. Toto však nebyl ojedinělý případ: V Luandě každý den děti stále umírají hlady, v důsledku podvýživy, v náruči svých mladých matek, které nikdo nic nenaučil o výživě a které jsou často zanechány bez pomoci. Pro křesťana takovéto výjevy představují hřích – obrovský hřích, pro politika jsou známkou selhání našich politik a pro vládnoucí třídu té země, Angoly, jsou také známkou chamtivosti a nespravedlivého rozdělení bohatství. Věřím, že důvody, proč toto dítě pobylo na tomto světě tak krátkou dobu, nám dávají spoustu prostoru k zamyšlení a doufám, že moje svědectví k tomuto přemítání přispěje. Anna Záborská (PPE). – (SK) I přes jisté výhrady, které mám vůči této zprávě, bych nejprve ráda poblahopřála paní De Keyserové. Jako již tolikrát předtím v ní ukázala své hluboké pochopení rozvojové politiky a také to, jak dbá o životní podmínky v různých částech světa. Úroveň zdravotní péče v subsaharské Africe je politováníhodná. Mrzí mě však, že paní De Keyserová nepřijala alespoň některé z mých pozměňovacích návrhů. Nemůže být správné, abychom kladně hovořili o závěrečných dokumentech z Káhiry a Pekingu, a zároveň aby nebyly přijaty, když se na ně odvolávám. Je tomu tak pouze proto, že podle některých poslanců možná některé odstavce nejsou v souladu s evropskou politikou o reprodukčním zdraví. Je politováníhodné, že nejsme ochotni ctít důležitost národních a regionálních zvláštností a historickou, kulturní a náboženskou odlišnost států subsaharské Afriky. Následkem toho může zdraví tamních obyvatel jen utrpět.

06-10-2010

06-10-2010

CS


Miroslav Mikolášik (PPE). – (SK) Všeobecná deklarace lidských práv uznává zdraví jako jedno ze základních lidských práv. Osobně se domnívám, že toto právo musí být nahlíženo v úzkém spojení se samotným právem na život. V subsaharské Africe mají tato práva velmi specifický a ošidný kontext, a proto bych rád zdůraznil, že je potřeba, aby Evropská unie v oblasti zdravotní péče zaujala zodpovědný a lidský přístup. Za prvé bych rád zmínil, že by Evropská unie neměla podporovat ukončení těhotenství jako právo, neboť toto takzvané právo není uznáváno jako takzvané základní lidské právo v žádných mezinárodních dokumentech. Naopak, Unie by jako obhájce lidských práv na celém světě měla ve svých rozvojových politikách jednat pokrokově a podporovat programy s cílem chránit matky s dětmi a měla by se také zasazovat o výsledky, které jsou slučitelné s právem na život a s ochranou nenarozeného dítěte. Za druhé bych rád zdůraznil, že by Evropská unie a její členské státy neměly do obchodních dohod začleňovat ustanovení o právech duševního vlastnictví, která brání lidem trpícím chudobou v rozvojových zemích v přístupu k základním léčivým přípravkům a která přispívají k vysoké míře úmrtnosti v těchto regionech. Michel Barnier, člen Komise. – (FR) Paní předsedající, můj kolega pan Piebalgs zde nemohl být osobně přítomen a právě jeho jménem zde přednesu několik komentářů a poznámek. Celkem po pravdě řečeno, ještě jednou zopakuji, že Komise je Parlamentu vždy k dispozici, a bylo mi potěšením vyslechnout paní De Keyserovou a ostatní řečníky v souvislosti s tématem, o které se osobně zajímám již dlouho. Kromě toho, paní De Keyserová, není náhodou, že ve své funkci komisaře pro vnitřní trh a finanční služby mi vedle návštěv každého hlavního města Unie, které nyní každý týden vykonávám , a po první návštěvě Spojených států, kterou jsem musel vykonat, neboť téměř všechny naše transakce směřují za Atlantický oceán, velmi záleželo na tom, abych na konci července dočkat vykonal svou druhou návštěvu mimo Evropskou unii do Addis Abeby a setkal se s vůdci Africké unie. To proto, že naše osudy jsou vzájemně provázány a již po mnoho let se zasazuji o novou politiku partnerství mezi našimi dvěma velkými kontinenty. S ohledem na mnoho témat souvisejících s krizí, která se v každém případě týkají našich vlastních zájmů nebo se k nim vztahují – například spolupráce mezi našimi trhy, boj proti praní špinavých peněz, finanční regulace, boj, který chci bez slitování vést proti přílišné spekulaci se zemědělskými surovinami, především v Africe, kde jsou mnohé země závislé na dovozech potravin – jsme se já a moji kolegové po této návštěvě rozhodli, že navážeme na naši spolupráci a zintenzívníme ji. Ačkoli vám blahopřeji jménem pana Piebalgse i jménem svým ke kvalitě vaší zprávy, v níž popisujete stav zdravotní péče v rozvojových zemích, měl bych dodat, že nehovoříme pouze o Africe. Před několika týdny jsem byl na Haiti v návaznosti na návštěvy, které tam vykonali moji kolegové baronka Ashtonová, paní Georgieva a pan Piebalgs, a bylo jasné, že i mimo Afriku je třeba překonávat problémy v oblasti prevence nemocí a veřejného zdraví v nejchudších zemích. Jak uvedl pan Rinaldi, je známo, že v rozvojových zemích předčasně zemře každý rok téměř 30 milionů lidí z důvodů, které by mohly být odstraněny za použití částky věnované v Evropské unii a Spojených státech jen na potravu pro domácí mazlíčky, nebo, pokud hledáme další srovnání, pomocí asi 2 % celosvětových vojenských výdajů. Shledávám tuto situaci jednoduše nepřijatelnou. Životaschopné sociální politiky, včetně té pro zdraví, by měly být v rámci udržitelného a všeobecného růstu v jádru základních funkcí státu. Zdraví není jen všeobecným právem,

117

118

CS


ale také součástí ekonomického vývoje. Systémy zdravotní péče založené na výdajích na osobu ve výši méně než 30 EUR ročně, což je padesátkrát méně, než je průměr Evropské unie, nikdy nebudou dostačovat na udržení zdravotnických odborníků na jejich pozicích, k zajištění dostupnosti základních léčivých přípravků nebo k poskytnutí rovného přístupu lidí k péči. V tomto bodě bych vám rád sdělil jménem pana Piebalgse, že budeme nadále trvat na tom, aby Evropská unie dostála svým závazkům ohledně úrovně a kvality veřejné rozvojové pomoci těm třetím zemím, které ji nejvíce potřebují. Pokud jde o Komisi, podpora systémů zdravotní péče zůstává prioritním závazkem naší zahraniční politiky a podstatnou složkou našeho politického dialogu s třetími zeměmi. V návaznosti na obavu paní Záborské bych rád uvedl, že třetí země nejsou všechny na jedné lodi. Jak jste řekla, je například velký rozdíl mezi rozvojovými zeměmi a nejméně rozvinutými zeměmi v Africe. Nadto se snažíme tento koncept podporovat prostřednictvím aktivní účastí Komise na globálních iniciativách, jako je například Světový fond pro boj proti AIDS, tuberkulóze a malárii, stejně jako prostřednictvím spolupráce s ostatními veřejnými i soukromými činiteli v této oblasti. Paní De Keyserová, po právu jste vzdala hold práci nevládních organizací, kterou považuji za příkladnou. Opět musím říci, že jsem před několika dny na Haiti viděl, že hrají pozoruhodnou a zároveň rozhodující roli v administrativních i veřejných aspektech různých činností Unie, finančních sponzorů nebo Světové banky. Přiměřené politiky v sociální oblasti a v oblasti zdravotní péče jsou nutné k tomu, aby bylo dosaženo konkrétních výsledků v Evropě stejně jako v rozvojových zemích. Pouhé zajištění toho, aby podstatná část zdrojů byla věnována na podporu našich evropských partnerů, nemůže postačit. Musíme se také ujistit, že naše vnitřní politiky jsou konzistentní, například politika v oblasti migrace zdravotnických odborníků nebo politika v oblasti obchodu s léčivy, a to tak, aby byl celkový dopad vnitřních politik také prospěšný, nebo aby alespoň nezpůsobovaly škodu těm, kteří je na světě nejvíce potřebují. V rámci svých pravomocí bych rád přednesl dvě myšlenky, které by vás, paní De Keyserová, mohly zajímat. Za prvé, v návrhu Aktu o jednotném trhu, který připravujeme na 27. října, mám v úmyslu dát prioritu významnému sektoru sociálního podnikání a pracovat na stanovách Evropské nadace. Kromě toho všeho bychom zde doma v Evropě měli poskytovat podporu různým strukturám, nevládním organizacím, sociálním podnikům, kterým bychom mohli pomoci v jejich práci ve prospěch nejchudších zemí nebo zemí rozvojových, zejména ve zmíněné oblasti zdraví. Za další je tu druhá oblast, která mi nyní dělá obavy, a tou je padělatelství. V plánu boje proti pirátství a padělatelství, který vám předložím na podzim, jsem pamatoval na několik oddílů, které budeme financovat a podporovat; a to na oddíl o technologii odhalování padělaného zboží, o komunikaci s evropskou veřejností, a o školení zaměstnanců celnic nebo zaměstnanců na vnějších hranicích Unie. Rád bych však do plánu zahrnul i oddíl o spolupráci se zeměmi, odkud toto padělané zboží pochází a kde by mohlo způsobit podstatnou újmu na zdraví, zvláště pokud se jedná o padělané léčivé přípravky, a požádal jsem o to své kolegy. V patřičnou dobu se k tomuto tématu vrátíme. Na základě analýzy, kterou jsem vám zde ve stručnosti nastínil, přijala Unie závěry o úloze Evropské unie v oblasti celosvětového zdraví. Jsou naším referenčním bodem, když zasahujeme v otázkách zdraví. Jak jsem již uvedl, zdroje pro oficiální rozvojovou pomoc

06-10-2010

06-10-2010

CS


nejsou dostatečné, a zvláště v jednom bodě analýza ve vaší zprávě dokazuje, jak je případná. V Evropě máme nespočet způsobů financování zdravotnických systémů a každý z nich má své silné a slabé stánky. Neexistuje žádné jediné dokonalé řešení, které by vyhovovalo všem místním podmínkám. Je jasné, že ani čistě dobrovolný rámec pojištění založený na soukromých mechanismech financování by nestačil na poskytnutí rovného a všeobecného přístupu ke zdravotní péči. Z toho vyplývá, že úloha veřejných orgánů pro zavedení či zajištění zásad spravedlnosti a začlenění je zcela neodmyslitelná. Velmi spoléháme na přispění Parlamentu k tomuto úsilí za účelem posílení a podpory solidarity občanů Evropské unie a ostatních subjektů z Unie v této oblasti, zejména nevládních organizací. Domnívám se, že naše Unie se má hodně co učit, ale také má ostatním státům hodně co dát, a že v této oblasti můžeme poskytnout přidanou hodnotu. To vše musíme promítnout do přístupu, který zaujímáme ke zdravotní politice v rozvojových zemích, a co se mě týče, jsem potěšen, že vám mohu odpovědět a využít této příležitosti, abych vyjádřil svůj osobní závazek vůči těmto problémům. Předsedající. – Rozprava je ukončena. Hlasování se bude konat zítra. Písemná prohlášení (článek 149) Maria Da Graça Carvalho (PPE), písemně. – (PT) Neschopnost afrických zemí – které jsou často zeměmi slabými, jež nedávno vyšly z konfliktů, nebo kterým chybí dostatečně silné instituce nebo přiměřené zdroje, – uplatňovat účinné veřejné politiky v oblasti zdraví a především zajistit přístup k odpovídajícím službám zdravotní péče představuje významnou výzvu a globální odpovědnost. Je nezbytné, aby existovala celosvětová vize EU v oblasti zdraví s hlavními zásadami, které musí být uplatněny na všechna příslušná strategická odvětví. Investice do vzdělání a budování kapacit budou mít celosvětově pozitivní efekt na zdraví a já vyzývám Evropskou unii, aby podpořila odbornou přípravu kvalifikovaných odborníků v oblasti zdravotní péče. Je nezbytné, aby členské státy Unie zajistily, aby jejich migrační politiky nebránily odborníkům v oblasti zdravotní péče v tom, aby byli k dispozici v zemích třetího světa. Vyzývám k tomu, aby závazky učiněné v rámci akční strategie EU k řešení krize nedostatku lidských zdrojů ve zdravotnictví v rozvojových zemích byly dodrženy. EU musí usnadňovat cirkulační migraci jako prostředek omezování odlivu mozků ze zemí, které mají potíže. Corina Creţu (S&D), písemně. – (RO) Zdravotní stav obyvatel subsaharské Afriky staví humanitární a rozvojovou politiku EU před jednu z nejtěžších výzev. Domnívám se, že tragičnost situace se dá nejlépe shrnout faktem, že obyvatelé tohoto regionu mají střední délku života přibližně poloviční ve srovnání se střední délkou života evropského občana. Zpráva jasně vysvětluje příčiny této situace a zdůrazňuje, jaká jsou nutná řešení i jaký je náš podíl odpovědnosti za ně. Mezinárodní zdroje vynaložené na zdravotní péči jsou poloviční ve srovnání s částkou věnovanou na vzdělání. Aniž bych v nejmenším snižovala hodnotu vzdělání, domnívám se, že tento nepoměr odráží opomenutí, které musí být v budoucnu napraveno. Navíc díky tomu, že rozvinuté země podporují exodus lékařů a zdravotních sester z afrických států, může tato současná katastrofa pokračovat. Domnívám se, že větší soudnost při zaměstnávání odborníků v podobných klíčových oblastech by podpořila významný pokrok v oblasti zlepšení afrického systému zdravotní péče.

119

120

CS


João Ferreira (GUE/NGL), písemně. – (PT) Všeobecné právo na zdravotní péči je bohužel stále ještě zdaleka není skutečností. Miliony lidí stále nemají přístup k základní zdravotní péči, střední délka života v mnoha zemích je stále skandálně nízká a miliony dětí stále umírají na nemoci, kterým může být zamezeno nebo které lze léčit. Tato situace je o to závažnější, že její pokračování nebo ukončení závisí na politických rozhodnutích. Převládající silou v těchto rozhodnutích dosud byly zájmy velkých hospodářských a finančních skupin. Nadnárodní farmaceutické společnosti i nadále brání levnější výrobě léčivých přípravků, která by umožnila zachránit životy milionů lidí. Mezinárodní finanční instituce i nadále uvalují takzvané „strukturální úpravy“ udržováním pochybného zahraničního dluhu zemí v rozvojovém světě a uvalováním škrtů a privatizací na zdravotnictví přesto, že nedostatek je obrovský již teď. Skutečné přispění ke zlepšení systému zdravotní péče těchto zemí by vyžadovalo okamžité odmítnutí takzvaných „dohod o hospodářském partnerství“, jejichž provádění způsobem, který se EU snaží uplatňovat, zhorší vztahy závislosti a bude mít ještě větší dopad na priority těchto zemí; a také by vyžadovalo konec jejich zahraničního dluhu a řádnou rozvojovou pomoc a politiku spolupráce. 19. Předložení dokumentů: viz zápis 20. Pořad jednání příštího zasedání: viz zápis 21. Ukončení zasedání (Zasedání bylo ukončeno ve 23:25)

06-10-2010

STŘEDA 6. ŘÍJNA 2010

Recommend Documents