_ Zpravodaj členů cykloturistického oddílu UFO
_ Náklad 50 ks
_ www.oddil-ufo.wz.cz
_ duben 2006
Starší zavalil sníh
Divoká Šárka zaklela oddíl Mladších
17. – 19. února 2006 - Bílkovice
18. února 2006 - Praha Oddíl mladších UFOunů se vydal na strastiplnou cestu. Celou dobu byl naváděn pouze informacemi v nalezených obálkách. V těch se dozvěděli, co se po nich jako po výzkumném týmu požaduje a kde mají hledat další obálky. Vedoucí většinou nevydávali ani hlásku a při všech dotazech mlčeli, tak týmu výzkumníků nezbývalo nic jiného, něž se jen podle své intuice vrhnout do pátrání, podle čeho dostala Divoká Šárka své jméno. A proč to vlastně zjišťovali? Protože se dozvěděli, že pokud na tuto záhadu nepřijdou, Divoká Šárka je nepustí nazpět a zanechá ji ve svých útrobách…
Starší se vydali na akci Bílé Bílovice 2. A to, že byly opravdu bílé, vám potvrdí tyto snímky, pořízené skoro zmrzlým fotoaparátem, takže za jejich stoprocentní kvalitu nemůžeme ručit. Sněhu bylo opravdu habaděj, takže bylo potřeba přidat ruku k dílu, aby se dalo čím topit a aby zpět do Prahy přijeli UFOuni a ne rampouchy. …..více z akce na str. 7
Klub na cestách Zajímalo by vás, co dělají vaši vedoucí o prázdninách? Samozřejmě taky občas vyjedou někam na kolo. Za poslední tři roky podnikli o prázdninách tři zahraniční cykloexpedice. O první si můžete přečíst na následujících řádcích a na další se můžete těšit v příštích číslech UFOUNa. …..více na str. 3 …..čtěte na str. 11 -1-
Souhrnné informace Letní tábor Bílkovice 2006:
Ufounův kalendář na rok 2006 pro Mladší: -
Od dubna do června se scházíme k pravidelným vyjížďkám na kolech vždy v úterý od 16:30 do 18:30 před GJM V případě vytrvalého deště se scházíme bez kol v klubovně v GJM. Poslední úterý v měsíci červnu (27. 6. 2006) se můžete těšit na tradiční závěrečnou tombolu o hodnotné ceny, ve které zhodnotíte své celoroční úsilí v získávání UFOlosů.
Ufounův kalendář na rok 2006 pro Starší: -
Od dubna do června se scházíme k pravidelným vyjížďkám na kolech. Kvůli zaměstnání Michala a PeterSe musíme o hodinu posunout čas schůzek, scházet se tedy do konce školního roku budeme v 17:00 před GJM a končit budeme v 19:00 tamtéž. V případě vytrvalého deště se scházíme bez kol v klubovně v GJM. Poslední středu v měsíci červnu (28. 6. 2006) se můžete těšit na tradiční závěrečnou tombolu o hodnotné ceny, ve které zhodnotíte své celoroční úsilí ve sběru UFOlosů. První středu v září (6. 9. 2006) se sejdeme s koly v 17:00 u GJM, konec první zářijové schůzky v 19:00 tamtéž
Jarní cyklokros 2006
3. 5. 2006 bude místo schůzky již tradiční Jarní Cyklokros. Začátek závodů je v 15:30 - kvůli registraci je dobré dorazit o nějakou tu čtvrthodinku dříve. Členové oddílu UFO, kteří se prokáží u registrace oddílovou průkazkou, mají startovné zdarma, ostatní platí příspěvek 30 Kč. Závod se koná na stejném místě jako v minulých letech - v Centrálním parku JM u hřiště ZŠ Mikulova 1594 nedaleko metra Opatov. Oddíl Starších nám stejně jako loni pomůže s organizací, konkrétněji se dohodneme koncem dubna. Všechny děti mimo pořadatelů budou moci po ukončení závodu jejich kategorie odjet sami domů, ale lépe když zůstanou fandit a povzbuzovat při závodech starších kategorií.
-2-
Mladší – kronika Od začátku nového kalendářního roku uplynulo už několik měsíců a za tuto dobu se oddíl Mladších vydal na několik zajímavých akcí. V tabulce najdete pár základních údajů, které vám usnadní vzpomínání. Ti, kteří budou chtít zavzpomínat více, si mohou pročíst i následující kroniku. Název akce Divoká Šárka
Datum konání 18. 2. 2006
Na kole k McKačerovi
4. 3. 2006
Plavání v Letňanech
7. 1. 2006
Popis Šli jsme bádat po původu a důvodu pojmenování tohoto místa na okraji Prahy přímo do terénu. O tom, že se UFOuni nebáli nikoho a ničeho, se můžete dočíst hned v první recenzi. Místo navštívení McKačera jsme pátrali po vrahovi, který se potloukal (a už se rozhodně nepotlouká ☺) v Milíčovském lese. Zde si UFOuni vyzkoušeli i práci s vysílačkami. Vydali jsme se utopit oddíl Starších do Letňanského bazénu a projet se na tobogánu, na kterém jsme se neskutečně pobavili ☺.
Divoká Šárka 18. 2. 2006 – jednodenní pěší výlet U GJM se sešlo pět odvážlivců, kteří i přes ošklivé počasí byli odhodlaní prozkoumat přírodní park na severozápadě Prahy. Hra začala už u GJM. Po nalezení první obálky se všichni stali vědci, kteří mají bádat po vzniku názvu Divoká Šárka. Vědci plnili různé úkoly a hledali další obálky, které je naváděly na správnou cestu k poznání. Když jsme stanuli na vyhlídce Džbán, někteří se těžko udrželi na nohách a zápasili s větrem : -). Pak jsme se ale posilnili obědem a vítr zahnali.
Cestou jsme potkali i něčí ponožku na stromu. Její kolegyně byla na stromu o tři sta metrů dál ☺. Vědci díky svým snahám také zjistili, že informace v jedné obálce byla podvodná a naváděla je úplně jinou cestou. Ale díky úspěšnému rozluštění několika hesel našli i jednu z posledních hodně důležitých obálek. Tu úplně poslední také našli, u pomníku, kterým, jak dobře zjistili, byl Jarda. Teď už zbývalo jen určit příběh, podle kterého se Šárka jmenuje jak se jmenuje. Bohužel, ačkoli se snažili a dávali na všechno dobrý pozor, hádali špatně. To ale vůbec nevadilo a šli jsme zakončit zdařený výlet do vokovického (mek)mekáče ☺.
Další obálky nás zavedly na skálu, která se jmenuje Dívčí skok, tam si vědci vyslechli první příběh. Počasí se trochu umoudřilo a my jsme mohli pokračovat v bádání.
Petra -3-
Mladší – kronika Na kole k McKačerovi - (Pátrání po vrahovi) 4. 3. 2006 – strategická hra s vysílačkami Na tuto sobotu jsme původně plánovali první jarní cyklistickou projížďku, ovšem plán nám zhatila paní Zima, která nad námi dlouho vládla pevnou rukou.
do dvou skupin a informace jsme si předávali pomocí vysílaček. První indicii jsme nalezli v altánku u rybníka, respektive v altánku na plácku. Tady jsme se dozvěděli o dalším setkání s Bossem na cyklostezce pod muldou. Boss nám pověděl o šifrovaných zprávách, které jsme měli najít dále. V mírně pozměněném složení jednotlivých týmů jsme se vydali k ZŠ K Milíčovu, respektive do jihovýchodního cípu Milíčáku. Měli jsme najít dvě zprávy s popisem oděvů hledaného. Napřed jsme našli první dopis, který nám ale sám o sobě nedával vůbec smysl. Až když jsme našli i druhý, dalo nám to dohromady, že vrah má na sobě modré kalhoty a oranžové tričko. Výsledek své šifry jsme vysílačkou sdělili druhé skupině. Na poslední konspirativní schůzce nám Boss prozradil tajnou informaci, kdy jsme se dozvěděli, že zločinci mají za nedlouho schůzku v nedalekém altánku. Přikrčeni za stromy jsme tiše naslouchali. Námi hledaný vrahounek (Jarda) prý údajně dnes chystá další akci v nedalekých vilkách. Společně jsme se tam hned rozeběhli. A opravdu. Za zelenou budovou trafostanice se skutečně procházel. Spousta z nás byla však zneškodněna vrahem dříve, než jsme se k němu mohli přiblížit. Filip však zvolil dobrou taktiku, proplazil ze zasněženým křovím přímo do týlu vraha a nemilosrdným úderem do zad jej skolil k zemi. Tou dobou už nám ale všem pořádně vyhládlo a se sbíhajícími se slinami jsme se vydali domů k obědu. Jarda
Rozhodli jsme se tedy pro alespoň dopolední procházku po Milíčovském lese. Na srazu před Gymnasiem se sešlo šest otužilců ve složení Filip, Martin K., Jonáš, Péťa, Jakub a Míša. Za mírného sněžení jsme se vydali směrem k muldám. Tam jsme čekali chvilku na Kukiho. Mezitím jsme soutěžili o nejhezčí výtvor ze sněhu a občas na nás vykouklo i sluníčko. Nejvíce bodů nakonec získal Jakubův originální nápad „Kopec“. Poté, co jsme se ještě na plácku pohoupali na houpačkách, jsme se vnořili do lesa, kde jsme měli náš první sraz s Bossem (Kuki). Od něj jsme získali horkou stopu na zločince, který údajně brázdí místní okolí. Dostali jsme plánek, kde byla zakreslena místa s uložením tajných informací o popisu vraha. Abychom ale nebyli nápadní, rozdělili jsme se
Plavání v letňanech 7. 1. 2006 – návštěva bazénu Po vydatném sobotním obědě se společně s velkými UFOuny do Letňanského bazénu vydali i 4 malí UFOuni (Dáša, Jakub, Míša a Filip). Dopravili jsme se tedy pěšky na Háje a odtud metrem až na Ládví, zde následoval první přetěžký úkol – zapamatovat si, jak se jmenuje zastávka, kde budeme vystupovat. Zapamatovat se zastávku Tupolevova byl tedy opravdu přetěžký úkol. Když jsme konečně dorazili na místo určení, všichni se už těšili do bazénu.
A nutno zmínit, že v tom letňanském toho bylo možností na vyblbnutí se opravdu mnoho. Chvíli jsme všichni společně plavali a když nás to omrzelo, šli jsme blbnout do výřivky, kde jsme po sobě mohli stříkat vodními děly apod. Kdo byl hodný, mohl i na tobogán. Po skončení jsme si čekání na autobus krátili pojídáním různých dobrot v tamním bufetu. Míša si zde koupil v automatu želatinové míčky, se kterými si ostatní UFOuni hráli při cestě domů. Kuki -4-
Starší - kronika Od začátku nového kalendářního roku uplynulo už několik měsíců a za tuto dobu se oddíl Starších vydal na několik zajímavých akcí. V tabulce najdete pár základních údajů, které vám usnadní vzpomínání. Ti, kteří budou chtít zavzpomínat více, si mohou pročíst i následující kroniku. Název akce Tříkrálová kombinace Bílé Bílovice 2
Datum konání 6. 7. a 8. 1. 2006 17. – 19. 2. 2006
Březnová vyjížďka
18. 3. 2006
Popis Užili jsme si skvělý víkend ☺. Jeli jsme se podívat na místo táborové základny a překvapila nás sněhová peřina ☺. V počtu tří UFOunů a dvou vedoucích jsme se jeli projet směr jih.
Tříkrálová kombinace 6. 7. a 8. 1. 2006 – víkendové akce 6. 1. 2006 Černý vzadu Tři Králové sněhové nadílce zrovna moc nepřáli. Tenká vrstva přemrzlého sněhu nebyla zrovna ideální na běhání, natož na uplácání nějaké koule. Takže na premiéru Milíčovského masakru sněhovou koulí se můžeme jen těšit. Tak jsme alespoň mohli pořádně nacvičit noční přesun, a jak vidět a nebýt viděn na bílém sněhu. 1. úkol byl jasný: vystopovat a chytit Yettiho, pokud možno 2 kusy pro Zoo v Liberci. Yeti má bílou srst, takže je v noci poměrně dobře vidět na tmavém pozadí okolních stromů. Někdy, když má hlad, tak se může i hlasitě projevovat. Naopak unavený jedinec tiše ulehne do dobře ukrytého doupěte a v klidu spí. Vojta, který jako jediný chytil oba exempláře, se přesvědčil, že Yetti je velmi plachý živočich, který při sebemenším náznaku nebezpečí prchá do tmy. Jaká úskalí přináší pohyb po křupajícím náledí, ve chvíli kdy vůbec nepotřebujeme být slyšeni ukázal 2. úkol: sfouknout svíčku a nenechat se při tom zastřelit světelným kuželem slepého strážce. Někdo se musel párkrát proběhnout k altánku pro nový život, než přišel na vhodnou taktiku postupu. Ale i přes zběsilou
palbu do okolí neudržel slepý strážce proti přesile sedmi statečných svou pozici dlouho. Nakonec jsme se přemístili na Milíčovské homole a jako převaděči pomáhali Korejcům přejít hranice do Německa. Hned na začátku německá pohraniční policie ukázala, že situaci na dlouhých hranicích má plně pod kontrolou i s jedním hraničářem. Hned na první zátah se podařilo zatknout většinu převaděčů. Ale ani po dalším, už úspěšném překročení hranic do Čech to převaděči neměli jednoduché. Korejští uprchlíci se tiše schovávali, jen při svitu svíčky v důmyslném úkrytu v houští, kousek od vrcholu. Navíc se v okolí pohyboval tajný agent severokorejské policie s povolením zabíjet. Ten zřejmě převaděčům naháněl takový strach, že se báli jen pohnout. Korejci tak ve svém úkrytu čekali na nějakého převaděče docela dlouho. Strach z agenta, který za celý večer dokázal zastřelit jen 2 převaděče, polevil až na samém konci hry a několik Korejců bylo přeci jen převedeno přes česko-německé hranice. Vojta dokonce dokázal přes hranice dostat 2 Korejce a díky vítězství z předchozích dvou her se stal absolutním vítězem tříkrálového večera.
7. 1. 2006 Bazén v Letňanech V sobotu po obědě 6 starších UFOunů doprovázelo od GJM oddíl mladších UFOunů na metro na Hájích. Jeli jsme si odpočinout od mrazu a zimních plískanic do bazénu a vířivky v Letňanech. Cesta byla trochu zdržena, když na zastávku v Kobylisích přijel k prasknutí přeplněný
autobus. Pár odvážlivců ze zastávky se pokusilo do autobusu natlačit s rozběhem, ale náš oddíl neměl šanci. Museli jsme čekat na další spoj. 186ka přijela po 10 minutách a taky nebyla zrovna nejprázdnější, ale rozděleni do malých skupinek jsme se do autobusu vešli. Oddíl mladších měl malé problémy se zapamatováním -5-
Starší - kronika názvu zastávky „Tupolevova“, kde jsme měli vystupovat a při každém zastavení bavili spolucestující pokřikováním různých přezdívek leteckého konstruktéra. Na zastávce před bazénem jsme ještě chvilku čekali, až se od Kukiho s Petersem vzdálí pán s vyholenou hlavou, aby si po dlouhé cestě autobusem v jeho společnosti mohli odpočinout od poslouchání jeho propagace jakési politické strany, představ o čistokrevném státu a slibů lepší společnosti. Před bazénem jsme se setkali s Jirkou H. a Petrou, koupili lístky a nahrnuli se do šaten a do sprch. Labyrint šaten a spousta lidí způsobila dokonalé roztroušení oddílu a zajímavou bojovku pro vedoucí, kteří se snažili dát všechny členy dohromady. Než mohla začít volná zábava, všichni jsme se rozplavali v krátkém bazénu. Poctivě uplavat 10 krátkých bazénů dělalo některým trochu problémy, ale za svezení toboganem to stálo.
Ještě jsme si prohlédli základnu vedoucích, vířivku, kam se všichni hlásili a ač unavení rozplavbou, našli poslední zbytky energie a rychle vyběhli schody na nejlepší atrakci v areálu. Pak jsme si jen užívali na tobogánu a občas odpočívali ve vířivce. Po dvou hodinách jsme si ještě jednou společně zaplavali v bazénu, naposledy se svezli toboganem a s Letňanským areálem jsme se rozloučili v rychlém občerstvení.
8.1.2006 Tříkrálová vyjížďka V neděli ráno pořádně mrzlo, ale 4 UFOuny, Davida, Davču, Michala a Ondru to od vyjížďky neodradilo. Neměli jsme žádný konkrétní cíl, jen několik kót, které jsme postupně zdolávali. Poté, co kousek za GJM několik dobrovolníků podstoupilo hýžďový test tvrdosti náledí, jsme vyrazili na první kótu - Šeberov. Jeli jsme převážně po suchých silnicích, kde nebylo náledí, přesto naše rychlost nebyla nejvyšší mráz udělal své. Dále chtěl Michal pokračovat na Točnou a do Břežanského údolí, ale v Cholupicích asi zamrznul pohledem do dáli a zapomněl odbočit. Postupovali jsme tedy na letiště. Polní cesta podél lesa byla zdařile rozježděná od aut, kol a koní a pokrytá ledem. Jízda mezi vyježděnými kolejemi po namrzlých výmolech vyžadovala zručnost a zkušenosti. Nad přistávací plochou letiště jsme záviděli modelářům jejich letadla a vymýšleli plán jak se
zmocnit dálkového ovládání. Některé modely předváděly dokonale přesnou akrobacii ve velkých rychlostech. S modeláři jsme se setkali ještě jednou, když jsme si v restauraci na letišti dávali horký čaj a polévku. Přestávka v teple přišla vhod. Dlouhý sjezd po uklouzané ledovce do Modřan byl opravdu nebezpečný. Na náledí není možné prudce měnit směr a rychlost jízdy. Takže když jsme v půlce kopce potkali pána s malým dítětem, docela jsme se všichni zapotili. Na cyklostezce podél Vltavy byla cesta zpátky domů úplně v pohodě. V Braníku jsme zkusili nějaké skejťácké rampy a podle Jižní spojky pokračovali k domovu. Stoupání od Vltavy bylo sice mírné, ale síly rychle ubývaly. U GJM byli někteří členové naší vyjížďky naprosto vyčerpaní. Ale pro příště mají hodně zkušeností na další zimní vyjížďku. Michal
-6-
Starší - kronika Bílé Bílkovice 2 17. – 19. 2. 2006 – víkendová akce V pátek 17. 2. se všichni účastníci (kromě mě) sešli s KUKIm na Hájích a vydali se metrem na Roztyly, kde už jsem čekal já ve frontě na bus do Divišova, na poslední chvíli přiklusal i Michal. Po příjezdu do Divišova jsme se dali obvyklou cestou do tábora. Ta byla ovšem promrzlá a tak to nebylo úplně to nejlepší, ale naštěstí jsme všichni v pořádku dorazili do tábora. Zde nás čekalo milé překvapení - spousta super sněhu.
soupeřovu kótu. Soupeři mu to mohli překazit jednoduše sněhovými koulemi.
Kdo byl zasažen, vrátil se ke své kótě. Po hře jsme se šli ,,načajovat” a pak na PetrSovu hru, která bystří mozek a spočívá v tom, že po lese byla rozmístěna 4 stanoviště, na kterých byly různé věci a my jsme je museli najít a zapamatovat si jich co nejvíce a nahlásit je KUKImu. Po úspěšném dokončení hry, kdy se nikdo neztratil a ani nikdo nebyl sežrán lesní zvěří, jsme se vrátili do příjemně vytopené boudy a začali hrát naše oblíbené hry. A navíc jsme přidali i hru Zombie restaurace. K večeři byly vynikající topinky s různými přílohami (česnek, kečup, ďábelská směs, atd.) A znovu jsme začali hrát a to ještě hodně dlouho ☺. Ráno jsme uvařili čaj a Malcao (bílá káva), něco si zahráli a nasnídali se. Pak se začalo balit . Po částečném zabalení se šel ,,hrát” SHERRWOOD. Po SHERWOODu byl oběd (kaše s uzeným masem ,,mňam”). Protože nebyl čas, o nádobí se tahaly sirky. To jsem bohužel ,,vyhrál” já s Ondrou. Ostatní uklízeli, takže jsme na tom byli podobně. Ale ještě než se začalo uklízet tak jsme si do zabalili poslední věci. KUKI uklízel půdu a ostatní uklízeli dole. Když bylo vše hotovo ta jsme šli napřed bez KUKIho (ten dozazimoval boudu) na autobus do Divišova. Zde si, kdo mněl peníze, něco koupil. A když dorazil KUKI a přijel autobus, tak jsme odjeli na Roztyly kde jsme se rozdělili (Já s PetrSem jsme šli odtud domu a ostatní jeli na Háje). Jan Severyn
V chatě jsme měli díky vedoucím připravena kamna tak, že stačilo škrtnout sirkou a už se topilo. Hned jsme s KUKIm připravili půdu k útulnému spaní. Ostatní zatím pomohli dole Michalovi s topením a jinými organizačními věcmi. Jakmile bylo vše hotovo, sešli jsme se všichni kromě Ondry, Davida a Michala u hraní BANGu. Můžu jen dodat, že jsme nešli spát ten samý den co jsme přijeli ☺. Ráno jsem první vstal já a tak jsem musel zatopit. Zpočátku se mi to moc nedařilo (to jsem celej já), ale s malou pomocí ostatních jsme plamínek nakonec vykouzlili. Odměnou nám byl teplý a dobrý čaj. Když se vykulil dokonce i KUKI (o hodně později) dali jsme si naše ,,mňamky“ z domova. Čekání na PetrSe jsme si zkrátili hraním stolních her. Asi po 11. hodině přijel s čerstvými zásobami jídla (hurá). Do oběda jsme opět hráli skvělé hry (Carcassone a BANG!). K obědu byli špagety s boloňskou omáčkou. Pak se hrála věž o mytí nádobí, kterou ,,vyhrál“ Davča a jeho pomocníkem byl Ondra. Pak jsme se všichni oblékli a šli hrát KUKIho hru ,, Snow frisbee“. Cílem bylo dostat frisbee jakkoli na -7-
Starší - kronika Březnová vyjížďka 18. 3. 2006 – jednodenní cyklistický výlet Na tento víkend byla původně naplánována akce „KUKIho chata“, která však byla na poslední chvíli kvůli nepřízni počasí zrušena, tak jsme alespoň v sobotu vyrazili na jednodenní vyjížďku.
trasy značky a pár šlápnutích po zasněžené lesní pěšince začala široká cesta, sice taky zasněžená, ale uježděná auty, takže žádný problém. Ze značky jsme se po pár kilometrech vrátili opět na silnici a přes Libeň dorazili do Okrouhla. Polévka a teplý čaj v místní Selské restauraci přišly v tomto zimním počasí opravdu vhod. Odpočinuli jsme si, načerpali nové síly a vyrazili směrem na Dolní Břežany. Další zastávka nás čekala u úžasné pekárny na kraji vesnice Ohrobec. Snad nikdo z nás neodolal zdejší nabídce: koláčky, sladké pletýnky, koblihy, ovocné košíčky … prostě paráda. Po svačině už jen zbývalo dojet přes Kunratice zpět do Prahy. V Krčáku jsme ještě vyzkoušeli nové prolézačky a už definitivně se vydali domů. Vyjížďka byla dlouhá něco přes 50 km, zúčastnili se: Davča, Michal Janda, Vojta Císař a Michal s KUKIm.
Přes Jesenici a Dolní Jirčany jsme dojeli do Psár, odkud jsme pokračovali podél Záhořanského potoka po modré značce lesem. Po zdolání náročného výstupu hned na počátku
KUKI Těšte se na další výlety, příště si přečtete recenzi z Cykloexpedice do Polska, při které navštívíte mnoho zajímavých míst – také i pevnost Hanička v Orlických horách:
Informace o akci na další straně! -8-
Starší - kalendář CYKLOEXPEDICE POLSKO 5. - 8. května 2006 - čtyřdenní cykloturistická akce s brašnami V květnu vyrazíme zatím na největší “víkendovou” akci našeho oddílu. Víkend si prodloužíme o pondělní státní svátek a když už budeme mít tři celé dny, pokusíme se dojet až na hranice s Polskem. Pomůžeme si trochu vlakem, kterým v pátek dorazíme do Pardubic. Polské hranice jsou odtud vzdušnou čarou pouhých 60 kilometrů, což by neměl být velký problém. Kdo má cestovní pas, vemte ho pro jistotu s sebou, třeba se k našim sousedům i na chvíli podíváme. Na druhou stranu nás čekají kopce a kopečky Orlických hor, které nám nedají nic zadarmo. Orlické hory nabízejí spoustu zajímavých míst, které by byla škoda nenavštívit, určitě se pokusíme prohlédneme si část linie pohraničního opevnění z 2. světové války a pokud podívat se do pevnosti Hanička nebo do nějakého pěchotního srubu přístupného veřejnosti. Každopádně myslím, že rozhodně stojí za to jet a těším se na vás. Sraz:
pátek 5. května 2006 v 16:25 u mozaiky na Hájích nebo v 17:15 na Masarykově nádraží u pokladen - podle toho, co se komu víc hodí, variantu označte v přihlášce.
Návrat:
pondělí 8. května 2006 večer k mozaice na Hájích. Přesnější čas příjezdu bude znám až v pondělí odpoledne, v případě zájmu je možno zavolat si po 16. hodině KUKImu nebo mohou kluci sami zavolat domů a čas příjezdu upřesnit.
Doprava: po Praze metro, do Pardubic a zpět vláček panťák. Spaní:
ve stanech v přírodě.
Jídlo:
kompletně vlastní, jako vždy v domluvených dvojicích či trojicích. Nezapomeňte, že jedeme na tři celé dny, abyste pak v pondělí nebyli o hladu! Vařit budeme klasicky na vařičích. Nezapomeňte na energetické bomby (čokoláda aj.) a něco na pití (čaj na ráno, rozpustňáky).
S sebou:
kolo s nosičem, cykloturistické brašny, světlo a blikačka - v pátek možná pojedeme chvíli za tmy, stan (možno do dvojice zapůjčit oddílový), spací pytel, karimatka, baterka, turistický ešus (stačí jeden do dvojice) a lžíce, do dvojice vařič a bomba (vařič možno zapůjčit oddílový), 1,5 l PET láhev na vodu, náhradní díly (duše, nářadí, pumpička ...), cyklodoplňky (přilba, brýle, rukavičky ...), cyklistické oblečení na kolo, oblečení na převlečení večer, kapesné (na vstup do pevnosti Hanička 30,-, na zmrzku …), osobní léky, 2 lístky na MHD, cestovní pas (jen kdo má), kartičku ZP (pokud nemáme kopii, vybereme na srazu). Většina z vás byla na některém z předchozích výletů s brašnami, takže při balení stačí jen zúročit nabyté zkušenosti. Ti z vás, kteří by jeli poprvé, mohou požádat KUKIho o seznam vybavení a pár dobrých rad, které dostanou obratem mailem nebo následující schůzku na papíře.
Přihlášky: prosíme odevzdat co nejdříve, ideálně ve středu 26. dubna, abychom se s účastníky mohli ještě konkrétně dohodnout a případně operativně vytvořit dvojice, nejpozději ve středu 3. května 2006 (to ale už na jakoukoliv dohodu nebude moc čas kvůli konání Jarního Cyklokrosu). Cena:
Spolu s přihláškou budeme vybírat 200 Kč na dopravu vláčkem.
Info:
Akci zajišťuje KUKI, takže s veškerými dotazy se obracejte přímo a jedině na něj:
[email protected] nebo telefon 602 767 305.
Minimální počet účastníků, aby se výlet uskutečnil: 3. -9-
Společná UFOakce UFO kempování 9. – 11. června 2006. – společná víkendová akce Mladších, Starších a Klubu s koly Na poslední oddílovou akci ve školním roce 2005/2006 vyrazí všechny tři složky oddílu UFO, aby se vzájemně, při společném programu, trochu poznali. Zázemí budeme mít v kempu, v sobotu se pojedeme projet na kole a k večeru si dohromady zahrajeme nějakou hru. Možná se půjdeme i koupat. Tolik UFOunů pohromadě určitě nahání strach. Tak abychom nevystrašili ostatní obyvatele kempu, je lokalita UFO výletu prozatím utajená. Sraz:
pátek 9. 6. 2006 v 15:30 do GJM. Kola a batohy pojedou autem. Jejich majitelé metrem a vlakem.
Návrat:
neděle 11. 6. 2006 okolo 18 hodiny (bude upřesněno)
Doprava: MHD, ČD a doprovodné vozidlo Zázemí:
spát budeme ve stanech v kempu. Lokalitu upřesníme s dostatečným předstihem.
Jídlo:
až na sobotní večeři, kterou vám uvaříme a čaj na ráno si vezměte vlastní zásoby. Tj.: páteční večeři, obě snídaně a 2 cestovní balíčky s obědem na výlety + spoustu sušenek a čokolády pro vedoucí. Nezapomeňte na láhev na pití a nějaké instantní nápoje.
S sebou:
spací pytel, karimatka, stan (možno půjčit oddílový), baterka, turistický ešus nebo jídelní miska, hrneček, lžíce, malý batoh do vlaku a na cyklistické výlety, kolo, láhev, helma, nářadí a díly (duše), doplňky (rukavičky, brýle, zámek…), sportovní oblečení na kolo (dres, kraťasy), dlouhé i krátké kalhoty, mikina, trička, větrovka, pláštěnka (nutně), sportovní obuv, teplé věci na spaní, spodní prádlo, toaletní potřeby (kartáček, pasta, mýdlo, hřeben, toaletní papír, papírové kapesníčky…), kapesní nůž, šátek, kšiltovka proti slunci (nutně), plavky, ručník, opalovací krém, propiska, blok, notýsek, přiměřené kapesné pro osobní útratu, 2 lístky na MHD, kartičku pojišťovny, osobní léky.
Přihlášky: přihlášky, prosíme, odevzdejte nejpozději 10. května Cena:
450,- odevzdejte prosím spolu s přihláškou. Předem je těžké odhadnout skutečné náklady, případný přeplatek bude vrácen.
Info:
Akci zajišťuje Michal, takže s veškerými dotazy se obracejte přímo a jedině na něj: 602 759 748.
Minimální počet účastníků, aby se výlet uskutečnil: 10.
Info Mladší Kromě této společné akce je do konce školního roku ještě naplánován jednodenní výlet do Prokopského údolí dne 6. 5. 2006, informace a přihlášku najdete v UFOUNOVI číslo 1 Těšíme se na vaši účast na všech zbývajících výletech. Vaši vedoucí - 10 -
Klub – tři roky cykloexpedic Rok první: Cykloexpedice Balaton 2003 7. - 26. července 2003 sta kilometrů a čtvrtý den již spíme ve vinici nad vesnicí Vlčnov kousek od hranic s našimi slovenskými sousedy. Jestli je ještě ve Vlčnově stánek s vaflemi a mléčnými koktejly, doporučuji všem se u něj cestou na Slovensko zastavit. Koktejly připravují nezapomenutelné. Také doporučuji místní koupaliště. Večerní soukromé plavání bylo též příjemným zážitkem Na Slovensko se dostáváme přes hraniční přechod Starý Hrozenkov. Celník je nerudný, ale pouští nás dál. V Trenčíně Michal mizí za svými příbuznými, my si prohlížíme město, nad nímž se majestátně tyčí dominanta měst - Trenčínský hrad
Cílem prvního cykloputování bylo Maďarsko a hlavně známé jezero Balaton. Balaton je největší jezero ve střední Evropě, nacházející se právě na západě Maďarska. Je 77 km dlouhé a 5 až 15 km široké. Jeho rozloha činí celých 596 km2. Nejzajímavější na celém jezeře je jeho hloubka. Průměrná hloubka je jen 3 m a maximální hloubka jezera je 11 m. V letních měsících se proto voda zahřívá až na 26 stupňů. Navíc hladina jezera pomalu klesá, takže je nutno čas od času prohloubit bagry břehy v blízkosti pláží. Po Budapešti je prý Balaton druhým nejoblíbenějším cílem turistů v Maďarsku. A protože v Budapešti se moc dobře koupat nedá, vydali jsme se právě k Balatonu. V plánu bylo dorazit nejdříve na Slovensko do Trenčína, navštívit Michalovi příbuzné a odtud přímo na jih až k Balatonu. Návrat zpět přes Vídeň a pokud by nám zbyl čas, projet se po kopečkách předhůří Rakouských Alp. Na cestu jsme měli zhruba tři týdny. Na první cykloexpedici jsme vyrazili v ideálním počtu čtyř účastníků. Jednu dvojici tvořili Jára Hejný s Petrem Cvengrošem, druhou Michal Frank a já.
Pak se ubytováváme v autokempu. Odpoledne se Michal vrací a seznamuje nás se svými sestřenicemi Martou a Terkou. Druhý den nás jejich maminka vybaví na cestu vynikajícími smaženými řízečky. Z Trenčína vyrážíme na jih po rovince podél Váhu. Abychom ale nejeli stále jen po silnicích, odbočujeme kapánek na východ na hřebeny Povážského Inovce. Zdoláváme vrchol Inovec (1041 m.n.m) a po červené značce táhnoucí se hřebenovou pěšinkou v lesích jedeme až do večera. To je ta správná cesta pro Michalův nosič. Stavíme a opravujeme ho každou chvíli. Není nad to mít závodní rám bez navářek. Večer přemýšlíme, kde složit hlavu, a jako zázrakem objevujeme skvělou turistickou útulnu. Malá dřevěná chatka kousek od značky, s kamínkama a stolem a půdičkou na spaní. Něco jako ty nejlepší sroubky v Brdech, ale mnohem lépe zařízená, včetně nádobí a zásob. Zapisujeme se majitelům do knihy hostů a jdeme spát. Ráno nás budí skupinka lesáků, že si prý jdou uvařit
První noc jsme strávili u kamarádů na táboře v Bílkovicích. Právě tam probíhal první turnus, takže k večeři jsme si mohli dopřát luxusu posezení u ohně a opékaných buřtů. Ráno nás dojel Jára, který prozíravě vyrážel z Prahy o den později, aby mohl přivézt Michalovi cestovní pas a peníze, které si Michal takticky zanechal v Praze. Následující tři dny nám zabírá přesun přes Republiku. Za zmínku stojí snad jen oběd ve stínu chladících věží jaderné elektrárny Dukovany. Každý den ukrajujeme něco kolem - 11 -
kafe. To se dalo čekat, toto místo je mezi místními určitě dobře známé. Musíme vstát a odklidit kola, ale pán lesák nám zase zatápí v kamínkách, takže si na nich bez problémů můžeme uvařit čaj. Má snad azbestové ruce a rozžhavený hrnec s vodou zvedá holou dlaní. U stolu je trochu těsno, ale ani my ani oni nehodlají odejít. Nakonec se s námi celá skupinka lesáků loučí a vyráží do práce. Jedou sázet školku. Netrvá dlouho a máme dalšího návštěvníka. Je jím pan správce Hladký, který spolu s několika kamarády sroubek postavil. Je rád, že nejsme nějací vandalové, ptá se nás odkud a kam a zase odchází. My odjíždíme chvíli po něm. Z hřebene sjíždíme dolů zpět do civilizace. A jsou tu první vážnější defekty. Jára musí centrovat ráfek a Petr zase píchnul.
Přejíždíme hřeben a sjíždíme příjemný pětadvacetikilometrový sjezd do města Vesprém. K večeru konečně přijíždíme znaveni k Balatonu. V prvním kempu po nás chtějí asi pět tisíc forintů za noc. To určitě! Najdeme si levnější kemp! Tato volba se ukázala výjimečně prozíravou. O pár kilometrů dále objevujeme maličký soukromý kempík u postaršího pána na zahradě, asi sto metrů od pláže. Pán mluví zajímavou směsicí němčiny a angličtiny, což nám vyhovuje. Maďarsky se domluvit je zhola nemožné, je to naprosto jiný jazyk než čeština. Známe asi jen čtyři slova, to nejdůležitější je voda - „wiz“. Noc v tomto kempu stojí jen sedm set padesát forintů pro všechny. Jednoho tedy vyjde asi na 22 korun, což je cena úplně úžasná. To je rozdíl! Navíc je tento malý kempík mnohem příjemnější než ten první obrovský. Pán hlídkuje na své zahradě a když ne on, tak jeho psík. Spolu s námi jsou ubytováni asi jen další čtyři lidé, není tedy třeba bát se o kola nebo o věci ve stanu. Stavíme stany a jdeme se vykoupat. Je to naprostá paráda po deseti dnech na kole. Také nelze opomenout okusit místní piva Amstel a Aszók. Chutnají zajímavě a cena je ještě zajímavější … Druhý den se rekreujeme, děláme servis kol, ochutnáváme pověstné maďarské klobásy, koupeme se a fotíme, ale už to začíná být trochu nuda.
Já s Michalem sjíždíme do Topolčan, kde poprvé ochutnáváme maďarský chleba. Je vynikající, takový světlý a nadýchaný, úplně jiný, než na který jsme zvyklí v Čechách. Dva lidé snědí na posezení celý bochník. Další den jedeme po rovince podél řeky Nitry. Dá se udržovat rychlost okolo 30 km/h, což je paráda. Projíždíme město Nitra a Nové zámky a přijíždíme do Komárna, kterým protéká Dunaj, tvořící hranici s Maďarskem. Měníme peníze na maďarské forinty. Jedna naše koruna je něco přes osm forintů, takže jsme najednou děsně bohatí. Je nádherně a my nocujeme pod širákem uprostřed remízku mezi lány kukuřice asi pět kilometrů od hranic. Snad nás tu nikdo do rána neobjeví. Maďarsko, to je jeden velký lán obilí a kukuřice. Dnes nás čeká nejdelší etapa, zhruba 120 km, protože večer chceme spát už u našeho cíle - jezera Balaton. Celý den fouká vítr proti nám. Nemáme mapu, ale jezero je přímo na jih a ochotný pán v benzínce nám kreslí plánek.
Jednomyslně je rozhodnuto, že zítra odjíždíme dál. Plánujeme návrat zpět na Slovensko, kde doplníme zásoby a poté cestu na západ do Vídně. V noci se strhla obrovská bouřka. Ale vážně obrovská. Rozespalí musíme ze stanu a pořádně ho ukotvit. Vítr schazuje všechno kolem nás, tož zase rychle zpět. Sousedé s karavanem mají větší problémy a ráno už nejsou v kempu. Asi je odnesla vichřice. My balíme a připravujeme se k odjezdu. Jára nás dnes opouští, protože musí být doma dříve. Plánuje cestu zpět na sever do Nových Zámků a - 12 -
odtud vlakem do Prahy. Vítr, který foukal celou cestu k Balatonu proti nám, se v noci otočil, takže mu vůbec nezávidíme. Náš osiřelý tříčlenný zbytek výpravy vyráží podél jezera. Celé jezero se dá objet po cyklostezce "Balaton Körút" dlouhé asi dvě stě kilometrů. Takový hezký víkendový výlet. Míjíme spoustu cyklistů a in-line bruslařů. Okolí cyklostezky lemují vinice a ač fouká nepříjemný protivítr, je to asi nejhezčí část celé cesty. Další den už míříme na sever. Cestou potkáváme pozoruhodnou rodinku cykloturistů. Táta, máma a malé děcko s brašnami a ještě menší ve vozíčku za kolem. Správná rodinka! Poprvé nocujeme pod mostem a to u řeky Rába. Druhý den jsme zase zpět na Slovensku. Opět rozumíme, co lidé říkají! Po bratislavské cyklostezce přijíždíme do centra a večeříme na břehu Dunaje. Napravo od nás přes řeku vidíme bratislavský hrad a známý Most Slovenského národního povstání s rozhlednou ve tvaru létajícího talíře. Po večeři se kousek vracíme a uléháme pod širákem na kamenité pláži u Dunaje na předměstí velkoměsta. Nemohli jsme nevyužít příležitosti a nevykoupat se. Byl to opravdu silný zážitek. Ráno na pláži okolo nás lidé venčí psy, takže s včasným vstáváním není problém. Jedeme zpět do centra a děláme velký nákup. Polední pauzu trávíme u Prezidentského paláce v Prezidentském parku. Hlídač nás varuje, že se zde nesmí konzumovat potraviny. Kdyby jen věděl, že za lavičkou, kam nevidí, se nám vaří fazole z konzervy! Po obědě přejíždíme hranici s Rakouskem. Zde je celník velmi nepříjemný a dokonce na nás i křičí. Jako bychom mu snad chtěli uject, či co. Raději se nehádáme. Dál jedeme po cyklostezce "Donauradweg". Rakouské cyklostezky jsou opravdu vychytané. V Čechách na takové nenarazíte. Ono celé Rakousko je celkově dost rozdílné od naší republiky. Bohužel v náš neprospěch. Je to vidět na první pohled v první vesnici za hranicemi. K večeru dojíždíme na předměstí Vídně, ale už cestou nemůžeme najít žádné vhodné místo na přenocování. Držíme se zásady jet dál, ale je to
stále horší a horší. Následuje snad nejkurióznější noc, kterou jsem kdy zažil. Z velké části tomu napomohla bouřka, která nám znemožnila vybrat lepší místo. Nocujeme proto narychlo v takovém lesoparku na předměstí Vídně, kousek od nudapláže a asi dvě stě metrů od nás je nějaká hospůdka plná lidí. Někteří se na nás dokonce přišli podívat, asi nikdy neviděli cyklisty, jak staví stany. Ráno vstáváme pro jistotu v šest, abychom někoho naší přítomností nepobouřili. Vídeň je opravdu krásné město. S Petrem si prohlížíme a fotíme všechny známé památky jako Stephansdom (největší vídeňská katedrála), nebo Hofburg (hrad a sídlo rakouského prezidenta). Projíždíme takový okruh pro turisty, který vede okolo nejznámějších z nich. Složitě se poté vymotáváme z města a míříme na Tulln. Podruhé spíme pod mostem. Normálně bychom si vybrali nějaký les, ale všechny jsou oploceny a nedá se do nich dostat. Asi nejsme první, co mají takový nápad. Další den se již blížíme domů. Projíždíme přes Kamp a St. Leonhard a nocujeme u přehrady Dobra Stausee. Poslední noc v cizině proběhla bez problémů. V 16:20 SEČ přetínáme cílovou pásku na hranicích s Českou republikou a sjíždíme do Nových Hradů. Táboříme v lese u rybníka o pár kilometrů dále, k večeři jsme si koupili buřty, děláme ohýnek, návrat do vlasti se přece musí oslavit! Celou noc prší, ale nám ve stanech to nevadí. Jen ať se vyprší a ráno ať je hezky! Přes Třeboň míříme ku Praze. Zítra už budeme spát doma. Pálíme to po E55 až do Sudoměřic u Tábora, kde nocujeme ve velkých obyvatelných sudech u místního rybníka. Toto místo nám poradila pěkná slečna, u které jsme prosili o vodu. Nejsme ale sami. Podobný záměr zde přenocovat má jakási dvojice, která přichází pozdě v noci a dost nevybíravě nás budí, jestli prý nemáme baterku. To tak! Ráno zase odchází snad ještě dříve, než my vůbec vstáváme. Nechápou, jak někdo může takhle dlouho spát, prý je to nějaká nemoc … Po E55 míříme do Benešova a odtud starou známou cesto do Prahy.
KUKI
Tachometr se zastavil na 1489 km. Za rok vyrazíme někam k moři … … v příštím čísle se můžete těšit na Cykloexpedici Chorvatsko 2004. - 13 -
Klub - kronika I klub vyrazil na několik akcí během letošní předlouhé zimy. Tak si to určitě přečtěte. Název akce Bílkovice
Datum konání 24. – 26. 2. 2006
Zimní čundr Kokořínsko 3. – 5. 3. 2006
Popis Jeli jsme napravovat škody po pobytu v táborové základně po oddílu starších Pět statečných šlo odolávat arktickému mrazu.
Bílkovice 24. – 26. 2. 2006 – pracovní víkend Další víkend po Bílých Bílkovicích (akce oddílu starších) se na stejné místo vydala pracovní četa složená ze členů klubu „napravovat škody“, uklízet boudu, naštípat další zásobu dřeva a hlavně se trochu pobavit. V pátek večer do boudy dorazil KUKI a Michal s Petrou. Přisunuli stůl k doruda rozžhaveným kamnům a než vytopili boudu do přijatelné teploty na spaní, stihli si ještě zahrát Carcassonne. Následující den dopoledne krásně svítilo slunce, a tak Petr Cvengroš zabalil brašny a do Bílkovic jel na kole. Chvilku před jeho příjezdem dorazila do srubu i Klára s Petrsem. Klářina hra „na rybáře“ byla výborným motivačním prostředkem před štípáním dřeva. Ale někteří zřejmě nepochopili princip hry a místo rybolovu konzumovali značné množství alkoholu, čímž si způsobili výrazný handicap pro práci se sekyrou. Po obědě se všichni vrhli na zbytek dřeva a rozštípali, co se dalo. Kopec nad kozou byl dokonale pokrytý tlustou vrstvou hladkého ledu. Chůze ve svahu byla naprosto nemožná, navíc po sebemenším uklouznutí nelze zastavit dříve než úplně dole v potoce. Tak se jezdilo na všem možném, lopatě, různě upravených prkýnkách.
astní zadnici. Také byl učiněn zajímavý objev: Kolečko plně naložené dřevem je při spouštění z kopce silně přitahováno vzrostlými stromy a vychylováno z původní dráhy kluzu. K večeru byla správná nálada na zopakovaní staré, ale dobré Bílkovické hry s jednoduchým úkolem: vrátit se z asi 1 km vzdáleného místa co nejdříve do tábora, svázáni za ruku ve dvojici a poslepu. Před 4 roky ji nikdo nedokončil (v říjnu 2002 musely 3 závodní dvojice předčasně ukončit soutěž, protože vlezly přímo do klínu několika myslivců čekajících s namířenou zbraní na divočáky). Na briefingu pod ledovou strání jsme se všichni shodli, že úraz střelnou zbraní dnes opravdu nehrozí, tak se začaly tahat sirky na určení závodních dvojic. Sirky byly opravdu zákeřné a vytvořily dvojice Petra – Klára, Petr C. – PetrS a Michal – KUKI. Jako start jsme si určili Zelenou kapli, výrazný strom na poli nad Bílkovicemi. Ale dostat se z kaňonku nahoru do stráně byl ze začátku nadlidský úkol. Většina zvládla překonat ledovou, prudce naklopenou plochu do deseti pokusů (sklouznutí až dolů), někdo musel jít jinudy. Sešli jsme se až u Zelené kaple. Ve dvojicích jsme si svázali ruce dohromady, zavázali oči a vyrazili k táboru... pravděpodobně. Následující tři hodiny nikdo nic neviděl, tak jsou události z této doby značně zkreslené. Jistě víme jen to, že Petrové skončili u klád a holky na cestě do Bílkovic. Jen dvojice Michal - KUKI dotápala do tábora a stala se historicky prvním vítězem přespolního běhu slepých siamských dvojčat. Vítězství za promočené kalhoty a několik trnů a třísek nejen v lýtku určitě stálo. Po večeři ovládly srub zase stolní hry a různé strašidelné historky ze zkoušek a z Ameriky. Vstávalo se pozdě dopoledne a z plánů podívat se na stopy včerejšího závodu dvojic sešlo.
Ale nejčastěji – při nevydařeném výstupu – po vl - 14 -
Klub - kronika vteřin byl za tvrdých podmínek – na náledí a s těžkými batohy - vytvořen nový rekord v běhu za autobusem, který měl stejně zpoždění.
Začalo se uklízet a rychle vařit oběd. Při odchodu ze srubu zbývalo do odjezdu autobusu z Divišova jen 35 minut. Časem 33 minut 16
Michal
Zimní čundr Kokořínsko 3. - 5. 3. 2006 – víkendový čundr s batohy Víkend 3. - 5. března 2006 patřil již dlouho dopředu naplánovanému vlastně už také tradičnímu zimnímu čundru. Okolnosti bohužel trochu zamíchaly řadami účastníků, ale i tak se nás na Hlavním nádraží v pátek odpoledne sešel historicky rekordní počet. Barvy oddílu reprezentoval Petr Cvengroš, Klára a já, z kamarádů se přidali Maruška s Vláďou. Tedy pět ochotných strávit následující dvě noci v divoké přírodě s teplotami zdaleka nedosahujícími ani bodu mrazu.
nebylo ono. Po žluté značce vyrážíme k jeskyni Mordloch, kde je naplánováno strávení dnešní noci. Cesty jsou stejně jako v celé republice jedno velké ledové kluziště, tak začínáme nedobrovolně hrát hru kdo nejvíckrát spadne. Klára, Vláďa i já získáváme první body hned v pátek, Petr s Maruškou jsou pozadu.
Vláčkem jsme se vydali na sever. První zajímavá příhoda se nám přihodila už na přestupu ve Všetatech. Nádražní rozhlas hlásí příjezd našeho vlaku, ale vlak nikde. Asi přijede později. Mají to ale bordel na těch drahách! Zato nějaká paní nápadně spěchá kamsi za nádražní budovu. Ptám se náhodného kolemjdoucího a že prý musíme na druhou stranu nádraží, že vlak přijel tam. Kdo to má ale vědět! Odjezd vlaku už je skoro odmávám, ale hodný nádražák vlak píšťalkou ještě na chvíli pozdrží. Stihli jsme to! Vystupujeme ve Štětí a vyrážíme do přírody. Hlavním cílem jsou Kokořínské skály a skalní město na sever od Mšena, ale od těch nás dělí ještě nějaká ta desítka kilometrů. Celou cestu vlakem jsme téměř okem nezavadili o nějaký ten sníh. Snad se to ještě zlepší nebo napadne. Naštěstí jsou na víkend hlášeny sněhové chumelenice. Zimní čundr bez sněhu, to by
V jeskyni (mimochodem, spali jsme v ní na podzim cestou na kolech z Mácháče) se dá v pěti lidech přespat celkem pohodlně. Dříve tu prý sídlili loupežníci, kteří přepadávali pocestné, ale dnes je zde klid. Začíná chumelit. Asi hodinku stojíme okolo ohníčku, opékáme buřty nebo večeříme zásoby z domova. Pořád sněží. Ráno se nikomu nechce ze spacáku. Není tak jednoduché vylézt do té zimy. Venku je krásně nasněženo. Na ohníčku vaříme čaj z vody i ze sněhu a balíme si. Nejdéle to trvá Vláďovi - 15 -
Klub - kronika všechno možné, přece jen se nevidíme moc často a rozhodně si tak máme co říct. Nakonec nás přemáhá únava. Maruška a Vláďa si postavili stan ze dvou celt, ostatní spí pod širákem. Ráno opět to hrozné vstávání. Převléknou se v tom strašném mrazu stojí opravdu hodně morálních sil. Naštěstí nám zbyl dostatek dřeva z večera, takže se za chvíli všichni hřejeme u ohně. Po snídani vyrážíme dál Uhlířským dolem do Střezivojic. Dalo by se říci, že v této vesnici "chcíp …", ale právě dva vlčáci jsou jedinými obyvateli, které tu potkáváme. Po žluté pokračujeme do Skalního města. Stejně tak, jako jsou zledovatělé cesty, je zledovatělá i pěšinka ve stráni, která prochází mezi skalními masivy. Je to tu vážně moc pěkné, ale časté pády a neustálé nebezpečí podklouznutí značně zpomaluje tempo našeho pochodu. Po několika kilometrech přehodnocujeme trasu a scházíme do údolí, kterým přicházíme do Vojtěchova. Cestou navíc ošetřujeme Vláďovu roztrhlou ruku, památku na poslední pád. Septonex pálí stále stejně. Z Vojtěchova je to už co by kamenem dohodil do Mšena, našeho nedělního cíle. Jsme tam asi z hodinku. Příjemnou tečkou za celým čundrem je čas čekání na autobus strávený v místní skvělé cukrárně. KUKI
s Maruškou. Mají skoro neuvěřitelně mnoho věcí, teda hlavně Vláďa, který čundr pojal spíše jako menší stěhování. Mimo super těžkého batohu se tahá s vojenskou taškou plnou jídla. Po žluté vyrážíme zasněženou zimní přírodou, tu a tam míjíme osamělou skálu, předzvěst pískovcových masivů v centru Kokořínska, ke kterým míříme. Zastavujeme se samozřejmě u Hada a Harfenice, dvou soch vytesaných ve skále sochařem Václavem Levým ve 40. letech 19. století. Poctivě sbíráme další body v naší padací soutěži a přes Želízy pokračujeme po žluté do Zimořského dolu a po obědě dále do Vidimi. Skal přibývá a sil ubývá. Obyvatelé ve vesnici nám ochotně doplňují zásoby vody a jen se diví, že v takové zimě chceme spát pod širákem. Už za tmy procházíme poslední vesnicí Osnalicemi. Někde v lese kus za ní budeme spát. Najít vhodné místo není jen tak, ale nakonec snad vybíráme dobře. Připravujeme místa na spaní, jdeme na dřevo a zapalujeme ohníček. Dneska hoří mnohem lépe než včera z promrzlého a mokrého dřeva. Trochu nás vystrašilo několik lidí s baterkami jdoucí na cestě pod námi, ale jsou z nás překvapeni asi stejně jako my z nich. U ohníčku probíráme
podívejte se na tyto stránky
UFOUN - Zpravodaj členů Cykloturistického oddílu UFO - 213. PS, číslo 2. Vyšlo v dubnu 2006 v nákladu 50 výtisků. Redakčně upravil Petr Kukačka, e-mail:
[email protected]. Internetové stránky oddílu: www.oddil-ufo.wz.cz, e-mail oddílu:
[email protected]. - 16 -
