Zázračná proměna. Zavaleni při expedici. Zpravodaj členů cykloturistického oddílu UFO

Zpravodaj členů cykloturistického oddílu UFO

www.oddilufo.estranky.cz

Náklad 40 ks

únor 2008

Zázračná proměna

Zavaleni při expedici

4. 11. 2007 - Liberec

8. 12. 2007 - Kokořínsko

Po navštívení aquaparku Babylon v Liberci se nám naskytlo velké překvapení.. Asi zlatá rybka ve vodách tamějšího bazénu tomu tak chtěla, a Járu a Davida proměnila v tyto starověké antické postavy..

Nečekaná událost se přihodila starším UFOunům při podzimním výletu.. Při prolézání místních skalních útvarů totiž málem došlo k tragédii.. Uvolnění některých částí skály se událo právě v okamžicích, kdy se zde nacházeli někteří členové oddílu. Jen jejich duchapřítomnost a obrovské štěstí zabránilo nejhoršímu. Vše se nahlásilo místním geologům, kteří dané místo pro veřejnost na několik hodin uzavřeli a pátrali po příčinách sesuvu.

A právě v té chvíli to začalo.. Museli jsme se zlatou rybku vydat hledat, nemohli jsme se přece tak vrátit zpět do Prahy.. Po dlouhých chvílích plných nejistoty se nám rybku nakonec podařilo najít a odprosit ji, aby nám oba dva vrátila zpět takové, jaké je známe.. Rybku jsme pustili zpět a hle, nestačili jsme se divit.. Proměna nazpět proběhla ještě rychleji..:-) Cestou zpátky jsme už jen vzpomínali na okamžiky, které jsme při návštěvě Liberce zažili.. Zpět jsme se vrátili s mírným zpožděním, za které mohly i stavební práce na dálnici kousek před Prahou.. Více na str. 3

Teď už je místo pozorováno a geology prohlášeno za bezpečné. Sesuvy by neměly už dále probíhat, nebo aspoň to se můžete dočíst v oficiálním prohlášení. Stačí tomu jen věřit.. Takže vám nic nebrání se do těchto krásných koutů naší republiky, kde vám místní skály až seberou dech (skoro tak, jak na fotce), podívat. Stojí to opravdu za to. Pokračování na str. 10 1

Čtěte zde i na internetu.. Prosíme, věnujte jim dostatečnou pozornost!

Ufounův kalendář na rok 2008 pro Mladší i Starší

Táborové CD •

táborové CéDéčko (DVDéčko) s mnohem více fotkama, videíčkama, audio bonusem a možná i Bílkovickým filmečkem bude.. Kdy? Snad co nejdříve!!

Jarní cyklokros 2008 •

30. dubna od 15:30 v Centrálním parku JM u stanice metra Opatov. Více informací na stránkách..

Důležité informace !!! pro všechny !!! • • •

Pololetní členské příspěvky 500,- je nutné zaplatit do konce února (27. 2. 2008) Nadále prosíme rodiče, aby pokud možno předem omlouvali nepřítomnost svého dítěte na schůzce, ideálně telefonicky nebo s nějakým předstihem e-mailem. Seznam vedoucích s telefony a e-maily:

Mladší UFOuni:

Jaroslav Hejný Petra Franková Petr Kukačka

737 845 198 606 623 913 723 820 401

[email protected] [email protected] [email protected]

Starší UFOuni:

Jiří Kukačka Petr Severyn Michal Frank

602 767 305 728 353 558 602 759 748

[email protected] [email protected] [email protected]

Klub:

Jaroslav Hejný

737 845 198

[email protected]

2

Tohle všechno jsme prožili..:-) Název akce

Datum konání

Popis

Cukrárna u Cukráku

6.10.2007

Navštívili jsme cukrárnu Mašinka..

Aquapark Babylon

4.11.2007

Plavali jsme ve vodních jeskyních a tobogánovali..

Víkend v Krkonoších

7. - 9. 12. 2007

Užili jsme si víkend na horách..

Za pokladem svatého Jiří 12.1.2008

Objevili jsme starodávný poklad

Cukrárna u Cukráku 6. 10. 2007 Na začátku října jsme se vydali na poslední letošní cyklistický výlet.. Počasí bylo trochu sychravé, ale optimista by řekl spíš cyklistické..:) Komu se přece chce jezdit ve třicetistupňových vedrech.. Účast byla docela hojná, po středečním cyklokrose byli asi všichni nevyježdění, tak si přece nemohli tento jedinečný zážitek nechat ujít.. Vyjeli jsme tedy pomalým, ale vytrvalým, tempem, směrem na jih.. Občas jsme museli zápasit se zvýšeným provozem, ale to trvalo jen několik prvních kilometrů do Dolních Břežan..

Hned jak se dalo, tak jsme zabočili na turistickou značku, kde už cesta byla příjemnější.. A hned jak se dalo, tak jsme se na této plánované odbočce rozdělili, asi se zadní skupince nechtělo do terénu..:) Po náročném výjezdu a sjezdu jsme si dali malou pauzu, kde jsme si stačili zahrát i jednu pamatovací hru, podívat se na zvířátka v místní mini ZOO, ale pak se jelo zase dál.. A nutno dodat, že pauza přišla opravdu vhod. Ten nejtěžší úsek nás teprve čekal. Začali jsme tedy stoupat nahoru. A protože to byl výšlap opravdu náročný, rozdělili jsme si ho na dvě půlky, a tu druhou jsme vyjeli už pěkně naobědvaní..:) Odměnou nám byl pohled na vysílač, kterého jsem si ale vlastně skoro ani nevšiml..:) Ale dlouho jsme se zde nezdrželi, jenom jsme vše „zfotodokumentovali“ a vydali se zpět.. Sjezd dolů si neužili snad jen milovníci pomalé jízdy, ale co si zase užili všichni, to byla návštěva cukrárny Mašinka v Černošicích. Cesta zpět probíhala už bez větších komplikací, ale ke GJM jsme dojeli přece jen s nějakým tím zpožděním.. Aby taky ne, na kontě jsme měli hezkých 60 kilometrů..:) Kuki

Aquapark Babylon 4. 11. 2007 Hned první listopadovou neděli jsme vyrazili do Liberece abychom navštívili největší a nejznámější aquapark v České republice.. Uvnitř jsme strávili několik hodin a opravdu se nedá říct, že bychom se nudili.. Chodili jsme na tři různé tobogány, někdo na space bowl, skluzavku, pak zase do proudu divoké řeky.. Beze strachu jsme se prolezli v lanové prolézačce až u samého stropu Babylonu

nad rourami tobogánů.. Pěkná bitka dětí proti vedoucím ukončená plavčíkem proběhla ve vedlejším bazénu na tzv. ostrově, kdy jsme se v ukrutném boji snažili ostrov obsadit.. Tak jsme šli relaxovat do vířivek a do sauny, odkud jsme se pak nekompromisně museli všichni jít schladit do ledové vody.. Celkově jsme si pobyt v Babylonu užili, myslím, že všichni.. Peťa 3

Víkend v Krkonoších 7. - 9. 12. 2007 Plánovali jsme plánovali celý podzim nějaký víkendový výlet, ale až v prosinci se nám podařilo vyjednat bydlení v sympatickém hotýlku Jizera. Sešli jsme se podle plánu v pátek odpoledne na Hájích u naší oblíbené kosmonautí sochy ve složení já, Adam, David, Martin, Kuba a Filip. Dali jsme sbohem rodičům a vyrazili na Hlavní nádraží, kde se k nám přidala Petra. Kuki se bohužel vzhledem k sobotnímu zápasu ve florbalu nemohl účastnit. No aspoň se takhle dozví, o co přišel.:) Z Hlavního nádraží jsme vyrazili rychlíkem směrem na Trutnov, potom párkrát přestoupili, cestu propovídali nejrůznějšími zážitky posledních dní a než jsme se nadáli, stál vlak v zastávce Horní Sytová, kterou bychom, nebýt paní průvodčí, asi přejeli.:-)

jen opravdu zkušeným a nenápadným chmatákům. Druhý den jsme se hned po snídani vydali na výlet do za kopcem ležící Jilemnice. Ačkoliv cesta podle mapy neměla být daleká, trvala nám překvapivě dlouho.:-) Sotva jsme totiž vyšli, nabízely nám okolní sluncem nasvícené kopce a mlhou zalitá údolí úžasnou podívanou. I nějakou tu lesní zvěř jsme občas zahlédli. Další zajímavou atrakcí byly kusy ledu, které kluci dolovali z částečně zamrzlých kaluží a prováděli s nimi psí kusy.:-) (viz video na oddílovém webu). Když už to vypadalo, že máme Jilemnici na dohled, koukáme s Petrou, že partu pěti špuntů za sebou nikde nevidíme. To oni se lumpové asi někde zapomněli. Tak čekáme, ale stále nic. Až po telefonu jsme se dozvěděli, že kluci poněkud nepochopitelně odbočili na rozcestí po značce do protisměru. Hledání naštěstí netrvalo dlouho, a v tu ránu jsme byli na jilemnickém náměstí. Tam jsme se doptali na místní bazén. Paní v pokladně vypadala, že je ráda, že má práci. Tedy, že někdo přišel.:-) V bazénu, kde plavali všeho všudy dva lidé, jsme pochopili proč. Měli tam také zajímavý informační systém mezi paní v pokladně a plavčíkem, kdy v pokladně dostanete vstupní lísteček s časem, který pak na bazéně odevzdáte plavčíkovi a ten kontroluje, jak jste v bazénu dlouho. My kluci jsme měli i vlastní soukromou šatnu, pravda nevalné úrovně – spíš klícku s věšáčky. Po asi hodinovém blbnutí, hraní na babu a vožení se po plovacích destičkách nám řádně vyhládlo, pročež jsme se na doporuční rozhodli navštívit místní restauraci v roubené chaloupce. Jídlo bylo o poznání vyšší úrovně, ovšem stejně tak i cena. Ještě než jsme opustili město, zastavili jsme se v Krkonošském muzeu a shlédli místní expozici vycpané krkonošské fauny, jakož i celé řady všech možných i nemožných druhů lyží, saní, sněžnic a podobných spíš již dříve užívaných dopravních prostředků. Advent byl v plném proudu, a proto jsme byli navíc také přizvání k mimořádné atrakci, a sice hrajícímu a pohyblivému betlému poháněnému mechanickou silou - závažím. Pomalu se začalo smrákat a my jsme vyrazili na cestu, abychom ušli ještě alespoň kus cesty za světla. Cestou jsme narazili na malou sjezdovku, kde se ještě

Přestože hotel Jizera je od vlakové zastávky vzdálený sotva 100 metrů, stihl Adam cestou málem přijít k úrazu zakopnuv o neviditelný bílý patník.:-) Pan správce byl sympatický bodrý chlapík, sotva nás ubytoval v útulných pokojích, už se podávala večeře, která, ostatně i jako strava v následujících dnech, tak trochu připomínala školní UHO. Ale jak se říká, hlad je nejlepší kuchař a já alespoň za sebe mohu říci, že mně chutnalo. Po jídle se nám ale ještě nechtělo jít hned spát, a tak jsme si zahráli několik partiček karetních her – Blafuj a Cech zlodějů. Zpočátku jsme jeden druhého okrádali, až se hory zelenaly, ale postupně si každý vyvinul svůj systém ochrany zlaťáků, a tak zbývalo již jen pokoušet společný bank na stole, který však bedlivě střežili soupeři a něco ukrást se podařilo 4

povalovaly zbytky sněhu, a tak ani Adamův „ježdík,“ který nosil neustále při sobě a jež budil ve vlaku zejména mezi sněhovými pesimisty značnou pozornost, nepřišel nazmar. Cestou jsme ještě potkali partu, která se také vracela z výletu a bydlela s námi v Jizeře. Po večeři jsme se opět věnovali hrám, v jídelně jsme to rozparádili s Aktivitami. V různě obměňovaných týmech jsme hráli několik her, hlavně při pantomimě byla vždycky legrace..:-)

jsme se věnovali dalšímu kolu Cechu zlodějů, nyní již všichni profesionálové, a Bangu, kterému vládli banditi a vždy zvítězili. Některým se dařilo dokonce až do konce hry úspěšně tajit svou identitu. Avšak blížil se také potřebný úklid v pokojích před odjezdem, což je ta nejlepší příležitost zahrát si věž o vynesení odpadků a další nelibé leč nutné úkoly. (Martin se na fotografii vedle evidentně hodně soustředí.:-)) Ještě před obědem se kluci rozhodli pomoci panu správci s drobným úklidem kolem domu, co zbylo po rekonstrukci. A vysloužili si tak každý slíbeného nanuka. Čas odjezdu vlaku se rychle přiblížil, že jsme se sotva stačili rozloučit a prchali na zastávku. Vlaky byly plné vracejících se lidí, ale někteří šťastnější z nás i seděli. Jeden čas se nám podařilo mít dokonce své vlastní kupé, kde jsme se ještě naposled pokusili navzájem oblafnout roztomilými zvířátky. Ta se v závěru cesty vypravila do sousedního kupé, aby unavení kluci moli v klidu dospat do Prahy. Ti ale místo toho povykovali, až zvířátka vyplašili. Netopýři, smrduté ploštice, ale i rusi, pavouci a zkrátka vše se rozprchlo po vlaku. Dvě ropuchy se pak už nepodařilo najít. Budiž jim věčné cestování vlakem lehké :-) a podobně vyvedenými výlety ať se nám kronika jenom hemží ;-) Jarda

Přestože v sobotu bylo navzdory předpovědi počasí krásně slunečno, v neděli se již předpověď naplnila - bylo zataženo a co chvíli sněžilo. Ven se nám proto moc nechtělo a raději

Za pokladem svatého Jiří 12. 1. 2008 Druhou letošní sobotu se sešli čtyři „bádáníchtiví“ UFOuni, aby se pokusili objevit tajemství, které skrývá už dlouhá staletí pověstmi opředená, pro český národ tak důležitá, hora Říp. Po vystoupení z autobusu u vesničky Mnetěš našli UFOuni vzkaz pro všechny badatele, kteří do těchto míst přicházejí. Psalo se na něm, že podle staré pověsti zanechal svatý Jiří svůj poklad na vrcholku hory při svém válečném tažení se svojí armádou. A že určitě bude více vědět poustevník, který se čas od času pohybuje na úpatí hory na žluté značce.. Po náročném přechodu pole jsme poustevníka přece jen objevili a po zodpovězení jeho záludné otázky, jak vysoká je tato hora, jsme se dozvěděli, že nejlepší se bude zeptat starousedlíků na vrcholu. Po zledovatělé cestě tedy nebylo zrovna jednoduché se tam dostat, ale byla to aspoň i sranda.:).

Ale to nejtěžší bylo ještě před námi.. Najít přece poklad. A tak se UFOuni ptali a ptali až se nakonec doptali, že poklad je ukryt někde v místních skalních puklinách.. Po úspěšném nalezení pokladu jsme už jen došli zpět na autobus a jeli do Prahy.. Kuki 5

Přihlašte se, bude to stát za to! Název akce

Datum konání

Popis

Winter CAMP

14. - 16. 3. 2008

Na téhle akci rozhodně nesmíte chybět!

Víkend ve Švýcarsku

26. - 27. 4. 2008

Víkend ve Švýcarsku, co víc chtít..

Bajkem Křivoklátskem

1.5.2008

Spojíme jízdu na kole s cestováním vlakem a taky se hezky projedeme krásnou přírodou..

Společná UFOakce

27. - 29. 6. 2008

Společná UFOakce

Winter CAMP 14. - 16. 3. 2008 – víkendová akce Pojedeme se zase po delší době podívat do Bílkovic, místa, kam normálně jezdíme na tábor.. Ale oproti létu se pobyt bude trochu lišit. Bystřejší si všimli, že toto bude pouze výlet víkendový, ti „více“ bystřejší třeba už tuší, že se bude v noci spát na vyhřáté půdě a třeba i oproti táboru v létě by neměla být na programu dne ranní rozcvička..:-) Ale nechte se překvapit, kdo ví. A co tam budeme vůbec dělat? No, záleží hlavně na počasí, ale určitě bude legrace. Odjezd:

pátek 14. 3. 2008 v 16:30 na Hájích u „kosmonautů“

Návrat:

neděle 16. 3. 2008 v 18:30 tamtéž

Doprava: autobusem do Divišova Spaní:

na půdě na postelových matracích

Jídlo:

Rozhodně nezapomeňte, že !!! páteční večeři (ideálně studenou, aby se dala konzumovat cestou), obě snídaně si bere každý sám, čaj uvaříme společný. Sobotní a nedělní oběd, sobotní večeře, nedělní balíček na cestu bude zajištěn.

S sebou:

spacák, pyžamo, spodní prádlo, šátek, teplé oblečení, oblečení na ven (teplé, nepromokavé) pláštěnka, boty na ven (taktéž nepromokavé), boty do boudy (doporučuji spíše nějaké tenisky nebo teplé bačkory), hygienické potřeby (mýdlo, ručník, kartáček, pasta, hřeben…), blok, tužka, čepice, šála, rukavice. Vše je třeba uzpůsobit aktuálnímu počasí., kartičku ZP + 2 lístky na MHD (vybereme na srazu), malé kapesné - na čaj atd.

Losy:

7

Přihlášky: prosíme odevzdat do středy 12. 3. 2008 Cena:

200 Kč odevzdávejte, prosím, spolu s přihláškou. Cena zahrnuje platbu za přesun autobusy a jídlo.

Info

Akci zajišťuje Kuki, takže s veškerými dotazy se obracejte přímo a jedině na něj [email protected] nebo telefon 723 820 401 6

Minimální počet účastníků, aby se výlet uskutečnil: 4.

Víkend ve Švýcarsku 26. - 27. 4. 2008 – čundr Milí UFOuni, poslední dubnovou nedělí zahájíme pro několik následujících dní sérii oddílových akcí. Tou první bude výprava do země vysokých skal. Pokud se obáváte, že nemáte platný cestovní pas, nevadí, nebudete ho potřebovat. Hranice ČR totiž nepřekročíme, vydáme se do Českosaského Švýcarska. Můžete se těšit na zříceninu skalního hradu Falkenštejn, známou Pravčickou bránu a vůbec krásu pískovcových skal. Kdo byl předloni na Kokořínsku, ví, o čem je řeč  Doufejme, že nás sluneční paprsky už trochu zahřejí… Odjezd:

sobota 26. 4. 2008 v 7:45 na Hájích u „kosmonautů“

Návrat:

neděle 27. 4. 2008 v 19:45 tamtéž

Doprava: vlakem Místo:

NP České Švýcarsko a přilehlé okolí

Jídlo:

Stravu si zajišťuje každý sám. Ideální je se domluvit na společném jídle ve dvojici a vařit si společně. Zájemcům je po předchozí dohodě možné zapůjčit oddílové vařiče VAR (malé, skládací, na propan-butan). Doporučujeme vzít s sebou dehydrované potraviny nebo nějaké konzervované potraviny, které se snadno připravují. Řešením je i vzít si jídlo poživatelné za studena (sýry, paštiky apod.), ovšem minimálně jedno jídlo denně by bylo dobré, abyste měli teplé. Kromě ranního čaje třeba večer polévku. Na stravování v restauracích nelze spoléhat. Nezapomeňte také nějakou tu čokoládu pro rychlé dobití energie..:-)

S sebou:

Jedná se o akci, kde budeme přespávat v přírodě. Je proto důležité, abyste si sbalili všechny potřebné věci do jednoho batohu, který si sami unesete. Kdo byl na táboře, je trochu ve výhodě, protože už podobný výlet podnikl. Ale ani vy ostatní nezoufejte, nejde o nic, co byste nezvládli. Následující věci byste opravdu neměli zapomenout, může se vám hodit i něco dalšího, ale nad vším se zamyslete, jestli to opravdu budete nutně potřebovat. Spacák, karimatka, prádelní šňůra, kolíčky, celta nebo pevný igelit na přístřešek (ne igelitová fólie na malování, ta je příliš tenká), jídlo, ešus + lžíce, zápalky nebo zapalovač, 2L PET láhev s vodou, trička, mikina, rolák, dlouhé i krátké kalhoty, „něco na převlečení“, ponožky (i tlusté) a spodní prádlo - dle potřeby, věci na spaní, pláštěnka, větrovka, pevné kožené boty (vyšlapané, nepromokavé s pevnou podrážkou), hygienické potřeby (dle potřeby - minimálně kartáček a pasta), baterka, nůž, šátek, spínací špendlíky, čepice na hlavu, kartička zdravotní pojišťovny (kdo má kartičku ZP u vedoucích, odevzdávat ji nemusí) + léky - vybereme na srazu, 2 lístky na MHD, malé kapesné - na zmrzlinu, vstupné atd.

Losy:

5

Přihlášky: prosíme odevzdat do středy 23. 4. 2008 7

Cena:

350 Kč odevzdávejte, prosím, spolu s přihláškou.

Info

Akci zajišťuje Jarda, takže s veškerými dotazy se obracejte přímo a jedině na něj: [email protected], nebo telefon 737 845 198.

Minimální počet účastníků, aby se výlet uskutečnil: 4.

Bajkem Křivoklátskem 1. 5. 2008 - jednodenní cyklovýlet V květnu se už nelení, takže první letošní výlet na biku se uskuteční v tak krásné datum jako je první máj.. Co víc si můžeme přát, snad jen to, že nám vyjde pěkné počasí, akorát na hezkou a dlouhou projížďku.. Zavítáme do kraje Křivoklátského, samé lesy, žádná města, turisté.. Budeme se muset přiblížit vlakem, a to do Berouna, který bude naším startem i cílem co se vyjížďky týče.. Doufám, že se nám podaří dojet až k samotnému hradu, který propůjčil své jméno tomuto kraji.. Cestou se stavíme v Nižboru, kde se podíváme na keltské oppidum a doufám, že budeme natolik rychlí, že se cestou zpět stihneme podívat ke slavnému Berounskému medvědáriu.. Odjezd:

čtvrtek 1. 5. 2008 v 7:30 na Hájích u „kosmonautů“

Návrat:

čtvrtek 1. 5. 2008 v 18:45 tamtéž

Na sebe:

věci na bike podle počasí – jako vždy, lepší je mít více sundavatelných vrstev, nutná helma, rukavičky atd..

S sebou:

dva přestupní lístky MHD, pláštěnka, svačiny, oběd, malé kapesné, náhradní duše atd.. hodně sil!! - NUTNĚ!!

Losy:

3

Přihlášky: prosíme odevzdat do středy 23. 4. 2008 Cena:

200 Kč (zbytek se vrátí, záleží hlavně na počtu přihlášených) odevzdávejte, prosím, spolu s přihláškou.

Info

Akci zajišťuje Peťa, takže s veškerými dotazy se obracejte přímo a jedině na ni: [email protected] nebo telefon 606 623 913

Minimální počet účastníků, aby se výlet uskutečnil: 4.

Společná UFOakce 27. - 29. 6. 2008 Zatím jen datum na zaškrtnutí v kalendáři, podrobné info bude uveřejněno s dostatečným předstihem na internetových stránkách.. 8

To všechno jsme prožili..:-) Název akce

Datum konání

Popis

Babiččino údolí

26. - 28. 10. 2007

Pohodovým tempem na kole s brašnami jsme projeli plno zajímavých míst a ještě jsme se hezky projeli

Super tajná akce

16. - 18. 11. 2007

Tajné místo nakonec navštívili jenom 4 odvážlivci, ti ostatní si budou muset přečíst, kam se nakonec jelo a co se tam událo..

Mikulášský výlet

8.12.2007

Tradiční výlet. Tentokrát se jelo na Kokořínsko, místa plného zajímavých míst, skalních útvarů a hezkých turistických tras..

Bílé Bílkovice IV

11. - 13. 1. 2008

Klasika, kdo nejel, prohloupil!

Babiččino údolí 26. - 28. 10. 2007 Tímto výletem jsem symbolicky uzavřeli UFOuňáckou cyklosezonu 2007. Nešlo proto o žádné polykání kilometrů, za celý víkend jsme jich pohodovým tempem urazili necelou stovku. Na kola vyrazilo s brašnami pět UFOunů: Davča, Filip Š., Michal J., Peter´S a KUKI. Hned v pátek nás čekala jako vždycky veselá cesta vlakem, tentokrát díky využití úschovy kol během přepravy poměrně bez problémů. Přímým vlakem jsem dorazili do Hradce Králové, ten jsme projeli s pomocí satelitní navigace a kus za městem jsme zatábořili v hlubokém lese. Ráno nás čekala vynikající snídaně, zvláště vedoucí, kteří na pánvičce usmažili mňamkózní vajíčka se slaninou :-) … a hurá do pedálů.

mrholilo, ale vše vyřešily bez větších problémů šusťákové bundy.

Přes České Meziříčí, kde jsme královsky poobědvali v místní Sokolovně, jsme dorazili ke kraji přehradní nádrže Rozkoš, odkud byl už jen krůček k České Skalici, za kterou začínalo Babiččino údolí – cíl naší výpravy. Babiččino údolí je od roku 1952 národní přírodní a kulturní památkou a je známo hlavně díky Boženě Němcové a jejímu románu Babička. Nejznámější místa spojuje 7,5 kilometru dlouhá naučná stezka. Na její trase leží obec Ratibořice s původně barokním zámkem - letním sídlem Kateřiny Vilemíny Zaháňské. "Paní kněžna" tu také založila rozsáhlý anglický zámecký park. Součástí areálu je i Ludrův mlýn i starý vodní mlýn. Prohlédnout jsme si mohli i známé Staré bělidlo u náhonu poblíž Viktorčina splavu.

Celý den bylo trochu sychravo, ale to se dalo v říjnu přeci jen čekat. Občas trochu 9

Kousek dál stojí známý pomník Babička s vnoučaty :-). Chvíli jsme se museli schovávat před deštěm, ale nakonec jsme zdárně vyjeli z přírodní rezervace a zakempovali v lesíku mezi vesnicemi nad údolím. Ráno nás přišel navštívit jakýsi pejsek s pánem, ale jak se rychle objevil, tak zase zmizel. Čekala nás jízda po značkách, která zdárně skončila u zámku Kuks. Davča nás zevrubně seznámil s místní raritou, alegorickými

sochami Ctností a Neřestí od Matyáše Brauna a pak jsem se odebrali do zámeckého parku poobědvat. To se neobešlo bez úsměvných situací, ale vše nakonec dopadlo dobře a my mohli pokračovat směrem na Jaroměř, kde jsem očistili zablácená kola a vyrazili vlakem domů. Důvtipným taktickým manévrem se nám podařilo získat prázdné kupé, takže cesta domů proběhla velmi příjemně :-). KUKI

Super tajná akce 16. - 18. 11. 2007 Byl celkem pěkný podzimní pátek a oddíl starších Ufounů vyrážel na další dobrodružství. Tentokráte se jelo pod pevnou střechu k Járovi na chalupu, samozřejmě nesměla chybět kola. Jeli pouze 4 odvážlivci, kteří se nebáli zimy ani nebezpečí ozáření radioaktivitou :-) Divíte se proč radioaktivitou? Járova chata je jen pár kilometrů od jaderné elektrárny Temelín. Nedalo nám to a po pátečním náročném příjezdu na chalupu a vydatném spaáku jsme vyrazili do nečasu směr elektrárna. A když říkám nečas, tak pořádný. Celou dobu drobounce pršelo a když nepršelo tak sněžilo. Bohužel nejvíce právě při objíždění elektrárny, takže nic moc vidět nebylo, jen v husté mlze obrysy chladících věží...škoda :-( Zpátky do chalupy jsme dorazili promrzlí, ale za to plni nevšedních zážitků ;-)

Po večeři jsem musel vzhledem k rodinným záležitostem odjet zpátky do Prahy, ale podle vyprávění se celá akce nesla v nastolené pohodě a zdárně dopadla až do konce. PeterS

Mikulášský výlet – Kokořínské skály a skalní města 8. 12. 2007 Tradiční výlet do netradičně vzdálené lokality :-). Ale co se dá dělat, když máme všechna místa poblíž Prahy už projetá a prozkoumaná. Navíc Kokořínsko je jedním z moc pěkných míst naší republiky a rozhodně stojí za to se do něj podívat. Autobusem jsme dorazili do Mšena a vydali se po červené značce směrem ke vzdálenému Kokořínu. O zábavu hned z počátku se postaral zlomyslný Mikuláš Peter´S, který ukryl balíčky se sladkostmi vysoko na kopci do různých schovek ve skále. To ale účastníci výletu netušili a když spatřili na cestě jeden balíček sladkostí, kterého se bleskurychle zmocnil Filip, vyrazili někteří po značce hledat balíčky další. Ostatní se

vydali do kopce a doufali, že balíčky naleznou tam.

10

Takže od začátku bylo veselo. Někteří z účastníků si tak v honbě za Mikulášem prodloužili výlet o dobrých několik kilometrů :-). Ale jakou pak měli radost :-)))). Nakonec se k každému výletníkovi dostal jeho balíček s mikulášskou nadílkou (někdy se zlomyslným listím :-) a mohlo se pokračovat mezi samými skalami a občas i korytem potoka až do Kokořínského dolu. Pod převisem „U bobříka odvahy“ jsem poobědvali a zahrabali spoustu věcí a lidí do hromady listí. Dál jsme se vydali po okružní naučné stezce s žebříky a mezi skalami. Cestou se nám naskytl i pěkný výhled na hrad Kokořín, který jsme nakonec ani nenavštívili. Byl dost z ruky a nebylo jisté, že bychom stihli vlak. Takže jsme

raději vyrazili dále po značce. Vojta ještě stačil vyfotit novou Fabii combi a poté jsme se znova ocitli v objetí skal. Navštívili jsme památnou rokli Apatyka a kus před Mšenem jsme se ještě stihli rozdělit na dvě skupiny, akční, která vyrazila cestou mezi skalami a pohodlnou, která zvolila cestu po rovině. Obě skupiny se nakonec setkaly u vyhlášené mšenské cukrárny, kde jsme utratili nemalé jmění. Nutno dodat, že celý výlet se nesl ve znamení Slovního fotbalu, který se zalíbil zvláště Severkovi, zato spoustě jiných už začal pěkně lézt na nervy, a že pocta patří zejména Davčovi, který položil Coca Colu light za oběť vědě :-). Do Prahy jsme vláčkem dorazili až za tmy. KUKI

Bílé Bílkovice IV 11. - 13. 1. 2008 Bílé Bílkovice IV. Je to již příjemná oddílová tradice vyjet na víkend na naší táborovou základnu do Bílkovic. Nejinak se tomu stalo i tento rok. Naprosto klasicky proběhl sraz v 16:30 na Hájích a odjezd autobusem z Roztyl v pět. Co se dělo na cestě a následně asi 2 hodiny po příjezdu bohužel nevím, dorazil jsem mnohem později s autem plným překvapení, tedy hlavně jídla :) Večer jsme si zahráli nějaké stolní hry, nejčastěji snad BANG. Spát se šlo asi okolo třetí hodiny, což mělo za následek i něco pozdější vstávání druhý den...ve dvanáct.

si i hrátky na tenkém ledě....bílkovický bazén. Po procházce nastal čas práce a přípravy oběda, přeci jenom nám trochu vyhládlo. A co se podávalo? Zase klasika jako minulý rok, a to smažený sýr s bramborem a tatarkou. Nechci se chlubit, ale myslím si, že všem chutnalo.

Po dobrém obědě samozřejmě nesměl chybět dobrý odpočinek. Po odpočívání bylo na programu opět pár stolních her, Bílkovické topinky, zase hry, noční frisbee. Na druhý den jsme si dali závazek vstát brzy a udělat všechny potřebné práce a včas odjet zpátky do Prahy. Nakonec zbyl i čas na malou běhací hru, ve které měli kluci za úkol složit a poznat na fotce Zdeňka Svěráka. Vše se nakonec povedlo a tak jsme všichni šťastne odjeli a spokojeně vrátili zpátky do Prahy. PeterS

Po malé snídani nastal pro všechny nelehký úkol, a to najít vhodný svah na lžícování, nejlépe se sněhovou pokrývkou. Jak jsme nakonec zjistili, tak jediná možnost byla zledovatělá příjezdová cesta, která ačkoliv není příliš prudká, tak poskytovala dokonalé svezení. Vyzkoušeli jsme 11

Přihlašte se, bude to stát za to! Název akce

Datum konání

Popis

Karlštejnské lomy a jeskyně

8.3.2008

Jak je slíbeno v názvu, tento výlet bude trochu akční. Navštívíme Tetínské jeskyně, Barrandovu jeskyni, srbské lomy i přístupné šachty s údajným úložištěm radioaktivního odpadu :-). Pokud vše stihneme, podívám se ještě k lomům Amerika a Mexiko. Myslím, že stojí zato jet. A nezapomeňte si baterky, budou potřeba!

Noční přechod Brd

12. - 13. 4. 2008

Netradiční akce pro zkušené, takže pro všechny Starší UFOuny :-). Netradičně vyrazíme za tmy a vrátíme se netradičně už ráno. Věřte ale, že v noci všechno vypadá jinak a i místa, která dobře znáte se jeví jaksi jinačí, zajímavější a strašidelnější … Nepůjde o nic extra náročného, přesto doporučuji se před akcí pořádně vyspat a do batůžku přibalit nějaké energetické bomby. A můžete také třeba buřtík, rozhodně si cestou uděláme ohníček, zhruba tak v jednu k obědu :-))). Stejně jako na minulém výletě, nezapomeňte baterku, bude se hodit!

Tour de Prague

2. - 4. 5. 2008

Po několika převážně zimních jednodenních akcích náš konečně čeká pořádná víkendovka. A jak jinak než na kolech a natěžko. A jak to bude celé vypadat, bude to vlastně takové malé dobrodružství … V pátek nasedneme do rychlíku a necháme se odvézt směrem na České Budějovice. No, rozhodně stojí za to jet.

Společná UFOakce

27. - 29. 6. 2008

Společná UFOakce

Karlštejnské lomy a jeskyně 8. 3. 2008 - jednodenní akční výlet Jak je slíbeno v názvu, tento výlet bude trochu akční. Navštívíme Tetínské jeskyně, Barrandovu jeskyni, srbské lomy i přístupné šachty s údajným úložištěm radioaktivního odpadu :-). Pokud vše stihneme, podívám se ještě k lomům Amerika a Mexiko. Myslím, že stojí zato jet. A nezapomeňte si baterky, budou potřeba!

Odjezd:

sobota 8. 3. 2008 v 8:10 od mozaiky na Hájích.

Návrat:

sobota 8. 3. 2008 k večeru opět na Háje.

S sebou:

na sebe teplé oblečení (přeci jenom v březnu nebude úplně nejtepleji), u kterého nevadí, když se umaže, pevná turistická obuv, pláštěnka, peníze na teplý čaj a nepředpokládané výdaje, 12

jídlo a pití na celý den … návštěva hospody nejistá :-), baterka - nutně, máte-li - nabitý mobil, 2 lístky na MHD, kartičku ZP (pokud nemáme kopii, vybereme na srazu), máte-li mapa KČT Okolí Prahy západ (č. 36). Přihlášky: prosíme odevzdat do středy 5. 3. 2008. Cena:

100 Kč na dopravu odevzdávejte, prosíme, spolu s přihláškou.

Info:

Výlet zajišťuje KUKI, takže s veškerými dotazy se obracejte přímo a jedině na něj: [email protected] nebo telefon 602 767 305.

Minimální počet účastníků, aby se výlet uskutečnil: 4.

Noční přechod Brd 12. - 13. 4. 2008 Netradiční akce pro zkušené, takže pro všechny Starší UFOuny :-). Netradičně vyrazíme za tmy a vrátíme se netradičně už ráno. Věřte ale, že v noci všechno vypadá jinak a i místa, která dobře znáte se jeví jaksi jinačí, zajímavější a strašidelnější … nepůjde o nic extra náročného, přesto doporučuju se před akcí pořádně vyspat a do batůžku přibalit nějaké energetické bomby. A můžete také třeba buřtík, rozhodně si cestou uděláme ohníček, zhruba tak v jednu k obědu :-))). Stejně jako na minulém výletě, nezapomeňte baterku, bude se hodit! Odjezd:

sobota 12. 4. 2008 v 20:40 od mozaiky na Hájích.

Návrat:

neděle 13. 4. 2008 ráno až dopoledne opět na Háje.

S sebou:

na sebe teplé oblečení (v noci bude chladno, raději víc slabších vrstev), pevná turistická obuv, pláštěnka, peníze na nepředpokládané výdaje, jídlo a pití na celou noc, můžete vzít něco na ohýnek na opečení a nezapomeňte na energy bomby (čokoláda ...), baterka - nutně, máte-li - nabitý mobil, 2 lístky na MHD, kartičku ZP (pokud nemáme kopii, vybereme na srazu), máte-li - mapa KČT Hřebeny a Slapská přehrada (č. 38).

Přihlášky: prosíme odevzdat do středy 2. 4. 2008. Cena:

100 Kč na dopravu odevzdávejte, prosíme, spolu s přihláškou.

Info:

Výlet zajišťuje KUKI, takže s veškerými dotazy se obracejte přímo a jedině na něj: [email protected] nebo telefon 602 767 305.

Minimální počet účastníků, aby se výlet uskutečnil: 3.

13

Tour de Prague 2. - 4. 5. 2008 - brašny, návratovka z jižních končin domů Po několika převážně zimních jednodenních akcích náš konečně čeká pořádná víkendovka. A jak jinak než na kolech a natěžko. A jak to bude celé vypadat, vlastně takové malé dobrodružství … V pátek nasedneme do rychlíku a necháme se odvézt směrem na České Budějovice. Z těch bychom návrat za víkend nejspíše nestihli, proto vystoupíme o něco dříve. Zatím to vypadá na Veselí nad Lužnicí nebo třeba bližší Tábor, to rozhodneme s účastníky v týdnu před akcí podle předpovědi počasí a po podrobnějším prostudování trasy. Pak už bude vše jen na nás. Jisté je, že do neděle večer musíme být v Praze … Jak už bylo řečeno, bylo by možné vyrazit už ve čtvrtek večer, kdy je státní svátek. Lze proto předpokládat, že v pátek odpadne škola. Zatím počítejme s variantou pátek.

Sraz:

pátek 2. 5. 2008 v 15:20 nebo 17:20 na Hájích u Mozaiky (upřesníme dle vlaku).

Návrat:

neděle 4. 5. 2008 odpoledne až k večeru tamtéž.

S sebou:

kolo s nosičem, cykloturistické brašny, světlo a blikačka - v pátek možná pojedeme chvíli za tmy, stan (možno do dvojice zapůjčit oddílový), spací pytel, karimatka, baterka, turistický ešus (stačí jeden do dvojice) a lžíce, do dvojice vařič a bomba (vařič možno zapůjčit oddílový), 1,5 l PET láhev na vodu, jídlo na víkend, náhradní díly (duše, nářadí, pumpička ...), cyklodoplňky (přilba, brýle, rukavičky ...), cyklistické oblečení na kolo, nepro bunda nebo pláštěnka, oblečení na převlečení večer, kapesné (na zmrzku …), osobní léky, 1 lístek na MHD, kartičku ZP (pokud nemáme kopii, vybereme na srazu).

Přihlášky: prosíme odevzdat nejpozději ve středu 23. 4. 2008. Je to nutné takto dříve kvůli povinné rezervaci místa pro kola do vlaku. Cena:

200 Kč na vlak odevzdávejte, prosíme, spolu s přihláškou.

Info:

Výlet zajišťuje KUKI, takže s veškerými dotazy se obracejte přímo a jedině na něj: [email protected] nebo telefon 602 767 305.

Minimální počet účastníků, aby se výlet uskutečnil: 3.

Společná UFOakce 27. - 29. 6. 2008 Zatím jen datum na zaškrtnutí v kalendáři, podrobné info bude uveřejněno s dostatečným předstihem na internetových stránkách.. 14

Název Akce

Datum konání

Popis

Bílkovice vedoucích

23. - 25. 11. 2007

Čtěte..:)

Vánoční čundr

19. - 20. 12. 2007 21. - 23. 12. 2007

Tentokrát na dvě etapy..

Bílkovice vedoucích 23. - 25. 11. 2007 I vedoucí přes zimu nelení a občas si také společně, aby se po dlouhé době zase viděli, vyjedou někam na víkend. Tentokrát jsme se vydali opět na víkend do Bílkovic, do místa plného klidu a pohody. Ze všech koutů Prahy se na místo postupně dopravili všichni už v pátek večer, takže při večeři a následně při hraní oblíbených karetních her jsme klábosili o všem možném, probrali témata od A až do Z a tak nebylo divu, že se šlo spát až k ránu a následný den se nikomu moc vstávat nechtělo..

odpoledne se bavili hrou Aktivit. Náhoda tomu tak asi chtěla, že vždy zvítězila dvojice Ota s Kukim, posléze doplněna v trojici PeterSem. A to i přes takové překážky, že občas museli předvést pantomimou například „Včelu dělnici“.. Ale Aktivity je hra vskutku vychytaná a občas není nouze slova pro opravdové borce.. Například o slova jako Most vzdechů nebo další perličky. Jára musel po hře odjet do Prahy, a tak měl štěstí, že nakonec nastartoval, protože se mu asi muselo NĚCO POROUCHAT v motoru.. I když se vám to tak nezdá, den se pomalu chýlil ke konci a ve vzduchu bylo cítit takové to očekávání. Očekávání, kdo si udělá (ne)dobrovolný noční výlet, alias komu bude poskytnut výsadek.. A jelikož PeterSe tato odměna ještě nikdy nestihla, byl už za tmy naložen do auta společně ze Zuzkou a odvezen neznámo kam.. Teda aspoň jim neznámo kam, aby neměli návrat tak snadný. Té samé pocty se dostalo i oslavenkyni Petře, takže nakonec po okolí v jeden den (noc) bloudili tři jedinci, což je snad bílkovický rekord.. Neděle začala jako obvykle už trochu dříve než sobota, protože bylo potřeba vše přichystat k odjezdu.. PeterS byl pověřen ÚKLIDEM STOLU, za což ho do nynějška máme s Otou rádi o trochu míň, než jsme vždycky měli (on sám moc obře ví proč..:-)). Po dokončení všech nezbytných prací se nakonec přece jen už muselo odjet, ale nevadí, snad se za čas zase všichni, na stejném místě, setkáme.. Kuki

A tak sobota začínala asi tak, jako končil pátek, tudíž že se z pěkně vyhřáté půdy každou chvíli někdo dostavil k připravenému „snídaňoobědu“ a kdybych měl vše zmínit v pátečním duchu, na oběd přišli nakonec všichni.. Venku tedy zrovna moc hezky nebylo, takže se nikomu do té plískanice moc nechtělo, takže jsme raději zůstali uvnitř u kamen a celé

Vánoční čundr - 1. etapa 19. - 20. 12. 2007 Letos jsme vyjeli na plánovaný vánoční čundr na etapy: od středy do čtvrtka Tom s Blankou a následně na víkend těsně před Štědrým dnem se chystají Michal a Kuki. Večer jsme se s bágly na zádech vyškrábali do kopce k několikrát

prověřenému nocležišti - skalnímu hradu Rotštejnu s mnoha jeskyněmi v pískovcové skále pod hradem. Jako správní paďouřipo jsme s sebou vlekli jsme i naštípané dřevo v igelitce po zkušenostech z loňska, kdy bylo okolí hradu, co 15

se týče dřeva, úplně vybílené. Bylo to zbytečné letos všude díky polomům leželo dřeva dost. Noc v jeskyni byla pohodlná, i když teplota klesla na 7 stupňů pod nulou. Ani druhý den se příliš neoteplilo. Byla dokonalá inverze. Takže sluníčko a teplo jsme si užili jen chvilku, kterou jsme strávili nad mraky na vrcholu Kozákova -

známého naleziště polodrahokamů. Při sestupu z Kozákova jsme lehce zakufrovali. To nás stálo 5 km navíc, ale nevadilo to. Podruhé jsme zakufrovali díky polomu při průchodu Klokočkami. Ale nakonec jsme se šťastně, i když jinou cestou dostali zpět do Loktuše. Tom

Vánoční čundr - 2. etapa 21. - 23. 12. 2007 Víkend před Štědrým dnem strávili v přírodě Michal, Petra, Jarda a KUKI. Zimní čundr je oddílovou tradicí, kterou se sluší dodržet, a kdo se může pochlubit, že spal den před Štědrým večerem pod širákem, že? Tom s Blankou se ze svého solo čundu vrátili živí a zdraví, tak jsme jen doufali, že také přežijeme. Naplánovali jsem si trasu Rokycany - Příbram, která vedla přes Vojenský výcvikový prostor Brdy. Michal a já (KUKI) jsme vyrazili už v pátek. Vlakem jsme dojeli do Rokycan a trochu se tam porozhlédli, protože se asi hodinu čekalo na vlak, a pak jsme se lokálkou dokodrcali do nedalekého Mirošova, který je jen kousek od VVP. Do vlaku nás následovala i skupinka jiných dobrodruhů, kteří měli podobné plány jako my, jak jsme nenápadně zjistili z jejich hovoru :-). Na nádraží jsme je nicméně viděli naposled. Aby nás Petra s Jardou nemuseli ráno dlouho hledat, utábořili jsme se jen kus od kraje lesa. Ohýnek nebyl potřeba a byla zima jako v prosinci :-), tak jsem rychle zalezli do spacáků. A když říkám do spacáků, myslím opravdu do spacáků. Každý z nás měl dva, takže si v noci mohlo mrznout jak chtělo, nám to nevadilo :-) Ráno jsme posnídali u ohýnku a už tu byli Petra s Jardou. Nechápu, jak nás našli (přišli totiž z úplně jiné strany, než jsme předpokládali), ale našli, a to je důležité :-). Mohli jsme proto vyrazit. Tento čundr byl pěkný v tom, že jsme celé dva dny jsme nepotkali ani živáčka. VVP Brdy je opuštěným prostorem, kde občas cvičí armáda a jezdí tanky, ale jinak je tu zcela mrtvo. Zato jsou tu moc pěkné lesy a božský klid. Vydali jsme se směrem na východ a jako cíl si stanovili pokoření vrcholu kopce Brdce, místa, o kterém se mluví jako nejpravděpodobnější lokalitě pro americký radar. Nutno dodat, že příroda nezklamala. V Brdech na nás sice nečekal metr prašanu, ale několik centimetrů bílé námrazy,

která vypadala téměř jako sníh, navodilo tu správnou zimní atmosféru. Trasa vedla do kopce i z kopce, někdy jsme šli po silnici, někdy lesem jen podle domnělého azimutu. Dobýt vrchol Brdců se nám nakonec podařilo! Sice jsme do poslední chvíle netušili, zda ho najdeme a zda tam na nás nebude čekat četa amerických vojáků se samopaly, ale nakonec jsme ho našli a bez vojáků. Na vrcholu vlála jen česká vlajka, se kterou jsem se hrdě vyfotili.

Kus pod kopcem jsme zatábořili na druhou noc. Nebýt ohýnku, asi bychom umrzli a ani tak nám nebylo úplně hej. To víte, teplota pár stupňů pod nulou … Nakonec jsme zalezli do spacáků (dohromady do osmi!), kde bylo přece jen nejtepleji. Ráno odcházeli Petra z Jardou dříve, než zbytek výpravy vůbec vylezl ze spacáků. Měli to pár kilometrů do Rožmitálu pod Třemšínem, odkud jim jel autobus. Zbytek skupinky – Michal a já se pořádně prospal a okolo poledne vyrazil dle původního plánu směr Příbram. Do města jsme dorazili už za tmy. Vlak domů měl jet až za dlouho, tak jsme se opět vydali do města a čekání si zkrátili v místní pizzerii. Vánoční čundr se rozhodně povedl a tentokrát s poměrně rekordní účastí 2 + 4 odvážlivců! KUKI 16

Cykloexpedice Balkán 2007 5. 7. - 4. 8. 2007 ●

délka akce: 31 dnů;

●

účastníci: Petr Cvengroš, Jarda Hejný, Jiří Kukačka;

●

najeto: 2980 km;

●

průměr na den: 96 km;

●

navštíveno 6 evropských zemí: Řecko, Makedonie, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Slovensko.

I z letošní cykloexpedice poněkud východnějšího ražení jsme se vrátili živí a zdraví. A plni zážitků. Dohromady jsme najeli přes 8000 km a strávili stovky hodin v sedle. Naši cestu jsme po vzoru svatého Cyrila a Metoděje započali v řecké Soluni na pobřeží Egejského moře. Let tam trval dvě hodiny a na cestu zpět jsem měli zhruba měsíc :-). Už z letadla vidíme hornatou Makedonii a velké jezero na hranicích, které bude prvním cílem naší cesty. Tak tyhle kopečky nás za pár dní čekají. Unavení vystupujeme z letadla, vybalujeme kola z krabic a po sestavení našich miláčků do pojízdného stavu vyrážíme směrem do centra města. První, co nás upoutalo, je hrozné vedro. Snad třicet ve stínu. A to je ráno. Jaké to bude v poledne na rozpálené silnici? Ve městě nás čeká důležitý úkol. Sehnat plynové bomby na vaření, protože ty do letadla z bezpečnostních důvodů nesmí. To se daří a zatímco Jarda opravuje první defekt, já s Petrem v zapadlém krámku snad jediném v celé Soluni kupujeme zásobu předraženého plynu na celou cestu.

historické centrum se spoustou památek, rotund a kostelů a na konec sjíždíme k moři. Únava se hlásí a my zastavujeme na pláži. Po zaslouženém odpočinku po probdělé noci a vykoupání asi ve třicetistupňovém moři nás už začíná tlačit čas. Vyrážíme tedy skrze město ven, směrem na sever k hranicím s Makedonií. Hned první noc nás čeká jedna z nejveselejších příhod. Nejen, že stanujeme na vesnickém náměstíčku v parčíku u houpaček mezi internetovou kavárnou a nějakým obchodem, ale v noci se zapíná zrádný samozavlažovací systém, který vyhání kluky z jejich stanu, protože si kvůli vedru postavili jen vnitřní část bez tropika. Já mám naopak jen tropiko, takže se můžu jen smát. Zavlažovací systém má asi tři okruhy, takže se Jarda s Petrem musí za noc stěhovat ještě asi dvakrát a ráno sušit mokré spacáky a Jardův pas. Pokračujeme vedrem dál na sever. Nutno dodat, že zhruba týden dva před naším příletem zuřili v Řecku velké požáry způsobené právě vedrem a rtuť teploměrů od té doby příliš neklesla. Za den vypijeme klidně osm litrů vody, chudinky ledviny … Ještě jedna záhada se stala, než jsem dorazili do Makedonie. Pojmenovali jsem jí „Záhada chlebu“. Stalo se asi toto … odpočíváme u památníku Battle od Kilkis a kde se vzal, tu se vzal „antichleba“ a anihiloval Jardův bochník. Jinak si to vysvětlit neumíme a i fotodokumentace mluví jasně v prospěch naší hypotézy. Třetí den dorážíme k Dorjanskému jezeru na hranicích a vjíždíme do Makedonie. Okolo cesty ploty s ostnatým drátem, silnice rozbité, ale lidé příjemní. Na silnici je tak čtyřicet stupňů a desetikilometrový smrťák stoupák za městem Strumica byl snad nejhorším kopcem, který jsem kdy vyjížděl. Nahoru dorážím vyčerpán jako nikdy v životě. Noc trávíme u zemědělců na samotě v kopcích. Širákujeme kus

Soluň je velmi pěkné město, jen na silnici se bojíme o život. Zlatá Praha. Prohlížíme si 17

od jejich statku a společnost nám dělají dva kluci, Christian a Alexander. Dokonce s námi chtějí nocovat, ale je zima a oni nemají spacáky. Mají s sebou koníky, které chtějí vyměnit za povození na našich kolech. Proč ne? Zjišťujeme, že Makedonec a Čech si docela poklábosí. Koza se řekne „koza“, dejte vodu „dajte voda“, brýle jsou „naočarie“ a kolo „velociped“. A král Miroslav překvapivě „král Miroslav“ :-). Ochutnáváme „Milchšejk“ domácí mléko a domácí sýr. Nakonec nás zvou do koliby, ale to si hoši rozmysleli moc pozdě. Už máme rozestláno a tak jdeme na kutě. V Makedonii jsme pobyli jen den a čtvrtý den naší cesty překračujeme hranic Bulharska. Na hranicích dostáváme výstupní makedonské razítko, v prvním větším městě, Blagoevgradu měníme Eura z místní Lvy a následuje třicetikilometrová odbočka do kopce na Rilský monastýr. Je to jedno z turisticky velmi zajímavých míst, klášter v horské soutěsce, do kterého se nesmí v krátkých kalhotách.

také zemí mnoha gigantických pomníků. Míjíme je skoro v každé vesnici, jsou vidět na kopcích na obzoru a jeden velmi známý navštěvujeme na Šipském passu. Postaven na počest generála Stoletova, který právě zde v horách zabránil roku 1877 při Rusko-turecké válce proniknout Turkům dále do Evropy. Pomník má 31 metrů a na vrcholku stojí bronzový lev jako symbol statečnosti. Sjezd dolů z passu opět za tmy je mezi všemi TIRáky dost nebezpečnou záležitostí, tak raději nocujeme v kopci pod vrcholem. Na cestě k Černému moři navštěvujeme ještě několik zajímavých míst. Třeba Madarského koníka vytesaného ve skále. Jeho vyobrazení najdete na rubu každé bulharské mince. Jedenáctý den cesty jsme dorazili k Černému moři a přes Varnu míříme k pobřeží Zlaté písky. Toto turistické centrum pro ruské zbohatlíky má vlastní Eiffelovku a nespočetně kasín, je to takový jeden velký cirkus pro zahraniční návštěvníky. Takže nic pro nás. Sháníme kemp, kterých by tu podle mapy mělo být několik, ale zjišťujeme, že tu asi žádný nenajdeme. To je dost čára přes rozpočet. Za nocleh v hotelu platit hodláme a nevěda co dělat, jdeme se pořádně nadlábnout nějaké místní speciality. Noc nakonec proběhla v kempu, ale když řeknu, že jsme se skoro báli o život, nebyl bych daleko od pravdy. Představte si nejhorší kemp na světě, ve kterém jste jediní návštěvníci mimo skupinu pravidelně zde přespávajících bezdomovců v polorozbořených bungalovech, přidejte neskutečně nechutné turecké záchody a opilého správce s nepřátelským vlčákem. Nezapomenutelná noc :-). Černé moře bylo jedním z postupných cílů cesty a od této chvíle už míříme směrem na Prahu. V Bulharsku trávíme ještě dva dny a poté následuje osm dní v Rumunsku, což je opravdu docela jiný svět, než na který jsme my Češi zvyklí. Rumpál na vodu a osel táhnoucí vozík je zde tak normální součástí života, jako u nás vodovod a Škodovka. Tahle země v EU...? Rumunsko projíždíme celé od jihovýchodu na severozápad. Čelili jsme útokům divokých psů, nástrahám střevní mikroflóry, bezohledným řidičům i rozbitým cestám. S těmi psy je to opravdu špatné. Když slyšíte štěkat psa v Čechách, je jisté, že je za plotem. V Rumunsku je jistý opak a také to, že většina smeček, co potkáte, vás chce rozcupovat na kusy nebo se tak minimálně tváří a chová. Za pár dnů jsme to brali

Kopec dolů je zaslouženou odměnou za předchozí výšlap. Další den je na plánu Sofija – hlavní město Bulharska. Ze zkušeností víme, že takováto metropole zabere celý den, takže ani nejsme překvapeni, když jí opouštíme až za tmy. Navštívili jsem první mešitu v našem životě a zúčastnili se místní obdoby cyklojízdy. Bulharsko jsme projeli celé od západu na východ středem pohoří Planina. S domluvou s místními to bylo mnohdy zajímavé a hlavně záměna kývání "ano" za "ne" způsobila několik úsměvných situací. Nejveselejší je nakupování v obchodech. V Bulharsku je sice levno, nikdy ale kvůli jejich písmu nevíte, co koupíte … Anglicky uměla jen jedna slečna, ostatní domluva byla dílem rukou. Zelenina od prodavačů na trhu a místní víno je pak skoro zadarmo. Bulharsko je 18

už jako běžnou věc a salvy kamenů létaly bez váhání.

zuby, tak jsem najeli denní rekord 146 km a někdy okolo půlnoci přejíždíme hranici do Maďarska. Rumunsko byla beze sporu nejdrsnější země, kterou jsem kdy navštívili, na druhou stranu zážitky zůstanou v paměti asi nadosmrti ... Hned první noc potvrdila naše letité zkušenosti, najít místo na spaní byl sakra problém. A ráno budíček v podání příhraniční policie ve stylu „Pasport control, here border, here no sleep“. Víc ze sebe páni policisté moc nevysoukali a nakonec nám popřáli „Good Luck!“ :-). Jarda se v Maďarsku 23. den odpojil a pokračoval sám do Budapešti a odtud vlakem do Prahy. Dal si asi 180 km po dálnici za den, aby stihl vlak podle plánu. My s Petrem jsme vyrazili dále. Ačkoliv je Maďarsko jeden velký rovný lán obilí a kukuřice, objevili jsme zde pohoří Mátra, které nám zpříjemnilo cestu na Slovensko a také se podruhé nebo možná potřetí oholili. Návrat Slovenskem přes Bánskou Štiavnicu a Trenčín byl už jen příjemným závěrem celé cesty. Najednou všem rozumíme a už se cítíme skoro jako doma. Slovenské kopečky jsou příjemnou změnou po maďarské rovině a třeba Hodrušské jezírko, které jsem navštívili, se může klidně měřit s norskými jezery, ve kterých jsme se koupali loni. Ve středu 1. srpna po dvaceti osmi dnech jízdy slavnostně přejíždíme hranice naší republiky.

Často je to odradí. Střevní mikroflóra dostala opravdu zabrat. Ono když má voda v láhvi ke čtyřiceti stupňům, není to nic moc a problémy na sebe nenechají dlouho čekat. Čelili jsme i několika nepříjemným defektům. Petr probrzdil ráfek, což se ukázalo jako velmi závažný problém, protože v celém Rumunsku jsou zhruba dva cykloobchody, kde by se dal koupit nový. Po zoufalém dni shánění v Bukurešti, kdy jsme už veškerou snahu dávno vzdali, jsme cyklokrámek s díly z dovozu objevili úplnou náhodou při výjezdu z města. Druhý den jsme se tedy vrátili a ráfek koupili a opravili, dokonce měli český REMERX. Mě zase postupně popraskalo devět drátů ze zadního výpletu. Čtyři píchnutí pak ani nestojí za řeč. V Rumunsku jsme si nemohli nechat ují hrad Bran uprostřed Karpat - sídlo legendárního knížete Drákuly. Podél pohoří Fagaraš a přes města Sibiu a Oradea jsme se poté vydali vstříc Maďarsku. Prožili jsem i několik krizových situací. Jednou večer nás téměř napadla smečka psů, okolo ani živáčka, naštěstí jsme měli postavené stany, do kterých se dalo schovat. Docela bezesná noc. Hned další noc se okolo místa našeho noclehu nás přehnalo pár krav a za nimi řvoucí býk se zakroucenými rohy jako buvol :-). Nutno dodat, že nešlo o obyčejné krávy, ale tzv. šedý skot, prý velmi nebezpečný. A co Rumuni? Trochu jsme se jich báli, nocovali jsme raději až za tmy a potajmu, ale k žádnému konfliktu nedošlo. Jednou po nás tedy házeli kameny, ale to jen proto, že jsme jim nechtěli dát peníze nebo alespoň naše sluneční brýle :-). Poslední den jsme měli celého Rumunska plné

Počasí nám přálo celou dobu cesty, někdy až moc. Stan jsme z důvodu deště stavěli jen třikrát, naprostá většina nocí proběhla v přírodě pod širákem. Nafotili jsme i spoustu fotek a dohromady jsme pak v balkánských vedrech shodili okolo 15 kilo … A ty vzpomínky … KUKI

Za rok vyrazíme na kolo určitě zase, kam, to se ukáže až časem ... 19

MEGAsoutěž Už má i svého vítěze ... stal se jím člen Starších UFOunů, počítačový maniak a 10 000. návštěvník stránek Honza Severka!!! GRATULUJEME!!!

Ale nyní přichází další soutěž Najděte dva rozdíly!!

Správné odpovědi a své jméno posílejte na [email protected] do konce února. Do předmětu napište: UFOsoutěž vylosovaný šťastlivec získá sladkou odměnu a bude uveden v dalším vydání UFOuna UFOUN - Zpravodaj členů Cykloturistického oddílu UFO - 213. PS, číslo 7. Vyšlo v únoru 2008 v nákladu 40 výtisků. Redakčně upravil Petr Kukačka, e-mail: [email protected]. Internetové stránky oddílu: www.oddilufo.estranky.cz, e-mail oddílu: [email protected]. 20