REVÍR
Expedice Palagruža 2005 zastavení druhé Svítání na moři DALŠÍ RÁNO NA EXPEDICI PŘINÁŠÍ
Maják Palagruža
KRÁSNÉ POČASÍ. PRÁVĚ VYCHÁZEJÍCÍ SLUNCE ZAHAJUJE POMALU SVOU POUŤ PO BLANKYTNÉ OBLOZE A PROSVĚTLUJE KLIDNOU, TEMNĚ MODROU HLADINU JADRANU. NEKONEČNOU A JASNĚ ZŘETELNOU LINII VZDÁLENÉHO OBZORU PŘERUŠUJE POUZE BLÍZKÉ SOUOSTROVÍ PALAGRUŽA S DOMINANTNÍM MAJÁKEM NA SKALNATÉM VRCHOLU HLAVNÍHO OSTROVA.
P
ohoda tohoto jedinečného okamžiku je nyní vidět na každém z nás a podmanivá vůně připravované snídaně, linoucí se z lodní kuchyně, dává všemu navíc punc dokonalosti. Scházíme se v útulné jídelně, kde posilněni chutným pokrmem připravujeme další potápěčský den na výpravě. Brífing vede náš chorvatský průvodce a seznamuje nás s terénem pod hladinou i zajímavými lokalitami podél členité-
40
ho pobřeží ostrova. Přestože v blízkosti Palagruži probíhá takzvaný Palagružský práh, který rozděluje Jadran na severní mělčí a na jižní hlubší část, jsou hloubky v těsné blízkosti ostrova poměrně dobře dostupné sportovním potápěčům. Jižní pobřeží ostrova, zejména pak jeho rozsáhlejší oblast naproti pláži Južno Zlato, se vyznačuje pozvolnějším klesáním moř-
ského dna. Do vzdálenosti kolem čtvrt námořní míle tak příliš nepřekročí maximální hloubka hranici pro sportovní potápění se stlačeným vzduchem, která je v Chorvatsku uzákoněná na 40 m. Do půl míle od pobřeží jsou průměrné hloubky kolem 70 m a více. Pak teprve s přibývající vzdáleností od ostrova přichází ke slovu již zmiňovaný Palagružský práh a hloubka začíná dále výrazněji narůstat. Toto klesání dna
REVÍR
Sapín síťkovaný (Chromis chromis)
Jaderského moře pokračuje až do oblasti Jihojadranské kotliny, kde dosahuje hodnoty přes 1 300 m. Některé prameny dokonce uvádějí neoficiálně jako maximální hloubku Jaderského moře 1 590 m. Severní strana ostrova, přestože se vynořuje z mělčí části Jadranu, je hodně příkrá a padá již ve vzdálenosti kolem 150 m od jeho břehů do hloubek přes 100 m. Právě
díky značné členitosti pobřeží i mořského dna slibuje místní terén výborné podmínky pro potápění. Jistá dávka potápěčských zkušeností je však pro tuto oblast nutná, neboť všechny ponory probíhají ze člunu na otevřeném moři. Také absence rychlé přítomnosti specializované pomoci v případě závažnější nehody si žádá zvýšené nároky na ukázněnost a disciplinovanost všech zúčastněných.
Jako místo našeho prvního ponoru si vybíráme jednodušší lokalitu zvanou Ostra, která se nachází na severním pobřeží ostrova Velká Palagruža. Jedná se o podmořskou stěnu padající kaskádovitě do hloubky přibližně 30 m. Při svém úpatí, které se nachází v hloubce kolem 40 m, přechází v písčité dno pozvolna se svažující dále do hlubin Jadranu. Tvoříme mezi sebou skupinky a důležitou informací o možnosti výskytu
41
REVÍR
Langusta evropská (Palinurus elephas)
lokálních proudů ukončujeme první předponorovou poradu. Zbývá ještě připravit si výstroj, překontrolovat pouzdra na kamery i fotoaparáty a vyrazit vstříc dalším objevům.
SEZNÁMENÍ S ROPUŠNICÍ Přejíždíme v gumovém člunu na místo našeho ponoru. I když jasná obloha a ostré slunce propůjčují této chvíli skutečnou letní atmosféru, vrací nás první zanoření okamžitě zpátky do tvrdší reality. Přestože je již téměř půlka května, způsobil zpožděný nástup jara v tomto roce společně s polohou lokality na otevřeném moři, že se ručička teploměru sotva přehoupne přes 17 °C na
42
hladině. „Všichni OK?“ signalizujeme si navzájem. Souhlasná odpověď od všech účastníků ponoru a palec průvodce směřující dolů tak otevírají cestu do modravých hlubin. Sestupujeme podél stěny do hloubky 30 m. Znovu si po delší době přivykám na klasickou středomořskou flóru a faunu. Viditelnost v tomto ročním období zde není zrovna ideální a pohybuje se mezi 10 až 15 m. Testuji všechny funkce kamery a nedočkavě vyhlížím vhodný objekt pro natáčení. Všudypřítomní drobní sapíni síťkovaní (Chromis chromis) krouží v hejnech kolem mě a s chutí i když trochu ztřeštěně pózují před objektivem. Zato zamračený kanic kabrila (Serranus cabrilla) není příliš nakloněn mému snažení a jen neochotně
zůstává stát v záři světel. Snad jen díky jeho teritoriální povaze se nakonec daří pěkné záběry z očí do očí. Jako zástupce tohoto nevelkého živočišného druhu je evidentně v dobré kondici a odhaduji jeho délku přes 30 cm. Pomalu proplouvám nad hustým porostem trav Posidonia oceanica, vlnícím se v mírném proudu jako rozcuchané vlasy samotného Neptuna. Na skalnatých výčnělcích mezi travinami nehybně polehávají nádherné pětiúhlé hvězdice z čeledi Goniasteridae. Zvědavě nahlížím snad do všech otvorů ve skalisku a hledám další vhodné objekty. Přímo pode mnou se najednou objevuje velké tělo ropušnice obecné (Scorpaena scrofa). Při svých nesčetných ponorech jsem jich viděl už hodně, ale tohle je
skutečně kapitální kousek. Odhad její veličením této langusty delší dobu, jako by šlo kosti pod vodou není jednoduchý a protože o poslední exemplář v Jadranu, a netuším, nechci být ovlivněn ani rybářským syndrože kolem mě jsou desítky dalších. Stačí si mem, který notně zvětší každou rybu jen vybrat tu nejkrásnější a největší. Střídao několik řádů, pokouším se o názorné srovvý pohled do hledáčku kamery a na manonání. Pomalu se přibližuji a snažím se metr mi však jasně dává najevo, že pro tuto porovnat rybu se svou paží. Kousek po chvíli představení končí a na jeho pokračokousku, bar po baru postupuji vpřed a zvolvání si musím nějakou chvíli počkat. Loučím na pokládám svou ruku vedle ní. Moje nová se letmým pohledem na budoucí langustí známá kupodivu nijak výrazněji neprotestu„hérečky“ a pomalu stoupám k bezpečnostje a dovoluje mi tak poměřit se s ní. A výslení zastávce. Ponor ukončujeme na stanovedek? Je ještě o něco delší než má ruka od ném místě a spokojeni se vracíme na mateřkonce natažených prstů až po loket! To znaskou loď. mená, že má dobrých 50 cm, což je u tohoto druhu udáváno jako maximum! K závěru RÁJ LANGUST našeho vzájemného seznamování mi navíc umožňuje krásné detailní záběry. Nakonec ji tak trochu nevděčně za její náklonnost Následující dny se potápíme na jižní straně provokuji výraznějšími výdechy do reguláostrova Velká Palagruža. Dalším naším toru, abych mohl zaznamenat její obranzastavením je lokalita Pod Zolo nacházející né manévry s hřbetse západně od pláže ní ploutví ukrývajíJužno Zlato. Jedná se Náhle se přede mnou cí paprsky jedových opět o podmořskou objevují dvě nekonečná žláz. Po čase ji to stěnu s maximálstrakatá tykadla, asi přestává baní hloubkou kolem vit a jako správná 30 m a dvěma která nemohou patřit dáma mizí ladným malými jeskyněmi. nikomu jinému než pohybem a bez rozBěhem tohoto ponolangustě evropské. loučení dál v rozsedliru se znovu setkávám ně. V duchu jí ještě s langustami, které jsou děkuji za ochotu a dodatečně se omlouvám doslova na každém „kopu“. Malé, velké, za závěrečné popichování. ale i výstavní kusy vykukují snad z každé díry ve skále. Místy při pohledu na skálu Doprovázen hejnem vzorně srovnaných z boku vidím doslova stovky šermujících mořanů obecných (Diplodus vulgaris) se oranžovobílých tykadel. Jedná se o skutečdostávám k dalšímu skalnímu převisu a proný ráj langust a je jasné, že starým rybářům světluji jeho zastíněná místa. Náhle se se muselo opravdu vyplatit podnikat dlouhé přede mnou objevují dvě nekonečná strakaplavby na lov těchto členovců v malých dřetá tykadla, která nemohou patřit nikomu věných falkuších z Komiže až sem na Palagjinému než langustě evropské (Palinurus ružu. Dobrá zpráva však je, že i přes tyto elephas). Napůl schovaná v díře si prohlíží invaze zůstává dodnes populace langust okolí a trochu zmateně tluče tykadly do v okolí Palagruži stále ještě velmi početná. dvou zvláštních sluncí, které teď Tak jako všeho se člověk přejí, nechávají svítí přímo na ni. Trávím natái mě langusty po nějakém
Hvězdice pětiúhlá (Sphaerodiscus placenta)
REVÍR
čase chladným, a tak se soustředím na objevování dalších forem života. Jako první mě zaujaly dvě velké tresky středomořské (Phycis phycis) ukrývající se pod převisem podmořské stěny. Treska je dravá noční ryba, která se přes den ukrývá ve skalních puklinách, a já mám tak dostatek času k pořízení dalších záběrů. Její ladné tělo s typickým vouskem se dokonale vyjímá na pozadí skal porostlých pestrým, oranžově zbarveným sasankovcem jeskynním z kmene žahavců. Kousek opodál objevuji hadovité strakaté tělo murény obecné (Muraena helena). Dělím se s buddym o nejvhodnější místo a společně tak snímáme tuto zívající potvůrku. S filmováním murén mám jen ty nejlepší zkušenosti. Nikam nespěchají a pokud jim
dáte dostatek času a klidu, přijdou se ukázat v celé své kráse až před objektiv kamery a nezřídka se pochlubí i svým věrným čističem chrupu – krevetou (Lysmata seticaudata). Opouštím zvědavou murénu v jejím skalním úkrytu a pokračuji dál podél stěny v ponoru. Téměř na hranici viditelnosti spatřím hejno statných kranasů Dumerillových (Seriola dumerili), jejichž délky těl odhaduji na dobrý jeden metr! Škoda jen, že jak rychle se objevili, tak rychle i zmizeli. Po zbytek ponoru je to již samá klasika, ryby a langusty a znovu langusty a o kousek dál? Že by zase langusty? Po vynoření se dovídám, že náš fotograf měl štěstí v neštěstí a osobně se pozdravil
s parejnokem elektrickým (Torpedo marmorata). A to doslova a do písmene. Inkasoval ránu od jeho elektrického orgánu složeného ze svalových článků, jenž je schopen vyvinout napětí až 220 V. Naštěstí způsobuje pouze krátký šok, který nemá další následky. Odměnou však jsou fotografie živočicha, který rozhodně nepatří mezi ty, které na Jadranu běžně potkáváme. Při večerních projekcích na lodi patřily právě tyto snímky mezi nejcennější, společně s krásnými záběry pestře vybarvených nahožábrých plžů. Pokračujeme v započatém potápěčském programu a následně navštěvujeme další, pro nás stále ještě nepoznané lokality. Jako třetí si volíme ponor na nejzápadnějším
Muréna obecná (Muraena helena)
44
Parejnok elektrický (Torpedo marmorata) Ropušnice obecná (Scorpaena scrofa)
výběžku souostroví Palagruži, na útesech Hridi Voliči s podmořským sifonem. Na čtvrtý ponor přejíždíme kousek východněji na lokalitu Stara Vlaka, kterou známe z prvního zastavení jako další možné kotviště pro malé čluny na ostrově. Vše probíhá bezvadně, nálada je výborná, a tak si nadále užíváme skvělého potápění.
PUPEK SVĚTA Čtyři dny nepřetržitého krásného počasí nakonec střídá pátý den se zhoršující se předpovědí. Blíží se jugo. Přestože máme
dostatečně velkou loď s velkým ponorem, která by mu odolala, přizpůsobujeme přece jenom program dané situaci a vydáváme se jihozápadním směrem na další lokalitu zvanou Pupak. Jedná se o asi 3,5 námořní míle od Palagruži vzdálený ostrovní útes Galijula, který končí mělčinou ukrytou zhruba metr až dva pod klidnou hladinou Jadranu. Je to téměř geniální past na projíždějící lodě a také náš ponor je plánován jako vrakový. Při úpatí podmořské hory totiž odpočívají zbytky středověké veslice a kousek od ní i vrak parníku z 20. století. Trochu práce nám dává následné hledání přesné pozice mělčiny
REVÍR
Treska středomořská (Phycis phycis)
Pupak. Kapitán je velmi opatrný a pomalu dlouho zdržovat a po sestupovém lanu se ještě na posledního a zahajujeme vlastní popojíždí, veden našim průvodcem, kolem co nejrychleji zanoříme. Přejíždíme část ponoru. Vedeni průvodcem plaveme tohoto potenciálně nebezpečného úsev poskakujícím „gumáku“ až k samotné při úpatí hory kolem zástupů všudypřítomku. Rozhodně nehodlá přidat svou loď mělčině, která je nyní střídavě nad i pod ných langust. Za hranicí viditelnosti netrpěmezi potápěčské atrakce této livě očekáváme, kdy se vynoří lokality v podobě nového reliéf vraku lodi. V okamžiku, Vše probíhá bezvadně, nálada je výborná, vraku. Moře se mezitím kdy hodláme zahnout severa tak si nadále užíváme skvělého potápění. dává působením přicházením směrem za zlom hory, přijícího větru do pohybu, a tak chází jako blesk z čistého nebe společně se skutečností, že jde o ponor na hladinou. Okolnosti ponoru jsou stále ještě silný podmořský proud. Zpočátku směřujezcela otevřeném moři, upravujeme další relativně dobré. Jeden za druhým opouštíme proti němu a daří se nám i pomalu detaily vlastního ponoru. Předpokládáme me člun a společně sestupujeme podél lana postupovat vpřed. Po nějaké chvíli již moc možnost výskytu proudu, ve vlnách, které až na hloubku 35 m. Obklopuje nás pohoneplaveme a jako nějací podivní horolezci již nabraly na mohutnosti, se nebudeme da a klid. Po vlnách ani památky. Čekáme se téměř plazíme po hřebenu skály. Bubliny
Capparis spinosa
46
Euphorbia myrsinites agg (pryšec)
Asphodelus aestivus
stále častěji vydechovaného vzduchu z regulátorů teď nestoupají vzhůru k hladině jako obvykle, ale doslova mizí vodorovně za námi. Tento „horský“ výstup nakonec ukončíme dosažením vrcholu útesu v hloubce kolem 5 m. Zavěšeni na skále v nepřirozených polohách ještě narychlo pořizujeme atraktivní záběry. Postupovat dál nemá smysl. Po uplynutí bezpečnostní zastávky a vzájemné signalizaci o ukončení ponoru se v malých semknutých skupinkách vydáváme unášeni proudem pomalu zpět k hladině. Naštěstí nás tato podmořská řeka nese přímo ke člunu. Vynoříme se nedaleko sebe a s pomocí připraveného lana se dostáváme do člunu a následně i na mateřskou loď. A vraky? Tak ty snad až příště. Na palubě vzrušeně probíráme právě skončený ponor a shodujeme se na tom, že Jadran vůbec není studené moře. Zkrátka, stačí jen si dobře zaplavat a zapotíte se i pod vodou. Moře nám tak dalo znovu jasně najevo, že je třeba přistupovat k němu se stálým respektem a pokorou.
I když ponor nebyl na hranici proveditelnosti, nepatřil k nejjednodušším a případná nezkušenost a netrénovanost začátečníků by mohly způsobit jisté problémy. Další důvod pro výběr pokročilých a zkušených potápěčů na podobné expedice.
LOUČENÍ Nyní, již v suchu a teple lodní jídelny, hodnotíme provedené ponory v okolí ostrova Palagruža. Shodujeme se na tom, že bohatost a rozmanitost zdejšího života je na chorvatské poměry velmi dobrá a že výskyt velkých jedinců jednotlivých živočišných druhů je více než pravděpodobný. Právem je moře v okolí Palagruži považováno za jednu z nejbohatších rybolovných oblastí na Jadranu. Rozhodně je pod hladinou zdejších vod co pozorovat. Pomalu se zatahující obloha připomíná divadelní oponu, která nám dává najevo, že končí další dějství naší expedice a že nadešel čas k návratu. Pomalu a neradi se loučíme s „naším“ ostrovem, na kterém jsme prožili čtyři skvělé dny. Poznali jsme nové, nám neznámé místo ve známém moři. Pocítili jsme odloučenost od uspěchané civilizace a zažili neopakovatelné východy a západy slunce na otevřeném moři. Společně děkujeme Neptunovi za jeho vlídné přijetí i malou lekci na závěr. Ostrov Palagruža, který nyní na čas opouštíme, patří mezi nezapomenutelná místa, kam se v budoucnu vždy rád vrátím. V třetím, závěrečném zastavení se vrátíme ještě jednou na ostrov Palagruža. Tentokrát v období první světové války. TEXT PETR MEDEK PODVODNÍ FOTO LIBOR ROHÁČEK A VLADIMÍR TĚŽKÝ FOTO FRANTIŠEK A LUCIE CÍVELOVI WWW.DIVELIVE.CZ
